17. 6. 2015
134
Léto láká k lenošení, odpočinku a nabrání sil. Tak si to alespoň vždycky dopředu maluju já. Ale už jen ta příprava mě mnohdy dokáže pořádně udolat. 1. Je třeba všechno dobře rozplánovat, aby bylo jasné, kde, kdo a s kým bude – abychom na nikoho nezapomněli, aby někde někdo nebyl 2 x ☺, a taky aby ti dotyční byli alespoň trochu spokojení (i když od té doby, co mám doma puberťáky, tak ambice – aby byli všichni šťastní – už nemám ☺). 2. Je potřeba všechno včas domluvit, vytelefonovat, zaplatit. 3. Pak následuje to nejlepší … každého vypravit – nakoupit, zabalit, vysvětlit, proč nesouhlasím, aby si na tábor do lesa vzali školní bílá trika atd. 4. Při návratu je nejdůležitější si z těch špinavých tvorů na nádraží vybrat ty správné, doma je zase všechny vybalit a vyprat (děti i prádlo). No, a toto se v průběhu prázdnin opakuje ještě několikrát. Ale tak nějak mi v tom shonu zapadlo, že kromě dětí bychom se měli „vypravit“ i my. Letos kromě duchovního cvičení máme možnost oslavit narozeniny našeho zakladatele Dona Boska na Velehradě. Berme to jako velkou příležitost k modlitbě, k poděkování za to vše, co nám díky salesiánům bylo dáno dostat, poznat, prožít. Jako velkou příležitost se zase vidět s lidmi, s kterými máme tolik společného … Tak neváhejte a přijďte! Uvidíme se tam. Liba Švehlíková
Milí spolupracovníci. V sobotu 13. června bylo naše Sdružení obohaceno. V Brně-Žabovřeskách, v kostele Panny Marie Pomocnice, složily sliby čtyři manželské páry. Byla to velmi krásná slavnost také proto, že v kostele nebyli jen členové Sdružení a blízcí a přátelé slibujících, ale také věřící z této salesiánské farnosti, do které všechny čtyři rodiny patří a kde aktivně prožívají nejen své křesťanství, ale také i své salesiánství, protože jejich povolání se rodilo právě v této farnosti a středisku mládeže. Můžeme říci, že tyto čtyři rodiny jsou hezkým ovocem snahy salesiánů, sester FMA, salesiánů spolupracovníků a dalších členů salesiánské rodiny, kteří se zde již dvacet let snaží prožívat Don Boskovo charisma. Většina z vás se těchto slibů nezúčastnila, a tak neměla příležitost na konci mše svaté obnovit svůj slib tak, jak to udělali všichni přítomní salesiáni spolupracovníci. Jsou před námi prázdniny, a tím také většina kurzů duchovních cvičení. Proto vás chci vyzvat, abyste v tomto jubilejním roce s hlubokou opravdovostí obnovili svůj slib, a tak připravili krásný dárek Donu Boskovi k jeho narozeninám. Johny 1
1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA… Ze zápisu z 2. jednání provinciální rady
Hradec Králové 6. 6. 2015 Formace • PR schválila ke slibům – Tomáš a Marta Rackovi a Petra a Milan Šaňkovi – osobní formátoři Katka a Mirek Málkovi, Terezka a Jakub Tučkovi – osobní formátoři Václav a Lenka Jaškovi, společenství – Újezd u Brna • PR bere na vědomí zahájení předaspirantátu – Pavla Jungmannová – osobní formátoři Jana a Jaroslav Jasenští, společenství Fryšták. • PR bere na vědomí zahájení aspirantátu – Vladimír a Romana Šopíkovi – osobní formátoři Josef a Marie Pavlicovi, společenství Slovácko. Různé • 6. 6. 2015 dopoledne proběhlo jednání PR a strategické komise, byli jsme seznámeni s dílčími výstupy komise, řešila se otázka, jakou formou se budou výsledky prezentovat a realizovat v praxi. • Budou vydány nové Stanovy a pravidla v pevné vazbě, během prázdnin. • Plánování jednodenní celostátní poutě ASC v r. 2016 • Delegáti SDB v Praze • Salesiáni pověřili Johnyho, aby po prázdninách inicioval jednání koordinátorů místních rad v Praze a zahájil debatu o řešení budoucí situace – přípravu na postupný úbytek kapacity SDB. • V Praze proběhne setkání Regionální rady ve dnech 23.–25. 10. 2015. • Informace k Velehradu – schválena podpora z provinciální kasy – 30 000 Kč, na pomoc při úhradě nákladů na organizaci poutě. • Připomínáme některým MS převedení daru pro Sdružení za rok 2015 ve výši 400 Kč na osobu, za všechny své členy – včetně aspirantů – na účet 253474458 / 0300, variabilní symbol číslo MS, do 30. 6. 2015. • Další jednání PR 9.–10. 10. 2015 7.–9. 8. 2015 oslava 200 let od narození Dona Boska na Velehradě • 11. 6. 2016 – Pouť ASC na sv. Kopečku u Olomouce Úmysl modlitby • Prosíme o ochranu, pomoc a požehnání Panny Marie pro všechny salesiánské prázdninové akce. • Prosíme, pomoz nám nalézt si v těchto letních dnech více času na svou rodinu. • Prosíme tě, naplň svým Duchem a radostí naše společné setkání na Velehradě.
