Lidská práva Paul Marshall. Evangelikální závazek lidsk m práv m

Page 1 of 11

Lidská práva Paul Marshall

Evangelikální závazek lidskm právm Probuzenecké hnutí, podobn jako církev katolická, obecn ví v to, e lidská práva mají oporu v evangeliu, 1 jsou jeho naplnním, a e boj za lidská práva je v souladu s kesanskmi zásadami. Ochrana a prosazování 2 lidskch práv pak musí bt, podle evangelikál, smrodatná pro kadou kesanskou politiku. Tato idea ji rámec teologie i filozofie opustila a dnes se stává základem praktické politické akce. Dlouhodob meme tento trend pozorovat na hnutí pro ivot (pro-life movement), odporu k euthanasii i k jinm jevm v moderní medicín; u liberálnj ích evangelilkál v otázkách chudoby a trhu. Nutno také zmínit konec 90' let, kdy se vzedmulo iroké evangelikální hnutí, poukazující na poru ování svobod a práv ve svt, pedev ím svobody náboenské. Bylo souástí ir í koalice, která pomohla prosadit Mezinárodní zákon o náboenské svobod (International Religious Freedom Act - IRFA) a zasazovala se o pímí a mírovou dohodu v Súdánu, kde si konflikt vyádal více ne dva miliony ivot. Tato politická akce je asto kritizována a interpretována v tom smyslu, e jejich hlavním motivem je, namísto snahy o univerzální prosazování lidskch práv, jen podpora tamj ích kesan. Tato tvrzení se v ak ukazují jako stále mén pedmtná, pedev ím vezmeme-li v úvahu fakt, e se stejná koalice - jako v pípad IRFA - stala, ve spolupráci s rznmi feministickmi skupinami, základem iniciativy za boj proti obchodování s „ivm masem“, i poukazovala na námi nkdy opomíjen fenomén, jakm je znásilnní ve vzení. Celá ada evangelikálních skupin stála té v první linii v úsilí dotlait vládu Spojench stát, aby se, pedev ím v Africe, hloubji zabvala problémem AIDS, a byla aktivní v odpou tní dluh jednotlivm zemím. Allen D. Hertzke tvrdí, e „souasnm mezinárodním vztahm nelze porozumt ani bychom vzali v potaz na víe zaloená hnutí, jejich cílem je formovat zahraniní politiku – tvrzení smlé, ale takové, které se asem dokáe 3 samo.“ Navzdory tomu, e vt ina evangelikál je pesvdena o tom, e lidská práva jsou vc dobrá, zakotvená v evangelia a pramenící z jeho vlivu na Západ, neexistuje k lidskm právm ádn dílí pístup, jen by se mohl 4 nazvat pístupem evangelikálním i evangelikální teorií lidskch práv. To odráí obecnj í skutenost, tedy e není ani ádná kesanská teorie lidskch práv. Jist, me to bt kvli nejednot kesanstva, neshod na rznch teologickch, filozofickch a politickch stanoviscích. Dal ím relevantním dvodem by mohlo bt to, e termíny „právo“, „práva“ jsou uívány po celém svt kesany i nekesany, asto s odli nm, nkdy a protichdnm, vznamem. Je a zaráející, v kolika oblastech se pouívají. Konen, mají-li bt lidská práva pojímána jako základní, fundamentální, styk s nimi vyaduje zabvání se tmi nejniternj ími otázkami teologickmi, filozofickmi a politickmi.

Rzné vznamy práv Uití jazyka lidskch práva je v souasnosti asi astj ím a nejroz íenj ím zpsobem kladení normativních 5 otázek v politice. Odli nost definicí a pojetí lidskch práv je tématem a náplní celé ady moderních teorií spolenosti, smyslem samotné politiky a záleitostí mnoha zákon. Názory na lidská práva se objevují na pedná kách, v urnálech, jsou nám pedkládány ústavním soudem stejn tak jako pouliními demonstracemi. Lidskoprávní argumentace prostoupila u nejen akademickou pdu, soudy, zákonodárné sbory a námstí, ale také na e domovy nebo nákupní stediska. Stala se vbavou bného jazyka. Kdy jsme pesvdeni, e nkdo dlá nco patného, neekneme, „Je to patn,“ ale spí „Nemá právo to dlat,“ nebo „Nemá ádné právo se mnou takhle mluvit.“ V mnoha pípadech se tak pojmy „právo“ a „lidská práva“ staly ztlesnním obecn uznávanch norem sdílench spoleností, a to jak v, tak vn spoleenství církve. Kdo tvrdí, e „lidé mají právo na dstojné bydlení“, pedpokládá, e tento poadavek vyplívá z njakého uritého základního lidského práva, nebo pímo odkazuje na literu píslu ného zákona, která ono právo ztvrzuje. asto se tím v ak nemíní nic víc ne, e daná osoba by slu né bydlení prost mít mla, a e by bylo spravedlivé a férové, kdybychom se zamysleli nad tím, je-li takové bydlení v eobecn dostupné. Mluvíme o právu na kvalitní zdravotní péi, právu na píznivé ivotní prostedí; íkáme, e dít má právo na rodie a stabilní domov. V tchto vrazech termín „právo“ asto pozbvá konkrétního obsahu a stává spí e jakmsi obecnm projevem souhlasu i nesouhlasu, chvály i kritiky. Jazykem lidskch práva rovn mluvíme ve snaze uchopit tak rozliné pojmy jako demokracie, volby, soudy, ústava, daová politika, bytová politika, válka, muení, systém trestní justice, rasa, potraty, mezinárodní obchod, politické svobody, zdravotnictví, ivotní prostedí, homosexualita, manelství a jiné sexuální vztahy. Práv kvli tomu, e lidská práva se tkají takového mnoství témat - mnohdy naprosto rozdílnch a nesluitelnch - , a e jejich vznam je ad hoc reformulovateln, jsou lidská práva nástrojem politického boje, ve kterém se politití
Komenského Institut, 2008

Page 2 of 11

oponenti, za títni lidskoprávními argumenty, sna í maximalizovat svj politick zisk. L.W. Sumner k tomu dodává: „ Je to práv nestálost lidskch práv, jejich schopnost bt souasn oporou obou proti sob stojících stanovisek, co je jejich nejvznamnj ím, ale zárove nejvíce problematickm, znakem. Rzné zájmové skupiny 6 se nepochybn shodnou pinejmen ím na tom, e lidská práva jsou jako politick instrument nepostradatelná. Jsou obzvlá  úinnou zbraní v politickch debatách a rétorice: „Vystavla-li jedna zájmová skupina svou politickou argumentaci na domnlé lidskoprávní linii, ádn z jejích konkurent si nem e dovolit tuto linii 7 opomenout a nepistoupit na ni...bude mít sklon lidskoprávní motiv roz iovat a stupovat.“ Takové osvojení si a eskalování argument protistrany je jev v eobecn roz íen, pedev ím pak ve Spojench státech. Skupina, které se podaí udat svj politick cíl jako domáhání se svch práv – nap. homosexuální man elství - , je velice blízko úspchu a má nakroeno k politickému vítzství. Moc lidskch práv je je t umocována tvrzením, e lidská práva jsou, jak to stojí ve V eobecné deklaraci 8 lidskch práv, univerzální. Jejich vznam také roste, je-li jim pisuzováno pízvisko „základní“. Mezinárodní pakt OSN o lidskch právech z roku 1966 popisuje lidská práva jako „základ svobody, spravedlnosti a míru ve svt.“ Prozaicky eeno, jsou popisovány jako „trumfy“, které, kdy se správn pou ijí, naprosto pebijí jakékoli jiné 9 politické a právní uva ování, jakm jsou otázky slu ného chování, sobstanosti nebo solidarity. Navzdory tomu, e na e spolenost nkdy a s obsesí klade draz na lidská práva, je ve vsledku málo jasné, co jimi vlastn myslíme, nebo bychom myslet mli. Spory o obsah pojmu „právo“ (ve smyslu „právo na nco“) tvoí pevá nou ást tématiky politickch debat. Lidé napí celm politickm spektrem mají k „právm“ njak vztah, nkdo vel, nkdo je nenávidí; co závisí na tom, o jakém „právu“ se zrovna mluví. Znamená to, e si potebujeme udlat o tom, co lidská práva vlastn znamenají, jasno.

