Člověk. Mgr. Petr Křížek

Člověk Mgr. Petr Křížek

Copyright © iStudium, 2005, http://www.istudium.cz Žádná část této publikace nesmí být publikována a šířena žádným způsobem a v žádné podobě bez výslovného svolení vydavatele. Produkce, technický redaktor: Roman Bartoš Vnitřní úprava: Matouš Horáček

Obsah

1

Biologie

Obsah................................................................................................................................................... 1 Původ a vývoj člověka ........................................................................................................................ 7 Hzpotézy ......................................................................................................................................... 7 Metody určování stáří reliktů .......................................................................................................... 7 Přímé určování stáří reliktů ......................................................................................................... 7 Nepřímé....................................................................................................................................... 7 Systematické zařazení člověka........................................................................................................ 8 Vývoj člověka ................................................................................................................................. 8 Antropologie ............................................................................................................................... 8 První primáti................................................................................................................................ 8 První lidoopi................................................................................................................................ 8 Přechod od lidoopů k člověku – australopitékus........................................................................ 8 Hominizace ................................................................................................................................. 9 Homo habilis ............................................................................................................................... 9 Homo erectus .............................................................................................................................. 9 Homo sapiens .............................................................................................................................. 9 Neandrtálci (Homo sapiens neanderthalensis) .......................................................................... 10 Homo sapiens sapiens (člověk současný) ................................................................................. 10 Člověk předvěký ....................................................................................................................... 10 Kosterní soustava .............................................................................................................................. 11 Vývoj a růst kostí .......................................................................................................................... 11 Spojení kostí.................................................................................................................................. 12 Pohyblivé – klouby ................................................................................................................... 12 Základní rozdělení kostry člověka ................................................................................................ 12 Kostra trupu:.................................................................................................................................. 12 Páteř........................................................................................................................................... 12 Žebra ......................................................................................................................................... 13 Kostra lebky: ................................................................................................................................. 13 Mozková část ............................................................................................................................ 13 Obličejová část .......................................................................................................................... 13 Kostra končetin: ............................................................................................................................ 13 Horní končetiny......................................................................................................................... 13 Dolní končetiny ......................................................................................................................... 14 Onemocnění kostí a kloubů:.......................................................................................................... 14 Soustava svalová – pohybová ........................................................................................................... 15 Rozdělení....................................................................................................................................... 15 Kosterní (žíhaná, příčně pruhovaná) svalová tkáň .................................................................... 15 Hladká svalová tkáň .................................................................................................................. 15 Srdeční svalová tkáň.................................................................................................................. 15 Stavba svalu ................................................................................................................................. 15 Činnost svalů................................................................................................................................. 16

2

Biologie

Inervace svalu................................................................................................................................ 16 Rozdělení svalů podle částí těla .................................................................................................... 16 Svaly hlavy................................................................................................................................ 16 Svaly trupu ................................................................................................................................ 17 Zadní část trupu......................................................................................................................... 17 Svaly končetin ........................................................................................................................... 17 Dolní končetiny ......................................................................................................................... 17 Tělní tekutiny, imunita ...................................................................................................................... 18 Funkce ........................................................................................................................................... 18 Složení těl. tekutin......................................................................................................................... 18 Rozdělení....................................................................................................................................... 18 Extracelulární (mimobuněčné) tekutiny........................................................................................ 18 Krev........................................................................................................................................... 18 Složení krve........................................................................................................................... 18 Imunitní reakce..................................................................................................................... 20 Imunita .................................................................................................................................. 20 Krevní skupiny ...................................................................................................................... 20 Krevní destičky (trombocyty) ............................................................................................... 21 Oběhová soustava.............................................................................................................................. 23 Oběh krve ...................................................................................................................................... 23 Vrátnicový oběh ........................................................................................................................ 23 Typy a stavba krevních cév........................................................................................................... 23 ad 1) tepny............................................................................................................................. 24 ad 2) Žíly ............................................................................................................................... 24 ad 3) Vlásečnice .................................................................................................................... 24 Srdce.............................................................................................................................................. 24 Inervace srdce............................................................................................................................ 24 Výživa srdce.............................................................................................................................. 25 Tepový objem............................................................................................................................ 25 Projevy srdeční činnosti ............................................................................................................ 25 Puls........................................................................................................................................ 25 Krevní tlak............................................................................................................................. 25 Srdeční ozvy.......................................................................................................................... 25 Mízní soustava .................................................................................................................................. 27 Stavba............................................................................................................................................ 27 Funkce ........................................................................................................................................... 27 Brzlík............................................................................................................................................. 27 Slezina ........................................................................................................................................... 27 Dýchací soustava............................................................................................................................... 28 Význam dýchání: .......................................................................................................................... 28 Dýchací cesty: ............................................................................................................................... 28 Dutina nosní: ................................................................................................................................. 28 Hltan:............................................................................................................................................. 28 Hrtanová příklopka:....................................................................................................................... 28

3

Biologie

Průdušnice:.................................................................................................................................... 28 Plíce............................................................................................................................................... 29 Plicní tkáň.................................................................................................................................. 29 Dýchací svaly ............................................................................................................................ 29 Bránice .................................................................................................................................. 29 Nádech................................................................................................................................... 29 Výdech .................................................................................................................................. 29 Dýhání ....................................................................................................................................... 29 Dechový objem ..................................................................................................................... 30 Vitální kapacita plic .............................................................................................................. 30 Kyslíkový dluh ...................................................................................................................... 30 Inervace dýchání ................................................................................................................... 30 Nemoci dýchací soustavy.............................................................................................................. 30 Trávicí soustava ................................................................................................................................ 31 Trávení .................................................................................................................................. 31 Ústní dutina ................................................................................................................................... 31 Slinné žlázy ............................................................................................................................... 31 Zuby .......................................................................................................................................... 31 Chrup..................................................................................................................................... 31 ad 2) trvalý chrup .................................................................................................................. 32 Hltan.......................................................................................................................................... 32 Jícen........................................................................................................................................... 32 Stavba jícnu ........................................................................................................................... 32 Žaludek.......................................................................................................................................... 32 Význam: .................................................................................................................................... 32 Žaludeční vředy......................................................................................................................... 32 Příčina ................................................................................................................................... 32 Tenké střevo .................................................................................................................................. 33 Stavba:....................................................................................................................................... 33 Význam ..................................................................................................................................... 33 Tlusté střevo .................................................................................................................................. 33 Konečník ....................................................................................................................................... 33 Stavba:....................................................................................................................................... 33 Význam ..................................................................................................................................... 34 Trávicí žlázy.................................................................................................................................. 34 Slinivka břišní ........................................................................................................................... 34 Stavba.................................................................................................................................... 34 ad 1) endokrinní žlázy ........................................................................................................... 34 ad 2) exokrinní žlázy ............................................................................................................. 34 enzymy .................................................................................................................................. 34 Význam ................................................................................................................................. 34 Játra ........................................................................................................................................... 35 Stavba.................................................................................................................................... 35 Význam ................................................................................................................................. 35

4

Biologie

Žlučník .................................................................................................................................. 35 Onemocnění jater .................................................................................................................. 35 Metabolismus ................................................................................................................................ 35 Rozdělení................................................................................................................................... 35 Metabolismus sacharidů............................................................................................................ 35 Glukóza (Glc)........................................................................................................................ 35 Metabolismus tuků .................................................................................................................... 36 Tuky ...................................................................................................................................... 36 Význam: ................................................................................................................................ 36 Metabolismus bílkovin.............................................................................................................. 36 Bílkoviny............................................................................................................................... 36 Význam: ................................................................................................................................ 36 Výživa ....................................................................................................................................... 36 Vylučovací soustava.......................................................................................................................... 37 Cesty:......................................................................................................................................... 37 Ledviny ..................................................................................................................................... 37 Stavba:................................................................................................................................... 37 Činnost: ................................................................................................................................. 37 Složení moči:......................................................................................................................... 37 Kůže .......................................................................................................................................... 37 Stavba:................................................................................................................................... 38 Pokožka:................................................................................................................................ 38 Škára...................................................................................................................................... 38 Žlázy:..................................................................................................................................... 38 Podkožní vazivo .................................................................................................................... 39 Nemoci kůže.......................................................................................................................... 39 Nervová soustava .............................................................................................................................. 40 Neuron........................................................................................................................................... 40 Funkce neuronu ......................................................................................................................... 40 Membrána neuronu ................................................................................................................... 40 Nerv............................................................................................................................................... 41 Nervová soustava ...................................................................................................................... 41 ad a) somatická nervová soustava ......................................................................................... 41 ad b) autonomní nervová soustava ........................................................................................ 41 Rozdělení nervů ........................................................................................................................ 41 Reflex ............................................................................................................................................ 42 Reflexní oblouk ......................................................................................................................... 42 Reflex obranný .......................................................................................................................... 42 I. P. Pavlov ................................................................................................................................ 42 Centrální nervová soustava ........................................................................................................... 42 Obaly ..................................................................................................................................... 42 Dutiny.................................................................................................................................... 43 Mícha......................................................................................................................................... 43 Uložení: ................................................................................................................................. 43

5

Biologie

Funkce:.................................................................................................................................. 43 Mozek........................................................................................................................................ 43 Mozkový kmen...................................................................................................................... 43 Mozeček ................................................................................................................................ 43 Varolův most ......................................................................................................................... 43 Prodloužená mícha ................................................................................................................ 44 Střední mozek: ...................................................................................................................... 44 Mezimozek:........................................................................................................................... 44 Koncový mozek: ................................................................................................................... 44 Hormonální soustava......................................................................................................................... 45 Funkce:...................................................................................................................................... 45 Žlázy s vnitřní sekrecí (endokrinní žlázy)................................................................................. 45 Hormony ............................................................................................................................... 45 Hypothalamus ....................................................................................................................... 45 Hypofýza:.............................................................................................................................. 46 Štítná žláza ............................................................................................................................ 46 Příštítná tělíska ...................................................................................................................... 46 Nadledviny ............................................................................................................................ 46 Slinivka břišní (pankreas)...................................................................................................... 47 Pohlavní orgány..................................................................................................................... 47 Smyslová soustava ............................................................................................................................ 48 Smyslové orgány:.......................................................................................................................... 48 Receptory .................................................................................................................................. 48 Rozdělení receptorů: ............................................................................................................. 48 Mechanoreceptory......................................................................................................................... 48 Hmatové orgány ........................................................................................................................ 48 Proprioreceptory........................................................................................................................ 48 Ústrojí rovnováhy a pohybu...................................................................................................... 48 Uložení: ................................................................................................................................. 48 Funkce:.................................................................................................................................. 48 Sluchové orgány........................................................................................................................ 49 Bubínek ................................................................................................................................. 49 Vnitřní ucho .......................................................................................................................... 49 Hlemýžď................................................................................................................................ 49 Rozdělení............................................................................................................................... 49 Fotoreceptory ................................................................................................................................ 49 Oko............................................................................................................................................ 49 Bělima ................................................................................................................................... 49 Cévnatka................................................................................................................................ 50 Duhovka ................................................................................................................................ 50 Zornice .................................................................................................................................. 50 Čočka..................................................................................................................................... 50 Sítnice.................................................................................................................................... 50 Přídavné orgány oka.............................................................................................................. 51

Akomodace oka..................................................................................................................... 51 Nemoci oka ........................................................................................................................... 51 Chemoreceptory ............................................................................................................................ 52 Chuťový orgán .......................................................................................................................... 52 4 základní chutě..................................................................................................................... 52 Význam ................................................................................................................................. 52 Čichový orgán ........................................................................................................................... 52 Orgány vnímání bolesti: ............................................................................................................ 52 Termoreceptory ............................................................................................................................. 52 Rozmnožování................................................................................................................................... 53 Pohlavní znaky .......................................................................................................................... 53 Pohlavní orgány ženy .................................................................................................................... 53 Vaječníky .................................................................................................................................. 53 uložení ................................................................................................................................... 53 funkce.................................................................................................................................... 53 Děloha ....................................................................................................................................... 54 Menstruace ............................................................................................................................ 54 Pochva ....................................................................................................................................... 54 Pohlavní orgány muže................................................................................................................... 55 Varlata ....................................................................................................................................... 55 Funkce ................................................................................................................................... 55 Nadvarlata ................................................................................................................................. 55 Ejakulace ............................................................................................................................... 55 Prostata...................................................................................................................................... 55 Penis .......................................................................................................................................... 55 Oplodnění...................................................................................................................................... 55 Funkce placenty..................................................................................................................... 56 Pupeční šňůra ........................................................................................................................ 56 Těhotenství (gravidita) .............................................................................................................. 56

Biologie

6

Původ a vývoj člověka Hzpotézy ƒ mimozemšťané ƒ kreacionismus = náboženské hypotézy ƒ evoluční: postupem času se organismy přizpůsobily okolí

Metody určování stáří reliktů 1) přímé 2) nepřímé

Přímé určování stáří reliktů 1) Spočívající na rozpadových řadách radioaktivních prvků a) radiokarbonová metoda (uhlíková 14C , s poločasem rozpadu 5730 let ) b) draslíkoargonová (1,3 mld. let – poločas rozpadu) 2) Spočívající na principu, čím je daný nález hlouběji, tím je starší a) stratografická metoda (čím níž, tím starší..)