2. OSLAVY 200. LET OD NAROZENÍ DONA BOSKA Přihlašování na Salesiánský Velehrad bylo spuštěno!
Vydáno dne 09. 04. Všechny potřebné informace najdete vždy v aktuální verzi na www.sdb.cz/200 Platí, že včasným vyplněním přihlášky nám zjednodušíte organizaci celé akce. 1) Ubytování: Nyní je důležité se co nejdříve přihlásit, pokud požadujete na Velehradě zajištění přespávání. Zvlášť neváhejte, pokud chcete zajistit ubytování na lůžku. Jednak je potřeba počítat s velkým zájmem, jednak nám v některých ubytovacích kapacitách drží místo jen do konce dubna. 2
Bude dobré, pokud mladší přenechají lůžka starším lidem (SDB, FMA, ACS…) a kdo je toho schopen, využije možnost přespání ve spacáku na zemi v budově, příp. ve vlastním stanu na zahradě gymnázia. 2) Stravování: Stravování, podobně jako nocleh, si můžete objednat přes přihlašovací formulář – ubytovaní na Stojanově mají stravu zde, ostatní v areálu baziliky. 3) Pokud se chystáte na Velehrad a nepožadujete ani ubytování ani stravování, uvítáme, pokud vyplníte samostatný formulář Dopravní průzkum, který je na webu u přihlášky. Může nastat totiž např. problém s parkováním aut nebo kapacitou vlaků v termínu skončení akce. Potřebujeme tedy mít informace pro případné jednání s Českými drahami. Dotazy o ubytování směřujte na Michala Svobodu –
[email protected] Jiné dotazy k přihlašování na Marka Sklenáře –
[email protected] Díky moc v tomto za spolupráci. Marek Sklenář SDB
Salesiánský Velehrad – prosba o pomoc
Vydáno dne 16. 06. 2015 Přátelé, oslavy jubilejního roku Dona Boska vyvrcholí v ČR o víkendu 7.–9. srpna 2015 na Velehradě. Dovoluji si vás tímto oslovit a poprosit o pomoc, kterou k bezproblémovému průběhu z vaší strany potřebuji zajistit. Konkrétně se jedná o pomoc při výdeji jídla u baziliky, a to koordinací strávníků a udržováním pořádku, hlavně v období hlavních výdejních časů. Další z míst, které je potřeba zajistit, je tzv. sklípek, ve kterém se bude odehrávat neformální páteční a sobotní setkání při zpěvu a popř. i něčem dobrém. Děkuji vám, kteří jste mně již pomoc nabídli. Ti z vás, kteří se chcete přidat a svou pomocí přispět ke společné oslavě, tak se ozvěte na tel. 607 922 759 anebo nejlépe na mail:
[email protected]. Na všechny mám ze strany pořadatelů prosbu. Pokud plánujete se těchto pro nás velkých oslav účastnit a doposud jste se nepřihlásili, tak to prosím neprodleně udělejte. Usnadníte nám tím spoustu věcí a starostí, které samotné přípravy provázejí. Vědět včas počty přihlášených účastníků je pro odpovědné za toto setkání důležité, vzhledem k dalším jednáním se samotnou obcí, dopravní obslužností a firmami a dalšími subjekty, které nám na místě budou zajišťovat služby. Více informací najdete na http://www.sdb.cz/ co-delame/akce/200let/salesiansky-velehrad/ Přeji vám všem pohodové prázdniny a těším se na setkání s vámi na Velehradě. Za celý organizační tým Petr Nečas
3. FORMACE Kdo chce jít za mnou…
Vydáno dne 12. 05. 2015 Poslední dubnový půlvíkend (pátek večer až sobota odpoledne) se v Karlíně u sester salesiánek uskutečnilo další – v pořadí již nevím kolikáté – setkání aspirantů, předaspirantů a formátorů s provinciální radou. Kdo chce jít za mnou… musí třeba nasednout na loď a vyplout. Co bychom si v takovém případě vzali s sebou? To bylo téma pro seznamovací kolečko. Mnozí by si vzali Bibli, jiní oblíbené jídlo, knihy, zahrádku, někdo celou salesiánskou rodinu. Kdo chce jít za mnou… musí být připraven na změny. O tom bylo večerní slůvko, úryvek z roztomilé knížky Spencera Johnsona Kam se poděl můj Sýr? 3
Kdo chce jít za mnou… den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě (Lk 9,23). O tomto úryvku jsme také rozjímali při přednášce P. Evžena Rakovského a následném ztišení v sobotu dopoledne. Kdo chce jít za mnou… může se vydat cestou salesiánů spolupracovníků; na toto téma jsme se sdíleli ve skupinkách. A nakonec nám Klára a Karel Novotných povídali o tom, jaké je to jít za ním s Donem Boskem a po jakých tajných cestách se chodilo za minulého režimu. Uteklo to nějak moc rychle, tak uvažujeme o tom, že bychom to příště zkusili na celý víkend. Nashledanou v roce 2016 (a před tím v létě na Velehradě). Za formační skupinu provinciální rady Honza Zindulka
4. TRVALÁ FORMACE Kazatel na Podblanicku – ČAS
