LIKVIDACE OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI (A NEJEN OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI) V PRAXI
(POZNATKY Z PRAXE)
Ing. Zdeněk Jelínek
Úvodem Tento materiál byl původně zamýšlen jako skripta, avšak skripta nejsou o praxi, pouze o teorii a o sestavení různých tištěných materiálů od různých autorů v jeden uspořádaný či neuspořádaný celek, který posléze zase bude po doplnění dalšími teoretickými úvahami zdrojem dalšího teoretického díla, do jisté míry uspořádaného či neuspořádaného. Proto jsem zvolil jinou metodu výkladu a vytvořil jsem materiál, spíše moje vlastní poznámky, který naopak nečerpá z žádné literatury a tedy není žádným zdrojem ovlivněn. Čtenář bude marně hledat na každé straně několik poznámek pod čarou, zabírajících podstatnou část normostran, s odkazy na použitou literaturu. Nepoužil jsem ji. Vzhledem k tomu, že nepočítám s nikterakým vydáním v této formě, může si pojednání přečíst kdokoliv a může mít na ně libovolný názor. Čtenář nebude muset přemýšlet, zda své finanční prostředky vynaložil dobře či nikoliv. Pojednání vychází pouze z praxe. Rád bych je tedy doplnil o další praktické poznatky jiných likvidátorů, pokud mi je někdo z nich poskytne. Je to taková obdoba operačního systému Linux – tedy svobodného software, otevřeného jakýmkoliv připomínkám a doplnění. Snažil jsem se také, aby práce byla napsaná v poněkud lehčím duchu. Tedy o to, aby se dala číst. Možná, že jsou v práci některé nepřesnosti, možná jsou tyto nepřesnosti způsobené tím, že v praxi předpis nelze aplikovat do všech důsledků a ve všech případech stejným způsobem. Ale neopatřil jsem si své jméno ani před ani za akademickým titulem a tak mám na jisté zjednodušení a nakonec i na některé nepřesnosti právo. Jsem praktik, který ne vše udělá správně, nicméně nakonec k cíli, ne vždy tou ideální cestou, dojde.
2
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................... 6
2
Zrušení společnosti........................................................................................... 10
3
Obchodní zákoník a likvidace - obecná část ................................................... 12
4
3.1
Zrušení a zánik společnosti s likvidací v obchodním zákoníku............... 12
3.2
Likvidace společnosti - §70 ...................................................................... 21
3.3
Postavení likvidátora - § 72 ...................................................................... 28
3.4
Oznámení věřitelům a osobám dotčeným likvidaci - § 73 ....................... 29
3.5
Ekonomické záležitosti likvidace § 74 ..................................................... 30
3.6
Ukončení likvidace - § 75 ......................................................................... 32
Specifika obchodních společností .................................................................... 40 4.1
Veřejná obchodní společnost .................................................................... 40
4.2
Komanditní společnost ............................................................................. 43
4.3
Společnost s ručením omezeným .............................................................. 46
4.4
Akciová společnost ................................................................................... 47
5
Družstva ........................................................................................................... 50
6
Zánik občanského sdružení .............................................................................. 54
7
Osoba likvidátora ............................................................................................. 56
8
7.1
Likvidátor jmenovaný soudem ................................................................. 56
7.2
Likvidátor jmenovaný společností ............................................................ 57
Likvidátor nebo insolvenční správce? .............................................................. 61 8.1
Likvidace nebo insolvence? ...................................................................... 61
8.2
Ekonomika likvidace ................................................................................ 66
8.2.1
3
Likvidace je o ekonomice i o právních záležitostech. ....................... 66
8.2.2 9
Likvidátor v praxi ............................................................................................. 71 9.1
První kroky likvidátora v praxi ................................................................. 71
9.2
Oznámení o zrušení subjektu .................................................................... 74
9.3
Práce s majetkem společnosti ................................................................... 76
9.3.1
Fyzický majetek................................................................................. 76
9.3.2
Pohledávky ........................................................................................ 80
9.3.3
Správa finančních prostředků v likvidaci .......................................... 81
9.3.4
Jiné příjmy do likvidace .................................................................... 82
9.4 10
Postačí majetek subjektu?.................................................................. 70
Likvidátor a zaměstnanci .......................................................................... 83
Přihlášky do likvidace ...................................................................................... 85 10.1
Zasílání přihlášek ...................................................................................... 85
10.2
Právní důvody přihlášky ........................................................................... 85
10.3
Promlčecí doba přihlášek .......................................................................... 86
11
Likvidace versus orgány stání správy .............................................................. 88
12
Uspokojování věřitelů ...................................................................................... 89
13
Návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. ....................................................... 91
14
Návrh na výmaz subjektu z obchodního rejstříku ............................................ 93 14.1
Návrh na výmaz po ukončení likvidace .................................................... 93
14.2
Archivace písemností – potvrzení územně příslušného státního archivu . 97
14.3
Návrh na výmaz po zrušení konkursu..................................................... 100
15
Likvidace versus insolvence .......................................................................... 103
16
Problémy likvidace v praxi ............................................................................ 107 16.1
Výrobní podnik ....................................................................................... 107
16.2
Společnost s obchodem .......................................................................... 111
16.2.1
4
Likvidace společnosti vlastnící obchod s textilem .......................... 111
17
5
16.2.2
Likvidace společnosti, vlastnící obchod s potravinami ................... 112
16.2.3
Likvidace obchodní společnosti s velkoobchodem ......................... 113
16.2.4
Prodejna s výpočetní technikou ....................................................... 114
16.3
Likvidace projekční firmy ...................................................................... 115
16.4
Likvidace společnosti, zabývající se dopravou....................................... 116
16.5
Likvidace bytového družstva .................................................................. 118
16.6
Likvidace občanského sdružení .............................................................. 120
16.7
Likvidace z rozhodnutí soudu – bez majetku ......................................... 122
16.8
Likvidace z rozhodnutí soudu – s majetkem .......................................... 123
Závěr .............................................................................................................. 125
1
Úvod Zrušení obchodní společnosti s likvidací, ale nejen obchodní společnosti, může to
být obecně prospěšná společnost nebo například občanské sdružení, je někdy pro likvidátora dlouhodobou záležitostí. Nejde jen o proces samotné likvidace, který likvidátor řídí, ale mnohdy se jedná také o delší spolupráci s insolvenčním správcem poté, co byl likvidátor ze zákona povinen podat insolvenční návrh. Po případném zrušení konkurzu na majetek dlužníka opět nastupuje do plné práce likvidátor, aby provedl úkony spojené s návrhem na výmaz společnosti z obchodního rejstříku nebo evidence ministerstva vnitra (například občanského sdružení). Tato skripta musí vycházet z právního předpisu. Je jím zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění. Obchodní zákoník přináší návod, jak proces zrušení společnosti s likvidací provádět. Kladem pro likvidátora je to, že likvidace není ze zákona nikterak časově omezena. Jak lze zjistit z obchodního rejstříku, některé subjekty jsou likvidovány už od roku 2000 a jistě lze najít další, kde proces likvidace probíhá (či neprobíhá) podstatně déle. V jedné konkrétní obchodní společnosti je dokonce zapsán likvidátor, o němž zcela jistě vím, že již po delší čas tráví své dny v psychiatrické léčebně. Diskuse se vede o kvalifikačních předpokladech likvidátora. Jedná se zde především o likvidátora, který byl jmenován obchodní společností nebo jiným podnikatelským subjektem. Ten nemusí splnit, na rozdíl od likvidátora jmenovaného z moci soudní, kromě způsobilosti k právním úkonům a bezúhonnosti, žádné další podmínky. Lze jen podotknout, že také podle této skutečnosti některé likvidace vypadají. V tomto materiálu uvedu obecný postup likvidace tak, jak ho aplikuji v souladu se zákonnými předpisy ve své praxi. Ze své praxe také nastíním příklady likvidací a poukážu na rozdíly mezi nimi. Jiné problémy jsou například u dopravní společnosti, jiné u výrobního podniku, jiné u bytového družstva a jiné například u hokejového oddílu,
6
typického reprezentanta občanského sdružení. Vše je samozřejmě nutno řešit na základě jednotného právního předpisu – obchodního zákoníku. Abych doplnil tuto stať až do konce, podotýkám, že určité mé zkušenosti z likvidací byly v jiné formě publikovány v některých dílech studentů. Jsou to případy, kdy jsem bakalářskou práci vedl a student mé poznatky, se kterými jsem ho v rámci konzultací seznámil, uvedl v textu s mým vědomím a snad i s příslušným odkazem. Ještě připojuji k úvodní stati jednu poznámku k vlastní osobě likvidátora. Je jisté, že likvidátor, pokud nemá jiný důvod, provádí likvidaci za úplatu. Pojednám o tom později. Pokládám však za nutné hned v úvodu zdůraznit, že prvním krokem potenciálního likvidátora musí být podrobné seznámení s problematikou obchodní společnosti, družstva či občanského sdružení a to zejména v oblasti ekonomické a právní. V současné době je obecným zvykem rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací v případech evidentního předlužení subjektu nebo v případech neukončených právních sporů. Povinností likvidátora je potom okamžitě při zjištění nemocné ekonomiky podat insolvenční návrh. Mnohdy nejen na výdaje likvidace, ale i na jeho odměnu nejsou finanční prostředky. A statutáři jsou v nedohlednu. Dalším případem je, když subjekt eviduje nekonečné živé právní spory, nelze tedy podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku a likvidace se může velmi protáhnout. To vše by si měl potenciální likvidátor zjistit a teprve po zralé úvaze roli likvidátora přijmout. V úvodu je také třeba konstatovat, že likvidace je proces, který by měl dospět k úplné úhradě odměny likvidátora, všech nutných výdajů likvidace a plnému uspokojení věřitelů s tím, že likvidace bude zdárně ukončena návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku. Pokud statutáři společnosti, družstva nebo odpovědní činitelé jiné formy subjektu tuto posloupnost před sebou nevidí a nevidí ji ani likvidátor, je to jiná cesta, cesta insolvenčního návrhu, insolvenčního řízení a většinou také prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Každý subjekt probíhá stejně jako člověk určitými životními etapami. Na počátku stojí entuziazmus, tedy nadšení pro věc. Podnik je založen, společnici jsou ve shodě, vše funguje, jak má. Subjekt čeká bouřlivý rozvoj nebo majitelům postačuje sice stagnující, ale stálý a efektivní přínos. Tak jako v životě člověka, i firmu mohou potkat různé
7
nepříjemnosti, ztráta stěžejního zákazníka, změna legislativy, přírodní vlivy a podobně. Je otázkou, zda je společnost, družstvo, občanské sdružení přečká. V opačném případě jsou problémy takové, že se rozhodne o likvidaci. Je to ta lepší cesta, kdy majitelé mohou, ale více méně musí očekávat podíl na likvidačním zůstatku. Pokud není výhled na žádný likvidační zůstatek, firma se topí v dluzích, neplatí svým dodavatelům, neplatí daně, odvody na sociální a zdravotní pojištění a obecně jeví všechny znaky předluženosti, není to na likvidaci, ale na povinnost podat insolvenční návrh. Pokud se podíváme na portál Ministerstva spravedlnosti České republiky www.justice.cz do insolvenčního rejstříku, shledáme mnoho firem s dovětkem „v likvidaci“. Je nepsanou českou tradicí, že firma je zrušena s likvidací, za firmu koná likvidátor a přitom před tímto aktem bylo jasné, že měl být jednoznačně statutáry podán insolvenční návrh. Při dobrém podnikatelském záměru a také většinou vlivem počáteční finanční injekce, firma dosáhne určité hladiny výkonů, které postačí na provoz firmy a dokonce na generování zisku. Osa y v následujícím grafu představuje výkon firmy obecně. Firma funguje bez problémů po určitou dobu, kdy má zakázky, společníci se ve svých představách shodují, zákazníci jsou spokojeni a objednávají a kupují. Osa x představuje čas. Dlouhý či krátký. Pokud nastanou problémy, pád je již obyčejně dosti rychlý a většinou nezvratný. 6
5
4
Likvidace 3
Insolvence 2
1
0 Čas
8
Čas
Čas
Čas
Čas
Čas
Čas
Čas
Čas
Čas
Čas
Firma 1 - výkon
Zejména statutáři musí včas rozpoznat, kdy je jejich firma zralá na likvidaci a kdy už hranici možné likvidace minula a spěje k insolvenčnímu návrhu.
To, co jsem namaloval v grafu je samozřejmě velmi zjednodušené. Přesné křivky a čáry najdete ve všech publikacích, zabývajících se teorií. Praxe je však naprosto jiná, spojnice se deformují do značných zubů ve směru nahoru a dolů. Někdy společnost spadne až na úplné dno a nečekaná velká zakázka ji zachrání, jindy zdravá firma přijde o zásadního zákazníka a přestane podávat výkony. Udržet přímku ve výkonech, tak jak je uvedena v grafu, je v praxi velmi obtížné, ba nereálné. Každá z firem má občas problémy a občas také nestíhá práci. Je to v závislosti na ročním období, okolní ekonomické situaci, obchodních i profesních schopnostech lidí a podobně. Uvedený graf je čistě teoretický a s praxí má málo společného – je to jen jisté zprůměrování. Na závěr úvodu bych chtěl také poznamenat, že jsem zcela záměrně nevyužil žádnou literaturu, většinou ryze teoretickou a citoval jsem pouze znění příslušných zákonů, které řeší likvidaci nebo s likvidací souvisejí. Dále jsem čerpal z konzultací s finančními úřady a soudy a dalšími dotčenými organizacemi v kombinaci s mými dlouholetými zkušenostmi likvidátora. Nechtěl jsem přepisovat práci někoho jiného.
9
2
Zrušení společnosti Likvidace je jedním z možných zániků společnosti, družstva či občanského
sdružení. Likvidací lze zrušit jakoukoliv formu společnosti. Likvidace zahrnuje celý komplex právních administrativních a ekonomických úkonů směřujících k vypořádání všech majetkových a dalších poměrů zanikajícího podnikatelského subjektu. Při likvidaci subjekt zaniká bez právního nástupce. Konečným cílem likvidace je plné uspokojení všech věřitelů a rozdělení toho co zbude, likvidačního zůstatku mezi společníky. Hlavním účelem likvidace je omezení negativních následků spojených s ukončením činnosti pro vlastníky, zákazníky, stát a všechny další likvidací dotčené subjekty. Likvidátor si musí v prvé řadě uvědomit, že se na likvidovaný subjekt z pozice správy daní a různých poplatků, obchodněprávních vztahů, pracovněprávních předpisů a dalších nařízení a předpisů pohlíží jako na normálně fungující podnikatelský subjekt. Je povinen vést předepsanou formu účetnictví, zachovávat zákonným způsobem dokumenty, odpisovat majetek, podávat daňová přiznání a také platit ve stanovených termínech daně, platit pojištění, splácet úvěry a půjčky apod. Je to relativně velký rozdíl od postavení subjektu, který je v insolvenčním řízení, úpadku, a na jehož majetek byl prohlášen konkurz. Graficky lze zrušení subjektu znázornit takto :
Bez likvidace
Právní nástupce
S likvidací
Výmaz z obchodního rejstříku
Zrušení společnosti
10
Pokud je likvidátor povinen podat insolvenční návrh, jeho úloha i po prohlášení konkursu nekončí. Spolupracuje s insolvenčním správcem a po zrušení konkursu na něj znovu přechází plná povinnost provádět úkony směřující k likvidaci. Jedná se o výmaz z obchodního rejstříku.
Insolvenční návrh
11
Zrušení konkursu po slpnění rozvrhového usnesení
Výmaz subjektu z OR
Zrušení konkursu pro nepostačující majetek
Výmaz subjektu z OR
Konkurs
3
Obchodní zákoník a likvidace - obecná část Zrušení společnosti s likvidací není řešeno zvláštním zákonem, jako například
insolvenční řízení (zákon č. 182/2006 Sb.,o úpadku a způsobech jeho řešení insolvenční zákon). Na likvidaci se vztahují pouze jednotlivé paragrafy obchodního zákoníku. Podle obchodního zákoníku je potom nutno řešit například zrušení s likvidací obecně prospěšné společnosti. Ta není zapsána v obchodním rejstříku vedeného Ministerstvem spravedlnosti české republiky, ale v seznamu občanských sdružení, odborových organizací a organizací zaměstnavatelů vzniklých na základě zákona č.83/1990 Sb., o sdružování občanů. Tento seznam spadá pod Ministerstvo vnitra české republiky. Přestože jsou občanská sdružení zapsána pod ministerstvem vnitra, při jejich likvidaci se postupuje podle obchodního zákoníku. Zvláště se pak přihlíží k tomu, zda občanské sdružení navenek vystupovalo jako podnikatelský subjekt (provozovalo restauraci, poskytovalo pronájmy třetím osobám), či nikoliv, ale o tom až později. Dále pokládám za nutné, vysvětlit velmi stručně nejdůležitější paragrafy a jejich odstavce i písmena.
3.1 Zrušení a zánik společnosti s likvidací v obchodním zákoníku Až po paragraf 67a obchodního zákoníku v části II, hlavě 1 a díle 1 (obecná ustanovení) jsou vcelku optimistická pojednání. Hovoří se zejména o vzniku společností. Zlom začíná teprve paragrafem 68. Ten je pro řešení naší problematiky velmi důležitý a zásadní. Na následujících stránkách se budeme zabývat nejběžnějšími subjekty v podnikatelském prostředí, obchodními společnostmi. Těch se v nejvyšší míře týkají prováděné likvidace a také procesy insolvenčního řízení a konkursů. Citace z paragrafu - § 68: (1)Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Společnost zúčastněná na přeshraniční fúzi zaniká dnem zápisu přeshraniční fúze do obchodního rejstříku nebo do zahraničního obchodního rejstříku. Zde je potřeba si uvědomit, že teprve po nabytí právní moci usnesení o výmazu společnosti z obchodního rejstříku přestává společnost existovat. Není to dnem
12
ukončení likvidace, tedy dnem podání návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku. Až do této doby subjekt existuje a stejně tak, až do této doby, je zapsána působnost likvidátora. Likvidátor tedy koná až do dne výmazu. Návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku podává na předepsaném formuláři 1 likvidátor tehdy, pokud shromáždil veškeré předepsané přílohy k návrhu na výmaz společnosti a podání návrhu nebrání jiné skutečnosti (například neuzavřený soudní spor). Návrh na výmaz je třeba doplnit o soudní poplatek například formou kolkové známky (v době vzniku tohoto materiáludobě 3 000,- Kč). V obchodním rejstříku jsou zapsány obchodní společnosti (veřejné obchodní společnosti, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, komanditní společnosti ) a družstva. Zejména akciová společnost, ale také společnost s ručením omezeným jsou nazývány kapitálovými společnostmi. Oproti kapitálovým společnostem stojí osobní společnosti. To jsou ty zbývající jmenované. Obchodní rejstřík je veřejný seznam a vede ho rejstříkový soud. Na www.justice.cz do něj může každý bez problému nahlížet. Nyní k zániku společnosti, opět pod § 68 Obchodního zákoníku: (2)Zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přecházíli její jmění na právního nástupce. Likvidace se rovněž nevyžaduje, zrušuje-li se společnost z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. f) a nemá-li žádný majetek, přičemž se nepřihlíží k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty. Při zrušení společnosti podle předchozí věty se k výmazu z obchodního rejstříku nevyžaduje souhlas správce daně podle zvláštního právního předpisu. Výše uvedený odstavec, citovaný ze zákona, jasně určuje, že návrh na výmaz společnosti podává likvidátor
a to příslušnému krajskému soudu nebo v Praze
městskému soudu tehdy, pokud proběhl celý proces zrušení společnosti s likvidací. Ale pozor, samozřejmě také tehdy, což může být pro likvidátora po mnoha letech překvapením, jestliže sám v pozici likvidátora podal insolvenční návrh, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a ten byl po určité době zrušen pro nepostačující
1
Dostupný z www.justice.cz
13
majetek dlužníka nebo po splnění rozvrhového usnesení. Zde je zvláště dlouhá prodleva, pokud není insolvenčním správcem vyžadována spolupráce likvidátora. Likvidátor se opět ujme své funkce v plném rozsahu a připraví návrh na výmaz subjektu z obchodního rejstříku. Mnohdy musí dodělat to, co insolvenční správce neprovedl. Zajistit potvrzení o projednání archivace, zrušit registrace k daním, zrušit živnosti a podobně. V předepsaných přílohách k návrhu na výmaz však chybí souhlas správce daně, který v tomto případě již není vyžadován. Konkrétně se jedná o souhlas příslušného finančního úřadu s ukončením činnosti daňového subjektu a také o souhlas příslušného celního ředitelství. Je logické, že veškeré finanční prostředky byly vyčerpány či rozděleny a tak neexistuje žádný zdroj, ze kterého by likvidovaný subjekt mohl cokoliv hradit. Finanční úřad však i v této době může likvidátora překvapit sám požadavkem na zrušení registrace firmy k daním a rovněž požadavkem na nulová daňová přiznání v době od ukončení konkursu do zrušení registrace. Pokud byl bez předchozí likvidace prohlášen konkurs na majetek úpadce a ten byl zrušen pro nepostačující majetek, likvidace se nevyžaduje. Není totiž co mezi věřitele rozdělit a nelze ani hradit náklady likvidace. (3)Společnost se zrušuje a) uplynutím doby, na kterou byla založena, Příkladem může být obchodní společnost, pracující na části určitého projektu. Projekt trvá dva nebo tři roky, ve společnosti pracují na dobu určitou projektanti a ostatní zaměstnanci. Jakmile je projekt ukončen, společnost, založená pouze na tuto dobu, končí výmazem z obchodního rejstříku. Společnost najme na dobu určitou pracovníky a po odevzdání projektu a určité časové rezervě je firma zrušena s likvidací s tím, že si společníci rozdělí mezi sebe likvidační zůstatek. b) dosažením účelu, pro který byla založena, Některé, zejména obchodní společnosti, bývají založeny pouze ke splnění určitého účelu. Relativně dosti společnosti bylo takto založeno například k organizaci oslavy příchodu roku 2000 nebo k organizaci jiné, například kulturní akce. Protože ekonomický výsledek takovýchto akcí je nejistý, jsou tyto společnosti většinou
14
charakteru společnosti s ručením omezeným. Může to být i případ předcházejícího odstavce. c) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato, dochází-li ke zrušení společnosti s likvidací, Valná hromada rozhodne o zrušení společnosti s likvidací. Může to být i jediný společník, jednatel, v působnosti valné hromady. Děje se to pod notářským dohledem. Je to například z důvodu, že subjekt ztrácí zakázky, ekonomické výsledky mají trvale klesající trend a výhled do budoucna není nikterak optimistický. Důvodem může být také únava společníků z podnikání, nemoc, změna legislativy v neprospěch předmětu podnikání a podobně. V těchto případech musí orgány společnosti zvážit, zda jsou na proces likvidace dostačující finanční prostředky a zda už nevznikla povinnost podat insolvenční návrh. d) dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci, Podle obchodního zákoníku může o zrušení společnosti rozhodnou soud. V zákoně jsou uvedeny všechny důvody, kdy takto soud může činit, vypsány. Soud však nemá k dispozici žádný seznam potenciálních likvidátorů, pokud neustanoví v určitém případě likvidátora ze společnosti, a tak pro tento účel vybírá likvidátora ze seznamu insolvenčních správců. Likvidátor je v tomto případě řízen soudem a soud také jeho činnost kontroluje a hradí mu prokazatelné nutné výdaje, spojené s likvidací, odměnu a na základě návrhu proplácí zálohy na nutné výdaje. e) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti, pokud dochází k zániku společnosti v důsledku fúze, převodu jmění na společníka nebo v důsledku rozdělení, jinak dnem, kdy bylo toto rozhodnutí přijato, Sloučení společnosti s jinou nebo převod jmění společníka v důsledku rozdělení je důvodem pro zrušení společnosti. Příkladem může být společnost, která ztrácí část výrobního programu nebo má určité ekonomické potíže a tak je nerentabilní činnost utlumena a se zdravou částí společnost vstupuje do fúze s jinou společností pod jiným
15
jménem. Důvodem může být také to, že stejní společníci vlastní více firem a v době krize, s cílem snížit náklady firmy, sloučí dosavadní subjekty pod jméno té nejvíce známé či nejvíce prosperující společnosti. f) zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující. Splněním rozvrhového usnesení je ukončen konkurs na majetek dlužníka. Veškeré náklady řízení byly vyčísleny a zbývající část byla rozdělena věřitelům. Subjekt tedy nedisponuje žádnými finančními prostředky, ale stále figuruje v obchodním rejstříku. Společnost je také nutno z rejstříku vymazat. Likvidátor zůstává dále zapsaný a funkce insolvenčího správce pro daný subjekt skončila. Úkon návrhu na výmaz je rychlejší, neboť již není vyžadován souhlas správce daně. Správce daně měl dostatek času vše potřebné řešit v průběhu insolvenčního řízení. Pokud je prohlášen konkurs a insolvenční správce shromáždí veškerý majetek dlužníka, který však nepostačuje na dokončení konkursu, je insolvenčnímu správci vyplacena odměna a uhrazeny prokázané výdaje a konkurs je pro nepostačující majetek dlužníka zrušen. Zbývající část výdajů insolvenčního správce, případně z prodeje majetku neuspokojenou část odměny, proplatí na své náklady stát. Subjekt tedy po této fázi také nedisponuje žádnými financemi a provede se jeho zrušení. Opět není vyžadován souhlas správce daně. (4) Zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. f) majetek, provede se její likvidace Pokud zbude nějaký majetek i po zrušení konkursu, který lze zpeněžit, provede se likvidace. Tyto případy však nejsou dle mých informací příliš časté. Insolvenční správce se snaží zpeněžit veškerý majetek a tak je malá pravděpodobnost, že něco zbude, protože vše rozdělí. (5) Byla-li společnost zrušena nebo bylo-li ohledně ní vydáno rozhodnutí o úpadku, vykonává statutární orgán svou působnost jen v takovém rozsahu, v jakém nepřešla na likvidátora nebo insolvenčního správce. Obdobně to platí, rozhodl-li insolvenční soud, že oprávnění nakládat s majetkovou podstatou společnosti zcela nebo zčásti přechází na insolvenčního správce. Dokud není likvidátor jmenován, nebo jestliže skončila jeho
16
funkce a není jmenován likvidátor nový, plní povinnosti související s likvidací společnosti její statutární orgán. Společnost je zrušena s likvidací a ve většině případů likvidací je statutární orgán přesvědčen, že se ho další osud společnosti přestává týkat a vše je pouze na likvidátorovi. Není tomu tak, statutární orgán stále funguje v rozsahu, který nepřešel na likvidátora. Poněvadž byl likvidátor společností jmenován, statutáři dohlížejí na činnost likvidátora, likvidátor s nimi konzultuje prodeje majetku a statutáři naopak s prodejem majetku likvidátorovi pomáhají. případně mu pomáhají s ukončením provozu firmy. To v případě ideálního vztahu, který může být v praxi rozličný. Pokud likvidátor není schopen vykonávat svoji činnost, je nemocen, zemře nebo má jiné vážné problémy, není jiný orgán než statutární, který musí do jmenování nového likvidátora v likvidační činnosti pokračovat. To stejné platí i v případě odvolání likvidátora z jakýchkoliv důvodů. je třeba ještě jednou zopakovat, že ten kdo likvidátora jmenoval a za práci mu vyplácí odměnu, jej také může odvolat. (6) Soud může na návrh státního orgánu nebo osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci, jestliže a) v uplynulých dvou letech se nekonala valná hromada nebo v uplynulém roce nebyly zvoleny orgány společnosti, kterým skončilo nebo jejichž všem členům skončilo funkční období před více než jedním rokem, nestanoví-li tento zákon jinak, anebo společnost po dobu delší než dva roky neprovozuje žádnou činnost, b) společnost pozbude oprávnění k podnikatelské činnosti, c) zaniknou předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti anebo jestliže společnost nemůže vykonávat činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, d) společnost porušuje povinnost vytvářet rezervní fond, e) společnost porušuje ustanovení § 56 odst. 3, f) společnost neplní povinnost prodat část podniku nebo se rozdělit uloženou rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle zvláštního právního předpisu.
17
Pro zrušení společnosti s likvidací musí být vždy právní důvod. Pokud subjekt nepředkládá finančnímu úřadu předepsané účetní výkazy a daňová přiznání (tedy neprovádí účetní uzávěrky a závěrky), pokud společnost nereaguje na výzvy celního ředitelství, pokud nereaguje na výzvy správních institucí, obecních úřadů, městských úřadů, magistrátů a podobně, je v právním zájmu státního orgánu nefungující společnost zrušit. Pokud obec eviduje majetek chátrající a nebezpečný majetek, o který se společnost nestará a je trnem v oku obyvatel, inicializuje návrh na zrušení společnosti s likvidací obvykle stavební úřad. Pokud je v obchodním rejstříku zapsána společnost, se kterou není možno jednat, poněvadž neexistuje jednatel, představenstvo a podobně, pokud společnost nesvolává valné hromady nebo po dva roky neprovozuje žádnou činnost,
je to také dostatečný právní důvod pro zrušení společnosti. Není to však
automatické řešení, vždy k němu musí dát někdo impuls. Patřičný impuls dává státní orgán nebo osoba, která osvědčí právní zájem. Může to být například soused, který je znechucen děním na sousedním pozemku, kde stojí firmou opuštěný chátrající objekt, navštěvovaný různými individui. Může to být ze stejného důvodu správní orgán, obce nebo města. Zde se většinou jedná o takový stav firemního objektu, který je havarijní a ohrožuje občany a na výzvy k odstranění vad nikdo nereaguje. Společnosti podobného rázu vznikaly jako houby po dešti v devadesátých letech minulého století a dosti často byly zakládány zahraničním osobami. Majitelé většinou teprve následně zjistili podmínky podnikání v České republice a činnost vůbec nezahájili nebo ji velmi brzy ukončili. Ve své praxi jsem narazil i na společnosti, které nikdy nebyly registrovány u správce daní. Jedna z nich byla dokonce zapsána v obchodním rejstříku v Brně na neexistující adrese. Společnost může pozbýt oprávnění k podnikatelské činnosti. Může to nastat ve vztahu k živnostenskému úřadu, kdy společnost soustavně porušuje živnostenský zákon. například provozuje živnosti, ke kterým nemá žádné oprávnění. Může to nastat i z legislativních důvodů – například vedení účetnictví bylo v nedávné době přesunuto z volné živnosti do živnosti vázané a ne všichni mohli splnit nové podmínky. Pokud byla společnost zaměřena pouze na účetnictví, pozbyla oprávnění tuto činnost provozovat.