Nepřímé ƒ podle stáří okolních nálezů

Biologie

7

Systematické zařazení člověka Nadříše Říše Podříše Kmen Podkmen Třída Řád Podřád Čeleď Podčeleď Rod Druh

Poddruh

eukaryota živočichové mnohobuněční strunatci obratlovci savci primáti – nehetnatci vyšší primáti lidoopi – Hominoidea Hominidea člověk Homo habilis Homo erectus Homo sapiens Homo sapiens sapiens Homo sapiens neanderthalensis

Vývoj člověka

Antropologie věda zabývající se vznikem a vývojem člověka = antropogenezí

První primáti Z placentálních hmyzožravých savců na přelomu druhohor a třetihor (60 mil. let)

První lidoopi Afrika – kolébka lidstva Proconsul (22 mil. let)

Přechod od lidoopů k člověku – australopitékus (forma mezi lidoopem a člověkem). Před 5 milióny lety ƒ používali nástroje ƒ pohyb v tlupách – savany ƒ zprvu vegetariáni ƒ bipedie = chůze po dvou končetinách Celá řada druhů

Biologie

8

Australopithecus afarensis ƒ 5 – 1 milión let ƒ mohutné nadočnicové oblouky ƒ chyběl bradový výběžek ƒ 130 cm, cca 40 kg ƒ chybí nožní klenba

Hominizace = polidštění Znaky: ƒ zplošťování hrudníku ƒ vzpřímená páteř ƒ bipedie ƒ opozice palce proti ostatním prstům ƒ zvětšování mozkovny ƒ ústup nadočnicových oblouků ƒ obličej ve vertikální poloze ƒ bradový výběžek – umožňuje řeč Starší doba kamenná – (paleozooikum) od vzniku člověka – 3 mil. – 10 000 let

Homo habilis = člověk zručný ƒ První člověk ƒ 3 – 1,5 mil. let ƒ 650 ml – obsah mozkovny ƒ bez bradového výběžku ƒ náznaky „řeči“ ƒ kamenné nástroje – škrabadla, pazourky, pěstní klín… ƒ 130 cm ƒ nožní klenba

Homo erectus = člověk vzpřímený ƒ 1,5 mil. – 300 000 let ƒ kosmopolitní ƒ 1200 ml – obsah mozkovny ƒ uměl udržet oheň ƒ 160 cm

Homo sapiens

9

Biologie

= člověk rozumný ƒ 300 000 let ƒ anteneandertálec – nejstarší forma Homo sapiens (300 000 – 200 000 let) ƒ protoneandertálec – časný neandrtálec, z něj se pravděpodobně vyvinuly: neandrtálci a Homo sapiens sapiens

Neandrtálci (Homo sapiens neanderthalensis) ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

silnější kosti výrazné nadočnicové oblouky ploché temeno veliká fyzická síla přizpůsoben době ledové abstraktní myšlení: např.uctívali medvědy, pohřbívali své mrtvé nález fragmentu čelisti (za 2. sv. války ztracen) v jeskyni Šipka u Štramberka

Homo sapiens sapiens (člověk současný) ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

100 000 let drobnější, útlejší než neandrtálec bradový výběžek – souvislá řeč stavba těla stejná jako dnes 1450 cm3 obsah mozkovny

Člověk předvěký ƒ 100 000 až 10 000 let (do konce poslední doby ledové) ƒ Věstonická Venuše ƒ obrazy v jeskyni Altamira v jižní Francii, pozůstatky v Pavlově na Moravě, Předmostí Sapientace = zmoudřování, rozvoj 2. signální soustavy - abstraktní myšlení

Biologie

10

Kosterní soustava = opěrná soustava = skelet Funkce: opora těla, ochrana – např. mozku Počet kostí: cca 206 Povrch kostí: vazivová blána – okostice. Je protkána sítí nervů a cév Cévy se noří do kosti a putují Haversovými kanálky. Na povrchu dlouhých kostí je chrupavka. Stavba kosti: 2 typy tkáně: hutná a houbovitá Houbovitá tkáň obsahuje trámčinu a ta se mění podle aktuálního zatížení kosti Obr.1

Kostní dřeň:

vyplňuje vnitřek kostí 2 typy – žlutá (tuková = morek) a červená (krvetvorná) starší lidé mají více žluté kostní dřeně. Vlastnosti kostní tkáně: obsah. velké množství mezibuněčné hmoty Organická část – pružnost kosti (mládí), kolagen – osein Minerální část – křehčí kosti (stáří), vápenaté soli Zásobárna Ca pro organismus

Vývoj a růst kostí

11

Biologie

Kosti lebky – klenba lebeční: roste z vaziva. Ostatní kosti rostou z chrupavky. Kostnatění = osifikace Dlouhé kosti – osifikací růstových chrupavek. Díky nim rostou do délky. Do šířky rostou kostnatěním vnitřní strany okostice. Kosti rostou do 20- ti let.

Spojení kostí 1) Pevné a) Vazivem b) Kostní hmotou 2) Pohyblivé

Pohyblivé – klouby hlavice do jamky Hlavice a jamky jsou pokryty kloubní chrupavkou. Kloub je chráněn kloubním pouzdrem. Vnitřní stěna pouzdra produkuje kloubní maz. Funkce kloubního mazu: ƒ vyživuje chrupavku ƒ snižuje tření ƒ zvyšuje pevnost kloubního pouzdra

Základní rozdělení kostry člověka Osová: ƒ lebka, páteř, hrudník ƒ Končetiny

Kostra trupu: ƒ páteř (esovitě prohnutá) ƒ hrudník

Páteř

12

Biologie

Funkce: oporná, krycí, ochranná – chrání míchu Stavba: obratle, 33 – 34. Mezi obratli jsou meziobratlové ploténky Rozdělení: ƒ krční 7 ƒ hrudní 12 ƒ bederní 5 (otáčení trupu do stran) ƒ křížové 5 (srostly v křížovou kost) ƒ kostrč 4-5 Krční obratle: První 2 krční obratle: nosič (pod lebkou) – umožňuje kývavé pohyby hlavy čepovec – zub. výběžek, umožňuje vrtění hlavou Obratel se skládá – z těla obratle, z oblouku, z obratlových výběžků Hrudní obratle: ƒ upíná se k nim 12 párů žeber Význam prohnutí páteře: ƒ zmírnění nárazů při chůzi ƒ Prohnutí dopředu – lordóza ƒ Prohnutí dozadu – kyfóza

Žebra Jsou napojena na hrudní obratle (vzadu) ƒ žebra pravá: 7 párů – na kost hrudní ƒ žebra nepravá: 3 páry – upínají se chrupavkou na poslední pravé žebro ƒ žebra volná: 2 páry – jsou volně zakončena ve stěně dutiny hrudní

Kostra lebky: ƒ obličejová část ƒ mozková část

Mozková část Mozkovna: ƒ Klenba lebeční ƒ Lebeční báze (kost klínová, týlní kost – spodní kosti, spánková kost); velký týlní otvor (prochází jím mícha) Klenba lebeční Je tvořena plochými kostmi: ƒ temenní (2) ƒ čelní ƒ týlní ƒ spánková kost (2) ƒ klínová (tvoří lebeční bázi) Ploché kosti leb. klenby jsou spojeny švy: ƒ věncový (kost čelní – temenní) ƒ šípový ( odděluje kosti temenní) ƒ lambdový ( kosti týlní – temenní)

Obličejová část ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

spodní čelist horní čelist lícní kosti nosní kosti slzní kost radličná kost (nosní kost ze zadu) čichová kost (proděravěná) kostěné horní patro (kost patrová) jařmový oblouk (vybíhá z lícní kosti a napojuje se na spánkovou kost, výrazně ovlivňuje šířku obličeje)

Kostra končetin:

ƒ ƒ ƒ ƒ

pletenec horních končetin – připevňuje končetiny k trupu: lopatka – nasedá zezadu na žebra klíční kost – upíná se na hrudní kost ramenní kloub spojuje pletence horních končetin s kostí pažní. 13

Biologie

Horní končetiny

Volná horní končetina: ƒ pažní kost ƒ loketní kloub – spojuje předloktí a pažní kost ƒ vřetenní kost ƒ loketní kost ƒ zápěstí – 8 kůstek zápěstních ƒ záprstí – 5 kůstek záprstních ƒ články prstů- vždy 3, palec 2

Dolní končetiny pletenec – 2 kosti pánevní - sedací kost - stydká kost - kyčelní kost Pánev: ƒ oblast malé pánve ƒ oblast velké pánve Pánev je tvořena zboku oběma kostmi pánevními a zezadu kostí křížovou a kostrčí. Vepředu jsou kosti pánevní spojeny chrupavkou – stydkou sponou Ženy mají širší pánev. Dolní končetina: ƒ kyčelní kloub ƒ kost stehenní ƒ kolenní kloub ( = nejsložitější kloub) ƒ čéška a chrupavčité menisky ƒ bérec - lýtková kost - holenní kost ƒ hlezenní kloub (spojuje bérec a hlezenní kost) ƒ zánártní kosti – 7 kůstek (např. hlezenní a patní) ƒ nártní kosti – 5 kůstek ƒ články prstů – vždy 3

Onemocnění kostí a kloubů: Skolióza = vybočení páteře do strany Ischias = vyhřeznutá ploténka ( skřípnutí nervů) Artritida = nezánětlivé onemocnění kostí Osteoporóza = řídnutí kostí ( úbytek minerálních látek)

Biologie

14

Soustava svalová – pohybová Funkce: pohyb jednotlivých částí těla, pohyb celého těla (Lokomoce = přemisťování celého těla – z místa na místo).

Rozdělení 1) kosterní (žíhaná; příčně pruhovaná) 2) hladká svalová tkáň 3) srdeční svalová tkáň

Kosterní (žíhaná, příčně pruhovaná) svalová tkáň Upíná se na kostru. Je ovládána vůlí. Skládá se z červených a bílých vláken. Červená vlákna pomaleji reagují, ale déle vydrží pracovat (jsou například podél páteře a podílí se na přímém držení těla). Bílá vlákna jsou mnohem častější. Reagují rychleji ale mají menší výdrž – brzy se unaví. Kosterní svalovina je ovládána motorickými nervy vycházejícími z míchy a mozku. Je tvořena svalovými vlákny. Jsou mnohojaderná a dosahují délky až několika cm.

Hladká svalová tkáň Způsobuje pohyby vnitřních orgánů. Vystýlá stěny vnitřních orgánů – žaludek, střeva… Je v kůži. Způsobuje pohyby chlupů. Je mnohem pomalejší než žíhaná sval. tkáň. Vydrží dlouho pracovat. Nelze ji ovlivnit vůlí. Je ovládána vegetativními nervy a hormony. Je tvořena vřetenovitými jednojadernými buňkami.

Srdeční svalová tkáň Tvoří stěny srdce. Způsobuje srdeční pohyby. Je ovládána vlastním centrem, které vydává impulsy, jež se šíří do celé svaloviny. Centrum je v srdci. Nelze ji ovládat vůlí. Můžeme jen zrychlit nebo zpomalit srdeční frekvenci. Je tvořena jednojadernými buňkami ve tvaru Y.

Stavba svalu A = svalové bříško B = úpony – přecházejí ve šlachové upínající se na kost. C = tenká vazivová blána – povázka Uvnitř svalu jsou snopce svalových vláken. Svalová vlákna obsahují vlákénka = myofibrily (ř. mys – sval, ř. fibra – vlákno). Myofibrily se skládají z dalších , ještě jemnějších bílkovinných vlákének - filament. ƒ silné filamenty – myozin ( ) ƒ slabé filamenty – aktin ( ) Obr. svalové vlákno

Biologie

15

Obr.2: sval

Činnost svalů Klouzací filamenty – myozinová vlákna se zasouvají mezi vlákna aktinu. Tím dochází ke zkrácení sarkomery. To se opakuje u všech sarkomer => zkrácení svalového vlákna a celého svalu. Ke stahování potřebujeme ATP, Ca2+. Obojí získáváme potravou a ATP vzniká také během dýchání. Proto se při namáhavém pohybu zadýcháme a při nedostatku vápníku vznikají svalové křeče. Po smrti se přestane obnovovat ATP. Ta dodává energii nejen na svalový stah, ale i na uvolnění svalu, proto vzniká posmrtná ztuhlost. = svaly se už neuvolní.

Inervace svalu Neuron předává informace o stažení nebo uvolnění svalu. Jeden neuron inervuje několik svalových vláken Svalová vlákna inervovaná jediným neuronem se nazývají motorická jednotka. Menší motorické jednotky jsou např. na prstech => k inervaci prstů rukou je třeba více neuronů a tudíž jsou prsty schopny více různých pohybů. Antagonisté = protikladně působící svaly. Když se jeden typ svalu smrští, tak se jeho antagonista natáhne. Antagonistické svaly umožňují vrátit danou část těla do původní polohy. Např.biceps – dvojhlavý sval pažní – umožňuje ohnutí ruky v lokti, triceps – trojhlavý sval pažní – umožňuje natažení ruky v lokti.

