ZA ROK 2014
„Člověk nám není lhostejný.“ Dům Samaritán spadající pod Oblastní charitu Ústí nad Labem je komplexem tří sociálních služeb zabývajících se osobami bez přístřeší - azylový dům, noclehárna, nízkoprahové denní centrum. Hlavním cílem těchto služeb je vytvoření důstojného a dostupného prostoru pro muže a ženy ve věku od 18 let, kteří se z různých důvodů ocitli v těžké životní situaci a bez přístřeší. V Domě Samaritán je tak poskytováno přechodné ubytování, podmínky a prostor pro osobní hygienu, strava nebo podmínky pro přípravu stravy, ošacení a především sociální poradenství. Tyto služby pak umožňují sociálně handicapovaným osobám či osobám ocitajícím se v aktuálních životních krizích návrat do běžného života a působí i jako prevence sociálněpatologických jevů. Zařízení je jediné tohoto typu v Ústí nad Labem a přilehlém okolí, jeho služby jsou nabízeny nonstop 365 dní v roce a je dostupné všem osobám, které se ocitly v nouzi. Díky tomu je možné poskytnout pomoc a podporu každému, kdo Dům Samaritán vyhledá a má o řešení své nelehké situace zájem.
„Když se ohlédnu zpět do roku 2014 a v klidu si připomenu veškeré dění v Domě Samaritán, vidím nejen tváře našich uživatelů a práci s nimi spojenou, ale cítím i určitou pohodu a příjemnou atmosféru. Ačkoliv jsme si v počátku roku vytyčili několik ne zcela jednoduchých plánů, tak hlavním cílem bylo vnést po náročném roce 2013 do Domu Samaritán trochu zaslouženého klidu, který nás přiměje k tomu se zastavit a zhodnotit nejen uplynulé roky, ale současně nám pomůže načerpat novou energii do let dalších. Rok 2014 sice přinesl určité změny do pracovního týmu, který se obměnil, ale zároveň se podařilo náš kolektiv stmelit a vytvořit z našeho pracoviště místo, kam všichni rádi chodíme. Dobré vztahy a přátelská atmosféra mezi jednotlivými pracovníky se odrazila i na profesionalizaci přímé práce s našimi uživateli, kdy jsme v různých typech situací vystupovali jednotně a v náročnějších chvílích táhli za jeden provaz. I v uplynulém roce jsme se snažili o to, aby měl každý člověk, který se na nás obrátil, prostor a podporu pro řešení své obtížné situace. V roce 2014 jsme se setkávali s různým typem klientely, což vyžadovalo u každého uživatele individuální přístup a především velké zkušenosti a profesní dovednosti našich pracovníků. V průběhu roku jsme zaznamenali nárůst mladistvých a drogově závislých uživatelů, kteří dříve naše služby v takové míře nevyužívali, a náročná
pro nás byla i práce se zdravotně handicapovanými uživateli nebo seniory, pro které není naše zařízení vhodné. Přesto však mohu říci, že jsme žádného ze zájemců o naše služby, pokud byl alespoň trochu motivovaný k řešení své životní situace, neodmítli. Práce s uživateli našich služeb není často jednoduchá a jsme si vědomi, že pro naši jednotnost musí být veškeré postupy a pravidla metodicky podloženy. Standardy kvality poskytovaných sociálních služeb vnímáme jako živý dokument, který je potřeba na základě zkušeností aktualizovat, proto v loňském roce došlo ke kompletnímu zrevidování Standardů kvality poskytovaných sociálních služeb, na kterém se podíleli společně všichni pracovníci v rámci metodických porad. Nejzásadnějším bodem v poskytování našich služeb bylo v roce 2014 rozšíření formy poskytování služeb nízkoprahového denní centra kromě ambulantní o formu terénní. Od září roku 2014 tak sociální pracovníci vyjíždějí každý týden do terénu, aby oslovili i ty osoby, které nemají o službě povědomí nebo službu nemohou z důvodu zdravotního stavu navštívit osobně. Hlavním cílem je zakontaktování těchto osob, získání důvěry, navázání spolupráce a nabídnutí možnosti využívat terénní formu služby. Další činností terénní formy služby je také mapování lokalit, kde se osoby bez přístřeší zdržují a