LIKVIDITA OBCHODNÍ BANKY. Commercial bank liquidity. Diplomová práce

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikaní

&

1\m i '*•-

-rfP

LIKVIDITA OBCHODNÍ BANKY Commercial bank liquidity Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autor:

Ing. Dalibor Pánek

Petra Helanová

digitálně podepsáno

O M J

Digitally signed

sv| iri

středisko

^, (j

V e d e C K V C n

Polaček) Date:2006.12.15

informací

^o313+oroo

Brno, duben 2006

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Katedra financí Akademický rok 2005/2006

ZAD ANI DIPLOMOVÉ PRACE

Pro:

Petra Helanová

Obor:

Finanční podnikaní

Název tématu:

Likvidita obchodní banky Commercial bank liquidity Zásady pro vypracovaní

Problémová oblast: Řízení rizik obchodních bank. Cíl práce: Analýza pojmu likvidita v činnosti obchodní banky, likvidita a kapitálová přiměřenost jako součást dohledu centrální banky, vývojové tendence v bankovním a ostatním finančním sektoru.

Postup práce a použité metody: - specifika obchodní banky jako podnikatelského subjektu - pojem likvidity banky - metodika likvidity obchodních bank - předpoklady likvidity - nesolventnost banky - zhodnocení a závěr

Rozsah grafických prací: Rozsah práce bez příloh:

predpoklad cca 10 tabulek a grafů 60 — 70 stran

Seznam odborné literatury: Revenda, Zbyněk: Peněžní ekonomie a bankovnictví. (Revenda, 2000.) 3. vydání, Praha Management Press, r. 2000. Obsahuje bibliografii. ISBN 80-7261 -031-7. Revenda, Zbyněk: Centrální bankovnictví (Revenda, 2001). 2. rozš. vydání Praha Management Press, r. 2001. s. 782. Bibliografie: s. 771-775. •-Rejstřík. -Poznámky. ISBN 80-7261-051-1. Ševčík, Aleš: Bankovnictví I. 1. vyd. Brno ESF MU, r. 2002. s. 160. ISBN 80-2103019-4.

Vedoucí diplomové práce: Ing. Dalibor Pánek

Datum zadání diplomové práce: Datum odevzdání diplomové práce:

18. 3. 2005 22. 4. 2006

,! J

yi

6c ^ffK-j,

Vedoucí katedry

V Brně 16.3.2005

Děkan

Jméno a příjmení autora:

Petra Helanová

Název diplomové práce:

Likvidita obchodní banky

Název práce v angličtině:

Commercial bank liquidity

Katedra:

Finance

Vedoucí diplomové práce:

Ing. Dalibor Pánek

Rok obhajoby:

2006

Anotace Předmětem diplomové práce „Likvidita obchodní banky" je analýza likvidity v činnosti obchodní banky, její podstata, podmínky a závažnost jejího udržování a zkoumání zákonitostí řízení likvidity u vybraných bank. První část je zaměřena na nutnost bankovní regulace a dohledu s ohledem na specifika bankovních institucí. Druhá část se zabývá cíly a riziky bankovního podnikání a způsoby měření a řízení likvidity. Třetí část popisuje pravidla stanovená centrální bankou, která mají vliv na likviditu banky. Čtvrtá část je analýzou likvidity rozvahy vybraných bank.

Annotation The goal of the submitted thesis "Commercial bank liquidity" is to analyze liquidity in a commercial bank operation, its principle, premises and importace of its adherence and research of liquidity management patterns of selected banks. The first part is concentrated on banking regulation and supervision necessity in regard to specifics of bank institutions. The second part deals with the banking business goals and risks and ways of liquidity measurement and management. The third part describes regulations set by the central bank, which affect banking liquidity. The fourth part is the analysis of a balance sheet's liquidity of selected banks.

Klíčová slova: obchodní banka, likvidita, bankovní regulace a dohled, finanční rizika, rentabilita, solventnost, kapitálová přiměřenost.

Keywords: commercial bank, liquidity, banking regulation and supervision, financial risks, rentability, solvency, capital adequancy.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Likvidita obchodní banky vypracovala samostatně pod vedením Ing. Dalibora Pánka a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně dne 10. dubna 2006 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Ing. Daliboru Pánkovi za pozitivní přístup, cenné pnpomínky a odborné rady, kterými pnspěl k vypracování této diplomové práce.

OBSAH OBSAH

6

ÚVOD

7

1

SPECIFIKA OBCHODNÍ BANKY 1.1 Právni úprava bankovních institucí 1.2 Charakteristika bankovních transakcí a prostředí bankovního sektoru 1.3 Základní funkce obchodních bank v tržních ekonomikách 1.4 Charakteristické rysy bankovních produktů 1.5 Regulace a dohled bank 1.5.1 Důvody a nutnost bankovní regulace a dohledu 1.5.2 Základní součásti systému bankovní regulace a dohledu 1.5.3 Konsolidovaný dohled.

9 9 10 11 13 14 14 15 17

2

LIKVIDITA V ČINNOSTI OBCHODNÍ BANKY 2.1 Rentabilita, solventnost a likvidita banky 2.2 Zařazení rizika likvidity do systému bankovních rizik 2.3 Metodika měření likvidity obchodních bank 2.3.1 Koncepce založená na stavových veličinách 2.3.2 Koncepce založená na cashflow 2.4 Řízení likvidity banky 2.4.1 Strategie řízení likvidity 2.4.2 Řízení likvidity v systému řízení struktury bankovní rozvahy 2.5 Denní likvidita a mezibankovní platební styk

18 18 20 23 23 25 26 27 28 36

3 LIKVIDITA JAKO SOUČÁST DOHLEDU A REGULACE BANK ČESKOU NÁRODNÍ BANKOU 3.1 Pravidla bankovní likvidity 3.2 Pravidla kapitálové přiměřenosti 3.3 Pravidla úvěrové angažovanosti 3.4 Pravidla pro klasifikaci pohledávek 3.5 Pravidla tvorby povinných minimálních rezerv 3.6 Systém povinného pojištění vkladů 3.7 Centrální bankajako věřitel poslední instance

38 38 43 48 50 52 53 54

4

56

RIZIKO LIKVIDITY ROZVAHY VYBRANÝCH BANK

ZÁVĚR

62

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

65

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ

66

SEZNAM PŘÍLOH

69

6

ÚVOD Český bankovní sektor můžeme dnes, na počátku roku 2006, označit za poměrně stabilní. Nedochází k žádným závažným systémovým krizím ani k hromadným zánikům bank. Bankovní sektor je však jako významná součást neustále se vyvíjejícího finančního sektoru podrobován měnícím se podmínkám a požadavkům na jeho efektivnější a méně rizikové fungování. Proto je i nadále nutné věnovat jeho dalšímu vývoji velkou pozornost v mnoha aspektech. Jedním z nich je i nutnost udržování dostatečné míry likvidity banky jako jedné ze základních podmínek jejího fungování.

Hlavním cílem diplomové práce je popsat podstatu likvidity, vyjádřit podmínky jejího udržování, zhodnotit závažnost likvidity pro činnost obchodní banky a prostřednictvím analýzy likvidity rozvahy vybraných bank odhalit a podrobit rozboru některé zákonitosti, jež se v této oblasti bankovního managementu projevují.

Prostřednictvím specifik obchodní banky jako podnikatelského subjektu, charakteristik bankovního podnikání, prostředí bankovního sektoru a funkcí bank v tržních ekonomikách je cílem vysvětlit nutnost bankovní regulace a dohledu v tržní ekonomice. Zvážení důsledků nedostatečného nebo chybějícího bankovního dohledu by mělo vést k vyjádření jeho významu. Nutnost udržování likvidity banky však bude posuzována nejen z pohledu České národní banky jako orgánu bankovního dohledu, který její udržování sleduje, ale také z pohledu významu likvidity pro banku samotnou a její fungování.

Likvidita v činnosti obchodní banky bude definována a posuzována jako jeden ze základních cílů bankovního podnikání společně s rentabilitou a solventností. Snahou je zhodnotit a porovnat tyto cíle a vyjádřit jejich vzájemný vztah. Dále bude likvidita banky zařazena do komplexního systému finančních rizik, jehož je nedílnou součástí. Pozornost bude věnována metodice měření likvidity, různým koncepcím uplatňovaným v této oblasti, jejich vypovídací schopnosti a celkové složitosti této oblasti bankovního managementu. Pří řízení likvidity bude zdůrazněn význam volby strategie zvolené konkrétní bankou a v práci by mělo dojít k objasnění adekvátnosti možných odlišných přístupů bank k tomuto řízení.

Jednotlivá rizika bankovního podnikání neexistují izolovaně, ale navzájem se mohou poměrně významně ovlivňovat. K řízení těchto rizik, respektive k jejich omezování, vydává Česká národní banka řadu pravidel. Jedním z cílů této práce je vytyčit pravidla, která přímo nebo zprostředkovaně působí na bankovní likviditu, přiblížit, jakým způsobem k tomu dochází a popsat základní principy a obsah těchto pravidel. Největší pozornost bude, vedle pravidel bankovní likvidity, věnována pravidlům kapitálové přiměřenosti, tedy vlivu kapitálového vybavení banky na řízení bankovní 7

likvidity, a to zejména v případech řešení likvidních obtíží. Stručně bude naznačen postupný vývoj pravidel kapitálové přiměřenosti. Cílem je zdůraznit význam neustálého zdokonalování pravidel bankovní regulace a dohledu, obzvláště v oblasti řízení bankovních rizik.

Jelikož riziko likvidity primárně vyplývá z nesouladu splatností aktivních a pasivních položek bilance, bude věnována zásadní pozornost řízení struktury bankovní rozvahy. Cílem je vystihnou vlastnosti jednotlivých položek bilance právě s ohledem na likviditu. Prostřednictvím analýzy likvidity rozvahy šesti náhodně vybraných bank pak bude zkoumán nesoulad výše splatných aktiv a pasiv banky v jednotlivých časových pásmech a kumulativní nesoulad v různě dlouhých časových obdobích. Cílem je nalézt a zhodnotit společné znaky a zákonitosti v řízení likvidity rozvahy daných bank.

8

1 SPECIFIKA OBCHODNÍ BANKY 1.1 Právní úprava bankovních institucí Jelikož obchodní banky v České republice mohou působit pouze ve formě akciové společnosti, je pro ně základní legislativní normou Obchodní zákoník. Dále jsou banky jako zvláštní podnikatelské subjekty upraveny samostatným specifickým Zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších úprav, (dále jen zákon o bankách). Podle tohoto zákona se tedy bankami rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost, které přijímají vklady od veřejnosti, poskytují úvěry a mají k výkonu této činnosti bankovní licenci. O udělení bankovní licence rozhoduje ČNB (Česká národní banka) po vyjádření stanoviska Ministerstva financí. Zákon o bankách vymezuje vznik a zánik banky a také její působení včetně dalších činností, které může banka vykonávat, má-li je povoleny v licenci:

a) investování do cenných papírů na vlastní účet, b) finanční pronájem (finanční leasing), c) platební styk a zúčtování, d) vydávání a správu platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků, e) poskytování záruk, f) otvírání akreditivů, g) obstarávání inkasa, h) poskytování investičních služeb, které se uvedou a specifikují v licenci, i) finanční makléřství, j) výkon funkce depozitáře, k) směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků), 1) poskytování bankovních informací, m) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami a se zlatem, n) pronájem bezpečnostních schránek, o) činnosti, které přímo souvisejí s činnostmi uvedenými v písmenech a) až n) nebo přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů.

Bankovní činnosti můžeme rozdělit podle jejich vztahu k bankovní bilanci případně druhů výnosů, které z nich bance plynou. Aktivní a pasivní úvěrové obchody přináší výnos v podobě úrokové marže, což je rozdíl mezi aktivní (výnosovou) úrokovou sazbou na straně poskytnutých úvěrů a pasivní (nákladovou) úrokovou sazbou na straně přijatých vkladů. Odráží se v bilanci banky stejně jako obchody banky na vlastní účet. Pro obchody banky na vlastní účet je charakteristické, že v nich 9

nevystupuje bankovní klient. Z bilančně neutrálních obchodu, jako je zprostředkování platebního styku, obchody na účty klientů, poradenská činnost apod., banka získává výnos v podobě poplatků. Tyto obchody se naopak v bilanci banky neodráží. Zákon o bankách dále doplňují a upřesňují opatření a pravidla CNB. Veškerá legislativní úprava vztahující se na bankovní instituce stanovuje požadavky na organizaci banky, její provoz, vedení účetnictví, vztahy s orgány regulace a dohledu a další významné povinnosti banky.

K provozním požadavkům banky patří např.: informační povinnost ve vztahu ke klientům (veřejnosti) z oblasti obchodních podmínek, pojištění vkladů, činnosti banky a finančních ukazatelů, složení akcionářů banky, struktury konsolidačního celku, povinnost obezřetného podnikání ve smyslu nepoškození vkladatelů nebo samotné banky a její stability povinnost dodržování kapitálové přiměřenosti, pravidel úvěrové angažovanosti a trvalé platební schopnosti v české měně i měnách cizích, předchozí souhlas CNB popřípadě informační povinnost k CNB v případech závažných změn týkajících se banky, které jsou v zákoně taxativně uvedeny, zákaz provádění obchodů s osobami se zvláštním vztahem k bance, které by nebyly za stejných podmínek provedeny s běžným klientem (osoby se zvláštním vztahem k bance jsou vymezeny v §19 zákona o bankách), povinnost provádět obchody s cennými papíry pro banku za nejvýhodnějších podmínek apod. Mezi povinnosti v oblasti účetnictví patří ověření roční účetní závěrky a hospodaření banky auditorem a zajištění vypracování příslušné zprávy. Výběr auditora podléhá schválení CNB. Údaje z účetní závěrky včetně výroku auditora musí banka zveřejnit jako součást výroční zprávy.

1.2 Charakteristika bankovních transakcí a prostředí bankovního sektoru Jedno z nejzávažnějších specifik bankovního podnikání spočívá v základním charakteru bankovních transakcí, které by se daly označit jako obchody s cizími zdroji. Banky je získávají od různých ekonomických subjektů a jejich prostřednictvím realizují většinu svých podnikatelských aktivit. Cizí zdroje tvoří přibližně 90 - 97 % bankovních aktiv. Banky tedy používají ke svojí činnosti převážně svěřené peníze. Jejich činnost tak především v oblasti získávání prostředků podstatně závisí na důvěře investorů

(vkladatelů

bankovních

depozit).

Jednotlivé

banky

musí

stále

směřovat

k co

největší rovnováze mezi maximalizací tržní hodnoty banky a její celkovou dlouhodobou stabilitou, která důvěru investorů podporuje. Vysoká ziskovost bankovnictví a značná konkurence ale mohou 10

banky motivovat k uzavírání více ziskových avšak více rizikových obchodů. Poměrně vysoká rizikovost bankovního podnikání ohrožující stabilitu bank a především klienty v pozici vkladatelů je důvodem snahy o stálé zdokonalování postupů při sledování a řízení celé řady bankovních rizik. Závažným problémem při hodnocení zdraví a chování banky z pohledu klienta je asymetrie informací, která je v oblasti bankovnictví dosti značná. Jde obecně o rozdílnou možnost přístupu jednotlivých subjektů k informacím. Je důsledkem velké citlivosti a důvěrnosti informací o bankovních obchodech a neochoty bank zveřejňovat více informací o svojí ekonomické a finanční situaci, než jim ukládá zákon. Získávání informací může být pro klienty nákladné a většina klientů často nedokáže informace, pro laickou veřejnost obvykle špatně srozumitelné, správně interpretovat. Po vlastnících a vedení banky, centrální bance a institucích dohledu, ostatních obchodních bankách, účastnících finančního trhu a mnohých dalších subjektech (např. zaměstnanci banky) mají nejhorší přístup k informacím o bance právě klienti (vkladatelé).

Další specifika bankovních institucí souvisí s jejich významnou funkcí v ekonomice.

1.3 Základní funkce obchodních bank v tržních ekonomikách Finanční zprostředkování Obchodní banky patří k nejvýznamnějším

finančním zprostředkovatelům na finančním trhu.

Finančním zprostředkováním rozumíme realizaci finančních toků mezi ekonomickými subjekty, k níž dochází formou různých finančních produktů. Vysoká úroveň finančního zprostředkování zajišťuje bezproblémový tok finančních prostředků od subjektů přebytkových k subjektům deficitním, což pozitivně působí na efektivnost využívání veškerých finančních prostředků v ekonomice.

Při finančním zprostředkování provádějí banky transformaci kapitálu, který jejím následkem mění svoje podstatné charakteristiky. Dochází k tomu tak, že banky prostředky získané od věřitelů poskytují dlužníkům v jiných formách.

Za kvantitativní (denominační) transformaci kapitálu považujeme rozdíl velikosti jednotlivých zdrojů banky a jejích pohledávek. Příkladem může být velký úvěr poskytnutý bankou určité firmě, kdy jako zdroje bance posloužily drobné vklady jejích klientů.

Časová transformace je transformací z hlediska doby splatnosti. Vyplývá z nesouladu splatnosti získaných zdrojů a aktiv banky. Spočívá například v poskytnutí středně a dlouhodobých úvěrů z krátkodobých zdrojů. Taková transformace je pro banku z hlediska výnosnosti výhodná, neboť 11

nákladové úroky z krátkodobých vkladů jsou významně nižší než výnosové úroky ze středně a dlouhodobých úvěrů. Může probíhat i opačným směrem, ale to není obvyklé, neboť je to pro banku dost nevýhodné. Rozvaha banky má díky tomu specifickou časovou strukturu aktiv a pasiv. Vyznačuje se větším podílem střednědobých a dlouhodobých aktiv a naopak krátkodobých pasiv než rozvaha jiných nebankovních subjektů. Provádění časové transformace je rizikové z hlediska likvidity banky, proto je omezeno pravidly likvidity, na která dohlíží Česká národní banka. Při transformací kapitálu z hlediska obchodovatelnosti banka emituje sekundárně obchodovatelné vkladové produkty (např. vkladové certifikáty) jako zdroj pro svoje sekundárně neobchodovatelná aktiva (např. úvěry klientům). Také tato transformace bance často přináší nesoulad v likviditě jejich aktiv a pasiv, kterou je třeba sledovat a řídit.

Transformace z hlediska úvěrového rizika vyplývá z rozdílného úvěrového rizika bankovních aktiv a pasiv. Banka snižuje potenciální riziko věřitelů, že by mohli o svoje vklady přijít, především vhodnou a rozsáhlou diversifikací svých aktiv. Taková diverzifikace by v přímém vztahu primárního věřitele a koncového dlužníka při vyloučení banky jako finančního zprostředkovatele nebyla možná. Dalším faktorem snižujícím úvěrové riziko je systém povinného pojištění bankovních vkladů, který chrání věřitele i v případě bankrotu banky.

Teritoriální transformace spočívá v získávání zdrojů a umisťování aktiv v odlišných teritoriích v rámci jedné země nebo i z hlediska mezinárodního. Ziskový princip, jímž se banky řídí, zajišťuje alokaci kapitálu do teritorií, kde při dané míře rizika dochází k jeho nejvyššímu zhodnocení.

Měnová transformace vychází z toho, že banky mohou získávat své zdroje v jiné měně než v jaké jsou denominována aktiva, do kterých jsou tyto zdroje umisťovány. Proto musí banka zdroje konvertovat do požadované měny. Měnovému riziku, které při konverzi podstupuje, se banka brání různými formami termínovaných obchodů.

Emise bezhotovostních peněz K emisi bezhotovostních peněz dochází díky tzv. multiplikaci depozit. Děje se tak opětovným získáním finančních prostředků z poskytnutého úvěru jednomu klientovi jako vkladu na bankovní účet jiného klienta. Banka takto s určitými omezeními opakovaně využívá finanční prostředky k aktivním obchodům. Vytváří tak bezhotovostní peníze v podobě zápisu na bankovních účtech.

Jako příklad můžeme uvést dva klienty jedné banky, mezi kterými existuje vztah dodavatel odběratel. Banka poskytne klientovi, který je odběratelem, úvěr k uhrazení jeho závazků vůči 12

dodavateli. Pokud dodavatel po obdržení umístí tyto dočasně volné prostředky na bankovní účet, dojde k obnovení zdrojů banky k případné další úvěrové činnosti.

Celý proces však není možné opakovat bez omezení, neboť je banka limitována interními předpisy danými nutností řízení bankovních rizik a je také povinna z vkladů svých klientů vytvářet povinné minimální rezervy u České národní banky. Tato omezení mají za následek postupné „zužování" jinak znovu se obnovujících zdrojů.

Provádění bezhotovostního platebního styku Provádění bezhotovostního platebního styku je realizováno v podobě účetních převodů mezi účty jednotlivých klientů bank. Je umožněno právě tím, že banky vedou účty velkému počtu klientů. Dochází tak k výraznému zjednodušení a zpružnění procesu plateb i kontraktů, jelikož odpadá problematická nutnost fyzického převodu hotovostních peněz.

1.4

Charakteristické rysy bankovních produktů

Pod označení bankovní produkty řadíme veškeré služby, které obchodní banky mohou provádět. Tyto služby procházejí neustálým vývojem především v závislosti na změnách požadavků bankovních klientů, zavádění nových technologií, změnách regulatorních opatření v dané oblasti apod. Základní charakteristiky jako je nemateriálni charakter, dualismus vzájemná propojenost a podmíněnost si však bankovních služby uchovávají.

Nemateriálni charakter Z převážně nemateriálního charakteru bankovních produktů vyplývá jejich abstraktnost, velká míra napodobitelnosti a nemožnost vytvořit si jejich zásoby. Pro banku to znamená nutnost vytvoření dostatečně zviditelňující reklamy a zavedení kvalitní poradenské činnosti pro představení produktů potenciálním klientům. Poměrně málo problematická napodobitelnost produktů významně omezuje konkurenční výhodu postavenou na jejich výjimečnosti. Bankovní produkty také není možné kompletně předem připravit před okamžikem jejich prodeje. Banka musí každodenně reagovat na aktuální poptávku klientů.

Dualismus Dualismus spočívá vtom, že bankovní produkty jsou tvořeny spojením hodnotové a věcné stránky. Hodnotovou stránku produktu představuje jeho finanční objem. Jde o finanční částku vyjádřenou

13

v peněžních jednotkách (např. objem úvěru nebo vkladu). Věcnou stránku naproti tomu vyjadřuje počet jednotlivých produktů (např. počet vkladů nebo počet bankovních převodů).

