Litera Proxima. Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Litera Proxima

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jiří Macek

Vítězslava Kaprálová

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS200389


Jiří Macek

Vítězslava Kaprálová Autorská spolupráce Jaroslava Macková, Josef Kaprál


Nakladatelství a autor děkují za laskavé přispění Statutárnímu městu Brno, zastoupenému náměstkyní primátora města Brna Ing. Janou Bohuňovskou a Romanem Vykoukalem, starostou Městské části Brno-Královo Pole, také společnostem RAILREKLAM, spol. s r.o., Štětkova 18, Praha 4 a SmP Praha 3 – Žižkov, Olšanská 2666/7.

© Jiří Macek 2014 © Litera Proxima 2014 © Sazba not Zdenka Kolmanová, Studio K.O.H. ISBN 978-80-905966-1-0


Úvodem. Tato knížka vychází ke stému výročí narození Vítězslavy Kaprálové ve druhém vydání. Česká skladatelka a dirigentka, jejíž pohnutý životní osud, ukončený předčasnou smrtí, i její dílo, které se jí v krátkém životním úseku podařilo vytvořit, dodnes poutá zájem veřejnosti a je živé i na koncertních podiích nejen doma. Na rozdíl od nejednoho z jejích současníků, ve své době vnímaných se stejným zájmem, kteří se postupně vytrácejí nebo už vytratili z obecného povědomí. Když jsem začal psát tuto monografii o skladatelce Vítězslavě Kaprálové pro první vydání, bylo to téma stojící tehdy sice v popředí poválečných zájmů odborné veřejnosti, ale nezpracované. Bylo tady především její dílo, které bylo součástí koncertních programů, archivní materiály byly uložené převážně v archivu Moravského musea v Brně, řada dokumentů byla ale porůznu i v soukromém držení u lidí, kteří patřili do okruhu jejích přátel nebo známých. Žila ještě její matka Viktorie Kaprálová, žili ještě pamětníci – spolužáci, interpreti, přátelé. To vše mi pomáhalo vytvořit si obraz nejen o jejím díle, ale i o její osobnosti, nevšední a velmi zajímavé. Snad dosti blízký skutečnosti, jak mi potvrdil později i její manžel Jiří Mucha. Ale na druhé straně právě nedostatečný časový odstup bránil v přístupu k některým důležitým pramenům. Jsou to především její deníky, poskytující informace nejen o jejím osobním životě, ale i o genezi jejích skladeb, o jejích názorech, o jejím vztahu k současnému hudebnímu vývoji, ke světu vůbec. Ty uchovávala paní Viktorie Kaprálová jako naprosto důvěrné. Také z bohaté korespondence byly k dispozici jen jí vybrané části. Nebo například o jejím celoživotním vztahu k Bohuslavu Martinů, který se později stal výrazným podnětem zájmu řady publicistů, bylo vhodné vzhledem k žijící paní Charlotě Martinů, se kterou jsme měli v naší republice velmi dobré přátelské vztahy, taktně psát jen velmi citlivě. Když se tedy na mne Společnost Vítězslavy Kaprálové obrátila s výzvou publikaci připravit k novému vydání, zjistil jsem, že to znamená v dost podstatné míře ji doplnit a dopracovat. A nejen proto. Pokročila také evidence historických dokumentů v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, z různých odkazů přibyla řada nových historických materiálů, takže díky tomu je to stále místo, kde každý badatel v díle skladatelky musí začít. I komunikační možnosti se v minulých letech díky elektronickým formám radikálně změnily a umožňují badatelskou práci na pramenech v míře do nedávné doby nerealizovatelné. To a také časový odstup dnes dovolují širší pohled na dobu a prostředí, ve kterém žila a do kterého se zařazovala – na školu a kulturní život v Brně, pražský hudební život, prostředí Paříže. Katalogizováno a v několika zásadních studiích analyzováno bylo už uzavřené dílo a život Bohuslava Martinů, zveřejněny byly i jeho osobní písemné dokumenty. Ve své románově psané životopisné