přespávají, a úzká spolupráce s Městskou policií v Ústí nad Labem. Služba tak přispívá k řešení problematiky bezdomovectví v celém městě a přilehlém okolí a je přínosem i pro naše pracovníky, které tato forma pomoci velice naplňuje. Mimo naše základní služby jsme se v uplynulém roce zaměřili i na volnočasové aktivity pro naše uživatele. I zde jsme se snažili zachovávat individuální přístup, proto jsme uspořádali i několik akcí pro menší skupiny osob. Tyto akce považujeme za velice důležité, protože kromě vyplnění volného času osob bez přístřeší a jejich začlenění do společnosti mají i charakter výrazné psychické pomoci pro osoby, které jsou duševně nemocné nebo se ocitají ve špatném psychickém stavu. Ani v roce 2014 jsme nezaháleli, co se našeho domu jako takového týče. V období od července do listopadu prošel Dům Samaritán částečnou rekonstrukcí, během níž byla zrekonstruována kuchyňka na ubytovací části pro ženy. Zde byla kompletně vyměněna a nově vybavena kuchyňská linka, místnost byla opravena a vymalována. Opraven a nově vymalován byl i suterén Domu Samaritán a kuchyňka na jedné z ubytovacích části pro muže. Pro celý dům pak byly pořízeny nové vnitřní boxy sloužící ke třídění odpadu a uživatelé byli seznámeni s podstatou třídění. Nově od roku 2014 mají uživatelé k dispozici i sporák s elektrickou troubou a vybavení sloužící na pečení za účelem zdravého a finančně úsporného vaření. Rok 2014 nám tedy přinesl hodně nového, ale zároveň byl pohodový a často se k němu v myšlenkách vracíme. I proto si zaslouží všichni pracovníci obrovské poděkování za jejich nekončící nadšení, profesionalitu a chuť do práce, kterou dělají. Přejme si, ať je i nadcházející rok stejně takový!“ Bc. Vendula Krištofová – vedoucí Domu Samaritán
VLASTNÍ BYDLENÍ
AZYLOVÝ DŮM SAMARITÁN Možnost celodenního ubytování, intenzivnější řešení stávajících starostí, hledání zaměstnání, splácení dluhů, přechod do vlastního bydlení.
NOCLEHÁRNA SAMARITÁN Možnost přespání, sociálního poradenství, pomoci při vyřízení chybějících osobních dokladů, pomoci při vyřízení sociálních dávek. Za pomoci sociálních pracovníků možnost přechodu na ubytovnu Azylového domu Samaritán (Noclehárna Samaritán by měla být pouze přechodnou pomocí).
CENTRUM POMOCI SAMARITÁN Možnost využít za symbolický poplatek stravování, využít sociální zařízení, ošatit se. Možnost využívat sociálního poradenství, pomoci při vyřízení osobních dokladů nebo sociálních dávek.
ULICE Situace, kdy jsem zcela bez pomoci.
CENTRUM POMOCI SAMARITÁN Posláním Centra pomoci Samaritán v Ústí nad Labem je nabídnout osobám bez přístřeší podmínky pro uspokojení jejich základních životních potřeb. Služba poskytuje stravu, podmínky pro zajištění osobní hygieny, ošacení a sociální poradenství. Služba nabízí individuální podporu a bezpečné prostředí pro řešení nepříznivé sociální situace. Komu je služba určena: Centrum pomoci Samaritán poskytuje služby mužům a ženám bez přístřeší ve věku od 18 let. Terénní forma poskytování služby je určena osobám: Žijícím přímo na ulici (ulice města, nádraží, squaty, ruiny domů, neobydlené chaty, garáže) Žijícím v nevyhovujících podmínkách (byty bez energií, bariérové byty) Využívajícím ambulantní formu NDC, které však vyžadují asistenci (doprovod k lékaři, na úřad) Časový rozvrh a kapacita služby: Zařízení má okamžitou kapacitu 4 osoby a jeho činnost je zajištěna denně od 7.30 do 9.00 hod., od 11.00 do 14.00 hod. a od 16.00 do 18.00 hod. Prostorová kapacita služby je 50 osob. K terénní formě práce dochází pravidelně 1x týdně každé úterý od 10.00 do 14.00 hod. (oslovování na ulici), dále dle potřeby (doporučení na místo, kde se osoby bez přístřeší nacházejí) nebo na základě individuální domluvy s uživatelem (doprovody). Okamžitá kapacita terénní formy služby jsou 2 osoby.