Propojenost a podmíněnost Mezi jednotlivými bankovními produkty často existuje vzájemná propojenost a podmíněnost. Banka například nemůže provádět pro klienta žádné operace na jeho účtu, pokud by klient tento účet u ní ještě neměl ani založen. Banky často využívají propojenost a podmíněnost produktů při volbě struktury nabízených produktů a při stanovování jejich cen.

1.5 Regulace a dohled bank Bankovní regulací rozumíme celou řadu omezujících a přikazujících pravidel, především v podobě právních předpisu, kterými je regulována činnost bank. Dozor nad dodržováním těchto pravidel a vyvozování důsledků z jejich porušení je pak nazýván bankovním dohledem.

Bankovní dohled v České republice vykonává Česká národní banka (ČNB). Jeho práva a povinnosti vymezuje Zákon České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších úprav (dále jen zákon o ČNB) a zákon o bankách.

Zákon o bankách také stanovuje základní pravidla obezřetného podnikání bank, která je banka povinna dodržovat. Jejich cílem je omezení rizik bankovního podnikání tak, aby nedošlo k poškození zájmů vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a k ohrožení bezpečnosti a stability banky. Pravidla obezřetného podnikání vycházejí z doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled při Bance pro mezinárodní platby (BIS) a ze směrnic ES (Evropských společenství). Postupné změny těchto pravidel, která prochází neustálým vývojem a zdokonalováním, jsou podrobně rozvedeny v řadě vyhlášek a opatření CNB. Dochází tak, mimo jiné, k významné harmonizaci bankovní regulace a dohledu ve vztahu k Evropské unii.

1.5.1 Důvody a nutnost bankovní regulace a dohledu Nutnost bankovní regulace a dohledu vychází z významných funkcí komerčních bank v ekonomice a z dalších výše zmiňovaných specifik bankovních činností (nakládání se svěřenými prostředky, charakteristická časová struktura aktiv a pasiv, asymetrie informací v bankovním sektoru, vysoká rizikovost apod.) Za účelem udržení stability celého ekonomického systému je nutno udržovat stabilitu bankovního sektoru, který je jeho významnou součástí a může tedy celkovou stabilitu významně ohrozit. Zákon o ČNB stanovuje, že je třeba pečovat o bezpečné fungování a účelný rozvoj 14

bankovního systému v České republice. Čímž se rozumí především podpora zdravého rozvoje, tržní disciplíny a konkurenceschopnosti bank, předcházení systémovým krizím, posilování důvěry veřejnosti v bankovní systém a ochrana drobných klientů bank.

Bankovní regulace hraje významnou roli také v měnové politice ČNB. Její podstatou je regulace množství peněz v oběhu, z čehož vyplývá nutnost regulace institucí, které mohou vedle centrální banky emitovat peníze. Správně stanovená pravidla činnosti bank účinnost měnové politiky zvyšují.

Problematickým faktorem účinnosti měnové politiky, který úzce souvisí se stupněm bankovní regulace a dohledu, je pokles zprostředkování v bankovnictví. Jeho podstatou je snižování podílu bankovních institucí na zprostředkování finančních transakcí v ekonomice. Je to způsobeno především pronikáním produktů nebankovních institucí do sféry působnosti bank včetně soustředění vkladů a poskytování úvěrů. Dochází k tomu z důvodů vysoké výnosnosti v této oblasti a z důvodů určité konkurenční výhody. Činnost nebankovních institucí totiž většinou nepodléhá tak přísným pravidlům jako činnost institucí bankovních. Závažným následkem poklesu zprostředkování bank je pro měnovou politiku fakt, že tvorba a pohyb části peněz probíhá mimo bankovní systém, a tak se peníze dostávají do oběhu zcela mimo dosah působnosti centrální banky. Paradoxem je, že regulace a dohled bank jsou nezbytné pro regulaci množství peněz v oběhu, ale na druhé stranně vytváří podněty pro vznik nebankovních institucí schopných peníze emitovat, což možnosti této regulace snižuje. Zřejmě existuje pouze jediné východisko z této situace a tím je zavádění či zpřísňování pravidel regulace a dohledu pro nebankovní instituce, resp. jejich sladění s regulací a dohledem v bankovnictví.

Z uváděných důvodů se v současné době bankovní regulace a dohled jeví jako nepostradatelné. Předmětem diskuse by se však mohl stát jejich stupeň. Regulatorně více uvolněné prostředí by jistě efektivněji eliminovalo nekvalitní banky. S tím spojené poškození části vkladatelů by však mohlo mít za následek pokles důvěry veřejnosti v celý bankovní sektor a jeho destabilizaci. Základní otázkou je tedy srovnání nákladovosti daného stupně bankovní regulace a dohledu s důsledky případných krachů bank pro ekonomiku, které však mohou být velmi dalekosáhlé.

1.5.2 Základní součásti systému bankovní regulace a dohledu Vstup do bankovnictví Pravidla vstupu do bankovnictví vymezují podmínky, které je nutno splnit pro přidělení bankovní licence. Upraveno je v této oblasti především předkládání žádosti pro udělení licence včetně veškerých náležitostí, právní forma vlastnictví banky, minimální výše základního kapitálu, způsobilost navrhovaného managementu, zpracování záměru činností banky na nejbližší období, technické, 15

technologické a bezpečnostní zabezpečení činnosti banky, vytvoření vhodného vnitřního kontrolního systému a systému vnitro-bankovního účetnictví. Prípady udělení povolení k činnosti na žádost pobočky zahraniční banky upravuje tzv. princip jednotné licence.

Základní povinnosti bank Po získání licence a zahájení činnosti musí banka dodržovat řadu stanovených povinností. Jde o následující:

Přiměřenost kapitálu - představuje míru krytí případných ztrát banky jejím kapitálem. Jedná se o ztráty, které mohou vzniknout v případě projevu rizik, jež banka při svojí činnosti podstupuje. Pro výpočet ukazatele kapitálové přiměřenosti je podrobně vymezen bankovní kapitál a také jsou stanoveny přesné postupy k vyjádření rizik.

Přiměřenost likvidity - je obecně charakterizována jako schopnost banky dostát svým závazkům v době jejich splatnosti.

Úvěrová angažovanost - zahrnuje především pravidla tvorby pohledávek a mimo-bilančních položek co do jejich výše ve vztahu k jednomu dlužníkovi, ekonomicky spjaté skupině dlužníků nebo k subjektům se zvláštním vztahem k bance, jako jsou akcionáři, členové vedení, zaměstnanci apod.

Poskytování informací - zahrnuje informační povinnost bank ve vztahu k centrální bance jako instituci dohledu ale také ve vztahu k veřejnosti. Rozsah a četnost zasílání informací centrální bance jsou upraveny formou vyhlášek a opatření, jež CNB vydává. Nutnost zveřejňování určitých významných skutečností z oblasti hospodaření a finanční situace bank vychází z velké informační asymetrie v bankovní oblasti, která je takto zmírňována. Hlavním zdrojem veřejných informací je bankou povinně vydávaná výroční zpráva. Obsahuje údaje z účetní závěrky za běžné a minulé účetní období, výrok auditora týkající se účetní závěrky, údaje o finanční situaci banky a o uplynulém a dalším předpokládaném vývoji jejího podnikání.

Ochrana před nelegálními praktikami - spočívá ve snaze o potlačování praktik jako je legalizace příjmů z nezákonných činností, obchodování s důvěrnými informacemi, podvody ze strany managementu a akcionářů banky apod. Orgány regulace a dohledu v tomto směru usilují o vytvoření co nejúčinnějších pravidel, které by tyto praktiky co nejvíce znemožnily.

16

Povinné pojištění vkladu Z důvodů ochrany úspor svých vkladatelů jsou banky povinny neanonymní vklady pojistit. Pokud tedy klient např. v důsledku svých neodborných znalostí nebo nedostatečných informací svěří svoje prostředky bance, která se dostane do úpadku a následné likvidace, nebude ztráta jeho prostředků absolutní. Díky danému pojištění mu bude převážná část vkladu vyplacena z Fondu pojištění vkladů.

Věřitel poslední instance Věřitelem poslední instance je v České republice CNB. Z této pozice poskytuje obchodním bankám úvěrovou pomoc při řešení jejich dočasných problémů s likviditou v případě vyčerpání ostatních možností.

1.5.3 Konsolidovaný dohled Poměrně častým jevem je propojení banky s jinými institucemi a vytvoření tzv. finanční skupiny. Pokud banka stojí v čele skupiny, jde o tzv. bankovní skupinu. Jiná finanční instituce, než je banka, pak stojí v čele finanční holdingové společnosti. Může vzniknout také smíšená holdingová společnost v čele s institucí nefinanční. Vedle banky bývají nejčastějšími členy skupiny: pojišťovna, penzijní fond, investiční společnost, investiční fond, finanční leasingová společnost aj.

V České republice je prováděn bankovní dohled nad finančními skupinami jako nad celkem. Důvodem je možnost vzájemného pozitivního i negativního ovlivňování výsledků hospodaření všech společností ve skupině. Vytvořením skupiny totiž může docházet ke vzniku a projevům nových rizik, případně k jejich koncentraci. Právě sledováním a regulací rizik, jímž je banka vystavena svojí účastí ve finanční skupině, se zabývá tzv. konsolidovaný dohled. Dochází tak především ke konsolidaci některých pravidel obezřetného podnikání.

17

2 LIKVIDITA V ČINNOSTI OBCHODNÍ BANKY 2.1 Rentabilita, solventnost a likvidita banky Obdobně jako u každé jiné akciové společnosti je nejvyšším podnikatelským cílem banky růst tržní ceny jejích akcií prostřednictvím maximalizace zisku. Tento základní cíl je však třeba chápat a upřednostňovat především z hlediska dlouhodobého. Banka jako zvláštní ekonomický subjekt o něj musí usilovat za podmínky stálého dodržování principů bankovní obezřetnosti. A to jednak v zájmu ochrany klientů ze strany orgánů bankovního dohledu, ale i v zájmu banky samotné, která si tak udržuje svoji stabilitu. Řízení banky proto spočívá ve stálém slaďování více cílů, resp. principů bankovního podnikání, kterými jsou především rentabilita, solventnost a likvidita.

Rentabilita Banka je rentabilní, pokud je výsledkem jejího hospodaření zisk, tj. výnosy banky převyšují její náklady. Rentabilita tedy vyjadřuje efektivnost hospodaření banky. Udává se jako poměr čistého zisku k dalším ukazatelům charakterizujícím činnost banky, např.:

Rentabilita (výnosnost) aktiv (Return on Assets):

ROA

čistý zisk celková aktiva banky

Rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity):

ROE

Rentabilita celkového kapitálu (R. on Investment):

ROI

čistý zisk vlastní kapitál banky čistý zisk celkový vložený kapitál

Solventnost „Pot/ solventností se rozumí platební schopnost banky uhrazovat ze svých běžných příjmů a rychlým zpeněžením vlastního majetku běžné náklady a závazky í v případech, kdy v jejím hospodaření došlo ke ztrátě. Solventnost umožňuje bance pokračovat v úvěrové a provozní činností a nepřenášet špatné výsledky hospodaření na vkladatele a věřitele, od nichž přijala půjčky" '

Rentabilní hospodaření banky je určitým předpokladem solventnosti banky, ale není vždy její nezbytnou podmínkou. Vedle ziskovosti banky ovlivňuje její solventnost i dostatečná výše vlastního kapitálu a umístění části vlastního kapitálu do vhodných snadno zpeněžitelných majetkových aktiv.

1

POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů, s. 74. 18

Ve ztrátovém období, kdy jsou běžné příjmy banky nedostatečné, může banka tato aktiva prodat a uhradit tak svoje splatné závazky. Rozhodnutí o umístění části vlastního kapitálu do vhodných majetkových aktiv je součástí řízení struktury bankovních aktiv a pasiv.

Solventnost tedy vyjadřuje schopnost banky zajistit její bezproblémový chod a stabilitu i v situacích nepříznivých projevů rizik, která banka při svojí činnosti podstupuje. Banka v rámci zachování solventnosti nejen že vytváří zdroje ke krytí potenciálních ztrát, ale dodržuje určitá pravidla bezpečnosti, aby hrozící rizika udržovala v přijatelných mezích. Maximální opatrnost při poskytování úvěrů a při investiční činnosti je základem této bezpečnosti.

Likvidita Likvidita jako jeden z cílů řízení banky je zároveň i nejzávažnější podmínkou činnosti bankovní instituce. Vychází ze základní funkce banky jako finančního zprostředkovatele, jehož úkolem je zajišťovat tok finančních prostředků mezi vkladateli bankovních depozit a příjemci úvěrů. Likvidita je tedy schopnost banky dostát v každém okamžiku svým splatným závazkům, zejména potom vyplatit klientům jejich vklady na základě sjednaných podmínek a schopnost zajistit financování svých aktiv, tj. pokrýt požadavky klientů na úvěr.

Likviditu banky můžeme také sledovat buď na straně aktiv nebo na straně pasiv. Likviditu banky na straně aktiv představuje schopnost banky aktiva rychle zpeněžit s jejich minimální cenovou ztrátou. Likviditou banky na straně pasiv je potom schopnost získat potřebnou hotovost za cenu obvyklé tržní úrokové sazby.

Zajištění nepřetržité likvidity je nezbytné z důvodů jejího stěžejního významu v podstatě bankovní činnosti. Závažnější narušení likvidity obvykle vyvolá nedůvěru ze strany klientů, která může vést až k útoku na vklady, tzv. „runu na banku". Klienti při něm hromadně vybírají svoje vklady a převádějí je do jiných bank s obavami, že banka později nebude vůbec schopná vklady vyplácet. Taková situace by ohrozila stabilitu banky mnohem vážněji než případná krátkodobě vykazovaná ztráta. Ke krachům bank totiž většinou dochází právě v důsledku významnější ztráty jejich likvidity, nikoliv proto, že jsou ztrátové (nerentabilní). Pokud je však ztrátovost trvalá, vede i ke ztrátě likvidity. Úkolem managementu banky v oblasti řízení aktiv a pasiv je proto zajištění takové struktury rozvahy, aby banka dosahovala z dlouhodobého hlediska maximální rentability, ale za nezbytné podmínky udržování trvalé likvidity.

19

Slaďování cílů rentability a likvidity je obecně velmi problematické, neboť mezi nimi existuje vylučovací vztah. Čím méně rizikové a více likvidní je dané aktivum, tím menší je jeho výnos. Zájem banky na nejvýhodnějších úrocích za účelem dosažení co nejvyšší ziskovosti, se často dostává do konfliktu se zásadou likvidity. Banka má totiž tendenci poskytovat bankovní úvěry s delšími lhůtami splatnosti bez ohledu na odpovídající časovou skladbu svých peněžních zdrojů. Bankovní likviditu může ohrožovat i nedostatečné respektování zásady bezpečnosti a solventnosti, pokud banka například poskytne úvěr klientovi, který nebude schopen zabezpečit splácení úvěru ve sjednaném termínu. Protože si tedy jednotlivé cíle řízení banky navzájem často konkurují, musí vedení banky usilovat o jejich vyváženost a posuzovat je v jejich spojitosti.

2.2 Zařazení rizika likvidity do systému bankovních rizik Specifika bankovního podnikání s sebou přináší celou řadu rizik, jejichž případné projevy negativně ovlivňují hospodářský výsledek, ohrožují finanční stabilitu banky a mohou vést až k narušení její životaschopnosti. Na druhé straně však podstupování větších rizik zvyšuje výnosnost bankovních obchodů. Mezi výnosností a rizikem je tedy třeba hledat optimální poměr. Proto je důležitou součástí řízení banky systém komplexního řízení rizik. Jeho základem je včasná identifikace a co nejpřesnější měření rizik, které je dosti znesnadněno vzájemným propojením a ovlivňováním jednotlivých rizik. Přehled hlavních finančních rizik:2 •

úvěrové riziko - riziko ztráty ze selhání partnera (nedostání závazkům)

•

tržní riziko - riziko ztráty ze změn tržních cen, především:

•

o

úrokové riziko - riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na úrokové míry

o

akciové riziko - riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny akcií

o

komoditní riziko - riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny komodit

o

měnové riziko - riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na měnové kurzy

likvidní riziko o

riziko financování - riziko ztráty v případě momentální platební neschopnosti

o

riziko tržní likvidity - riziko ztráty v případě malé likvidity trhu s finančními nástroji, která brání rychlé likvidaci pozic, čímž je omezen přístup k peněžním prostředkům

•

operační riziko o

riziko

ztráty

způsobené

selháním

v systémech podpory

(selhání

počítačů,

matematických modelů, apod.) o

riziko ztráty způsobené selháním lidského faktoru při provádění transakcí (např. chybné zaúčtování operací) a při operačním řízení (podvodné operace, praní peněz,...)

2

Zpracováno podle: JÍLEK, J. Finanční rizika, s. 16-17. 20

•

obchodní riziko o

právni riziko - riziko ztráty z porušení právních požadavků partnera nebo z právni neprosaditelnosti kontraktů

o

riziko změny úvěrového hodnoceni - riziko ztráty ze ztížení možnosti získat peněžní prostředky za přijatelné náklady

o

daňové riziko - riziko ztráty ze změny daňových zákonů nebo nepředvídaného zdanění

o

riziko pohromy - riziko ztráty z přírodních katastrof, války, krachu finančního systému apod.

o

a další...

Kapitálové riziko (riziko nesolventnosti) Dalším významným rizikem je kapitálové riziko. Bývá někdy označováno jako riziko druhého stupně, jelikož na jeho výši působí společně rizika již zmiňovaná. Je to tedy riziko nedostatečné výše vlastního kapitálu banky, který nedokáže pokrýt ztráty způsobené jinými riziky.

V důsledku působení rizik může dojít k tomu, že tržní hodnota závazků banky je větší než tržní hodnota veškerých aktiv (včetně zahrnutí tržní hodnoty podrozvahových položek). Banka se tak stává nesolventní. Aby této situaci předešla, musí udržovat určitou výši vlastního kapitálu s ohledem na rizikový charakter svých obchodů.

Řízení kapitálového rizika, vzhledem k jeho příčinám, musí probíhat koordinovaně ze dvou stran. Na jedné straně dochází k řízení výše kapitálu banky, jeho jednotlivých složek, k hledání pro banku optimálních způsobů zvyšování kapitálu atd. Na straně druhé stojí řízení aktiv a jejich struktury především z hlediska jejich rizikovosti, likvidnosti a výnosnosti. Oba dva tyto aspekty v sobě spojuje ukazatel kapitálové přiměřenosti banky.

Ukazatel kapitálové přiměřenosti byl zaveden jako prostředek regulace kapitálového rizika ze strany bankovního dohledu. Způsob výpočtu ukazatele, jehož minimální hodnoty musí banka dosahovat, prochází neustálým vývojem a zdokonalováním ve smyslu přesnějšího vymezení kapitálu banky a zahrnování nových rizik do výpočtu. Podstata kapitálové přiměřenosti je však zachovávána a spočívá ve stanovení odpovídající úrovně kapitálu banky v závislosti na rizicích, která jsou v jej í činnosti určitými postupy změřena.

„Kapitálová přiměřenost představuje

ohodnoceni bezproblémového chodu finanční instituce

v budoucnosti, tj. je ukazatelem finanční sily a důvěryhodnosti finanční instituce. U finančních institucí s vysokou kapitálovou přiměřeností je vysoce pravděpodobné, že dostojí nejenom nynějším, 21

ale i potenciálním závazkům pří jakékoliv změně okolního tržního prostředí. Vtom je obrovská vypovídací schopnost a přednost kapitálové přiměřenosti před pouhým kapitálem. " 3

Vztah solventnosti a likvidity V případě ztráty solventnosti stejně jako likvidity je narušena schopnost banky dostát svým závazkům. Proto někdy dochází ke slučování nebo záměně obou situací, které se liší z hlediska příčiny i možnosti řešení. V případě ztráty likvidity vyplývají problémy se splácením závazků z neočekávaných větších výběrů vkladů klientů, zatímco v případě narušení solventnosti jde převážně o následek špatného hospodaření banky. Prosperující banka s přechodnými problémy s likviditou pak poměrně snadno získá úvěrovou pomoc od jiných bank na rozdíl od banky, která bojuje s nesolventností. Ta často vede až k úplnému úpadku banky, a tak zásadně ohrožuje i bankovní likviditu. Proto je solventnost banky základním předpokladem její likvidity. Ve zvláštním případě však může nastat i opačný vztah, kdy ztráta likvidity banky v období velkého panického výběru vkladů dospěje až k jejímu úpadku.

Vztah úvěrového rizika a likvidity Bankovní úvěry, a tím i úvěrové riziko s nimi spojené, ovlivňují likviditu banky. Jsou-li úvěry bezproblémové, pak na likviditu působí z hlediska doby splatnosti. Mnohem závažnější dopad však mají úvěry na likviditu banky v případě, kdy klient úvěr přestane splácet nebo jej splácí se zpožděním. Takový úvěr, pokud je například zajištěn, stále představuje pro banku určitou hodnotu, kterou však není možné využít k hrazení splatných závazků banky. Dochází tak k narušení předpokládaného postupného procesu přeměny nelikvidního aktiva, kterým je daný úvěr, na likvidní aktivum v podobě hotovosti získané splácením úvěru. V bilanci banky tedy dále zůstává pohledávka z úvěru, tedy nelikvidní položka. Zahrnuje nejen nesplacenou část jistiny úvěru, ale i odpovídající úroky a poplatky.

Dalším problémem, jenž nesplácení úvěru přináší, jsou úrokové platby na straně pasiv, ze kterých je bankou poskytnutý úvěr financován. Zatěžují banku delší dobu, než se původně předpokládalo a představují dodatečné náklady na tento úvěr, a tak zároveň zapříčiňují další odčerpávání likvidity.

V případě že dojde ze strany klienta k porušení podmínek úvěrové smlouvy a klient tedy jistinu nebo úvěrové úroky nesplácí, případně se jeho platby opožďují, vytváří banka k úvěru opravné položky nebo rezervy. K portfoliím jednotlivě nevýznamných pohledávek tvoří banka opravné položky ve výši statistického odhadu ztrát z těchto portfolií vypočtených s použitím statistických modelů, přičemž musí být schopna prokázat dostatečnou obezřetnost těchto modelů.