7 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS200389

knížce Podivné lásky podal autentické svědectví manžel Vítězslavy Kaprálové Jiří Mucha. Je to jedinečná a jediná taková dokumentace o životě komunity českých intelektuálů a studentů v meziválečné Paříži. O vztazích v kulturním světě českém a francouzském, kterým pro jejich mimořádný význam pro naši kulturu nebyla dosud věnována jiná vyčerpávající analýza. Vztah mezi Vítězslavou Kaprálovou a Bohuslavem Martinů mezitím zaujal i spisovatele Jindřicha Uhra. Ve svém románu Ona a Martinů literárně zpodobnil běh životních příběhů Vítězslavy Kaprálové a použil k tomu nejednu dosud neznámou skutečnost, ale i možnost básnické hyperboly. Mezitím se dílčími problémy začalaly zabývat v odborných studiích generace mladší. A to v neuvěřitelně velkém počtu. Základem pro to bylo a je především vysokoškolské prostředí. V tomto směru se opět potvrzuje zjištění, že autorský odkaz Vítězslavy Kaprálové vystupuje do popředí celé její generace jako živý, byť v tomto okamžiku je tato generace tvůrců v relativním zapomnění. Potvrzuje-li nám praxe teorii, pak je skutečně odkaz Vítězslavy Kaprálové pozoruhodný či výjimečný. Mezitím byla založena i Společnost Vítězslavy Kaprálové. Nejen doma, ale díky osobní angažovanosti Češky Karly Hartl, žijící v Kanadě, i mezinárodní Kaprálová Society. Díky tomu byly doplněny dosud nevydané skladby Vítězslavy Kaprálové, takže je dnes interpretům k dispozici skoro celé dílo vydané tiskem i na zvukových nosičích. V angličtině vyšla i pozoruhodná, velmi pečlivě Karlou Hartl a Erikem Entwistlem zpracovaná publikace The Kaprálová Companion. Sborník obsahující všechny informace, které byly do doby vydání k dispozici. A skladby Vítězslavy Kaprálové se hrají. Významnou hodnotou je i archiv pečlivě vedený bratrancem skladatelky ing. Josefem Kaprálem, i jeho osobní vzpomínky uvedené i v této knížce. To jsou důvody, které vedly k úvaze o druhém, revidovaném a výrazně rozšířeném vydání této publikace. Náročnost přípravných prací se dala zvládnout s autorskou pomocí uvedených spolupracovníků. Smyslem práce všech bylo, dát veřejnosti k dipozici informace potřebné k podpoře stále živého odkazu pozoruhodné osobnosti z generace české hudební avantgardy. Jiří Macek

8 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Lidé, kteří potkávali Vítězslavu Kaprálovou bývali okouzleni mladou ženou křehké, skoro průzračné postavy, ale obvykle plnou energie, vyzařujícího životního štěstí, dětské naivity a zase rozmaru a zase vážnosti a rozumového zkoumání. Oslovoval-li ji Bohuslav Martinů „Písnička“, jako by to tryskalo přímo z těchto všech jejích lidských vlastností, prostých, krásných a ušlechtilých. Tehdy ji také každý tak přijímal, prostě a přirozeně, s pochopením a se spontánním interesem, v povědomí to její osobnost vyžadovala, a každý se ochotně rád poddával okouzlení její dívčí bytostí, jejím jednáním. „Říkali jsme jí Vitulka a kam přišla, přinesla s sebou jaro. Byla pravé moravské děvče, vytrvalá a milá, laskavá a energická a za svými cíly šla přímo bez oklik, bez velkých rozborů, instinktivně a neústupně“.1) Krása mladého člověka, plného vášnivého pracovního zanícení zužitkovat všechny kulturní odkazy doby, krása fantastických představ a snů o budoucím životě, který se má naplnit, to pozorovali u Vítězslavy Kaprálové její blízcí a přátelé, a to je – dnes se nám to tak zdá – zaslepovalo. Neviděli objektivně naplňování se osudu člověka, neviděli bolest, která tu a tam, avšak stále, jako na oplátku za vše krásné, z pozadí čeřila klidnou a čistou hladinu mladého života. Neviděli a včas nepoznali mračnou nepohodu, která ji už jako malé dítě v kolébce vítala mezi lidskou společnost. Válkou jí život začal a válka jí život ukončila. A mezitím? Tragédie mládí, které chce život naplnit, tragédie hledání, nepředstavitelně usilovného hledání, a posléze – už na posledním stupni vítězství – znemožnění dokončit a stanovit konečný soud. Byť by i byla její tvůrčí práce sebezdravějšího a vitálnějšího jádra, plná optimismu a uměleckých objevů, vždy se nám konečné resumé kalí rozporem štěstí a nesmírně potentních tvůrčích uměleckých schopností a tragického přervání vývojového procesu. Život k ní mohdy nebyl vůbec štědrý. Přišla na svět v době, kdy lidská bída naplňovala města frontami hladových a válka rozsévala do rodin nářky nad ztracenými otci a syny. Narodila se 24. ledna 1915 v Brně v porodnici na Obilním trhu.2) Patnáctý rok byl ve znamení už katastrofálních důsledků války. Od matky a pětiměsíčního dítěte odešel na frontu i Václav Kaprál. I když nezůstaly ve městě, ale odešly do nedalekých Medlánek k matči1)