18
Písmeno c) odstavce 6) má vcelku obecnou platnost. Pokud společnost pro rozpory společníků nemůže vykonávat svoji činnost, je to ostatně případ prvního odstavce. Rozpory mezi společníky jsou velmi časté a z bývalých kamarádů se stávají úhlavní nepřátelé, řešící své spory někdy i u soudu. V praxi neznám společnost, kde by zůstalo od počátku stejné složení společníků či jednatelů. Obyčejně po prvním roce začnou nepřekonatelné rozpory. Jednomu se zdá, že pro společnost pracuje víc než ostatní, druhému se zdá, že mu na rozdíl od ostatních společnost málo přináší a třetí by chtěl nejraději vše prodat a jít od toho. Nejprve se scházejí na valných hromadách, kde se snaží jeden druhého přehlasovat a posléze se scházejí u soudu. V této věci mám osobní zkušenost. Pokud zaniknou předpoklady společnosti, vyžadované zákonem, je osud společnosti také zpečetěn. Rezervní fond se tvoří z disponibilního zisku společnosti a používá se ke krytí ztrát společnosti. Řeší ho § 67 obchodního zákoníku. Týká se to kapitálových společností – společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti.2 Pokud se společnost rozhodne disponibilní zisk rozdělit, musí ze zákona podělit určitými částkami v pořadí odpisy zřizovacích výdajů, rezervní fond a také uhradit ztrátu minulých období. Podotýkám, že toto rozhodnutí musí padnout na valné hromadě. Výše rezervního fondu je zakotvena ve společenské smlouvě. Pokud je disponibilní zisk (jinými slovy rozdíl mezi výnosy a náklady) rozdělen a přitom není doplněn rezervní fond, je to vážné porušení zákona a je to důvod pro zrušení společnosti. § 56 odst. 3 se týká zapsaného předmětu podnikání, který může společnost provozovat jen za předpokladu v obchodním rejstříku zapsaných osob. Jinak řečeno, na každou živnost musí mít společnost živnostenský list s konkrétní odpovědnou osobou. Na toto ustanovení je zapomínáno. Příkladem může být prodejna výpočetní techniky a servis výpočetní techniky. Na servis musí být vázaná živnost – vyhláška 50/1978 Sb. o odborné způsobilosti v elektrotechnice.
2
§ 124 obchodního zákoníku pro společnost s ručením omezeným a§ 217 obchodního zákoníku pro akciovou společnost.
19
Rozhodnutí úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je závazné. Pokud společnost rozhodnutí bezdůvodně neplní, je to také důvod pro zrušení společnosti ze zákona. (7) V případech, kdy tento zákon umožňuje zrušení společnosti rozhodnutím soudu, stanoví soud před rozhodnutím o zrušení společnosti lhůtu k odstranění důvodu, pro který bylo zrušení navrženo, jestliže je jeho odstranění možné. Subjektu je třeba dát šanci odstranit problém, který koliduje se zákonem. K tomu soud stanoví určitou lhůtu k odstranění důvodu. Posouzení, zda subjekt důvod pro zrušení společnosti odstranil, je na soudu.
(8) Společníci nebo příslušný orgán společnosti mohou zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Dnem účinnosti tohoto rozhodnutí končí funkce likvidátora a likvidátor je povinen předat všechny doklady o průběhu likvidace statutárnímu orgánu společnosti. V případě, že likvidátora jmenoval soud (§ 71 odst. 3 poslední věta, odst. 4 a 7), rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti soud. Soud nezruší rozhodnutí o zrušení společnosti, jestliže by tím došlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. Z odstavce je možno vyvodit logický závěr. Ten, kdo rozhodl o zrušení společnosti z určitých důvodů a tyto důvody pominuly, může vzít své rozhodnutí zpět. Stejně tak soud. Tento krok je však možno učinit pouze tehdy, nebylo- li započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Likvidační zůstatek může náležet například dvěma společníkům ale také třeba tisícovce akcionářů nebo družstevníků v bytovém družstvu. Je také jasné, že paralelně se zrušením rozhodnutí o likvidaci je zrušena funkce likvidátora. V praxi však tyto případy nejsou časté. Pokud někdo prochází procesem likvidace, myslím tím samozřejmě podnikatelský subjekt, tak utlumuje činnost, propouští pracovníky, rozprodává majetek a bývalí zákazníci přecházejí k jinému partnerovi. V této fázi už lze jen s velkými obtížemi, snad jen teoreticky, subjekt opět nastartovat. Ale pokud by se tak přeci jenom stalo, zákon na to pamatuje.
20
(9) Jestliže bylo rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace zrušeno, sestaví společnost ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí mezitímní účetní závěrku; to neplatí, jestliže je zrušeno rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace schválením projektu přeměny. Je to opět logické ustanovení, společnost ztrácí dovětek „v likvidaci“ a předchozí období ukončí účetní závěrkou. Není to ke dni předcházejícímu, ale ke dni účinnosti rozhodnutí.
3.2 Likvidace společnosti - §70 Vlastní likvidace společnosti je řešena obchodním zákoníkem počínaje §70. Vztahuje se to samozřejmě i na ostatní subjekty, tedy družstva, obecně prospěšné společnosti, občanská sdružení. (1) Je-li společnost zrušena s likvidací nebo zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v § 68 odst. 3 písm. f) a g) majetek, provede se likvidace podle tohoto zákona, pokud ze zvláštního právního předpisu nevyplývá jiný způsob vypořádání jejího jmění. Pokud si vzpomínáte, tak §68 řeší v písmenu f) zrušení subjektu po splnění rozvrhového usnesení nebo po zrušení konkursu pro nepostačující majetek. Tedy jinak řečeno, ve všech ostatních případech se při zrušení společnosti s likvidací postupuje podle obchodního zákona od § 70. (2) Společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuž je zrušena, pokud zákon nestanoví jinak. Vstup společnosti do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Po dobu likvidace se užívá firma společnosti s dovětkem "v likvidaci". Společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuž je zrušena. O termínu zrušení společnosti rozhoduje společnost sama nebo z dříve uvedených důvodů soud. Ke dni předcházejícímu vstupu do likvidace ( ke dni, předcházejícímu zrušení společnosti) musí být sestavena mimořádná účetní závěrka. Zodpovídají za ni statutáři společnosti. Zde je tedy jasný příklad toho, že orgány společnosti
musí s likvidátorem
spolupracovat. Likvidátor již úřaduje a statutáři paralelně zajišťují vyhotovení účetní
21
závěrky. Účetní závěrka není záležitostí jednoho dne. Vstup společnosti do likvidace je zapsán v obchodním rejstříku. Činí se tak návrhem směřovaným k příslušnému soudu na formuláři, který je k dispozici na portálu ministerstva spravedlnosti www.justice.cz. Návrh musí být doložen ověřeným právním důvodem. Už o tom bylo poednáno. Možná je na tomto místě třeba uvést rozdíl mezi pojmem účetní uzávěrka a účetní závěrka. Účetní uzávěrka jsou účetní práce spojené s uzavřením jednotlivých účtů za dané účetní období. Účetní závěrka spočívá v sestavení účetních výkazů, které podávají informaci o celkovém hospodaření firmy. Účetní práce jsou logicky zakončeny účetní závěrkou, jinak by neměly smysl. Závěrce musí předcházet uzávěrka. Oba pojmy tedy spolu pro účely výkladu tohoto zákona nerozlučně souvisejí a tak i v rámci zákonů jsou uváděny střídavě oba. Dosti častou chybou likvidátora bývá zapomínání dovětku „v likvidaci“ za jménem společnosti. Zápis bez dovětku není úplný a tudíž je nesprávný. Likvidátor nesmí nadále používat tiskopisy s původním názvem společnosti, stejně tak i razítka. Vždy je nutno ke jménu společnosti dovětek doplnit. Dovětek se používá i v případě probíhajícího insolvenčního řízení, v další etapě cesty společnosti k zániku a samozřejmě také v případě konkursu. Všimněme si ještě jedné skutečnosti. Pokud subjekt vstupuje k určitému dni do likvidace, ke dni předcházejícímu musí být zpracována mimořádná účetní závěrka. Tedy sestaveny všechny předepsané účetní výkazy a předány příslušnému správci daně. Zodpovědnost za ni nesou statutáři. Pokud tuto povinnost nesplní, musí závěrku ( a předchozí uzávěrku) zajistit likvidátor. Statutáři za nesplnění povinnosti
nenesou
žádnou sankci. Je tedy v praxi dobré, pokud není nějaký zvláštní důvod pro určité datum vstupu do likvidace, směřovat vstup do likvidace na 1. den v měsíci, první den v začínajícím čtvrtletí nebo, zcela ideálně, k 1.lednu. Tím splyne mimořádná účetní závěrka s účetní závěrkou v řádném zákonném termínu, čímž se ušetří jak hodně práce, tak i nákladů. Mnohdy společnost či družstvo svádí termín k poslednímu dni v měsíci. Mimořádná závěrka potom vychází na předposlední den v běžném měsíci a ne všechny softwarové účetní nástroje jsou smířeny s tím, že po zadání termínu závěrky zbývá v kalendáři ještě jeden den. Pokud společnost vstoupí do likvidace 20. prosince, mimořádnou účetní závěrku je třeba finančnímu úřadu předložit ke dni 19. prosince a
22
pro velký úspěch prací musí účetní znovu zpracovat řádnou závěrku k 31.12., tedy za těch zbývajících 11 kalendářních dní. Snad jsem to spočítal dobře. (3) Jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a z jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor. Citovaný § 70 se dá shrnout do konstatování, že likvidátor od této chvíle činí jménem společnosti úkony směřující k likvidaci společnosti. Jinak to tedy znamená, že statutárům nějaké úkony také zbývají. Následující paragraf 71 obchodního zákoníku se plně věnuje osobě likvidátora. Je to fyzická osoba, na které spočívá celá tíha likvidačního procesu. Je jasné, že likvidaci nemůže provádět například společnost s ručením omezeným. Většinou se likvidátor vzhledem
k omezeným
finančním
prostředkům
nemůže
spoléhat
na
tým
spolupracovníků a mnohdy ani na orgány a zaměstnance, či bývalé zaměstnance společnosti. Likvidátor jmenovaný společností a ne soudem ze seznamu insolvenčních správců, si musí uvědomit, že nemá žádné výsadní postavení, nikdo mu přednostně neotevře dveře a za společnost jedná ve stejných podmínkách, jak dříve jednal kdokoliv ze statutárů. I společnost zrušená s likvidací, jak již bylo či bude uvedeno, nemá žádná další práva. Vystupuje vzhledem ke svému okolí a svým obchodním i dalším orgánům jako každá jiná běžná společnost, jen s tím rozdílem, že je v likvidaci a dovětek „v likvidaci“ nese povinně za svým jménem. Jen partneři jsou z tohoto procesu poněkud nervózní, pokud mají vůči subjektu nějaké nevyřízené pohledávky. A zejména správci daní a pojištění také. Likvidátor - § 71 (1) Likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Likvidátorem může být jen fyzická osoba, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Z prvního odstavce §71 je zřejmé, že v pozici likvidátora nemůže stát, jak již bylo uvedeno, například společnost s ručením omezeným. Jedná se zde o právnickou osobu a
23
teprve ta je povinna určit fyzickou osobu likvidátora. Likvidátorem může tedy být pouze fyzická osoba. Likvidátora jmenuje po jeho souhlasu statutární orgán. Jinak, než způsobilostí k právním úkonům a bezúhonností
není funkce likvidátora omezena.
Likvidátora tedy může dělat skutečně kdokoliv (pokud není ustanoven soudem ze seznamu insolvenčních správců). Se jmenováním likvidátora nelze dlouho otálet. Pokud není likvidátor jmenován, zejména podle již dříve uvedených důvodů, jej jmenuje soud. V odůvodněných případech podle obchodního zákoníku s tím ani nemusí jmenovaná osoba souhlasit. (2) Při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu jmenuje likvidátora soud, který o zrušení společnosti rozhodl. Soud podle předchozí věty může jmenovat likvidátorem i bez jeho souhlasu některého ze společníků nebo statutární orgán anebo člena statutárního orgánu. Společník, statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, kterého jmenoval likvidátorem soud, se nemůže vzdát své funkce. Může však požádat soud o odvolání z funkce likvidátora, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby ji vykonával. Je-li likvidátorem právnická osoba, je povinna určit fyzickou osobu, která bude jejím jménem vykonávat funkci likvidátora a jež se zapisuje do obchodního rejstříku podle § 38g odst. 1; neučiní-li tak do 10 dnů ode dne, kdy se rozhodnutí o jmenování likvidátora stane vykonatelným, bude funkci likvidátora vykonávat její statutární orgán, popřípadě jeho členové. Pokud o likvidaci rozhodl soud, je také na něm, aby jmenoval likvidátora. Soud se nezabývá otázkou, zda společník či statutár chce být likvidátorem. Prostě ho jmenuje a tíha důvodů, pro které například nemůže funkci vykonávat, je na něm. Musí soudu vysvětlit, z jakého důvodu po něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora vykonával. Může to být nemoc, mohou to být osobní vztahy nebo jiný důvod. Teprve na základě žádosti může soud jeho argumenty posoudit a z funkce likvidátora jej odvolat. Pokud soud nemá možnost určit likvidátora z likvidovaného subjektu, musí sáhnout do svého zdroje a tím je seznam insolvenčních správců. (3) Zemře-li likvidátor, je-li odvolán nebo vzdá-li se své funkce anebo nemůže-li ji vykonávat, jmenuje se nový likvidátor způsobem, kterým byl jmenován předchozí likvidátor, a zapíše se místo dosavadního likvidátora do obchodního rejstříku. Soud
24
jmenuje nového likvidátora, jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu orgán, který je k tomu podle odstavce 1 oprávněn. Odstavec v pořadí třetí jasně podotýká, že pokud likvidátor zemře, příliš likvidačních prací již s největší pravděpodobností neučiní. Tak jak je to s odměnou likvidátora, tak je to i s jeho funkcí. Kdo jmenuje, ten odvolává a ten rovněž jmenuje nového likvidátora. O změně likvidátora musí být proveden zápis v obchodním rejstříku. Nově jmenovaný likvidátor je ve stejné pozici jako likvidátor předchozí. Pokud ve jmenování nastává nepřiměřená prodleva, ujímá se opět moci soud a jmenování urychlí. Změna likvidátora není důvodem pro mimořádnou účetní závěrku a tak nový likvidátor ve vedení účetnictví plynule pokračuje. (4) Bez ohledu na způsob určení likvidátora může soud na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti, a nahradit ho jinou osobou. K tomuto odstavci je nutno uvést, že morální dohled nad osobou likvidátora i v případě, že byl jmenován společností, má příslušný soud, krajský nebo pražský. Pokud určitá osoba, například věřitel nebo státní orgán včetně soudu, zjistí, že likvidátor postupuje nestandardně a je to nesporně prokazatelné, má soud právo veta a likvidátora může odvolat z moci soudní a nahradit ho jiným. Je to zejména v zájmu věřitelů, kteří by měli být v rámci likvidace 100% uspokojeni, ale i v zájmu společníků či akcionářů, kteří by měli očekávat podíl na případném likvidačním zůstatku. Tím, kdo může mít právní zájem na odvolání likvidátora, je zejména věřitel. Může to být i z důvodu, že likvidátor ani opakovaně
nereaguje na požadavky věřitelů sdělit stav majetku
likvidované společnosti, jak je jeho povinností. (5) Likvidátor je orgánem společnosti (§ 66) a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů. Paragraf 66 obchodního zákoníku řeší postavení statutárního orgánu společnosti. Pokud je ustanoven do funkce likvidátor, je v pozici statutára a stejně tak odpovídá za výkon své působnosti. V té míře, co na něj přešla, část ještě zůstala statutárům. Vzhledem k tomu, že se jedná mnohdy o manipulaci se značným majetkem, je pro
25
likvidátora jmenovaného společností na zvážení adekvátní pojištění tak, jak je tomu povinně u insolvenčních správců. Je nutné přihlédnout k tomu, že pokud byla firma živá, měli statutáři svoji působnost určitým způsobem rozdělenu a k tomu někdy i odpovídající počet zaměstnanců. Likvidátor je mnohdy na veškerou činnost sám a tak by měl každý svůj krok promyslet a pokud na něj nestačí, je nutné jej zkonzultovat se znalou osobou. Otázkou je, jak znalou osobu likvidátor odmění. (6) Odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží. Je jasné, že ten kdo likvidátora jmenuje, ten ho také platí. Likvidátor si musí umět odměnu prosadit a musí dbát na to, aby mu byla skutečně vyplacena. Pokud odměnu určuje soud, má na to jednoznačná pravidla. Pokud odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, je to věc smluvního jednání. Likvidátor může pracovat na základě mandátní nebo jiné smlouvy. Může být i v pracovním poměru likvidované společnosti, což není častý jev. V zájmu likvidátora musí být podmínky vyplacení odměny ve smlouvě zakotveny tak, aby skutečně odměnu dostal a zvláště je třeba s předstihem ošetřit odměnu za práci po ukončení likvidace, kdy likvidátor mimo jiné úkony připravuje návrh na výmaz z obchodního rejstříku a přitom dnem návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku je již likvidační zůstatek přesně vyčíslen a tímto dnem je také účetnictví společnosti uzavřeno a žádná další odměna tedy likvidátora nemůže čekat, poněvadž ji není z čeho vyplatit. Pokud je likvidátor soudem jmenován bez jeho souhlasu (§71, věta druhá), je to určitá sankce a je logické, že takto jmenovanému likvidátorovi soud odměnu nepřizná. Tu si musí likvidátor nějak zajistit sám. (7) Nelze-li jmenovat likvidátora podle odstavců 1 až 4, jmenuje likvidátora soud z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců Zejména v případě společností, které dlouhodobě nekomunikují, se chopí činu soud. Ten nemá ze společnosti k dispozici nikoho, koho by mohl likvidátorem jmenovat
26
a tak vybere patřičnou osobu ze svého seznamu insolvenčních správců. Insolvenčních správců není mnoho ( cílově jich má být cca 500) a pro zápis do seznamu musí mít zkouškou ověřené kvalifikační předpoklady. Předepsané je vysokoškolské vzdělání a absolutorium zkoušky organizované Justiční akademií v Kroměříži. Soud má záruku, že vybral kompetentní osobu a nad likvidací má pak dohled. (8) Likvidátorovi jmenovanému soudem jsou třetí osoby povinny poskytnout součinnost v rozsahu, v jakém jsou povinny ji poskytnout insolvenčnímu správci podle zvláštního právního předpisu. Tento paragraf je důležitý. Pokud je likvidátor jmenován soudem, má činnost zjednodušenu tím, že vystupuje jako prodloužená ruka soudu. Tak na něj pohlížejí instituce, se kterými jedná a ze zákona mu jsou povinny vyjít vstříc. Stejně jako insolvenčnímu správci. Likvidátor jmenovaný společností nebo družstvem je pouze fyzická osoba, která nemá žádná zvláštní práva. Uvádí to i pátý odstavec tohoto paragrafu. Likvidátor je v pozici jednoho ze členů společnosti, na kterém lpí úkol, se značnou odpovědností společnost zlikvidovat. Zvláště tehdy, pokud má subjekt nevyřešené závazky a věřitelé se o zrušení firmy s likvidací obeznámí z obchodního věstníku či povinného dopisu, je vystaven mnohdy velmi nepříjemným skutečnostem a také velkému tlaku věřitelů. Při této práci nemá nikde zastání. Naopak soudem jmenovaný likvidátor pracuje mnohdy se společností, která dlouhodobě nevykonává žádnou činnost, často ani nikdy žádnou činnost nevykonávala a tak závazky jsou buďto ze zákona promlčené nebo vůbec neexistují. A pokud existují, věřitelům je jasné, že žádný majetek ke zpeněžení neexistuje a tedy žádné uspokojení neobdrží. Ostatně, s touto skutečností jsou již dávno smířeni. Je však nutno podotknout, že při absenci majetku takovýchto společností, likvidovaných z moci soudní, likvidátor obdrží odměnu v astronomické výši „až 5 000 Kč“. Přitom úkonů je i v tomto případě dosti. (9) Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát. Likvidátor musí podat oznámení o vstupu subjektu do likvidace do obchodního věstníku (cca 2,5 tis. Kč), musí napsat známým věřitelům a dotčeným institucím a
27
subjektům, musí korespondovat s věřiteli a státními orgány. Má nutné výdaje za notářské poplatky a soudní poplatky. V případě likvidátora ustanoveného soudem hradí tyto nutné výdaje v odůvodněných případech stát. Týká se to i soudního poplatku při podání návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Soud likvidátora jmenoval, pokud to není případ likvidátora jmenovaného bez jeho souhlasu, hradí tedy i jeho odměny. Ke stanovení odměny likvidátora je vydána vyhláška. V současné době je to vyhláška č. 479/2000 Sb. Ministerstva spravedlnosti, ze dne 12. prosince 2000. Základem pro určení odměny náležející likvidátorovi za provedení likvidace je majetkový zůstatek, který zbude po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace v době před vypořádáním odměny likvidátora. Dojde-li na základě rozhodnutí soudu k obnově likvidace, tvoří základ odměny likvidátora likvidační majetek, který vyplyne z obnovené likvidace. Jen pro příklad uvádím, že do 100 000.- Kč základu tvoří odměna 15 % a v přebývajících částkách se v určitých hranicích snižuje na 10% a 7 %. Pokud skončí likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna pouze ve výši 1000 Kč. Mnoho to není. Soud však může podle okolností případu odměnu likvidátora ve výši 1000.- Kč přiměřeně zvýšit až do výše 5000 Kč. To také není mnoho.
3.3 Postavení likvidátora - § 72 Paragraf 72 vymezuje činnost likvidátora a jeho oprávnění v průběhu likvidačního procesu. Likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy může uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti též ve věcech zápisu do obchodního rejstříku.
28
Zde je důležité uvědomit si, že likvidátor činí jménem společnosti a provádí jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Je tedy otázka, jaké úkony zbyly na statutáry. Z praxe mohu potvrdit, že téměř žádné. Úkony likvidátora jsou úkony zásadní a jsou to také úkony, které mohou vyvolat nespokojenost jak orgánu, který likvidátora jmenoval, tak i věřitelů. Likvidátor má například ve výrobním podniku za úkol utlumit činnost, dokončit zakázky, prodat je, rozloučit se podle zákona se zaměstnanci, ale také prodat za nejvyšší možnou cenu zásoby, režijní materiál, nakonec i výrobní zařízení a nemovitosti. Má za úkol mnoho dalších věcí a plně za svoji činnost zodpovídá. Likvidátor jedná s bankami, s finančními úřady a s ostatními státními orgány. Důležité a mnohdy velmi náročné je zastupování společnosti před soudem. V této souvislosti je také nutno připomenout, že žádný subjekt nelze vymazat z obchodního rejstříku, pokud je účasten nějakého neukončeného soudního sporu. Po ukončení likvidace likvidátor podává v rámci svého oprávnění na příslušný soud návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Návrh na výmaz musí doložit ověřeným podpisem.
3.4 Oznámení věřitelům a osobám dotčeným likvidaci - § 73 Likvidátor oznámí vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům. Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně dvakrát za sebou s alespoň dvoutýdenním časovým odstupem rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce. Pokud má likvidátor k dispozici účetnictví, může z něj zjistit v oblasti závazků jednotlivé věřitele. Těm musí napsat, nejlépe do vlastních rukou, dopis, ve kterém věřitelům oznámí vstup subjektu do likvidace a vyzve je k podání věřitelské přihlášky či uplatnění jiných pohledávek vůči společnosti. Jedná se o všechny známé věřitele a tak to nemusí být jenom ti, kteří jsou vedeni v účetnictví. Likvidátorovi také dle tohoto paragrafu vzniká povinnost zveřejnit nejméně dvakrát za sebou s alespoň dvoutýdenním odstupem rozhodnutí o zrušení společnosti. Není zde přesně řečeno kde, ale obecně platí, že se jedná o Obchodní věstník. V krátkém sdělení v Obchodním věstníku již musí být ke jménu firmy připojen dovětek „v likvidaci“. Kromě identifikačního čísla a adresy firmy musí likvidátor připojit doručovací adresu, pokud je jiná než sídlo firmy a výzvu k přihlášení pohledávek. Lhůta, jak říká zákon, nesmí být kratší než tři měsíce, to však
29
znamená, že tři měsíce ano. Vzhledem k tomu, aby nebyla likvidace zbytečně protahována, stanoví likvidátor obyčejně tříměsíční termín po datu zveřejnění druhé výzvy. Obdobný termín také určí v zasílaných sděleních. Ze zkušeností likvidátora také vím, že je nutné oznámit zrušení společnosti také místně příslušným státním orgánům – úřadu státní správy a případně úřadu práce, správcům daní, pojišťovnám, příslušným bankám i správci sociálního zabezpečení. Podstatně to urychlí proces likvidace.
3.5 Ekonomické záležitosti likvidace § 74 §74 stanoví povinnosti likvidovaného subjektu v oblasti účetnictví, výkaznictví a v oblasti zpráv o stavu majetku likvidované společnosti (1) Likvidátor sestaví ke dni vstupu společnosti do likvidace zahajovací likvidační účetní rozvahu a soupis jmění. Účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace sestavuje statutární orgán. Nesestaví-li statutární orgán tuto účetní závěrku bez zbytečného odkladu po vstupu společnosti do likvidace, přechází tato povinnost na likvidátora. Účetní závěrka ke dni, předcházejícímu vstupu do likvidace je záležitostí statutárního orgánu. Nové účetnictví už je v povinnostech likvidátora. Je pouze na něm, jakým způsobem účtování zajistí. Zda využije služeb stávající osoby, která účetnictví prováděla, předá provádění účetnictví osobě, které plně důvěřuje nebo například pomocí účetního software zajišťuje účetnické práce sám. Jedná se zde výhradně o účetnictví, forma daňové evidence nepřichází v úvahu.
K rozhodovacímu procesu potenciálního
likvidátora se dostanu v praktické části, nicméně již zde je třeba uvědomit si, že ekonomika likvidace není pouze o prodeji majetku, odměně likvidátora a uspokojení věřitelů, ale také o nákladech, které likvidaci provázejí. Mnozí likvidátoři ve vstupní kalkulaci, dá li se takto ekonomická rozvaha likvidace nazvat, zapomínají na to, že někdo musí vést účetnictví, někdo se například musí starat o majetek, někdo musí hlídat objekt a vůbec je třeba vykonávat, byť s útlumem, velmi mnoho dalších prací. A nikdo tyto práce nebude provádět zdarma. Pokud s těmito nutnými výdaji likvidátor nepočítá, může postupem času dospět až k návrhu na insolvenční řízení. Pokud provede kalkulaci opravdu špatně a likvidační proces nedokáže aktivně řídit, pak mu nezbudou prostředky
30
ani na případnou zálohu na konkurs, tato záloha je omezena částkou 50 000,- Kč (samotná minimální odměna insolvenčního správce je 45 000.- Kč , tak se plně tato hranice využívá) a může být vyžádána i opakovaně. Mnozí likvidátoři také zapomenou v rámci účetnictví a daňových záležitostí na povinnost, odvádět veškeré daně tak, jak byly poukazovány na příslušné účty správců daní za aktivní činnosti firmy. Jedná se vykazování daní z přidané hodnoty (DPH) v řádných termínech a jejich odvádění či nárokování nadměrného odpočtu, jedná se o daně z nemovitostí, daně silniční a další dle specifik předmětu činnosti a dle registrací na příslušném finančním úřadě. (2) Likvidátor je povinen zaslat soupis jmění každému společníku a věřiteli společnosti, kteří o to požádají. Někteří optimističtí věřitelé průběh likvidace sledují a občas projeví zájem, jak je na tom jmění likvidovaného subjektu a zda postačí na pokrytí věřitelských přihlášek. Soupis majetku likvidátor nezasílá automaticky všem přihlášeným věřitelům. V rámci jedné výrobní společnosti jsem jich měl 420, to by likvidátor stále jenom psal dopisy. Jedná se jen o ty věřitele, kteří o to požádají. Není jich v průběhu likvidačního procesu mnoho. Jsou to zejména ty instituce, které mají pro tyto účely profesní právní útvary – banky, správci daní, pojišťovny, orgány státní správy a podobně.
(3) V průběhu likvidace uspokojí likvidátor přednostně mzdové nároky zaměstnanců společnosti, není-li povinen podat insolvenční návrh. Likvidátor musí být v první řadě dobrý ekonom, musí před sebou vidět celou budoucí ekonomiku likvidačního procesu tak, aby dokázal uspokojit jak výdaje likvidace (hlavně svoji odměnu), tak i věřitele. Pokud likvidace nesměřuje k podání insolvenčního návrhu, uspokojí likvidátor nejprve mzdové nároky zaměstnanců. Jsou to ti, kteří jsou likvidátorovi nejblíže a také ti, kteří ho nejvíce uhánějí, pokud mají své mzdy v prodlení. Likvidace, i z moci soudní, neznamená omezení zaměstnaneckých práv. Likvidátor musí v případě zaměstnanců počítat se zákonnou výpovědní lhůtou a
31
zákonným odstupným. Jsou to v likvidaci dosti podstatné částky. Mnohdy se zapomíná také na zaměstnance vedené na mateřské dovolené či například na neplaceném volnu.
3.6 Ukončení likvidace - § 75 Nyní jsme u paragrafu, který likvidační práce završuje. (1) Bez zbytečného odkladu po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace sestaví likvidátor zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezi společníky, a předloží ji společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení (dále jen "návrh rozdělení likvidačního zůstatku"). Ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor účetní závěrku. Neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Na zprávě o průběhu likvidace by měl likvidátor pracovat průběžně, zvláště tehdy, má-li likvidací víc. Zprávu předkládá jako přílohu k návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Výsledkem likvidace by měl být likvidační zůstatek, tedy něco, co po uspokojení nákladů likvidace a věřitelů po společnosti zbude a co si společníci podle pravidla odvíjejícího se od vztahu ke společnosti rozdělí mezi sebe (podle vkladu nebo počtu akcií či jiným zákonným způsobem u jiných druhů společností). Druhá věta odstavce také stanoví povinnost zpracování účetní závěrky. Zodpovídá za ni likvidátor, stejně tak jako za účetní závěrky v předchozích řádných účetních obdobích. Teprve po zpracování účetní závěrky může současně s jejím odevzdáním správci daně likvidátor požádat o souhlas s ukončením činnosti daňového subjektu. Správcem daně je také příslušné celní ředitelství – zde se o souhlas dá požádat i dříve, vyjádření nezávisí na účetních závěrkách. Z praxe je nutno konstatovat, že vydání souhlasu správce daně velmi dlouho trvá. Neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, jak uvádí první odstavec ve svém závěru, nebrání výmazu společnosti z obchodní rejstříku. Výmazem však zaniká i funkce likvidátora.
32
(2) Každý společník, který s návrhem rozdělení likvidačního zůstatku nesouhlasí, se může domáhat, aby soud přezkoumal výši podílu na likvidačním zůstatku, který má podle návrhu rozdělení likvidačního zůstatku obdržet. Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy byl návrh na rozdělení likvidačního zůstatku projednán, zaniká. Soudní rozhodnutí, kterým soud přezkoumal výši podílu společníka na likvidačním zůstatku, je pro společnost co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním společníkům. Zejména mají-li mezi sebou společníci rozpory, může nespokojený společník podat soudu návrh, aby přezkoumal jeho výši podílu na likvidačním zůstatku. Musí o to ale včas požádat, jinak jeho nárok zaniká. Protože likvidační zůstatek je pouze jeden a byl celý rozdělen, tak se výsledek soudní přezkumu týká i ostatních společníků – jejich podíl může být dodatečně zkrácen a společníci to musejí akceptovat, pokud nevyvolají další spor. V dalším znění zákona je však zakotvena pro likvidátora povinnost do 30 dní po ukončení likvidace podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Po výmazu společnosti končí jak subjekt tak i funkce likvidátora. Je tedy na soudu, jakým způsobem bude při tříměsíčním termínu uplatnění práva společníka na přezkum výše podílu postupovat, poněvadž výkladem jiného paragrafu předpokládá, že společnost již bude vymazána z obchodního rejstříku a likvidátor nebude ve funkci. Pak nezbývá, než likvidaci soudem znovu obnovit a znovu jmenovat likvidátora.