Zájem o práva Zatímco o prosazování lidskch práv na mezinárodní úrovni panuje mezi evangelikály v eobecná shoda, vyjadování domácích (USA) problém pojmy lidskch práv je zále itostí vnímanou velmi rozpait, a to nejen kesany. Pro lidi, kteí, dejme tomu, kladou draz na práva vlastnická, m e bt nepijateln teba u samotná my lenka „práv homosexuál“. Lidé, kteí se hlasit do adují práv na nábo enskou svobodu mohou bt úzkostlivj í v pípad svobody slova pro projevy obscénnosti nebo pornografie. Spousta vcí, které pova ujeme za naprosto patné a nepípustné, je prosazováno ve jménu práv. Pak je zde je t problém nadmrného do adování se práv v situacích, vy adujících draz pimen. Pebujelé zdrazování práv pak eliminuje jiné legitimní politické souvislosti. Mnoho na ich problém pramení z dobrch vcí, které jsme svm pehnanm drazem vyzdvihli natolik, e se nám stali politickmi modlami. Jak o tom napsal G.K. Chesterton: Je-li otesena nábo enská soustava, nejsou zbaveny pout jen neesti. Neesti se ov em uvolní, pohybují se a nevázan kodí. Ale uvolují se i ctnosti, poletují je t nevázanji a kodí je t víc. Moderní svt je pln starch kesanskch ctností, které ze ílely. Ctnosti ze ílely, proto e byly od sebe navzájem odloueny a tkají osamocen. Tak napíklad zále í nkterm vdcm na pravd; ale jejich pravda je nemilosrdná. nkterm humanitám zas jde pouze o milosrdenství; ale jejich 10 milosrdenství je bohu el asto nepravdivé.“ Práva mohou bt dobrá vc, ne v ak jediná. Mohou zastít jiné dobré vci. Práva kladou draz na to, co by lovk ml mít, ne co by ml dlat. Stanou-li se práva defininím znakem na í politiky, pak bude otázka, zda má nkdo na nco právo (a to bez ohledu na dopady, vzniklé uplatnním takového práva), bude zastiovat otázku „co je dobré?“ Domáhání se toho, co nám dlu í jiní, je asto nadazeno uva ování o tom, co bychom my mohli dlu it jim. Z tchto dvod Kierkegaard pova oval boj za práva, teba e práv pro v echny, za nco, co v lovku vzbuzuje dojem sebelásky. Simone Weil zase znepokojovalo to, e práva jsou „primárn zamená na politick 11 zisk; i kdy opena o legitimní tvrzení a argumenty. Prosazování lidskch práv je v dy pedmtem sporu...“ Byl to jeden z dvod, pro, poté co byla povena armádou Svobodné Francie (Forces Françaises Libres, FFL), aby v kontextu poválené Francie vytvoila studii podporující lidská práva, naopak napsala knihu s názvem The Need 12 for Roots: Prelude to a Declaration of Duties Towards Mankind („Poteba základ: Úvod k Deklaraci povinností lovka“). Mary Ann Glendor tvrdí, e to byla ne toliko práva jako taková, ale spí e bezbehá fixace na n, co ochromilo americkou politiku a nakazilo její spoleenské vazby. Souasná americká lidskoprávní debata podle ní „ustrnula v bod, kde je v e otázkou lidskch práv; ka d si nálepku lidskch práv neomezen propjuje, ohání se jejich legalistickm charakterem, bezpodmíneností, neodvislostí, hyperindividualismem a jejich „nic neíkáním“ vztahu 13 k osobním, obanskm a kolektivním povinnostem.“ ; vsledkem eho je „tém afatick vztah k povinnostem a neuvdomování si propojenosti individuálních a obanskch závazk.“ V souasnch debatách o lidskch
Komenského Institut, 2008

Page 3 of 11

právech je dále, podle ní, „nadmrn zdrazována nezávislost a sobstanost jedince“. Je v nich poukazováno 14 zejména na „individuum a stát“, ov em „na úkor sociálních skupin v rámci celé obanské spolenosti.“ Tko pak hledáme a vytváíme „vhodn pojmov aparát, kter by zohledoval roli tchto sociálních skupin, v nich je primárn formován charakter lovka, jeho schopnosti a smysl pro obanství... Individuální svoboda, stejn tak jako veejné blaho, jsou odvislé od zdravého stavu sociálních struktur obanské spolenosti, na „ochran 15 spoleenského prostedí“, tedy innosti, pro které nemáme ani pojmenování.“ Michael Ignatieff nás varuje ped 16 tím, e lidská práva se mohou stát modlou. Podobná znepokojení vyvstávají i v kesanskch kruzích. Zatímco vt ina americkch kesan má k lidskm právm kladn postoj, pro nkteré je sama idea lidskch práv problematická. Obhájcm lidskch práv je takto vyítáno upednostování lidské vle ped pokorou, je by mla na e ivoty provázet. Volání po lidskch právech pehlu uje víru v ob a slubu, ke které jsme vyzváni ne s ohledem na vlastní zájmy, ale prvn ze v eho slouit ostatním. Doadování se práv opomíjí skutenost, e Bible zobrazuje lovka jako hlínu a Boha jako hrníe tvarujícího na e ivoty podle Své vle. Zdá se, e v tomto svtle se práva vzdalují ideálu Jeí ova ivota a nehledí Pavlova napomínání Filipskch: „kad a má na mysli to, co slouí druhm, ne jen jemu. Nech je mezi vámi takové sm lení, jako v Kristu Jeí i: Zpsobem bytí byl roven Bohu, a pece na své rovnosti nelpl, nbr sám sebe zmail, vzal na sebe zpsob sluebníka, stal se jedním z lidí. A v podob lovka se poníil, v poslu nosti podstoupil i smrt, a to smrt na kíi.“ (Fil. 2:4-8) Není snadné íst o Jeí ov utrpení (nebo vidt film Utrpení Krista) a vzáptí teoretizovat o lidskch právech. Tak nebo onak, práva nemusejí bt vázána na prosazování autonomie nebo individuální vle. Nech jsou nazírána jako dar od Boha, jako vraz jeho milosti.

Zdroj práv a argument obhajoby Není pochyb o tom, e vznam lidskch práv me bt zveliován a nadsazován, e práva mohou bt zneuita specieln v individualistické Severní Americe, kde jakákoli snaha o omezení i kontrolu naráí na domáhání se „svch práv“. Av ak zneuitelnost neho není dvodem k jeho zavrení, paklie je ono „nco“ uíváno správn. Je tedy zapotebí lidskm právm a jejich mezím správn porozumt. Navíc lidská vle a prosazování sebe sama nejsou vluné zdroje práv. Práva meme chápat jako dary, nadání. Ve skutenosti je toto pojímání práv zohlednno v americké Deklaraci nezávislosti, kde jsou práva kvalifikována jako „obdaení“ od Boha, jako nco, ím je lovk obdaen ze své podstaty. Uvaujeme-li o právech, mli bychom se zamit na fakt, e v ichni lidé jsou stvoeni Bohem, a e kad lovk je utvoen podle Boího obrazu. Tato my lenka si místo v americkch základních dokumentech najde také. O lidech se praví, e jsou si 17 nejenom sob rovni, ale „stvoeni sob rovni“. Ná názor na lidská práva bychom mli zaloit na uvdomní si, kdo jsme, pro jsme, a co je nám dáno – jsme stvoeni Bohem; máme se snait bt jeho obrazem; je k nám 18 smována Boí milost v Jeí i Kristu, milost, je nás ped Bohem ospravedluje. Nejsme stvoení autonomní. Písmo nezná lovka závisejícího jen na své osob: To hlavní na bytí lovkem je 19 bt vdy spíznn s Bohem. Pouze Boí vlí existujeme a jsme stvoeni (srov. Kol. 1:15-20, Zjev. 4:11, alm 24: 1, alm 139). Nejdleitj í pikázání je milovat svého Boha (Mat. 22:34-40). Ve ker hích pochází z odmítání Boha a jeho zákona, ím se také projevuje (srov. 3. Moj. 19, Oz. 4). Správn lidsk ivot se odehrává vdy v Boí poslu nosti; bt lovkem znamená bt Boím obrazem. Zdroj lidskch práv bychom nemli hledat v sob nebo v domnle defininích znacích lidství jako je svobodná vle, rozum nebo svdomí. Místo toho 20 bychom se mli primárn zamit na status nás jako Boích tvor. Podobn chceme-li mluvit o ních právech, nememe mluvit o jemu vlastní dobrot, u lechtilosti, o jeho vynikajících vlastnostech a zásluhách: v ichni jsme zhe ili a nedostáli Boí sláv. Radji bychom mli práva vidt ve vztahu ke zdroji v eho dobra, spravedlnosti, autority a práva - Boí spravedlnosti skrze milost (srov. 21 5.Moj. 32:4-14 - Píse Mojí ova - , alm 89:5-19, alm 97, Iz. 5:16). Je to vyobrazeno hned na zaátku Bible, kdy se poprvé na scén objevuje vrada. Kdy Kain zavradil svého bratra Ábela, zjevil se mu Bh a pravil: „...prolitá krev tvého bratra kií ke mn ze zem“ (Gen. 4:10). Slovo, zde peloené jako „kií“ - v originále ze'aqah - , je hojn uíváno napí celm Starm zákonem a znamená „vkik“, „stínost“ nebo „provolání nkoho, komu je inno bezpráví“. Je to také to slovo, které bylo uito k vyjádení „kiku patnch a nuznch“, vedoucího ke zkáze Sodomy a Gomory (Gen. 18: 20; Ezech. 16: 49). Ze'aqah zotroeného Izraele je „vzdychání a úpní“, „volání o pomoc“, „sténání“ (2. Moj. 2:23,24). Ze'aqah - „Vkik“ byl rovn odborn právní pojem, podobn dne nímu „odvolání“, kdy je soud vy