Bohuslav Martinů: Domov, hudba a svět, str. 324. Její rodiče tehdy bydleli ve Smetanově ulici č. 9 v přízemí, v domě Jana Kaprála, bratra Václava Kaprála. Matka Viktorie Kaprálová, rozená Uhlířová, 2.6.1890 v Medlánkách, otec Václav Kaprál, narozený 28.3. 1889 v Určicích u Prostějova.

2)


Porodnice v Brně na Obilním trhu, kde se Vítězslava Kaprálová narodila. 2014. /Foto Rudolf Neumann/

ným rodičům,1) přece lze s jistotou tvrdit, že válečná doba, plná nejistoty, strachu, nepředstavitelné bídy a hladu, žádala svůj podíl na zdraví dítěte. Zřejmě už odtud si s sebou nesla Vítězslava Kaprálová do života nepříliš pevné zdraví, což mělo za následek neustálou lékařskou kontrolu, časté nemoci a léčení už od dětství.

V této již neexistující budově v Metodějově 6 měl Václav Kaprál v přízemí svou hudební školu, v 1. patře rodina bydlela. 2014. Foto: Rudolf Neumann. 1) Po odchodu Václava Kaprála na frontu se přestěhovala Viktorie Kaprálová s dcerkou do Slovinské ulice č. 3. Ale zde pouze pokračovala ve vyučování v manželově hudební škole. Ve skutečnosti sem jen dojížděla z Medlánek č. 61, kde obě bydlely u jejích rodičů, kteří tu měli menší hospodářství, až skoro do konce války.


Asi v roce 1918 se vrátily do Králova Pole, Metodějovy ulice č. 6 (l. patro), a zde očekávaly návrat otce. Tady v přízemí měl Václav Kaprál svou hudební školu. Tady později začalo i trvalé přátelství Kaprálových s Otakarem Šourkem. Zde se pak vytvořilo umělecké prostředí, kam přicházeli m.j. i další přátelé Kaprálových Ludvík Kundera, Vladimír Helfert, Vilém Petrželka, učil zde Theodor Schaefer atd. Bydleli tu až do roku 1936 (1918 - 1936 měli byt 1+1). Po jmenování Václava Kaprála profesorem na konzervatoři se přestěhovali do většího bytu ve Wilsonově ulici č.2/4 (dnešní Husitská), do rožáku s krásnou vyhlídkou z balkónu ve druhém poschodí na celou ulici a park naproti.

Dnešní Husitská 2/4. 2014.

/Foto Rudolf Neumann./

Sem se také ještě vrátila Vítězslava na podzim 1937 z Paříže přes Brno do Prahy, aby dirigovala Vojenskou symfoniettu, a hned poté se vrátila do Paříže. Po druhé sem přijela ještě červenci 1938 po účasti na X. Všesokolském sletu. Tehdy odjela nejprve z Prahy přímo na Tři Studně, kam krátce na to přijel na její pozvání i Bohuslav Martinů se svým přítelem Stanislavem Novákem. Novák se ale po několika dnech vrátil do Prahy. V Husitské 2 došlo na podzim 1938 i k zasnoubení Vítězslavy s ing. Rudolfem Kopcem. (JK 9.2.14) Ve sloupové části domu byla kavárna, kde se Václav K. scházel se svými studenty na besedy. (JK 14.7.14.)

Každé dítě přijímá podněty z vnějška jinak. Vitulka – tak jí doma říkali – byla čiperné dítě. Dychtivě a prudce reagovala na všechny možnosti, které se jí ve styku s okolím naskýtaly. Její matka na tyto chvíle vzpomíná: „Nebývala téměř nikdy smutná a plakala málo. Většinou se smála, zpívala a brebentila celý den.