3

JÍLEK, J. Finanční rizika, s. 226. 22

Banky se snaží likvidním problémům z nesplácení úvěrů co nejlépe předcházet. Nereagují při tom pouze na vývoj v minulosti, ale především se snaží odhadnout budoucí vývoj splácení úvěrů. Vytváří proto odhady reálné hodnoty portfolia úvěrů za pomocí tzv. očekávané míry nesplácení. Portfolio úvěruje rozděleno do různě rizikových kategorií, ke kterým se určí pravděpodobnost nesplácení úvěrů za určité časové období (obvykle se uvažuje jeden rok). Reálnou hodnotu úvěrů pak vyjadřují jejich nominální hodnoty snížené o předpokládané nesplacené části. Na základě toho pak dochází k tvorbě opravných položek a rezerv dopředu, tj. dříve než dojde ke skutečným problémům se splácením úvěrů. Při použití této metody se úvěry rozdělují do rizikových kategorií ještě před poskytnutím. Rozhodující tedy není platební morálka jednotlivých klientů, ale zařazení jejich úvěru do rizikové kategorie na základě charakteristických rysů klienta. Významnou roli zde, kromě celé řady dalších okolností, hraje výše a charakter zajištění úvěru. S ohledem na likviditu banky je podstatná především schopnost přeměny zástavy na hotovostní peněžní prostředky.

2.3 Metodika měření likvidity obchodních bank Podmínkou řízení rizika likvidity banky je především možnost jeho změření. Existují pro to dvě základní koncepce: •

koncepce založená na stavových veličinách

•

koncepce založená na cash flow

Měření rizika likvidity je považováno zajedno z nejsložitějších, což zřejmě přispívá k nejednotným názorům, který z jeho způsobů je lepší. Otázkou je také vhodnost vybraného způsobu měření vzhledem k charakteru a potřebám konkrétní banky. Stejně tak si banky musí stanovovat limitní hodnoty jednotlivých ukazatelů individuálně a závažnost případných odchylek od těchto ukazatelů je třeba odvozovat z dopadů, které by odchylky měly právě na konkrétní banku. Nelze proto určit nějaké obecně platné hodnoty. Každá banka si tedy pro řízení rizika likvidity vytyčí svoje vlastní cíle, které pak porovnává se skutečnými naměřenými hodnotami.

2.3.1 Koncepce založená na stavových veličinách Tato koncepce vychází z rozdělení všech položek bankovní bilance vzhledem k jej ich likviditě do kategorií: •

likvidní aktiva

•

nelikvidní aktiva

•

stálá pasiva

•

volatilní pasiva 23

Poměřováním daných kategorií navzájem ale i k některým dalším významným položkám (aktiva celkem, pasiva celkem, vklady, úvěry, apod.) pak vznikají jednotlivé ukazatele likvidity. Rozdělení aktiv do kategorií však není jednoznačné, a proto se u jednotlivých bank může lišit. Závisí to na stupni likvidity posuzované položky bilance u konkrétní banky. Ukazatele likvidity vzniklé poměřováním různě likvidních kategorií bankovní bilance můžeme rozdělit do tří základních skupin: •

ukazatele založené pouze na aktivech, u kterých se vyskytují v čitateli i jmenovateli pouze aktiva, např.: likvidní aktiva

likvidní aktiva nebo

aktiva celkem •

nelikvidní

aktiva

ukazatele založené pouze na pasivech, kde v čitateli i jmenovateli vystupují pouze pasiva, např.: volatilní pasiva

volatilní

pasiva

nebo pasiva celkem •

stálá pasiva

smíšené ukazatele, které obsahují v čitateli a jmenovateli jednu položku z aktiv a jednu z pasiv, např.: likvidní aktiva vklady celkem

nebo

likvidní aktiva volatilní pasiva

nebo

úvěry vklady

Smíšených ukazatelů je nejvíce, jelikož pro banku jsou z hlediska likvidity nejvýznamnější právě vztahy mezi jejími aktivy a pasivy.

Při tvorbě ukazatelů likvidity banka také rozlišuje likviditu krátkodobou a dlouhodobou: •

ukazatel pro krátkodobou likviditu:

•

ukazatel pro dlouhodobou likviditu:

likvidní —-—: vklady středně : stredne

aktiva * 100 [%] celkem - a dlouhodobé úvěry —:——-———— * 100 [%] - a dlouhodobé vklady

Hodnotu ukazatele pro krátkodobou likviditu se banka snaží udržet nad stanovenou dolní hranicí. Čím větší je jeho hodnota, tím lépe se banka dokáže vyrovnat s náhlým výběrem vkladů, a to prostřednictvím zpeněžení likvidních aktiv, jako jsou likvidní cenné papíry, krátkodobé vklady na mezibankovním trhu apod. Ukazatel pro dlouhodobou likviditu je pro potřeby likvidity naopak omezen horní hranicí. Z důvodů rentability by však měly středně- a dlouhodobé úvěry převyšovat středně- a dlouhodobé vklady, proto by měla spodním limitem ukazatele být hodnota 100 %.

24

Pomerne závažnou nevýhodou celé metody založené na stavových veličinách je skutečnost, že nebere v úvahu cash flow jednotlivých nelikvidních položek. Všechny poměřované položky jsou posuzovány pouze staticky a dochází například k tomu, že jednotlivé úvěry jsou zařazeny do kategorií podle délky trvání na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, ale nebere se v úvahu okamžik, kdy dojde k jejich splácení, tedy k vlastnímu peněžnímu toku, a tak i změně nelikvidní položky rozvahy na položku likvidní (hotovost).

2.3.2 Koncepce založená na cash flow Při měření rizika likvidity pomocí koncepce založené na cash flow je nejprve nutno všechny položky na aktivní i pasivní straně rozvahy rozdělit do časových košů dle jejich zbytkové splatnosti. Jde o dobu od data účetní závěrky do data smluvní splatnosti. Tím se do koncepce dostává, pro měření likvidity podstatné, hledisko budoucích peněžních toků.

Tabulka č. 1: Možný způsob rozdělení aktiv a pasiv banky do systému časových košů Časové koše se zaměřením na krátkodobou likviditu • do 1 dne • od 1 dne do 1 týdne • od 1 do 2 týdnů • od 2 týdnů do 1 měsíce • nad 1 měsíc

Časové koše se zaměřením na dlouhodobou likviditu • do 1 měsíce • od 1 do 3 měsíců • od 3 do 6 měsíců • od 6 do 12 měsíců • od 1 roku do 2 let • od 2 do 5 let • nad 5 let

Zdroj: Vlastní tabulka. Zvolení časových košů a kritéria pro zařazování jednotlivých instrumentů do těchto košů jsou nejpodstatnější součástí dané koncepce. Postupy v této oblasti však nejsou obecné a jednoznačné. Existuje zde celá řada přístupů. Závisí na konkrétní bance, který si zvolí a jak dokáže interpretovat následně změřené výsledky z hlediska jejich dopadu. Banka může například zastávat velmi konzervativní přístup a v krajním případě uvažovat nejhorší možný scénář, že všechny jí vedené běžné účty budou klienty vybrány úplně a téměř okamžitě. Pak zařadí celý objem běžných účtů do svého prvního časového koše. Většinou však banky takto nepostupují, jelikož existuje určitá část vkladů, která na účtech klientů trvale zůstává. Do prvního časového koše je proto obvykle zařazována pouze volatilní (pohyblivá) část běžných účtů.

Po rozdělení položek bilance podle intervalu zbytkové splatnosti do časových košů dochází k porovnání aktiv a pasiv v jednotlivých koších. Vzniká tzv. žebříček nesouladu splatností aktiv a pasiv. Nesoulad se měří buď v absolutních částkách očekávaných rozdílů splatných aktiv a pasiv 25

(tzv. mezera likvidity), nebo se tento rozdíl vztahuje k nějaké významné veličině. Také se často vyjadřuje poměr aktiv k pasivům stejných časových košů. Kumulovaným vykazováním těchto hodnot pak získáváme ukazatel nesouladu splatností aktiv a pasiv. Ten udává procentní vyjádření splatných aktiv oproti splatným pasivům v daném časovém období.

v

2.4 Řízení likvidity banky Riziko likvidity banky ve své podstatě vyplývá z nesouladu aktiv a pasiv (jejich výše z hlediska doby splatnosti apod.). Proto je řízení likvidity banky založeno především na řízení struktury bankovní bilance. Toto řízení provádí každá banka sama ve vlastním zájmu, čímž se stará o svoji likviditu jako základní podmínku zachování existence. Prostřednictvím tzv. pravidel likvidity, tedy stanovením závazných relací mezi vybranými položkami aktiv a pasiv, může zajišťovat minimální likviditu jednotlivých bank a také celého bankovního systému i centrální banka. Dalším nástrojem, jímž centrální banka působí na likviditu obchodních bank jsou povinné minimální rezervy. Jde o vklady bank, které musejí být uloženy u centrální banky a udržovány ve stanovené relaci k depozitům, která banky přijímají od svých vkladatelů. Pro úspěšné řízení likvidity banky je možné vymezit tyto základní kroky: 4 1. vypracovat směr, strategii řízení likvidity; zejména jak namixovat komponenty ofenzivní a defenzivní strategie5, 2. definovat relevantní nástroje pro měření likvidity, 3. zavést vyčíslitelné cíle pro každý ukazatel, měřítko rizika likvidity, 4. zavést systém monitorující výše uvedené ukazatele a jejich limity, 5. připravit odpovídající scénáře řešení likvidních problémů 6. integrovat řízení likvidity do systému řízení aktiv a pasiv6.

Podstatnou součástí řízení likvidity banky je vypracování co nejpodrobnějšího plánovaného výkazu cash flow pro následující období (výkazu budoucích plánovaných peněžních toků) včetně analýzy faktorů, které mohou v budoucnu likviditu ovlivnit. Vyrovnaný plánovaný výkaz cash flow je jedním ze základních předpokladů budoucí likvidity banky. Při tvorbě tohoto výkazu se nevychází pouze z plánovaných příjmů a výdajů vyplývajících z bilančních položek banky, ale i z položek mimobilančních a položek výkazu zisků a ztrát (viz. následující tabulka).

4

ZIEGLER, K., ŽALMAN, L. a kolektiv. Finanční řízení bank. s. 240. Viz. kapitola 2.4.1. 6 Viz. kapitola 2.4.2 . 5

26

Tabulka č. 2: Základní schéma tvorby plánovaného výkazu cash flow

Bilanční položky

Mimobilanční položky

Položky výkazu zisků a ztrát

Plánované změny v objemu: • úvěrů • depozit • finančních aktiv Plánovaný cash flow vyplývající z: • poskytnutých a přijatých záruk • akreditivů • termínových obchodů Plánované budoucí: • úrokové výnosy a náklady • placené a přijaté provize • provozní výdaje

Plánovaný výkaz cash flow

Zdroj: Vlastní tabulka podle: DVOŘAK,P. Bankovnictví, s. 326-327.

n

2.4.1 Strategie řízení likvidity Řízení likvidity a tedy i struktury aktiv a pasiv banky závisí v první řadě na strategii, kterou v tomto směru daná banka zvolí. Existují dva extrémní přístupy zaměřené na řízení likvidity, tj. přístup ofenzivní na jedné straně a defenzivní přístup na straně druhé. Banka obvykle volí strategii umístěnou blíže k jednomu nebo druhému extrému tak, aby při tom dosáhla pro ni vhodně vyvážené kombinace.

Defenzivní strategie V rámci defenzivní strategie bývá likvidita často definována takto: „Likvidita je schopnost banky pokrýt všechna out-flow banky (pohyby peněz ven z banky). " 8

V této strategii jsou tedy zdrojem likvidity zejména aktiva, která slouží ke splacení závazků na straně pasivní, a to především v případě výběru klientských vkladů. Dále by banka měla být schopna pokrýt svými aktivy poskytnuté úvěrové přísliby, které jsou pro ni podrozvahovou položkou v podobě potenciální pohledávky, tedy možného budoucího aktiva.

Ofenzivní strategie V ofenzivní strategii může být likvidita definována takto: „Likvidita je takové nastavení pozice, které umožní kdykoliv realizovat výhodné investice/úvěry. " Nebo také:

7 8

Zpracováno podle: ZIEGLER, K., ŽALMAN, L. a kolektiv. Finanční řízení bank. s. 238-240. ZIEGLER, K., ŽALMAN, L. a kolektiv. Finanční řízení bank. s. 239.

27

„Likvidita představuje schopnost banky zvládnout poklesy na straně pasiv (vklady) nebo růsty na straně aktiv (úvěry) za přijatelnou cenu. " 9

Tato strategie klade důraz nejen na zajištění splatných pasiv, ale i na cenu, kterou banka za toto zajištění zaplatí, tedy na efektivnost udržovaného stupně likvidity. Čím více se banka přiklání k této strategii, tím více klade důraz na srovnávání a snižování nákladů při opatřování různých forem likvidních prostředků. Zdrojem likvidity jsou proto u ofenzivní strategie především pasiva, tedy nákup zdrojů a jeho řízení.

K ofenzivní strategii se obvykle přiklání větší banky a pobočky zahraničních bank, které jsou lépe vybaveny kapitálem a jsou stabilnější než banky malé. Řízení zdrojů je pro ně méně obtížné z důvodu jejich snazšího získávání, a to především na mezibankovním trhu, ale i od klientů, kteří mají ve velké banky větší důvěru. Tyto banky si proto mohou dovolit nabídnou klientům i relativně nižší výnosy z vkladů, neboť klienti jsou ochotni kompenzovat snížení výnosů vyšší jistotou uloženého vkladu.

2.4.2 Řízení likvidity v systému řízení struktury bankovní rozvahy Do řízení struktury bankovní rozvahy zahrnujeme řízení aktiv a řízení pasiv banky. K oběma těmto teoreticky oddělitelným součástem je však v praxi nutné přistupovat jako k celku a usilovat o jejich co nejlepší koordinaci, neboť není možné aby proces jejich řízení probíhal odděleně. Podstatou tohoto procesu je snaha o vytvoření takové struktury rozvahy, která by bance zajistila co nejvyšší výnosy při udržení míry rizika (likvidního a jiných) na úrovni přijatelné pro management a v rámci příslušných zákonných opatření.

Řízení aktiv a pasiv včetně jejich vzájemných vztahů se provádí z různých hledisek, a proto je vedle likvidní politiky bankou využíváno například i pro politiku úvěrovou, depozitní, dividendovou, pro řízení vlastního kapitálu, řízení zásoby cenných papírů, hmotných aktiv banky apod.

Tabulka č. 3: Základní struktura rozvahy banky

1. 2.

Aktiva banky Pokladní hotovost a vklady u centrálních bank Státní bezkuponové dluhopisy a ostatní cenné papíry přijímané centrální bankou k refinancování

1.

Pasiva banky Závazky vůči bankám

2.

Závazky vůči klientům

3.

Pohledávky za bankami

3.

4.

Pohledávky za klienty

4.

9

Závazky z dluhových cenných papírů Ostatní pasiva

ZIEGLER, K., ŽALMAN, L. a kolektiv. Finanční řízení bank. s. 239.

28

5. 6. 7. 8. 9.

5. 6. 7. 8. 9.

Dluhové cenné papíry Akcie, podílové listy, ostatní podíly Účasti s podstatným vlivem Účasti s rozhodujícím vlivem Dlouhodobý nehmotný majetek

Výnosy a výdaje příštích období Rezervy Podřízené závazky Základní kapitál Emisní ážio Rezervní fondy a ostatní fondy 10. Dlouhodobý hmotný majetek 10. ze zisku 11. Ostatní aktiva 11. Rezervní fond na nové ocenění 12. Pohledávky z upsaného vlastního kapitálu 12. Kapitálové fondy 13. Náklady a příjmy příštích období 13. Oceňovací rozdíly Nerozdělený zisk nebo neuhrazená 14. ztráta z předchozích období 15. Zisk nebo ztráta za účetní období Aktiva celkem Pasiva celkem Zdroj: Vlastní tabulka podle: Vyhlášky MF ČR č. 501/2002 Sb., ve znění pozdějších úprav.

Banka se na základě předpokládaného budoucího vývoje položek rozvahy (úvěrů, depozit, zásoby cenných papírů, hmotných aktiv apod.) snaží co nejlépe vyjádřit tzv. plánovanou likviditu. Pro případy chybných předpovědí, například v důsledku nenadálých událostí, však banka musí vytvářet i druhou tzv. rezervní neboli bezpečnostní složku likvidity, která pohotově zajistí doplnění neplánovaného úbytku likvidních prostředků.

Jednotlivé zdroje likvidity banky můžeme vyjádřit takto: •

prodej likvidních aktiv (cenných papírů apod.)

•

získání likvidních prostředků proti zástavě aktiv

•

použití vkladu banky na účtu povinných minimálních rezerv

•

výpůj čky od j iných subj ektů o

úvěr od jiné banky

o

úvěr od centrální banky

o

dohodnuté úvěrové linky mezi bankami

Řízení aktiv banky Při řízení aktiv usiluje management banky o umístění finančních prostředků tak, aby to bance přinášelo co nejvyšší výnos za podmínek udržení rizik na určité úrovni a vytváření souladu s pasivní stranou bilance.

Nejvýnosnějším a zároveň nejrizikovějším bankovním aktivem jsou úvěry poskytnuté klientům, které se podílí na tvorbě podstatné části bankovního zisku. Na riziko likvidity působí úvěry zejména v závislosti na tom, jedná-li se o úvěry krátkodobé či dlouhodobé nebo jak kvalitně banka dokáže analyzovat finanční situaci dlužníka, jaké je zajištění úvěru apod. 29

Aktiva banky můžeme označit za tradičně hlavní zdroje bankovní likvidity, a proto si z nich banky vytváří svoje rezervy pro likviditu. Podle stupně likvidity aktiv, která banky v rezervách udržují rozlišujeme rezervy primární a sekundární. Někdy bývají rozlišovány i terciální rezervy. Je za ně považována určitá část vhodně umístěných dlouhodobějších investic banky.

Primární rezervy mají převážně formu pokladní hotovosti, vkladů u centrální banky a ostatních bank. Jsou to nejlikvidnější aktiva, ale bance z nich plynou jen velmi malé nebo dokonce žádné výnosy, a proto je pro banku jejich držení ve velkých částkách dosti nerentabilní. Jsou s nimi spojeny tzv. náklady obětované příležitosti, což jsou výnosy, které by banka mohla získat vhodnějším umístěním svých prostředků. Pokladní prostředky slouží bance na pokrytí běžné denní potřeby peněz. Jejich specifikem jsou nulové transakční náklady, neboť mají přímo podobu hotovosti. Část primárních rezerv tvoří tzv. povinné minimální rezervy10, které jsou vytvářeny povinně na základě právních předpisů. Ostatní tzv. pracovní rezervy, které nejsou zákonem nijak předepisovány, se v bance vytváří při samotné realizaci bankovního podnikání. Patří sem například vyšší povinné minimální rezervy u centrální banky než stanovuje právní předpis, salda na účtech u druhých (korespondentských) bank, inkasní hotovostní položky v zúčtování (např. šeky jiných bank, které jim byly odeslány k inkasu) apod.

Sekundární rezervy rozšiřují rezervy primární a mají tak jejich podpůrný charakter. Baňkaje vytváří za účelem posílení svojí likvidity bez vlivu zákonných pravidel, tj. pouze ve vlastním zájmu. Slouží k překonání likvidních problémů v důsledku sezónních, cyklických a náhlých vlivů. Může jít například o zvýšení poptávky po úvěrech v době dovolených, neočekávané kolísání vkladů velkých podniků nebo kolísání poptávky po úvěrech v závislosti na cyklických pohybech celé ekonomiky. Sekundární rezervy nejsou samostatně uváděny v bankovních výkazech, ale bývají souhrnně označovány jako likvidní rezervy nebo též likvidní aktiva. Vychází to z jej ich společné základní schopnosti přecházet rychle a bez větších ztrát na hotovostní prostředky. Likvidní aktiva mají vysokou kvalitu, která minimalizuje jejich rizikovost, krátkou dobu splatnosti (zpravidla do jednoho roku) a jsou na trhu snadno obchodovatelná. Tvoří je krátkodobé likvidní cenné papíry jako např. pokladniční poukázky centrální banky, státní pokladniční poukázky, komerční cenné papíry (snadno obchodovatelné cenné papíry velkých podniků), e skonto vatelné směnky, lombardovatelné cenné papíry apod.

Investice banky jsou zastoupeny dlouhodobějšími cennými papíry jako jsou střednědobé a dlouhodobé dluhopisy a cenné papíry investičního charakteru. Představují pro banku další vhodný způsob zhodnocení jejích disponibilních finančních prostředků. Některé vysoce kvalitní, méně rizikové a snadno obchodovatelné cenné papíry dlouhodobějšího charakteru mohou bance sloužit i jako terciální rezervy pro případ krytí dlouhodobějších peněžních deficitů. Jde především o státní 10

Viz. kapitola 3.5. 30

a komunální obligace a průmyslové obligace prvotřídních společností. Bankovní portfolio cenných papíru proto obvykle mívá jednak převážně výnosovou a pak také spíše likvidní část. Dlouhodobé cenné papíry také bance umožňují významnou diverzifikaci jejího celkového podstupovaného rizika, neboť banky většinou záměrně usilují o to, aby mělo jejich portfolio cenných papírů a úvěrové portfolio opačný vztah k riziku. Vysoká rizikovost jednoho z portfolií je tedy vyrovnávána nízkou rizikovostí toho druhého.

Jednou z částí bankovních aktiv jsou i její hmotná aktiva. Jde hlavně o bankovní budovy, jejich zařízení a vybavení (bezpečnostní a počítačové systémy, pokladny, bankomaty aj.) Přestože je jejich podíl na celkových aktivech procentuálně velmi nízký, jsou pro fungování banky a prodej jejích služeb značně důležitá. Z pohledu řízení likvidity však mají jen nepatrný význam, jelikož jejich přeměna na hotovostní peněžní prostředky je nákladná, složitá a časově náročná.

Řízení likvidity banky v oblasti aktiv tedy spočívá především v udržování určitého podílu primárních, sekundárních, případně i terciálních rezerv na celkových aktivech. Velikost tohoto podílu je stanovena na základě rozhodnutí managementu, které mimo jiné závisí na zákonných normách a předpisech vztahujících se na banku a také na charakteru trhů, na nichž banka operuje. Tradiční vztah mezi výnosností a rizikovostí způsobuje, že rezervní aktiva snižující likvidní riziko banky mají nižší výnosnost než investice do úvěrů a cenných papírů. Platí tedy, že čím je podíl rezervních aktiv na celkových aktivech v bilanci vyšší, tím menší je potenciální riziko, ale i rentabilita.

