M A R I H U A N A. Jiří X. Doležal. 2. přepracované a rozšířené vydá ní. Obsah: Místo předmluvy - str. 5. Co je marihuana? - str

MARIHUANA

JiříX. Doležal

2. přepracované a rozšířené vydá ní

Obsah: Místo předmluvy - str. 5 Co je marihuana? - str. 7 Legislativa - str. 9 Historie alterované ho vě domí- str. 24 Pě stová níkonopí- str. 36 Jak se trá va zpracová vá a konzumuje - str. 47 Na zdraví! - str. 63 Obchod - str. 80 Prohibice - str. 101 Zneužitía lži - str. 121 Legitimní- str. 137 Prevence - str. 153 Vyhuleno - str. 166 Informace o autorovi - str. 191 Pomoc v nouzi - str. 194

PDF created with FinePrint pdfFactory trial version http://www.fineprint.com

MOTTO: Ná s, kdo příležitostně užívá me drogy za ú čelem rozšířenísvých estetických, smyslových, emocioná lních, intelektuá lních i duchovních perspektiv, je více než50 milionů. Rozhodně nelze očeká vat, že by na toto množstvílidímohla mít ně jaký vě tšívliv antidrogová legislativa; v tomto ohledu se jakýkolv pokus potlačit naše neurologické alternativy zcela jistě uká že jako zbytečný a neú činný. Timothy Leary

MÍSTO PŘ EDMLUVY

Ú vodem poznamená m ná sledující: Drogy jsou svinstvo. Jaké koliv. Optimá lníživot je život zevnitř. Život bez potřeby umě lého vyvolá vá níná lady, umě lého hledá níimpulsů. Život, kdy si vystačíme se svou ženou, pracía psem. Ne každý má schopnost takhle žít. Potřebuje trochu víc, alespoň prozatím, nežse naučíplně vychutná vat prosté a přirozené radosti. Sá hne k drogá m. Psal jsem tento spisek proto, aby v podobném případě k drogá m sá hl, ale nestal se jejich otrokem. Praha, podzim a zima 1992-93 To byl ú vod prvního vydá nítéto knihy. Rozhodujícípodíl na jejím vzniku mě l můj (tehdy) přítel Pavel Vojíř (k napsá nímě vyzval), můj (dosud) přítel Josef Rauvolf (knihu vydal - jako svůj jediný nakladatelský počin v pro tento ú čel založené m nakladatelstvíCumul Press) a kolega Lubor Maťa, který knihu distribuoval. S majiteli nakladatelstvía vydavatelstvíVotobia jsme se dohodli o reedici na knižním veletrhu Libri ´ 96 v říjnu devadesá t šest v Olomouci. Drogová scéna se za čtyři roky od prvního vydá nídrasticky změ nila - samozřejmě k horšímu. Všechny negativnítrendy, které jsem v prvním vydá nítéto knihy popisoval, se naplnily, všechny negativníjevy nastaly. Má me drogovou kriminalitu, má me vě zně marihuany, má me alarmujícírozšířenítvrdých drog. Má me mrtvé . A má me politiky a stá tnízá stupce a policisty, kteřína drogá ch vytloukajípolitický a mocenský kapitá l, kteříse chtě jískrze drogovou represi dopracovat k cenzuře, kontrole a nové totalitě . Má me prvníprocesy ohrožujícípod zá minkou drog svobodu slova v této zemi. A má me instruktory D.E.A., kteřísem dvakrá t týdně dojíždě jíškolit naše specialisty. Proto se pokusím vyjasnit pozici této knihy užnyní, aby mě li materiá l pro trestnístíhá níhned


v ruce a nemuseli knihu číst a pracně hledat v textu: Tato kniha - stejně jako jejíprvnívydá ní- doporučuje všem, kteříjsou toho schopni, aby nebrali žá dné drogy včetně legá lních. Tě m, kteřídrogy brá t chtě jí, tato kniha doporučuje, aby začali a skončili s lehkou drogou marihuanou a dali jípřednost před ostatními ilegá lními drogami i legá lním alkoholem, který je drogou tvrdou. Za druhé: V této knize jsou obsaženy pravdivé informace, které popisujíproces výroby, pašová ní, obchodová nía konzumace konopných drog. Upozorňuji všechny, kteříby se z knihy chtě li ně co naučit, že se mohou dostat do konfliktu se zá konem či poškodit svoje zdraví. Publiková nítě chto informacíje však mým nedotknutelným prá vem.

Praha, Jindřichův Hradec, Delhi, Varanasi, Bratislava, tSo-Bema, podzim 1995 - zima 1996 JiříX. Doležal

CO JE MARIHUANA?

Marihuana, dnes (kromě tabá ku) celosvě tově nejrozšířeně jšínealkoholová droga, se získá vá z prastaré kulturnírostliny, Cannabis sativa L. Jejíčeský ná zev zníkonopě setá , konopí. Jde o jednu z nejstarších kulturních rostlin. Pochá zíz Nepá lu a na mnoha místech svě ta roste divoce. Jejívyužitíje mnohostranné - například se z nívyrá bíolej, ale především se využívají jejídlouhá , pevná vlá kna. Ve všech zemích, kde se dnes konopíči marihuana pě stuje, zná me pouze jediný poddruh rostliny. Vždy jde o konopi setou a odlišujíse pouze poddruhy (subspecie). Například indica, americana. Tyto rostliny se lišívzrůstem, zbarvením, obsahem ú činných lá tek, ale botanicky patřík jedinému druhu. Rozezná vá me samčía samičírostliny. Dospě lá rostlina mívá ažtři metry výšky a jejílisty majínezamě nitelný tvar. Je notoricky zná mý - stal se symbolem marihuany a zdobídnes kdejaké tričko teenagerů. Lidstvo zná konopi nejméně pě t tisíc let a snad stejně dlouho zná i jejíú činky, které z této v podstatě neškodné a užitečné rostliny dě lajídnes ztě lesně ného ďá bla. "JižstaříŘ ekové" znali ú činky marihuany a nazývali ji konabos. Ho konabos znamená kravá l, ruch. Vykouřený člově k dovede své okolíupozornit na to, že se s ním ně co dě je... Užívali ji i Skytové a Číňané dokonce ně kolik tisíc let před naším letopočtem. Germá ni jí říkali hapanas.


V současné době existuje surovina užívaná ke kouřeníči k jiné konzumaci v mnoha variantá ch. Ú činnou lá tkou jsou však vždy cannabinoidy, především tetrahydrocannabinol (THC). Ná zev má trá va variabilní, podle země i podle toho, v jakém stavu se prodá vá . Nejčastě jšíje konzumace suchých listů nebo vrcholků rostliny. Hmotě , která se kouří, říkajív Mexiku, ve Spojených stá tech a v zá padníEvropě marihuana. Tento ná zev snad pochá zíze jména Marie Juana. I v Čechá ch se trá vě kdysi říkalo marjá nka. Slangově se užívá trá va, v anglosaských zemích grass. Rastamanský výraz (snad z karibské oblasti, Haiti) je ganja, gá ndža. V Tunisku a Maroku se trá vě říká kif, v Turecku habak, v Indii bhang. Koncentrované pryskyřici se říká hašiš nebo čaras, ale často se používá také ná zev kif. V Čechá ch se bě žně užívá slova haš nebo hašiš, případně shit. Prakticky se zde nevyskytuje ná zev čokolá da, bě žný v zá padníEvropě .

LEGISLATIVA

Jaká je legislativnípozice konzumenta a pě stitele marihuany - co je trestné - mravníaspekty současné prá vníú pravy.

Česká republika podepsala řadu meziná rodních smluv týkajících se drog. Jsou to především Jednotná ú mluva o omamných lá tká ch z roku 1961, Protokol o změ ná ch Jednotné ú mluvy o omamných lá tká ch sjednaný v roce 1972, Ú mluva o psychotropních lá tká ch z roku 1971 a Ú mluva proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními prostředky z roku 1988. Vnitrostá tníprá vníú prava pamatuje na drogy především v hlavě čtvrté trestního zá kona. Čtvrtá hlava popisuje trestné činy obecně nebezpečné. § 187 - nedovolená výroba a drženíomamných a psychotropních lá tek a jedů (1) Kdo bez povolenívyrobí, doveze, vyveze, proveze, jinému opatřínebo pro jiného přechová vá omamnou nebo psychotropnílá tku nebo jed, bude potrestá n odně tím svobody až na tři léta nebo peně žitým trestem. (2) Odně tím svobody na dvě lé ta aždeset let bude pachatel potrestá n, a) spá chá -li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny nebo ve vě tším rozsahu, b) získá -li takovým činem značný prospě ch, c) spá chá -li takový čin vůči osobě mladšínežosmná ct let, nebo


d) způsob-li takovým činem tě žkou ú jmu na zdraví. (3) Odně tím svobody na osm ažpatná ct let bude pachatel potrestá n, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 tě žkou ú jmu na zdravívíce osob nebo smrt, nebo b) spá chá -li takový čin ve spojenís organizovanou skupinou působícíve více stá tech. Seznam omamných a psychotropních lá tek viz příloha nařízenívlá dy ČSR č. 192/1988 ve zně nípozdě jších nařízení. Komentá ř k zá konu v 7. aktualizovaném vydá níknihy Trestnízá kon a trestnířá d autorů Jelínka a Sová ka mimo jiné říká : Ustanovení§ 187 a § 188 tr. zá k. zajišťujíochranu společnosti před nedovoleným naklá dá ním s omamnými a psychotropními lá tkami a jedy. V budoucnosti lze reá lně očeká vat zvýšenífrekvence takových jedná ní, která spočívajív nelegá lním transitu omamných a psychotropních lá tek i v rozšiřová nía přepravě tě chto lá tek. Výroba omamné či psychotropnílá tky nebo jedu je trestná , i kdyžjde o výrobu pro vlastní potřebu. Naproti tomu opatřenítakové lá tky pro sebe nenítrestné, stejně jako přechová vá ní pro sebe. Trestnípostih je možný jen, pokud jde o opatřenínebo přechová vá nípro jiného. Samotné požívá níomamných a psychotropních lá tek zůstá vá beztrestné (zá sada, že sebepoškozová nízá sadně nenítrestné - srovnej však ustanovení§ 266 tr. zá kona) Ten říká ve svém prvním odstavci: Kdo sebe nebo jiného učinítrvale nebo dočasně nezpůsobilým nebo méně způsobilým k plně níbranné povinnosti nebo jiných ú kolů pro obranu vlasti, bude potrestá n odně tím svobody na šest mě síců ažpě t let. Ale zpě t ke komentá ři drogových zá konů: Vě tšírozsah: Je třeba vychá zet ze stupně nebezpečíčinu uvedeného v odstavci 1. Kriterii budou například počet ohrožených osob, množstvívyrobené omamné či psychotropnílá tky nebo jedu. Druhý v našem kontextu důležitý paragraf - § 188 (1) Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatříanebo přechová vá předmě t určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropnílá tky nebo jedu, bude potrestá n odně tím svobody ažna tři léta nebo peně žitým trestem nebo propadnutím vě ci. (2) Odně tím svobody na jeden rok ažpě t let bude pachatel potrestá n, a) spá chá -li čin uvedený v odstavci 1 ve vě tším rozsahu, nebo b) získá -li takovým činem značný prospě ch. (3) Odně tím svobody na dvě lé ta ažosm let bude pachatel potrestá n, spá chá -li čin uvedený v odstavci 1 vůči osobě mladšínežosmná ct let. Co to znamená v kontextu knihy o marihuaně ? V seznamu zaká zaných lá tek najdeme


samozřejmě marihuanu. Jak ale z dikce zá kona vyplývá , neníjejídrženípro vlastnípotřebu trestným činem. Je to sice přestupek podle přestupkové ho zá kona, ale nikdo nemůže být za drženípro vlastnípotřebu zavřen do vě zení. Poně kud diskutabilníje situace ohledně drženívě tšího množstvímarihuany. Pě stitel, který má na podzim sklizeno, samozřejmě vlastnítak velké množstvídrogy, které teoreticky může soud považovat za důkaz skutečnosti, že chtě l s marihuanou obchodovat. Praxe však na ně co podobného neukazuje - rozsudek, který by za drženívelkého množstvímarihuany (anižby byly k dispozici důkazy o prodeji) posílal ně koho do vě zení, jsem ještě nevidě l. Poně kud jiná je situace ohledně pě stová ní. Pě stová níza ú čelem výroby drog je samozřejmě podle § 187 trestné. V nařízení, která vyjmenová vá omamné a psychotropnílá tky, marihuanu nalezneme - nalezneme tam ale zá roveň pozná mku, která vysvě tluje, že pě stová níkonopík jiným ú čelům (průmyslovým, okrasným atp.) zaká zané není. Jak je to tedy s trestností pě stě ní? Podle ducha i litery zá kona by tedy nemě l být potrestá n člově k, který pě stuje konopí, ale orgá ny v trestním řízenínezjistily žá dné důkazy o tom, že toto konopíje určené k výrobě drogy marihuany. Jedná se samozřejmě o pouhou teoretickou ú vahu, konkrétnísoudní rozhodnutív takové cause nemá m k dispozici a nemá m k dispozici ani zprá vu o tom, že by se ně kdo pokoušel tímto způsobem há jit v případě obvině níz nedovolené výroby drog pě stě ním konopí. Důležitá v našem kontextu je i otá zka distribuce marihuany. V pově domíširoké veřejnosti konzumentů je blud, že trestný je pouze prodej marihuany a vě novat ně komu marihuanu jako dar trestným činem není. Jde o pově ru, zá kon jasně říká "kdo jinému opatří" a nemluvío tom, zda za to člově k přijal nebo nepřijal peníze. Otazné je, zda je trestným sdíleníjointu - zda se člově k, který podá druhé mu člově ku jointa, dopouštítrestného činu. Sá m - protože maximá lně dbá m na to, abych nepřekračoval zá kony této země - v případě společného kouřenívracím joint tomu, od koho jsem ho přijal (nepodá vá m dá l). Podle ná zoru ně kterých prá vníků však nenítrestným činem ani to, kdyžv kolečku kuřá ků ně komu jointa (nikoliv mého, ale takové ho, který ubalil kdosi jiný) předá m. Opě t ale chybíkonkrétnísoudnívýrok v konkrétním případě . Pokud člově k ubalíve společnosti jointa ze svého materiá lu a pošle jej kolovat, může to pravdě podobně jako trestný čin být posuzová no. Důležité je rovně žnabytí- které sice samo o sobě trestným činem není. Ale ten, kdo nabyl aťužkoupil, nebo dostal - marihuanu, je pro orgá ny činné v trestním řízeníspojkou a potenciá lním svě dkem proti pachateli trestného činu - proti tomu, od koho trá vu má . Proto na ně j bývá často vyvíjen tlak, aby se o informaci, od koho trá vu má , podě lil s policií. Prá vně zcela nenapadnutelné nabytídrogy je jejínalezení. Analýza našídrogové legislativy v kontextu legislativy srovnatelných zemíukazuje, že jsme na tom docela dobře. Policie má možnost stíhat dealery (zda to dě lá , je otá zka exekutivy, nikoliv legislativy - naše zá kony jíto však jednoznačně umožňují) a prostíkonzumenti nejsou trestnými osobami. Bizarnísamozřejmě zůstá vá trestnost pě stová nímarihuany. V celospolečenském kontextu je samozřejmě zlé, kdyžně kdo odevzdá vá peníze lumpům, organizovanému zločinu - to jest


kdyžtrá vu nakupuje od dealera. Takové jedná nívšak trestné není. Naproti tomu člově k, který si pě stuje dvě rostliny konopípro sebe, z celospolečenského hlediska žá dnou škodu netropí. Přesto je jeho jedná nítrestným činem. Dalšídůležitý paragraf trestního zá kona týkajícíse drog je § 188a - šířenítoxikomanie (1) Kdo svá díjiného ke zneužívá níjiné ná vykové lá tky nežalkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívá nítakové lá tky jinak podně cuje nebo šíří, bude potrestá n odně tím svobody ažna jeden rok nebo zá kazem činnosti nebo peně žitým trestem. (2) Odně tím svobody ažna tři léta bude pachatel potrestá n, spá chá -li čin uvedený v odstavci 1 vůči osobě mladšínežosmná ct let. Komentá ř k tomu mimo jiné říká : Ustanovení§ 188a tr. zá k. o trestné m činu šíření toxikomanie je novou skutkovou podstatou, zakotvenou novelou trestního zá kona z roku 1990. Zdůrazňuje se jíspolečenská nebezpečnost forem jedná níuvedených v odstavci prvém. Vzhledem k tomu, že samotné používá níná vykových lá tek je beztrestné, nenímožné trestně stíhat ani ú častenstvína ně m. Ř ešeníbylo nalezeno ve vytvořenínové skutkové podstaty podle § 188a tr. zá k. Podně cová níi šířeníse může stá t i tiskem, jiným sdě lovacím prostředkem nebo i ú stním propagová ním takové ho zneužívá ní. Dikce ustanovení§ 188a odst. 1 tr. zá k. nevylučuje trestně postihovat i podně cová níke zneužívá nítakových ná vykových lá tek, jejichždrženínebo naklá dá nís nimi nelze zaká zat podle § 187, § 188 tr. zá k. (například ředidla, barviva, čistícíprostředky apod.). Termín "ná vykové lá tky" byl zaveden novelou trestního zá kona z roku 1990. Vymezení tohoto pojmu je takové, aby zahrnovalo široký okruh lá tek, z nichžně které jsou volně na trhu k dostá ní(ředidla, lepidla, čistícíprostředky atp.). Výraz "ná vykové lá tky" však nebyl šťastně zvolen. Je neurčitý a navíc vyvolá níná vyku nenípojmovým znakem tě chto lá tek. Tento paragraf je - na rozdíl od ostatních drogových paragrafů - naprostá prá vnízhovadilost. Především: Jde o paragraf neobyčejně snadno zneužitelný, gumový, vhodný k případné perzekuci nepohodlných osob. Nenítotiždefinová no, co je svá dě nía šíření. Je snad svá dě ním k užívá nídrog tato kniha? Je snad svá dě ním k užívá nídrog v noviná ch otiště ná policejní svodka, ve které se píše o tom, že policie za uplynulý mě síc zadržela hodně drog (čtená ř takové svodky samozřejmě z množstvízadržených drog vidí, že je jich ve společnosti opravdu hodně , a tedy jejich užívá níje /statisticky/ normá lní)? Je snad svá dě ním k užívá ní drog člá nek o smrtelných ná sledcích užívá nítvrdých drog (vždyťčá st neurotické pubertá lní mlá deže může prá vě blízkost smrti při drogových experimentech okouzlit)? Je snad svá dě ním pojedná nío drogá ch, které pravdivě hovořío pozitivních i negativních důsledcích branídrog? Pokud ano - jak je možné, že publiková nípravdivých informací, které nejsou předmě tem stá tního tajemstvínebo které nejsou ohrožením soukromídruhých, je trestným činem? Podobně nesmyslná (jak si toho ostatně všímá užsamotný komentá ř k zá konu) je formulace o "ná vykových lá tká ch". Podle níby samozřejmě nebylo trestné propagovat konzumaci LSD,


ale propagovat konzumaci tabá ku ano. Prostě a jednoduše řečeno: Paragraf 188a je nepodarek, anebo ú čelově vyrobený prá vní zmetek určený k pozdě jšímu zneužívá níproti nonkomformních osobá m.

Etický kodex kuřá ka marihuany Legislativníú prava a realita jsou odlišné vě ci. Zatímco v předchozích řá dcích jsem se zabýval tím, co je psá no v zá konech, nyníse pokusím popsat, co se považuje za ú nosné a co za neú nosné mezi kuřá ky marihuany. Budu tedy popisovat jakési vnitřnínormy tě žko definovatelné sociá lnískupiny bez jakékoliv vnitřníhierarchie a struktury. K charakteristice oné skupiny: Jsou mi třicet dva roky a svoje feelingy v oblasti drogové etiky jsem si budoval dlouhá lé ta. Osvojoval jsem si je od lidí, kteříjsou mnohdy o generaci starší nežjá sá m. Tyto normy jsou obvyklé mezi střednía staršígeneracíkuřá ků. Jak se však ukazuje, jsou mé normy v očích dně šních sedmná ctiletých či dvacetiletých lidíbeznadě jně zastaralé , puritá nské a prudérní Prvnía svatou zá sadou pro každého, kdo přichá zís trá vou do styku, je "Neprodá š!" Droga se nesmínikdy nikomu prodat. Za žá dných okolností, doslova i kdyby na chleba nebylo. Dealer neníčlově k. Dokonce ani zvíře - zvířata se vzá jemně neničí. Dealer je bestie, pro nižby mě ly být vymě řová ny ty nejtvrdšítresty. Pokud konzument chce uchovat svoji osobu a svě domí čisté, nikdy žá dnou drogu neprodá . S prvnímincíutrženou za drogu se definitivně loučíse slušnou společnostía zařazujete se mezi čuňata. Prodá vá nítrá vy je vě c, která povede mezi kuřá ky trá vy k zavržení, opovrženía vyloučeníz komunity. Člově k, o kterém se ví, že trá vu prodá vá , je považová n za nečistého. Poně kud jiné je to s bezplatnou distribucí- s rozdá vá ním. Zde se dajírozlišit dva smě ry. Prvníz nich vychá zíze sprá vného předpokladu, že trá va je (přestože v legá lním prodeji jsou drogy mnohem nebezpečně jší) psychotropnílá tka - a že zachá zenís níje třeba držet pod kontrolou. Odhaduji, že z podobných východisek odvozuje svoje chová nícca padesá t procent kuřá ků mé generace. Pro ty je pak typický ná sledujícípostup: Kolegovi - bratrovi v konopíkdykoliv, jsou-li sami v situaci dostatku, trá vu dají. Implicitně je v jejich daru obsažen požadavek reciprocity - je naprosto přípustné člově ku, který si v nouzi pro trá vu chodí, říct o hulenív případě , že jsem v nouzi sá m. Co rozumím výrazem "bratr v konopí"? Prostě a jednoduše je to člově k, o kterém vím, že hulí dlouho, s trá vou umízachá zet, nebere jiné drogy a splňuje kriteria "slušného člově ka". Prostě člově k, který nebude s trá vou dě lat nepřístojné vě ci, ani nebude jejím ú činkem natolik překvapen, že by po nízačal ně jak vyvá dě t. Jiným se nedá vá . Odlišný přístup majílidé, kteřívychá zejíz předpokladu, že na legá lním trhu jsou tak nebezpečné drogy (především alkohol), že rozšířenímarihuany na jejich ú kor je celospolečensky přínosné i za cenu rizik, které může konzumace marihuany přiná šet. Ti pak dá vajíkaždé mu, kdo si řekne, a o kom si myslí, že nenípolicejníprovokatér či jejich drogu nebude prodá vat.


Ohledně zasvě cová ní- to jest prvního styku s marihuanou - nenísituace zdaleka tak jednoduchá . Pokud o sezná menís trá vou požá dá dospě lý, svéprá vný a slušný člově k, má u devedesá ti devíti procent konzumentů jistotu, že mu toto sezná meníumožní, že s ním zahulí. Má lokdo ale takovému člově ku dá trá vu "na doma" - je to totižmnohem nebezpečně jší. Zkušený kuřá k totiždoká že, kouří-li s prvokonzumentem, ve vě tšině případů zamezit špatnému tripu, nebo jej doká že po jeho příchodu víceméně zažehnat. Jiná situace je, požá dá -li o sezná menís trá vou mladý, nehotový člově k. Obecně vzato: Je samozřejmě mravně velmi tě žké naučit konzumovat ilegá lnídrogu mladého, nezkušeného člově ka. Na stranu druhou: Mnohem nebezpečně jšínežto je nechat mladé ho, nezkušeného člově ka, který ke mě má důvě ru a aktivně chce vyzkoušet drogu, aby si šel koupit cosi k ně jakému lumpovi na ná mě stíRepubliky. V momentě , kdy tam půjde (a on tam půjde, protože trá vu prostě vyzkoušet chce), se vystavuje nebezpečí, že mu dealerský lump prodá skutečně rizikovou drogu nebo trá vu s přídatkem ně čeho navíc. Rozhodová nív podobných případech je extrémně tě žké a optimá lníje, kdyžonen mladý člově k, který se z pubertá lnízvě davosti chce s trá vou sezná mit, žije v takové rodině , kdy má dostatek důvě ry k vlastním rodičům, aby se s takovým požadavkem obrá til na ně , a zá roveň má takové rodiče, kteřímu jsou s ná ležitým poučením schopni onu prvnílekci umožnit. Ohledně ná kupu drog mezi kuřá ky marihuany panuje nepříliš silná konvence, která staví ná kupce drogy do lehce inferiornípozice - takový člově k je jednoduše považová n za vola či lempla. Vypě stovat si pro sebe trá vu totižv našich podmínká ch nenívelký problém, a potřeba nakupovat drogy se chá pe jako daň lennosti či neurotické zpruzelosti, která může dovést ažk zá vislosti na tvrdých drogá ch. Podobně se za ne zcela korektnípovažuje vznesenípožadavku na drogy - chá pe se to spíše jako intimnízá ležitost, se kterou je možné se obrá tit na skutečně dobrého kamará da, se kterým toho člově k užhodně prožil a vyhulil. Za zcela nevhodné se považuje přímé dotazová nípřed vě tšíspolečností. Tolik normy kuřá ků mé generace. Zá žitek pá r dnístarý mi však ukazuje, že bych si mě l koupit ně jaký pě kný hrob a podat přihlá šku do domova důchodců. Moje partnerka mě sezná mila s přítelkyníz dě tství. Je o ně kolik let mladšínežmoje přítelkyně , a ta je zase o osm let mladšínežjá . Hovořili jsme bě žné zdvořilostníptá koviny, kdyžtu se mě dívka jaksi mezi řečí, jako by se ptala, kde je výpadovka do Mladé Boleslavi, optala: "Nemoh bys mi sehnat ňá kej haš?" "Nomoh." odpově dě l jsem - zatím slušně . "A proč ne?" pokračovala dívka. "Protože nejsem žá dnej zasranej dealer!" zaječel jsem na ni, chvíli ječel nadá vky a sprostá slova a poté dívku vyká zal. Dívala se na mě velmi znepokojeně a nechá pavě - moje partnerka mi pozdě ji vysvě tlila, že ta dívka vůbec nechá pala, jak hrubě překročila mnou chá pané meze slušnosti. Mezi generacídvacetiletých je ú dajně prodej drog chá pá n jako naprosto normá lní, standardnízá ležitost, stejně jako prodej tkaniček do bot nebo prezervativů

Legislativníú pravy v dalších zemích Podotkl jsem, že naše legislativníú prava je v podstatě moudrá a přínosná . Legislativa v dalších civilizovaných zemích (například i v Holandsku) je mnohem tvrdší. Ve vě tšině evropských zemíje ze zá kona zaká zá no drženídrogy i pro vlastnípotřebu - včetně


Holandska. Tato bizarnost je v podstatě archaismem - je odvozena z požadavků Jednotné ú mluvy o omamných lá tká ch z roku 1961, kterou vě tšina civilizovaných zemísignovala. V té době se o drogá ch nevě dě lo prakticky nic, byly okrajovou zá ležitostí, a jejich zá kaz působil na tehdejší legislativce jako potenciá lně plodné řešení. S trochou nadsá zky bylo drženídrog asi stejně frekventované, jako je dnes (také zaká zané) drženíště pných radioaktiovních materiá lů. Čas však zapracoval, a v celém zá padním svě tě se uká zalo, že v legislativě zakotvený zá kaz drženídrogy pro vlastnípotřebu je tím nejlepším, co může stá t udě lat pro zhoršová ní drogových problémů ve společnosti. Proto dnes existuje prakticky jen dvě evropské země , které zavírajíuživatele a narkomany do vě zení- Švédsko a Francie. Symptomatické je, že se to dě je prá vě v zemích se socializujícím společenským zřízením. V žá dné jiné evropské zemi nezavírajíkonzumenty do vě zenía drženípro vlastnípotřebu, ač v zá koně zaká zané, je různými způsoby tolerová no. Od toho, že policie prostě "nevidí", přes limity množství, které je povoleno držet, ažpo ú plnou dekriminalizaci a tolerová níprodeje mě kkých drog. Nejliberá lně jšísituace je v Holandsku - tam je tolerová no pro vlastnípotřebu pě stovat až deset rostlin konopína marihuanu. To v přepočtu znamená , že si - vzhledem k tamní dostupnosti semen nejrůzně jších pracně vyšlechtě ných kultivarů - může konzument vypě stovat ažpatná ct kilo trá vy na rok. Jedna obřípalice poctivé ho skunku může totižmít až patná ct set gramů sušiny. Dá le se toleruje prodej marihuany a hašiše v coffee shopech, kde obvykle dostane zá kazník k dispozici katalog všech modelů, které jsou zrovna na skladě . Maximá lnímnožství, které dnes můžete najednou koupit, je (oficiá lně ) pě t gramů. Bývalo to třicet, ale na ná tlak (především Francie) holandská vlá da trochu přitvrdila. V dalších stá tech - například v ně kterých zemích Ně mecka nebo ve Španě lsku - je trá va dekriminalizová na. V Šlesvicku-Holštýnsku probíhá v současné době diskuse o legalizaci prodeje hašiše a marihuany v léká rná ch. Odlišná situace je v U.S.A., tradičníto baště nejen demokracie a svobody, ale také omezenosti a nesvobody. Tamní"war on drug" umožňuje, aby v ně kterých stá tech byli vě zně ni lidé za jediné semínko konopínalezené v jejich autě či za jednoho jointa. Vá lka s drogami dovedla zemi tak daleko, že se celkový počet drogových vě zňů odhaduje na dva a půl milionu a vlá da vydala stovky miliardy dolarů na boj s drogami. Drogy jsou však i nadá le zcela bě žně dostupné a na žebříčku celospolečenských problémů s drogami se U.S.A. ředína čelné místo ve svě tě . Kuriozníje legislativnísituace v zemích Asie, které jsou tradičně nejvě tšími svě tovými producenty všech drog (s výjimkou koky) a v různých asijských "bankovních rá jích" stá tečcích typu Hong-Kong, Singapur či Malajsie. Ony bankovnírá je jsou velmi často syceny peně zi drogových kartelů. Za držení zanedbatelného množstvídrogy vá s však vlá dy tě chto zemí, dosazené sprá vci oně ch bank, nechajípopravit.


Marihuanová represe v našízemi Za bolševika marihuana témě ř nikoho nezajímala - samozřejmě s výjimkou momentů, kdy mohla být represe drog zneužita k persekuci politicky nepohodlných jedinců. Asi nejslavně jším případem je uvě zně níIvana Martina Jirouse - Magora - za trá vu. V tomto případě ale samozřejmě nešlo o klasickou drogovou represi, ale o politický proces. Procesy s ně kolika dalšími pě stiteli užbyly méně zjevným politikem - ale ve všech, o kterých vím, v podstatě nešlo o drogy, ale o soudruhovi nepohodlné jedince, které bylo potřeba poslat za mříže. V porevolučnídobě se dramaticky změ nila situace na drogové scé ně a trá va na čas přestala být zá ležitostípolitickou. V letech 1990 - 1996 jsem zaznamenal ně kolik desítek zatčeníkvůli marihuaně . Vě tšinou šlo o pě stitele (týká -li se zatčeníprodejců, obvykle se o nich nedovím a pokud mi ně kteříza podobnou činnost stíhanípíšou, jejich případem se nezabývá m). Nevím o tom, že by byl ně kdo za pě stová nív porevolučnídobě odsouzen k nepodmíně nému trestu odně tísvobody. Ohledně nositelů represních aktivit k marihuaně : K chvá le protidrogové policie nutno zdůraznit, že se jejívrcholné složky malopě stiteli konopíprakticky nezabývají. Přestože s majorem Komorousem nechodím do hospody, nelze mu upřít, že činnost svých lidísmě ruje k potírá nískutečného svinstva a nechá vá na pokoji lidi, kteřísi pro sebe pě stujípá r kytek. Výrazně odlišná je ovšem situace v okresních mě stech, kde také fungujípolicejníspecialisté na potírá nídrogového zločinu. V mnoha menších mě stech však žá dné drogové zločiny nejsou - a tak se občas stane, že se takový zhrzený policista potrefený potřebou seberealizace rozhodne drogový případ vytvořit a vydá se ně komu pokosit pole. Prvnízá važný případ, kdy se ve (vazební) vě znici ně kdo ocitl za marihuanu, se udá l v pozdním létě roku devadesá t šest. Ortodoxnípunker I. generace Kačer mě l dlouhodobě konflikty s policiíve Slavonicích, pod jejížpravomoc spadá svým stá lým bydliště m. Provokoval policisty tak dlouho, ažna ně j podali ně kolik trestních ozná menípro ú tok na veřejného činitele. Dostal se do vazby, odkud jej však vytá hli přá telé. O ně kolik týdnů pozdě ji byl zatčen a uvě zně n mimo jiné za pě stová nímarihuany - přestože jeho "pole" mě řilo dva krá t tři metry, cožje zjevně k smíchu. Kačer je prvním porevolučním politickým vě zně m marihuany a vývoj jeho případu bude pravdě podobně precedentní. Bude-li odsouzen za trá vu, lze počítat s tím, že se z represe marihuany stane pro ně kolik příštích let politický bič na nepohodlné jedince.

Marihuana a svoboda slova V porevolučních letech se nejdříve Soukolí- armá da (dříve) apará tčiků - přeškolovala na klasický byrokratický establishment demokracie kybernetického vě ku. Vzhledem k této formá lnírekvalifikaci byl od masivnímanipulace a represně -cenzurních zá sahů na ú rovni stá tníintervence chvíli klid. Ouředníci cyberdemokratické éry jsou na rozdíl od bolševických


apará tčiků mnohem upraveně jší, nenosítesilky a na občany nekřičí, nýbržse líbivě a kompetentně vymlouvajína objektivnípříčiny. Jejich motivace a podstata jejich myšleníje však stá le stejná . Přesto vyžaduje přebudová níformy, převlečeníšedých tesilových sak a osvojenísi používá níjiného oslovenínežsoudruhu jistý čas. Přestože od revoluce na ú rovni diskusních pořadů, předná šek a rozhlasových či televizních besed občas padaly ná vrhy na zavedenídrogové cenzury, vše zůstá valo v rovině obecných ná vrhů. Zlom přineslo trestnístíhá nínakladatelstvíVotobia za knihu Vaříme s konopím. Obvině níz šířenítoxikomanie za vydá nítéto naprosto neškodné a v podstatě dě tinské sbírky kuliná řských předpisů je v současné době v jedná nía nelze předvídat jeho výsledek. Symptomatické ovšem je, že v souvislosti s touto kauzou se projedná vá i dalšítrestnístíhá ní jednoho z majitelů Votobie, Tomá še Koudely. Ú dajně reagoval na pokus stá tního zastupitelstvícenzurovat prá ci vydavatele slovy: "Spatřuji v tom prvky fašistického, omezujícího a totalitního chová ní. Opě t ná s tu hlídajíkomunističtípohrobci." Sprá vnost tohoto výroku neprodleně potvrdil stejný stá tnírepresníapará t, který se obvině ním z šířenítoxikomanie za kuchařku pokoušíznovunastolit v té to zemi cenzuru. Tomá š Koudela byl za svůj výrok totižneprodleně znovu obvině n - tentokrá t z ú toku na stá tníorgá n. Obě causy jsou causami precedentními: Pokud budou majitelé Votobie shledá ni vinnými, jsme zpá tky v totalitě .


DĚJINY ALTEROVANÉ HO VĚDOMÍ Proč lidé berou drogy? - role drog ve formová nílidského druhu a lidské civilizace

Společnost bez drog, drogy bez společnosti... Zá kladním heslem nejrůzně jších drogových bojovníků je hysterický výkřik "CHCEME SPOLEČNOST BEZ DROG". Jedná se o bohapustou demagogii, nikdy nic takového neexistovalo. Cíl vá lky proti drogá m je stejně reá lný jako cíl budová níkomunismu. Společnost třídně a sociá lně spravedlivá je totižstejně reá lná jako společnost bez drog. Komunismus sice prodě lal historický krach, zastá nci tvrdé linie boje proti drogá m si z toho však poučenínevzali. Onen nemožný ideá l prosazujístá le - aždo posledníkapky krve. Ostatních. V historii lidské civilizace neexistuje žá dná kultura, která by ně jakou drogu nevyužívala či - v dnešníterminologii - nezneužívala. To nenípropaganda, ale realita. Ten, kdo popírá tuto skutečnost, má buď nedostatečné vzdě lá ní, nebo klapku na očích. Eventuá lně - to je nejčastě jší- vymezuje drogu pouze ve smyslu "droga dnes zaká zaná ". Každá kultura, každá civilizace druhu Homo sapiens mě la a má svoji drogu. Proč? Přestože se často mluvío ná vyku na drogy - psychotropnílá tky - i u subhumá nních živočichů, o užívá nídrog v pravém slova smyslu - to jest cíleném navozová níalterovaných stavů psychiky, prožívá nía vnímá ní- přece jen můžeme uvažovat pouze u člově ka. Podobně je


tomu s Bohem. Neandrtá lci sice také mě li své vysušené hlavy jeskynních medvě dů, ale o skutečné mystice a víře v Boha uvažujeme prakticky jen u člově ka moudrého. Na rozdíl od všech ostatních zvířat je totižčlově k vybaven čímsi, co je zcela nevymezitelné. Dušínebo duchem. Vě domím smrti. Humorem. Schopnostíabstraktního myšlení. Prostě spoustou charakteristik, které dohromady dá vajíono "ně co", co ú spě šně uniká definicím kně žíi psychologů. A ono "ně co" se projevuje - mimo jiné - touhou po sebepřekoná ní, touhou po pozná níelementá rních, esenciá lních jevů a ú zkostí. Všechny uvedené charakteristiky dříve nebo pozdě ji vedou ke stresu, k napě tía hledá ní. Hledá nípomocívšech existujících prostředků. A zde nastupujídrogy. Nechci samozřejmě tvrdit, že bez drog by neexistovala civilizace - nemá m k tomu žá dné vě rohodné důkazy. Jsem však o tom ská lopevně přesvě dčen. Vím však, že bez toho, co ná s žene dá l, by rozhodně neexistovala v tak obrovské míře zá vislost na psychotropních lá tká ch.

Drogové kultury, přijetívlastních drog Volba drogy každou civilizacínenísamozřejmě vě cíná hody. Ale také ne svobodné volby. Podobně jako u typu zá kladnístravy, i při výbě ru "zá kladnídrogy" civilizacírozhodlo více faktorů. Od lokality a biotopu, který daná kultura obývala, přes klima ažpo genetické uspořá dá níurčitého kmene. SeveroameričtíIndiá ni mě li samozřejmě stejnou šanci přivyknout alkoholu jako Evropané. Nenízcela jasné, proč nezačali vyvá řet ve velkém dakotské pivo, ale sbírali mescal. Stejně tak Arabové mohli velice snadno pě stovat má k. Ale ná hoda - či osud, eventuá lně jejich genetické uspořá dá ní- chtě la tomu, že dali přednost divoce rostoucíkonopi a časem přišli na to, jak z nívyrá bě t hašiš. Neníjasné , zda každá kultura vypě stovala zvyk užívá níté drogy, která jínejlépe "sedla", nebo jestli se odolnost vůči tolerované droze vyšlechtila. Každopá dně konzumace společností tolerované drogy ve vě tšině případů nevyvolá vala žá dné společensky nepřijatelné důsledky, byla tolerovaná a obvyklá a pomá hala řešit onen zá kladnípocit existenciá lníú zkosti. Kultury můžeme rozdě lit na ně kolik (drogových) typů. Kultury alkoholové jsou asi "nejú spě šně jší" - k nim patřízá padoevropská a severoamerická civilizace, která dnes dá vá zbytku svě ta pocítit, kdo je tady pá nem. Příčiny "ú spě šnosti" alkoholové kultury nejsou ale nijak proká zané a můžeme je jenom tušit. Jako zcela nepodložený konstrukt nabízím ná sledujícívysvě tlení: Alkohol je jednou z má la drog, které jsou zamě řeny "ven". Opilý člově k má mnohem vě tší tendenci k exhibici, agresivitě nebo výtržnosti nežčlově k pod vlivem jiné bě žně užívané drogy. Snad proto je celkové pojímá nísvě ta jedinců vyrostlých v kultuře alkoholového typu zamě řeno "ven" - výkonově , soutě živě . Pravdě podobně jšívšak je, že je tomu ú plně jinak. Dalšímasovou drogou je hašiš a marihuana. Jsou typické nejen pro arabské a islá mské ná rody, ale i pro oblast Indie, Nepá lu a okolí, kde je konopě ostatně domovem. Snad ú činky THC, a tím i rozšířenost marihuany majísouvislost s horkým klimatem (trá va subjektivně ochladí) nebo s tím, že v letních mě sících se v arabském klimatu dá přes den skutečně jenom sedě t a koukat před sebe - k čemužje trá va optimá lnípomůckou. Arabský svě t rozhodně


THC konzumuje velice rá d a masově - dokonce se tvrdí, že ú padek Arabů je přímý ná sledek konzumace hašiše. Pasivita a lenost, arabským ná rodům často připisované , jsou prý dílem cannabisových drog. Příklad z jiné kultury, kde je zá kladnía masovou drogou THC, ukazuje, že u arabských ná rodů jde spíše o ně co jiného nežo ná sledky hulení. Indie - Hindustá n - má odnepamě ti kladný a vstřícný postoj k THC. Konzumace THC tvoříorganickou součá st ná boženského života a naprosto neodmyslitelnou součá st života hinduistických mnichů - sadhú ú . Přestože tato kultura využívá THC mnohem déle nežkultury arabské, neprojevuje se ani pasivně , ani agresivně jako islá mské kultury. Velmi rozšířenou drogou - historicky - bylo i opium, spjaté především s Čínou. Má , podobně jak THC, silně meditativníná boj - a pro čínskou filozofii, umě níči styl myšleníje typické . (Má m samozřejmě na mysli předkomunistickou Čínu.) Dalšídrogy charakterizujíkultury, které v soutě ži se zmíně nými třemi historicky neobstá ly. I kdyžjejich ná rodnífety ú spě šně přešly do kulturního pově domíkultur ostatních. Jde především o jihoamerické Indiá ny, kteřížvýkali listy koky. U nich se obvykle vysvě tluje příklon k této droze klimatickými podmínkami velehor, ale jako u ostatních drog bude i zde vysvě tlenísložitě jší. Nejen severoameričtíIndiá ni se svým mescalinem, ale i Vikingové a Čukčové s muchomůrkami, mexičtíIndiá ni s lysohlá vkami a Eskymá ci se svými houbami reprezentují kultury zamě řené na halucinogeny. Tyto kultury v historické soutě ži prohrá ly. Původníkonzumace drog mě la ně kolik charakteristik, které jsou nesmírně důležité pro další výklad. Tyto charakteristiky vysvě tlují, proč u vě tšiny přírodních ná rodů konzumace drog (i tě ch, které dnes považujeme za ztě lesně níďá bla) nevedla k vě tším potížím a nedestabilizovala společnost. Především - drogy byly nejčastě ji konzumová ny k rituá lním ú čelům. Jejich konzumace mě la přinést kontakt s tím "oním", co je člově ku vlastníhledat. A při kontaktu s Bohem je sice možné se pořá dně sjet, ale rozhodně nenímožné jej hledat rá no, v poledne i večer. Konzumace drog byla prostě svá zá na kvantem zvyklostí, ježnebylo možno překročit a které skoro stoprocentně brá nily zvrhnutíkonzumace v bohapusté fetová ní. Dalším faktorem je minimá lníkomunikace mezi jednotlivými kulturami a minimá lníkontakt s drogou, ježnenív dané společnosti (komunitě ) tolerová na. Proto jedinci, kteřínemě li dispozice k rozumné konzumaci "cizí" drogy, bez problémů přežívali. Vůbec se s nítotiž nesetkali. Dá le - droga byla ně čím normá lním, obvyklým a bě žným. Neexistoval kolem nínimbus tajuplného mýtu, který by z nídě lal zaká zané ovoce - svou zaká zanostíještě lá kavě jší. Společenská regulace nadmě rné ho konzumu drogy tedy byla mnohem snazší. O droze se vě dě lo a vě dě lo se, co s jedinci, kteříjípomalu propadají. Dnes se to neví. Konečně posledním faktorem, který odlišuje dnešníkonzumaci drog od konzumace v "přirozených společenstvech", je stav svě ta. Přirozená společenstva byla naprosto odlišná od dnešního svě ta především mnohem výrazně jšísvá zanostísociá lníregulací. Život člově ka v přirozeném společenství- a pro tyto ú čely je celkem jedno, šlo-li o čukotský kmen,


krkonošskou vesnici či provencá lské malomě sto - byl z devadesá ti procent životem role, naplňová ním fixovaných sociá lních stereotypů, ne životem jednoho konkrétního a neopakovatelného člově ka, bytí. Předvidatelnost sociá lních dě jů byla o ně kolik řá dů vyšší, nežje dnes. Stejně předvidatelně jšíneždnes bylo i chová níjedinců, se kterými se v každodenníkomunikaci člově k dostá val do styku, předvidatelně jšíbylo chová nísociá lních skupin, politiků, bank, manželek i dě tí. V přirozeném společenstvíbylo mnohem míň rozhodová nía z ně ho plynoucíexistenciá lníú zkosti, bezradnosti, bezbrannosti a nejistoty než dnes. Proto byla v přirozeném společenstvíi řá dově nižšípotřeba "udě lat si konečně dobře", protože v normá lním stavu bylo lidem méně ú zko neždnes. Mě li se na co spolehnout, existovaly vně jšívzorce bytí, chová ní, reakcí- to vše modernídoba totá lně zničila. Na rozdíl od přirozeného společenstvítvořívelmi početnou součá st dnešní populace lidé, kteříprostě NEVĚDÍ, nedoká žou sami v nestrukturovaném svě tě najít zá chytné body, vlastníidentitu, ú točiště před ú zkostía strachem. Lidé, kterým je v normá lním, ne-alterované m stavu vě domízle. Změ na svě ta se navíc odrá žív naprosto odlišné m typu sociá lníkontroly. Zatímco přirozená společenstvífungujís využitím bezprostřednísociá lníkontroly budované na osobní(či rodinné) zkušenosti s konkré tníosobou (rodinou či skupinou osob), v modernídobě - s růstem složitosti společnosti, s růstem velikosti lidských sídel a s růstem počtu lidí- je podobný přirozený způsob sociá lníkontroly vyloučen a stá le vě tšídůraz je nutné klá st buď na roli, kterou cizí, nový, zkušenostíneprově řený jedinec zastá vá (cožje však vzhledem ke krizi rolístá le méně spolehlivé ), nebo na přímý vhled, který je však touto (bílou) civilizací odnepamě ti zpochybňová n. Proto je stá le tě žšízajistit "ú nosné sociá lníprostředí". V přirozeném společenstvíse od nepamě ti ví, že rodina Vandrá čkových je poně kud drbanoidnía nenířadno se s nístýkat, a především je nutné zabrá nit tomu, aby se můj kluk nestýkal s mladým Vandrá čkem, který určitě odně kud přitá hne flašku ovohuče. V modernídobě je zajistit ně co podobné ho neobyčejně obtížné. Takže se onen ovohuč - v moderníverzi heroin - dříve nebo pozdě ji objevíVŠUDE. Všechny tyto faktory způsobují, že drogy - ve svých "původních kulturá ch", na jejichžvzniku se podílely, neškodné a zvlá dnuté - vytvá řejív modernídobě reá lný problé m. Nežse tomu však stalo, existovaly chvíli zlaté časy.