Vydáno dne 01. 04. 2015 V letošním formačním plánu jsme se zamýšleli nad třetím tématem – ČAS „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“ (Kaz. 3,1) A jak je to s časem u nás na Podblanicku? Je čas sezení i čas chůze, je čas jásání i čas truchlení, je čas aleluja i čas postu, je čas usebrání i čas aktivity, je čas odříkání i čas hojnosti, je čas velkorysosti i čas úzkoprsosti, je čas sdílení se i čas zmlknutí, je čas bolesti i čas úlevy (radosti), je čas odchodu i čas návratu, je čas plnosti i čas prázdnoty, je čas jasnosti i čas temnoty, je čas nepokoje i čas pokoje, je čas usmířenosti i čas rozjitření, je čas stísněnosti i čas euforie, je čas jistoty i čas omylu. Je čas mluvit i čas mlčet, je čas odměňovat i čas trestat, 4
je čas hladit i čas pohlavkovat, je čas vychovávat i čas nechat růst, je čas učit je i čas učit se, je čas pracovat i čas odpočívat, je čas vidět i čas oči zavřít. Je čas práce i čas ležení, je čas jít hlavou proti zdi i čas ustoupit, je čas k jídlu i čas k postu, je čas pro druhé i čas pro sebe, je čas odchodu i čas návratu, je čas na radost i čas na smutek, je čas spánku i čas vstávat. Je čas shromažďovat i čas rozdávat, je čas uklízet i čas dělat nepořádek, je čas jezdit na kole i čas chodit pěšky, je čas vychovávat i čas rozmazlovat, je čas lovit i čas chovat, je čas pracovat i čas odpočívat,
je čas tloustnout i čas hubnout, je čas pít i čas střízlivět,
je čas vlastního rozumu i čas Boží vůle, je čas požehnání i čas prokletí. Místní společenství Podblanicko
Reakce na webu: • Článek o.k., jen ten závěr se mi nelíbí. Myslím, že čas na prokletí není žádný vhodný. Zdravím z Brna :-) Marika
Je den bratrské lásky!
Vydáno dne 02. 04. 2015 Dobré ráno, moji drazí přátelé, dnes je Zelený čtvrtek. Pro nás křesťany-katolíky je to den bratrské lásky, den Eucharistie a ustanovení kněžství. Jistě je to den, ve kterém bychom mohli sdílet různá zamyšlení..., ale raději vám nabídnu jednoduché poselství v obrázku, který nám na základě Božího slova předkládá deset způsobů, jak projevovat LÁSKU, KTEROU MÁME JEDNI K DRUHÝM. Jsou to jednoduché a velmi konkrétní způsoby. Podívejme se na ně:
1.– ODPOUŠTĚT BEZ TRESTÁNÍ. (Ko 3,13) 2.– DŮVĚŘOVAT BEZ POCHYBNOSTÍ (1Kor 13,7) 3.– MLUVIT BEZ OBVIŇOVÁNÍ (Jk 1,19) 4.– ODPOVÍDAT BEZ HÁDÁNÍ (Př 17,1) 5.– POSLOUCHAT BEZ PŘERUŠOVÁNÍ (Př 18) 6.– SDÍLET A NEČEKAT ODMĚNU (EF 4,15) 7.– RADOVAT SE BEZ REPTÁNÍ (Fp 2,14) 8.– SLIBOVAT A NEZAPOMÍNAT (Př 13,12) 9.– MODLIT SE A NEPŘESTÁVAT (Ko 1,9) 10. – DÁVAT BEZ MÍRY (Př 21,26) Jistě nejsme schopní to zvládnout všechno najednou a dokonalým způsobem, ale věřím, že jsme schopní jít správným směrem. Často jde vlastně jen o tohle, dělat, co můžu. Pěkný Zelený čtvrtek! Slibuji, že na vás vzpomenu při dnešní večerní mši. S láskou, Angel, hlavní představený 5
Inspirace z hokejového mistrovství pro duchovní cvičení
Vydáno 09. 05. Ve třetí části letošního formačního plánu jsme rozjímali starozákonní knihu Kazatel. Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem má svůj čas: Je čas rození i umírání, čas sázet i čas trhat… .(Kaz. 3,2) Každá činnost i situace má svůj čas, i prostředky k naplňování. Při duchovních cvičeních je nutné ztišení, mlčení a naslouchání. Snažit se přenést toto na právě probíhající zápasy mistrovství světa v hokeji by bylo přinejmenším velmi podivné. Představa, že plný stadion diváků potichu, mlčky sleduje zápas, je jen slyšet zvuky bruslí odrážejících se od ledu, nárazy hokejek do puků a hráčů na mantinely je nepředstavitelná. K hokeji patří fandění, povzbuzování, emoce. Hokej se hraje pro diváky a diváci dotvářejí atmosféru, která k hokeji neodmyslitelně patří. Svědčí o tom i to, že ti kteří se nedostali na stadion, místo aby se v klidu dívali na zápas doma v teple u televize, se často scházejí u velkoplošných obrazovek na náměstích a tam společně sledují zápas, fandí a dohromady vytváří tu správnou atmosféru, která k hokeji patří. Chtít tuto krásnou zkušenost přenášet třeba na koncert České filharmonie nejde. Kdyby posluchači začali nahlas povzbuzovat hráče na jednotlivé nástroje nebo skupiny nástrojů, aby hráli víc nahlas a rychleji než ostatní, bylo by po představení. Kdo chce koncert vážné hudby s užitkem prožít, musí se zklidnit, ztišit, plně se soustředit na hru, nechat hudbu na sebe působit a pronikat do nitra. Cokoliv navíc je ke škodě. Přesně tohle platí i o duchovních cvičeních. Od všeho se oprostit, zklidnit, ztišit a nechat na sebe působit Boží slovo, pronikat do nitra a nechat se proměňovat. Těch jedinečných pár dní v roce, které máme k dispozici, nerozmělňovat ničím zbytečným, dobře je prožít a společně s Duchem svatým vytvářet tu správnou atmosféru ticha a naslouchání. ...je čas mlčet i čas mluvit… (Kaz3,7) Svatý Pavel přirovnává duchovní život ke sportu, „Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni se podrobují pro pomíjející věnec, my však pro věnec nepomíjející.