Tabulka č. 4: Přehled řízení aktiv

Aktiva Primární rezervy Sekundární rezervy Bankovní úvěry různých druhů Cenné papíry v držbě banky jako vlastní aktivum

Přehled řízení aktiv Účel Likvidita Bezprostřední nejvyšší a předepsaná likvidita Celková likvidita vysoká Výnos nízká Likvidita a výnos

střední

Výnos žádný nebo velmi nízký omezený vysoký střední až vysoký

Produkce a prodej nejnižší nelze účetně vyjádřit služeb Zdroj: Vlastní úprava tabulky podle: BARTOŠEK, K., FELSBERGOVA, D., JAROŠ, P. Bankovnictví Hmotná aktiva

v České republice, s. 71.

Řízení pasiv banky Při řízení pasiv sleduje management banky cíl, kterým je získání prostředků na financování bankovních činností s co nejnižšími náklady. Snaží se při tom o dosažení co největšího souladu mezi

31

aktivní a pasivní stranou bilance. Pro účely řízení pasiv v rámci likvidní politiky banky je vhodné rozdělit pasiva na: •

veškeré instrumenty s charakterem klientských vkladů a obligace,

•

vlastní prostředky (vlastní kapitál) banky a

•

úvěry od centrální banky a jiných bank.

Vlastní kapitál banky je tvořen peněžními vklady vlastníků banky (v ČR akcionářů) a zdroji vyhořenými bankou v průběhu její podnikatelské činnosti. Banky rozlišují vlastní kapitál z účetního hlediska (ten vyplývá z rozvahy banky) a upravený vlastní kapitál vyplývající z potřeb bankovní regulace a dohledu. Součásti vlastního kapitálu jsou přesně vymezeny CNB v jejím opatřením o kapitálové přiměřenosti11.

Základ vlastního kapitálu banky tvoří: •

základní kapitál,

•

zákonné rezervní fondy,

•

ostatní fondy tvořené ze zisku

•

a nerozdělený zisk.

Přestože vlastní kapitál má sloužit především jako zdroj financování majetkových hodnot investičního charakteru, které zabezpečují provoz banky, je při řízení jeho výše významně zohledňována jeho funkce ochranná a funkce vymezení obchodů. Ochranná funkce spočívá v tom, že dostatečná výše vlastního kapitálu zaručuje likviditu a solventnost banky například v případech neočekávaných vyšších výběrů vkladů, kdy je vlastní kapitál tzv. „nárazníkem" obtíží banky a tento odliv prostředků pokrývá. Funkce vymezení obchodů souvisí s pravidly bankovního podnikání stanovenými bankovní regulací. Tato pravidla v závislosti na výši vlastního kapitálu banky limitují rozsah jejích obchodů, především objem bankou poskytovaných úvěrů. CNB k tomuto účelu využívá ukazatel kapitálové přiměřenosti12. Nezanedbatelná je také skutečnost, že výše vlastního kapitálu ovlivňuje důvěru klientů v banku a tak i rozhodnutí o jejich vkladech. Přestože má bankovní kapitál v pasivech banky malou kvantitativní váhu, o jeho značné kvalitativní funkci nemůže být pochyb.

Pokud neuvažujeme možnost fúze z j inou bankou, lze provést zvýšení vlastního kapitálu ze zisku (tzv. interním financováním) nebo novou emisí akcií (tzv. externím financováním). Při zvyšování vlastního kapitálu interním financováním hraje důležitou roli dividendová politika banky. Akcionáři banky totiž při doplnění vlastního kapitálu ze zisku přijímají rozhodnutí o omezení svých dividendových příjmů. 11 12

Viz. kapitola 3.2. Viz. Kapitola 3.2. 32

Úvěry od jiných bank slouží bance obvykle jen krátkodobě k vyrovnání deficitu a překonání likvidních problémů. Z důvodů vyšších nákladových úroků jde o zdroj, který většinou není využíván k financování dlouhodobějších aktiv. Především v případě, kdy banka už není schopna získat zdroje na mezibankovním trhu, přijímá úvěr od centrální banky, který je zpravidla krátkodobým zdrojem na doplnění deficitu peněžních prostředků. Je poskytován pouze za určitých podmínek a čerpán podle pravidel stanovených centrální bankou.

Těžištěm řízení bankovních pasiv jsou tedy obligace a veškeré instrumenty s charakterem klientských vkladů jako vklady na požádání, termínové vklady, depozitní certifikáty, úsporné vklady apod.

Vklady na požádání (na viděnou) představují největší nebezpečí pro likviditu banky. Jsou pro banku nejméně stabilním zdrojem, jelikož vlastníci vkladů si je mohou z bankovních účtů kdykoliv vybrat nebo je použít při bezhotovostním platebním styku. Většinou právě bezhotovostní platební styk a další služby s ním spojené, které banky poskytují, jsou pro klienta důvodem založení běžného účtu. Výhodou pro banku je u vkladů na požádání jejich nízký nákladový úrok.

Termínové vklady jsou charakteristické tím, že je má banka k dispozici na delší předem stanovenou lhůtu. Jejich úročení je vyšší než u vkladů na požádání a odvíjí se od doby, na kterou má banka vklad k dispozici a od podmínek možnosti jejich výběru. Vklady mohou být pevné nebo s možností odstoupení (za určitých předem stanovených podmínek). Jejich základní dělení je podle splatnosti na krátkodobé (uložené na dobu do jednoho roku), střednědobé a dlouhodobé (se splatností čtyř a více let). Jinak mohou mít termínové vklady obecně velkou variabilitu. Pro banku jsou stabilnějším zdrojem likvidity.

Úsporné vklady slouží klientům banky k vytváření relativně bezpečných úspor na bankovních účtech z jejich běžných příjmů. I když je zpravidla možné vyzvednout tyto prostředky z účtu na požádání, je to obvykle spojeno s určitým omezením minimálního zůstatku na účtu a nebývá to běžné vzhledem ke spořícímu účelu vkladů. Jelikož tedy nejsou úsporné vklady vázány termínem, je jejich úročení nižší, ale jejich stabilita j e pouze relativní.

Depozitní certifikáty jsou alternativou krátkodobých a střednědobých termínových vkladů. Jsou pro banku stabilním zdrojem s vyššími náklady. Mají různou splatnost a úročení a mohou být obchodovatelné. Jejich výhodou je pro banku možnost získání peněžních zdrojů mimo rámec její tradiční klientely, jelikož jsou prodávány na širším finančním trhu. Emitentem depozitních certifikátů je samotná banka, má tedy tento druh pasiva pod kontrolou a může jím překlenout i větší peněžní deficit.

33

Vlastní obligace (dluhopisy, bondy) emitované bankou jsou cenné papíry střednědobého nebo dlouhodobého charakteru. Banka umisťuje dluhopisy na kapitálovém trhu a platí z nich pravidelný úrok, ale není zavázána je odkoupit před lhůtou jejich splatnosti. Jsou pro banku jedním z nejdražších zdrojů, přesto jsou však pro ni rentabilní, neboť jimi banka nejčastěji uspokojuje poptávku po větších a dlouhodobých úvěrech. Jsou tedy z nákladových důvodů spíše nevhodné pro překonávání krátkodobých peněžních deficitů.

Řízení pasivní strany rozvahy banky slouží jednak k doplnění zdrojů, o které banka přichází například při výběru vkladů klienty, ale také ^financování plánovaného růstu bankovních aktív jako je uspokojení dalších úvěrových požadavků klientů apod. Z hlediska likvidity by bylo pro banku nejvýhodnější pouze nakupovat termínované vklady a prodávat bankovní obligace, neboť jejich splatnost je známá. To však není díky funkcím běžné banky možné a banka musí přijímat i vklady na požádání a jiné krátkodobější zdroje. Nutnost řízení pasiv pak roste s krátkodobostí a obratovostí vkladů.

Zhruba do 60. let minulého století byly banky při řízení pasiv spíše neaktivní. Pouze čekaly, zda jim jejich nebankovní klienti nebo i banky svěří svoje volné prostředky. Pak ale nastal zlom a banky přešly z dřívějšího pasivního způsobu na aktivní získávání zdrojů na finančním trhu prostřednictvím různých nových obchodních přístupů. Vznikla celá řada různě úročených termínových vkladů. Začalo docházet ke stále významnějšímu procesu sekuritizace, který spočívá v tom, že vklady získávají formu depozitních certifikátů a bankovních obligací. Tyto cenné papíry bývají obchodovatelné na finančním trhu. Díky tomu je může majitel prodat a získat tak investované prostředky zpět ještě před splatností daných cenných papírů. Proces sekuritizace přirozeně probíhá i na straně bankovních aktiv, což přináší bance možnost na finančním trhu zpeněžit před splacením úvěry, které jsou poskytnuté v různých formách cenných papírů. S narůstajícím významem celého procesu řízení pasiv tak postupně přešla iniciativa při umísťování volných peněz od subjektů s jejich přebytkem na kupující, tedy převážně banky.

Pokud se banka rozhodne určité zdroje za určitých podmínek a v určitém objemu získat, nastupuje marketingová politika a její nástroje odbytové politiky. Banka usiluje o to, aby klient její produkt koupil. Z tohoto aspektu je důležitá:13

•

13

tvorba vkladových produktů, tedy o

co j e třeba nabízet,

o

jaké změny by měla banka provést v existujícím sortimentu,

o

jaké nové služby, resp. výkony je třeba zařadit do sortimentu,

PETRJÁNOŠOVÁ, B. Bankovní management, s. 92-93. 34

o

je vhodné zvážit, jestli by banka měla kombinovat existující nabídku s jinými službami (např. poskytovat životní pojistky),

o

•

jaké názvy produktů by měla banka použít,

tvorba cen, tedy o

jakým způsobem by banka měla stanovit ceny,

o

zda použít jednotné ceny (netto úroky) nebo rozdělené ceny (úrok + bonus),

o

jestli má banka diferencovat ceny pro různé skupiny klientů (např. poskytovat bonus pro mladistvé),

•

•

cesty distribuce, tedy o

v jaké geografické oblasti má být produkt nabízen,

o

jakou cestou má být produkt prodáván (vlastní filiálky, dceřiné banky, atd.),

o

zda jsou potřebné změny v politice postojů k produktům,

o

zda je potřebné vyškolit nebo doškolit pracovníky,

o

zda má banka zapojit dealery - jestli jí to přinese užitek,

podpora odbytu, tedy o

v j akém rozsahu j e potřebná reklama

o

jaké náklady na reklamu může banka mít vzhledem k očekávanému úspěchu,

o

jakou cílovou skupinu má reklama oslovit,

o

jaké reklamní prostředky a reklamní nosiče mají být použity,

o

zdali a jak má banka zlepšit školení pracovníků prodeje,

o

jaké pomůcky má banka poskytnout poradcům pro prodej jejích produktů.

Propojené řízení aktiv a pasiv banky Základem řízení rizika likvidity prostřednictvím struktury bankovní bilance je dosažení co největšího souladu aktiv a pasiv z hlediska jejich splatnosti. To je problematické zejména z důvodu velké nestability řady výše zmiňovaných položek rozvahy (především vkladů na požádání). Tato nestabilita značně znemožňuje předpovědi budoucích hotovostních toků.

Při řízení struktury bilance banky nedochází k regulaci pouze rizika likvidity, z čehož vyplývá další znesnadnění v podobě koordinace řízení více rizik. S rizikem likvidity úzce souvisí devizové riziko a riziko úvěrové. Devizové riziko vzniká nevyvážeností aktiv a pasiv v devizách (cizích měnách). Při změně devizového kurzu banka utrpí ztrátu nebo dosáhne zisku v závislosti na směru pohybu kurzu a rozdílu výše aktiv a pasiv, která v dané měně drží. Změna kurzů jednotlivých měn vyvolává 35

také reakce ze strany klientů, jež mají u banky uloženy prostředky v těchto měnách. Velké množství klientů může mít v okamžiku změny kurzu zájem svoje vklady vybírat. Proto musí banka udržovat dostatečnou likviditu i v cizích měnách, tzv. devizovou likviditu. Z hlediska řízení struktury bilance jsou u rizika úvěrového podstatná pravidla úvěrové angažovanosti, která upravují umístění úvěrů mezi jednotlivé klienty a jejich skupiny. Dochází tak k diverzifikaci a snižování úvěrového rizika (rizika nesplácení úvěrů), čímž se snižuje i riziko likvidity. Z hlediska rentability banky je při řízení struktury bankovní bilance nejdůležitějším rizikem riziko úrokové, tj. riziko pohybu úrokových sazeb při nesouladu výše úrokově citlivých aktiv a úrokově citlivých pasiv. Úrokově citlivé jsou ty položky bilance, jejichž podmínky úročení se mohou před dobou splatnosti měnit (úvěry poskytnuté bankám, vklady na viděnou apod.). Rozhodnutí o tom, zda má banka mít pozitivní, negativní nebo nulový rozdíl mezi úrokově citlivými aktivy a pasivy, je velmi důležitým momentem v řízení banky.

Z důvodů značné složitosti

řízení aktivních a pasivních položek bankovní rozvahy, která je

zapříčiněna působením velkého množství různých faktorů a nutností současného plnění řady podmínek, využívají banky v této oblasti počítačové modelování.

2.5 Denní likvidita a mezibankovní platební styk Aby byla banka schopná dostát v každém okamžiku svým závazkům (tj. byla likvidní), musí ve svých trezorech, bankomatech a na pokladnách denně držet určité množství prostředků ve formě bankovek a mincí. Tyto hotovostní peníze však nejsou jediným prostředkem, kterým může banka uspokojit požadavky svých klientů. Převážná část platebního styku dnes totiž probíhá bezhotovostním převodem, a tak klienti místo hotovostních peněz využívají platební příkazy. Při bezhotovostním platebním styku se peníze převádějí z účtu plátce na účet příjemce. Pokud mají obě strany účty u stejné banky, provede zúčtování samotná banka. V případě, že banka plátce a příjemce není stejná, provádí převod Zúčtovací centrum CNB prostřednictvím systému mezibankovního zúčtování CERTIS14. Zúčtovací centrum CNB zajišťuje veškerý mezibankovní platební styk v české měně na území CR15. Každá banka má proto povinně u CNB otevřen účet mezibankovního platebního styku (v Kč, úročený), který používá k vyrovnávání mezibankovních plateb. Zůstatky na tomto účtu jsou součástí povinných minimálních rezerv (PMR) a banky mohou PMR používat k mezibankovním platbám. Z důvodů poměrně malého objemu jsou PMR doplněny tzv. kolateralizovanou16 vnitrodenní úvěrovou facilitou. Jejím prostřednictvím poskytuje CNB bankám krátkodobé bezúročné úvěry v průběhu dne, když v daném okamžiku nemají na svém účtu platebního styku dostatek prostředků. V případě nesplacení přechází v tzv. marginální zápůjční facilitu tj. úročený úvěr se splatností 14

Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement systém. U mezinárodních plateb je využíván tzv. korespondentský systém nostra a loro účtů zúčastněných bank. 16 Bankám je daná facilita poskytována výměnou za cenné papíry. 36 15

následující den. Na účtu mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo. V případě nedostatku prostředku na účtu zúčtovací centrum platbu pozdrží do konce účetního dne. Do té doby musí banka potřebné prostředky získat, jinak je příkaz k platbě odmítnut a bance vrácen.

Možnosti banky k získání prostředků: •

vnitrodenní úvěrová facilita od CNB,

•

marginální zápůjční facilita od CNB (tzv. úvěr přes noc),

•

čekání na platbu z jiné banky,

•

tržní získání půjčky od jiné banky nebo CNB.

Při řízení denní (krátkodobé) likvidity je tedy cílem banky zajištění dostatečných hotovostních prostředků pro bezproblémový provoz poboček a bankomatů, ale také zajištění prostředků na účtu platebního styku u CNB, resp. na nostro účtech u korespondentských bank, pokud jde o platby mezinárodní a v cizích měnách.

37

3 LIKVIDITA JAKO SOUČÁST DOHLEDU A REGULACE BANK ČESKOU NÁRODNÍ BANKOU Česká národní banka jako instituce regulace a dohledu nad českým bankovním sektorem vydává celou řadu opatření, jejichž pravidla se přímo nebo nepřímo vztahují k likviditě bank. Tato opatření bývají poměrně často obnovována v závislosti na zdokonalování postupů řízení rizik v oblastech, které upravují. Proto je důležité zdůraznit, že následující text bude vycházet ze situace platné pro rok 2005.

K pravidlům, která přímo nebo zprostředkovaně působí na bankovní likviditu patří: •

pravidla likvidity banky včetně devizové likvidity,

•

pravidla kapitálové přiměřenosti,

•

pravidla úvěrové angažovanosti,

•

pravidla pro klasifikaci pohledávek,

•

pravidla tvorby povinných minimálních rezerv

•

systém povinného pojištění vkladů a

•

postavení centrální banky jako tzv. věřitele poslední instance.

3.1 Pravidla bankovní likvidity Obecné standardy pro řízení likvidity jsou vyjádřeny v Opatření ČNB č. 2 ze dne 27. dubna 2001 o standardech řízení likvidity bank: •

banka musí mít vhodnou strategii řízení likvidity,

•

banka stanoví metody, postupy a limity sloužící k měření, sledování a omezování rizika likvidity s ohledem na svou velikost, povahu a složitost vykonávaných činností,

•

strategii řízení likvidity a z ní vyplývající postupy, metody a limity promítne banka v závazné podobě do své předpisové základny,

•

představenstvo banky musí být informováno pravidelně o likvidní situaci banky,

•

banka musí mít informační systém poskytující dostatečnou podporu pro řízení likvidity,

•

banka musí usilovat o stabilizaci a diverzifikaci svých finančních zdrojů,

•

banka musí být připravena i na řešení likvidní krize,

•

představenstvo banky zodpovídá za vytvoření a fungování přiměřeného vnitřního kontrolního systému, který chrání integritu metod a postupů vytvořených k realizaci řízení likvidity. 38

Nejaktuálnější úprava základních (resp. minimálních) požadavků pro řízení likvidity bank je zahrnuta v Opatření CNB č. 2 ze dne 3. února 2004 k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky17. Tyto požadavky představují určitý základní zákonný rámec řízení likvidity bank. Jednotlivé banky si v souladu s nimi vytváří individuální propracovanější systém řízení likvidity vyhovující jejich situaci a podmínkám, tak jako to stanovují obecné standardy.

Pro potřeby řízení rizika likvidity jsou v uvedeném opatření definovány následující pojmy: •

rizikem likvidity se rozumí riziko, že banka ztratí schopnost dostát svým finančním závazkům v době, kdy se stanou splatnými nebo nebude schopna financovat svá aktiva,

•

řízení rizika likvidity je jeho identifikace, měření/vyhodnocování, sledování a případné přijímání opatření vedoucích k omezení podstupovaného rizika,

•

strategie řízení rizika likvidity je soubor dokumentů schválených představenstvem, které obsahují strategická rozhodnutí ohledně řízení tohoto rizika,

•

scénář pro řízení rizika likvidity je soubor vnitřních předpokladů (např. struktura aktiv a pasiv) a vnějších předpokladů (např. vývoj na mezibankovním trhu), na jejichž základě banka odhaduje očekávaný čistý peněžní tok, a dále souhrn následných aktivit přijatých bankou na pokrytí tohoto čistého peněžního toku,

•

čistý peněžní tok je rozdíl mezi přílivem a odlivem peněžních prostředků,

•

likvidní pozice banky je stav (přebytek nebo nedostatek) zdrojů v rámci stanovených časových pásem.

Požadavky pro řízení rizika likvidity: /. Měření a sledování čistých peněžních toků Banka musí mít vhodné postupy měření a sledování čistých peněžních toků a likvidní pozice. Tyto postupy umožňují zejména: a) měření a porovnání přílivu a odlivu peněžních prostředků, b) sledování čistých peněžních toků na denní bázi po období nejméně pěti pracovních dní dopředu, sestavení kalendáře splatností a propočtu likvidní pozice.

Pokud banka zařazuje aktiva do pásem s kratší splatností a pasiva do pásem s delší splatností než by odpovídalo jejich skutečným splatnostem, musí stanovit aktivům vhodný systém diskontů a musí být schopna prokázat oprávněnost přesunů pasiv.

17

Opatření se vztahuje i na pobočky zahraničních bank. Zpracováno podle: Opatření CNB č. 2 ze dne 3. února 2004 k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky. 39 18

2. Řízení rizika likvidity v jednotlivých hlavních měnách Banka vytváří postupy umožňující měření, sledování a kontrolu likvidity banky v každé z hlavních měn, se kterými pracuje. Financuje-li aktiva držená v jedné měně pasivy drženými v jiné měně, musí analyzovat tržní podmínky, které mohou ovlivnit její přístup na devizový trh, možné podmínky směny jedné měny za jinou při různých situacích a další podmínky, jež mohou ovlivnit její přístup ke zdrojům v požadované měně. V závislosti na objemu aktivit v jednotlivých měnách by banka měla stanovit limity pro řízení rizika likvidity, a to jak souhrnně za všechny měny, tak i jednotlivě pro každou hlavní měnu. Kromě svých běžných charakteristik zohlední banka při stanovení limitů dopad možných nestandardních podmínek nebo mimořádných krizových okolností.

3. Řízení přístupu na trh Aby banka dostatečně stabilizovala a diverzifikovala svoje finanční zdroje, je povinna: a) vytvářet a udržovat pravidelné kontakty s významnými věřiteli, s korespondenčními bankami a dalšími významnými klienty a obchodními partnery, b) prověřovat míru spolehlivosti finančních zdrojů, c) sledovat různé možnosti financování aktiv a jejich vývoj a d) sledovat a udržovat možnost přístupu na trh za účelem prodeje svých aktiv.

4. Scénář pro řízení rizika likvidity Banka sestavuje scénář pro řízení rizika likvidity, který obsahuje předpoklady vývoje objemu a struktury rozvahových a podrozvahových položek a dalších důležitých faktorů. Jde především o likvidní potřeby spojené s obchodními aktivitami banky a jejích klientů (korespondenční bankovní služby, vypořádání obchodů klientů, apod.). V závislosti na změně předpokladů, které pravidelně prověřuje, provádí banka případnou úpravu scénáře.

Mezi předpoklady vývoje rozvahových položek patří především: a) odhad objemu splatných aktiv, které banka hodlá a je schopna obnovit, b) odhad předpokládaného nárůstu objemově nejvýznamnějších aktiv, c) odhadovaná kategorizace j ednotlivých aktiv z hlediska j ej ich likvidnosti, d) odhad vývoje objemu pasiv (obnovení splatných pasiv i růstu nových vkladů), e) odhad průměrné splatnosti nástrojů na viděnou (podle historické zkušenosti).