Byla od malička velmi samostatná i v oblékání a napodobovala ihned každou práci, kterou jsem dělala sama. I do dopisů tatínkovi na frontu připisovala svoje klikyháky.. … Ráno a večer si dávala vykládat pohádky a poslouchala je s otevřenou pusinkou, ani nedutala. Od tří let poslouchala nejraději písně z Malátova Pokladu, které jsem jí hrávala a zpívala s doprovodem klavíru. A když se tatínek vrátil z fronty na dovolenou, uměla několik písniček již Vitulka sama, takže ji doprovázel sám na klavír. Později sama chodila ke klavíru a snažila se některé písničky vyťukat…. poslouchala jeho hru na klavír s hlavičkou nakloněnou na stranu a snažila se také sama něco zahrát. Broukala něco a hleViktorie Kaprálová s dcerou dala obdobný zvuk na klávesách. Až ji otec Vítězslavou začal sám učit znát klávesy. V pěti letech uměla číst podle obrázků ve slabikáři a zanedlouho potom dovedla již s tatínkem hrát první cvičení na čtyři ruce z Köhlerovy školy“.1) Viktorie Kaprálová měla v úmyslu sledovat pěveckou dráhu. Její znalosti hudební kultury tak byly bohatou studnicí, z níž její dcera od nejútlejšího věku čerpala poznání. Zdá se být přirozené, že to byl pro její dceru i zdroj poznávání lidové písně, základy bohatství typické melodičnosti, jaká ji provázela po celý tvůrčí život. Viktorie byla i obdařená výtvarným talentem. Obojí ale nedosáhlo potřebné profesionální úrovně. Snad to vyplývalo z jejích povahových vlastností, snad z chatrného zdraví, snad jako důsledek péče o rodinu, snad její postavení Viktorie Kaprálová Václav Kaprál (1923) v rodině celkově. za svobodna 1)

Vítězslava Kaprálová, studie a vzpomínky, uspořádal Přemysl Pražák HMUB, Praha 1949. VK, str. 80.


Brzy bylo Vitulce šest let. Ve škole se už naučila číst a brány k poznání se jí otevřely dokořán. K pohádkám a k milovaným Karafiátovým Broučkům přibývalo stále více knížek, a tím i pohled na život se stával plnějším a skutečnějším. V patnácti letech měla Vitka již značné znalosti získané z přečtených knih. Nejčastěji a nejraději se vracela k Babičce, Palackého Dějinám národu českého, k Hálkovi, Nerudovi, Čapkovi. Do zápisníku z roku 1926 – 1927 si zapsala, že mimo jiné četla i Verneovy Dva roky prázdnin, Zeyerova Ondřeje Černyševa, Stevensonův Poklad na ostrově, Merežkovského. O dva roky později si poznamenala, že četla mj. Oblomova, Psohlavce, Srdce (Amicis) V červnu 1924 a některé Macharovy básnické sbírky. Mnohé z těchto knih představují beletrii poměrně náročnou. Vitulka k nim přišla prostřednictvím otcovy knihovny. Ta vůbec často určovala její výběr. Ba dokonce byly odtud i texty k několika jejím pozdějším písním a sborům. Z druhé strany tu samozřejmě na zálibu v určitém druhu četby a i na osobité myšlení, jednání a zájmy působilo chatrné zdraví. Už v obecné škole byla nucena dva roky po sobě pobývat delší čas na léčení ve Smokovci (Starém i Dolním, 1924, Pohlednice zaslaná Vitulkou rodičům z léčení v Dolním 1925)1) Smokovci. 1)„V

archivu J. Kaprála je doklad o dvou pobytech ve Vysokých Tatrách, první kratší již od počátku prosince 1924, druhý delší od listopadu 1925 do léta 1926 (pohlednice z Dolního Smokovce 17.12.1925, také 21.1. 1926, 11.3.1926). První adresa: Slečna Vitulenka Kaprálová, Šrobárův léčebný ústav, Dolný Smokovec. Do památníčku si zaznamenala tato data: Dolní Smokovec, Šrobárův ústav 14.12.1925, 21.1.1926, ?.2.1926, 10.3.1926, 11.3.1926, 2.6.1926. Druhý pobyt byl později ve Vile Štefánik. Po tomto dlouhodobém léčení ji otec odvezl domů 2.6.1926. Léčila se také ve Smrdákách a v Jincích.“ JK.


Dva roky poté odjela s maminkou dokonce na léčebný pobyt k Jadranskému moři.