í instance vyzván k tomu, aby pípadné bezpráví odinil. Jestlie lidské soudy neplní svou povinnost (zastávat se ukivdnch a tch, jim se nedostalo spravedlnosti), pak odvolání bude smovat k Bohu, poslední to instanci, soudci a stráci v í spravedlnosti. Uití ze'aqah v Kainov pípad nám prozrazuje, e Boí reakce na Ábelovo zavradní je popisována v právních pojmech. A není tomu tak jen na tomto míst Bible. Bh vdy vysly í úpní ukivdnch (Ex. 22:22,27). „Kik“ hí nch ml za následek zkázu Sodomy a Gomory (1.Moj. 18:20, Ezech. 16:49). Jak napsal G. von Rad: „Termín „vkik“ (ze'aqah)...je odborn právní pojem oznaující volání o pomoc, piem kií


Komenského Institut, 2008

Page 4 of 11

ten, komu je pácháno bezpráví....Voláním o pomoc...se dovolává právní ochrany. Co lidské soudy neslyí, nebo 22 emu nevyhoví, se stejn nakonec dostane k Bohu jako stráci vekeré pravdy.“ Bh se rozhodl, e Kaina za vradu svého bratra potrestá. Neudlal z nj jednodue psance a tvance, ponvad ho milosrdn „poznamenal znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil“ (Gen. 4:8-17). Kain si ped tím stoval, e se bude muset skrvat ped Hospodinovou tváí, a bál se, e mu bude odepena Boí zákonná ochrana (tak „kad, kdo m najde, bude m moci zabít.“ - 4:16). Mluví-li Písmo o tom, jak Bh „ukrvá svou tvá“, znamená to, e Bh neodpovídá, neslyí „kik“ lovka, e mlí, a e nepijde ochraovat svj lid. Pro ilustraci alm 27: Kdy se na m vrhli zlovolníci... O jedno jsem prosil Hospodina... (abych) zpytoval jeho vli v chrámu... Hospodine, sly mj hlas, kdy volám... Mé srdce si opakuje tvoji vzvu: „hledejte mou tvá.“ Hospodine, tvá tvou hledám. Svoji tvá pede mnou neukrvej, v hnvu nezamítej svého sluebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj m a neopoutj. Vere 2,4,7-9 Pedstava je taková, e odhalí-li Bh svou tvá, zvítzí spravedlnost a zavládne právo. Paklie zstane Boí tvá skryta, zlo vzkvétá a híní jásají. „Znamení Kainovo“, znamení toho, e Bh svou tvá neodvrátil, tedy znamení ochrany, nebylo vsadn spjato s osobou Kaina: bylo té známkou toho, e Bh ustanovil obecn ád k obran spravedlnosti a práva. Tento ád zavazuje vechny lidi a vyaduje, aby spolu navzájem jednali podle Boích zásad. Znaná ást tchto závazk mezi Bohem a lovkem me bt vyjádena pomocí „práv“. Kdy byl Kain zavradn, jeho prolitá krev dostane právu, tak jak Bh slíbil. Kdekoli se nedostává právu a spravedlnosti, kdykoli jsou beztrestn poruována lidská práva, neunikne to Bohu, kter spravedlnost nakonec zjedná. Odtud smlouva s Abrahamem a Boí zaslíbení záchrany jeho zotroeného potomstva (Gen. 15:13-14). Bh poté skuten vyslyí „kik“ Izraele otroícího v Egypt. Izrael na to má nárok, ne pro svou spravedlnost a pímost srdce, ale protoe Hospodin splnil to, co slíbil (5. Moj. 7:7, 9:4-6). Mojí se na tento slib odvolává i ve snaze zachránit Izraelsk národ ped Bohem samotnm, poté co si Izraelci odlili sochu bka a elili Boímu hnvu. (2. Moj. 32:11-13, 33:12-16). Izrael je odkazem na Boí písahu pedkm „zachraován“ opakovan (1. Královská 8:46-53, Neh. 9, Dan. 9:1-19). Bh není jedin, kdo musí reagovat na nespravedlnost: je to povinností i nás, písluník lidské rasy, jim byl tento úkol uloen. Dalí postavou, které je okrem Kaina vnováno v Genezi velké pozornosti, je Noe. Noe není jen osoba, povená záchranou ivoinch druh, je také nositelem nové politické odpovdnosti lovka. Tak jako ped tím Ábelovi, ekl Bh Noemu: „A krev, která vás oivuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovdnosti kadé zvíe i lovka...“ (1. Moj. 9:5). Akoli narozdíl od Kaina a Ábela, kde se Bh jevil pímo jako soudce, se v tomto pípad nejedná vhradn o Boí odpovdnost: ta je nyní sdílena i lovkem. V Genezi 9:6, poté co Archa pistane, Bh, jako souást obnovench naízení pro obdlávání pdy vloil Noemu a jeho rodin odpovdnost za nakládání s nespravedlností, ka: „Kdo prolije krev lovka, toho krev bude lovkem prolita; nebo lovka Bh uinil, aby byl obrazem Boím.“ Znaná ást diskuse nad touto pasáí se zaobírá pouze otázkou trestu smrti. Zde se vak nechci zabvat tím, o jak trest se pvodn jednalo, ale kdo je jeho exekutorem, garantem jeho vykonání. V pípad Kaina se takto pímo zaruil sám Bh. Zde Bh ekl, „lovkem“ bude prolita krev. lovk je tak pímo poven narovnáváním nespravedlností. Nemá pasivn ekat na Boí zásah, ale bt sám v péi o právo a spravedlnost aktivní. To se netká jen extrémních nespravedlností jako je vrada, ale i problém zdánliv mén závanch, kadodenního zápasu ve svt. Ped lovkem tak vyvstává nová vzva, nová píleitost ke slub. lovk ji není pouh obdlávatel pdy, pastevec nebo umlec – je té povolán soudit. Tak, jak se Noe a jeho potomstvo rozrstalo, a smovalo do vech kout Zem, íila se spolu s nimi i povinnost usilovat o spravedlnost v mezilidskch vztazích. Odpovdnost za péi o spravedlnost a právo tak byla v dsledku delegována celému lidstvu. „Oprávnnost“ situace a oprávnní lovka posuzovat, co je spravedlivé, není lidskou zásluhou, ale spoívá v Bohem garantovaném právu, spravedlnosti a milosti. Proto autoi alm tak asto tvrdí, e jsou v právu – ne protoe, jsou spravedliví, ale protoe jim práva dodal Bh. Proto se Bh vdy zastává práv „ubohch“ a