Předpoklady vývoje podrozvahových položek zahrnují především prověření odlivu finančních toků prostřednictvím úvěrových příslibů, záruk a akreditivů, pevných termínových kontraktů a opcí.

40

5. Pohotovostní plán Pohotovostní plán banka vytváří a pravidelně aktualizuje pro účely řízení likvidity za mimořádných krizových okolností. Základem tohoto plánuje: a) zajištění přesného a včasného toku informací v rámci banky, b) jasné vymezení pravomocí a zodpovědností, c) možné způsoby ovlivnění vývoje aktiv a pasiv, d) způsob komunikace při realizaci této strategie (s klienty, veřejností, apod.), e) specifikace záložních finančních zdrojů.

6. Dodržování ukazatelů likvidity Česká národní banka je v odůvodněných případech oprávněna požadovat po bance dodržování regulatorně stanovených ukazatelů k zabezpečení likvidity (například poměr rychle likvidních aktiv vůči krátkodobým pasivům).

Devizová likvidita Jak již bylo uvedeno, musí banka udržovat likviditu ve všech hlavních měnách, se kterými pracuje. Při nesouladu aktiv a pasiv držených v jednotlivých měnách se banka dostává do tzv. otevřené měnové pozice (dlouhé nebo krátké). Je-li hodnota cizoměnových aktiv banky včetně měny zakoupené při obchodních operacích větší než hodnota cizoměnových pasiv včetně měny přes obchodní operace prodané, jde o dlouhou (aktivní) pozici v dané cizí měně. V opačném poměru se potom banka v cizí měně dostává do pozice krátké (pasivní). Při otevřené měnové pozici se banka vystavuje kurzovému riziku, kdy změna kurzu může bance způsobit ztrátu. CNB proto bankám stanovuje limity pro měnové pozice:19 a) absolutní hodnota čisté měnové pozice v každé cizí měně nesmí přesáhnout 15 % kapitálu banky, b) absolutní hodnota čisté měnové pozice v Kč nesmí přesáhnout 15 % kapitálu banky, c) celková měnová pozice nesmí přesáhnout 20 % kapitálu banky.

Přičemž: Dlouhá (aktivní) pozice v cizí měně: (aktiva - pasiva) v dané měně —• kladný rozdíl. Krátká (pasivní) pozice cizí měně: (aktiva - pasiva) v dané měně —• záporný rozdíl. Čistá měnová pozice v cizí měně = veškeré (dlouhé + krátké) měnové pozice v dané měně.

19

Podle: § 5 Opatření ČNB č. 2 ze dne 3. července 2002 o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálním základě.

41

Absolutní hodnota čisté měnové pozice v Kč = absolutní hodnota součtu čistých měnových pozic ve všech cizích měnách. Celková měnová pozice je při zahrnutí všech měn větší z hodnot vyjadřující: •

součet všech dlouhých měnových pozic

•

nebo součet absolutních hodnot krátkých měnových pozic.

Kapitálem banky se rozumí kapitál vymezený pro účely výpočtu kapitálové přiměřenosti banky20 odvozený z rozvahy banky na individuálním základě.

Hlášení o likviditě pro CNB CNB vydává ve svých opatřeních k výkaznictví a metodice pro banky a pobočky zahraničních bank seznam veškerých výkazů předkládaných České národní bance, termíny předkládání, základní charakteristiku a obsahovou náplň výkazů a další podrobnosti k jejich sestavování a předkládání. V oblasti likvidity podává banka CNB čtvrtletní hlášení v tzv. Přehledu odhadované zbytkové splatnosti aktiv a pasiv a měsíčně sestavuje Přehled skutečné zbytkové splatnosti aktiv a pasiv21. Odhadovaná doba splatnosti představuje lhůtu od sestavení výkazu do termínu pravděpodobného splacení, zatímco skutečná doba splatnosti končí smluvně stanoveným okamžikem. Přehled skutečné zbytkové splatnosti aktiv a pasiv obsahuje navíc členění na měny, jinak je struktura obou výkazů obdobná.

CNB pak také zpracovává získané informace o likviditě českého bankovního sektoru jako celku. Základní ukazatele likvidity bankovního sektoru podle CNB jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka č. 5: Ukazatele likvidity bankovního sektoru 31.12. 2001

31.12. 2002

31.12. 2003

31.12. 2004

31.03.

2005 30.06.

30.09.

Likvit ita b a n k o v n í h o sektoru C R Rychle likvidní aktiva 22 v mil. Kč Rychle likvidní aktiva k aktivům celkem v % Kumulativní netto rozvahová pozice k aktivům v % 23

514 081

810 687

907 696

864 106

995 453

1 080 401

1 030 383

20,78

32,67

35,91

32,79

36,71

37,76

35,40

-3,91

-2,49

-1,95

-1,80

-2,31

-2,11

-4,25

Zdroj: ČNB, Vybrané ukazatele obezřetného podnikání bank, dostupné na WWW: .

20

Viz. kapitola 3.2 Základní charakteristika a obsahová náplň tohoto vykazuje uvedena v příloze č. 1. 22 Rychle likvidní aktiva zahrnují pokladní hodnoty, běžné účty u jiných bank, termínované vklady u jiných bank do 24 hodin, úvěry poskytnuté jiným bankám do 24 hod., vklady a úvěry u ČNB (vč. PMR, bez termínovaných vkladů nad 24 hod.), státní bezkuponové a kupónové dluhopisy a poukázky ČNB. 23 Jde o rozdíl mezi aktivy a pasivy splatnými do 3 měsíců k celkovému objemu aktiv. V pasivech je zohledněná určitá stálost netermínovaných vkladů (80 % netermínovaných vkladů je přesunuto do splatností vyšších než 3 měsíce). 42 21

3.2 Pravidla kapitálové přiměřenosti Banky musí z důvodů regulace krytí podstupovaných rizik vykazovat ČNB minimální výši svého kapitálu. Dodržování určité výše kapitálové přiměřenosti je společně s limity úvěrové angažovanosti pravidlem obezřetného podnikání, které má banka povinnost dodržovat jak na individuálním, tak i na konsolidovaném základě. Banka pří výpočtu kapitálové přiměřenosti postupuje podle Vyhlášky č. 333 ČNB ze dne 3. července 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě (dále jen vyhláška 333/02 Sb.) a vychází z rozvahy sestavené na konsolidovaném nebo na individuálním základě.

Obsahem vyhlášky 333/02 Sb. jsou zejména: •

pravidla pro konsolidaci (sestavení regulovaného konsolidačního celku, informační povinnost, metody konsolidace dat),

•

vymezení kapitálu regulovaného konsolidačního celku,

•

postup propočtu kapitálových požadavků k jednotlivým bankovním rizikům,

•

limity úvěrové angažovanosti tj. limity čisté angažovanosti bankovního portfolia,

•

kapitálová přiměřenost na konsolidovaném základě (postup propočtu + limit).

Obchodní a bankovní portfolio Pro potřeby měření bankovních rizik a stanovení kapitálových požadavků k jednotlivým rizikům je třeba rozdělit všechny nástroje regulovaného konsolidačního celku do obchodního nebo bankovního portfolia. Do obchodního portfolia se zařazují finanční a komoditní nástroje určené k dosažení zisku jejich zobchodo váním v krátkodobém (zpravidla ročním) horizontu, nevypořádané operace s nástroji obchodního portfolia a volné dodávky (pohledávky z obchodů s cennými papíry a komoditami před termínem jejich úhrady apod.) Do bankovního portfolia se zařazují finanční a komoditní nástroje nezařazené do obchodního portfolia (zejména ty s úmyslem držet je do splatnosti), cenné papíry k prodeji, úvěry, podílové listy, půjčky a vklady. Zvláštní postup24 je stanoven pro zařazování rep, reverzních rep, výpůjček a půjček cenných papírů a komodit. Deriváty k zajištění nástrojů bankovního portfolia a úvěrové deriváty s charakterem záruky se zařadí do bankovního portfolia, ostatní do obchodního portfolia.

Kapitálová přiměřenost banky Kapitálová přiměřenost banky musí dosahovat alespoň 8% a vypočítá se následovně:

24

Viz. §9 odst. 5 Vyhlášky č. 333 ČNB ze dne 3. července 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě. 43

kapitál regulovaného konsolidačního

Kapitálová přiměřen ost

celku

kapitálový požadavek A + kapitálový požadavek

B

Kapitálový požadavek A

kapitálový požadavek k úvěrovému riziku bankovního portfolia

Kapitálový požadavek B

kapitálový požadavek k úvěrovému riziku obchodního portfolia + kapitálový požadavek k riziku angažovanosti obchodního portfolia + kapitálový požadavek k obecnému úrokovému riziku + kapitálový požadavek k obecnému akciovému riziku + kapitálový požadavek k měnovému riziku + kapitálový požadavek ke komoditnímu riziku + kapitálový požadavek k opcím

Kapitál regulovaného konsolidačního celku Pro vyjádření kapitálu regulovaného konsolidačního celku je nutné nejprve vymezit jednotlivé tzv. vrstvy kapitálu: tier 1, tier 2 a tier 3. Tier 1 tvoří: •

splacený základní kapitál zapsaný v obchodním rejstříku,

•

splacené emisní ážio,

•

povinné rezervní fondy,

•

ostatní rezervní fondy tvořené ze zisku po zdanění a výjimkou rezervních fondů účelově vytvořených,

•

nerozdělený zisk z předchozích období po zdanění (potvrzený vnějším auditorem a schválený valnou hromadou),

•

hospodářský výsledek ve schvalovacím

řízení

(pokud jde o zisk po promítnutí

předpokládaných dividend a dalších plateb, odsouhlasený vnějším auditorem), •

mezitímní zisk běžného období zjištěný v rámci mezitímní účetní závěrky (po promítnutí předpokládaných dividend a dalších plateb, odsouhlasený vnějším auditorem),

•

část menšinového vlastního kapitálu (kreditní zůstatek), podle §12 odst. 1 pís. g) vyhlášky 333/02 Sb.

Odečitatelnými položkami jsou: -

neuhrazená ztráta z předchozích období,

-

hospodářský výsledek ve schvalovacím řízení, pokud jde o ztrátu,

-

ztráta běžného období,

-

goodwill podle mezinárodních účetních standardů,

-

nehmotný majetek jiný než goodwill,

44

-

podíl menšinových společníků na vlastním kapitálu (debetní zůstatek), na neuhrazené ztrátě z předchozích let a na hospodářském výsledku ve schvalovacím řízení (pokud představuje ztrátu),

-

nabyté vlastní akcie a podíly.

Tier 2 tvoří: •

rezervy až do výše 1,25 % rizikově vážených aktiv bankovního portfolia,

•

podřízený dluh A maximálně do výše 50 % tier 1.

Podřízený dluh A představuje emitovaný podřízený dluhopis, úvěr, půjčku nebo vklad poskytnutý věřitelem, který není součástí konsolidačního celku. Jeho lhůta splatnosti je nejméně pět let od data převzetí. Pro účely započítávání podřízeného dluhu do tier 2 musí být splněna kritéria daná § 12 odst. 2 písm. b) vyhlášky 333/02 Sb.

Tier 3 je tvořen podřízeným dluhem B.

Podřízený dluh B představuje emitovaný podřízený dluhopis, úvěr, půjčku nebo vklad poskytnutý věřitelem. Musí mít pevnou lhůtu splatnosti nejméně dva roky od data jeho převedení a jistina podřízeného dluhu musí být jednorázově splatná. Podřízený dluh B musí dále splňovat ostatní kritéria kladená na podřízený dluh A. Nesmí být (ani v termínu splatnosti) splacen, pokud by to znamenalo snížení kapitálové přiměřenosti pod limit nebo její další snižování pod limitem. Ovládající osoba konsolidačního celku má povinnost oznámit CNB platby z titulu podřízeného dluhu B, které by vedly ke kapitálové přiměřenosti < 9,6 %.

Kapitál regulovaného konsolidačního celku lze nyní vyjádřit takto: Kapitál regulovaného konsolidačního celku = tier 1 + tier 2 + využitý tier 3 - odečit. položky

Využitý tier 3 = 0,714 násobek kap. požadavku B Avšak: využitý tier 3 < využitelný tier 3 Využitelný tier 3 = tier 3 omezený podmínkami: a) tier 2 + tier 3 < tier 1 b) tier 3 < 250 % (kapitál regulov. konsolidačního celku - kapitálový požadavek A)

Odečitatelnými položkami jsou kapitálové investice bankovního portfolia do jiných bank nebo finančních institucí (kromě bank a finančních institucí konsolidovaných plnou nebo poměrnou metodou), pokud:

45

a) tyto kapitálové investice přesahují 10 % základního kapitálu jednotlivých subjektů, do nichž je investováno, b) součet kapitálových investic do jiných subjektů přesahuje před odečtením odečitatelných položek 10 % kapitálu regulovaného konsolidačního celku a jednotlivé kapitálové investice nepřesahují 10 % základního kapitálu jednotlivých subjektů, do nichž je investováno.

Následující tabulka a z ní odvozený graf ukazují vývoj kapitálové přiměřenosti bankovního sektoru v České republice od roku 1996 do září 2005. Zpočátku bylo do výpočtu kapitálové přiměřenosti zahrnováno pouze úvěrové riziko. Od dubna 2000 se však používá nová metodika, která zahrnuje i kapitálové požadavky na krytí tržního rizika. Tabulka č. 6: Vývoj kapitálové přiměřenosti bankovního sektoru 25 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 30.9. 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 30.9. Kapitálová 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 přiměřenost bankovního 10 12,1 13,6 16,8 15,4 14,34 14,48 12,55 12,44 9,5 sektoru v % Zdroj: ČNB, Základní ukazatele bankovního sektoru, dostupné na WWW: . Graf č. 1: Vývoj kapitálové přiměřenosti bankovního sektoru

Zdroj: Vlastní graf na základě výše uvedené tabulky.

Vývoj pravidel kapitálové přiměřenosti Před rokem 1988 byly kapitálové požadavky bank založeny především na poměru vlastního kapitálu a celkových aktiv. S nárůstem významu podrozvahových položek však ztrácely ukazatele založené

25

Údaje bez Konsolidační banky a bank v nucené správě. 46

pouze na rozvahových položkách vypovídací schopnost o riziku banky.

Od roku 1988 je stanovování kapitálového požadavku upraveno v dokumentech Basilejského výboru pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS), resp. od roku 1989 v direktivách Evropské unie. Mezi direktivami EU a tzv. dokumenty BASLE existují určité rozdíly, avšak základní principy jsou totožné. Nejzávažnější odlišností je, že direktivy EU jsou pro členské země právně závazné a vztahují se na všechny banky EU, zatímco dokumenty basilejského výboru mají charakter dohody mezi zúčastněnými zeměmi (GlO) a týkají se pouze mezinárodně aktivních bank.

Původní materiál basilejského výboru tzv. Basel

Capital Accord

stanovil kapitálový požadavek

na minimum 8% z poměru: Kapitálový požadavek =

kapitál ; ;— * 100 % rizikové vazena aktiva

přičemž: •

kapitál = tier 1 + tier 2 - odečitatelné položky

•

rizikově vážená aktiva = součet všech rizikově vážených rozvahových a podrozvahových aktiv

•

rizikově vážené rozvahové aktivum = rozvahové aktivum * příslušná riziková váha podle stupně úvěrového rizika daného druhu aktiva 26

•

rizikově vážené podrozvahové aktivum neboli tzv. úvěrový ekvivalent mimobilanční položky = (nominální hodnota mimobilanční položky

* konverzní faktor27)

* riziková váha

srovnatelného aktiva

Tak byly do výpočtu kapitálového požadavku zahrnuty kromě aktiv, u kterých je zohledněna jejich rizikovost (prostřednictvím rizikových vah), také podrozvahové položky, které jsou pomocí konverzního faktoru převáděny na úvěrové ekvivalenty. Kapitálový požadavek pouze k úvěrovému

byl však stanoven

riziku.

Jelikož se v činnosti bank postupně začal zvyšovat význam obchodování (s deriváty apod.), bylo do výpočtu kapitálové přiměřenosti zahrnuto i tržní riziko obchodního portfolia a kapitál byl rozšířen o složku tier 3. Tuto úpravu přinesla v roce 1993 direktiva EU o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a bank 28 a v roce 1996 dodatek kapitálové dohody basilejského výboru Amendment

to the

Basel Capital Accord. Z uvedené koncepce vychází také současně platná vyhláška 333/02 Sb.,

Aktuálně používané rizikové váhy aktiv jsou uvedeny v příloze č. 2. Současné platné konverzní faktory podrozvahových aktiv jsou uvedeny v příloze č. 3. Council Directive 93/6 EEC of March 1993 on the capital adequacy of investment firms and credit institutions. 47

na jejímž základě dochází k dodržování kapitálové přiměřenosti v českém bankovním sektoru, jak bylo popsáno na začátku této kapitoly (3.2). Jelikož je nutné stále přizpůsobovat stanovování potřebné minimální výše kapitálu bank vyvíjejícím se podmínkám na finančních trzích, vypracoval BCBS již v roce 1999 návrh nových zdokonalených pravidel upravujících tuto oblast. Jde o tzv. Novou kapitálovou dohodu neboli The New Basel Capital Accord, označovaný též jako Basel II. Konečné znění tohoto konceptu bylo vydáno v červnu 2004. Aplikace nových pravidel se předpokládá k 1. lednu 2007 po převzetí koncepce směrnicemi EU a implementaci do právních řádů členských zemí ES (tedy včetně CR).

Cílem Basel II je zvýšit bezpečnost a stabilitu finančního systému především prostřednictvím větší komplexnosti a flexibility možností pro měření podstupovaných rizik a také zahrnutím operačního rizika do systému měřených rizik. Basel II připouští v řadě případů tzv. národní diskrece nebo diskrece pro banky. Jde o možnost zohlednit rozdílné podmínky v jednotlivých zemích nebo u jednotlivých bank. Orgán dozoru vtákových případech může volit, resp. schvalovat jednu zvíce přípustných variant postupu. Celý dokument je založen na třech pilířích. První pilíř obsahuje možné metody měření rizik a stanovení kapitálového požadavku pro úvěrové, tržní a operační riziko. Druhý pilíř je zaměřen na proces kvalitního hodnocení dostatečnosti kapitálu dané banky bankou samotnou a na hodnocení vnitřních procesů banky, které slouží k vyhodnocení adekvátnosti jejího kapitálu vzhledem k podstupovaným rizikům, orgánem dozoru. Ten má nárok stanovit vyšší kapitálový požadavek, než je propočet banky, který považuje za nedostatečný. Třetí pilíř je zaměřen na zvýšení transparentnosti trhu a prohloubení tržní disciplíny prostřednictvím většího uveřejňování informací bankami.

Takovéto zdokonalování pravidel bankovního podnikání s sebou přináší zavádění moderních postupů a sofistikovaných informačních systémů. Dochází proto ke stálému zvyšování nároků na nutnost vzdělávání pracovníků na všech úrovních organizační struktury banky. ,ßasel II není jen problematikou, kterou se zabývá úzká skupina expertů v bance, je to koncepční změna, která ovlivňuje práci mnoha útvarů. " 29

3.3 Pravidla úvěrové angažovanosti Jednou z možností snížení úvěrového rizika banky je rozložení úvěrů a dalších pohledávek mezi velký počet různých (odlišně rizikových) klientů. K tomu přispívají právě pravidla úvěrové angažovanosti, která omezují využití některých nástrojů banky vzhledem k jednomu klientovi nebo skupině klientů. 29

LAUŠMANOVÁ, M. Basel II: přípravy v bankách vrcholí - Co je za námi a co ještě před námi, aneb poučení z „basilejského vývoje". Bankovnictví, 2006, roč. 14 (42), č. 2, s. 18-20. 48

Při nedodržení těchto pravidel by mohlo, v případě finančních problémů příliš významného klienta nebo jejich skupiny, dojít k nesplácení velké části pohledávek banky, a tak i k závažnému narušení likvidity banky.

Stejně jako pravidla kapitálové přiměřenosti jsou i pravidla úvěrové angažovanosti vymezena na konsolidovaném základě vyhláškou 333/02 Sb. Podle této vyhlášky se limity úvěrové angažovanosti rozumí limity čisté angažovanosti bankovního portfolia. Limity čisté angažovanosti bankovního portfolia na individuálním základě30 se v podstatě shodují s limity čisté angažovanosti bankovního portfolia na konsolidovaném základě. Rozdíl spočívá v tom, že dané procentní limity musí splnit buďto banka samotná (vzhledem ke kapitálu banky) nebo celý regulovaný konsolidační celek (vzhledem ke kapitálu regulovaného konsolidačního celku).

Hrubá a čistá angažovanost bankovního portfolia Hrubou angažovaností bankovního portfolia banky (resp. regulovaného konsolidačního celku) vůči osobě se rozumí veškeré nástroje, které jsou rozvahovými a podrozvahovými aktivy zahrnutými do bankovního portfolia. Tyto nástroje se do hrubé angažovanosti započítávají bez zohlednění opravných položek nebo rezerv, které k nim byly vytvořeny. Do hrubé angažovanosti se za určitých podmínek nezahrnují pohledávky z měnových operací, z operací nákupu a prodeje cenných papírů a některé kapitálové investice. Cistou angažovanost bankovního portfolia získáme z hrubé angažovanosti odečtením aktiv, která jsou zajištěna způsobem uvedeným v § 20 vyhlášky 333/02 Sb. Také lze za určitých podmínek odečíst nepoužité části úvěrových příslibů a 50 % hodnoty dokumentárních akreditivů. Limity čisté angažovanosti bankovního portfolia31 Čistá angažovanost bankovního portfolia regulovaného konsolidačního celku (resp. banky) 1. vůči jedné osobě nebo jedné ekonomicky spjaté skupině osob nesmí přesáhnout 25 % kapitálu regulovaného konsolidačního celku (banky) sníženého o využitý tier 3, 2. nesmí přesáhnout 20 % kapitálu regulovaného konsolidačního celku (banky) sníženého o využitý tier 3 vůči: a) osobě, která má ke členu regulovaného konsolidačního celku (k bance) zvláštní vztah32, b) ekonomicky spjaté skupině osob, v níž alespoň jedna osoba je osobou se zvláštním 30

Viz. § 4 Opatření ČNB č. 2 ze dne 3. července 2002 o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálním základě. 31 Uváděným limitům nepodléhá angažovanost vůči Evropským společenstvím a většině centrálních vlád a centrálních bank. 32 Viz. § 19 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. 49

vztahem ke členu regulovaného konsolidačního celku (k bance), c) ekonomicky spjaté skupině osob, přičemž alespoň na jedné osobě má kvalifikovanou účast osoba se zvláštním vztahem ke členu regulovaného konsolidačního celku (k bance), d) právnické osobě, ve které má člen regulovaného konsolidačního celku (banka) kvalifikovanou účast, nebo e) ekonomicky spjaté skupině osob, v níž alespoň jedna osoba je osobou, ve které má člen regulovaného konsolidačního celku (banka) kvalifikovanou účast.