“ (1Kor 9, 25) Hokejisté při zápase musí nechat všechno stranou, ničím se nerozptylovat, plně se soustředit na hru a s plným nasazením dát do ní všechny své síly. Jinak to bude znát na výsledku. Někde jsem četl, že lidé žijící ve světě daleko více potřebují prožít pár dní v tichu, mlčení a naslouchání, než řeholníci žijící v klauzuře, protože ti mají ticho takřka neustále. Proto bychom si mohli vzít příklad z hokejistů, kteří po čas zápasu nechají všechno stranou, nemyslí v té chvíli na nic jiného a dají se cele pro dosažení vítězství. Miloš Jansa
Dar mariánské a misionářské spirituality
Vydáno dne 01. 06. 2015
(promluva hlavního představeného dona Ángela F. Artima) Když byl monsignor Jorge Bergoglio pomocným biskupem a potom arcibiskupem v Buenos Aires, vždy 24. v měsíci si metrem anebo autobusem odskočil do baziliky Panny Marie Pomocnice, aby ji „pozdravil“ a popovídal si s Boží Matkou. Kardinál se objevoval v době, kdy tam 6
nechodili věřící. Vstupoval do horní kaple tohoto impozantního a nádherného kostela, pokleknul v lavici za sloupem, a tam se u nohou sochy, kterou požehnal Don Bosco, dlouho modlil. „Má zvláštní lásku k Pomocnici,“ říká tamější farář, „a též k blízké kapli sv. Antonína, kde v roce 1908 – díky salesiánskému knězi Lorenzi Massovi – vzniklo mužstvo, které se dnes nazývá fotbalové mužstvo San Lorenzo de Almagro a papež je jeho členem a fanouškem. Byl to právě Bergoglio, kdo při oslavách stého výročí mužstva a klubu žádal úřady, aby nikdy neodňali Pomocnici z této instituce, jejíž barvy – červená a modrá – byly inspirované pláštěm a oděvem Boží Matky.“ Je úplně přirozené, že papež se na své cestě do Turína zastaví v bazilice Panny Marie Pomocnice. Velmi chtěl uskutečnit tuto cestu, aby vyjádřil všechnu svou úctu k Panně Marii Pomocnici a k Donu Boskovi. Na členy 27. generální kapituly se obrátil těmito slovy: „Evangelizace mladých je posláním, které vám v Církvi svěřil Duch svatý. Zkušenost Dona Boska a jeho preventivní systém, ať jsou vám vždy oporou v úsilí žít s mladými. Přítomnost uprostřed nich ať se vyznačuje tou něžností, kterou Don Bosco nazval laskavost, i při hledání ,nových jazyků‘, přičemž dobře věděl, že řeč srdce je základním jazykem pro přiblížení se, abyste se stali jejich přáteli. Dvousté výročí narození Dona Boska je vhodnou příležitostí, abyste znovu nabídli charisma vašeho zakladatele. V životě vaší kongregace nikdy nechyběla pomoc Panny Marie Pomocnice a jistě nebude chybět ani v budoucnosti.“ Tato papežova slova, která nám umožňují pochopit jeho hluboké poznání salesiánského charismatu, jeho upřímné oceňování tohoto daru Ducha Církvi a jeho osobní úctu k Panně Marii Pomocnici, musí být pro nás skutečným podnětem, abychom rostli ve věrnosti papeži a v pravé mariánské úctě. Kořeny jeho úcty k Panně Marii V různých písemnostech, zejména v dopisech adresovaných donu Cayetanu Brunovi, uložených v salesiánském archivu v Buenos Aires, papež František popisuje svojí mariánskou úctu a salesiánskou zkušenost, kterou mu odevzdala a pomohla prožívat jeho rodina. V jednom z dopisů píše: „Není divné, že o salesiánech mluvím s láskou, protože moje rodina duchovně žila díky salesiánům v San Carlos. Jako dítě jsem se naučil chodit na procesí Panny Marie Pomocnice. Když jsem byl u babičky, chodíval jsem do oratoře svatého Františka Saleského. (…) Naučili nás tam vyprosit si požehnání Panny Marie Pomocnice pokaždé, když jsme se loučili s nějakým salesiánem.“ Byl pokřtěný v bazilice Panny Marie Pomocnice a začal se zúčastňovat procesí na její počest společně s babičkou z matčiny strany. To byla znamení, která ho přivedla do salesiánského internátu v Ramos Mejía a umožnila mu poznat svědectví mnohých salesiánů, mezi kterými vynikal kněz misionář Enrique Pozzoli. To všechno byly prvky, které přispěly k posílení a prohloubení jeho mariánské úcty. Jeho proces v rozlišování povolání, při kterém ho doprovázel otec Pozzoli, ho přivedl k modlitbě a k objevení Boží vůle u nohou sochy Pomocnice v bazilice v San Carlos, kterou osobně požehnal Don Bosco. Vzpomíná: „Jedno slůvko na dobrou noc, které na mě udělalo dojem, bylo o potřebě modlit se k nejsvětější Panně, abychom dobře pochopili své povolání. Pamatuji si, že tu noc jsem se intenzivně modlil, dokud jsem nepřišel do ložnice… a od tohoto večera jsem nikdy neusnul bez toho, že bych se nepomodlil. Byla to psychologicky vhodná chvíle dát dnu a věcem smysl.“ 7