(3) Společníkům nelze poskytnout plnění z důvodů jejich práva na podíl na likvidačním zůstatku, a to ani ve formě zálohy, dříve, než jsou uspokojeny nároky všech známých věřitelů společnosti, kteří včas přihlásili své pohledávky. Před uplynutím lhůty podle odstavce 2 nemůže být poskytnuto žádné plnění z důvodu rozdělování podílu na likvidačním zůstatku. Likvidace subjektu je delší proces, nikdy nelze spočítat přesně, jak dopadne. Mnohdy vyvstanou nečekané náklady nebo se vynoří nečekaní věřitelé. Samostatnou kapitolou jsou různé sankce za pozdní platby, které jsou uplatňovány až v přihláškách pohledávek a dají se pouze jen velmi zhruba odhadnout. Zejména z tohoto důvodu a
33
také z důvodu, že mnoho likvidací končí insolvenčním řízením, nelze předčasně nic vyplácet společníkům, a to ani, jak říká zákon, ve formě záloh. Zálohu lze vyplatit až po uspokojení všech věřitelů, kteří včas přihlásili své pohledávky. Toto ustanovení je také třeba znovu zopakovat – věřitel, byť je známý, musí svoji pohledávku přihlásit včas. To je důležité ustanovení. Termín je stanoven v oznámeních známým věřitelům a v obchodním věstníku. V rámci likvidačního podílu je třeba ctít lhůtu, kdy mají společníci možnost napadnout rozdělení likvidačního zůstatku a požádat soud o jeho přezkum.
(4) Je-li pohledávka sporná nebo není-li ještě splatná, lze rozdělit likvidační zůstatek, jen byla-li věřiteli poskytnuta odpovídající jistota. Některé pohledávky mají budoucí splatnost. Týká se to zejména oblasti stavebnictví (stavebníci uvádějí termín garanční paušál), kde je určitá částka, například 10 % z celkového objemu díla, vázána na budoucí splatnost, tedy dobu, kdy bude celá kupní cena objektu doplacena (za předpokladů jistě rozpracovaných podmínek v patřičné obchodní smlouvě). Týká se to také sporné pohledávky. Věřitel musí mít jistotu, že mu pohledávka bude zaplacena a proto lze rozdělit jen to, co zbude po odečtení jistoty ve prospěch věřitele.
(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužije v případě, že došlo ke zrušení společnosti podle § 68 odst. 3 písm. f) a společnost má pouze majetek, který nepostačuje k úhradě všech závazků. V takovém případě zpeněží likvidátor majetek společnosti a z výtěžku prodeje uhradí nejprve náklady likvidace, dále uspokojí mzdové nároky zaměstnanců a poté pohledávky ostatních věřitelů podle pořadí jejich splatnosti. Není-li možné uspokojit pohledávky stejného pořadí v plné výši, uhradí se poměrně. Nepodaří-li se likvidátorovi v přiměřené době majetek zpeněžit, nabídne jej věřitelům k úhradě dluhů podle pořadí jejich pohledávek. Pokud věřitelé odmítnou převzít majetek k úhradě dluhu, přechází tento majetek dnem výmazu společnosti z obchodního rejstříku na stát.
34
Pokud dojde ke zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, platí tento odstavec. Stav subjektu je po konkursu, tedy po naplnění rozvrhového usnesení, nulový. Pokud byl konkurs zrušen pro naprosto nepostačující majetek, je zřejmé, že se ustanovení tohoto odstavce velmi zřídka naplní a z praxe je nutno podotknout, že pokud nějaký majetek existuje, je ho tak málo a je v takovém stavu, že se jen velmi obtížně uhradí alespoň část nutných výdajů na likvidaci. O tom, že by někdy došlo i k dalším úhradám jsem se s pozice likvidátora ještě nedoslechl. Veškerý zpeněžený majetek je obvykle určen k pokrytí nutných výdajů a na odměnu insolvenčního správce.
(6) O způsobu naložení s majetkem podle odstavce 5 sestaví likvidátor zprávu, ve které uvede zejména, jakého výtěžku z prodeje majetku bylo dosaženo, jaký majetek nebyl zpeněžen a zda byl převzat věřiteli k úhradě dluhu či nikoliv, jací věřitelé a v jaké výši byli uspokojeni a kteří věřitelé uspokojeni nebyli, popřípadě jaký majetek přejde na stát výmazem společnosti z obchodního rejstříku (zpráva o naložení s majetkem). Zprávu o naložení s majetkem předloží společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení. Neschválení zprávy nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Ke dni zpracování zprávy o naložení s majetkem sestaví likvidátor účetní závěrku. Zpráva se většinou nazývá „Zpráva o likvidačním zůstatku“ a je zde popsáno, jaký byl výsledek zpeněžení majetku a jak bylo s tímto výtěžkem naloženo. Zpráva má být předložena tomu, kdo likvidátora do funkce ustanovil, tedy společníkům nebo oprávněnému orgánu společnosti. I pokud zpráva není společností schválena, může ji likvidátor předložit jako přílohu k návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Soud k tomu, zda byla schválena či nikoliv, nepřihlíží. Všimněme si také, že je zde uveden termín „zpracování zprávy o naložení s majetkem“. Je to stejný termín jako „zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku“ a stejně tak je to den ukončení likvidace. Důležité však je to, že tento termín, ať už je jakkoliv nazván, je datem, ke kterému likvidátor sestaví poslední účetní závěrku (tedy předtím uzávěrku) a předloží ji spolu s žádostí o souhlas s ukončením činnosti daňového subjektu správci daně – v tomto případě příslušnému finančnímu úřadu.
35
Doplněn je ještě § 75a, který předchozí text poněkud upřesňuje, či doplňuje jinými slovy. (1) Likvidace končí rozdělením likvidačního zůstatku nebo použitím prostředků z výtěžku z prodeje majetku k uspokojení věřitelů anebo převzetím majetku věřiteli k úhradě jejich pohledávek anebo odmítnutím věřitelů převzít majetek k úhradě dluhů podle § 75 odst. 5. Po rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor seznam společníků, kterým vyplatil podíl na likvidačním zůstatku. Je zde opět konstatováno, že likvidace končí manipulací s likvidačním zůstatkem, tedy jeho rozdělením. Z výše uvedeného odstavce lze také vyvodit závěr, že likvidace končí i tehdy, pokud byli zpeněženým majetkem uspokojeni věřitelé nebo věřitelé majetek od likvidátora obdrželi oproti pohledávkám. Pokud věřitelé odmítnou majetek převzít v případě, že došlo ke zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo ke zrušení konkursu z důvodu nepostačujícího majetku, přejde majetek dnem výmazu z obchodního rejstříku na stát. Jiné řešení neexistuje. (2) Do 30 dnů po skončení likvidace podá likvidátor návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. K návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přiloží likvidátor potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti. Toto ustanovení odstavce (2) § 75 a obchodního zákoníku je sice z pohledu 30 dní pěkné, avšak v praxi uskutečnitelné s velmi nejistým výsledkem. Jak uvádí předchozí ustanovení, ke dni ukončení likvidace musí likvidátor sestavit úplnou účetní závěrku. Musí vykázat a na účet státu poukázat příslušné daně či požádat o přeplatek. Zvláště u přeplatku finanční úřad dlouho váhá. Termín pro doručení výkazů finančnímu úřadu je do konce následujícího měsíce po termínu, ke kterému byla závěrka zpracována. Je to tedy nejméně měsíc a teoreticky nejvíce dva. Je logické, že teprve po prověření závěrky může příslušný finanční úřad vydat souhlas s ukončením činnosti daňového subjektu a logika směřuje k tomu, že dřívější podání žádosti by určitě vedlo k jejímu odmítnutí. Znamená to tedy, že likvidátor podá žádost o souhlas s ukončením činnosti daňového subjektu nejdříve současně s podáním účetní závěrky a daňového přiznání. Finanční úřad má na vydání souhlasu určitý čas – až tři měsíce. Na straně druhé má rejstříkový
36
soud jasné požadavky na to, jak má vypadat návrh na zápis výmazu subjektu z obchodního rejstříku3, jehož součástí jsou jasně specifikované přílohy. Pokud se podle obchodního zákoníku nejedná o případ, kdy rejstříkový soud souhlas správce daně nevyžaduje, likvidátor k návrhu nedoloží a ani nemůže doložit tuto povinnou přílohu a tedy soud ho vyzve k odstranění závady v podání a řízení následně zastaví. Termín třiceti dnů se tedy formálně splnit dá, ale pouze neúplným podáním, což průběh prací v období po termínu ukončení likvidace do výmazu subjektu z obchodního rejstříku, zbytečně zkomplikuje. Je nutno znovu zopakovat, že subjekt až do dne výmazu z obchodního rejstříku stále existuje. S potvrzením územně příslušného státního oblastního archivu není vážný problém. Pokud likvidovaná firma nemá mnoho dokladů, zde se jedná zejména o likvidace z moci soudní, tak likvidátor projedná s příslušným pracovníkem stav dokladů a domluví se na archivaci. Pokud je dokladů mnoho, zejména mzdových, obchodních a účetních, praxe je taková, že likvidátor zvolí některou z komerčních spisoven. Komerční spisovna za úplatu dokumenty vytřídí dle příslušných předpisů o archivaci, část doručí oblastnímu archivu a zajistí od něj potvrzení pro likvidátora a větší díl dokladů uschová na předepsanou dobu. Část dokladů, které nepodléhají žádné archivaci, je možno okamžitě skartovat. Komerční spisovna má kalkulaci propočítanou na dobu úschovy (platba se odvíjí od běžného metru dokumentů například ve fasciklech) a platba je jednorázová. Pokud dokladů není mnoho, může si ty s označením „S“ ponechat u sebe třeba jednatel. To, kde jsou dokumenty uskladněny, eviduje právě příslušný zemský archiv. Další doplnění paragraf - § 75b poněkud komplikuje dosavadní poznatky. (1) Jestliže se po skončení likvidace společnosti zjistí dosud neznámý majetek nebo se objeví potřeba jiných nezbytných opatření souvisejících s likvidací, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o obnovení likvidace společnosti a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení likvidace společnosti, a osobu likvidátora.
3
Dostupné z portálu Ministerstva spravedlnosti www.justice.cz
37
Likvidace je skončena návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku a k tomuto dni likvidátor, stále ve funkci, zpracuje mimořádnou účetní závěrku a k tomuto dni také odevzdá daňové přiznání. Předpokládá se tedy, že ke stejnému dni budou veškeré finanční záležitosti vypořádány, daně odvedeny, výdaje likvidátora včetně odměny uspokojeny a věřitelé poděleni a likvidační zůstatek v pevné částce bude k dispozici nebo rozdělen společníkům.. Likvidátor je stále ve funkci, není třeba jmenovat jiného. Rejstříkový soud provede pouze výmaz společnosti z obchodního rejstříku, ukončení likvidace se do obchodního rejstříku nezapisuje. Pokud najde správce ve výkazu poslední účetní závěrky dotatečně nesrovnalosti, bude na likvidátorovi, jak se s tímto problémem vypořádá. Může jí o chybu nebo jinou nesrovnalost, která povede ke zvýšení či snížení daňového základu a tím k doměrku daně nebo vrácení daně. Od této možnosti lze potom usoudit na postup likvidátora. Pokud však byly veškeré přihlášky ze strany věřitelů uspokojeny a nutné výdaje likvidace pokryty, týká se tento problém likvidačního zůstatku a jeho rozdělení. To by měl likvidátor zvládnout a proto by měl vyplacení příslušným osobám patřičně zkoordinovat. Složitější situace by nastala, pokud byl shledán další majetek či finanční částka a věřitelé byli uspokojeni pouze částečně. Avšak likvidátor až do výmazu stále funguje a tak může činit i ku prospěchu věřitelů. Není tedy důvod pro zásah soudu. Pokud přeci jenom soud nějakým způsobem zasáhne, má stále za partnera likvidátora. (2) Jestliže se zjistí dosud neznámý majetek po výmazu společnosti z obchodního rejstříku, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o zrušení zápisu o jejím výmazu a o obnovení likvidace společnosti nebo o jejím vstupu do likvidace a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení společnosti, že společnost je v likvidaci, a osobu likvidátora. Výše uvedený odstavec pojednávaného paragrafu je už logičtější. Společnost je vymazána z obchodního rejstříku a neexistuje a přesto se objeví nějaký majetek ve vlastnictví původní společnosti. Může jít i o chybu likvidátora, který neprovedl lustrace do všech důsledností. Pokud se například dodatečně zjistí nemovitost, která patřila z obchodního rejstříku vymazaného subjektu, likvidace se obnoví a soud jmenuje likvidátora ( ale musí být někdo, kdo to zjistí a kdo také podá návrh na soud ve smyslu
38
zrušení zápisu o výmazu a obnovení likvidace). Je na soudu, jakou osobu likvidátora určí.
(3) Ke dni zápisu do obchodního rejstříku podle odstavce 1 nebo 2 sestaví likvidátor zahajovací rozvahu. Ustanovení § 68 odst. 8 se nepoužije. Subjekt se opět vynořil a je jasné, že musí od počátku vést předepsané účetnictví. To nemusí být nasazeno nové, pokud je likvidace zrušena. V tomto případě subjekt ke dni zrušení likvidace provede pouze mezitímní účetní závěrku. Je to tehdy, byla li likvidace zrušena například z důvodu, že pominuly příčiny zrušení společnosti nebo se vyskytly jiné okolnosti, které vedly oprávněné osoby ke zrušení likvidace.
39
4
Specifika obchodních společností
4.1 Veřejná obchodní společnost Veřejnou obchodní společnost (říká se ji také osobní společnost) specifikuje obchodní zákoník v části druhé, hlavě I, dílu II a to od § 76. Z obsáhlého textu, týkajícího se této formy podnikání, lze vyjmout například to, že statutárním orgánem společnosti a tedy partnerem pro likvidátora jsou všichni společníci. Pokud to není přesně stanoveno ve společenské smlouvě a je–li více společníků, je každý ze společníků podle dle § 85 oprávněn jednat za společnost samostatně. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně ( § 86). Oddíl 4 je zaměřen na zrušení a likvidaci společnosti. Zásadní informace jsou uvedeny v § 88. (1) Kromě případů uvedených v § 68 se společnost zrušuje: a) byla-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, výpovědí společníka podanou nejpozději 6 měsíců před uplynutím účetního období, nestanoví-li společenská smlouva lhůtu jinou, b) rozhodnutím soudu podle § 90 odst. 1, c) smrtí společníka, ledaže společenská smlouva připouští dědění podílu, podíl zůstavitele zdědil jeho dědic (dědicové), nedojde-li k odmítnutí dědictví a ve společnosti zůstávají alespoň dva společníci, d) zánikem právnické osoby, která je společníkem, ledaže společenská smlouva připouští přechod podílu na právního nástupce a ve společnosti zůstávají alespoň dva společníci, e) prohlášením konkursu na majetek některého ze společníků nebo zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku,
40
f) pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením podílu některého společníka ve společnosti, nebo vydáním exekučního příkazu k postižení podílu některého společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce, g) zbavením nebo omezením způsobilosti k právním úkonům některého ze společníků, h) jestliže společník přestane splňovat předpoklady podle § 76 odst. 2, i) z dalších důvodů stanovených ve společenské smlouvě. § 88 rozšiřuje obecná ustanovení § 68. obchodního zákoníku. Veřejná obchodní společnost je společností, kde alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou. Důvodem může být podnikání pod jednou obecně známou firemní značkou, podnikání v určitém oboru, vyžadujícím spolupráci více lidí (například pokrývačská firma) a podobně. Základem fungování společnosti je společenská smlouva. Společník může přistoupit do společnosti a také z ní vystoupit. Podmínkou však je, aby společníci byli nejméně dva.
Pokud tomu tak není, společnost musí být ze zákona zrušena. Je
samozřejmé, že svá práva má i soud a to podle § 90, kdy společník může navrhnout, aby soud společnost zrušil. Zánik právnické osoby, za níž ve veřejné obchodní společnosti musí jednat statutár jako fyzická osoba i prohlášení konkursu na majetek některého ze společníků je důvodem pro zrušení společnosti. Obecně je to i při ztrátě způsobilosti k právním úkonům některého ze společníků. (2) Při důvodech zrušení společnosti uvedených v odstavci 1 písm. a), c), d), e), f), g), h) a i) se mohou zbývající společníci změnou společenské smlouvy dohodnout, že společnost trvá i nadále bez společníka, jehož se důvod zániku týká. Není-li dohoda o změně společenské smlouvy uzavřena do tří měsíců od zrušení společnosti, toto právo zaniká a společnost vstupuje tímto dnem do likvidace, jestliže se společníci nedohodli na jejím vstupu do likvidace před uplynutím této lhůty. Podle tohoto odstavce § 88 hraje velmi důležitou, ba stěžejní úlohu společenská smlouva, která musí být notářsky ověřená. Zbývající společníci musí v období do tří měsíců provést změnu společenské smlouvy, pokud o to mají zájem a nedohodli se již na vstupu společnosti do likvidace.
41
(3) Jestliže byl poté, co se zbývající společníci dohodli na dalším trvání společnosti (odstavec 2), zrušen konkurs na majetek společníka z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující1d), účast společníka ve společnosti se obnovuje; jestliže již společnost vyplatila jeho vypořádací podíl, musí jej do 2 měsíců od zrušení konkursu společnosti nahradit. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu společníka ve společnosti nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu. (4) Jestliže společnost, která byla zrušena podle odstavce 1 písm. e) nebo f), dosud nezanikla, mohou se při splnění podmínek podle odstavce 3 společníci, včetně společníka, jehož účast se ve společnosti obnovila, dohodnout, že společnost nadále trvá. Zbývající dva odstavce potvrzují tu skutečnost, že veřejná obchodní společnost je ve své podstavě smluvní spojení samostatných fyzických osob a plně tedy záleží na tom, jak se mezi sebou tyto osoby dohodnou a jaká ustanovení zakotví do společenské smlouvy. § 90 byl už jednou jmenován, je z něj jasné, že pokud jsou mezi společníky rozpory, které nejsou schopni sami vyřešit, musejí se obrátit na soud, který spor rozhodne. (1) Společník může navrhnout, aby soud společnost zrušil, jsou-li pro to důležité důvody, zejména porušuje-li jiný společník závažným způsobem svoje povinnosti nebo není-li možné dosáhnout účelu, pro který byla společnost založena. (2) Společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje závažným způsobem své povinnosti, ačkoliv byl k jejich plnění vyzván a na možnost vyloučení byl písemně upozorněn. S podáním tohoto návrhu musí souhlasit společníci, kteří mají alespoň poloviční podíl na společnosti. Vyloučení společníka nemůže inicializovat u soudu společník, který nemá souhlas společníků, kteří mají alespoň poloviční podíl na společnosti. Pokud jsou ve veřejné obchodní společnosti společníci pouze dva, může mít sice
druhý společník
nadpoloviční podíl, ale vyloučením společníka by logicky přestala společnost existovat a musela by být zrušena.
42
Dále se likvidace týká až § 92, který řeší vypořádání společníků ve třech odstavcích. (1) Při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Likvidační zůstatek se rozdělí mezi společníky nejprve do výše hodnoty jejich splacených vkladů. Zbytek likvidačního zůstatku se rozdělí mezi společníky rovným dílem. (2) Nestačí-li likvidační zůstatek na vrácení splacených vkladů, podílejí se na něm společníci v poměru k jejich výši. (3) Společenská smlouva může upravit rozdělení likvidačního zůstatku jinak.
Pozor na rozdělení likvidačního zůstatku, je u veřejné obchodní společnosti rozdělen na dvě fáze. Nejprve jsou uspokojeni společníci do výše odpovídající tomu, co do společnosti skutečně vložili a poté zákon předpokládá, že společníci pracovali rukou nerozdílnou na společném díle a určuje jejich další podíl rovným dílem. Pokud je majetku málo, je logické, že se společníci podělí v poměru jejich splacených vkladů. A protože se jedná o společnost, kde jsou společníci svázáni společenskou smlouvou, je na nich, jestli ve smlouvě nezvolí jinou formu rozdělení likvidačního zůstatku.
4.2 Komanditní společnost Zopakujme se, že komanditní společnost je společnost, kde jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nezaplaceného vkladu (komanditista) a jeden nebo více společníků ručí celým
svým majetkem
(komplementář). Komanditista vkládá do společnosti majetek a komplementář nevkládá nic, ale na druhé straně ručí celým svým majetkem. V praxi je to tedy taková hybridní společnost. Komanditních společností není v České republice mnoho. Ze známějších mezi ně patří například Globus ČR, k.s. Ke dni zpracování tohoto materiálu byl zapsán komanditista Globus Holding GmbH and Co. KG z Německa a komplementář, právnická osoba, Globus Management s.r.o ve funkci statutárního orgánu, za kterého jednají a podepisují jednatelé – fyzické osoby. Tedy tak, jak to u této formy společnosti předepisuje zákon.
43
Oddíl IV obchodního zákoníku, počínaje § 102, hovoří o zrušení a likvidaci komanditní společnosti. (1) Komanditista není oprávněn ze společnosti vystoupit. Prohlášení konkursu na jeho majetek nebo zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku anebo pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu komanditisty ve společnosti či vydáním exekučního příkazu k postižení podílu komanditisty ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce není důvodem zrušení společnosti. Společnost se nezrušuje ani zánikem právnické osoby, která je komanditistou. Ztráta či omezení způsobilosti komanditisty k právním úkonům není důvodem pro zánik jeho účasti ve společnosti ani pro zrušení společnosti. (2) Prohlášením konkursu na majetek komanditisty nebo zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku anebo pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí či vydáním exekučního příkazu k postižení podílu komanditisty ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce postižením podílu komanditisty ve společnosti zaniká účast komanditisty ve společnosti. Nárok komanditisty na vypořádací podíl se stává součástí majetkové podstaty. (3) Jestliže byl zrušen konkurs na majetek komanditisty z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, jeho účast ve společnosti se obnovuje; jestliže již společnost vyplatila jeho vypořádací podíl, je komanditista, jehož účast se ve společnosti obnovila, povinen jej do 2 měsíců od zrušení konkursu společnosti nahradit. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu komanditisty ve společnosti nebo byla pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu. (4) Smrtí komanditisty se společnost neruší a jeho podíl na společnosti se dědí. Společenská smlouva může dědění podílu vyloučit; v tomto případě náleží dědicům vypořádací podíl. Vidíme, že zde zákon řeší zejména postavení komanditisty, tedy osoby, která do společnosti přináší jmění. Řešení je obdobné, jako u společníků společnosti s ručením omezeným. Ze zákona je také ponechán volný prostor pro smluvní úpravy vztahů, dále
44
zakotvených ve společenské smlouvě. Ve vztahu k insolvenci jsou práva komanditisty omezena v případě, že komanditista prošel konkursem až do rozvrhového usnesení nebo byl konkurs zrušen pro nepostačující majetek. V tomto případě se účast ve společnosti neobnovuje. Ve čtvrtém odstavci dává zákon šanci dědicům. Předpokládá se, že tento krok již komanditista neovlivní. § 104 řeší likvidační zůstatek. Jeho rozdělení je podobně jako u veřejné obchodní společnosti ve dvou stupních. (1) Při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Každý ze společníků má nárok na vrácení částky ve výši splaceného vkladu. Pokud likvidační zůstatek nestačí k tomuto vrácení, mají přednostní právo na vrácení komanditisté. Zbytek likvidačního zůstatku, který zůstal po vrácení částky ve výši vkladů, se rozdělí mezi společníky podle stejných zásad jako zisk. (2) Nestačí-li likvidační zůstatek na rozdělení podle odstavce 1, rozdělí se mezi společníky podle stejných zásad jako zisk. Komanditista má při rozdělení likvidačního zůstatku přednost. Je to osoba, která do společnosti přináší vklad a tak je logické, že je uspokojen přednostně. Nestačí –li likvidační zůstatek na rozděleni mezi společníky, rozdělí se mezi společníky stejně jako zisk. Rozdělení zisku je sjednáno ve společenské smlouvě. Není-li tomu tak, rozdělí si komanditisté zisk podle výše splacených vkladů, komplementáři si rozdělí část zisku na ně připadající rovným dílem. Stejně tak se tedy dělí v tomto případě likvidační zůstatek. (3) Společenská smlouva může stanovit jiný způsob rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky. Tak jako u každé obchodní společnosti, i zde má hlavní slovo společenská smlouva, ve které je možno upravit jiný způsob rozdělení likvidačního zůstatku. (4) Vypořádací podíl se vypočte obdobně jako podíl na likvidačním zůstatku. Vypořádací podíl se dle odstavce (4) vypočte jako podíl na likvidačním zůstatku a ten v jistém případě stejně jako zisk. Ještě, že komanditních společností není mnoho.
45
4.3 Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným je společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků. Společník může být jen jeden a ten je potom v působnosti valné hromady. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým jměním. Společníci ručí společně a nerozdílně za závazky v souhrnu do výše nesplacených částí vkladů. Jedná se o kapitálovou společnost. Jmění společnosti může být spotřebováno. Jedná se o v České republice nejrozšířenější společnost. V obchodním zákoníku je této společnosti věnován velký prostor.
Obecně se oblasti likvidace společnosti
s ručením omezeným promítají všechny odstavce a písmena, uvedené v obecné části obchodního zákoníku pod § 68. Ten jsme už podrobně probrali. V oddíle 5, který se věnuje zrušení a likvidaci společnosti s ručením omezeným, tedy mnoho nových paragrafů není. Konstatuje to i § 151. § 151 : Kromě případů uvedených v § 68 se společnost zrušuje: a) rozhodnutím soudu podle ustanovení § 152, b) z jiných důvodů uvedených ve společenské smlouvě. Opět je v zákoníku citovaná společenská smlouva. Je tedy důležité, co společníci do společenské smlouvy uvedou. Následují paragraf, § 152, není také rozsáhlý.
(1) Nesvěřuje-li společenská smlouva rozhodnutí o zrušení společnosti do působnosti valné hromady, zrušuje se společnost dohodou všech společníků, jež musí mít formu notářského zápisu. (2) Společníci se mohou u soudu domáhat zrušení společnosti z důvodů a za podmínek stanovených ve společenské smlouvě.
46
Z praxe je třeba podotknout, že většina společností má zrušení společnosti v kompetenci valné hromady. Společenská smlouva je pro společníky závazná a pokud je někým porušována, může být předmětem řešení u příslušného soudu. Paragraf 153 oddílu 5 obchodního zákoníku jen velmi stručně doplňuje : Při zrušení společnosti s likvidací má každý společník nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Tento podíl se určuje poměrem obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva něco jiného.
4.4 Akciová společnost Akciová společnost je kapitálovou společností. Základní kapitál této společnosti je rozvržen na cenné papíry – na akcie. Akciová společnost zodpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Akcionář, osoba vlastnící alespoň jednu akcii, neručí za závazky společnosti. Neručí za ně ani majoritní akcionář. Popis společnosti je v obchodním zákoníku velmi rozsáhlý. Likvidacím je věnován až 8. oddíl zákona v § 218. Likvidátor nesmí zapomenout na akcie, po ukončení likvidace nesmí existovat ani jedna. Znění § 218 je velmi stručné Pro zrušení a zánik společnosti platí ustanovení § 68 až 75b, není-li dále stanoveno jinak. Všechny citované paragrafy jsme už probrali. Další část oddílu 8 směřuje k osobě likvidátora. Jedná se o § 219. 1) Likvidátora jmenuje a odvolává valná hromada, nestanoví-li zákon jinak. (2) Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, mohou akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 požádat s uvedením důvodů soud, aby odvolal likvidátora jmenovaného valnou hromadou a nahradil ho jinou osobou. Tím není dotčeno ustanovení § 71 odst. 4.
47
(3) Likvidátor, který nebyl jmenován soudem, může být valnou hromadou odvolán a nahrazen jiným likvidátorem. Většinou valná hromada na návrh statutárů jmenuje likvidátora. Stejná valná hromada ho také může ze svého postu odvolat. Pokud mají akcionáři v ruce právní důvod, mohou požádat soud o odvolání likvidátora, byť ten byl jmenován valnou hromadou. Soud ho může nahradit ze své moci jinou osobou. Je logické, že pokud je likvidátor jmenován soudem, nemůže ho valná hromada odvolat. Jinak je na valné hromadě, zda zvolila schopného likvidátora. Pokud ne, může ho valná hromada nahradit jiným. Likvidátor musí být zapsán v obchodním rejstříku. Poněkud více odstavců má § 220, který popisuje práci s likvidačním zůstatkem. (1) Likvidační zůstatek se dělí mezi akcionáře v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Ustanovení § 159 odst. 1 tím není dotčeno. Právo na podíl na likvidačním zůstatku je samostatně převoditelné ode dne, k němuž byl schválen návrh rozdělení likvidačního zůstatku. Akcionáři jsou poděleni podle toho, kolik vlastní akcií. Jmenovaný § 159 se týká vydaných prioritních akcií. Jedná se o akcie, s nimiž jsou spojena přednostní práva týkající se dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku. Souhrn jejich jmenovitých hodnot nesmí překročit polovinu základního kapitálu. (2) Jestliže likvidační zůstatek nestačí k úhradě jmenovité hodnoty akcií, dělí se likvidační zůstatek na část připadající vlastníkům prioritních akcií a ostatních akcií v rozsahu určeném stanovami. Části likvidačního zůstatku se dělí mezi akcionáře v poměru odpovídajícím splacené jmenovité hodnotě jejich akcií. Prioritní akcie mají při vyplácení likvidačního zůstatku přednost. Od toho jsou prioritní. Důležité pro rozdělení likvidačního zůstatku jsou také stanovy akciové společnosti. (3) Nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku vzniká akcionáři vrácením listinných akcií společnosti předložených na výzvu likvidátora. Vrácené akcie likvidátor
48
zničí. Pokud akcionář listinné akcie na výzvu likvidátora nevrátí, postupuje likvidátor přiměřeně podle ustanovení § 214. Likvidátor musí do doby ukončení likvidace vypořádat veškeré vydané akcie. Bez této podmínky nelze akciovou společnost vymazat z obchodního rejstříku. § 214 řeší, jak postupovat, pokud jsou akcionáři v prodlení s předložením listinných akcií nebo zatímních listů. Listinné akcie mají podobu listiny, která musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti akcie. Zatímní list je rovněž cenným papírem na řad, se kterým jsou spojena práva vyplývající z akcií, které zatímní list nahrazuje, a povinnost splatit jejich emisní kurs. (4) Pokud společnost vydala zaknihované akcie, vzniká nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku ke dni, kdy na základě příkazu likvidátora byly zrušeny akcie společnosti v evidenci zaknihovaných cenných papírů. Zaknihovaná akcie je akcie v elektronické podobě. Jsou v evidenci zaknihovaných cenných papírů a likvidátor musí tyto zaknihované akcie zrušit a vyplatit na jejich základě podíl. (5) Rejstříkový soud provede výmaz společnosti z obchodního rejstříku, jen bude-li prokázáno, že byly všechny akcie společnosti zničeny, prohlášeny za neplatné nebo zrušeny. Pokud někde existuje jediná akcie, nelze provést výmaz akciové společnosti z obchodního rejstříku. Likvidátor musí rejstříkovému soudu jasně prokázat, že veškeré existující akcie byly zničeny, prohlášeny za neplatné nebo zrušeny. Pokud se tak například nějakým nedopatřením nestalo, musí být likvidace obnovena.