Rozdělení svalů podle částí těla

ƒ Lícní sval (umožňuje úsměv) ƒ Žvýkací sval ƒ Čelní sval (svrašťuje čelo, zdvihá obočí) 16

Biologie

Svaly hlavy

ƒ Kruhové svěrače ústní ƒ Kruhové svěrače oční ƒ Zdvihač hlavy (otáčení, zdvihání hlavy)

Svaly trupu ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

Přední část trupu Velký sval prsní (přitahování paže, dýchání) Přední pilovitý sval (dýchání, připažení, předpažení…) Zevní šikmý sval břišní (rotace, předklon) Přímý sval břišní ( předklon, břišní lis)

Zadní část trupu ƒ Trapézový sval (otáčení hlavy, pohyb ramenního kloubu, rotace paže) ƒ Široký sval zádový (připažení)

Svaly končetin ƒ ƒ ƒ ƒ

Horní končetiny Deltový sval (pohyb v ramenním kloubu) Biceps viz. antagonistické svaly Triceps viz. antagonistické svaly

Dolní končetiny ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

Velký sval hýžďový (stání, skákání, vystupování po schodech) Čtyřhlavý sval stehenní (narovnání nohy v koleni, přitažení nohy k břichu) Krejčovský sval (rotace v kyčelním kloubu, ohyb kolena) Velký přitahovač stehna Přední sval kolenní (natahuje nohu v koleni) Dvojhlavý sval stehenní (ohyb nohy v koleni) Trojhlavý sval lýtkový (ohyb nohy v hlezenním kloubu)

Biologie

17

Tělní tekutiny, imunita Funkce 1) přenosná - přináší potřebné látky (plyny, hormony, živiny…), odvádí nepotřené látky a sekrety. Tímhle způsobem zaručují stálé prostředí v okolí buňky homeostázu. 2) ochranná - ničí tělu nebezpečné látky.

Složení těl. tekutin ƒ přes 90% voda ƒ organické látky – bílkoviny glukóza ƒ minerální látky – Na+, K+, Ca2+, Cl-, HCO3-

Rozdělení 1) extracelulární (mimobuněčné) 2) intracelulární (nitrobuněčné) Liší se poněkud i svým složením. Např. mimobuněčné tekutiny obsahují více Na+.

Extracelulární (mimobuněčné) tekutiny dělí se na: 1) krev 2) míza (lymfa) 3) tkáňový mok

Krev Množství: ƒ 5 litrů ƒ Ztráta 1,5 litru krve ohrožuje život

Složení krve

18

Biologie

1) krevní plazma (nažloutlá tekutina, obsahují více bílkovin) 2) krevní tělíska a) erytrocyty b) leukocyty ad a) erytrocyty = červené krvinky ƒ Červená barva, kruhovitý tvar. Po obou stranách promáčklé. ƒ Jsou bezjaderné, obsahují barvivo hemoglobin ƒ Hemoglobin je schopen vázat O2, CO 2 a při otravě i CO ƒ Hlavní složka je Fe ƒ Funkce: přenášení plynů ƒ Množství: 5mil. červ. krv. v 1mm3 krve (5x1012v 1 l) ƒ Anemie = chudokrevnost. Může vzniknout při nedostatku faktorů nutných při tvorbě červ. Krvinek. K tvorbě je nutné Fe, vitamin B12 a bílkoviny. ƒ Životnost červených krvinek je 120 dnů.

19

Biologie

ƒ Zanikají ve slezině a v játrech, jejichž hemoglobin se rozkládá. Z části vznikají žlučová barviva, Fe se vrací na tvorbu nových červených krvinek. ad b) leukocyty = bílé krvinky ƒ Jsou bezbarvé, nepravidelného tvaru ƒ Funkce: imunita – obranyschopnost organismu ƒ Vznik: vznikají v kostní dřeni ƒ Leukémie = chorobné zmnožení nefunkčních bílých krvinek ƒ Množství je asi 8 x109 v 1 litru (množství bílých krvinek kolísá v průběhu nemoci) Bílé krvinky se dělí na: 1) granulocyty a) eozinofilní b) neutrofilní c) bazofilní 2) agranulocyty a) monocyty b) lymfocyty α) T lymfocyty β) B lymfocyty I) plazmatické B lymfocyty II) paměťové B lymfocyty ad 1) granulocyty ƒ mají granulky (jadérka) ƒ dělí se podle barvitosti ad 1a) eozinofilní ƒ kyselá barviva ƒ fagocytují = pohlcují cizorodé částice (buňky) ƒ antigeny = cizorodé částice (buňky) ad 1b) neutrofilní ƒ neutrální barviva ƒ fagocytují ad 1c) bazofilní ƒ zásaditá barviva ƒ výskyt při alergiích ad 2) agranulocyty ƒ sou bez jadérek ad 2a) monocyty ƒ z monocytů vznikají makrofágy = největší bílé krvinky, které likvidují cizorodé částice ad α) T lymfocyty ƒ zprostředkovávají buněčnou imunitu ƒ přímo ničí cizorodé buňky, nebo buňky vlastního těla ( vir…) ad β) B lymfocyty ƒ protilátková imunita ƒ produkují protilátky

ƒ označují antigeny a aktivují fagocytující leukocyty ad I) plazmatické B lymfocyty ƒ v daném okamžiku bojují s danou látkou ad II) paměťové B lymfocyty ƒ pamatují si jak cizorodá látka vypadá a jak bojuje ƒ životnost až několik let

Imunitní reakce 1) okamžitá – primární 2) druhotná – sekundární ad 1) okamžitá – primární ƒ probíhá v okamžiku kdy se do těla dostane cizorodá buňka ƒ vykonávají ji všechny bílé krvinky kromě paměťových B lymfocytů ad 2) druhotná - dekundární ƒ reakce na opětovné nakažení antagonisty ƒ Paměťové B lymfocyty, které si již pamatují antigen z primární reakce umožňují jeho rychlejší a efektivnější odbourání Aktivní imunizace ƒ Vpravení oslabených bakterií do těla. Následkem toho si tělo vytvoří své paměťové lymfocyty, které pak ničí ty neoslabené bakterie ƒ Očkování Pasivní imunizace ƒ Do organismu se vpraví již protilátky ƒ Sérum Sérová nemoc ƒ Daný člověk má vědět, zda již sérum bral a také z jakého zvířete. Nedává se sérum ze stejného zvířete vícekrát, jinak hrozí kolaps.

Imunita ƒ obranyschopnost organismu 1) specifická 2) nespecifická ad 1) specifická ƒ Rozpoznávání konkrétního antigenu a jeho cílená likvidace. ƒ Provádějí ji lymfocyty ad 2) nespecifická ƒ Látky brání rozmnožování bakterií. Není tak účinná ƒ Př. pot, žaludeční šťávy, fagocytující bílé krvinky, sliny, slzy, horečka

Krevní skupiny

20

Biologie

ƒ Jan Jánský – 18. / 19. století. Podílel se na objevení a využití krevních skupin ƒ Erytrocyty mají na povrchu bílkoviny, které určují specifický typ krevní skupiny. ƒ Antigeny – bílkoviny na povrchu = aglutinogeny ƒ Aglutininy = protilátky vytvářeny proti aglutinogenům Typy krevních skupin: 1) A (bílkoviny typu A – na povrchu)

2) B (bílkoviny typu B – na povrchu) 3) AB (bílkoviny typu A,B – na povrchu) 4) 0 (žádné bílkoviny) Označení krevní skupiny Skupina A Skupina B Skupina AB Skupina 0

Krev dárce

A B AB 0

Obsahuje aglutinogen A B AaB -----

A nesráží se sraženina sraženina nesráží se

Krev příjemce B AB sraženina nesráží se nesráží se nesráží se sraženina nesráží se nesráží se nesráží se

Obsahuje aglutinin anti – B anti – A ----anti – A a anti- B

0 sraženina sraženina sraženina nesráží se

=>Univerzálními dárci krve (erytrocytů) jsou lidé s krevní skupinou 0 => Univerzálními příjemci krve (erytrocytů) jsou lidé s krevní skupinou AB Rh faktor = (pojmenování podle opice Makak rhesus) Bílkoviny v krevní plazmě. Rh+ - mají bílkoviny v krvi Rh- - nemají bílkoviny v krvi – kolem 20 % lidí Pro protilátky v krvi Rh- lidí jsou krevní bílkoviny Rh+ lidí cizorodé a způsobují srážení krve. Problémem je, pokud má Rh- matka Rh+ dítě (po otci). Díky obranné reakci matky, dochází k rozkladu erytrocytů plodu a vzniká tzv. novorozenecká žloutenka. Na každé další Rh+ plod reaguje imunitní systém matky výrazněji (v krvi matky přibývá paměťových B lymfocytů). Nejlepší příjemci krve jsou tedy lidé s krví AB Rh+

Krevní destičky (trombocyty)

21

Biologie

ƒ Vznikají v červené kostní dřeni ƒ Mají nepravidelný tvar – jsou to jen části (odštěpky) buňky (megakaryocytů). ƒ Počet: 250 x 109 / dm3 ƒ Životnost je 4 dny ƒ Působí při zástavě krvácení Zástava krvácení Zabraňuje vykrvácení. Krevní destičky se shlukují a rozpadají na místě poraněné cévy. Destičky se na cévu „přilepí“ a tím vytváří „zátku“. Srážení krve Podstatou je přeměna rozpustné krevní bílkoviny = fibrinogenu na nerozpustnou bílkovinu fibrin, která vytváří síť dlouhých vláken. Přeměny se účastní i další bílkoviny (např. protrombin, trombin) a Ca2+ ionty. Krevní buňky a plazma se zachycují ve fibrinové síti. Tak vzniká tzv. krevní koláč, který se po čase smrští a vytlačí se nažloutlá kapalina krevní sérum = plazma bez fibrinogenu (=> krev zbavená srážlivých faktorů), to zaschne ve strup. Hemofilie = porucha srážlivosti krve. Dědičná choroba.

Trombus = krevní sraženina uvnitř cévy => trombóza; Když se krevní sraženina uvolní, může dojít k embolii = ucpání cévy Ztráta krve cca 1,5 dm3 ohrožuje život. Proto se při první pomoci snažíme intenzivní krvácení co nejdříve a prakticky za každou cenu, zastavit. Nejlépe, když použijeme tzv. tlakový obvaz, jehož princip je: přiložit na místo krvácení nějaký složený kapesník, šátek, vrstvu gázy…(funguje to jako zátka, působí tlakem přímo na poraněné místo) a celé to pevně obvázat. Stále však kontrolujeme, zda místo neprosakuje, zda se postižené místo neodkrvuje a vyhledáme odbornou pomoc (tel. číslo je 155). V případě, že nemáme nic po ruce, tak použijeme na ucpání daného místa svůj prst. Důležitá je rychlost zásahu! Dříve používaná zaškrcovadla se nedoporučují, může totiž dojít k narušení inervace končetiny.

Biologie

22

Oběhová soustava ƒ Člověk má uzavřený krevní oběh = krev koluje v cévách. ƒ Pohyb krve umožňuje srdce, které má funkci pumpy. obr. 4: srdce

Aorta = vychází z levé komory (zezadu) Plicní kmen = vychází z pravé komory – rozděluje se na 2 tepny Plicní žíly = vedou krev do levé síně. Jsou to jediné žíly, které vedou okysličenou krev

Oběh krve Z levé komory je krev vypuzována do celého těla aortou. V těle se aorta rozvětvuje do jednotlivých tepen, které se dále větví na tepénky. Tepénky přecházejí ve vlásečnice (= kapiláry), které vytvářejí krevní řečiště. Tzn. levá komora → aorta → tepny → tepénky → vlásečnice V krevních vlásečnicích dochází k výměně látek mezi krví, buňkami a tkáňovým mokem. Vlásečnice se postupně rozšiřují do žilek, které se spojují do žil a ty (konkrétně horní dutá žíla – z horní poloviny těla a dolní dutá žíla – z dolní poloviny těla) přivádějí odkysličenou krev do pravé síně. Z pravé síně je krev vypuzována do pravé komory. Z pravé komory plicním kmenem ( = tepna), která se větví na plicní tepny a tepénky až do plic. ƒ V plicích přechází tepénky do vlásečnic. ƒ V plicích dochází k výměně plynů mezi krví, vlásečnicemi a vzduchem. ƒ CO2 z krve vlásečnic odchází do plic a ven. Naopak O2 z plic přechází do krve vlásečnic. ƒ Okysličená světleji červená krev odtéká z plicních vlásečnic do žilek, žil a plicními žilami do levé síně. Z levé komory aortou do celého těla.

Vrátnicový oběh

Typy a stavba krevních cév Cévy mohou měnit svůj průsvit – zužovat se, rozšiřovat se 23

Biologie

Shromažďuje krev procházející trávicí soustavou a vede ji do jater. Aorta se rozvětví → střeva → nabere potřebné látky → spojuje se v žílu → do jater rozvětví se → odevzdá živiny → spojuje se v žíly → do srdce.