Jeho mariánská úcta a jeho výzva jít na periferii Ve spisech Svatého Otce, když byl ještě kardinálem v Buenos Aires, vyniká zejména skutečnost, že jeho salesiánská zkušenost silně spojuje mariánskou úctu se svátostným životem a misionářským impulzem. Jeho úcta k „Matce Pomocnici“ mu umožňuje chápat misionářský zápal mnohých synů Dona Boska a členů salesiánské rodiny, který během let poznával. Pomocí tohoto klíče, přičemž si velmi uvědomujeme jeho úctu k Panně Marii Pomocnici, můžeme opětovně číst tyto důvěrné vzpomínky, které vkládá do jednoho svého dopisu: „Viděl jsem čtvrtě bez pastorační péče. Dělalo mi to starost a začali jsme navštěvovat děti. V sobotu po obědě jsme vyučovali katechismus, potom jsme si hráli, atd. Uvědomil jsem si, že my profesoři jsme zavázáni slibem, vyučovat katolickou nauku děti a nevzdělané, a tak jsem to začal dělat společně se studenty. Dílo postupně rostlo. Postavilo se pět velkých kostelů, organizovaným způsobem se zmobilizovaly děti v dané oblasti… a ne jenom v sobotu po obědě a v neděli ráno… Tehdy přišlo obvinění, že to není apoštolát vlastní jezuitům, že jsem posalesiánštil(!) formaci.“ Toto svědectví papeže Františka by nás mělo podnítit, abychom znovu oživili naši osobní i komunitní úctu k Panně Marii Pomocnici – jako podstatný prvek skutečnosti, že jsme Ježíšovými učedníky a misionáři. Závěr Pán mi dal v tomto období milost poznat v různých částech světa dílo salesiánů a daroval mi privilegium, že jsem svědkem působení Panny Marie Pomocnice uprostřed nás. Právě Panna nás v těžkých dobách povzbuzuje, abychom poslechli výzvu papeže Františka a šli na periferie. Právě Matka a „Pastýřka“ ze snů Dona Boska v nás nadále vzbuzuje silnou lásku k Církvi a k papeži a přesvědčivou pastorační činnost v prospěch mladých, kteří jsou znevýhodněni a ohroženi. S díkůvzdáním za okamžiky v Církvi, které prožíváme, vás jako syny a dcery Dona Boska vyzývám, abychom prohloubili svoji úctu k Pomocnici a rostli s vědomím, že jsme služebníky mladých. A také abychom reálně prožívali dar Hesla tohoto roku dvoustého výročí: Jako Don Bosco, s mladými, pro mladé… Podle Il Bollettino Salesiano, červen 2015 přeložil Roman Farion (Promluvy dona Artima najdete každý měsíc na našem webu. Romane DÍKY!!! Sazeč)
5. MODLITEBNÍ MOST Modlitba za Synodu o rodině
Vydáno dne 04. 04. 2015 Milí přátelé, naše milá delegátka Hanka Koudelková FMA mě poprosila, abych Vám napsala o tom, že na podzim bude v Římě Synoda o rodině. Papež František o tom hovořil na středeční audienci 25. března a prosil o modlitbu za tuto synodu. Protože velká většina z nás v rodině žije a všichni se snažíme modlit se, žít a pracovat tak, aby rodina byla malou církví, v níž přebývá Bůh (protože „kde je láska, tam přebývá Bůh“ – 1 Jan 4,16). Myslím, že je to velice dobré upozornění na tuto papežovu výzvu. Posílám Vám odkaz na Radio Vaticana (na webu), kde najdete celou jeho řeč (a jistě víte, že slova stojí za to). Její součástí je také modlitba za rodiny, kterou zde připojuji. Může nás všechny provázet zvláště v tomto čase, kdy prožíváme chvíle, kdy se „zachvěje země a skály budou pukat“ (Mt 27,51). Klára Novotná 8
Ježíši, Maria a Josefe, ve vás kontemplujeme zář opravdové lásky, k vám se s důvěrou obracíme. Svatá Rodino Nazaretská, učiň z našich rodin rovněž místa sdílení a modlitební večeřadla, opravdové školy evangelia a malé domácí církve. Svatá Rodino Nazaretská, ať už rodiny nikdy nezakoušejí
násilí, uzavřenost a rozdělení: kdo je raněn nebo pohoršen, ať rychle zakusí útěchu a zahojení. Svatá Rodino Nazaretská, kéž příští biskupský synod, probudí ve všech vědomí posvátného a nezcizitelného charakteru rodiny, její krásy v Božím plánu. Ježíši, Maria a Josefe, slyšte a vyslyšte naši prosbu. Amen.