Výsledky za rok 2014 Počet uživatelů, kteří v roce 2014 využili Centrum pomoci Samaritán: 279 uživatelů, z toho 233 mužů a 46 žen. Počet návštěv: 3855 Počet vydané stravy: 5818 Počet vydané stravy – doplňkové zboží (káva, čaj, cukr): 8693 Počet vydaného hygienického servisu: 223 Počet vydaného ošacení: 119 Celkem počet kontaktů: 7354
NOCLEHÁRNA SAMARITÁN Posláním Noclehárny Samaritán v Ústí nad Labem je poskytnout okamžitou pomoc a podporu mužům v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení, kteří mají zájem o přenocování a využití hygienického zařízení. Služba umožňuje další spolupráci zaměřenou na dosahování příznivých změn v životě uživatele.
Komu je služba určena: Noclehárna Samaritán poskytuje služby mužům v nepříznivé sociální situaci ve věku od 18 let, kteří jsou fyzicky soběstační. V rámci noclehárny je v krizové situaci poskytována tzv. Krizová židle (sezení přes noc ve společenské místnosti).
Časový rozvrh a kapacita služby: Zařízení má kapacitu 13 osob (13 mužů) a jeho činnost je zajištěna denně od 18:00 do 7.30 hod.
Výsledky za rok 2014 Počet uživatelů, kteří v roce 2014 využili Noclehárnu Samaritán: 224 uživatelů. Noclehárna, počet uživatelů (unicitních): 164 Noclehárna, počet lůžkodnů: 2504 Krizová židle, počet uživatelů (unicitních): 60 Krizová židle, počet lůžkodnů: 244 Celkem lůžkodnů: 2748 Celkový počet kontaktů: 6374
AZYLOVÝ DŮM SAMARITÁN Posláním Azylového domu Samaritán v Ústí nad Labem je nabídnout osobám bez přístřeší pomoc při řešení jejich obtížné životní situace. Služba poskytuje sociální poradenství a přechodné ubytování pro muže a ženy. Každému, kdo naši službu vyhledá, nabídneme prostor pro načerpání nových sil a podporu na základě individuálního přístupu. Komu je služba určena: Azylový dům Samaritán poskytuje služby mužům a ženám bez přístřeší nebo žijícím v podmínkách, které ohrožují zdraví či život osob. Služby poskytujeme těmto osobám: ve věku od 18 let fyzicky soběstačným mající platný průkaz totožnosti - s potvrzenou zdravotní způsobilostí k poskytnutí sociální pobytové služby dle Zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách § 91 odst. 4 Časový rozvrh a kapacita služby: Zařízení má kapacitu 42 osob (30 mužů, 12 žen) a jeho činnost je zajištěna nepřetržitě.
Výsledky za rok 2014 Počet uživatelů, kteří v roce 2014 využili Azylový dům Samaritán: 87 uživatelů, z toho 61 mužů a 26 žen. Počet lůžkodnů: 8067 Počet uzavřených smluv: 125 Celkový počet kontaktů: 5904
Mgr. Michaela Klapková Ozomová, MSc. – ředitelka OCH ÚL Bc. Vendula Krištofová – zástupkyně ředitele OCH ÚL a vedoucí Domu Samaritán Bc. Kateřina Ryšánková – zástupkyně vedoucího Domu Samaritán a sociální pracovnice Bc. Ivana Ženčuchová – sociální pracovnice
Dana Hacmacová – pracovnice v sociálních službách Ladislava Rickardtová – pracovnice v sociálních službách Věra Rmoutilová – pracovnice v sociálních službách Martina Kalinová – pracovnice v sociálních službách Dagmar Gernatová – pracovnice v sociálních službách Dagmar Dedková – pracovnice v sociálních službách Jitka Hašková – pomocná pracovnice Blažena Vedralová – finanční manažerka Ing. Radka Neprašová – projektová manažerka Luboš Bernášek – pracovník údržby Bc. Daniela Česalová – sociální pracovnice (MD) Petra Rickardtová – pracovnice v sociálních službách (MD) Bc. Lenka Krištofová – sociální pracovnice (do 31. 10. 2014)
Uspořádali jsme:
Týmově jsme pracovali v rámci:
14 akcí pro uživatele
17 pracovních porad 2 porad směn 10 týmových supervizí
Zprostředkovali jsme: 4 praxe 4 praktikantům 440 hodin praxe
Služby jsme poskytli celkem:
590 uživatelům
5 exkurzí pro 41 studentů 1 stáž pro 1 stážistu
Pomohli jsme: 8 cizincům
Vedli jsme:
7 stážistům Vyšlo o nás:
56 hodin stáží
13 tiskových zpráv a reportáží Zaměstnance jsme podpořili prostřednictvím: 10 individuálních supervizí
Zúčastnili jsme se: 47 vzdělávacích akcí v rozsahu 601 hodin
10. 2. 2014 - Setkání sociálních pracovníků s uživateli (13 uživatelů) 17. – 18. 3. 2014 - Turnaj ve stolních hrách (17 uživatelů) 24. 3. 2014 - Filmové odpoledne (6 uživatelů) 18. 4. 2014 - Velikonoční tvořivá dílna (7 uživatelů) 27. 6. 2014 - Vítání léta s opékáním buřtů (17 uživatelů) 30. 6. 2014 - Setkání sociálních pracovníků s uživateli (9 uživatelů) 29. 7. 2014 - Venčení psů z útulku (4 uživatelé)
7. 8. 2014 - Prázdninový výlet za historií města (2 uživatelé) 18. 8. 2014 - Odpoledne plné tvořivosti 1 (4 uživatelé) 25. 8. 2014 - Odpoledne plné tvořivosti 2 (2 uživatelé) 6. 10. 2014 - Den otevřených dveří s tvořením a grilováním (18 uživatelů) 3. 12. 2014 – Tvoření vánočních věnců (7 uživatelů) 18. 12. 2014 - Den dobra - vánoční akce ve spolupráci s Gymnáziem Jateční (10 uživatelů) 24. 12. 2014 - Vánoční posezení (všichni uživatelé Domu Samaritán) 31. 12. 2014 - Silvestrovské posezení (všichni uživatelé Domu Samaritán)
„Pocházím z Ústí nad Labem a nyní bydlím v Azylovém domě Samaritán. Přišel jsem o práci a tedy i o finanční příjem, rozešli jsme se s přítelkyní a já neměl kam jít. Kvůli špatným rodinným vztahům nemám stabilní oporu příbuzných a jsem v tom sám. Chtěl bych si za pomoci pracovníků Azylového domu Samaritán udělat nějaký rekvalifikační kurz, najít si práci a pronajmout si vlastní byt.“ Pavel, 28 let
„…vše začalo rozvodem, který mi způsobil psychické problémy a zajistil pobyt na psychiatrii. Díky kurátorce jsem se dostal do Azylového domu Samaritán, kde bydlím už půl roku. Nedávno jsem se zúčastnil tvořivé dílny, kde jsme vyráběli lapače snů. Můj výrobek slouží k pohlcení negativních účinků na člověka. Měl by uklidnit organismus, zabránit častému přerušení spánku a dodává energii a psychické uklidnění, tak, jak to potřebuji i já.“ Petr, 50 let
Všichni plujeme na jedné lodi, jen každý máme jiný příběh… … co mě dovedlo k Vám na Azylový dům? Tak nad touto otázkou jsem se nemusel dlouho zamýšlet, neboť se nad svým životem zamýšlím něco přes devět a půl roku, přesněji devět let a sedm měsíců. Svůj život mám tedy zmapovaný velice dobře, a kdybych tady měl označit nějaký zlom či prvek a trochu rozvést, tak jen ve stručnosti. Za takový prvek se dá zcela jistě označit „život na druhé koleji“, či špatné rozhodnutí, špatné pochopení souvislostí, zaujmutí špatného postoje, alkoholismus, drogy, špatní lidé, které jsem jako magnet přitahoval – též žijící na oné „druhé koleji“. Nic dobrého od nich nevzešlo a nevzejde, neúcta až nenávist k mé osobě a v poslední řadě kriminál, kde se tyto prvky opět setkávají v jednotlivých lidských osudech pod jedním zámkem. Čili hned na začátku mohu říci, že nejsem žádná chudinka, znám mnohem horší životní „cesty“, než-li je ta moje. Život na druhé koleji vystihuje můj dosavadní život. Život, který je mimo zažitý rámec. Mimo tzv. hlavní proud za který považuji rodinný život, být někým vychován, být někým vedený tím snad správným směrem, mít nějaký koníčky, opravdové přátelé, důvěřovat, něco umět, něco znát, umět žít v rodinném prostředí. V takovém prostředí jsou povětšinou babičky, dědové, trochu přísný otec a milující matka, která na své dítko myslí, stará se o něj, na vše dohlíží, podporuje a dodává odvahy. Něco podobného jsem zažil do mých 6let. Děda s babičkou zemřeli v jednom roce, matku jsme pochovali rok poté. Zbyl jen táta, začal pít a nutno dodat, že už jsem ho snad nikdy nezažil jinak, než opilého. Naposled jsem ho viděl při mém soudním líčení, nemluvil o mně dobře a po šesti letech ve vězení mi bratr napsal, že zemřel. Tak jsem v 6letech byl nucen vyrůst a na všechny ty nové věci, které jsem zažíval ať v dětství, v dospívání, v pubertě jsem musel řešit hlavně sám v sobě. Je až k nevíře, jak kdysi špatně pochopené souvislosti mě vedli k zaujmutí špatného postoje, kterého jsem se dlouhá léta nevědomky držel a v mnoha věcech se stále držím dodnes. Pro radu, či vysvětlení doma prostor nebyl, nikoho to nezajímalo. Otec byl věčně napitý, má nová máma byla to samé – alkoholička a ještě otce běžně podváděla (to nebylo žádné tajemství široko, daleko). V průběhu let jsem ji několikrát přistihl ať už ve sklepě či za hospodou, když mě otec poslal pro ni. Ve vztahu k ženám mě strašně ovlivnila, její charakter, názory na chlapy a na sex, její pořádku milovnost a starost o „rodinný krb“. Byla ten nejhorší vzor. Neměla ráda sebe a to přenášela na své nejbližší včetně mě, věně mě srážela, urážela, byl