Dobová pohlednice místa, kde Vítězslava Kaprálová byla s matkou. Novi. Dnes Novi Vinodolski, Chorvatská republika

Tyto nepříjemné zdravotní problémy pochopitelně měnily poměr ke všemu, s čím se v životě setkávala. Zkušenost tento vztah utvářela mnohem vážnějším, než jak tomu bývá u jiných dětí. Je to přirozený jev. Tady je třeba i vidět základ všeho, co v tomto směru následovalo. Zvláště rychlost a předčasnost jejího uměleckého i lidského uzrání, jejích názorů.

1)

Prošel jsem v rodině uloženou pozůstalost a došel k závěru, že na Jadranu byla jednou, jedná se o pozdrav od moře, byly tam dva měsíce (červen - červenec 1928. Ze zápisu v jejím Památníčku (o šedesáti stranách vázaného památkového sešitu) se dá odvodit, že k moři odjely před koncem druhého pololetí 1. třídy měšťanky, asi v květnu nebo červnu 1928). Zápis psala až ve druhém pololetí druhého ročníku (asi březen nebo duben 1929). JK

14 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

BRNO Pro postavení rodiny Kaprálových a pro vývoj mladé Vítězslavy Kaprálové mělo určující podíl prostředí Brna, moravského velkoměsta. Specifické a historickým vývojem vytvářené, v mnoha ohledech odlišné od prostředí pražského. Zatím co Praha ve své historii byla nejednou sídlem panovníka a v roce 1848 jedno z významných center revolty nastupující mladé české buržoazie, v souvislosti se vzrůstající ekonomickou silou v zemi nabývala národní sebevědomí a přes vídeňský centralismus se společensky viditelně prosazovala, Brno do roku 1850 pro dosažení tohoto postavení nemělo podmínky. Rok 1850 sice přiřazením okolních obcí dal vyrůst městu co do velikosti prvnímu na Moravě, ale relace možností k dovršení národního obrození se vzhledem k rozhodujícímu postavení německé části městského obyvatelstva zlepšovaly pomalu. Český život měl sice na rozdíl od Prahy v Brně mnohem silnější zázemí v lidových tradicích, ve folkloru (Sušil, Bartoš), ale oficiální instituce mu dlouho chyběly. Jestliže například německá technika byla založena už v roce 1873, České vysoké učení technické teprve 1899. První české střední školy vznikaly také až od roku 1866. Růst ekonomické síly českého kapitálu ovšem vytrvale tlačil na nezbytnost, vedle ekonomiky se institucionalizovat i společensky. V kulturním životě to konečně bylo otevření významého českého společenského centra Besedního domu v roce 1873. V něm tři roky poté našla i česká hudba příležitost založením Besedy brněnské, zároveň zde došlo k ustavení pěveckého sboru za řízení mladého Leoše Janáčka. Zde našly sídlo pro své aktivity různé české spolky, umělecké instituce tu pořádaly koncerty, činný byl Čtenářsko-pěvecký spolek Lumír, později také slavné Pěvecké sdružení moravských učitelů, denně se tu odbýval celý český společenský život. Ale z aktivit tu nebyli vyloučeni ani Němci. 1882 byla založena hudební škola a také varhanická škola, soukromá konzervatoř, kterou vedl Leoš Janáček, houslová škola, ve které se po Janáčkovi ujal vedení výtečný houslista a Kaprálův přítel ze studií u Vítězslava Nováka Rudolf Reissig. Byl to on, kdo navázal onen trvalý hluboký vztah Novákův k Moravě inspirováním Novákovy první cesty na Moravu na Valašsko a poté k Brnu, které Vítězslava Nováka brzy přijalo vstřícněji než sama Praha. Ale německá část města vyvíjela také aktivitu. 1881-1882 si vybudovali německé divadlo Na hradbách, kde se hrálo česky teprve od roku 1918. Česká část musela pro české Staré divadlo provizorně využívat hostince na Veveří. Sotva to bylo vyhovující prostředí, ale udála se tu nejedna významná událost, například tu byla poprvé provedena Její pastorkyňa. Růst sebevědomí české části vyvolalo v německé části odezvu, když 1891 na Moravském náměstí byl postaven Deutsches Haus. Tu našly své sídlo Brünner Musikverein, Brünner Philharmoniker, a protože tu byl prostorný


Litera Proxima. Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents