Masarykova univerzita
Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání
ANALÝZA ÚVĚROVÉHO PROCESU OBCHODNÍ BANKY Analysis of credit process of commercial banks Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Ing. Dalibor Pánek
Autor: Bc. Petra Červenková
Brno, duben 2006
Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce:
Bc. Petra Červenková
Analýza úvěrového procesu obchodní banky
Název v angličtině:
Analysis of credit process of commercial banks
Katedra:
Financí
Rok obhajoby:
2006
Vedoucí diplomové práce:
Ing. Dalibor Pánek
Anotace v češtině Tato diplomová práce se zabývá metodikou úvěrového procesu konkrétní banky vyskytující se na českém trhu se specifickým zaměřením na malé a střední podniky. Z důvodu žádosti zachování anonymity není tato banka jmenována. První část je věnována významu úvěrových obchodů pro banku, popsání rizik s úvěrovým obchodem spojených a právním aspektům ovlivňující bankovní chování při poskytování úvěrů. Druhá část pak konkrétně rozebírá úvěrový proces analyzované banky. Detailnímu popisu a zkoumání je podrobena především tzv. metoda scoringu, která se v posledních letech stává neoddělitelnou součástí úvěrových procedur ve většině bank. V závěru práce je zhodnocena kvalita úvěrového procesu dané banky a nástin možných kroků vedoucích k rychlejšímu vyhodnocení žádostí o úvěr.
Anotace v angličtině The aim of the thesis is to identify the credit process procedure of a particular commercial bank acting at the Czech bank market with a specific focus on small and medium enterprises. Due to request of being anonymous the bank is not named. The first part presents the meaning of credit operations for banks, describes the risks associated with a credit process and legal aspects which affect the way of banks behaviour over lending loans. The second part analyses the credit process of the mentioned bank above. The attention is especially dedicated to a method called scoring which has become an important part of every credit process in most banks over the last years. At the end of the thesis is sum-up the quality of the credit process of the analysed bank and there are also some suggestions which could make the credit process easier. Klíčová slova úvěr, úvěrový obchod, úvěrové riziko, úvěrové portfolio, úvěrový proces, aktivní obchody banky, scoring, klasifikované úvěry, úvěrová analýza Keywords loans, credit operations, credit risk, credit process, credit portfolio, active bank operations, scoring, classified loans, credit analysis
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Analýza úvěrového procesu obchodní banky“ vypracovala samostatně pod vedením pana Ing. Dalibora Pánka a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
V Brně dne 3. 4. 2006 _________________________________ vlastnoruční podpis autora
OBSAH ÚVOD 1
ÚVĚROVÝ OBCHOD A JEHO VÝZNAM PRO BANKU
1.1 Zásady úvěrových obchodů
8 11
12
1.2 Rizika spojená s úvěrovým obchodem
13
1.3 Vývoj českého bankovnictví v oblasti poskytování úvěrů
16
1.2.1 Úvěrové riziko 1.2.2 Ostatní rizika 1.2.3 Postavení úvěrového rizika mezi ostatními finančními riziky
2
REGULACE ÚVĚROVÝCH OBCHODŮ ANEB OMEZENÍ RIZIKA ZE STRANY STÁTU
2.1 Kapitálová přiměřenost 2.2 Basel II
2.2.1 Pilíř 1 - metody řízení rizik 2.2.2 Pilíř 2 - bankovní dohled 2.2.3 Pilíř 3 - transparentnost bank
13 13 16
20
22 24 25 27 27
2.3 Úvěrová angažovanost
28
2.5 Zásady klasifikace pohledávek
30
2.4 Pravidla řízení likvidity
28
3
BANKOVNÍ ÚVĚROVÉ REGISTRY
33
4
ORGANIZACE SCHVALOVÁNÍ ÚVĚRŮ V ANALYZOVANÉ BANCE PRO MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY
38
5
ÚVĚROVÝ PROCES ANALYZOVANÉ BANKY PRO MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY
41
5.1 Základní charakteristika úvěrového procesu
5.2 Fáze předselekce neboli akviziční období dle analyzované banky 5.2.1 Prvotní kontakt s klientem 5.2.2 Získání základních potřebných informací 5.2.3 Předběžné hodnocení klienta
41
43
43 44 45
5.3 Fáze scoring neboli hodnocení finančního a obchodního rizika
48
5.4 Úvěrový návrh
60
5.5 Rozhodnutí o žádosti
64
ZÁVĚR
67
SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A SCHÉMAT
70
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
71
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ
72
SEZNAM PŘÍLOH
75
5.3.1 Finanční zdroje pro scoring (nebo-li finanční analýza) 5.3.2 Nefinanční zdroje pro scoring 5.4.1 Zajištění úvěrových obchodů 5.4.2 Stanovení úrokové sazby
5.6 Monitoring
52 54 60 63
65
Úvod Vzhledem ke stále vysokému podílu úvěrů na bilanční sumě českého bankovního sektoru (v předešlém roce úvěry činily 41 % z celkové bilanční sumy), představuje úvěrové riziko nejvážnější hrozbu pro banky působící v České republice a úvěrové obchody tak zůstávají hlavním potenciálním zdrojem rizik a oblastí, v níž bankám vzniká většina jejich ztrát.
Riziko je přirozenou součástí veškerých lidských aktivit a riziková aktiva jsou tak v té či oné
míře odrazem těchto aktivit v bilancích bank. Vyšší riziko vždy provázelo možnost vyššího zisku a odpradávna existovali lidé, kteří byli nakloněni podstoupit větší riziko s vidinou
vyššího zisku, a naopak lidé, kteří dali přednost nižším výnosům, jen když nemuseli riskovat. Přesto se určitému procentu rizikových aktiv v bilancích nevyhne ani ten nejopatrnější člověk, podnik či banka - nikde na světě a v žádné době, i kdyby byl sebelepší ve svém oboru. Stačí
připomenout dvě stará přísloví ze dvou konců světa - české „I mistr tesař se utne“ nebo třeba japonské „I opice může spadnout ze stromu.“ A proto pro bankovní profesi často definovanou
jako rizikové povolání neznamená, že vyhraje ten, kdo podstoupí největší rizika, ale ten, kdo je bude nejlépe řídit.
V minulosti docházelo často k poskytování špatných úvěrů. Poskytování těchto později nesplácených úvěrů mělo své příčiny: v přechodu z plánované ekonomiky na ekonomiku tržní
a s tím spojenou privatizací, politickým tlakem na banky, aby poskytováním úvěrů rozhýbaly transformaci
ekonomiky,
v nedostatečné
kvalifikaci
úvěrových
pracovníků
a v nedopracovanosti systému poskytování úvěrů. Tyto příčiny byly dlouhou dobu opomíjeny
a přehlíženy. Přestože v posledních letech byl učiněn značný pokrok v této oblasti, oblasti
poskytování úvěrů, což je patrné z klesajícího podílu klasifikovaných úvěrů na celkově poskytnutých úvěrech (viz. graf č. 2 na str. 18 ), a to nejen ze strany bank samotných, ale
i ze strany regulačních autorit, prioritou českých bank stále zůstává řešení otázky kvality úvěrového portfolia spočívající v eliminaci ztrátových úvěrů a stabilizaci procedury zabezpečující zlepšení kvality rozhodovacího procesu.
V této souvislosti je třeba si uvědomit, že důležitější než zbavit se starých špatných úvěrů je prevence vzniku nových. A jak jinak je možné bránit se proti novým špatným úvěrům než zavedením kvalitního a dobře fungujícího úvěrového procesu? 8
Na teorii úvěrového procesu byla napsána již nespočetná řada publikací. Většina z nich
se však této problematiky dotýká pouze obecně jako jednoho tématu z celé řady tématických okruhů. Důvodem je široká rozmanitost používaných metod a postupů jednotlivými bankami a především neprostupnost této problematiky z důvodu zachování obchodního tajemství.
Zvědavost a osobní zájem pro získání více konkrétnějších informací byl podnětem
k vypracování předložené diplomové práce, která vychází z konkrétních metod a postupů (v rámci možností získaných informací) používaných bankou patřící k největším finančním
institucím českého bankovního sektoru. Z důvodu žádosti zachování anonymity zmiňovaná banka nebude jmenována.
Cílem práce je přiblížit a analyzovat konkrétní kroky úvěrového procesu v analyzované bance, a tak rozšířit obecné poznatky podložené literaturou o obchodní praxi. Zjistit, jaké
úvěrové standardy při posuzování žádostí o úvěry analyzovaná banka používá. Tato práce může také sloužit jako základní průvodce pro ty, kteří v budoucnu chtějí žádat o úvěr. Poskytne jim představu jak náročné získat úvěr může být a jak nejlépe se na banku připravit s cílem uspokojení svého požadavku.
Vzhledem k nerozebranosti trhu malých a středních podniků mezi bankami, a v souvislosti se vstupem ČR do EU, kdy se jich stále více zapojuje do mezinárodního obchodu, podíl
vlastního know-how ve výrobcích a službách roste, podniky se budou více orientovat na složitější produkty, investice do vlastních výrobních nemovitostí a kvalitních technologií
budou růst, může tento segment představovat pro banky výnosné oblasti. Z toho důvodu je ústřední pozornost věnována oblasti poskytování úvěrů podnikatelským subjektům – malým a středním podnikům (small and medium enterprises), které nikoliv neprávem jsou
označovány za motor národního hospodářství. Za malé a střední podniky jsou v analyzované
bance považovány ty, které vedou jednoduché nebo podvojné účetnictví s ročním obratem do 30 mil. Kč v daném roce.
Protože je úvěrový proces nesmírně složitá problematika, není ambicí této práce podrobně
rozebrat jednotlivé fáze procesu. Detailnímu popisu a zkoumání je podrobena ta část, která předchází poskytnutí úvěru, zejména pak metoda scoringu, která jakožto relativně nová
metoda posuzování schopnosti klienta splácet, se v posledních letech stává neoddělitelnou
9
součástí úvěrových procedur ve většině bank působících na českém trhu a která je „tabu“ pro mnohé z nás.
Práce je rozdělena do dvou částí. První teoretická část je věnována obecnému významu
úvěrových obchodů pro banku, jejich vývoji a popsání rizik s úvěrovým obchodem spojených. Pozornost je také věnována právním aspektům ovlivňující bankovní chování při poskytování
úvěrů a nakonec bankovním úvěrovým registrům, jako neoddělitelné součásti úvěrového procesu každé banky.
V druhé praktické části je pak konkrétně rozebírán úvěrový proces pro malé a střední
podniky. V kapitole „Organizace schvalování úvěrů v analyzované bance pro malé a střední
podniky“ je popsán proces schvalování. Poté následuje kapitola „Úvěrový proces analyzované
banky pro malé a střední podniky“ kde jsou analyzovány samotné metodické postupy analyzované banky.
Závěrem bych chtěla upozornit na skutečnost, že problematika rozebíraná v této práci je předmětem jistého utajení, spadá pod obchodní tajemství, know-how banky a proto získání relevantních informací není vůbec jednoduchou záležitostí.
Nemalou úlohu ve zpracování této práce hrály mimo jiné poznatky a údaje získané od pracovníků úvěrového úseku analyzované banky. Tímto všem za spolupráci velice děkuji.
10
1
Úvěrový obchod a jeho význam pro banku
Úvěrový obchod je s bankami působícími v České republice spojován nejčastěji. Banky se stále v malé míře orientují na obchody s cennými papíry (s výjimkou státních dluhopisů)
vzhledem k nedostatečně rozvinutému tuzemskému kapitálovému trhu. Pro mnohé z domácích bank tak stále zůstává trend klasických bankovních operací, to znamená
významný podíl úvěrové emise na straně aktiv a obdobně významná klientská depozita na straně pasiv. Ostatně samotná definice vyplývá přímo ze zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, který za banky považuje právnické osoby…, které a) přijímají vklady od veřejnosti, a
b) poskytují úvěry… (§ 1, odst. 1). O důležitosti úvěrů pro české banky se můžeme přesvědčit v příloze č. 1, kde vidíme, že celková emise úvěrů stále představuje trvale rozhodující část aktiv banky (v předešlém
roce úvěry činily 41 % z celkové bilanční sumy). Poskytování úvěrů tak patří mezi hlavní podnikatelské aktivity bank působících v České republice. Je tudíž nesporné, že úvěry
významným
způsobem
ovlivňují
hospodářský výsledek
banky
– zisky
z úroků
z poskytnutých úvěrů tvoří polovinu až téměř dvě třetiny celkového zisku banky (druhým významným přispěvatelem k celkovému zisku jsou poplatky) a určují tak více či méně její
budoucí vývoj. Připomeňme, že právě špatné úvěrové obchody byly hlavními příčinami
velkých problémů bank v první polovině 90. let, v době bankovní krize, kdy velká část bank zanikla z důvodu vysokého nárůstu málo bonitních aktiv – především špatných úvěrů, ať již byly
vyvolány
neschopností
managementu,
či nedostatečnou obezřetností bank.
úmyslným
majetkovým
tunelováním,
Kvalita úvěrového portfolia banky má též vliv na výši tvorby opravných položek a rezerv, což výrazně limituje její možnosti při poskytování úvěrů a případný zisk. Čím horší kvalitu
úvěrového portfolia banka má, tím vyšší musí tvořit opravné položky. Dochází tak
ke snížení zisku, který by jinak mohla použít k vyplacení dividend nebo k posílení svého kapitálu a tak si vylepšit rating a posílit potenciál pro další obchody. Povinnost tvorby
opravných položek a rezerv stanovuje ve svém opatření ČNB (blíže viz. subkapitola 2.5). Úvěrové obchody jsou tak častým a pravidelným předmětem dohledu na dálku, ale rovněž dohlídek inspektorů bankovního dohledu přímo na pracovištích bank. 11
Z výše uvedených důvodů se banky snaží co nejvíce vznik rizik omezit. Věnují mnohem více
pozornosti při poskytování úvěrů, jsou opatrnější než v minulosti, snaží se zavést dokonalý systém úvěrového procesu, budují složité statistické modely, používají sofistikovanější
metody… Zjednodušeně řečeno, každá banka provádí tzv. úvěrovou politiku, která je neoddělitelnou součástí činností banky a na zákl. této politiky se snaží eliminovat rizika,
která s úvěrovými obchody úzce souvisí. Proto než banka poskytne úvěr, provede řadu postupů, které vedou ke snížení rizikovosti. Úvěrový proces probíhá v několika základních fázích:
I. Provedení úvodní schůzky s klientem
II. Provedení finanční analýzy a návrh na zajištění úvěru
III. Uzavření úvěrové smlouvy
IV. Pravidelná kontrola dodržování sjednaných úvěrových podmínek. Protože cílem této diplomové práce je analýza úvěrového procesu, podrobněji se výše uvedenými fázemi zabývám v následujících kapitolách.
1.1 Zásady úvěrových obchodů1) Při prosazování úvěrové politiky se banka řídí základními principy úvěrových obchodů, kterými jsou:
bezpečnost – banka půjčuje jí svěřené vklady ve formě úvěrů, má vůči svým vkladatelům
povinnosti investovat peníze pokud možno co nejbezpečněji, proto provádí před poskytnutím úvěru pečlivou analýzu bonity klienta,
likvidita – banka nemůže půjčit veškeré cizí a vlastní prostředky ve formě úvěrů, a to přesto, že by jí to vyneslo větší úrokové výnosy, část peněz klientů si musí ponechat jako likvidní rezervu, aby mohla v každém okamžiku vyhovět přání klientů, kteří si chtějí své peníze vyzvednout,
rentabilita – banky jsou zainteresovány na uspokojivém úrokovém rozdílu – úrokové marži, jen srovnání mezi výnosovou a nákladovou úrokovou sazbou, resp. získanými
a vyplacenými úroky, dává informaci o rentabilitě.
Zpracováno podle [7] BARTOŠEK, K., FELSBERGOVÁ D., JAROŠ, P. Bankovnictví v ČR. 3. přepracované vyd. Praha Bankovní institut, 1998. ISBN 80-902243-9-3. 1)
12
1.2 Rizika spojená s úvěrovým obchodem V důsledku vysokého podílu úvěrové emise na celkové bilanční sumě (viz. příloha č. 1)
zůstávají úvěrové obchody hlavním potenciálním zdrojem rizik bankovního sektoru.
1.2.1 Úvěrové riziko Bezesporu nejvýznamnějším a nejstarším rizikem nejen českých bank je ÚVĚROVÉ RIZIKO (credit risk). Ačkoli se úvěrové riziko objevuje rovněž jako součást jiných
bankovních aktivit, stále je nejčastěji spojováno s poskytováním úvěrů. Ve vztahu k úvěrům
představuje neschopnost nebo neochotu dlužníka jednat podle podmínek, které byly
na začátku úvěrového vztahu dohodnuty. Jedná se o neschopnost splacení úvěru, zaplacení úroků apod.
Řízení úvěrového rizika se věnuje v bankách vzhledem k jeho významu mimořádná pozornost. V současnosti se již dostalo zhruba na úroveň obvyklou v Evropě. Základem řízení tohoto rizika je vypracování systému pro provádění úvěrových obchodů, např. zajistit
oddělení neslučitelných funkcí, omezit subjektivitu při rozhodování o poskytnutí úvěru,
zajistit posouzení bonity klienta, jeho průběžné sledování apod. Dále je třeba vytvořit systém měření a sledování úvěrového rizika, vytvořit soustavu limitů, zabezpečit pravidelné analýzy svého úvěrového portfolia atd. Dnes se stal již relativně běžně používaným podpůrným
nástrojem bank pro hodnocení bonity klienta registr úvěrových obchodů, který umožňuje
bankám účastnícím se daného projektu sdílet úvěrové informace (blíže viz. kapitola č. 3). Banka musí zkoumat nejen ekonomické postavení klienta, ale i jeho morální kvality.
Řízení úvěrového rizika, respektive pouze část tohoto problému, je stěžejním tématem této práce, proto podrobnější analýzu naleznete v následujících kapitolách.
1.2.2 Ostatní rizika Při provádění úvěrových obchodů jsou banky vystaveny nejen úvěrovému riziku, ale celé řadě dalších finančních rizik. Jejich správná identifikace, měření a řízení patří k jedné ze základních podmínek efektivní činnosti banky. 13
Tržní riziko (úrokové, kursové)
Úrokové riziko vzniká z možností změn tržních sazeb. Pro úroková rizika je důležitá celá
řada faktorů, zejména:
a) doba splatnosti aktiv a pasiv - čím delší je doba splatnosti úvěrové transakce, tím vyšší je případná možnost změn úrokových sazeb,
b) rozsah a struktura různě citlivých položek aktiv a pasiv na změnu úrokových sazeb,
c) volatilita jednotlivých úrokových sazeb,
d) souvztažnost poskytovaných úvěrů se zdroji, z nichž jsou tyto úvěry financovány, což souvisí především s dobou splatností úvěrů a jejich zdrojů.
Kursové riziko je spojeno se zhodnocováním a znehodnocováním měn, s nimiž banka
obchoduje, měny domácí i měn cizích, ať v obchodech aktivních či pasivních. Čím vyšší jsou
objemy těchto obchodů, nestabilnější měna, s níž jsou obchody prováděny, tím větší je toto riziko.
Likviditní riziko
Likviditní riziko znamená, že banka nebude mít dostatečnou hotovost či krátkodobá tržní
aktiva k uspokojení potřeb vkladatelů i dlužníků. Proto banky musejí disponovat dostatečným množstvím volných prostředků (likvidity), aby mohly kdykoliv uspokojit klienty požadující vyplacení jejich vkladů a případně pokrýt požadavky svých klientů na úvěr. Ztráty vznikají tehdy, když z důvodu zabezpečení likvidity musejí být aktiva prodána pod jejich pořizovací cenou nebo když volné prostředky musejí být draze nakoupeny „na poslední chvíli“. Operační riziko
Operační riziko je riziko ztráty v důsledku chyb interních operačních systémů nebo osob, které s nimi pracují. Operační riziko se v souvislosti s úvěrovým rizikem objevuje především
ve schopnosti banky dodržet stanovené procedury předcházející uzavření obchodu (rigorózní analýza obchodního případu a jeho schválení na požadované hierarchické úrovni).Ve fázi života obchodu je podstatné dodržení schválených procedur sledování vývoje kvality protistrany a případné navrhování opatření v případě, že vývoj neprobíhá podle očekávání a smluvních ujednání nejsou plněna. Podstatným prvkem řízení operačního rizika je oddělení
vlastních obchodních činností banky od útvarů, které mají za úkol analýzu a monitoring obchodních případů. Zcela samostatné by pak mělo být jejich vypořádání. Do skupiny 14
operačních rizik jsou zahrnována rovněž rizika plynoucí z chybné dokumentace, rizika vzniklá na základě špatných právních posudků či nekvality právních dokumentů, apod. Modelové riziko
Modelové riziko je poměrně novým typem rizika, se kterým se banky ve své činnosti setkávají. Jeho vznik souvisí s rostoucí mírou, se kterou banky využívají ve své činnosti
matematické a statistické modely. Modelové riziko je definováno jako riziko ztráty způsobené
aplikací rozhodnutí založeném na chybných předpokladech modelu. Chyba může vzniknout v každé fázi využití modelu, tedy od samotné volby vhodného modelu, jeho specifikace,
parametrizace, kalibrace, použití správných vstupních veličin, až po správnou interpretaci výsledků. Chyby mohou vzniknout i v softwaru, který model používá. Riziko z nekalých spekulací a podvodů
Tato kategorie rizik se týká možností ztrát vznikajících z nekalé spekulativní činnosti, resp. nečestného jednání bankovních zaměstnanců a klientů. Riziko poradenské
Poradenská činnost má ve službách bank stále větší uplatnění. Případy špatného poradenství
s sebou nesou ztrátu klientely, a tím i výnosů s nimi spojených. Riziko refinanční
Refinanční riziko je velmi blízké riziku likviditnímu. Vyjadřuje možnost, že banka nebude
schopna z různých důvodů refinancovat splatné termínové závazky z nových depozit
při přijatelných cenách a termínech. Takové riziko vzniká především při velkém pohybu (volatilitě) úrokových měr na trhu. Bankám se potom mohou nedostávat zdroje potřebné
k uskutečňování nových investic. Riziko reinvestiční
Také reinvestiční riziko je ovlivňováno pohybem úrokových měr, obdobně jako riziko refinanční. Znamená nejistotu investičních příležitostí, která může v budoucnu vést k tomu, že banka nebude moci reinvestovat úroková aktiva za běžné tržní sazby. Např. snižují-li
se úrokové míry, dlužníci se snaží splácet své půjčky předčasně anebo naléhají na snížení úrokových sazeb.
15
1.2.3 Postavení úvěrového rizika mezi ostatními finančními riziky FSAP (Financial Sector Assessment Program) z července 2001, na němž se podíleli experti
z Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, se zabýval prověrkou finančního sektoru ČR. V rámci tohoto programu bylo úvěrové riziko (core principle number 7)
charakterizováno jako nejrizikovější oblast, které by měl český bankovní sektor věnovat
okamžitou pozornost. Kvalita úvěrů byla vyhodnocena jako podprůměrná, kdy klasifikované úvěry dosahovaly téměř jednu třetinu z celkových úvěrů.
Také Studie Boston Consulting Group (BCG) z roku 2001 se zabývala důležitostí jednotlivých rizik pro finanční instituce. Vyhodnotila, že pro banky je úvěrové riziko stále nejdůležitější rizikovou kategorií, kdy 52% oslovených bank, investičních společností a pojišťoven označilo úvěrové riziko jako nejdůležitější typ rizika (viz. graf č. 1).
Graf č. 1 Členění rizik dle důležitosti tržní riziko investiční riziko 3% operační riziko 10% 5% shodná váha rizik 30%
úvěrové rizko 52%
Pramen: [32] From risk taker to risk manager. BCG study. Dostupné na
1.3 Vývoj českého bankovnictví v oblasti poskytování úvěrů Ještě nedávno patřila Česká republika z hlediska kvality úvěrového portfolia mezi nejvíce postižené země světa, jak můžeme vidět v grafu uvedeném v příloze č. 2 porovnávajícího
země podle procenta klasifikovaných úvěrů na celkové úvěrové emisi (graf je z roku 2001
a pravděpodobně zachytává stav v roce 2000). Za poslední čtyři roky se však mnoho změnilo, 16
úvěrová portfolia většiny bank v ČR v současné době vypadají mnohem zdravěji než jak tomu bylo doposud, i když klasifikované úvěry zaznamenávají i v době konjunktury spíše mírný nárůst, převážně však v nejméně rizikové kategorii sledovaných úvěrů (příloha č. 3).
Zlepšující se kvalitu úvěrového portfolia můžeme přičíst, podle mého názoru, především
přesunu špatných úvěrů za prozatím účelem vytvořenou Konsolidační banku (dnes Česká konsolidační agentura ČKA), která stejně jako jiné státem financované společnosti spravující
aktiva, realizuje úvěry prostřednictvím prodejů jednotlivých úvěrů i celých portfolií
nebo prostřednictvím jejich restrukturalizace či vymáhání. I privatizace domácích bank
se odráží v klesajícím objemu klasifikovaných úvěrů a to zkvalitňováním úrovně
managementu. Banky totiž ve stále větší míře uplatňují zahraniční zkušenosti svých mateřských společností, což je důsledkem zdokonalování procesu poskytování úvěrů. Za další
příčiny zlepšující se situace v bankovnictví považuji pročišťování podnikatelského prostředí, skutečnost, že do podnikání už nejde každý dobrodruh, podniky jsou zkušenější a výkonnější,
mají za sebou určitou historii, pohybují se v lepším makroekonomickém prostředí a jejich
finanční situace je příznivější, i když stále řada českých tuzemských podniků nemůže vstoupit na úvěrový trh, protože nejsou schopné zaručit řádné splácení. Podniky tak nemají problémy se standardním splácením a v souvislosti se zlepšováním ekonomické situace klientů banky
převádějí část klasifikovaných úvěrů do kategorie standardních úvěrů. Též pozitivní posun
struktury klasifikovaných úvěrů je odrazem zlepšení, neboť největší úbytky objemů klasifikovaných úvěrů lze zaznamenat v nejrizikovějších kategoriích.
Můžeme říci, dle grafu č. 2, že objem klasifikovaných úvěrů je v současné době relativně stabilizovaný, s mírnou tendencí k růstu v r. 2005. Nárůst je patrný především v první, nejméně rizikové kategorii sledovaných úvěrů, zatímco tři nejrizikovější skupiny se mění jen
nepatrně (příloha č. 3). Podíl klasifikovaných úvěrů na celkové sumě úvěrů dosahoval na konci roku 2001 20,79 % a na úrovni 15,78 % byl v roce 2002 a dále se zlepšil až na 10,84 % v roce 2004. Před převzetím klasifikovaných úvěrů do ČKA to bylo 42 %.
Několik let nazpátek tomu však takto nebylo. Klasifikované úvěry byly klíčovým problémem
českého bankovního sektoru a jejich podíl na celkovém objemu úvěrů vypadal skutečně hrozivě (graf č. 2). Názory proč vznikly jsou velice různorodé. Faktem však zůstává, že banky
vstoupily do nového podnikatelského prostředí, objevily se tak ve velmi rizikových
17
podmínkách vyplývajících z rychlého průběhu transformace, politických tlaků, celkové nepřipravenosti samotných bank, nedostatečného vnějšího legislativního prostředí atd.
Graf č. 2 Vývoj klasifikovaných úvěrů českého bankovního sektoru (1994 – 30. 9. 2005) rok 1994 rok 1995 rok 1996 rok 1997
26,70%
rok 1998 rok 1999 rok 2000 rok 2001 rok 2002 rok 2003 rok 2004
30.9.2005
11,15%
15,78%
20,79%
28,10%
35,90% 34,30% 32,90% 33,00% 32,10%
10,84% 12,27%
Pramen: ČNB Pozn.: Propočty jsou brány bez Konsolidační banky a bank v nucené správě
V té době probíhal proces privatizace, a to formou dražeb v případě tzv. malé privatizace,
formou přímých prodejů a formou kupónové privatizace. Souběžně prakticky po celou dobu probíhalo i vyřizování restitučních nároků, kdy byly vráceny do vlastnictví fyzických osob majetky. Restituenti se pak následně obraceli na banky se žádostmi o úvěr, aby mohli
provozovat podniky, které jim byly vráceny. K dalším příčinám lze bezpochyby přiřadit i příliš liberální přístup při udělování bankovních licencí. V důsledku toho se etablovalo neúnosné množství bank, což neodpovídalo potřebám a výkonnosti ekonomiky. Za další
faktor lze považovat chybějící zkušenosti, znalosti, odbornost a nedostatečnou profesionalitu zaměstnanců banky, včetně jejího odpovědného managementu. Do této kategorie v neposlední řadě náleží zanedbání vytváření dostatečných vnitřních kontrolních mechanismů v bance.
Tento nedostatek zřejmě umožňoval, že část managementu bank se mohla dopouštět, často i dlouhou dobu, trestné činnosti ve formě poskytování pro banku nevýhodných a nekrytých
úvěrů spřízněným podnikatelským subjektům a leckdy i jednotlivým osobám z managementu. Informace, které byly
ve značném rozsahu publikovány např. v kauzách kreditní banky
Plzeň, Ekoagrobanky, banky Moravia nebo Universal banky, tomu nasvědčují. Paradoxem
zůstává, že za špatné hospodaření bank nebyl zatím nikdo trestně-právně postižen a v řadě případů byl neúspěšný pracovník při odchodu štědře odměněn. 18
Ke konci roku 1994 činil podíl klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu úvěrů zhruba
36 %, což bylo o 12 % více než v roce 1993. „Nízkého“ podílu klasifikovaných úvěrů v roce 1993 bylo dosaženo díky tzv. konsolidačního programu I, kdy se velké banky „zbavily“
značné části klasifikovaných úvěrů převodem do Konsolidační banky. Dá se tedy říci,
že stávající klasifikované úvěry po roce 1993 velké banky získaly špatnou úvěrovou politikou. Dle mého názoru, byly to banky, které se jen do určité míry mohou odvolávat na nezkušenost – přes příliv nových pracovníků přece jen již měly zkušenosti s bankovním podnikáním a první léta transformace už byla dávno za námi. Výraznější pozitivní tendence
ve vývoji tohoto ukazatele se objevují až v letech 1996 – 1998, kdy díky konzervativní úvěrové politice většiny českých bank (destabilizované banky se obávají destabilizovaným
podnikům poskytovat další úvěry – credit crunch) dochází ke zlepšení kvality nově
poskytnutých úvěrů. Rizikovost prostředí a na základě zkušeností z rizik a ztrát způsobených hlavně úvěrovou expanzí v prvních letech transformace nutí banky k tomu, aby své pohledávky zajišťovaly v míře, která by ve stabilizované tržní ekonomice s efektivně fungujícími institucemi byla přehnaná. V roce 1999 však dochází k dalšímu růstu objemu
klasifikovaných úvěrů. Do určité míry je tomu tak díky nižší úvěrové aktivitě bank, ale také
díky přísnějšímu pohledu centrální banky na kvalitu nemovitostí jako záruk za úvěry. Hodnota nemovitostí v České republice dlouhodobě klesá. Opatřením ČNB z července 1998,
kterým se stanoví zásady klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorby opravných položek k těmto pohledávkám, musely banky do tří let vytvořit dodatečné opravné položky k úvěrům, které jsou klasifikované jako ztrátové, tedy jsou po lhůtě splatnosti déle než jeden rok a zároveň jsou zajištěny nemovitostmi.
I přestože podíl klasifikovaných úvěrů na celkové sumě úvěrů má v posledních letech klesající tendenci, mají české banky stále co dohánět ve srovnání s EU, kde se podíl
klasifikovaných úvěrů na celkové úvěrové emisi pohybuje v průměru mezi 3 - 4 %.
Mezi základní směry vývoje bankovního sektoru proto stále patří neustálé zlepšování kvality úvěrového portfolia spočívající v eliminaci ztrátových úvěrů za pomoci zdokonalování kvality úvěrového procesu.
19
1
Regulace úvěrových obchodů aneb omezení rizika ze strany státu
Bankovnictví patří mezi riziková odvětví tržní ekonomiky. Je založeno na protichůdných tendencích, kdy se banky snaží dosahovat zisku a vkladatelé se snaží dosahovat přiměřený
výnos při vysoké bezpečnosti vkladů. Na druhé straně existuje snaha podnikatelů získat úvěr
a v řadě případů bez ohledu na to, jaké riziko podnikání je podstupováno. Právě střet těchto zájmů vyvolává rizika, kterými jsou banky provázeny od svého vzniku. Proto je nutné, aby
v bankoví činnosti byla uplatněna zvýšená obezřetnost, jelikož zdravé a dobře fungující
bankovnictví je základem ekonomického rozvoje. To je důvod existence bankovního dohledu (institucí bankovního dohledu v České republice je Česká národní banka), jako regulatorního
a kontrolního orgánu, neboť není možné nechat banky úplně samostatně rozhodovat o výši rizika, které na sebe berou.
ČNB stanovuje ostatním bankám působícím na území České republiky pravidla a nařízení, která musí banky při své činnosti respektovat. V rámci řízení úvěrového rizika jde především o tzv. pravidla obezřetného podnikání banky, jejichž cílem je omezení rizik bankovního
podnikání tak, aby nedošlo k ohrožení návratnosti vkladů vkladatelů a destabilizaci
bankovního sektoru. Jsem přesvědčená, že ortodoxní odpůrci regulace a dohledu by zcela jistě protestovali s výše uvedeným, protože ti zastávají názor, že regulace a dohled nejsou příliš
efektivní a nevede banky k dodržování pravidel, ale ke snaze obcházet je. Rozebírání této problematiky však není předmětem této práce. Pojďme se proto nyní zabývat jednotlivými pravidly ČNB.
Základní pravidla obezřetného podnikání jsou stanovena přímo v zákoně o bankách,
např. požadavek mít dostatečný vnitřní kontrolní systém, požadavek udržovat trvale svou platební schopnost, limity pro kvalifikované účasti banky v jiných subjektech či zákaz
zvýhodněného obchodování s osobami personálně a majetkově propojenými s bankou (tzv. osobami se zvláštním vztahem k bance). Tato pravidla jsou dále rozvedena v řadě opatření a vyhlášek ČNB. V rámci nich jsou upraveny především tyto oblasti: •
kapitálová přiměřenost, tj. dostatečnost kapitálového vybavení banky ke krytí úvěrového a tržního rizika bankovního podnikání (Opatření ČNB č. 2 ze dne
3. července 2002 o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného 20
podnikání na individuálním základě + Vyhláška č. 333 ČNB ze dne 3. července
2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě), •
angažovanost (úvěrová angažovanost), tj. celkový objem současných i budoucích pohledávek vůči jednotlivým klientům a ekonomicky spjatým skupinám počítaný v poměru ke kapitálu banky (Opatření ČNB č. 2 ze dne 3. července 2002 o
kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálním základě + Vyhláška č. 333 ČNB ze dne 3. července 2002, kterou se
stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě), •
pravidla řízení likvidity (Opatření ČNB č. 2 ze dne 27. dubna 2001 o standardech
•
klasifikace pohledávek z hlediska stupně jejich rizikovosti (předpokládané
řízení likvidity bank),
návratnosti) a pravidla pro tvorbu opravných položek k pokrytí ztrát
z úvěrového portfolia (Opatření ČNB č. 9 ze dne 6. listopadu 2002, kterým se stanoví pravidla
pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu
opravných položek a rezerv
a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv).
Tyto pravidla jsou v zásadě konstruována na základě mezinárodních regulatorních standardů, které jsou obsahem doporučení tzv. Basel Capital Accord, pravidel kapitálové přiměřenosti, přijatých Basilejským výborem pro bankovní dohled (Basel I) v roce 1988 nebo jsou přímo vtěleny do směrnic Evropského společenství. Šlo vlastně o dohodu zemí, které jsou členy
Basilejského výboru (tzv. skupina G10) avšak tato pravidla byla postupně převzata a aplikována v mnoha zemích po celém světě. Basel I byl několikrát doplňován a měněn, nejvýznamnější bylo zavedení pravidel týkajících se tržních rizik v roce 1996 (v původních
pravidlech bylo upraveno jenom úvěrové riziko). Doporučení Basilejského výboru jsou sice jenom doporučeními, ale všechny vyspělé země je chápou jako mezinárodní normy. Naproti tomu směrnice EU jsou závazné pro všechny členské země EU bez výjimky a mají význam tedy i pro všechny státy, které mají ambice do EU vstoupit. I direktivy však ponechávají jistou volnost pro národní úpravy, ty však mohou jít pouze směrem k jejich zpřísnění.
Podívejme se nyní blíže na jednotlivá Opatření ČNB. Lze o nich říci, že pokud jsou v nich nějaké odchylky od mezinárodních standardů, tak se jedná většinou právě o přísnější úpravy. 21
2.1 Kapitálová přiměřenost Charakteristickým rysem bankovního podnikání, který jej odlišuje od jiných oborů, je vysoká
míra cizích zdrojů financování, které mohou být při neobezřetných bankovních obchodech
ohroženy. Proto je při regulaci a dohledu nad bankami věnována mimořádná pozornost kapitálu banky. Kapitál je předpokladem stability a konkurenceschopnosti banky, slouží
ke stejným účelům jako v ostatním podnikání, tzn. že chrání banku proti neočekávaným ztrátám a dává věřitelům určitou jistotu, že jejich pohledávky budou zaplaceny. Čím větší
podíl bankovních operací je financován vlastním kapitálem, s tím větší pravděpodobností bude banka schopna dostát svým závazkům i během období zvýšených ekonomických nejistot. Bankovní kapitál tak slouží k absorbování ztrát a tím chrání banku před rizikem nesolventnosti, což je jeden z důvodů, proč se regulační autority snaží motivovat banky
k udržování určité minimální výše kapitálu. Ve srovnání s ostatními podniky se bankovní kapitál vyznačuje tou zvláštností, že vlastní kapitál je poměrně malý - tvoří zhruba 3 – 10 % celkového bankovního kapitálu.
I přesto, že od 1. 1. 2008 budou platit nová kapitálová pravidla Basel II, která patří
bez nadsázky k nejžhavějším tématům v současné době, ráda bych zde uvedla současně používaný přístup stanovení kapitálové přiměřenosti pro komparaci s níže popsaným Basel II (subkapitola 2.2).
Dosavadní postup při výpočtu kapitálové přiměřenosti, jak jsem uvedla již dříve, zahrnuje
úvěrové riziko a od dubna roku 2000 i tržní riziko, tj. úrokové, akciové, měnové, komoditní a riziko angažovanosti, čímž se výpočet kapitálové přiměřenosti bank působících v českém bankovním sektoru dostal do souladu s praxí ostatních tržních ekonomik. V současnosti je kapitálová přiměřenost definována jako: Kapitálová přiměřenost =
Tier 1 + Tier 2 – odečitatelné položky + využitý Tier 3 Kapitálový požadavek A + Kapitálový požadavek B
* 0,08 ≥ 8 %
Vymezení struktury Tier 1, Tier 2 a Tier 3 nalezneme v příloze č. 4 na konci diplomové práce.
22
Banky postupují tak, že rozdělí svá aktiva na dvě části, a to na bankovní a obchodní portfolio. Do bankovního portfolia zařazují přednostně ty položky, které nabývají za účelem
jejich dlouhodobé držby, tedy úvěry s výjimkou úvěrů poskytnutých nebo přijatých v rámci reverzních repo operací a repo operací, výpůjček a půjček cenných papírů, pokud všechny tyto úvěry jsou zařazeny do obchodního portfolia. Dále sem patří podílové listy, půjčky
a vklady a také cenné papíry určené k prodeji. Do obchodního portfolia banky zahrnou finanční a komoditní nástroje, které drží za účelem obchodování a dosažení zisku z cenových
rozdílů a změn úrokových měr v krátkodobém časovém horizontu (zpravidla do jednoho roku). Další podmínkou je, že množství těchto nástrojů neovlivní při obchodování na veřejných trzích jejich ceny.
Kapitálový požadavek A se rovná kapitálovému požadavku k úvěrovému riziku bankovního portfolia, hlavně úvěry.
Kapitálový požadavek B je dán součtem kapitálových požadavků: • • • • •
k úvěrovému riziku obchodního portfolia,
k riziku angažovanosti obchodního portfolia,
k obecnému úrokovému riziku,
k měnovému riziku,
ke komoditnímu riziku.
Pro každé z výše uvedených rizik se používá samostatný postup výpočtu kapitálového
požadavku a v konečném důsledku pak kapitálový požadavek B vznikne součtem těchto dílčích kapitálových požadavků.
Princip propočtu rozsahu aktivních obchodů je založen na tzv. rizikově vážených aktivech. Neboli do propočtu se nezahrnují aktiva ve výši vykazované v bilanci, ale každé položce aktiv
je přiřazována určitá váha dle stupně rizikovosti. Do propočtu se potom zahrnuje každá
položka aktiv vynásobená příslušnou rizikovou vahou. Logika rizikově vážených aktiv vyplývá z toho, že čím rizikovější je dané aktivum, tím větší je pravděpodobnost jeho nedobytnosti (ztráty hodnoty) a tedy případných nároků na krytí ztrát z kapitálu banky. Používá se čtyřstupňová riziková hodnotící stupnice: • • •
riziková váha 0 %,
riziková váha 20 %,
riziková váha 50 %, 23
•
riziková váha 100 %.2)
2.2 Basel II
Od roku 2008 by měla platit nová pravidla pro bankovní podnikání, jejichž základem
je zásadní reforma pravidel stanovení kapitálové přiměřenosti. Jedním ze základních cílů této nové koncepce je zvýšit citlivost metod vůči riziku čili přiblížit regulační kapitál
ekonomickému kapitálu, tedy veličině skutečně reflektující rizikovost bankovních operací daného subjektu. V EU bude dohoda zavedena formou direktivy, která je dnes známá jako CRD3) a i když měl Basilejský výbor v úmyslu zaměřit dohodu pouze na „banky
s mezinárodní působností“, má Evropská komise v plánu aplikovat CRD na všechny bankovní
instituce. V USA je zavedení pravidel Basilej II značně omezeno a mělo by se týkat pouze
10 největších bank (tzv. mandatory banks). Zhruba stejný je počet „opt-in“ bank, které si mohou vybrat, zda Basel II přijmou dobrovolně.
Zatímco původní Basilejská kapitálová dohoda (tzv. Basel I) uplatňuje princip „jedno
pravidlo platí pro všechno“ (one size fits all), což v praxi znamená, že všechny úvěry mají
stejnou rizikovou váhu bez ohledu na kvalitu dlužníka, nový koncept Basel II umožňuje jít
novou cestou, tj. každý žadatel o úvěr bude vyhodnocen zvlášť. Nově navrhovaná pravidla se tudíž vyznačují citlivějším přístupem k měření a řízení úvěrového rizika. Poprvé
se zabývají operačními riziky a v oblasti tržních rizik nová pravidla podstatné změny nepřinášejí. Další rozdíly oproti současné koncepci spočívají zejména ve flexibilitě možností.
Princip flexibility umožňuje bankám používat ke stanovení kapitálového požadavku
za podmínky schválení příslušným orgánem dozoru pokročilejší metody, založené na modelových přístupech. Tato možnost se bankám dosud nabízela pouze u tržního rizika
(VaR modely), nově se bude týkat také rizika úvěrového (IRB přístupy) a rizika operačního
(AMA přístupy). K dalším novinkám patří kromě využívání ratingů od ratingových agentur pro účely přiřazování rizikové váhy k pohledávkám, individualizovaný přístup regulatorních orgánů k jednotlivým bankám, zvýšení požadavků na zveřejňování informací bankami a na stanovování požadavků na konsolidovaném základě.
Podrobněji viz. příloha č. 3 k vyhlášce č. 333/2002 Sb. CRD je anglická zkratka pro Capital Requirements Directive, do češtiny přeloženo jako Direktiva o kapitálových požadavcích 2) 3)
24
Basel II mění současný jednodimenziální standard na trojdimenziální. Pilíř 1 stanovuje
kvantitativní kapitálové požadavky. Soustředí se na nové metody měření a stanovení kapitálového požadavku pro úvěrové a operační riziko. Pilíř 2 vymezuje roli dohledu a
umožňuje
individuální
stanovení
kapitálového
požadavku
podle
typu
bankou
podstupovaných rizik a pokročilosti systému řízení rizik. Logika druhého pilíře je postavena na tezi, že subjekt s větší tolerancí k riziku je potenciálně zranitelnější a měl by být proto lépe
kapitálově vybaven. Pilíř 3 vymezuje úlohu zveřejňování údajů ohledně podstupovaných rizik
bankou investorům. Zabývá se zejména problematikou transparentnosti a zveřejňováním informací.
2.2.1 Pilíř 1 - metody řízení rizik První pilíř rozšiřuje okruh rizik, proti nimž banka musí držet kapitál i škálu metod, jež může pro výpočet kapitálového požadavku zvolit.
V rámci Pilíře 1 jsou umožněny tři přístupy k úvěrovému riziku. Jednak jde o standardní
přístup, který je de facto pouze modifikací v současnosti používaného přístupu, s tím rozdílem, že rizikové váhy jsou v něm odvozeny od externího ratingu.
Standardizovaná metoda bude povinná pro všechny banky, pokud si se souhlasem regulátora nevyberou sofistikovanější metodu. Regulátor stanovuje rizikové váhy podle kvality ratingu
na 0%, 20%, 50%, 100% a 150%. Pokud dlužník nemá stanoven externí rating je mu
přiřazena riziková váha ve výší 100%. Neočekává se tudíž podstatná změna od současné výše kapitálového požadavku při použití této metody.
Tabulka č. 1: Přehled rizikových vah přiřazených jednotlivým typům aktiv Rating
AAA až
A+ až A-
BBB+ až
BB+ až B-
pod B-
Státy
0%
20%
50%
100%
150%
Banky
Rating
Firmy
AA-
20%
AAA až AA-
20%
50%
A+ až A-
50%
BBB50%
100%
BBB+ až BB-
100%
150%
pod BB-
150%
bez
ratingu 100% 50%
bez ratingu
100%
Pramen: [34] International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards. Dostupné na
25
Tyto rizikové váhy určují míru rizika spojeného s danou transakcí, a tím i výši rezerv,
které musí banky vytvořit, pokud poskytnou úvěr různě hodnoceným firmám. Banky to sice bude něco stát, na druhé straně nový model sníží rizika, s nimiž pracují. Tak například
ke stomilionovému úvěru pro firmu s ratingem AAA až AA- musí banka vytvořit 20 % rezervy, tedy 20 milionů korun. U spekulativního stupně ratingu, jímž je dle BIS4) BBB+,
rizikové váhy požadují, aby kryl finanční ústav stejný úvěr ze sta procent.
Druhou a třetí možností je použití přístupu založeném na vnitřním ratingu, jehož použití závisí na interních modelech banky s využitím vlastních dat. U základního IRB přístupu musí
být banky minimálně schopny na základě vnitřních dat pro každý ratingový stupeň stanovit „pravděpodobnost úpadku dlužníka“ (PD) - základní IRB.
V případě pokročilé verze vnitřních ratingů musí banka navíc na základě vnitřních dat
disponovat odhady pro „ztrátu v úpadku“ (LGD), „expozici v úpadku“ (EAD) a „splatnost“ (M). Na základě těchto parametrů se vypočítává regulatorní kapitálový požadavek podle
regulátorem určených rovnic pro různá portfolia. Používání těchto metod musí být schválena regulátorem a existují minimální standardy pro jejich uznatelnost.
V případě základní varianty IRB budou banky používat vlastní odhady PD pro výpočet regulatorního kapitálu při použití regulátorem stanovených předpokladů pro LGD na úrovni 50% a M (splatnost) ve výši 2,5 roku. V pokročilém IRB musí být banky schopny mít odhady
všech parametrů vstupujících do rovnice pro výpočet regulatorního kapitálu. Výběr vyspělejších metod měření rizik musí být podložen dostatečně dlouhými časovými řadami, zkoumáním příslušných pravděpodobnostních rozdělení a kvantifikací jejich charakteristik.
Zcela novým typem rizika pro účely výpočtu kapitálové přiměřenosti v rámci konceptu Basel II je operační riziko. Základní metoda (BIA) spočívá pouze ve vynásobení čistého zisku
stanoveným koeficientem. Standardní metoda (STA) je založena na rozčlenění obchodních
linií v bance a v jejich rámci počítá regulatorní kapitálový požadavek. Pokročilá metoda (AMA) je charakteristická používáním náročnějších statistických metod.
BIS je anglická zkratka pro Bank for International Settlement, do češtiny přeloženo jako Banka pro mezinárodní platby 4)
26
Používání vyspělejších metod by mělo bankám přinést úsporu kapitálu oproti používání
základních regulátorem stanovených vah u zjednodušených přístupů. Modely vytvářené bankou (IRB nebo AMA) však na druhé straně podléhají povinnému schválení regulátorem.
2.2.2 Pilíř 2- bankovní dohled Druhý pilíř povede k relativizaci současného 8% limitu kapitálové přiměřenosti v tom smyslu,
že tato hodnota bude považována dále za jakési absolutní minimum, pod něž by se banka
neměla dostat za žádných okolností. Předpokládá se, že bance budou individuálně stanoveny dvě hodnoty kapitálové přiměřenosti, obě nad hranicí 8%. Jedna by měla představovat jakési
minimum pro danou banku a pokles pod tento limit by měl okamžitě vyvolat razantní zásah ze strany regulátora. Druhá hodnota by pak měla vyjadřovat něco jako optimum, kolem něhož by kapitálová přiměřenost banky měla oscilovat za standardních podmínek.
2.2.3 Pilíř 3 – transparentnost bank Třetí pilíř je velmi důležitý z důvodu, že trh může vůči bankám sehrát velmi významnou disciplinující úlohu, avšak jen tehdy, když má dostatek aktuálních dat pro hodnocení bank. Implementování požadavků obsažených ve třetím pilíři by mělo vést k tomu, aby banky
vydávaly výroční zprávy s daleko menším časovým odstupem od roční účetní závěrky než dosud a také k tomu, aby zveřejňovaly informace o svých akcionářích, majetkových vazbách,
obchodních aktivitách a finanční situaci s podstatně vyšší vypovídací hodnotou než v současnosti.
Je nepochybné, že přesnější metody měření úvěrového rizika s cílem zefektivnit alokaci kapitálu bank jsou vítaným krokem a příležitostí doprovázenou značnými nároky na finanční
i lidské zdroje. Co však aplikace Basel II v praxi bude znamenat pro banky a klienty samotné je stále jeden velký otazník.
27
2.3 Úvěrová angažovanost Úvěrová angažovanost slouží k diverzifikaci úvěrového rizika, tj. k rozložení rizika mezi více
klientů. V této souvislosti ČNB stanovuje maximálně přípustné riziko vůči klientovi, tzn. maximální možnou výši úvěru, kterou může banka klientovi poskytnout. Jedná se o tyto limity: •
čistá angažovanost vůči jedné osobě nebo jedné ekonomicky spjaté skupině osob
•
u osob, které mají k bance zvláštní vztah, respektive u osob, ve kterých má banka
•
úhrn čistých angažovaností bankovního portfolia vůči osobám nebo ekonomicky
nesmí přesáhnout 25 % kapitálu banky,
kvalifikovanou účast, pak čistá angažovanost nesmí překročit 20 % kapitálu,
spjatým skupinám osob, vůči nimž čistá angažovanost dosahuje 10 a více procent kapitálu, nesmí celkem přesáhnout 800 % kapitálu.
Z výše uvedených limitů je vyjmuta angažovanost vůči institucím, u kterých pro banku
nehrozí nebezpečné ztráty. Jde např. o centrální vlády Evropského ekonomického prostoru nebo centrální banky v zemích, které jsou řádnými členy OECD5).
2.4 Pravidla řízení likvidity Účelem tohoto opatření je stanovit základní standardy řízení likvidity, které zabezpečí
schopnost banky dostát svým finančním závazkům v termínu splatnosti a v daném objemu.
Tyto standardy je třeba považovat za minimální požadavky na obezřetnost v oblasti řízení
likvidity a banka je povinna je rozvinout s ohledem na svou velikost a způsob řízení stejně
jako na typ, povahu a složitost činností, které vykonává. Jako jediné opatření má od svého počátku charakter kvalitativní nikoli normativní, tzn. nejsou zde stanoveny žádné limity, meze, ukazatele, pouze ČNB stanovuje základní rámec v němž se mohou banky v řízení
likvidního rizika pohybovat (stanovuje co by vše měl daný systém mít, ale jaká pravidla Blíže viz. Opatření ČNB č. 2 ze dne 3. července 2002, o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálním základě a Vyhláška č. 333 ČNB ze dne 3. července 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě (Část první, § 2 odst. 2 písm. g a Hlava V - § 19 - § 24 ) 5)
28
si banka stanoví v rámci daného systému je už na ní samotné, banka musí mít připraven krizový plán, strategii...).
S určitým zjednodušením mohu uvést, že likvidita může být v rozporu se snahou bank o (co nejvyšší) rantabilitu – čím rentabilnější chce daná banka být, tím výnosnější musí mít
aktiva. Výnosnost aktiv je však úzce spojena s jejich rizikovostí. Banky mohou preferovat
například poskytování dlouhodobějších úvěrů, které jsou méně likvidními, ale výrazně
výnosnějšími aktivy než třeba vysoce likvidní rezervy. Vyšší výnosnost a tedy i rizikovost tak mohou jít na úkor likvidity. Vše platí i naopak – čím likvidnější chce daná banka být, tím
bezpečnější a tedy potenciálně méně výnosná aktiva musí mít. V extrémním případě se ale může stát, že „příliš opatrná“ banka se v důsledku málo výnosných aktiv dostane do ztráty.
Dané souvislosti ale nemusejí nutně platit, například banka, která dlouhodobě nemá žádné
problémy s likviditou, může být pro nebankovní veřejnost vysoce důvěryhodná, což
jí umožňuje získávat levnější vklady. Úspora úrokových nákladů pak může zvyšovat rentabilitu banky.
Opatření se zaměřuje na dvě základní oblasti – na techniku řízení likvidity a na organizační zabezpečení řízení likvidity, a to tím, že: •
ukládá bankám vybudování takového informačního systému, který by dával přehled
o přílivu a odlivu peněžních prostředků do a z banky na základě skutečné splatnosti aktiv a pasiv,
•
stanovuje obecné podmínky způsobu finanncování, např. přednostní financování
ze stabilních zdrojů v rámci dohodnutých podmínek, rozložení zdrojů financování z hlediska splatnosti, bankovních nástrojů a klientely,
•
vyžaduje stanovení vyvážené obchodní politiky z hlediska financování a vytvoření organizačních opatření vedoucích k efektivnímu řízení likvidity (stanovení osobní odpovědnosti, kontrola likvidní pozice, provádění vnitřního auditu..),
•
umožňuje ČNB vyžadovat po bance plnění ukazatelů k zabezpečení její likvidity
(např. poměr rychle likvidních aktiv vůči krátkodobým pasívům) stanovených Českou národní bankou.
Zjednodušeně řečeno, jedná se o stanovení závazné struktury aktiv a pasiv a závazných vazeb mezi nimi. Za jedno z pravidel likvidity je možno považovat i povinné minimální rezervy. 29
2.5 Zásady klasifikace pohledávek Smyslem tohoto opatření je posoudit rizikovost jednotlivých úvěrových obchodů z hlediska
schopnosti dlužníků splatit svůj závazek vůči bance a stanovit nezbytnou úroveň tvorby opravných položek ke krytí potenciálních ztrát z úvěrového portfolia. Banky jsou povinny klasifikovat své pohledávky do pěti kategorií: • • • • •
standardní pohledávky, sledované pohledávky,
nestadnardní pohledávky, pochybné pohledávky, ztrátové poheldávky.
Kvalita pohledávek je hodnocena podle prodlení ve splátkách úroků nebo jistin a podle
dřívější platební morálky dlužníka. Klasifikaci pohledávek s uvedením jednotlivých kritérií uvádím v příloze č. 5.
Sledované, nestandardní, pochybné a ztrátové pohledávky jsou souhrnně označovány jako klasifikované pohledávky. Banka je povinna vytvářet k jednotlivým klasifikovaným
pohledávkám opravné položky, jejichž minimální výše je stanovena v § 7 odst. 4 opatření
ČNB č. 9 ze dne 6. listopadu 2002. Stanovené minimální procento opravných položek
se vypočítává jako rozdíl mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství (úroky
a poplatky spojené s pohledávkou) a bankou zohledněným zajištěním dané pohledávky, který se násobí příslušným koeficientem (viz. tabulka č. 2).
Dále je povinna prověřovat, zda ztráta ze správně zařazené sledované, nestandardní nebo pochybné pohledávky není vyšší než opravná položka. Je-li ztráta vyšší než opravná položka, banka zvýší koeficient, ale tak, aby u sledované pohledávky byl nižší než 0,2, u nestandardní pohledávky nižší než 0,5 a u pochybné pohledávky nižší než 1,0.
30
Tabulka č. 2: Klasifikace pohledávek Pohledávky
Standardní Sledované Nestandardní Pochybné Ztrátové
Časová prodleva splácení
méně než 30 dní více než 30 dní a méně než 90 dní více než 90 dní a méně než 180 dní více než 180 dní a méně než 360 dní 360 a více dní
Pramen: [24] Opatření ČNB č. 9 ze dne 6. listopadu 2002 *OP... opravná položka
Koeficient pro tvorbu OP* 0,01 0,2 0,5 1,0
Regulace bankovního sektoru a její dopady na chování bank jsou často diskutovaným tématem v tisku. Největší kritika se však soustředí na zásady klasifikace pohledávek z úvěrů
a tvorby opravných položek k těmto pohledávkám. Argumentace spočívá v názoru, že česká
regulace je v této oblasti příliš přísná, vyžaduje nepřiměřenou tvorbu opravných položek, čímž, mimo jiné, dochází k úvěrové blokaci ze strany bank.
Od 6. listopadu 2002 platí nové opatření ČNB pro klasifikaci pohledávek a tvorbu opravných položek, které nahradilo opatření ČNB č. 194 ze dne 9. 7. 1998, kterým se stanoví zásady klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorby opravných položek k těmto pohledávkám. V novém
opatření došlo k určitému zmírnění v tvorbě opravných položek u sledovaných pohledávek, kdy je povinnost tvořit OP pouze ve výši 1 % (dříve 5 %).
O tom, zda přispívá ČNB regulační praxí k blokování úvěrů se zabývala ČNB v roce 2000, kdy provedla srovnávací analýzu systémů klasifikace aktiv a tvorby opravných položek ve vybraných zemích. Analýza ukázala, že česká regulace se nevymyká z pravidel uplatňovaných v jiných srovnatelných zemích. Za skupinu zemí střední a východní Evropy
byly analyzovány systémy uplatňované v České republice, Maďarsku, Polsku a Slovensku.
Za Evropskou unii byly zvoleny Belgie, Německo, Řecko a Španělsko. Předpisy jednotlivých zemí vykázaly řadu vzájemných odlišností jak v kategorizaci úvěrů, tak v pravidlech pro tvorbu opravných položek.
Pokud jde o rozsah kategorizace aktiv, všechny uvedené země vyjma Polska, Belgie
a Německa kategorizují nejen pohledávky z úvěrů, ale i další pohledávky. Např. maďarský
regulátor požaduje kategorizaci všech pohledávek souvisejících s bankovní činností včetně
pohledávek z dluhových cenných papírů. Národní banka Španělska zahrnuje do kategorizace vedle pohledávek z úvěrů rovněž pohledávky vzniklé z titulu finančního leasingu. Všechny 31
sledované regulace (včetně polské) dále požadují kategorizaci vybraných podrozvahových položek, které mají charakter úvěrových substitutů. ČNB požaduje kategorizaci užšího spektra pohledávek (primárně pohledávek z úvěrů a pohledávek, které vznikly z titulu
postoupení klasifikovaných pohledávek), než je obvyklé. Jednotlivé regulace obvykle
požadují klasifikovat celou pohledávku bez ohledu na to, zda je splácena ve splátkách,
a i když po splatnosti jsou jen některé splátky. Pokud má banka více separátních pohledávek za dlužníkem, klasifikují se všechny pohledávky podle nejhůře klasifikované pohledávky. Předpis ČNB k tomuto problému přistupuje stejně jako většina zemí. Důležitým aspektem
kategorizace je zohlednění zajištění při stanovení příslušné kategorie. Maďarský předpis umožňuje, pokud je pohledávka zajištěna vysoce kvalitním zajištěním, přeřadit pohledávku
do vyšší kategorie, k tomuto kroku však potřebuje souhlas externího auditora (podobně SR).
Polská, řecká a španělská regulace neumožňují zohlednit zajištění při kategorizaci pohledávek, stejně tak i předpis ČNB. V tomto ohledu patří předpis ČNB k přísnějším.
Všechny analyzované regulace stanovují i pravidla pro tvorbu opravných položek
k pohledávkám. Polský, řecký a slovenský regulátor stanovuje opravnou položku k jednotlivým kategoriím jako jedno číslo. Maďarská regulace udává k jednotlivým
kategoriím intervaly, v nichž se opravná položka musí pohybovat. Všechny uvedené regulace se shodují v tom, že ztrátové úvěry, tj. úvěry po splatnosti více než 360/361 dnů,
příp. 180 dnů v případě Polska, musí být plně pokryty opravnými položkami (po zohlednění zajištění). Pouze španělská regulace uplatňuje zvláštní přístup. Předpis ČNB rovněž stanovuje
požadavek na výši tvorby opravných položek ke každé kategorii vždy ve formě jednoho čísla. Platí rovněž, že ztrátové pohledávky musí být plně kryty opravnými položkami po zohlednění zajištění.6)
Blíže viz. [36] Srovnávací analýza systémů klasifikace aktiv a tvorby opravných položek v České republice a vybraných zemích. Dostupné na
6)
32
3
Bankovní úvěrové registry
Registry úvěrových informací jsou jedním z podpůrných nástrojů pro posuzování bonity
a rizikovosti klientů v bankovní sféře. Obsahují pozitivní i negativní sdílené informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů. Tyto registry jsou, již po několik desítek
let, standardní součástí rozhodovacího procesu bankovních institucí v zemích EU a od roku 2002 se staly i běžně používaným nástrojem v bankách provozujících svou činnost na území České republiky.
Specifikem České republiky je, a dovolím si říci byl (co se týče bankovních klientů), trvalý
nedostatek informací. Prolomit mlčenlivost státních institucí je i v současné době takřka nemožné. Například v Maďarsku není problém koupit celé databáze daňových přiznání
od finančních úřadů, což v ČR nelze. Právě nedostatek informací byl důvodem vybudování
dvou nezávislých úvěrových registrů v ČR. Jde o Centrální registr úvěrů (CRÚ), jehož
provozovatelem je ČNB, která se rozhodla budovat registr poskytující data o úvěrových klientech v červnu 2000 a o dva roky později činnost tohoto registru plně zahájila. Druhým,
méně známým, je Bankovní registr klientských informací, jehož provozovatelem je společnost CBCB - Czech Banking Credit Bureau, a.s., vlastněná pěti bankami, které registr spoluzakládaly. Jsou to Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní banka, a.s., GE Money Bank, a.s., Komerční banka, a.s. a HVB Bank Czech Republic, a.s. Centrální registr úvěrů
Účastníkem CRÚ jsou povinny být všechny banky a pobočky zahraničních bank, působící
na území České republiky a další osoby, stanoví-li tak zvláštní zákon (v současné době Česká konsolidační agentura).
V registru jsou vedeny fyzické osoby – podnikatelé a právnické osoby bez ohledu na to, zda jde o český nebo zahraniční subjekt, kteří u některé banky – účastníka registru – čerpají
nebo čerpaly úvěr (tzn. i kontokorent), nebo se pohybují v povoleném pásmu záporného zůstatku na běžném účtu (nad 2000,- Kč), a nebo mají kreditní kartu. Je zde zobrazena jejich platební morálka (tzn. zdali splácejí své závazky včas a v plné výši), počet existujících
úvěrových smluv, výše jednotlivých úvěrů a splátek, informace o zajištění závazků a údaje
o tom, zda právě daná osoba žádá o nějaký úvěrový produkt. Banky poskytují ze své vnitřní 33
evidence také údaje o dalších pohledávkách zahrnujících v sobě úvěrové riziko, tj. např. úvěrové přísliby, záruky, akreditivy, směnečná ručení apod. Obsah databáze CRÚ: •
identifikační údaje o klientech (právní forma, IČO, název, adresa sídla, země,
ekon. sektor atp.),
•
identifikační údaje pohledávky (číslo pohledávky, datum vzniku a splatnosti
•
hodnoty pohledávky (celková výše pohledávky / rámce, aktuální zůstatek pohledávky,
•
další proměnné vztahující se k pohledávce (měna pohledávky, typy zajištění
pohledávky, typ a další věcné specifikace pohledávky, stav pohledávky),
jistina po splatnosti, úroky a poplatky po splatnosti, počet dnů po splatnosti), pohledávky, odvětvová klasifikace pohledávky).
Bankovní registr klientských informací
Účastníky bankovního registru mohou být všechny banky, které aktivně působí na českém
trhu a nejsou v nucené správě či likvidaci. V současné době je členy bankovního registru
16 bankovních institucí a další se chystají do registru vstoupit. Informace registru tak pokrývají převážnou část bankovního trhu (banky a stavební spořitelny), což nasvědčuje velké vypovídací schopnosti.
Tento registr je obdobou CRÚ s tím rozdílem, že v registru jsou vedeny pouze fyzické osoby
- občané a živnostníci. Na rozdíl od CRÚ je tak možné v tomto registru nalézt informace o fyzických osobách - nepodnikatelů.
I přes „relativně krátkou dobu“ od zahájení provozu (10. 6. 2002) se ukazuje, že český
úvěrový registr se dostal na standardní evropskou úroveň, o čemž svědčí zejména vývoj
ukazatele „hit rate“, který zobrazuje procentní úspěšnost nalezení klienta v databázi. V roce 2004 činil tento ukazatel 71 %, zatímco v polovině roku 2003 se pohyboval okolo hranice 52 %.
Registry tak shromažďují všechny informace o dlužnících, pozitivní i negativní, aby žádný
z klientů nebyl v budoucnu při získávání finančních prostředků znevýhodněn. Výše uvedené
informace jsou v úvěrových registrech pravidelně měsíčně aktualizovány a uchovávány 34
pro potřebu vzájemného informování bank po dobu trvání daného úvěrového vztahu mezi bankou a jejím klientem a po dobu dalších čtyř let po jeho řádném ukončení. Jaké výhody přináší úvěrové registry?
Tak jako je tomu i v jiných zemích, přináší zavedení úvěrových registrů do praxe dříve či později mnoho výhod a úlev nejen pro banky, ale také i pro ty, kteří mají zájem o získání
nového úvěrového produktu. Proto zde uvádím přehled výhod, které mohou úvěrové registry přinést a zlepšit tak kvalitu nejen samotného bankovnictví, ale také napomoci ke zlepšení hospodářského rozvoje České republiky.
Podpora technického a hospodářského rozvoje •
Bankovní registry jsou standardním nástrojem v ekonomikách zemí Evropské unie.
Banky si v tamním prostředí nedokážou představit úvěrový proces bez informací z registrů
•
České banky do doby vzniku registrů neměly možnost výměny informací o klientech,
•
Banky v zemích EU mají podíl klasifikovaných úvěrů nejčastěji mezi 3 – 4 %.
což bylo jedním z hlavních důvodů, které způsobovaly problémy s neplatiči
V České republice se u bank toto procento dlouhodobě pohybovalo mezi 30 – 40 % (viz. graf č. 2 na str. 18)
•
Banky své ztráty, které pramenily zejména z nedostatku informací o nových klientech,
pokrývaly tím, že nabízely vysoké úrokové sazby, a tak rozmělňovaly ztráty způsobené špatnými klienty mezi všechny dobré a solidní
•
Vstup českých bank do volné soutěže v rámci EU byl nemyslitelným bez Registru klientských informací, což věděli všichni nově příchozí zahraniční vlastníci bank, kteří dali projektu jednoznačně zelenou
•
V blízké době se také rozběhl tzv. cross border data exchange, což je výměna mezi
lokálními národními registry. Cílem je umožnit kterékoliv bance v unijním prostoru získat o klientovi komplexní obrázek o jeho úvěrové historii
•
Registry tak přispívají ke zvýšení úrovně používaných automatizovaných procesů v bankách a také k daleko vyšší úvěrové aktivitě a rychlosti rozhodování. Navíc
umožňují bankám činit kvalifikované rozhodnutí bez zvýšeného nárůstu požadavků na klienta
35
•
Bankám se použitím automatických aplikací snižuje pracnost a náklady spojené
•
Snižuje se míra ztrátových úvěrů bank, což v celkovém objemu může v České
•
Zvýšení ekonomického růstu v důsledku existence registrů se podle zkušeností
s úvěrovým procesem
republice představovat až miliardy korun ročně v zahraničí udává ve výši 1 – 2 %
Zkvalitnění služeb poskytovaných bankami •
Banky jsou podstatně rychlejší a pružnější, a umožňují tak poskytnutí řady úvěrových
•
Navíc nemusí od klienta požadovat dlouhodobý ani krátkodobý vztah s bankou,
•
Banky mohou rozlišovat podmínky přidělování úvěru podle bonity klienta, a tak
•
Banky mohou začít nabízet zcela nové produkty, u kterých nebudou klást nároky
typů při první návštěvě banky
protože mohou vycházet z jeho úvěrové historie v jiných bankách zvýhodnit ty dobré a nabídnout jim výhodnější služby
na dostatečné zaručení úvěru, a úvěrová historie nahradí cizí ručení
Výhody pro samotné klienty Každý, kdo má v úvěrových registrech pozitivní úvěrovou historii a plní své závazky z dříve
uzavřených úvěrových smluv, se stává pro každou další banku méně rizikovým. Jaké jsou jednotlivé skutečné výhody existujících úvěrových registrů pro samotné klienty? •
Klienti si mohou bez problémů budovat svoji úvěrovou historii kdekoliv v rámci
•
U některých typů úvěrů se urychlí proces posuzování žádostí o úvěry v jednotlivých
•
V případě, že klient má pozitivní úvěrovou historii, nebude pro banku neznámým
•
Klienti mají možnost kontroly svých údajů v registrech a nemusí se obávat o zneužití7)
bankovnictví a přitom mohou využívat služeb všech bank bankách
rizikovým subjektem
Klienti registrovaní v CRÚ a v Bankovním registru klientských informací mají přístup k datům prostřednictvím žádosti o výpis z registru, který obsahuje data zaslaná o klientovi jednotlivými bankami. 7)
36
•
V dlouhodobém horizontu registry napomáhají ke snížení ceny peněz pro fyzické osoby a podnikatele (díky důkladnější znalosti klientů může docházet ke snížení průměrné úrokové sazby krátkodobých úvěrů)
•
Dobří klienti nebudou „doplácet“ na nedisciplinované klienty, jejichž chování může
•
V určitých případech není nutné vyžadovat od klientů čestné prohlášení o tom,
v současné době snižovat ochotu bank poskytovat úvěry
zda mají závazky v jiných bankách
Úvěrové registry by měly, podle mého názoru, hrát důležitou roli v úvěrovém procesu a stát se tak nepostradatelným nástrojem. Jejich využití bankami a pobočkami zahraničních bank
by mělo přispět ke zvýšení kvality úvěrových procesů v bankách a vést ve svém důsledku
ke snížení úvěrového rizika. Dostatek informací může totiž banky chránit nejen od „špatného“ klienta, ale může umožnit také rozpoznat klienta dobrého, rozeznat propojení majetkových
vztahů a ochranu tak rozšířit na kapitálově spjaté skupiny. Navíc sdílení všech informací chrání také klienta, který plní podmínky smlouvy a posiluje tak důvěru v český finanční trh.
Na druhou stranu je však třeba si uvědomit, že vedle bank se úvěrováním u nás zabývá i řada
jiných nebankovních společností (např. leasingové a splátkové společnosti). Zdánlivě bezproblémový dlužník tak může být ve skutečnosti předluženým podvodníkem, aniž
by to jakýkoli z registrů zaznamenal. K velkému pokroku tak došlo začátkem tohoto roku, kdy se po dlouhém očekávání přistoupilo k propojení Bankovního registru klientských informací s Nebankovním registrem klientských informací (provozovatelem je opět Czech Banking Credit Bureau), který shromažďuje pozitivní i negativní informace o dlužnících leasingových nebo splátkových společností.
Pro podvodníky a chronické neplatiče mohou registry znamenat překážku v dalším získávání
financí. Klienty, kteří by se mohli ještě více zadlužit, by měly ochránit před nimi samotnými
a pro ty, kteří řádně splácí, by měly být cestou ke snazšímu získání úvěru, protože informace z registrů by se automaticky měly stát součástí posuzování žádostí o úvěr v každé bance.
37
Organizace schvalování úvěrů v analyzované bance pro malé a střední podniky
4
Tato kapitola a kapitoly níže jsou zaměřeny na rozbor konkrétního úvěrového procesu analyzované komerční banky působící na českém trhu. Konkrétní název analyzované banky není v této práci uváděn z důvodu žádosti zachování anonymity.
Proces schvalování úvěrů představuje jeden z klíčových prvků řízení každé banky a je proto nedílnou součástí každého úvěrového procesu. Základním účelem schvalovacího procesu je zajistit vysokou úroveň rozhodování o úvěrech, kontrolu nad způsobem, kterým byl úvěr doporučen, a tak zajistit vysokou kvalitu úvěrů.
Schvalování úvěrů je v mnou analyzované bance realizováno na pěti úrovních. Danými úrovněmi jsou: • • • • • • Pozn.:
Ředitel poradenského centra nebo ředitel komerčního centra (oblastní pobočky),
Risk manager (RM),
Ředitelé jednotlivých úseků centrály (např. úsek poradenských center, komerčních
center, hypoték, municipalit,…), Členové představenstva, Představenstvo,
Úvěrový výbor centrály. centrála
Úroveň, na které probíhá schvalování v analyzované bance je ovlivněna především hrubou úvěrovou angažovaností klienta. Hrubou úvěrovou angažovaností se rozumí součet limitů
poskytnutých úvěrů jednomu klientovi. Změna schvalování také může být ovlivněna výsledkem tzv. aplikačního scoringu, kdy např. klienti hodnocené scoringem 4 – 7,
tj. ČNB 18) jsou v poradenském centru ve schvalování do hrubé úvěrové angažovanosti
4 mil Kč, ale klienti se scoringem 8, tj. ČNB 2 jen do hrubé úvěrové angažovanosti 3 mil. Kč. Výsledek aplikačního scoringu může mít vliv i u některých dalších skupin, např. začínajících klientů, tj. klientů, kteří nemají dvouletou účetní historii. Zde se většinou jedná o přechodná opatření, kdy např. začínající klient v angažovanosti do 2 mil. Kč
při scoringu 6 – 7 musí být schválen RM. Banka má rovněž stanoveny obchodní činnosti, 8)
Podrobnější vysvětlení aplikačního scoringu je na str. 49 - 59
38
při kterých poradenská centra působí jen jako kontaktní místa a pravomoce jsou omezeny pouze na „Úvěrový výbor“.
Komerční centra mají na starosti pouze ty klienty, kteří mají obrat větší než 30 mil. Kč,
menšími podniky (malé a střední podniky) se zabývají poradenská centra, která jsou cílem analyzování této diplomové práce.
Poradenská centra resp. komerční centra jsou sice nejnižším článkem při schvalování úvěrů
v analyzované bance, ale představují nejdůležitější místo v úvěrovém procesu z důvodu možnosti bezproblémového kontaktu s klientem a provádění nejrozsáhlejších analýz pro určení schopnosti klienta splácet. Klient je tak hodnocen v regionu, kde má
podnikatelskou činnost nebo kde je centrum jeho podnikání. Děje se tak z prostého důvodu, že je pro aktivní obchody banky klíčové využití místních znalostí, dostupnost dohlídek poskytnutých zástav, provádění inspekčních návštěv…
Nejvyšší místo v poradenském centru zaujímá ředitel, o stupeň níže je zástupce ředitele daného poradenského centra, kterému podléhají jednotliví úvěroví pracovníci tzv. firemní
poradci. Firemní poradce poskytuje aktuální informace o klientovi, tudíž nese největší zodpovědnost za získání maximálních informací potřebných k posouzení aktivního obchodu.
Jako první provádí všechny potřebné rozbory a analýzy a na základně jejich vyhodnocení
navrhuje poskytnutí či neposkytnutí úvěru (i v případě, že obchod není v pravomoci poradenského centra). Poté předá svůj návrh zástupci ředitele, který návrh buď doporučí či nedoporučí řediteli ke schválení. Ten definitivně rozhodne, pokud je navrhovaný obchod
v jeho pravomoci. Pokud obchod v jeho pravomoci není, firemní poradce je povinen předat všechny získané informace o klientovi, včetně svého návrhu, Risk managerovi nebo výše.
Z výše uvedeného je patrné, že analyzovaná banka zohledňuje při stanovení pravomocí především hrubou úvěrovou angažovanost v kombinaci s výsledkem scoringu. Vidíme,
že poradenská centra mohou schválit klienty s téměř všemi druhy scoringových výsledků
v omezení na hrubou úvěrovou angažovanost klienta. U jiných bank, zejména u těch, kdy jsou nejnižším schvalovacím článkem samotné servisní pobočky tomu tak není. Ve většině případech, pobočky mohou rozhodnout zda úvěr poskytnout či nikoli pouze pokud je klient
ohodnocen na zákl. scoringu jako zcela nerizikový, tj. dosáhne nejlepšího stupně. Pobočky
v analyzované bance, jak je výše uvedeno, jsou ze schvalovacího procesu zcela vynechány, 39
ale zpravidla platí, že jeden den v týdnu působí firemní poradce na pobočce. Klient tak nemusí dojíždět do poradenského centra, která bývají pouze v oblastních městech.
Úvěrový proces pro malé a střední podniky je tak o něco více centralizován v porovnání
s jinými bankami, což je spojeno s menšími finančními náklady pro banku. Výhodu větší
centralizace mohu spatřovat i v rychlejším posouzení a vyřízení, to však pouze u klientů hodnocených horšími scoringovými výsledky. Na druhé straně je nevýhodou, že klient
ohodnocen scoringem nejlepšího stupně musí procházet stejným procesem jako ti, kteří jsou ohodnoceni hůře a dochází tak ke zbytečnému protahování. To se však odvíjí od způsobu
používaného scoringu. V některých bankách je scoring založen pouze na finančních ukazatelích, jinde je existence propojenosti i s nefinančními ukazateli. Tak tomu je i v analyzované bance, což je dle mého názoru, důvod větší centralizace.
40
5
Úvěrový proces analyzované banky pro malé a střední podniky
V následujících kapitolách jsou podrobně rozebrány jednotlivé fáze úvěrového procesu pro malé a střední podniky tj. klienty s ročním obratem do 30 mil. Kč v daném roce (dle vnitřních pravidel analyzované banky) na úrovni poradenského centra.
Úvodem je nezbytné poznamenat, že úvěrový proces sám o sobě není jednoduchou záležitostí a proces od procesu se liší, tak jako se liší klient od klienta – podnikatel od podnikatele,
produkt od produktu. Existují však obecné zásady v pracovních postupech analyzované banky, které byly mou snahou v rámci této práce shrnout.
5.1 Základní charakteristika úvěrového procesu Hlavním úkolem banky v procesu poskytování aktivních obchodů je eliminování „špatných
úvěrů“ a tím zajištění kvalitního úvěrového portfolia banky. Tzn. co nejlépe posoudit schopnost klienta v budoucnu splácet poskytnutý úvěr a jiné sjednané závazky vůči bance.
Rozhodování o úvěrovém obchodu musí tedy zahrnovat objektivní hodnocení předpokladu
ochoty a schopnosti žadatele splácet a vyrovnat závazek vůči bance. Proces zajišťuje, že tento předpoklad bude podroben analýze, která zhodnotí míru pravděpodobnosti splácení úvěru. Jde o proces s postupnými kroky a pevně stanovenými pravidly, který představuje vzájemně na sebe navazující činnosti.
Snížení rizika v oblasti úvěru je úměrné tomu, jakou pozornost banka věnuje jednotlivým činnostem úvěrového procesu, který začíná setkáním klienta s příslušným pracovníkem
banky, pokračuje získáním potřebných informací o žadateli a ověřením těchto informací.
Poté, na zákl. získaných informací, příslušný pracovník zpracovává předběžné hodnocení
bonity žadatele a sděluje výsledek předběžného hodnocení (zda úvěrový proces bude
pokračovat či nikoli). V případě kladného hodnocení, klient předkládá bance žádost o poskytnutí úvěru, dále následuje podrobná analýza žadatele (analýza finančního
a obchodního rizika) a výsledek této analýzy je sdělen klientovi (rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí úvěru). V případě, že se banka rozhodne žadateli vyhovět, následuje 41
vypracování úvěrové smlouvy, kde je mimo jiné stanoveno za jakých podmínek může žadatel úvěr čerpat, a její následné podepsání. Další etapou je již čerpání úvěru. Banka poté provádí
pravidelné kontroly bonity klienta tzv. monitorování. Celý proces poskytování úvěru končí až okamžikem řádného splacení úvěru.
Schéma č. 1: Přehled jednotlivých fází úvěrového procesu předselekce žadatelů
žádost o úvěr
hodnocení rizika
rozhodnutí o žádosti
uzavření úv. smlouvy
monitorování klienta
Pramen: vlastní schéma
Ráda bych však upozornila na to, že ani zavedení sebelepšího úvěrového procesu nedává bance 100 % záruku toho, že její pohledávka bude v době splatnosti skutečně uspokojena. Nejbanálnější příčinou může být lidský faktor – špatná obchodní rozhodnutí, ale také smůla
či nešťastná náhoda. Trhy mohou být ovlivněny něčím, co nikdo dopředu neočekával –
katastrofami, neobvyklým počasím, záplavami, neočekávanými změnami některých cen
(např. pád cen nemovitostí jako zástav za úvěry) a podobně. Tyto jevy jsou nevyhnutelné
a ani nejlepší banky se jim nevyhnou. I dobrý management se může dostat do situace, kdy
se musí rozhodovat na základě nedostatečných informací nebo své rozhodnutí musí provést v nestabilním prostředí. V závislosti na těchto podmínkách není banka schopna správně ohodnotit – určit bonitu klienta a tím se nemůže ani vyvarovat nebezpečí vzniku rizikových obchodů.
Z těchto skutečností vyplývá, že nelze zcela vyloučit rizika a nejistotu v konkrétním
obchodním vztahu, ale lze je zavedením účinného úvěrového procesu podstatně snížit a dostat pod kontrolu. Otázka tedy pro banku ani nezní – riziková aktiva ano či ne, ale jak mnoho a jak zajistit, aby jich bylo co nejméně.
42
5.2 Fáze předselekce neboli akviziční období dle analyzované banky Tato procedura je založena na systematickém sběru a vyhodnocování údajů o nových
klientech9) bez úvěrové historie u analyzované banky. Předselekci v analyzované bance vždy provádí zástupce ředitele poradenského centra, jehož cílem je vyřadit ty klienty, o kterých má
pochybnosti vzhledem k jejich budoucí ochotě nebo schopnosti splácet závazek vůči bance. Své rozhodnutí vždy konzultuje s daným firemním poradcem.
Tento proces vyžaduje zároveň vyřazení klientů, kteří podnikají v činnostech nebo oborech
pro banku nepřijatelných z hlediska zásad obchodní politiky. Mezi činnosti, které analyzovaná banka nefinancuje patří např.: •
projekty/činnosti, které mají negativní vliv na životní prostředí,
•
projekty/činnosti týkající se zbrojních transakcí nebo hazardních her (s
•
zákaz financování nezákonných nebo nemorálních transakcí („red light zone“)
výjimkou herních automatů),
nebo transakcí, kde je prokázána odůvodněná obava z praní špinavých peněz.
Jde v podstatě o tzv. „síto kontroly“, které by mělo ušetřit bance čas a náklady u těch klientů, kteří nevyhovují již na samém počátku úvěrového procesu. Banka se tak může věnovat uzavírání jiných, pro ni mnohem atraktivnějších aktivních obchodů. Předselekce se skládá z těchto kroků: • • • •
prvotní kontakt s klientem,
získání základních potřebných informací od žadatele, předběžné hodnocení klienta,
sdělení výsledku hodnocení klientovi a popř. uzavření žádosti.
5.2.1 Prvotní kontakt s klientem První kontakt mezi bankou a klientem má zpravidla podobu úvodní schůzky, na níž si obě
strany vyjasňují své potřeby, cíle a podmínky. Předmětem jednání bývá v zásadě projednávání
Pro banku se novým klientem v této fázi rozumí subjekt, který nemá svého firemního poradce pro účel úvěru, tzn. který s bankou doposud nespolupracoval nebo mu nebyl poskytnut žádný aktivní obchod pro stejný či podobný účel. 9)
43
o výši úvěru, jeho druhu a účelu, předpokládané čerpání a splacení a nabízené, resp. požadované úvěrové záruky. Zástupce ředitele také klienta seznamuje s podmínkami souvisejícími s poskytováním úvěru10), např. upozorní klienta, že v souladu s platným
Sazebníkem je povinen provést úhradu cen, např. ceny za zpracování a vyhodnocení žádosti, ceny za realizaci úvěru apod., a upozorňuje na nutnost zřízení běžného účtu v bance v případě poskytnutí úvěru. Klientovi dále vysvětluje nutnost získání potřebných informací.
V této etapě pracovník banky hodnotí klienta zpravidla na neformální bázi. Stejně jako
si potenciální klient utváří svůj názor na konkrétní banku, tak i banka si udělá určitou představu o klientovi a jakékoli informace o něm získané v rané fázi může použít později při svých úvěrových analýzách.
Proces v této fázi může být ukončen např. pokud je podnikatelská činnost nebo objekt
financování nežádoucí z hlediska úvěrové politiky banky, pokud účel financování je pro banku nepřijatelný nebo není v pořádku z etického a ekologického hlediska, jestliže klient není ochoten či schopen identifikovat účel úvěru, či nechce nebo nemůže ničím ručit.
5.2.2 Získání základních potřebných informací Pokud se zdá klient perspektivní (z hlediska obchodní politiky a zaměření banky), vyžádá si banka potřebné údaje, které jsou nezbytné k dalšímu posouzení. Jedná se o níže uvedené údaje: • •
doklad o právní subjektivitě, podnikatelský záměr,
•
účetní výkazy (podvojné účetnictví), daňové doklady (podvojné a jednoduché
•
návrh poskytnutého zajištění,
•
účetnictví) - za poslední 3 roky,
některé další údaje, pokud je to v této fázi nutné (např. vlastnická struktura firmy
a management – společenská či zakladatelská smlouva,
zakladatelská listina, dodavatelsko – odběratelské vztahy, vlastnictví majetku a závazků, výpis z katastru nemovitostí…).
10)
Klient v analyzované bance ve fázi předselekce neplatí žádný poplatek.