jsem pro ni parchant. Škola mě přestala zajímat, poté jsem poznal třídní šikanu, což bylo v době po smrti mé matky. Nějaký čas byl můj zevnějšek zanedbaný, chodil jsem ve špinavých věcech, nějaký čas trvalo, než jsem se naučil domácím pracím včetně vaření. V té době mi dávali spolužáci najevo, jak mě vnímají, tak jsem zaujal špatný postoj ke škole a k učení a začal si zvykat na život mezi outsidery. Škola se pro mě stala trpěným zlem, o hodinách jsem nedával pozor a trnul hrůzou při představě, co zase bude doma (hádky, alkohol, výčitky, křik, agrese, zásah policie nebo sousedů –
to bylo běžné.) Tenkrát jsem rodinné poměry snášel špatně. Snad touha dokázat si, že nejsem takový outsider mě dopomohlo k tomu, že jsem se v 5-6. Třídě začal učit. Všimla si toho i učitelka, která mě při vysvědčení pochválila, přičemž mi celá třída tleskala. Jak trapné, pomyslel jsem si… Před pár lety mě šikanují a teď mi tleskají. Toto uvědomění, že si doma nikdo ani nevšiml, mě přiměly vrátit se zpět na druhou kolej. Pro mě bylo milejší, když ode mě nikdo nic neočekával. Někdy mezi 12-13 rokem jsem začal pít pivo a navštěvovat hospodu už jako host. V té době jsem začal budovat nevědomky základy mého alkoholismu, který se dnes za mnou plouží jak můj stín a vlastně je mou součástí dodnes. Vliv mého otce a jeho věčně ho podvádějící a opilé manželky na mě skončil v 14 letech poté, co soud určil mého bratra, co by mého pěstouna. Dále jsem poznával svět skrze dno půllitrů a nutno dodat, že dny v alkoholovém opojení ubíhaly velice rychle. Na toto období až do nástupu na základní vojenskou službu v celku nemám žádné vzpomínky. Z faktů je mi známo, že jsem se stihl vyučit, udělat si řidičský průkaz, chodil jsem na brigády, nějaký čas jsem byl zaměstnancem, občas mi do cesty vstoupila nějaká holka, ale žádný dlouhodobý vztah. Vojna dostála svému heslu a udělala ze mě chlapa. Vypadal jsem dobře, atletická postava, samý sval, cítil jsem se lépe, byl jsem mladý – dvacet let, zdravý, samostatný, bez závazků s chutí do práce, začalo se mi dařit. Poznával jsem nové lidi, ale přesto jsem se dostal do azylového domu.
Na vině byl můj nejlepší kamarád z dob před vojenskou službou, kterého jsem si slepě pustil k tělu. Byl jak můj brácha. On a těch pár piv, které jsem si s ním toho dne dal. To, že bral drogy, jsem věděl, věděl jsem, že má na mě špatný vliv a věděl jsem i to, že po pár pivech jsem náchylný k čemukoliv a stejně k tomu došlo. Tak jsme šli do feťáckého bytu a tam jsem otevřel mou další životní kapitolu, která trvala 6let. Tato kapitola měla několik podkapitol, z níž první by se mohla jmenovat ukřivdění nebo nedorozumění nebo snad šok z nepochopení názorů „čistých“ lidí na narkomany. Vždyť nic zas tak špatného nedělám, ba naopak mi to pomáhá, stihnu mnohem více věcí a ještě se cítím dobře… Druhá podkapitola by se mohla jmenovat zavržení, nebo taky ztráta. Začal jsem chřadnout, lidi se přestali zajímat, se spoustou jsem ztratil kontakt. Další, má poslední podkapitola by se mohla jmenovat křeč.
Nedařilo se mi v ničem, byl jsem absolutní alkoholik a smažka. Utápěl jsem se v depresích a v nenávisti k sobě samému. Příležitostní brigády a sběr, tak z toho jsem bral peníze, občas nějaký melouch, jinak levné víno, toulen a různé prášky na přilepšenou, občas pervitin s heroinem, jídlo skoro žádné. Pálil jsem mosty i u těch posledních, kteří to se mnou mysleli dobře, a ještě jsem se tomu smál, strašně jsem se neměl rád a strašně jsem si ubližoval, byl jsem pološílený a žil jsem za městem v opuštěné chatrči. Tam si mě našla taková moje poslední záchranná brzda, kterou jsem využil. Měla hezké jméno, byla o rok mladší, hezká, vzdělaná a strašně hodná. Snažila se mě nenápadně a nenásilně směřovat pryč z toho bláta, ve kterém jsem se nacházel, a možná mezi námi něco vzniklo, ale to nevím, já byl jak v mlze a ona pro mě byla tím hlasem v mlze, ke kterému jsem se po čase rozhodl postavit zády a jít si vlastní cestou. Všechny moje pokusy o abstinenci ztroskotaly a ona byla tak hodná, tak proč bych jí měl oblbovat a lhát a slibovat? To jsem nechtěl a bylo rozhodnuto. Poté mi zbývalo jen pár měsíců do dne, který totálně změnil můj život. V afektu jsem udělal něco, o čem nejsem schopen mluvit, ať už s někým kdo o tom něco ví, či nikoliv. Často nad tím přemýšlím, rád bych alespoň pro sebe porozuměl, ale neporozuměl jsem. Pohrdám tím 26letým klukem, nechápu, kdo mu dal právo, nebo spíš jakým právem se na všechno vykašlal. Strašně mi ten hoch ublížil nejen mě, to snad ani nemohl myslet vážně. Bohužel ten kluk jsem byl já před necelými 10lety. O to je to horší. Moje budoucnost bude do značné míry záviset na tom, jak se s tím vyrovnám. Ve vězení jsem byl 9let a vcelku není co popisovat, ztráta času. Snad mě těší jen to, že jsem tím prošel v celku se vztyčenou hlavou. Po propuštění jsem využil jedné nejmenované organizace, která poskytuje poradenství a chráněné bydlení pro lidi z kriminálu a tak jsem se dostal do Ústí nad Labem. Ve vězení mě od toho odrazovali, ale dnes vím, že jsem udělal dobře. Byl jsem jak nesvéprávný, nebyl jsem schopen si zařídit vůbec nic. Ochotně mi pomohli, bez nich bych byl zcela jistě zpět ve vězení. Bydlel jsem tam přesně 4 měsíce. Jak už to bývá zvykem, všude tam, kde se pomáhá, se najdou tací, kteří jen danou pomoc zneužívají. Ten typ lidí, co svou lenost povyšují nad chytrost, bytostně nesnáším a tak jsem porušil jedno z pravidel a musel odejít na ubytovnu. Ubytovna v Ústí má úplně jiný význam, než jsem byl zvyklý. Všude samí alkoholici a feťáci, byl jsem snad jediný, kdo chodil do práce. Na ubytovně mě poprvé po propuštění ovládl můj stín – alkohol. V takovém prostředí bych dlouhodobě nemohl fungovat, což jsem si uvědomoval a začal z toho mít obavy. Takže jsem velmi rád, že mě přijmuli do azylového domu a s velkou úlevou jsem se nastěhoval do skromně, prakticky zařízeného pokoje, kde jsem sám a mám možnost v klidu řešit problémy typu: našetřit na podnájem, najít lepší práci aj., což bych na ubytovně plné alkoholu a drog nezvládl. Tím mám šanci dostát toho, čeho jsem si ve vězení předsevzal, o čem spousta lidí ve vězení nepochybuje, že bych toho nedosáhl a drží mi palce, což mi dodává sílu. Uživatel Azylového domu Samaritán
(Pozn. Příběh nebyl nijak upraven, pouze přepsán do elektronické verze)
Dům Samaritán Štefánikova 246/1 400 01 Ústí nad Labem Telefon: 475 601 805, 732 162 336 E-mail: Web: Ředitelka OCH ÚL: Mgr. Michaela Klapková Ozomová, MSc.
Zástupkyně ředitele Oblastní charity Ústí nad Labem a vedoucí Domu Samaritán: Bc. Vendula Krištofová Telefon: 731 402 480 E-mail:
Zástupkyně vedoucího Domu Samaritán a sociální pracovnice: Bc. Kateřina Ryšánková Telefon: 731 402 488 E-mail:
Sociální pracovnice: Bc. Ivana Ženčuchová Telefon: 731 402 481 E-mail: Bc. Monika Hrdličková, DiS. Telefon: 731 402 481 E-mail:
Děkujeme za Vaši podporu a přízeň!