1) Tepny 2) Žíly 3) Vlásečnice

ad 1) tepny ƒ ƒ ƒ ƒ

vedou krev od srdce. většinou okysličenou krev (výjimkou je plicní kmen) skládá se ze tří vrstev vnitřní výstelka cév – endotel – je tvořen jednou vrstvou plochých buněk.

ad 2) Žíly ƒ ƒ ƒ ƒ

vedou krev do srdce mají mnohem menší vrstvu hladké svaloviny většinou vedou odkysličenou krev. velké žíly v dolních končetinách mají chlopně, které zamezují zpětnému toku krve (krev je zde již daleko od tlakové síly srdce a zároveň musí překonávat gravitaci)

ad 3) Vlásečnice ƒ jsou tvořeny pouze endotelem => snadněji tam dochází k výměně látek s tkáňovým mokem

Srdce Velikost: Umístění: Stavba:

Činnost:

odpovídá pěsti daného člověka mírně na levé straně v dutině hrudní. Spodní částí nasedá na bránici. ve vnějším vazivovém obalu, který není elastický = Osrdečník (perikard) = vak v němž leží srdce. Srdce má na sobě jemnou blánu – epikard. Mezi epikardem a osrdečníkem je tekutina. Pod blánou epikardu je srdeční svalovina = myokard Zevnitř vystýlá srdce jemná vazivová blána = nitroblána srdeční (endokard) Srdce je ze tří vrstev (epi- myo- a endokardu) => srdce vzniklo z cév pohání krev Smršťování = systola Uvolnění = diastola Stažení (systola) síně → rozevření chlopně → krev proudí do komor. Systola komor → tlak krve uzavře chlopně oddělující síně od komor a otevře chlopně vedoucí do srdečnic a plicního kmene. Chlopně oddělující síně od komor = cípaté Pravá síň x pravá komora = chlopeň trojcípá Levá síň x levá komora = chlopeň dvojcípá Chlopně uzavírající ústí tepny aorty a plicního kmene se nazývají – poloměsíčité Po systole komor nastává diastola síní. Síně se naplňují krví.

Srdce má vlastní centrum inervace nezávisle na centrální nervové soustavě. Ústřední je síňový uzlík ležící ve stěně pravé síně. Síňový uzlík vytváří impulsy o průměrné frekvenci 70/min. 24

Biologie

Inervace srdce

Impulsy převádí tzv. převodní systém srdeční do všech buněk srdce (přes uzlík síňokomorový, Hisův můstek a Purkyňova vlákna), které na tyto impulsy reagují smrštěním. Centrální nervová soustava může podle potřeb organismu tyto impulsy zrychlit. Klinická smrt = mozek nepracuje, ale tělo dýchá a srdce bije.

Výživa srdce Srdce je nejvýkonnější orgán, proto potřebuje mnoho kyslíku. Je vyživováno věnčitými cévami, které přivádějí srdeční tkáni čerstvě okysličenou krev. Srdeční tkáň je velmi citlivá na zásobení kyslíkem. V případě nesprávné životosprávy (mnoho tuků v potravě, kouření, málo pohybu…) a dědičných předpokladů může dojít ke zúžení některé věnčité cévy, následnému odumření vyživovaného úseku tkáně srdce a jeho protržení tlakem krve při systole = infarkt.

Tepový objem Množství krve, které vypudí obě komory srdce v jednom okamžiku je cca 70 ml. Za minutu je to něco kolem 5 litrů. Srdce v klidu tepe 70x za min.

Projevy srdeční činnosti Puls = tlaková vlna vyvolaná systolou levé komory a díky elastické vrstvě tepen přenášená až do periferních částí těla.

Krevní tlak

Srdeční ozvy Údery srdce (poslechem)

25

Biologie

= tlak jímž působí krev na stěny cév. V aortě – největší tlak. Čím užší tepny (při jejich zvětšujícím se počtu je totiž jejich souhrnný průřez mnohem větší než u aorty) a větší vzdálenost od srdce, tím menší je v daném místě tlak. Ve vlásečnicích je malý tlak, protože jimi proudí krev velmi pomalu. V žilách je také velmi malý tlak. Součet průsvitů všech kapilár je 1000x větší než průsvit celé aorty Krevní tlak závisí: ƒ na činnosti svalové soustavy ƒ na zúžení (nebo rozšíření) malých cév (jejich zúžení zvyšuje krevní tlak) V žilách je velmi nízký krevní tlak. Aby se krev dostala do srdce, tak tomu napomáhá: ƒ podtlak v dutině hrudní ƒ svalová činnost ƒ chlopně Krevní tlak se měří na levé pažní tepně. Průměrný tlak systolický: od 90 do 160 mmHg (mm rtuťového sloupce) Průměrný tlak diastolický: od 90 do 60 mmHg Př. 130/90 Hodnoty nižší (hypotenze) nebo vyšší (hypertenze) než průměrný tlak jsou zdraví škodlivé.

Vznikají uzavíráním chlopní. Nejdříve chlopně cípaté – první hlubší zvuk, poté chlopně poloměsíčité. Elektrokardiogram EKG Měří elektrické impulsy vznikající v převodním systému srdečním. EKG - mapuje srdce

Biologie

26

Mízní soustava Stavba je tvořena mízními cévami, které začínají slepě v tkáňovém moku. Na mízních cévách jsou v některých úsecích mízní uzliny. Mízní cévy se spojují až vytvoří mízní kmeny, které se spojí v mízovod, který ústí do horní duté žíly. Mízní cévy → mízní kmeny → mízovod → horní žíla.

Funkce 1) odvádí přebytek tkáňového moku jako mízu zpět do krve (za 24 hodin se vytvoří v těle 2,5 – 3 litry mízy = lymfy) (Porucha v mízní soustavě vede ke vzniku otoků) 2) odvádí tuky v podobě kapének z trávicí soustavy do horní duté žíly 3) je důležitá v obranných mechanismech těla - v lymfatických cévách jsou uloženy drobné, bělavé uzlíky, tvořené síťovitou tkání = lymfatické uzliny. Lymfatické uzliny mají většinou oválný nebo kulovitý tvar (10 – 25 mm). Uvnitř uzlin se v síťovité tkáni hromadí lymfocyty, které vytvářejí protilátky. V lymfatických uzlinách jsou také uloženy fagocytující makrofágy => lymfatické uzliny jsou bariérou pro šíření infekce. Když je zasáhne infekce, nastává zánět a uzliny se při tom zvětšují. Při rakovinotvorném onemocnění se lymfatických uzlinách zachycují nádorové buňky i ze vzdálených míst (metastáze).

Brzlík ƒ v pubertě zaniká ƒ dozrávají v něm T – lymfocty

Slezina ƒ Umístění: je v levé části dutiny břišní za žaludkem ƒ Stavba: pod vazivovým pouzdrem je tzv. červená dřeň tvořená rozšířenými kapilárami v nichž zanikají erytrocyty. Mezi červenou dření je roztroušená bílá dřeň tvořená lymfatickými uzlinami. ƒ Slezina není pro život nezbytná

Biologie

27

Dýchací soustava Význam dýchání: Dochází k přenosu kyslíku do buněk, které ho využívají k oxidaci živin na CO2, (ten vydýcháváme) a na vodu, za vzniku energie, která se uloží do ATP. Molekuly ATP buňky využijí k životu. Nervové centrum dýchání je v prodloužené míše.

Dýchací cesty: 1) horní (dutina nosní, hltan) 2) dolní (hrtan, průdušnice, průdušky, plíce)

Dutina nosní: ƒ Uvnitř se nachází chloupky, které filtrují vzduchu. ƒ Sliznice dutiny nosní je bohatě prokrvena. ƒ Zvlhčení vzduchu a jeho ohřátí

Hltan: ústí do něho Eustachova trubice - vyrovnává tlaky ve středoušní dutině. Při nastydnutí se Eustachova trubice může ucpat hleny (při nastydnutí) a způsobit dočasné zhoršení sluchu. (Ve středoušní dutině se část vzduchu pohlcuje sliznicí a při zacpání Eust. trubice se vytváří podtlak - blanka bubínku pak nemůže vibrovat, protože je vchlípena dovnitř dutiny.) Hltan je úsek společný pro dýchací i trávicí soustavu. Dál pokračuje jícnem (trávicí soustava) nebo hrtanem (dýchací soustava). V nosohltanu (horní část hltanu) jsou lymfatické uzliny = mandle

Hrtanová příklopka: slouží k tomu, aby se nám potrava nedostávala do plic => uzavírá při polykání hrtan. Zároveň odděluje horní cesty dýchací od cest dolních. Hrtan je obklopen hrtanovými chrupavkami. Z nich největší je chrupavka štítná Ta vytváří tzv. ohryzek. Uvnitř hrtanu jsou hlasivky – vazivové blány, které se pohybem hrtanových chrupavek napínají nebo povolují. Tím se rozšiřuje nebo zužuje hlasivková štěrbina mezi nimi.

Průdušnice:

28

Biologie

trubice zpevněná podkovovitými chrupavkami – udržují stálý průsvit. Ve vazivu průdušnice a průdušek je hladká svalovina – může měnit jejich průsvit (například se zužuje při astmatickém záchvatu). Sliznice vystýlající průdušnici a průdušky obsahuje velké množství hlenových žlázek. (Na hlen se nalepují nečistoty, které jsou pomocí kmitajících brv řasinkového epitelu dopravovány do hltanu, kde dochází k jejich spolknutí. Tím se do určité míry udržují plíce čisté.) (Neplatí pro kuřáky – jejich řasinkový epitel je zničen a proto přes noc nahromaděné hleny musí ráno pracně vykašlávat a vychrchlávat.).

Obr.5: plíce Obr.6: průdušky

Plíce ƒ mají kuželovitý tvar. Jsou uloženy v dutině hrudní a rozděleny na pravou a levou. Pravá plíce je větší. Dělí se na 3 laloky. Levá se dělí jen na 2 laloky. (Prostorově ji omezuje srdce.) Plíce jsou obaleny tenkou vazivovou blánou – poplicnicí. ƒ Vazivová blána vystýlá i dutinu hrudní a nazývá se pohrudnice. ƒ Hrtan → průdušnice→ průdušky zanořující se do plicní tkáně → průdušinky → plicní váčky → plicní sklípky ƒ Štěrbina mezi poplicnicí a pohrudnicí je vyplněna vodnatou tekutinou, která udržuje díky podtlaku poplicnici přisátou na pohrudnici. Díky tomu platí, že kam se pohne pohrudnice (resp. hrudní koš), tam musí i poplicnice (resp. plíce). Proto: ƒ plíce se rozpínají a smršťují při rozpínání a smršťování hrudního koše ƒ při pneumotoraxu (proražení hrudního koše) dojde k vyrovnání podtlaku v mezižeberní štěrbině a plíce již přestane být přisátá na pohrudnici a smrští se (stane se tak nefunkční) => při proražení hrudníku se jako první pomoc proražené místo ucpává.

Plicní tkáň ƒ se skládá z větších a menších trubic – průdušek a z plicních váčků. Je prostoupena cévami a nervy.

Dýchací svaly ƒ rozpínají hrudník. 1) mezižeberní: zvětšují objem hrudníku do stran 2) bránice: zvětšuje objem hrudníku směrem do dutiny břišní

Bránice ƒ při nádechu pohyb dolů ƒ při výdechu pohyb nahoru

Nádech ƒ je aktivní děj, kdy se bránice pohybuje jako píst směrem dolů (na stejném principu funguje lékařská stříkačka) a mezižeberní svaly roztahují hrudník do stran. Do plic je nasáván vzduch, protože rozepnutím plic v nich vzniká podtlak.

Výdech ƒ je pasivní děj. Bránice se uvolní a je vnitřnostmi vytlačena zpět nahoru. Uvolní se mezižeberní svaly a hrudník se zmenší => zmenšuje se objem plic a vzduch je z nich vypuzen.

ƒ Plicní ventilace = dýchání 1) Vnější (zevní) dýchání – tento pojem zahrnuje jak výměnu plynů mezi nosem a vnějším prostředím, tak mezi dutinou plic (konkr. plicních sklípků) a krví v plicních vlásečnicích (kapilárách). Zahrnuje tedy i nádech a výdech. 29

Biologie

Dýhání

2) Vnitřní dýchání – zahrnuje výměnu plynů mezi krví v tělních vlásečnicích a tkáňovým mokem, respektive buňkami tkání. Také zahrnuje využití kyslíku v dýchacím řetězci uvnitř buněk.

Dechový objem Množství vzduchu, které vydechneme jedním dechem: 0,5 dm3 vzduchu v klidu (při námaze 2 – 4 x více). Frekvence dýchání: asi 16 x za minutu. Za minutu cca 8 dm3 (při námaze i 10 x více).

Vitální kapacita plic = objem vzduchu který maximálně vydechneme po maximálním nádechu Měří se spirometrem Normálně je to asi 3,5 litru (3,2 u žen, 4,2 u mužů)

Kyslíkový dluh Vzniká po usilovné činnosti, kde si živiny obsažené v buňkách svalu neoxidují kyslíkem až na CO2 a H2O, ale pouze na kys. mléčnou. Výsledkem je menší energie, ale rychleji dodaná. Kyselina mléčná způsobuje bolest svalů. Vzniká kyslíkový dluh = momentální nedostatek kyslíku, kdy krev nestačí buňkám dodávat kyslík. Kyslíkový dluh se splácí tím, že po ukončení činnosti zhluboka dýcháme. Hlubokým dýcháním vrátíme kyslík do tkání a dojde k odbourání kyseliny mléčné.