44
Banka tak zjišťuje, zda je klient ochoten s bankou plně spolupracovat. V případě odmítnutí poskytnutí potřebných informací klientem, banka okamžitě úvěrový proces ukončí, aniž by prováděla rozsáhlejší analýzu.
5.2.3 Předběžné hodnocení klienta Po předložení potřebných podkladů uvedených v předcházející kapitole zástupce ředitele provede předběžné vyhodnocení získaných informací, na jehož základě a po konzultaci s příslušným firemním poradcem se rozhodne, zda s klientem uzavře žádost o úvěr.
Předběžné hodnocení spočívá v provedení velmi zjednodušené úvěrové analýzy. Banka
se tímto snaží již v počáteční fázi identifikovat klienty, kteří nesplňují základní předpoklady
nutné pro získání úvěru, aby omezila výdaje spojené s celkovým hodnocením klienta
a ušetřila tak i čas firemních poradců. V případě, že by banka provedla bez předběžného
hodnocení časově i finančně nákladnou analýzu klienta a klient by v této analýze neobstál z důvodu nesplnění právě těchto předpokladů, které mohly být zjištěny již dříve, mohla by utrpět ztrátu.
Banku v této fázi zajímá (důležitost dle uvedené posloupnosti): •
podnikatelský plán
Ucelený, dobře zpracovaný podnikatelský plán je pro analyzovanou banku významným
dokumentem při posuzování úvěrového rizika a budoucnosti podniku. Často se stává
obvyklým důvodem ztroskotání malých a středních podniků, kdy nadšený podnikatel,
který byl přesvědčen o tom, že jeho podnikatelský záměr bude úspěšný zjistil, že jeho dobré a originální nápady umírají dříve než se začaly naplňovat. Špatný plán tak může zabránit v realizaci i skvělým nápadům a myšlenkám.
Podnikatelský plán nutí podnikatele pečlivě zkoumat a rozvíjet podnikatelský nápad
a dále formy a způsoby jak uvést návrh do praktické realizace. Pracovník banky,
resp. zástupce ředitele z podnikatelského plánu vidí do jaké míry bere žadatel své podnikání vážně, jaké má znalosti a zkušenosti, zda rozumí své profesi, zda má
firma dostatečný marketing, odborně zdatný management nebo adekvátní kapitálové vybavení… Jestliže plán nemá laicky řečeno „hlavu ani patu“ nebo je příliš nadhodnocený či podhodnocený, nevychází z reálných hodnot… pracovník banky úvěr zamítne.
45
•
základní charakteristika firmy
Zástupce ředitele zde posuzuje datum zahájení podnikání, jak dlouho již firma funguje,
resp. jaké již mohla nasbírat zkušenosti ve svém oboru. Čím má firma delší historii, tím
je reálnější, že bude uzavřena žádost o úvěr (né vždy to však platí!). I klient, který
začíná podnikat má možnost úvěr získat (úspěšnost cca 10 %), ale úvěrový proces je v tomto případě zpravidla mnohem přísnější už jenom tím, že nejnižší rating, který klient může získat odpovídá ČNB 2,11) což je spojeno s vyššími úrokovými sazbami.
Předmětem posuzování je také obor, ve kterém firma podniká. Pokud firma podniká v oboru pro banku nepřijatelném,12) pracovník úvěrový proces ihned ukončí.
•
účetní výkazy nebo daňové doklady za poslední 3 roky (potvrzené finančním úřadem)
Účetní výkazy jsou jedním ze základních faktorů, které determinují finanční situaci
a ekonomickou stabilitu podniku. Pracovník banky v této fázi dokáže pouhým okem jednotlivé výkazy zhodnotit a posoudit, zda žadatel má možnost úvěr získat. Zajímá
ho především hospodářský výsledek, vlastní kapitál, přidaná hodnota, struktura závazků, zda je požadovaná částka přiměřená vlastním zdrojům a provoznímu
kapitálu… Hospodaří-li podnik se ztrátou, dochází ke zmenšování jeho majetku, záporný vlastní kapitál zase vypovídá o předlužení podniku. V důsledku toho může být ohrožena návratnost bankovního úvěru. Struktura závazků vypovídá o platební morálce klienta, přidaná hodnota by měla pokrývat náklady….
• způsob zajištění
Zde pracovníka zajímá jaký druh zajištění a v jaké výši je žadatel schopen nabídnout.
Jestliže klient nechce nebo nemůže poskytnout přijatelný druh zajištění (většinou více jak 60% v analyzované bance), pracovník zpravidla proces ukončí.
• zkouška právních poměrů žadatele
Cílem této zkoušky je ověřit, zda žadatel splňuje právní předpoklady k uzavírání hospodářských závazků. To, zda tyto předpoklady splňuje, prokazuje na zákl. výpisu
z obchodního rejstříku (v případě osob, které mají povinnosti být v obchodním rejstříku
zapsány) nebo originálem či notářsky ověřeným opisem živnostenského listu nebo koncese. Od doby vystavení výpisu nebo od doby ověření nemá obvykle uplynout více jak tři měsíce.
11) 12)
Podrobnější vysvětlení je na str. 49 - 50 Vyjmenované činnosti nepřijatelné pro analyzovanou banku jsou uvedeny na str. 43
46
Banka také při úvěrovém styku dbá na to, aby jednala a uzavírala smlouvu (pokud se rozhodne úvěr poskytnout) s osobami, které jsou oprávněny v této věci za podnik
jednat. Vlastník podniku, statutární orgán nebo fyzická osoba – podnikatel mohou na základě tzv. prokury, tj. písemným udělením plné moci k určitým úkonům při provozování podniku, zvolit jednu či více osob k zastupování a právnímu jednání. Pokud by banka uzavřela úvěrovou smlouvu s osobami, které nejsou skutečně
oprávněnými představiteli podniku, nemusela by její pohledávka být uznána a tudíž ani uspokojena.
Pokud se jedná o zkoumání právních poměrů žadatele o úvěr a jeho hospodářské
a finanční situace je oproti minulých let k dispozici více legálních instrumentů. Co do právních poměrů lze za základní moment při jejich ověřování považovat správné zodpovězení otázky, zda žadatel nemá závazky z titulu jiné, třeba i předchozí podnikatelské činnosti, která by mohla ohrozit plnění úvěrových podmínek. Napojení
obchodních rejstříků na internet umožňuje vylustrovat jakoukoli fyzickou i právnickou osobu a zjistit její účast v jiných obchodních společnostech. Pracovník banky tak může
zjistit, zda žadatel respektive některý ze členů jeho statutárního orgánu, či jeho společník měl již účast na podnikání, které skončilo bankrotem, tedy konkursem. Takovéto zjištění vede pracovníka banky k důkladnému prověřování.
Pokud po zhodnocení všech výše uvedených údajů specifikujících klienta zástupce ředitele
neshledá pochybnosti o obchodním zájmu a bezproblémovém průběhu požadovaného obchodu, přistoupí ke stanovení předběžné úrokové sazby. Předběžnou úrokovou sazbu stanovuje z toho důvodu, že žadatel zpravidla nežádá pouze jednu banku o úvěr, ale nejdříve si zjistí nejlevnější varianty z hlediska účelu úvěru a jeho potřeb u více bank. V případě,
že žadatel bude souhlasit se stanovenými podmínkami, tj. s předběžnou výší úroku, stanovením splatnosti úvěru, a požadujícím zajištěním, přistupuje se k sepsání žádosti
o poskytnutí úvěru, kterou v plném znění se všemi přílohami uvádím v příloze č. 6. Protože
analyzovaná banka má různé druhy žádostí o úvěr (lišících se druhem úvěru), uvádím pouze jednu z nich (žádost o poskytnutí hypotečního úvěru).
Fáze akvizičního období v analyzované bance je založena, jak je patrné z výše uvedeného, pouze na subjektivním hodnocení zástupce ředitele. Vzhledem k tomu, že analyzovaná banka nemá ve svých vnitřních předpisech striktně dány požadavky na předselekci, závisí hodnocení
žadatele skutečně jen na názoru daného pracovníka, který však vždy svůj názor konzultuje 47
alespoň s jedním z firemních poradců, čímž je nevýhoda subjektivního hodnocení snížena
a zefektivněna. Můžeme říci, že metody v analyzované bance jsou postaveny na vysoké náročnosti kvalifikovanosti jednotlivých pracovníků. Pro srovnání, v některých bankách se fáze předselekce uskutečňuje formou strukturovaného dotazníku, který tak daným pracovníkům přímo stanovuje cestičku.
5.3 Fáze scoring neboli hodnocení finančního a obchodního rizika Po základním seznámení se s klientem a po přistoupení k uzavření žádosti o úvěr, může
úvěrový proces pokročit do fáze podrobnějšího hodnocení rizikovosti klienta. Od této doby je klient v analyzované bance zpoplatňován, výše poplatku je definována buď jako pevná hodnota (závisí na druhu úvěru) nebo je stanovena procentem z hodnoty úvěrového obchodu.
Hodnocení rizika je nedílnou součástí každé žádosti o úvěr. Jedná se o důležitou činnost úvěrového úseku, bez níž by nebylo možné utvářet kvalitní úvěrové portfolio banky. Cílem je odpovědět na následující otázky: • •
Lze očekávat, že žadatel bude mít v budoucnu dostatek likvidních zdrojů k tomu,
aby mohl splácet úvěrové závazky v souladu s dohodnutými podmínkami?
Nasvědčuje současná situace a perspektivy žadatele tomu, že jeho podnik bude
i v dohledné budoucnosti prosperovat?
•
Je žadatelova integrita dostatečná pro to, aby byl ochoten a připraven splnit své úvěrové
•
V jakém rozsahu ovlivňuje nabízené jištění riziko obsažené v úvěru?
závazky?
Je nesmírně důležité si uvědomit, že úvěrové analýzy u podnikové klientely se neomezují
pouze na zkoumání finančních rizik. Správné zhodnocení úvěrové bonity vyžaduje širší rámec
zahrnující podrobnou analýzu základních charakteristik obchodního rizika včetně posouzení kvality vedení, charakteristik odvětví, konkurenčního postavení a strategické orientace podniku. Někdy může být hodnocení podniku skutečně více ovlivněno obchodním rizikem
než rizikem finančním. Obchodní riziko se definuje jako ty faktory, které ovlivňují činnost podniku bez ohledu na charakter jeho finanční situace.
48
Relativně novou metodou, která se na českém trhu vyskytuje a která se stává v posledních
letech neoddělitelnou součástí úvěrových analýz v bankách je tzv. APLIKAČNÍ SCORING.
Ani mnou analyzovaná banka není výjimkou, scoringové metody začala používat v polovině roku 2004.
Co si představit pod pojmem scoring? Scoring je softwarový program, založený na analýze historických statistických dat o chování a možnostech určitého segmentu klientů a dalších informací. Za pomoci statisticko –
matematických metod jsou vstupní data žadatele o úvěr v systému vyhodnocena (porovnávána se statisticky dostatečně spolehlivým vzorkem historických dat). Výstupem je tzv. hodnotící systém, který oboduje klienta podle jeho rizikovosti, tj. stanoví mu rating. Cílem je kumulace dat,13) která se použije jako vstupní databáze do hodnotícího systému.
Ve své podstatě probíhá automatizovaně, tzn. že hlavní nárok je kladen na správné zadání vstupních údajů, pak stačí jen čekat na konečný výsledek hodnocení, který se objeví
na monitoru. Samotným výstupem scoringu jsou známky „ratingu“, které mají většinou více podskupin.
V analyzované bance je implementován scoring se 13ti stupňovou ratingovou stupnicí,
kdy jednotlivé stupně jsou v souladu s požadavky ČNB, tj. jsou navázány na opatření o klasifikaci pohledávek (např. ČNB 1 znamená standardní pohledávku, kde se OP nemusí
tvořit, ČNB 2 znamená sledovanou pohledávku, kde se OP musí tvořit ve výši 1 %...). Je jasné, že čím horší scoringová známka (interní rating), tím horší přiřazení dle opatření ČNB a tudíž tím vyšší tvorba OP. Jednotlivé stupně výstupu scoringu uvádím v tabulce níže.
Domnívám se, že scoring se 13ti stupni je dostačující, minimální počet ratingových stupňů podle požadavků ČNB je 6 – 9. Více podskupin umožní jemněji odlišovat hodnocené klienty, což vede k lepšímu ohodnocení rizika.
Výsledná známka scoringu je v analyzované bance důležitým klíčem k rozhodnutí, zda úvěr poskytnout či nikoli. Dalo by se říci, že na základě této metody se odvíjí celý úvěrový proces.
13)
Podrobnější analýzu vstupních dat je možno nalézt na str. 52 - 57
49
Tabulka č. 3: Jednotlivé stupně výstupu scoringu v analyzované bance 13 stupňový IR*
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 zamítnutí
Známka scoringu
4A 4B 4C 5A 5B 5C 6A 6B 7 8 zamítnutí
Pramen: Interní materiály banky *IR … interní rating
Hodnocení ČNB
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 3-5
Otázkou však zůstává, zda je tato metoda správným řešením hodnocení bonity klienta, resp. zda je správně využívána, tzn. na základě jakých vstupních údajů se hodnocení bonity
klienta uskutečňuje a zda je scoring používán v kombinaci s analýzou provedenou samotným
firemním poradcem. V některých bankách scoring vychází pouze z finančních údajů, zatímco v mnou analyzované bance je uvedená metoda koncipována tak, že vychází nejen z finančních
předložených dat od hodnoceného subjektu, ale zohledňuje i nefinanční rizika, což je obrovskou výhodou. Uveďme si konkrétní případ.
Vezměme poměrně úspěšnou společnost, která se zabývá poradenstvím v oblasti stavebnictví. Vzhledem k tomu, že společnost je privátně vlastněna, její majitelé nemají zájem na vykazování vysokého zisku. Tudíž společnost opticky není příliš zisková ani ztrátová, její
hospodaření je vyrovnané. Ostatní ukazatele, např. zadluženost, likvidita či využití aktiv,
se pohybují na průměru odvětví. Dá se s úspěchem předpokládat, že tato společnost by ve scoringovém hodnocení založeném pouze na finančních údajích dopadla průměrně, ne-li mírně podprůměrně. Je otázkou, zda by ji tedy banka na základě výsledného scoringu vůbec půjčila.
Po důkladné analýze podniku bychom však mohli zjistit, že společnost je leaderem ve svém oboru, v němž podniká pouze omezený počet firem, a navíc je držitelem firemní databáze, jež
je vstupní bariérou do odvětví a kterou od ní někteří z jejích mála konkurentů dokonce 50
nakupují. Kromě toho majitelé většinu získaných prostředků úspěšně investují do nemovitostí,
a to způsobem, kterým jim umožňuje udržovat vyrovnané hospodaření společnosti. Jejich investice dosahují vysokého cash flow z pronájmu těchto nemovitostí, že pokryjí polovinu všech výdajů dané společnosti, aniž by musela vyprodukovat jakýkoli výnos ze své hlavní
činnosti. Při pokrytí uvedených výdajů zůstávají společnosti ještě veškeré nemovitosti,
ze kterých investuje pronájmy a které se z pohledu jejího hlavního podnikání mohou stát prodejnými.
Uvedená společnost by oproti scoringu založeném pouze na finančních údajích mohla dopadnout mnohem lépe, pokud by byl scoring založen nejen na finančních údajích, ale také
na údajích nefinančního charakteru a pokud by se použil v kombinaci se subjektivním hodnocením firemního poradce založeném na jeho vlastní analýze dané společnosti.
Jiným příkladem může být situace, kdy banka má dlouholeté velmi dobré zkušenosti s danou
společností, která však dosahuje poslední rok vysokého záporného výsledku. Tato ztráta je způsobena jednorázovou, neopakující se velkou investicí v daném roce a tím velkými
odpisy. Pokud by scoring vycházel pouze z finančních údajů a nebyla by zde možnost kombinace subjektivního hodnocení, je zřejmé, že by se nepřihlíželo k dlouholetým dobrým
zkušenostem s klientem a mohla by nastat situace, kdy by klient musel být odmítnut. Klient
by tak neměl žádnou šanci odůvodnit již zmiňovanou ztrátu a banka by tak mohla přijít o svého dobrého klienta, který z důvodu neuspokojení požadavku přejde ke konkurenci.
Je tak patrné, že scoringové metody mohou být nepostradatelným pomocníkem při úvěrových analýzách pokud jsou správně použity. Banky by měly mít ve svých vnitřních pravidlech
stanoveno rozmezí, ve kterém je možné výsledek scoringu subjektivně upravit. Analyzovaná banka má takové pravidlo, že firemní poradce může zlepšit výsledek scoringu max. o jeden stupeň (tzn. např. z 6A na 5C), nejde však z ČNB2 na ČNB 1, tj. ze 7 na 6B.
Bezpochyby je zřejmé, že se jedná o jednoduchý, zpravidla časově i cenově nenáročný mechanismus, který je v případě dostupnosti vstupních dat možno zpracovat prakticky
okamžitě. Výhodou je vyšší objektivita neboť firemní poradce nemůže zásadním způsobem zasahovat do mechanismu hodnocení, který je „natvrdo“ nastaven a tudíž není možno v něm
provádět jakékoliv větší úpravy. V každém případě má však i své nevýhody výše uvedené. Jednou z dalších nevýhod může být i to, že hlavní váha hodnocení je přikládána zejména 51
minulým výsledkům hospodaření společnosti, budoucí výsledky hospodaření jsou sice vítané,
v převážné míře však nehrají klíčovou roli. Nevýhodu spatřuji i v určité nepružnosti a podle
názorů zkušených úvěrových pracovníků je nevýhodou i neschopnost systému rozeznat sezónnost, na což doplácejí zejména zemědělci a jiné oblasti sezónního charakteru.
Jak je výše uvedeno, vstupní data hrají jednu z nejdůležitějších rolí při hodnocení metody
scoringem. Jaká vstupní data jsou zadávána v analyzované bance je předmětem následujících podkapitol.
5.3.1 Finanční zdroje pro scoring (nebo-li finanční analýza) Účelem finanční analýzy je zmapovat finanční situaci klienta, její vývoj v minulých letech
a odhadnout perspektivu vývoje do budoucnosti. Představuje tak rozhodující prvek prověrky bonity klienta. Je založena na zkoumání celé řady poměrových ukazatelů, které rozšiřují vypovídací schopnost údajů obsažených v rozvaze, ve výsledovce a cash flow (v případě jednoduchého účetnictví se používají údaje uvedené v daňových dokladech). Analyzovaná banka vyžaduje výkazy za poslední 3 roky a cash flow zpravidla na 4 roky dopředu.
Hodnoty ve výsledovkách i rozvaze jsou však do značné míry odvislé od užívaných účetních
postupů, které se mohou v rámci platných předpisů v jednotlivých podnicích lišit a zkreslovat tak vypovídací schopnost extenzivních ukazatelů převzatých z jednotlivých výkazů. Analyzovaná banka si proto pro účely úvěrové analýzy dané údaje uspořádává do standardní podoby podpořené softwarem. Příkladem veličiny, ve které se různorodost užitých účetních
postupů zvlášť výrazně projevuje, je zisk. Ve finanční analýze bývá zpravidla pro výpočet různých poměrových ukazatelů, především ukazatelů rentability, užíváno zisku po zdanění. Ovšem v jeho hodnotě se odráží přirozená snaha každého podniku o daňovou optimalizaci
ve vztahu k dani z příjmu. Z toho důvodu se v současné době při konstrukci ukazatelů finanční analýzy dává přednost porovnání cash flow namísto zisku proti ostatním veličinám
(klasická rentabilita), neboť takto konstruované ukazatele mají podstatně vyšší vypovídací schopnost, a mimoto, cash-flow nelze „zmanipulovat“ některými operacemi tak jako výše zisku (nerealistické rezervy, zadržené příjmy…).
52
Banka provádí analýzu: • • • •
zisku (rentability), likvidity,
zadluženosti, cash flow.
Rozbor rentability je základní a výchozí částí rozboru. Pokud podnik hospodaří se ztrátou, dochází k postupnému zmenšování jeho majetku a tím k postupnému předlužení. V takovémto případě návratnost úvěru není zajištěna. Aby firma byla schopna uhradit své závazky, musí být rentabilní. Pro výpočet rentability banka používá několik typů ukazatelů, které informují o míře zhodnocení kapitálu.
Další součástí je analýza finančního toku. Tato analýza je důležitá pro hodnocení vývoje
firmy v čase. Analýza cash flow bance odhalí, jak se vyvíjí situace v rámci tvorby a použití
peněžních prostředků, tzn. kolik peněžních prostředků je ve firmě vytvořeno a na co jsou tyto peněžní prostředky použity. Banka na zákl. této analýzy posoudí, zda je podnik dané zadlužení schopen splácet či nikoli.
Jako další část finanční analýzy je analýza zadluženosti firmy. Ukazatelé zadluženosti představují vztah mezi cizími, vlastními a celkovými finančními zdroji. Jako cizí zdroj
je nutné uvést i financování pomocí leasingu. Leasing představuje pravidelnou platbu, což
je pravidelná úhrada závazku. Proto je nutné při analýze zadluženosti požadovat od klienta ještě další údaje o závazcích, které nejsou uvedeny v rozvaze. Pokud podnik využívá příliš
velké množství cizích zdrojů je zatížen splácením úvěrů a úroků. Může se snadno dostat do situace, že nevytvoří dostatečné množství peněžních prostředků na tyto splátky. V řadě případů podnik tuto situaci řeší pomocí dalšího úvěru. Toto řešení, ale velmi často dovede
společnost do začarovaného kruhu, odkud není východisko. Banku zajímá ještě tzv. ukazatel úrokového krytí. Výsledek tohoto ukazatele informuje banku o tom kolikrát jsou úroky kryty
ziskem (př. pokud je ukazatel roven hodnotě 1, znamená to, že celý zisk je spotřebován na úhradu úroků).
