LYŽÁK 2017 – DEN PÁTÝ STŘEDA 18. 1.
Nebyli bychom to my, kdybychom vás nejprve nezpravili o meteorologické situaci na našich horách. Ráno bylo mrazivé, - 11°C, beze srážek. Během dopoledne jsme se „ohřívali“ při – 7,5°C. Tato teplota vydržela po celý den. Sluníčko nás ani dnes nezklamalo. Od rozednění neslezlo z oblohy. Ke snídani jsme si dali rohlíky, šunkový salám, sýr, marmeládu, tvarohovou pomazánku s kapií, perník, müsli s mlékem–tedy opět ve stylu „vyber si a sněz, co chceš, ale mysli i na ostatní“. Kdo měl chuť, mohl si dopřát změnu v jinak ustáleném čajovém pitném režimu a dát si kakao. Dnes jsme se poprvé úplně rozdělili na dvě party, které měly během dne odlišný program. Skupiny p. uč. Papáčka a p. uč. Strnadové se vydaly poprvé vyzkoušet náš unikátní půlkilometrový běžecký ovál na poli u chaty. Běžkaři oblékli slušivé běžecké kalhoty, lehčí bundy a barevné čepice. Hurá, konečně jsme nemuseli mít na hlavách helmy, ve slangu lyžařů také láskyplně nazývané jako kokosy, škopky, kýble. Tak jsme se do běžkování pustili s lehkou hlavou. Připadali jsme si rázem jako pírko a užívali si pocit nenadálého „zhubnutí“. Je rozdíl mít na nohou několikakilogramové přezkáče se sjezdovými lyžemi nebo nazout pohodlné boty a běžky, které, i pokud je přenášíte v rukou, téměř nic neváží. Ne každý se v běhu na lyžích zpočátku „našel“. „Jéžiš, to je strašný, to se nedá!“ Další nespokojenci se ozývají: „To tady jako budeme celý dopoledne?“ A jen tito kverulanti
„vlezli“ na lyže a ještě je ani pořádně nevyzkoušeli, už mají jasno: „Mě to nebaví...“ Úkolem instruktorů je takové záškodníky včas umlčet. Ne snad zapíchnutím hůlkou nebo zahrabáním do sněhu, ale příkladem a vlastním neutuchajícím nadšením. To se p. uč. Papáčkovi a p. uč. Strnadové postupně dařilo. V průběhu dopoledne získali na svou stranu i ve pro prospěch tohoto skvělého sportu drtivou většinu členů žlutého a zeleného družstva. Děti zjistily, že se na běžkách stává mnoho úsměvných situací. Seznamování se základy klasického stylu a bruslení může probíhat i hravou, soutěžní formou. Učili jsme se překonávat na běžkách klesání i stoupání, vyzkoušeli jsme si odraz, skluz i práci s hůlkami. Běžkaři se nakonec vraceli do chaty spokojení, s pěkně červenými líčky, protože mráz dnes opravdu štípal do tváří. I proto jsme dopolední výcvik trošku zkrátili, aby lyžaři příliš neprochladli. Modré a červené družstvo p. uč. Zenklové a p. uč. Gruhnové se mezitím prohánělo po sjezdovce. Zaměřili jsme se na vertikální pohyb v různých fázích oblouku a na celkovou obratnost na lyžích. Už také víme, že „padající list“ není jen symbolem podzimu, ale představuje i způsob, jak bezpečně překonat svah s jakýmkoliv sklonem nebo nepříznivým podkladem. Při krátké pauze jsme schroupali jablíčka, která jsme dostali ke svačině, a pak se dál vozili na lyžích. Protože zdatnost našich lyžařů (a hlavně lyžařek!) postoupila mílovými kroky vpřed, splnili jsme jim velké přání–konečně se svézt v bezpečném svahu s hlubším sněhem, a vyzkoušet tak měkké houpavé lyžování, které vás chytí za srdce. Kdo zkusil hlubší sníh, většinou si nenechá podobnou příležitost do budoucna ujít. Sníh však nesmí být mokrý a těžký. Podmínky byly dnes pro tuto aktivitu naprosto ideální. I sjezdaři se z dopoledního lyžování vrátili o půlhodinku dříve. Mráz byl dnes pocitově dotěrnější. Teplu chaty se
nedalo odolat. Neu(o)dolatelný Matěj S. si zahrál na Yettiho chytajícího bronz a s odpočinkem si nedělal násilí. Prostě na konci výcviku odstavil lyže a s blaženým výrazem to „zalomil“ přímo do sněhové peřiny. Pokud jste při čtení zabloudili očkem na prostřední fotografii předchozí stránky, představujeme vám pravděpodobně nejlepší službu na údržbu lyžárny všech dob. Richard Č. a Dominik T. se starali o uložení našich lyží a bot úplně nadstandardně. Zejména Ríša byl vedoucím čety a vzorně pečoval o pořádek. Paní kuchařka musí mít pocit, že ji pěkně proháníme. Ještě ani není dvanáct, když děti zachytily, že se v jídelně objevily mísy s polévkou. Protože jsme dostali svolení obsloužit se o něco dříve než v obvyklý čas, proč toho nevyužít? Vývar s nudlemi nás uvedl zpět do provozní teploty. Na další chod jsme si ale počkali pěkně podle pravidel. Dočkali jsme se úderem poledne. Dnes se podávaly vepřové výpečky s bramborovým knedlíkem a špenátem. Následně se odebereme do pokojů. Polední klid přinesl možnost zalézt pod deku, povídat si nebo třeba poslouchat oblíbené písničky. Odpoledne se skupiny v programu vyměnily. Lyžování na prosluněném svahu nemělo chybu a také náš běžkařský areál v odpoledním slunci přímo zářil. Obsah semináře na sněhu byl stejný jako u dopolední skupiny. Plužení nebo odšlapávání se v klesající zatáčce zpočátku často zvrtlo v pád do měkkého sněhu. Soustředěný výraz, napjatá mimika obličeje, otazníky
