LYŽÁK 2017 DEN ŠESTÝ – ČTVRTEK 19. 1.
Meteorologické informace už začínají být trochu ohrané. Stručně krátce: na teploměr jsme se dnes ráno nepodívali (rosnička si prostě přispala), ale opět mrzne, až praští. -11°C bylo určitě. Jen se sluníčko vykutálí nad obzor, už bereme tak nějak samozřejmě, že nás čeká další z řady nádherných zimních dnů. Až si skoro nedokážeme představit, jak se za několik hodin vrátíme do inverzí zasaženého Polabí. I když jsme večer důkladně zamkli, přes noc se do chaty vloudila rýmička. Šla za ruku s kamarádkou únavou. Ale nakoukly jen do některých pokojů a nijak výrazně se nezdržely ani nezahrozily. V rámci prevence jsme zanechali čtyři navštívené v teple a klidu na pokoji, tito se dopoledne prospali a během dne postupně ožili až do stavu, že sami chtěli vyrazit na lyže. Snídaňový reflex zafungoval spolehlivě. Jak se odkrajovaly minuty do osmé, děti se postupně přemisťovaly po schodech k lítačkám do jídelny. Ta je však zpřístupněna skutečně až v přesně stanovený čas. Vteřinová ručička obíhá poslední okruh... Skupina skalních příznivců co nejdřívější snídaně stojí u švédského stolu a očima přejíždí dnešní nabídku... „10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1... teď!!!“ Pískot, jásot. Ne, neslavíme Silvestr, jen se těšíme, až něco zakousneme! Záhy pochopíme, že se nám energie bude velmi hodit, protože máme velký den. Dnes absolvujeme... ... ZÁVODY NA BĚŽKÁCH Povyskoč si vesele, vyběhni ven z postele. Účastníš se tradice oblíbené velice. Téměř celý dnešní den bude totiž vyhrazen důležité soutěžina běžkách se poběží. Na okruhu za chatou je už naše trať s otázkami mnohými. A teď babo raď...
Jakou zvolit techniku? Jak promyslet taktiku? Abys rychle v cíli byl, body přitom neztratil. Důležitá je tvá rychlost stejně jako důvtip, bystrost. Devět různých úkolů čeká tě na okruhu. Odpověď už znáš? Zapiš ji a maž! Každý si to pílí přímou cestou k cíli. Doškrábej se k metám cíle, využívej každé chvíle, jak vylepšit čas a nevnímat mráz. Styl protnutí pásky může být i leh. Někdo projde elegantně, jiný po čtyřech. Závodníci byli důkladně poučeni o organizaci a průběhu závodu. Soutěžní atmosféru navodilo již ráno v jídelně, kdy se rozdávala
startovní čísla. „A co když to číslo ztratím?“ Přísná jury má jasno: „No, tak to je diskvalifikace.“ Vzápětí výchovným tónem dodává: „Závodník bez čísla není závodník.“ Od tohoto okamžiku si každý střežil to své číslo jako oko v hlavě. Zatímco se běžci připravovali na svoji sportovní událost, závodní komisaři p. uč. Papáček a p. uč. Gruhnová se odebrali přichystat trať. V odstupech několika desítek metrů rozmístili celkem devět hůlek s otázkami, které se týkaly čehokoliv, co souvisí s naším pobytem. A tak měl výhodu ten, komu se nevypařily informace o Horské službě, první pomoci, Hanči a Vrbatovi, krabičce poslední záchrany, pravidlech bezpečnosti lyžování FIS. Jen ten poslední úkol byl pořádně záludný, to uznáváme ...
V deset hodin závody vypukly. Zrádný startovní kopeček byl první zkouškou. Naši závodníci jej překonávali s citoslovci údivu nebo obav. „Jéééé, co to jeee?“ Vždyť je důležité mít respekt k trati. V kratičkém sjezdu statečně plužíme. „Néé... Áááá...!“ Závodník sjezd naštěstí ustál, i když to s ním pěkně cvičí, a nyní už běží ze všech sil. S intervalem dvou minut byli na dráhu vypouštěni borci z modrého a červeného družstva. Jednomu se daří lépe, druhý je pomalejší, bojovnost a odhodlanost však projevili všichni. A co ta závěrečná otázka? Většinou závodník přijel na 9. stanoviště a ozvalo se: „Ty vado, jak mám asi teď vědět, co bylo první den k večeři?!?“ Někdo si k přemýšlení sednul a ve sněhu soustředěně rozjímal, jiný se raději spoléhal na rychlost běhu a otázkou se příliš nezdržoval, i když každá špatná odpověď obnášela penalizaci. Většina závodníků se ale snažila rozpomenout. „Rizeto“ jsme opravdu neměli. Ani „knedliky s něčím“. Správně odpověděli ti, kdo napsali „guláš s rýží“. Členové žlutého a zeleného družstva trávili dopoledne na sjezdových lyžích. Běžecký úděl je čekal až po obědě, kdy se role družstev vyměňují. Protože mráz zalézá pod nehty a my nechceme, aby nám běžkaři vyčerpaní životním výkonem prochladli, posíláme je po ukončení závodu do tepla chaty nebo jim je nabídnuta možnost převléknutí do sjezdařského s tím, že by si ještě mohli užít krátké dopolední lyžování. Před obědem se prohříváme čajem a svačinou. Volný čas trávíme hraním karet, kulečníkem, četbou nebo probíráním všedního dění. Kde? Jiné místo než červený divánek neočekávejte. S dvanáctou přichází zeleninová polévka a česká klasika. Knedlo-vepřo-zelo bohatě pokryje naše energetické potřeby. Po obědě všichni mizí do pokojů a ani se k tomu nenechají přemlouvat. Je zcela běžné, že se postupem času únava hromadí. Polední klid nám rychle uteče, a pokud někdo neodolal nutkání spánku, tomu se z postele už vůbec nechce. Konec odpočinku! Popadněte lyže, hůlky, rukavice, čepice a vše potřebné. Běžkaři se shromáždí v prostoru startu! Sjezdaři odcházejí s p. uč. Zenklovou a Strnadovou. „Rozcvičku néé...“ Že nechcete rozcvičku? Ale broučkové, ta je nutná i po poledním klidu. Takže
zvedáme kolena... protáhnout nohy... a pět dřepů! Uvidíte, jak se vám pěkně pojede. Teplota se vyšvihla k nule, slunce se opírá do svahu, co mu síly stačí. Takové podmínky přijdou vhod hlavně běžkařům. Budou-li někteří závodníci zeleného a žlutého družstva i do budoucna pokračovat v prohlubování svých běžeckých kvalit, možná o nich někdy uslyšíme v souvislosti s Jizerskou padesátkou nebo Vasovým během. Ti nejlepší dosahovali výborných časů. A jestli nepopletli nějaké otázky, mohli by se těšit z čelních umístění. Jinak vás můžeme ubezpečit, že zvukové projevy odpoledních závodníků snesly srovnání s modrými a červenými závodníky. Kdo by řekl, že má čeština tolik částic a citoslovcí! Po odpolední svačině chlebu s pomazánkou - se část výpravy chystá do půjčovny. Vracíme běžky a hůlky. Dobře nám posloužily, ale teď si i ony zaslouží odpočinek a servisní wellness péči ve své domovské půjčovně. Zpáteční cestu z centra Benecka si zkoušíme zkrátit přes louku. Do chaty přicházíme sice jako sněhuláci, ale vysmátí, nadšení, příjemně unavení skotačením ve sněhu.
Večeře! Dnes tu máme zapečené brambory. Poprvé za celý kurz se zbytků vrací víc než obvykle, i když jídlo bylo chutné. Vždyť jsme jinak chváleni, že jsme oproti jiným kurzům velmi dobrými strávníky. Někdy nastanou situace, u kterých nemá smysl pátrat po odpovědi...
Večer si oddychneme od vzdělávacího programu a dáme přednost společenským hrám. Chcete se pobavit? Zažít legraci v kolektivu? Pak utíkejte do jídelny. Už tu čeká p. uč. Tovarová. Přeorganizování stolů a židlí zabere chviličku. A je tu první hra. Začínáme židličkami. Chodíme kolem židlí rozestavěných dokola. Je nás vždy o jednoho víc, než kolik je míst k sezení. Přestane-li hrát hudba, musíme co nejrychleji zabrat nějaké místo. Kdo to nestihne, vypadává. Sezení dvěma pozadími na jedné židli regule také nepřipouštějí. P. uč. Gruhnová hraje na kytaru, necháváme se strhnout melodií a všichni zpíváme, ale v tu ránu přestáváme být obezřetní. Když zvuk utichne a než se rozkoukáme, je reakce pomalejší. O poslední volnou židli bývá sveden tuhý boj. Hra je střídána další hrou, soutěž následuje soutěž. Taková výměna živých čísel je taky docela dobrodružná. Chudák slepý lovec, v prostoru se musí orientovat jen podle hmatu, zachyceného zvuku a intuice. Takže počínání chytače občas připomíná tanec sv. Víta. Tichá pošta také nikdy neomrzí. Někdy jsou nekomplikované, jednoduché aktivity zábavnější než činnosti se sofistikovanými dlouhými pravidly... Před večerkou dáme jídelnu do pořádku a odcházíme za večerním rituálem hygieny a přípravy do postele. Paní učitelka obejde pokoje, někde ještě doporučí vyvětrat . Zhasínáme... Večerka. Klika cvakla, dvéře letí... a na schodech mžourá rozespalá postava. Konverzace bývá hlubokomyslná: „Kam jdeš?“ „Když... já... jsem večer hodně pil...“ „No tak jdi.“ Konečně patří červený divánek na chvíli učitelům. Hodnotí uplynulý den a plánují program na zítřek. S postupujícími hodinami i oni začnou jeden po druhém odcházet do svých pokojů. Červený divan se mění v tábořiště strážkyně noci, p. uč. Tovarové. Zachumlaná do teplého spacáku naslouchá každému šustnutí. Poslední fotka mate. Pamatujte, že paní učitelka nikdy nespí. Ona to jen umí báječně kamuflovat. Nemáte zvláštní pocit? Z čeho? Ve vzduchu je cítit, že zítra, už zítra!!! nastane poslední den lyžáku. Nostalgie? Možná. Prostě je to zvláštní. Ale těšme se na ten poslední den. Určitě přinese fůru skvělých zážitků. Tak dobrou... © LVK ZŠ BH