Poděkování za podporu
Vydáno dne 09. 04. 2015 Psal jsem tu minule o mém trestním stíhání. První soudní líčení mělo proběhnout 13. 4., ale došlo ke změně. Termín se posunul na 29.6. Přišlo mi hodně vzkazů, že na mě myslíte a modlíte se. Omlouvám se všem, chtěl jsem reagovat jednotlivě, ale nezvládl jsem to. Vaše podpora měla a má obrovský účinek. Přispívá k tomu, že jsem klidnější, mnohem víc věřím nejen v dobrý konec, ale hlavně v to, že Pán má situaci pevně v rukou a vše, co se děje, je k něčemu dobré. Mně se pozvolna pozitivně mění vztah k Bohu i k lidem. Odklad termínu mě zprvu zneklidnil, ale teď vnímám, že je to dobře, že mám ještě k něčemu dozrát. Nikdy předtím jsem nezažil tak obrovskou sílu z vědomí podpory od druhých. Budu rád, když na mě a na Dagmar budete dále myslet. Prosím, pokud to zvládáme, modleme se za ty, kteří to zvláště potřebují. Přimlouvám se, pokud to někomu uniklo, připojte se ke 40-ti denním modlitbám za Pavla Kvapila. Opravdu to dává pocit bezpečí a naděje. Já to dělám tak, že jména lidí, kteří to zvlášť potřebují, si přidávám k našim prosbám do brevíře. Když se někdy nezvládnu pomodlit brevíř, snažím se prosit alespoň za ně a svoji rodinu. Považuji také za důležité dát to vědět těm, za které se modlím, což já moc nezvládám. Je to jeden z mých nedostatků. Také všem přeji plodné prožívání doby velikonoční. Zatímco v komerčním světě velikonoce skončily, my máme několik týdnů, abychom dále čerpali z velikonočních událostí. Ježíš vzal na sebe všechno zlo a přemohl ho ve vzkříšení. Ať promění i naše trápení (každý asi nějaké má) v pokoj a radost. Honza Beránek Reakce na webu: • Ahoj Honzo, stále na Tebe i Dagmar myslím, s důvěrou se opřete o Boha, který je naší silou. Pavel K. • Děkuji za tento příspěvek a budeme na vás s Pavlem myslet v modlitbách – taky si napíši vaše krásné velikonoční jméno do přímluv. Pravda nemůže nezvítězit. Helena K. • Honzo, myslíme na tebe. Máme tě na seznamu v breviáři i v našem srdci. Inka a Jirka M. • Milý Honzo, jsem ráda, že mám stejnou „vadu“ jako Ty. Také se za druhé modlím a nedávám jim o tom vědět. Tak to v Tvém případě chci napravit. Snad to Pavlovi nevadí, že jsem Tě hodila k němu do jednoho pytle a modlím se za vás oba. Drž se! Hela Š. 9
6. DO TVÝCH RUKOU, PANE... Zemřel salesián P. Werner Rösch
Vydáno dne 31. 03. 2015 „Otče, do tvých rukouporoučím svého ducha!“
Doprovázen modlitbou sester vincentek a posilněn svátostmi, překročil práh věčnosti ve chvíli, kdy se v kostele četly pašije P. Werner Rösch, salesián Dona Boska. Zemřel v Charitním domově ve Staré Boleslavi dne 29. března 2015 ve věku 72 let. Za dar jeho života jsme poděkovali při mši svaté ve středu 1. dubna 2015 v 11.00 hodin v kostele svaté Terezičky v Praze-Kobylisích. Jeho tělo pak bylo uloženo do salesiánského hrobu v Praze-Ďáblicích. O modlitbu prosí spolubratři salesiáni. P. Werner Rösch se narodil 15. 4. 1943 v Neu Tischau (Nový Mstišov – dnes předměstí Dubí, okres Teplice). Vychodil osmiletou školu. Od 10 roků ministroval, a jak sám říkal, od 13 let dělal kostelníka s plnou zodpovědností ve všem u Panny Marie v Dubí. Ve 14 letech, od roku 1957, se začal učit řemeslo a vyučil se univerzálním nástrojářem. V roce 1968 se Werner prostřednictvím P. Aloise Švece seznámil se salesiány. Řemeslo vykonával do roku 1971, kdy se na přání salesiánů přestěhoval do Prahy a začal pracovat jako skladník v Metrostavu. Salesiánský noviciát začal v roce 1971 pod vedením P. Jaroslava Kopeckého. První sliby skládal 30. 12. 1972 v Pustých Žibřidovicích. Při zaměstnání studoval večerní gymnázium, které zakončil maturitou v roce 1975. Bezprostředně po tom pokračoval v tajném studiu teologie pod vedením P. Františka Míši. Věčné sliby složil do rukou inspektora P. Františka Míši 31. 12. 