Zlaté časy drog nastaly ažv našem století. Ú loha drog v životě lidstva a jejich vliv na společnost však narůstaly celé dlouhé roky předtím. Jak mizela vzá jemná izolovanost jednotlivých kultur, jak produktivita lidské prá ce osvobozovala člově ka od totá lnízá vislosti na každodennídřině , nachá zeli se mezi lidmi mlsá lkové. Zkoušeli nové objevy - aťužto byl tabá k dovezený z Ameriky, nebo opium z Orientu. Dosud však nedochá zelo k masovým problé mům. Tento stav však netrval dlouho - změ nil se ihned, jak se o nových mlsech rozkřiklo v jen o trochu širšíveřejnosti. V devatená ctém stoletíbyly užbě žně dostupné (alespoň v evropských centrech) prakticky všechny typy dnešních drog. Opiá ty, kokain, hašiš a marihuana a samozřejmě alkohol. Jejich


konzumenti si začínali vytvá řet ná vyk - či jinak řečeno, procento lidís ná vykem bylo vyšší nežono jedno nebo dvě procenta populace, které na droze prostě "ulítne" bez ohledu na vně jšífaktory. Problémy s drogou začínali mít i lidé, kteřínebyli jaksi od počá tku k problémům odsouzeni. Příčinou tohoto "chová ní" nových drog nebyla ani tak jejich jedovatost nebo nebezpečnost. Důležitá byla novost - neznalost tě ch, kteřís nimi přichá zeli do styku. Droga samozřejmě přichá zela bez jaké hokoliv ná vodu k použití. Vě dě lo se maximá lně , že se dá kouřit nebo polykat. O tom, v jakých dá vká ch je bezpečná , kdy může vytvořit ná vyk nebo ohrozit svého konzumenta, nevě dě li novinekchtivíkupci nic. Navíc - droga přišla bez celého kontextu zvyklostía rituá lů, který v jejídomovině chrá nil konzumenty před potupnou zá vislostí. A celý kolobě h, jenždodnes neskončil, mohl začít. V té době ovšem - přes to, že si lidé ná vyk vytvá řeli - byla droga zá ležitostívelice ú zké skupiny lidí. Determinantou byl majetek - drogové experimenty byly drahé - a příslušnost k určité sociá lnískupině , která "si dopřá vá ". (Je samozřejmé , že řečené platípro dnes zaká zané drogy. Co se týče alkoholu, byla situace diametrá lně odlišná .) S postupem let se ale drogy stá le víc rozšiřovaly, demokratizovaly a stá valy se masově jší zá ležitostí. Primá rnípříčina je - ač to zníbaná lně - ekonomická . V roce 1900 byla totiž společenská produktivita a životníú roveň nepředstavitelně nižšíneždnes a společnost prostě na podobné experimenty nemě la. Navíc - dnes zaká zané, nové drogy nemě ly nimbus zaká zanosti se vším, co k ně mu patří. Proto ani tlak na zvyšová níjejich konzumace (jaký vidíme u dnešních dealerů) neexistoval. Drogy byly ve vě tšině případů volně , bě žně a levně přístupné. V amerických léká rná ch se počá tkem našeho stoletídal koupit zcela volně morfin. Ekonomická vyspě lost lidstva rostla. Rostla přetechnizovanost, rostly ná roky kladené na jedince. Tím pá dem rostl i počet jedinců neschopných ony ná roky plnit. Země koule si prožila dvě svě tové vá lky, pá dy říšía v historii neslýchanou expanzi brutality a bestiality. Rozšíření konzumace nových drog mě lo tu nejú rodně jšípůdu. Považuji za zbytečné zde uvá dě t přesná čísla o osobá ch zá vislých na nových drogá ch. Ná růst počtu takových lidíje ale obrovský (zcela přesné ú daje nejsou a ani nemohou být k dispozici). Pravá expanze však nastala ažv letech padesá tých a šedesá tých. Padesá tá léta nejsou charakterizová na ani tak expanzíkonzumace, jako přípravou společenského vě domí. Totalita ovlá dla svě t. Blok východní, ruský, prožíval etapu svého vývoje, kterou pro českého čtená ře netřeba popisovat. Ale - cožje možná pro mnohé překvapující- stalinistická metodologie prá ce s lidmi byla vlastníi Výboru pro vyšetřová níneamerické činnosti v USA. Pak, koncem padesá tých let, nabrala civilizace nový dech. Setřá sla zjevnou totalitu (ve východním bloku alespoň jejínejbrutá lně jšíprojevy) a začala hledat nové cesty - ve vě dě , ale především v umě nía filozofii. Ne snad ve filozofii produkované vyschlými mozky na univerzitních pisoá rech, ale ve filozofii života. Výkonová orientace přestala být tak zajímavá jako dřív. Síla a moc se pro mnohé (především mladé) stá valy synonymem zla. Flower power! Šedesá tá léta znamenala zcela zá sadníobrat v drogové historii lidstva. Byla obrovským experimentem, který se pokusil nové drogy začlenit do života přetechnizované civilizace a plně je demokratizovat, otevřít každému. Experimentem, který nevyšel.


Díky neodpově dné mu (to nevyčítá m, ale konstatuji) přístupu protagonistů drogové scény, změ ná m společenského klimatu a v neposlednířadě i cíleně (viz kapitola o prohibici) se na začá tku sedmdesá tých let z drog stá vá démon. Společensky deklarovaný a přijímaný symbol zla. Ďá bel má podobu injekčnístříkačky. Paranoidnímozky amerických protestantů vyprodukovaly šílenou vizi společnosti bez drog. Bohužel - tyto paranoidnímozky mě ly dost sil na to, aby svou vizi vnutily celé společnosti. A vlastně celému svě tu. Užod počá tku "drogové vá lky" je však typické, že protidrogovívá lečníci naprosto nerozlišujímezti drogami a nebojujívůči konkrétním problémům, které konkrétnídroga na konkrétním místě způsobuje, ale proti DÉ MONU DROG. Symbolu, který sami vytvořili.

Epocha vá lky V sedmdesá tých letech se začalo s drogami vá lčit. Naplno, bez ohledu na finančníči lidské obě ti (samozřejmě nikoliv z řad vá lečníků, ale konzumentů). A celosvě tová tendence smě řuje k dalšímu utahová níšroubu. Ně které ojedině lé experimenty, které s touto vlnou "nejedou" (holandský či aljašský model) jsou jednak soustavně kritizová ny a napadá ny, jednak sabotová ny (Aljaška). Alternativní, nizozemský model se - naprosto symptomaticky realizoval v zemi, která je obecně považová na za jednu z nejdemokratičtě jších a nejtolerantně jších na svě tě . Přestože tyzo země zkoušíalternativní- liberá lní- přístup výhradně ke konopným drogá m, jsou terčem kritiky protidrogových vá lečníků. Ti v méně tolerantních zemích vítě zí. Šroub se utahuje i nadá le. Bohužel, i v našízemi.

Tuzemsko Tuzemská historie užívá nídrog nenípříliš bohatá . Klasickou českou drogou je alkohol, a to konkrétně alkohol obsažený v pivu. Tam je situace komplikovaně jšíještě skutečností, že chmelový výtažek obsahuje ú činné sedativnílá tky, které majív kombinaci s alkoholem velice specifické tlumivé ú činky. Jiné drogy se v Čechá ch masově neužívaly. Bě žné lidové léčitelstvíje samozřejmě znalo - aťužse jednalo o léčbu bolestízubů pá lením konopného provazu a vdechová nídýmu, nebo odvar z nezralých makovic, podá vaný kojencům. Aby nekřičeli... Nechci podezírat nevelký počet našich poustevníků a vizioná řů, ale považuji za pravdě podobné, že se mezi pově stnými "kořínky", kterými se živili, našla i muchomůrka červená či lysohlá vka kopinatá . Širšírozšířenívšak jiné drogy nežalkohol nikdy nemě ly. V teplejších oblastech našeho stá tu se tradičně pě stovalo konopí. Pě stuje se tam ostatně oficiá lně dodnes, jako průmyslová rostlina. Jeho ú činky s nejvě tšípravdě podobnostílidé znali. Přesto se konzumace marihuany a hašiše objevuje ažvelice, velice pozdě . Nenašel jsem v literatuře ně jaké přesvě dčivé argumenty, které by uká zaly, že zde trá va byla dřív nežkokain. A ten se začal mezi zbohatlíky více užívat ažv prvnípolovině dvacá tého


století. Přišel sem jako droga pro "mlsouny", pro lidi, kteříchtě li užívat života. Navíc byl zahraniční! V jeho konkurenci nemě ly ně jaké byliny z moravsko-slovenského pomezíšanci. Kromě kokainu mě la velmi ú zká a vybraná společnost prvnírepubliky přístup k bě žným drogá m - opiá tům, ale i hašiši -avšak trá va oblíbená nebyla. Dá le bylo rozšířeno různé obskurnía pokleslé feťá ctvítypu čichá níéteru. Po druhé svě tové vá lce se naše země poně kud odchýlila od vývoje, který prodě lá val civilizovaný svě t. Izolace železné opony způsobila relativníodříznutíod svě tového obchodu s drogami a nemalou roli sehrá la i nevalná ekonomická situace socialistického Československa. Přesto se samozřejmě drogy braly a umíralo se na ně . Často prá vě díky tomu, že se užívaly různé podomá cku vyrá bě né vyná lezy. Izolace mě la samozřejmě i svůj vedlejšídopad. Především vývoj jednoduchých, ale ú činných technologiík domá cívýrobě relativně čistých drog - pervitinu (metamphetamin) či opiá tu brownu. Trá va se ale - jako droga, kterou užívajíspíše normá lně fungujícílidé neždrogové trosky - příliš nerozšířila. Jejíhromadné užívá nípřichá zíažs koncem šedesá tých let. Po sově tské okupaci ale celkové společenské uvolně nízahnalo trá vu mezi underground a malou skupinu jeho přá tel. Jako skoro cokoliv byla marihuana v Československu zneužita k politické mu procesu - s Ivanem Martinem Jirousem či s Petrem Piště kem - a skutečně masově se rozšířila ažně kdy kolem roku osmdesá té ho pá tého. Ú zce to souviselo s krizíbolševického systému a prohlubujícíse impotencívšech jeho složek včetně represních. Po Listopadu nastalo krá tké období, kdy trá va patřila k nově nabyté svobodě stejně jako heslo Havel na Hrad! či absence devizových příslibů. Se smrtíVelkého východního bratra ale nastoupila u našeho infantilního ná roda potřeba jiné, ná hradníautority. Stal se jícelkem logicky Velký zá padníbratr Američan. A že nemá rá d drogy, žijeme v etapě začínající drogové vá lky. Naše drogová scéna je katastrofická - blíže v dalších kapitolá ch. Jenom stručně : Tvrdé drogy jsou dostupné všude, amaterismus v jejich užívá nía diletantismus, se kterým k nim přistupují především mladistíprvokonzumenti, ukazuje, že naprosto selhá vá primá rníprevence. Trá va a dalšíkonopné drogy se staly normá lnízá ležitostí, která užneníani módou - prostě se hulí. Typické je, že - ač trá va nepřiná šížá dné z drogových problémů, o kterých se tak pě kně psá vá na strá nká ch bulvá rních novin - jsou reklamnídrogová vystoupeníprotidrogových bojovníků zamě řeny velmi často prá vě proti nía jejím kuřá kům. Léčebné programy pro lidi s opravdovými problémy s trvdými drogami ná š stá t sabotuje (substitučníléčba methadonem budižpříkladem) a v momentě , kdy píšu tyto řá dky, je můj přítel Ivo Kachtík uvě zně n za zá hon konopí.


ZAHRADNÍKÚ V ROK Zá kladníagrotechnické ú daje o pě stová nítrá vy - proč trá vu pě stovat a ne kupovat.

Proč? V chytrých knihá ch psychiatricky pomazaných hlav se občas mluvío alkoholismu anglosaského typu (projevuje se nekontrolovaným pitím s typickým příznakem - abstinence je snazšínežomezené pití) a o alkoholismu italském nebo francouzském. To má prý mít kontrolovaný průbě h a vyznačuje se hlavně tím, že konzument nikdy nevysadí. Francouzský alkoholismus samozřejmě neníalkoholismus. To je pouze způsob života, ke kterému alkohol patří. Po vysazení(je-li k ně mu pojá k donucen, jinak nemá důvod, proč abstinovat, má svoje vínko rá d) nastá vá sice abstinenčnísyndrom, ale po jeho překoná ní "ná vyk" (pokud opravdu o ná vyk šlo) mizí. Termín v podstatě neznamená nic jiného nežkonstatová ní: U Francouzů či Italů (ale spíše ve smyslu lidí, kteřísami pě stujírévu a vyrá bě jívíno) se klasický ná vyk nevyvíjí. Pijísice často, dlouhá léta, aždo vytvořenífyzické zá vislosti, která jim ovšem nijak neničíživot, ale nestanou se otroky alkoholu. Aždo pokročilého stá říužívajía používajíalkohol - třeba denně - ale alkohol nevlá dne jim. Velmi podobné je to u marihuany. Vě tšina lidí, jižmarihuanu sami pě stují, kouřídlouhá léta a marihuana jim nedě lá žá dné vá žné potíže. Používajíji k sebepozná vá nía k seberozvíjení, stá vajíse cenně jšími lidmi a dospívajík jakési životnímoudrosti. V té době buď kouřit přestanou, nebo se pro ně trá va stá vá rekreačnídrogou, kterou používajímísto jinak masově užívaného alkoholu. Lidé , kteřírezignujína existenciá lně hodnotný život a trá va se jim stá vá permanentním oblbovadlem, se přednostně rekrutujíz "požíračů marihuany", jižkoukají, kde co sehnat, a sami nejsou nikdy schopni ně co vypě stovat. Pě stová nívlastnímarihuany pro vlastnípotřebu totiždostá vá vlastníkonzumaci do zcela jiného rozmě ru. Při kouřeníneprožívá me ú činky "ně jaké drogy", "koupeného svinstva", ale fruktifikujeme výsledky obrovské, dlouhodobé snahy a mnohamě síčního ú silí. Vztah k zemi, slunci a dešti je nesmírně důležitý. Všichni ho ztrá címe - a ti ve mě stech zvlá šť. Jen člově k opravdu cílevě domý doká že ve mě stě , k normá lníprá ci, ještě pě stovat mrkev. Mrkev má totižpříliš má lo slasti na gram. U trá vy je to jiné. Motivaci k pě stová nímarihuany nenítak tě žké najít. Pě stitel si obvykle uvě domí, že si vypě stuje takovou trá vu, jakou chce. Že nebude zá vislý na potupném somrová níod kamará dů, na nakupová nía na tom, zda padne na rezonujícítrá vu. Místo toho si může vypě stovat takovou marihuanu, jakou sá m chce. Mezi konzumenty je totižneobyčejně rozšířená pově ra (které sá m vě řím), že každá osobnost promítá do pě stované trá vy své osobnostnícharakteristiky a specifika.


Semena Mladý svě t asi v polovině roku 1992 přinesl skandá lníodhalení: V prodejná ch semen je možném koupit osivo! Semínka konopě seté! Jaký skandá l! Je samozřejmé, že na tom nic skandá lního není. Konopíje kulturnírostlina a semena jsou používá na mimo jiné k výrobě oleje. Sama pak sloužíjako krmivo pro domá cíokrasné ptactvo - navíc má kaná rek při krmeníkonopným semínkem stá le dobrou ná ladu. Proto je konopné semeno tradičnísložkou krmných smě sí, a dokonce se jím krmíi izolovaně . Jde o semeno konopípoužívaného k průmyslovým ú čelům a patřík oblíbeným pově rá m, že z takového osiva nemůže vzejít kvalitnímarihuana. Je to nesmysl - setkal jsem se mnohokrá t s vysoce kvalitnídrogou, která pochá zela (po ně kolika generacích pě stě ní) prá vě z takového osiva. Naposledy, na podzim 1992, jsem vidě l prodá vat konopné semeno v Dejvicích ve specializované prodejně osiva. Bylo v půlkilogramovém balení, smíchané s dalšími semínky, sá ček stá l třicet dvě koruny. Ve smě sích se konopné semínko prodá vá dodnes. Samozřejmě je použitíprůmyslového konopíjen cestou z nouze. Vždy je lepšísehnat osvě dčené osivo od zkušeného pě stitele nebo ze zahraničí. Dobré zkušenosti jsou s marockým, libyjským, indickým nebo nepá lským osivem. V oblasti pě stová níse však nekladou žá dné meze invenci, takže se zkoušíprakticky vše, co je k dispozici. Při výbě ru semen upřednostňujípě stitelé velká , soumě rná semena hně dé barvy. Ze semínek zelených a nesoumě rných obvykle nevzejde nic.

Truhlík Zá kladnírozhodnutí, které pě stitel řeší, je ná sledující: Na zá honě , nebo v truhlíku? Obě varianty majísvá pro a proti. V současné době vytvořila represívnípolitika stá tu podhoubípro sousedské udavačství, ničeníplantá žía možnost vzniku značných nepříjemnostípři odhalenípolíčka. Navíc má lokdo má dostatečně odlehlé a zá roveň slunné latifundie, na kterých by mohl pě stovat. Na druhou stranu - s pě stová ním trá vy v plenéru je spojena spousta krá sných a přínosných zá žitků. Nadto trá va z truhlíku dosahuje kvality "venkovního" materiá lu jen zcela výjimečně . Pě stová nív truhlíku za oknem má svou zá kladnínevýhodu - snižuje kvalitu drogy. Nevýhoda to ale neníjediná . Truhlíky se musíumístit za oknem, což- zejména obyvatelé suteré nních bytů - mohou praktikovat jen tě žko. Zvídavá sousedka může udat naprosto stejně , jako když se pě stuje trá va na zá honku. Kromě toho velikost rostliny u "truhlíkového" způsobu pě stě níje velice omezená . Proto se obvykle dá vá přednost pě stová nípod širým nebem, ale v ná sledujícím textu se přesto budu vě novat i umě lému pě stě ní.


Klíčení Semena je dobré nechat ně kolik dnínaklíčit. Sadba se přebere, vyloučípříliš malá , nesymetrická a jasně zelená semínka a vsype do vody. Voda se nijak neupravuje, nepřidá vá se žá dné umě lé hnojivo nebo minerá ly. Důležité je, aby nebyla plná chlóru - stačínechat ji ně kolik hodin odstá t, odrazit. Pak se vlije do skleně né ná dobky (optimá lníje vě tšíPetriho miska) a satbu do nívsype. Není možné ně jak jednoznačně určit množství- určuje se "od oka", aby v misce nebylo příliš tě sno. Důležité je, aby se sadbu nesmíchala (jsou-li k dispozici semena z ně kolika zdrojů). Zcela zhoubné je použitívaty, které se ně kdy traduje. Voda se dá vá do Petriho misek samotná , bez substrá tu. Vata nepomůže v ničem, maximá lně se do nízacuchajímladé, křehounké klíčky a při vyprošťová níse poškodí. Semena se nechá vajíve vodě cca dva dny. Je lepší, kdyžje miska umístě na na svě tlé m místě , ale neníto podmínkou. Teplota postačípokojová , vyššísice může naklíčeníurychlit, ale zbytečně rostlinky zchoulostiví. Po dvou dnech lze pozorovat na semínká ch ná padnou změ nu. Jsou prasklá , v prasklině se objevuje svě žísvě tlá zeleň a ně kdy se jižklíček dere ze semínka ven.

Sazenice V historii pě stová nímarihuany u ná s se velmi dobře osvě dčilo předpě stě nísazenic konopě v pokojové teplotě . Tato metoda je funkčníbez ohledu na to, zda se bude trá va pě stovat na zá honě , nebo v truhlíku. Rostlinká m je možné při tomto postupu vě novat individuá lnípéči, lépe se o ně starat, a hlavně - užije se s nimi mnohem více radosti, nežkdyžse prostě vysejí(i naklíčená ) do země . Především je nutno připravit vhodné ná dobky. Použít se mohou truhlíky koupené v domá cích potřebá ch nebo kelímky. Obvykle se používajíty od malých jogurtů. Velké jogurty jsou zbytečně objemné a zabírajímnoho místa. Kelímky se naplnívhodnou prstí(může se použít zahradnízem, kterou lze koupit v kvě tiná řství, nebo připravit vhodnou půdu svépomocí) a ještě před tím se propá lí rozžhaveným drá tem do dna otvor pro drená ž. Ten neníbezpodmínečně nutný - používá se jen tehdy, kdyžpě stitel kelímky umísťuje nastá lo na vhodný tá c. Zem se nijak nehnojía nepřidá vajíse ani umě lá hnojiva. Přes stá le se rozšiřujícísortiment v našich prodejná ch existuje totižspousta neblahých zkušeností. Semínka díky působenípříliš koncentrované ho hnojiva nevzešla, sadba se "spá lila". Mnohem přínosně jšínežná kup umě lého hnojiva je volba vhodné , lehké a přitom výživné půdy. Kelímky pě stitelé plníprstí, tužkou vyhloubíjamku cca patná ct milimetrů hlubokou, vložído nínaklíčené semínko a zahrá bnou. Důležité je, aby okraj půdy nebyl hloubě ji neždeset milimetrů pod okrajem kelímku - okraj totižjinak cloní, zabraňuje přístupu svě tla a semínko zaostá vá .


Do kelímku se vklá dá jedno semínko - ale jenom v případě , že jde o vysoce kvalitníosivo. Postupuje se tak u semen, která jsou viditelně naklíčená a na devadesá t devě t procent porostou. U semen majících pravdě podobnost ú spě šného vývoje nižšíse dá vajído jednoho kelímku dvě či tři. Pokud jich vzejde víc nežjedno, nejslabšíse vytrhnou nebo rozsadído dvou kelímků. Po deseti dnech užje jisté, zda v tom určitém kelímku sazenice vzejde, nebo ne. U tě ch, jež se nevydařily, se sadba opakuje. Sazeničky pě stitelé denně zalévajía rozhodně je pro ně méně škodlivé, když"plavou" ve vodě , nežkdyžjsou v suchu. Podobně jako ostatníkvě tiny, zalévajíse i malé rostlinky konopě seté vodou odraženou a odstá lou. Je dobré, kdyžsazeničky majídostatek svě tla. Nevadízpočá tku ani zvýšená teplota - lépe rostou. Teprve předtím, nežje pě stitel vysadína zá hon, pomalu teplotu snižuje (například vě trá ním), aby se otužily a venku nezmrzly.

Místo pro zá hon Při volbě místa, kde bude pě stitel sazenice rozsazovat, musívychá zet z ná sledujících rozhodnutí. Především: Má m podmínky pro to, abych marihuanu skutečně pě stoval, jako se pě stuje třeba kedluben? Nebo dá m spíše přednost tomu, že rostlinky vysadím, a péči o ně přenechá me pá nubohu? Každý nemá zahradu - proto je druhá varianta častě jší. Volbu místa pě stitelé prová dě jívelmi opatrně , s přihlédnutím ke specifickým potřebá m konopě jako rostliny, ale i k celospolečenskému klimatu a dě nína drogové scéně . Kampaň ve sdě lovacích prostředcích, nedostatečná informovanost veřejnosti a specifická povaha českého ná roda vytvořily společnost prolezlou fízly. V ně kterých periodiká ch dokonce vyšly fotografie rostlin konopía výzva stylu "udej svého souseda". Výzvy mnoho našich spoluobčanů samozřejmě rá do uposlechne. Nevinná neníani drogová scéna, lidé, kteříse kolem drog pohybují. Ti sice neudají, ale existuje značná pravdě podobnost, že se ú rodu pokusísklidit sami. Prostě ukrá st. Proto je zá hodno, aby políčko bylo maximá lně skryté, neveřejné a aby o ně m nikdo nevě dě l. Protikladný k předchozímu požadavku je ná rok na maximá lnídostupnost, dosažitelnost políčka. I kdyžpě stitel svě řívě tšinu péče pá nubohu, alespoň občas pojede rostliny zalít a vytrhat plevel. Proto je optimá lnímít sice rostliny na odlehlém, zapadlém místě , kam nepřijde celý rok ani živá ček, ale zá roveň aby nebylo ani deset minut pě šky od domova pě stitele. Klimatické podmínky, ježtrá va potřebuje, jsou ná sledující: maximá lníteplota, vysoká vlhkost, vysoké osluně ní. Z toho se vychá zírovně ž- trá va pě stovaná na sice přístupné m a skrytém, ale tmavé m, studeném a suché m místě bude k ničemu. Pokud je pě stitel natolik vybaven, že má možnost pě stovat "klasickým" způsobem - to jest na zahradě - připravínejdříve zá hon. Na podzim jej vymě ří, zryje, odstranídrny, půdu prosije a zkypří. Pak změ říjejípH. V drogerii se dajíkoupit papírky, které jej s přijatelnou přesností zjistí. Pokud má půda kyselou reakci, musíji kultivovat - přidá do nítrochu vá pna nebo vá penné ho roztoku, aby byla pH reakce lehce zá saditá . Pak půdu prohnojíkoňským hnojem a


nechá do jara odpočinout. Začá tkem dubna znovu zkypří, odstranízbytky plevele a může začít sá zet. Sazeničky se vyklepnou z kelímků i s půdním balem a ten se zahrá bne do země . Optimá lníje, kdyžcelý bal přijde cca dva centimetry pod zem - vysoké rostliny totižmusíbýt silně a hluboko zakořeně né , aby se předešlo polá má nía vyvrá cenívě trem. Sá zíse asi patná ct aždvacet centimetrů od sebe - musímít i v dospě losti dost místa. Je nutné dbá t na to, aby rostliny z jednotlivých druhů sadby byly izolované, nebo alespoň rozlišitelné . Chce-li pě stitel šlechtit vlastníkultivar, musísamozřejmě dodržovat naprostou izolaci semena z jednotlivých zdrojů by se mě la sít ažně kolik set metrů od sebe. Pokud takové ambice nemá , stačírozlišit původ jednotlivých zá honků. Pokud sá zí"na divoko", dodržuje podobný postup - pouze rostliny nebudou v pravidelných řá dcích, ale jak to půjde. To platíi o oblíbené m sá zenído lá nů kukuřice (kde je rizikem předčasná sklizeň kukuřice na silá ž!). Má -li pě stitel možnost, denně trá vu zalévá . Zdá se to - obzvlá ště mě stskému člově ku - jako otročina. Skutečně jen zdá . Ranníprochá zky k políčku, kdy pě stitel spojívenčenípsa se zá livkou, jsou pro vě tšinu pě stitelů krá sným zahá jením dne a připomenou, co je v životě skutečně důležité. Kdyžrostliny začnou sílit a vyspívat, vě tšina pě stitelů zkoušízaštipová ní. Dospě lé rostliny jednotlivých kultivarů vyrostou totiždo monstrózních rozmě rů, často do výšky kolem tří metrů. Takový "vetřelec" je nesmírně ná padný, a navíc - to nejcenně jšínenísilný vysoký stonek nebo velké spodnílisty, ale hlavy. Proto se pě stitelé často snažíudržet rostliny spíše menší, ale s velkým počtem výhonků, na nichžjsou "hlavy". Otrhajílístky blízko vrcholku nebo odlomíči uštípnou celý vrcholek. Silná zdravá rostlina okamžitě na místě odlomu vypustídva i více výhonků nových. Ty pak, kdyžjsou vě tší, odštípnou opě t. Neexistuje žá dný univerzá lnírecepis - chce to určitou zkušenost a cit pro rostlinu. Samozřejmě se dá odpozorovat, ale především naučit denním kontaktem s ní. Ten je zá kladní- čím více se pě stitel kytká m vě nuje, tím lepšíbudou výsledky. A nejen co do kvality drogy. Především droga odrazíosobu pě stitele a jeho smě řová ní. Bě hem roku pě stitel průbě žně odstraňuje plevel. Pokud na to nemá čas nebo neníochoten vě novat ú silí, stačídvakrá t nebo třikrá t za sezónu vytrhat všechno býlía půdu kolem rostlin zkypřit. Především je třeba dá vat pozor na svlačce - ty doká žou ovinout stonek tak srdečně , že konopi zahubí. Jižpo krá tké době , kdyžpě stitel vidírůst vlastnoručně vypě stovaných kvě tin, pocítínesmírné uspokojení- uspokojení, ježse nedá srovnat s ná kupem sebekvalitně jšídrogy. Otazné a mezi pě stiteli diskutované je, nakolik je dobré, nutné a přínosné odstraňovat samce. Je samozřejmě možné nechat jen nejsilně jší- aby osivo na příštírok bylo co nejkvalitně jší. Jiná metoda spočívá v odstraně nívšech samců - palice samic pak budou mít minumum semen. To však přiná šíriziko oplozeníná hodně vě trem zavá tým pylem podřadného kultivaru. Taková semena jsou v příštím roce zcela nepoužitelná .


Bytová romantika Rostlinky konopě v truhlících za oknem působívelmi romanticky. V umě lém prostředíovšem marihuana vě tšinou nedosá hne takové kvality jako v nefalšované zemi, a navíc vyžaduje mnohem pravidelně jšía kvalitně jšípéči. Zá sadně pro ni platíto samé co pro pě stová nína zá honě - zá livka ovšem musíbýt pravidelně jší. Půda v truhlíku totižvysychá mnohem rychleji nežpřirozený zá hon. Také vzrůst truhlíkových rostlin nedosahuje tak gigantických rozmě rů jako u rostlin přírodních.

Experimenty Kromě truhlíků za oknem se zkoušejíi mé ně zná mé a zavedené způsoby, jakými je například pě stová nípod zá řivkou, nebo dokonce hydroponie. Zá řivky se nakupujív akvaristických prodejná ch. Odborník v prodejně rá d poradí, která z nabízených zá řivek podporuje růst rostlin. Dle vlastnízručnosti potom pě stitel namontuje zá řivku do vhodného svítidla a pod ní pě stuje marihuanu buď v truhlíku, nebo pouze ve vodě . S hydroponiínemá m žá dné zkušenosti, ale vě řím, že - přestože má velkou budoucnost - nepřiná šítak intenzivní uspokojeníjako přirozené pě stě nína zá honu. Konečně posledním, ale trochu drahým způsobem je pě stě níve stylu hi-tech. V Holandsku, proslulém svou moudrou a efektivníprotidrogovou politikou, existuje řada možnostínakoupit kompletnízařízenísklepnípě stírny - od půdy přes zá řivky a teplomě ry ažpo vysoce kvalitní semena umě le vyšlechtě ných odrůd. Nepovažuji tuto cestu za optimá lní, ažpříliš mi připomíná laboratornívýrobu jedů. Finančníinvestice je navíc tak vysoká , že se člově ku, který chce pě stovat jen pro sebe, nevyplatí. Přesto začíná být tato cesta módnía dokonce si lze objednat podrobné informace o nabídce literatury a katalogů na telefonu 0031-10-4763044 nebo faxu 0031-10-4778893, případně na adrese Sensi Seed, P.O.BOX 1771, 3000 BT Rotterdam, The Netherlands. Sklizeň Agrotechnický ú daj, "kdy se sá zí", je velmi jednoduchý. Rezonuje s ním říkanka: Na Prvního má je půda ú rodná je a my užteď víme co si zasadíme. Termín sklizně je mnohem tě žšístanovit. Zhruba se dá říct, že obvykle se nechá vajírostliny v zemi co nejdéle. Co nejdéle, ale nežzačnou žloutnout. Pak se vytrhne rostlina i s kořeny (kdyžje půda tvrdá , uštípne se kleště mi nebo zahradnickými nůžkami) a zavě sído vhodného suché ho a dle možnostíteplého prostoru "hlavou dolů". Zcela zhoubné je sušeníná silím, v troubě nebo u kamen. Kvalita drogy pak rapidně klesá . Dobře proschlé rostliny se zpracová vají, jak je popsá no v ná sledujícíkapitole.


JAK SE TRÁVA ZPRACOVÁVÁ A KONZUMUJE

Zpracová nía skladová nítrá vy - příprava hašiše a čarasu - kouřenítrá vy - kouřeníhašiše dalšízpůsoby konzumace


Konopíje rostlina, která se tradičně vyskytuje i v zemích středníEvropy. Ještě před ně kolika má lo lety byla jejísemena v prodeji ve stá tních obchodech. Přesto se zpracová nítrá vy a i její pě stě nís ú myslem vyrobit z nímarihuanu považuje za trestný čin. Lidé, mezi kterými se pohybuji - pě stitelé trá vy - se tedy dopouště jítrestné činnosti. Kde ovšem ona trestná činnost začíná ? Co je v případě marihuany onou (trestnou) "výrobou drog"? Zá kon to jasně nestanoví. Podle zkušenostímého přítele Petra (odsedě l ještě za bolševika za trá vu čtrná ct mě síců - viz kapitola "Krá tká historie zvůle") považovala policie za výrobu to, že si z palice sušené rostliny konopíužmoulal jointa. Je však - při dostatečně zlovolném výkladu zá kona - možné za "výrobu drog" považovat užpě stě níči sušenírostlin s cílem získat marihuanu. Proto upozorňuji všechny, kteříby chtě li realizovat ná sledně popsané postupy, že se mohou dostat do konfliktu se zá konem.

Zpracová nímarihuany Pě stitelé marihuany v našich podmínká ch (zcela jiný postup dodržujílidé připravujícíhašiš viz níže) přiklá dajíprá vem značnou pozornost sušenísklizených rostlin. Považujíjej za klíčovou fá zi - protože oleje obsahujícíú činné lá tky mohou při nesprá vném sušenívelmi snadno zdegenerovat a ztratit svou psychoaktivitu. Proto se rostliny konopísušína pečlivě vybraných místech, kde je stá lá , nepříliš vysoká teplota, a po sklizni jsou pě stitelé často ochotni ujet i s kytkama stovky kilometrů do míst, kde vlastnínebo mohou užívat vhodnou půdu, stodolu nebo jinou sušá rnu. Rostliny tam obvykle vě ší"hlavou dolů" - pečlivě jšíně kdy obalujíotepi rostlin balicím nebo novinovým papírem, který chrá nípřed prachem, co se jinak na sušících se rostliná ch usazuje a přilepuje na olejem pokryté palice. Pod rostliny pečlivě jšípě stitelé rozklá dajípapír, aby se z ně ho daly lépe sebrat v průbě hu sušenívypadlá semínka. Aťužpro příštísklizeň, nebo proto, aby v podlaze zapadaná semínka nemohla v případě havá rie s policiísloužit jako usvě dčujícídůkaz. Doba sušeníje naprosto neodhadnutelná - zá ležína mikroklimatických podmínká ch sušá rny, v případě , že je sušá rna dostatečně odvě traná , i na počasí, a především na mohutnosti sušených rostlin. Zatímco zakrslé odrůdy (ně které z nich dosahujívýšky jen padesá t či šedesá t centimetrů) s jedinou palicíjsou suché a konzumovatelné v průbě hu ně kolika dní, mohutné ně kolikametrové rostliny konopímohou schnout třeba čtvrt roku. Obvyklý termín zpracová nísušené sklizně bývá v prosinci, kolem vá noc. S tím, že se samozřejmě užně kolika mě síců kouří"ta letošní" - cožovšem znamená , že konzument ze sušá rny přiná šídvě nebo tři uždíbnuté palice a činítak poně kud ú kradkem, neboťsi je vě dom toho, že ještě na "tu letošní" oficiá lně nenadešel čas. Kdyžčas nadejde a země dě lec si vyhradí volný weekend na zpracová níletošnísklizně , postupuje tak, jak je zvyklý, kolik má času a iniciativy, nakolik má estetické zá brany a především s ohledem na to, kolik trá vy se mu letos podařilo vypě stovat. Z toho je zřejmé, že jednotlivé způsoby zpracová nínejsem schopen


popsat - v našízemi pě stujínebo pě stovaly konopípro marihuanu stovky tisíc lidí, a každý svou sklizeň zpracová vá trochu jinak. Nejobvyklejšízpůsob vypadá ná sledovně : Pě stitel sklízíjenom samice - samce buď vytrhá v průbě hu léta, aby samice mě ly minimum semínek, nebo je nechá aždo sklizně , ale nazpracová vá je a vyhazuje. Samci se samozřejmě dajíkouřit také a jejich ú činek je (s tím, že k dosaženípožadovaného psychotropního ú činku musíkonzument vykouřit asi třikrá t až čtyřikrá t více rostlinného materiá lu nežpři kouřeníkvalitnímarihuany z okvě tních lístků samic) vícemé ně srovnatelný. S jedinou výjimkou - kouřenísamců trochu zvyšuje pravdě podobnost depresivních stavů po intoxikaci. Chuťsamců je však zcela odlišná od chuti kvalitnímarihuany ze samic (kopíruje slangový ná zev marihuany, samci chutnají, jako by člově k kouřil opravdovou trá vu), a proto se samci dnes, kdy je v našízemi dobré trá vy dostatek, prakticky nekouří. Tedy k postupu zpracová ní: Pě stitel sundá z trá mu otepi suchých rostlin samic a počne separovat okvě tí- palice. Kvalitnítrá va nemá ani po ně kolikamě síčním sušenípalice suché, jsou vlhké a mazlavé pryskyřicí, olejem obsahujícím konopné lá tky. Palice nejsou lá mavé, ale vlá čné, a často nejdou jednoduše odlomit. Proto se spíše odstřihá vajínebo odřezá vají. Vše ostatní- to jest stonek a spodní, jalové listy - se obvykle vyhazuje. Sušením se hmotnost vypě stovaného konopírapidně (ažo padesá t, u menších rostlin sedmdesá t procent) sníží. Po prvním zpracová ní- separaci palic - se hmotnost užitečného materiá lu snížíažo dva řá dy. Zá ležína tom, jak urostlé rostliny se podařilo vypě stovat - jde li o ně kolikametrové obry, vypě stované z původně průmyslového konopí, zůstane z padesá ti kilogramů čerstvé ho konopítřeba pouhých pě t set gramů marihuany. Kdyžjsou palice odlá mané, zbývá ve stodole obrovská hromada stvolů a suchých, nepoužitelných listů. Onu hromadu pě stitelé obvykle spalují- na kompost se příliš nehodí (houževnatá a odolná vlá kna stonků konopíneshnijísnadno) a há zet je ně kam do kouta dvora na hromadu je nepopulá rní. V případě konfliktu s policiíopě t může taková hromada posloužit jako důkaznímateriá l proti pě stiteli. Kromě stvolů je ve stodole také hromá dka (u ú spě šně jších pě stitelů hromada) palic. Pokud se zpracovatel nezkouříužpohledem na ni, pokračuje v prá ci. A zde je užmožné najít dva odlišné přístupy. První(a obvyklejší) postup spočívá v tom, že se palice z jedné rostliny (případně z jednoho typu sadby, aby nedochá zelo k promíchá nísemen a materiá lu různé kvality) nacpou do sklenic, obvykle z tmavého skla. Pryskyřice totiždegeneruje nejen teplem a stykem se vzduchem, ale i svě tlem. Sklenice se pak hermeticky uzavřou a uloží. Dobrým a dodržovaným zvykem je uklá dat je mimo dosah případné domovníprohlídky - tradiční způsob je zakopá vá nívelkých a velmi pečlivě uzavřených a zapečetě ných sklenic do země . Při tomto postupu pě stitel (a pozdě jšíkonzument) konečnou fá zi přípravy marihuany rozdrobenípalic a separaci semínek - prová díprůbě žně , před každým jointem. Tato metoda pomá há udržet konzumaci trá vy jako rituá lní, ne-samozřejmou zá ležitost, protože příprava jednoho každé ho jointa chce kousek prá ce a času. Z takto skladovaných palic je velmi obtížné udě lat jointa v chůzi nebo o pauze na koncertě - důsledná separace semen vyžaduje spíše prostředí, kde je možné v klidu usednou, na stůl před sebe dá t tá cek a beze spě chu palici rozdrtit v prstech a vybrat důsledně všechna semínka.


Tento způsob skladová nítaké poskytuje bezprostřednízpě tnou vazbu, co se týče satby na příštírok. Každá palice je chutíi ú činkem jiná , a skladuje-li pě stitel marihuanu takto, přesně ví, která semínka má há zet do kamen a naopak která pečlivě uschovat a příštírok vysít na nejlépe osluně ném políčku. Druhý způsob je zpracovat ú rodu najednou. K tomu se obvykle používá víko krabice od bot nebo jakýkoliv podnos s nepříliš hladkým povrchem. Hlavy se pak rozmílajív dlaních, dokud se na podnose nevytvořívě tšíhromá dka netřídě né marihuany. Třesenílehce nakloně né ho podnosu pak vypudísemínka z mnohem lehčía méně ochotně se kutá lejícímarihuanové drti. Získanou drťpak pě stitelé skladujístejným způsobem jako ti, kteřískladujícelé palice - drť je ovšem prostorově mnohem mé ně ná ročná . Na rozdíl od palic, stačídrti ně kolik dnív neuzavřené krabici v pokojové teplotě , aby naprosto ztratila svoji psychoaktivitu. Jak palice "k aktuá lníspotřebě ", tak drťse obvykle skladuje v uzavřených krabičká ch či sklenicích v lednici, kde k degeneraci dochá zímnohem pomaleji. Z popisu je zjevné, že k přípravě marihuany do podoby, která se dá přímo konzumovat, není třeba mít nic víc nežruce. Proto je samozřejmě filosoficky velmi sporné, zda je jejípříprava "výrobou drog". Přesto tak bývá policiíi soudem hodnocena.

Příprava hašiše Zcela odlišná nežpříprava marihuany je příprava hašiše. I zde je nepřítomen jakýkoliv stroj, a ve vě tšině případů jakýkoliv výrobníná stroj - kromě lidské ho tě la. I zde je tedy filosoficky sporné, zda se jedná o "výrobu" - přesto tak samozřejmě represníorgá ny přípravu hašiše hodnotía stíhají. Hašišem rozumím tmavohně dou ažčernou, tvrdou a po nahřá tívlá čnou hmotu, jejíž rozhodujícísoučá stíje konopná pryskyřice. Vyrá bě jíji muslimové - především v severní Africe. Trochu netradičním hašišem je "afgan", který se podobá chutí, vzhledem i spirituá lními kvalitami čarasu (o kterém budu psá t níže). Hašiš se vyrá bítak, že se čerstvé sklizené rostliny konopívytloukajío koberec, ze kterého se pozdě ji, kdyžse o ně j vytluče vě tšímnožstvírostlin, vydrolíusazené kousky pryskyřice hašiš. Ten se pozdě ji lisuje do tabulek nebo vá lečků, často s použitím nejrůzně jších výplní (nejde o nic jiného nežo sprosté a zlodě jské pančová ní). Jako přímě s se používá například prá šková henna. Podívejme se na metafyzické aspekty takto vyrobeného hašiše: Především - vyrá bě jíjej monoteisté, lidé veřícía bojujícíza Vě čnou, Jedinou, Nemě nnou a Zjevenou Pravdu. Za druhé: Přímo v procesu přípravy je přítomno ná silí, bití, ony ú dery palicírostliny do koberce. Metafyzicky zcela jinou drogou tedy je čaras - ač se rovně žjedná o konopnou pryskyřici. Čaras (který je v České republice má lokdy ke koupi a prakticky neníke koupi pro lidi zvenčí, mimo drogovou scénu - koupit se totiždá od individuá lních dovozců, kteříprodá vají výhradně zná mým. Organizovaný zločin, který u ná s konopné drogy prodá vá , se dovozem


čarasu témě ř nezabývá ) pochá zíz Himalá je a okolních pohoří. Za čaras se víceméně dá považovat i takzvaný "afgan", který se ovšem prodá vá pod ná zvem hašiš. Pochá zíz Afganistá nu a je jakýmsi přechodem mezi (chemicky stejnými, ale metafyzicky zcela diferentními) hašišem a čarasem. Afgan je sice připravová n muslimy, ale bez onoho ná silí, bitírostlinou. Je připravová n stejně jako čaras, který navíc nedě lajímonoteisté, ale polyteisté - hinduisté . Lidé, pro které individuá lně může existovat Zjevená Pravda (například indičtístoupenci hnutí Haré Kršna), ale nepovažujíji za Univerzá lníPravdu, respektive jsou - na rozdíl od monoteistů - schopníakceptovat i existenci jiných individuá lních pravd, anižby si lá mali hlavu o tom, jestli ta "jejich" pravda je lepšíči horšínežta od sousedů. Čaras se vyrá bítak, že se palice konopítřou mezi dlaně mi. Jde zdá nlivě o hračku a zá bavnou maličkost - strá vil jsem však dobu sklizně v ně kolika himalá jských ú dolích stá tu Himá chal Pradesh a mohu prohlá sit, že se jedná o tě žkou a ná ročnou prá ci. Obvyklý postup je ten, že domorodci useknou ně kolik dospě lých rostlin konopí, které odnesou z pole domů. Poté usednou a začnou žmoulat. Celá rodina, včetně sotva chodících dě tí. Z jedné vzrostlé rostliny se takto dá získat maximá lně deset gramů průmě rné kvality - s tím, že vzrostlá rostlina konopív Himá laji má kolem čtyř metrů a mnoho bočních vě tvís mnoha desítkami bočních palic. Množství, které se z rostliny získá , je samozřejmě přímo ú mě rné tlaku rukou při žmoulá ní konopných hlav. Čím víc se tlačí, tím více se z rostliny získá - zá roveň ale s tlakem pronikavě klesá kvalita drogy. Tlak totižz rostliny vymačká i mízu a nejrůzně jšíbuně čné tekutiny, které samy nejsou psychoaktivní, obsahujíminimum THC, ale smísíse s pryskyřicía zředíji. Čaras ve standardníkvalitě (určený pro vlastníspotřebu domorodců) stojíčtyřicet ažšedesá t rupiíza tola. Tola je původně jedená ct gramů (nyní, s růstem počtu zá padních turistů v Indii, se ale stá le častě ji považuje za jeden tola deset gramů). Rupie byla v době , kdy jsem se ú častnil sklizně (podzim devadesá t pě t) osmdesá t haléřů - to znamená ceny od tříkorun dvaceti halé řů za gram do čtyř korun osmdesá ti halé řů za gram. Dospě lý mužje schopen při usilovné prá ci od východu do zá padu slunce připravit asi troje "ruce" - ale dlužno přiznat, že při takové m vypě tívečer neudržíte v prstech tužku. Domorodci jsou schopni (na rozdíl ode mě , který si nebyl s rukama od čarasu ani schopný zapá lit cigaretu) vykoná vat při žmoulá níbě žné domá cía kuchyňské prá ce. Rá no po snídani začnou zpracová vat kytky, které manželka nebo dě ti přinesly z pole. Hodinu nebo dvě žmoulají, pak, s dlaně mi a prsty pokrytými čerstvým čarasem, naštípajídříví, připravíoheň, a pokračujídá l ve žmoulá ní. Kdyžje na kůži tak silná vrstva čarasu, že se začíná odlupovat a opadá vat, vezmou domorodci kus plechu - nejčastě ji jsem je vidě l používat víčko od hliníkového ešusu - a přitlačína ně j dlaň pokrytou vrstvou drogy. Pak udě lají- stá le "pod tlakem" - pohyb, jako by na plechu vá leli hada z plastelíny. A čaras přilepený na kůži se skutečně začne jako plastelina chovat a vytvoříne snad hada, ale vá leček. S druhou rukou je postup podobný - takže výsledkem pá ru "čarasových rukou" jsou dva vá lečky čarasu, které mívajív průmě ru od pě ti milimetrů do dvou centimetrů a délku kolem deseti centimetrů. Oba vá lečky dohromady vá ží obvykle kolem deseti gramů.