Komenského Institut, 2008

Page 5 of 11

„nuznch“. iní tak, ne protoe jsou sami spravedliví, ale protoe bdí nad spravedlností a ochrauje ty, kdo trpí bezpráví (srov. Amos 2:4,7; 3:10; 4:1,2,13; 5:6,7,10-15,24). Domáhání se plného lidství, jeho zdrojem je Boí milost, je v Novém zákon zosobnno pozoruhodnm vrokem Jana, e „Tm pak, kteí ho pijali a ví v jeho jméno, dal moc (exousia – right, authority) stát se Boími dtmi“ (Jan 1:12). Pavel tento píslib rozvíjí a dlá ho závaznm i pro eky a „barbary“ (ím. 1:14). Vekerá práva pocházejí od Boha. Byla nám dána jako jeho dtem, a to milostí skrze Jeíe Krista (srov. Tit. 3:4-7). Jako lidé máme svá práva, protoe se Bh o nás stará, chrání nás, doaduje se pro nás spravedlnosti, a v tomto smyslu nás jimi vybavuje. Z tohoto dvodu by kesanské pojetí práv mlo vycházet z poznání, e, zaprvé, usilovat o dobré mezilidské vztahy lze jen skrze Boí spravedlnost, milost a starost o nás; a zadruhé, e vycházíme z toho, e co Bh ekne, je pro nás dobré. Nacházíme se ve svt, ve kterém dláme rzná rozhodnutí, pijímáme odpovdnost a ijeme své ivoty. A u jsme si toho vdomi nebo ne, uznáváme-li to nebo ne, jsou nám uloeny jisté povinnosti, a odtud tedy i právo je plnit. Zkrátka jsme oprávnni – máme právo – dlat to, k emu jsme voláni, abychom dlali. Nae práva pramení z povinností a odpovdnosti. To je i dvod, pro by ml bt politick ád nazírán jako nco, v em se lovk realizuje jako bytost stvoená podle Boího obrazu. Práva by mla bt vykládána pojmy povinností a odpovdnosti lovka ve svt. Autoritu a odpovdnost lovka odvozujeme od porozumní naí pozici ve stedu Boího stvoení. Byl to Bh, kdo nás stvoil a situoval do svta, abychom ho - Stvoitele a Spasitele - milovali, abychom rovn milovali své bliní jako sebe sama, a abychom spravovali Zemi. To je to, pro co jsme stvoeni, to je to, k emu jsme uzpsobeni. Vichni jsme voláni, jak kesané tak nekesané, abychom kad rozmr svého ivota proili v radostné poslunosti vi Bohu. Spolu s ostatním stvoením jsme Boí sluebníci. Meme íci, e kad z nás má právo se Boím sluebníkem nazvat; kad má právo vykonávat tento zvlátní úad a volat po Boí sláv. lovk má právo se doadovat toho, aby byl schopen init, co po nm Bh chce. Nae práva souvisejí s naimi úkoly a povinnostmi, danmi Bohem. lovk má právo na instituce a zdroje potebné k splnní tchto svch povinností. Proto musíme usilovat o takov politick ád, kter nám umouje realizovat se coby bytostem stvoenm k Boímu obrazu, nebo, formulujeme-li to jinak, musí zaruovat prostor k rozvoji lovka a jeho osobnosti. 23

To v první ad nutn implikuje právo „bt“, právo na ivot. Toto právo náleí lovku, ergo jeho tlu, bez vjimky. Lidsk ivot je tak vdy spjat s tlem, tlem z masa a kostí. Lidé mají pak právo na to, aby jejich tlo zstalo celé, nebylo pokozováno, mrzaeno, mueno, pohlavn zneuíváno, aby jejich ivot nebyl zmaen potratem, pouit jako rukojmí i vystaven teroru. Základní poteby individua – jíst, budovat bezpen domov, vychovat potomstvo – implicitn vyplívají z práva na ivot jako takov. Bible pímo íká, e za naplování tchto spravedlivch poteb ruí Bh. Bh je garantem spravedlnosti, vyadující takovou alokaci hmotnch a kulturních statk, která zaruuje ochranu ivota, a umouje lovku realizovat Boí zámry na Zemi. K tomu musíme mít monost uívat „pírodu“ a její zdroje. Tato monost uívat není pouhm právem lidského druhu nebo lidské „spolenosti“, k její utvoení jsme povoláni. Zem je Boha a lidé mají právo ji vlastnit a uívat jako správcové. V diferencované spolenosti to znamená urité právo na soukromí, jeho prvodním jevem je i soukromé vlastnictví. Podobn meme mluvit o právu lovka vychovávat své dti, ím nás také Bh povuje. Z toho bychom si mohli odvodit právo na manelství a rodinn ivot. Protoe nám Bh ukládá odpovdnost za smování tohoto svta, mohli bychom také mluvit o právech obana uplatovat politickou moc ve stát. V kadé oblasti toho, k emu nás, lidi, Bh povolal, a to jak kadého jednotliv, tak vechny spolen, meme mluvit o lidskch právech jako o nem, co je poteba k naplnní naeho povolání.

Vztahy mezi právy a jejich zneuití Potud jsme se právy zabvali jako právy „na nco“ i „k“ nemu, oprávnnmi poadavky, které má právní ád lidem garantovat. Zatím jsme se nerozpletli mnoho dalích sloitostí. Jednou z tchto spletitostí je problém híchu: platí práva i pes úpadek lidstva? Jestlie lidé zneuívají své svobody, pozbvají jejich práva platnosti nebo mohou bt prost ignorována? Dalí otázky se tkají relativními vztahy mezi jednotlivmi právy, jejich vzájemnm pomrem, jak souvisejí se zákonnmi normami a politikou, a kdo je zodpovdn za jejich vymahatelnost. Snail jsem se zde poukázat pedn na to, e nae práva nevyplívají z lidské spravedlnosti nebo lidské dstojnosti jako takové; jsou naopak plody Boího milosrdenství k nám. ád Boího stvoení, nám uloené povolání v nm, nezaniká pod tíhou híchu, akoli kvli híchu je s Boími dary nesprávn nakládáno, kvli naí hínosti jsou Boí dary zneuívány a obraceny ve zlo. Hích lidská práva nevykoeuje, stejn jako zneuití svobody není dvodem k její zavrení. Uívání a zneuívání práv je konkrétní odpovdností tch, je takovmi právy disponují. Teprve soudn den od sebe oddlí plevel a penici (viz Podobenství o plevelu mezi penicí Mat. 13:24-30). Pestoe nám jsou práva dopána jako svobody, jako na spolenosti nezávisl prostor jednat
Komenského Institut, 2008

Page 6 of 11

v souladu s Boím povoláním, nikdo neme bt nucen toto volání sly et pomocí zásah do jeho sféry práv. V ichni selháváme, v ichni zneuíváme svobody, nikdo z nás není dokonalm imago Dei. Dále je tu problém moné kolize legitimních nárok a práv. Lidí nadanch právy je mnoho. To znamená, e uplatuje-li jedinec svá práva, zasahuje tím nevyhnuteln do ivot a práv jinch lidí. Poadavek svobody slova jednoho me naru it právo na zachování osobní cti a dobré povsti druhého. Právo vlastnit majetek se me dostat do konfliktu s právem na pimené hmotné zaji tní druhch. Doaduje-li se zdroj jeden, redukuje tím dostupnost zdroj pro druhého. V této situaci nememe pedstírat, e lidská práva jsou nezávislá, a navzájem se nedotkají. Musíme je chápat jako rzné a rznorodé legitimní nároky, je musejí bt kladeny soubn. Nárokování si hmotného zaji tní jednch je tak napíklad souasn kladeno s doadováním se práva na vzdlání druhch nebo práva na nevm ování se do soukromí tetích. ádn z tchto nárok není nelegitimní, take neme bt zamítnut. ádn není nemnn a bez kontextu. Uplatnní práva vdy ovlivní vchozí pozici pro uplatnní práva nebo práv v jeho okolí. Omezenost zdroj navíc zpsobí to, e soubn kladené nároky (vycházející z práv), nemohou bt splnny najednou. V takové situaci je v zájmu spravedlnosti, aby bylo vytvoeno takové uspoádání (poadí) práv podle toho, jak jsou pro nás dleité v na em cíli dostát uloen m 24 povinnostem.