ve vyjukaných očích - vyjde to, nebo ne? Napodruhé či napotřetí už jsme se se zatáčením popasovali. Na závěr odpoledního bloku jsme si dali krátký štafetový závod mezi modrým a červeným družstvem. Pokus o správný odraz, skluz také celkem bez problémů, bojovnost nedarovat soupeři ani metr... Pořádný odpich... a hůlka to „zazdila“. Přišlápnutí této nezbytné části běžeckého setu většinou znamená konec nadějí na rychlou předávku. P. uč. Zenklová posloužila jako bójka, kolem níž se běžci otáčeli a pelášili zpět ke svému družstvu. Modří prohráli, ale mohli si říci, že skončili na krásném 2. místě. Také v tomto odpoledni došlo k obrácení několika duší na dráhu vyznavačů běžeckého lyžování, ač i tady zprvu dalo práci frekventanty kurzu dostatečně motivovat. Podvečerní zábavu vzala do opratí p. uč. Tovarová. Jídelna se proměnila v hernu populárního Dobble i v kadeřnický salón - vznikaly culíky, zaplétané copánky i nedefinovatelné účesy, které by se svým specifickým a neotřelým pojetím nechaly označit slovem rozstřel... Červený divánek a schody mezi patrem chlapců a dívek jsou vždy nejoblíbenějšími debatními centry celé chaty.
Pravidelnost v jídle musí být. Odpolední svačina, která dnes obnášela chléb se salámem, je vždy takový předvoj. Rizoto s vepřovým masem, zeleninou a červenou řepou nezarmoutilo. S rozkazem na další den se seznamujeme o pár minut dříve, než je zvykem. Pro vzdělávací část večera budeme mít tradičního hosta, bývalého člena Horské služby. Vždy přijede obtěžkán neobvyklou technikou
a mnohými ukázkami záchranářského a skialpinistického vybavení. Ochotní chlapci, kteří panu Kácovskému pomáhali vynést potřebné věci z auta, ve svém chvályhodném nasazení málem zhatili plánovanou projekci diapozitivů, když omylem přivřeli plátno do dveří. To naštěstí vydrželo. Všechny propriety byly nanošeny do jídelny, beseda mohla začít. Závan poklidných časů se vloudil i do naší chaty. V jídelně jsme zhasli a uvelebili se na židlích. Diapozitivy nás zavedly na hřebeny Krkonoš, na lavinové svahy, do horských bud. A abychom nezabloudili, prohlédli jsme si různé způsoby značení cest v nejvyšších českých horách. Mezitím nám pan Kácovský vyprávěl mnohé příběhy z konkrétních zásahů. Jaká událost byla podnětem pro vznik Horské služby, to už přece víme z večera věnovaného Hančovi a Vrbatovi. V závěru besedy jsme si prohlédli donesenou lavinovou sondu, lavinový vyhledávač či skialpinistické lyže. Potom se otevřel prostor pro dotazy. Děti zajímalo, kolik akcí mívá krkonošská Horská služba za rok, jak se zájemce může stát členem týmu záchranářů, jak náročné bývají zásahy. Jeden z posledních dotazů byl tematicky nečekaný: „Jak dlouho máte tento přístroj?“ Otázka směřovala k diaprojektoru pana Kácovského. Přišla okamžitá a velmi neurčitá odpověď: „Ty ho asi máš doma taky, viď, a to jsi koukal na Ferdu Mravence.“ Aha, no vida. Po besedě je čas jen tak tak na pár kulečníkových šťouchů. Kdo ještě nebyl v koupelně, tak honem! – minuty zbývající do večerky ubíhají vždycky nejrychleji! V deset už jsou všichni v postelích. Došlo k unikátnímu jevu: od večerky do půlnoci se neobjevil ani jediný noční tulák. Najednou se nikomu nechce na záchod, nikdo se nepotřebuje jít napít. Diagnóza je jistá. Tvrdý spánek způsobila „otrava“ čerstvým vzduchem. Noční ticho rozčísne jen dívčí hlas, který se ozval z rohového pokoje: „Hůlky!“ Ano, je vidět, že se lyžařské zážitky vrývají účastníkům lyžáku nejen pod kůži, ale i do snů. A to je dobře, nemyslíte? Dobrou noc, ať se na ten zítřek všichni pěkně vyspíme... © LVK ZŠ BH