Pak pokračujídá l. Do večera stihnou nejvýše dvoje další"ruce". Den prá ce tedy přinese třicet gramů čarasu - sto padesá t rupií, to jest sto dvacet korun českých. V době sklizně je velký problém najmout si pá r chlapíků na ně jakou - i dobře placenou prá ci. Pokoušel jsem se najít nosiče, který by mi pomohl vynést kameru do dvaná ct kilometrů vzdá lené vesnice (kilometr výš nežta, kde jsem do té doby bydlel). Pokoušel jsem se kulie najít v hospodě , tedy v místě k tomu určeném. "No, no! All baba do čaras!" vysvě tlil hospodský. Baba znamená v hindíchlap, muž. Kdyžjsem kameru nakonec vyvlekl nahoru své pomocí, zjistil jsem, že hospodský ani zdaleka nevystihl situaci. Čaras v tamních vesnicích na podzim nedě lajíjenom všichni chlapi, ale všichni, kdo se udržína nohou. Na ná vsi se přetahujídvouleté dě ti o ožmoulané snítky konopí. Pubescenti doprová zejíexotické ho bě locha s otevřenými hubami a přitom, v chůzi, žmoulajív dlaních palice konopí. Ženy připravujíjídlo a v přestá vká ch žmoulajíkonopí. Starosta, který se jde podívat na ná vště vníka, si k tomu nese pod pažítři vě tve konopís ná dhernými palicemi a při uvítacím pohovoru je žmoulá v dlaních. Čaras je vyrá bě n prakticky bez ná silí- a tak je metafyzický rozmě r a spirituá lnívyužitelnost této drogy výrazně vyšší, nežje tomu u bitého hašiše. Pro zvlá ště zaznamená níhodné mejdany, zmlsance a vyloženě spirituá lníú čely však Hindové připravujíčaras naprosto bez ná silí. Ř íká se mu kré m, případně extrakrém, a často bývá ná zev doplně n ná zvem místa, odkud pochá zí. Tato droga se prodá vá za dvě stě padesá t rupiítola (ažpě tkrá t víc než"normá lní", na evropské pomě ry neobyčejně kvalitníčaras). K výrobě jednoho tola je totižpotřeba obejít nejméně tisíc rostlin. A - ještě živé, neutržené, v zemi zakotvené - rostliny konopívzít do dlanía jejich palice pohladit, nechat jemně proklouznout sevřenou dlanítak, aby se lístky neutrhly, rostlina nepoškodila a nezabila. Kdyžto udě lá te u jedné nebo deseti palic, má te dojem, že se vá m na kůži neusazuje nic dlaně jsou jenom podivně mastné. Teprve u padesá té palice zjistíte, že se vá m na dlaních usazuje ná nos neobyčejně aromatické, leskle černé , i za normá lníteploty mazlavé a mě kké hmoty. To je krém. Krém má aždevadesá tiprocentníobsah pryskyřice, naše česká marihuana je považová na za kvalitní, kdyžmá procent patná ct. Muslimský hašiš mívá třicet nebo čtyřicet, konzumníčaras šedesá t procent ú činných lá tek. Spirituá lnízkušenost po krému je absolutně odlišná - i v situaci, kdy vykouříte ve srovnatelném čase "v přepočtu na čisté THC" stejně krému nebo jiného materiá lu. Sadhú ové hinduističtísvatí- po krému hovořís Šivou. A nenína to upřímně řečeno ani nutné být svatý, naopak - po krému je stá vá níse svatým mnohem snadně jšínežbez ně ho. Protože po krému můžete hovořit přímo s Šivou. Neboťsnadně ji nazříte to nejdůležitě jší- Šivóham. Šiva jsem.

Konzumace marihuany Nejrozšířeně jším způsobem konzumace marihuany a hašiše je kouření. Přestože se


jednoznačně jedná o způsob nejrizikově jší, je nejrozšířeně jším způsobem konzumace v celém svě tě . Vě tšina zdravotních komplikací, které se mylně připisujíkonzumaci marihuany, totižpochá zí z KOUŘ ENÍ marihuany. Stejné potíže by pravdě podobně mě l notorický kuřá k sušené petržele. Kouřenípřiná šířadu nepříjemností. Má m z kouřenímarihuany a cigaret - nejsem samozřejmě schopen rozliši, co je z čeho - vá žné zdravotnípotíže, má m chronický kašel, špatně se mi dýchá a vyplivuji spoustu hlenů. Potíže se výrazně zmirňujído čtyřiadvaceti hodin poté, co omezím či vynechá m kouření. Po kouřenímarihuany mi natékajísliznice v dýchacím traktu, cožznamená , že trá vím večery s ucpaným nosem. Kdyžjsem na dva mě síce v klá šteře přestal hulit a kouřil jen beedees (cožjsou indické cigarety z betelového listu s trochou tabá ku, příšerné svinstvo plné dehtu), potíže výrazně polevily. Kdyžjsem mě síc ve Varanasínehulil a témě ř nekouřil, potíže témě ř vymizely. Přestože jsem do sebe celý mě síc lil všemi otvory bang lassie, jogurt s marihuanou. Kouříse především jointy - to jest ubalené cigarety. V českých zemích je zvykem kouřit domá címarihuanu čistou, cožje vzhledem ke stoupajícíkvalitě českých modelů poně kud drsné. Jemně jšíná tury (či konzumenti opravdu kvalitního zboží) obvykle míchajís kvalitním cigaretovým tabá kem. Používané jsou buď tabá ky pro roll your own - nejčastě ji Samson a Drum, nebo cigarety. Pro jointy z tabá ku z hotových cigaret se občas cigareta před roztržením toastuje zapalovačem. Oblíbený tvar jointu je téma na samotnou knihu. Nejčastě ji se dnes balíz jednoho velkého cigaretové ho papírku, méně často ze dvou malých. Ty jsou obvykle slepeny do tvaru šibenice. Nemá to ale žá dnou symboliku, k tvaru se nevztahuje žá dná pově ra. Do jointu se v devadesá ti devíti procentech případů dá vá takzvaný "filtr", spíše ovšem chladič - kousek tvrdšího papíru stočený do cca centimetr dlouhé ruličky. Oblíbeným materiá lem jsou vizitky, zvlá ště oblíbené jsou pak navštívenky policistů z protinarkotického a protidrogových bojovníků. Sá m jsem si kdysi nabral v Liberci v jeho pracovně asi pě t vizitek Jiřího Vacka, zanícené ho to prohibicionisty a v té době ředitele liberecké mě stské policie. Kdyžjsem si z nich pak na večírcích dě lal filtry do jointů, nikdy jsem nešel spá t sá m. Mnoho kuřá ků si pečlivě natrénuje ně jaký naprosto nepředstavitelný tvar jointu a pak na to balíholky. Mezi pokročilými kuřá ky bývá podobné počíná níchá pá no jako výraz zastydlé puberty a předvá dě níse. Takový člově k obvykle spíše předvá dí, že trá vu hulí, nežže by ji opravdu hulil. Pokročilíkuřá ci naopak dovedou jointa, který vypadá ú plně normá lně , ubalit zcela neviditelně - díky samozřejmosti, neoká zalosti a ne-zaznamená níhodnoti toho, jak jej balí. Dá le existuje spousta nejrůzně jších dýmek (včetně vodních), ze kterých se trá va kouří. V Čechá ch jsou dýmky spíše výsadou jisté nepokročilé fá ze vývoje kuřá ka trá vy, masově se nepoužívají. Jiná situace je na Moravě , kde se nesmírné oblibě tě šítakzvané šlučky. Jsou to dýmky (nejčastě ji ná sadky z verzatilky, na které je přidě laná širšíkovová hlavička, ale existujíi v mnoha noblesně jších a luxusních verzích) na jednoho šluka. V oblastech, kde se používají, se skladuje trá va nadrobno rozemnutá a šlučky se plnítak, že se hlavička ponořído ná dobky s jemně drcenou trá vou a nacpe prstem. Občas je vidě t člově ka, který kouřítrá vu z čilumu - indické rovné kornoutovité dýmky, která se kouříobrá cena vzhůru. Je v níká men nebo kus kameniny, aby obsah nepadal do ú st.


Výjimečně se u konzumentů setká vá m s přípravou jídel s marihuanou. Přestože kuchařky Vaříme s konopím se prodalo tolik, že dostatek receptů může sehnat každý, zatím se (podle očeká vá ní) vařením zabývajípouze pokročilíkonzumenti, kteřísi chtě jítrá vu vychutná vat a užnevě dí, co roupama.

Konzumace čarasu a hašiše Hašiš i konzumníčaras jsou obvykle za pokojové teploty tvrdé. Tvrdost je - kromě nejlepšího, rok odleželé ho čarasu, který je také tvrdý, ale křehce - tím vyšší, čím je čaras horší. Špatný čaras se tedy musívíceméně opá lit, lepšístačínahřá t a kousek uždíbnout. Nahřívá se obvykle nad plynovým zapalovačem, protože nepá chne. Benzinový plamen může čaras pě kně zasmradit. Tím je hotova příprava čarasu a dalšízpůsob užzá visína typu prostředí, kde se kouří, a způsob, jakým se kouří.

Joint Joint se připravuje buď podobně jako v případě marihuany - čaras se buď rozdrobí, nebo se z ně j (dobře to jde zapalovačem Zippo) vyvá lítenoučká tyčinka. To však jde jen z lepšího. Pak se ubalíjoint s filtrem. Takto se postupuje v Čechá ch. Zcele jiný způsob se užívá v Indii. Převažujícím typem jointu mezi Indy je joint z cigaretové dutinky. Čaras nadrobínehty do dlaně levé ruky, pak do ně j vymačkajíobsah cigarety s filtrem, anižby potrhali či pomačkali papírek. Indické cigarety jsou hůře nacpané nežty, na které jsme zvyklí- jde to docela snadno. Pak promísív dlani levé ruky čaras s tabá kem, požmoulají(tabá k tím získá celý chuť čarasu) a nacpou zpě t do dutinky. Ti vybíravě jšíkouřís původním filtrem, častě jšívšak je jeho ná hrada "filtrem" - chladičem z kusu krabičky od cigaret. Můj přítel Nika je bez problémů schopen takového jointa udě lat při řízeníautomobilu a považuje to za vě c zcela normá lní- umě jíto všichi jeho kamará di. Při pokusech o podobného jointa jsem obvykle spotřeboval čtyřicet minut. Mezi travellers v Indii se balípodobné čarasové jointy jako u ná s, ale vě nuje se jim mnohem vě tšípéče. Nikdo nepatlá čaras po stole, jak je zvykem v Praze, ale prová dírituá l, kdy dlouze flambuje, míchá tabá k s čarasem v speciá lnímíchacímisce (obvykle ze skořá pky kokosového ořechu) joint, který - kdyžneníjak podle pravítka - považuje za nepovedený.

Čilum Nejdůležitě jšíčá stíkouřeníčarasu je samozřejmě jeho kouřeníz čilumu. Jedná se o vyloženě spirituá lnízá ležitost, čilum nenínikde na svě tě používá n k rekreačnímu hulení- jeho ú držba dá totižpříliš prá ce na to, aby se s nízabýval člově k, který nemá k čarasu dostatečný respekt.


Čilum je dýmka ve tvaru pyje. Symbolika je naprosto nezakrytá , je to Lingam, symbolické vyjá dřenímužského principu Šiva. Jeho protě jšek je Šakti - ženský princip. Ta je symbolizová na jako Kunda, miska, ve které se čaras před kouřením míchá s tabá kem. Kouřením čarasu z čilumu se naplňuje Jednota, ono védské Na počá tku bylo Jedno Bytí, bez druhého. Sjednocenímužské ho a ženského principu v singularitě , trojjedinost AUM - cožje jedna z psaných forem bídža (semenné, té, ze které jsou odvozeny všechny ostatnízvuky) slabiky ÓM. Čilum je obvykle vyroben z pá lené černé hlíny, tě žené ze svaté řeky Gangy. Troubel je od hlavičky oddě lena volně zasunutým kamenem nebo kusem pá lené hlíny ve tvaru kužele s ně kolika žlá bky - průchody pro kouř. Na kameni se při kouřenízachytá vá spousta dehtu, po každém kouřeníse musípečlivě vyčistit safím - kusem řídké tkaniny. V hlavičce čilumu je často vyryt obrá zek, případně je čilum zdoben basreliefem. Má m dva - v jednom z nich je slabika ÓM, druhý zdobívystouplý reliéf hlavy kobry. Obrá zky poskytujíužitečnou zpě tnou vazbu - v momentě , kdy se vá m začne kobra na čilumu pohybovat, je čas přestat na chvíli kouřit. V obchodech v Indii i v indických obchodech v Praze se často dajívidě t kamenné, velmi nevkusně vyřezá vané čilumy - v Indii je nikdo nepoužívá . Výjimečně se dajíkoupit opravdu pě kně řezané, ale stojíi ně kolik set či tisíc rupií. Nemá m takový, nikdy jsem na ně j nemě l peníze. Ná hodou jsem ale objevil ve Varanasíčilum ze svě tle zeleného kamene, s vyloženě konstruktivistickým designem, osmihranný, jednoduchý, chladný, sofistikovaný, se speciá lním kamenem. Koupil jsem si ho - stá l šedesá t rupií, neboťse nikomu nelíbil. Nebyl dostatečně indický. Pak samozřejmě existujíčilumy jako umě lecké dílo - v Indii i Nepá lu žije řada výtvarníků, kteřívytvá řejíčilumy jaksi "na míru". Jsou často z rytého drahokamu a můžete si ho nechat udě lat, pokud umě lci padnete do oka a bude s s vá ma vůbec bavit, za dva tisíce dolarů. Ze svých čilumů má m nejradši malý, z neglazované červené hlíny, který jsem koupil v ně jakém horské m mě stečku za pě t rupiíod pouličního sadhú a. Kouříz ně j ti nejchudšía v Indii jsem používal jen ten. Hašiš se kouříi z vodních dýmek, antikvá rnístříbrnou vodnídýmku na čaras jsem vidě l u jednoho klenotníka v Mandi.

Rituá ly kouření V České republice je kouřenímarihuany ritualizované minimá lně - pokud ně kdo ně jaký rituá l při zapalová níprovozuje, bývá nahlížen jako podivín nebo kašpar. Pokud se zde při kouření ně jaké rituá ly provozují, jsou to vě tšinou rituá ly odvozené z šivaistických rituá lů indických. V Hanuman templu v Mandi jsem při jejich studiu strá vil mnoho pě kných chvil. Sadhú , který připravíčilum, namočíkus safído vody a omotá s ním troubel. Tu pak uchopímezi prsty do mušle sevřených dlaní, a "přes ruku" začne natahovat. Druhý, obvykle ve skupině subalterní (či naopak vysoce ve skupině postavený, prá vě prokazujícíčest hostu) sadhů pak dvě ma zá palkami nebo dvě ma třískami z ohniště čilum zapaluje. Ten, který nese oheň, se nahybá k


tomu, kdo držíčilum. Ten s čilumem čeká , ažmu bude oheň podá n. Ten s ohně m se modlí- ně kterou z manter Óm nama Šivá ja! Bum Šankar! Bum Bolenad! Óm Šivajé namahá ! Bum je princip Šivův - tady a teď. Nama znamená jméno, Šankar a Bolenad jsou Šivova jména, jeho rozdílné aspekty. Čilum se podá vá obvykle po dvou šlucích (to přichá zízá chvat kašle). Nežpřijde, podá momentá lnídržitel čilumu svému sousedovi dýmku se slovem Bum! nebo Bum Šankar! Je slušnost odpově dě t toté ž, přejímá me-li čilum. Smě ru kolová níčilumu vě nujípodle mých zkušenostívě tšípozornost v Indii usedlí Evropané, kteříchtě jíuká zat, jak jsou zadobře s hinduismem, nežindičtímniši.


NA ZDRAVÍ!

Je kouřenímarihuany normá lní? - zdravotnírizika a ná sledky kouřenítrá vy - absťá k - dá vky zá vislost - jak kouřit bezpečně ?

Ná zory, že cannabis je neškodná , se mohou opírat o zkušenosti s užitím malých dá vek. Pak jde o prostý, byťi škodlivý omyl. Nemusívšak vůbec jít o skutečné ná zory, nýbržo míně ní lidí, kteříchtě jídrogu sami užívat a jejichžmyšleníje tímto přá ním nepříznivě ovlivně no a zkresleno (tzv. katatymnímyšlení). Eduard Urban, Toxikomanie Je velice snadné polemizovat s knihou, která byla napsá na před čtvrtstoletím. Ale pan doktor Urban - můj bývalý učitel - mi tento podraz jistě promine. Stejně jako já promíjím jemu ná zor, že trestně postižitelné by mě lo být užnabytídrogy... S jeho ná zory (a nejen jeho, ale všech, kteřídě lajíz trá vy smrtícíjed) polemizovat budu. Stejně tak budu napadat nedovzdě lané amatéry, kteřítvrdí, že kouřenítrá vy je naprosto nezá vadná zá ležitost, jež nemůže poškodit zdraví.

Především si musíme ujasnit, co je to škodlivost a co je škodlivost zdravotní. Bohužel se definicídostaneme daleko za hranice tohoto spisku. Škodlivost se velice ú zce vá že k pojmu norma, normalita. A je samozřejmé, že se u tohoto slova filozofové a psychologové neshodli na jednoznačném výkladu. Normality existuje mnoho typů, mnoho kategorií. Jmenujme jenom jako uká zku. Normalita prostě selská , socialistická , případně pak statistická . Normá lníje to, co dě lá vě tšina. Nenormá lníje to, co dě lá jenom zanedbatelný vzorek populace (jak zanedbatelný, určuje konvence). Podle statistické normy je samozřejmě nenormá lníMichael Kocá b (je moc bohatý a slavný), Albert Einstein (byl moc chytrý), Vá clav Havel (je moc velký humanista) a Vá clav Klaus (moc mluvío peně zích). Naopak normá lníje občan, který občas zahne manželce, má nadvá hu, pije tři piva denně , kouká na NOVU, v zimě má chřipku a v obývá ku sedacísoupravu. Marihuana sice bude podle této normy za chvíli "normá lní", tedy neškodlivá (podobně jako dnes pivečko), ale - s přihlédnutím ke stupiditě statistické normy - to nic neříká .


Norma funkční. Normá lníje to, co umožňuje systému - organismu, člově ku, osobnosti optimá lně fungovat a dosahovat cíle. Bude-li cílem vydě lat co nejvíc peně z, abychom si mohli koupit co nejvíce vozů Porsche, neníjaká koliv činnost, která smě řuje k ně čemu jinému, normá lní. Ani kouřenítrá vy (ztrá císe spousta času, který mohl být využit k vydě lá vá nípeně z). Z tohoto hlediska je tedy trá va jednoznačně škodlivá . Dá me-li si ovšem za jediný cíl života a existence nalezeníurčité vnitřnírovnová hy, smíření se svě tem i se sebou samým, je má loco lepšího nežtrá va. Beznadě jně nenormá lníjsou potom jedinci, kteříji odmítají. Podle vě tšinové normy je kouřenímarihuany normá lní(alespoň mezi mladými - zkušenost má užvě tšina populace včetně amerického prezidenta). Krajně nenormá lníje ovšem k ně čemu tak hanebnému, jako zkušenost s trá vou, se přiznat. Škodlivost trá vy či "normá lnost" jejíkonzumace je tedy tě žké ně jak jednoznačně a jednomyslně deklarovat. Z devadesá ti devíti procent zá visína žebříčku hodnot a sociá lních konvencí. A podobně je to bohužel i s takzvanou zdravotnízá vadností. Je samozřejmé , že naše plíce nemajížá dnou velkou radost z vdechované ho kouře. Kromě THC a dalších ú činných lá tek vdechujeme totižkvanta svinstva s nesporně karcinogenními ú činky. Dehtem počínaje ažpo alkaloid, který bude izolová n teprve v roce 1999 (ve vší skromnosti upozorňuji jeho objevitele, že by bylo přinejmenším slušné tuto lá tku nazvat po mně ). Ve srovná níse stavem, v jakém bychom mě li organismus jakožto totá lnínekuřá ci, vypadá tě lo občasného kuřá ka trá vy jako severočeská uhelná pá nev. Trá va škodí! Vezmeme-li ovšem skupinu kuřá ků marihuany, kteřídenně vykouříjednoho jointa, a porovná me-li jejich zdravotnístav se zdravíčkem skupiny kuřá ků cigaret (dvě krabičky denně ), dostaneme překvapujícívýsledek: Trá va té mě ř neškodí! Jednoduše řečeno: Mnohé lá tky, které se do tě la konzumenta dostá vajípři užívá nía zvlá ště pak při kouřenímarihuany nebo hašiše, samozřejmě škodlivé jsou. Vedle kýžených ú činků THC (kvůli nimžvůbec vynaklá dá me ně jaké ú silína konzumaci) se z trá vy uvolňuje spousta jedů, které poškozujíorganismus aťužihned, nebo po letech. Zdravotníoptimum je samozřejmě naprosté odmítá nímarihuany. Do tě la se ná m denně ovšem dostá vá nesmírné kvantum lá tek. Škodlivých. Jsou ve všem, aspirinem počínaje a mlékem konče. Zdravotníoptimum - nepřijímat vůbec nic škodlivého bychom proto vydrželi živínejvýše tři dny. A ve srovná nís jinými lá tkami, kterým se společnost nebrá ní, nebo je dokonce propaguje, je marihuana mnohem méně škodlivá . Ze všech bě žně užívaných drog je pravdě podobně zdravotně nejméně zá vadná . Daleko horší ú činky konzumace - a nemusíse jednat jen o konzumaci chronickou - dá vá tabá k. Droga, na kterou vidíme reklamu na každé m rohu a jižsi můžeme koupit kdekoliv a kdykoliv. Alkohol, vě rný to oblbová k Evropy, vede k tak tragickým koncům, že trá va může zelenat zá vistí. V tomto tvrzeníneníobsaženo jen moje zbožné přá ní(promiňte, doktore Urbane), ale i nezá živná četba spisu ně meckého soudu, který před ně kolika lety oficiá lně uznal marihuanu jako drogu méně škodlivou lidské mu zdravínežalkohol. Zdravotnídůsledky konzumace trá vy bezesporu jsou. Chce-li ně kdo ovšem napadat její


kouřeníz tě chto pozic, musíse (pokud neníkonjunkturá lníšarlatá n, pokrytec nebo hlupá k) nejdříve soustředit na tučnou vepřovou, pivečko, cigá rka, ká vičku, cukrá tka, sůl a mnoho dalších dobrůtek. Ažvymýtíjejich požívá ní, smeknu před ním a v boji proti trá vě mu rá d pomohu.

Co ná s čeká Klinické příznaky chronické ho kouřenímarihuany nebo hašiše tvořínejednoznačný obrá zek. Každopá dně se ale můžeme připravit na ná sledujícísomatické potíže, které ná m může trá va přinést (upozorňuji, že se nejedná jenom o ná sledky dlouholetého a chronického kouření. Negativa mohou přijít nepříjemně brzy.) Především se jedná o choroby dýchacího traktu. Je samozřejmě otazné, nakolik se jedná o ná sledky konzumace marihuany a nakolik by tyto ná sledky přineslo blažené pokuřová ní bukového listínebo obsahu starých slamníků. To ale nechme teoretikům a vě dcům - trá va se vě tšinou kouřía pro ná s je důležité , s čím můžeme počítat. Chronické zá ně ty sliznic dýchacího traktu. Průdušek, hrtanu, hltanu. Ranní, typicky kuřá cký kašel. Sníženou odolnost na infekčníonemocně níhorních cest dýchacích. Subjektivně nepříjemné prožitky dušení, dechové nedostatečnosti, sny s nočními můrami způsobené dušením ve spá nku. Mnohem menšíná mahu budeme - jako častíkuřá ci marihuany - mít s chytá ním zá palu plic či zá ně tu průdušek. A při opravdu důkladném denním kouřenízíská me před marihuanovými abstinenty obrovskou výhodu. Velice snadno pozná me, zda ně kdo z lidí v našem okolímá tuberkulózu. Velmi rychle ji totižchytneme. Příznaky působíbaná lním dojmem. Nenechte se ovšem mýlit - ve skutečnosti jsou nepříjemně jšínežna papíře. Pokud pochybujete, najdě te ve svém okolíosobu, která ně kolik let kouříalespoň čtyřicet startek denně . A popovídejte si. Jejísomatické příznaky jsou totiž velice, velice podobné... Z dalších travních radostímůžeme ještě mluvit o riziku obezity u disponovaných jedinců. Po intoxikaci THC se totiž- samozřejmě v zá vislosti na dá vce, periodicitě intoxikace a psychickém stavu - dostavuje obrovský hlad. Dobře zkouřená osoba doká že zdevastovat lednici jak tajfun. Pokud je tento příznak intoxikace u ně koho typický a pokud tento člově k kouřítrá vu denně , má obrovskou šanci skončit nejen jako feťá k, ale i jako tlusťoch. Dalšínepříznivé zdravotníú činky nejsou dostatečně proká zá ny. Často se mluvío genetickém poškození, které častá konzumace trá vy vyvolá vá . Nevidě l jsem však ani jeden výzkum, jenž by ně co podobné ho doká zal. Zdrcujícívě tšina lidí, kteřísloužíjako objekty podobných výzkumů, totižneníkuřá ky trá vy, ale obecnými toxikofily - jednoduše řečeno, mají zkušenosti s velkou šká lou nejrůzně jších drog. Proto i genetické změ ny, ježu nich byly neoddiskutovatelně proká zá ny, nespadajíjednoznačně na vrub trá vy, ale mohou být způsobeny jinými faktory, případně kombinacítrá vy s dalšími chemickými lá tkami. Podobně se tvrdí, že THC díky své čá stečné chemické podobě s ženskými hormony způsobuje růst prsů. Rovně žto neníproká zá no a ze své osobnízkušenosti mohu říct, že u mužů a bohužel ani u žen kuřaček jsem se s podobným ú činkem nesetkal.


Absťá k Velice oblíbeným laickým krité riem při třídě nídrog bývá přítomnost či nepřítomnost odvykacího syndromu - absťá ku. Podle ně j se laicky dokonce dě lídrogová zá vislost na psychickou a fyzickou. Kritériem je zde svoboda volby - člově k s fyzickou zá vislostísi prostě vzít dalšídá vku musí, protože je mu bez nízle, v extrémních případech dokonce může zemřít. Psychická zá vislost se obvykle charakterizuje tak, že si člově k drogu bere proto, že chce, má na ni chuť. Jednoduchost podobného členě níje varovná a lze říct, že nefunguje. Hranice psychické a fyzické zá vislosti jsou mnohem méně ostré, plynule v sebe přechá zejía důsledně je můžeme stanovit snad jen u heroinu a dalších opiá tů. Kritéria zde budou pomě rně tvrdá - ale zato dobře ově řitelná . Osoba, která má skutečnou silnou fyzickou zá vislost na opiá tech v případě , že nedostane dalšídá vku drogy, umírá . Podobné extrémy samozřejmě u trá vy nejsou. Dokonce můžeme říct, že marihuana ani hašiš nevyvolá vajífyzickou zá vislost v tom smyslu, v jakém je obvykle definová na. Konzumentovi nebývá po vystřízlivě níz intoxikace zle, tvrzenídoktora Urbana, že "ně kdy ještě před usnutím po intoxikaci přejde dobrá ná lada v plá č, ně kdy se plá č s kocovinou dostavuje po probuzení", je nesmyslné. Vidě l jsem desítky tisíc konzumenů marihuany nebo hašiše, a podobné chová nínevykazoval žá dný. Obvyklé příznaky po vystřízlivě ní(aťužse jedná o vystřízlivě níbdě lé, nebo vystřízlivě nípo spá nku) jsou velice lehké, ažnulové. Lehká bolest hlavy, sucho v ú stech, případně ú nava a rozmrzelost. Tyto příznaky však nepřichá zejí pravidelně a občasným kuřá kům se vyhýbají- podobně jako nevolnost při intoxikaci. Samozřejmě naprosto odlišná situace nastá vá v momentě , kdyžnezodpově dný nebo neinformovaný kuřá k míchá trá vu s alkoholem. Pak mohou být důsledky opravdu tristní, často užpři kouřeníjointa může takový labužník skončit jako cestujícízá mořského parníku při vlnobití. Nesporný negativníú činek má marihuana na kvalitu spá nku. Večírky alespoň ně kteříobčané končítím, že jdou spá t. Stejně jako u alkoholu vyžaduje organismus i po trá vě delšíspá nek. Spontá nníprobuzení- jak má m odpozorová no, ú daj nemá samozřejmě žá dnou vě deckou hodnotu - přichá zípo deseti ažjedená cti hodiná ch spá nku, zatímco u střízlivého usíná nío ně kolik hodin dřív. Kdyžje spá č probuzen dřív, pociťuje nelibé symptomy popsané výše a jeho aktivita je ně kolik hodin utlumená . Klasický absťá k (pozor, tento termín bývá spojová n jen s drogami, ale i po obecně tolerovaném alkoholu mohou přijít absťá ky nebývalé intenzity, kdy postižený dlouhé hodiny ležív propocené posteli, třese se ú zkostía touha po skleničce, která jeho politová níhodný stav napraví, je jediné, na co může myslet) se po trá vě nedostavuje. Připouštím myšlenky na dalšího jointa, chuťdá t si trá vu, ale rozhodně ne hrůzu odvykacího syndromu. Chuťna další přídě l marihuany ovšem mnohem spíš spadá do ná sledujícíkategorie.

Psychická zá vislost Psychická zá vislost je jeden z nejmě kčích pojmů, které v souvislosti s drogou vůbec existují. Neníjasné , co znamená , každý autor, který se problematikou zabývá , pod tímto pojmem rozumíně co trochu odlišného. Nejsou ostré hranice mezi konzumacíz labužnictví,


konzumacípříležitostnou - zvykovou, spojenou s určitou situacínebo prostředím, konzumací spojenou s psychickou zá vislostí, konzumacíz určité "společenské nutnosti" a fyzickým ná vykem. Proto se pokusíme jednotlivé typy konzumace rá mcově vymezit a do tě chto mantinelů onen "psychický ná vyk" na trá vu zařadit. Labužník je člově k, který má hodně rá d, kdyžje mu dobře, a snažíse proto pozná vat nové a nové příjemnosti. A tak se dříve nebo pozdě ji dostá vá i k trá vě , jejížú činky jsou alespoň srovnatelné s příjemnostmi, ježposkytujítyčinky Mars nebo Tchibo le café . Labužník si jointa dá , kdyžmá chuťna prá vě ten požitek, který mu trá va dá . Nic ho nenutík tomu, aby si dal prá vě trá vu - druhý den si může naordinovat například palačinky s ananasem, zatímco o týden pozdě ji blondýnku 90-60-90. Užívá svobodně radosti života. Poně kud hůř je na tom konzument příležitostný. Ten si z mnoha radostí, které život poskytuje, jako optimá lnízvolil prá vě trá vu. Otá zkou je proč - ale tím se zabývá m jinde. Každopá dně si tento typ konzumenta dopřeje jointa častě ji nežvanilkový rohlíček. Velice obvyklá je konzumace spojená s určitou společenskou situací- to je ostatně typické pro vě tšinu drog, jež"nevyřazujíz provozu" a jsou více nebo méně tolerová ny společností. Bě žný konzument alkoholu si obvykle nedá vá paná ka rá no, tě sně po probuzení, ale s přítelkynína ně j chodívelice často. Tak je to i s trá vou - může doprová zet ná vště vu koncertu, kde zintenzívníprožitek hudby, může fungovat jako součá st milostné předehry, může být považová na za optimá lníprostředek, kdyžchce člově k trochu popařit. Podobná konzumace obvykle nečinínaprosto žá dné potíže a stá vá se stejně neškodnou a příjemnou součá stíživota, jako kdyžjdeme s dívkou před jejím svedením na večeři. Za naprosto zhoubný a potupný typ konzumace považuji situaci, kdy si konzument dá trá vu, "aby se neřeklo". To se ovšem vztahuje i na jiné drogy (a i činnosti). Je nedůstojné člově ka, aby do sebe lil chlast jenom proto, že je určité datum, aby kouřil marihuanu jen proto, že ji momentá lně v místnosti kouřívšichni, nebo aby rozesílal novoročenky jen proto, že se to patří. Jde o podlehnutísociá lníkonvenci, která je trapná , zhoubná a potlačuje individualitu. Vyčlenili jsme tedy typy konzumace, ježpodle mého ná zoru pod onen implicitně pejorativní termín "psychická zá vislost" nepatří. Psychická zá vislost musíbýt spojena s ně čím negativním, s ně čím, co vede ke špatným koncům. A u trá vy nesporně existuje. Velice dobrá analogie tady existuje v oblasti, jižzná každý člově k - i ten, který se nikdy nesetkal s drogou. Jde o onanii. Na nísamé nenísamozřejmě nic špatného (pokud se nejedná o onanii z nouze, pak je to trochu smutné ). Nevede ke zblbě losti, nechá trá po níorganismus, a dokonce z nínejsou ani chlupaté dlaně . Naopak - jde o velice příjemnou aktivitu. V momentě , kdy ovšem přechá zído stadia onanismu, tedy chronické onanie, se z nístá vá metla. Pro člově ka mizícelý svě t a redukuje se na jeho ruku, pohlavníorgá n a koupelnu. Není schopen myslet na nic jiného, mluvit o ničem jiném a nakonec ani nic jiné ho nedě lá . Jeho život se katastroficky zú žil a on je vlastně omezený mrzá ček. S trá vou je to zcela stejné. Psychická zá vislost na trá vě je takový stav, kdy pro jedince ztratípůvab vše, co se jíně jak netýká . Nemá m tím na mysli situaci, kdy je ně kdo vá šnivým pě stitelem trá vy, shá nísi nedostupnou literaturu a speciá lníhnojiva, aby ten jeho model byl zcela špičkový. Psychická zá vislost nastá vá tehdy, kdyžčlově k ztrá cízá jem o vše jiné, nežje konzumace marihuany. Maximá lně k jejímu rozvoji přispívá uzavřeníse do společnosti, kterou kromě trá vy nic


jiného nespojuje, nebo kouřeníbez ohledu na situaci. Kouřeníz nudy, z nedostatku jiné činnosti, z pocitu, že člově k neví, co se sebou. Taková psychická zá vislost je samozřejmě patologická a zhoubná . Vě řím, že odpůrci legalizace a zá sadníodmítači trá vy prá vě zajá sali a že se začne objevovat tvrzení: "I ti, kteřímarihuanu obhajují, připouště jí, že ble ble ble..." Samozřejmě nesmyslně . Podobný ná vyk totižvytvá řínejen marihuana, ale i televize, ženské časopisy, obsedantnípé če o rodinu, fixace na peníze a spousta dalších, velice tolerovaných, či dokonce propagovaných a uzná vaných jevů. Psychická zá vislost se může vytvořit na vše, co přiná šíně jaký libý prožitek. A negativníje vždy - omezuje totižmožnost volby.

Dá vky Další, nejen mezi laiky oblíbené kritérium, zda ně co je, nebo nenídroga, bývá nutnost zvyšovat přijímané dá vky. Překvapujícíje, že sice nikdo z "odborníků" netvrdí, že by LSD nebylo drogou, ale zá roveň si nikdo z nich nedovolíprohlá sit, že je u ně j třeba výrazně zvyšovat dá vky. Užz toho je vidě t mě kkost našeho kritéria. Je ale obvyklé, budeme se proto vě novat i jemu. Marihuana podobný vývoj - nutnost zvyšovat dá vky vpravené do tě la, aby se dosá hlo žá doucího ú činku - nemá . Je sice pravda, že zasloužilía zkušeníkuřá ci trá vy spotřebujívíc nežzačá tečníci, nejde ovšem o zvyšová nídá vek, ale o prodlužová níú činku. Začínajícíkuřá k je po jednom jointu stejně , nebo dokonce méně zhulený nežostřílený veterá n. Veterá n však po dvou hodiná ch neusne nebo nejde povídat kamará dům, že mě l poprvé v životě trá vu, ale ubalísi dalšího jointa. Trá va má na rozdíl od ostatních drog spíše opačnou křivku. Čím vě tšízkušenosti s ní, tím menšímnožstvíje třeba k dosaženípožadovaného stavu mysli. Z vlastnízkušenosti vím, že před deseti lety, kdy jsem sbíral své prvnízkušenosti, byla vě tšina modelů slabá a neú činná . Skoro každý mi nabízel seno. Dnes, kdy si na nedostatek travních zá žitků nemohu stě žovat, jsou naopak modely, se kterými přichá zím do styku, mimořá dně kvalitní. Po dvou prá ská ch začíná m ve zdi sledovat svůj soukromý televizor. Dokonce jsem zažil absurdní, skoro neuvě řitelnou historku, kdy jsem si zapá lil jointa na ná vště vě u své ho přítele, zasloužilého feťá ka tvrdých drog. On sá m si nedal - nevím užpřesně proč, snad mě l ještě ten den ně jaké jedná ní. Po chvíli utě šené konzumace, kdy jsem si v klidu halucinoval, mi přítel nabídl ká vu. Neodmítl jsem. Po půl hodině , kdy se nevracel z kuchyně , mi to začalo být podezřelé a šel jsem zkontrolovat stav. Můj přítel bezradně stá l nad elektrickým sporá kem, v levé ruce držel krabičku od zá palek a před ním ležela hromá dka vypá lených sirek. Půl hodiny se totižmarně pokoušel na elektrickém sporá ku zapá lit oheň. Nejedná se o člově ka, který by byl dementní, roztržitý nebo "mimo". Jenom mu - díky dlouholetým zkušenostem - stačila přítomnost kuřá ka a vůně marihuany ve vzduchu, aby se dostal do stavu totá lnízhulenosti.

V přechodu Dalším obvyklým argumentem, jímžlékaři a jiníodborníci na lidské tě lo utloukajísnahy o legalizaci marihuany, je tvrzení, že trá va funguje jako iniciačnídroga. Tvrdíse, že kouření


marihuany vede k přechodu na jiné, tvrdé a skutečně nebezpečné drogy. Neexistuje lékařský výzkum, který by podobné tvrzeníjednoznačně proká zal. Na zá kladě osobních zkušenostívšak tvrdím, že nejde o ú plný nesmysl. Nejedná se ovšem o přechod zá konitý, nebo dokonce o přechod vyvolaný ně jakým působením na fyziologii organismu. Jde o přechod vyvolaný sociá lními tlaky a neinformovaností. Kolem drog panuje ú čelové informačnívakuum. Pokud se (s výjimkou ně kterých periodik, která ovšem vznikla ažpo listopadu 1989) o drogá ch ně jaké informace objeví, jde vě tšinou o lži, nebo alespoň o čá stečnou mystifikaci. Mnohým drogá m se připisujínaprosto ďá belské ú činky, démonizuje se marihuana a laik - příštíkonzument - si pomalu, ale jistě vklá dá do hlavy informace o tom, že jediný joint jej připravío počestnost, potenci, přičinlivost a psychickou rovnová hu. Publikované ú daje nedě lajírozdíl mezi jednotlivými drogami, dá vková ním, způsobem aplikace a častostíkonzumace. Vše há zejído jednoho pytle. Tvrzení(které se stá le ještě objevuje), že jeden joint může z člově ka udě lat zá vislého narkomana, užvyrobilo víc skutečných narkomanů nežvšichni českoslovenštídealeři dohromady. V současnosti, kdy rozhodně nežijeme ve společnosti bez drog, si totižmůže prakticky každý podobná nesmyslná tvrzeníově řit na sobě . A najednou pozná , že se stal obě tí lži. Přestá vá vě řit informacím o drogá ch, bere je všechny jako propagandu a bez jakýchkoliv zá bran si pak intravenózně aplikuje velkou dá vku heroinu. Nemůže se mu přece nic stá t - o heroinu četl to samé co o jiných drogá ch. Hašiš vyzkoušel bez nejmenších ná sledků, takže mu neublížíani tohle. V pitevně se pak nestačídivit, že tentokrá t populá rníčlá nek nelhal. Na předá vková níheroinem se totižopravdu umřít dá . Jde o podobný mechanismus, který způsobuje u tolika našich spoluobčanů šok z tržníreality. V uplynulých letech jsme mě li možnost v libovolné m masmédiu slyšet, co je to ten kapitalismus za hrůzu. Zá stupy hladových nezamě stnaných se střídaly s hrozbou touhy po svě tovlá dě a vykořisťová ním ubohého dě lnictva. V zá stupu lžípak naprosto zapadly i skutečnosti daný systém doprová zejícía z nichžnikdo radost nemá - třeba kriminalita. Ná š občan je jimi proto dnes překvapen, přestože je mě l možnost poznat. Byly ale dobře schová ny v balastu lží. Konzumace marihuany skutečně může vé st ke konzumaci tvrdých drog - ale jen díky tomu, že společnost bere drogu jako drogu a prezentuje je stejně . Bariéra brá nícíčlově ku píchnout si heroin nebo pervitin je proto u mladých kuřá ků marihuany snížena. Oni přece drogy už berou... Marihuana skutečně může být vstupníbranou pro tvrdé drogy - ale jen díky lžím propagandistů. Dalšídůvod, proč nelze vyloučit marihuanu jako "vstupnídrogu" stoprocentně , je důvod "společné ho výskytu". Marihuana je totižnesmyslnou represivnípolitikou zatlačena do ilegality a v momentě , kdy konzument trá vu nakupuje, nakupuje u dealera - lumpa. Který samozřejmě prodá vá i další, skutečně nebezpečné drogy. Proto má konzument marihuany, který nakupuje, mnohem vyššípravdě podobnost setkat se s nabídkou tvrdé drogy nežčlově k, který trá vu nekouří. Příčinná souvislost mezi počá tečním kouřením marihuany a ná sledným užívá ním tvrdých drog však nebyla proká zá na, pseudoargumenty používané represionisty vznikajíobratnou manipulacíse statistickými ú daji. Udě lá me-li totižstudii problé mových uživatelů tvrdých drog, zjistíme, že vě tšina z nich mě la ve své osobníhistorii etapu, kdy kouřila marihuanu.


Odvozovat z toho příčinnou souvislost marihuana - tvrdé drogy je ovšem infantilníptá kovina (pokud nejde o zá mě rnou manipulaci). Ke stejným výsledkům totiždojdeme, budeme-li zjišťovat, zda problémovíuživatelé tvrdých drog ně kdy ve své individuá lníhistorii konzumovali mléko. Mě l-li by kdokoliv zá jem udě lat serioznívýzkum ohledně toho, zda trá va vede ke konzumaci tvrdých drog, musel by postupovat ná sledovně : Především - zvolit dostatečně velký vzorek populace, aby vyloučil chybu vzniklou tím, že lidé smě řujícík tvrdým drogá m se ve své m vývoji nejdříve setkajís marihuanou, zkusíji a pak jdou dá l (šli by dá l k tvrdým drogá m, i kdyby trá vu nepotkali). Za druhé - spolehlivě zjistit, kolik procent vzorku má individuá lní zkušenost s marihuanou (vzhledem k tomu, že jde o drogu zaká zanou a v mnoha sociá lních prostředích chá panou jako nepřípustnou, jsou výpově di ná hodně dotá zaných občanů ohledně konzumace nespolehlivé). Za třetí- zjistit, jaké procento vybraného vzorku má problémy s tvrdými drogami. A konečně - jaký podíl z populace, která má osobnízkušenost s marihuanou, má problémy s tvrdými drogami. Podobný výzkum by ovšem byl neobyčejně drahý - a finančními prostředky "na výzkum drog" obvykle disponujíestablishmentovídrogovíodborníci - represionisté, v jejichžzá jmu je podobný výzkum neuskutečnit. Proto nebyl nikdy realizová n a seriozníodpově ď na otá zku, jaký podíl má marihuana na pozdě jším přechodu k tvrdým drogá m, neník dispozici.

Sociá lnídůsledky ná vyku na marihuanu Zcela zá mě rně nechci mluvit o sociá lních důsledcích kouřenímarihuany jako takové, ale jen o důsledcích ná vyku na ni. Tvrdím totiž, že konzumace trá vy nemá žá dný nepříznivý sociá lní dopad - spíše je ve svých důsledcích příznivá pro rozvoj společensky uzná vaných a nedostatkových hodnot, jako je tolerance nebo schopnost empatie. Psychický ná vyk může ovšem vést k tomu, že se pro člově ka nestane modem vivendi bytís trá vou, ale bytípro trá vu. A to samozřejmě - jako život pro každý ideá l - vede k zanedbá vá nívšeho ostatního. V krajních důsledcích ažk rezignaci na jaké koliv seberozvíjenía sebepřekoná vá ní, které není bezprostředně spjato s kouřením marihuany. V takovém případě dostá vá pozná vá níreality pomocítrá vy zcela prvořadý smysl a veškeré ostatnícesty mizí. Člově k, jehožužnezajímá nic jiného nežtrá va, nechodído jiné společnosti nežmezi travaře, poslouchá jen "vyhulenou" muziku, mluvíprakticky jen o marihuaně ... Důsledky jsou podobné jako propadnutílibovolné mu jiné mu ideá lu - aťužje to fanatická víra, dobročinnost, nebo počítače. Lékaři tvrdí, že kouřenítrá vy může ovlivnit psychiku ná sledujícím způsobem: pasivita, poruchy pamě ti, chá pavosti a intelektu vůbec, v krajních případech demence a schizofrenie. Tyto jevy jsou samozřejmě mnohem méně časté, nežtvrdí zastá nci prohibice. Nelze však popřít, že způsob života "s trá vou" je skutečně pasívně jší, pomalejšía méně výkonný nežzpůsob života mladého manažera. Otá zkou zůstá vá , kde je optimum - zda alespoň čá stečné obrá cení"dovnitř" nenílidsky cenně jšínežnaprosto absolutnípříklon "ven".