Práva, vláda a zákony Doposud jsme si nepoloili otázku, jak by mla práva nabt politické podoby. To, e vesms chápeme, komu je lovk za svá práva zavázán, a co je jeho právem, nám nic neíká o tom, jak by tento závazek ml bt vyjáden v zákonech, ústavách i deklaracích lidskch práv. To, co by m lo b t, není to samé, co by mlo bt vyadováno zákonem, a co by mlo bt vynutitelné státní mocí. V bibli nalézáme napíklad právo rolníka na stravu bhem práce (5. Moj. 23:25-26), teme o omezení otroctví (2. Moj. 21:2; 4. Moj. 25:10), o mírnj ím zacházení se zotroenmi enami (2. Moj 21:7-11), ustanovení o spravedlivém dlení pdy (4. Moj 33:54; 3. Moj 25:14-18, 25-34) a obecn poukaz na vladaovo podízení se platnm zákonm (1. Sam. 22:17; 2. Sam. 11-12). Ne vdy je ale jasné, zda-li byly tyto poadavky doplnny také o sankce, tedy má-li bt Izraelita za jejich poru ení potrestán. Dále, tato práva nejsou univerzálními lidskmi právy. Dreli se jich vlun Izraelci, a to se je t v echna nevztahovala na eny a cizince. (Akoli, od té doby co byl za konen cíl vytyena univerzalizace Boího zákona tak, aby se vztahoval na v echny lidi – hlavní my lenka Nového zákona - lze tvrdit, e se o obecn platná práva jedná). Práva, nebo alespo nkterá práva, musejí bt v rámci právního systému daleko více ne oprávnné morální poadavky. Musejí bt silnmi a vynutitelnmi politickmi a právními zárukami. Chceme více ne jen pouhou solidaritu provázenou ohrazeními, e se nám nedostalo toho, eho správn mlo; namísto toho chceme soudce nebo jinou autoritu, která by oznamovala, e zákonem garantovaná lidská práva byla poru ena, a e budou vzata k jejich narovnání píslu ná vynutitelná opatení. Vynutitelná musejí bt zejména základní lidská práva, jejich poru ení neznamená jen vznik dal í z nesetného mnoství nespravedlností mající dopad na ná ivot, ale doslova po lapání tch nejzákladnj ích podmínek lidské existence. Z toho plyne, e o tom, která práva jsou státní ochrany hodna, a která by mla mít status práv základních, musíme rozhodnout. Hrozí toti, e celá idea politickch práv bude vyprázdnna, vybledne pod tíhou nadmrného uívání, kdy za práva základní budou neomezen uznávány kdejaké lidské poadavky a touhy, teba legitimní. „Základní lidská práva“ by mla bt rezervována pro atributy, bez nich je svobodn lidsk ivot nemysliteln. Tyto atributy jsou tak vt inou pedmtem politického konfliktu a zásah vlády. My lenka politicky garantovanch práv bezprostedn vyaduje existenci zákon o lidskch právech, je by dreli vládní moc v jejich mezích, a chránila tak lidská práva ped jejich monm znevaováním ze strany vlády. To je hlavní dvod, pro je asto ádoucí tato práva zakotvit pímo v konstituci. Ústavní zákony nejsou ledajaké normy, pravidly u itmi politiky pro lid, ale zásadami omezujícími, kontrolujícími a instruujícími samotné politiky, a to i ty, kteí mají podporu teba celého obyvatelstva. Ústavní zákony jsou zákony svazujícími vládu. Mohou bt pozmnna jen pozvolnm a kvalitním procesem, reflektujícím dlouhodobé a zásadní trendy ve spolenosti, veejném mínní. Z tohoto dvodu je ochrana lidskch práv asto a dkladn zakotvena v ústavních zákonech o právech, takovch jako Bill of Rights v Ústav Spojench stát americkch. Zákony o lidskch právech jsou jist velice dleité. Nejsou v ak jedinm zpsobem, jak lze lidská práva chránit. Nemén dleitou formou obrany lidskch práv je demokracie. Je-li vláda opravdu odpovdna lidu a konstituována lidem, zneuívání lidskch práv si radji dvakrát rozmyslí. Jiné politické struktury, jako federalismus nebo dlení politické moci na soudní, zákonodárnou a vkonnou, jsou prostedky jak pedejít nadmrné koncentraci politické moci, a tudí stejn tak i ochranou ped poru ováním lidskch práv. To byl jeden z dvod, pro byly Bill of Rights pidány jako dodatky k ústav, a nebyly souástí pvodního dokumentu. Nkolik autor ústavy vilo, e omezení vládní moci skrze demokratické volby, federalismus a rozptyl moci jsou ji dostatené nástroje k ochran práv: a následn ratifikaní tlak vedl k dodatenm zárukám v podob prvních deseti dodatk - Bill of Rights.
Komenského Institut, 2008

Page 7 of 11

Jak poznamenává Johan van der Vyver: „Jakkoli zákon o právech je...ve své funknosti – omezení státní autority - stejn dleit jako postupy ústavní. Ústavní strategie ochrany lidskch práv zahrnuje principy zastupitelské vlády v rámci demokratického zízení; decentralizaci mocenského aparátu vlády na federální úrovni, a zárove autonomní regiony a místní samosprávu; distribuci státní autority oddlením jednotlivch mocí;...ombudsmanv dohled nad inností administrativy; podrobení moci vlády vlád zákona; zatiuje se explicitn definovanmi kategoriemi základních svobod vi neoprávnnm zásahm exekutivy i legislativy, svobod majících oporu v zákonech o 25 právech.“ Dalí cesta, jak hájit lidská práva, vede na pole mezinárodního práva. Tato cesta byla vylapána teprve v prbhu posledních dekád. Státy, které se rozhodly zasazovat se o lidská práva na mezinárodní scén, tak spolu podepisují lidskoprávní úmluvy, dohody i pakty. Práva chránná mezinárodním právem obvykle zahrnují práva „obanská a politická“. Ty povtinou obsahují: svobodu od diskriminace; právo na ivot, osobní svobodu a bezpenost; svobodu od muení nebo krutého zacházení; právo na právního zástupce a spravedliv proces; svobodu pohybu a pobytu; právo na azyl, právo na svobodné rozhodnutí jedince o své národnosti, právo uzavít manelství a zaloit rodinu; právo vlastnit majetek; svobodu mylení, svdomí a náboenského vyznání; právo podílet se na správ vcí veejnch a rovn pístup k volenm a jinm veejnm funkcím. Vtina obhájc lidskch práv podporuje práv tato práva ze seznamu. Mnoho úmluv o lidskch právech pojednává i o dalí skupin práv, na kterou bvá nejastji odkazováno jako na práva „hospodáská, sociální a kulturní“. Ty zahrnují: právo na sociální zabezpeení; právo na práci; právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajitní základních ivotních podmínek; a právo na vzdlání. O této skupin práv bude jet pojednáno. Za nejranjí pípady takovchto dohod v Evrop lze povaovat post-reformaní patenty, které zaruovaly 26 svobodu náboenského vyznání meninovm náboenskm skupinám. Oba pední teoretici mezinárodního práva, Hugo Grotius a Emerich de Vattel, otázku ochrany práv zohledovali, ím vydládili cestu úmluvám o otroctví z devatenáctého století; Hágskm a enevskm konvencím ze století následujícího - zaruujícím zvlátní práva v prbhu války; ale i dlnickm poadavkm formulovanm Mezinárodní organizací práce (ILO) v roce 27 1919; nebo teba do velké míry impotentní chart meziválené Spolenosti národ. Byla to ochrana lidskch práv, co ve Druhé svtové válce Spojence vznamn sjednocovalo. Proto se také stala klíovm motivem formování Organizace spojench národ (OSN)...ta dala vzniknout „Veobecné deklaraci lidskch práv a svobod“, která následn nabyla právní statusu ve form „Mezinárodního paktu o obanskch a politickch právech“ (1966). Nato spatily svtlo svta i regionální úmluvy podobného rangu. Zde se jedná pedevím o „Evropskou úmluvu o ochran lidskch práv a základních svobod“ (1950), „American Convention on Human Rights“ (1969) a 'African Convention on Human and Peoples' Rights' (1981). V souasnosti je nejvyvinutjí a nejaktivnjí systém evropsk. Protoe tyto smlouvy existují mezi státy, mohou bt jednotlivé vlády tmito státy také inny zodpovdnmi za jejich pípadné nedodrování. Od té doby, co je souástí takovchto smluv ujednání o tom, e smlouva je dílem spolenm, a spolen se jí státy zavazují, nemohou ji jednotlivé státy tvrdit, e nedodrování smlouvy je jednodue jejich interní záleitostí. Jestlie chápeme lidská práva takto, uznáváme-li, e úkolem vlády je usilovat o spravedlnost i za svmi hranicemi, pak je ochrana lidskch práv dleitá nejen na území naem (USA), ale mla by bt i souástí zahraniní politiky.