Inervace dýchání ƒ Činnost dýchacích svalů je řízená z části mozku – prodloužené míchy

Nemoci dýchací soustavy ƒ ƒ ƒ ƒ

Astma: Chřipka: TBC: Zápal plic:

řeč v hladkém svalstvu průdušinek často vyvolaná alergenem. přenos kapénkami. Virové, infekční onemocnění. infekční onemocnění plic, způsobené bakteriemi. Přenos kapénkami. způsobují bakterie. Plnění plic kapalinou.

Biologie

30

Trávicí soustava Význam: příjem a zpracování potravy

Trávení ƒ Trávení = zpracování potravy. Zpracování potravy – rozštěpení na živiny, které jsou schopné vstřebání (resorpce) stěnou trávicí trubice do cévní soustavy. ƒ Začíná ústní dutinou → hltan → jícen → žaludek → tenké střevo → tlusté střevo → konečník – řitní otvor.

Ústní dutina ƒ Ze stran je ohraničená tvářemi ƒ Ze shora je ohraničená horní čelistí, patrovou kostí a vazivovým měkkým patrem ƒ Zezadu navazuje na hltan ƒ Zespoda je ohraničená spodní čelistí a jazykem ƒ Zepředu ji ohraničují rty a zuby V ústní dutině vzniká sousto. Rozmělnění pomocí jazyka a zubů. Sousto je promícháno se slinami, které obsahují velké množství vody, hlenovou látku mucin a enzym ptyalin. Mucin umožňuje lepší polknutí. Ptyalin štěpí složitější sacharidy na jednodušší (např. škrob – polysacharid bez chuti se štěpí na kratší úseky dextriny, které již mají sladkou chuť, proto kůrka chleba žmoulaná déle v ústní dutině začne chutnat sladce).

Slinné žlázy příušní podjazyková podčelistní

Zuby Obr.7: zub

Chrup

31

Biologie

3) mléčný 4) trvalý ad 1) mléčný chrup Mléčné zuby vypadávají mezi 7 – 8 rokem. Počet: 20 Nemají kořeny Typy a počet zubů (polovina oblouku) 2 řezáky 1 špičák 2 stoličky

ad 2) trvalý chrup Počet: 32 Typy a počet zubů (polovina oblouku) 2 řezáky 1 špičák 2 třenové 3 stoličky

Hltan kříží se zde dýchací a trávicí soustava Význam - při polykání Polykání = složitý reflexní děj, kdy se (kromě jiného) uzavírá hrtanovou příklopkou hrtan a sousto vklouzává do jícnu. Jícen začíná za hrtanem (zakuckání – hrtanová příklopka se včas nezavře a část sousta se dostane do dýchacích cest.)

Jícen svalnatá trubice, která posouvá peristaltickými pohyby sousto do žaludku.

Stavba jícnu ƒ podélná svalovina ƒ příčná okružní svalovina peristaltický pohyb = postupné posouvání (jako vymačkávání jitrnice).

Žaludek ƒ je uložen v dutině břišní, těsně pod bránicí (proto při přejedení funíme) ƒ shora do něj ústí jícen, zdola pokračuje tenkým střevem ƒ objem je 1 – 2 litry

Význam: shromažďuje sousto a dochází zde k trávení. Tím ze soust vzniká trávenina. Stěny žaludku nejsou v klidu, neustále promíchávají tráveninu s žaludečními šťávami. Žaludeční šťávy jsou vylučovány stěnami žaludku a obsahují mucin, který slouží k ochraně vnitřních stěn žaludku před silnou HCl, která je také součástí žaludečních šťáv. HCl částečně desinfikuje potravu. Napomáhá k nabobtnání bílkovin, tedy hlavně masa. Zamezuje kvasným pochodům a hlavně aktivuje enzym pepsin. Enzym pepsin je součástí žaludečních šťáv a štěpí bílkoviny. Trávenina opouští žaludek po částech tak, aby docházelo k plynulému postupnému trávení a vstřebávání tráveniny v následujícím úseku trávicí trubice (tenké střevo)

Žaludeční vředy ƒ nedokonalá ochrana vnitřních stěn žaludku mucinem před působením HCl. ƒ stres ƒ nesoustředění se na jídlo (četba nebo sledování TV při jídle…) 32

Biologie

Příčina

Tenké střevo je uloženo v břišní dutině. Aby se kličky tenkého střevo nezamotaly, tak jsou spojeny vazivem – okružím. (k zamotání střeva dochází poměrně často u koní a nazývá se kolika). Střeva jsou citlivá na tah.

Stavba: délka 3 – 5 metrů Vnitřní sliznice tenkého střeva vystupuje v prstovité výběžky, které se nazývají klky. Buňky klků mají také prstovité výběžky tzv. mikroklky. Význam mikroklků: obrovsky zvětšují vnitřní plochu střeva Obr.8: klky

Význam dokončení trávení a resorpce – vstřebávání, živin do krevních cév stěnami sliznice. Tenké střevo se skládá ze 3 úseků: 1) dvanáctník – podkovovitý tvar. V jeho záhybu je uložena slinivka břišní. 2) lačník – podkovovitý tvar. V jeho záhybu je uložena slinivka břišní. 3) kyčelník – tvoří podélné kličky.

Tlusté střevo ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

je uloženo v břišní dutině. Začíná tzv. slepým střevem do něhož vyúsťuje kyčelník. Slepé střevo má krátký červovitý výběžek – apendix. Při zánětu apendixu – bolest v pravé dolní části břišní dutiny Tlusté střevo (tračník) → esovitá klička → konečník

Konečník Shromažďuje se zde stolice. Vyúsťuje řitním otvorem. Konečník obsahuje receptory (příjemce signálu), které jsou citlivé na naplnění konečníku. Vyprázdnění konečníku je řízeno vůlí. Má 2 svěrače ƒ vnitřní (tvořen hladkou svalovinou – nezávislý na vůli) ƒ vnější ( příčně pruhovaná svalovina – ovládaná vůlí)

Stavba:

33

Biologie

ƒ Délka 1,5 metru ƒ Neobsahuje klky ƒ Má málo hladké svaloviny => příliš se nepohybuje

Význam ƒ Dochází zde ke vstřebávání minerálních látek a vody => zahuštění tráveniny a hlavně nestrávených zbytků. ƒ Žijí zde bakterie např. Escherichia coli. ƒ Bakterie vytvářejí vitaminy B12 , K a zkvašují tráveninu. ƒ Kvašením a hnitím vznikají rozmanité plyny např. H2S, CH4. ƒ Stolice, která se vytváří v tlustém střevě a shromažďuje se v konečníku obsahuje převážně zbytky potravy obarvené žlučovými barvivy.

Trávicí žlázy

Slinivka břišní ƒ pankreas ƒ ocasovitá žláza ƒ je uložena v dutině břišní - za žaludkem, v ohybu dvanáctníku

Stavba je tvořena žlázovým epitelem 2 typy žláz 1) endokrinní 2) exokrinní

ad 1) endokrinní žlázy ƒ žlázy s vnitřní sekrecí. Nemají žádný zevní vývod. Produkující látky přecházejí do krve – hormony. ƒ Slinivka produkuje 2 hormony: inzulín a glukagon. ƒ Endokrinní část je rozptýlená v tkáni slinivky břišní a vytváří tam Langerhansovy ostrůvky.

ad 2) exokrinní žlázy ƒ ƒ ƒ ƒ

je tvořena exokrinními žlázami tzn. žlázami s vnější sekrecí = mají vývod. Žlázy slinivky břišní s vnější sekrecí produkují 2 hlavní složky hydrogenuhličitanové ionty (HCO3)enzymy štěpící všechny základní živiny na nejjednodušší stavební části.

enzymy ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

Enzymy štěpící tuky (lipidy) - lipázy Enzymy štěpící cukry (hl. polysacharidy) - amylázy Enzymy štěpící bílkoviny (proteiny) - proteázy Lipidy jsou štěpeny na mastné kyseliny (a glycerol) Sacharidy jsou štěpeny na glukózu Proteiny jsou štěpeny na aminokyseliny Vývod slinivky břišní vyúsťuje do dvanáctníku.

neutralizuje tráveninu ze žaludku. Produkuje enzymy.

34

Biologie

Význam

Játra ƒ Leží v břišní dutině pod bránicí ƒ Jsou to největší žlázy našeho těla

Stavba Tvořeny jaterními laloky, které jsou složeny z jaterních lalůčků, v nichž jsou uspořádány jaterní buňky okolo krevních cév a jaterních vývodů. Jsou bohatě prokrveny. Vyúsťuje zde vrátnicová žíla, která do jater přivádí živiny ze střev.

Význam 1) metabolické centrum těla. Dochází k přeměně a zpracování všech přijatých živin => tvorba tepla - nejteplejší orgán. 2) dochází k detoxikaci organismu (např. alkoholu) 3) ukládání glukózy do rezervy ve formě glykogenu 4) rezerva vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K) 5) tvorba krevních bílkovin 6) tvorba žluči. Žluč odchází z jater, jaterním vývodem do žlučníku.

Žlučník zelený váček, který se nachází přitisknutý k zadní straně jater. Vstřebávání vody stěnami žlučníku => zahuštění žluči ƒ zásobníkem žluči ƒ ze žlučníku odchází žluč žlučovodem do dvanáctníku. Ve dvanáctníku žluč emulguje tuky = rozštěpení tuků na jednotlivé malé kapénky, ke kterým mají snadnější přístup enzymy lipázy. Žlučník není nezbytný k životu.

Onemocnění jater cirhóza = tvrdnutí jater. Zánik jaterních buněk a náhrada za vazivovou tkáň. Příčina: jedy, nebo virová onemocnění. Žloutenka = virové onemocnění jater, kdy se bilirubin (= žlučové barvivo vznikající rozkladem červených krvinek) neodvádí žlučí, ale putuje krví a způsobuje žloutnutí kůže a bělma. Vylučuje se v moči.

Metabolismus Definice: látková přeměna v organismu

Rozdělení 1) anabolismus - z látek jednodušších vznikají látky složité. Energie se spotřebovává 2) katabolismus - rozklad látek. Energie se uvolňuje

Metabolismus sacharidů Glukóza (Glc) vyskytuje se v krvi v určité konstantní koncentraci. Mozek je vyživován jen glukózou. do krve přichází z potravy (v potravě je buď již obsaženo nebo vzniká rozštěpením poly a oligosacharidů) ukládá se do řetězců – glykogen. 35

Biologie

ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

ƒ Glykogen je uložen v játrech a v menší míře ve svalech Význam: ƒ zdroj energie (nejrychlejší) ƒ Přebytek sacharidů se přeměňuje v tuky

Metabolismus tuků Tuky ƒ jsou přijímány z potravy (viz. tenké střevo). ƒ v našem těle jsou v podkoží, obalují např. ledviny.

Význam: ƒ ƒ ƒ ƒ

zdroj energie Je v nich obsaženo mnohem více energie než v sacharidech (není však tak rychle využitelná) Tepelná ochrana Mechanická ochrana

Metabolismus bílkovin Bílkoviny ƒ přijaté bílkoviny jsou rozštěpeny na aminokyseliny, které jsou z větší části využity k tvorbě bílkovin daného těla ƒ Menší část aminokyselin je v játrech deaminací zbavena -NH2 aminoskupin za vzniku močoviny.

Význam: ƒ stavební funkce (např. tvoří svaly) ƒ katalytické funkce (tvoří enzymy)

Výživa

36

Biologie

ƒ podle výdeje energie ƒ důležitý je dostatečný příjem vody (žíznění je horší než hladovění). Měli bychom vypít 2-3 litry vody denně. Voda je obsažena i v potravě. S vodou člověk přijímá minerální látky. ƒ důležitý je příjem esenciálních látek Esenciální látky = k životu nezbytné. Tělo je samo nedokáže vytvářet => musí je přijímat v potravě. Esenciální mastné kyseliny – v rostlinných tucích. Rostlinné tuky = rostlinné oleje: olivový, slunečnicový… Esenciální aminokyseliny – v živočišných bílkovinách Živočišné bílkoviny: maso, vejce.. Rostlinná složka: luštěniny (obsahují na rostliny nezvykle mnoho bílkovin) Esenciální jsou i vitamíny. Význam vitamínů: součást enzymů (katalyzátorů metabolických reakcí) Výživa má být pestrá!

Vylučovací soustava Hlavní odpadní produkt metabolismu: H2O, CO2, močovina

Cesty: plíce (H2O, CO2 ) kůže (H2O) ledviny (hlavně H2O, močovina)

Ledviny ƒ jsou uloženy v dutině břišní v bederní části ƒ jsou obaleny tukem – mechanická ochrana proti otřesům a tepelná izolace. Obr.9: ledvina

Stavba: základní jednotka ledvin = nefron Nefron je tvořen z Malpighiho tělíska (= glomerulus a Bowmanův váček.) a kanálků (proximální, distální, sběrný a Henleova klička). Obr.10: struktura nefronu

Činnost: pročišťuje se zde krev, která přichází tepnou → tepénky a ty vytváří vlásečnice v glomerulech obklopující Bowmanův váček. Krev se filtruje do Bowmanova váčku. Filtrát obsahuje velké množství vody a kromě odpadních látek i látky potřebné. V Bowmanově váčku a v proximální části kanálku je přítomna tzv. primární moč. V distální části, která je obklopena sítí krevních kapilár dochází k vstřebávání zpět do krve pro tělo potřebných látek a vody => moč se zahušťuje vzniká sekundární moč, ta jde do sběracích kanálků → ledvinový kalich → ledvinová pánvička → močovod (opouští ledvinu) → močový měchýř (shromažďuje se zde moč, stěny jsou roztažitelné) → močová trubice.