Úhrn čistých angažovaností bankovního portfolia vůči osobám nebo ekonomicky spjatým skupinám osob podle bodů 1 a 2, vůči nimž čistá angažovanost dosahuje 10 % a více kapitálu sníženého o využitý tier 3, nesmí přesáhnout 800 % kapitálu sníženého o tier 3.

O ekonomicky spjaté skupině osob mluvíme tehdy, jestliže jsou její členové navzájem propojeni tak, že jedna osoba má kontrolu nad jinou nebo finanční těžkosti jedné z osob mohou způsobit platební potíže alespoň jedné z ostatních.

3.4 Pravidla pro klasifikaci pohledávek Jednotná pravidla pro posuzování a zohledňování rizikovosti pohledávek banky jsou stanovena v Opatření CNB č. 9/2002 Vest. CNB, kterým se stanoví pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv, ve znění pozdějších úprav. Banky alespoň jednou čtvrtletně posuzují jednotlivé pohledávky, zda nedošlo ke snížení jejich rozvahové hodnoty. Činí tak především s ohledem na porušení smlouvy dlužníkem (prodlení splácení jistiny nebo příslušenství apod.), na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nebo s ohledem na provedenou restrukturalizaci pohledávky, kdy byla dlužníkovi poskytnutá určitá oboustranně prospěšná úleva. Podle těchto ale i řady dalších faktorů jsou pohledávky zařazeny do jednotlivých kategorií.

Kategorie pro klasifikaci pohledávek: •

standardní pohledávky (žádná splátka není po splatnosti déle než 30 dní),

•

sledované pohledávky (splátky jsou po splatnosti do 90 dní),

•

ohrožené pohledávky: o

nestandardní pohledávky (splátky jsou po splatnosti do 180 dní),

o

pochybné pohledávky (splátky jsou po splatnosti do 360 dní),

o

ztrátové pohledávky (splátky jsou po splatnosti déle jak 360 dní). 50

Pokud banka při snížení rozvahové hodnoty odpovídající část pohledávky neodepíše, vytvoří k ní opravnou položku tak, že k jistině přičte naběhlé příslušenství, zohlední a odečte případné zajištění a částku násobí příslušným koeficientem:33 •

0,01 v případě sledované pohledávky,

•

0,2 v případě nestandardní pohledávky,

•

0,5 v případě pochybné pohledávky,

•

I v případě ztrátové pohledávky.

Celá řada pohledávek se obvykle vyznačuje obdobnými charakteristikami vzhledem k úvěrovému riziku. Označují se jako „stejnorodé pohledávky". Má-li banka více stejnorodých standardních pohledávek, zařazuje je do portfolia a posuzuje, zda došlo ke snížení rozvahové hodnoty celého tohoto portfolia. Když banka snížení identifikuje, označí dané portfolio jako portfolio pohledávek vyžadujících pozornost. Opravná položka se pak tvoří ve výši snížení rozvahové hodnoty portfolia. Snížení rozvahové hodnoty celého portfolia pohledávek může banka posuzovat také u jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek. Ztráty spojené s portfoliem těchto pohledávek banka odhaduje na základě statistických modelů. Opravná položka se tedy vytváří ve výši statistického odhadu ztráty z portfolia.

K vybraným podrozvahovým položkám tvoří banka v souladu s účetními metodami rezervy.

Pravidla pro klasifikaci pohledávek, mimo jiné, významně přispívají ke zreálnění situace banky z pohledu budoucích finančních toků, tedy její likvidity. Kromě velikosti podílu klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech, který ukazuje následující tabulka a z ní odvozený graf, je pro banku velmi důležité i jejich krytí rezervami a opravnými položkami.

Tabulka č. 7: Vývoj klasifikovaných úvěrů v bankovním sektoru 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 30.9. 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 30.9. Podíl 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 klasifikovaných úvěrů na úvěrech 29,3 26,9 26,7 32,1 28,1 20,79 15,78 11,15 10,84 12,27 celkem v % Zdroj: ČNB, Základní ukazatele bankovního sektoru, dostupné na WWW: .

Podrobnější vyjádření kvality úvěrového portfolia bankovního sektoru je zachyceno v tabulce v příloze č. 4.

Pokud je ztráta vyšší než vytvořená opravná položka, banka koeficient zvýší. Údaje bez Konsolidační banky, bank v nucené správě a úvěru Slovenské inkasní jednotce. 51

Graf č. 2: Vývoj klasifikovaných úvěrů v bankovním sektoru

Podíl klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech

Zdroj: Vlastní graf na základě výše uvedené tabulky. „Je zajímavé, že pokles klasifikovaných úvěrů nepokračuje, i když je ekonomika ve fázi konjunktury, úrokové sazby jsou historicky nejnižší a hospodářský růst by měl spíše napomáhat firmám splácet své závazky včas. Kvalita úvěrů často značně koreluje s hospodářským cyklem - v dobách poklesu narůstá podíl klasifikovaných úvěrů, zatímco v dobách růstu spíše klesá. V České republice tomu tak v současné době není. " 35

3.5 Pravidla tvorby povinných minimálních rezerv Podle Opatření české národní banky č. 2/2003 Vest. CNB, kterým se stanoví minimální výše likvidních prostředků a podmínky tvorby povinných minimálních rezerv, ve znění pozdějších úprav, je každá banka a pobočka zahraniční banky povinna uložit a udržovat na svém účtu u CNB určitý předem stanovený objem likvidních prostředků, tzv. povinné minimální rezervy (PMR). Banky je mohou udržovat na účtu platebního styku (ve Zúčtovacím centru CNB), na účtu pro výběry a skládání hotovostí nebo na zvláštním účtu pro držení PMR u CNB. Předepsaný objem PMR je v současné době stanoven na 2 % ze základny pro výpočet PMR. Touto základnou je objem primárních závazků dané banky (tj. především vkladů od nebankovních subjektů), jejichž splatnost nepřevyšuje dva roky. Základ pro výpočet PMR pro tzv. udržovací období (přibližně jeden měsíc) se zjistí z položek bilance sestavené ke konci měsíce, který o jeden měsíc předchází ten, v němž začíná příslušné udržovací

35

MACHALA, K. Banky a úvěry. Bankovnictví, 2005, roč. 13 (41), č. 10, s. 8-9. 52

období . Banka je povinna udržovat během daného období v průměru alespoň minimální denní zůstatek PMR. Prostředky až do výše předepsaného objemu PMR jsou od roku 2001 bankám úročeny dvoutýdenní řepo sazbou CNB (v letech 1990 - 2000 nebyly úročeny vůbec). Pokud na druhé straně banka stanovenou výši PMR nedodrží, je CNB oprávněna zúčtovat jí z chybějící částky úrok ve výši dvojnásobku platné diskontní sazby. PMR jsou jedním z nástrojů měnové politiky centrální banky. Jejich současný význam je však v této oblasti poměrně malý. Slouží spíše jako prostředek Zúčtovacího centra CNB k zajištění plynulého mezi bankovního platebního styku.

3.6 Systém povinného pojištění vkladů CNB usiluje z důvodů zájmu zachování stability bankovního systému o to, aby jednotlivé banky dodržovaly pravidla obezřetného chování a nedostaly se tak do problémů, které by mohly způsobit až jejich krach. Bankovní regulace a dohled však probíhá v tržních podmínkách, a proto případnému krachu některých bank v rámci svobod jejich podnikání nelze úplně zabránit. Takovéto ukončení činnosti banky by mohlo vážně ohrozit vklady jejich klientů. Proto každá banka a pobočka zahraniční banky v rámci povinného pojištění vkladů přispívá určitou částkou do Fondu pojištění vkladů. Vytváří se tak finanční rezervy sloužící k výplatě vkladů klientům v případě krachu banky z důvodu její nesolventnosti. Činnost fondu je upravena zákonem o bankách. Roční příspěvek banky do fondu činí 0.1 % (0,05 % u stavební spořitelny) z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok, včetně úroků. Pojištěny jsou všechny neanonymní vklady fyzických i právnických osob vedené v korunách i cizí měně. Naopak nejsou pojištěny vklady bank, poboček zahraničních bank, finančních institucí a pohledávky ztzv. podřízených vkladů. Výše náhrady se vypočítá z celkového objemu pojištěných vkladů jednotlivého vkladatele u dotčené banky a poskytuje se ve výši 90 % tohoto objemu maximálně však do výše ekvivalentu 25 tisíc EUR pro jednoho vkladatele u jedné banky. Na náhradu nemají nárok osoby, které mají k bance zvláštní vztah, tj. zejména její akcionáři a společnosti jimi kontrolované, členové statutárního orgánu a dozorčí rady, vedoucí zaměstnanci banky, společnosti pod kontrolou banky a rovněž osoby odsouzené v trestním řízení v souvislosti s praním špinavých peněz.

Základní funkcí

systému povinného pojištění vkladů je tedy funkce sanační chránící zájmy

vkladatelů. Druhou pro banku významnou funkcí je funkce preventivní, která snižuje riziko náhlých hromadných výběrů vkladů veřejností v důsledku rozšíření negativní informace o finanční situaci banky. Tento tzv. run na banku pro ni může mít zničující následky v podobě ztráty likvidity i následného krachu. Fond pojištění vkladů představuje pro vkladatele určitou jistotu návratnosti jejich prostředků a panické výběry vkladů tak eliminuje. 36

Udržovací období začíná vždy první čtvrtek v měsíci a končí středou před prvním čtvrtkem v měsíci následujícím. Přiklad kalendáře jednotlivých udržovacích období je uveden v příloze č. 5. 53

Převažující pozitivní význam povinného pojištění vkladů s sebou přináší i některé negativní doprovodné jevy. Pojistné placené bankami se projeví jako snížení ziskovosti banky nebo zdražení poskytovaných úvěrů a služeb nebo jako snížení úrokové míry z vkladů klientů, resp. jako určitá kombinace všech těchto jevů. Dalším problém spočívá vtzv. morálním hazardu. Morální hazard vkladatelů se projevuje v jej ich snížené snaze rozlišovat banky podle jejich kvality a finančního zdraví. Svoje vklady umisťují pouze podle hlediska výše nabízených úrokových sazeb, což zvyšuje rizikovost jejich chování. Morální hazard bank spočívá v menších obavách akcionářů a managementu z rizikovějších operací, neboť případné ztráty vkladatelů kryje Fond pojištění vkladů, který je modifikací odpovědnosti akcionářů podílet se na těchto ztrátách. Systém povinného pojištění vkladů také přináší zúčastněným institucím konkurenční výhodu oproti ostatním nepoj ištěným institucím a v rámci systému pojištění zvýhodňuje rizikovější banky, kterým tak snižuje motivaci riziko omezovat.

3.7 Centrální banka jako věřitel poslední instance Centrální banka může poskytovat obchodním bankám úvěry buďto za účelem regulace peněžní zásoby nebo jako pomoc k překlenutí jejich dočasných problémů s likviditou. K takovéto pomoci dochází většinou v případech, kdy banka vyčerpala všechny ostatní možnosti doplnění likvidity a centrální banka se tak stává tzv. věřitelem poslední instance tj. posledním subjektem, který bance může poskytnout úvěrovou pomoc (tzv. nouzový úvěr). Důvodem zájmu centrální banky o pomoc bankám je nebezpečí, že nevyřešení a prohlubování likvidních problémů může vést až ke ztrátě solventnosti a krachu banky, což by mohlo ohrozit stabilitu celého bankovního sektoru. Hovoří se o tzv. systémovém riziku. Jeho výše bývá často považována za přímo úměrnou velikosti postižené banky. Proto jsou někdy velké banky označovány jako „too-large-to-fail" neboli příliš velké na to, aby mohlo dojít k jejich úpadku.

Zákon o CNB uvádí, že CNB může od bank za určitých podmínek nakupovat směnky nebo cenné papíry se státní zárukou, poskytnout bankám na dobu nejvýše tří měsíců úvěr zajištěný blíže specifikovanými cennými papíry a v zájmu zachování likvidity banky jí může výjimečně poskytnout krátkodobý zajištěný úvěr (na dobu nejvýše tří měsíců).

Charakter nouzového úvěru mají zejména lombardní úvěry a úvěry na povinné minimální rezervy resp. refinanční úvěry na účtu platebního styku (clearingovém účtu u CNB). Lombardní úvěry patří k nejlevnějším úvěrům centrální banky jako věřitele poslední instance. Jsou kryty zástavou vysoce bonitních cenných papírů, přesto jejich prostřednictvím centrální banka poskytuje bankám prostředky pouze v určitém procentu z tržní hodnoty zastavovaných cenných papírů. Úvěry na povinné minimální rezervy slouží k doplnění těchto rezerv do předepsané výše. Centrální banka si však 54

při poskytnutí tohoto úvěru může stanovit poměrně vysokou (sankční) úrokovou sazbu. Modifikací těchto úvěrů jsou úvěry na účtu platebního styku u CNB. Slouží k doplnění prostředků (jimiž mohou být i PMR) k provádění plateb mezibankovního zúčtování. Nouzové úvěry CNB by měly sloužit především k překonávání krátkodobých resp. dočasných likvidních obtíží. Banky musí co nejdříve pnjmout účinná opatření k řešení těchto problémů a zabránit tak jejich dalšímu prohlubování. Dlouhodobější nedostatky v likviditě vyžadují přímý dohled CNB nad opatřeními k nápravě a jejich dodržování, což může v případě zjištění závažných nedostatků v řízení banky vést až k uvalení nucené zprávy na postiženou banku.

55

4 RIZIKO LIKVIDITY ROZVAHY VYBRANÝCH BANK Klíčovým faktorem snižujícím riziko likvidity banky je co největší soulad aktivních a pasivních položek bilance splatných v jednotlivých časových koších (časových pásmech), respektive kumulativní soulad aktiv a pasiv časových pásem, tzn. více košů se splatností do určité doby. V praxi je však velmi problematické žádoucího souladu dosáhnout.

Hlavním předmětem této kapitoly proto bude zhodnotit skutečnou situaci v dané oblasti u šesti vybraných bank37. Cílem je srovnat nesoulad splatností aktiv a pasiv v daných bankách k 31. prosinci 2004 a pokusit se najít odlišnosti nebo společné znaky resp. trendy, které by se zde mohly projevovat. Případné odlišnosti budou posuzovány především z pohledu vlivu velikosti banky na strukturu položek bilance podle splatnosti.

Vybrané banky jsou rozděleny do dvou skupin podle velikosti bilanční sumy na: •

„velké banky" s bilanční sumou nad 100 mld. Kč (Komerční banka a HVB Bank),

•

„menší banky" s bilanční sumou pod 100 mld. Kč (Citibank, Volksbank, Živnostenská banka a PPF Banka).

Následující tabulka obsahuje údaje, které jsou dále použity pro výpočet srovnávacích ukazatelů. Tyto údaje byly čerpány z výročních zpráv bank za rok 200438. Tabulka č. 9: Zbytková splatnost aktiv a pasiv vybraných bank K 31. 12.2004 mil. Kč

Aktiva Pasiva Gap Kumulativní gap Aktiva Pasiva Gap Kumulativní gap

Časová pásma podle zbytkové splatnosti Do 3 Bez 3 -12 měsíců 1 - 5 let Nad 5 let měsíců specifikace Velké banky s bilanční sumou nad 100 mld. Kč HVB Bank 40 171 24 204 34 720 32 668 11 071 97 939 6 625 15 556 2 979 19 735 -57 768 17 579 19 164 29 689 -8 664 -57 768 -40 189 -21 025 8 664 Komerční banka 237 879 47 670 55 806 56 324 50 530 370 773 6515 16 470 739 53 712 -132 894 41 155 39 336 55 585 -3 182 -132 894 -91 739 -52 403 3 182

Bilanční suma

142 834

448 209

Banky byly vybrány náhodně pouze s ohledem na dostupnost potřebných dat. V případech, kdy výroční zprávy neobsahovaly položky gap nebo kumulativní gap, byly tyto údaje vypočteny. V případě Komerční banky bylo první časové pásmo (splatnost do 3 měsíců) členěno na 2 podrobnější. Z důvodů získání srovnatelných údajů byly tyto dvě pásma spojena. V některých případech bylo použito matematické zaokrouhlování. 56 38

Aktíva Pasíva Gap Kumulatívni gap

46 256 55 891 -9 635 -9 635

Aktíva Pasíva Gap Kumulatívni gap

18 986 38 480 -19 494 -19 494

Aktiva Pasiva Gap Kumulativní gap

5 756 13 503 -7 747 -7 747

6 353 Aktiva 10 088 Pasiva -3 735 Gap Kumulativní gap -3 735 Zdroj: Výroční zprávy uvedených

Banky s bilanční sumou pod 100 mld. Kč Citibank 6 909 10 049 1 841 825 1220 136 6 084 8 829 1705 -3 551 5 278 6 983 Živnostenská banka 8 403 11006 5 457 1 356 1440 1019 7 047 9 566 4 438 -12 447 -2 881 1557 Volksbank 3 348 5 529 3478 1 316 1 059 1514 2 032 4 470 1964 -5 715 -1245 719 PPF Banka 2 159 3 349 298 1 052 260 0 1 107 3 089 298 -2 628 461 759 bank za rok 2004 doplněné vlastními výpočty.

10 835 17 820 -6 985

75 890

2 935 4 492 -1 557

46 787

905 1624 -719

19 016

426 44 382

12 718

Položka gap představuje aktiva splatná v určitém časovém pásmu mínus pasiva splatná v tomto pásmu. Jde o tzv. čistý rozdíl likvidních pozic v pásmu (čisté riziko likvidity rozvahy), neboť se jedná o rozdíl veškerých aktiv a pasiv banky z příslušného časového pásma. Položka kumulativní gap představuje aktiva splatná v celém období do konce daného časového pásma mínus pasiva splatná v odpovídajícím období. I zde se jedná o kumulativní čistý rozdíl likvidních pozic v pásmu .

Přestože již tyto údaje (gap a kumulativní gap), které jsou obvykle uváděné ve výročních zprávách bank, ukazují nesoulad splatných aktiv a pasiv, je tento rozdíl pro celkové srovnání všech bank nevhodný. Domnívám se totiž, že závažnost velikosti gapu (mezery likvidity) je nutné posuzovat s ohledem na velikost banky měřenou její bilanční sumou. Pro srovnání situace ve vybraných bankách jsem se proto rozhodla použít následující, dle mého názoru vhodnější, ukazatele:

Ukazatel č. 1: aktiva příslušného časového pásma pasiva stejného časového pásma Dosahované hodnoty: •

menší než 1 - značí převahu pasiv ve sledovaném časovém pásmu,

•

1 - odpovídá vyrovnání aktiv a pasiv splatných ve sledovaném časovém pásmu,

•

větší než 1 - značí převahu aktiv ve sledovaném časovém pásmu. 57

Ukazatel č. 2: gap * 100 [%] celkový objem aktiv banky Ukazatel vyjadřuje závažnost gapu (mezery likvidity) vzhledem k velikosti bilanční sumy banky. Dosahované hodnoty: •

záporné hodnoty - procentní podíl negativního gapu (přebytek pasiv) na bilanční sumě banky,

•

hodnota 0 - vyrovnanost aktiv a pasiv splatných v daném časovém pásmu,

•

kladné hodnoty - procentní podíl pozitivního gapu (přebytek aktiv) na bilanční sumě banky.

Ukazatel č. 3: kumulativní

gap

celkový objem aktiv banky

* 100 [%]

Ukazatel vyjadřuje závažnost kumulativního gapu vzhledem k velikosti bilanční sumy banky. Dosahované hodnoty: •

záporné hodnoty - procentní podíl negativního kumulativního gapu na bilanční sumě banky,

•

hodnota 0 - vyrovnanost součtů aktiv a pasiv z pásem splatných do určité doby,

•

kladné hodnoty - procentní podíl pozitivního kumulativního gapu na bilanční sumě banky.

Tabulka č. 10: Ukazatele nesouladu zbytkové splatnosti aktiv a pasiv vybraných bank Banka K 31. 12.2004

Do 3 měsíců

HVB Bank Komerční banka Citibank Živnostenská banka Volksbank PPF Banka Průměr velkých bank Průměr menších bank

0,4101635 0,6415758 0,8276109 0,4933992 0,4262756 0,6297581 0,52587 0,594261

HVB Bank Komerční banka Citibank Živnostenská banka Volksbank PPF Banka Průměr velkých bank Průměr menších bank

-40,444152 -29,650007 -12,696007 -41,66542 -40,739377 -29,367825 -35,0471 -31,1172

HVB Bank Komerční banka

-40,444152 -29,650007

Časová pásma podle zbytkové splatnosti 3 -12 měsíců 1 - 5 let Nad 5 let Bez specifikace Ukazatel č.l 3,653434 2,2319362 10,96609601 0,560983 7,3169609 3,3883424 76,2165088 0,9407581 8,3745455 8,2368852 13,53676471 0,6080247 6,1969027 7,6430556 5,355250245 0,6533838 2,5440729 5,2209632 2,297225892 0,557266 2,0522814 12,880769 žádná pasiva 9,6818182 5,485197 2,810139 43,5913024 0,750871 4,791951 8,495418 7,063080281 2,875123 Ukazatel č. 2 12,307294 13,416974 20,78566728 -6,0657827 9,1821003 8,7762629 12,40158051 -0,7099367 8,0168665 11,633944 2,246672816 -9,2041112 15,061876 20,44585 9,485540855 -3,3278475 10,685738 23,506521 10,32814472 -3,7810265 8,7041988 24,28841 2,343135713 3,0036169 10,7447 11,09662 16,5936239 -3,38786 10,61717 19,96868 6,100873526 -3,32734 Ukazatel č. 3 -28,136858 -14,719885 6,065782657 -20,467907 -11,691644 0,709936659 58

Citibank Živnostenská banka Volksbank PPF Banka Průměr velkých bank Průměr menších bank

-12,696007 -41,66542 -40,739377 -29,367825 -35,0471 -31,1172

-4,6791409 -26,603544 -30,053639 -20,663626 -24,3024 -20,5

6,954803 -6,1576934 -6,5471182 3,6247838 -13,2058 -0,53131

9,20147582 3,327847479 3,781026504 5,967919484 3,387859658 5,569567322

Zdroj: Tabulka podle vlastních výpočtů.