Rzné typy práv Ochrana základních lidskch práv má ten problém, e je tké rozpoznat, jaká práva jsou skuten ochrany hodna. Jak jsme si ji naznaili, „lidská práva“ mohou znamenat hodn vcí. Jak rozhodnout, která práva jsou ta pravá, skutená, a jaká z tchto pvodních, autentickch práv vyadují ochranou ruku státu? Klasickm úkazem tchto nejasností je spor okolo toho, co nazváme „hospodáskmi právy“, konkrétn napíklad to, zda lze právo na sociální zabezpeení, právo na bydlení i vzdlání chápat jako základní lidská práva. Nad tmito otázkami probíhají boulivé debaty po celém svt; debaty stejní i pro mezinárodní vztahy; propletené té s debatou o tom, zda je draz na individuální svobodu skuten univerzální hodnotou i jen odrazem a projevem západního 28 individualismu. Zem jako ína, Irán nebo Malajsie jsou nepochybn vánivmi zastánci názoru, e lidská práva mohou stát od státu nabvat jiné podoby. Z nkterch asijskch a muslimskch zemích se zaínají zvedat hlasy o tom, e mnoho mezinárodn uznávanch obanskch a politickch práv je jen konstrukcí Západu. Tvrdí, e tato „práva“ jsou pouhm odleskem západních hodnot, a e by mly bt podízena vlastní konfuciánské/islámské tradici. Na spolench akcích OSN, takovch jako Mezinárodní konference o populaci a rozvoji v Káhie (1994), nebo Svtová konference o enské otázce v Pekingu (1995), mezitím docházelo k prohlubování trendu obhajoby nové


Komenského Institut, 2008

Page 8 of 11

a stále ir í palety práv, jako je právo matky na potrat nebo právo na píznivé ivotní prostedí; tedy „právy“, mezi nimi nebylo inno rozdílu. Poteba odkrt a objasnit smysl a oprávnnost lidskch práv není jen sterilním akademickm cviením, je naopak ivotn dleitou podmínkou, nutnou k objasnní kulturních, spoleenskch a politickch problém, jim elíme, a to jak na domácí úrovni, tak mezinárodn. Nezbytnost tohoto procesu se nám jeví teba práv ve svtle debat okolo „sociálních“ a „hospodáskch“ práv. Problematika „hospodáskch práv“ je té bytostn spojena s oehavou otázkou univerzality práv. Problém pojímání materiálního zabezpeení jako práva je, podle kritik konceptu „hospodáskch“ práv, ten, e vdy existují legitimní dvody, pro by mu jednotlivé vlády nebyly prost schopny v jistch situacích dostát. I ta nejoptimistitj í vláda prost není schopna plo n garantovat dostaten píjem, zajistit bydlení, ve kerou zdravotní péi nebo jídlo. Mnoho africkch zemí na to jednodu e nemá. Kdybychom tedy povaovali ekonomické garance za práva, museli bychom pak logicky pistoupit na tvrzení, e právm nemusí bt dostáno ihned, tudí bezprostedn. Práva by pak byla spí e ním, o co usilujeme, radji ne vymahatelnmi garancemi; vsledkem eho by byla redukce práv na pouhé cíle a popírání jejich bezprostednosti. Nkolik asijskch zemí se u o to pokusilo. Odkladnm pojímáním „hospodáskch práv“ redukovaly v echna práva na pouhé dlouhodobé cíle, o které by jejich vlády mli usilovat a znehodnotily tím pojetí lidskch práv jako bezprostedních sebeomezujících závazk, je je teba bezpodmínen dodrovat. ína tvrdí, e naplnní „hospodáskch práv“ je dlouhodobm cílem její politiky. Toto tvrzení jí napomáhá lehce pikroit k stejnému závru ohledn závanj ích vcí jako je zákaz muení nebo svoboda tisku, tedy svobodám a právm, kterm takto, s odkazem na dlouhodobé cíle, upírá bezprostední úinnost a vymahatelnost. Vznní a páchání násilí na opozici je tak odsunuto do daleké budoucnosti na základ toho, e práva jsou pouhm cílem. Obhájci hospodáskch práv namítají, e hospodáská práva mohou bt mnohdy dleitj í ne práva politická. Obvykle argumentují slovy, e „hladoví lidé chtjí více jídlo ne volby.“ Vyhladoví-li nkdo k smrti, jedná se jist o politováníhodnou skutenost, v ak ne o obecn argument. Protoe dokonce i kdy mají lidé hlad, a jsou v nouzi, zajímají se a dbají o svou politickou svobodu. Lidé po celém svt volají po vymanní se ze sevení represivních vlád. To, e zrovna nkteí trpí hladem, není pece dvodem k nezabvání se represemi: to by byl sadismus vy

ího ádu. Naptí mezi politickou a materiáln podmínnou svobodou není nutné. Argumenty zastánc „hospodáskch“ práv zní jako, kdyby mli národy odloit svj boj za svobodu, dokud nezbohatnou. Poslední plstoletí naznauje, e to jsou práv svobodné spolenosti, jejich obané se mohou py nit materiálním dostatkem a nejlep í 29 zdravotní péí. Jsou to spí e zem s autoritáskmi reimy, kde lidé ijí v bíd a trpí hlady. Ano, nkterm asijskm zemím se podailo zkombinovat ekonomick úspch a siln autoritativní vládu. Jsou v ak v drtivé men in, a navíc, ze samotné podstaty, elí demokratizanímu tlaku. Podobn to vyjádil dritel Nobelovy ceny, Amartya Sen. Podle nho, v zemích se svobodnm tiskem nebudou ji ádné hladomory, protoe je-li lidskému utrpení poskytnuta patiná publicita, podnítí to ve spolenosti akci k jeho zaehnání. Prostedk k pokrytí 30 pomoci není nikdy nedostatek. Nesmí v ak bt bránno její distribuci. Pouze v zemích s autoritáskm vedením, kde vláda má moc zamlet informace o tom, co se v zemi dje, je prostor pro to, aby lidé trpli, hladovli a nikdo o tom nevdl. Soudobé hladomory jsou vsledkem politické (ne)innosti zkaench vlád – Súdán, Severní Korea. Neexistují tudí dvody pro odmítání politickch práv - jako je svoboda tisku - ve jménu podmínnosti práv a svobod materiálním zabezpeením. Opak je pravdou: kde jsou zaruena politická práva, je vytvoeno i píznivé prostedí k naplnní práv hospodáskch. Zastánci hospodáskch práv asto kontrují tvrzením, e tyto argumenty jsou sice pravdivé, ale e nijak nesniují dleitost hospodáskch práv per se. Tvrzení odprc „hospodáskch práv“, podle nich, íkají jen to, e prosazování hospodáskch práv na úkor práv politickch si protieí a ukazují, e bojem za ekonomické a sociální záruky nelze zneuznat i sníit vznam politickch práv. Z toho plyne, e, podle kritik, je správné usilovat o oba druhy práv soubn. Dal í argument kritik konceptu „hospodáskch“ práv je, e skuten univerzální lidská práva musejí bt také univerzáln uplatována, a e „hospodáská“ práva tomuto nároku asto dostát nemohou, jeliko chudobou nejvíce zasaené zem k tomu jednodu e nemají podmínky. Obhájci hospodáskch práv by namítli, e nkterá politická práva, jako napíklad ádné a pravideln se opakující volby nebo právo na obhájce, doplácejí na nedostatek zdroj stejn tak. Pro ilustraci, taková Rwanda jednodu e nemá tolik obhájc, kteí by jednotliv hájili v echny lidi obvinné z genocidy. Dokonce i dobrá vláda me ve své snaze garantovat tato práva pro nedostatek zdroj selhat. To platí obzvlá t v pípad ochrany oban ped vnj ím napadením, je me vyadovat extrémními náklady vydrované ozbrojené síly, síly, které si prost mnoho stát neme dovolit. Paklie lze za univerzální práva povaovat jen ta práva, jim mou vlády dostát kdekoli a kdykoli na svt, nkterá politická práva pak za univerzální jednodu e oznait nememe.