Pozitivnídůsledky kouřenímarihuany (Užvidím, jak prohibicionisté ská čou do stropu.) Marihuana má nepochybně vedle negativních dopadů na lidské bytía organismus i ú činky pozitivní. Mnoho z nich se traduje na ú rovni feťá ckých pově r, ně které jsou ale proká zá ny natolik seriózním výzkumem, že je nepopírajíani fanatici. Mezi ty "ově řené" ú činky patřípředevším snižová nínitroočního tlaku. Tedy efekt, který by byl krajně potřebný při léčbě glaukomu, zeleného zá kalu. Represionisté ovšem odmítají marihuanu mezi léčivé rostliny (či THC mezi léky) zařadit, a tak zelený zá kal ročně přivá dí statisíce lidík oslepnutí. Jinou neoddiskutovatelnou pozitivnístrá nkou trá vy je intervence do psychiky, anxiolytický a antidepresívníú činek. Přesto samozřejmě nesmě jítrá vu legá lně dostá vat v našízemi ani pacienti s neoperovatelnou rakovinou nebo AIDS. Přestože i v tak konzervativníbaště protidrogové vá lky, jako je U.S.A. (konkrétně Kalifornie), můžou nemocnítuto drogu na předpis dostá vat Mezi tradované ú činky se řadípředevším zkvalitňová níimunity. Kuřá ci jsou ská lopevně přesvě dčeni, že trá va je spolehlivě chrá nípřed častým nachlazením, ale i před AIDS. Myslím, že je to kravina. Nepřímý ú činek na zdravotnístav má trá va díky tomu, že specificky mě nípsychiku svých konzumentů. Mezi kuřá ky se vyskytuje značné procento (rozhodně vyšší, nežodpovídá průmě ru populace) vegetariá nů a vůbec lidí, dá vajících přednost přírodním a ekologicky nezá vadným potraviná m a "zelenému" životnímu stylu. To má pak vliv i na jejich celkový zdravotnístav. Podobně se projevíi čá stečná nechuťk alkoholu, která je u kuřá ků častá . Informovaníkuřá ci, pro ně žsice nenítrá va jediným smyslem života, ale i koníčkem, zá roveň podle mých zkušenostíodmítajítvrdé a skutečně nebezpečné drogy razantně ji nežostatní populace (především "pivní"). Mnohem důležitě jšíjsou ale ú činky psychické a sociá lní. Jak jsem uvedl jižvýše, trá va zvyšuje tolerantnost a jistý duchovnírozmě r existence. Mezi kuřá ky je vě tšina lidíse smyslem pro jiné lidské hodnoty, nežje hromadě nípeně z, sektorových souprav a panelových obývá ků. Nevím, zda byla i u THC objektivně proká zá na podobná vlastnost, jakou má LSD - zkušenost s intoxikacísnižuje u člově ka F-skór. (F-scale je míra rigidity, nepružnosti a konzervativnosti myšlení, míra "fašizujícího" uvažová ní.) Považuji to však za pravdě podobné. Zhulený člově k totiždíky trá vě pochopívícerozmě rnost reality, existenci více pravd a více svě tů vedle sebe. Jakýkoliv jednoznačný idol, ideá l či zá sada mu začnou připadat minimá lně prostoduché, vě tšinou však agresívně stupidní. Proto má menšítendenci podlehnout svodům lá kajícím lidi do tupého, řvoucího a agresívního stá da. Trá va - přes tradované pově ry o brutá lních "assasinech", původně "hašašínech", konzumentech hašiše - snižuje i agresivitu. A - rovně žv literatuře tradované agresívníchová nípři intoxikaci - je jevem zcela raritním. Přes mnoho let zkušenostís trá vou a přesto, že jsem mnohdy kouřil s lidmi opravdu podivnými, nevidě l jsem u zkouřeného člově ka agresivníchová níNIKDY!


Jak bezpečně kouřit trá vu? Zá kladníproblém - to jest, jak žít ve svě tě , kde drogy existují, a naučit se s nimi žít odborníci prakticky neřeší. Nepovažuji za reá lné vytvořit zde spolehlivý ná vod, jak lé ta trá vu kouřit a nevytvořit si psychický ná vyk, nestat se jejím otrokem. Jenom ně kolik zá kladních zá sad: - nikdy nekouřit bez toho, aby s tím bylo spojeno ještě ně co jiného, ně jaká slavnostní, nevšednípříležitost. Nebrat trá vu jako bě žnou součá st dne; - nikdy neomezit okruh lidí, se kterými se stýká me, výhradně na travaře; - nikdy nekouřit trá vu v okamžicích hlubokého smutku nebo osobního neště stí; - nikdy nekouřit o samotě .

OBCHOD

Maloobchod a velkoobchod s trá vou - pašová níkonopných drog - rozlišenítypů prodejců

Pro případné zá jemce o mé mravníhodnoceníobchodu s drogami: Obchod s bílými jedy považuji za zločin. I dealerstvíbílých drog. A skutečnost, že narkoman si má lokdy má šanci vydě lat na svoje jedy jinak ně ždealerstvím, považuji za jev, který usvě dčuje represi ze zločinu. Ony "malé dealery" totižvyrá bíreprese - a, přestože jsou to vlastně obě ti, aktivně se ú častnízločinu. Obchod s bílými drogami je v každém případě zavrženíhodný. Obchod s černými drogami je zá ležitost, které jsem se nikdy aktivně nezú častnil, a moje pasivníú čast (role zá kazníka) byla motivová na spíše touhou zkusit si koupit drogy než potřebou dostat se k nim touto cestou. Přesto si o čá sti obchodu (i prodeje) černých drog myslím, že je to mravně udržitelná zá ležitost - nenína tom nic špatného. Především je to v případech, kdy prodá vá výrobce hašiše svoji vlastníprodukci konzumentovi. Indičtíhoralé, kteřími prodá vali čaras, co vypě stovali na vlastních polích a vyrobili vlastníma rukama, rozhodně nedě lali nic špatného. Dá le tedy budu popisovat obchod s černými drogami bez jakéhokoliv hodnotícího či


mravoká rného aspektu - a pokusím se pouká zat na skutečnost, že současná represe je schopná postihnout obvykle pouze "pachatele" tě ch nejméně zá važných případů obchodu s drogami. Standardnípohyb marihuany na našídrogové scéně je velmi jednoduchý. Výrobce - pě stitel je obvykle totožný s konzumentem. Často myslína kamará dy, kterým dá zadarmo či za stejnou protislužbu v příštím roce. Obvykle je schopen zá sobovat tři, maximá lně pě t lidí. Podobným mechanismem projde odhadem devadesá t procent marihuany, která se v této zemi vykouří. Dalšímožností- která užje, ne rozdíl od té předchozí, mravně napadnutelná - je individuá lní dovoz z evropských zdrojů, to jest z Holandska. Mechanismus této cesty je ná sledující: Jedinec, častě ji však partička, si udě lá výlet do Holandska a nakoupí. Hašiš, skunk, prostě vě ci, které rodné luhy zemíkoruny České neposkytují. Čá st vykouřícestou a doma, do doby, nežpojedou na dalšívýlet. Čá st prodají- především pak kamará dům a zná mým, kteřísi kolikrá t u nich objednali předem. Zde se hranice zavrženíhodnosti určujítě žko - sá m za sebe mohu uvést, že zatímco mnoho lidíz prvnípopsané skupiny má m velmi rá d, vá žím si jich a považuji je za své přá tele, ze skupiny druhé nemá m bližšízná mé žá dné. Třetímožnost je domá cípě stě nía prodej - setkal jsem se s ním však zcela okrajově a považuji jej za vzá cnou vě c. Nic bližšího o ně m nevím. Jednou jsem dostal darem od nezná mého muže v severních Čechá ch pytlíček docela dobré, ale zjevně tuzemské a ne zcela odborně ošetřené trá vy. Sá čků mě l u sebe - všechny stejné - ně kolik. A byly to pytlíčky podomá cku, na svá řečce celofá nu dě lané. Vypadaly, že jsou na prodej. Podruhé jsem koupil v Praze od profesioná lního dealera pytlík trá vy, která byla pravdě podobně tuzemská . Skutečné zlo v obchodu s mě kkými drogami však ležíně kde naprosto jinde nažtři výše popsané metody, které navéc používajílidé, kteříobchod s drogami chá pou jako prostředek obživy. Skutečné zlo v obchodu s mě kkými drogami přichá zítam, kde s nimi lidé obchodují nikoliv aby se relativně pohodlně uživili, ale aby zbohatli. Ono zlo ležíve velkoobchodu s drogami, který nepracuje jako výše uvedené cesty mě kkých drog v množstvířá dů stovek gramů či maximá lně jednoho či dvou kilogramů, ale v množství stovek a tisíců kilogramů. Tím se zabývá regulerníorganizovaný zločin, ono společenstvív bílých ponožká ch a černých brýlých, které zná me z filmů a Vá clavského ná mě stí. Jak se mě kké drogy nakupují? Především je třeba zdůraznit, že je naprosto odlišná situace člově ka, který je součá stídrogové scény, a člově ka zvenčí. Člově k, který je součá stíscény alespoň do té míry, že v nímá zná mé, se obvykle kvůli ná kupu mě kkých drog nemusí kontaktovat s lumpy - lidmi z drogového velkoobchodu, příslušníky organizovaného zločinu. Navíc má zaručeno svým způsobem korektníjedná ní- podobně jako kdyžnakupujete v jednom řeznictvíužně kolik let. Mě l jsem přechodný nedostatek kouřenía zvolil jsem - místo obvyklé cesty ke kamará dům, kteřími dá vají- cestu ná kupu. Zná m (dejme tomu) Eliahu užnejméně tři roky. Má českou krev i ná rodnost, jméno volím zcela namá tkově . Vídal jsem ho poflakovat se po ně kolika klubech, kam jsem občas zašel. Tušil jsem o ně m, že podniká v hulení, ale nikdy na to nepřišla řeč. Zavolal jsem kamará dce, která je pomě rně rozjetá a s Eliahu se zná , a optal se jí, jestli neví,


kde nakoupit hulení. Poslala mě do jedné z pražských putyk v "zlatém trojú helníku" - prostor mezi ná mě stím Republiky, Můstkem a Kotvou. A že buď se ně koho tam zeptá m, či tam potká m Eliahu. Který zrovna má haš za dvě stě gram a trá vu za stovku gram. Eliahu jsem potkal tentýžden v metru, objednal si trá vu a za pá r dníjsme se v jedné z hospod v trojú helníku sešli. Předal mi velmi kvalitnímateriá l - a cena se mi zdá la přijatelná . Dá le jsem ně kolikrá t kupoval od kamará dů či kamará dů kamará dů, co se odně kud vrá tili Holandsko, Asie, Afrika. Tam to probíhá stejným mechanismem, jako bych si od nich půjčoval čá stku pě ti tisíc korun. Pokorně a v ú straníse ně kde na mejdanu tá žete, zda ná hodou nemá ně co na hulenía vysvě tlujete, jak je vá m trapné, že ho musíte obtě žovat - a on vá m přá telsky přislíbí, že ještě ně co má . A prodá vá m to za cenu, že mu ještě dá vá te tuzé ra. Pamatuji bizarnísituaci, kdy jsem od přítele kupoval pě t gramů prvotřídního čarasu a vnucoval mu sto padesá t za gram, ač požadoval pouhých sto dvacet. Při tomto typu obchodu prostě jednoznačně převažuje poptá vka nad nabídkou, celá transakce se chá pe jako přá telská služba, ve které jsou bohužel začleně ny peníze, nikoliv jako obchod. Podobným stylem nakupujívšichni, kteřímajíalespoň okrajově ně co společné ho s drogovou scé nou. Zcela jiná situace nastá vá pro člově ka zvenčí, který chce nakoupit a ochutnat ze zvě davosti. Jinak žije model bytí, který nemá s drogami nic společné ho. Pije v pivnicích nebo doma, nikoliv v rockových klubech, a na koncerty chodído Rudolfina. Nestýká se s lidmi, kteřímajíně co společného s umě ním či kulturou, a je mu víc jak padesá t let. Takový člově k se uchyluje k pouličním dealerům. Velmi nerad vzpomíná m na situaci, kterou jsem si vychutnal čistě experimentá lně - jít k arabské mu dealerovi na Můstku mě opravdu nenutilo nic nežzvě davost. Je to jižně kolik let, nemě l jsem ještě zná mý obličej. Oslovil mě , jestli nechci mě nit peníze. Ř ekl jsem, že ne, ale že bych chtě l haš. Dealer mě odvedl na půl cesty do podchodu vedle Bati. V půlce mě předal jiné mu, který mě dovedl dovnitř. Tam stá li dalšídva a ptali se, co chci. Ř ekl jsem, že haš za tisíc. Ten, co mě přivedl, mezitím zmizel. Vytá hl z kapsy tabulku nevá bně vypadající, tvrdé a drolivé, svě tlehně dé hmoty, a že za to chce dva tisíce. Tak jsem mu řekl, že nepřichá zív ú vahu. Oba dealeři se v arabštině krá tce poradili, zastrčili haš zpá tky do kapsy a ztratili o mě zá jem. Kdyžjsem na ně promluvil, otočili se ke mě zá dy. Odešel jsem tedy k pouličnímu prodavači nepá lských tretek (občan bývalé Jugoslá vie) a požá dal o haš za dvě stovky. Ř ekl si o ně . Dal jsem mu bankovku. Pak požá dal, aťmu pohlídá m stá nek, kamsi odešel a za pá r minut se vrá til s drobečkem nevalné kvality. Nemě l jsem nervy to reklamovat, tak jsem šel domů a haš vykouřil. Nestá l za nic, stejně jako celý zá žitek - mě l jsem celou dobu strach jak z tě ch lidí, tak z policie (přestože jsem nic trestného nedě lal). Zcela jiné pocity má člově k, nakupuje-li konopné drogy legá lně . O amsterodamských kavá rná ch psá t nebudu, je to tak blízko a levně , že si to může osobně ohmatat témě ř každý. Principiá lně - prodá vá se tam stejně jako u ná s cigarety. V ně kterých mě stech Indie existujívlá dníobchody s bangem - jednou z místních forem zpracová nímarihuany. Přestože je v Indii ze zá kona za drženíbyťjediného gramu čarasu deset let vě zení, jsou obchody s bangem legá lnía provozované vlá dou. Dlužno ovšem


přiznat, že ubývají, jejich provozovatelé se nechtě jífotografovat a bývajíumístě ny v zastrčených uličká ch. Bang je nekvalitní, nadrobno rozemletá marihuana, ve které jsou rozemleté pravdě podobně i spodnílisty samic. Prodá vá se buď jako suchý prá šek (pytlík s asi třemi gramy stojídvě rupie padesá t, to jest dvě koruny), nebo smíchaný s vodou (to je "lidová " varianta) za dvě rupie, anebo jako kolá čky. Tě ch je ně kolik druhů, podle velikosti stojíaždvacet rupií. Mým nejoblíbeně jším ve Varanasí, svaté m mě stě na Ganze, kde jsem chodil do bang shopu vedle ná břeží, však bylo bang lassie. Ř ídký jogurt či kefír, ve kterém je rozmíchaná mletá prá šková trá va. Jogurt bývá k dostá nív ná levná ch jogurtu, kde kromě konopného majíještě ananasové, pomerančové a baná nové lassie. Na bang lassie jsem chodil do dvou jogurtových hospod. Jedna byla přímo nad hlavním ghá tem - ná břežím, které tvořínejdůležitě jšísoučá st Varanasí. Uskutečňuje se tam interakce se svatou řekou. Tam jsem si koupil svůj prvnídrogový jogurt v životě a odvezl jsem si ho do hotelu. Vypil. Za čtyřicet minut jsem poznená hlu zjistil, že jsem tak zmatlanej, ažnemůžu chodit. Bylo to ně co, co jsem po jointu či čilumu nikdy nezažil. Bum! Bum Šankar! Šiva byl přítomen. Druhý den jsem si dal polovičnílassie a šel si sednout na ghá t. Bylo to poprvé v Indii bez toho večného nepříjemné ho strachu z policie - byl jsem zmatlaný legá lně . Sedě l jsem a mluvil s řekou. Ne že by mi odpovídala - ale zvuk Gangy byl konejšivou odpově dína jakékoliv otá zky, které by mohly být položeny. Strá vil jsem tímto způsobem mě síc, občas jsem i ně co čmá ral do bloku. Jednoho dne (tehdy byl ve Varanasítaké můj přítel, Čech, se svou rovně žčeskou přítelkyní. Bydleli jsme ve stejném hotelu) jsme šli na lassie a potkali mladý, snad dvacetiletý český pá r. Kdyžse dozvě dě li, kam jdeme, rozhodli se ná s ná sledovat. Cestou ná m vysvě tovali, jak doma svá řejí trá vu s mlíkem. Dali si nejvě tšíjogurt pě kně na ex. Lehce mě zamrazilo a odvedl je k řece. Usadili jsme se na dlá ždě níjako stovky dalších lidí- byli jsme ale víceméně v soukromí. Po půl hodině se dívka začala vsedě vlnit jako kobra. Požá dal jsem jejího partnera, aby jí zklidnil. "uuuuuaaaaHHHHHHůůů eeeeehe eeeeehe" odpově dě l. Po chvíli - přestože byla tma - se začali shlukovat Indové. Jeden z nich se přišel ke mě (byl jsem v tu chvíli z našískupiny nejstřízlivě jší) a ptal se, co dívce je. Souvisle jsem vysvě tlil, že má ú žeh ze sluníčka, cožmi prošlo, ač bylo před půlnocí. Pak mu však dívka na bosé nohy ve vietnamká ch vyzvracela asi tři deci jogurtu s drogami a teze o ú žehu se tím stala neudržitelnou. Zatroubil jsem tedy k ú stupu. Můj přítel byl relativně při smyslech, chopil se tedy dívky z jedné strany. Mě l v tu chvíli utkvě lou stíhu, že čumícíIndové jsou možná ně jaký gang, který tam přepadá vá turisty a že čekají, ažvytuhneme, aby ná s mohli okrá st. Dodnes nemohu vyloučit, že nemě l pravdu. Probrali jsme mužskou polovinu mladé dvojice do té míry, že uchopil dívku z druhé strany. Ta poslušně , napůl bezvlá dně , ťapala mezi nimi a na očích jíbylo poznat, že vidízlatou Prahu. Já konvoj uzavíral a pokoušel se vyvrá tit si myšlenku, že indičtíčumilové užurčitě zavolali policii a že bude průser. Kdyžjsme vyšli na bazar nad ghá tem, zhaslo pouličníosvě tlení. Můj přítel i mladý český turista se ke mě rá zem obrá tili: "To zhasli kvůli ná m?" Pak se podařilo české turisty dopravit


do jejich hotelu rikšou. Zcela jinou situaci jsem prožil, kdyžjsem kupoval ve Varanasíod indického dealera. Přesně ji - kupoval Jimmy, mladý Angličan, se kterým jsem se sezná mil v hotelu. Já sedě l s dalším kamará dem - Holanďanem - v lassie hospodě (stá nek na ulici), pili jogurt s trá vou a povzbuzovali ho, neboťse k ná m při smlouvá nís dealerem o deset metrů dá l uchyloval na krá tké pauzy, jako kdyžse boxer uchyluje do rohu. Kupoval pro všechny tři. Mě l jsem trochu strach, dealeři v Indii bývajíobčas domluveni s policií. Ale všechno dobře dopadlo - ažna to, že čaras, který jsme koupili, byl jako každá droga od dealera. Nestá l za nic. Podruhé jsem proto ve Varanasínakupoval od bě locha, od Francouze, který strá vil v Indii vě tšinu ze svých padesá ti let. Oslovil mě v hospodě , jestli nechci hulení. Chtě l jsem. Šli jsme na ghá t a našli místo, kde čumě lo minimá lně Indů. Dal mi kus dobrého haše, já jemu padesá t rupiía šli jsme si každý po svém. Nic jsme si nevyklá dali, oba jsme vě dě li o vě ci svoje. Francouz se živípředevším tím, že vozíz hor, ze stá tů Himá chal Pradesh a Uttar Pradesh do turistických středisek ve vnitrozemía prodá vá asi za dvojná sobek, nežjaké jsou ceny v horá ch. Strach jsem při téhle transakci nemě l. Ú plně odlišný zá žitek jsem mě l při ná kupu v Mandi - bylo to ně kolik mě síců předtím, než jsem navštívil Varanasí. Text jsem psal v Indii: V libovolné zprá vě Ú řadu pro narkotika, v zahraničním zpravodajstvínovin či v nejrůzně jších výročních zprá vá ch ouředníků OSN si můžeme pravidelně přečíst o nutnosti boje s dealery v ulicích mě st. Zvlá ště pak v asijských zemích, kde se drogy vyrá bě jía kde se pě stuje drogová turistika. Zníto naprosto legitimně , bojovat proti dealerům - kdyžbyl prostý občan naposledy v Praze, také jej ti Arabi na Vá clavá ku hně tli. Nenína škodu podívat se, proti komu to vlastně chce ouřednictvo v Asii bojovat.

Kousek od Bank of Baroda, na nejrušně jšíulici provinčního indického mě stečka Mandi, sedí na zemi žena s dlouhými černými vlasy a v mohutném turbanu s třpitivými cetkami navrchu. Opírá se o zeď. Jednak kvůli pohodlí, za druhé kvůli bezpečnosti. Je tak zkouřená , že by mohla upadnout i v sedě . V ruce třímá mohutný čilum, ze kterého prá vě dá vá rá nu jistoty posledního prá ska. Dá vá m jído misky padesá t paise a ona mi vesele má vá čilumem. Kolem se hrne dav Hindustá nců a kdyžjeden z nich cosi posmě šného vykřikne (svatíjsou v devadesá ti devíti procentech muži a himalá jského macha pohoršilo, že na zemi sedís čilumem žena), zařve na ně j svatá tak sprostou nadá vku, že ji ani nezná m. Pak se na mě otočís gestem, které by bylo kdekoliv na svě tě chá pá no jako oplzlé. Zvedne pravou ruku se vztyčeným malíkem, levou rukou ho chytív půli, takže jsou vidě t jen poslední dva člá nky. Tě mi zakývá a spiklenecky mrkne. Zde v Indii to neznamená nic vulgá rního svatá se jen pantomimicky zeptala, zda nechci koupit JENOM TROCHU, JENOM KOUSEK čarasu (hašiše) velký asi jako dva posledníčlá nky malíku. Ne že bych nechtě l - ale kolem ná s proudínepřetržitý dav a svatá sedína tak vystrčeném místě , že radě ji odmítá m. Situace totižpříliš připomíná prvníkapitolu historky, v jejíž druhém dě jstvíse zpoza nejbližšího rohu objevífízl s dealerem domluvený, kupce sebere a


vyfasuje od ně j ú platek. Tak si svatou alespoň vyfotím a jdu dá l. Křesťanstvívychá zí- stejně jako všechna ná boženství- z přirozeného fyziologického poznatku. Že psychotropnílá tka může usnadnit metafyzický, esoterníprožitek. Dejme tomu kontakt s Bohem. Křesťanstvíjako takovou psychotropnílá tku, drogu, užívá alkohol - mešní víno. Celé paradigma vývoje instituce církve ovšem zá konitě vyú stilo v ná sledujícípraxi: Onu psychotropnílá tku smív chrá mu užívat nikoliv ten, kdo tam za Bohem, oním transcedentním prožitkem, přichá zí, ale jenom ú ředník, profesioná l, kterého tam instituce dosadila k tomu, aby na prosté vě řícídohlížel a předvá dě l jim - pod zá minkou zprostředková níonoho kontaktu - před oltá řem ně jaké kejkle. Celému postupu poně kud ubírá na atraktivitě , že transcedentnízá žitek je nezprostředkovatelný. Na druhou stranu se ale z onoho zprostředková vá nídá tě žit moc, a tak si na ně m křesťanská církev velice zaklá dá . Kdyžse ve čtrná ctém stoletíhusité pokusili tradici změ nit (jedním z jejich požadavků bylo přijímá nípod obojí, to jest zpřístupnit drogy v chrá mu i prostým vě řícím), byl z toho celoevropský konflikt. Dharma nic takové ho nemá . V hindů dharmě - jejíméně kultivované a sofistikované součá sti - berou v chrá mu drogy VŠICHNI, profesioná lové i laici. Tibetštíbuddhisté zase drogy v chrá mu neberou VÚ BEC. Ona principiá lnípovýšenost, dualita "ně kteříano - ně kteříne", zůstá vá výsadou katolíků.. Po setká níse svatou jsem odešel do Hanuman templu. Je to kůlna dole u řeky, kde se shromažďujísadhú ové , vařísi tam čaj a rýži, berou drogy, meditují, šijípouzdra na čilumy a debatujío dharmě . Při této činnosti je pozorujíjejich žá ci, kteřískrze ono pozorová nía kouřeníčilumu dochá zejípozná ní, že hodnotový systém bytímůže být nahlížen i z poně kud jiného ú hlu pohledu, nežvídajína (i v Indii přítomných) reklamá ch komervize. Pozdravili jsme se - má m v Hanuman jižně kolik dobrých zná mých. Takže jsem dostal pod zadek zá novnípytel, abych neprochladl. A nejčilejšísvě tec se hned chopil čilumu a nacpal. V katolickém kostele probíhá rituá l principiá lně tak, že profesioná l konzumuje drogy z kalicha a povídá laikům o tom, jaké to, co mu pomohly nazřít, bylo. Zde mi sadhů čilum podal, abych se přesvě dčil sá m. Učinil jsem tak. Při druhém kolečku jsem nazřel. Tito lidé ROZDÁVALI ZADARMO DROGY! To, co je nejprůrazně jším argumentem různých politických mocikopů v televizních noviná ch, to, co je na prvních straná ch expresních Blesků, to, čím se ohá ně jípolovzdě lané osvě tá řky z dobročinných nadací, se dě lo přímo přede mnou. Ono "rozdá vá nídrog zadarmo" ale neníjen tématem pro výše popsané lidičky, ale i pro mnohasetstrá nkové rešerše amerického Ú řadu pro narkotika či drogového odboru OSN. Ouředníci v nich pracně spekulují, co proti tomu dě lat... Svatíkolem mě přitom samozřejmě dě lali ně co naprosto legitimního, ně co sprá vného, ná boženský akt. Čilý sadhů (velmi dobře spolu vychá zíme, neboťmu pravidelně posílá m fotky, na kterých vypadá velmi svatě ) znovu nacpal. A protože na rozdíl ode mě hulil užod božího rá na, dostal potřebu pohovořit o Dharmě . Uká zal smě rem k ohni, kde byl zaražen v zemi Šivův trojzubec. "Bolená d. Šiva Šiva." Bolená d je jedno z jmen Šivových. "Bum Šankar!" pokračoval svatý a udě lal rukou pohyb, jako že cosi přijde jedním oknem Hanuman templu dovnitř, chvíli to tam je a pak to zas druhým oknem přiletí. "Šiva Šiva!" dodal na vysvě tlenou. "Hara Triločana!" souhlasil jsem. To jsou také jmé na Šivova. "Bum Šankar!" potě šila svatého má odpově ď a udeřil holído země . Pohovor o dharmě byl u konce.


Pak svatíusoudili, že filosofie bylo dost, a začali probírat novinky z církevního života. Rozumě l jsem - ostatně to nebylo ná ročné. "V Panthogu je nový baba." vysvě tlil ten, který do Hanuman templu přišel teprve před týdnem. Baba si říkajísami - chlap, muž. Zvně jšku jsou označová níjako sadhú baba, svatý muž. "Moc svatej. Má takhle dlouhý vlasy." uká zal do pasu. "A takhle dlouhej čilum!" uká zal asi půl metrů před obličej. "A pořá d jenom hulí! A všude má čaras! Všude, všude!" ukazoval rukou do všech možných koutů templu. Ostatní přítomníchá pavě pokyvovali hlavami a přemýšleli, kolik ú silíje ještě bude stá t dosažení podobného stupně svatosti. Průmě rná délka čilumu v Hanuman temple se pohybuje kolem dvaceti centimetrů. Dokonce i v Evropě přišli ně kteřímyslitelé na prostou skutečnost, že co růžízveme, pod jiným jménem voně lo by stejně . Obecně se to tedy VÍ. Vě domí- myšlenky, filosofie - jsou v pořá dku. Praxe bytíovšem vypadá tak, že se jméno - ná ma - naprosto odtrhlo od rú py - tě la, podstaty, jevu takové ho, jaký je. Ony zprá va OSN, DEA a dalších byrokratických bašt fungujícípodle Parkinsonových zá konů se zaštiťujíná mou, slovem DEALER. A je tak jaksi v obecné m pově domí, že s dealery je třeba co? (BOJOVAT!) a nejlé pe bude, kdyžproti nim za peníze daňových poplatníků bude bojovat kdo? (Ú Ř EDNÍCI TĚCH INSTITUCÍ PŘ ECE!!!) Z Hanuman jsem zá hy odešel - nechtě l jsem si o čaras říkat před tlupou laiků, kteříse tam vá leli a hulili. Koneckonců, poznal jsem se tam s jedním místním policistou a dosud nevím, zda tam chodíz čirého zá jmu o ná boženství, anebo zda je z protidrogovky a chodítam služebně . Zamířil jsem kolem řeky do čtvrti, kde stojíně kolik velice starých chrá mů. U jednoho z nich jsem si sedl k lingamu, Šivovu falu. Po chvíli se objevil místně příslušný sadhů. Ne mladý poloflá kač jako v Hanuman, ale starý muž, který opustil vše a vě nuje se užjen Šivovi - totižsobě . Pozval mě k sobě domů - to jest do jakéhosi podloubíu chrá mu, kde mě l rozloženou deku a pá r svých hadříků. Ten mužbyl starý jako hory, kde medituje Pá n Šiva, a v jeho očích byl stejný klid jako v Jeho očích. Sedě li jsme u ohně , na kterém si připravoval skoro suchou rýži. Byl to sadhů, který ani nežebrá - spokojíse s tím, co mu lidé sami bez požá dá nídají. A tak toho k jídlu moc nemě l. Na dece se vá lela ná dobka na almužnu. Dal jsem mu do nítřicet rupií. Po chvíli jsem získal pocit, že jsem navíc, a že půjdu. Začal jsem si sbírat vě ci. Sadhů se sehnul k ohni a na čelo mi popelem nakreslil trojzubec. Pak sá hl do vá čku u pasu a vytá hl kousek čarasu. A dal mi ho. Hluboce jsem se uklonil a odešel. Rú pa, tě lo, podstata, onen démonický "dealer" zprá v DEA a OSN, nepřítel nejrůzně jších meziná rodních Severů, Vacků a Ně mců byl onen svatý stařec.

Stejně bizarníz hlediska našeho standardního myšlení, které apriorně považuje obchod s drogami za zločin, probíhaly mé ná kupy hašiše v Himá laji. Severoindický horský stá t Himá chal Pradesh, kde jsem třikrá t delšídobu pobýval, je indickým centrem výroby hašiše - čarasu. Konopítam patřímezi tradičnía neodmyslitelné plodiny - s konopím je spojena vě tšina života i ná boženských rituá lů. Vlasy Šivovy je jedním z označeníčarasu. Naopak Čarasradža - Pá n čarasu - je jedním ze jmen Šivových.


Přestože indická vlá da podlehla ná tlaku meziná rodního drogového četníka - USA - a postavila výrobu, transport i drženíhašiše (integrá lnísoučá sti indické tradice, kultury i ná boženství) mimo zá kon, mohou domorodci v Himá chal Pradesh na omezené výmě ře půdy konopípě stovat. Jsou povinni nahlá sit vlá dnímu ú ředníkovi v střediskové obci nebo mě stečku, kolik konopípě stují, a také to dě lají. Nahlá šené výmě ry jsou ovšem zá mě rně mnohem menšínežskutečná plocha osetá konopím - a tak je prozatím v Himá chal Pradesh drog dost a jejich ceny jsou velmi přijatelné. Ná kup drog v horských vesnicích stá tu probíhá stejně jako ná kup šá lů, medu, rododendronového džusu, oleje ze škorpionů, horského křišťá lu či jakéhokoliv dalšího přírodního produktu, který zde lidé dě lají. Vesničané prostě odně pamě ti pě stujía produkují čaras - a samozřejmě jej i prodá vají, aby mohli nakoupit čaj, rýži, cukr, sůl a ně kolik dalších zá kladních potřeb, které nejsou schopni vypě stovat sami. Plná legitimita tohoto typu obchodu je naprosto zjevná - a i v oblastech, kam uždosahuje vliv vlá dy (kde je přítomná policie) a kde musíbýt domorodci opatrní, je chá pá na represe jako kterýkoliv jiný typ buzerace shora.

Transport a meziná rodníocbchod s trá vou a hašišem V Himá chal Pradesh se produkuje obrovské množstvíhašiše - taková kvanta, že jej nedoká žozu společnými silami vykouřit ani domorodci s tisíci drogových turistů dohromady. Oni turisté jsou především mladílidé, patřícído oné tě žko definovatelné sociá lnískupiny travellers - cestovatelů. Lidí, kteřív tě sně postadolescentním vě ku odchá zejína ně kolik mě síců či let do třetího svě ta na zkušenou. Mnozíz nich nepochá zejíz bohatých rodin, ještě častě ji je jejich rodiny odmítnou po krá tké době jejich pobytu v Orientě finančně podporovat. A peníze, které si s sebou přivá žejí, peníze, co vydě lali "na cestová ní", stačíobvykle na rok života. A tak se značné procento tě chto lidí- lidíobvykle nadprůmě rně vzdě laných, s jistým rozhledem, lidí, kteříve vlasti patřído sociá lního prostředí"slušných rodin", začne živit obchodem s hašišem. Výše jsem popsal příhodu z Varanasí, kde jsem kupoval od poně kud zestá rlého cestovatele. Vozit z hor do turistických center je sice pomě rně rozšířené, ale praktikujíjej spíše lidé v Indii víceméně usedlí- anebo motocyklové gangy mladých Izraelců, kteříse svou arogancí, agresivitou a ochotou kdykoliv použít fyzické ná silív Indii stá vajískutečnou hrozbou jak pro domá cíobyvatele, tak pro ostatní(ne-izraelské) travellers. Mnohem častě jšízpůsob, jak si skrze čaras obstarat prostředky na dalšípůlrok v Indii, je však transport omezeného množství(obvykle kolem půl kila) do domovské země . Netroufá m si odhadnout, kolik procent z travellers vozí- ale řá dově se jedná nejméně o desítky procent. Konkrétnípostup jednoho převozu jsem popsal v člá nku pro týdeník Reflex - jmenoval se "Šiva zvítě zí, ne ú ředníci". Vybral jsem z ně ho ně kolik pasá ží: "Půjdeme nakupovat..." prohlá sila v Trmbjaku Gabriela. Šli jsme do hospody a ona se chvíli bavila s hospodským, který ranním hostům automaticky dě lal čilumy. Z jejího hindíjsem


pochopil, že mu říká o čaras. Hospodský ná s pak pozval k sobě do privá tu - kumbá l nad hospodou, do kterého se lezlo po žebříku - a dal Gabriele tolu. Podala mi ji, ubalil jsem, zahulili jsme. Pak jsem dal hospodskému sedmdesá t rupek. Druhý den jsem se s Gabrielou potkal na trhu. V ruce držela nové boty. Byly neobyčejně ohavné, s neforemně tlustou podrá žkou. "To ti bude slušet..." "Do tě ch podrá žek se vejde třicet tola." Tak jsem pochopil, že si Gabriela chce domů přivézt třicet tola čarasu. Odnesla boty k hospodské mu. Druhý den je dostala zpá tky s čarasem zašitým v podrá žká ch. Obula si je a poporostla tím o šest centimetrů. Kdyžjsme se znovu sešli v Delhi, sedě l jsem u Gabriely na pokoji v hotelu a pozoroval, jak balí. Hně tla z čarasu asi třígramové vá lečky. Ty obalovala do tenoučké umě lohmotné folie. Prodá vajíji v Indii pod zá minkou, že je na potraviny, ale balíse do nívýhradně čaras. Balíčky zatavila zá palkou a zabalila podruhé. Znovu zatavila. Sedě l jsem a bá l se, protože kdyžjednou zatavíbalíček nedokonale, čeká tu dvacetiletou dívku SMRT SMRT SMRT!!!, kdyžjíprasknou v žaludku a na hranicích si všimnou, že je zhulená . Trvalo jíto dva dny. Celé ty dva dny chodili k dě včatům na pokoj zná mí. Snad patná ct nebo dvacet jich přišlo. Gabriela balila s naprostou samozřejmostípřed ná vště vami. Ty jíse stejnou samozřejmostí vyprá vě ly, kterak vozíoni, kterak jejich zná mí... Vezl snad každý - já byl svě tlá výjimka. Gabriela balila a já se bá l neboťje-li z jejích zná mých jeden fízl, čeká ji SMRT SMRT SMRT!!! Ale udě lala balíčků sto osm, a to je dobré číslo... Třetíjsme letě li. Sedě l jsem a díval se, jak zapíjíbalíčky minerá lkou a jak to nejde, jak je plná . Vě dě l jsem, že stačí, aby se jívzpříčily ve střevech, a čeká ji SMRT SMRT SMRT! Pak jsem - kus po kuse - omyl a prohlé dl každou vě c, abych nemě l ně kde zapomenutý kousek čarasu. Kdyby to u mě na hranicích našli, čeká mě indický kriminá l, cožje SMRT! Krá čeli jsme přes celnici. Strašně jsem se o tu dívku bá l a navíc jsem se bá l, aby nebylo vidě t, že má m strach. Modlil jsem se. "Óm nama Šivá ja! Džaj Šankar!" Pak jsme čekali dlouho na odbavení, já se pořá d modlil, a v hlavě mi bzučela mantra, kterou nazpíval George Harrison. "Rá m, Rá m, Rá m, Rá m, Haré Krišná , Haré Krišná , Haré Rá m, Haré Rá m, Haré Krišna, Hare Rá m." A potichonku jsem si začal zpívat, a za chvíli se stejně potichu přidala Gabriela i dva lidé, se kterými jsme cestovali. Pak na ná s přišla řada a uniformovaný mužhledě l na naši čtyřku jako u vytržení. Pak zaslechl zná mý ná pě v a fascinovaně se přidal. Natá hli jsme ruce s pasy. "Rá m Rá m Rá m Rá m" uklouzlo tomu v uniformě . "Haré Krišná Haré Krišná " odpově dě li jsme. "Haré Rá m, Haré Rá m" pokračoval ú ředník a čtyřikrá t otiskl svoje razítko do našichg pasů. Na hranicích nebyla zadržena dalšídá vka hašiše... Dal jsme Gabriele pusu a nasedl do letadla. Bylo v ně m víc jak dvě stě lidí. Kromě pilota, letušek, ně kolika europenizovaných Indů, dvou horolezců a mne vezli asi všichni.

Moje paranoidita a nechuťriskovat svobodu za cosi tak pofiderního, jako jsou peníze, se mi vyplatila o rok pozdě ji. Vracel jsem se z Indie po půl roce. A letě l jsem tentokrá t nikoliv s Rumuny, ale s Kuwait Air. Přes Mnichov.


Odbavenív Delhi probíhalo korektně . Stejně tak odbavenído tranzitu v Kuwaitu. Kdyžjsme přistá li na letišti v Mnichově , vystoupil jsem po půl roce na evropskou půdu a prošel pasovou kontrolou. Policista si vzal můj pas a vyťukal moje ú daje do počítače. Na obrazovku jsem nevidě l. Imigračnírazítko mi však otisknul do pasu beze slova a bez nejmenšího prodlení. Odkrá čel jsem do prostoru, kam vyjíždě ly z ú trob letiště zavazadla. Kromě mě přiletě lo letadlem z Kuwaitu jen pá r arabských obchodníků, a vě tšina z nich nemě la žá dná zavazadla. Prošli rovnou i celnicí, zatímco já s dvě ma či třemi lidmi čekal na krosnu. Kdyžpřijela, nahodil jsem jína zá da a vydal se k východu z celního prostoru. U dveřístá la žena v uniformě a s pistolíu pasu. Byla to taková pě tačtyřicetiletá , hodná a lehce sexuá lně neukojená ně mecká teta. "Má te ně co k proclení?" "Ne." "A můžeme se podívat?" Odvedla mě do prostoru k podobným ú čelům vybudovaném. Stolek v kóji, chrá nícípotupnou proceduru před zraky zvě davců. V tu chvíli se objevil dalšícelník, tentokrá t v civilu. "Bral jste v Indii ně jaké ilegá lnídrogy?" "Ilegá lnív Ně mecku, nikoliv v Indii." Bang je koneckonců v Indii legá lní, čaras je jenom jeho bizarně zaká zanou formou. "Můžeme vá m udě lat testy?" pokračoval celník. "Pokud to nebolí, tak ano." Vytá hl podivné zařízení- maličký igelitový sá ček, ze kterého koukalo cosi jako zmenšené dřívko od nanuku. Dřívkem mi otřel dlaně . pak jej zastrčil do pytlíčku. "Pokud má te v tě le ně jaké drogy, za tři minuty se test zbarvído červena!" důležitě vysvě tlil muž. Za deset vteřin byl pytlíček rudý jak opičířiť. "Vezete s sebou ně jaké drogy?" "Ne." Pak mi začali prohledá vat batoh. Ně kolik posledních týdnů v Indii jsem byl v opravdu odlehlé oblasti Si Piti, kde nešlo prá t. Srdečně jsem to celníkům přá l. Po hodině , kdy nenašli nic, zavolali dalšídva specialisty. Jeden kamsi odkrá čel s mou videokamerou. Po chvíli se vrá til - nebyla nacpaná heroinem. V tu chvíli byli asi v polovině bá glu - prohlíželi opravdu vše, rozbalovali každý ká men, každý krystal zabalený v kusu novin. Pak mě vyzvali, abych s nimi šel dozadu. Osobníprohlídka, dřepy, otevírá níamuletů předvá dě li, že by docela dobře zvlá dli provést i přijímacípohovor do Dachau. Kdyžzjistili, že u sebe nemá m nic, vrá tili jsme se k bá glu. Konečně našli kanystřík s hustým, tmavohně dým a sladce pá chnoucím sirupem - ayurvedskou medicínou na mé vyhulené průdušky. Vítě zoslavně nalili vzorek do dalšího igelitového pytlíčku a čekali. Tři minuty nic. Pě t minut - nic. Sedm minut - nic. Kdyžkonečně uvě řili, že v kanystru neníopiová tinktura, zmizeli jako pá ra nad hrncem a mě nechali nad rozhá zenými vě cmi - sklá dal jsem je zpě t dalšíhodinu. Dodnes nevím, jestli má m v jejich počítači u jména ně jakou pozná mku, zda prostě na kuřá ka vypadá m nebo jestli takto kontrolujívšechny, kdo se vracejípo delšídobě z Indie. Díky tomu, že jsem byl v cizízemi, kde mě naprosto nikdo nezná a kde jsem nikdy nepsal proti policii, jsem však byl celou dobu pomě rně klidný a ke konci jsem pá ny i dost provokoval. Nevezl jsem totižani půl gramu, ani jediného jointa - a považuji to za jedinou rozumnou možnost, jak překračovat hranice stá tu. Bez drog. Klidně zkouřený do elipsy, ale v kapsá ch ani gram. Ná sledná cesta vlakem do Prahy mi ale dala spoustu času k počítá ní. Lidé jako Gabriela bývajíobčas na hranicích pro pašová nídrog zadrženi - to, jestli je chytnou, je víceméně otá zka ště stí. Jejich kontraband se pohybuje v kvantech kolem jednoho kilogramu či méně .


V roce devadesá t pě t byl v Hamburku zadržen kontejner s jedenadvaceti tunami marihuany. Putovala odkudsi z JižníAmeriky a byla určena pro Českou republiku. Krá tce předtím byl zadržen jiný kontejner se stejnou cílovou stanicí- obsahoval však pouhých sedm tun. Poté, co policie obsah kontejnerů odhalila, čekala, kdo se k nim přihlá sí. Samozřejmě se nepřihlá sil nikdo a dodnes za oně ch osmadvacet tun nebyl nikdo zadržen. Kdyžse podařízrealizovat na černém trhu onen kilogram, obvykle převá žený travellers, vydě lá na tom pašerá k cca sto dvacet tisíc korun českých - v čemžsamozřejmě nejsou zahrnuty ná klady. Travellers obvykle prodá vajípřá telům a zná mým za přá telské ceny mezi sto dvaceti a sto padesá ti korunami za gram. Tyto pašerá ky se občas podařípolicii zadržet pak dostá vají(v našípomě rně civilizované zemi) ně kolikaleté tresty odně tísvobody. V zemích méně civilizovaných - především v Asii nebo Americe - to může být i mnohem víc. Kdyžchytne policie jednoho, zabrá nítak nezdaně né mu zisku cca sto tisíc korun. A zabrá ní tomu, aby se do obě hu dostal jeden kilogram drogy. Zrealizuje-li organizovaný zločin (ony hamburské kontejnery byly vlastnictvím regulerních zločineckých organizací) na trhu oně ch osmadvacet tun, vydě lá (bez ná kladů) 5 600 000 000 Kč. V obě hu je osmadvacet tisíc kilogramů drogy. Přestože je rozmě r celé zá ležitosti o ně kolik řá dů vyšší, nepodaříse obvykle policii zatknout nikoho z lidízapojených do opravdu velké ho drogového byznysu. I na tomto porovná níje vidě t, že represe je spíše ná strojem zastrašová nínestandardně žijících lidínežbojem proti drogá m a skutečně velcízločinci se trestu za pašová nídrog nedočkají nikdy. Poslednísoučá stíkapitoly o obchodu s lehkými drogami je příbě h mého přítele Pavla. Obá vá m se, že podobné příbě hy jsou neoddě litelnou součá stíživota s lehkými drogami. Pavel ně kdy v roce devadesá t tři odjel víceméně na můj popud či mnou inspirová n do Indie. Žil tam ně kolik mě síců, vrá til se, vydě lal peníze na ně kolik dalších mě síců a odjel zpě t do Asie. Vrá til se ještě jednou, s britskou dívkou Betty. Sezná mili se v Thajsku a rozhodli se spolu žít. Na podzim devadesá t pě t mě Pavlovi rodiče požá dali, zda bych mu dovezl do Indie ně jaké peníze. Dali mi pro ně j tisíc dolarů, dopisy a drobnosti, které si vyžá dal v dopisech. Našel jsem ho v říjnu v Himá chal Parbatí, ú dolí, které je bohužel cílem drogových turistů z celého svě ta. Z idylického svě ta horských vesnic se pomalu, ale jistě stá vá konzumníhnus rekreačního střediska, navíc prolezlého profesioná lními obchodníky s drogami a agenty indické policie. Pavel s Bettynkou bydleli v hotelu v jediné m vě tším mě stečku, které v ú dolí je. Pavel kouřil tolik, že jsem nikdy žá dného Evropana nevidě l kouřit víc. S čilumem usínal, s čilumem se probouzel. Hotel byl i na indické pomě ry skromný - na zá chod se chodilo o tři patra níž. Zato mě l Pavlův pokoj terasu s ná dherným výhledem na hory, ve kterých medituje Pá n Šiva. Předel jsem své mu příteli peníze, natočil s ním videodopis pro rodiče, a za dva dny jsme se


rozloučili. Jak jsem se pozdě ji dozvě dě l, o ně kolik týdnů pozdě ji od Pavla odešla Betty a vrá tila se do Anglie. Od té doby - to jest od podzimu devadesá pě t - se neví, kde Pavel je. Na jaře v šestadevadesá té m, kdy jsem byl v klá ště ře asi dvě stě kilometrů od Himá chal Parbatí, mě zastihl dopis Pavlových rodičů. Žá dali o pomoc při jeho hledá ní. Vypravil jsem se do Parbatí a nenašel ho. V době , kdy píšu tyto řá dky, je nezvě stný víc nežrok. Nevím, co se s ním stalo - zda se zamíchal do obchodu s čarasem a byl zlikvidová n, zda byl zatčen a zmizel v indických vě znicích, zda se prostě ztratil v horá ch. Každopá dně si myslím, že je mrtev. Prohibice

Ideové a filosofické zdroje prohibice - autenticita a odcizení- manipulace - ouřednictvo a jeho potřeba ovlá dat

Tatínek to ví Drogy prostě existují. Nic s tím nenadě lá me, i kdyžse budeme snažit sebevíc. Evoluce nebo Stvořitel na této zemi stvořila (stvořil) lá tky, které lidem chutnajía ovlivňujíjejich psychiku. Otá zkou je, jaký postoj k drogá m zaujmeme. Mohou ná s prostě nezajímat - jde o problém ně koho jiného, ná s nepá lí. Můžeme proti nim být zaujatí, můžeme je občas brá t anebo si můžeme vypě stovat ná vyk. Je to naše vě c - důležité je, abychom vě dě li, co dě lá me. Pokud má me dostatek informací, dá se mluvit o svobodném rozhodnutí. Mnohem horšíje, že postoj k drogá m musízaujímat i společnost. Drogy totižnejen že objektivně existují, ale také se od nich dnes odvíjíspousta společensky relevantních jevů. Od toho, že činíčá st populace prá ce neschopnou přes kriminalitu a nepopiratelné poškozová ní zdravílidí. Postoj společnosti - vě c zcela zá kladní, ovlivňujícícelou drogovou problematiku a životy miliónů lidí. Onen postoj je však v dnešníspolečnosti obvykle zcela bizarnía scestný. Je jím represe. Represe, prohibice, která má hluboké filozofické kořeny a ježukazuje, jak na tom přes všechny demokratické žvá sty - opravdu jsme. Život každého člově ka je především jeho vlastnízá ležitostí. Je v podstatě jedno, jestli se ně kdo rozhodne strá vit život v suterénním nevytopeném prostoru na meditačním koberečku, ošetřová ním nemocných, nebo obchodová ním s prezervativy. Pokud se k tomu ovšem rozhodne svobodně . Jeho volba respektuje osobníhodnotový žebříček a nikdo mu do ničeho nemá co mluvit. Pokud samozřejmě neomezuje svobodu jiných. Kdyžtuto - prakticky nenapadnutelnou - ú vahu dovedeme do důsledků, zjistíme, že je v podstatě osobnízá ležitostí, zda drogy bereme, nebo nebereme. Zda jsme klasické ufetované ruiny, občasníkonzumenti, kteřísi jednou za mě síc dajína večírku hašišovou cigaretu, nebo "drug free person". Pokud tím, jak ke drogá m přistupujeme, nikomu neškodíme, je všechno


ostatnínašíosobnívě cí. Výše vyslovený postoj či ná zor je ovšem ná zorem, za který jsem byl nesčetně krá t v životě napadá n. Proto na tomto místě laskavý čtená ř jistě omluvímalou hebefrenickou vsuvku (hebefrenie je forma schizofrenie, u které klasičtíkonzervatvnípsychiatři uvá dě jíjako důležitý symptom pubescentnípseudofilosofické blá bolení). Definujme si nejdříve "drogu s transcedentním potenciá lem". Především jsou to psychedelické drogy - halucinogeny jako LSD, psilocybin či mescalin. Tyto psychedelické drogy majítranscedentnípotenciá l neoddiskutovatelný. Má lo se však vío tom, že podobný transcedentnípotenciá l má i marihuana a hašiš - drogy z konopí. Na rozdíl od silných halucinogenů, mohou konopné drogy zprostředkovat či usnadnit transcedentníná hled na realitu a sebe sama jako součá st reality zvlá dnutelným, méně šokovým způsobem. Důsledek je však velmi podobný - svě t se po psychedelickém, transcedentníprožitku užnikdy nestane jednoduchým mechanickým modelem, kterým byl předtím. Jako ve všech jevech v realitě , u kterých může konkrétníjedinec být buď bílý, nebo černý, můžeme populaci pracovně rozdě lit na dvě poloviny ve vztahu k drogá m s transcedentním potenciá lem. Cituji Timothy Learyho: Jižbrzy jsem mě l zjistit, že svě t se dě lína ty, kteřítuto (psychedelickou, transcedentní) zkušenost prožili (nebo toužili ji prožít) a na ty, kteříji neprožili (a třá sli se před touto možnostíhrůzou). Bě hem ně kolika ná sledujícíh let (po Learyho prvním prožitku s magickými houbami) se stalo rovně žzřejmým, že mezi tě mi, kdo tento prožitek zakusili, se vyvinulo zvlá štníemocioná lní propojení. Společně sdílené pově domío potenciá lu skrytém v mozku se časem stalo signifikantním a velmi rozšířeným sociá lním fenoménem. Má me tedy populaci rozdě lenou na "černé " - lidi inklinujícík transcedentnímu prožitku, a "bílé" - lidi, pro které je tento prožitek hrozbou. Barevné polarity jsem nepřiřadil ná hodně bílou chá pu jako mužskou barvu racionality, zatímco černou jako ženskou barvu vá šně . Pro ony "bílé" je nepřijatelný jakýkoliv transcedentníprožitek, realita rozumem pojímaná , nazvatelná a bez neurčitosti definovatelná jim vyhovuje a považujíji za vlastní(přestože při stavu pozná nídnešnízá padnívě dy je inteligentně jším z nich jasné, že žá dná definovatelná realita neníreá lná ). Tito bílíjedlíci vepřového (neníracioná lního důvodu vepřové nejíst, důvod iracioná lní- že prase je prase nečisté, a člově k nepotřebuje žrá t kousky mrtvol ně čeho nečistého - pro ně neexistují) jsou odnepamě ti součá stímocenských struktur, institucía ú řadů. Bytíú ředníkem (naplňová níalgoritmu) je přece - racioná lně pojímá no - mnohem jednoduššía pohodlně jší nežbytíbez ochranných obalů daných popisy fungová nía předpisy. "Bílí" lidé se samozřejmě transcedentního prožitku dě sía straní, protože by naprosto zdevastoval jejich racionalistické chá pá níreality a místa v ní, zpochybnil by jejich identitu i hodnotové žebříčky. Zá roveň - jak výše psá no - je pro tyto lidi naprosto přijatelné zastá vat funkci kolečka - sice bez svobody, ale také bez bez zodpově dnosti - v ně jaké (celkem jedno jaké) mašinerii. Coždohromady vytvá říjeden z důležitých filosoficko - psychologických zdrojů drogové represe a především vysvě tluje (vedle mnoha dalších parciá lních příčin) i jinak (především


racioná lně ) naprosto neudržitelnou represi konopných drog. Represi bez ohledu na dobu, epochu, zřízenía kontinent vždy prosazují"bílí" lidé začleně nído ouřednických struktur a stačíse podívat na dě jiny represe konopných drog, aby bylo zjevné, odkud vítr fouká . Prvníevropský zá kaz pě stě nía konzumace konopívydala katolická církev ve Španě lsku - ve 12. století. PapežInnocent VIII. v roce 1484 vyhlá sil konopíza symbol svá tosti zla satanské mše druhého a třetího stupně . Další(v podstatě stejně brutá lnía diktá torská ) církev - turecký islá m - zakazovala konopípo celém ú zemí, které Turci ovlá dli. Tentokrá t nebylo ani potřeba vydá vat je za dílo Satanovo - ouředníci spravujícíve 14. stoletíOsmany obsazený Egypt si oficiá lně stě žovali, že konzumenti konopíchronicky trpínedostatkem respektu k autoritě osmanské ho sultaná tu. Podobně se k drogá m chovaly všechny instituce zabedně ných diktá torů pozdě jších dob ažpo dnešníDEA či KDU-ČSL našítuzemské politické scény. Jak výše řečeno, tyto instituce jsou totižobsazeny "bílými" lidmi, pro které jaksi individuá lně představujídrogy (a ty transcedentnízvlá šť) ohromné ohrožení, potenciá l poboření jednoduchých modelů, které nazírajíjako realitu. Navíc - tito lidé jakožto součá st svých institucípřece potřebujíně komu vlá dnout. Potřebujíně koho ponižovat, ovlivňovat, manipulovat a upřímně řečeno i vykořisťovat (societa složená výhradně z ú ředníků po krá tkém čase spontá nně odumírá , neboťneníco jíst). A lidé, kteřímajíve své osobníhistorii transcedentní, psychedelický prožitek, jsou ovladatelnívelmi tě žko. To jsou jedny z příčin represe (nejen konopných) drog. Onou "vně jšíautoritou" či institucí, která konopízakazovala, byly nejdříve církve, pozdě ji instituce stá tu. Stá t si v případě drog bohužel myslí, že člově k neníexistenciá lníentita, ale nesvéprá vný blbeček. Tvor, kterého musíve své institucioná lnímoudrosti vodit za ručičku, zametat mu z cesty překá žky a rizika a starat se o ně j. Vě tšina stá tů, ježjsou nuceny k drogá m ně jaký postoj zaujmout, volícestu prohibice a represe. Drogy zakazuje, stavíje mimo zá kon a lidi, kteřís nimi přichá zejído styku, zavírá do vě zení. Proč? Podobný postoj musímít ně jaké - alespoň implicitní- filozofické kořeny. V Evropě je vysvě tlitelný velmi snadno. Celá evropská tradice a kultura jsou postaveny na paternalismu. Občan zde historicky nenínic jiného nežpoddaný, nevolníček zá vislý na moudrosti svého pá na. Teprve technická civilizace přinesla čá stečné osvobozová níkaždého člově ka z tohoto potupného paternalistické ho chomoutu. Postupně se stá valo soukromou vě cí, kde člově k bydlí, jaké ho boha vyzná vá , jakou řečí mluví, jakého je rasové ho či ná rodního původu. Naprostého uzná nísvobody individua se však ještě nedosá hlo v žá dné evropské zemi, a to ani v oblastech, kde jsou ně které neevropské země mnohem dá l. To platínapříklad o zbraních a osobníbezpečnosti. V Evropě , na rozdíl od Spojených stá tů amerických, se stá t - instituce, ve dvacá tém stoletíú nosný zá stupce panovníka - zaručuje i za osobníbezpečnost občana. Tu samozřejmě neníschopen zajistit, alespoň ne stoprocentně . Přesto na ozbrojová níobčana pohlížínelibě , všemožně je omezuje a komplikuje. Neníschopen uznat, že občan s revolverem je svéprá vný - pokud ně co provede, bude se odpovídat. Stá t to ani uznat nemůže - u občana s revolverem totižhrozí, že kdyžse mu nebude užhodně líbit přístup stá tu, tak si to s ním půjde prostřednictvím toho


revolveru vyřídit. Podobný postoj zaujímajíevropské stá ty k drogá m. Všeho s mírou, občane! Chá peme (my, ú ředníci tebou placení), že se chceš občas rozšoupnout. Ale ne s drogami! Ty jsme neuznali za dostatečně ovladatelné, a proto ti je zaká žeme. Jde o jasné levičá ctví, porušeníindividuá lnísvobody a svobody volby. Ve Spojených stá tech amerických je problé m represe nepomě rně složitě jší. Tato země netvrdí svým občanům, že jsou na to, aby nosili zbraň, příliš hloupí. Dokonce se snažívšechny civilizačnívymoženosti - od masové ho rozšířeníautomobilu po svobodu menšin - dovést do důsledků. Přesto však má tendenci k ně kterým zkratkovitým řešením. Je to především jaká si tě žko pochopitelná tvrdost či omezenost v ně kterých oblastech, které jsou emočně nabité. Trest smrti, sexual harrassement, a především drogy. Snad to má souvislost s protestantským ná boženstvím, snad s prudé riív ně kterých oblastech. Každopá dně se zde drogy nepochopitelně staly oblastí, kde si (a především voličům) politici dokazujísvoji mravnost a čistotu. Vá lka proti drogá m, "war on drugs", je ve dvacá té m stoletíkuriózně výmyslem země s hlubokou demokratickou tradicí. Zde se můžeme podívat na dalšíz psychologických kořenů drogové represe (tentokrá t se nejedná primá rně o represi konopných drog jako o ně kolik odstavců výše, ale spíše o kořeny represe nerozlišující). Je to ú zkost a infantilníneochota vidě t vě ci tak, jak jsou. S drogami jsou v moderním svě tě spojeny skutečné problémy - aťužmluvíme o zmarně ných životech tě ch, kteřé v obdobípubertá lního tá pá nísklouzli k heroinu a užse z ně j nevzpamatovali, nebo o lidech, kteřímě li od počá tku špatně rozdané karty, nesli karmu svých nevyrovnaných a nešťastných rodičů a spojili své životy s tvrdými drogami také. Tito lidé umírají, trpí, ztrá cejílidské bytí. A jsou vidě t. Jak zná mo, i pouhý pohled na utrpení druhého člově ka vyvolá vá ú zkost. Navíc i strach z toho, že do podobného utrpenímohu spadnout sá m - nebo moje dě ti. V populaci stá le existuje dostatek nevyzrá lých, pubescentních jedinců, pro které je reakcína ú zkost infantilnízakrytíočíči zacpá níučí- ALESPOŇ TO NEVIDĚT!, ono to pak zmizí. Ztrá ta té to infantility souvisís intelektuá lním a zkušenostním potenciá lem - a ten nenív populaci příliš vysoký. Ona infantilita je jednou z dalších příčin všeobecné rozšířenosti a přitažlivosti drogové represe. Je sice dlouhá desetiletínesporně statisticky proká zá no, že represe nevede k žá dnému sníženílidského utrpeníspojeného s drogami a naopak moudrá liberá lnídrogová politika může problémy na drogové scéně redukovat. K tomu, aby jedinec na podobné myšlenky (byť nevývratně proká zané) přistoupil, však musíztratit onu dě tinskou potřebu zakrývá nísi očía zacpá vá níuší. Musípochopit, že je naprosto legitimnía pozitivnízavedenínapříklad substitučníléčby heroinistů (přestože pro hlupá čka je substituce vysoce ú zkostným podně tem - "dá vajípřece narkomanům drogy"). Musípochopit, že je naprosto legitimnípravdivé informová nío drogá ch i v tisku a knihá ch (přestože ú zkostná reakce jasně říká "zaká zat o tom psá t, aťse alespoň o té hrůze nedočteme v noviná ch"). Musípochopit, že legalizace marihuany - drogy s ú nosným rizikem - je nutný krok k redukci počtu lidíkončících na heroinu (přestože ú zkostná reakce diktuje chovat se podle principu "dyťmarihuana je taky


droga"). Hlupá čci, kterých je v populaci vždy dostatek, však nemajína podobné nazřenípodstaty drogového jevu potenciá l, a proto je totá lně fascinuje jednoduché , prvoplá nové a zdá nlivě prosté řešení: ZAKÁZAT! Proto je vždy dost voličů, kteřízvolípolitika s podobně prvoplá novým "řešením" drogových problé mů, a dostatek chladně kalkulujících sviní, které podobné nesmysly jako tvrdou drogovou represi nabídnou voličům - protože majítémě ř zá ruku, že je budou volit všechny čtená řky Vlasty. A demokratický systém má klasickou slabinu - ve volbá ch je hlas dvou hlupá čků víc nežhlas jednoho genia.

Zá minky represe Velice jednoduchý protiargument, který užívá každý prohibicionista pro propagaci represe, jsou společenské důsledky drog. Především - kriminalita, zdravotnípoškozová ní, stínová ekonomika, růst společenských ná kladů na likvidaci důsledků konzumace drog, narušová ní struktury společnosti. Pokusím se uká zat, že tyto nesporně existujícía stá le zá važně jšíjevy nejsou ná sledkem existence drog nebo neschopnosti stá tních apará tů. Jsou výsledkem prá vě represe, která je jimi samými paradoxně omlouvá na a zdůvodňová na.

Kriminalita Drogovou kriminalitu můžeme v zá sadě rozdě lit na tři oblasti. Nejdříve tu zá kladní, způsobenou samou existencídrogy a užívá ním. Kriminalitu, které se pachatel dopouštídíky tomu, že je nafetovaný. Díky tomu, že jej droga dostane do jiného psychického stavu. Zdroguje se a pak zabíjí(případně zná silňuje, loupí, tropívýtržnosti). To je kriminalita, na které se podílejívýhradně drogy samotné a jejich konzumace. Také nenítě žké najít případy sebevražd pramenících z drog. Zcela výjimečně se však ně kdo zabije jen z toho důvodu, že by byl zá vislý na droze. Vě tšina drogových sebevražd je způsobena nesnesitelnou sociá lnía psychickou situacínarkomana, ne vě domím, že má ná vyk či bere drogy. Podobně - zločiny spá chané pod vlivem drogy jsou velice řídké a tvořív drogové kriminalitě zcela zanedbatelné procento. Rozhodně jich je - jak relativně , tak absolutně - mnohem míň nežzločinů spá chaných pod vlivem alkoholu. Alkohol je ale psychotropnílá tka, kterou stá t nezakazuje, a dokonce má mnohdy monopol na jejívýrobu, či alespoň určité intervenční pravomoci do jejívýroby. Zá roveň prakticky v každé zemi stá t na alkoholu nekompromisně rýžuje prachy. Tento typ drogové zločinnosti proto rozhodně nikoho neopravňuje k tomu, aby drogy zakazoval. Mnohem více zločinů se totižspá chá pod vlivem legá lního alkoholu. Dalšítyp drogové kriminality je ilegá lnízíská vá níprostředků na ná kup drog. Nesmírně palčivý problém, který mě níulice mě st v džungli a normá lního občana na lovnou zvě ř. Naše


ulice se pomalu stá vajívá lčiště m. Odpově dné však nejsou drogy, ale represe. Stačíse zamyslet nad příčinami obrovské kriminality spojené se získá vá ním peně z na drogy. Nezpůsobuje je ani skutečnost, že zá vislý člově k má velmi omezené možnosti legá lním způsobem vydě lá vat peníze, ani ně jaké metafyzické působenídrog. Způsobuje je výhradně nestvůrně vysoká cena drog na ilegá lním trhu. Tvrdé drogy jsou tak drahé a zá vislý člově k má tak obrovskou spotřebu, že je prakticky vyloučeno vydě lat si na ně legá lním způsobem. V Ně mecku nejsou výjimkou narkomani, kteřípotřebujína drogy mě síčně deset tisíc marek. U ná s pak lidé, kteřípotřebujína heroin dva tisíce korun denně . To je čá stka, kterou nejde vzhledem k jejich ná vyku získat jinak než zločinem či zločinem bez obě ti - prostitucía prodejem drog. Prostou a nekomplikovanou ú vahou ale dojdeme k zá vě ru, že cena drog nenítak nestvůrně vysoká díky množstvíprá ce v droze obsažené mu, ale díky riziku, které se v nízhodnocuje. Skutečná cena drogy - v případě , že by se v nínezobrazovalo ono riziko - by tvořila i po tvrdém zdaně nínejvýše třicetinu ceny dnešní. Zdrcujícívě tšinu kriminality spojené se shá ně ním prostředků na drogy nezpůsobujídrogy nebo zlídealeři, nýbržprohibice sama. A bohužel je odpově dná i za totá lnízbídačenía katastrofické sociá lnípodmínky, které mezi toxikomany panují. Třetísortou kriminality spojené s drogami je kriminalita kolem výroby, užívá ní, přechová vá ní a distribuce drog. Tuto skupinu je nutné rozdě lit na dvě oblasti. Prvníz nich je výroba pro vlastnípotřebu či pro potřeby malé skupiny, přechová vá nídrog určených pro vlastníspotřebu, ná kup drog, dová ženímalého množstvíurčeného pro vlastní spotřebu a pě stová nírostlin, ze kterých se drogy získá vají. Tato kriminalita je nesmyslná , umě lá a jedná se prakticky výhradně o kriminalitu politickou. Společnost zá mě rně konstruuje takové zá kony, které prostě nebudou dodržová ny. Témě ř každé ho jedince tak stavído pozice osoby, která - bude-li represívnímoc chtít - může jít do vě zení. Je zcela nesmyslné stavě t mimo zá kon to, co neubližuje nikomu jinému nežprovozovateli. Je nesmysl hrá t si na tatínka, který občanovi zakazuje brá t drogy pomocízá kona. Konzumace drog a jejich výroba pro vlastníspotřebu - jsou-li postaveny mimo zá kon - jsou klasickým "zločinem bez obě ti". Zá kony, které tuto činnost kriminalizují, jsou špatné. Ně co jiného je, kdyžsi člově k doma pořídíplantá žmá ku nebo malou chemickou tová rničku na rafinaci heroinu. Tam jde o to, že se kdosi pokoušína drogá ch, obchodu s nimi, a především na jejich konzumentech, vydě lat. Otá zka je, proč je prá vě tato oblast "podniká ní" pro zločin tak zajímavá . Odpově ď je jednoduchá . Obchod s drogami přiná šíobrovské zisky a je možné zaplatit každé riziko. Toto riziko si platísá m konzument, v ceně zboží. Drogy majízajiště n stá lý odbě r, poptá vka je minimá lně fixnídíky zá vislým toxikomanům. Pro obchodníky a výrobce je proto maximá lně žá doucídrogovou poptá vku neustá le rozšiřovat, zvyšovat počet zá vislých osob a chronických konzumentů drogy, zvyšovat počet lidíkonzumujícítvrdé (a dražší) drogy a přichá zet na trh stá le s ně čím novým, nezabě haným a zvě davost vzbuzujícím. Zločin kolem drog - zločin výroby pro jiné a prodeje narůstá z důvodů zisků do


astronomických rozmě rů. Zisky ovšem nejsou způsobeny existencídrogy, ale výhradně represí. Za celý svůj život jsem se setkal s jediným výrobcem domá cího tabá ku. Šlo o podivína - člově ka, který si na tom, že kouřítabá k z vlastnízahrá dky, zaklá dal. Mě l to jako hobby. Nikdy jsem nevidě l nikoho, kdo by domá cítabá k prodá val za horentnísumy na zá chodku hlavního ná draží. U drog je tomu přesně naopak. Vzhledem k obrovským ziskům je jakýkoliv dalšíboj proti drogá m zbytečný. Jenom ně kolik ú dajů: Ročnízisk narkomafiíse odhaduje cca na 500 miliard dolarů. To je ekonomický potenciá l, se kterým se prostě nedá nic dě lat - stačíjej srovnat s ročním rozpočtem OSN. Zisky, které obchod s drogami přiná ší, zaplatíkohokoliv. Navíc jsou tak lá kavé a natolik neprůhledné, že svá dě jínejrůzně jšídiktá tory a šéfy podivných režimů na celém svě tě (Castrova Kuba budižpříkladem). O tom, co zisky narkomafiídoká žou a kam ažmůže sahat bezmoc represních orgá nů, svě dčídva příklady z posledních let. Občanská vá lka v Kolumbii. Boj proti medellínskému kartelu nenítotižničím jiným nežobčanskou vá lkou. Druhým příkladem, kam ažmůže "war on drugs" vést, je Noriegův případ. Zde šlo o vá lku, která byla proti drogá m dovedena aždo podoby skutečné vá lky mezi dvě ma stá ty. Represe proti drogá m má v sobě dalšívelké nebezpečí. Obrovské množstvínekontrolovatelně vydě laných peně z, jimiždrogové kartely disponují, se musíně kde promýt. Dochá zípak k nutnému spojení"špinavých", "drogových" peně z s obchodem a politikou. Výsledky takového prorůstá níjsou otřesné a vedou k degeneraci demokratických systémů na celém svě tě .

Vedlejšíprodukty represe Za zá kladníú spě ch celosvě tové represívnízkušenosti zatím můžeme považovat především obrovský ná růst konzumace drog. Represe totižžene (jak jsem uká zal výše) ceny drog do zá vratné výšky. Proto narůstá tlak ze strany výrobců na rozšířenípoptá vky. Od oně ch pově stných dealerů, kteřínabízejídrogy zabudované do bonbónů dě tem před školou, přes periodický umě lý nedostatek mě kkých drog na trhu (dealer pak nabízíheroin s tím, že tentokrá t trá vu nemá ), jenžvyvolá poptá vku po dražších tvrdých drogá ch, ažpo neú nosné ředě níprodá vaných drog jedy. Drogy pronikajíprostřednictvím dealerů do všech oblastí života i mezi skupiny, které jim nikdy neholdovaly. Kromě tlaku na zvyšová nípoptá vky vede k ná růstu konzumace drog paradoxně i to, že jde o zaká zanou, a proto lá kavou vě c. Dalším ú spě chem represe je skutečnost, že nejsou peníze na léčenízá vislých, preventivní programy a učení"života s drogou". Veškeré prostředky na "war on drugs" totižpohltí represníapará t a spotřebuje je na provoz policejních stanic, soudů, vě znic a dalších humá nních zařízení. Například ve Spojených stá tech amerických je či byl každý čtvrtý černý Američan v kriminá le v souvislosti s drogami... Přitom peníze na kvalitnílé čbu a kvalitní prevenci nejsou, chybě jíprostředky na vzdě lá vá nídě tía mlá deže. Občané , jejichžprofesní zařazeníně jak souvisís represí, zato prožívajíkonjunkturu. Nezanedbatelným ú spě chem represe jsou zdravotnídopady na konzumenty a zá vislé toxikomany. V ně kterých rigidně zaslepených zemích (např. U.S.A.) je protidrogová hysterie


natolik vybičovaná , že v prodeji nejsou ani sterilníinjekčnístříkačky na jedno použití. Jejich prodej nebo distribuce jsou tam dokonce trestné. Přesto, že v této zemi by díky masovému rozšířeníAIDS nezasvě cený předpoklá dal alespoň trochu pragmatický přístup, realita předčí všechno očeká vá ní. Nedá vno byli souzeni dva aktivisté Transnacioná lníradiká lnístrany prá vě za to, že rozdá vali injekčnístříkačky... Přitom šířeníviru HIV díky společnému užívá nístříkačky, a především jehly vě tším počtem narkomanů je notoricky zná mé , proká zané a rozšířené. Kromě zdravotních důsledků spojených s AIDS existuje nespočet případů předá vková ní nezná mou drogou vysoké koncentrace nebo trvalého poškozenízdraví, či dokonce ú mrtí ná sledkem použitíšpatné, brutá lně či amatérsky ředě né drogy. To vše jde na vrub prohibice a represe. Případy ú mrtípo konzumaci bě žně zakoupeného alkoholu - ú mrtízpůsobeného přímě síjedovatého methanolu - jsou zcela raritní. Prohibice a represe však zahnaly obchod s drogami do průchodů, na zá chodky či do pochybných doupat. To vše napomá há okrá dá ní zá kazníka, prodeji všelijak pančovaných a jedovatých drog. Nelze si představit, že by se situace opakovala tehdy, kdyžjsou drogy prodá vá ny stá tem a řá dně okolková ny - s udá ním původu a koncentrace. Neposledním důsledkem je růst totality. Totá lníreprese - a v USA nejde o nic jiného nežo totá lnívá lku, absolutnírepresi - je možná jenom proti totá lnímu nepříteli. V životě člově ka nebo společnosti ale nic absolutního není. Proto prezentace drog jako absolutního zla, absolutního negativa či absolutního nepřítele vede nutně k deformacím a růstu totality ve společnosti. Uzná me-li absolutního nepřítele, pak musíme uznat, že v boji proti ně mu jsou povoleny absolutně všechny prostředky. Odposlechy, bitía mučenízatčených, sledová nílidí, narušová níjejich soukromí, domovníprohlídky, doná šení, udavačství, vydržová níná kladné a všeobjímajícísítě konfidentů. Vě ci, které důvě rně zná me z nedá vné minulosti, prošpikované sítíšpiclů aždo ú rovně domovních důvě rníků.

Konečné řešení Jedinou cestou, jak se celosvě tově s problematikou drog vypořá dat, je legalizace. Legalizace ú plná je samozřejmě otá zkou budoucnosti - ale čá stečné legalizačníkroky jsou nezbytností dnes a tady. Legalizace by přinesla velmi výrazné zlepšeníve všech oblastech, ve kterých drogy dnes přiná šejíproblémy. Především je to kriminalita. Narkomafie celé ho svě ta by zkrachovaly nebo by přešly na pašová ní, výrobu a prodej žvýkaček. Výrobu drog by totižmě l pod kontrolou stá t - buď jako stá tnímonopol, nebo by mě l pravomoc výrobce kontrolovat a zdaňovat. Do distribuce by pak šly drogy řá dně balené, ve stá tem garantované kvalitě a řá dně zdaně né - tvrdě . Konkurovat by jim mohl leda výrobce, jenžby vyrá bě l načerno a prodá val nezdaně né, tedy levně jšídrogy. Proti daňovým ú nikům však majívyspě lé stá ty neobyčejně dobře vypracované obranné mechanismy. Koneckonců, slavný gangster z obdobíamerické prohibice (!) alkoholu, Al Capone, skončil za mřížemi kvůli neplacenídaní, a ne kvůli ná silným či protiprohibičním


zločinům. Prakticky by vymizel trh s drogou vyrá bě nou ně kde pokoutně , načerno či s drogou míchanou a znečistě nou. Podobný trh sice může být zajímavý pro zlodě jíčky a malé ryby, ale to nejsou zločinci, kteříby sytili dnešnídrogovou kriminalitu více nežjedním procentem jejího objemu. Pro organizované narkomafie je podobný obchod nezajímavý. Jednak přiná šínesrovnatelně nižšízisky, za druhé je zamě řen na velmi malou a specifickou skupinu zá kazníků. Proto je nezajímavý. Kriminalita spojená s obstará vá ním prostředků na drogy by poklesla ještě mnohem ná padně ji. Nejen o tolik procent, o kolik by byly stá tně distribuované a zdaně né drogy levně jší, nežjsou dnes. Dnešníceny totižprakticky nikomu neumožňují, aby svůj ná vyk saturoval pomocí legá lně získaných prostředků. V případě řá dově nižších cen drog by byly pouze finančně ná ročným koníčkem, a ne sociá lnísebevraždou. Moc narkomafie by samozřejmě legalizaci rovně žnepřežila. Organizovaný zločin by si musel hledat jinou oblast působnosti - a je tě žké si představit, že by podobnou, stejně výnosnou našel. Zdravotnídůsledky konzumace drog by se dostaly na ú roveň zdravotních důsledků konzumace alkoholu a tabá ku - prakticky by vymizely případy otrav a poškozenízdravípo dá vce nečisté, pančované drogy. A stejně tak by se snížilo procento narkomanů, kteříjsou nemocníAIDS. Především by však zmizel onen dnes vztyčený prst hrozby nové totality. Policie a represní apará t stá tu by ztratily onoho absolutního nepřítele a zase by musely dodržovat civilizované zá kony.

Drug free society V současné době pravdě podobně nenímožné hned a bez přípravy legalizovat všechny drogy a zavést je do bě žného prodeje. Společnost na to zatím nenípřipravena. Zcela zá sadnípřínos ke konečné mu cíli - sníženíspotřeby drog, a především počtu zá vislých osob - by však přinesla okamžitá legalizace marihuany. Je dostatečně přesvě dčivě proká zá no, že marihuana je méně toxická a méně škodlivá než alkohol. Přesto dochá zík jejímu zakazová ní. Okamžitá legalizace a zahá jenívolného prodeje (při dodrženíminimá lnívě kové hranice zá kazníka) by mě ly ná sledujícíefekt: 1. Výrazně by poklesl počet osob, ježzkusítvrdou drogu. Prvníexpozice bývá totižvelice často motivová na zvě davostí. Tato zvě davost však obvykle nenícílená . Nenízamě řena na heroin, kokain či marihuanu, ale na drogu. Ve velkém množstvípřípadů je proto uspokojena jakoukoliv drogou - a represe nerozlišuje mezi prakticky neškodnou trá vou a vysoce toxickým pervitinem. Proto je dnes pravdě podobnost, že tou prvnídrogou bude trá va, stejná , jako že jíbude heroin. 2. Výrazně by poklesl počet osob, ježpřijdou do styku s dealerem tvrdých drog, osobou, která je schopna ně jakou tvrdou drogu opatřit. I dnes se totižmnozíze začá tku bojízkusit ně co


jiného nežmarihuanu. Jejich dodavatel však s velkou pravdě podobnostípo čase řekne "Trá vu nemá m, zkus tohle," a prakticky konzumentovi vnutítvrdou drogu. Ke styku s podobnými jedinci by proto dochá zelo mnohem řidčeji neždnes, kdy se s dealerem tvrdých drog dostá vá do styku i člově k, který chce nakoupit jen trá vu nebo hašiš. 3. Výrazně by poklesl počet osob, ježchtě jídrogu zkusit jenom proto, že je zaká zaná . O marihuaně je v obecném pově domífixová na představa, že je drogou (tato představa je samozřejmě sprá vná ). Bude-li obecně dostupná , přestanou být drogy lá kavé jako dnes - ztratí velkou čá st svého nimbu čehosi rajského a zaká zaného. 4. Konečně by stá t mě l dost peně z na financová níléčeben a osvě tově preventivních programů. Z prostředků, které se dnes vynaklá dajína represi trá vy, by mohly být placeny desítky léčeben a stovky předná šek, besed a osvě tových pořadů. Podobně by se mohly financovat i výzkumy, které by hledaly odpově ď na otá zku, jak žít ve společnosti s drogami (veškeré hledá nícesty, jak vytvořit společnost bez drog, totižselhaly). Myšlenka je to zdá nlivě utopická - represe marihuany samozřejmě nestojítolik peně z. Je to pravda - ale prostředky ušetřené na represi by uvedenou činnost živily jen čá stečně . Rozhodujícízdroj financína uvedenou činnost by tvořily prostředky získané zdaně ním drog prodá vaných stá tem. Vyvrá tila by se tak ona zá kladníná mitka zastá nců represe - "drogy se nemohou legalizovat proto, že léčbu narkomanů nakonec platíme my, daňovípoplatníci". V situaci, kdy lé čbu narkomanů platísami konzumenti trá vy prostřednictvím zdaně nídrog, padá i tato v podstatě rozumná ná mitka. Proti zdaně níprodá vané trá vy jde argumentovat ná sledovně : Zdaně nívyžene ceny do takové výšky, že tato droga bude stejně drahá jako dnes. Je to nesmysl. I jen jediné procento zisku, který má dnešnínarkomafie, by stačilo zaplatit neslýchaně rozsá hlou osvě tovou kampaň a provoz stovek léčebných zařízenína celé m svě tě . I tvrdě zdaně ná droga bude levně jšínežta od ilegá lního dealera. Podívejme se nyníizolovaně na represi trá vy a na psychologickou typologii lidí, kteříjsou protagonisty represe trá vy a drog vůbec. Výše jsem popsal dva možné zdroje represe trá vy: Ú zkost hlupá čků - ony krimplenové maminky vařícíkaždou nedě li podle nového receptu z Vlasty skutečně nejsou svým intelektuá lním potenciá lem schopné chá pat, co uvedeno o ně kolik řá dek výše. Nepochopí, že trá va se nešlehá do žíly za ú čelem vyvolá níheroinové zá vislosti. Druhá příčina je ona "bě lost" poloviny lidstva, ona neochota či strach před psychedelickým zá žitkem a před vidě ním svě ta v jeho ú plnosti. Zá kladnípsychickou vlastnostíoné poloviny lidstva je upřednostňová níslov - symbolů, racia, modelů - před realitou takovou, jaká je. Realitou ve své ú plnosti. V buddhistické filosofii mahá já ny ("velké ho vozu", učení, které může použít každý a je pro každého) jsou tyto entity - slova, modely, označení- nazývá ny ná mou, jménem. Realita "tě lo" - to podstatně jšía existujícío sobě (tathatá ) - se nazývá růpa.


"Bílí" lidé tedy upřednostňujíná my, "černí" růpy svě ta. Brutá lníanalogie - muži v bílých ponožká ch se obvykle radě ji před kamará dy chlubísvými sexuá lními výkony, nežaby se sexu vě novali. "Bílí" lidé jsou samozřejmě od přírody toxikofobní, "černí" toxikofilní. To neznamená , že by všichni (nikdo neníjen "černý" či "bílý", lze hovořit o převlá dající, případně vě tšinové složce) černía žá dný bílý brali drogy. V počá tku konzumace například majíroli ně které výrazně "bílé" vlastnosti - soutě živost, potřeba předvést se v tlupě a podobně . Bílílidé jsou součá stísystému typu taxis - konstruktu. Jsou ná chylník využívá níposledních modelů, elektroniky a tvorbě vlastního image dle prefebrikovaných modelů z reklam. Černílidé jsou spíše součá stísysté mů kosmos - vznikajítím, co jsou a žijí. Obě skupiny jsou rozdílné i v žebříčcích hodnot - bílíjsou spíše vně jškově , černívnitřně zamě ření. Oni bílíjsou ovšem neustá le zatíženi prožitkem ne-autenticity (byťmateriá lně dobře honorovaném). Černíjsou naopak permanentně v mnohem vě tšímíře zatě žová ni materiá lními problémy. Vnitřníorientace jim znemožňuje ve vě tšímíře prodá vat vlastní autenticitu, cožje v dnešnídobě sociá lně nejstabilně jšía nadprůmě rně výnosná profese. Černíod podstaty inklinujík drogá m - především k drogá m černým. Jejich existence je v mnohem nižšímíře odcizená nežexistence bílých. Svým bytím tak vytvá řejíjakési zrcadlo, ve kterém bílísvou neautenticitu nahlédnou - a to bolí. Proto je černý pro bílé ho automaticky nepřítelem, stejně jako bílý pro černého (tam zas nastavuje zrcadlo jistého ne-fungová nív dnešním praktickém svě tě ). Bílí- z toho, že se pohybujíve svě tě konstruktu, taxis - však potřebujíjisté vně jšíodvození. Ně koho, kdo by na tom byl hůř nežoni, ně koho, kdo je jimi omezen, postihnut, šikanová n. Nasnadě je, že to bude prá vě ten, kdo nastavuje zrcadlo svou autenticitou - či, v dnešním "civilizovaném" svě tě , kde se přímá zvůle nenosí- ten, kdo bere, vyrá bí, přechová vá či dová žíprostředky k tomu, aby se z ne-autenticity vymanil. Drogy - respektive ně které z nich. Lze totižzcela jasně definovat "bílé" a "černé " drogy. Černé jsou prostě černé a bílé jsou bílé. Čaras, hašiš, dobrá usušená marihuana, opium, houby. Každá je jiná , všechny tmavé. Jde o drogy přírodní, do jejichžvýroby vstupuje lidská , nikoliv strojová prá ce. Bílý prá šek pervitinu, bílý prá šek heroinu, bílý prá šek kokainu. Vypadajívšechny skoro stejně . Všechny jsou vyrá bě ny umě le nebo brutá lním strojovým znetvořením původně přírodního produktu. Kšeft s bílými drogami je ve své zdrcujícívě tšině předmě tem organizovaného obchodu, využívajíjej koncerny. Obchod s černými drogami je ve značné míře obchodem s minimá lní zprostředkovanostínebo přímým prodejem výrobcem konzumentovi. Bílé drogy je nemravné brá t, černé drogy je za určitých příležitostíú nosné používat. Opium k tišeníbolesti, houby při zvlá šťtě žkých neurotických problémech s identitou, čaras


při bě žných identitních a existenciá lních potížích, kdy člově k hledá cestu k ne-odcizenému, autentickému bytí. Represe marihuany má mnoho příčin - a ne mezi posledními je ta, že skrze marihuanu lze nahlédnou a realizovat autenticitu. Cožje pro mnohé jedince zločinem - užjen z toho důvodu, že se konzumenti marihuany sná ze a častě ji nežjinídobrovolně a aktivně osvobodíz kolobě hu vykořisťová níkonzumem a přestá vajíse přes konzum nechá vat vykořisťovat "bílými" ú ředníky koncernů či stá tů. I proto se stá tokoncerny (stá t a koncern v dnešnídobě témě ř jedno jsou) všemožně snažímarihuanu potlačit.

ZNEUŽITÍ A LŽI

Stručná historie porevolučníreprese a protidrogové politiky v našich zemích - stručné rekapitilace nejdůležitě jších pokusů o zneužitídrogové problematiky k politickým ú čelům.

Tě sně po revoluci byly drogy na okraji pozornosti politiků Zajímala se o ně media - ale hlavně proto, že patřily do trsu nových jevů, dosud noviná ři ani veřejnostínezpracovaných. V devadesá tém roce, v létě , jsem v časopise Zrcadlo publikoval v této zemi prvníobsá hlejší člá nek o marihuaně a zformuloval požadavek jejílegalizace. Po Zrcadle převzal štafetu dokumentaristy marihuanového dě nítýdeník Reflex. O dva roky pozdě ji, na počá tku třiadevadesá tého, vyšla moje kniha Marihuana. Přestože o drogá ch vychá zela spousta titulů a vě novaly se jim nejrůzně jšíčasopisy, na politické scéně prakticky neexistoval nikdo, kdo by se drogá m vě noval, kdo by vystupoval s koncepčními ná vrhy v oblasti drogové problematiky. Jako prvníz "protidrogových politiků" se krá tce po revoluci uvedl pan JiříVacek, tehdy reemigrant. Krá tce se pokoušel spolupracovat s nadacíDrop In, ale spoluprá ce nedopadla, pak zastá val ně kolik funkcína ministerstvu vnitra. V jeho aktivitá ch byla zaznamenatelná přítomnost zá jmu o drogy, nijak výrazně se však nepřiklá ně l k libovolnému ná zorovému proudu protidrogové politiky. Prvnízá važně jšísigná l, že se drogy brzy stanou politickou zá ležitostí, byla aféra KDU - ČSL. Skandá l s třemi miliony, které si vypůjčila od drogové ho mafiá na Leonella Mosca. Když Mosca zatkla italská policie a byl obvině n z čachrová nís tvrdými drogami, představitelé KDU - ČSL opakovaně tvrdili, že nevě dě li o tom, v čem jejich vě řitel vlastně podniká . Nejvě tšípodíl zisků z nezá konného obchodu s drogami jde obchodníkům. Ti zase tě chto peně z využívajík destabilizaci vlá d "kupová ním hlasů", korupcí, zastrašová ním a ná silím. Vě ta ze zprá vy "OSN a kontrola zneužívá níomamných lá tek". Zprá va předá na noviná řům na tiskové konferenci 28. ú nora 1994. V den, kdy byly skandá lu KDS-ČSL tři dny. "Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová by si v žá dném případě nepůjčovala od italského podnikatele Moscy, kdyby vě dě la, že může mít ně co společného s obchodem s drogami." Prohlá sil tehdy ke skandá lu tiskový mluvčístrany Jaroslav Orel.


Jeho strana si půjčila od italského podnikatele na zá chranu krachujících stranických novin (pozdě ji je koupil vydavatel Fidelis Schlee) tři miliony (tehdy hodně peně z). Na Mosca nemě la KDU-ČSL žá dné špatné reference. V době , kdy k půjčce došlo, navíc uzavřela strana s panem Moscou předbě žnou smlouvu o tom, že spolu založíspolečnost na vydá vá nínovin. Skandá lnost celé zá ležitosti samozřejmě nenív tom, jestli KDU-ČSL vě dě la o Moscově podniká ní. Spočívá v tom, že se ná m tady narkomafie pokoušela vydá vat noviny. A že se ná m pokoušela podporovat politické strany a tím zvyšovat jejich vliv. Mosca totižvě dě l, odkud má své peníze - a je infantilnídomnívat se, že je chtě l investovat do KDU-ČSL z vroucího obdivu k země dě lské politice ministra Luxe. Kapitá l narkomafie byl investová n tam, kde se jízú ročí. Organizovaný zločin se chová ekonomicky neobyčejně racioná lně , daleko racioná lně ji nežjakýkoliv stá t. Jinak by totiž dá vno odumřel, stá t by mu zakroutil krkem. Podobně racioná lníbyla investice pana Moscy. Racioná lně investoval do té strany, která (jakožto křesťanská ) bude i v drogové politice upřednostňovat vně jšíautoritu. Tou je Bůh a potřeba hlídat ovečky stejně jako stá t (který ví lépe nežobčan, které drogy občan smíbrá t) a protidrogová represe. Křesťanské strany jsou nekompromisníprohibičnípolitikou zná mé v celé Evropě a česká křesťanská strana se pochopitelně nebude chovat jinak. Stejně racioná lníje jeho investice prá vě do tisku. Kdo jiný nežtisk ovlivňuje politiku a veřejné míně ní? Kdo jiný nežkřesťanský tisk bude propagovat represi drog? A kdo jiný na ní vydě lá nežnarkomafie? Zdá nlivě se tedy nic špatného nedě je - vše funguje racioná lně a tržně . Investor (narkomafie) investuje a v delšíperspektivě na tom vydě lá . Převlá dne a prohloubíse represe i v našízemi, politický tlak dotovaných stran a jejich tisk se o to postará , a narkomafie získá z České republiky nové a zisk přiná šejícíodbytiště . Kruh se uzavře, vše je v řá du vě cí. Další- byťnaprosto nevinně probíhající- signá l o tom, že budou drogy brzo politicky zneužity, jsem zaznamenal v rá mci kampaně Stop drogy!. Kampaň iniciovala skupina poslanců FS. Výrazně se v níangažoval poslanec za KDU - ČSL Pavel Severa. Typově šlo zjevně o člově ka, který nenísoučá stídrogové scény, nemá o drogá ch ani zkušenosti, ani odborné informace. Přesto se o ně začal velmi intenzivně zajímat a bilboardy se zborcenou dřevě nou loutkou - logo kampaně - vešly do širokého pově domíveřejnosti. Kampaň odezně la bez ně jaké viditelné pointy, a podle ná zorů odborníků z nezá vislých protidrogových iniciativ alespoň upoutala pozornost veřejnosti a dala vě dě t, že drogy v našíspolečnosti jsou a stá vají se problémem. To bylo víceméně vše, co stá tníprotidrogová politika aždo podzimu devadesá t pě t předvedla. Samozřejmě probíhaly i méně viditelné oficiá lníprotidrogové aktivity - například publikační činnost Ná rodního centra podpory zdravíči fungová níkonzervativních protidrogových zdravotnických zařízení. Neexistovalo však nic, co by stá lo za podrobně jšízmínku - stá tní aktivity byly spíše formá lního charakteru. Určitým zlomem bylo zřízenífunkcíprotidrogových koordiná torů na každém okrese. Samozřejmě nebyl k dipozici dostatek kvalifikovaných jedinců, kteříby tuhle funkci mohli zastá vat, dostatek financíani ně jaká komplexnívlá dníkoncepce - ale na každé m okrese alespoň existival ze stá tních prostředků člově k, který mě l drogovou problematiku na starost.


Dalším pozitivem bylo jmenová níMUDr. Pavla Béma do čela Vlá dnímeziresortní protidrogové komise. (Zřízené v roce devadesá t tři, kdy vlá da přijala velmi všeobecnou a nicneříkajícíKoncepci protidrogové politiky.) Dr. Bém je jeden z má la odborníků v této zemi, kteříse systematicky odborně připravovali na vytvá řenímakrostrukturá lních koncepcí boje s drogovými problémy. Vyšel z alternativních nezá vislých protidrogových iniciativ a jeho příchod do funkce generá lního sekretá ře Komise dá val nadě ji, že i stá tníprotidrogová politika začne fungovat. Alternativníprotidrogové iniciativy zde totižfungovaly jižpřed revolucí, a po revoluci samozřejmě řá dově rychleji, nežstruktury stá tníbyrokracie - reagovaly na svobodou změ ně nou situaci na drogové scéně . V roce devadesá t jedna zaklá dajídr. Ivan Douda a dr. JiříPresl nadaci Drop In. O rok pozdě ji se za podpory řady sponzorů a umě leckých agentur uskutečňuje prvníročník festivalu Drop In a vzniká středisko Drop In - nejzná mě jšíčeské protidrogové zařízení, které se tě šídůvě ře jak klientů - toxikomanů, tak veřejnosti. (vyvolá vá ovšem po celou dobu své existence značnou nelibost jak protidrogových ouředníků, tak oficiá lních protidrogových psychiatrů.) Vedle Drop In vznikla řada dalších nezá vislých protidrogových iniciativ - namá tkou K-centrum (na jeho založeníparticipoval dr. Pavel Bé m), Sananim, Domus atd. Kromě prá ce dr. Béma při přebudová nímeziresortníkomise a výsledku jejího fungová níná vrhu vlá dníkoncepce protidrogové politiky z podzima devadesá t pě t - však stá t pro kvalitní protidrogovou politiku udě lal minimum a tě žiště všech významně jších iniciatic leželo v soukromém sektoru. O tom, že Mosco při poskytová nísvé půjčky KDU-ČSL vě dě l, kam investuje, svě dčídalší vývoj drogového politikařenív našízemi. Rok a půl po skandá lu, na podzim roku devadesá t pě t, se z drog poprvé v historii našízemě stalo zjevné politikum. Celá mediá lnívá lka proti drogá m začala odvolá ním dr. Béma z postu generá lního sekretá ře. Na vysvě tlenou dlužno připomenout, že vedením komise byl vlá dou pově řen ministr bez ministerstva Igor Ně mec (ODS). Tento mužproslul na veřejnosti především svou reakcína dopis skupiny amerických kongresmanů vlá dě . Kongresmani vyjadřovali své znepokojenínad liknavostívlá dy při restitucích židovské ho majetku. Pan ministr Ně mec poté prohlá sil cosi v tom smyslu, že my také Američanům neradíme, kterak se vypořá dat s ná roky amerických Indiá nů. Tímto výrokem se ministr Ně mec dostal do role establishmentového komika, které předtím uprá zdnil ministr obrany Baudiš. Dvacá tého osmého listopadu 95 ministr Ně mec povolal do své kancelá ře dr. Béma (bylo to dva dny po drogové m seminá ři v parlamentu, kde konzervativnípsychiatři a klasičtí establishmentovídrogovíouředníci podrobili ostré kritice komisi dr. Béma a nevlá dní iniciativy za to, že smysluplně pracují). Vyhodil jej nejdříve z funkce generá lního sekretá ře, a poté i z kancelá ře. Celou zá ležitost napjatě a popuzeně (kompletně na straně dr. Béma) sledovala mé dia - ministr Ně mec však na svém rozhodnutísetrval a ně kolikrá t se je dokonce snažil veřejně obhajovat. Jeho vysvě tlová níjej v souladu s dřívě jšími vystoupeními potvrdilo jako zcela nedůvě ryhodného a nekompetentního člově ka i ministra. Ve stejné době se objevila takzvaná "Liberecká výzva", dokument podepsaný vedením


ně kolika českých mě st. V ně m byla zformulová na výzva na změ nu drogové legislativy a stanovenítrestnosti drženídrogy i pro vlastnípotřebu. Tento otevřený dopis parlamentu vznikl v Liberci a důležitý podíl na jeho zformulová nímě l prá vě JiříVacek. Tehdy používajícítitul inženýr a zastá vajícífunkci ředitele liberecké mě stské policie. V souvislosti s Libereckou výzvou se zú ročila vstupníinvestice drogové mafie: KDU-ČSL mohla ú sty své ho poslance Pavla Severy vzné st ná vrh na radiká lnízmě nu drogového zá kona: Stačilo doplnit k drženíslůvko "pro sebe". Ná vrh si získal velkou podporu celého drogového establishmentu - ouřednictvo já salo, neboťpodobný zá kon by zajistil obrovský ná růst drogových problémů ve společnosti a obrovské bujenídrogové byrokracie. Ministr Ně mec se do kampaně zapojil a v nenjrůzně jších veřejných vystoupeních začal ná vrh nového zá kona podporovat. Do funkce generá lního sekretá řky komise jmenoval paní doktorku Millerovou, manželku ministra porevolučnívlá dy Petra Millera (pozdě ji personá lní ředitel chemické ho koncernu Chemapol). Pro týdeník Reflex jsem se všemi protagonisty české "war on drug" udě lal rozhovor. Ně kolik citací: Ministr Ně mec: V televizníDebatě jste ostře napadl instruktá žníletá ky, které vytisklo pro své klienty K-centrum. (Letá ky jsou součá stícelosvě tově uzná vané a praktikované metody harm reduction. Udržet konzumenta naživu - do doby, nežbude schopen začít se léčit. Obsahují informace pro mladé lidi, ohrožené drogou. Informace o tom, kterak minimalizovat zdravotní rizika konzumace drog. Klienti K-centra, pro které jsou určeny, buď sami drogy berou, nebo se pohybujív prostředídrogami promořeném. Text letá ků se shoduje s podobnými materiá ly, jaké se užívajíve vě tšině civilizovaných zemí). Proč? Jsou to letá ky vydá vané organizacíplacenou z peně z daňových poplatníků. Musím se tedy ptá t, co organizace dě lá . Ony letá ky by mohli rozdá vat distributoři drog, aby jim klienti vydrželi déle. Všichni z mé ho okolína to majípodobný ná zor. Jestli má stá t financovat rozdá vá níná vodů, jak brá t drogy, tak beze mě ! To je zá sadnízodpově dnost stá tu a vlá dy. Jak se stavíte k metodě harm reduction? Nikdy jsem se nepasoval na odborníka na drogy, jsem politik. Harm reduction bych tady rá d vidě l. Ale můj osobníná zor... Má m o metodě velké pochybnosti. Rozdá vá níinjekčních stříkaček je jen posunutím ceny a časového limitu. Jsem ekonom, pane redaktore! Ale kdyžtomu ministerstvo zdravotnictvívě ří, aťto zkusí. Podobné texty, jaké byly na letá cích, ale musíprochá zet kontrolou stá tu. Ten letá k - vždyťje to ná vod pro lidi, kteříještě drogy neberou. Navíc - nenípravdivý. Označil jste se za politika, nikoliv odborníka na drogy... V letá ku jsou nepravdy. Jsou tam zamlčeny negativnídůsledky branídrog. Je tam vě ta, že kdyždá te kamará dovi trip, může to být považová no za distribuci. Ne! JE to distribuce. Pane ministře, o vině ale v našízemi opravdu rozhoduje soud. O každém konkrétním


případě ... Je to, jako byste napsal: Kdyžzabijete své ho přítele, může to být považová no za vraždu. Ano, to je přesná formulace. Pokud ovšem sdě lujete informace široké veřejnosti... Jistě ve formulaci letá ku cítíte jisté změ kčení. Proč by tam nemě lo být spíš přitvrzení? Takže veřejnosti lhá t... Nepíšu tam paragrafy! Pan ministr Ně mec se umístil ve vnitrostranických volbá ch ODS, ve kterých se určovalo pořadína kandidá tce do parlamentu, na velmi špatném místě , ná sledně nebyl do parlamentu zvolen. Přestím ještě stačil pošpinit ve veřejných vystoupeníkaždé ho, na koho si vzpomně l. O mě například na TV Premiéra vyklá dal, že jsem v televizním pořadu Sně žíkouřil marihuanu. Nevím, zda si toto konstatová níprostě vymyslel, nebo zda vystoupil na Premiéře pod vlivem ně jakých psychotropních lá tek. Každopá dně jsem chvíli uvažoval, že na ně j za to podá m trestníozná mení. Pozdě ji jsem od toho upustil - myslím, že nemá žá dnou šanci dá le zasahovat do politické ho dě ní. Mnohem barvitě jšíbyl rozhovor s panídoktorkou Millerovou (také vyšel v Reflexu): Mechanismy vašeho přijetí... Na to se musíte zeptat ně koho jiného. Já jsem pouze přijala nabídku překlenout toto velmi tě žké období. Vím, že kolem odvolá nígenerá lního sekretá ře bylo mnoho emocí, proto jsem vě dě la, že to nebude snadné. Bylo však nutné , aby sem přišel člově k, který bude pokračovat v prá ci. Mě la jsem weekend na rozmyšlenou, v pondě líjsem přišla a řekla, že místo přijímá m. Dalšímechanismu... Nevím, jaký má te na mysli. Výbě rové řízení. Neprobě hlo, protože bylo třeba tento post obsadit akutně . (O ně kolik dnídříve panídoktorka Millerová v pořadu "21" (ČT 2) ovšem pronesla: "Zú častnila jsem se konkursu na magistrá tu, kde byli zá stupci jednotlivých resortů a ministerstev. Konkurs jsem vyhrá la." Panídoktorka ovšem v televizi neřekla, že NEŠLO O KONKURS DO FUNKCE, KTEROU NYNÍ ZASTÁVÁ. Cožnelze nazvat jinak nežcíleným klamá ním veřejnosti.) Jestli výbě rové řízenímě l probě hnout nebo ne... Shodně me se na tom, že to nenímůj problém a k ničemu mě to nezavazuje. Výbě rové řízenímůžeme dě lat, ale tohle je funkce jmenovaná , a na tu se obvykle výbě rové řízeníobvykle nedě lá . Vá š předchůdce jím prochá zel asi půl roku. Nejsem si jistá , že je tato inoformace přesná .


Je. Držme to, že se nebudeme bavit o mém předchůdci. Nechci ho napadat a nemá m s ním nic společné ho. Myslím si, že byl přijat podobně . Navíc to pro mě nenízá vazné. Co? To, jakým způsobem probě hlo výbě rové řízenímé ho předchůdce, mě nezavazovalo, jestli má m nebo nemá m nabídku (rozumě j funkce) přijmout. Ne? Ani mravně ? Všechny jmenované funkce se nevybírajístandardním způsobem. Prostě kdyžje člově k potřeba, tak se vybere ten, kdo je ochoten. Kolik je lidí, kteříjsou ochotnísi sem sednout? Lidí, kteříjsou kritičtí, kteřímajíx stanovisek, a ně kdo jim nabídne, aby si do toho horké ho křesla sedli... Pak ta ochota nenítak veliká . Ono je to s tou mravnostítrošku na obě strany. To bych také považovala za mravnost. Panídoktorko, tato všeobecná prohlá šeníjá nebudu v rozhovoru používat. Pojďme se vrá tit... (tentokrá t ská če do řeči panígenerá lnísekretá řka) Domluvme se na tom, že ta všeobecná prohlá šeníjsou pro mě důležitá . Jestliže to pro vá s nenícenný materiá l, tak nemá cenu, abychom pokračovali. Všeobecná prohlá šenískutečně důležitá nejsou. Tak potom, jestli pro vá s tato kategorie mých prohlá šeníje nedůležitá , vy se mě zeptá te, jestli to považuju za mravné, a kdyžse vá m pokouším vyložit, co je pro mě mravnost, tak mi řeknete, že to nenídůležité ... S dovolením vá m přehraji z diktafonu vě tu, o které jsem konkrétně mluvil. Chcete? (Zamýšlel jsem přehrá t onu vě tu, kterou panídoktorka použila: "Ono je to s tou mravností trošku na obě strany. To bych také považovala za mravnost." Nedá vá zjevně smysl, cožjsem se pokusil opsat termínem "všeobecné prohlá šení". Doufal jsem, že to panídoktorka nahlédne a odpovína mou původníotá zku. Totižzda pro nínebylo alespoň mravně zá vazné, že její předchůdce byl přijat do funkce po půlročnídebatě odborné veřejnosti, poslanců a politiků. Panídoktorka mi to však bohužel neumožnila: Nechci. Tak dá l... (panídoktorka mě nenechala domluvit) Dohodně me se na tom, že já si nechá m svůj rejstřík, tak jak ho považuji za nutný a solidní, ale v této fá zi nemá smysl, abychom pokračovali. Nebudu dá l pokračovat, protože to, co já sdě luji, je pro vá s naprosto bezpředmě tné, a vy se snažíte to převé st na ú plně jinou kolej, která ... Kde si nerozumíme. My se domluvíme na to, že v této fá zi vaše otá zky nejsou pro mě vůbec přijatelné , protože vy se ptá te na ně co jiné ho, nežjá odpovídá m, a zá sadně si nerozumíme.


Tolik citá t rozhovoru. PaníMillerová vydržela ve funkci aždo podzimu devadesá t šest, kdy byla odvolá na premié rem Klausem. Podařilo se jítotá lně zdevastovat pracovníteam komise, vybudovaný dr. Bémem, a komise za dobu jejího působenínemě la nejmenšízaznamenatelné pracovnívýsledky. Na jejímísto nastoupil pan Poslušný, který se však uká zal být díky své minulosti nepřijatelnou osobou. V současnosti neníjasno, kdo bude zastá vat místo generá lního sekretá ře. Pan poslanec Severa propagoval svůj ná vrh zá kona v mediích. Na konci diskusního pořadu Aréna, ve kterém jsem se s ním setkal, naprosto ztratil krycímechanismy a začal mluvit na rovinu. Ř eč stá le byla o trestnosti drženídrogy. A pan Severa se jej snažil obhá jit - například slovy: "Pokud tu drogu má te, můžete jípotenciá lně prodá vat..." Pan poslanec chce trestat skutky, které NEBYLY VYKONÁNY, KTERÉ TEPRVE MOHOU NASTAT. Chce trestat toho, o kom si myslí, že by potenciá lně mohl ně co trestného udě lat. Za vrchol však lze považovat ná sledujícíprohlá šení: "Otá zkou je, jestli MY tady ty experimentá tory s drogami chceme!" Pan poslanec tímto prohlá šením jednoznačně dal najevo, že novífašisté jsou na svě tě . Jeho ná vrh zá kona však neprošel. O ně kolik mě síců pozdě ji se rozpoutal finančnískandá l okolo prvníprotidrogové kampaně Stop drogy!, kterou pan poslanec spoluinicioval. Nebylo jasné , kamk se podě ly sponzorské peníze. Pan poslanec v současné době čeká na soud, kde bude jejich osud vysvě tlovat. JiříVacek ode mě přijal dá rek - malého sá drového Buddhu. Po týdnu jsme s kolegou Dušá kem pana Vacka navštívili v policejníředitelně a uká zali mu, že prá vě překročil jím samým navrhovaný zá kon - Buddha, který v té doby byl jižtýden v drženípana Vacka, byl totižnapě chovaný marihuanou. JiříVacek v současné době zastá vá místo poradce ministra obrany. Vzhledem ke stavu naší armá dy to pro ně j považuji za důstojnou funkci. Protagonisté protidrogové vá lky se prostě zkompromitovali sami a - kromě Pavla Severy a Jiřího Vacka - zmizeli z politické scé ny. Veřejnost však začala volat po novém drogovém zá konu. Dr. Bém zú ročil svoje zkušenosti z vedeníkomise a ná vrh zformuloval (byl publiková n v Lidových noviná ch a Reflexu): I. Distribuce drog: 1. Kdo distribuuje zvlá šťnebezpečné drogy uvedené v seznamu, bude potrestá n odně tím svobody v délce pě t aždeset let nepodmíně ně . Drogy v seznamu (zvlá šťnebezpečné ) jsou především heroin, braun a dalšíopiá ty, kokain, crack a dalšíderivá ty, pervitin, mimořá dně toxické chemické drogy jako PCB. 2. Kdo distribuuje v seznamu uvedené zvlá šťnebezpečné drogy ze zvlá šťzavrženíhodných pohnutek (za ú platu), bude potrestá n odně tím svobody v délce deset ažpatná ct let nepodmíně ně . 3. Kdo se dopustídistribuce v seznamu uvedených drog zvlá šťzavrženíhodným způsobem


(například prodejem nezletilým či skrytě , bez vě domíkonzumenta, ve velkém množstvíatp.), bude potrestá n odně tím svobody na deset let nepodmíně ně ažvýjimečným trestem odně tí svobody na doživotí. 4. Kdo se dopustídistribuce ostatních drog, bude potrestá n alternativním trestem (nejlé pe veřejně prospě šných prací) ažodně tím svobody na tři léta, podle zdravotnía společenské rizikovosti drogy a distribuovaného množství. Při zanedbatelné společenské nebezpečnosti činu může být od trestu upuště no. Tato ú prava umožníjednak skutečně tvrdě , nekompromisně a efektivně trestat nositele zla dealery tvrdých drog. Zá roveň ú prava rozlišuje mezi mě kkými a tvrdými drogami - nelze stejnou sazbou trestat prodejce, který před školou prodá vá třiná ctiletým heroin, jako člově ka, který - na jeho vlastnížá dost - vě nuje svému čtyřicetiletému příteli jednu cigaretu marihuany. U distributorů drog neuvedených v seznamu je na stá tních zastupitelstvích a soudech, aby vytvořili přijatelnou normu, "hranici". Ná vrh zá kona jim ponechá vá dostatečnou rozhodovací volnost, aby mohli rozhodovat kompetentně a s přihlé dnutím k stavu společnosti. Skutečné zlo - prodej tvrdých drog, zvlá ště pak mladistvým - může být trestá no až drakonicky, výjimečným trestem. Soudy budou mít dostatek volnosti k posuzová níméně zá važných případů. A policie bude mít - v souvislosti s možnostívyužít policejního agenta dostatečný potenciá l prostředků k tomu, aby vytlačila dealery z center mě st. Opakovaným argumentem, který používá poslanec Severa (a policisté, kterým se do nevdě čného a nebezpečného stíhá nídealerů nechce), je, že činíproblém dealerovi doká zat, že nedržítřeba kilogram heroinu pro vlastnípotřebu. A drženípro vlastnípotřebu trestné nenía být nesmí- jinak se celá drogová represe zvrhne v persekuci zá vislých. Jedná se o výmluvy při zadrženíkilogramu heroinu je jeho množstvídostečným nepřímým důkazem, že jej chtě l vlastník prodá vat. Přesto se - díky nekvalitníprá ci orgá nů činných v trestním řízeníopakovaně setká vá me s tím, že dealeři zadrženís obrovskými kvanty tvrdých drog jsou z formá lních důvodů důkaznínouze propouště ni na svobodu. K tomu, aby se policie nemohla podobně vymlouvat, sloužídruhá "hlava" navrhovaného drogového zá kona: II. Drženídrog: 1. Kdo přechová vá zvlá ště nebezpečné drogy uvedené v seznamu v množství, které ukazuje, že jsou určeny pro prodej, bude potrestá n odně tím svobody v délce deset ažpatná ct roků nepodmíně ně . Minimá lním množstvím, které ukazuje, že přechová vaná droga je určena k prodeji, budižmnožstvípě t gramů. xxx Druhá hlava navrhovaného zá kona řešídvě oblasti najednou. Především - bere represním orgá nům možnost svá dě t vlastnínedbalost a liknavost na legislativníú pravu. Podle našeho ná vrhu bude trestné drženívě tšího množstvíjedů, překupníci budou moci být stíhá ni bez dlouhého dokazová ní. Zá roveň však policie nedostane do ruky prostředek, který by mohla zneužívat k perzekuci zá vislých. Konečně třetíoblastí, na kterou chceme ná mi prezentovaný drogový zá kon zamě řit, je transport drog přes stá tníhranice. V současné době zá kon prakticky nerozlišuje mezi pašová ním tvrdých a mě kkých drog, mezi pašová ním jedné cigarety marihuany a jedné tuny heroinu. Třetíhlava zá kona proto zní:


III. Výroba a meziná rodnídoprava drog 1. Kdo doveze, vyveze, proveze nebo vyrobíilegá lnídrogy, bude potrestá n alternativním trestem či trestem odně tísvobody do pě ti let. V připadě minimá lníspolečenské nebezpečnosti činu lze od potrestá níupustit. Tato formulace zá kona umožňuje orgá nům činným v trestním řízenícitlivě posuzovat případy, kdy nalezne u turisty například jeden gram marihuany. V takové m případě je trestní stíhá nízbytečný luxus, který nic neřeší. Formulace zá kona navíc pomě rně spolehlivě brá ní potenciá lnímu zneužitízá kona (malé množstídrogy lze snadno opatřit a podstrčit komukoliv, tunu heroinu rozhodně ne. 2. Kdo doveze, vyveze, proveze nebo vyrobízvlá šťnebezpečné ilegá lnídrogy uvedené v seznamu, bude potrestá n trestem odně tísvobody v délce od pě ti do deseti let nepodmíně ně . Od trestu lze upustit nebo jej nahradit trestem alternativním v případě , že zadržené množství drogy nepřesahuje množstvíjednoho gramu. Zmírňujícídově tek je opě t pojistkou proti zneužitelnosti zá kona, proti podstrčenídrogy. Kilogram heroinu se podstrkuje obtížně ji nežjedna dá vka 3. Kdo doveze, vyveze, proveze nebo vyrobízvlá šťnebezpečné ilegá lnídrogy uvedené v seznamu ve velkém množství, bude potrestá n trestem odně tísvobody deset ažpatná ct let, v případě mimořá dně velkého množstvítrestem výjimečným. Spodníhranicívelkého množství budižjeden kilogram zvlá ště nebezpečné drogy uvedené v seznamu, spodníhranicí mimořá dně velkého množstvípě t kilogramů zvlá ště nebezpečné drogy uvedené v seznamu. Tento ná vrh zá kona je (dojde-li k přeformulová nísoučasné legislativy), který by nezhoršil situaci na drogové scéně . Snad proto, že je zformulová n a může se o ně m začít jednat, utichla od chvíle jeho zveřejně níčeská drogová vá lka. Drogový establishment samozřejmě Bémovu ná vrhu nepřeje - ale vzhledem k jeho existenci je mnohem tě žšívá žně navhovat ně jakou hloupost typu Severovy modifikace stá vajícího zá kona. V současnosti probíhajína ministerstvu vnitra a v dalších orgá nech stá tnísprá vy zá kulisní, veřejnostíani tiskem nesledované boje o nový zá kon. Tlak na trestnost drženídrogy pro vlastnípotřebu (včetně marihuany) však trvá . Na oficiá lníprotidrogových politicích našeho stá tu však ležínesmazatelná vina: Na podzim devadesá t pě t skončila ve středisku Drop In v našízemi prvnísubstitučníterapie. Nadace ji zahá jila pro malou skupinu necelých třiceti klientů s pokročilou zá vislostína opiá tech, pro které byla substituce jediným řešením. Na podzim devadesá t pě t došly peníze na Diolan nouzovou substitučnílá tku. Oficiá lní, stá tnízdravotnictvísubstitučníléčbu neprovozovalo a neprovozuje dodnes. Dr. Presl s dr. Doudou připravili - ještě před ukončením diolanové substituce v Drop In vše pro zahá jenísubstitučníterapie methadonem (medikament k podobným ú čelům vhodně jší nežDiolan). Dokonce se jim podařilo metadon fyzicky dovézt do republiky a zajistit vše, aby se methadonová terapie mohla realizovat v indikovaných případech jako standardníterapie hrazená pojišťovnou, a ne jako dobročinná akce nadace Drop In. Ministerstvo zdravotnictví však zahá jenímethadonové terapie nepovolilo.


Pacienti z diolanové substituce byli v tak pokročilé zá vislosti, že pro ně jiná terapie než substitučnínebyla akceptovatelná . Zůstali tedy bez jakékoliv ú činné léčby. Stá tnídrogová politika je doslova vykopla na ulici, do špíny dealerů s heroinem. Stá tníprotidrogovíú ředníci znemožnili ú častníkům diolanové substituce dalšílé čenína počá tku zimy devadesá t pě t. Do dnešního dne z diolanové skupiny zemřelo šest lidí.

LEGITIMNÍ

Proč je pro mě legitimníkouřit marihuanu - proč je nelegitimníjejíreprese

Neuróza a společnost, společenstvíneurózy Užasi potisícípíšu, že primá rnípříčinou toho, co žene lidi (především mladé) k drogá m, je ona neurčitá zpruzelost, otrá venost, dukha. Pro překlad tohoto sanskritského slůvka lze legitimně použít výraz "soubor neurotických potíží". V momentě , kdy to učiníme, stá vá se porozumě níkatastrofickému ná růstu počtů drogově zá vislých snazší. Je zřejmě jší, proč se z odnepamě ti existujících drog či jejich desítky let zná mých derivá tů stá vá problém prá vě nyní a zde. Proč? Celá bílá civilizace konce druhého tisíciletíje totižpostavena tak, že neuróza je témě ř zá konitým vedlejším efektem života v ní- a především tehdy, kdyžjde o život mladý, nezkušený, neotupě lý, citlivý, vnímavý a jako houba absorbujícívše zvenčí.


Prvním a zá kladním faktorem, který povzbuzuje vznik ně kterého neurotické ho projevu či celého komplexu takových projevů (nazvatelných užneurózou v plném slova smyslu) je odcizení. Toto slovo totá lně zprofanoval marxismus-leninismus a francouzštíexistencialisté. To je však problém jejich, ne toho slova - a vhodně jšínezná m. Snad lze použít i "zprostředkovanost" či "ne-autenticitu", ale obojíje křečovité a nelibozvučné. "Sansá ra" - kolobě h utrpení- je zase srozumitelná má lokomu, stejně jako "dualita". Z výčtu možných variant označeníje však nesporně zjevné, o čem mluvím. Ve společnosti konce dvacá té ho stoletíprostě převlá dajísprá vci cizího majetku nad majiteli, vykonavatelé cizích rozhodnutínad rozhodovateli, obchodníci a zprostředkovatelé nad řemeslníky, monopoly nad živnostníky. Nevím, jak je to v našízemi percentuá lně - kolik ševců pracuje ve vlastním ševcovstvía kolik jich prodá vá pracovnísílu v tová rně patřící koncernu. Každopá dně však převlá dajíti, pro které je důležitě jšíprá ci vyká zat nežvykonat prá vě díky tomu, že jsou vykonavateli cizívůle, sprá vci cizího majetku, a musípočítat s tím, že se jich bude kdosi ptá t a že budou muset z produktivity a efektivity vlastníprá ce komusi sklá dat ú čty. Tito lidé nejsou samoregulujícími zpě tnovazebními entitami, ale kolečky v mechanismu. Prodá vajísvoje lidské bytí- protože lidské bytínenínic jiného nežona zpě tnovazebná samoregulace v dynamické jednotě s prostředím, dynamický samovývoj a interakčníovlivňová níprostředí. Tě ch, kterých se oné individuá lníintegrity vzdali - tě ch, kteřínejsou (minimá lně čtyřicet hodin týdně ) jednotkami o sobě , ale kolečky v mechanismu, dě lnicemi v ú le, je vě tšina. Nevím, zda je to dvacet ku osmdesá ti, nebo třicet ku sedmdesá ti převlá dajíovšem lidé, kteřímajínadřízené ho ú ředníka, a i ten je obvykle podřízen dalšímu nadřízenému ú ředníkovi, který samozřejmě také má nadřízeného ú ředníka, který je podřízen majiteli (rozhodovateli), ježobvykle nenípřítomen. Stejně jako jeho rozhodnutí... Proto je tato vě tšina (nejdříve v prá ci, poslé ze se jim to jako rakovina do celého tě la rozlezá do celého života) demotivovaná , ná chylná spíše v drobné m a potajmu přikrá dat z cizího, než si (byťmnohem více) sama vydě lat. Vě tšina zvyklá předstírat výkon místo vykoná vat, vě tšina zvyklá vykazovat, ne vytvá řet. Proto je pro vě tšinu takto odcizené populace referenčním rá mcem, "tím podstatným, co je třeba brá t v ú vahu", cílem a žá doucím optimem především středníšeď - nená padný a patogenníprůmě r, který toho majitele - rozhodovatele, nepřítomné ho Boha, ažse vrá tía zjistí, že ú ředníci ú řadovali mizerně , sprá vci majetku rozkrá dali a pracovníci nepracovali, alespoň neupoutá a nepohoršía jeho hně v se rozmě lnína všech ostatních, kteřítaké přikrá dali a nefungovali. Tato středníšeď, neú cta k vlastnímu životu (protože přikrá dá nía mě stná níse do šedě , vykazová nía strach před nepřítomnou Autoritou neú ctou k vlastnímu životu nesporně jsou), odcizeníse stá vá vě tšinovou normou. Je stá le tě žšínajít ve společnosti místo, které by umožňovalo byťmalou mě rou využívat výdobytky dvacá tého století- například nemít hlad či být i v zimě v teple - a "nejet v tom", žít reá lný, ne-odcizený, autentický život, kdy je bytískutečně lidským, kdy se nerozmě lňuje v odcizenía předstírá ní, kdy neustá vá vývoj a růst, kdy tvorba převažuje nad vykazová ním, kdy je člově k samoregulující zpě tnovazebnou entitou o sobě , člově kem. Takové bytí- bytív autenticitě , v pravdě , mimo (sebou samým) vytvá řenou neurózu, je samozřejmě stá le velmi dobře možné - ona vě tšina to však nevidíči to vidě t nechce. Protože život v autenticitě je samozřejmě pracně jšínežživot v Soukolí. Soukolíjsou užtotižtak giganticky rozsá hlá , že za stejný kus ná mahy v soukolízačleně ný jedinec dostá vá více nežli


člově k v soukolínezačleně ný - soukolíkoncernů totiždosahujítak daleko, že jim projdou prasá rny, brutalita, ničenízemě . Nenívidě t, kterak třeba na druhé m konci planety kradou, brutá lně vykořisťují- aťužlidi, nebo matku Gaiu. A díky tomu vykořisťová ní, krá dežím a brutalitě majíouředníci soukolípodíl na nelegitimních ziscích, které člově k vně soukolí nemá . Ten dostá vá za svou prá ci, za svůj výkon maximá lně to, jakou má jeho výkon skutečnou hodnotu. ne jako ouředníci Soukolí, kteříkromě zisku za svůj skutečně odvedený výkon dostanou i pá r šupů zisku z rabová nípřírodních zdrojů nebo vykořisťová nídě tí, které v Salvadoru za pě t marek na den trhajípro Soukolíbaná ny. Odtud všeobecná oblíbenost vstupu do Soukolí- v našízemi prošlé obdobím komunismu netřeba ochotu, s jakou se stá vajíze svéprá vných občanů kolečka ve stroji jedoucím do zhouby, popisovat. Za prodej lidského bytíse však samozřejmě platí. Ono autentické bytítotižneníně čím "navíc", ně jakou vymoženostítechniky či civilizace, ale zá kladnívlastnostípochá zejícíod Evoluce, Boha, či jaké nazvá nívá m vyhovuje. Neodcizené , autentické bytíje vlastnívšem bytostem - odcizený brtník je zjevně kravina. Člově k má samozřejmě oproti jiným bytostem vybaveným tě lem výhodu, že si je schopen autenticitu uvě domit. Ale s tím zá roveň je jediný schopen ji prodat. Kdyžtak učiní, přestá vá jeho tě lo i mysl autenticky, ne-odcizeně fungovat, být. To ovšem neznamená , že jeho mysl i tě lo zá roveň o tom, že dě lá ně co proti onomu řá du nazývané mu sanathana dharma, odvě ký chod jevů, neví. A má me tu dualitu, že si o nílze opřít motorku. Dualita nenínic jiného nežneuróza, dukha. A ona je příčinou nebývalého rozmachu drogových problé mů našíéry. Je samozřejmě legitimnítvrdit, že prodaný člově k, který vstoupil do Soukolí, obvykle brá t drogy nezačne. Ve vztahu k drogá m je však nutné zá roveň podotknout, že se tu neurózu od ně j spolehlivě naučíjeho dě ti. Sebeprodavšírodiče majíprincipiá lně dvě možnosti. První- aktivně vychová vajíze svého potomka zlodě jskou svini. To jsou rodiny, kde je klíčovým heslem "kdo neokrá dá stá t, okrá dá svoji rodinu". Nepatřísem analýza mravního rozmě ru takového chová ní- je však nutné přiznat, že i k výroku "jsem zlodě jská svině , a ty, synku, půjdeš v mých šlépejích" je třeba jisté moudrosti, jisté odvahy a určité míry vhledu. Myslím, že z podobné rodiny sice vyroste schopný zlodě j, ouředník soukolíokrá dajícíažbravurně , ale ne talentovaný narkoman. V rodině se sice naučil spornou tezi, že krá st je normá lnía žá doucí. Nenaučil se však jakési bazá lnídualitě - a výchova v bazá lnídualitě je onou druhou (a mnohem frekventovaně jší) možností. Výchova v takové rodině pak vypadá poně kud jinak - přestanu modelovat a začnu vzpomínat, neboťmoje vlastnívýchova byla tak dokonale "drogová ", že může být v učebnicích. Moje matka se v době svého rozvodu (v roce sedmdesá t, kdy mi bylo pě t let) nebo tě sně po ně m - pravdě podobně ze strachu před existenčními obtížemi začala živit nepoctivě . Předtím se živila legitimně - Buddhovou terminologií"sprá vný způsob obživy". Učila cosi na střední škole. V obdobínormalizace se však prodala a začala učit na Vysoké škole země dě lské zcela zbytečný a režimu poplatný předmě t, o jehožzbytečnosti, nesmyslnosti a lživosti vě dě la jak ona, tak jejístudenti. Bohužel si nepamatuji, kým byla před rokem sedmdesá t - podle dostupných informacínormá lní, trochu rozmazlená holka a pozdě ji normá lnítrochu rozmazlená mladá žena a matka. Od ná stupu do Soukolíse však začala mě nit v kolečko. Povedlo se. Stala se kolečkem ve Stroji. S tím, že převzala všechny vlastnosti celé mašiny.


Ne snad ideá ly - stereotypy chová ní. Ve výchově svého dítě te postupovala podle zažitě neurčitých pouček typu "lhá t se nemá ". Proto mě to často říkala, a trestala mě , kdyžjsem lhal. Kdyžmě však jako malého chlapce snad osmileté ho - přivedla ve čtvrtek odpoledne na katedru mezi své kolegy, vyprá vě la jim, jak musíme odjet k babičce, neb babička je chorá . Kdyžmne pak odvá dě la na autobus, vysvě tlila, že babička neníchorá , ale budeme mít třídennívíkend. Pronesl jsem (dnes bych takovému hajzlovi nafackoval), že to jejím kolegům půjdu říct. Nejen že mi nenafackovala, ale dokonce mi vyčinila, že bych šel prá sknout maminku. Kdyžjsme k babičce dojeli, usedla a psala posudky na sousedy, kteříchtě li dá t své dě ti na středníškolu. Podobně operovala s termínem čest. Byla také trochu disidentkou, takže mi opatřila Foglara a já plnil bobříky. O cti a čestné m chová níse také hovořívalo. Ještě v patná cti letech jsem ji však přistihl, kterak zrovna pá chá anonymnítelefon. Moje matka byla učebnicovým příkladem bytív dualitě , v rozporu, v ne-autenticitě , v utrpení - protože jísamozřejmě jejíbytípřiná šela mnoho ú zkosti a bolesti. Výchova se vykoná vá především tím, že se vychová vané mu dítě ti nechá ně co odkoukat. To, co odkouká , příliš nezá visína vyprá vě nká ch učitele, ale na tom, co vychová vané dítě vidí. Kdyžje (jako jsem byl já ) vychová no v ne-autentickém prostředí, pochytíodcizeníjako normu. Pochytíjako normu onu bolest, utrpení, pochytí, že normá lníje být v nepohodě . Nechá pe svě t (díky tomu, že ten je autentický, ažto kolikrá t bolí) jako ú točiště o sobě , jako bezpečné místo - chá pe jej jako ně co, v čem je nepřá telským elementem, cizincem. Necítíse prostě dobře ve svě tě , má neurózu.. Pak hledá automaticky ú točiště v drogá ch. Často, denně jsem jako dítě vídal svoji matku, kterak si (s možná podvě domou výmluvou na bolesti hlavy) klepla Algenu. Ně kdy i krabičku za den. Jsem opravdu typickým příkladem drogové výchovy. Dítě (a že podobně se chovajících matek dneska je!) automaticky pochytí, že v pilulce, ně čem chemické m zvenčí, je moéžno hledat ú tě chu. Takže v pubertě či adolescenci, aždoroste do vě ku identitních krizí, sá hne po drogá ch nejen s naprostou samozřejmostí, ale hlavně proto, že drogy majíspolečnou vlastnost: Je mu po nich dobře. Buď dobře klamnou tupostíopiá tů, nebo dobře lživým bílým jedem pervitinu, ale také dobře díky tomu, že najednou poprvé v životě chá pe, že i on sá m je Jedno Bytí. Sóham. Já jsem. Bum. Óm. Poprvé v životě je bez své neurózy. To prá vě poprvé kouřil marihuanu. Výchova v dualitě , dualita svě tů tě ch, kteřívychová vajídě ti, jsou zodpově dné za problémy s drogami. Osvojenísi duality v dě tstvíje témě ř jistou cestou k drogá m. Informace, která je nutná pro pochopenídalšího textu: Po krá tké zá vislosti na tvrdých drogá ch (především legá lním alkoholu) užřadu let pouze kouřím trá vu a tabá k a nepiju ani pivo. K tvrdým drogá m mě dovedla ona osvojená dualita - a ze zá vislosti na nich jsem se namá havě a bolestně hrabal s použitím zá chranného lana - marihuany. Jednak mi v momentech, kdy se mě svě t Soukolípokoušel doká zat, že svými pokusy o autentické bytí překračuji ú nosné meze, umožnila znovu a znovu nahlédnout ono SÓ HAM. Cožmi umožnilo setrvat, nevrá tit se k zpruzelosti neurózy, zá vislosti tvrdých drog či strachu takzvaně vylé čeného, ale s drogou emočně nesrovnané ho feťá ka.


Za druhé mi v momentech, kdy se z vyčerpá ní, ú navy či samoty ona primá rníosvojená dualita vracela, dovolila udě lat si dobře zvenčí, anižbych se vystavil (v mém případě dokonce nadprůmě rně vysokému) riziku spojeném s podobně motivovanou konzumacíjakékoliv jiné drogy - riziku zá vislosti. Konzumace marihuany samozřejmě neníbez rizik a negativních strá nek, ale nebezpečí zá vislosti je u nízcela zanedbatelné. Marihuana nesporně je lékem, který dovolil adolescentovi s tě žkou neurózou poprvé projít jakousi zá clonu duality, odcizení, kterou si automaticky vytvá řív hlavě díky tomu, že ji odkoukal jako normu. Dovolila mu nahlédnout, že růže je růže je růže. A dovolímu tu neurózu, kterou z ně jakých důvodů v hlavě vytvá ří, léčit bez použitíchemických (byť legá lních a lékařem předepisovaných) psychotropních lá tech. Idiotismus represe marihuany spočívá mimo jiné v tom, že jsem hluboce přesvě dčen o ná sledujícím: Kdybych mě l v krizové m vě ku, kdy jsem se dostal do problémů s drogami, k dispozici dostatek marihuany a nepohyboval se v tak prochlastaném prostředí, mohl jsem si nepříjemnou zkušenost zá vislosti na drogá ch ušetřit. Marihuana je - podle mé vlastnízkušenosti - lék na neurózu. Dnešníspolečnost je neurotiků plná - a represe marihuany v podstatě tě mto lidem znemožňuje zbavit se utrpení. Za zmínku stojíbizarnízkušenost, kterou jsem udě lal v tibetském klá šteře tSo-Bema. Přestal jsem tam z lumpačiny na dva mě síce kouřit trá vu, kterou jinak kouřím v malém množství témě ř denně . Čistě mě zajímalo, jestli budu mít ně jaké obtíže. Po dvou mě sících jsem zjistil, že se mi (byťv mnohem slabšíintenzitě ) vrá tily ně které neurotické symptomy, které jsem dobrých pě t let nepozoroval. V naprosto stejných formá ch, jaké jsem míval jako osmná ctiletý negativistický zpruzelec. Považuji proto svoji neřest - totižkouřenímarihuany - za plně legitimní. Je to daň za špatnou karmu, za to, že jsem mě l nesrovnané rodiče. Nikdo nemá prá vo mi zakazovat, abych to dě lal podle libosti a nepě stoval si pro sebe.

Rozšup Kdyžse nikdo na svatbě neožere, nestojísvatba za nic. Role opilého strýčka je na klasické české svatbě tak důležitá , že ji považuji za součá st ná rodníidentity. Podobně považuji (a nejsem v tom sá m) za součá st ná rodníidentity Čechů, Ně mců a Dá nů pivo, za součá st ná rodníidentity Francouzů víno a Rusů vodku. Konzumace tě chto drog je v "jejich" lokalitá ch chá pá na jako naprosto legitimnízá ležitost, a abstinence je chá pá na (především v méně sofistikovaných sociá lních skupiná ch) spíše jako cosi abnormá lního a nežá doucího. Z výše uvedeného snad jasně vyplývá , že rekreačníkonzumace drogy - alkoholu - je v Evropě chá pá na jako legitimní, tvoříbě žnou součá st života a nenína nínic nepřijatelného. Zá roveň


je z toho zjevné, že ona "přijatelná míra rizika", kterou společnost u rekreačnídrogy toleruje, je ně kde tam, kde ležírizika alkoholu. Myslím, že ani nejzatvrzelejšírepresionista nepopře tvrzení, že rizika konzumace marihuany jsou v komplexu nižšínežrizika konzumace alkoholu. Dokonce ani oblíbený, nikdy vě decky nepotvrzený a v podstatě propagandistický argument - že kouřenímarihuany vede ke konzumaci tvrdých drog - neobstojí. Alkohol sá m je totižtvrdou drogou, a i kdyby nakrá sně trá va mohla přispě t k přechodu na tvrdé drogy, zůstá vá sama drogou lehkou. Zá vislost nevytvá ří. Alkohol naproti tomu je tvrdou drogou jaksi rovnou - a zá vislost je popsaná i na podceňované formy s nízkým obsahem ú činné lá tky - například na pivu. Společnost tedy toleruje rekreačníkonzumaci drog s určitým rizikem. Je samozřejmě tě žko napadnutelné , pokud se vlá dy pokoušejírepresíomezovat distribuci a prodej lá tek, jejichž konzumace přiná šívyššírizika nežona tradičn tolerovaná droga. Jaká koliv represe drogy, která má rizika nižší, je však naprosto nelegitimní- může být totižopřena jen o (v dnešní multikulturní, multinacioná lní, multireligiozníEvropě naprosto bezvýznamný) argument, že to zde nikdy nebývalo zvykem, že ona nová droga (marihuana) tu nikdy nebývala. Jak řečeno, jednak to nic neznamená , za druhé nehovoříme o tom, zda ně jakou drogu zavést nebo ne. Marihuana tady JE, přestože před sto lety ji zde nekouřil témě ř nikdo a nepatřík našíná rodní tradici. Ale zpě t k legitimitě kouřenímarihuany: Pokud společnost toleruje drogu s určitým rizikem, nemá prá vo nikoho kriminalizovat za konzumaci drogy s rizikem nižším. Obzvlá ště pak v případě , že ona konzumace nevede k ná sledkům, které by společnost musela platit. V Evropě , která toleruje rekreačníkonzumaci alkoholu, je proto legitimníkouřit marihuanu užjen z toho důvodu, kdyžvá m prostě chutná víc nežobecně tolerovaný alkohol. Manipulace Dalším argumentem, který ukazuje, že konzumace marihuany je sice pubescentním zlozvykem, ale přesto v podstatě legitimní, mravně udržitelnou zá ležitostí(neníto nic nemravného či zavrženíhodného, jde o čistě soukromý a trochu komický projev nezralé osobnosti, která se v určitých situacích neobejde nebo nechce obejít bez psychotropnílá tky), je podíl marihuany na vystoupeníz kolobě hu, osvobozeníse od manipulace. Podívejme se na mechanismus působeníSoukolípodrobně ji. Je to především hierarchie lidí, kteřívykazují(nikoliv vykoná vají) prá ci, netvoří, prodá vajísvoji pracovní(tvůrčí) sílu - svoji svobodu. Čistě psychologicky, mechanismem zá visti psa na šňůře (byťse k nípřipoutal dobrovolně ) zá vidía nená vidíty bez šňůry. Současný stav společenského vě domívšak (ažna výjimky, spojené prá vě s drogami) víceméně neumožňuje otevřenou totalitu, otevřenou, ne-pokryteckou diktaturu, kde by se do Soukolímuseli povinně a ze zá kona začlenit všichni. Posledníexperimenty s ně čím podobným sice skončily před ně kolika má lo lety (socialismus byl prá vě takovým pokusem), ale dnes by to prostě neprošlo. Manipulace musíbýt skrytě jší, propracovaně jší, sofistikovaně jšínežnablbla v tesilových oblecích a průkazem StB v kapse. Manipulace užnemůže mít podobu soudruha Jakeše, ale musíbýt líbivě jší, přijatelně jší, ne tak oká zale hloupá . Experimenty se socialismem celosvě tově uká zaly, že izolované Soukolíse prostě neuživí, že


kdyžjsou ouředníky všichni, užv krá tkodobé m časovém výhledu neníco jíst. Tento socialismem ově řený poznatek však neplatíjen pro onen bizarnísociá lníexperiment, ale pro všechny typy Soukolí, které lidstvo vytvořilo. Jsou to systémy neefektivní, prodě lečné, bez energetických vstupů zvenčíbrzy krachující. Přesto Soukolíovlá dá vě tšíčá st společnosti, výroby i života v celé Evropě . Ekonomicky jsou samozřejmě i nadá le neefektivnía potřebujívstupy zvenčí. Nemohou však použít brutá lních donucovacích prostředků jako otevřeně diktá torské režimy a jejich nelegitimní, nemravné vstupy (vykořisťová nípřírodních zdrojů, vykořisťová nílidív třetím svě tě , znečisťová ní) musíbýt maximá lně skryté. To lze realizovat výhradně přes gigantický kolobě h spotřeby. Masa, dříve v našízemi k prá ci pro Soukolívbitá obušky a všeobjímajícím systémem fízlů, musíbýt neoká zale manipulová na k tomu, aby bez ustá níSoukolídobrovolně odevzdá vala maximum svých prostředků za Soukolím nabízené služby a výrobky. A aby s tím pokud možno byla ještě spokojená . Jinak by totižouředníci Soukolínedoká zali svoje zločiny vůči Gaie a vůči třetímu svě tu zakrýt, byly by příliš viditelné a především - byly by odstranitelné, neboťby se na nich podíleli jen ně kteří. V současné době se na nich - přes konzumníkolobě h - podílejív bílém svě tě prakticky všichni. Podílejíse na ně m nesmyslným konzumem, spotřebou smysluprostých či dokonce vyloženě nemravných entit, které nepřiná šejíani potě šení, ani užitek. Tyto předmě ty jsou vě tšinou konzumová ny díky tomu, že se specialistům - manipulá torům Soukolípodařilo vytvořit klamné zdá ní, že vlastnictvíurčité ho předmě tu (konzumace určité služby) je příznakem, symbolem čehosi žá daného, pozitivního. Dobrý a u ná s aktuá lnípříklad takového procesu jsou mobilnítelefony. Především - co je mobilnítelefon? Prostředek odcizené komunikace, který (za cenu naprosté ztrá ty soukromí, za cenu neustá lého "bytív prá ci") umožňuje vykoná vat určité prá ce či řešit určité situace, jejichžvýskyt je u vě tšiny populace naprosto vyloučen. Neustá lý pobyt "na drá tě " je samozřejmě obrovskou výhodou pro obchodníka otá čejícího opravdu velké čá stky, burzovního makléře, předsedu vlá dy nebo televizníprodukční. Pro zdrcujícívě tšinu populace (protože být premiérem opravdu nenípřevažujícíprofese) je však mobilnítelefon jenom ztrá tou soukromí, neustá lým obtě žová ním pitomci, kteřísi chtě jíjen tak pokecat... Přesto z dnešních vlastníků mobilního telefonu má svého malého tyrana v kapse opodstatně ně maximá lně deset procent. Tě ch zbylých devadesá t má onen ďá belský strojek čistě proto, aby se (alespoň tím symbolem, mobilem) připodobnili iluzornímu obrazu ú spě šného, perspektivního a "in" blbečka z bilboardu a televizníreklamy. Obrazu, vytvořenému manipulačními specialisty Soukolí. Naprosto stejné - byťmé ně zjevné - tvrzeníse může týkat například automobilů. Onen mobilnítelefon (automobil užméně ) je zdá nlivě docela ekologicky přijatelná zá ležitost, nikoho nenapadne, že se jeho vlastnictvím dopouštízločinu. Prostě na to nevypadá . Zohledníme-li však existenci obrovské mašinerie - aťužú ředníků, nebo provozovatelů technických zařízení, která umožňujíspojenímobilem - vidíme, že za oním jedním zbytečným telefonem se skrývajídesítky tisíc ú ředníků a techniků vykoná vajících zbytečnou prá ci - umožňujícím lidem, aby zbytečně (a mobilně ) telefonovali. Za jedním mobilním telefonem se - mechanismem giganta, který zajišťuje jeho provoz - skrývajíi megawaty energie vyplýtvané na ony zbytečné hovory a miliony tun ropy přemě ně né na umě lou hmotu, ježje nejoblíbeně jším materiá lem zpracová vaným Soukolím.


Všechny tato energie byla vyplýtvá na a všechna ta umě lá (a neodstranitelná , zhoubná ) hmota byla vyproduková na jenom díky tomu, že se dostatečně velký počet tupanů nechal zblbnout manipulacíreklamních profesioná lů pracujících pro Soukolí. Nyníkrá tkou odbočku ke klasifikaci drog: Jak zmiňuji na více místech této knihy, za zá kladní dě lenídrog považuji jejich polaritu, barvu. Zhoubné mužské soutě živé syntetické bílé prá šky na straně jedné, využitelné ženské kontemplativnípřírodníčerné kusy. Amorfnísvinstvo ze zkumavky versus strukturovaná přírodnina. Považuji všechny černé drogy za ná stroje, kterými lze prohlubovat sebepozná níi pozná ní složitých systémů typu Kosmos. Jsou totižprostředkem pozná vá nívlastního mozku, procesů vlastnípsychiky. Mozek a psychika jsou strukturou typu Kosmos - díky izomorfii struktur lze skrze studium vlastnípsychiky a prožívá ní, jejích procesů, nahlé dnout princip fungová ní všech struktur typu Kosmos. Šedesá tá léta z nepochopeníakcentovala halucinogennídrogy - psylocibin a LSD (LSD je navíc ve vě tšině případů plně syntetické), nazvala je "psychedeliky" a postavila na piedestal. "Psychedelické" drogy se v pozná vacím potenciá lu od ostatních černých drog lišírychlostía akcelerací, se kterou nastá vá multidimenzioná lní, ne-rigidnívidě nísvě ta a ega konzumenta. Od černé ho opia také tím, že nevytvá řejízá vislost. Žá dný kvalitativnírozdíl v pozná vacím potenciá lu, ve schopnosti pomoci konzumentovi zbavit se dogmatických klapek na očích, mezi nimi a ostatními černými drogami však po letech jejich konzumace nevidím. Marihuana i hašiš - čaras - majístejný "psychedelický" potenciá l jako přírodníhalucinogeny. Ná stup onoho multidimenzioná lního vidě nístruktur, vidě níne-existence Absolutního Dogmatu, vidě nínesmyslnosti Vůdců, Zdvižených pravic, Jednotného Budovatelského Nadšení, však urychlístejně jako klasické přírodníhalucinogeny. Rozdíl mezi pozná vacím potenciá lem čarasu a psylocibinu je stejný, jako rozdíl v jízdě na plný plyn po dá lnici z Prahy do Brna. V prvním případě ovšem jedete na Kawasaki 750ccm, v případě druhém pak fordkou. V prvním případě budete v místě určeníopravdu hned. Pokud dojedete živí. V druhém to chvíli trvá - ale ona doba strá vená na dá lnici je přece jenom výrazně kratší, nežkdybyste krá čeli pě šky. Pravdě podobnost, že se zabijete, je samozřejmě pořá d pomě rně vysoká - jedete na plný plyn, berete psychotropnílá tky, drogy. Ale ve srovná nís halucinogeny je to přece jenom bezpečně jší. Přesto - stejně jako ony - marihuana doká že svému konzumentovi usnadnit pohled z "druhého břehu". A pohledem z druhého břehu rozumíme zůstá vat nezasažen, nepozmě ně n hloupostmi, ani kdyžjsou cíleně vytvořené specialisty. Zůstá vat nezasažen manipulací, neprodá vat pravdu za souhlas veřejného míně níči předsudku. Kuřá ci marihuany mívajíve srovná nís ostatnípopulacíodlišný hodnotový žebříček. Mnohem menšímíru v ně m hraje konzum, a minimá lníroli pak konzum onoho typu zbožía služeb, které produkuje Soukolí. Hloupým příkladem: Nezná m kuřá ka marihuany, který by pravidelně , často a s potě šením pojídal hamburgery. Kouřit marihuanu je tedy podle mého soudu legitimníi pro ty, kteřísi sami od sebe


neuvě domujínesmyslný kolobě h manipulace a umě le bodované zá vislosti na obtížných nesmyslech, participujína ně m a spoluvytvá řejítak zlo a utrpení. Protože vystoupit z tohoto kolobě hu, minimalizovat svoji vinu za utrpení, zestejnová ní, ochuzová nía ničenísvě ta, je jedním z má la smysluplných motivů. Technická pozná mka: Používal jsem v předchá zejících řá dcích opakovaně termínu Soukolí takovým způsobem, že jsem mohl vzbudit dojem, že ono Soukolípersonifikuji, že vidím ně jaké "velké spiknutíkoncernů" či ně jakou podobnou blbost. Nikoliv - ono Soukolíje vytvá řeno množstvím na sobě nezá vislých a formá lně často zcela rozdílných společenských struktur. Společné majíto, že jsou postaveny na principu odcizení, ne-odpově dnosti. Proto se chovajípodobně a při pohledu zvenčíse jejich chová nív čase může (díky tomu, že je u všech stejně ú čelové a u všech stejně cílené, zamě řené k nelegitimnímu zisku) jevit i koordinovaným. Tato faktická koordinace ovšem nenípředpokladem pro jakékoliv hypotézy o ně jakém řízení. Jediné "spiknutíkolem drog", které objektivně existuje, je univerzá lní spolčeníhlupců - každý blbec sá m za sebe, za svým (bezpracným) korytem. Je-li jich však dostečný počet, jednají, jako by byli domluvení. Nejsou. Přesto jejich konkrétní(a vzá jemně předem nesehrané) skutky vytvá řejíkolečka Soukolí, na které m jede tento živočišný druh a možná i planeta do zhouby.

Místo ve společnosti Posledním bodem, pro který je možné považovat kouřenímarihuany za legitimnía tolerovatelnou zá ležitost, jsou aspekty společenské v "klasickém slova smyslu". Marihuana, respektive jejíkonzumace, může ochrá nit čá st z tě ch, kteříinklinujík drogá m, před pá dem k drogá m tvrdým. Je samozřejmé, že ne všechny - ale čistě postavením jisté "sociá lníbariéry" jsou lidé , kteřímohou nakoupit marihuanu v lé ká rně či coffee shopu nebo si ji vypě stovat, méně ohroženi tvrdou drogou. Nestýkajíse totiž(jako v situaci, kdy je tolerance k marihuaně ve společnosti malá a trá va se proto stá vá předmě tem ilegá lního obchodu) s dealery, kteříobvykle nebývajíspecializovaníjen na konopné drogy, ale nabízejí všechno. A rá di nabídnou i dražšítvrdé drogy. Posledním bodem, který činíz marihuany toletovatelnou a legitimnízá ležitost, je chová ní intoxikovaných. Ve srovná nís chová ním lidíintoxikovaných legá lním alkoholem jsou zkouřenci mnohem snesitelně jší- agresivita se prakticky nedostavuje, chutě řídit motorové vozidlo bývajímalé, dokonce ani výtržnosti se netropívají. Kdyby pijá ci alkoholu zamě nili svoji drogu za marihuanu, bylo by v této zemi líp. Ubylo by trestné činnosti, dopravních nehod i zá vislostí.

MARIHUANA - PREVENCE DROGOVÉ ZÁVISLOSTI


Prevence praktikovaná stá tem - principy ú činné protidrogové prevence - jejíkonkretizace

Marihuana a ostatníkonopné drogy bývajíposuzová ny a hodnoceny z mnoha aspektů. Vytvoříme-li jakýsi souhrn všech hodnocenífunkcítéto drogy ve společnosti (bílé ), zjistíme, že trá va je považová na za jed a zlo. Prakticky nikdo si neuvě domuje, že rozumný přístup k marihuaně je nejlepšíprevencídrogových problémů ve společnosti a drogové zá vislosti stovek a tisíců drogovými problé my ohrožených, především mladých lidí. Při jakýchkoliv ú vahá ch o prevenci, ovlivňová nídorůstajícígenerace, formová níjejího postoje k drogá m etc. je především nutné zohlednit, jaké psychologické faktory k užívá ní drog vedou. Je to cosi, čemu se v sanskritu říká dukha a do češtiny je to s vě tšínebo menší mírou nepřesnosti překlá dá no jako utrpení, existenciá lníú zkost, existenciá lnífrustrace. Tato dukha, neukojená žízeň po životě , je primá rním motivem, který žene lidi k tomu, aby drogu zkusili. Je samozřejmé , že pro mnoho uživatelů je zdá nlivě primá rním motivem pouhá zvě davost ale i zvě davost zkusit ně co, o čem je dobře zná mo, že je rizikové , nebezpečné a potenciá lně zhoubné, je projevem oné frustrace, nespokojenosti, zpruzenosti či jak ono nešťastné slovíčko nejlépe významově převést do našeho příliš konkrétního jazyka. Zvě davost tedy přivede mladého člově ka k experimentům s drogami. Může si v současném bílém svě tě demokraticky vybrat - drogu legá lní, ale tvrdou, způsobujícífyzickou zá vislost, tě žké zdravotníkomplikace a kvanta celospolečenských problémů. Totižalkohol. Druhou možnostívolby je výbě r drogy ilegá lní. V současné legislativnísituaci a při stavu společenského vě domíve vztahu k drogá m si mladý vybírá z pro ně ho (a pro jeho rodiče, učitele, babičky a celé ´ dospě lé´sociá lníprostředí) víceméně srovnatelné šká ly ilegá lních drog - to, zda sá hne po trá vě nebo po heroinu, v podstatě zá visína jeho osobním, individuá lním vzdě lá ní, které v 95% českých rodin nemohl získat doma. Protože jeho rodiče, ti, kteříjej majívychovat a pomoci mu vybudovat nezhoubný postoj k drogá m, o ilegá lních drogá ch nic nevě día jejich reakce na byťjen zmínku o nich jsou motivované především ú zkostí. Tedy: To, zda sá hne po (ilegá lní, ale ú nosně rizikové) merihuaně , nebo po (ilegá lním, a neú nosně rizikovém heroinu) zá visípředevším na tom, jak si onen postoj k drogá m zformuloval sá m na zá kladě informacírelevantních v prostředíjeho vrstevníků, spolužá ků, kamará dů. Experimenty s tvrdými drogami jsou však natolik rizikové (a platíto samozřejmě i pro legá lní, tolerovaný a často dokonce společensky žá doucíalkohol), že výše popsaný stav - kdy je nejen rozhodová ní, ale i formová nípostoje k drogá m z hlediska jejich škodlivosti v podstatě plně ponechá no na onom drogou ohroženém, mladém a nezkušeném člově ku - je neú nosný a nemravný. Optimá lníformová nípostoje k drogá m (optimá lníz hlediska minimalizace počtu lidí, kteřísi nabě hnou do problémů s drogami, optimá lníz hlediska počtu na drogy zemřelých, optimá lníz hlediska minimalizace počtů zá vislých na tvrdých drogá ch včetně legá lních) však nemůže spočívat na lži, vlastníneznalosti onoho formovatele a jeho


neú nosné m pokrytectví- jak tomu dnes je. Optimá lníformová nípostoje k drogá m je především pravdivým informová ním o jejich rizicích. A to v dnešníČeské republice prakticky nenajdeme. Nenajdeme dostatečně zviditelně nou informaci o to, že marihuana je sice pě kné svinstvo, ale rizika jejího kouřeníjsou plně srovnatelná s riziky denního kouřenítabá ku. Že všechny další psychotropnílá tky ve společnosti užívané (kromě kofeinu v ká vě a čaji) jsou mnohem vě tší svinstvo. Včetně legá lního a neú navně propagovaného alkoholu. Pokud by byla čistě tato informace zviditelňová na a zveřejňová na dostatečně intenzivně , vě řím, že by výrazně ubylo nových zá vislých - jak na tvrdých drogá ch ilegá lních, tak na legá lním alkoholu. Je nesmysl předpoklá dat, že mladílidé ohroženídrogou jsou idioti. Naopak - sedmná ctiletý člově k je díky své ne-opotřebovanosti, čerstvosti a ne-ú navě v mnohém moudřejší, nežbude za dvacet let poté, v sedmatřiceti. Mnoho z tě ch, kteřídnes začnou s tvrdými drogami a postupně se s nimi dopracujíažk zá vislosti, ú padku a smrti, by spokojeně zůstalo u trá vy. Proč podobná protidrogová propaganda nefunguje, kdyžvýše načrtnutá ú vaha je nekomplikovaná , tě žko zpochybnitelná a nic objektivně nebrá nív jejírealizaci? Filosofické kořeny jsou zjevné : Profesioná lníprotidrogovíbojovníci by museli slevit ze své (sice nereá lné , ale jejich) představy společnosti bez drog. Museli by slevit ze svých požadavků na manipulaci lidmi - nemohli by jako dnes zavírat lidi do vě zeníza výrobu či drženílá tky, která je méně škodlivá nežlegá lně vyrá bě né substance. Museli by se smířit s tím, že ve společnosti sice nenítolik problémů s drogami, ale nesporně v níjsou snadno k nalezanídrogy - byť mě kké, přírodnía má lo rizikové. A to se blbě vykazuje, na to se blbě chytajívoliči, špatně se na to získá vá rozšířenípolicejních pravomocí, tě žko se s tím budujínová křesla represionistických ú ředníků, blbě se s tím zaklá dajínové a nové ú řady, které stojívíce a více peně z a ve kterých lze zbytečně ji a zbytečně ji ú řadovat a manipulovat s nevinnými. A nic jiného, nežú řadovat více a více, zbytečně ji a zbytečně ji, manipulovat brutá lně ji a arogantně ji, nenícílem ú ředníka. Proto se dosud nikde nestala takto postavená protidrogová kampaň - byť by byla zjevně efektivní- kampanívlá dní. Proto za nínikde a nikdy nebyly utrá ceny peníze, které v daních platíme za boj s drogovými problémy my všichni.

Pokrytectví, diletantismus a marnost Z výše uvedeného vyplývá , že stá t by mě l (zkratkovitou metaforou) vylepovat bilboardy s ná pisy: DROGY JSOU SVINSTVO, KTERÉ MÚ ŽE DOVÉ ST ČLOVĚKA DO HROBU! KDYŽ UŽ JE CHCETE BRÁT, KUŘ TE MARIHUANU! VŠE DALŠÍ JE HRA SE SMRTÍ! A v podpůrné protidrogové kampani by mě l maximá lně teze v bilboardovém hesle zviditelňovat - vě rohodným a přijatelným způsobem. Ve skutečnosti já drem všech protidrogových osvě tových kampanívypadá tak, že před víceméně poučené mladé předstoupív jejich očích naprosto nevě rohodná žlučovitě se tvá řící osůbka nezdravého vzhledu, neurotického drženítě la, v nepadnoucím tesilovém obleku, dederonce s otřepeným (ale ještě dobrým!) límcem, kravatě módnív roce 1982 a umolousaném bílém plá šti. Představíse titulem a začne ú zkostně drmolit o tom, kterak konzumace jakýchkoliv drog nezbytně a nevyhnutelně vede k zá vislosti.


Mladí, kteříjsou v auditoriu, po třech minutá ch protidrogové předná šky dostanou chuťna jointa a po deseti minutá ch jim předná šejícídefinitivně zpochybníi tvrzení, že konzumenti heroinu nemívajísnadný a růžový život. Od metafor ke konkrétním příkladům "oficiá lní" či "konzervativní" stá tníprevence. Protidrogovou prevencíklasické ho, výše popsaného typu se u ná s zabývá například pan primá ř Nešpor z Bohnic. Jeho image je víceméně shodné s popisem symbolu předná šejícího z předchozího odstavce. Užvizuá lně je tedy pro lidi, kteříjsou drogovou zá vislostínejvíce ohroženi - tedy pro pubescenty a adolescenty - nevě rohodný, nepřijatelný, mezi nimi a jím zeje propast odlišnosti generační, postojové, hodnotové i vkusu. Tím je vytvořen první problém - jakékoliv informace od člově ka, který má naprosto jiné normy neždrogou ohrožení, je méně vě rohodná , jejíakceptace je obtížně jší. Ve svých předná šká ch se pan primá ř Nešpor zamě řuje na to, aby vychová val, vzdě lá val, předě lá val a usmě rňoval. Jakékoliv formová nípostoje doporučová ním "dě lej to a nedě lej tohle" je mimořá dně obtížné a funkčníprakticky výjimečně - témě ř výhradně v situaci, kdy je onen doporučujícípro toho, komu je doporučová no, extrémně vě rohodnou autoritou. V situaci, kdy doporučujícísvými ná vody neprudía nevnucuje je, v momentě , kdy si "žá k" přichá zíspontá nně , dobrovolně , z vlastníiniciativy a za cenu ně jaké obě ti k "Mistrovi" pro radu a podaříse mu tuto radu z "Mistra" dostat. Tehdy - a ani tehdy ne stoprocentně - může ně jaké doporučová nízmě nit postoj a chová ní"žá ka". V jakékoliv jiné situaci je doporučová nía poučová nív nejlepším případě zcela neefektivní, v případě horším kontraproduktivní. Prudí-li nevě rohodná osoba svými doporučeními typu "neberte drogy" dosti intenzivně , může dokonce chuťna drogu vyvolat. Mechanismus je jednoduchý - vě c, kterou tak nepřijatelná osoba označuje za nežá doucía doporučuje ji nečinit, bude v hlavě mladého (a často "zašprajcnutého") vě cílá kavou a přitažlivou. Pan primá ř Nešpor tedy vá šnivě doporučuje drogy nebrat - navíc obvykle v situaci, kdy jsou na "protidrogovou besedu" mladínahná ni učitelstvem místo matematiky či, cožje ještě horší, ji povinně navštívíve své m volné m čase. Dalšícharakteristikou Nešporových předná šek je jejich lživost. Aťužpřímo, nebo skrytě , je v pá ně Nešporových předná šká ch nebezpečídrog zveličová no. Je jim lživě upírá n jakýkoliv pozitivníefekt, jsou prezentová ny jako vě c "špatná o sobě ", bez jakýchkoliv pozitivních obsahů. A podobně jsou přehá ně ny, zveličová ny a fabulová ny rizika drog ažke tvrzením typu "jeden joint znamená zá vislost". To je samozřejmě zcela zhoubné v situaci, kdy oni mladía potenciá lně drogou ohrožení posluchači protidrogové besedy majíužvíceméně v zá kladním členě nírizikovosti drog sami jasno, mnozíz nich majívlastnízkušenost (vě tšinou s marihuanou) a doká žou prostě a jednoduše na zá kladě vlastnízkušenosti rozpoznat, že ten pá n na pódiu nemluvípravdu. Což samozřejmě totá lně diskredituje pravdivost veškerých informací, které ten pá n říká - i kdyby tentokrá t výjimečně pravdivé byly. Dalšíslabinou oficiá lních protidrogových akcíje jejich nepoctivost, odflá knutost a viditelná povrchnost (akce jsou koncipová ny tak, aby je bylo možné VYKÁZAT, ne aby fungovaly v realitě ). Opě t použuji příklad z profesního působenípana primá ře Nešpora. V dobá ch, kdy ještě existovala stá tníinstituce Ná rodnícentrum podpory zdraví, vyšla z jejíprodukce


brožurka Přehled drog a jejich ú činků. V tirá ži je napsá no: Recenzoval prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. Brožurka je určena učitelům a vychovatelům, tedy tě m, kteřípodle níbudou poučovat dnes užpomě rně drogově vzdě lané mladistvé o drogá ch. Užna straně 4 na barevné fotografii, která představuje tě kavé lá tky, najdeme prvníkravinu: Zleva je na fotce lá hev perchloretylenu, benzinu a toluenu. Cožskutečně jsou tě kavé lá tky. Jako čtvrtou lá hev na fotce najdeme lá hev Ironu - který je sice zneužívá n alkoholiky, ale proto, že obsahuje hojně alkoholu a dá se chlastat. S tě kavými lá tkami - organickými rozpouště dly - nemá naprosto nic společné ho. Doplňujíxítext k fotografii (na straně 5) pak pravío způsobu užívá ní- a dočteme se, že tyto lá tky se zneužívajíinhalací, čichá ním. Čichat Iron opravdu nejde. Ještě vě tšíblbost najdeme na straně 8 - kde fotografie představuje tlumivé lá tky. Mezi krabičkami Diazepamu a Alnagonu se skvílahvička Solutanu a tuba Ephedrinu. Cožjsou, jak je všeobecně zná mo, naopak stimulancia - lá tky budivé. Ostatně - jen o stranu dá l - je stejná tuba s Ephedrinem prezentová na mezi lá tkami stimulačními. Snažil jsem se od pana primá ře Nešpora zjistit, jak je možné, že je podepsá n jako recenzent pod kravinami, které jsou zjevné absolventovi 1. ročníku gymná sia. Vysvě tlil, že recenzoval pouze text, nikoliv celou knihu, ve které je jako recenzent označen. Nejde tedy z jeho strany o hrubou neznalost, pouze o hrubou nezodpově dnost jak jeho (tehdy byl snad na čtvrt ú vazku zamě stnancem NCPZ), tak ostatních spolupachatelů brožury. Prostě o šlendriá n, o potřebu "vyká zat vydá níbrožury", nikoliv o snahu vydat ně co, kde by nebyly ú plné nesmysly a co by snad mohlo trochu zlepšit situaci na drogové scéně . Upozorňuji, že jak vydá níknihy, tak autorské honorá ře (i honorá ř recenzentovi) byly vyplaceny z peně z daňových poplatníků. Ať užformou přímých honorá řů, nebo platem za čtvrtú vazky, šlo o vyhozeníz danívybraných peně z oknem. Posledním chronickým neduhem oficiá lních drogových kampaníje jejich pokryteckost. I v momentech, kdy se jejich autoři pokoušejízprostředkovat pravdivé informace (například že tvrdé drogy přivedou své ho konzumenta velmi často do vá žných problémů či do hrobu), zůstá vajíu zprostředková nía nejsou ochotnítyto informace ohroženým mladým lidem uká zat přímo - cožje opě t nejú činně jšía nejefektivně jšízpůsob změ ny postoje. Domnívá m se, že ono přímé uká zá níná sledků konzumace tvrdých drog nenív oficiá lních drogových kampaních užívá no ze dvou důvodů: Za prvé se jejich autorům jaksi nezdá ukazovat ně co, co je opravdu syrové a nehezké. To je samozřejmě zcela absurdnía smě šné, navíc patogenníná sledky konzumace tvrdých drog totižv realitě opravdu syrové a nehezké jsou. Druhý, podvě domý motiv, proč neníprincip přímé prezentace syrové informace užívá n, nachá zím v tom, že by se při jeho použitímusel ú ředník vzdá t svého ega, vzdá t manipulace a to se mu samozřejmě nechce. Uká že-li se přímá informace a upustí-li se od ponaučová ní, nenív aktivitě obsaženo ono sladké manipulová nís momentá lně podřízenou bytostí, on sladký ná boj redukovatelný na výkřik "opíchat ně koho zezadu". Uká že-li protidrogový bojovník mrtvolu člově ka, který umřel na předá vková ní, připravuje se o sladkou manipulaci, kterou prožívá , kdyžvyprá vío tom (on zasvě cený, který vidě l, tě m blbým, podřízeným a nezasvě ceným, kteřínevidě li), jak se dá na předá vková níumřít. Uká že-li přímo, on sá m vlastně vypadá vá ze hry. A to se mu nechce. Proto oficiá lníprotidrogové kampaně obvykle nefungují. A i kdyžse povede ně co, co neníod počá tku odsouzeno k zá niku (má m na mysli konkrétně kampaň Stop drogy!, jejížvýtvarný motiv z bilboardů - zhroucenou dřevě nou loutku - má veřejnost dosud v pamě ti), velmi rychle se pozitivnípřínosy akce rozplynou v dozvucích finančních skandá lů, kdyžse má kampaň


zaplatit. Poslanec Severa, důležitý iniciá tor celé zmíně né kampaně , dosud čeká na soud, kde se bude řešit, kam se vlastně podě ly peníze sehnané na akci od sponzorů. Soukromé či nadačnípreventivníaktivity, které u ná s probíhají, jsou naopak efektivnía funkční- je to však jiná kapitola. Neplatíje stá t, ale dě lajíje konkrétníjedinci jako (například - je jich samozřejmě mnohem víc) nestoři české protidrogové scé ny dr. Douda, dr. Presl či dr. Bém. Jejich aktivity však prameníze soukromé iniciativy, nikoliv z iniciativy stá tu, který by se o protidrogovou prevenci mě l starat a který na to od daňových poplatníků vybírá peníze.

Co se dá dě lat? V dobá ch svých studiíjsem kdesi v antikvariá tu koupil knihu Eduarda Urbana Toxikomanie. Vyšla v roce devatená ct set sedmdesá t tři. Na jedné z ilustračních fotografií, pořízené v ně jakém skandiná vském mě stě , byla ulice na periferii. Na slepé zdi jednoho z domů byly v nadživotnívelikosti namalová ny pravá ú mrtníozná menínarkomanů, kteříumřeli na předá vková ní. Pod tím jediné lakonické slovo. Heroin. Za dvaatřicet let, které jsem strá vil ve svém tě le, jsem experimentoval s vě tšinou dostupných drog. Heroin jsem mě l - čistě ze zvě davosti - jednou. Celá moje intoxikace byla poznamená na strachem a ú zkostí. Tedy ně čím, co moje experimenty s jinými (byťtřeba rizikově jšími) drogami nedoprová zelo. Myslím, že onen strach, neustá le přítomné vě domíPOZOR SMRT, pochá zelo z oné černobílé a mizerně vytiště né fotky. Ta parte na zdi byla totižskutečná ozná menío smrti, ne ně jaké zprostředkované poučová ní nevě rohodného strejdy v bílé m plá šti, který tlachá o tom, kterak všechny drogy vedou ke šptnému konci. Po letech - koncem roku devadesá t pě t, kdy užmoje zkušenosti s drogami dosá hly takové míry, že jsem pocítil výraznou potřebu udě lat alespoň ně co pro to, aby neumírali dalšía další zbytečné obě ti užívá nídrog, jsem usedl k počítači. A napsal projekt protidrogové kampaně ZRCADLO. Mě la tři čá sti. Dvě mě ly zajišťovat časopisy, jednu televize. Všechny tři čá sti mě ly společnou filosofii - ne poučovat, ale ukazovat pravdu o drogá ch bez nejmenších komentá řů a vysvě tlení. V časopisech se mě ly otiskovat ú mrtníozná menínarkomanů, kteřízemřeli v souvislosti s užívá ním drog. V televizi v krá tkých šotech totéž. Navíc obohacené o výpově di zasloužilých toxikomanů, kteříby o drogá ch říkali ne obvyklé varovné kecy, ale pouze to, jak dlouho a jak často je berou. To, kam podobné branívede, by demonstrovali vlastním bytím, tím, jak vypadají, mluví, myslí. Sepsal jsem tedy projekt a předložil ho. Dr. Petru Bílkovi - šéfredaktorovi Reflexu. Petru Tafilovi - vydavateli časopisu Public Reality. A panu Mathému, řediteli veřejnoprá vní televize, která má ze zá kona jisté ú koly a poslá ní. Pá ni šéfredaktoři (které k tomu nic nenutilo) mi odpově dě li promptně a kladně . Kdyždodá m parte, bude se tisknout. Pan ředitel Mathé mi - zá kon nezá kon - neodpově dě l vůbec, i když jsem odpově ď urgoval čtrná ctkrá t. Začal jsem tedy shá ně t parte.


Po prvníneú spě šné ná vště vě v rodině . jejíž(dospě lý) syn zemřel na předá vková ní, jsem přestal. Nemě l jsem na to sílu. Pak jsem ale probral krabici, ve které uchová vá m papíry, dopisy a fotky z mé vlastníhistorie, a zjistil, že minimá lně tři moji přá telé a zná míužna drogy umřeli. A pak se dlouho nedě lo nic. Vě ci se daly do pohybu nikoliv díky mě . Jednoho večera (za vším hledej ženu) mi zavolala paníLenka Antošová , která vede knihovnu a informačnístředisko dvorského gymná zia. A že jestli nechci udě lat ve Dvoře pro mladé předná šku o drogá ch a výstavu fotek. V ná sledujících ně kolika dnech jsme protelefonovali asi tisíc korun. PaníAntošová pak sehnala sponzory, galerii, pozvala dvorské školy, vytiskla plaká ty, zprodukovala nocleh, a asi tisíc dalších vě cí. Já nazvě tšoval fotky a Petr Tafil mě s nimi odvezl do Dvora. Bylo sedmná ctého října, dvaná ct hodin v poledne. Fotografie byly dvou typů. Na jedně ch byla krá sa drog - v Indii pořízené kýčovité krá sno zá tišífetujících sadhú ů, nasklá daných vá lečků hašiše, rostlin konopía podobně . Ona krá sa nesporně je součá stíživota s drogou, zatajovat to je zhoubná lež. Tento aspekt života s drogami byl doprovozen druhou strá nkou mince. FotografiíMichala N. (autorem fotky je Petr Jediná k), který umřel loni na podzim na předá vková níheroinem. FotografiíPavla P., který svůj život totá lně spojil s čarasem, hašišem, a žil v Himalá ji. Fotku jsem pořídil na podzim devadesá t pě t v Indii. Od té doby o Pavlovi nikdo neslyšel. A fotografiíparte Jakuba K., který zemřel před třemi lety na totá lnídevastaci organismu způsobenou nezřízenou konzumacívšech dostupných drog. Ještě nežjsem začal fotky instalovat, dozvě dě l jsem se, že se okresníprotidrogový koordiná tor nechal slyšet, že mě nechá na vernisá ži zatknout. Považoval jsem to za leža tendenčnídrb. Přesto jsem se zatčením víceméně počítal. Aždo vernisá že se žá dnípolicisté neobjevili, a na vernisá ži jsem zahlédl přímo koordiná tora. Požá dal jsem ho tedy, aby veřejně vyslovil, co proti akci má . Předstoupil před publikum a sdě lil, že nic - mě l jsem pravdu, zprá va o jeho prohlá šeníbyl drb. Hodinu po vernisá ži začala prvníbeseda. Tentokrá t pro dospě lé . Nic jsem nevyklá dal - jen jsem vysvě tlil, že má m letité zkušenosti s konzumacídrog, především konopných, a jestli divá ci majídotazy, nechťse ptají. Ptali se. Stejně jako divá ci čtyř besed, které ná sledovaly druhý den. To však užbyli ti, kterých se ohroženídrogovou zá vislostíbezprostředně týká . Mladí. V průbě hu celé akce mě nikdo nezatknul - ojedině lé výpady z řad publika spíše budily dojem, že jejich autor spíše potřebuje veřejně zaujmout stanovisko, že mě nemá rá d, nežže by chtě l polemizovat. Při předposledníbesedě vystoupila z auditoria dvorská advoká tka a nabídla pro budoucnost - mladým zdarma prá vníporadu, dostanou-li se do drogového průšvihu. Což pro mě znamenalo, že akce mě la ně jaký smysl. Jinak ji samozřejmě nemohu hodnotit, snad postačícitace tisku: Martin Biben v MF Dnes 19.10. - cituje ú častnici besedy: "Podobnou besedu o drogá ch jsem nikdy nezažila. Vždycky ná m jen ně kdo ká zal, co můžeme a co ne. Doležal mluvíotevřeně . Přizná , že si trá vu zapá lí, ale synovi by to nedoporučil ani nezaká zal." řekla po besedě sedmná ctiletá studentka Gabriela Karadžosová . Bedřich Machek v Krkonošských noviná ch 21.10.: Určitě šlo o zá ležitost, která vyvolá různé ná zory i reakce. Ale i díky tomu si mnozízačínajíuvě domovat, že zá vislosti všeho druhu


jsou, bohužel, jižnedílnou součá stínašeho denního života. I kdyžsi to často nechceme připustit. Nejen ohlas v tisku, ale i reakce mých přá tel, kteříakci vidě li, mi dodala jistého optimismu. Po "Krá se drog" mi Viktor Souček a JiříHevler (sice kamará di, ale také soukromímajitelé agentury Riff Raff) nabídli, že vydají- bez sponzorů, za vlastnípeníze - z osmi vystavených fotek pohlednice. Na zadnístraně bude adresa na ně které nízkoprahové zařízeníjako Drop In nebo K-centrum. Pohledy zaručeně neskončív rukou lidí, kteřítrá víveškerý volný čas stolním tenisem. A drogou ohroženítak dostanou adresu, na kterou se můžou v případě havá rie obrá tit o pomoc. Marek Dušá k, se kterým jsme udě lali ně kolik televizních dokumentů, mi zase (soukromně ) nabídl spoluprá ci při tvorbě oně ch televizních šotů. Možná je i ně kdo bude vysílat. Se (soukromým) nakladatelstvím VOTOBIA jsme domluvili spoluprá ci na ně kolik knih postavených na stejném principu, ale textově . Takže si myslím, že v této zemi si vlastně lidé UVĚDOMUJÍ zá važnost drogového problému, jsou ochotni ně co DĚLAT, a jedinou překá žkou kvalitně jšídrogové prevence v našízemi je protidrogová politika stá tu a kroky vyšších stá tních protidrogových ú ředníků. Zá roveň důrazně protestuji proti tomu, aby stá tníprotidrogové ú řednictvo bylo placeno z mých daní, neboťje naprosto nefunkční. Nenídokonce ani schopno (jak jsem udě lal já ) okopírovat třiadvacet let starou metodu popsanou v bě žně dostupné populá rně naučné literatuře.


VYHULENO

Ú činky marihuany

Nevě noval jsem zatím žá dný prostor popisu působenímarihuany - především proto, že jej nepovažuji za plně verbalizovatelný. Prá ce na této knize však trvaly ně kolik let - a samozřejmě jsem se i při pobytu v Indii v myšlenká ch zabýval problémy, které v textu popisuji. Čistě z potřeby psá t jsem si vedl deník. Čá st zá pisků jsem psal ve stavu silné intoxikace THC - zhulenej napadrť. Ně které z nich v neredigované verzi přiklá dá m. Vypouštím všechny jména konkrétních osob, neboťse domnívá m, že prá vě přesně jší(byť bezohledně jší) nazývá nía chá pá níně kterých procesů je prá vě tím, co pro mne činíz marihuany pozná vacíinstrument. Bohužel se však přesné nazývá níkonkrétních činů konkrétních jedinců může tě chto jedinců dotknout. Společné ovšem oně m konkrétním jedincům je, že velmi výrazně ztrá cejísvou lidskou identitu a stá vajíse spíše materializovaným výsledkem prá ce profesioná lního tvůrce Image. Odtud jejich společné jméno. Ná sledujícířá dky tedy ukazují, jak to vidízkouřenej člově k.

Pokusme se nejdřív analyzovat, co je praktickou omyvatelnostía v čem je jejíabsolutnízhoubnost. Jak je všeobecně zná mo - veškerá dharma dharmy je, že nejsou žá dné dharmy, ač tato dharma nedharmy je sama dharmou... Jak tedy teď, když dharma o nedharmě je předá vá na, může dharma o dharmě být dharmou? Neníničeho k předá ní, neníničeho k pochopení, nenížá dná dharma, kterou by bylo možné vyjá dřit slovy. Dharmou rozumě jme to, co je - a co může být bez rozšiřová nívšeobecné ho ú padku ažna vě ky vě ků, amen. A-dharmou, tím, co je proti dharmě , naopak rozumě jme to, co v sobě onen všeobecný ú padek obsahuje, zvyšuje ho a činísvě t místem vhodným pro stvořeníjiného typu, nežjsou cítícíbytosti. A-dharmu, praktickou omyvatelnost, budu charakterizovat výkřiky. Image. Igelit. Dva roky podmíně ně pro partičku, která v Písku utopila mladého Ciká na. Veřejně kradoucíCiká ni v pražské tramvaji číslo 22. Hamburger. Reklamy na TV Image. Smutná skutečnost, že kromě Reflexu užv českých časopisech není(nejen pro moje) alespoň trochu ne-povrchníčlá nky místo. Masová podpora fašizujícího ná vrhu protidrogového zá kona poslance Image. Má m jě ště křičet? Lé pe na příkladech.


Pan Image z TV Image má knírek, vymydlený obličej a sako. Šaramantnívzhled rumunské ho chlapce z malé vísky u mě stečka Saska Romina, který se dal k Ciaucieskově armá dě a dotá hl to na seržanta. (Nejde o laciný přímě r - s takovým vojá čkem jsem kdysi v oné rumunské vísce sedě l v hospodě . Bavil se se mnou, neboťjej v armá dnípřípravce naučili anglicky a on, kromě vyžehlené ho ksichtu ukazovaného užvrá sčitým spolužá kům - země dě lcům, kromě vymydlené košile ukazované užzapraným halená m svých spolužá ků, potřeboval uká zat ještě to, že je v CIZÍM jazyce schopen komunikovat s CIZINCEM. Dal mi kentku - dlouhou 100 mm. V Rumunsku to tehdy frčelo, bylo to nóbl kuřivo. Ostatníkouřili Maramureš. Samozřejmě jsem na ně j zapomně l, a teprve poté, co jsme ú spě šně a s jejich souhlasem svrhli komunisty a začala jako jeden z prvních výdobytků luzovlá dy (optimá lnípřeklad slova demokracie) fungovat TV IMAGE, znovu se mi zjevil před očima. (rozumě j za očima. Má m od Pá na Šivy, skrze jeho vlasy, schopnost promítat si v případě potřeby skoro vše, co jsem kdy uvidě l, na vnitřnístranu čelníkosti a vidě t to znovu do podrobných detailů. Nevím, zda jsem mě l tuto schopnost užtehdy, kdy jsem ještě Jeho vlasy nekouřil. Sledoval jsem tedy mladé ho rumunského prosťá čka, ze které ho čišela jednoduchost, na obrazovce české privá tnítelevize. TO PŘ ECE NEMÚ ŽE BEJT TĚMA DROGAMA!!! Pak jsem zjistil, že se jmenuje Image a na TV Image NOVA se objevuje ještě v jednom vydá ní, tentokrá t jako Image s jiným pseudonymem. Vypadajíú plně stejně . Od té doby marně přemýšlím - a chybími motivace přiblížit se k nim a hmatem ově řit - zda je to hra, nebo tupost. Zda jejich oká zale prezentovaná povrchnost a ne-autentičnost je HRANÁ, a tudížpramenícíze zla a vě domí, že se takto stanou milá čkem luzy a zbohatnou za ú čelem ná kupu symbolů imponujících luze. Anebo zda pá nům připadajíjejich vtípky opravdu vtipné, zda se pan Image opravdu učínazpamě ťtelefon do Image-hry o peníze, a zda je tedy jejich bytíjenom produktem mdlého ducha a autentické mě lkosti a povrchnosti. Koneckonců - je to JEDNO, užBuddha vě dě l, že zlo - chtě ní- je funkcínevě domosti. Důležité je, že pro bytí mezi Ašía Hodonínem jsou tito pá nové POZITIVNÍM REFERENČNÍM MODELEM. Přestože svým šašková ním se dennodenně připravujíi o ten kousek důstojnosti, který majíod přírody díky tomu, že jsou vybaveni jako každá lidská bytost potencívhledu, moudrosti, bodhi. Ten Rumun kdysi - proboha, víska, ze které pochá zel, byla opravdu prdelíEvropy. Jeho odsouzeníby byl projev arogance, on nemohl vě dě t... Nemohl vě dě t, že přispívá ke zlu. Ale tihle dva? Há jenka u Kašperských hor? Nebo odkud vlastně jsou? Odkud, že je pro ně přípustné dennodenně předstírá ním před obrovským počtem lidíztrá cet své bytí? Tedy zpě t k vykonavatelům Image. Nepochopitelné je pro mě především to, že jim to stojíza to. Protože vím, okem božským, vě doucím, vidím, jak na podobné modely zabírajíženy, dovedu si představit nafintě né a dokonale prá zdné cuchtičky s naučenými polohami a chronickou, neumě le skrývanou anorgasmií, u kterých pá nové bodují. Žena, která má v sobě jen kousek Šakti (pracovně - autentického prožitku rozkoše) je prostě nepřijme. A bez Šakti neníorgasmu. Tedy - jejich dnes a denně stvrzovaná povrchnost je totá lně vylučuje z prožitku ženské ho orgasmu. A je ně co víc? Proč to tedy dě lají- vždyťoba dva ti chlapi jsou staršínež já , určitě majíživotnízkušenosti, které já nemá m - jak to, že TOHLE nevě dí, jek je možné, že jim to stojíza to? Nebo jim to naopak nestojí? A co to tedy, proboha, vypovídá o davech, kteřína ně v televizi civí? Identifikují-li se s nimi, co to znamená ? Jaká sociologická zprá va


to je? A Image se o to připravujídobrovolně . Proboha, PROČ? Jejich intenzita - cožsnad díky Pá nu Šivovi opě t VÍM - je sice nižší, ale přesto - mě li by partnerek dost. Volíradě ji symboly protože jejich kočičky jsou samozřejmě jako z Playboye - tedy navenek. PROČPROČPROČ? Koneckonců, je mi to ú plně jedno, jenom na to kouká m s otevřenou hubou a prohlubuje to mou dezorientaci ve svě tě TAM. Jedna ze zá kladních vlastnostípraktické omyvatelnosti: Jejíapoštolové se na nípodílía ztrá cejítím zjevně více, nežkdyby se na to vysrali - a já nerozumím, proč to dě lají. A především nerozumím tomu, že je jich tolik, že normy se nastavujístá le více pro ně , že převaha předstírá nínad autenticitou se stá vá normou, že anorgasmická pipina se silikonovými cecky je sexuá lním znakem, zatímco avá tar Šakti (ta, ve které Šakti přichá zína svě t, jejímž bytím se princip Šakti naplňuje, jejížorgasmus je stahem, ze kterého se zrodíOheň) zůstá vá nepovšimnut, místo aby se jístavě ly chrá my. Respektive - samozřejmě vím, proč to je, a v klá šteře se k tomu snad dostanu. Ale otá zkou PROČ zde z lennosti nahrazuji mnohem delší"JE TO VÚ BEC MOŽNÝ?!?!?! Já beru drogy a svě t se chová jako zfetovaný!!! Jak se s tím proboha, má m vyrovnat?" ... U zdi pá r metrů od hospody sedě l Tibeťan a má val na mě . Přišel jsem k ně mu a on rozbalil do ruličky svinutý papír. Na ně m bylo napsá no: Moj jméno je...., bydlím tady v gompě , moje porá ce je modlit se. Dejte mi, prosím, ně jaké peníze, modlím se i za vá s. Tak jsem mu dal tři rupky, protože to mě lo ú roveň. A dě dek točil mlýnkem, který mě l v ruce, stejně jako kdyžza to nebyl placenej, protože sice, pravda, točil k zá chraně všech živých bytostípřed utrpením a bylo rozhodně lepší, kdyžza to byl placenej, ale především ON SÁM byl živá bytost, takže točil, i kdyžza to momentá lně placenej nebyl. Byla to holt jeho prá ce, byl mnich. A nejen to - bylo vidě t, že ho prá ce baví. A já TO pořá d mě l a bylo jasno. Dě dek nebyl zamě stnancem. Nebyl na prodej, nevydě lá val si prostitucí, tím, že by byl ně komu "po vůli", nastavová ním prdele. Točil mlýnkem na vlastnítriko. Proto ho to bavilo, proto mě lo točeníně jaký smysl, o které nezpochybnitelně vě dě l, nebyl najatým ouředníkem, proto fungoval, nepřispíval ke zhoubě , neponižoval se, nedě lal nic proti sobě samému a nemě l potřebu ponižovat, ubližovat a škodit komu(čemu)koliv. Ve svě tě TAM je tomu přesně naopak - normou, zá konem, standardem a převažujícím jevem se stá vá prodej ne vlastního výrobku, ale vlastního bytí. Obchod s živými dušemi. Člově k se vzdá jedinečnosti, kreativity, potence, vzdá se onoho neopakovatelného a výsostně lidského AHAM BRAHMA a stane se ouředníkem, přívě skem algoritmu, mechanismu, taxis, předem vykonstruovaného systému, který je (zpochybnitelně , ale k tomu pozdě ji) funkčně jší(a tedy ekonomicky výhodně jší) nežtvorba. Začne místo jedinečné prá ce - tvorby, jakým bylo dě dkovo ÓM MANI PADME HÚ M (i za vá s), neopakovatelné, protože prá vě ve chvíli vyřčenívždy znovu a znuvu jeho myslíneopakovatelně zvě domě lé a akcentované , a o sprá vnosti a legitimitě čehožje plně přesvě dčen a je ochoten za to v nejhorším bojovat vykoná vat cosi, co je předem do detailů naplá nová no, popsá no, vykonstruová no, a k hovnu. Místo denně nového a nového vytvá ření(celkem jedno, čeho - důležité je jen to, aby to byl /Šakjamú ního slovy/ sprá vný způsob obživy) nastá vá dennía denníopaková nípředem


přidě lených a určených ú kolů. Ú kolů vykonstruovaných ně kým jiným, bez možnosti, aby jejich vykonavatel, plnitel dnes a denně (aťužv existenciá lníú zkosti, je-li intelektuá lem, nebo s nadhledem a v pohodě , je-li ú spě šným ná sledovníkem Dharmy) s plnou odpově dností posuzoval, zda je plně níoně ch přidě lených ú kolů v souladu s TAEM, Dharmou, doprdele nazvě te si to jak chcete - prostě bez ohledu na to, jestli dě lá to, co dě lat má . A bez možnost neb plníú koly a příkazy předem dané - dě lat to jinak. Tedy - z existenciá lního aspektu lidského bytí- zjevná kastrace. Čínštíú ředníci se nechá vali před ná stupem do funkce vykastrovat i fyzicky. Dnešnísprá vci ouředníci - to zvlá dajív ú plnosti i při (možná jen formá lně , neb se jim ze stachu, aby se jim nepřišlo na nesplně né ú koly) zachovaných goná dá ch. A jejich mentá lnívykastrovanost je jednou z klíčových příčin neobyvatelnosti svě ta TAM. A nejde jen o ouředníky v původním slova smyslu, to jest stá tníbyrokracii, ale i o ouředníky vlastnictví- nejrůzně jší"členy sprá vních rad", vlastníky investičních fondů či management a ouřednictvo velkých koncernů, kterým sice de iure patříú plné hovno, ale de facto mohou naklá dat s obrovským svě řeným majetkem - a proto je pro ně samozřejmě výhodně jšíz tohoto svě řeného majetku salá movou metodou ukrá dat a systém udržovat v chodu tak, aby na sebe upoutali co nejméně pozornosti Nadřízeného Ouředníka, místo aby pracovali. Poslední, co je zajímá , je, zda se onen majetek při své m zmnožová nípoužívá s souladu s TAEm, prvním jejich zá jem pak je nené st odpově dnost. Ti jsou bezprostředně zodpově dníza ú padek svě ta tam, a, cožje horší, i za to, že svě t TAM strká svá hně dozelená chapadla i SEM, kde ležíklá šter. Ouředníci spravedlnosti - nejrůzně jšísoudčinky a soudčíci, soudícíplně v duchu litery zá kona a ve jménu toho, aby nemuseli nést tíhu jakéhokoliv rozhodnutí, které by upoutalo pozornost a oni by si je museli (hele, to je ná hodička, jak ná m to na tu kastraci pasuje) USTÁT! A poslední, co je zajímá , je spravedlnost! Ti jsou bezprostředně zodpově dníza ú padek svě ta tam, a, cožje horší, i za to, že svě t TAM strká svá hně dozelená chapadla i SEM, kde ležíklá šter. Ouředníci médií- buď hamburgerizovanípisá lkové a točílkové, pro které je hlavní OBJEKTIVITA, či lé pe řečeno nezkreslenost, nenapadnutelnost (která samozřejmě existuje je jírealita AS LIKE AS. Ale jakýkoliv OBRAZ reality nikdy nezkreslený, "objektivní", být nemůže, maximá lně může více nebo méně ú spě šně předstírat, že pečlivě dodržuje předem dohodnutá a nesmyslná kriteria "objektivity", jejichždodržová ním pak samozřejmě text ztratí koule, jakýkoliv smysl, a především zajistíautorovi nejen nenapadnutelnost, ale také jej ochrá nípřed (pro kastrá ta bolestnou) nutnostívě c ohledat, ochutnat, prožít a pak o nísvě dčit, nezakrývaně subjektivně - vlastním bytím - a to svě dectvísi ustá t. A ti nastavovači prdele stejné profese, pro které je naopak - bez ohledu na jakoukoliv souvislost s pravdou, bez ohledu na to, jak velkou paseku, kolik neoprá vně né, zbytečné bolesti jejich skandá l ve svě tě natropí- důležitá jen a jen sledovanost, čtenost, ratingy... Ti chudá čci, kteříse bojísi přiznat, že divá k (či čtená ř) neníblbec a kvalitnívě c si najde (ve vší skromnosti o tom svě dčírelativně vysoká sledovanost mých dokumentů, vysílaných obvykle pozdě v noci na II. programu české televize - to jest umístě níz nejnevýhodně jších). Ti chudá čci, kteříjsou v honbě za skandá lem jako kurvy, které u E 55 vystrkujívytahané cecky na kolemjedoucívýchodoně mecké sexuá lně deviované nezamě stnané... Vzpomíná m na pana Image z České televize, jak odvysílal příspě vek, kde nalhali stá tnímu zá stupci, že si budou povídat "mimo zá znam", a nechali bě žet kameru - a ten chlap ve své důveřivosti povídal... A


pak jej jakýsi ú ředník za to, co "jaksi bokem", v důvě ře, redaktůrkovi řekl, žaloval. A stá tní zá stupce mě l z celé vě ci má lem smrt. A paná ček Image se nosil po Kavčích horá ch jako dříve. V řá du vě cíby bylo, aby studem nad vlastníubohostíspá chal harakiri, či alespoň zalezl do kaná lu. V řá du společnosti by bylo, aby jej za tuto nehorá znost, absolutnínedostatek cti, z veřejnoprá vnítelevize okamžitě vyhodili. Je tam dá l. Je mu jedno, komukoliv je jedno, že spá chal zlo. A jede ve své koleji dá l. Kdyžskončila - pá r dní, nežjsem odjel sem - poslední"drogová " Aré na, bylo vidě t, že je zle. Fašizujícíposlanec Image povídal, že "otá zkou je, zda MY tady ty experimentá tory chceme", rozumě j experimentá tory s drogami, rozumě j konzumenty, tedy asi třetinu mladých lidí. A po skončeními bezectný človíček Image, co mě do Arény zval, s křivým ú smě vem vypočítavého chytrouška říkal "to je škoda, že sis tam nezapá lil jointa", přestože vidě l, že tam opravdu nebylo místo na srandičky a jakoukoliv provokacíbych shodil myšlenky, které prosazuji - on to vě dě l, vě dě l i to, že toho dalšího Image ná vrhy by přivedly spoustu lidí (ostatně včetně ně j, dá val mi asi před rokem posoudit vzorek trá vy) do vě zení- přesto mu to bylo JEDNO, chtě l svoje kašpá rkové šou, bez ohledu na to, co to udě lá se svě tem. Aby byl rating... A o pá r dnípozdě ji se na mě obrá til jiný Image, takto producent VEŘ EJNOPRÁVNÍ TELEVIZE, se stejnou výtkou, se stejně křivým ú smě vem, stejnou kvintesencípokrytectví. A tak jsem ho poslal do NOVY či kam. Všichni takovíjsou bezprostředně zodpově dníza ú padek svě ta tam, a, cožje horší, i za to, že svě t TAM strká svá hně dozelená chapadla i SEM, kde ležíklá šter. V Číně byly kastrace ouřednictva povinné, císař se řídil nejen učením Konfuciovým (Apropó, konfucianismus nenífilosofie jako taková , ale spíše jde o metodologii řízenísociá lních systé mů rozpracovanou pro konrétnípotřebu dané společenské formace s konkrétní skložitostísociá lních struktur na konkrétnítechnologické ú rovni. Filosoficky jde o praktické uplatně nítao-budhistického paradigmatu.), ale také zdravým rozumem. Nená vist ouředníka je jaksi "o sobě ", ten, kdo se vzdá tvorby za příslib bezpečí(ouředník a definitiva jedno jsou) a nenímimořá dně moudrý, probuzený, je automaticky plný nená visti. A nenídobré, aby nená vistiplnízmrdečkové vychová vali potomky, předá vali nená vist do dalších pokolení, případně mě li pro koho přikrá dat. Proč je ale ouřednickost tolik rozšířena dnes, kdy dochá zí pouze k mentá lníkastraci ouředníka? Dlužno přiznat, že nevím. Příčin může být ně kolik. Prvníz nich je, že veškerá dharma dharmy je, že nejsou žá dné dharmy, ač tato dharma nedharmy je sama dharmou. To - pro naše momentá lníú čely vyloženo - mimo jiné znamená , že ouředník (či instituce), tedy taxis, konstrukt, systém pracujícípodle předem daných a definovaných pravidel, vždy pracuje méně efektivně nežrelita sama. Ta tatižna jeho předem konstruovaná pravidla sere, dě lá si co chce a oředník (instituce, taxis, kosmos) za nízá konitě zaostá vá . Tudížnulička, človíček nedospě lý, zá školá ček ulejvá ček, který má potřebu dosahovat nelegitimních zisků, přikrá dat, přisírat se do, připrcá vat se k, zá konitě vyhledá vá pozici ouředníčka, do instituce začleně ného. Neboťtam má nejen mnoho příležitostísvé nelegitimníště stíčko získat (přikrá dat si na své m zdaleka nenítaková zá bava), ale zá roveň díky přirozeně nižšíefektivitě instituce (viz výše) má velkou pravdě podobnost, že to na ně j nepraskne. Druhý důvod všeobecného rozšířeníouřednictva a systému institucí(zasahujídnes, jak výše


psá no, i do sfé ry tak posvá tné a tvůrčí, jako je psaní- a pokud vím, institucioná lnísex užtaké existuje, byťzatím jen jako okrajová zá ležitost Moonovy sekty) je strach před svobodou - a tudížzodpově dností. Bytív instituci je totižvelmi spolehlivou (formá lní) ochranou před důsledkem svých činů - alespoň v rovině prvního plá nu. Ouředníček je vždy zaštítě n silou, mocí, vlivem a peně zi své instituce. Provede-li ně jaký průser, který zůstá vá průserem v rá mci té instituce, instituce jej obvykle zaštítí(ne snad proto, že by projevovala jakoukoliv solidaritu, ale proto, že by jíto mohlo poškodit pově st. Navíc nadřízený ú ředník neví, kdy ně co praskne na ně j samotného, a tak při průseru svého odřízeného vytvá řísebeochranný precedens). Kdyžse sá m v rá mci své pracovníná plně dopouštíčinů zjevně nemorá lních, má vždy k ruce odůvodně ní, že takto přece koná celá jeho instituce, a kdyžto dě lá ně kdo tak velký, mocný atp., tak to přece nemůže být nic nemorá lního. Tato ochrana samozřejmě nefunguje, je absolutně klamná . Zá kony karmy se neposerou před institucíani v případě , že bude mít sledovanost čtrná ct a půl z devíti divá ků. Ejhle příklad: Pá n, který se jmenuje Image. Ouředník ČR číslo jedna - pochybuji, že ně jaký jiný ouředník má v této zemi tolik vlivu jako on. (Stá tníú ředník č. 1, totižpremiér Klaus, je přes všechny opodstatně né výhrady k jeho osobě osobnost, a ne osoba prodejná ). Tento Image je sprá vce propůjčeného (byťsnad s jakýmsi spoluvlastnickým podílem), který vlastníabsolutní nemorá lnost (skladbu programu TV Image) há jícílem instituce - ziskem. A kdyžjediným cílem instituce tak sledované a vlivné, jako je Image, tak to přece nemůže být nic špatného... zůstá vá v podtextu jeho každotýdenního vysvě tlová nív mimořá dně zá bavném pořadu Vytvá řejte Image, a tím pá dem (stá le v podtextu) nemůže být nic špatné ho ani na tom, že onu do nebe volajícínemravnost rozhodujícím podílem vytvá říon sá m. K tomu si gestem velmi předtírané upřímnosti sundavá brýle "tak já vá m to tedy řeknu otevřeně a upřímně ". Kdysi jsem byl přitom, kdyžkolega vytvá řel interwiev s jiným ouředníkem - panem Image, původně ková řem, ná sledně revolučním ministrem, pozdě ji, po normalizaci pomě rů, k dispozici, ještě pozdě ji personá lním ředitelem nejvě tšího ztě lesně níImage u ná s.. A navíc manželem protidrogové paníImage - o té bude řeč ještě pozdě ji. Ale zpě t k panu Image, v té době jižpersoná lnímu řediteli jedné z vlajkových lodíadharmy v našízemi, Image koncernu. Kolega jej poně kud zaskočil otá zkou, co v prá ci tak dě lá . Okem božským, probuzeným, nebeským, vidě l jsem v té chvíli v hlavě pana Image bě žet ú vahu: "Přece mu nemůžu říct, že jsem tady, koupen za slušný mě síčníplat, jen a jen proto, že jsem byl minitrem, neboťjsem byl v pravý čas blízko tribuny na Letenské plá ni. To, že je ve vedenífirmy bývalý ministr, zlepšuje hlavně v meziná rodním obchodě image firmy, a ředitel pan Image, mužs mozkem a morá lkou computeru, to ví, a tak mě tu má na leasing..." A pan Imageneodpovídal, neodpovídal, pak začal cosi všeobecného o koncepčníprá ci a o tom, že přijímá ředitele, a celkově na mne působil dojmem, že přesně neví, co v prá ci dě lá . Jeden z pá nů Image v rozhovoru říkal: Nikdy jsme nepopírali ani netajili, že neprodá vá me programy, ale prodá vá me reklamní agentuře nebo klientovi divá ky. Ú hledně zabalené divá ky, převá zané stužkou, v krabičká ch po tisíci. A každá ta krabička má určitou cenu, která je vztažena - k čemu jinému - nežke kupnísíle té tisícovky. Takže my víme, že v našízemi se můžeme pohybovat tak mezi 2,5 až 4 dolary za tisíc divá ků, protože to je zdůvodnitelná kupnísíla tisícovky vůči produktu, který se objevív půlminutovém spotu.


A nijak se netají, týden co týden, že se "snažívyhově t", že "divá k to a to vyžaduje, má rá d..." a že to proto vysílá , bez ohledu na skutečnost, že jde o absolutnísračku a nemravnost první kategorie. Pan Image je kulantnímuž- slyšeli jste snad ně kdy kulantně jšíopis konstatová ní, že se kdosi živíprostitucí, nastavová ním prdele? Ale - karma je karma, jeho syn (jižrovně ž začleně n do rodinné ho adharmického impéria, zastá vajícívysokou funkci v Radiu Image) byl obvině n ze zná silně nía há jil se tím, že nemohlo jít o zná silně ní, neboťsi tu dívku KOUPIL. Nyníse podívejme na to, zda se ouředníčkovi jeho nelegitimní, nemravné zisky, to, že se prodal, že přispívá ke zhoubě (nezá ležína ná zvu adharmy, ale na jejípodstatě ) vyplatilo. Omlouvá m sa panu Image, že jej opě t použiji jako příkladu - je však opravdu reprezentativním a mimořá dně vypovídajícím zá stupcem své kategorie lidí, to jest lidí, kteří nemalým ú silím vybudovali komerčnítelevizi - či jiný adhermický systém velkého dosahu i rozsahu. Jeho sprá vný intelektuá l jistě ví, že Bůh nezatratil Magdalenu, Bůh neodvrá til od nítvá ř. Avšak ten, kdo kupuje si ženu, je ďá blův muža otroká ř. Vyplatil se mu jeho obrovský vliv, moc, peníze? Vyplatily se mu v kontextu skutečnosti, že - přestože je mocný, vlivný, bohatý a každotýdenně může vystupovat v pořadu Vytvá řejte Image - totá lně selhal v zá kladníživotní roli, roli otce? Totižže tak selhal při výchově svého potomka, že tento (byťjižpá r let po dosaženízpůsobilosti k prá vním ú konům) má potřebu chodit do bordelu a kupovat si sex? A za druhé: Vyplatíse mu jeho vliv, moc a peníze? Vyplatíse mu, kdyžse kvůli tomu musel vzdá t své identity? Protože součá stíbytímužem neníjen falus a testes, ale i jisté rysy chová ní, jisté postoje. Ten, kdo se živínastavová ním, vyhovová ním, zjevně nenímuž. Je ne-li co horšího - prodejný chlapec. Vyplatilo se to? Ne, neníto otá zka, jen otá zka řečnická . Kroužili kolem mě supi, tam nahoře u jeskyníGuru Rinpoche. A Mahá kala, Dharmaradža, byl mým jiddamem, ochrá ncem, v tu chvíli. A tak si mohu dovolit být trochu patetický a klá st řečnické otá zky. Dharmará dža je smrt. A čhorteny ve vě tru zpívaly Ó MUNÍ MUNÍ MAHÁ MUNÍ ŠAKJÁ MUNÍJÉ . SVAHÁ! Zbývá se zeptat, proč vlastně o tě hle vě cech píšu. Proč k nim nezaujmout podobně shovívavý postoj jako k tvrdým drogá m, postoj nejlépe charakterizovaný slovy tak si chcípni, když chceš, já ti v tom brá nit nebudu. Utrpeníje zdrojem jen a jen dalšího utrpení, sansá ra plodísansá ru. Ti, kteřído kolobě hu ouřednického bytívstoupili, jsou si samozřejmě své adharmičnosti plně vě domi. A problém tedy není, zda je nechat být či ne, ale zda nechajíoni (nejen) mě naživu, nebo ne. Ti, kteříse dobrovolně vzdali své potence ve jménu zaprdě ného pohodlíčka a bezpečí, ti, kteří se sami dobrovolně kastrují, aby nepohoršili erekcí, jsou si samozřejmě vlastníipmotence vě domi. A tak je pro ně kdokoliv, kdo tuto dobrovolnou kastraci nepřijal, zrcadlem, ve které vidísvou vlastníubohost a pokoušejíse je - toho člově ka-zrcadlo - rozbít. A bytív dharmě nenínic jíného nežbytíkřišťá lového zrcadla, zrcadla bez rá mu a jako-nejako. ... A sadhů začal dá vat najevo, že užse dlouho nefotografoval. Tak jsem vyndal foťá k a s


obvyklou vyhulenou stíhou co-kde-jak-ztratím jsem nasadil dlouhý zoom a začal dě lat portréty. A sadhuové mě li pochopení, sedali si tak, aby mě li jednolité pozadí, a protože bylo ostré slunce a já fotil na tvrdý kontrast, půl ksichtu černého jako bota, zvedali hlavy, patřili posvá tné pohledy přímo do skla a majestá tně zvedali pravou ruku v gestu požehná ní. Ale nijak si nehrá li na to, že by byli cokoliv jiného, nežjsou, byli sadhú ové, zhulenírastafariá nci, kteřína to užserou a zajímá je jenom čaras. Takže kdyžjsem dofotil a jeden z nich se mě (šlo čistě o formalitu) zeptal, jestli zahulíme, bylo TO. A přišel v tu chvíli pan doktor Image s panem doktorem Image, protagonisté Společnosti pro výzkum sekt a nových ná boženských smě rů. Je přece naprosto legitimní- kdyžto člově k chce dě lat a nepoužívá k tomu ná silí, podvod - být sadhů a vá let se na terase chrá mu na sluníčku, hulit čaras a nechat se fotit. Nenív tom nejmenšípodvod, čilum se nehulínikde za bukem, do fotoapará tu se kouká zpříma a hrdě - JÁ SE RÁD FOTOGRAFUJI. Stejně tak je naprosto legitimní, jsem-li křesťanem, založit si partičku na pomlouvá níkonkurence. Já si také do křestíků rá d šťouchnu prstem, má m-li příležitost. Ale pá nové Image, horlivíto křesťané, přikrá čeli s cedulí, na které bylo napsá no Společnost pro výzkum sekt, ne Křesťanská společnost pro výzkum ne-křesťanských sekt a nových ná boženství. A ta jejich ú porná a naprosto průhledná snaha, aby nebylo vidě t, že jsou křesťané a vlastně se haště řís konkurencí, ta jejich předvá dě ná "objektivita" a snaha schovat vlastníkosti - to byla v tu chvíli rá na. A pan Image tam stá l mezi sadhůi, kteřína mě (přestal jsem fotit, takže jsem přestal být atraktivní) zapomně li a začali se vyhuleně haště řit o dharmě (ná boženské hindí termíny zná m, tak jsem chá pal, o čem je řeč). Stá l tam mezi nimi, kteříbyli samozřejmě naprosto stejníjako on - dě lali to, co považovali za vhodné - ale na rozdíl od ně j se to nepokoušeli trapně a hlavně marně schovat. Každé druhé jejich slovo bylo Šiva, Šiva, Šankar Bolenad. Žá dná snaha po tom, že by ně jak - jaksi objektivně - dokazovali, že přece jenom ti jiníjsou špatní, ale zcela manifestníAHAM BRAHMA, ŠIVÓHAM. Já jsem Brahma, Šiva jsem já . A pan Remeš tam mezi vypadal opravdu politová níhodně . Jako celá Evropa, kda je tohle přizdisrá čovství, jiným termínem křivochcá lkovství, normou. A jestli vyhrajou karbaná tkové, tak pozítříužto nebude, nebudou Tangery, jen odpočivadla u dá lnic s prodejnami McDrive, a já možná patřím k ohroženému druhu zvířat, která jsou před vymřením. Protože nevím, jestli budou možné dva svě ty. Svě t lidí, napojených přes drá ty na Internet, oblečených v umě lé hmotě , hrajících role vytyčené reklamami na sjednocených komervizích celého svě ta a v globá lním (a jediném, zato však existujícím v mutacích všech živých jazyků a variantá ch pro všechny představitelné skupiny konzumentů) časopise InterElle. Tito lidé, umírajícíve volné přírodě bě hem čtyřiadvaceti hodin na nezná mou strašnou infekci, transplantovaní, rodícíse se zabudovanými čipy, sešívaníjako Image, spontá nníjako Image a upřimníjako Image. To bude jeden svě t. Ten nesporně bude, v prostorově omezených lokalitá ch přímě stských sídlišťpostavených z Lega užexistuje. Otazné je, zda vedle ně j bude existovat svě t Tangerů. Svě t lidípotetovaných, napojených před drogy (pokročilejšíbez nich) na Átman, lidíumírajících na infekce dá vno medicínou poražené, či na nemoci, jejichžprevence je zná má . Protože serou na to, aby se z nich léčili, protože serou na to, aby si oblékli prezervativ, protože serou na symboly z reklam, jen má lo (a čím dá l méně , jak se ty dva svě ty profilují) participujína všepožírajícísansá ře konzumu, lidé s rasta copá nky či vyholenými hlavami. Otazné je, zda se karbaná tkům nepodařítyhle lidi pozavírat do vě zení, koncentrá ků a blá zinců a především - zda jim, stejně jako orangutanům či horským ná rodům všude na svě tě , nezničíjejich přirozené prostředí. To jest země , kde lze


beze strachu kouřit hašiš, kde lze chodit pě šky, sedě t na zemi, pít čaj za rupii, sedě t na slunci proti zdi. ... A možná lépe rozumím tě m sně dým chlapcům z Tangeru, protože včera na autobusovém ná dražív Mandi jsme potkali klá šterníprostitutku, která je strašná jako Kalí, hrůzná stejným druhem hrůzy, jako jsou hrůznímalomocní, ale zá roveň je vyzývavá tak, že to vzrušuje. A lépe rozumím i tě m slizounům Nahého obě da, kteříse živíjenom teplým medem, protože ti moji - zatímco jsem psal v horníhospodě u Tibeťana - přišli. Přišli v podobě kamene, který přinesl hospodský mnich ve dlani, a říkal podívej se na ten ká men. Má obličej. A byl to obličej Nezná mé ho blbce, mého slizouna, který má zdviženou pravou ruku, zaťatou v pě st, s pozdviženým prstem poučujícím hlasem hovořípřed ná rodem stupidnífrá ze o vě čných samozřejmostech a zatím pod oponou jeho tesilového saka, svazá cké minulosti, absolutní bezectnosti, pravidelných ná vště v bordelů či onoho opíchá níza protekci, oni impotentní kreteni s krimplenovými manželkami, oni zaštítě nístandartou MY, apoštolové průmě ru, vě roukové šedi, ti schovanív ú řednímase, ti beze jména, ale s obličejem zarudlým z tučného vepřového s knedlíkem, z primitivních a sprostých neřestí, vraždí, v detailu s tě kajícíočkama, před kamerou s tupým volským pohledem smě rem K LIDU, vždyťten chlapec vypadá jako kluk Tůmů odvedle, a má stejný sako, a říká to tak hezky, ani jednou se nezakoktá , a je to jistě pravda, vždyťto tak pě kně zní. A on byl najednou tady, vodou a pískem vyrytý do kamene bílého jako zdejšízdi, špinavě bílého, špinavě bílý je i ve skutečnosti, bílý jako ponrava žijícíbeze svě tla, jako Glum, který svýma vydříma rukama vesluje na jezeře lidské nesvobody a slunce, trá vu nespatřil tak dlouho, že zapomně l, co to je. Bílý s uhříky, před kamerou upocený, slizkých rukou a ovhlých pysků. Ne Ten první, který jde před ú ředníky, policajt s obuškem nebo bambusovou holí, primitiv hýkajícíblahem nad svou tupou mocí, které díky občas může ztlouct ně koho, kdo je o ně kolik tříd nad ním - aťužekonomicky, existenciá lně , nebo jakkoliv. Ti hýkající primitivové užzde v Rewalsar jsou, pod zá minkou Vě čné Vá lky Proti Vě čné mu Nebezpečí Drog užbijílidi a zatýkají, ale oni upoceníprimitivové, primitivové vyššíkategorie, blbci typu Nezná mí, a to absolutně a definitivně , protože totá lně zamě nitelní- TENTO nezná mý blbec zde byl v kameni. Protože oni ve své nemohoucnosti množit se pohlavnícestou, para Brahma Lingam!, v ochablosti svých pohlavních ú dů, nevyvinutých a pivně vě přovým sá dlem zalitých, sá dlem dlouhých porad, kradmých souložío služebníkanape s na píchá nínajatou sekretá řkou hnusnou a nepíchatelnou více nežona klá šterníkurva - expandují, expandujíjako jaká koliv jiná slizká parazitická houba, pokoušejíse své ho hostitele - planetu - pokrýt svým rovnomě rným příkrovem a vysá vat ji VŠUDE. Oni, jejichžhostitelem je Gaia, Šakti, Matka Země , tato planeta, a kterou vysá vají, jako vysá vá feťá ka zá vislost na piku, ožírajíjako lepra, zevnitř rozklá dajíjako rakovina. Oni, jejichžná strojem vysá vá ní, parazitace na Gaie, je nesvoboda druhých. Nesvoboda tupců, kteřídobrovolně , ale bez možnosti vlastnívolby, neboťintelektuá lnípotenciá l jim rozhodová níneumožňuje a společnost Nezná mých Blbců cílevě domě zlikvidovala vše, čeho jiného nežkonzumu by se mohli přidržet, a nabídla tě m nesvé prá vným glorifikovaný KONZUM jako CESTU, a to dokonce ani konzum tvrdých drog (po kterých se brzo umře), ale konzum hamburgerů a umě lohmotných nepotřebných výrobků s vnitřně zabudovaným koeficientem rychlého rozkladu, aby polosvéprá vný konzument opě t brzy u jejich firmy onen nesmysl nakoupil, v nově jšíto sérii.


Oni existenciá lní-svobodu-volby-nést-neschopní, nesvéprá vní, tedy konzumují, a ti nevychcaně jšíz nich se postupně mě nív aktivního činitele konzumního kolobě hu, a dobrovolně , stejně dobrovolně jako začali konzumovat, přijímajíroli v kolobě hu výroby pro konzum a především jejího naprosto nesmyslného podřizová níčehokoliv centrá lnímoci, už ne tak tupě se projevujícíjako za bolševika, tedy centrá lním řízením. Ta dnešníse projevuje centralizacípravzorů, prototypů, omezením jejich šká ly, a jejich pak decentralizovano výrobou - podle stejných technologiíKDEKOLIV, přímo proti TAO. A přesunům zbožís jediným ú čelem - získat nelegitimnízisk, moc, okrá st konzumenta co nejvíce, a to tak, aby to nejen nepoznal, ale ještě se tím chlubil. Tím, že z jejich konzumentů vyrůstajíoni sami, jsou nepřebernou ká drovou rezervou příštích slizounů, příštích ouředníků, prá vě konzumenti. A nenítedy možné jakýmkoliv ná silným zá sahem (například vystřílet veškeré ouřednictvo) stav vě cízmě nit, tahle doba je po epoše revolucí. Protože po fyzické likvidaci se okamžitě objevuje ouřednictvo nové, formá lně mnohem přijatelně jší, zdá nlivě méně prohnilé a funkčně jší, ve skutečnosti však jenom stá le umně ji skrývajícísvou nelegitimitu a neefektivitu, parazitičnost, a stá le dovedně ji ono parazitová nírozprostírajícína VŠECHNY konzumenty, ažsvým konzumem a jeho neú nosně vysokou mírou parazituje vlastně každý a nenína koho střílet, neníproti komu bojovat, a zbývá jen z toho kolobě hu vystoupit a - pokud neníčlově k dostečně probuzený, cožvě tšina lidí, kteříjsou byťjen na stezce nazírá ní, byťjen tušících nelegitimnost onoho cyklicky konzumujícího svě ta, není- nezbývá nežhledat, jak si dě lat dobře. Protože klasické , tradičnízpůsoby, veškeré ty rodiny a sociá lnívazby, je ve funkčníkvalitě dnes schopen vytvořit má lokdo. V mnoha situacích dnešního west svě ta je to prakticky vyloučené a skutečně jen menšina se vůbec narodído podmínek, aby je mohla uskutečňovat. A tady nastupuje čaras. Neboťjen moudrý je užna tom tak, že stačísedě t a koukat, kdyžbyla vykoná na prá ce k zajiště nínezbytných potřeb (a tě ch je opravdu má lo, na nich se skoro parazitovat v dnešním svě tě nedá , nelze ně koho PŘ ÍMO BEZOHLEDNĚ VYKOŘ ISŤOVAT jako před sto lety - odvykli jsme pohledu na bolest a nechá vá me naše bližníumírat za plentami v nemocnicích, aby nebyli vidě t a nejitřili ná š strach.) Pro moudrého stačívnímat, ale mnozíz tě ch, kteříjsou alespoň na cestě nazírá ní, ten čas doplníVlasy Šivovými. Čarasem. A sedí, vnímají, vystupujíz konzumu. A protože samozřejmě čím vě tšímíra participace na aktivníi pasivnísložce konzumního kolobě hu, tím vě tšípotřeba rozšiřovat kolotoč a vyrá bě t i konzumovat víc. Tím vě tšípotřeba, aby se do kolotoče začlenili VŠICHNI, protože to samozřejmě zvyšuje nelegitimnízisky. A také samozřejmě tím vě tší potřeba dě lat si dobře - protože všechny ty symboly, ony vily z papundeklu stavě né v přímě stských satelitech, ony Mazdy SKOROSKORO Porsche, které za tři roky vypadajíjako popelnice, ony soulože v bordelech s najatými frigidkami - kurvami jsou samozřejmě zá bavné jen na druhé třetípoužití, a OPRAVDU DOBŘ E si může Borrougsův slizoun či Nezná mý Blbec současnosti udě lat jen tak, že ně koho nechá omrdat do prdele, ponížit, zbavít svobody, zavřít do kriminá lu. A tudížreprese, neboťnejen že to udě lá Anonymům dobře jaksi sexuá lně , ale zá roveň to konzumentům uká že, jak je nebezpečné zkoušet nekonzumovat vždyťna konci mohou být drogy a kriminá l. A pokud by ně kdo začal protestovat, že represe konopných drog je absolutně nelegitimní- užjen z toho důvodu, že mnohem horší psychotropnídroga, vysoce ná vykový alkohol, se prodá vá volně a chlastajího oni sami? Pak má me přece drogy tvrdé, vyvinuté vě dci z partičky oně ch apoštolů konzumu. A z tě ch jsou pak ony ruiny na ná dražích a v parcích kolem ně j, z nich a z alkoholu, ne z konopí. A vždycky se přece dá - sice za podmínky lhaní, ztrá ty vlastnídůstojnosti a cti (ale nic takového Nezná mý Blbec nemá ) donekonečna, s buličítupostí, opakovat "ale my přece musíme dě lat ně co proti tě m dealerům tvrdých drog" a donekonečna to opakovat, pokaždé, kdyžbude


protistrana říkat cokoliv o tom, že konopía heroin jsou drogy zcela odlišné. Nereagovat, buransky jako sedlá ček soudícíse na gruntě o mez omílat svou frá zi, i kdyžřeč je o ně čem jiném. Anebo kvokat jako slípka (užívané zvlá ště u ú ředníků původně ženského pohlavía po ná stupu do funkce stejně bezpohlavních jako jejich původně mužštíkolegové), kdá kat nekončícía naprosto nesmyslné, ale v plkotoku zapadlé a tudížakustickou bariéru vytvá řející výroky. A tak bojujíza zá kaz čehosi, co zakazovat je stejně nemožné, nelegitimnía nesmyslné jako zakazovat slunce. Jejich konečné řešeníje postavit velkou halu s neprůhlednou střechou, kde by se odehrá valo VŠECHNO. Koneckonců konzumenti by tam nalezli dobrovolně , neboťta hala by byla klimatizovaná a stejnomě rně osvě tlená zá řivkovým svě tlem. A pro druhou stranu je jen slabá ú tě cha, že vně té haly bude možná možné žít, protože jednak - oni bezejmenníONI se snažívybudovat tu halu jaksi DOKOLA, protože jenom na ú zemí pod níbudou moci vykořisťovat Gaiu naplno. A vně té haly z plastiku vypouště jíodpad jako yperit, jako pojistku, aby vně haly nebyl život užmožný. Protože teprve pak jim budou muset odevzdá vat podíl ze svého obě da VŠICHNI, teprve pak se VŠICHNI stanou jejich ná strojem ve vykořisťová níBožské Matky. A jejich svě t - ten studený konec vesmíru, kde neníničeho, kde všechna hmota časem 1064 let zdegenerovala a skončila, a expanze vesmíru pokračuje. Vesmír je v tomto okamžiku však užjen absolutním hamburgerem NIČEHO, to jest šedivé poloprá zdnoty. Ne svaté prá zdnoty ŠUNJA, nepřítomnosti podstaty, ale poloprá zdnoty, do které se rozpadla absence jaká kékoliv možnosti čehokoliv smysluplného. V tomto okamžiku užnenív poloprá zdnotě NIC než fotony - elementy energie bez vlastníhmotnosti - a neutrina, elementy hmoty bez schopnosti nést energii. Je to svě t, ve kterém Šiva a Šakti nemohou dojít spojení, kde nenastá vá orgasmus, onen svatý bod proti entropii, vyvrcholeníMahalingam a Šaktikunda spojení, zvuk ÓM. Z bytíjediného dualita vzešla - ten svě t studené ho konce vesmíru je bez možnosti jednoty, bez možnosti legitimního bytí. A druhá možnost, kterou fyzikové nabízejí, je horký konec, kdy expanze našeho vesmíru ustane a vše půjde zpě t, do onoho bodu ÓM, tentokrá te konečné ho pro ná š kosmos, ne do toho tichého ÓM, který můžeme tvořit, protože ná š kosmos obsahuje singularity a alespoň singularitu bytícítícíbytosti tvoříme, ale do singularity POSLEDNÍHO BODU TOHOTO KOSMU, do v čase protilehlému momentu VELKÉ HO TŘ ESKU, PRVNÍHO ČI POSLEDNÍHO MOMENTU CYKLICKÉ EXPANZE, ZAČÁTKU ČI KONCE DUALITY, za kterou může být cokoliv, včetně Boha nebo Bobra. A v textech bílých fyziků snad kromě Hawkinga je cítit, že tuto alternativu chá pou jako ŠPATNOU, že se jíBOJÍ, přestože ažskončíčas tohoto svě ta, je alternativa zhroucenízpě t do jednoho bodu jedinou možností, ŽE TŘ EBA JEŠTĚ NĚCO BUDE, ně co AS LIKE AS. Sice bez naší přítomnosti, ale MÚ ŽE TO BÝT, MÚ ŽE TO VZNIKNOUT. Zatímco studený konec - onen kosmický hamburger či sociá lníhala s umě lým osvě tlením - je spolehlivou zá rukou toho, že UŽ NEBUDE NIC. Byťu toho třeba generalizovaný ú ředník v ně jaké odvozené arteficiá lní formě života, které samozřejmě užnemá nic společného s lidským bytím, bude moci být, nejlépe pak (v pokročilé m stadiu haly, ne konce kosmu) nahraný na harddisku ve formě souboru dat. Bude přítomen - byťtřeba ve formě generá lního řídícího algoritmu společnosti haly, algoritmu, tudížně čeho bytostně proti lidské mu bytí, lidské důstojnosti. Algoritmu Univerzá lního Ouředníka - cožje abstrahovaná , ne krystalicky, ale chemicky (protože krá sný krystal není"jako sklo", ale na jenom konci křišťá lově průhledný a na straně druhé mléčně zakalený a dohromady je to krystal opravdu, ne "jako" ně co jiné ho) čistá kvintesence malého péra, nectnosti, upocených neřestíbez důstojnosti, lží, slizkých zad Gluma, sladkého horkého medu z vysokých křišťá lových sklenic Slizounů nahého obě da. A bude tam přítomen jen díky


tomu, že desítky či spíš tisíce milionů vstoupily do onoho kolobě hu a nechaly se vyssá t, nechaly si vyssá t svoje semeno a šťá vy tekoucíz ženského klína při milová ní, ono nepopsatelné cosi, co vonípři vyvrcholeníkrá sné ženy křičícírozkoší. Algoritmus - ú ředník bude kdykoliv překopirovatelný na jinou disketu v absolutnístejnosti, ne stejnosti ne-existujícíprá zdné podstaty, ale stejnosti ná silného potlačenírozmanitosti forem v čase a prostoru. Bude nahrá n na oné disketě , bude materializová n v obnovitelné a prakticky omyvatelné formě vyrobené v nekonečné zcela stejné sérii, pokud dostatečný počet lidí odevzdá svou ká mu, svou radost, svoje bytí, na laminovaný seriově vyrobený oltá ř nepřítomnosti ŠivaŠakti. Oltá ř Má ry, toho zlého, inkarnovaného po kouská ch do masy internacioná lního ouředníka, existujícíjenom v mase křivých ú smě vů parazitujících občá nků s image podle reklam v Elle. Takže nenív podstatě jiné ho ú točiště , jiného příspě vku k horkému konci vesmíru, než NEJET V TOM. A tady v Tangeru to jde jaksi samo. ... Naše civilizace ve dvacá tém století- ta bílá , Rusy v to nepočítaje - učinila radiká lnípřítržjí samou vyvinutému principu jakékoliv civilizace, jakékoliv sociá lníkotroly, jakékoliv garance, že v jistém prostředíse může člově k cítit jakžtakžbezpečně . Civilizace 20. století totižzrušila role, respektive kontinuitu role s bytím. Je to civilizace, kde je naprosto bě žné, že politikové lžou, policisté berou ú platky, učitelé jsou nevě doucíhlupá ci, vychovatelé zakomplexovaníneurotici a hlavy rodin subalternía především na jakoukoliv hrdost, smysluplnost vlastníprá ce rezignovavšíú ředníci. Na veřejnosti jedno bytí, v soukromídruhé. Toto je samozřejmě implicitníjakékoliv civilizaci, konečně i jakémukoliv hranírolí. Ná růst složitosti bílé civilizace, ono hamburgerizová ní, odká zá níodpově dnosti na X-tého referenta, který momentá lně má dovolenou, ovšem umožnil ná sledující: Očeká vat, že v ú ředním jedná nínapříklad zvítě zíu příslušného ú ředníka ona složka "role ú ředník" nad složkou "soukromý zlodě j", se dá při fungová nísociá lníkontroly a zpě tných vazeb. I v tom případě tak na sedmdesá t procent. Bílá civilizace ovšem svým zesložitě ním čehokoliv onu možnost prosté sociá lně - tržníkontroly (ten gulá š v hospodě U grobiá na stá l za hovno, tam užnepůjdu) vlastně zrušila. Prefabrikacídoká zala to, že sedmdesá t procent provozoven, kde nechá vá me své peníze, je nerozeznatelných, stejně jako prefabrikované výrobky jsou co do kvality a "slušivosti na konkrétnítě lo" velmi vychytané . Vybere si skoro každý... Ale zpě t k odcizením rolí. Tím, že role a očeká vatelné chová nív našícivilizaci užspolu prakticky nesouvisí, bortíse spolehlivost jakékoliv jiné spolehlivé pozná vacímetody svě ta, nežje osobnízkušenost, prožitek. To ovšem odpovídá vlastně pre-civilizačnímu stadiu našeho živočišného druhu. Tlupa... Ale bílou společnost začínajípomalu, ale jistě vytvá řet shluky jednotlivých tlup. Adolescentníparty výrostků amerických velkomě st jsou předobrazem zítřků Evropy a Spojených stá tů. A jsou to tlupy i na mnohem líbivě jšíú rovni dealeři Herbalife nebo Haré Kršna jsou tímtéž, bezpečným místem, ú točiště m člově ka, který se v bílé civilizaci neorientuje. A tak vyhledá vá ony tlupy a vytvá říje. Na druhé straně samozřejmě existuje ona masa konzumentů, kterým on odcizenívyhovuje. Tedy vyhovuje - svou bazá lnízpruzelost a ú zkost si tlumídrogou obmě ny nepotřebného spotřebního zboží. A tě m zase odpovídá onen "globalizačnítrend" řízeníspolečnosti bílých. Je zcela disfunkční, nejlépe vyjá dřený nečinným přihlížením globá lníinstituce OSN k


vá lečným zločinům, zločinům proti lidskosti (přestože je to instituce, vytvořená k tomu, aby jim zabraňovala), a na straně druhé chová ním jiné globá lníinstituce - DEA, která se principiá lně stejných zločinů dopouští.

INFORMACE O AUTOROVI Jméno: Jiří Příjmení: Doležal V tisku užívané jméno: JiříX. Doležal Titul: PhDr. (neužívá ) Zá kl. živ. ú daje: narozen 28.2.1965 v Jindřichově Hradci V letech 1984 - 1988 pregraduá lnístudium psychologie na FF UK, 1988 - 1990 postgraduá lní studium tamtéž, diplomová prá ce na té ma sociá lníinterakce v malé skupině v průbě hu společné ho řešeníproblému (završena získá ním titulu PhDr.). Od roku 1991 zamě stnanec Reflexu. Od roku 1990 publikuje texty i fotografie ve společenských časopisech, od roku 1991 do současnosti pracuje pro český společenský týdeník Reflex. Vedle toho publikace textů a fotografiív českých časopisech Fórum, Design trend, Playboy CS, Penthause CS, Rectus Reality, Zrcadlo, Pá tek, Art Life (Slovensko), Tekstil (Polsko) atd. Tematické tě žiště publikovaných textů a fotografiía vysílaných televizních dokumentů je v oblasti drogové problematiky. Samostatné fotografické výstavy: 1994 - galerie Jednorožec s harfou, Praha - výstava "Svě t je svě t je svě t" 1995 - prestižnígalerie Pecka, Praha - výstava "Óm nama Šivá ja" 1996 - rockový klub Bunkr, Praha - výstava "Bahno" - Hankův dům, Dvůr Krá lové nad Labem - výstava Krá sa drog Rozsá hlá publikace pohlednic s drogovou tematikou v rá mci osvě tové činnosti Stop drugs! agentury Riff Raff. V roce 1994 vyhlá šen nejzná mě jším českým noviná řem, na jaře roku 1996 zvlá štníoceně ní za publikaci o drogové problematice, v roce 1996 III. cena v kategorii Reportá žv Czech Press Foto.


Knižně vydaná tvorba: 1. Marihuana Vydalo nakladatelstvíKumul Press, Praha 1993 (leden) 2. Strach - sborník reportá žío kriminalitě Vydalo nakladatelstvíPokorný, Praha 1994

Scéná ře k realizovaným abstraktním filmovým dokumentům: (vše v produkci České televize, tvůrčískupina Becková - Branislav, pozdě ji tvůrčískupina Anny Beckové. Chronologie není zaručená ; scéná ře režijně a u označených i kameru zajišťoval autor) 1. Disco nebo rock (sociologická komparativníanalýza dvou stylů hudby i života) - s Petrem Jediná kem a Františkem Karvá nkem, stopá ž40 minut 2. Mysl nebo pě st (sociologická a religiozníanalýza dvou cest /dó/ - karate-dóa zen-dó), stopá ž40 minut 3. Jay Shankar (symbolická komparativníanalýza křesťanstvía hinduismu), včetně kamery, stopá ž15 minut 4. Ú vod do Dharmy (symbolický výklad principů ZEN), včetně kamery, stopá ž10 minut (pro ná boženskou redakci ČT, nevysílá no) 5. Josefa Vá chala Poslá ní(sociologická sonda o kunsthistoricích versus lidech zachraňující umě lecký odkaz osobnostíminulosti), stopá ž40 minut. 6. PoselstvíHimá laje (symbolická obrazová verze Bardo Thodol, "Tibetské knihy mrtvých), včetně kamery, stopá ž60 minut. 7. Kdyžbohyně přichá zíz hor (dokument o lidovém šivaismu), včetně kamery, stopá ž15 minut


M A R I H U A N A. Jiří X. Doležal. 2. přepracované a rozšířené vydá ní. Obsah: Místo předmluvy - str. 5. Co je marihuana? - str

Recommend Documents