49
5
Družstva Družstvo již není společnost, ale společenství. Na rozdíl od obchodních společností
je základním rysem neuzavřený počet zúčastněných osob. Družstevníci nabývají členství a pozbývají. Družstva podnikají nebo zajišťují hospodářské, sociální nebo jiné potřeby svých členů. Tak jako u obchodních společností, i zde se jedná o právnickou osobu. Družstvo, které zajišťuje bytové potřeby členů je družstvem bytovým. V praxi jsou bytová družstva častým případem likvidací. Družstevní byty jsou rozprodávány do osobního vlastnictví a vznikají společenství vlastníků. Původní družstva jsou rušena a likvidace se provádí podle obchodního zákoníku. Za porušení svých závazků družstvo zodpovídá celým svým majetkem. Členové družstva přitom za závazky družstva neručí. Základní kapitál družstva tvoří souhrn členských vkladů. Ty však nebývají vysoké. O zásadních záležitostech družstva rozhoduje členská schůze, je nejvyšším orgánem družstva. V čele družstva stojí představenstvo družstva. Družstvo má zřízenu kontrolní komisi a její dokumenty jsou také zdrojem informací pro likvidátora. Pro likvidátora je v praxi důležité, že družstvo je povinno vést aktuální seznam svých členů. Mnohdy dá likvidátorovi hodně práce zjistit, kdo členem družstva je a jaké má v souladu se stanovami nároky na uspokojení v případě zrušení družstva. Zrušení družstva, likvidaci i změnu právní formy družstva řeší Díl V. obchodního zákoníku. Díl začíná § 254. (1) Družstvo zaniká výmazem z obchodního rejstříku. Družstvo zúčastněné na přeshraniční fúzi zaniká dnem zápisu přeshraniční fúze do obchodního rejstříku nebo do zahraničního obchodního rejstříku. V praxi je to stejné konstatování, jako u obchodních společností. Po ukončení likvidace podá likvidátor standardní návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku a dnem výmazu z obchodního rejstříku zaniká jak družstvo, tak i funkce likvidátora.
50
(2) Družstvo se zrušuje: a) usnesením členské schůze, Vrcholovým orgánem družstva je členská schůze. V praxi je běžné, že na členskou schůzi, která rozhoduje o zrušení družstva, se dostaví i potenciální likvidátor a členská schůze ho v případě souhlasu jmenuje. Usnesení členské schůze je i pro likvidátora dokladem o rozhodnutí družstvo zrušit. Je to zejména tehdy, pokud veškeré byty družstevníků přešly do osobního vlastnictví a funkce družstva pozbyla svůj účel. b) zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, I družstvo může projít konkursem a konkurs může být také zrušen pro zcela nepostačující majetek. Může se to stát, pokud příjmy od družstevníků a jiných subjektů nepokryjí výdaje družstva. V povinnosti likvidátora je i po zrušení konkursu podat návrh na výmaz družstva z obchodního rejstříku. c) rozhodnutím soudu, d) uplynutím doby, na kterou bylo družstvo zřízeno, e) dosažením účelu, k němuž bylo družstvo zřízeno. Tato ustanovení jsou obdobná, jako v případě obchodních společností. Svoji roli může hrát soud a ten určí likvidátora. Ve většině případů to je ze seznamu insolvenčních správců. Pokud se jedná o uplynutí doby, na kterou bylo družstvo zřízeno, ujímá se v praxi role likvidátor, kterého družstvo určí na členské schůzi. V souladu se stanovami družstva to také může být zrušeno po dosažení účelu, k němuž bylo družstvo zřízeno. V praxi to nemusí být jen případ družstva bytového. (3) O rozhodnutí členské schůze o zrušení musí být pořízen notářský zápis. Z důvodu nezpochybnitelného rozhodnutí musí být zápis notářsky ověřen. V praxi na tuto povinnost mnohá družstva, zejména bytová, zapomínají. Členská schůze se
51
v tomto případě musí opakovat. Likvidátor musí uschovat prezenční listiny z členských schůzí. Znění § 257 je obdobné jako v případě obchodních společností. 1) Soud může na návrh státního orgánu, orgánu nebo člena družstva nebo osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení družstva a jeho likvidaci, jestliže: a) počet členů družstva klesl pod počet stanovený v § 221 odst. 4, b) souhrn členských vkladů klesl pod částku stanovenou v § 223 odst. 2, c) uplynuly dva roky ode dne, kdy skončilo funkční období orgánů družstva a nebyly zvoleny nové orgány, nebo byla porušena povinnost svolat členskou schůzi, anebo družstvo po dobu delší než dva roky neprovozuje žádnou činnost, d) družstvo porušilo povinnost vytvářet nedělitelný fond, e) družstvo porušuje ustanovení § 56 odst. 3, f) založením, splynutím nebo sloučením družstva byl porušen zákon. (2) Soud stanoví před rozhodnutím o zrušení družstva lhůtu k odstranění důvodu, pro který bylo zrušení navrženo, jestliže je jeho odstranění možné. Družstvo musí mít nejméně 5 členů (§ 221, odst. 4). V praxi to tedy znamená, že pět členů musí naplnit i orgány družstva a tak má v tomto případě téměř každý člen nějakou funkci. Pokud počet členů klesne, je to podle písmena b) důvod ke zrušení družstva. Zapisovaný základní kapitál musí činit nejméně 50 000.- Kč (§ 223, odst. 2). Pokles pod tuto hranici je také důvodem ke zrušení družstva. § 258 obchodního zákoníku upravuje možnost pokračovat v činnosti družstva i po naplnění doby určité, na kterou bylo podle stanov zřízeno. Je to plně v kompetenci členské schůze. (1) Členská schůze může rozhodnout, že družstvo zřízené na dobu určitou bude v činnosti pokračovat i po skončení této doby.
52
(2) Toto rozhodnutí musí však být učiněno dříve, než bylo započato s rozdělením likvidačního zůstatku. Tak jako u obchodní společnosti, i družstvo definitivně končí, pokud byl družstevníkům vyčíslen likvidační zůstatek a bylo započato s jeho rozdělením. § 260 řeší použití předpisů o obchodních společnostech Nestanoví-li se v této hlavě jinak, použijí se na družstvo přiměřeně ustanovení hlavy I díl I (§ 56 až 75b) této části zákona. Zákon jinými slovy říká, že ta ustanovení, která nejsou řešena v hlavě 2, týkající se družstev, mohou být uplatněna z části věnované obchodním společnostem. Na tomto místě je nutno konstatovat, že podle obchodního zákoníku se řeší i likvidace občanských sdružení. Ta nejsou zapsána v obchodním rejstříku vedeným Ministerstvem spravedlnosti ČR, ale v seznamu občanských sdružení odborových organizací a organizací zaměstnavatelů vzniklých na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, vedeným Ministerstvem vnitra ČR.
53
6
Zánik občanského sdružení Podle občanského zákoníku se několik osob může sdružit, aby se společně přičinily
o dosažení sjednaného účelu. Zpravidla se jedná o sdružení fyzických nebo právnických osob za účelem dosahování a ochrany společného zájmu. Podmínkou je, že se jedná o nenáboženské, nepolitické a nepodnikatelské sdružení, které svojí činností nepopírá nebo neomezuje osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení. Sdružení jsou právnickými osobami. Jejich členy mohou být jak fyzické osoby, tak i právnické osoby s výjimkou obcí. Zakládání a provoz občanského sdružení upravuje zákon č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Jednotliví účastníci sdružení ručí celým svým majetkem za závazky sdružení, všichni účastníci sdružení ručí za závazky sdružení nerozdílně, sdružení nemá právní subjektivitu, účastníci musí vystupovat svým jménem, nebo jménem jednoho z nich Sdružení zaniká dobrovolným rozpuštěním nebo sloučením s jiným sdružením na základě rozhodnutí valné hromady, rozhodnutím Ministerstva vnitra. Zaniká-li sdružení dobrovolným rozpuštěním, rozhodne současně valná hromada o způsobu majetkového vypořádání. Rozhodne-li valná hromada o zániku, jmenuje výbor občanského sdružení likvidátora, který provede likvidaci občanského sdružení v souladu s obecně závaznými přepisy. Těmi obecně závaznými předpisy je myšlen zejména obchodní zákoník. Hlavně ustanoveními obchodního zákoníku se pak řídí likvidátor a sdružení likviduje podobně jako v případě obchodní společnosti. Registrace sdružení se u Ministerstva vnitra České republiky neprovádí zápisem do zákonem určeného rejstříku ve smyslu § 19 odst. 2 občanského zákoníku., nelze ani na zánik sdružení aplikovat tu část ustanovení § 20a odst. 2 občanského zákoníku., podle něhož právnická osoba zapsaná v jiném, zákonem určeném rejstříku, zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku.
54
Tedy lze shrnout, že se likvidace občanského sdružení provádí podle pravidel § 70 až § 75b obchodního zákoníku. Pokud podá likvidátor insolvenční návrh, tak z hlediska insolvenčního zákona nejsou stanoveny pro občanská sdružení žádná speciální pravidla – jediný problém je, že nebude možné využít § 144insolvenčního zákona, tzn. nebude možné zamítnout návrh pro nedostatek majetku a to i tehdy pokud by byl likvidátora do funkce ustanoven soudem, ale bude muset být prohlášen konkurz. Teoreticky by v případě, že sdružení nevykonává podnikatelskou činnost, přicházelo do úvahy i oddlužení. Pokud je sdružení předlužené (tzn. je v úpadku) je povinnost likvidátora podat insolvenční návrh a to ihned poté kdy v rámci likvidace byly provedeny všechny nezbytné úkony, tedy zejména prověření existence majetku a věřitelů.
55
7
Osoba likvidátora Ústřední
postavou je v průběhu likvidace a v období až do výmazu firmy
z obchodního rejstříku či seznamu občanských sdružení vzniklých na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, likvidátor. V zásadě existují, dvě skupiny likvidátorů. Jedni jsou jmenováni soudem a vybíráni ze seznamu insolvenčních správců pro případy uvedené zejména v § 68 odstavce (6) obchodního zákoníku a do druhé skupiny patří likvidátoři, jmenovaní obchodní společností, družstvem či občanským sdružením.
7.1 Likvidátor jmenovaný soudem Většina likvidátorů jmenovaných soudem je vybírána ze seznamu insolvenčních správců. Je to zejména v případě obchodních společností, které dlouhodobě nekomunikují, jednatelé i společníci jsou neznámo kde, společnosti nevykazují žádnou činnost. Soud chce mít jistotu, že do role likvidátora postaví schopnou osobu, prošlou patřičnými zkouškami a tak logicky sáhne do svého seznamu insolvenčních správců. Některé soudy takto testují schopnosti konkrétní osoby pro případ složitějších likvidací či pro výkon insolvenčního správce. Nicméně, má se obecně za to, že pokud je někdo zapsán jako insolvenční správce, musí počítat s tím, že podle§ 71, odstavce 7 bude jmenován soudem likvidátorem i bez jeho souhlasu. Tedy souhlas likvidátora se již ze strany soudu nevyžaduje. Soud ovšem také zjišťuje, zda mezitím kromě jiných podmínek nebyl na majetek likvidátora prohlášen konkurs, neboť se má za to, že takovýto likvidátor či insolvenční správce nespravoval s péčí hospodáře ani svůj majetek, natož aby se staral o majetek v likvidaci nebo insolvenční správce v konkursu.Většina společností, u nichž rozhodl soud o jejich zrušení a o jejich likvidaci, je bez majetku, bez zaměstnanců a s nedostižnými statutáry, pokud někde alespoň v písemné formě v zápisu společnosti či jiné právní formy existují a tak práce likvidátora není příliš složitá. Možná i z toho důvodu je odměna za takto provedenou likvidaci velmi nízká – 1 000.- Kč a s uvážením soudu až 5 000.- Kč. S tím, že soud, pokud nepřiděli likvidátorovi zálohu na nutné výdaje, tyto v nějakém časovém údobí ( a je to delší doba) proplatí v odůvodněné výši. Nicméně, například v případu akciové
56
společnosti, pokud jsou například ještě zaknihované akcie, se jedná o velmi složitou činnost a odměna likvidátora je potom velmi neadekvátní. A není to pouze tento příklad. Pokud likvidátor nezjistí v rámci likvidovaného subjektu žádný majetek, úloha likvidátora spočívá zejména v oznámení zrušení společnosti podle obchodního zákoníku, v komunikaci s dotčenými orgány, které většinou nejsou ani zčásti uspokojeny pro naprostou absenci majetku (tuto skutečnost je třeba vysvětlit příslušnému správci daně, příslušné zdravotní pojišťovně a České správě sociálního zabezpečení), ve shromáždění všech příloh a po zákonné lhůtě od oznámení zrušení společnosti s likvidací (min. 3 měsíce) sepsání návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku či seznamu v případě občanských sdružení. Návrh na výmaz je adresován krajskému soudu (pro Prahu a Středočeský kraj je místně příslušný Městský soud v Praze), v jehož obvodu má sídlo společnost, o jejíž zápis se jedná. K tomu je k dispozici předtištěný formulář na portálu www.justice.cz Ministerstva spravedlnosti ČR. Většinou není žádný majetek shledán, pokud se objevili věřitelé, nejsou uspokojeni ani zčásti a likvidační zůstatek je nulový. Ne ve všech případech, ale v případě nulového majetku je poněkud paradoxem, že tuto likvidaci provádí odborně způsobilá osoba, která prošla velmi náročnými zkouškami způsobilosti. Paradoxem proto, poněvadž podstatně složitější likvidaci v případě jmenování společností, družstvem, občanským sdružením provádějí ve většině případů likvidátoři, kteří likvidují poprvé, nebo se pro tento úkon cítí být oprávněni a přitom nemají ani ekonomické ani právní znalosti, jaké jsou vyžadovány u insolvenčních správců.
7.2 Likvidátor jmenovaný společností Likvidátor, jmenovaný společností, družstvem, občanským sdružením a jinými subjekty musí být pouze způsobilý k právním úkonům a mít čistý trestní rejstřík. Podmínkou je dosažení věku 18 let. Výpis z trestního rejstříku nesmí být starší než 3 měsíce. Likvidátor se také musí umět podepsat u notáře. Podpisový vzor likvidátora je originál s úředně ověřeným podpisem. Likvidátor musí rovněž předložit čestné prohlášení likvidátora a jeho souhlas se jmenováním své osoby do funkce. Jedná se o
57
prohlášení o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení dle § 38l (38+“el“) obchodního zákoníku a § 6 živnostenského zákona. Podpis musí být úředně ověřen. § 38l se v obecných ustanoveních obchodního zákoníku plně týká i likvidátora, který ve funkci statutárního orgánu vykonává omezenou činnost, která směřuje ke zrušení společnosti a jejímu výmazu z obchodního rejstříku či seznamu vedeného Ministerstvem vnitra ČR. Tedy za slovo statutár lze dosadit slovo likvidátor. (1) Statutárním orgánem, členem statutárního nebo jiného orgánu právnické osoby, která je podnikatelem, nemůže být ten, kdo vykonával kteroukoli ze srovnatelných funkcí v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs. Totéž platí, byl-li insolvenční návrh podaný proti takové právnické osobě zamítnut pro nedostatek majetku. (2) Překážka podle odstavce 1 působí vůči tomu, kdo vykonával funkci statutárního orgánu, člena statutárního nebo jiného orgánu v právnické osobě alespoň jeden rok před podáním insolvenčního návrhu na její majetek, případně před vznikem povinnosti této právnické osoby podat insolvenční návrh na její majetek. (3) Překážka podle odstavce 1 trvá po dobu 3 let ode dne právní moci a) usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, nebo b) usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. (4) K překážce podle odstavce 1 se nepřihlíží, a) zruší-li se konkurs jinak než z důvodů uvedených v odstavci 3, b) jestliže jde o likvidátora, který splnil povinnost podat insolvenční návrh, stanovenou insolvenčním zákonem1d), c) jestliže jde o osobu, která byla zvolena do funkce po prohlášení konkursu na majetek právnické osoby, nebo d) jestliže jde o osobu, která se domůže v řízení podle zvláštního právního předpisu určení, že dosavadní funkci vykonávala s péčí řádného hospodáře.
58
(5) Překážka podle odstavce 1 odpadá, a) pokud byla osoba, na jejíž straně se vyskytuje, zvolena nebo jmenována do funkce se souhlasem dvou třetin hlasů společníků přítomných na valné hromadě nebo dvou třetin všech členů dozorčí rady nebo oprávněných zaměstnanců společnosti, jde-li o člena dozorčí rady voleného zaměstnanci, a b) příslušný orgán byl při volbě nebo jmenování takové osoby do funkce na existenci této překážky upozorněn. (6) Nastane-li skutečnost uvedená v odstavci 1 v době, kdy osoba, jíž se tato skutečnost týká, je statutárním orgánem, členem statutárního nebo jiného orgánu právnické osoby, příslušný orgán, jakmile se o tom dozví, ji odvolá, anebo potvrdí její volbu či jmenování. K potvrzení volby nebo jmenování se vyžaduje souhlas dvou třetin hlasů společníků přítomných na valné hromadě nebo dvou třetin všech členů dozorčí rady nebo oprávněných zaměstnanců společnosti, jde-li o člena dozorčí rady voleného zaměstnanci. Jestliže k potvrzení volby nebo jmenování nedojde do tří měsíců ode dne, kdy nastala skutečnost uvedená v odstavci 1, výkon funkce zaniká posledním dnem této lhůty. (7) Jde-li o společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti, překážka podle odstavce 1 odpadá nebo je společník ve funkci podle odstavce 6 potvrzen, uzavřou-li o tom společníci dohodu v písemné formě s úředně ověřenými podpisy. (8) Rozhodnutí podle odstavců 5 a 6 je u ostatních právnických osob, které jsou podnikateli, v působnosti jejich nejvyššího orgánu. Uvádí se také prohlášení dle § 31a obchodního zákoníku, ten byl však zrušen. Chybou je někdy záměna „el“ za „jedničku“ – §381 je ustanovení, ze kterého žádné podmínky pro jakékoliv osoby neplynou. Uváděn je také § 136 u obchodní společnosti, ale ten se týká jen zákazu konkurence. Paragraf 6
živnostenského zákona uvádí v rámci všeobecných podmínek
provozování živnosti
59
(1) Všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, jsou: a) dosažení věku 18 let, b) způsobilost k právním úkonům c) bezúhonnost. (2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen a) pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho
roku,
nebo
b) pro trestný čin spáchaný úmyslně, na který se nevztahuje ustanovení písmene a), jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, pokud se na něho nehledí,
jako
by
nebyl
odsouzen25a).
(3) Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů, u zahraničních fyzických osob doklady podle § 46 odst. 1 písm. a) nebo b). Živnostenský úřad je oprávněn si vyžádat výpis z evidence Rejstříku trestů podle zvláštního právního předpisu 25b). Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Žádost o výpis z rejstříku trestů lze podat na České poště, označené jako Czech POINT. Vystavení potvrzení trvá v praxi více než chvíli....
60
8
Likvidátor nebo insolvenční správce?
8.1 Likvidace nebo insolvence? Funkci likvidátora je třeba velmi dobře zvážit. Pokud je likvidátor současně insolvenčním správcem, je tedy po úspěšných zkouškách zapsán v nevelkém seznamu insolvenčních správců, je předpoklad, že má pro výkon této funkce dostatečnou průpravu, jak ekonomickou, tak i právní. Jiné je to v případě likvidátora, jmenovaného společností. Mnoho likvidátorů provádí svoji činnost bez náležitých znalostí. Podle toho také mnohá likvidace vypadá. Základním krokem v rozhodovacím procesu, zda přijmout či nepřijmout roli likvidátora je zejména ekonomická oblast. Mnoho subjektů má ekonomické potíže, je v platební neschopnosti, dluží správcům daně, zdravotním pojišťovnám, neplatí včas nebo vůbec sociální pojištění. Pokud je subjekt v takovémto stavu, jedná se většinou o porušení zákona ze strany statutárů. Není to tedy případ pro likvidaci a oslovený potenciální likvidátor by měl před svým rozhodnutím, zda přijme či nepřijme roli likvidátora, prioritně tuto oblast podrobit velmi pečlivému rozboru. Pokud je subjekt předlužený, musí likvidátor okamžitě po tomto zjištění podat insolvenční návrh a tak na likvidaci stejně téměř nic nevydělá. Navíc bude v obchodním rejstříku zapsaný po celý průběh případného konkursu a po jeho zrušení z různých důvodů až po výmaz subjektu. Je třeba mít na zřeteli insolvenční zákon – zákon č.182/2006 Sb. Ten uvádí hned v §3, týkající se úpadku : (1) Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). (2) Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo
61
c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. (3) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. (4) O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Tuto část insolvenčního zákona si musí budoucí likvidátor velmi dobře přečíst a ujasnit si ji. Je třeba věnovat patřičnou pozornost slovíčkům „a“ a „nebo“. Teprve tehdy, pokud nenajde potenciální likvidátor paralelu s výše uvedenými ustanoveními insolvenčního zákona, může s klidným svědomím roli likvidátora přijmout. Pokud se teorie a praxe kryje, je povinností statutárů situaci řešit podáním insolvenčního návrhu a další postup řešení svěřit insolvenčnímu soudu. § 98 insolvenčního zákona jasně říká: (1) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu 4) proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik. (2) Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob
62
více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka. (3) Povinnost podat insolvenční návrh podle odstavců 1 a 2 není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut. Podle odstavce (2) přechází podání insolvenčního návrhu na likvidátora, pokud je již do funkce ustanoven. Poněvadž hned § následující, v pořadí 98 uvádí sankce : (1) Osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. (2) Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel. (3) Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat. Likvidátor musí umět velmi dobře počítat a musí mít jasnou představu o ekonomice likvidace a o likvidačním zůstatku. Pokud na základě předchozích ustanovení dojde k názoru, že je povinen podat insolvenční návrh, musí tak neprodleně učinit. Není to přitom nikterak složitý úkon. Je jen třeba podat důkaz o tom, že subjekt je předlužený. K tomu stačí účetní výkaz a soupis závazků ve vztahu k pohledávkám a majetku společnosti. Bez ohledu na mínění statutárů. Je to krok související s likvidací a plně spadající do kompetence likvidátora. V případě nesplnění této povinnosti může být vůči likvidátorovi vyvozena trestní odpovědnost a žalobcem je většinou někdo z věřitelů. Je jasné, že úloha likvidátora nekončí ani po podání insolvenčního návrhu. I když insolvenční soud vydá do dvou hodin po podání insolvenčního návrhu insolvenční vyhlášku, funguje likvidátor do ustanovení insolvenčního správce stále. Musí však ctít
63
ustanovení, která jsou v insolvenční vyhlášce. Likvidátor poté čeká na jmenování insolvenčního správce, kterému předá potřebné dokumenty likvidace. Pokud je prohlášen konkurs na majetek dlužníka, zodpovídá likvidátor za vypracování mimořádné účetní závěrky ke dni předcházejícímu prohlášení konkursu. Insolvenční správce potom nasadí od dne prohlášení konkursu nové účetnictví a již za ně sám plně zodpovídá. Nicméně funkce likvidátora není zrušena a ze zákona musí stále v omezené a nutné míře spolupracovat s insolvenčním správcem. Většinou je pro insolvenčního správce jediným partnerem. Likvidátor v také omezené míře funguje až do zrušení konkursu po rozvrhovém usnesení nebo zrušení konkursu pro nepostačující majetek úpadce a pak je na něm provedení výmazu společnosti z obchodního rejstříku či seznamu vedeného Ministerstvem vnitra České republiky, kdy je insolvenční správce své funkce usnesením soudu zproštěn. Osoba zapsaná jako insolvenční správce je z povinnosti
patřičně pojištěná,
v případě likvidátora jmenovaného společností, či jiným subjektem však většinou likvidátor příliš na pojištění nedbá (a také to není jeho povinnost) a tak riskuje možné sankce směřující proti jeho osobě, pokud způsobí nějakou fatální chybu. Pokud je likvidátor jmenován soudem, je to rozhodnutí soudu a likvidátor to, zda likvidaci bude či nebude provádět, příliš neovlivní a musí se spokojit s tím, co v subjektu existuje či neexistuje. Zvážení práce likvidátora je tedy hlavně o ekonomice, ale i o vztazích se statutáry. Někdy lze vycítit, že odpovědné osoby mají krachující společnosti po krk a jejich jedinou starostí je urychleně předat vše likvidátorovi a v klidu se někam vytratit. Likvidátorovi se ovšem ztratí partner a pak je pro něj likvidace utrpením, zvláště v tom případě, pokud je subjekt dosti zadlužený. Znám také případy, kdy statuáři jsou sice fyzicky k zastižení, ale od určitých hodin již s nimi nelze rozumně jednat, ba dokonce likvidátora někdy i nepoznávají. Potenciální likvidátor si musí velmi dobře uvědomit tu skutečnost, že se přijetím funkce dostává do role statutára společnosti, byť s omezeným působením pouze na likvidační proces, nicméně s plnou odpovědností. Zastupuje subjekt při jednáních a to i u soudu. Mnohdy nemá k dispozici osoby, které v subjektu vykonávali důležité činnosti
64
a tak musí experimentovat. Likvidace je u větších firem také o tom, že je třeba se rozloučit se zaměstnanci. V případě údržbářů, různých dalších provozních pracovníků, ale například i účetních je to problém. Jakmile je v roli likvidátor a subjekt oplývá zaměstnanci, je vše na likvidátorovi – musí se zaměstnanci komunikovat a předávat jim jak dobré, tak hlavně špatné zprávy. Musí se s nimi i po jejich dlouholeté činnosti ve firmě postupně rozloučit a mnohdy je musí připravit na to, že ne všechny jejich nároky budou patřičně uspokojeny. Likvidátor je teď v roli zaměstnavatele a je jasné, na koho se zaměstnanci obracejí, pokud nedostanou včas nebo vůbec peníze z výplaty. Statutár v drtivé většině případů už nablízku nestojí. Je to mnohdy pro likvidátora velmi obtížné. Bolestí současných likvidací je opravdu nedostatek financí a pokud se likvidátorovi nedaří včas prodat s úspěchem majetek nebo je subjekt předlužen, může mít potíže nejen s věřiteli, případně zaměstnanci, ale také s proplácením běžných nákladů na likvidaci, které stojí za ní. Ještě jednou tedy zopakuji to, že likvidátor musí mít jasnou představu o financích a majetku ke zpeněžení a celkový součet musí pokrýt jak nutné náklady likvidace, tak i nároky všech věřitelů, kteří se přihlásili. Také je nutno počítat s tím, že v případě insolvenčního návrhu bude likvidátor vyzván k zaplacení zálohy na konkurs, což je až 50 tis. Kč, ale slovíčko až lze vypustit. Téměř paušálně se jedná o nejvyšší hranici této částky, tedy zmíněných 50 tis. Kč. Souvisí to s minimální odměnou insolvenčního správce. S tím vším musí likvidátor počítat a to vše musí zahrnout do kalkulace nákladů spojených s likvidací subjektu. Důležitým krokem likvidátora je sepsání smlouvy o provedení likvidace. U likvidátora jmenovaného soudem je to jasná záležitost, likvidátor obdrží usnesení soudu a řídí se jím. Na výběr nemá. Likvidátor jmenovaný společností, družstvem nebo občanským sdružením si může vybrat formu svého účinkování. Část likvidátorů pracuje na základě mandantní smlouvy, část ve mzdě na dobu určitou, na dohodu o provedení práce a podobně. Záleží na společnosti a na likvidátorovi, jakou formu zvolí. V praxi se mi osvědčilo zakotvení důležitých prohlášení do smlouvy v tom smyslu, že společnost disponuje dostatečnými finančními prostředky a dostatečným majetkem ke zvládnutí likvidace a rozdělení likvidačního zůstatku. Ve smlouvě je třeba pečlivě zvážit odměnu likvidátora a případnou finanční rezervu například na zálohu na konkurs. Ustanovením smlouvy musí být také to, že odměna likvidátora musí být zcela
65
proplacena do dne ukončení likvidace (musí být zahrnuta do mimořádné účetní závěrky ke dni návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku) a likvidátor při sjednání odměny musí počítat s tím, že až do výmazu společnosti z obchodního rejstříku jeho funkce nekončí a a i po návrhu na rozdělené likvidačního zůstatku, tedy po ukončení likvidace, stále koná. Pokud je nucen ze zákona podat insolvenční návrh, je povinností likvidátora dle insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. spolupracovat s insolvenčním správcem, za což na návrh insolvenčního správce může v intencích insolvenčního zákona obdržet usnesením soudu odměnu. Je nutné si znovu uvědomit, že i po zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení či z důvodu nepostačujícího majetku, je likvidátor stále ve funkci až do výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Návrh na výmaz k příslušnému krajskému soudu či Městskému soudu v Praze musí likvidátor podat sám a na vyzvání Finančního úřadu mnohdy podává žádosti o zrušení registrací k daním, případně jsou po něm požadovány výkazy DPH či jiných daňových povinností od data zrušení konkursu. Jsou to samozřejmě samé nuly, pokud nebyl shledán dodatečně nějaký majetek. Ze zákona však není třeba v tomto případě souhlas správce daně s ukončením činnosti daňového subjektu – tedy s výmazem subjektu z obchodního rejstříku nebo seznamu ministerstva vnitra. Tedy vše uvedené musí oslovený likvidátor před převzetím funkce a zápisem z valné hromady a následným zápisem do obchodního rejstříku zvážit a pokud shledá indicie předlužení, musí upozornit statutáry na jejich povinnost podat insolvenční návrh. Není třeba vydělávat za každou cenu, převzetí předlužené společnosti má většinou velmi negativní důsledky. A je to většinou důsledek předchozího porušení zákona, konkrétně § 3, odtavce (1) zákona č. 182/2006 Sb. ze strany statutárů.
8.2 Ekonomika likvidace 8.2.1
Likvidace je o ekonomice i o právních záležitostech.