Z výsledků výpočtu ukazatele č. 1 je patrné, že všechny sledované banky mají v prvním časovém pásmu do 3 měsíců převahu pasiv nad aktivy. V pásmech se splatností nad 3 měsíce je tomu naopak (opět u všech bank shodně). V těchto pásmech ukazatel dosahuje hodnot větších než 1, což značí převahu aktiv nad pasivy. Hodnoty ukazatele se z ohledem na velikost banky nijak zásadně neliší. Pouze v případě Komerční banky dosahuje ukazatel v pásmu splatnosti nad 5 let výrazně vysoké hodnoty, což znamená, že banka financuje velkou část aktiv se splatností nad 5 let z pasiv s nižší splatností. To může za určitých podmínek představovat potenciální riziko.

Z následující tabulky zobrazující podrobnější členění položek bilance Komerční banky můžeme vyčíst hlavní příčinu nesouladu aktiv a pasiv splatných v pásmu do 3 měsíců. V tomto pásmu je nejzávažnější nesoulad, tedy i negativní mezera likvidity, mezi pohledávkami za klienty a závazky vůči klientům. Tato mezera však představuje pouze potenciální nebezpečí, které se nemusí projevit, pokud banka v dostatečné míře zajistí průběžné obnovování položek „závazky vůči klientům", tj. především obnovování krátkodobějších klientských vkladů, resp. jejich ponechání na klientských účtech. Nedojde tak k nutnosti jejich vyplácení a tím ohrožení likvidity banky.

Tabulka č. 11: Zbytková splatnost vybraných položek bilance Komerční banky K 31. 12.2004 mil. Kč Pokl. hotovost, vklady u centrálních bank Státní bezkup. dluhop. a ostatní cenné papíry prijímané centr, bankou k refinanc. Pohledávky za bankami Pohledávky za klienty (toho na požádání do 7 dnů) Dluhové cenné papíry Ostatní aktiva Aktiva celkem Závazky vůči bankám Závazky vůči klientům (z toho na požádání do 7 dnů) Závazky z dluh. cenných papírů Ostatní pasiva Výnosy a výdaje příštích období Rezervy Pasiva celkem

Časová pásma podle z jytkové splatnosti Do 3 měsíců 3 -12 měsíců 1 - 5 let Nad 5 let 7139 0 0 0 2 244

850

990

2 989

208 032 19 107 (2 213) 805 552 237 879 13 155 312 260 (272 772) 41081 4 256 21 0 370 773

7 688

4 030

11245

37 043

45 023

34 892

2 087

5 763

7 198

47 670 922

55 806 1 862

56 324 0

4 765

5 517

739

462 0 0 366 6 515

9 091 0 0 0 16 470

0 0 0 0 739

Zdroj: Výroční zpráva Komerční banky, a.s. 2004.

59

Tabulka č. 11 odhaluje také příčinu vysoké hodnoty ukazatele č. 1 v pásmu zbytkové splatnosti nad 5 let, které ukazatel dosahoval právě u Komerční banky. Opět je zde patrná značná mezera likvidity mezi pohledávkami za klienty a závazky vůči klientům. V tomto případě se však jedná o mezeru opačnou, tedy kladnou, s převahou na straně pohledávek. Navíc jsou závazky vůči klientům jedinou položkou pasiv v daném pásmu. Z hlediska snižování rizika likvidity by bylo pro banku vhodné zvyšování podílu zdrojů se splatností nad 5 let nebo snižování pohledávek v tomto pásmu. To však není žádoucí z hlediska rentability banky. Proto banky neustále hledají co nejlepší kompromis mezi rizikem a výnosností, který závisí na individuálních podmínkách a charakteristikách každé banky. Vysoká mezera likvidity v určitém pásmu sice primárně představuje potenciální riziko, ale záleží i na dalších možnostech a schopnostech banky se s případným nedostatkem likvidity vyrovnávat.

Graf č. 3: Ukazatel analýzy likvidity rozvahy č. 2

Ukazatel č. 2 - podíl gapu na bilanční sumě banky

30 T 20 10 ^

0-

1 -10"O

° -20 -

°3

cI c ';»0

mim CM ° o

co

i

• HVB Bank


LO

N

^O^

_*:

• Komerční banka D Průměr menších bank

Q.

-30 -40 -50 J zbytková splatnost

Zdroj: Vlastní graf na základě tabulky č. 10.

Z grafů ukazatele č. 2 lze velmi dobře vyčíst již zmiňovanou převahu pasiv nad aktivy u všech bank v časovém pásmu zbytkové splatnosti do 3 měsíců, neboť ukazatel v tomto pásmu dosahuje záporných hodnot. Stejně tak je opět u všech bank dobře patrná převaha aktiv v pásmech zbytkové splatnosti nad 3 měsíce. V porovnání s poměrovým ukazatelem č. 1 se zde však již neprojevuje tak ostrý nesoulad v časovém pásmu nad 5 let u Komerční banky. Je to způsobeno jinou konstrukcí ukazatele, který se snaží řešit nesoulad splatností vzhledem k bilanční sumě banky. Důvodem takovéto konstrukce je snaha o co nej racionálnější srovnání závažnosti gapu, který se v závislosti na různé velikosti bank někdy pohybuje v řádově těžko srovnavatelných částkách.

60

Kumulovaným vykazováním hodnot ukazatele č. 2 byly získány hodnoty ukazatele č. 3, které zachycuje graf č. 4. Z grafu je patrná především skutečnost, že k vyrovnávání součtů aktiv a pasiv z pásem splatných do určité doby dochází u menších bank již v období zbytkové splatnosti do 5 let, zatímco u obou větších bank až po zahrnutí pásma následujícího. Graf průměrných hodnot za menší banky proto dosahuje hodnoty 0 dříve než grafy zachycující situaci Komerční banky a HVB Bank.

Graf č. 4: Ukazatel analýzy likvidity rozvahy č. 3

Ukazatel č. 3 - podíl kumulativního gapu na bilanční sumě banky

•HVB Bank •Komerční banka Průměr menších bank

zbytková splatnost

Zdroj: Vlastní graf na základě tabulky č. 10.

Shrnutí Při jednoduché analýze rizika likvidity rozvahy vybraných šesti bank jsem dospěla k následujícím závěrům: •

pro řízení likvidity je z uváděných pásem nejvýznamnější pásmo zbytkové splatnosti do 3 měsíců, ve kterém byly u sledovaných bank zjištěny největší nesoulady, kdy významně převažovala splatná pasiva nad aktivy,

•

naopak převaha aktiv nad pasivy byla u sledované skupiny menších bank nejzávažnější v pásmu od 1 do 5 let, zatímco u větších bank až v pásmu zbytkové splatnosti nad 5 let,

•

s rostoucí zbytkovou kumulativních

splatností

se u daných bank projevoval

trend

vyrovnávání

aktiv a pasiv, kdy však u skupiny menších bank došlo k významné­

mu přiblížení dříve než u Komerční banky a HVB Bank.

61

ZÁVĚR Riziko likvidity je jedním z mnoha rizik ovlivňujících bankovní podnikání. Tato rizika nepůsobí na banku jednotlivě, ale jako celá skupina, v rámci které dochází k vzájemnému prolínání a ovlivňování. Nelze jednoznačně net, které z rizik nejvíce ohrožuje bezproblémový chod banky. Přesto však můžeme riziko likvidity označit za jedno z nejzávažnějších, jelikož při narušení likvidity dochází k poruchám základní funkce banky, kterou je finanční zprostředkování. V takové situaci je omezena schopnost banky poskytovat úvěry a vyplácet vklady, což je součástí podstaty bankovní činnosti a tedy celé existence banky.

Část práce věnovaná specifikům obchodní banky přiblížila nutnost bankovní regulace a dohledu a byly v ní popsány jeho součásti včetně základních povinností bank zahrnujících i udržování přiměřenosti likvidity. Na obchodní banku je zde nahlíženo jako na akciovou společnost se specifickými funkcemi a povinnostmi, které jsou stanoveny zákonem o bankách. Charakteristika bankovních transakcí a produktů, zvláštnosti prostředí bankovního sektoru, významné funkce bank v tržních ekonomikách a měnová politika centrální banky byly použity jako argumenty ve prospěch existence regulace a dohledu. Stanovení pravidel k provozování bankovní činnosti, kontrola jejich dodržování a jejich vymáhání značnou měrou přispívá k udržování důležité stability bankovního sektoru a tím i celého ekonomického systému. Případná deregulace bankovnictví, kterou by jistě provázela efektivnější eliminace nekvalitních bank, by pro ekonomiku mohla mít dalekosáhlé negativní následky.

Na základě posouzení závažnosti základních cílů bankovního podnikání a jejich vzájemných vztahů byla v práci vyjádřena nutnost vyváženého udržování dostatečné likvidity, rentability a solventnosti banky. Cíl udržování dostatečné likvidity je však, z mého pohledu, označen za nejzávažnější podmínku činnosti bankovní instituce, jelikož i její krátkodobější nedostatek může vést k narušení podstaty činnosti banky. Největší rozpor cílů bankovního podnikání existuje ve vztahu mezi likviditou a rentabilitou banky. Vyplývá z něho nutnost udržování trvalého kompromisu. Banka by měla zajistit dosahování z dlouhodobého hlediska maximální rentability za podmínky udržování stálé likvidity.

Mezi likviditou a nesolventností existuje vztah vyplývající z jejich zařazení do systému finančních rizik. Jako součást komplexu finančních rizik působí i riziko likvidity na riziko nesolventnosti, tj. celkové kapitálové riziko, které je rizikem nedostatku kapitálu při případných projevech ostatních rizik. Z pohledu řízení likvidity je však významný i opačný vztah, kdy je dostatečné kapitálové vybavení banky tzv. nárazníkem při jejích likvidních problémech, tj. nedostatek likvidity je pokryt z vlastního kapitálu banky. Dodržování jeho dostatečné výše je řízeno pravidly kapitálové přiměřenosti, které jsou z důvodu těsné vazby zahrnuty do pravidel vztahujících se k likviditě. 62

Dalším rizikem zásadně ovlivňujícím likviditu je riziko úvěrové, a to v případech úplného nesplacení úvěrů i při zpoždění splátek. Dochází při tom ke ztrátě nebo zpoždění plánovaných přílivů peněžních toků, což likviditu banky ohrožuje. Proto jsou z hlediska likvidity důležitá také pravidla úvěrové angažovanosti a pravidla pro klasifikaci pohledávek, přestože jsou primárně součástí řízení rizika úvěrového.

Kromě vlivu ostatních rizik je složitost řízení rizika likvidity dána obtížností jeho měření. Volba metodiky měření závisí na každé konkrétní bance. Zásadní roli zde hraje vhodnost zvolené metodiky pro danou banku. Ať už si banka zvolí koncepci založenou na stavových veličinách, na cash flow nebo použije obě metody, vždy je rozhodující spíše vhodné zvolení ukazatelů nebo zařazení jednotlivých instrumentů do časových pásem a schopnost banky interpretovat změřené výsledky z hlediska jejich dopadu na likviditu. Neexistují totiž obecně platné limity používaných ukazatelů likvidity a banka si musí sama stanovit jejich hodnoty adekvátně své situaci v závislosti na zvolené strategii řízení likvidity.

Jelikož podstata likvidity vyplývá ze souladu aktiv a pasiv banky z hlediska jejich zbytkové doby splatnosti, je základem řízení likvidity řízení struktury bankovní bilance. Banka musí vhodně sladit množství aktiv a pasiv, která budou splatná v určitých časových pásmech a zároveň musí neustále udržovat přiměřenou výši hotovosti a vysoce likvidních aktiv. Banka by měla mít dostatek likvidních prostředků, aby byla schopná v každém okamžiku uhradit své závazky vůči klientům, ale také zabezpečit bezhotovostní platební styk. Musí proto udržovat dostatek prostředků na účtu mezibankovního platebního styku u CNB. Kromě zohledňování likvidních vlastností jednotlivých položek bilance je v této oblasti bankovního managementu rozhodující přistupovat k celému procesu komplexně, tj. řídit bankovní rozvahu jako celek a to nejen z pohledu likvidity. Vedle těsného provázání řízení aktivní a pasivní strany bilance musí docházet ke sladění regulace celého systému rizik a jednotlivých cílů bankovního podnikání. Zda se konkrétní banka přikloní spíše k defenzivní nebo ofenzivní strategii řízení likvidity, to závisí na podmínkách, kterým je vystavena na trhu především z pohledu možnosti získávání zdrojů.

Základní rámec způsobu řízení likvidity stanovuje ve svých opatřeních CNB. Klade na banky určité požadavky ve smyslu stanovení obecných standardů pro řízení likvidity. Banka především musí mít pro ni vhodnou strategii řízení likvidity včetně scénářů, využívat adekvátní metody a postupy, mít k tomuto účelu vhodný informační systém, řídit riziko likvidity v jednotlivých hlavních měnách a být připravena i na řešení likvidní krize pomocí pohotovostního plánu. Jednotlivé banky si v souladu s těmito základními požadavky vytváří individuální propracovanější systém řízení likvidity. Hlášení o likviditě podávají banky CNB prostřednictvím přehledů zbytkové splatnosti aktiv a pasiv, nebo CNB získá přehled o denní likviditě sledováním zůstatků bank na účtech mezibankovního platebního styku. 63

Do oblasti pravidel pro řízení likvidity jsem zahrnula další pravidla, která s likviditou úzce souvisí. Jde o pravidla kapitálové přiměřenosti, úvěrové angažovanosti, pravidla pro klasifikaci pohledávek, pravidla tvorby povinných minimálních rezerv, systém povinného pojištění vkladů a postavení centrální banky jako věřitele poslední instance. Jejich základní principy a obsah pomáhají pochopit proces řízení likvidity banky jako složitý systém zasahující do mnoha oblastí bankovního managementu a prolínající se s řízením ostatních rizik. Celá oblast řízení bankovních rizik navíc podléhá neustálému trendu zdokonalování. Dokladem je vývoj pravidel kapitálové přiměřenosti, kterým se zabývá Basilejský výbor pro bankovní dohled a je také zapracováván do direktiv Evropské unie. Cílem nejnovějších pravidel, tzv. Basel II, je zvýšit bezpečnost a stabilitu finančního systému především prostřednictvím větší komplexnosti a flexibility možností pro měření podstupovaných rizik a také novým zahrnutím operačního rizika do tohoto systému. Výsledkem by měla být dostatečná kapitálová vybavenost odpovídající co nejlépe potřebám konkrétní banky a schopná pokrýt její ztráty způsobené případným projevem podstupovaných rizik, tedy i rizika likvidity.

Poslední část práce věnovaná analýze rizika likvidity rozvahy šesti vybraných bank (HVB Bank, Komerční banka, Citibank, Živnostenská banka, Volksbank, PPF Banka) ukázala u těchto bank některé společné znaky v nesouladu splatností aktiv a pasiv. K analýze byly využity především ukazatele gapu a kumulativního gapu, které byly posuzovány s ohledem na velikost bilanční sumy jednotlivých bank. Z časových pásem stanovených pro řízení likvidity rozvahy banky se ukázalo jako nejvýznamnější pásmo zbytkové splatnosti do 3 měsíců. V tomto pásmu byly zjištěny největší nesoulady, kdy významně převažovala splatná pasiva nad aktivy. Detailnějším rozborem bilance Komerční banky, tj. jednotlivých položek podle zbytkové splatnosti, byla zjištěna zásadní příčina tohoto nesouladu. Spočívá ve značné negativní mezeře likvidity mezi pohledávkami za klienty a závazky vůči klientům. S rostoucí zbytkovou splatností se pak projevoval trend vyrovnávání kumulativních aktiv a pasiv. U Komerční banky a HVB Bank byl však tento trend pomalejší než u skupiny ostatních „menších bank".

Jelikož přesná metodika ukazatelů likvidity a jejich stanovené limity jsou předmětem bankovního tajemství každé banky a banky je sdělují pouze CNB, není možné získat podrobné informace z této oblasti. Analýza likvidity rozvahy vybraných bank byla provedena na základě informací zveřejněných ve výročních zprávách bank z roku 2004. Bylo zde uváděno rozdělení položek bilance bank do časových pásem podle zbytkových splatností. Jednotlivé ukazatele pak byly stanoveny a vypočteny na základě mého vlastního úsudku o jejich vypovídací schopnosti.

64

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

SEZNAM TABULEK: Tabulka č. 1: Možný způsob rozdělení aktiv a pasiv banky do systému časových košů

25

Tabulka č. 2: Základní schéma tvorby plánovaného výkazu cashflow

27

Tabulka č. 3: Základní struktura rozvahy banky

28

Tabulka č. 4: Přehled řízení aktiv

31

Tabulka č. 5: Ukazatele likvidity bankovního sektoru

42

Tabulka č. 6: Vývoj kapitálové přiměřenosti bankovního sektoru

46

Tabulka č. 7: Vývoj klasifikovaných úvěrů v bankovním sektoru

51

Tabulka č. 9: Zbytková splatnost aktiv a pasiv vybraných bank

56

Tabulka č. 10: Ukazatele nesouladu zbytkové splatnosti aktiv a pasiv vybraných bank

58

Tabulka č. 11: Zbytková splatnost vybraných položek bilance Komerční banky

59

SEZNAM GRAFŮ: Graf č. 1: Vývoj kapitálové přiměřenosti bankovního sektoru

46

Graf č. 2: Vývoj klasifikovaných úvěrů v bankovním sektoru

52

Graf č. 3: Ukazatel analýzy likvidity rozvahy č. 2

60

Graf č. 4: Ukazatel analýzy likvidity rozvahy č. 3

61

65

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ Monografie a články: BARTOŠEK, K., FELSBERGOVA, D., JAROŠ, P. Bankovnictví v České republice. 3. přeprac. vyd. Praha: Bankovní institut, 1998. 353 s. CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2002. 271 s. ISBN 80-86119-54-8. DVORAK, P. Bankovnictví. 3. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998. 341 s. ISBN 80-7079-585-9. JÍLEK, J. Finanční rizika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2000. 640 s. ISBN 80-7169-579-3. LAUŠMANOVÁ, M. Basel II: přípravy v bankách vrcholí - Co je za námi a co ještě před námi, aneb poučení z „basilejského vývoje". Bankovnictví, 2006, roč. 14 (42), č. 2, s. 18-20. LÉR, L. Regulace činnosti bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1997. 157 s. MACHALA, K. Banky a úvěry. Bankovnictví, 2005, roč. 13 (41), č. 10, s. 8-9. PÁNEK, D. Bankovní regulace a dohled, l.vyd. Brno: Ekonomicko-správní fakulta MU, 2005. 58 s. ISBN 80-210-3660-5. PÁNEK, D. Bankovní služby, l.vyd. Brno: Ekonomicko-správní fakulta MU, 2001. 70 s. ISBN 80-210-2691-X. PETRJÁNOŠOVÁ, B. Bankovní management, l.vyd. Brno: Ekonomicko-správní fakulta MU, 1996. 146 s. ISBN 80-210-1471-7. PETRJÁNOŠOVÁ, B. Bankovní management - Distanční studijní opora, l.vyd. Brno: Ekonomickosprávní fakulta MU, 2004. 132 s. ISBN 80-210-3481-5. PETRMAN, M. Využití růstu a sledování rizik - Výhled globálního bankovního sektoru na nejbližší období. Bankovnictví, 2005, roč. 13 (41), č. 5, s. 12-15. POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. aktualiz. a rozšiř, vyd. Praha: Ekopress, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4. REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. 2. rozšiř, vyd. Praha: Management Press, 2001. 782 s. ISBN 80-7261-051-1.

66

REVENDA, Z. a kolektiv. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. dopl. vyd. Praha: Management Press, 2005. 627 s. ISBN 80-7261-132-1. SEKERKA, B. Banky a bankovní produkty. 1. vyd. Praha: Miroslav Háša Profess, 1997. 532 s. ISBN 80-85235-51-X SEDOVA, J. Právní základy bankovnictví České republiky. 1. vyd. Brno: Ekonomicko-správní fakulta MU, 2001. 119 s. ISBN 80-210-2732-0. VELEK, J. Základní údaje o českém bankovnictví. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 2000. 58 s. ISBN 80-7265-034-3. ZIEGLER, K., ZALMAN, L. a kolektiv. Finanční řízení bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1997. 341 s. ISBN 80-902243-1-8.