Komenského Institut, 2008

Page 9 of 11

Argumentace tohoto typu zejm nikdy neustane. Mj názor je ten, e pi pojednávání o tom, co jsou správná, politicky vynutitelná, univerzální lidská práva, bychom se nemli zamovat na to, co by vlády dlat mli, ale na 31 to, co by dlat nemli. Jestlie je vláda skuten schopna uplatovat na svém území autoritu, je-li tedy vládou funkní, pak pece me o své vli upustit od muení, zabíjení nebo svévolného vznní svch oban. Tyto restrikce nevyadují nijak zvlá silnou nebo bohatou vládu, ale pouze vládu funkní. Neádají si penz, protoe po vlád nechtjí, aby nco dlala, ale aby nco nedlala. Proto mohou bt univerzální ve smyslu, aby jim mohla kadá funkní vláda dostát. Odtud teze, e univerzální lidská práva – v tomto smyslu - náleí oblastem lidského ivota, do kterch neme ádná vláda zasahovat. Není to tak divné, jak se moná na první pohled zdá. Ve skutenosti je to základem vtiny, americkou ústavou garantovanch práv. Hned první slova Bill of Rights zní takto: „Kongres nesmí vydávat zákony...“ Smyslem prvního, druhého, tetího, tvrtého, pátého, sedmého, osmého, devátého a desátého dodatku je stanovit to, co vláda nesmí: „nesmí vydávat zákony...nesmí bt omezováno...ádn voják...nesmjí bt vyadovány...nesmí bt vykládán...“ Tetí, pát, osm a desát dodatek dokonce ani pojem „právo“ nepouívá; prost vlád naizuje, co nedlat, co má ale stejn efekt. V Americe je pinejmením vtina ústavou garantovanch práv zamena na to, co vláda nesmí.

Závr Správn pojatá lidská práva jsou kompatibilní s kesanskm pojetím individua a státu. Za zdroj lidskch práv nepovaujeme vli nebo autonomii lovka, ale rozumíme jim jako vrazu Boího zámru k nám. lovk smí jako imago Dei legitimn usilovat o naplnní a uskutenní Bohem zadanch úkol a povinností. Proto by lidská práva nemla bt donekonena roziována, a jejich poet navyován, v souladu s momentálním splanutím lidské vle. Lidská práva musí naopak odráet normativní pojetí povinností lovka. Úkolem vlád je lidská práva identifikovat a garantovat ty, jim je svou autoritou schopna odpovdn dostát. Z toho plyne, e bychom mli mezi právy pozorn rozliovat. Zastánci uzákonní hospodáskch a sociálních práv by si mli bt vdomi toho, e dsledkem jejich snah se „lidská práva“ stávají na jedné stran tím, co by vlády mli vdy nebo nemli nikdy dlat, a, na stran druhé, tím, co by se mli vlády snait dosáhnout. Prosazování hospodáskch a sociálních práv tak vede k rozmlnní pvodního smyslu pojmu „lidskch práv“. Uíváme-li termín „právo/lidské právo“ v obou pípadech, mli bychom si bt vdomi toho, e ho pouíváme ve dvou odlinch smyslech. ijeme ve vku, kde se roziuje jak povdomí o kesanství, tak boj za lidská práva. Politika lidskch práv se bude muset s otázkami, které jsme zde nartli (a mnohmi dalími), njak vypoádat. To ve ve sloitém a komplikovaném svt, protkaném zlem a utrpením. Naím úkolem a vzvou je prohlubovat dosavadní práci jako odpov na Boí milost a práva, ktermi nás Bh obdail. Paul Marshall je senior fellow na Center for Religious Freedom, Freedom House, Washington, D.C. Pednáel v ín, Kanad, Anglii, Izraeli, Súdánu, Kypru, Rakousku, Nizozemí, vcarsku, Libanonu, Koreji, Blorusku, Austrálii, Jiní Africe, Malajsii, Thajsku, Filipínách a Indonésii a je autorem úspné knihy Their Blood Cries Out, mapující náboenskou perzekuci ve svt, za kterou obdrel cenu. V projevech provázejících projednávání International Religious Freedom Act v americkém Senátu byla popsána jako „vyerpávající materiál, jen jednodue neme bt pehlédnut.“ Paul Marshall je hlavním editorem Religious Freedom in the World: A Global Report on Freedom and Persecution, rozsáhlé expertízy vytvoené podle známch pehled Freedom House o demokracii, obanskch svobodách a svobod tisku. Jeho nejnovjími knihami jsou Islam at the Crossroads a God and the Constitution: Christianity and American Politics. Je autorem a editorem devatenácti dalích knih a brour a jeho díla byla peloena do arabtiny, íntiny, nminy, holandtiny, panltiny, japontiny, malajtiny a korejtiny. Vystupoval v ABC, CBS, CNN, Foxu, PBS a na britskch, kanadskch, jihoafrickch a japonskch rozhlasovch stanicích a v dalích nkolika tisících rádiích. Jeho díla byla publikována nebo byla pedmtem zájmu lánk v New York Times, Washington Post, Wall St. Journal, Los Angeles Times, Washington Times, Boston Globe, Dallas Morning News, Christian Science Monitor, New Republic, Weekly Standard, First Things, Reader’s Digest a v mnoha jinch novinách a asopisech. Díve publikováno v Toward an Evangelical Public Policy, ed. Ronald J. Sider a Diane Knippers, Baker Books, 2005. Pouito se svolením Baker Books, divize Baker Publishing Group, copyright ã 2005. Vekerá práva k tomuto materiálu jsou vyhrazena. Materiál nesmí bt poskytován, publikován nebo kopírován na jiné dostupné lokace bez písemného svolení ze strany Baker Publishing Group. http://www.BakerPublishingGroup.com
Komenského Institut, 2008