Základním kamenem poznání je účetní uzávěrka a závěrka. Jednak běžná a také mimořádná. Při zkoumání té mimořádné ke dni předcházejícímu vstupu subjektu do likvidace je však už většinou likvidátor v plné práci a mnohdy mu nezbývá jiná cesta,
66
než podat na základě této mimořádné účetní závěrky insolvenční návrh. Z rozvahy likvidátor pozná účetní (ne skutečný) stav majetku, pozná závazky a pohledávky subjektu. Z výsledovky vidí náklady i výnosy a zisk subjektu. Ten již jde většinou do podstatného útlumu. Celá rozvaha při zvažování, zda subjekt zrušit s likvidací či podat ihned insolvenční návrh, spočívá v porovnání reálných zdrojů financí se závazky, s náklady likvidace a se všemi ostatními budoucími platbami, které jsou do ukončení likvidace, spočívající v sestavení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, nutné. Na jedné straně je účetně vykazován majetek, avšak ve skutečnosti je neprodejný. V účetní evidenci může být například počítačové grafické pracoviště za vysokou pořizovací cenu, ve skutečnosti se však jedná o 10 let starý počítač, na kterém by si grafik netroufal udělat ani rovnou čáru. Tak je to se stroji, mnohdy nepotřebnými a neprodejnými, tak je to i s budovami, které jsou na hranici pádu, tak je to i s mnohdy ekologicky zatíženými pozemky. Likvidátor tedy musí být dobrý odhadce nebo si k určení reálné a tedy obvyklé (tržní) ceny přizvat znalce nebo schopného realitního makléře. To, co vidí likvidátor na konci své práce (a tedy i své odměny), je likvidační zůstatek. Pokud se mu rozplývá a noří se pod nulovou hodnotu, pak směřuje k povinnosti podat insolvenční návrh. Lze tedy shrnout – a platí to i pro statutáry – že rozhodovací proces zda jít cestou likvidace nebo insolvenčního návrhu musí začít tabulkou, kde na jedné straně je vše, co se dá zpeněžit a z čeho, například z pohledávek, garančních paušálů, případných dobíhajících nájmů a podobně lze vytěžit potřebné finance a na druhé straně tabulky, co je nutno do ukončení likvidace zaplatit včetně veškerého očekávaného příslušenství (penále, úroků, pokut a podobně). Je toho obvykle mnoho. Na straně příjmů musí být reálné hodnoty, které se dají prodejem v reálném čase dosáhnout, účetní hodnoty jsou pouze informativní a mnohdy neodpovídají realitě. Mnozí likvidátoři spolu se statutáry spočítají nezaplacené částky, na které bude zpeněžený majetek stačit, avšak úplně zapomenou na sankce. U správce daně se sankce za pozdní platbu daní skládají z penále, které jednorázově zvýší dlužnou částku, a dále z úroků z prodlení. Nejsou to malé částky, v rámci prodejny pochutin, dá-li se to tak nazvat, kterou jsem likvidoval, činily úroky z prodlení více než milion korun. Sám jsem byl tím překvapen a nezbývalo mi, než jít cestou insolvence. Jedná se o takzvané
67
příslušenství daně a výpočet likvidátor najde na portálu ministerstva financí. Penále a úroky z prodlení je dlužník povinen zaplatit, nezaplatil-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti. Pokuty správce daně zpravidla ukládá za porušení povinnosti nepeněžité povahy, což jsou různá prodlení ve vykazování nebo nevykazování a podobně. Může to být až 2 mil. Kč. Sankce mohou být uplatněny i za období posledních 5-ti roků. Stejným způsobem postupují zdravotní pojišťovny a stejným způsobem Česká správa sociálního zabezpečení. Ze všech jmenovaných institucí může také vzejít exekuční příkaz. V rámci jedné výrobní společnosti, kterou jsem likvidoval až po podání tehdy návrhu na konkurs, byly různé sankce několikanásobně vyšší než základní platby a to zejména u sociálního a zdravotního pojištění. Tedy, pokud podnikatel či družstvo dlouhodobě neodvádí DPH, další daně, neplatí včas pojištění nebo je nezaplatil vůbec, je třeba po vstupu do likvidace počítat s vyčíslením sankcí. Objeví se to přinejmenším v přihlášce do likvidace a pro likvidátora mohou být vyčíslené částky značným překvapením. Jmenované instituce sankce v průběhu likvidace stále dopočítávají a uplatňují u likvidátora. Z praxe je nutno konstatovat, že výše sankcí je pro mnohé podnikatele likvidační záležitostí. Nelze také opomenout tu skutečnost, že zejména správce daně stále dopočítává sankce, i když už svoji přihlášku podal. Pokud není subjekt vymazán, stále v praxi docházejí platební výměry na penále a úroky z prodlení. Po rozdělení likvidačního zůstatku likvidátor zpracuje mimořádnou účetní závěrku a tu do konce následujícího měsíce odevzdá správci daně. Jak již bylo jednou sepsáno, současně s touto závěrkou podá likvidátor žádost o souhlas s ukončením činnosti daňového subjektu – dříve to nemá smysl, neboť bez závěrky správce daně řízení zastaví. Je zde tedy velký prostor pro platební výměry, dodatečně uplatní ve smyslu ustanovení § 63 odstavce 7 zákona č. 337/1992 Sb , o správě daní a poplatku, ve znění pozdějších předpisů. Je logické, že správce daně souhlas s ukončením činnosti daňového subjektu pro dluh nevydá a přitom likvidátor mnohdy už peníze předčasně rozdělil. Nikde není řešeno, jak má v tomto případě v praxi likvidátor postupovat, logické je, otálet s fyzickým rozdělením likvidačního zůstatku až do souhlasu správce daně. Pokud s ním ovšem společníci souhlasí a nepodají námitku k soudu. Dojde li k uplatnění platebního výměru, pak musí být částka někde opatřena, ale zdrojem je pouze likvidační zůstatek. Ten pak logicky musí být přepočten. Výklad správce daně z praxe je takový, že sankce musí být
68
promítnuta do účetních výkazů, což znamená jejich úpravu nebo novou mimořádnou účetní závěrku ke dni nového rozdělení likvidačního zůstatku. Jak to likvidátor vyřeší, je pouze na něm a konzultacích se správcem daně. Je třeba se podívat do Zákona o správě daní a poplatků (Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Otálení s platbami se nevyplatí a vše může skončit exekucí na majetek. Potom ani není co zpeněžit. Zopakovat je třeba to, že subjekt v likvidaci není subjektem v insolvenčním řízení, ale je to v případě likvidace z rozhodnutí subjektu stále tatáž společnost, družstvo či občanské sdružení jen s tím rozdílem, že směřuje k likvidaci, utlumuje svoji činnost a v dovětku ke jménu má napsáno „v likvidaci“. Likvidátor nemá žádná výjimečná oprávnění, tak jako insolvenční správce či likvidátor jmenovaný ze seznamu insolvenčních správců soudem. Třetí osoby nemají žádná omezení ve vztahu k takto likvidovanému subjektu a kdykoliv mohou provézt například exekuci. Naopak, likvidátor nemá žádná práva, která by mu umožnila snazší komunikaci se třetími osobami. V praxi je dalším úskalím zaměstnanec. Pokud zaměstnanci, je to ještě horší. Zákoník práce maximální výši odstupného nijak neomezuje, stanoví pouze základní minimum, a to jednak ve výši trojnásobku průměrného výdělku a jednak ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku. Nárok na minimálně trojnásobek platu má zaměstnanec v případě, kdy dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou likvidátorem z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů. Stejné právo má zaměstnanec v situaci, kdy likvidátor okamžitě zruší pracovní poměr podle ust. § 56 zákoníku práce. V souladu se zněním zákona se likvidací ruší zaměstnavatel nebo jeho část, zaměstnanec se stane nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele zrušit společnost s likvidací a pod. Připočtěme k těmto třem měsícům ještě dva měsíce pro zákonnou výpovědní lhůtu a tak máme pět měsíčních platů v době, kdy byl například provoz firmy zastaven. Likvidátora zajímá superhrubá mzda. Superhrubá mzda je definována jako hrubá mzda pracovníka zvýšená o sociální pojištění (26 % z hrubé mzdy) a zdravotní pojištění (9 % z hrubé mzdy), které je povinen za zaměstnance odvádět zaměstnavatel, tedy v rámci likvidace likvidátor. Přitom neodvádění pojištění z částek, které jsou sraženy pracovníkovi, je i pro likvidátora
69
trestné. V praxi to znamená, že pokud má někdo ze zaměstnanců
20 000 Kč hrubou mzdu, jsou to pro firmu měsíční náklady ve výši 27 000 Kč a pokud jsem to dobře vynásobil, tak celkový náklad vychází na 135 000 Kč. Je otázka, zda si tuto skutečnost likvidátor uvědomí a zda si to před ním uvědomili statutáři, když zvažovali, zda podat insolvenční návrh nebo jít cestou zrušení s likvidací. Mzdové nároky zaměstnanců se v likvidaci vyplácejí, jak bylo uvedeno dříve, přednostně. Co se týče právních záležitostí, nelze podat návrh na výmaz subjektu, kde nebyl ukončen právní spor, jehož je subjekt účasten. Většina likvidátorů je rekrutována z ekonomické obce a tak konzultace s právníkem jsou na denním pořádku. Výdaje na právní pomoc však musí být „nutné“ a odsouhlasené těmi, co likvidátora do funkce jmenovali – společností, družstvem, sdružením či soudem. 8.2.2
Postačí majetek subjektu?
Likvidátor musí převzít majetek společnosti do péče velmi pečlivě. V tom lepším případě bude pracovat na jeho zpeněžení, v tom horším bude majetek předávat po nějaké brzké době insolvenčnímu správci. Důležité je provést inventuru majetku na základě seznamů, které jsou statutáry potvrzené jako úplné a správné. Na toto potvrzení je nutno dbát. Nejedná se pouze o movitý a nemovitý majetek, ale také o stav cenných papírů, peněz v pokladně a podobně. Smůlou pro likvidátora je skutečnost, kdy peníze v pokladně nesouhlasí s tím, co je vedeno v účetnictví. Je to velmi častý jev. V pokladně je oproti výkaznictví „díra“. Proč to nesouhlasí se může následně ptát i insolvenční správce a velmi těžko se to vysvětluje a situace pro likvidátora se stává neřešitelnou. Kromě péče o majetek společnosti likvidátor přebírá starost o finanční záležitosti likvidované firmy, u likvidací z vůle společnosti je to také na dohodě se statutáry. Ale převzetí účtů v bankách je standardní záležitostí. Týká se to i platebních karet.
70
9
Likvidátor v praxi Právně způsobilá osoba, oslovená k výkonu funkce likvidátora, posoudila situaci
v konkrétním subjektu, zjistila, že subjekt není předlužený a že existuje reálný majetek, jehož zpeněžením budou pokryty veškeré náklady likvidace, budou uspokojení veškeří věřitelé a to i včetně případného příslušenství (penále, úroky a další sankce) a zbudou i finanční prostředky k rozdělení majitelům – likvidační zůstatek. Budoucí likvidátor zajistí výpis z rejstříku trestů a připraví čestné prohlášení o způsobilosti vykonávat funkci likvidátora ve smyslu § 38l obchodního zákoníku. Statutáři po projednání valnou hromadou nebo členskou schůzí podají návrh
příslušnému krajskému soudu či
Městskému soudu v Praze na zápis změny v obchodní společnosti či družstvu a doloží ho právním důvodem – ověřeným zápisem z valné hromady, členské schůze (pozor na prezenční listiny, musí být přílohou) a podobně. Soud vydá příslušné usnesení a subjekt je zapsán s dovětkem „v likvidaci“. Zapsána je také osoba likvidátora a to včetně rodného čísla a adresy. Může být zapsáno jak bydliště likvidátora, tak i adresa jeho kanceláře, pokud ji má.
9.1 První kroky likvidátora v praxi Likvidátor musí vyzvat statutáry k předložení mimořádné účetní závěrky ke dni předcházejícímu zrušení společnosti s likvidací. Je to podle § 19 obchodního zákoníku (zákon č. 563/1991 Sb. K tomuto dni musí být také provedena veškerá inventarizace majetku. Likvidátor, nejlépe písemně, vyzve statutární orgán subjektu, aby sestavil a likvidátorovi předal jmenovitý seznam svého majetku, pohledávek a závazků s uvedením adres dlužníků i věřitelů. Seznam musí být přehledný a na základě seznamu musí být předmět fyzicky identifikovatelný ( identifikační čísla, výrobní čísla a pod.). V seznamu musí být uvedeno, kde se předmět nalézá a jaká je jeho účetní, případně tržní hodnota. Jak již bylo uvedeno, je důležité bezvýhradné prohlášení statutárů o tom, že předložený seznam majetku, pohledávek a závazků je ke dni předání úplný a správný.
71
Opět nejlépe písemnou formou vyzve likvidátor statutární orgán k předání obchodních knih a všech dalších potřebných dokladů. O převzetí musí být sepsán předávací protokol. Ten bude potřeba i v případě insolvenčního řízení. Jedná se zejména : a) z oblasti účetní a daňové evidence o: a. účetní závěrky (rozvahy, výkazy zisků a ztrát, příloha, komentáře) k získání přehledu o ekonomice subjektu b. evidenci majetku jako podkladu pro jeho rozprodej c. inventarizační zápisy
s přehledem majetku a jeho umístěním
s náležitými podpisy odpovědných osob d. výpisy z peněžních účtů v peněžních ústavech a informace o platebních kartách e. daňová přiznání ke všem u správce daně registrovaným daním f. stavy pokladen, které likvidátor převezme a případně cenných papírů (stravenky, kolky a pod.) b) z pracovně-právní agendy se jedná o : a. pracovní
smlouvy
se
zaměstnanci
k získání
přehledu
o
zaměstnancích a přehledu o mateřských dovolených či dlouhodobě nemocných zaměstnancích b. mzdové listy k výpočtu mezd c. dohody o hmotné zodpovědnosti zaměstnanců, pokud existují d. důležité jsou zápočtové listy, po kterých se zaměstnanci ptají c) z oblasti zakladatelských dokladů se jedná o: a. společenské smlouvy, například k práci s likvidačním zůstatkem b. zakladatelské listiny c. stanovy společnosti d. organizační řád e. u společností knihy společníků a u akciové společnosti knihy akcionářů, u družstva knihy členů d) z obchodně právní agendy se jedná zejména o :
72
a. obchodní smlouvy se zákazníky a s dodavateli z důvodů různých lhůt b. evidenci objednávek c. evidenci dodacích listů (k ověření reklamace a podobně) d. faktury vydané i přijaté, případně s uznáním závazku e. smíry, žaloby a živé soudní spory f. soudní a správní rozhodnutí g. reklamační protokoly, kde může být problém po ukončení výroby h. zápisy z obchodních a právnických jednání i. nájemní smlouvy ( pronájmy ploch) a leasingové smlouvy (auta, strojení zařízení) z hlediska výpovědních lhůt a dalších podmínek j. úvěrové smlouvy k. smlouvy o dodávkách energií e) z ostatních dokumentů například: a. výpisy z katastru nemovitostí (LV) b. výpisy z účtů cenných papírů c. razítka a další záležitosti Likvidátor nesmí na nic zapomenout. V případě, že podá insolvenční návrh, totéž po něm bude požadovat insolvenční správce. Likvidátor občas převezme pouze soupisy a neprovede kontrolu, zda souhlasí se skutečným stavem. V případě různých seznamů musí být také jasné, kde se předměty či dokumentace ( například výrobní nebo projektová) nachází a jakým způsobem je provedeno její třídění tak, aby se po odchodu zodpovědných pracovníků někdo v uschovaných předmětech či dokumentech vyznal. V případě likvidátora jmenovaného soudem při zrušení společnosti z důvodů uvedených v § 68 obchodního zákoníků většinou není žádný statutár či společník dosažitelný. Lustraci majetku musí tedy likvidátor provést sám. Musí tedy oslovit katastrální úřad, centrální evidenci silničních motorových vozidel, evidenci cenných papírů, Úřad průmyslového vlastnictví (ochranné známky), evidenci domén nejvyšší úrovně a další instituce, které evidují hmotný i nehmotný majetek. Výhodou je, že ze zákona mu musí třetí osoby vyjít vstříc.
73
9.2 Oznámení o zrušení subjektu Jediná dobrá zpráva pro likvidátora je ta, že délka likvidace není ze zákona nikterak omezená. Likvidátor nemá pro průběh likvidace k dispozici žádný zvláštní zákon tak, jako insolvenční správce zákon č. 182/2006 Sb. Pracuje tedy zejména s paragrafy obchodního zákoníku. Tam je zakotvena povinnost oznámit zrušení subjektu všem dotčeným osobám. Po lustraci vnitřního majetku společnosti a po jeho důkladném převzetí nastává další etapa práce, která má vliv na délku trvání likvidace. Je to oznámení o zrušení společnosti. Z účetnictví je jasné složení věřitelů a těm je třeba oznámení napsat. Poněvadž se jedná o termín „všem známým věřitelům“, likvidátor ctí plně toto ustanovení.
Někdy účetnictví neexistuje, ale „známí“ věřitelé se najdou například
z korespondence. Vstup do likvidace je třeba na základě praxe také oznámit všem dotčeným institucím – příslušným orgánům státní správy, zvlášť ještě živnostenskému úřadu, i když je mnohde součástí radnice, zdravotním pojišťovnám a správci sociálního zabezpečení a dalším institucím, které jsou s likvidovaným subjektem ve styku. Osvědčilo se mi také informování peněžního ústavu, kde je veden účet. Jedná se o jeden univerzální dopis, který předejde mnohdy zbytečné a zdlouhavé korespondenci. Stěžejní úlohu mezi dotčenými institucemi hraje správce daně. Je to složitá instituce a tak se likvidátor setkává s různými výklady jak obecných, tak i vnitřních předpisů institucí. Ověřenou metodou je návštěva příslušného pracovníka, který má podle daňového identifikačního čísla či jména subjektu správu a kontrolu daní na starosti. Opět se tím předejde někdy velmi obsáhlé a zdlouhavé korespondenci. Další oznámení je nutno stvořit pro Obchodní věstník. Zde musí vyjít inzerát 2 x a prodleva mezi oběma oznámeními nesmí být kratší než 14 dní. Pro likvidátora je stěžejní druhé oznámení, od kterého se počítá nejméně tříměsíční lhůta pro podání přihlášek do likvidace. Zejména v případě zrušení společnosti z rozhodnutí soudu jsou to první výdaje likvidátora. Dvojí oznámení o vstupu do likvidace v obchodním věstníku dnes stojí 2 500.- Kč včetně daně z přidané hodnoty a dopisů, může být i 400, což je případ jedné likvidované výrobní společnosti. Zákon však nestanoví, zda to má
74
být doporučený či obyčejný dopis – je to na likvidátorovi, zda potřebuje či nepotřebuje zpětnou vazbu o doručení. Ze své praxe však doporučuji vše odesílat doporučenou poštou a důležité dokumenty do vlastních rukou. Důležitým dokladem pro likvidátora je potvrzení o tom, že oznámení skutečně v obchodním věstníku vyšlo. Společnost, vlastnící obchodní věstník – nakladatelství Economia, a.s. z Prahy zašle doporučeným dopisem výstřižek z uvedením čísla věstníku, ve kterém upozornění vyšlo. Tento doklad je třeba pečlivě uschovat – bude potřebný jako příloha k návrhu na výmaz, adresovaný příslušnému krajskému soudu nebo Městskému soudu v Praze. Po oznámení, že je nyní subjekt v likvidaci, se objeví věřitelé, kteří u likvidátora začnou s různým důrazem uplatňovat své nároky, objeví se nároky zaměstnanců, objeví se různé černé duše a lidé v dlouhodobé pracovní neschopnosti či mateřské dovolené. Jedná se o „šťouchnutí do vosího hnízda“. Všichni, kdo nároky vůči subjektu odkládali, se zaktivují a v obavách o brzký zánik společnosti rasantně uplatňují své požadavky. Na to musí mít likvidátor povahu a musí si stále uvědomovat to, že není výsledkem jeho odpovědnosti stav subjektu, v jakém ho před likvidací odpovědní zástupci společnosti zanechali. Z praxe je však nutno konstatovat, že tuto skutečnost si mnozí věřitelé neuvědomují a svoji nevoli si vylévají na likvidátorovi. Je nutno vzít v úvahu to, že i při optimistickém výsledku propočtu ekonomiky likvidace, kdy je majetek subjektu pro proces likvidace postačující, nějakou dobu trvá, než likvidátor majetek pečlivě shromáždí, nachystá ho pro prodej a samotný proces prodeje nějakou dobu trvá.Zvláště, když se vydá cestou nevyšší nabídky ve veřejné soutěži nebo cestou dobrovolné dražby, kde je nutno po jistou dobu úmysl prodeje zveřejnit. Subjekt v likvidaci už nemá žádné další příjmy ze své činnosti, pokud nedobíhají například nájmy a tak mnohdy i věřitelé musejí počkat. A někdy i pracovníci, jejichž mzdové nároky jsou v likvidaci uspokojovány přednostně. Je pravidlem, že to věřitelé a zejména zaměstnanci nedokážou pochopit a logicky je terčem jejich nátlaku likvidátor. Statutár, který většinou společnost do špatné situace sám přivedl, není většinou k zastižení. Mnohdy i o víkendech, večer i v noci, pokud neuváženě sdělí svůj soukromý telefon, je likvidátor vystaven nátlaku. Pokud se najde někdo, kdo skripta dočetl zcela náhodou až sem a bude pracovat jako insolvenční správce nebo jako likvidátor, radím oddělit služební a
75
soukromou komunikaci. Vyplatí se to. Platí to samozřejmě i pro podnikání obecně. Jsou o lidé, kteří zanechají služební mobilní telefon v kanceláři a ráno se ho znovu ujmou.
9.3 Práce s majetkem společnosti 9.3.1
Fyzický majetek
V případech společnosti, družstva či občanského sdružení, tedy subjektů, které samy o své vůli rozhodly o zrušení s likvidací, by neměl být s evidencí majetku problém. Měla by existovat dostatečná účetní evidence o majetku a tak by pro likvidátora neměl být žádný problém, shromáždit veškerý předaný majetek a porovnat jej s účetními záznamy. Již při převzetí funkce likvidátora musí likvidátor provézt inventarizaci, výsledek porovnat s předanými seznamy majetku a s účetnictvím a o výsledku sepsat protokol a ten nechat potvrdit statutáry. Pokud bude likvidace se stejným likvidátorem probíhat až k návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, nejsou rozdíly mezi stavem účetním či stavem uvedeným v seznamu od statutárů takovým problémem, jako při předávání funkce likvidátora či při nástupu insolvenčního správce. Ti potom budou po likvidátorovi chtít správné soupisy a podle nich správný fyzický stav. Likvidátor shromáždí veškerý majetek subjektu. V případě likvidátora určeného soudem na základě §68 obchodního zákoníku je malý předpoklad, že v likvidovaném subjektu likvidátor shledá účetnictví, najde nějaký majetek či najde nějakého komunikujícího statutára nebo jinou osobu, která je likvidací dotčena a tak musí provést lustraci majetku sám. Majetek je movitého a nemovitého rázu. Je na likvidátorovi, zda prodejní cenu stanoví sám, po poradě se statutáry nebo odhad ceny svěří do rukou soudního znalce, který určí cenu obvyklou (tržní). Evidenci soudních znalců najde na www.justice.cz. Pokud se likvidátor rozhodne jít cestou odhadů soudními znalci, většinou volí soudního znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací věci movité, soudního znalce ze stejného oboru a odvětví se specializací nemovitosti nebo se specializací
76
oceňování podniků. Je třeba brát v úvahu, že zejména oceňování podniku něco stojí a že to nejsou příliš malé částky Forma prodeje může být také různá. Buďto likvidátor prodává pracně kusu po kusu nebo lze prodat celý podnik. Likvidátor musí zvážit, co je pro subjekt i věřitele nejvýhodnější. Může tu hrát roli i časové hledisko – při prodeji majetku po jednotlivých kusech, či budovách, může jít o zdlouhavý proces. Jak jsem už uvedl, likvidace není ze zákona časově omezená, ale jde zde i o náklady likvidace, které prodlužováním termínů stále nabíhají a ukrajují tak z celkového objemu likvidačního zůstatku. Může jít také o majetek, který s křivkou času ztrácí na své hodnotě. Majetek lze prodávat různými způsoby. Může to být prodej nevyšší nabídce, může to být forma prodeje dobrovolnou veřejnou dražbou. Pokud likvidace probíhá bez problémů a není obava, že by věřitelé nebyli uspokojeni v plné výši, tak odpadá žalobce a likvidátor volí prodej optimální cestou a to i po dohodě se statutáry, kteří mohou mít zájem na prodeji určité osobě či za určitou cenu. Není to nic proti ničemu, pokud všichni věřitelé budou uspokojeni a výdaje spojené s likvidací budou uhrazeny. je to jen otázka výše likvidačního zůstatku. Prodej nejvyšší nabídce již znamená delší cestu, na které musí proběhnout zveřejnění, vyhodnocení soutěže a stanovení kupce. Obecně se doporučuje oznámení prodeje v nějakém celostátním tiku, pak i v tisku regionálním a případně volbou jiného prostředníka pro přenášení podobných informací. Ještě delší cesta je cesta dobrovolné dražby, je to však pro likvidátora cesta s nejmenší osobní odpovědností. Zde na něm záleží jen vyvolávací cena a ostatní zařídí zapsaní účastníci dražby. Likvidátor i na základě znaleckého posudku stanoví vyvolávací cenu, popíše věci movité do náležitých podrobností, aby nebyl případný kupec klamán a najde koncesovaného dražebníka, se kterým sjedná smlouvu o provedení veřejné dobrovolné dražby. Odměna dražebníka může být 3 % z vydražené částky, ale i více jak 10 % u likvidace z rozhodnutí společnosti. To je potřeba sjednat ve smlouvě s dražebníkem.
Navrhovatelem je
likvidátor, ten vystupuje jako smluvní partner dražebníka. Na základě likvidátorem předaných informací o jednotlivých movitých či nemovitých věcech vyhotoví dražebník dražební vyhlášku, kde je kromě uvedených předmětů dražby také stanoveno datum, čas a určeno místo dražby. K dispozici je také dražební řád, který musí být vyvěšen a je to
77
v podstatě výtah nejdůležitějších ustanovení ze zákona o veřejných dražbách. Likvidátor tedy pro dražebníka připraví přesné podklady pro vyvolání dražby, tedy obecně přednesené prohlášení o předmětu dražby, uvedení nejnižšího podání a výše stanoveného minimálního příhozu. Likvidátor nesmí zapomenout na kontrolu, zda jsou v dražební vyhlášce dražebníka uvedena všechna příslušenství nemovitosti – zástavní práva, věcná břemena a podobně. S tím vším musí být potenciální kupec – účastník dražby, zapsaný do seznamu účastníků dražby, obeznámen. Likvidátor také musí umožnit prohlídku předmětu dražby a to nejméně dvakráte. Dražba se koná podle zákona č.26/2000 Sb. o veřejných dražbách. Dražba je veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele – v našem případě likvidátora. Partnerem dražebníka je tedy likvidátor. Může se ho tedy i v roli diváka zúčastnit za přiměřené vstupné (obvykle 100.- Kč) kdokoliv. Ale musí přijít nejpozději v určitý čas před zahájením dražby, což je řešeno dražební vyhláškou. Po zahájení dražby vyvoláním licitátora již nikdo nemá do dražební místnosti přístup. Účastník dražby je povinen složit dražebníkovi ve lhůtě uvedené v dražební vyhlášce dražební jistotu v penězích nebo ve formě bankovní záruky; dražebník je povinen umožnit oba uvedené způsoby. Dražební jistota je účastníkům dražby, kteří neuspěli, vrácena co možno nejdříve a jistota, kterou složil úspěšný vydražitel, přechází do držení dražebníka. Pokud není dražba zmařena, například nezaplacením celé kupní ceny do určitého termínu, dražebník z jistoty odpočítá svoje náklady a svoji odměnu. Činí to tak i v případě zmařené dražby. Dražba je proces, vyžadující poměrně delší čas. Určitou dobu trvá vyhotovení smlouvy o provedené dražbě, potom dražebník vypracuje dražební vyhlášku a tu dle zákona o veřejných dražbách, § 20, odstavce (2) uveřejní způsobem vzhledem k předmětu dražby v místě obvyklým nejméně 15 dnů před zahájením dražby, není-li dále stanoveno jinak. Pokud se nemovitost vydraží za více jak 500 000 Kč, stanoví dražebník pro tento případ v dražební vyhlášce lhůtu pro uhrazení ceny dosažené vydražením přesahující tuto hranici. Ta je většinou určena na tři měsíce, z praxe je tedy nutno konstatovat, že pokud jde likvidátor cestou veřejné dražby, jsou to mnohdy minimálně 4 až 5 měsíců. A to předpokládá, že dražba nebude zmařena. Přitom nutné výdaje likvidace běží, věřitele je nutno uspokojovat, zaměstnanci čekají na mzdy, které je nutno v likvidaci vyplácet
78
přednostně a pokud se jedná o stěžejní část majetkového příjmu, může také dojít k nárůstu dalších různých příslušenství pohledávek věřitelů. Podle § 74, odstavce (2) je likvidátor povinen zaslat soupis jmění každému společníku a věřiteli společnosti, kteří o to požádají. Pokud likvidátor tuto ze zákona danou povinnost neplní, musí se věřitel nejprve obrátit na toho, kdo likvidátora jmenoval. Tedy na soud nebo na statutáry společnosti. Pokud ani tam neuspěje, musí svůj nárok doložený právním důvodem uplatnit v rámci příslušného soudu. Celý proces je v podstatě jednoduchý, pokud je stále dostatek finančních prostředků, náklady likvidace jsou průběžně pokrývány, mzdy placeny a věřitelé v plné míře upokojováni. Pokud likvidátor jedná v součinnosti se statutáry a to musí, protože vykonává pouze omezené úkony spočívající v likvidaci subjektu, nemusí nastat žádné vážné problémy. Jestliže však celý proces spěje k insolvenci a všichni dotčení likvidací shledávají, že jejich nároky jsou hrazeny laxně, v malých výších a se zpožděním, nebo vůbec ne, pak jsou velmi nespokojeni a adresátem jejich nespokojenosti je logicky likvidátor. Zvláštním případem v likvidacích jsou různé leasingové smlouvy na dopravní prostředky, ale i stroje či technologii obecně. Může se také jednat o moderní úvěrové smlouvy, kdy je vlastní úvěr jištěn například vozidlem a velký technický průkaz je zástavou u poskytovatele úvěru. V těchto případech musí likvidátor zvážit, co je pro subjekt výhodnější. Ale nejprve si musí velice pečlivě přečíst příslušnou smlouvu, protože někdy i při předčasném splacení jsou předepisovány velké sankce. Na podkladě leasingové či úvěrové smlouvy může, pokud zbývá jen několik splátek, vše doplatit a vozidlo prodat, nebo jít cestou vrácení či předání protihodnotou vozidla a vyrovnání se s poskytovatelem leasingu či úvěru. Může se to týkat technologického vybavení i různých úvěrových smluv u nemovitostí, které jsou většinou řešeny zástavním právem zapsaným na listu vlastnictví. Problémy mohou nastat u tzv. „zpětného leasingu“. Ten přichází v úvahu tehdy, pokud firma není likvidní, chybí ji tedy peníze zejména na provoz. Po dohodě s leasingovou společností ocení například technologii soudní znalec, leasingová společnost cenu vynásobí určitým bezpečnostním koeficientem
a za
poměrně nižší cenu technologické zařízení odkoupí a stanoví na ně leasingové splátky. Subjekt tak získá od leasingové společnosti okamžitou hotovost. Technologické zařízení
79
je však již opotřebované a dohody s leasingovými společnostmi jsou zdlouhavé, tato situace je nejistá finančním přínosem do likvidace a náročná na jednání likvidátora. Velkým překvapením může být pro likvidátora v praxi majetek pod exekučním příkazem. V případě nemovitosti se jedná o průhlednou záležitost, zástavní právo je přesně zapsáno na listu vlastnictví s odkazem na právní důvody a případná exekuce nepřekvapí. Horší je to v případě movitého majetku, zejména technologického zařízení. V praxi se likvidátor setká i s tím, že není přesná evidence, jaké například stroje nebo kancelářské zařízení jsou pojaty do seznamu exekuce. Seznam předmětů, označené například finančním úřadem, nelze najít a kupodivu, i státní instituce v mém případě o exekucích neměla přesný přehled. Nálepka z vlastního promaštěného stroje s označením exekuce dávno odpadla. Tak se může stát, že některá zařízení jsou likvidátorovi pod rukou odvezena institucí, která vydala exekuční příkaz z důvodu neplacení například DPH nebo sociálního či zdravotního pojištění. Na webu Ministerstva financí České republiky by pak měla být uvedena místa a termíny konání dražeb zabavených předmětů. To se sice už likvidátora netýká, ale pro určité podnikatele je to příležitost získat majetek za příznivou cenu. Tím se samozřejmě sníží příjem do likvidace a průběh likvidace může tento úkon rasantně ovlivnit. Je to již více než desetiletá historie, ale stalo se mi, že jeden stroj v dosti velké výrobní firmě byl exekuční nálepkou označen ve více případech 2 x, pokaždé jiným subjektem státní správy. V praxi se mi také stalo, že vozidlo, prodané dle kupní smlouvy soukromé osobě, nebylo převedeno v evidenci silničních motorových vozidel, i tuto oblast musí likvidátor prozkoumat a v případě pochybností oslovit registr silničních motorových vozidel. 9.3.2
Pohledávky
Mnozí z likvidátorů zapomínají na budoucí plnění z obchodních smluv- různé garanční paušály a podobně – proto je nutné obchodní smlouvy velmi pečlivě prostudovat. Je třeba velmi důsledně projít seznamy pohledávek a vybrat ty pohledávky, které jsou vymahatelné. Likvidátor jmenovaný společností, družstvem či občanským
80
sdružením zřejmě nebude mít dostatek času i financí, vymáhat pohledávky soudní cestou. Poněvadž nemůže být vymazána společnost, která je účastna neukončené soudní pře, mohla by se tímto úkonem likvidace nesmírně protáhnout a výsledek by byl stejně nejistý. Likvidátor musí zvážit, co je pro něj ekonomické, zda lze pohledávku s alespoň částečným úspěchem vymoci. Pomáhá si při tom i legálními vymáhacími agenturami (pokud není úkon takovéto agentury dražší než očekávaný výsledek). Řešením je také prodej celého balíku pohledávek za určité procento hodnoty. Tato hodnota osciluje okolo 5 % původní částky z pohledávek a je závislá na jejich dobytnosti či nedobytnosti. V rámci pohledávek, které byly zjištěny, nemůže likvidátor pouze konstatovat promlčení, ale musí v dokumentech hledat, zda nebylo k tomuto případě vydáno soudní rozhodnutí a pohledávka je vykonatelná či zda například někde neexistuje pozdější zápis o uznání dluhu, který je stále v platnosti. 9.3.3
Správa finančních prostředků v likvidaci
Likvidátor jedná za statutáry, zpeněžuje majetek subjektu, provádí ( i za případné kontroly statutárů) platby a podobně. Jedním z prvních kroků likvidátora by mělo být převedení dispozičních práv k účtu. Doporučuji také zrušení všech platebních karet a ponechání maximálně jedné, o které bude mít likvidátor 100% přehled. V současné době informačních technologií je výhodné, komunikovat s bankou a svým bankovním účtem prostřednictvím internetu. Tato služba urychlí platby, přináší přímou kontrolu nad účtem a kdykoliv je možno pořídit aktuální výpis stavu účtu. Není to nikterak nákladná záležitost a mnohé banky tuto službu nabízejí zcela standardně. Problémem může být čerpaný kontokorent na účtu – banka jej chce obvykle před převodem dispozičních práv doplatit. Stejně tak před zrušením účtu. Další nepříjemnost, která může likvidátora překvapit u subjektu, která balancuje na hranici insolvenčního návrhu, je provedená exekuce na účtu. Na rozdíl od likvidace z moci soudní, není firma, družstvo či občanské sdružení nikterak chráněno. V tomto případě musí likvidátor velmi přemýšlet, jak tuto záležitost vyřešit a to i v případě, hodlá-li podat insolvenční návrh. Soud po něm bude téměř se 100% pravděpodobností vyžadovat složení zálohy na konkurs ve výši 50 000.- Kč. Tuto částku musí mít
81
k dispozici a je ostatně také potřeba platit výdaje likvidace a hlavně, na co likvidátoři zapomínají, odměnu likvidátora. Nabízí se různá řešení, ale ta ponechávám na likvidátorovi. Jen musí zamezit, aby příjmy chodily na účet a to zákonnou cestou. Přitom na vystavených fakturách, které jsou předmětem vymáhání, je uvedeno právě to číslo účtu, na kterém je exekuce. Tento problém se může vyhrotit v případě, kdy platby za zboží přicházejí opožděně. Nemusí to být pouze liknavostí zákazníků nebo obecně dlužníků. Jedná se například o platby z platebních karet v případě likvidovaného obchodu, kde je platební terminál. Nebo platby za stravenky u pohostinského zařízení. Ty přicházejí na účet z některých bank či organizací s velkým zpožděním. Jakmile banka připíše na účet jakoukoliv částku, nelze s účtem disponovat a peníze končí u oprávněného subjektu. 9.3.4
Jiné příjmy do likvidace
Společnost, družstvo či občanské sdružení v likvidaci tlumí svoji činnost, dokončuje jen to, co bylo rozdělané, propouští pracovníky a prodává majetek.