Zákony, opatření a vyhlášky: • Zákon č. 21/1992 Sb. ze dne 20. prosince 1992, o bankách, ve znění pozdějších úprav • Zákon č. 6/1993 Sb. ze dne 17. prosince 1991, o České národní bance, ve znění pozdějších úprav •

Opatření ČNB č. 2 ze dne 27. dubna 2001 o standardech řízení likvidity bank

•

Opatření CNB č. 2 ze dne 3. července 2002 o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálním základě

•

Opatření CNB č. 9/2002 Vest. CNB, kterým se stanoví pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv, ve znění pozdějších úprav

•

Opatření české národní banky č. 2/2003 Vest. CNB, kterým se stanoví minimální výše likvidních prostředků a podmínky tvorby povinných minimálních rezerv, ve znění pozdějších úprav

•

Opatření CNB č. 2 ze dne 3. února 2004 k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky

•

Opatření České národní banky č. 7 ze dne 9. prosince 2004, kterým se stanoví předkládání výkazů bankami a pobočkami zahraničních bank České národní bance

• Vyhláška č. 333 ČNB ze dne 3. července 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě • Vyhláška MF ČR č. 501/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou bankami a jinými finančními institucemi, ve znění pozdějších předpisů • Úřední sdělení České národní banky ze dne 11. srpna 2004 k opatření České národní banky č. 2/2003 Vest. ČNB, kterým se stanoví minimální výše likvidních prostředků a podmínky tvorby

67

povinných minimálních rezerv, ve znění opatření České národní banky č. 3/2004 Vest. ČNB a opatření České národní banky č. 4/2004 Vest. ČNB

Materiály ČNB : (dostupné na WWW: ) Bankovní dohled 2004 Česká národní banka 1993 - 2003 Zpráva o finanční stabilitě 2004 Přístup k implementaci nových pravidel o kapitálových požadavcích úvěrových institucí a obchodníků s cennými papíry: Základní charakteristika nových pravidel vypracovaných Basilejským výborem pro bankovní dohled tzv. Basel II Přístup ES k implementaci nových pravidel Přístup ČNB k implementaci nových pravidel

Webové stránky: Citibank: Česká národní banka: Finance.cz (finanční server): HVB Bank: Komerční banka: Ministerstvo financí ČR: PPF Banka: Volksbank: Živnostenská banka:

Výroční zprávy bank: Výroční zpráva Citibank, a.s. 2004 Výroční zpráva UVB Bank , a.s. 2004 Výroční zpráva Komerční banky, a.s. 2004 Výroční zpráva PPF Banky, a.s. 2004 Výroční zpráva Volksbank, a.s. 2004 Výroční zpráva Živnostenské banky, a.s. 2004 68

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Přehled skutečné zbytkové splatnosti aktiv a pasiv -jeho základní charakteristika a obsahová náplň

Příloha č. 2: Rizikové váhy jednotlivých druhů aktiv

Příloha č. 3: Konverzní faktory podrozvahových aktiv Příloha č. 4: Kvalita úvěrového portfolia bankovního systému

Příloha č. 5: Kalendář jednotlivých udržovacích období včetně příslušného výkazu pro výpočet povinných minimálních rezerv pro období do počátku roku 2006

69

Příloha č. 1: Přehled skutečné zbytkové splatnosti aktiv a pasiv - jeho základní charakteristika a obsahová náplň - podle přílohy č. 4 Opatření České národní banky č. 7 ze dne 9. prosince 2004, kterým se stanoví předkládání výkazů bankami a pobočkami zahraničních bank České národní bance (opatření k výkaznictví pro banky platné pro rok 2005)

ZSKUJHI

POPIS DATOVÉHO SOUBORU |

EĎdi DISIFE10

Kkronymi BD (ČHB) 1-12

Název i Přehled skuteíné zbytkově spLatiiosti aktiv a pasiv Char aktéristlka• HLäÖení ke aLedovení a analýze Likvidity bank. Podáva pieh Led o skutečné zbytkově dobe apLatnoatl hlavních agregovaných položek aktiv a paalv v člatě hodnote a vybraných dílcích položek rozvahových 1 podrozvahových aktiv a paalv (zejména úvěrů, cenných papírů, vkladů a záruk) v č latě hodnote a v členení za všechny meny, Kl a CM. KLaslflkovaně (aledované a ohrožené) pohledávky (úvery) nejaou podle doby aplatnoatl členěny. Přehled je doplněn netto rozvahovou pozicí (tj. rozdílem vyae aktiv a paalv) v Jednotlivých Intervalech zbytkově splatnosti. Skutečná doba aplatnoatl predstavuje lhůtu počínající aledovaným okamžikem (dnem aeatavení výkazu) a končící okamžikem (zpravidla dnem) smluvně atanoveně splatnosti. Tato lhůta se vztahuje k reálným kalendářním dnům, týdnům, měsícům nebo rokům bez ohledu na bankou uplatňovanou konvenci (napi. 1D/36D) pro úročení pohledávek a závazků, účetní operace a J .

Části datového souboru i Části 1 - Rozvahová aktiva podle skutečné splatnosti Přirazené datové oblasti i Poradí Kód Název 1 DI51D_D1 Hozvahová aktiva celkem Část: 2 - Rozvahová pasiva podle skutečné splatnosti Přiřazené datové oblasti i Poradí Eód Název 1 DI51D_D4 li ivah vá pasiva v :::.'.-..:: i::'.-.. :. DI>: 10 0Hozvahová pasiva vybraná

:.:•::'.

Části 3 - Rozvahová pozice podle skutečné splatnosti Přiřazené datové oblasti i Pořadí Eód Název DISLD_ Rozvahová pozice Části <J - Podrozvahová aktiva a pasiva podle skutečně splatnosti Přiřazené datové oblasti i Pořadí Eód Název 1 DI51D_DT Podrozvahová aktiva a pasiva vybraná

I VECHY QBSfiH DATOVÝCH OBLASTI V DATvYEM SOUBORU | Datový soubor: DISIFE1Ü Akronym• BD (ČUB) 1-12 Název: P±ehled skutečně zbytkově splatnosti aktiv a pasiv Datová oblast: DIS10 01 Název i Rozvahová aktiva celkem Charakiteri štika i Přehled rozvahových aktiv v čisté hodnote celkem (bez rozdelení do časových koSů) , standarduich a port foliové posuzovaných aktiv (rozdělených do časových kosů) a sledovaných a ohrožených aktiv (bez rozděleni do časových kosů.) . Výaet informarnich Eod ABO022 3 ABDa a a 2_a a 1 AEDOlíí ABDOlSt S.BD0195 fl.BDC1212

&BD0 2 n ÄBDÜ213 ABD0 214 &BD0 215 ÄBDÜ216 Ä.ED02 00 aBD02ai S.BD02aa flHnaaaa aBDa2ü4 HBDa2a5

prvků v datově oblasti t Název Aktiva celkem ••Pokladní hotovost a vklady u centrálních hank Cenná papíry přijímané centrálními bankami k refinancování Pohledávky za centrálními bankami Pohledávky za jinými bankami Pohledávky za klienty

Pohledávky za klienty aplatné na požádání Pohledávky za klienty krátkodobé Pohledávky za klienty střednědobé Pohledávky za klienty dlouhodobé Jiné pohledávky za klienty Cenné papíry k obchodování Cenné papíry k prodeji Cenné papíry držené do splatnosti účasti celkem Fixní aktiva Ostatní aktiva v ana líze llkvldltv bank

Vyiet dimenzionälnicli parametrů datově oblasti t Eód Název Hodnota Fa a19 Struktura aledcvaných men Koruna teska, cizí měny celkem, všechny mĚny PQQ62 SkutefinJ zbytková doba splatnosti Souhrn za zbytkovou splatnost aktiv a pasiv PO 092 Kategorie úvěru a pohledávky na Rozvahová aktiva konci sledovaného období

Datová oblasti DISlO_Ů4 Název i Rozvahová pasiva v základním členěni Char aktéri etika. • Píehled o skutečné zbytkové splatnosti hlavních agregovaných položek rozvahových pasiv. Výůet informačních prvků v datové oblasti i Eód 11 j s-?-" PECO 110 PBD0139 PBDOiaa PBCaan_aai PEDOlí" PBD0106 PBD0136

Pasiva celkem Závazky vůči centrálním bankám Závazky vůči Jiným bankám * Závazky vůči klientům Závazky z cennvch papírů Základní kapitál Ostatní pasiva v analýze likvidity bank

Výůet dimenzionálnich parametrů datově oblasti • Eód Název Hodnota Struktura sledovaných měn Koruna Seská, cizí měny celkem, PÜÜ19 všechny mĚny

Datový soubor i DIS3ľElO

akronym: BD (ČHB) i-i2

Datová oblasti DIS10_04 Vyůet dimenzionálnich parametrů datově oblasti i Kód Název Hodnota Skutečná zbytková doba splatnosti Souhrn za zbytkovou splatnost aktiv a pasiv

Datová oblasti DIS10_05 Häzevi Rozvahová pasiva vybráni Charaktéři štika• Piehled o akuteuné zbytkové aplatnoati vybraných rozvahových paalv v podrobné]a im členění. Výäat informaetnich. prvků v datově oblasti i Ečd náz-?y PEDOlil Ost.závazky vůči 1.bank.a klient.bez mozn.predc.výběru celk. PBD0142 Ostatní závazky vůči 3Iným bankára bez mnzn.pŕedčas.výběru PBDailS Ost.závazky vůči práv.osob. (J.nez b.) bez moan.predčas.výb . PEDCUii Ostatní závazky vúčl fyz.osobám bez raozn. piedčas.výběru PBD0145 Ost.závazky vůči J. b.a klientům, s mnäností pŕedč.výb.celkem PBDailS Ostatní závazky vůči Jiným bankára sraoänostípŕedčas.výběru PBDaii"? Ost.závazky vůči práv.osob. (J . neä b.J s možností pŕedč.výb. PBDaiia Ostatní závazky vůči f yz. osobám s možností píedčas. výběru PEDOlií Závazky vůči 1. bankám a klientům splatné na požádání celkem PED0150 Závazky vůči Jiným bankám splatné na požádání PBD0151 Závazky vůči práv.osobám (J . než banky) splatné na požádání PED01S2 Závazky vůči fyzickým osobám splatné na požádání Výaet dimenzionálnich parametrů datově oblasti 1 Kód Název Hodnota Pud 19 Struktura sledovaných men Koruna česká, cizí meny celkem, všechny meny paaS2 Skuterna zbytková doba splatnosti Souhrn za zbytkovou splatnost aktiv a pasiv

Datová oblasti DIS10_06 Häzevi Eozváhová pozice Charaktéři štika• Hetto rozvahová pozice, tJ. rozdíl výfie aktiv a paalv v Jednotlivých Intervalech podle skutečné doby splatnosti. Výůet informaetnich. prvků v datové oblasti 1 EÓd IIJI-?v PJED3552 netto rozvahová pozice EBDQ553 Kumulativní netto rozvahová pozice Výčet dunenzlonäLaich parametrů datové oblasti 1 Ečd Název Hodno t a Pudle Struktura sledovaných men Koruna ceska, cizí meny celkem, väechny meny PO062 skutečna zbytková doba splatnosti Zbytková splatnost DISIa_a6r aktiv a pasiv DISll_u6

Datový soubor 1 DISIFE1Ü

Akronym: BD (ČHB) 1-12

Datová oblast: DISlO 07 Název 1 Podrozvahová aktiva a pasiva vybraná Charaktéři štika: Vybraná pcdrozvahovä aktiva a paalva podle skutečné zbytkové doby aplatnoati. Výůet informadnich Kód EPDia55 EPD1Ü5E EPDlu5"T EPD1U59

prvků v datově oblasti 1 Házev Sjednané dosud nevypořádané nákupy CP Sjednané dosud nevypořádané prodeje CP Poskytnuté píísllby a záruky Prijaté pŕísllby a záruky

Výůet dimenzionálnich parametrů datové oblasti 1 Ečd Název Hodnota PaaIS struktura sledovaných men Koruna Česká, cizí meny celkem, všechny měny PO0S2 Skutečné zbytková doba splatnosti Souhrn za zbytkovou splatnost aktiv a pasiv

Příloha č. 2: Rizikové váhy jednotlivých druhů aktiv - podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 333 CNB ze dne 3. července 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě

Riziková váha

Druh rozvahového aktiva

0

1. pokladní hodnoty, 2. pohledávky za centrálními vládami států zóny A, popřípadě přímo za těmito státy, včetně pohledávek, které jsou těmito vládami, popřípadě státy zaručeny, například pohledávky a) pojištěné Exportní garanční a pojišťovací společností, a.s., podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, nebo pojištěné jinou osobou, pokud rizikovou váhu 0 přiznává pojištění poskytovanému touto osobou příslušný zahraniční orgán bankovního dohledu, b) za Českou exportní bankou, a.s., které jsou zaručeny zárukou státu podle § 8 odst.l písm. b) zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, c) za Fondem národního majetku, které jsou zaručeny zárukou státu podle § 24 odst. 2 zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona č. 120/1995 Sb., d) za Českou konsolidační agenturou, 3. pohledávky za Evropskými společenstvími, 4. pohledávky za centrálními bankami států zóny A, 5. pohledávky za centrálními vládami států zóny B denominované a splácené v národní měně daného státu, pokud nedošlo k restrukturalizaci dluhu daného státu, 6. pohledávky za centrálními bankami států zóny B denominované a splácené v národní měně daného státu, pokud nedošlo k restrukturalizaci dluhu daného státu , 7. reálné hodnoty derivátů, 8. aktiva, která jsou odečitatelnou položkou podle § 12, 9. pohledávky zajištěné zástavním právem k dluhopisům, vkladním listům a penězům podle § 15 odst. 1 písm. b) bod 2, 10. pohledávky za vládami územních celků států zóny A a za orgány územní samosprávy států zóny A, pokud těmto vládám a orgánům přiznává rizikovou váhu 0 příslušný zahraniční orgán bankovního dohledu a tuto skutečnost oznámil Evropské komisi,

0,20

1. pohledávky za bankami se sídlem ve státech zóny A kromě pohledávek, které jsou součástí kapitálových investic odečítaných podle § 12 a kromě pohledávek, kterým přísluší riziková váha 1,00, 2. pohledávky za bankami se sídlem ve státech zóny B s původní splatností nejvýše jeden rok kromě pohledávek, kterým přísluší riziková váha 1,00, 3. pohledávky za mezinárodními finančními institucemi, 4. pohledávky za vládami územních celků států zóny A, kterým nepřísluší riziková váha 0, 5. pohledávky za orgány územní samosprávy států zóny A, kterým nepřísluší riziková váha 0 6. pohledávky za vládou podporovanými institucemi (§ 2), 7. pohledávky za obchodníky s cennými papíry se sídlem ve státech zóny A kromě pohledávek, které jsou součástí kapitálových investic odečítaných podle § 12, a kromě pohledávek, kterým přísluší riziková váha 1,00, 8. pohledávky za uznanými clearingovými centry a burzami se sídlem ve státech zóny A, 9. finanční nástroje v procesu inkasa,

0,50

1. pohledávky zajištěné zástavním právem k nemovitostem podle § 15 odst. 1 písm. e) bod 1, 2. pohledávky z cenných papírů podle § 15 odst. 1 písm. e) bod 2,

Všechna ostatní aktiva, která nejsou uvedena výše, zejména 1. kapitálové investice do bank a finančních institucí, které nejsou odečitatelnou položkou podle § 12, 2. kapitálové investice do právnických osob kromě bank a finančních institucí, 3. pohledávky za bankami se sídlem ve státech zóny A a obchodníky s cennými papíry se sídlem ve státech zóny A, u kterých byl prohlášen konkurz nebo byla odebrána licence nebo bylo povoleno vyrovnání nebo jsou v likvidaci nebo u kterých byla zavedena nucená správa. To neplatí v případě pohledávek, které jsou odečitatelnou položkou podle § 12; 4. pohledávky za právnickými osobami kromě bank a obchodníků s cennými papíry, kromě pohledávek odečítaných podle § 12, a pohledávky za fyzickými osobami, 5. pohledávky za centrálními vládami států zóny B, kterým nepřísluší riziková váha 0, a za institucemi podporovanými centrálními vládami států zóny B, 6. pohledávky za centrálními bankami států zóny B, kterým nepřísluší riziková váha 0, 7. pohledávky za vládami územních celků států zóny B a za orgány územní samosprávy států zóny B, 8. pohledávky za bankami se sídlem ve státech zóny B s původní splatností nejvýše jeden rok, u kterých byla zavedena nucená správa, prohlášen konkurz nebo povoleno vyrovnání nebo j sou v likvidaci, 9. pohledávky za bankami se sídlem ve státech zóny B s původní splatností delší než jeden rok, které nejsou odečitatelnou položkou podle § 12, 10. nesplacená část emise akcií vč. emisního ážia emitovaných členy regulovaného konsolidačního celku, 11. pohledávky za právnickými osobami - finančními institucemi, kterým nepřísluší riziková váha 0,2 12. hmotný majetek.

1,00

Podle §2, odst. 2, písm. g) a h) se pro účely vyhlášky č. 333/2002 Sb. rozumí: zónou A všechny členské státy Evropského ekonomického prostoru (EEA) a všechny ostatní země, které jsou řádnými členy OECD a země, které uzavřely s Mezinárodním měnovým fondem úvěrovou dohodu v rámci tzv. General Arrangements to Borrow (GAB). K červnu 2002 se jednalo o tyto státy: Austrálie, Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Island, Japonsko, Kanada, Korea, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Maďarsko, Mexiko, Německo, Nizozemí, Norsko, Nový Zéland, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Saudská Arábie, Slovenská republika, Spojené království, Spojené státy americké, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko. Země, která restrukturalizovala nebo požádala o restrukturalizaci svého státního vnějšího dluhu, se po dobu následujících pěti let do zóny A nezahrnuje; •

zónou B všechny země, které nejsou zahrnuty do zóny A.

Příloha č. 3: Konverzní faktory podrozvahových aktiv - podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 333 CNB ze dne 3. července 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě

Konverzní faktor 0 0,20

Vybrané podrozvahové aktivum poskytnuté odvolatelné úvěrové přísliby včetně příslibů k uložení vkladu, s původní splatností do jednoho roku včetně, odvolatelné bezpodmínečně, kdykoliv a bez výpovědní lhůty, poskytnuté záruky z otevření a potvrzení neodvolatelných dokumentárních akreditivů, u nichž byla uzavřena zástavní smlouva k obchodovaným komoditám,

0,50

1. poskytnuté úvěrové přísliby včetně příslibů k uložení vkladu, kterým nepřísluší konverzní faktor 0, 2. poskytnuté neplatební záruky včetně neodvolatelných záložních akreditivů (standby letter of credit), 3. poskytnuté záruky z otevření a potvrzení neodvolatelných dokumentárních akreditivů, kterým nepřísluší konverzní faktor 0,20, 4. poskytnuté přísliby bankovních záruk,

1,00

1. poskytnuté platební záruky včetně neodvolatelných záložních akreditivů (standby letter of credit) a pevných termínových operací s úvěrovými nástroji, které jsou podle účetních postupů považovány za poskytnuté záruky, 2. poskytnuté záruky z prodaných směnek, 3. poskytnutá směnečná rukojemství, 4. poskytnutá přijetí směnek, 5. pohledávky z vkladů a úvěrů z pevných termínových operací a delta ekvivalenty pohledávek z vkladů a úvěrů opcí, pohledávky na dluhopisy, směnky a akcie z pevných termínových operací a delta ekvivalenty pohledávek na dluhopisy, směnky a akcie z opcí.

Příloha č. 4: Kvalita úvěrového portfolia bankovního systému 31.12. 2001

31.12. 2002

31.12. 2003

2005

31.12. 2004

31.03. Kvalita úvěrového portfolia (úvěry hodnocené jednotlivě) Klasifikované úvěry celkem v mil. Kč v tom: sledované nestandardní pochybné ztrátové Podíl klasifikovaných úvěrů na úvěrech celkem v % Ohrožené úvěry celkem v mil. Kč Podíl ohrožených úvěrů na úvěrech celkem v % Vážená klasifikace celkem v mil. Kč Podíl vážené klasifikace na úvěrech celkem v % Rezervy a opravné položky v mil. Kč Krytí vážené klasifikace rezervami a opravnými položkami v %

Zdroj:

ČNB,

Vybrané

ukazatele

30.06.

30.09.

199 285

147 102

114 009

118 826

125 448

126 327

131 116

71091 31 859 29 447 66 889

71332 27 515 11689 36 566

64 400 19 298 6 913 23 398

74 320 19 344 5 306 19 857

77 954 21777 5 558 20 159

78 842 21 164 5 627 20 695

84 027 18 738 7 121 21231

20,79

15,78

11,15

10,84

12,77

12,34

12,27

128 194

75 770

49 608

44 506

47 494

47 485

47 090

13,37

8,13

4,85

4,06

4,83

4,64

4,41

91 538

51480

32 299

27 913

29 008

29 648

30 458

9,55

5,52

3,16

2,55

2,95

2,90

2,85

77 283

58 689

38 039

30 877

28 842

29 065

29 483

84,43

114,00

117,77

110,62

99,43

98,03

96,80

obezřetného podnikání

bank,

dostupné

na

WWW:

.

Poznámky a vysvětlivky k tabulce: •

• •

•

údaje o klasifikaci úvěrů zahrnují pouze úvěry hodnocené jednotlivě, tj. nejsou zahrnuty malé úvěry hodnocené portfohovým způsobem, které však tvoří méně než 0,5 % celkového objemu úvěrů, objem klasifikovaných úvěrů je uváděn v hrubé hodnotě, tj. bez zohlednění opravných položek, vážená klasifikace vyjadřuje výši rizika ve vazbě na jednotlivé typy klasifikovaných úvěrů; do roku 2002 včetně je součtem 5 % objemu sledovaných úvěrů, 20 % nestandardních úvěrů, 50 % pochybných úvěrů a 100 % ztrátových úvěrů. Od roku 2003 představuje vážená klasifikace 1 % sledovaných pohledávek, 20 % nestandardních pohledávek, 50 % pochybných pohledávek a 100 % ztrátových pohledávek. Pokud banky toto procento považují za nedostatečné, mohou pro propočet vážené klasifikace použít rozpětí koeficientů maximálně na hranici další kategorie, krytí vážené klasifikace rezervami a opravnými položkami vyjadřuje, jaká část vážené klasifikace je pokryta rezervami a opravnými položkami, tj. nebere v úvahu případné zajištění klasifikovaných úvěrů.

Příloha č. 5:

Kalendář jednotlivých udržovacích období včetně příslušného výkazu

pro výpočet povinných minimálních rezerv pro období do počátku roku 2006

Udržovací období povinných minimálních rezerv od 05.08.2004 do 01.09.2004 od 02.09.2004 do 06.10.2004 od 07. 10. 2004 do 03. 11.2004 od 04. 11. 2004 do 01. 12.2004 od 02.12.2004 do 05.01.2005 od 06.01.2005 do 02.02.2005 od 03.02.2005 do 02.03.2005 od 03.03.2005 do 06.04.2005 od 07. 04. 2005 do 04. 05.2005 od 05.05.2005 do 01.06.2005 od 02.06.2005 do 06.07.2005 od 07.07.2005 do 03.08.2005 od 04.08.2005 do 31.08.2005 od 01. 09. 2005 do 05. 10.2005 od 06. 10. 2005 do 02. 11.2005 od 03. 11. 2005 do 30. 11.2005 od 01. 12. 2005 do 04. 01.2006

Výkaz (bilance aktiv a pasiv) pro výpočet povinných minimálních rezerv 30. 06. 2004 31.07.2004 31.08.2004 30. 09. 2004 31. 10.2004 30. 11.2004 31. 12.2004 31.01.2005 28.02.2005 31.03.2005 30.04.2005 31.05.2005 30. 06. 2005 31.07.2005 31.08.2005 30. 09. 2005 31. 10.2005

Zdroj: Úřední sděleni české národní banky ze dne 11. srpna 2004 k opatřeni České národní banky č. 2/2003 Vest. CNB, kterým se stanoví minimální výše likvidních prostředků a podmínky tvorby povinných minimálních rezerv, ve zněni opatřeni České národní banky č. 3/2004 Vest. ČNB a opatřeni České národní banky č. 4/2004 Vest. ČNB.