Složení moči: H2O, močovina, soli, žlučová barviva

Kůže

37

Biologie

1) ochranná funkce – zrohovatělá vrstva pokožky, kožní maz 2) proti UV záření – kožní pigmenty – melanin 3) termoregulační funkce a) prokrvení kůže – v chladu zúžení b) pocení a odpařování potu

4) podkožních cév 5) podkožní tuk – zásobárna energie 6) reguluje množství vody v těle – pot 7) vnitrodruhová komunikace – pachové žlázy 8) smyslový – vnímání bolesti, tepla, chladu. . . 9) vyluč. odpadních látek v potu – H2O, močovina, NaCl, mastné kyseliny Pot ƒ slabě desinfekční účinek Daktyloskopie = metoda v kriminalistice. Je založena na otiscích prstů (každý člověk má jiné). V průběhu života se nemění. Otisky vytvářejí kožní lišt (papilární linie) = útvary vyvolané valy škáry pronikajícími do pokožky.

Stavba: ƒ 1) 2) 3)

3 vrstvy Pokožka Škára podkožní vazivo

Pokožka: ƒ Zevní část kůže je tvořena mnohovrstevným epitelem. ƒ Svrchní vrstvy buněk jsou zrohovatělé (hlavně na patě) ƒ Zrohovatělá vrstva se odlupuje, ale je neustále nahrazována novou kůží

Škára ƒ je tvořena převážně elastickým vazivem, které obsahuje velké množství cév a je bohatě inervováno – je elastická – pružná ƒ ze škáry vyrůstají kožní útvary, které pronikají na povrch pokožky. Kožní útvary: vlasy, chlupy, žlázy, nehty Vlasy, chlupy: vyrůstají z vlasových (chlupových) váčků do nichž pronikají škárové papily obsahující cévy, které vyživují vlas (chlup). Vlas (chlup) má dřeň okolo níž je zrohovatělá vrstva buněk = kůra. (šedé vlasy jsou duté) Vlasy (chlupy) jsou promazávány mazovými žlázami. Na vlasy se upínají snopečky hladkého svalstva – tzv. vzpřimovače vlasů – způsobují husí kůži. Nehty: zrohovatělé destičky chránící poslední články prstů. Vyrůstají z buněčné vrstvy pod nehtem.

Žlázy:

38

Biologie

1) potní 2) mazové 3) pachové 4) mléčné Prs: je tvořen mléčnými žlázami, které v době těhotenství produkují mateřské mléko. Mléčné žlázy jsou uloženy v tukovém polštáři. Vyúsťují mlékovody několika otvory (10 – 12) na prsní bradavce. Okolo prsní bradavky je tmavě pigmentová kůže – velmi jemná – prsní dvorec.

Podkožní vazivo ƒ z řídkého vaziva, kolagenu a elastických vláken ƒ řídké vazivo umožňuje posun kůže a obsahuje tukové rezervy

Nemoci kůže ƒ Akné – puberta. Nadměrná produkce mazu ƒ Rakovina kůže – nadměrné opalování

Biologie

39

Nervová soustava Základní jednotka = neuron Gliové buňky = pomocné buňky neuronů. Chrání je, živí je, podpírají je

Neuron Obr.11: neuron Neutrotransmitery = mediátory Axon = neurit = nervové vlákno Dendrity = vedou vzruchy do neuronů Axon, neurit = vede vzruchy z neuronů Myelinová pochva = slouží k urychlení vedení vzruchů a izolaci axonu. Na myelinové pochvě může být ještě Schwanova pochva (stejný význam jako myelinová pochva ). Je oddělena Ranvierowými zářezy. Axon se rozvětvuje => možnost převedení vzruchu na více jiných neuronů nebo buněk. Jednotlivé větve axonu jsou zakončeny synaptickými knoflíky obsahujícími neurontransmitery. Akční potenciál = vzruch. Axon vede vzruchy

Funkce neuronu ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

KMP – klidový membránový potenciál (napětí): -70 mV Určité napětí mezi zevní (kladný náboj díky Na+) a vnitřní (záporný náboj díky různým aniontům) částí neuronu. Nastává, když je neuron v klidu. Dá se to připodobnit k napjaté tětivě luku. Tím může neuron reagovat na podnět bez zdržování, jen se spustí tětiva.

Membrána neuronu Obr.12: membrána neuronu

40

Biologie

Synapse = místa na tělech neuronů a na dendritech, kterých se dotýkají synaptické knoflíky jiných neuronů. Přes synapse přenášejí vzruch mediátory, což jsou chemické látky např. adrenalin, histamin, serotonin… ƒ Mediátory mohou působit na cílový neuron tlumivě, nebo budivě. ƒ Při budivém působení dojde k otevření kanálků v membráně axonu a těmito kanálky proudí Na+, které jsou přitahovány záporným nábojem, dovnitř axonu. Vyrovnává se kladný a záporný náboj uvnitř a vně neuronu.Dochází k depolarizaci KMP. (Tětiva pomyslného luku se spustila.) ƒ Depolarizace se šíří jako tzv. vzruch. Od začátku axonu k jeho rozvětvenému konci až po synaptické knoflíky, kde opět může dojít k vylití mediátorů a přenosu signálu na jiný neuron nebo jinou buňku. ƒ Po proběhnutí vzruchu je třeba dostat Na+ zpět na povrch axonu. (Napnout pomyslnou tětivu do pohotovostní polohy.) K tomu slouží Na – K (sodíko-draslíkové) pumpy, které přenášejí sodné ionty zpět na vnější stranu neuronu. Přitom se spotřebovává energie ATP. (K napnutí tětivy je třeba vynaložit sílu (energii).)

ƒ KMP je obnoven (tětiva je napnuta) a děj se může opakovat. Vzruch probíhá jen jednosměrně! Od synapse (ta může být na dendritech nebo na těle neuronu) přes axon do synaptických knoflíků. Neurony mají schopnost zpracovávat najednou větší množství podnětů (ať už tlumivých nebo budivých), zpracovávat je a vytvářet jedinou výstupní odpověď. V neuronu tedy může docházet ke sbíhání (z dendritů) a rozbíhání (přes axon) informací. Výstupní odpověď z neuronu je vždy jen jedna (tlumivá nebo budivá)!

Nerv = soubor axonů obalených vazivovou pochvou

Nervová soustava 1) centrální nervová soustava (CNS) = mozek + mícha 2) obvodová (periferní) nervová soustava - spojuje části těla s centrální nervovou soustavou a) somatická nervová soustava b) autonomní (vegetativní) nervová soustava

ad a) somatická nervová soustava Inervuje příčně pruhované svalstvo ovládané vůlí. Obsahuje nervy: 1) míšní 2) mozkové

ad b) autonomní nervová soustava Inervuje hladké svalstvo vnitřních orgánů. Je neovladatelná vůlí. Je tvořena nervy: 1) sympatickými 2) parasympatickými Sympatické a parasympatické nervy působí antagonisticky ( tzn. proti sobě). Sympatikus: připravuje tělo k akci: např. rozšiřuje zornice, vyvolává stahy hladkých svalů chlupů a vlasů (ježení), vyvolává sekreci potních žláz, převádí krev z trávicí soustavy do pohybové soustavy Parasympatikus: připravuje tělo na odpočinek: např. zužuje zornici, zužuje průdušky, zpomaluje srdeční činnost

Rozdělení nervů 1) dostředivé - vedou informace do centrální nervové soustavy 2) odstředivé - vedou informace z centrální nervové soustavy 3) smíšené - obsahují axony dostředivé i odstředivé Odstředivé nervy: 1) Motorické (hybné) - inervují příčně pruhované svaly sloužící k pohybu 2) Vegetativní (autonomní) - inervují hladké svalstvo

Biologie

41

Reflex = odpověď organismu na podráždění Jiří Procházka – významný český fyziolog studující povahu reflexní činnosti

Reflexní oblouk = struktura, která umožňuje reflex. Je tvořena z: receptoru ( receptor přijímá podněty. Podněty = změny v prostředí) → dostředivá nervová dráha → centrální nervová soustava → odstředivá nervová dráha → efektor ( = sval nebo žláza)

Reflex obranný nejrychlejší reakce na podnět. Obranné reflexy patří mezi nejzákladnější reflexy: např. ucuknutí po položení ruky na něco horkého. Dostředivá nervová dráha jde jen do míchy, z míchy jde hned odstředivá (tzv. míšní reflexy). Kdyby dostředivé dráhy vedly informaci až do mozku a teprve z něj by přicházela odpověď, docházelo by ke zbytečnému prodlení a tudíž by mohlo dojít k vážnějšímu poranění organismu.

I. P. Pavlov – základní rozdělení reflexů 1) Nepodmíněné - vrozené. Reflexy sací, obranné, uchopovací, polykací … 2) Podmíněné - naučené – dočasné (zapomínají se) Klasický příklad: přinesená potrava vyvolává reflexní slinění (to je reflex nepodmíněný). Pokud se vždy s přinášenou potravou např. zazvoní zvonečkem, pak už jen při zaslechnutí tohoto zvuku dochází ke slinění (vznikl reflex podmíněný = naučený). Pokud však budeme opakovaně jen zvonit a potrava nebude přinesena, pak dojde k vyhasnutí (zapomnění) tohoto reflexu a zvíře slinit přestane. Z toho mimo jiné vyplývá, že podmíněné reflexy vznikají ve spojitosti s reflexy nepodmíněnými (vrozenými). Instinkty = složitý soubor reflexů. Např. stavba hnízda, hledání si partnera…

Centrální nervová soustava - Mozek, mícha

Obaly

42

Biologie

= pleny 1) tvrdá plena 2) měkké pleny a) pavučnice b) omozečnice ad 1) tvrdá plena: je tvořena vazivovým obalem. Je nejzevnějším obalem mozku (jako tzv. podlebice) a míchy. ad a) pavučnice: je tvořena z jemných vláken (připomíná pavučinovou síť). Je mezi podlebicí a omozečnicí. ad b) omozečnice: je na povrchu mozku. Je obalena sítí vlásečnic

Dutiny ƒ v mozku se jim říká komory, jsou čtyři. ƒ V komorách vzniká mozkomíšní mok, který kanálky vtéká do míšního kanálku. Je také mezi měkkými plenami - mozek v něm plave (to je součást mechanické ochrany mozku).

Mícha Uložení: v páteřním kanálku. Z míchy vychází míšní nervy (konkrétně z předních kořenů míšních). Do míchy vstupují dostředivé nervy (konkrétně do zadních kořenů míšních. V míše jsou nervové dráhy vedoucí informace do mozku a z mozku (připomíná to funkci výtahu). Na povrchu míchy je bílá nervová tkáň. Uvnitř míchy je šedá (u mozku je to opačně). Obr. 13: mícha

Funkce: ƒ spojovací (tělo s mozkem) ƒ reflexní činnost – jednoduché obranné reflexy ƒ vyměšovací Paraplegik = ochrnutí obou dolních končetin. Nejčastěji přerušením míchy. (Pozor na skoky do vody!)

Mozek nejsložitější orgán chráněný lebkou, mozkomíšním mokem a plenami. 6 oddílů: 1) prodloužená mícha 2) most (Varolův most) 3) mozeček 4) střední mozek 5) mezimozek 6) koncový mozek

Mozkový kmen = vývojově nejstarší část mozku Význam – řídí nejdůležitější životní funkce. Patří do něj prodloužená mícha, Varolův most, střední mozek Retikulární formace = roztroušená šedá hmota v mozkovém kmeni (zasahuje až do mezimozku). Jsou zde centra nejdůležitějších životních funkcí a udržuje vyšší oddíly mozku v aktivitě. Obr. 14: mozek

Mozeček

Varolův most spojuje mozeček s míchou a koncovým mozkem

43

Biologie

řídí rovnováhu těla a přesnost pohybů (alkohol – jed pro mozeček => vrávorání)

Prodloužená mícha řídí životně důležité reflexy (např. dýchání, krevní oběh), potravní reflexy (např. sání, polykání, slinění), obranné reflexy (např. mrkání, kašlání, slzení) Poškození má za následek smrt.

Střední mozek: řídí reflexní pohyby hlavy a očí v reakci na sluchové a zrakové podněty.

Mezimozek: propojuje nervovou a hormonální soustavu Sám vytváří některé hormony. Jsou zde emoční centra. Vybírá podstatné informace ze smyslových orgánů, které pošle do koncového mozku. Je tvořen ze dvou částí 1) talamus – do mozku pouští jen některé informace; centrum nálady a emocí 2) hypotalamus – produkuje hormony a řídí hormonální soustavu; centrum sytosti a hladu, termoregulace …

Koncový mozek: Stavba: 2 hemisféry na jejichž povrchu je šedá kůra mozková (hemisféry jsou navzájem propojené). Většinou je však jedna dominantní (u leváků pravá, u praváků levá – tzn., že pravá polovina mozku řídí levou polovinu těla a naopak) Šedá kůra mozková je tvořena velkým množstvím těl neuronů. Povrch mozkové kůry je stočen a rozbrázděn do záhybů = gyrifikace. Tím je dosaženo větší plochy na daný objem. Pod šedou hmotou nervovou je bílá hmota nervová, tvořená axony neuronů. Význam: Zpracovává smyslové vjemy a uvědomuje si je, rozhoduje, umožňuje duševní činnost – abstrakce, paměť. Obr. 15: mozek V kůře koncovém mozku se nachází dvě základní oblasti (centra): 1) projekční oblasti 2) asociační oblasti: umožňují vyšší nervovou činnost ad 1) projekční oblasti: přijímají informace, které zpracovávají a vysílají adekvátní odpovědi, které se projeví volními pohyby svalů (motorickými pohyby ovládanými vůlí) Patří sem např. Brockovo centrum řeči v zadní spodní části čelního laloku, zrakové centrum – v týlním laloku a centrum sluchové ve spodní části spánkového laloku Obr. 16 Limbický systém = patří k nejstarším částem koncového mozku, nachází se na jeho bázi. Zodpovídá za emoční chování, instinkty a paměť.

Biologie

44

Hormonální soustava Funkce: ƒ společně s nervovou soustavou řídí činnost těla, jeho růst, vývoj a rozmnožování. ƒ udržuje vnitřní prostředí těla nebo-li homeostázu. Např. určité množství vody v těle, živin v krvi atd.. Udržování homeostázy se děje na principu negativní zpětné vazby. Zpětná vazba = reakce na informace o dění v těle a v okolním prostředí Negativní zpětná vazba = vrací z extrému do normálu. Např. zvýšenou hladinu glukózy v krvi snižuje zabudováním glukózy do glykogenu. Hormonální soustava je podřízena soustavě nervové. Obě se, ale navzájem ovlivňují.

Místo vzniku signálu Povaha signálu Způsob přenosu signálu Místo určení Šíření signálu Účinky Trvání účinků

Nervové působení Neuron (receptor) Vzruch (akční potenciál) Nervové vlákno Specifická tkáň Rychlé Lokalizované Obvykle krátké

Hormonální působení Žláza Hormon Cévní soustava Větší množství tkání Obvykle pomalé V širší oblasti Obvykle dlouhodobé

Žlázy s vnitřní sekrecí (endokrinní žlázy) ƒ nemají žádné vyústění – vývody ƒ vytvářejí hormony, které přecházejí difúzí do krve a krví do celého těla

Hormony = chemické látky, které již ve velmi malém množství působí na některé buňky (buňky s receptory – přijímači na daný hormon). Hormonální soustava je uspořádána hierarchicky Řídícími žlázami, které ovlivňují činnost ostatních žláz jsou hypothalamus (některé jeho neurony produkují hormony = neurosekrece) a hypofýza.

Hypothalamus

45

Biologie

Hypothalamus je s hypofýzou spojen a vytváří tzv. hypothalamohypofyzární komplex. Hypothalamus ovlivňuje hypofýzu a sám hypothalamus je ovlivněn nervovou soustavou Hypofýza ovlivňuje ostatní endokrinní žlázy. Hypothalamus: Umístění: ve střední části mozku (součást mezimozku). Hormony: regulační, které povzbuzují (liberiny) nebo tlumí (statiny) činnost hypofýzy. Kromě nich hypothalamus ještě produkuje: 1) ADH = antidiuretický hormon. Působí na ledviny – proti močení – zadržuje vodu v těle.

2) Oxytocin – způsobuje stahy hladkého svalstva dělohy při porodu a stahy mléčných žláz při kojení

Hypofýza: ƒ je spojena stopkou s hypothalamem. ƒ Skládá se ze 2 částí, které se od sebe liší původem a funkcí. Leží v tureckém sedle kosti klínové. 1) adenohypofýza (přední lalok hypofýzy) - vzniká ze zadní stěny jícnu 2) neurohypofýza (zadní lalok hypofýzy) Adenohypofýza vylučuje 6 hormonů: 1) Somatotropin: (růstový hormon): Nadbytek tohoto hormonu v dětství způsobuje gigantismus. Nedostatek naopak trpaslictví – nanismus. 2) Prolaktin: Stimuluje růst mléčné žlázy. Po porodu zahajuje a udržuje tvorbu mléka – laktaci. 3) Kortikotropin: řídí činnost kůry nadledvin - stimuluje syntézu a vylučování kortizonu – hormonu kůry nadledvin 4) Tyrotropin: řídí činnost štítné žlázy 5) Folitropin: řídí tvorbu gamet (pohl. buněk) 6) Lutrotropin: ovlivňuje činnost pohlavních žláz

Štítná žláza ƒ Skládá se ze 2 laloků uložených po obou stranách štítné chrupavky hrtanu. ƒ Její hormony jsou tyroxin a trijodtyronin. Jejich součástí je jod. Ovlivňují metabolismus živin, termoregulaci, růst a vývoj. ƒ Štítná žláza produkuje také hormon kalcitonin. Ten snižuje hladinu vápníku v krvi (ukládá ho do kostí). ƒ Porucha štítné žlázy může vyvolat tvorbu strumy (krční vak).

Příštítná tělíska ƒ 4 malé útvary na zadní straně obou laloků štítné žlázy. ƒ Hormon – parathormon. ƒ Parathormon je antagonista kalcitoninu, protože zvyšuje hladinu vápníku v krvi (odbourává ho z kostí) obr. 17: štítná žláza

Nadledviny

46

Biologie

pokrývají horní vrchol ledvin Tvoří protistresové hormony Stres = zátěž (fyzická i psychická) Složení: ƒ kůra a dřeň ƒ Kůra vytváří 2 typy hormonů: 1) Glukokortikoidy - jsou protizánětlivé. Ovlivňují hospodaření s glukózou 2) Mineralokortikoidy - Ovlivňují hospodaření s minerálními látkami Dřeň vytváří 2 hormony: 1) adrenalin 2) noradrenalin

Připravují tělo na zátěž. Např. zvyšují krevní tlak, rozšiřují průdušky, štěpí glykogen na glukózu obr. 18: nadledviny

Slinivka břišní (pankreas) ƒ Je uložena v kličce dvanáctníku ƒ Langerhansovy ostrůvky = ostrůvkovitě rozptýlená tkáň ve slinivce 2 hormony: 1) inzulín 2) glukagon ad 1) inzulín: ƒ snižuje hladinu glukózy v krvi tím, že umožňuje její průnik do buněk, jimž glukóza slouží jako výživa. Cukrovka (diabetes) = nedostatek inzulínu (nebo jeho nefunkčnost) => příliš glukózy v krvi. Buňky jí nedokážou využít a vylučuje se močí. ad 2) glukagon: je antagonistou inzulínu => zvyšuje hladinu glukózy v krvi tím, že odbourává glykogen (=polysacharid z glukózových jednotek).

Pohlavní orgány mužské (varlata): ƒ hormon – testosteron ƒ Ovlivňuje pohlavní orgány muže a sekundární pohlavní znaky včetně mužského chování. Umožňuje nárůst svalové hmoty. Ženské (vaječníky): ƒ skupina hormonů – estrogeny ƒ Vývoj pohlavních orgánů ženy a sekundárních pohlavních znaků včetně chování. ƒ Gestageny = ovlivňují menstruační cyklus a připravují tělo na těhotenství Některé hormony jsou produkovány nespecializovanými žlázami = tkáňové hormony, např. hormony ze střev, jater, žaludku …

Biologie

47

Smyslová soustava Smyslové orgány: Funkce - vnímání podnětů

Receptory = buňky smyslových orgánů, které jsou citlivé na některé podněty (teplo, světlo atd.) Receptory předávají informace nervovým buňkám ve formě elektrických impulsů. Nervové buňky je vedou do centrální nervové soustavy, kde se teprve informace zpracují a dojde k jejich uvědomění si.

Rozdělení receptorů: 1) Mechanoreceptory - podnětem je mechanická deformace citlivých zakončení smyslových buněk 2) Fotoreceptory - podnětem je světelné záření 3) chemoreceptory + receptory bolesti - podnětem je chemická sloučenina určitého typu 4) termoreceptory - jsou citlivé na chlad a teplo

Mechanoreceptory

Hmatové orgány ƒ Reagují na dotyk a tlak. ƒ Jsou v kůži ƒ Nejcitlivější na dotyk a tlak je špička jazyka a dlaňová strana konečků prstů, nejméně kůže zad.

Proprioreceptory ƒ zaznamenávají natažení šlach a svalů =>možnost ovládání pohybů. Jsou v pouzdrech šlach a svalů (svalová vřeténka a šlachová tělíska)

Ústrojí rovnováhy a pohybu ƒ informace o pohybu a poloze hlavy a následně celého těla v (statokinetický orgán) prostoru

Uložení: Je součástí vnitřního ucha v kosti skalní (součást kosti spánkové). Leží v dutinách kostěného labyrintu kosti skalní.

Funkce:

48

Biologie

O poloze hlavy informuje vejčitý a kulovitý váček. Stěny váčků jsou vystlány obrvenými receptorovými buňkami, které jsou brvami (řasinkami), zanořeny do rosolovité hmoty. V rosolovité hmotě váčků jsou krystalky CaCO3. Při změně polohy se změní i poloha krystalků a ty vlivem gravitace tlačí na brvy smyslových (receptorových) buněk. To v nich vyvolá podnět. O pohybu hlavy informují 3 polokruhovité kanálky, které jsou ve 3 na sebe kolmých rovinách. Kanálky jsou vyplněny tekutinou (endolymfou), do které jsou také zanořeny brvy smyslových buněk.

Při změně pohybu dojde k pohybu tekutiny. Ta pohne s brvami smyslových buněk a vzniká podnět.

Sluchové orgány ƒ zaznamenávají zvuk Zvuk = šíří se jako vlna zhušťování a zřeďování molekul. Hlavně částic vzduchu => ve vakuu není nic slyšet. Zvukové vlny jsou zachyceny ušním boltcem. Ušní boltec → vnější (zevní) zvukovod → bubínek → dutina středního ucha → 3 sluchové kůstky → vnitřní ucho

Bubínek při šíření zvuku na něj naráží molekuly vzduchu a tenká blanka tvořící bubínek se rozkmitá. Uzavírá středoušní dutinu z vnější strany V dutině středního ucha jsou 3 sluchové kůstky: 1) kladívko - nasedá na blanku bubínku, přenáší chvění bubínku na kovadlinku (buší do kovadlinky) 2) kovadlinka - nasedá na třmínek 3) třmínek - nasedá na membránu oválného okénka vnitřního ucha, kterou rozkmitává

Vnitřní ucho ƒ je v dutinách (kostěném labyrintu) kosti skalní a obsahuje kromě sluchovým orgánem i statokinetický orgán.

hlemýždě, který je

Hlemýžď ƒ blanitá, slepě uzavřená trubička, stočená do tvaru ulity. ƒ je vyplněn tekutinou. Chvění třmínku rozechvěje oválné okénko hlemýždě. To rozechvěje tekutinu uvnitř hlemýždě. Pohyb tekutiny dráždí obrvené smyslové buňky v hlemýždi = Cortiho orgán, vzniká podnět.

Rozdělení 1) vnější ucho (boltec, zvukovod) 2) střední ucho (středoušní dutina – komunikuje s hltanem Eustachovou trubicí, 3 středoušní kůstky) 3) vnitřní ucho (hlemýžď, statokinetický orgán) obr. 19: sluchové ústrojí

Fotoreceptory

Oko ƒ Zrakový orgán přijímá světlo vlnových délek, cca 400 – 700nm, tzv. viditelná oblast spektra obr. 20: oko

Bělima ƒ tvoří vnější vrstvu oka (bělmo) 49

Biologie

ƒ Oko je uloženo v otvoru lebky – očnici. Člověk má oko komorové.

ƒ v přední části přechází v průhlednou rohovku (přes ni vidíme). Povrch rohovky je chráněn tenkou vrstvou slz, které jsou produkovány slznými žlázkami umístěnými nad horním víčkem. Ty vyúsťují do horního spojivkového vaku. Zevní horní část spojivky horního víčka → umytí oka → vnitřní koutek oka - slzný váček → nosní dutina Proto při pláči zároveň smrkáme.

Cévnatka ƒ ƒ ƒ ƒ

tvoří stření vrstvu oka. je protkána cévami nachází se pod bělimou přechází v duhovku

Duhovka ƒ obsahuje pigmenty způsobující zabarvení oka. ƒ modré oči – méně pigmentu ƒ svaly duhovky se v jasném světle stahují čímž zmenšují průměr zornice (panenky) = zornicový reflex. Tím reguluje množství světla pronikajícího do oka.

Zornice = černý otvor uprostřed duhovky, kterým proniká světlo do oka ƒ světlo se v oku láme pomocí čočky

Čočka = rosolovité tělísko schopné zploštění a vyklenutí. ƒ změna tvaru čočky = akomodace ƒ akomodací zaostřujeme ƒ čočka leží v dutině oční koule, která je vyplněna rosolovitou hmotou = sklivec Světlo prochází sklivcem a dopadá na vnitřní vrstvu oka = sítnice

Sítnice

50

Biologie

je tvořena smyslovými buňkami (fotoreceptory). V oku jsou 2 základní druhy fotoreceptorů: 1) tyčinky 2) čípky ad 1) tyčinky ƒ k činnosti jim stačí menší množství světla ƒ nerozlišují barvy, jen odstíny šedi ƒ využití za šera ad 2) čípky ƒ potřebují více světla ƒ rozlišují barvy ƒ je jich méně než tyčinek ƒ jsou 3 druhy čípků pro barvu: 1) modrou 2) zelenou 3) červenou

Všechny ostatní barvy a jejich odstíny vznikají jejich kombinací. Fotoreceptory obsahují barvivo rhodopsin. Jeho součástí je vitamín A. Na sítnici jsou 2 skvrny: 1) žlutá skvrna 2) slepá skvrna ad 1) žlutá skvrna ƒ je zde největší koncentrace čípků ƒ je to místo nejostřejšího vidění ad 2) slepá skvrna ƒ zde opouští oční nerv oko ƒ jsou zde jen nervová vlákna ƒ chybí fotoreceptory => žádný obraz zde nevzniká

Přídavné orgány oka Okohybné svaly: ƒ příčně pruhované - postavení a pohyb očních koulí ƒ Šilhání = některý z okohybných svalů je slabší (silnější) než ostatní Oční víčka: ƒ uzavírají očnice => ochrana oka ƒ Pravidelné mrkání => roztírání slz po rohovce – je neustále zvlhčována Slzné žlázy: viz. výše Spojivka: ƒ tenká blanka – vystýlá vnitřní plochu víčka. ƒ spojivkový vak = prostor mezi vnitřní plochou víčka a oční koulí

Akomodace oka ƒ při pozorování blízkých předmětů ( bližší než 5 m) se čočka vyklenuje, více se a tím zvětšuje lom světelných paprsků. Tato změna tvaru čočky se nazývá akomodace. ƒ je zprostředkována stahem svalstva v řasnatém tělísku – pro oči namáhavé ƒ dívání se do dálky – hladké svalstvo řasnatého tělíska je uvolněné ƒ s vyšším věkem čočka ztrácí pružnost a hůře mění tvar (brýle na blízko)

Nemoci oka

51

Biologie

šedý zákal (katarakta) = zakalení čočky. Operativní odstranění. zelený zákal (glaukom) = zvyšování nitroočního tlaku => sklivec tlačí na sítnici, která se tím nevratně poškozuje. daltonismus = barvoslepost – vrozená a dědičná neschopnost rozeznávat barvy krátkozrakost = oko vidí dobře předměty blízké, ale hůře vzdálené (zrak je krátký). Vzdálené předměty se promítají před sítnici, blízké předměty přesně na ni. dalekozrakost = oko vidí dobře předměty vzdálené, ale hůře blízké (zrak je daleký). Vzdálené předměty se promítají na sítnici, blízké předměty až za ni.

Chemoreceptory

Chuťový orgán chuťové receptory jsou uloženy v chuťových pohárcích na povrchu jazyka

4 základní chutě 1) slano 2) sladko 3) hořko 4) kyselo Na vnímání chuti se podílí i čich.

Význam ƒ řídí činnost trávicího ústrojí, např. reflexní vylučování slin, vylučování žaludečních a pankreatických šťáv

Čichový orgán ƒ čichové políčko ve sliznici stropu nosní dutiny ƒ při čichání změníme způsob nádechu tak, aby vdechovaný vzduch přišel do kontaktu se stropem nosní dutiny ƒ schopnost adaptace na pachy (utlumení citlivosti)

Orgány vnímání bolesti: ƒ receptorem jsou volná nervová zakončení ƒ Vyvolávají ji látky, které produkují poškozené buňky (např. histamin)

Termoreceptory Chladové a tepelné receptory v kůži. (Krauseho tělíska – chlad, Ruffiniho tělíska – teplo)

Biologie

52

Rozmnožování V pohlavních orgánech dospělých jedinců vznikají redukčním dělením gamety. Splynutím obou gamet vzniká zygota, která se vyvíjí v nového jedince. Důvod: zvyšování genetické rozmanitosti Karyotyp = sestava chromozomů v tělní buňce. Člověk má v každé tělní buňce 46 chromozomů. Jen v pohlavních buňkách (gametách) je počet poloviční (23 chromozomů). Těch 46 chromozomů je tvořeno 23 dvojicemi stejných (homologických) chromozómů => každý z chromozómů má svého dvojníka (až na jeden pár pohlavních chromozómů muže). Při oplození splývají gamety (23 chrom.) za vzniku zygoty (46 chrom.) => jejich poloviční počty chromozomů splývají (2 x 23 = 46) => polovinu genetických informací máme od taťky a polovinu od mamky. Při běžném dělení buněk (= mitóza), které je nutné například k růstu člověka nebo pro obnovu opotřebovaných buněk, vznikají z buňky, která se dělí (tzv. mateřská buňka) dvě buňky dceřinné a každá z těch nových buněk má stejný počet chromozomů jako buňka mateřská => 46 chromozomů. Gamety vznikají netypickým dělením (meiózou = redukční dělení), kdy z jedné mateřské buňky vznikají čtyři buňky dceřinné. Každá z těchto nových buněk má poloviční počet chromozomů než buňka mateřská => 23 chromozomů. ƒ O pohlaví rozhodují také chromozomy Pokud se spojí gameta, která bude mít chromozom X s jinou gametou, která bude mít také chromozom X, pak vznikne buňka (= zygota) s 46 chromozomy a mezi nimi budou i pohlavní chromozomy (= gonozómy) XX – z této zygoty vznikne žena. Při spojení gamety s gonozómem X a gamety s gonozómem Y vznikne zygota, která bude obsahovat pohlavní chromozom XY => narodí se muž. Žena XX produkuje vajíčka, jež všechna mají jen pohlavní chromozomy X. Muž XY produkuje spermie, z nichž je polovina s pohlavním chromozomem X a polovina s chromozomem Y => o tom zda se narodí muž nebo žena rozhodují spermie muže.

Pohlavní znaky 1) Primární (pohlavní orgány) 2) Sekundární (ochlupení, stavba kostry, hlas, chování…) Pohlavní znaky se výrazně vyvíjejí v období puberty.

Pohlavní orgány ženy

Vaječníky uložení ƒ spodní část břišní dutiny. ƒ párový orgán (levý a pravý vaječník) velikosti vlašského ořechu

1) tvorba vajíček 2) tvorba pohlavních hormonů ƒ Vajíčka vznikají ve váčcích tzv. folikulech. 53

Biologie

funkce

ƒ Folikul který obsahuje zralé vajíčko se nazývá Graafův folikul. ƒ Uvolnění vajíčka z Graafova folikula se nazývá ovulace. ƒ K ovulaci dochází v polovině menstruačního cyklu, je to doba nejvyšší pravděpodobnosti oplodnění. ƒ Uvolňuje se vždy jen 1 vajíčko. ƒ Vaječníky se ve své činnosti pravidelně střídají. ƒ Prasklý Graafův folikul se přeměňuje ve žluté tělísko, které ovlivňuje sliznici dělohy tak, aby byla schopná v případě oplodnění vajíčka oplodněné vajíčko přijmout. obr. 21: pohlavní orgány ženy ƒ Vajíčko uvolněné z vaječníku je nasáváno obrveným nálevkovitým ústím vejcovodu -v této fázi nejčastěji dochází k oplození. ƒ Trubicí vejcovodu (párový orgán) je vajíčko odváděno do dělohy

Děloha = dutý orgán se silnými stěnami tvořenými hladkou svalovinou. ƒ Vnitřní sliznice dělohy obsahuje přechodný epitel. ƒ Děložní sliznice je silně prokrvena a připravena k zachycení oplozeného vajíčka ƒ Pokud vajíčko nebylo oplozeno, dojde k přiškrcení děložních kapilár a odloučení zevní vrstvy děložní sliznice, což se projeví krvácením při menstruaci. ƒ Po menstruaci dojde opět k obnově děložní sliznice => je stále čerstvრMenstruační cyklus trvá cca 28 dní (tzv. lunární měsíc).

Menstruace Menstruace má několik fází: 1. fáze: krvácení z pochvy trvá 3 – 5 dní 2. fáze: růst nové děložní sliznice trvá 8 dní 3. fáze: rozvoj a dozrávání děložní sliznice. Na počátku této fáze dochází k ovulaci. Trvá 15 dní. 4. fáze: pokud vajíčko nebylo oplozeno dochází k odumírání děložní sliznice. Trvá 1 den. Asi v polovině menstruačního cyklu ( 14 dní od 1. dne menstruace) je nejvyšší pravděpodobnost oplození vajíčka. ƒ Děloha ústí do pochvy tzv. děložní brankou.

Pochva ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

Bod G: cca 3 - 5cm hluboko v přední stěně pochvy. Údajně místo, kde je pochva nejvíce inervována (je to však individuální). 54

Biologie

Je dlouhá cca 8 cm. Při pohlavním styku je zvlhčována žlázkami, které jsou u ústí do pochvy. V pochvě je slabě kyselé prostředí => dezinfekční účinek Žijí zde bakterie, např. Lactobacillus Do prvního pohlavního styku je uzavřena panenskou blánou (= hymenem) Panenská blána je cca 1 – 2 cm od ústí pochvy a je perforována (drobnými otvory), aby mohla odtékat menstruační krev ƒ Ústí pochvy je zakryto malými stydkými pysky, které jsou překryty velkými stydkými pysky

Při sexuálním vzrušení dojde k napřímení, prokrvení klitorisu (poštěváček) = topořivé tělísko, které je silně inervováno => dráždivý orgán. Vzrušení bývá doprovázeno produkcí poševního sekretu z předsíňových žláz => zvlhčení ústí pochvy. obr. 22: ženského pohlavního ústrojí

Pohlavní orgány muže

Varlata párový orgán, uložený ve vazivovém váčku - šourku

Funkce 1) produkují spermie 2) syntetizují a uvolňují pohlavní hormony Pro tvorbu spermií je nutná trochu nižší teplota než je teplota těla, proto jsou mimo dutinu břišní. V šourku leží nad varlaty párový orgán – nadvarle.

Nadvarlata Je zde zásobárna zralých spermií, které se zde stávají pohyblivé. obr. 23: spermie

Ejakulace Při ejakulaci (výronu spermií) jsou spermie nasávány do chámovodu. Chámovod se stáčí okolo močového měchýře a pod močovým měchýřem vstupuje do prostaty (předstojné žlázy). Do prostaty vstupují také vývody měchýřkovitých žláz.

Prostata Sekrety prostaty a měchýřkovitých žláz vyživují spermie a neutralizují kyselé prostředí pochvy. V prostatě ústí chámovod do močové trubice. Spermie jsou močovou trubicí vedeny do penisu.

Penis Penis je tvořen houbovitou tkání, do které při pohlavním vzrušení vtéká krev. To způsobuje jeho zvětšení a vzpřímení = erekce. obr. 24: penis Ejakulace = vystříknutí ejakulátu se spermiemi mimo tělo muže Obřízka = odříznutí předkožky (nejčastěji náboženské důvody); u žen: odstranění stydkých pysků nebo i klitorisu (zbytečné mučení dotyčných žen) Poluce = noční ejakulace ve spánku (nahromadění spermií)

Vajíčko oplodní jen 1 spermie, ale za působení enzymů z mnoha milionů spermií dalších. K oplození většinou dojde ve vejcovodu. Do vajíčka pronikne jen hlavička spermie obsahující DNA, bičík zůstane mimo vajíčko a odumře. 55

Biologie

Oplodnění

Jádro vajíčka a jádro spermie splynou. Vznikne zygota s diploidním počtem chromozomů (2n). Zygota se mnohokrát dělí → vzniká útvar morula → dutá blastula. Blastula se zanoří do děložní sliznice → vzniká gastrula a ta se vyvíjí v embryo (zárodek). V 8. týdnu těhotenství má zárodek zřetelný lidský tvar a začínáme mluvit o plodu. Plod je uzavřen ve 3 plodových obalech. Nejsvrchnější plodový obal zarůstá do děložní sliznice a vytváří placentu

Funkce placenty ƒ ochranná – zajišťuje, že tělo matky „snáší“ plod a obvykle proti němu nevytváří protilátky. ƒ zastává funkci plic, ledvin, jater, trávicí soustavy, produkuje některé hormony..

Pupeční šňůra spojuje plod s placentou, přivádí krev plodu do kontaktu s placentou (je cca 50 cm dlouhá). Krev plodu a krev matky spolu nepřicházejí do přímého kontaktu. K výměně látek dochází jejich difúzí.

Těhotenství (gravidita) ƒ Objem děložní sliznice se s růstem plodu zvyšuje (z 5 ml až na 5000ml) ƒ Hmotnost matky se zvyšuje i o 10 kg a více => velká zátěž na celý organismus těhotné ženy: od soustavy pohybové až po cévní systém

Biologie

56