Mimo prodej
majetku může být na straně příjmů v likvidaci dobíhající pronájmy prostor nebo jiného majetku. Na tomto místě je nutné konstatovat, že v průběhu likvidace musí skončit i propagace firmy formou reklamy. Likvidátor musí prostudovat smlouvy a rozhodnout, jakým způsobem bude postupovat, aby nevznikly další zbytečné výdaje. Někde může být v prostorách likvidovaného subjektu sportovní oddíl, který propaguje likvidovanou společnost za zápočet nájmu. Tento vztah musí likvidátor také ukončit. Problémem mohou být dlouhodobé nájemní vztahy, například za antény s operátory mobilních telefonů. Vše musí být v průběhu likvidace ukončeno či převedeno na jiný subjekt. Dalším příjmem, který v likvidaci může podstatně přispět, jsou hodnoty registrované ochranné známky (Úřad průmyslového vlastnictví)4, Know How obecně, což jsou technologické a informační předpoklady a praxí získané znalosti a dovednosti pro určitou činnost – například výrobu určitého, někdy dosti složitého, zboží. Je to souhrn všech znalostí, všech dosažených poznatků a získaných zkušeností při procesu výroby. Někdy se jedná o zkušenosti generací. Jde zde také o různé licenční smlouvy a
4
Dostupné z www.upv.cz
82
podobně. Pokud je případem likvidace podnik, vlastnící Know How, pak je výhodné prodat jej jako celý podnik. Po částech to jde velmi těžce a většinou se ztrátou. Likvidátor nesmí zapomenout na internetové domény 5 likvidovaného subjektu. Některé domény jsou velmi lukrativní a ani firma sama si neuvědomuje, jakou mají hodnotu – zvláště s doménou nejvyšší úrovně .CZ a čile se s nimi za dosti vysoké částky obchoduje6. Je také nutno podívat se, zda doména není za datem expirace, což může vést k jejímu následnému zrušení (po jednom měsíci od tohoto data) a přenechání jinému zájemci za poplatek cca 300 Kč na rok. Vše lze najít na www.nic.cz (server sdružení
provozujícího registr doménových jmen .CZ a 0.2.4.e164.arpa (ENUM),
zabezpečující provoz domény nejvyšší úrovně CZ). Zapomíná se také na vlastnictví cenných papírů. I tuto oblast musí likvidátor prolustrovat.
9.4 Likvidátor a zaměstnanci Likvidace je proces, který vede k výmazu společnosti a logicky, zaměstnanec nemůže být pracovníkem neexistující společnosti. Před likvidátorem tedy mnohdy stojí nelehký úkol – rozloučit se zákonnou cestou s lidmi, kteří mohli pro firmu pracovat i několik desítek let. Je třeba znát Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Z praxe je třeba konstatovat, že likvidátoři i insolvenční správci dělají v této oblasti mnoho chyb a tak je mnohdy lépe poradit se s právníkem či odborníkem na tuto oblast. Pracovníci také nesmírně zatěžují ekonomiku likvidace – zákonná výpovědní lhůta 2 měsíce a k tomu 3 měsíční plat jako odstupné jsou velmi podstatnými položkami likvidace. Je tedy třeba postupovat promyšleně a pokoušet se sjednat ukončení pracovního poměru dohodou s tím, že je pracovníkům likvidované firmy zajištěno umístění v podobné nebo stejné profesi v jiné firmě, takže o práci nepřijdou a plynule pokračují ve svém zaměstnání, byť v jiném subjektu. V rámci jedné likvidace strojírenského podniku se mi podařilo umístit všechny zaměstnance do firmy, která si pronajala v průběhu likvidace výrobní zařízení s tím, že si zařízení odkoupí. Nicméně jsem v pozici likvidátora musel podat
5 6
Dostupné z www.nic.cz viz www.burzadomen.cz
83
tehdy návrh na konkurs a firma nájemce posléze tuto cestu v roli úpadce také následovala. Výpověď musí dostat i pracovnice na mateřské dovolené a v souladu se zákoníkem práce a souvisejícími předpisy musí likvidátor ukončit pracovní poměr i s dlouhodobě nemocnými. V praxi jsou i ty případy, že statutár na to, že někoho i vlastním přičiněním vyslal na mateřskou dovolenou, pro jiné příležitosti zapomněl, vše se pak k překvapení všech zúčastněných vynoří až při kontrole mzdové a pracovně-právní agendy. Jsou to většinou velmi obtížná jednání, ne všichni zrušení jejich místa z organizačních důvodů pochopí a svoji nevoli si pak vylévají na likvidátorovi. Statutár, který o likvidaci rozhodl nebo ji sám navrhl, většinu není k dispozici. Buďto změnil telefon, nebo telefon zásadně nebere nebo s ním není možno v určitých hodinách jednat. I když k dispozici je, odkáže zaměstnance na likvidátora. Likvidátor musí mít v některých případech na svoji funkci opravdu tvrdou povahu. Pamatuji se i na příklad zaměstnanců jisté likvidované firmy, kteří
tvrdě vyžadovali nemalé výplaty a odstupné, ale kromě
majitele společnosti je nikdy nikdo pracovat ve firmě neviděl. Práce s lidmi je vždy obtížná. Pro zaměstnance se stává likvidátor terčem jejich nespokojenosti a mnohdy nechápou, že likvidátor není ten, který společnost do neuspokojivého stavu dovedl. Velmi často odpovědní pracovníci firmy odkazují své zaměstnance na likvidátora, i když sami vědí, jak na tom jejich společnost ekonomicky je.
84
10 Přihlášky do likvidace
10.1 Zasílání přihlášek Známí věřitelé jsou likvidátorem osloveni dopisem s oznámením zrušení subjektu s likvidací a s výzvou k podání přihlášky do likvidace s uvedením lhůty, která nesmí být kratší, než tři měsíce. Ale tři měsíce, logicky, může mít. Důležité je uvést doručovací adresu. Pro likvidátora je potřebné mít zpětnou vazbu, oznámení je třeba poslat doporučeně nebo do vlastních rukou věřitele. Zákon říká, že věřitel má být „známý“. Zdrojem pro seznam známých věřitelů je jednak soupis, připravený a potvrzený statutáry, jednak účetnictví a pak i informace z různých zdrojů, které hovoří o dalším věřiteli. Věřitelé zasílají přihlášky k rukám likvidátora. A musí je zaslat včas. Někdy je zasílání velkým problémem. Některé instituce nerespektují adresu likvidátora a písemnosti zasílají stále na sídlo společnosti, družstva či občanského sdružení. Na uvedené adrese však již nikdo není, likvidátor ukončil nájmy a rozloučil se zaměstnanci. Nicméně pošta stále chodí na již neexistující sídlo firmy a změna sídla firmy je většinou neuskutečnitelná. Snahou likvidátora musí být přesvědčit všechny dotčené likvidací, že existuje pouze jediná doručovací adresa a tou je adresa udaná likvidátorem. Domníval jsem se, že tento stav poněkud vyřeší datové schránky, ale není tomu tak.
10.2 Právní důvody přihlášky Přihláška pohledávky je jednostranným právním úkonem věřitele. Každá přihláška pohledávky doručená likvidátorovi musí splňovat všechny předepsané náležitosti, musí v ní být zejména uveden důvod vzniku přihlašované pohledávky. Pokud tomu tak není, likvidátor vyzve věřitele, aby přihlášku doplnil do určité lhůty - zpravidla 15 dní. Likvidátor musí věřitele poučit o způsobu odstranění vad. Každá pohledávka věřitele musí mít právní důvod. Za právní důvod mnozí věřitelé pokládají například jednotlivé faktury, u kterých je uvedeno jejich číslo, splatnost, částka například v EUR a částka v korunách dle kurzu platného ke dni splatnosti dle ČNB
85
Je však třeba konstatovat, že faktura je pouze daňovým dokladem, který může být vystaven na základě vzniklého závazku, ovšem sám důvodem vzniku závazku není. Musí být uveden a doložen důvod vzniku přihlašované pohledávky. Takovým důvodem je uzavřená kupní smlouva s doložením jejího naplnění a podobně. Věřitel také vypočítá příslušenství své pohledávky – úroky z prodlení, penále, sankce tak, jak jsou například v kupní smlouvě nebo doložených sjednaných podmínkách. Tedy závěrem k této stati je třeba konstatovat, že likvidátor musí každou přihlášku pečlivě prozkoumat, zda je uvedena správná výše pohledávky a zda jsou správně vypočítány smluvní nebo zákonné úroky z prodlení, zda je uveden právní důvodu jejího vzniku a splatnosti pohledávky. Firma v likvidaci je stále živou, byť i nemocnou, firmou a tak sankce nabíhají i v průběhu likvidace. Mnohdy věřitelé namítají, že je jejich pohledávka evidována v účetnictví likvidované společnosti a že ji tedy není třeba zvlášť dokládat. Opak je však pravdou. Likvidátor přejímá účetnictví od statutárů a to mnohdy v neúplném či jinak závadném stavu. Mnohdy likvidátor nemá za partnera člověka odpovědného v likvidovaném subjektu za vlastní zpracování účetnictví a tak se v něm stěží vyzná. Dosti firem před vstupem do likvidace pozbývá likviditu a tak mnohdy nejsou včas nebo vůbec placeny zejména externí účetní práce. V účetnictví je pak chaos. Likvidátor samozřejmě účetnictví ovlivnit nemohl a ani tak již nemůže učinit a tak zcela po právu vyžaduje doložení přihlášky kopiemi listin, které jednoznačně prokazují právní důvod vzniku přihlašované pohledávky. Jedná se zejména o smlouvy včetně všech jejich později sjednaných dodatků, daňové doklady, faktury, dodací listy, protokoly o předání a převzetí díla apod. Faktura či daňový doklad ve formě například prodejního paragonu nejsou právním důvodem vzniku pohledávky, jsou pouze podpůrným prostředkem k doložení pohledávky přihlašované věřitelem.
10.3 Promlčecí doba přihlášek Pohledávky z obchodních vztahů mohou být promlčeny. § 387 obchodního zákoníku stanoví : (1) Právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.
86
(2) Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. (3) Práva z finančního zajištění a finančního charakteru zajištěných příslušným ujednáním o finančním zajištění. Ustanovení § 397 je následující: Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Pokud se týká promlčení pohledávek vzniklých z obchodních vztahů, jakož i účinků promlčení, počátku a trvání promlčecí doby, včetně stavení a přetržení promlčecí doby, vše se řídí ust. § 387 a násl. OBZ. Nestanoví - li obchodní zákoník pro jednotlivá práva jinak, je promlčecí doba v obchodních vztazích 4 roky. Je třeba si uvědomit, že tato doba běží i v průběhu likvidace. Nepřerušuje ji ani zápis věřitelské pohledávky do seznamu, který vede likvidátor. Avšak podle ustanovení § 401 obchodního zákoníku : Strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby. Podle ust. § 401 tedy může likvidátor, který jedná za subjekt, písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně - celková promlčecí doba však nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Likvidace není časově omezena a tak by při velké liknavosti likvidátora nebo při určitých problémech, kdy například soudní pře o majetek prodlouží délku likvidace, by byly téměř všechny přihlášky postupně promlčeny. V průběhu likvidace nedochází k přerušení žádných soudních jednání. Změna je pouze v tom, že subjekt nyní zastupuje u soudu likvidátor. Mnohdy neví, o co jde a musí celý spis nastudovat.
87
11 Likvidace versus orgány stání správy Probíhající likvidace neopravňuje subjekt k úlevám vůči orgánům státní správy. Likvidovaná společnost dál provádí účetnictví – jen účetnictví nové pod hlavičkou společnosti „v likvidaci“, dál platí daně, k nimž se na finančním úřadě registrovala – tedy DPH, silniční daň, daň z nemovitostí a také daň z převodu nemovitostí, pokud je prodáván nemovitý majetek. Chová se tedy tak, jak každá jiná běžná společnost a tak je k ní také ze strany všech dotčených orgánů i obchodních partnerů přistupováno. Tak jak je postupně činnost společnosti utlumována, žádá likvidátor správce daně o ukončení registrace. Nejprve se to zřejmě týká silniční daně a postupně daní ostatních. Likvidaci mohou někdy výrazně prodloužit nesrovnalosti zjištěné příslušným finančním úřadem po předání účetní závěrky ke dni rozdělení likvidačního zůstatku. Stejný postup je i vůči příslušnému živnostenskému úřadu. Tam je potřeba zrušit jednotlivé živnosti, které měla obchodní společnost či jiný právnický subjekt zapsány. Důležitá je komunikace se Státní správou sociálního zabezpečení. Zejména u společností, které jsou likvidovány z rozhodnutí soudu, je to jediný státní orgán, který vede evidenci o bývalých zaměstnancích společnosti. Pokud likvidovaný subjekt neukončil soudní spor, ve kterém byl účasten, nelze jej vymazat z obchodního rejstříku a proto návrh na výmaz, podaný likvidátorem, je zbytečným úkonem.
88
12 Uspokojování věřitelů Na prvním místě v uspokojování jsou mzdové nároky zaměstnanců. Podle ust. § 74 odst. 3 obchodního zákoníku uspokojí v průběhu likvidace likvidátor přednostně mzdové nároky zaměstnanců společnosti, není-li povinen podat insolvenční návrh. Mzdovými nároky zaměstnanců jsou jejich splatné pohledávky za mzdu z pracovního poměru vůči společnosti jako jejich zaměstnavateli. Tak zní ustanovení § 74, odst. 3) : V průběhu likvidace uspokojí likvidátor přednostně mzdové nároky zaměstnanců společnosti, není-li povinen podat insolvenční návrh
Je nutno doplnit, že nárok na přednostní pořadí nemají pohledávky na vyplacení odměn za práce konané na základě dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce. Pokud by likvidátorovi vznikla povinnost podat insolvenční návrh pro předlužení společnosti, je logické, že likvidátor nesmí přednostně mzdové pohledávky zaměstnanců uspokojovat. Kromě tohoto ustanovení již obchodní zákoník neuvádí žádná další omezení, jak pohledávky věřitelů uspokojovat. Má se za to, že získané finanční prostředky, zejména z prodeje majetku, poskytnou dostatek finančních zdrojů pro uspokojení všech pohledávek věřitelů a to včetně veškerého příslušenství. Dříve bylo stanoveno, že se pohledávky proplácejí dle doby splatnosti. Nyní je však na likvidátorovi, jak si práci zorganizuje a kdy bude pohledávky vyplácet – jestli průběžně, tak jak přijdou a jak zjistí jejich právní důvod a přezkoumá jejich správnost nebo v určitém termínu s ostatními. Likvidátor je také podle stejného paragrafu povinen zaslat soupis jmění každému společníku a věřiteli společnosti, kteří o to požádají.
Někteří likvidátoři na tuto
povinnost dosti často zapomínají. Věřitel si potom na neplnění zákonných povinností může stěžovat na adrese toho, kdo likvidátora do funkce ustanovil. Aby se věřitelé stále nedotazovali a tím nekomplikovali likvidátorovi činnost další korespondencí, vyplácí obyčejně likvidátor věřitele průběžně. Ale naprosto důležité je, že musí mít 100 % jistotu, že všechny věřitele uspokojí a předtím proplatí veškeré nutné výdaje likvidace včetně své odměny. Pokud má i slabé náznaky toho, že bude zřejmě nucen podat insolvenční návrh, může se celá likvidace obrátit velmi nepříznivě proti likvidátorovi a
89
věřitelé mohou pokazovat na upřednostňování jiných věřitelů. Pokud si pravidelně žádají o přehled majetku, mají o likvidované firmě dost informací. Likvidátor tedy musí stále sledovat likviditu svěřeného subjektu. Stále musí propočítávat, zda disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků. Musí porovnávat ekonomické propočty před započetím likvidace se skutečným stavem a výhledem na příští období. Někdy vychází z účetnictví značný majetek, v reálu je však neprodejný. Mnohdy se vynoří náklady, se kterými statutáři a ani likvidátor nepočítali. Je třeba nějakému pracovníku vyplatit odstupné, zdravotní pojišťovna nebo příslušná správa sociálního zabezpečení vyčíslila sankce za několik roků zpět nebo to stejné učinil za liknavost v placení daní finanční úřad. Jsou to obvykle vysoké částky, mnohdy převyšující daňovou povinnost splatnou v tu chvíli. Pokud tedy začne likvidátor jakékoliv nároky, i zaměstnanců, proplácet, musí mít jistotu, že subjekt nesměřuje k insolvenčnímu řízení.
90
13 Návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. Bez zbytečného odkladu, jak praví obchodní zákoník, po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace sestaví likvidátor zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezi společníky, a předloží ji společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení. Neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Návrh na výmaz je z hlediska likvidátora finální úkon, ale souvisí s ním několik příloh, které přijetí návrhu podmiňují. Z postupu likvidace vyplývá, že návrh na rozdělení likvidačního zůstatku je poslední úkol likvidátora (kromě zpracování mimořádné účetní závěrky) v průběhu likvidace. V tomto bodě ale musí mít likvidátor jasno, že: a) našel vše, co subjektu ve formě majetku patřilo, vypořádal se případně se všemi akciemi u akciové společnosti a tedy neexistuje nikde žádný další majetek, který nebyl zaevidován a zpeněžen. b) ukončil všechny smluvní vztahy se zaměstnanci, ve věci leasingů, úvěrů, kontokorentů a nájemních a podnájemních vztahů a podobně. c) pokryl veškeré nutné výdaje likvidace a nečeká další, vyrovnal se všemi dosavadními daněmi, vyplatil věřitelské přihlášky včetně veškerého příslušenství. K návrhu na výmaz je nutno doložit zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000.- Kč (ve formě kolkových známek). I tento výdaj musí být zaevidován do účetnictví, a tak je třeba se zakoupením kokových známek potřeba počítat ještě před ukončením likvidace. d) subjekt není účasten žádného soudního sporu e) neexistuje žádná další příčina, ze které by mohly vzejít nějaké finanční požadavky vůči likvidované společnosti (kromě možných dorovnání či sankcí z finančního úřadu na základě poslední mimořádné účetní závěrky ke dni návrhu) Obchodní zákoník v ustanovení § 75 uvádí, že každý společník, který s návrhem rozdělení likvidačního zůstatku nesouhlasí, se může domáhat, aby soud přezkoumal
91
výši podílu na likvidačním zůstatku, který má podle návrhu rozdělení likvidačního zůstatku obdržet. Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy byl návrh na rozdělení likvidačního zůstatku projednán, zaniká. Je zde tedy tříměsíční lhůta. Soudní rozhodnutí, kterým soud přezkoumal výši podílu společníka na likvidačním zůstatku, je pro společnost co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním společníkům. Je jasné a logické, že společníkům nelze poskytnout plnění z důvodů jejich práva na podíl na likvidačním zůstatku, a to ani ve formě zálohy, dříve, než jsou uspokojeny nároky všech známých věřitelů společnosti, kteří včas přihlásili své pohledávky. Před uplynutím lhůty tříměsíční lhůty nemůže být poskytnuto žádné plnění z důvodu rozdělování podílu na likvidačním zůstatku. To ustanovuje odst. (3) tohoto paragrafu. Je tedy na likvidátorovi, jak si zákon vyloží a kdy likvidační zůstatek předá společníkům, akcionářům či jiným oprávněným majitelům. Ještě jednou je třeba zopakovat, že i odměna likvidátora je již před návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku plně vyplacena a že je třeba počítat s tím, že práce likvidátora dnem návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nekončí. Je před ním ještě celá procedura spojená s návrhem na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Při této příležitosti je nutno konstatovat, že někteří likvidátoři nechávají práci s archiváliemi a obecně dokumenty subjektu až na polední chvíli a dokonce někdy tuto činnost spojují s přípravou návrhu na výmaz. Pak jsou při větším množství dokumentů překvapeni cenou, kterou si vyúčtuje komerční spisovna za vytřídění a úschovu písemností a za projednání potvrzení územně příslušného zemského archivu.
92
14 Návrh na výmaz subjektu z obchodního rejstříku
14.1 Návrh na výmaz po ukončení likvidace Formulář pro výmaz společnosti z obchodního rejstříku likvidátor najde na www.justice.cz. 7 . Formuláře zde jsou také ve formátu ZFO pomocí softwarového prostředku 602XML Filler od firmy Software602 a.s. Software umožňuje off-line vyplňování formuláře.Formulář je možné uložit do paměti počítače i v průběhu vyplňování a znovu otevřít pro dokončení vyplňování a odeslání dat. Formulář lze uložit do formátu PDF a případně elektronicky podepsat. Pro využití formuláře ve formátu ZFO je nutno instalovat program 602XML Filler, který je možné získat zdarma. 8 Na stejné adrese je možno získat návod na vyplňování formuláře. Vyplnění však není nikterak složité. Důležitou součástí návrhu na výmaz obchodní společnosti či družstva jsou předepsané přílohy. Mezi ně patří:9 a) rozhodnutí společníků veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti o zrušení společnosti s likvidací, b) zrušení rozhodnutí společníků veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti o zrušení společnosti s likvidací a o dalším trvání společnosti, c) notářský zápis osvědčující rozhodnutí valné hromady o zrušení společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti s likvidací, d) notářský zápis osvědčující rozhodnutí valné hromady o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti s likvidací,
7
Dostupné z http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=47038 Dostupné z http://www.602.cz/602xml/download_602xml_filler 9 Dostupné z www.justice.cz – přílohy ke společnému formuláři pro výmaz z rejstříku 8
93
e) zápis o rozhodnutí statutárního orgánu, společníků nebo valné hromady o jmenování nebo odvolání likvidátora, Výše uvedené přílohy jsou ty, které provázejí celou činnost likvidátora. Dokládají, že subjekt je zrušen s likvidací a že právě on, likvidátor, byl do role likvidátora ustanoven. f) listiny osvědčující zánik členství společníka ve veřejné obchodní společnosti, má-li tento zánik členství za následek zrušení veřejné obchodní společnosti podle § 88 obchodního zákoníku, g) listiny osvědčující zánik členství komplementáře v komanditní společnosti, má-li tento zánik členství za následek zrušení komanditní společnosti podle § 93 odst. 4 ve spojení s § 88 obchodního zákoníku, Dvě výše citované přílohy se uplatní tehdy, pokud je uplatněn § 88 obchodního zákoníku. Tedy zanikne-li členství společníka, které je rozhodující pro další činnost společnosti. Není to však častá příčina likvidace. h) při zápisu zrušení obchodní společnosti nebo družstva podle zvláštního zákona: kopie rozhodnutí, v jehož důsledku došlo ke zrušení obchodní společnosti nebo družstva s likvidací; rozhodnutí musí obsahovat doložku právní moci a vykonatelnosti, nestanoví-li zvláštní zákon, že rozhodnutí je vykonatelné bez ohledu na právní moc, I tato příloha patří mezi ty, které je nutno doložit, došlo-li ke zrušení společnosti dle zvláštního zákona. Z příloh podle bodu a) až k bodu h) postačí jedna, ta která se dané společnosti týká. Je to také pro likvidátora stěžejní doklad. i) souhlas správce daně s výmazem právnické osoby z obchodního rejstříku (rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku, rejstříku společenství vlastníků jednotek) podle § 35 odst. 2 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, Souhlas správce daně je mnohdy rozhodující záležitostí. Zejména časovou. Jeho získání vyžaduje naplnění všech daňových povinností, sestavení všech řádných i
94
mimořádných účetních závěrek a nesčetné korespondence s finančními úřady. Finanční úřad je správcem daně, o tom není pochyb. Likvidátoři však často zapomínají na Celní ředitelství. Je to také správce daně a jeho souhlas je také potřebný. Tam je však situace poněkud jednodušší, poněvadž celní úřad nevyžaduje nějaké zvláštní výkaznictví. Sleduje, zda nemá vůči subjektu pohledávku a souhlas bez problému vydá. j) doklad o zveřejnění rozhodnutí o zrušení společnosti podle § 73 obchodního zákoníku. Jedná se v zásadě o zveřejnění v Obchodním věstníku. Obchodní věstník zašle z obou zveřejnění výstřižky a ty je nutno spolu s dopisem o datu zveřejnění uschovat. Jsou povinnou přílohou. k) potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu podle § 75a odst. 2 obchodního zákoníku Pokud byl subjekt větší s větším množstvím různých dokladů, zejména mzdových, je pro likvidátora výhodné sjednat služby některé z komerčních spisoven. Ta na zakázku všechny písemnosti vytřídí dle povinností vyplývajících ze zákona č.499/2004 Sb. ze dne 30.06.2004 - Zákon o archivnictví a spisové službě. Likvidátor dokládá potvrzení státního oblastního archivu o zabezpečení písemností zanikající společnosti nebo firmy. Archivace si však zasluhuje delší pojednání. l) doklad o tom, že všechny akcie společnosti byly zničeny, prohlášeny za neplatné nebo zrušeny Tato příloha se týká akciové společnosti. Akciová společnost nemůže být vymazána z obchodního rejstříku, pokud někde existují její akcie. m) jedná-li se o společenství vlastníků jednotek: výpis z katastru nemovitostí dokládající zánik vlastnictví jednotek nebo zánik domu, Společenství vlastníků je dosti časté. Tomuto společenství většinou předcházelo zrušení bytového družstva s likvidací – majetek družstva přešel zákonnou cestou na jednotlivé vlastníky bytů, stejně tak jako spolčené prostory. Bytové družstvo pozbylo majetek a bylo nebo je předmětem likvidace – jedná se
95
ve většině případů
v likvidačním zůstatku jen o naložení s vkladem družstevníka. Pokud zanikne vlastnictví jednotek nebo domu, je to důvod k likvidaci a společenství to dokládá výpisem z katastru nemovitostí. n) jedná-li se o obecně prospěšnou společnost: zápisem o rozhodnutí zakladatele o zrušení rozhodnutí správní rady o zrušení obecně prospěšné společnosti, o) jedná-li se obecně prospěšnou společnost, nadaci nebo nadační fond: rozhodnutí správní rady o zrušení obecně prospěšné společnosti, nadace nebo nadačního fondu, p) jedná-li se obecně prospěšnou společnost, nadaci nebo nadační fond: rozhodnutí správní rady o zrušení původního rozhodnutí o zrušení obecně prospěšné společnosti, nadace nebo nadačního fondu. Výše uvedené přílohy se týkají obecně prospěšných společností, nadací či fondů. Nejsou častým případem likvidace. To stejné platí i u následující přílohy. Pokud likvidátor podává návrh na výmaz společnosti, tak musí k tomuto návrhu všechny předepsané přílohy doložit. Pokud tak neučiní, soud ho k doložení chybějících dokladů vyzve a pokud likvidátor ve stanovené době nereaguje, může dojít k zastavení řízení. q) Jedná-li se o příspěvkovou organizaci, rozhodnutí zřizovatele o zrušení organizace. Návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku je posledním krokem likvidátora. Výmazem končí i jeho funkce. Je proto nanejvýš nutné dbát na správné vyplnění a doložení všech příloh. Je také povinností likvidátora doplnit návrh na výmaz společnosti notářsky ověřeným podpisem. Chybu dělají likvidátoři již v části II. návrhu na výmaz. Svádí k tomu nadpis „Navrhovatel“ V kolonce navrhovatele nesmí být uveden likvidátor – ten je uveden až
96
na konci formuláře jako osoba, která za společnost v likvidaci jedná. Podpis musí být ověřen. V části II. návrhu na výmaz je tedy nutno uvést společnost, družstvo, občanské sdružení a nezapomenout na dovětek – v likvidaci. Pokud likvidátor udělá chybu, je návrh na výmaz prohlášen za zmatečný a likvidátor je vyzván k jeho opravě. Tento úkon opět oddálí cíl likvidátora – výmaz subjektu z obchodního rejstříku.