V neposlední řadě se banka zabývá likviditou podniku. Platební schopnost firmy není závislá jenom na rentabilitě podniku, ale je závislá i na tom, jaký je poměr mezi stálými aktivy 53
a oběžným majetkem, tzn. do jakých forem majetku umisťuje podnik kapitál a to nejenom vlastní, ale i cizí. Likvidnost majetku znamená schopnost přeměny majetku na peníze.
Druhy ukazatelů vypočítávané analyzovanou bankou uvádím v příloze č. 7. Z přílohy
je zřejmé, že banka provádí velmi podrobnou analýzu aktuálního finančního zdraví, kterou
doplňuje výpočtem schopnosti klienta splácet závazky v letech. Kritickou hodnotou je u investičního úvěru 15 let, u hypotečního 8 let, tzn. neschopnost klienta splatit úvěr do 8 či 15 let by se mělo odrazit ve velmi špatném scoringovém výsledku.
Analyzovaná banka také provádí komparaci daných ukazatelů s odvětvím, ve kterém daný klient podniká. Takto provedené srovnání vypovídá o kolik je analyzovaná společnost lepší
nebo horší než průměr odvětví. Ukazatele a způsob porovnávání uvádím v příloze č. 8 s uvedením konkrétních hodnot pro dané odvětví (z důvodu zachování obchodního tajemství neuvádím druh odvětví).
5.3.2 Nefinanční zdroje pro scoring Jak vyplývá z analýzy scoringu uvedené na předcházejících stránkách, bylo by chybou celý
proces hodnocení rizika klienta zjednodušit spoléháním se výhradně na číselné údaje. Silné stránky v jedné oblasti totiž mohou vyvážit relativní slabiny v jiné oblasti. Analyzovanou banku z hlediska nefinančních údajů zajímá: • •
délka vztahu s danou bankou,
typ odvětví – firemní poradce přiřadí klientovi tzv. OKEČ – odvětvová klasifikace ekonomických činností, tzn. přiřadí klientovi obor, ve kterém podniká
pomocí šestimístného kódu (např. výroba piva má kód 159 600). Je tomu tak proto, že hodnoty (zejména doba obratu pohledávek a závazků) se v jednotlivých odvětvích liší. • •
právní forma,
datum založení – u právnických osob zapsaných v OR – den zápisu do OR,
u ostatních – den vydání oprávnění k podnikatelské činnosti,
•
datum počátku podnikání – jedná se o datum skutečného zahájení podnikatelské
•
počet společníků s neomezenou odpovědností,
činnosti (nemusí být vždy stejné jako datum založení), 54
•
počet zaměstnanců,
•
počet odběratelů, procentní podíl odběratelů – koncentrace nejdůležitějších
•
závislost na odběratelích – průměrná – podíl méně než 10 % a převážně smluvně
odběratelů vyjádřená jako procentní podíl vztažený k celkovému obratu firmy,
zajištěno, nízká – podíl méně než 10 % bez smluvního zajištění, stálí odběratelé,
vysoká – podíl 10-30 % smluvně nezajištěno, nahodilí odběratelé, velmi vysoká – podíl 30 % a více, smluvně nezajištěno, •
počet dodavatelů, počet obtížně zastupitelných dodavatelů – zjišťuje se, zda
je klient závislý na některém dodavateli (z hlediska požadované kvality, kvantity, ceny, dodacích podmínek) tak, že při ztrátě dodavatele by byla ohrožena jeho existence,
•
závislost na dodavatelích – nízká – snadná nahraditelnost bez dodatečných
nákladů, průměrná – nahraditelnost v krátkodobém horizontu se zvýšenými náklady, vysoká – ohrožení činnosti a rentability při ztrátě dodavatele
• • •
počet vedlejších činností,
celkový počet bankovních účtů – zjišťuje se tak stálost bankovního spojení
či rozptýlenost bankovní spolupráce
rozpočet klienta (v případě podnikatele – fyzické osoby) – u klientů fyzických osob podnikatelů registrovaných v OR i neregistrovaných se nově bere v úvahu
při hodnocení úvěrovatelnosti i rozpočet na domácnost, uvádí se čistý měsíční příjem (pouze z klientovy vlastní podnikatelské činnosti v rámci posuzované firmy), další pravidelný měsíční příjem (nejde o příjem z podnikání, ale o další pravidelný
a doložený příjem, např. z pronájmu majetku
nezahrnutého do obchodního majetku firmy, příjem ze závislé činnosti…), počet členů domácnosti, výdaje celkem, •
hodnocení klienta jinými bankami – zdrojem informací je především CRÚ,
tzv. EMUS a zkušenosti samotné banky
Banka si zde ověřuje důvěryhodnost klienta, která vyplývá ze současných a předchozích zkušeností banky s daným klientem, tj. zda klient vždy včas a řádně splácel, zda včas předkládal informace…, může použít EMUS, tj. vnitřní kontrolní
systém banky, ve kterém jsou uvedeny problémové skutečnosti (např. podvodný obchod, falšované razítko….)
Pomocí CRÚ zjišťuje počet existujících úvěrových smluv u jiných bank, výši jednotlivých úvěrů a splátek, platební morálku klienta… 55
•
hodnocení klienta nebankovními institucemi – nebankovními subjekty jsou
např. FÚ, OSSZ, zdravotní pojišťovny, celní orgány…
Banka zde zjišťuje, zda klient řádně a včas platí své závazky vůči státu, zda existuje
splátkový kalendář, což vypovídá o spolehlivosti daného klienta. Toto ověření získává od klienta, který předkládá potvrzení od jednotlivých státních úřadů. Dříve se banka obracela na největšího dodavatele daného klienta za účelem zjištění jeho platební
morálky. V současné době již tak nečiní, protože to způsobovalo určité nepříjemnosti
zejména pro klienta. Někteří dodavatelé totiž z obav, že jejich odběratel se dostává
do platební neschopnosti, ukončili obchodní vztah nebo chtěli naléhavě vyplatit dlužnou částku, •
velikost trhu – zda jde o lokální, regionální, celostátní, kontinentální či světový
•
vývoj trhu – zda jde o stagnující, rostoucí či klesající vývoj,
• •
trh,
vývoj podílu na trhu – zda se firma rozrůstá, stagnuje či její podíl klesá na trhu,
kvalita managementu – je to právě management, který řídí obchodní a finanční rizika ovlivňující činnost podniku. Jeho integrita je proto důležitým faktorem pro plnění finančních závazků. Posuzuje se, zda jde o nízkou kvalitu – za doby působení negativní vývoj firmy, časté změny ve vedení společnosti, průměrnou, či vysokou – vedení předmětné společnosti, bez častých změn ve vedení,
•
kvalita zaměstnanců – neuspokojivá – vysoká fluktuace, nedostatečná odbornost, uspokojivá – únosná míra fluktuace klíčových zaměstnanců, velmi dobrá – stabilizovaní a kvalifikovaní zaměstnanci,
•
technické vybavení – posuzuje se zde úroveň technického vybavení, slabé – nutné dodatečné investice v krátk. časovém horizontu, dobré – nevyžaduje další investice v krátk. horizontu,
•
konkurs/likvidace – zda je klient v konkursu či v likvidaci, nebo zda člen dané
•
klasifikace dlužníka dle ČNB – pokud klient má/měl úvěrovou angažovanost
společnosti je v konkursu či likvidaci,
v analyzované bance, zda jde o aktuálně pochybnou pohledávku, aktuálně ztrátovou
pohledávku,
aktuálně
nestandardní
pohledávku,
standardní
pohledávku, sledovanou pohledávku, historicky pochybnou pohledávku či historicky ztrátovou pohledávku, •
vliv na životní prostředí – posuzuje se dopad na životní prostředí, 56
•
konkurenční pozice – posuzuje se klientova konkurenceschopnost, špatná – podprůměrný v ceně, kvalitě, příp. v obou ukazatelích, dobrá – nadprůměrný v ceně, kvalitě, příp. v obou ukazatelích,
•
kvalita účetnictví – zda je vedeno v souladu s příslušnými zákony, zda
•
kvalita účetnictví předchozího roku – může být nízká – nedostatečné zpracování
důvěryhodně vypovídá o finanční situaci klienta…,
s podstatnými chybami, podstatné výhrady auditora, účetnictví nezobrazuje reálně aktuální stav hospodaření firmy, průměrná – kvalitně max. s drobnými
akceptovatelnými chybami, vysoká – precizně zpracováno v souladu s předpisy, pokud podléhá auditu – bez výhrad, účetnictví odpovídá struktuře a velikosti firmy, •
riziko vlastníka – z hlediska pojištění majetku, nízké – pojištění dostatečně kryje rizika, průměrné – pojištění z větší části kryje rizika, vysoké – neschopnost
reálně identifikovat podnikatelská rizika, absence pojištění majetku příp. odpovědnosti
za škodu.
Nefinanční údaje firemní poradce získá z vyplněné žádosti o poskytnutí úvěru a také ze subjektivního hodnocení návštěvy, místa podnikání a podnikatelského prostředí. Firemní poradce si tak udělá svůj obrázek o firmě, zjistí, jaký má firma interiér, v jakých podmínkách
zaměstnanci pracují, jak vyhovující jsou prostory pro podnikání, jaké jsou možnosti dalšího rozvoje, mnohdy si také promluví s podnikovým ekonomem.
Kromě výše uvedených údajů se do scoringu zadává řada dalších detailů, na kterých se firemní poradce dohodl s klientem, jako např. detaily úvěru – objem úvěru, datum čerpání,
druh čerpání (jednorázově, postupně…), účel úvěru, objem splátek, počet splátek, datum splatnosti, četnost splátek, výše měsíčních splátek, která je vypočítána automaticky
v systému. Na první pohled se zdá, že jde o jednoduché otázky, ale ve skutečnosti jsou v mnoha případech žadatelovy potřeby odlišné od částek, které požaduje a které – kdyby je banka poskytla – by mohly vést až k jeho úpadku, protože přesahují jeho možnosti úvěr
splácet. Odradit žadatele od neuvážených nebo nerealistických představ však často není jednoduché.
Dalšími údaji ovlivňující výsledek scoringu jsou podíl vlastních zdrojů klienta na celkovém
rozpočtu investice (min. finanční spoluúčast, tj. 15 % je vyžadována u některých druhů 57
produktů v analyzované bance – jde o hypoteční úvěr a investiční úvěr) a samozřejmě údaje
o zajištění – typ zajištění, nominální hodnota, věcná břemena v hodnotovém vyjádření,
realizovatelná hodnota (upravená o koeficient pro přepočet nominální hodnoty a po odečtení hodnoty věcných břemen).
Jak můžeme vidět, scoring skutečně vychází z vyčerpávajícího počtu informací, dovolím
si říci, že analyzovaná banka neopomenula žádnou podstatnou část. Otázkou však zůstává jakou váhu jednotlivé údaje ve výpočtu scoringu představují a do jaké míry tyto údaje jsou
subjektivně firemním poradcem ovlivněny. Je samozřejmostí, že pokud by firemní poradce znal metodiku výpočtu, bylo by zde nebezpečí možnosti přizpůsobit alespoň částečně vstupní
data tak, aby scoring byl lepší. Z toho důvodu je metodika scoringu známa pouze několika „málo vyvoleným“ (jedná se o jednociferné číslo).
Je obecně jasné, že mezi hlavní důvody zhoršené klasifikace bude patřit níže uvedené: • •
klient nemá uzavřeno alespoň jedno celé 12-měsíční daňové účetní období,
problémy ve finančních položkách (záporný EBIT, negativní cash-flow, záporný
nebo mizivý vlastní kapitál – za kritickou hodnotu banka považuje 8 % vlastního kapitálu k celkovým aktivům apod.),
•
klient již má úvěr hodnocený ČNB 2.
Z níže uvedeného schématu je možné usoudit u jakých druhů klientů je scoring významněji ovlivněn finančními daty a u jakých daty nefinančními.
Schéma č. 2: Vliv finančních a nefinančních dat na jednotlivé druhy klientů
Pramen: Interní materiály banky
58
Co se týče finančních údajů, zadávají se účetní daňové výkazy za poslední tři uzavřené účetní období. Meziroční výsledky jsou sice výhodou, ale výsledný scoring nijak neovlivňují. Pokud
nejsou k dispozici údaje za poslední tři roky, scoring je schopný zpracovat data i za jedno nebo dvě účetní období, přičemž tato skutečnost může, i když jen velice mírně,
ovlivnit výsledek scoringu, protože finanční hodnocení kalkuluje i s ukazateli dynamiky vývoje některých položek ve výkazech.
Scoringový výsledek nebo-li celkové hodnocení žádosti je rozděleno do tří částí: A. scoring žadatele B. finanční scoring
C. scoring obchodního rizika. Účelem scoringu žadatele je získat stupeň úvěrové schopnosti u každého účastníka úvěru,
tj. celkové hodnocení rizika. Možné hodnoty stupně jsou definovány v intervalu hodnot od 4A (nejlepší) do 8 (nejhorší)14) – jedná se o interní rating klienta před zhodnocením jeho
schopnosti splácet nově požadovaný úvěr a je to v podstatě kombinace finančního scoringu se scoringem obchodního rizika. Vždy je doplněn o informaci, zda je úvěr doporučen či nikoli a za předpokladu jakého procentního zajištění.
Finanční scoring a scoring obchodního rizika je zobrazen podle stupňů ve škole
od 1 (výborný) do 5 (nedostatečně). U každého výsledku je zobrazený text, který zdůvodňuje výsledek. Tyto údaje mají pouze informační charakter, důležitost je přikládána scoringu žadatele. Pro názornost uvádím shrnutí výsledků scoringu v příloze č. 9, kde z důvodu zachování obchodního tajemství neuvádím název klienta.
Systém kromě toho předkládá doporučení, zda-li se požaduje další ručitel, jaký
je doporučovaný limit úvěru (pouze u provozního financování), popř. doporučení k úrokové sazbě.
Po získání negativního scoringového výsledku a po zvážení, zda je tento výsledek oprávněný
(přece jen se jedná o software, který né vždy vše dokáže správně vyhodnotit – viz. výše),
14)
Viz. tabulka č.3 na str. 50
59
firemní poradce společně po konzultaci se zástupcem ředitele úvěrový proces ukončí, tzn. banka odmítne úvěr klientovi poskytnout.
V případě pozitivního výsledku scoringu, tj. zpravidla pokud byl klient ohodnocen stupni 4a – 6B (stupeň 7 - 8 je zpravidla problémový, ale neznamená automatické odmítnutí úvěru), firemní poradce přistupuje k vypracování tzv. úvěrového návrhu.
5.4 Úvěrový návrh
Úvěrový návrh má charakter obecného popisu celé transakce a klienta. Zjednodušeně řečeno, firemní poradce zde shrne svoji např. týdenní práci do několika málo stránek, ve kterých popisuje podrobnosti dané transakce. Tento dokument je určen pro ty osoby, které mají právo
úvěr schválit či odmítnout. Jde proto o důležitý dokument už jen z toho důvodu, že ti co schvalují nepřicházejí s klientem do styku, tento dokument jim tak umožní se s daným klientem a s danou transakcí podrobněji „seznámit“ a tak rozhodnout. Pro lepší představu uvádím návrh na poskytnutí úvěru v příloze č.10. Nejdůležitější součástí návrhu je definitivní rozhodnutí o konkrétních podmínkách
poskytnutí úvěru, tzn. o výši úvěru, zda požadovanou výši úvěru ponechat nebo ji snížit
dle zjištěných rizik klienta, dále o způsobu a termínech čerpání – jednorázově, postupně
či opakovaně (např. u revolvingu), o splácení jistiny – jednorázově, postupně či anuitou, o datumu splatnosti a úhradě úroků – měsíčně nebo čtvrtletně. Firemní poradce zde vypočítává úrokovou sazbu, při které se přihlíží k výsledku scoringu klienta a rozhoduje o způsobu nabízeného zajištění – zda navrhovaný způsob zajištění je dostačující či banka bude požadovat více zajišťovacích instrumentů.
5.4.1 Zajištění úvěrových obchodů I když je hodnocení rizika klienta prováděno s největší pečlivostí, nelze splacení úvěrové pohledávky tímto způsobem zajistit úplně. Hospodářská a platební situace klienta se může ve velmi krátké době neočekávaně změnit z různých subjektivních i objektivních příčin. Nevyvine-li se situace klienta podle očekávání, je pravděpodobné, že bude nutné
se v budoucnosti zajištěním zabývat. Banka si je toho vědoma a proto činí opatření formou 60
zajištění úvěru. Pokud se klient dostane z různých důvodů do platební neschopnosti a banka má kvalitní zajištění, může tak předejít i mnohamilionovým ztrátám.
Dostatečné zajištění úvěru proto hraje v úvěrovém procesu jednu z nejdůležitějších úloh.
Důvodem není jen role návratnosti pohledávky, ale také role „krytí“ banky při opatřeních ČNB, tedy tvorba OP. Čím vyšší je hodnota zajištění, tím nižší může banka tvořit OP.
O zajištění úvěru se příslušný pracovník analyzované banky baví s klientem již při prvotním
kontaktu. Jestliže se klient nechce nebo nemůže účastnit vlastními zdroji na financování
aktivního obchodu, analyzovaná banka úvěr neposkytne (v případě střednědobých a dlouhodobých úvěrů).
Hlavním kritériem pro určení výše zajištění v analyzované bance je výsledek scoringu, který
uvede požadavek procentního zajištění. Firemní poradce má tak zjednodušenou práci, v podstatě řeší jen typ požadovaného zajištění.
Základním zajišťovacím instrumentem zpravidla bývá zástavní právo k nemovitostem. Oblíbenost nemovitostí jako nástroje zajištění úvěru je dána některými jejich výhodnými vlastnostmi:
a) nemovitosti představují reálné aktivum, mají hmotnou povahu,
b) vzhledem k tomu, že se jedná o pozemky resp. stavby pevně spojené se zemí, nedají se přemisťovat,
c) životnost nemovitostí je dlouhodobá, v závislosti na typu stavby a její konstrukci v řádu desítek až stovek let, pozemky mají životnost prakticky neomezenou,
d) nemovitosti jsou poměrně běžným objektem směny, existuje trh nemovitostí, na kterém je možné nemovitost zpeněžit,
e) vlastnické právo k nemovitosti, případně jiná věcná práva jsou evidována v katastru f)
nemovitostí, což zvyšuje míru jistoty pro věřitele,
existence zákona o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb. (platný od 1. května 2000), který
výrazně usnadňuje realizaci a získání peněz k úhradě klientova závazku.
Proto, aby nemovitost dobře plnila svoji funkci jištění úvěru, je však potřeba správně stanovit
jejich hodnotu, tedy tak, aby při realizaci zástavního práva byla pokryta pohledávka, kterou má banka vůči svému dlužníkovi. Banka proto vychází z realizační ceny, kterou je možné 61
získat v případě nuceného prodeje. Tato hodnota je nižší než hodnota, kterou má zajišťovací
instrument pro svého majitele, což je nevyhnutelné vzhledem k tomu, jak je realizační cena
stanovena. Realizační cena je stanovena určitým procentem z hodnoty tržní, kterou v bance odhadují autorizovaní odhadci, se kterými má banka uzavřenu smlouvu (např. realizační cena
u pozemků se pohybuje kolem 50 % z tržní ceny, realizační cena u nemovitostí/obytných domů je kolem 70 – 90 % z tržní ceny…).
Jaké další často používané zajišťovací instrumenty analyzovaná banka používá můžeme vidět v tabulce č. 4.
Tabulka č. 4: Analýza pohledávek za klienty* podle druhu zajištění mil. Kč
2003
52 940 8 51542 1 906 718 1 459 8 571 0 83 348 200 492
Záruky Směnečné ručení Zástavní právo – nemovitosti Zástavní právo - movitosti Peníze do zástavy Dluhopisy a akcie Postoupení pohledávek Ostatní zajištění Nezajištěno Hrubé pohledávky za klienty celkem
2002
48 309 319 43 119 878 1 260 1 167 9 172 1 596 70 662 176 482
2001
58 243 2 164 35 569 400 1 145 483 8 688 1 923 66 812 175 427
Pramen: [39] Výroční zprávy analyzované banky * klienti = finanční orgranizace, peněžní organizace, vládní sektor, municipality, obyvatelstvo, podnikatelé, nejde tedy jen o malé a střední podniky Pozn.: Uvádím údaje pouze do r. 2003, v r. 2004 již nebylo součástí výroční zprávy
Před akceptací navrhované formy zajištění banka zkoumá kvalitu a platný způsob nabytí
zajišťovacího instrumentu. V případě zástavního práva je nutné se ujistit, že celá „kapitálová
podstata“ instrumentu může být skutečně využita k pokrytí nesplácených pohledávek banky, tj. že daný předmět zajištění není zatížen jiným zástavním právem. Vždy je výhodné být
prvním v pořadí, protože zástavní věřitelé v dalším pořadí vedou často spory v případě
nuceného prodeje a mohou vždy jen reagovat na rozhodnutí a kroky zástavního věřitele
v prvním pořadí, který je uspokojen přednostně. K tomuto banka využívá informace z katastru nemovitostí, vyžaduje doklad o nabytí vlastnictví (např. kupní smlouvy, darovací smlouvy,
protokol o dražbě, rozhodnutí Pozemkového úřadu…), u movitých věcí zjišťuje platný způsob nabytí na základě kupní smlouvy, darovací smlouvy, potvrzení o nabytí dědictví atd.
Pokud má banka pod kontrolou zajišťovací instrument, který patří třetí straně, ať již jde
o záruku, nebo o zastavený majetek poskytnutý jinou osobou než dlužníkem, musí se ujistit, 62
že tato třetí strana si je vědoma povahy svého závazku, rizika, kterému se vystavuje v případě,
že klient z jakýchkoli důvodů nedostojí svým závazkům. Je to důležité z toho důvodu, že ručitelé často nejsou dostatečně objektivní, a často pak vyčítají bance, že umožnila klientovi nadměrné zadlužení.
5.4.2 Stanovení úrokové sazby Úroková sazba je jednou z velmi důležitých determinant úvěrového vztahu jak pro banku,
tak i pro klienta. Je zřejmé, že obě dvě strany zajímá především výše úrokové sazby. Z hlediska banky je způsob stanovení úrokové sazby podstatným činitelem zvyšování ziskovosti, zatímco klientovi předurčuje jeho úrokové náklady. Konstrukce úrokové sazby v analyzované bance Schéma č. 3: Konstrukce úrokové sazby Vnitrobankovní pohyblivá nebo pevná sazba
Riziková přirážka
Marže
+
Náklady na produkt
Přirážka na kapitál
Pramen: vlastní schéma
Ze schématu je patrné, že se klientská úroková sazba vždy skládá z vnitrobankovní pohyblivé
sazby (navázané na PRIBOR) nebo pevné sazby, tj. tzv. celková refinanční úroková sazba
(CRS) a marže. Marže v segmentu malých a středních podniků je tvořena rizikovou přirážkou
(RP), náklady na produkt (NP) a přirážkou na kapitál (PK).
Klientská úroková sazba (KÚS) = CRS + marže (RP + NP + PK) Celková refinanční úroková sazba je dána vnitřními pravidly analyzované banky a odvíjí se od:
a) ceny zdrojů finančních prostředků, které banka používá k financování úvěru,
b) od způsobu stanovení úrokové sazby (zda jde o pevnou či pohyblivou sazbu), c) původní doby splatnosti úvěru.
63
Banka má přesně stanoveno jaké typy produktů jsou úročeny pevnou úrokovou sazbou a jaké pohyblivou úrokovou sazbou.
Riziková přirážka v sobě odráží riziko daného klienta, tj. je stanovena v závislosti na výsledku scoringu. U některých typů produktů se též odvíjí podle výše zajištění (např. investiční úvěr).
Náklady na produkt v sobě zahrnují náklady na zpracování daného úvěrového produktu, většinou jsou stanoveny pevným procentem, u některých typů produktů se též odvíjí od výše částky úvěru.
Přirážka na kapitál reflektuje požadavek na potřebnou míru ziskovosti. Je stanovena
pevným procentem, které se odlišuje podle jednotlivých typů produktů. Je ovlivněna
konkurencí mezi bankami, může být stanovena na samé hranici ziskovosti úvěru v případě strategického zájmu banky (získání klienta, působení v regionu apod.).
Nejen analyzovaná banka občas ve snaze udržet konkrétního zákazníka nabídne lepší cenu. Pokud mezi bankou a zákazníkem existuje dlouhý a ziskový vztah, může mu firemní poradce
nabídnout sníženou úrokovou sazbu až na úroveň tzv. PRIME RATE, tj. nejnižší možná úroková sazba u segmentu podnikatelů.
Konstrukce PRIME RATE sazby = CRS + marže (zahrnuje pouze RP) Tato úroková sazba na rozdíl od KÚS zahrnuje v části marže pouze rizikovou přirážku odpovídající internímu ratingu klienta.
5.5 Rozhodnutí o žádosti Po zpracování úvěrového návrhu, důkladném zhodnocení úvěrového zajištění, určení výše ceny úvěru a stanovení posudku firemním poradcem, se hodnocení klienta společně s úvěrovým návrhem předává ke kontrole zástupci ředitele, který provede kontrolu úplnosti
a správnosti předložených informací. Pokud zástupce ředitele neshledá žádné nedostatky, 64
předá tyto informace řediteli poradenského centra ke schválení. Ten, v případě, že je obchod v jeho pravomoci, definitivně rozhodne, zda se úvěr poskytne či nikoli.
Tato kontrola více očí se provádí z důvodu kvalitního posouzení klienta. Firemní poradce, zástupce ředitele, či samotný ředitel může při rozhodování, zda úvěr poskytnout či nikoli,
vyhodnotit naprosto jiná rizika. Firemní poradce by mohl např. klienta dobře znát (šlo by o příbuzného) a tudíž by klienta mohl vyhodnotit na základě svých zájmů. Jestliže by se tedy
na schvalování neúčastnilo více osob, úvěrový pracovník by mohl přijmout úvěr i na základě známých negativních informací a tím banku ohrozit.
V případě, že obchod není v pravomoci poradenského centra z důvodů stanovených vnitřními
pravidly (blíže viz. kapitola č. 4), firemní poradce zasílá veškeré získané informace o klientovi včetně hodnocení rizika klienta a vypracovaného návrhu příslušnému vyššímu schvalovacímu místu.
Na základě návrhu na poskytnutí úvěru a po jeho schválení příslušným pracovníkem (na úrovni poradenského centra se jedná o ředitele), banka uzavře s klientem Smlouvu o poskytnutí úvěru dle obchodního zákoníku § 497 až 507.15)
5.6 Monitoring Po skutečném poskytnutí úvěru, úvěrový proces zdaleka nekončí. Jakmile je úvěr schválen, je třeba nepřetržitě sledovat finanční situaci klienta a plnění
dohodnutých podmínek uvedených v úvěrové smlouvě (např. zda klient úvěr čerpá
na sjednaný účel, zda jej řádně splácí atd.), aby nedošlo k odepsání úvěrové pohledávky
či k jejímu opožděnému splácení. Kvalita úvěru totiž během trvání úvěrového vztahu zůstává jen málokdy neměnná, neboť finanční situace klienta, situace odvětví i hodnota zajištění jsou
ovlivňovány mnoha měnícími se faktory, které mohou ovlivnit kvalitu úvěru. Proto banka vyžaduje poskytování údajů o hospodaření firmy po celou dobu trvání úvěrového vztahu.
Jedná se o tzv. absolutní obchod, tzn. že je úvěrová smlouva upravena dle obchodního zákoníku bez ohledu na to, jaká je povaha zúčastněných stran. Neboli podle této úpravy se řídí jak smlouvy o komerčních úvěrech poskytovaných podnikům, tak i spotřební úvěry poskytované fyzickým osobám. 15)
65
Analyzovaná banka své požadavky v této oblasti formuluje již do úvěrové smlouvy
a vyžaduje pravidelné předkládání účetních výkazů a dalších údajů o hospodářských výsledcích dané firmy. Četnost předkládání výkazů závisí na stupni rizika, obecně
se vyžaduje pololetní předkládání, v případě horšího hodnocení rizika, tj. vyšší rizikovosti
(rating 7 – 8) jde o čtvrtletní vykazování. Analyzovaná banka v podstatě používá stejné metody, které použila při hodnocení klienta než mu úvěr poskytla a jednou ročně provádí scoring, tzv. revize.
V případě zjištění negativních změn v chování firmy, firemní poradce podle závažnosti provádí určitá opatření. Např. v případě zhoršení kvality zajištění okamžitě požaduje
dozajištění úvěrového případu nebo může přistoupit k sankčním opatřením, např. ke zvýšení úroku z poskytnutého úvěru.
V případě, že se klient stal nestandardním, tzn. že je po splatnosti více než 90 dní,
je klasifikován v ČNB 3, a na rozdíl od některých bank, není automaticky předáván na útvar vymáhání (analogií tohoto útvaru je útvar „Správa rizik bankovních činností“ v analyzované
bance), ale stává se předmětem jednání. Tento útvar vyzve správce obchodu, tj. příslušného firemního poradce k projednání. Výsledkem je protokol a klient je tímto útvarem zatím pouze
sledován. Analyzovaná banka vždy upřednostňuje obchodní řešení, kdy se podniku snaží
pomoci s obnovením jeho likvidity a solventnosti, čímž si může uchovat klienta a získat tak i dobré jméno. Né vždy se to však vydaří.
Nezlepší-li se platební morálka problémového klienta, klient je předán na útvar výše jmenovaný, jehož cílem je vymoci co nejvíce problémových pohledávek při co nejnižších nákladech a v co nejkratším čase.
66
Závěr Úvěrové riziko patří mezi nejvýznamnější rizika bankovního podnikání ve všech zemích, neboť kvalita úvěrů, které banky mají ve svém portfoliu, do značné míry určuje jejich budoucí vývoj a zároveň pozici na bankovním trhu. V ČR vzhledem ke stále převažujícím aktivitám bank v této oblasti je toto riziko obzvláště významné.
Protože žádná banka nemá absolutní jistotu, že v budoucnosti opět nezabředne do pasti nesplacených úvěrů (jak tomu bylo v nedávných letech, viz. kapitola 1.3), snaží se stále
zdokonalovat svůj postup při poskytování úvěrů, tj. úvěrový proces, který by měl být, dle mého názoru, hlavním nástrojem řízení úvěrového rizika. Tato problematika byla těžištěm
předložené diplomové práce, jejíž ambicí bylo přiblížit a analyzovat úvěrový proces konkrétní banky působící na českém trhu (z důvodu žádosti zachování anonymity není uváděn název)
a rozšířit tak literární poznatky o obchodní praxi. Úvěrový proces byl zaměřen na malé a střední podniky, protože právě tyto subjekty se stávají pro většinu bank mimořádně výnosnými. Důvodem je skutečnost, že do podnikání již nejde každý dobrodruh, podniky mají
za sebou určitou historii a více či méně se zapojují do mezinárodních dodavatelsko – odběratelských struktur.
Analyzovaná banka omezuje riziko svého úvěrového portfolia zejména používáním sofistikovanějších metod, které spočívají v užívání kvalitních podpůrných softwarů. Jedním
z nich je tzv. scoring, který hraje jednu z nejdůležitějších úloh v procesu poskytování úvěrů
malým a středním podnikům. Ještě před posuzováním žádosti, je však v analyzované bance prioritou kvalita podnikatelského záměru, který je prvním dokumentem, který chce banka
vidět. Pokud podnikatel nemá dobře vypracovaný podnikatelský plán, zpravidla nemá šanci
úvěr v analyzované bance získat. Rozvoj malých firem je tak v podstatné míře závislý
na osobnosti vlastníka, který dokáže či nedokáže bankéře přesvědčit o svých podnikatelských záměrech. Existuje však řada podnikatelů, kteří mají skvělý nápad, ale už nemají business plán – třeba proto, že ho neumějí vypracovat. Potřebují tak poradit, jak svůj výrobek uplatnit
na trhu. Protože však analyzovaná banka upřednostňuje sestavení business plán samotným
podnikatelem, neposkytuje poradenské služby (ať placené či bezplatné), což může být určitou 67
nevýhodou. Klient může přejít ke konkurenci, která je ochotná s daným podnikatelským plánem pomoci a banka tak může přijít o klienta, který v průběhu let vyroste.
Metodu scoringu analyzovaná banka používá pro stanovení rizikovosti klienta. Kvalita scoringu je obecně závislá na zdroji informací, ze kterých scoring vychází. Musím říci,
že scoringový program v analyzované bance je vysoce propracovaným softwarem, který
dokáže posoudit vyčerpávající počet informací finančního i nefinančního charakteru, což je podle mého názoru, obrovskou výhodou. Na druhou stranu to však znamená vysokou administrativní náročnost pro klienta.
Od výsledku scoringu se v analyzované bance odvíjí především cena úvěru, tj. úroková sazba a také stanovení výše zajištění. Podívejme se na výsledek scoringu konkrétního klienta a výši požadovaného zajištění v příloze č. 9. Vidíme, že klient je ohodnocen nejlepším
score, tj. 4A a zároveň je požadováno 100 % zajištění. Zde vzniká otázka, kolika procentní zajištění je potom požadováno při horších ratingových stupních? Je zřejmé, že banka
uplatňuje obezřetnou politiku a zpravidla podnikatel, který nemá možnost stoprocentního
ručení, u analyzované banky nemůže uspět. Zajištění pod 100% lze pouze u úvěrů, které dozajistí například Evropská investiční pojišťovna nebo Česká rozvojová banka.
Použitím scoringu se analyzovaná banka snaží úvěrový proces standardizovat, zautomatizovat a tím zrychlit cestu podnikatelů k penězům. Výhodou tohoto modelu je také do jisté míry nezatíženost subjektivním pohledem. Domnívám se, že je scoring, skvělým pomocníkem
firemním poradcům, banka jej dokázala vhodným způsobem zapojit do úvěrového procesu scoring nepoužívá jako jedinou metodu hodnocení klienta, ale vždy je použit společně s hodnocením firemního poradce (né vždy scoring dokáže správně vyhodnotit klienta
viz. kapitola č. 5.3), tj. je zde možnost úpravy konečného scoringového výsledku samotným pracovníkem banky.
Analýzou úvěrového procesu v dané bance jsem dospěla k závěru, že banka uplatňuje velmi
obezřetnou politiku při poskytování úvěrů malým a středním podnikům, o čemž do značné
míry vypovídá kvalita úvěrového portfolia analyzované banky (viz. příloha č. 11). Podnikatelé musí projít vysokou administrativní náročností i přesto, že je k dispozici CRÚ, který banka považuje, řekla bych, pouze za doplněk, než za faktor, který je rozhodující
při poskytování úvěru. Vložený údaj o splácení jiných úvěrů se však může projevit (pokud 68
je informace kladná nebo záporná) ve výstupu z aplikačního scoringu. Řekla bych, že analyzovaná banka se nesnaží podporovat příliš problematické subjekty, naopak podporuje ty úspěšné, nevybírá si však odvětví, neupíná se k nějaké předdefinované velikosti firmy,
ani pouze k finančním údajům (pravdou však zůstává, že bez hlubší finanční analýzy úvěr neposkytne). Za zajímavé považuji zohlednění kritéria vlivu na životní prostředí.
Pozitivum spatřuji v individuálním přístupu analyzované banky ke každému klientovi. Banka
nemá stanovena žádná striktní pravidla, kdy musí být klient odmítnut, např. v některých
bankách musí být klient odmítnut jenom proto, že má závazky po splatnosti vůči státním
institucím, nebo že byl v minulosti v konkurzu…. Klientovi tak dává možnost ukázat a vysvětlit danou situaci, ve které se klient nachází, snaží se s klientem příčiny vzniku dané
situace rozebírat. Na druhou stranu individuální přístup klade nároky na vysokou kvalifikovanost daných pracovníků banky a představuje časovou náročnost.
Jeden návrh na závěr. Domnívám se, že by bylo vhodné do úvěrového procesu zařadit informace získané z externích ratingů jednotlivých firem, které by mohly úvěrový proces podstatně zjednodušit. Rating jednak nutí firmy poskytovat o sobě informace, a jednak
motivuje firmy ke zlepšení. Česká firma, která se chce prosadit v zahraničí, což je pro řadu firem po vstupu do EU nezbytné, bude rating potřebovat. Banka by tak mohla „oznámkovaným firmám“ nabízet různá zvýhodnění, slevy na poplatcích a hlavně rychlejší a jednodušší přístup k úvěrům.
69
Seznam tabulek, grafů a schémat Graf č. 1: Členění rizik dle důležitosti…………………………………………………….16 Graf č. 2: Vývoj klasifikovaných úvěrů českého bankovního sektoru
(1994 – 30. 9. 2005)…………………………………………………………….18
Tabulka č. 1: Přehled rizikových vah přiřazených jednotlivým typům aktiv……………..25
Tabulka č. 2: Klasifikace pohledávek……………………………………………………..31
Tabulka č. 3: Jednotlivé stupně výstupu scoringu v analyzované bance………………….50
Tabulka č. 4: Analýza pohledávek za klienty podle druhu zajištění………………………62 Schéma č. 1: Přehled jednotlivých fází úvěrového procesu……………………………….42 Schéma č. 2: Vliv finančních a nefinančních dat na jednotlivé druhy klientů…………….58
Schéma č. 3: Konstrukce úrokové sazby…………………………………………………..63
70
Seznam použitých zkratek BIS
Banka pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement)
CRD
Direktiva o kapitálových požadavcích (Capital Requirements Directive)
CRÚ
Centrální registr úvěrů
CRS
Celková refinanční úroková sazba
ČKA
Česká konsolidační agentura
EAD
Expozice v úpadku
ČNB EU FO FÚ
Česká národní banka Evropská unie
Fyzická osoba Finanční úřad
HDP
Hrubý domácí produkt
IRB
Přístupy pro měření úvěrového rizika
IR
KÚS
Interní rating
Klientská úroková sazba
LGD
Ztráta v úpadku
NP
Náklady na produkt
OR
Obchodní rejstřík
M
OP
Splatnost
Opravná položka
OSSZ
Okresní správa sociálního zajištění
PK
Přirážka na kapitál
PD
Pravděpodobnost úpadku dlužníka
PO
Právnická osoba
RP
Riziková přirážka
RM
Risk manager
71
Seznam použité literatury a dalších pramenů Monografie [1]
[2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]
[9]
[10] [11] [12] [13]
REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha Management Press, 2001. ISBN 80-7261-051-1. REVENDA, Z. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vyd. Praha Management Press, 2000. ISBN 80-7261-031-7. POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. Praha Ekopress, 1995. ISBN 901-991-0-0.
POLIDAR, V., PEERAER M. Úvěrové obchody. 2. přepracované vyd. Praha Bankovní institut, 1998.
PRICE WATERHOUSE, Úvod do řízení úvěrového rizika. 1. vyd. Praha Management Press, 1994. ISBN 80-85603-49-7. PRICE WATERHOUSE, Zásady řízení úvěrů. 1. vyd. Praha Management Press, 1999. ISBN 80-85943-91-3. BARTOŠEK, K., FELSBERGOVÁ D., JAROŠ, P. Bankovnictví v ČR. 3. přepracované vyd. Praha Bankovní institut, 1998. ISBN 80-902243-9-3.
PÁNEK, D. Bankovní služby. ESF MU Brno, 2001. ISBN 80-210-2691-X.
ŠENKÝŘOVÁ, B. Bankovnictví II. 1. vyd. Praha Grada Publishing, 1998. ISBN 80-7169-663-3. VINŠ, P., LIŠKA, V. Rating. 1. vyd. Praha C. H. Beck pro praxi, 2005. ISBN 80-7179-807-X.
PAULAT, V. Finanční analýza v rukou manažera, podnikatele a investora (1. díl). Praha Profess Consulting s. r. o., ISBN 80-7259-006-5.
POLOUČEK, S. České bankovnictví na přelomu tisíciletí. Ostrava-Zábřeh Ethics, 1999. ISBN 80-238-3982-9.
ČERVENKOVÁ P. Analýza úvěrového procesu a možnosti jeho zdokonalení na příkladu Komerční banky, a. s.. Bakalářská práce, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2002.
72
Články z časopisů [14]
BA. Zájem o bankovní úvěrový registr vzrostl o 20 %. Bankovnictví, 2005, č. 2, s. 4.
[16]
MACHALA, K. Svět klasifikovaných úvěrů a rizikových aktiv. Bankovnictví, 2004, č. 12, s. 8 - 10.
[15]
[17] [18] [19] [20] [21]
[22]
KM. Banky a úvěry. Bankovnictví, 2005, č. 10, s. 8 -9.
MACHALA, K. Klasifikované úvěry a rizika českých bank. Bankovnictví, 2004, č.12, s. 11 – 12.
SŮVOVÁ, H. a PAZDERNÍK, R. Hotové recepty neexistují. Bankovnictví, 2004, č. 12, s. 20 -22. KLUMPÁR, J. a ONDER, Š. Nový koncept bankovní regulace přináší nároky i příležitosti. Bankovnictví, 2004, č. 5, s. 18 -19.
KOLEKTIV PRACOVNÍKŮ. Banky a úvěrové riziko. Bankovnictví, 2002, č. 12, s. 9 -12. MAŠEK, F. Hodně povolaných, málo vyvolených?. Ekonom, 2005, č. 10, s. 66.
HRSTKOVÁ, J. Spása jménem Basel?. Ekonom, 2004, č. 48, s. 39 – 40.