1974 v Novém Hrozenkově. Jeho salesiánské působení se mohlo nejvíce rozvinout o víkendech a o prázdninách. Považoval se za salesiánského průkopníka – pionýra v českobudějovické diecézi. Slovo pionýr je v jeho případě příznačné, protože většinou cestoval na malém motocyklu značky Pionýr. Najel velmi mnoho kilometrů a rád na to vzpomínal, i když později s posteskem, že to mělo neblahý důsledek na jeho zdraví. Také působil v severních Čechách a mnozí vzpomínají na jeho akce s mládeží v NDR. Jáhenské svěcení přijal tajně v Berlíně od biskupa Meisnera v roce 1984. O rok později tamtéž přijal 2. 11. 1985 svěcení kněžské od téhož světitele. Svoji kněžskou službu vykonával tajně. Až do konce roku 1990 byl stále zaměstnancem Metrostavu. Již v roce 1990 – stále tedy při zaměstnání – byl ustanoven na několik měsíců farářem v Dolních Počernicích. Od 1. 8. 1990 převzal duchovní správu farnosti Jiříkov – Filipov. Zde působil do roku 1996. Od roku 1997 nastoupil, po lékařských procedurách, do částečného, a od roku 1998 do plného invalidního důchodu. To vše už v Praze, kde bydlel ve svém bytě v Modřanech. Tam také působil do roku 2006 jako výpomocný duchovní. Od roku 2006 se přestěhoval do salesiánské komunity v Praze-Kobylisích. Jeho zdravotní stav byl velmi špatný. V listopadu 2012 byl pro zranění hospitalizován a následně převezen do Charitního domova ve Staré Boleslavi, kde se o něj sestry vincentky a ostatní pracovníci vzorně starali. V posledních měsících života byl klidný a vyrovnaný. Několik dní před smrtí přijal svátost nemocných, navštívili ho jeho synovci a neteř. V den smrti u něj byli i salesiáni, se kterými sice nedokázal hovořit, ale vnímal a při modlitbě jeho rty recitovaly modlitby. Zemřel na Květnou neděli v 18.50, když se u jeho postele řeholní sestry modlily nešpory. Reakce na webu: Strejdo, drž fleka... Milan 10
Ve středu 10. června 2015 zemřel náš bratr Václav Diviš Radovat se budu z Tvé lásky, že jsi pohlédl na mé soužení, žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.
Vydáno 15. 6.
Ž 31,8
S lítostí Vám oznamujeme, že dne 10. 6. 2015 náhle odešel do Boží náruče ve věku 55 let náš milovaný manžel, tatínek, syn, bratr, švagr a strýc, romantik, nadšenec, dobrodruh a motorkář Václav Diviš, ASC. Rozloučíme se s ním při mši svaté v pátek 19. 6. 2015 v 11:30 v Komunitním centru sv. Prokopa v Praze Nových Butovicích. Poté ho uložíme do hrobu na Jinonickém hřbitově. Děkuji za vlídnou vzpomínku a modlitbu. Zdislava Divišová Reakce na webu: • Milá Zdislavo, objímám Tě. Pavel • Milá pokrvná i duchovná, saleziánska rodina zosnulého brata Václava, prijmite úprimnú sústrasť a uistenie o modlitbách za dušu zosnulého od bratov a sestioer zo Slovenska. Za saleziánov spolupracovníkov zo Slovenska Anton Horváth, stredisko Trnava • Myslíme na vás, vytrvejte v dobrém! Mrázkovi
7. SALESIÁNSKÁ RODINA Není snadné být nemocný
Vydáno dne 26. 03. 2015 25. března jsem se vrátil z nemocnice z Bulovky. Po vysazení léku proti trombóze po dvou letech se mi v poslední době udělala trombóza na jiném místě (pod kolenem) a zablokoval proudění krve od kolena dolů. Noha natekla, lymfa vytékala z celé nohy pod kolenem, zčernala a já nevěděl co se děje. Do nemocnice mě nakonec prosadila jedna lékařka z jednoho výzkumného centra, protože její 34letý kolega s trombózou padl mrtvý cestou na oběd. Její tatínek byl salesiánský chovanec, a tak se nemohla dívat na zhoršující stav a přes časovou tíseň prosadila to, co se jiným nepodařilo. Dnes je jasné, že hlavní příčinou byla trombóza pod kolenem, a tak asi celý život budu muset brát lék Warfarin. Byl jsem klidný, nelákala mě země, spíše nebe, a tak jsem to odevzdal a překonal touhu po nebi. Ať to rozhodne Bůh, On je moudrý. Celé postní období bylo u mne poznamenáno velikým utrpením. Jenom jsem si ověřil, že účast na Kristově utrpení je Božím darem. Vykoupení světa nastalo tehdy, když bylo nejhůř. Dospěl jsem k tomu, že nejdůležitější modlitbou dnes by měla být modlitba k Duchu svatému. On nás uschopňuje milovat, hledat nové cesty a všechno obnovovat v Kristu. Duch svatý obnovuje tvář země a napovídá, co salesiáni mají dnes dělat. On inspiroval Dona Boska a dal mu srdce otce a učitele. Naslouchat Duchu svatému vyžaduje pokoru Panny Marie, bez něho můžeme dělat tisíce věcí a nebude to k ničemu. Děkuji všem za podporu a některým i za návštěvu, modlitby a vědomí, že člověk není lhostejný a že jiným stojí za to, abych žil, i když třeba někomu to může být úplně jedno. To mě poučilo být citlivější vůči těm, co jsou nemocní. Janko Ihnát 11