14.2 Archivace písemností – potvrzení územně příslušného státního archivu Žádost o vystavení potvrzení o projednání zabezpečení archivu a dokumentů je likvidátorem předkládána v souvislosti s podáním návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. V příloze zákona č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě je v příloze 1 uveden přehled dokumentů, vzniklých z činnosti podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku, které jsou podnikatelé za podmínek zákona o archivnictví povinni uchovávat a umožnit z nich výběr archiválií.10 Jedná se o : Statut a) zakladatelské dokumenty, b) statuty, stanovy, jednací řády, organizační řády a schémata, c) dokumenty o přeměnách právnických osob, d) dokumentace likvidace a zániku podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku. Řízení a) protokoly a zápisy z jednání statutárního orgánu a dozorčího orgánu, zprávy dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami, b) řídící akty vedení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, zápisy z porad vedení, c) zprávy o podnikatelské činnosti podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku a stavu majetku, d) zprávy o auditu, nejsou-li zahrnuty do výroční zprávy,
10
Dostupné z www.mza.cz ze dne 8.9.2010
97
e) výroční zprávy. Majetek a) mimořádné inventarizace majetku při vzniku, dělení nebo likvidaci podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, b) smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem a listiny osvědčující přechod vlastnického práva k nemovitostem, c) dokumentace zápisu a certifikace ochranných známek, d) užitné vzory. 4. Finanční dokumenty a) účetní závěrky, b) roční statistické výkazy. Propagační činnost Ukázky vlastních propagačních materiálů a dokumentace, zejména letáky, publikace, prospekty, katalogy, reklamy, vzorkovnice, filmy, fotografie. Výroba, předmět podnikání a) podnikatelské záměry, vývojové studie, plány výroby, b) výrobní programy roční a delší, rozbory s komentáři, c) dokumentace výrobků, výkresy sestavení či sestav, d) vlastní normy, e) ocenění výrobků Likvidátor musí na příslušný zemský archiv adresovat „Žádost o projednání zabezpečení archivu a dokumentů zanikajícího původce“. Je to na základě ustanovení § 75a odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění. Likvidátor požádá o vystavení potvrzení o projednání zabezpečení archivu a dokumentů zanikajícího původce. Uvede společnost včetně adresy společnosti, identifikačního čísla a připojí datum vstupu společnosti do likvidace. Doloží to usnesením příslušného krajského soudu nebo Městského soudu v Praze, na jehož základě společnost vstoupila do likvidace. Veškeré podrobnosti najde na webových stránkách archivů – v Brně například na www.mza.cz - Moravský zemský archiv v Brně. Moravský zemský archiv
98
v Brně
je správním úřadem přímo řízeným Ministerstvem vnitra a je oprávněn
vystupovat v právních vztazích jménem státu. Správní obvod archivu je vymezen územím krajů Jihomoravského, Vysočina a Zlínského s územím těchto krajů k 1. 1. 2000.11 Dokumenty společnosti, družstva či občanského sdružení musí být rozděleny podle skartačního znaku „S“ nebo „A“. Skartační znak A (archiv) označuje dokument, který má trvalou hodnotu a který bude ve skartačním řízení vybrán jako archiválie k trvalému uložení do archivu. Skartační znak S (stoupa) označuje dokument bez trvalé hodnoty, jenž bude ve skartačním řízení navržen ke zničení. Ke skartačnímu znaku „S“ přísluší doba skartace, pokud je skartační lhůta naplněna, je provedeno skartování dokumentů. O skartaci musí být vystaven protokol s identifikací písemností, které byly skartovány a s uvedením data skartace. Pokud dokumenty skartačního znaku „S“ nemají uplynulou skartační lhůtu, uvádí se místo uložení u právnické osoby či fyzické osoby s uvedením přesné adresy a u právnické osoby IČ. Platí to i pro komerční spisovnu. Dokumenty skartačního znaku „A“ jsou vybrány v rámci skartačního řízení na základě protokolu o skartačním řízení v příslušném archivu. Likvidátor musí samostatně uvést, kde jsou uloženy mzdové listy zaměstnanců, popřípadě co se s nimi stalo. V případě, že společnost neměla zaměstnance, uvede tuto skutečnost. V praxi se osvědčil postup, kdy likvidátor nejprve sepíše „Návrh na vyřazení dokumentů“ a předtím se podívá na zejména § 11 zákona č. 499/2004, o archivnictví a spisové službě. Ve spolupráci se statutáry a účetní likvidované firmy setřídí písemnosti, které už samozřejmě nejsou nadále potřebné pro další činnost organizace. Likvidátor vytvoří seznam dokumentů skartačního znaku „A“ podle zákona č. 499/2004 Sb. a seznam dokumentů skartačního znaku „S“. Pokud statuáři likvidují v pořadí již sedmou
11
Dostupné z www.mza.cz ze dne 8. září 2010
99
společnost, tak by byli zavaleni papíry, je tedy vhodné využít služeb komerční spisovny, která skartační dobu podle znaku „S“ bude hlídat. Pokud se jednalo o malou společnost, uvede se, například, že dokumenty skartační skupiny „S“ budou uloženy u bývalého jednatele společnosti Františka Vopršálka, Okrajová ulice 56, Dambořice u Brna a příslušné PSČ. Dokumenty podle skartačního znaku „A“ budou uloženy v archivu. Uveďme konkrétní příklad dokumentů z běžné likvidace dle skartačního znaku „A“. Jsou to například živnostenské listy, výpisy z obchodního rejstříku včetně podkladů, žaloby, jmenování likvidátora, zpráva o průběhu likvidace včetně návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, přiznání k dani z příjmu právnických osob atd. Jedná se tedy o výběr z toho, co uvádí příloha č. 1 zákona 499/2004 Sb. A příklad dokumentů dle skartačního znaku „S“ ? Jsou to v prvé řadě mzdové listy se skartačním znakem S 45, smlouvy o nájmu (S 10), přihlášení k registraci na finanční úřad, osvědčení o registraci, zrušení registrace ( S 10) vyúčtování daně z příjmů FO ze závislé a funkčních požitků činnosti (S 10), přiznání k DPH (S 10), přiznání k silniční dani (S 10), hlavní kniha (S 10), vydané faktury (S 10), korespondence s orgány státní správy, finančními úřady a zdravotními pojišťovnami (S 5), běžná korespondence S (3) atd. Pokud bude chtít nějaká osoba vyhledat zaniklou organizaci, obrátí se na příslušný zemský archiv prostřednictvím „Žádosti o zjištění uložení dokumentů zaniklé organizace“.
14.3 Návrh na výmaz po zrušení konkursu. Z obchodního zákoníku jasně vyplývá, že po zrušení konkursu se již souhlas správce daně s ukončením činnosti daňového subjektu nevyžaduje. Předpokládá se tedy, že obchodní společnost, družstvo či občanské sdružení nedisponuje žádnými finančními prostředky a proto ani dodatečné finanční požadavky správců daně nelze nikterak řešit. Návrh na výmaz podává likvidátor. Do jeho péče se po zrušení konkursu subjekt zase vrátí. Je zajímavé, že právě finanční úřad se na likvidátora někdy obrátí, aby zrušil registrace k daním a předtím vyhotovil, byť nulová, přiznání k daním – zejména k dani
100
z přidané hodnoty. Tento požadavek jen přidělává práci – jak finančnímu úřadu, tak i likvidátorovi. Finanční úřad totiž stále vidí subjekt zapsaný v obchodním rejstříku a pokud subjekt existuje, měl by dle něj vykazovat, pokud registrace nebyla zrušena dříve. Tak jako po ukončení likvidace, i v tomto případě si likvidátor stáhne z www.justice.cz formulář nebo ho přímo elektronicky vyplní. Neudělá s ním však dále nic, pokud nemá k dispozici povinnou přílohu a tou je podle bodu k/ seznamu 12 potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu podle § 75a odst. 2 obchodního zákoníku. Likvidátor musí toto potvrzení zajistit ve spolupráci se statutárem už totálně zlikvidovaného subjektu bez jakékoliv finanční možnosti. Není to veselá práce. Pokud si tuto práci likvidátor neošetřil již dříve ve své odměně, dělá tuto práci obvykle zcela zdarma. Kromě zmíněné přílohy, která je nutná k návrhu na výmaz, likvidátor doloží kopii usnesení o zrušení konkursu (přeci jenom se jedná o jiný útvar v organizační struktuře krajského soudu, i když je ve stejné budově) a přiloží žádost o prominutí soudního poplatku ve výši 3 000.- Kč za případný výmaz. V období mezi zrušením konkursu a výmazem z obchodního rejstříku je jedinou zapsanou osobou určenou ke komunikaci s vnějším světem likvidátor a tak se na něj stále obrací finanční úřady, věřitelé, kteří nebyli v konkursu uspokojeni, zaměstnanci s žádostmi o různé výpisy ze mzdových listů a obecně ti, kteří si všimli, že subjekt stále existuje a mají vůči němu nějaké pohledávky. Pokud likvidátor provádí likvidaci firmy, kde není potřebná likvidita a hrozí podání insolvenčního návrhu, musí si ve smlouvě, případně jejím dodatkem, ošetřit práce, které bude v budoucnu vykonávat po zrušení konkursu z důvodu nepostačujícího majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení. V této době již žádné finance na odměny a náklady nebudou, ledaže by něco doplnil statutár ze svých osobních prostředků. Pokud likvidátor provádí úkony po zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo po zrušení konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, musí spěchat, poněvadž jeho jméno spolu s firmou stále figuruje
12
Dostupné z http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=47038
101
v obchodním rejstříku. Jeho práce, většinou zdarma, skončí až výmazem subjektu z obchodního rejstříku.
102
15 Likvidace versus insolvence Dále vyberu z insolvenčního zákona a podrobím komentáři ta ustanovení, která se týkají výkonu funkce likvidátora a jeho osoby jako takové a obecně likvidace obchodní společnosti. Lze obecně konstatovat, že celou oblast likvidace řeší Obchodní zákoník a pokud není možno provést likvidaci pro například předlužení firmy, je nutno podle insolvenčního zákona postupovat zejména ve spolupráci s ustanoveným insolvenčním správcem. Podle ustanovení §70 insolvenčního zákona likvidátor dlužníka vykonává v insolvenčním řízení svou působnost v rozsahu, v jakém nepřešla na insolvenčního správce; do jeho působnosti patří i součinnost s insolvenčním správcem uložená zákonem dlužníkovi. Podle stejného ustanovení vykonává likvidátor dlužníka činnost od podání insolvenčního návrhu, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, od rozhodnutí o úpadku. I v případě likvidace z rozhodnutí společnosti může nějakému věřiteli dojít trpělivost a může za podmínek stanovených v insolvenčním zákoně podat insolvenční návrh. Je logické, že likvidátor neprovádí své úkony, které nepřešly na insolvenčního správce, zdarma. V souvislosti se svou činností v insolvenčním řízení má likvidátor dlužníka právo na náhradu nutných výdajů a na přiměřenou odměnu, jejíž výši určí insolvenční soud na návrh insolvenčního správce. Je tedy na insolvenčním správci, aby zhodnotil práci likvidátora a navrhl mu přiměřenou odměnu. Na návrh reaguje soud usnesením o stanovení výše odměny likvidátorovi. Ustanovení § 78 insolvenčního zákona praví, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik. Tato povinnost přechází i na zákonného
103
zástupce dlužníka a jeho statutární orgán a tedy i likvidátora dlužníka. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka. Již bylo jednou zmíněno, že návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku také podává jménem subjektu likvidátor. Jen se nesmí splést na začátku formuláře pro návrh na výmaz, tam je nutno uvést likvidovaný subjekt s dovětkem „v likvidaci“. Důležité ustanovení najdeme v § 115 insolvenčního zákona. – Moratorium. Dlužník, který je podnikatelem, může podle něj do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu, a jdeli o insolvenční návrh věřitele, do 15 dnů od jeho doručení insolvenčním soudem, navrhnout insolvenčnímu soudu vyhlášení moratoria; toto právo nemá právnická osoba v likvidaci. Znamená to tedy, že pokud podá insolvenční návrh v době likvidace některý z věřitelů, může likvidátor pouze přihlížet. Právo na návrh moratoria nemá. Další ustanovení, vztahující se na likvidátora najdeme v § 144 – Zamítnutí insolvenčního návrhu. Cituji: Insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže : a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny. Pokud se tedy jedná o likvidaci nařízenou soudem a likvidaci provádí likvidátor vybraný ze seznamu insolvenčních správců, musí likvidaci dotáhnout až k návrhu na
104
výmaz subjektu z obchodního rejstříku či seznamu občanských sdružení, vedeného Ministerstvem vnitra České republiky. Ustanovení § 168 – pojednává o pohledávkách za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria. V odstavci b) tohoto ustanovení je zakotveno : b) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného soudem a správce podniku dlužníka za součinnost poskytnutou předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci O odměně likvidátora v průběhu insolvenčního řízení již bylo pojednáno. Zde jen zákon uvádí, že i odměna likvidátora je pohledávkou za majetkovou podstatou. Návrh na odměnu podává soudu předběžný nebo insolvenční správce. Přeskočme téměř stovku paragrafů a zastavme se až ustanovení § 245 – prohlášení konkurzu, kde ve druhém odstavci je ustanoveno: Prohlášením konkursu se přerušuje likvidace právnické osoby, končí nucená správa, a pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, zaniká předběžné opatření, bylo-li nařízeno. Zde vcelku logicky insolvenční zákon uvádí, že paralelně s prohlášeným konkursem nelze likvidovat. Jinak to ani nejde. Likvidace se dále dotýká až § 312 - zrušení konkurzu. Ten si uveďme v úplném znění: (1) Zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu s výjimkou účinků, u kterých je možné jejich navrácení do stavu před prohlášením konkursu. Platnost a účinnost právních úkonů, které byly provedeny během konkursu, tím není dotčena. (2) Za dlužníka, který je právnickou osobou, jednají opět jeho statutární orgány nebo likvidátor, jde-li o právnickou osobu v likvidaci; přerušení likvidace právnické osoby končí.
105
Pokud je konkurs z jakéhokoliv zde uvedeného důvodu zrušen, ujímá se opět role likvidátor, který musí provést všechny nezbytné úkony, směřující k podání návrhu na výmaz z obchodního rejstříku. V praxi to znamená, že před podáním insolvenčního návrhu nebo už ve smlouvě o provedení likvidace musí likvidátor s tímto uvažovat nejen s časových důvodů, ale hlavně při stanovení své odměny a zajištění finančních prostředků na nutné výdaje s tím spojené.
106
16 Problémy likvidace v praxi V další kapitole jak provádět likvidaci obchodní společnosti, družstva či občanského sdružení, uvedu některé příklady z praxe. Nastíním je zejména proto, abych předal své zkušenosti dalším likvidátorům a abych poukázal na to, co je může při výkonu funkce někdy i hodně překvapit.
16.1 Výrobní podnik Výrobní podnik je složitá záležitost. Obvykle se jedná o kapitálovou společnost – společnost s ručením omezeným nebo akciovou společnost. A obvykle má tato společnost zaměstnance, přinejmenším výrobní dělníky. Obvykle tam jsou velmi složité vztahy a obvykle je minimálně jeden statutár, se kterým se dá domluvit pouze omezeně a jen v určitou dobu. Charakteristickým znakem výrobní společnosti je špatná evidence. Nebo vůbec žádná nebo omylem ztracené části účetnictví. Již při první návštěvě potenciálního likvidátora je zřejmé, že se majetek bude podle inventurních seznamů hledat velmi těžce. Všude jsou bedny s materiálem, nedokončenými výrobky, na všech možných i nemožných místech je pohozeno nářadí a vše je v jednotné barvě mastnoty. Je vidět i na pořádku, že firma je nemocná. Mezi tím nepořádkem jsou občas patrní dělníci, kteří již většinou nemají co na práci. Tedy jedním z prvních kroků likvidátora je otázka pracovníků. Většinou nemá okamžitě prostředky na proplacení dvouměsíční mzdy a odstupného – ty se pokusí získat až prodejem majetku. Musí velmi rychle přistoupit k výpovědím a rozhodnout také, koho bude ještě k utlumení provozu potřebovat a koho ne. Pravidlem je to, že nejprve sami odejdou ti pracovníci, kteří jsou pro provoz nezbytní. Ostatní jsou velmi nervózní a požadují své výplaty někdy dosti hlučnou cestou. Pokud je likvidovaná společnost velká, měl by být členem likvidačního týmu i člověk, který se v oblasti pracovního práva vyzná. Mnohdy ušetří mnoho výdajů a navíc umí jednat s lidmi a používat správné argumenty. U větší likvidace je tedy třeba vytvořit likvidační tým, za jehož výkon bude likvidátor zodpovědný. Není to likvidace z moci soudní a tak je na likvidátorovi a jeho vztahu ke statutárům, jaký tým či kolik spolupracovníků do týmu prosadí. Záleží to také na finančních možnostech. Celou
107
skupinu okolo likvidátora je pak také třeba odměnit. V obchodním rejstříku je zpravidla zapsán pouze jeden likvidátor, který za průběh likvidace zodpovídá a za společnost zrušenou s likvidací jedná. Velkým problémem je inventarizace majetku. Statutáři likvidátorovi předají seznamy, které označí za „správné a úplné“ a potvrdí je podpisem. Jediné, co na seznamu je správné a úplné je obyčejně to, co je přímo na seznamu vytištěno. S fyzickým stavem to nemá někdy téměř nic společného. Likvidátor musí za účasti statutátů provést novou inventarizaci, podchytit ty předměty, které v seznamech nefigurují a svojí nabytou přítomností překvapí i samotné statutáry a vymazat ty, které nelze nikde nalézt, ačkoliv tam dle statutárů ještě před týdnem byly. To vše musí v konečné fázi statutáři na nových inventurních seznamech potvrdit svými podpisy. Může se stát, že výrobní podnik potká cesta insolvenčního řízení a potom se likvidátora bude po majetku ptát insolvenční správce. A likvidátor bude majetek předávat. V rámci výrobního podniku se musí provést inventarizace majetku ve skladech výrobních i režijních materiálů, skladech technologických surovin, skladech nástrojů a přípravků, skladech náhradních dílů, skladech nedokončené výroby a hotových výrobků – je to hodně práce. Likvidátor nesmí zapomenout na výkresovou dokumentaci a na duševní vlastnictví vůbec. Nemovitý majetek výrobní firmy většinou provázejí různé nájemní smlouvy, některé platby za nájem jsou kompenzovány například reklamou. Ta však už nadále nemůže být. Problémy může činit i pronájem části střechy nebo továrního komínu pro anténní systémy mobilních operátorů. Téměř každý výrobní podnik se sníženou likviditou provázejí problémy v hospodaření s odpady. Likvidace odpadů není levnou záležitostí a tak mnohdy likvidátor ke svému nemilému překvapení zjistí, že mezi výrobním objektem a zadním plotem jsou desítky po okraj naplněných barelů s emulzí nebo použitým olejem, na jejichž ekologickou likvidaci již nezbyly finanční prostředky. Při bližším pohledu zjistí, že postupně došly peníze i na barely. Kromě inventur, práce s lidmi a organizování zbytku skomírající výroby musí likvidátor také velmi pečlivě projít ekonomiku. Někdy zjistí, že se s vědomím statutára neplatí daně nebo se platí pozdě, skluzy jsou v sociálním a zdravotním pojištění. Narazil jsem na podnikatele, kterému zkratka DPH naprosto nic neříkala a nikdo mu
108
nevysvětlil, že se jedná o daň z přidané hodnoty, kterou je nutno měsíčně odvádět finančnímu úřadu. Byl velmi překvapen, že něco takového existuje. Likvidátor tedy má k dispozici značný majetek, ale mnohdy zjistí, že firma je velmi zadlužená a že představa statutárů, že majetek postačí na celý průběh likvidace a zbude likvidační zůstatek, byla lichá. Až ve věřitelských přihláškách se objeví sankce, dosahující astronomické výše. Vyplatí se tedy, zejména v případě větší likvidace, angažovat do likvidačního týmu dobrého ekonoma, nejlépe zkušeného auditora. Pro jistotu je nutno paralelně pracovat na insolvenčním návrhu. V průběhu likvidace dochází k útlumu výroby a dokončování těch zakázek, které ještě dokončit lze. Lidé postupně odcházejí a pokud není souběžně prodáván majetek, peněz na hrazení nutných výdajů likvidace ubývá. Je logické, že i kvalita práce klesá, neboť některých úkonů se musí ujmout ti, kteří to v životě nedělali. A motivace je také špatná. I práce na dokončení zakázek musí někdo řídit, musí je někdo provádět a výroba musí být zabezpečena servisem. Musí být také zajištěna bezpečnost. Ne vždy se daří rozprodávat majetek podle představ likvidátora a málokdy se podaří prodat celý podnik. Většinou dochází k prohloubení potíží a ke stupňování tlaku věřitelů na likvidátora. Výroba, byť v útlumu, potřebuje základní energie - elektrickou energii, plyn, ale i vodu. Zpráva o zrušení výrobní jednotky se dostává k poskytovatelům energií i komunikačních toků a ti ze své zkušenosti očekávající brzký konec subjektu, chtějí mít tedy všechny své pohledávky vypořádány. Pokud se tak neděje, přistoupí k rasantním opatřením. Nejdříve jsou vypnuty telefony, pak následuje elektrická energie a plyn. Roztočit soustruh bez elektrické energie je skutečně velmi namáhavé. Pokud nastává zimní období a objekt přestává být vytápěn, je to pro likvidátora velký problém. Rozvody topení mohou zamrznout a způsobit velkou škodu. Zamrznout mohou i zbylí pracovníci. Záleží na jednání likvidátora, jakým způsobem situaci vyřeší. Přesvědčit dodavatele proudu, aby opět zapnul jeho přívod, když mu firma dluží 700 tis. Kč bez DPH, je opravdu nadlidský výkon. Likvidátor
přitom musí dbát na to, aby
neupřednostnil nějakého z věřitelů. To stejné musí vážit i v případě různých zápočtů pohledávek. Pokud se likvidátor dostává do zmíněných problémů, nezbývá mu již nic jiného, než odsunout veškeré další činnosti na vedlejší kolej a již se plně věnovat podání
109
insolvenčního návrhu. Snad mezi tím stihl dát do pořádku to, co bude předávat insolvenčnímu správci a stihl si také vyplatit odměnu a proplatit ty výdaje, za které osobně zodpovídá. Včasná výplata odměny je důležitá, jinak ji bude uplatňovat věřitelskou přihláškou v konkurzu a výhled na její uspokojení bude někdy v budoucnu, dožije-li se likvidátor, velmi mizivý. Sám jsem v minulosti obdržel 1,8798 % z uplatněné věřitelské přihlášky a dlouho jsem přemýšlel, kdo mi těch 78 korun poslal a za co. Zvláště si likvidátor musí dát pozor na stav pokladny, aby stav zachycený v účetnictví souhlasil se stavem v pokladně samotné. Málokdy tomu tak u firem je. Tedy ke společnosti zabývající se výrobou jen nutno postupovat velice obezřetně. Nejprve je povinností likvidátora projít ekonomiku, posoudit rozvahy a výsledovky, zprávy auditorů a podobně. Všechny dokumenty, které hovoří o likviditě společnosti. V účetnictví může být dle účetního stavu nebo pořizovací hodnoty mnoho majetku, důležité však je, v jakém stavu majetek je a za jakých podmínek je vůbec prodejný. Pokud tomu sám likvidátor nerozumí, přizve si odborníka, nejlépe soudního znalce. Výrobní společnosti provázejí výrobní technologie a ty se většinou chovají v rozporu s požadavky na životní prostředí. Každý tradiční výrobní podnik s sebou nese značnou ekologickou zátěž, která je brzdou prodeje objektů či pozemků a podstatně, i řádově, sráží jejich cenu, neboť odstranění ekologické zátěže je velmi nákladnou záležitostí. Kontaminovaná zemina se dá jen stěží převézt do nejbližšího parku. Musí být ekologicky zlikvidována. Je to velmi nákladná záležitost. Projít celý likvidační proces až do návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku se mi nikdy v případě výrobního podniku nepodařilo, vždy nastal důvod pro návrh na konkurz a nebo dle nového zákona návrh na insolvenční řízení. Rád se seznámím s likvidátorem, který likvidaci výrobní organizace dovedl až do konce a rozdělil likvidační zůstatek mezi společníky či akcionáře. Tedy závěrem, jestliže se potenciální likvidátor chystá na výrobní podnik, před ustanovením do této funkce musí zjistit, jak na tom firma je po ekonomické stránce. Pokud není likvidní, bude mít pouze problémy a bude nucen podat insolvenční návrh. V tomto případě by měl sám jako odborník přesvědčit statutáry, že zrušení jejich společnosti není tím nejlepším řešením a že sami porušují zákon, neb je jejich povinností podat na předluženou firmu insolvenční návrh.
110
16.2 Společnost s obchodem Obchodní společnost většinou jen obchoduje a tak likvidace není tak složitým procesem jako v případě společnosti, která něco vyrábí a následně se výrobky snaží prodat. Je to nejběžnější případ likvidace. 16.2.1 Likvidace společnosti vlastnící obchod s textilem Pokud je předmětem podnikání obchodní společnosti obchod, skutečně kamenný obchod, tedy živnost volná (koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje), je to pro likvidátora vcelku přehledná záležitost. Obchodníci většinou nemají velké sklady, veškeré zboží mají vystavené a co prodají, to doplní od svého dodavatele. Problém obchodu je ovšem v tom, že účetně je v prodejně mnoho zboží, ale část nebo dokonce větší část je neprodejná. Zkušenosti z obchodu se značkovým textilem byly obdobné. Na věšácích bylo mnoho obleků a šatů v ceně přes 20 tis. korun, ale byly tam už zřejmě dlouho a majitel obchodu neslyšel, když tiše odcházely z módy. Stejné to bylo s ostatním zbožím včetně drahého prádla a různých doplňků. Výhodou obchodu je to, že inventarizaci lze udělat poměrně rychle a bez větších problémů. Zboží je výrobcem označeno a pokud značení ctil i ten, kdo je naskladnil, vše se dobře dohledá. Někdy obchod vypadá skutečně bohatě, ale převládá zboží v komisi, tedy v majetku někoho jiného. Bohužel představa majitele, většinou jednatele nebo jednatelů společnosti s ručením omezeným je taková, že zboží je mnoho, nerezových regálů také a prodavačka je jen jedna s minimálními mzdovými náklady a že tedy likvidace proběhne hladce. Opak je však pravdou. Likvidátor brzy zjistí, že zboží je sice účetně dost, ale bohužel neprodejného. V krizi si slipy za dva tisíce koupí jen ten, kdo chce překvapit jejich cenou sám sebe a tak se musí značně zlevnit. Obchod však stále existuje, nájemné, zejména ve středu města je velice vysoké a musí se platit, energie také, protože prodávat v temnu a hledat tam zákazníky jde jen velmi obtížně. Prodavačka také obvykle nepracuje zdarma jako dobrovolník. Likvidátora tlačí čas, měl by se zboží co nejrychleji zbavit. Čím rychleji se zboží chce zbavit, tím musí více zlevnit. Ideální je najít podobný obchod s podobným sortimentem a domluvit se na odprodeji veškerého sortimentu včetně zařízení prodejny. Ale pokud likvidátor narazí na dobrého obchodníka, hodlá mu zaplatit jen symbolickou cenu. Problém je také v tom, že majitel
111
sice platí sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance, ale se značným zpožděním. Značné zpoždění znamená značné sankce, které například správci sociálního zabezpečení nebo zdravotního pojištění řeší rázně exekučním příkazem. Jestliže přijde na jediný účet společnosti v likvidaci exekuce, je to pro likvidátora nepříjemné. Jednak přijde o téměř veškeré okamžité finanční zdroje a navíc ztratí ty finanční prostředky, které na účet přicházejí od jednotlivých bank za platby platebními kartami. Tyto platby mají v některých případech značné zpoždění. Pokud takováto společnost v likvidaci není likvidní, musí likvidátor spěchat s insolvenčním návrhem, poněvadž se sám s výdaji může dostat do platební neschopnosti a sankce stále narůstají. Skutečným vysvobozením je pak insolvenční návrh. Pokud likvidátor přijme svoji roli v obchodě s něčím, co je poplatné době, musí zjistit, za kolik a komu prodá zboží, které je většinou jediným zpeněžitelným majetkem. Bohužel, vybavení prodejny bývá velmi často na míru a těžko se s ním manipuluje. Pokud se vůbec na jeho prodeji likvidátor domluví, tak dalšímu nájemci či provozovateli a to obvykle za nízkou cenu. Pokud sám zboží nerozumí, měl by si přizvat nějakého odborníka, který mu poradí. Stačí v oboru zkušená prodavačka, ví toho mnohdy více jako soudní znalec. Mít plný obchod neprodejného zboží a nemít na náklady likvidace ani na odměnu likvidátora, není tím nejlepším modelem. Pokud má majitel obchodu a potom také likvidátor dobrý vztah s firmou, která poskytuje zboží do komise, doporučuji toto zboží v prodejně ponechat do poslední chvíle, pokud funguje prodej. Přináší to do likvidace více finančních prostředků, obchod vypadá z pozice zákazníka naplněn zbožím a zlevněné zboží v majetku firmy svou nízkou cenou oproti zapůjčenému zboží zákazníka nabádá ke koupi. Náklady likvidace to nezvýší, stejně je nutno platit veškeré energie i sílu, která prodej zajišťuje. 16.2.2 Likvidace společnosti, vlastnící obchod s potravinami Dalším příkladem likvidace vcelku drobného obchodu, ale ve středu města na pěší zóně, je obchod se sladkostmi. Byl zřízen společností s ručením omezeným. I na cukrovinkách se dá zkrachovat. Problémem této likvidace byl zejména majitel, jediný společník a jednatel, který v rozporu s pokyny likvidátora vždy provedl své vlastní rozhodnutí bez znalosti zákona. Přitom měl zůstat přilepen v prodejně cukrovinek a
112
snažit se minimalizovat náklady. V majetku společnosti sice byly zapsány předměty ve větší pořizovací hodnotě, avšak zcela neprodejné. Sedmnáct roků starý počítač, tehdy v pořizovací ceně 130 tis. Kč, si už na stůl nikdo nepostaví a pokud ano, procesor PC AT 386 MHz a 20 MB disk, spolu s operační pamětí 256 kB, jen velmi stěží někdo přesvědčí, aby ve vzájemné úzké spolupráci přijaly operační systém Microsoft Windows 7. Současný software přitom nenainstaluje ani mechanickou cestou. Když se k tomu přidá tiskárna, kde je kromě inkoustu zaschlé i vše ostatní, včetně vzorků celého sortimentu prodejny, je to otázka zaplacení ekologické likvidace a ne prodeje majetku. Cukrovinky se rychle kazí a ztrácejí dobu upotřebitelnosti. Musí se tedy rychle jednat s někým, kdo si je za zlomkovou cenu odveze, než odejdou potupně v jiné formě existence samy. Vysvobozením pro likvidátora je urychlené podání insolvenčního návrhu s nepříjemnou vidinou, že případný konkurs bude zrušen pro naprosto nepostačující majetek a že se mu likvidace vrátí zpět. Ale snad už bez cukrovinek. V prodejně se vystřídalo mnoho prodavače a tak byl sám majitel překvapen rojícími se ženami na mateřské dovolené. Měl o nich velmi špatnou evidenci, pro novou příležitost na své bývalé zaměstnankyně zapomněl. Tedy závěrem je možno konstatovat, že likvidovat společnost vlastnící obchod se zbožím, které podléhá rychlé zkáze je úkol pro velmi rychlého likvidátora, neboť zpeněžitelný majetek ubývá sám každým dnem. 16.2.3 Likvidace obchodní společnosti s velkoobchodem Příkladem je společnost s ručením omezeným, která obchodovala se zemědělskými produkty. Majetek společnosti, který se dal zpeněžit, byl kromě zařízení kanceláře a staršího počítače, v naplněném pronajatém skladu zemědělských plodin. Nejednalo se však o obilí, ale o mák. Majitel společnosti nakoupil ve velkém množství tento produkt a nebylo to dobré rozhodnutí. Zřejmě neměl správné informace. Delší dobu se mu zboží nepodařilo prodat a nakonec ztratilo kvalitu. Pokud někdo obchoduje ve velkém, obvykle shromáždí finanční prostředky a nakoupí ze spekulativních důvodů maximum, co může. Spoléhá na to, že čím více nakoupí, o to více vydělá.