Opatření ČNB a vyhlášky ČNB [23] [24] [25]
[26]
Opatření ČNB č. 2 ze dne 3. července 2002 o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálním základě
Opatření ČNB č. 9 ze dne 6. listopadu 2002, kterým se stanoví pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv Opatření ČNB č. 2 ze dne 27. dubna 2001 o standardech řízení likvidity bank
Vyhláška č. 333 ČNB ze dne 3. července 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě
Internetové odkazy 73
[27]
Bankovní dohled 2001. Dostupný na
[29] [30]
Bankovní dohled 2003. Dostupný na Bankovní dohled 2004. Dostupný na
[28]
[31] [32] [33] [34] [35]
[36]
Bankovní dohled 2002. Dostupný na
Financial Sector Assessment Program. Dostupné na
From risk taker to risk manager. BCG study. Dostupné na Vybrané ukazatele obezřetného podnikání bank. Dostupné na
International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards. Dostupné na
Základní charakteristika nových pravidel vypracovaných Basilejským výborem pro bankovní dohled - tzv. Basel II. Dostupné na Srovnávací analýza systémů klasifikace aktiv a tvorby opravných položek v České republice a vybraných zemích. Dostupné na
Tabulkové přílohy dostupné na
[37] [38]
CRÚ. Dostupné na Bankovní registr klientských informací. Dostupné na
Ostatní [39]
Výroční zprávy analyzované banky za léta 2001 – 2004 74
[40] [41]
Interní materiály analyzované banky
Ústní sdělení pracovníků analyzované banky
Seznam příloh Příloha č. 1: Struktura aktiv bankovnictví v ČR (2001 – 2004)
Příloha č. 2: Poměr klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech podle jednotlivých zemí (2001)
Příloha č. 3: Kvalita úvěrového portfolia českých bank (2000 – 30. 9. 2005)
Příloha č. 4: Vymezení kapitálu pro účely vyhlášky č. 333 ČNB ze dne 3. července 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě
Příloha č. 5: Klasifikace pohledávek
Příloha č. 6: Žádost o poskytnutí hypotečního úvěru včetně příloh
Příloha č. 7: Přehled ukazatelů finanční analýzy používané v analyzované bance
Příloha č. 8: Přehled ukazatelů porovnávané s průměrem daného odvětví v analyzované bance*
Příloha č. 9: Shrnutí výsledků scoringu (na příkladu konkrétní firmy)* Příloha č. 10: Návrh na poskytnutí hypotečního úvěru
Příloha č. 11: Kvalita úvěrového portfolia analyzované banky (2001 – 2004)
75
* neexistuje žádná souvislost mezi těmito dvěma přílohami, příklady jsou konstruovány na dvou různých klientech
Příloha č. 1
Struktura aktiv bankovnictví v ČR ( 2001 – 2004)
Struktura aktiv v roce 2001 2%
19%
7%
13%
22%
37%
Struktura aktiv v roce 2002
úvěry cenné papíry fixní aktiva ostatní aktiva vklady u ČNB vklady u bank
40%
2%
6%
8%
20%
16%
35%
Struktura aktiv v roce 2003 21%
2%
19%
úvěry cenné papíry fixní aktiva ostatní aktiva vklady u ČNB vklady u bank
19%
12%
Struktura aktiv v roce 2004
úvěry cenné papíry fixní aktiva ostatní aktiva vklady u ČNB vklady u bank
20%
41%
76
2%
5%
17%
15% úvěry cenné papíry fixní aktiva ostatní aktiva vklady u ČNB vklady u bank
Pramen: ČNB, vlastní propočty
Příloha č. 2 Poměr klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech podle jednotlivých zemí (rok 2001)
Nový Zéland Lucembursko Dánsko Finsko USA Kanada Austrálie Švédsko Španělsko Velká Británie Chile Belgie Portugalsko Estonsko Izrael Jižní Afrika Švýcarsko Turecko Slovinsko Francie Lotyšsko Japonsko Itálie Venezuela Argentina Brazílie Singapur Malta Bělorusko Mexiko Chorvatsko Malajsie Saúdská Arábie Kuvajt Litva Filipíny Korea Polsko Jamajka Řecko Indie Nigérie Rusko Nepál
Česká republika Indonésie Keňa Rumunsko
Thajsko
Příloha č. 3 Kvalita úvěrového portfolia českých bank (2000 – 30. 9. 2005)
(bez Konsolidační agentury a bank v nucené správě)
31. 12. 2000
31. 12. 31. 12. 2001 2002
31. 12. 2003
(v mil. Kč) 31. 12. 30. 9. 2004 2005
Úvěry celkem
864 103 958 562 932 205
1 022 502
1 096 181
Klasifikované úvěry celkem
606 341 759 277 785 103
908 493
977 355
257 762 199 285 147 102
114 009
118 826
131 116
Standardní
v tom:sledované
nestandardní pochybné ztrátové
Podíl klasifikovaných úvěrů na úvěrech celkem v %
1 068 590 937 474
85 814
71 091
71 332
64 400
74 320
84 027
54 910
31 859
27 515
19 298
19 344
18 738
27 276
29 447
11 689
6 913
5 306
7 121
89 762
66 889
36 566
23 398
19 857
21 231
29,83
20,79
15,78
11,15
10,84
12,27
Pramen: ČNB, vlastní propočty Pozn.: rok 2000 – banky s licencí k 31. 12. 2002, rok 2001 – banky s licencí k 31. 12. 2003, roky 2002 – 2005 – banky s licencí k 30. 9. 2005, může proto dojít k malému zkreslení z hlediska časového nesouladu
Struktura úvěrového portfolia v roce 2000
10%
6%
3%
71%
10%
standardní sledované nestandardní pochybné ztrátové
Struktura úvěrového portfolia v roce 2001 7%
3% 3%
80%
7%
standardní sledované nestandardní pochybné ztrátové
Struktura úvěrového portfolia v roce 2002 8%
3% 1% 4%
Struktura úvěrového portfolia v roce 2003 1% 6% 2%
standardní sledované nestandardní pochybné ztrátové
84%
2%
standardní sledované nestandardní pochybné ztrátové
89%
Kvalita úvěrového portfolia českých bank (2000 – 30. 9. 2005) - pokračování
Příloha č. 3
(bez Konsolidační agentury a bank v nucené správě)
7%
Struktura úvěrového portfolia v roce 2004 2%
0%
89%
2%
standardní sledované nestandardní pochybné ztrátové
Struktura úvěrového portfolia 2% v roce 2005
8%
1%
Pozn.: Data k 30. 9. 2005
2%
87%
standardní sledované nestandardní pochybné ztrátové
Příloha č. 4
Vymezení kapitálu pro účely vyhlášky č. 333 ČNB ze dne 3. července 2002, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě
Tier 1 (vlastní kapitál)
Tier 2 (dodatkový kapitál)
splacený základní kapitál zapsaný v obchodním rejstříku splacené emisní ážio povinné rezervní fondy ostatní rezervní fondy vytvořené ze zisku po zdanění s výjimkou účelových rezervních fondů - nerozdělený zisk předchozích období po zdanění (potvrzený auditorem a schválený valnou hromadou) - neuhrazená ztráta z předchozích období - ztráta běžného období - goodwill podle mezinárodních účetních standardů - nehmotný majetek jiný než goodwill - nabyté vlastní akcie a podíly - rezervy až do výše 1,25 % rizikově vážených aktiv bankovního portfolia - podřízený dluh A* maximálně do výše 50 % Tier 1 Podřízený dluh musí splňovat následující kritéria: - byl plně převeden na účet banky - má lhůtu splatnosti nejméně 5 let od data převedení na účet banky - nesmí být splacen před termínem splatnosti bez kladného vyjádření ČNB - obsahuje klauzuli podřízenosti přijatelnou pro ČNB. Klauzule musí obsahovat ujednání, že v případě vstupu banky do konkursu nebo likvidace se dluh uspokojí až po plném uspokojení ostatních věřitelů (mimo věřitelů se stejnou nebo podobnou klauzulí podřízenosti) - není přípustné započtení pohledávky z podřízeného dluhu proti závazku vůči bance - nelze jej přijímat jako zajištění - ČNB bance potvrdila zahrnutí podřízeného dluhu do Tier 2 Podřízený dluh se pro účely stanovení kapitálu postupně snižuje o 20 % ročně během posledních 5 let před termínem své splatnosti, s výjimkou případů, že smlouva o podřízeném dluhu obsahuje kupní opci. -
-
Odečitatelné položky
-
-
Tier 3 (krátkodobý podřízený dluh)
-
Využitelný Tier 3
-
Využitý Tier 3
Kapitál banky
-
kapitálové investice bankovního portfolia do jiné banky nebo finanční instituce, pokud přesahují 10 % základního kapitálu jednotlivých bank nebo finančních institucí, do nichž je investováno součet kapitálových investic bankovního portfolia do jiných bank nebo finančních institucí přesahující 10 % kapitálu banky, pokud jednotlivé kapitálové investice představují podíl do 10 % včetně základního kapitálu jednotlivých bank nebo finančních institucí, do nichž je investováno podřízený dluh B** s pevnou lhůtou splatnosti nejméně 2 roky od data převedení na účet banky, jistina podřízeného dluhu je jednorázově splatná pro tento dluh dále platí stejná kritéria jako pro podřízený dluh A Tier 3 + níže uvedená kritéria: součet Tier 2 a Tier 3 nemůže převýšit Tier 1 Tier 3 nesmí převýšit 250 % kapitálu sníženého o kapitálový požadavek A (tj. kapitálový požadavek k úvěrovému riziku bankovního portfolia) 0,714 násobek kapitálového požadavku B, nejvýše však do výše využitelného Tier 3
Pramen: [26] Vyhláška ČNB č. 333/2002 Sb.
*Podřízený dluh A = emitovaný podřízený dluhopis, úvěr, půjčka nebo vklad poskytnutý členovi regulovaného konsolidačního celku věřitelem, který není součástí konsolidačního celku **Podřízený dluh B = emitovaný podřízený dluhopis, úvěr, půjčka nebo vklad poskytnutý věřitelem
Klasifikace pohledávek Standardní Pohledávky, o jejichž úplném splacení není důvodu pochybovat. Splátky jistiny a příslušenství* jsou řádně hrazeny, žádná z nich není po splatnosti déle než 30 dní, žádná z pohledávek za dlužníkem nebyla v posledních 2 letech z důvodu zhoršení jeho finanční situace restrukturalizována**. Za standardní pohledávku je možné také považovat: a) pohledávku za dlužníkem, vůči němuž je podle zvláštního předpisu České národní banky stanovena nulová riziková váha, přičemž žádná splátka jistiny nebo příslušenství* není déle než 540 dní po splatnosti, b) pohledávku plně zajištěnou vysoce kvalitním zajištěním, přičemž žádná splátka jistiny nebo příslušenství* není déle než 540 dnů po splatnosti.
0%
Příloha č. 5
Kategorie pohledávek Sledované Pohledávky, jejichž úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka pravděpodobné. Splátky jistiny nebo příslušenství* jsou hrazeny s dílčími problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 90 dní, žádná z pohledávek za dlužníkem nebyla v posledních 6 měsících z důvodu zhoršení jeho finanční situace restrukturalizována**.
Za sledovanou pohledávku je možné také považovat: a) pohledávku za dlužníkem, vůči němuž je podle zvláštního předpisu České národní banky stanovena nulová riziková váha, přičemž alespoň jedna splátka jistiny nebo příslušenství* je po splatnosti více než 540 dní, b) pohledávku plně zajištěnou osobou, vůči níž je podle zvláštního předpisu České národní banky stanovena nulová riziková váha, přičemž alespoň jedna splátka jistiny nebo příslušenství* je po splatnosti více než 540 dní.
Nestandardní
Nestandardní pohledávkou se rozumí pohledávka, jejíž úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nejisté, částečné splacení je však vysoce pravděpodobné. Splátky jistiny nebo příslušenství* jsou hrazeny s problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 180 dní.
Ohrožené
Pochybnou pohledávkou se rozumí pohledávka, jejíž úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka vysoce nepravděpodobné, částečné splacení je možné a pravděpodobné. Splátky jistiny nebo příslušenství* jsou hrazeny s problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 360 dní.
Ztrátové
Ztrátovou pohledávkou se rozumí pohledávka, jejíž úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nemožné. Předpokládá se, že tato pohledávka nebude uspokojena nebo bude uspokojena pouze částečně ve velmi malé částce. Splátky jistiny nebo příslušenství* jsou po splatnosti déle než 360 dní. Za ztrátovou se také považuje: a) pohledávka za dlužníkem ve vyrovnacím řízení, b) pohledávka za dlužníkem, na jehož majetek byl prohlášen konkurz.
Minimální výše opravných položek, které banka musí vytvářet 1%
Pochybné
20 %
50 %
100 %
Pramen: [24] Opatření ČNB č. 9 ze dne 6. listopadu 2002 *Příslušenství pohledávky = úroky a poplatky spojené s pohledávkou **Restrukturalizovaná pohledávka = pohledávka, u níž banka dlužníkovi poskytla úlevu,protože vyhodnotila, že by jí pravděpodobně vznikla ztráta, pokud by tak neučinila. Z ekonomických či právních důvodů spojených s finanční situací dlužníka mu tudíž úlevu, kterou by jinak neposkytla, udělila. Jedná se např. o přepracování plánu splátek, snížení úrokové míry, prominutí úroků z prodlení. Za restrukturalizovanou pohledávku se nepovažuje pohledávka vzniklá obnovením krátkodobého úvěru na oběžná aktiva, pokud dlužník plnil veškeré své platební i neplatební povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy
Příloha č. 7 Přehled ukazatelů finanční analýzy používané v analyzované bance
Ziskovost EBIT marže (%) Pokrytí úroku – EBITDA (cash)/nákladové úroky Zisková marže (zisk/celkové tržby (%)) ROE – rentabilita vlastního kapitálu (%) ROCE – rentabilita vloženého kapitálu (%) ROA – rentabilita celkových vložených aktiv (%) ROI – rentabilita investic (%) Přírůstek tržeb celkem v % oproti min. roku (%) Obrat na 1 zaměstnance Osobní náklady na zaměstnance Produktivita osobních nákladů Počet zaměstnanců
Investice Podíl fixních aktiv (%) Poměr obměny stálých aktiv (%) Nákup aktiv/Odpisy (%)
Finanční struktura/likvidita Poměr vlastního kapitálu (%) Vlastní kapitál + dlouhodobé závazky/stálá aktiva (%) Zadluženost v % Vývoj zadluženosti (%) Trend zadlužování Obrátka zásob (ve dnech) Obrátka závazků (ve dnech)
Likvidita Qucik ratio – Likvidita 2. stupně Pracovní kapitál (%) Čisté dluhy/cash flow (v letech) Pramen: Interní materiály analyzované banky
Příloha č. 8 Přehled ukazatelů porovnávané s průměrem daného odvětví v analyzované bance (na příkladu konkrétního odvětví a konkrétní společnosti)*
* pro zachování obchodního tajemství neuvádím druh odvětví ani název dané společnosti Porovnávané odvětví Ziskovost a produktivita EBT marže (%) Čisté tržby/celková aktiva ROI (%) EBIT/celkové tržby (%) Rentabilita aktiv (%) ROE – rentabilita vlastního kapitálu Produktivita osobních nákladů Struktura nákladů Náklady na materiál, energii a prodané zboží Hrubá marže (%) Osobní náklady (%) Provozní náklady (%) Ostatní daně a poplatky (%) Úrokové náklady (%) Odpisy (%) Finanční struktura a likvidita Vlastní jmění (%) Cizí zdroje (%) Dlouhodobé závazky (%) Stálá aktiva (%) Oběžná aktiva (%) Vlastní kapitál/stálá aktiva (%) Vlastní kapitál + dlouhodobé závazky/stálá aktiva (%) Pracovní kapitál (%) Obrátka pohledávek (ve dnech) Obrátka závazků (ve dnech) Obrátka zásob (ve dnech) Schopnost splatit závazky (v letech)
Analyzovaná společnost Odchylka ---------------
++
++++
++ ** --
**** ------++ ++++ ++
++++ --------
-**** ****
++++
----
Ukazatele
Porovnání v odvětví Dolní Horní Medián kvartil kvartil
7,6 0,6 4,4 7,9 4,6 6,2 5,3
4,7 0,5 7,2 6,5 7,2 10,1 8,4
8,8 0,5 7,2 8,9 7,2 10,1 8,4
14,6 1,8 8,7 14,6 12,0 34,8 10,5
39,4
60,8
68,3
60,6 18,7 37,0 0,7 0,3 8,7
31,7 9,6 10,1 0,3 0,0 3,4
60,8
64,9 34,1 28,8 71,6 28,4 90,7 130,8
25,0 28,7 0,0 34,6 39,4 41,2 44,7
71,3 28,7 2,1 60,6 39,4 109,3 128,1
71,3 75,0 2,1 60,6 65,4 206,0 206,0
452,1 27 54 285 3,6
54,1 20 176 69 2,7
39,2 12,0 13,6 1,2 0,2 11,5
227,9 58 176 326 2,7
Odchylka: znamená, o kolik je analyzovaná společnost lepší nebo horší než průměr odvětví +: positivní indikátor -: negativní indikátor *: neutrální 2 symboly: Ukazatel je větší nebo menší než medián a současně v limitu 4 symboly: Ukazatel je mimo limit Žádný symbol: Ukazatel je roven mediánu Pramen:Interní materiály Symbol nalevo: Ukazatel je menší než medián analyzované banky Symbol napravo: Ukazatel je větší než medián
39,2 12,0 13,6 1,2 1,8 18,8
227,9 188 295 467 10,3
Příloha č. 9 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ SCORINGU (na příkladu konkrétní firmy)*
* pro zachování obchodního tajemství neuvádím název firmy 1. Žadatel Jméno/Název Číslo klienta Zkrácené jméno Adresa/sídlo Klientem od Pobočka
14. 12. 1991
Hodnocení rizika
1
Celkové hodnocení klienta (rating)
1
Hodnocení finančního rizika Hodnocení obchodního rizika Požadavek na dalšího ručitele Doporučený limit Doporučená úroková sazba Úvěrový produkt Výše úvěru Rozhodnutí Dodatečné informace 2. Detail výsledku úvěrové analýzy 2.1 Charakteristiky klienta Kritéria Typ účetnictví Právní forma Průmyslové odvětví Doba provozování činnosti v měs. Počet zaměstnanců Pobočka Partneři s neomezeným ručením Vlastnická struktura Věk vlastníka v měs. Rodinný stav Vzdělání vlastníka
1 1 Ne
Označení
Vysvětlení Doporučeno za předpokladu 100 % zajištění Rating klienta + schopnost splácení: 4A
2 535 788 CZK
Kontokorentní úvěr 2 000 000,00 CZK
Hodnota jednoduché účetnictví soukr. podnikatel - registrovaný maloobchodní prodej textilu 145 20 1 občan, fyzická osoba 490 vdaná, ženatý střední
2.2 Nefinanční údaje Kritéria Velikost trhu Konkurenční pozice Odborné znalosti Spolupráce s bankou Kvalita managementu Riziko managementu Vývoj trhu Vývoj podílu na trhu Dopad na životní prostředí Kvalita zaměstnanců Kvalita účetnictví předchozího roku Kvalita účetnictví Závislost na odběratelích Závislost na dodavatelích Vlastnické riziko Účet v analyzované bance od v měs. 2.3 Finanční informace Kritéria Tržby celkem Provozní zisk (EBIT) Čistý zisk Obrátka pohledávek (ve dnech) Obrátka závazků (ve dnech) Běžná likvidita (%) ROI – rentabilita investic (%)
Hodnota celostátní dobrá dobré dlouhodobě bez problémů průměrná nízké rostoucí rostoucí žádný uspokojivá vysoká průměrná nízká nízká průměrné 146 Předchozí rok Poslední rok (31.12.2002) (31.12.2003) 10 134 000,00 CZK 16 260 000,00 CZK 1 093 000,00 CZK 58 000,00 CZK 901 000,00 CZK 15 000,00 CZK 114 114 14 9 182,20 % 175,40 % 21,40 % 21,80 %
2.4 Negativní informace Kritéria Prodlení splátek (ve dnech) Bankrot/likvidace Nepovolený debet na účtu od Závazky po splatnosti vůči veřejným institucím Klasifikace dlužníka dle ČNB Interní informace Hodnocení klienta jinými bankami Hodnocení klienta nebankovními institucemi
Hodnota ne ne ne bez úvěrů není v EMUS pozitivní neutrální
3. Žádost 3.1 Popis úvěru
Produkt: Kontokorentní úvěr 20 Číslo žádosti 2 000 000,00 CZK Výše úvěru 7,32 % Úroková sazba měsíční Úrokové období 14.02.2004 Datum registrace
Počet splátek Počátek splácení Frekvence splátek Splatnost Výše splátky
1 27.03.2005 jednorázově 27.03.2005 2 000 000,00 CZK
3.2 Zajištění Typ zajištění Neobytné nemovitosti Obytná nemovitost Směnky Celkem Krytí úvěru v (%)
Nominální Věcná Realizovatelná hodnota břemena hodnota 1 500 000,00 0,00 CZK 1 050 000,00 CZK CZK 2 800 000,00 0,00 CZK 1 680 000,00 CZK CZK 2 000 000 0,00 CZK 0,00 CZK CZK 6 300 000,00 0,00 CZK 2 730 000,00 CZK CZK 112,00
3.3 Angažovanost 3.3.1 Analyzovaná banka Celková angažovanost Celkový objem provozních úvěrů Celkový objem investičních úvěrů Celkové měsíční splátky Celkové měsíční splátky osobního leasingu 3.3.2 Jiné banky Celková angažovanost Celkový objem provozních úvěrů Celkový objem investičních úvěrů Celkové měsíční splátky Celkové měsíční splátky osobního leasingu 3.4 Schopnost splácení Kritéria Čistý měsíční příjem žadatele (podnikání) Dodatečný čistý měsíční příjem žadatele (pravidelný důchod) Jiný čistý měsíční příjem žadatele Čisté měsíční příjmy ostatních členů domácnosti (podnikání) Dodatečně čisté příjmy ostatních členů domácnosti (pravidelný důchod) Jiné čisté měsíční příjmy ostatních členů domácnosti celkem Měsíční náklady na domácnost celkem Měsíční náklady na bydlení celkem Jiné měsíční náklady celkem Měsíční splátky podnikatelských a privátních úvěrů (analyzovaná banka a ostatní banky) Stávající měsíční splátky podnikatelských
Existující (CZK)
Datum kontroly 22.01.2004
Vlastník zajištění
01.10.2002 14.02.2004
2 150 000,00 CZK 2 150 000,00 CZK 24 000,00 CZK
Existující (CZK)
3 000 000,00 CZK 3 000 000,00 CZK 30 000,00 CZK
Hodnota
121 970,00 CZK 0,00 CZK 0,00 CZK 0,00 CZK 0,00 CZK 0,00 CZK 6 150,00 CZK 0,00 CZK 0,00 CZK 54 000,00 CZK 24 000,00 CZK
úvěrů analyzované banky Stávající měsíční splátky podnikatelských úvěrů u jiných bank Tržby celkem Oběžná aktiva Cizí zdroje Dlouhodobé závazky Pramen: Interní materiály analyzované banky
30 000,00 CZK 16 260 000,00 CZK 8 028 000,00 CZK 6 811 000,00 CZK 2 404 000,00 CZK
Příloha č. 11 Kvalita úvěrového portfolia analyzované banky ( 2001 – 2004)
Úvěrové portfolio analyzované banky v roce 2001 4%
5%
2%
8%
Úvěrové porfolio analyzované banky v roce 2002 5%
2% 1%
6%
Standardní Sledované Nestandardní Pochybné Ztrátové
81%
Standardní Sledované Nestandardní Pochybné Ztrátové
86%
Úvěrové portfolio analyzované banky v roce 2003 3%
1%
1%
1%
Úvěrové portfolio analyzované banky v roce 2004 3%
94%
1%
0%
1%
Standardní Sledované Nestandardní Pochybné Ztrátové 95%
Pramen: [39] Výroční zprávy analyzované banky za léta 2001 - 2004
Standardní Sledované Nestandardní Pochybné Ztrátové