Page 10 of 11

1 K v voji práva na nábo enskou svobodu viz David Little, "The Development in the West of the Right to Freedom of Religion and Conscience: A Basis for Comparison with Islam," 13-32 of D. Little, J. Kelsay, and A. Sachedina, Human Rights and the Conflict of Cultures: Western and Islamic Perspectives on Religious Liberty (Columbia, N.C., University of North Carolina Press, 1988). Klasickou ukázkou katolického pístupu k právm, která jde daleko za hranice samotné katolické církve, je: Jacques Maritain, Man and the State (Chicago: University of Chicago Press, 1951), 2 Kvalitní anal za vztah nábo enství a lidsk ch práv v: John Witte and Johan van der Vyver, eds., Religious Human Rights in Global Perspective: Legal Perspectives, and Religious Human Rights in Global Perspective: Religious Perspectives (Leiden: Martinus Nijhoff, 1996). Viz také Kieran Cronin, Rights and Christian Ethics (Cambridge, Cambridge University Press,1992). 3 Allen D. Hertzke, Freeing God’s Children: The Unlikely Alliance for Human Rights (Lanham, MD: Rowman and Littlefield, vyjde 2004). Viz také Paul Marshall, Their Blood Cries Out: The Untold Story of Modern Christians Who are Dying for Their Faith (Nashville: W Publishing, 1997); Nina Shea, In the Lion’s Den, (Nashville: Broadman and Holman, 1997); Holly Burkhalter, “The Politics of AIDS: Engaging Conservative Activists,” Foreign Affairs, Leden/Únor 2004. 4 Michael Perry tvrdí, e lidská práva v sob nutn mají nco posvátného, viz jeho The Idea of Human Rights: Four Inquiries (New York: Oxford University Press, 2000) 5 Viz Paul Marshall, "Two Types of Rights," Canadian Journal of Political Science XXV: 4, (Prosinec, 1992), pp. 661676. 6 L.W. Sumner, The Moral Foundation of Rights (Oxford: Clarendon Press, 1987), p.8. 7 Ibid. 8 K v voji a v znamu Veobecné deklarace lidsk ch práv viz Mary Ann Glendon, A World Made New: Eleanor Roosevelt and the Universal Declaration of Human Rights (New York: Random House, 2002) 9 Akoli pohled na lidská práva jako „trumfy“ byl nejjasnji vylo en Ronaldem Dworkinem, zde je poukázáno na irí jevu, spoleného pro celou moderní právní vdu. Viz anal za H. Gillmana, "The Evolution of the Rights Trump in the American Constitutional Tradition," referát prezentovan na ka doroním Annual Meeting of the American Political Science Association, Washington, D.C., Záí 1991. 10 G.K. Chesterton, Orthodoxy (New York: Doubleday, 1924), 30-31. 11 Viz Meirlys Owens, "The Notion of Human Rights: A Reconsideration,” 240-246 of American Philosophical Quarterly, vol. 6, (1969), p. 244. 12 Druhé vydání (New York: Routledge, 2001). 13 Mary Ann Glendon, Rights Talk: The Impoverishment of Political Discourse (New York: Basic Books, 1991). 14 Glendon, op. cit., x-xi, 14. 15 Op cit., 109-110. Podobn námt se objevuje v pokusu zavést koncept práv do ekologick ch diskusí, viz Marshall, "Do Animals Have Rights?" in Studies in Christian Ethics, vol. 6.2, (Summer, 1993), 31-49. 16 Michael Ignatieff, et al., Human Rights As Politics & Idolatry (Princeton: Princeton University Press, 2003) 17 Thomas A. West, “Religious Liberty: the View from the Founding,” in Daniel C. Palm, ed., On Faith and Free Government (Lanham: Rowman and Littlefield, 1997). Nechci tvrdit, e politití lídi jako Washington, Madison, Jefferson nebo pozdji Lincoln byli ortodoxní z hlediska ideologie, ale spíe to, e jejich mylení bylo formováno podle fundament kesanské víry - V Lincolnov pípad vírou, kterou byl „jasn ovlivnn“, ale kterou ani nesdílel. Viz Allen Guelzo, Abraham Lincoln: Redeemer President (Grand Rapids: Eerdmans, 1999). Viz také James H. Hutson, ed. Religion and the New Republic: Faith in the Founding of America (Lanham: Rowman and Littlefield, 2000); Michael Novak, God’s Country: Taking the Declaration Seriously (Washington: American Enterprise Institute, 2000). 18 Paul Marshall, Human Rights Theories in Christian Perspective (Toronto: ICS, 1983) 19 Následující diskuse se v razn opírá o dílo Christophera J.H. Wrighta Human Rights: A Study in Biblical Themes (Bramcote: Grove Books, 1979). Viz také James Limburg, "Human Rights in the Old Testament," in Alois Muller a Norbert Greinacher, The Church and the Rights of Man (New York: Seabury, 1979), 25-26, a Josef Blank, "The Justice of God as the Humanization of Man -The Problem of Human Rights in the New Testament," op. cit., 27-58. 20 Viz také Paul Marshall, "Dooyeweerd's Empirical Theory of Rights," in C.T. McIntire, ed., The Legacy of Herman Dooyeweerd (Lanham, Md.: University Press of America, 1985), 119-142. 21 K pojetí práv jako dar od Boha, v tomto pípad právy zvíat, se zab vá Andrew Linzey, Animal Rights: A Christian Assessment of Man's Treatment of Animals (London: S.C.M. 1976). 22 G. von Rad, Genesis, A Commentary (London: S.C.M., 1961), upravené vydání, 211. Viz také Meredith Kline, “Oracular Origin of the State,” in G. Tuttle, Biblical and near Eastern Studies (Grand Rapids, Mich.: Eerdmans, 1978), 132-141: Paul Marshall, God and the Constitution: Christianity and American Politics (Lanham, MD.: Rowman and Littlefield, 2002), kapitola 3. 23 Tento odstavec vychází z: B. Zylstra, "Using the Constitution to Defend Religious Rights," 95-114 of Lynn R. Buzzard, ed., Freedom and Faith: The Impact of Law on Religious Liberty (Westchester, IL: Crossway Books, 1982), p.96.


Komenského Institut, 2008

Page 11 of 11

24

K dleitosti upednostování spravedlnosti ped rovností v otázce lidskch práv: Julius Stone, "Justice Not Equality," Hastings Law Journal 29 (1978), 995-1024. 25 Johan van der Vyver, "Constitutional Options for Post-Apartheid South Africa,” Emory Law Journal 40 (1991), 771. 26 K historii práv, viz Richardova Tuckova vtená Natural Rights Theories: Their Origin and Development (Cambridge: Cambridge University Press, 1979). Tuck poukazuje na to, e v eckch a ímskch debatách nenacházíme ádné pojetí lidskch práv; "Ius" není, v kontinentálním smyslu, „subjektivním právem“, ale spí e právem, mající svj pvod v samotném zákonu – pozitivní právo. Viz také A.S. McGrade, "Ockham and the Birth of Individual Rights," in B. Tierney and P. Linehan eds., Authority and Power: Studies in Medieval Law and Government (Cambridge: Cambridge University Press, 1980), 149-165; M. Villey, "La genèse du droit subjectif chez Guillaume d'Occam," Archives de philosophie du droit 9 (1964), 97-127; B. Tierney "Villey, Ockham and the Origins of Individual Rights," in J. Witte and F. S. Alexander, eds. The Weightier Matters of the Law: Essays on Law and Religion (Atlanta: Scholars Press, 1988), 1-32; L.Vereecke, 'Individu et communauté selon Guillaume d'Ockham,' Studia Moralia 3 (1965), 150-177. 27 V tomto ohledu je dleité zmínit vliv kesansko-demokratickch hodnot na zmínné charty. Viz John P. Humphrey, Human Rights and the United Nations: A Great Adventure (Dobbs Ferry, New York: Transnational Publishers, 1984), 32, summarized in Morphet, op. cit., 77. On the European developments, see Joan Lockwood O'Donovan's excellent "Subsidiarity and Political Authority in Theological Perspective," Studies in Christian Ethics, vol.6, no.1. (1993), 17-34. 28 Jedním z pozoruhodnch znak zacházení s hospodáskmi právy (viz napíklad Economic Rights, ed., Ellen Frankel Paul, Fred D. Miller, Jr., and Jeffrey Paul (New York: Cambridge University Press, 1992)) je, e i pes precizní definování aspekt píslu né sociální politiky, se autoi vlastn nikdy nezmiují o tom, co chápou pod pojmem „právo“. íkají, e jakákoli morální nebo politická teorie je implicitn nebo explicitn nemyslitelná bez toho, ani by do sebe inkorporovala njakou teorii hospodáskch práv. Uiten rozbor tchto argument nabízí Sally Morphet, "Economic, Social and Cultural Rights: The Development of Governments' Views," 74-92 of Ralph Beddard and Dilys M. Hill, Economic, Social and Cultural Rights: Progress and Achievement (London: MacMillan, 1992). Viz také Maurice Cranston, What are Human Rights? (New York: Basic Books, 1962), kap. 3. ap. 54; "Human Rights: Real and Supposed," 43-53 of D. D. Raphael, Political Theory and the Rights of Man ( London: MacMillan, 1967), 52. Shrnutí tchto diskusí, viz Jack Donnelly, Universal Human Rights in Theory and Practice (Ithaca: Cornell University Press, 1989), 31ff. 29 Viz vsledky kadoroní zprávy Freedom House, Freedom in the World a Press Freedom in the World. 30 Amartya Sen, Development as Freedom (New York: Knopf, 1999). 31 Viz moje “On the Universality of Human Rights,” v Luis Lugo, ed., International Morality in the Post Cold War Era (Totowa: Rowman and Littlefield). Sta se dotká tématu, dkladn prozkoumaného ve slavném eseji Isaiha Berlina, ve kterém rozli uje mezi „pozitivní“ a „negativní“ svobodou. "Two Concepts of Liberty," 118-172 of his Four Essays on Liberty (New York: Oxford University Press, 1969). Alan Wolfe pedkládá uitené komentáe k dlení, vhodám a nevhodám, absolutních a podmínnch hospodáskch práv ve své "The Rights to Welfare and the Obligation to Society," The Responsive Community, vol.2 (Jaro, 1991), 12-22.


Komenského Institut, 2008