113
Po prohlídce zásob máku znalcem byla konstatována jeho neprodejnost. Mák již jako mák nevypadal, byla to pouze jakási hmota. Do likvidace také začínaly, po výzvě likvidátora a zveřejnění vstupu společnosti do likvidace, přicházet přihlášky z období, kdy firma přestala z důvodu vazby finančních prostředků na zásoby platit svým dodavatelům a tak bylo povinností likvidátora podat návrh na konkurs, který byl následně bez dalších problémů prohlášen. Pokud je likvidátor ve společnosti, která spekulativně obchoduje, je to „vabank“ i pro likvidátora. Buďto lze spekulativně pořízené zásoby prodat a bude dostatek financí na likvidaci i na likvidační zůstatek nebo zásoby pro jejich znehodnocení prodat nelze a je nutno přistoupit k sepsání insolvenčního návrhu. 16.2.4 Prodejna s výpočetní technikou Po zkušenostech z předchozích likvidací jsem po oslovení, zda přijmu roli likvidátora, věnoval patřičnou pozornost ekonomice a majetku, který lze zpeněžit. Prodejna výpočetní techniky může vypadat skutečně bohatě, přeplněná zbožím. Vypadá bohatě do té doby, než oslovený potenciální likvidátor zjistí, že téměř vše co je v prodejně vystaveno, jsou pouze prázdné obaly. Co bylo potřebné dodat zákazníkovi, majitel objedná na přání zákazníka. Pár myší, klávesnic, počítačových reproduktorů a unavených disků prodejnu nezachrání. Spící technik před oscilátorem, u něhož není jasné, zda oscilační křivka není namalovaná fixem, také ne. Ze své praxe vím, že například Microsoft měl období, kdy svým dealerům připravil prázdnéorigunálně zatavené krabice od produktů v libovolném množství jen k vystavení. AVG to udělá i nyní. Prodejce měl jednu nebo dvě krabice se skutečným obsahem, kdyby náhodou někdo prodejnu navštívil a zboží požadoval a dvacet krabic naprosto prázdných. Pokud se nespletl a neprodal zákazníkovi prázdný obsah, tak objednal další zboží, případně zákazníka přesvědčil, že je nová verze, ale pro tu si zákazník musí přijít až zítra – až ji prodejce doveze od svého dodavatele. Stejně tak provádí na objednávku montáž nových počítač. Vystavené krabice s komponenty jsou většinou prázdné. Konica Minolta i dovozce tiskáren Hewlett Packard vcelku ochotně připraví makety tiskáren k vystavení do nebezpečných výloh. Ty však nemají žádné vnitřnosti a případný uživatel je nemůže donutit k tisku ani s tím největším úsilím. To je první zjištění. Pokud někdo přijme
114
funkci likvidátora v oblasti výpočetní techniky, musí se v oboru alespoň trochu vyznat a usoudit, že zásoby pamětí 256 kB, vedené ve skladu v hodnotě 200 tis. Kč jsou použitelné pouze na hru domino a nikde jinde. Že zásoba počítačových zdrojů v hodnotě 150 tis. Kč je už velmi stará a pokud by se takovýto zdroj někdo přeci jenom odvážil vtěsnat do soudobé počítačové krabice, tak nejprve počítač umrtví a pak z něj v dalším kroku vytvoří přídavné otopné těleso s kouřícím efektem. Pokud ještě k tomu někdo dluží půl roku DPH, za sociální a zdravotní platí liknavě a dodavatel dávno přestal dávat zboží na fakturu a vše vyžaduje hotově, zatím co předchozí dodavatel na peníze stále čeká, nelze hovořit o likvidaci. V tomto případě jsem pomohl s insolvenčním návrhem. Mám v paměti velkou počítačovou firmu, která skončila v likvidaci a za dva měsíce v konkursu. Mám ji v paměti také proto, že jsem od likvidátora koupil elektrický šroubovák, který, jak jsem dodatečně zjistil, má pouze zpětný chod. Utáhnout pomocí něj šroub je tedy téměř nemožné. Likvidátor tedy musí zvážit, zda jsou zásoby v obchodě prodejné. Zda je prodejné vybavení obchodu a servisu, zda zpeněžení majetku pokryje nutné výdaje likvidace, jeho odměnu a upokojí všechny věřitele včetně vyčísleného příslušenství. Pokud tomu tak není, je třeba, aby statutár podal sám insolvenční návrh. Ze zákona je tomu povinen. Likvidace je sice poněkud vysvobození pro podnikatele, ale na druhé straně jen zbytečně prodlužuje agónii firmy.
16.3 Likvidace projekční firmy Příkladem firmy je společnost, která připravovala projekty pro stavby. Pokud není takováto společnost předlužená, je to pro likvidátora příjemná práce. Zaměstnanci většinou odešli za jinými projekty, klasické kancelářské vybavení není rozsáhlé a většinou je prodejné a stejně tak výpočetní a zbylá kancelářská technika, která musela být pro SW CAD výkonná. Likvidace mnohdy probíhá z toho důvodu, že společnost naplnila svůj cíl a dokončila projekt. Takováto společnost většinou nemá věřitele, je jen třeba komunikovat se správci sociálního a zdravotního pojištění, zda firma nemá nějaké nedoplatky a zda ji ještě nečekají nějaké sankce. To stejné platí v případě správce daně.
115
Většinou se jedná o rychlou likvidaci, kde přijdou maximálně rutinní věřitelské přihlášky od zdravotní pojišťovny, příslušné správy sociálního zabezpečení a finančního úřadu. I statutáří chtějí mít likvidaci rychle za sebou, poněvadž obvykle již pracují na jiném projektu a tak brzy po zákonné tříměsíční době po zveřejnění může nastat rychlý proces vedoucí k návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, ukončení likvidace a podání návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. S projekční firmou obvykle nejsou potíže a tak to může být pro likvidátora dobrý nástup k dalším likvidacím, pokud mu nic jiného nezbývá a zvolí si tuto profesní dráhu. Rozhodně tato likvidace neodradí od další činnosti. I zde však musí zavčas projednat archiválie, bez potvrzení příslušného zemského archivu není výmaz z obchodního rejstříku možný. Projekční firma nemá dokladů mnoho, co podléhá skartaci (označení „S“) je obvykle na půdě u bývalého jednatele a dokumenty s označením „A“, týkající se společnosti, jsou předány oblastnímu zemskému archivu, který ochotně vystaví potřebné potvrzení k návrhu na výmaz.
16.4 Likvidace společnosti, zabývající se dopravou. Problémem společnosti, zabývající se kamionovou dopravou, jsou řidiči. Řidiči čerpají různé zálohy na diety, na naftu, mají je v Euro i v Kč a ne vždy je mají správně vyúčtované. Z nedostatku času i vlivem jejich nepořádnosti. S řidiči je nutno komunikovat a jde to těžce, neboť jsou většinou na cestách pod hlavičkou jiné firmy. Kladem společnosti, která byla zrušena s likvidací je, že většina řidičů již odešla nebo byla ve výpovědní lhůtě. Málokdy je totiž zrušena firma v plném provozu, který vydělává. Likvidátor také není ten, který dělal celý život přepravu nákladů a proto je nutné, aby ve firmě ponechal do poslední chvíle člověka, který dopravě rozumí a který ji umí organizovat, pokud je ještě co. Na straně aktiv společnosti je postupný prodej vozidel. Nákladní vůz se prodal vždy, otázkou je jen cena. Obtížně prodejná byla osobní vozidla a zvláště jedno, které bylo v takovém stavu, že bylo zralé na ekologickou likvidaci. Pokud se likvidátor rozhodne ve slabé chvíli převézt kamion, jehož návěs se vyklání na tu či onu stranu, do autobazaru, není to nejlepší řešení a je to riskantní pro ostatní účastníky silničního provozu. Je si to však třeba uvědomit dřív, než za branami areálu, kdy již nelze couvat.
116
Práce řidičů je obtížná a občas dochází k úrazům. Likvidaci může zkomplikovat zaměstnanec, který se při výměně pneumatiky netrefil do vyhlédnutého místa železnou palicí a který se domnívá, že odškodnění za jeho úraz nebylo ze strany firmy dostatečné. Problém je v tom, že pokud se z jeho strany zahájí soudní spor s firmou, nelze likvidaci až do konce soudní pře ukončit. Se zaměstnanci se tedy musí jednat velice diplomaticky. Zboží je firmě svěřováno ve formě nákladových listů a opět přebíráno a reklamace se většinou netáhnou a řeší se na místě. Kladem likvidace dopravní firmy je to, že nemá nějaké velké kancelářské zázemí, které by bylo nutné likvidovat. Problém je pouze ve zpeněžení dopravních prostředků, aby je likvidátor někde na dvoře nemusel hlídat a sledovat stav provozních kapalin a v komunikaci s lidmi. Před vlastním prodejem majetku musí likvidátor prověřit smlouvy, zda na některý dopravní prostředek neběží úvěr nebo leasing. Po zveřejnění většinou žádné věřitelské přihlášky nepřijdou. Za předpokladu, že veškeré povinnosti vůči zdravotnímu pojištění, sociálnímu zabezpečení a správci daně plnila firma včas. Likvidaci však zdržel opačný problém, který byl generován z dřívější povinnosti společností platit zálohu na daň ze zisku. Vratka daně měla velké zpoždění, bez stanovení její výše a bez zaslání výpočtu její výše nebylo možno zpracovat účetní uzávěrku a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku a tato skutečnost pak téměř bezproblémovou likvidaci značně protáhla. Vlastníci společnosti byli temperamentní Italové. Jejich názor byl, že likvidace musí být provedena do týdne. Nebyla a po týdnu s nimi nebylo lehké jednání. Po půlroce už vůbec ne. Pokud likvidátor provádí likvidaci dopravní firmy, musí velmi pečlivě pracovat se zaměstnanci, musí dát do souladu zálohy a vyúčtování diet a podobně. Musí zjistit, zda neexistují nějaké závazky vůči zaměstnancům, například nedotažené záležitosti spojené s pracovním úrazem. Nesmí otálet s prodejem techniky a nejrychlejší cesta je umístit ji do autobazaru. Řidič většinou bez své práce nemůže být a tak, pokud vidí problémy společnosti, raději sám odejde k jinému zaměstnavateli. Ani nečeká na výpověď a případné odstupné.
117
16.5 Likvidace bytového družstva Likvidace bytového družstva je zajímavá od samého počátku. Zajímavá je proto, že je to nekonečné jednání s lidmi. Družstevníci již dávno nejsou družstevníky užívajícími družstevní byt, ale jsou to členové společenství vlastníků jednotek a byty vlastní v osobním vlastnictví. Možná pro někoho neznámá, ale často používaná zkratka SVJ. Stejně tak byl odkoupen pozemek, na kterém stavba leží. Do osobního vlastnictví přešly podílem i ostatní prostory bytového domu a tak původní bytové družstvo pozbylo veškerý majetek. Na tomto místě je třeba podotknout, že se družstevníci scházejí na členské schůzi a vlastníci jednotek se scházejí na shromáždění vlastníků. Zbyli pouze družstevníci, kteří se do majetku zásadně nezahrnují a zbyly také jejich členské vklady, mnohdy ve stokorunové výši. A snad i nějaký menší zůstatek dlouhodobých záloh na fond oprav, pokud nebyl spotřebován na stále zatékající plochou střechu. Z výše uvedeného vyplývá, že likvidátor nemá k dispozici téměř žádný majetek, který by mohl zpeněžit, musí tedy při úhradě nutných výdajů likvidace a hlavně při sjednání a výplatě odměny likvidátora spoléhat na představenstvo družstva, či zbytek v pokladně. Je na představenstvu družstva, kde najde finance na nutné výdaje likvidace, pokud již v družstvu nic nezbylo. Musí to vyřešit se společenstvím vlastníků. Postup likvidátora je i v případě bytového družstva standardní. Po tom, jakmile členská schůze rozhodně o zrušení družstva s likvidací a jmenuje likvidátora, je družstvo zapsáno s dovětkem „v likvidaci“ stejně, jako obchodní společnost. Likvidátor podá dvojí oznámení do obchodního věstníku, napíše standardní oznámení dotčeným orgánům a dohlédne na účetní uzávěrku a vyhotovení účetních výkazů – tedy účetní závěrku. Jsou to rutinní práce, bez nějakých očekávaných problémů. Z mé zkušenosti vychází i to, že v rámci likvidace bytového družstva nepřijdou žádné přihlášky. Bytové družstvo většinou nikoho nezaměstnává a tak odpadá celá mzdová agenda a s ní styk s příslušnými pojišťovnami. Práce s bytovým družstvem je práce s lidmi. Družstevníky sotva plnoletými po ty, kteří již jen zčásti chápou své bývalé družstevní postavení. Někteří družstevníci dluží na různých poplatcích a i když to nejsou velké částky, je jejich vymáhání pracné. Práce likvidátora probíhá bez vážnějších problémů do mezníku, kterým je svolání
118
shromáždění vlastníků jednotek a současně členů bytového družstva. V rámci likvidace likvidátor absolvuje nesčíslný počet telefonních dotazů, co bude s výplatou družstevního vkladu v kombinaci s těmi nejnemožnějšími životními variantami. Doporučuji likvidátorovi, aby požádal o svolání shromáždění, a tím se automaticky připojil i se svojí členskou schůzí, jen jednou – k návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku. Pokud svolá jen schůzi družstevníků, stejně se nevyhne diskusi v rámci společenství vlastníků jednotek. Schůze může trvat velmi dlouho, poněvadž zde jsou lidé ve dvojí roli – jako vlastníci a stále jako družstevníci. Zejména v obsáhlé diskusi se zbytečně prolínají současné problémy SVJ s historickými problémy družstva, ale tomu nelze účinně zabránit. Je velká pravděpodobnost, že v množině 400 lidí se najde několik profesionálních diskutérů, kteří sice nemají vyhraněný názor na jakoukoliv projednávanou věc, ale cítí potřebu vystoupit z davu a cokoliv říci. Zviditelnit se po mnoha letech, trávených v papučích s kolejničkou před televizí. Obyčejně jde o něco, co naprosto nesouvisí s programem schůze a o čem diskutér ani sám nic neví a ostatní nechápou, do jaké sféry vesmíru diskusní příspěvek míří.
A tak ochotní sousedé
pomáhají vstávat vetchému starci, který si vzpomněl na svoji právnickou minulost z doby, kdy ještě Mrtvé moře bylo nemocné a který uzmul kolující mikrofon ve snaze něco říci, co nemá ani s družstevníky ani se společenstvím vlastníků jednotek naprosto žádnou spojitost. Když se takto v průběhu diskuse chápe mikrofonu po páté, se stejnou problematikou o ničem, není to pro likvidátora příjemný zážitek. Další diskutéři ho podporují, aniž vědí, o co se jedná, zatím co ostatní družstevníci pospávají nebo konzumují. Největšími problémy bytového družstva jsou většinou ty zdánlivě nejjednodušší. Při založení družstva zaplatil každý družstevník členský vklad 150.- Kč a měl by mu být tedy vrácen. Jedná se přeci jenom o dost zásadní peněžní částku. Jednoduchým výpočtem lze zjistit, že za manžele to je 300.- Kč, i když na škole nemáme matematiku. Co však s těmi, kteří 150.- Kč později nezaplatili? Nebo někdo zemřel a co s jeho penězi? A co když v bytě už bydlí v pořadí třetí družstevník a ten první vklad zpět nedostal? A co ti, co si byt koupili, aniž byli družstevníci a teď tu sedí? Zažil jsem schůzi jednoho velkého bytového družstva v Praze, která zejména tuto záležitost řešila v diskusi celé čtyři hodiny. Někteří již částku ve výši družstevního vkladu i opakovaně v rámci schůze zkonzumovali. Když bylo konečně rozhodnuto, byl opět vyzvednut
119
vetchý právník, který po předchozím osvěžujícím spánku prohlásil, že se v zákonné lhůtě do tří měsíců proti návrhu likvidačního zůstatku odvolá, aniž věděl, jak vlastně bylo rozhodnuto. V případě bytového družstva je konec jednání nejistý a tak likvidátorovi nezbývá, než zatlačit slzu nad propadlou jízdenkou za autobus Student Agency pana Ing. Jančury a vydat se na noční vlak směřující kamsi za bratry Slováky, který je prost cestujících. Ze dvou postav na perónu, které jsem mylně pokládal za bezdomovce, hledající ve vlaku útočiště, se po čase, když už doba odjezdu dávno pominula, vyklubal strojvůdce a průvodčí a spolu se mnou se po čase vydali jízdou krokem do Brna. Likvidace bytového družstva je někdy záležitostí pro poněkud otrlejšího a veseleji založeného likvidátora, pokud by bral vše vážně, musel by to být na poli likvidace jeho poslední počin. Je pravdou, že další čtyři likvidace bytových družstev už tak zajímavé nebyly, likvidace proběhla bez problémů a tak není dál o čem psát.
16.6 Likvidace občanského sdružení Pokud se jedná o zánik občanského sdružení, tak s výjimkou případu zániku sloučením s jiným občanským sdružením,
provede likvidátor jeho majetkové
vypořádání. Při své činnosti postupuje obdobně jako při likvidaci obchodní společnosti podle platných právních předpisů. Tedy zejména podle obchodního zákoníku. Vrcholovým orgánem občanského sdružení je členská schůze, v čele občanského sdružení stojí výbor s předsedou. Sdružení je zakotveno v občanském zákoníku. Sdružení samotné nemá žádnou právní subjektivitu a tím tedy nemá způsobilost k žádným právům a povinnostem. Veškeré právní úkony činní sami účastníci sdružení. Ze závazků vůči třetím osobám jsou všichni účastníci zavázáni společně a nerozdílně. Ručení nelze omezit ani ve smlouvě o sdružení a tak případná omezení nemají žádnou právní účinnost. Charakteristickým znakem občanského sdružení je skutečnost, že pokud má sdružení problémy, tak se totálně rozpadne. Členové občanského sdružení pokládají své členství za něco navíc, v drtivé většině mají svá povolání a své zájmy. V rámci
120
likvidace občanského sdružení se likvidátor s mnoha členy sdružení nedomluví – jsou nedostižní, nenechají se vyrušovat ze svého zaměstnání, mají potíže někam dojít či se nějakého jednání zúčastnit. Pokud občasné sdružení podniká – má například od města pronajatý zimní stadion, na něm provozuje ubytovnu a restauraci, je to problém. Je to problém, zvláště tehdy, pokud likvidátor dodatečně zjistí dlužné částky nejen za nájem stadionu, ale také za energie. Spouštěcím mechanismem vymáhání dluhů vůči sdružení jsou povinná oznámení vstupu do likvidace. Pokud dodavatel energie spočítá své pohledávky a přestane dodávat elektrickou energii, dostává se likvidátor do složité situace, jak zachránit v teplém období na stadionu led.Ještě, že je pod ledem promrzlá země. Technologie bez dodávky elektrického proudu je navíc nebezpečná. Likvidátorovi tedy nezbývá nic jiného, než shromáždit veškeré údaje o ekonomické situaci a připravit velmi rychle insolvenční návrh, aby zabránil škodám. Souběžně s těmito pracemi musí jednat s majitelem objektu a přesvědčit jej o tom, že ponechat majetek bez energií není nejlepším řešením a pokud k tomu dojde, bude to mít následky i v budoucnu. Sportovní oddíl je jiný subjekt, než prodejna oděvů. Hráči jsou vázáni určitými smlouvami, mezi oddíly jsou také různé smlouvy, které doprovázejí různá finanční plnění. Hráči jsou zapůjčováni, vychováváni pro jiný oddíl, v oddíle hostuje jiný hráč a vše je doprovázeno různými finančními transakcemi. Stadion je naplněn reklamami, za které někdo platí. To vše musí likvidátor podchytit. V rámci lidí musí udělat vše, aby zůstal a byl zaplacen člověk, který se stará o technologii zimního stadionu. Není to jednoduchá záležitost. Je také třeba spolehnout se na velmi schopnou účetní, která jediná má o občanském sdružení úplný přehled a téměř jako jediná za sdružení s likvidátorem ochotě komunikuje. Pravdou je to, že občanské sdružení většinou neoplývá přílišným majetkem a pokud vyvíjí nějakou činnost, je to převážně v pronajatých prostorách. Většinou se také jedná o větší majetek obce či jiné organizace a tak majitel, byť se skřípěním zubů, situaci nějak vyřeší, aby nedošlo k újmě na jeho majetku. Doplatí energie, snaží se o prodej majetku i s dluhy a podobně. Likvidace občanského sdružení je zajímavá tím, že je nestandardní. Každé občanské sdružení má jiné poslání a tím i jiné problémy a likvidátor musí vše zaznamenat. Na
121
rozdíl od obchodní společnosti vládne občanskému sdružením výbor, který se v případě problémů rozprchne a tak je nutno připravit se na obtížnou komunikaci.
16.7 Likvidace z rozhodnutí soudu – bez majetku Dále je popsán případ likvidace z rozhodnutí soudu, kdy je likvidátor soudem vybrán ze seznamu insolvenčních správců – dříve ze seznamu konkursních správců. Likvidace se většinou provádí v případě nekomunikujících firem, které nesídlí na uvedené adrese a žádná z osob zapsaných v obchodním rejstříku nekomunikuje a ani nesídlí na uvedených adresách. Pokud likvidátor neshledá žádný majetek, je mu po úspěšném návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přiznána odměna až 5 tis. Kč a jsou mu soudem uhrazeny prokázané výdaje. V praxi je postup při takovéto likvidaci standardní. Likvidátor oznámí zrušení společnosti s likvidací v obchodním věstníku. Dvojí zveřejnění vstupu do likvidace je v roce 2010 otázkou 2 500.- Kč včetně DPH. Pokud likvidátor nehodlá investovat vlastní peníze, požádá
návrhem soud o poskytnutí přiměřené zálohy. Soud mu ji
většinou patřičným usnesením přizná. Aby měl likvidátor jistotu, že skutečně nikdo ze subjektu nekomunikuje, napíše statutárům doporučené dopisy nebo dopisy do vlastních rukou tak, aby měl zpětnou vazbu v případě jejich nepřevzetí. Nepřevzetí je téměř 100 % jisté. V praxi v dopisu přikládám usnesení o zrušení společnosti s likvidací a požádám o předání standardních dokumentů společnosti – zakládacích listin, účetních závěrek, seznamu majetku a připojím pozvánku na valnou hromadu. V drtivé většině je to jen trénink psaní všemi deseti na klávesnici, dopisy se vrátí zpět jako nedoručené. Mezi tím je třeba provést lustraci majetku. Likvidátor osloví katastrální úřad – Český úřad zeměměřičský a katastrální. Úřad ze zákona informace bez průtahů poskytne – likvidátor jmenovaný soudem ze seznamu insolvenčních správců má stejná práva, jako insolvenční správce a třetí osoby mu musí ze zákona vyjít vstříc. Dále osloví centrální evidenci cenných papírů, registr silničních motorových vozidel a případně další orgány státní správy, které by mohl mít v povědomosti údaje o jakémkoliv majetku.
122
Po zveřejnění vstupu subjektu do likvidace se většinou žádný věřitel neozve. Maximálně rutinní přihláškou Česká správa sociálního zabezpečení, či Všeobecná zdravotní pojišťovna. Je to však zbytečné plýtvání časem a náklady z jejich strany, neboť firma žádnými finančními prostředky nedisponuje a soud, který nad likvidací dohlíží, žádné závazky likvidované společnosti platit nebude. Problémy může dělat příslušný finanční úřad. V praxi jsem se setkal s případy, kdy finanční úřad vyžadoval po likvidátorovi účetní závěrky pět roků zpět a také k zákonným mimořádným termínům, provázejícím likvidaci. Je to sice pouze o nulách, ale i to likvidátora zdržuje a ostatně finanční úřad také. Pokud ovšem likvidátor provede tuto práci sám, bez předchozí konzultace s finančním úřadem, může narazit na úřednici, která toto výkaznictví s nulami vykonávala za společnost sama a likvidátor ji překvapí dalšími výkazy, byť se stejnými nulami. Poněvadž na finančním úřadě nesmí žít dva paralelní výkazy za stejné období, tak na každou závěrku musí finanční úřad sepsat a doručit rozhodnutí o zastavení řízení. Je to mnoho papírů. Na konci likvidace likvidátor prohlásí likvidační zůstatek za nulový, sepíše zprávu o průběhu likvidace a podá návrh na výmaz subjektu z obchodního rejstříku. I když se jedná o likvidaci z moci soudní, musí se likvidátor vypořádat se soudním poplatkem za výmaz společnosti z obchodního rejstříku ve výši 3000.- Kč. Současně s výmazem tedy požádá o prominutí tohoto poplatku s poukazem na nulový majetek likvidovaného subjektu.
16.8 Likvidace z rozhodnutí soudu – s majetkem Modelovým příkladem je obchodní společnost. Jediný jednatel, cizí státní příslušník, je zastřelen a společnice, žijící v cizině, nekomunikují. Společnost vlastní objekt, který je trnem v oku místní radnici i sousedům. Dříve se tam údajně balil čaj, ale místní mají na provoz jiný názor. Objekt zarostlý náletovými dřevinami, nebezpečný a scházejí se v něm divné osoby. Opravdu velmi divně na mne hleděli, když jsem objekt obhlížel a prováděl fotodokumentaci. Snahou místní radnice je provést demolici tohoto objektu a při tom zná majitele, ale ten samozřejmě nekomunikuje. Zvolí tedy návrh na provedení likvidace a soud vydá patřičné usnesení a jmenuje likvidátora, kterého najde ve svém seznamu insolvenčních správců. Pro likvidátora ovšem začíná dosti rozpolcená
123
doba. Jednak je spokojen, že je ve společnosti evidován majetek, který lze zpeněžit a protože společnost je dlouho nekomunikující, neočekává příliš mnoho přihlášek do likvidace – většinou jsou již závazky společnosti promlčené. Může tedy počítat s odměnou, vypočítanou z hodnoty prodeje nemovitostí. Na druhé straně však příslušné správní orgány (zejména místní stavební úřad) získaly kontaktní osobu a tu bombardují rozhodnutími o zabezpečení stavby, provedení částečných demoličních prací a podobně a je mu dávána za objekt osobní zodpovědnost. Likvidátor je soustavně zván k jednání na stavební úřad, kde musí vysvětlovat, že nemá žádné finanční prostředky pro zabezpečení stavby. Příslušný stavební úřad je v této oblasti velmi činný. Likvidátor musí provést rutinní práce a i když je majetek zřejmý, musí zvolit formu jeho prodeje, musí záměr majetek prodat oznámit a musí dát šanci všem, kteří mají o koupi zájem. Nemůže tedy vše vyřešit okamžitě. Prozatím nemá na nějaké zabezpečení objektu žádné finance. Přitom je pod tlakem osobní zodpovědnosti za nebezpečný objekt. Dále je nutno podotknout, že ačkoliv společníci či společnice 8 roků nekomunikovaly, mají zřejmě zdroj informací, co se právě s jejich majetkem děje a když obdrží zprávu o novém oplocení, vyšlou za likvidátorem divnou existenci, která si říká právník, zastupující majitele. Ten však při prohlídce objektu přijde málem k úrazu a vidí, že stav objektu je takový, že i jeho případná odměna by nebyla na výši a tak to i společnice postupně vzdají. Náklady na různé sanace jsou vysoké a objekt včetně pozemku v záplavové zóně nemá valnou hodnotu, nakonec však přeci jenom nějaký likvidační zůstatek ke spokojenosti majitelů zbude. Zpráva o účtu, na který má likvidátor likvidační zůstatek zaslat, je pak většinou dílem okamžiku. S dalšími příklady likvidace by bylo možno pokračovat. Každá likvidace má svůj specifický průběh a tím je práce likvidátora zajímavá.
124
17 Závěr Likvidace obchodní společnosti, družstva či občanského sdružení je proces, vyžadující znalost zákonných předpisů, zejména obchodního zákoníku. Je to proces, vyžadující praktické znalosti, poněvadž každou likvidaci provázejí jiné problémy. Pro rozhodovací proces, zda jít cestou zrušení subjektu s likvidací nebo zda podat insolvenční návrh, je nejdůležitější ekonomická rozvaha. Vedení subjektu musí po velmi pečlivé analýze hodnoty majetku a analýze závazků společnosti včetně veškerých nutných výdajů likvidace posoudit, zda je na likvidaci dostatek finančních prostředků a zda je výhled na likvidační zůstatek. K této analýze je třeba přičíst určitou rezervu. Ne vždy se vše podaří správně podchytit a pak likvidátora překvapí nečekané sankce správců daně, sociálního zabezpečení a pojištění či jiné výdaje, se kterými statutáři nepočítali. Na závěr je nutno připomenout, že úloha likvidátora insolvenčním návrhem a insolvenční vyhláškou nekončí. Nekončí ani v konkursu. Likvidátor je dále zapsán v obchodním rejstříku a ze zákona musí spolupracovat s insolvenčním správcem. Po zrušení konkursu zanikne úloha insolvenčního správce a vše je opět na likvidátorovi, který musí subjekt dovést až k návrhu příslušnému soudu na výmaz. Práce likvidátora je náročná a zdlouhavá, je to však práce, bez které se společnost neobejde. Domnívám se, že by i na likvidátora, ustanoveného společností, družstvem nebo občanským sdružením, měly být kladeny určité kvalifikační podmínky. Pouze právní způsobilost, beztrestnost a čestné prohlášení je pro náročný výkon této funkce dost málo. Snad práci někdo dočetl do konce a snad v ní i někdo našel něco zajímavého.
125