Misijní zpravodaj z Bulharska – duben 2015
Vydáno dne 14. 04. 2015 Přijměte pozvání k malému ohlédnutí za minulým měsícem mezi salesiány, zaměstnanci, dobrovolníky, animátory a především dětmi a mladými, do naší bulharské misie. V tomto čísle zavítáme na staveniště nového kostela, na chvíli se ponoříme do východní liturgie, také zjistíme, co dělají romští mládežníci v pátek večer, představíme si děti ze Sýrie a společně s Vojtou Kolářem se ohlédneme za jeho dobrovolnickou službou. Dubnové číslo misijního zpravodaje k Vám doputuje v době oslav největšího křesťanského svátku – Velikonoc. V Bulharsku mají křesťané svůj zvláštní velikonoční pozdrav Христос Воскресе! Воистина Воскресе!, kterým bychom Vám rádi popřáli radostné a požehnané dny naplněné radostí z Boží přítomnosti. Petr Kalas, SDB Stará Zagora Výuka emigrantů ze Sýrie Jsou určitá slova, která jsou mezinárodní. Minulý týden jsem slyšela tři: kafe, foto a bomba. Válka v Sýrii přivedla do Bulharska tisíce uprchlíků. Velká vlna syrských emigrantů začala přicházet od srpna 2013. Uvádí se, že Bulharskem prošlo od té doby 15 000 Syřanů. V současnosti jich je zde evidováno kolem 4000. Několik z nich šlo svoji bulharskou cestu s našimi salesiány. Součástí farnosti sv. Cyrila a Metoděje ve Staré Zagoře se na půl roku stala dvojice mladých syrských mužů. Jeden z nich se zde připravoval na křest. Křesťanství uváděl jako důvod emigrace (jeho manželka emigrovala již před několika lety na Filipíny; od té doby se nesetkali). Po Vánocích muži odcestovali do Německa a Dánska ke svým příbuzným. V loňském roce se od dubna do září ve vzdělávacím centru Don Bosco Bulgaria učili bratři Jozif, Ahmed, Abdu a Mohamed, muslimové, kteří byli v Bulharsku s rodiči a čtyřmi dalšími sourozenci. V Sýrii bydleli v krásném velkém domě, který jim zničila bomba. Rozhodli se odejít. Místo zamýšleného Německa ale skončili ve Staré Zagoře. Zde (poté, co je vyhodili z bytu) žili v romské machale u místního imáma. Nyní šťastně bydlí (po ne příliš legálním přesunu) v jednom německém městě, kde otec rodiny sehnal práci. U nás se učili především bulharsky. Za těch několik měsíců poměrně dobře rozuměli, s ostatními dětmi uměli vést menší rozhovory a „sprostý písničky, ty jim šly,“ jak vzpomíná učitelka Desi. Podle jejích slov byla celá rodina družná, moc milá a pohostinná – „neustále nás zvali, i když neměli nic.“ To zmiňované mezinárodní kafe mi nabízeli v rodině, kde mi jeden muž gesty a fotkami ukazoval svůj příběh. Bomba, co vedle něj vybuchla, zabila jednoho muže a jeho připravila o schopnost chodit. Muž je přítelem rodičů naší 12leté Thály a 11letého Safiho, žije s nimi v prostorném, velmi skromně vybaveném bytě v centru města. Thála se Safim dochází do našeho centra každý den na výuku bulharštiny. Jsou učenliví a mají velkou touhu po nových informacích a komunikaci. Pomalu začínají hovořit, pomocí základních sloves (být, mít, chtít, mít rád…) a různých citoslovcí skládají první věty. Azbukou již také zvládají zapisovat. Vedle výuky jazyka věnujeme čas i hudební výchově, děti se účastní společných her, vyrábění i dětských liturgií (jejich otec dochází dо protestantské církve Vazraždane – Obnovení –, kde ho také odkázali na naši nadaci). Práce s nimi je krásná, ale každý jistě tuší, že bychom byli nejraději, kdyby k ní nemuselo dojít. Lenka Jelínková 12
Společenství mladých Každý pátek večer se ve Staré Zagoře na faře schází mládež z machaly. Setkávat jsme se začali na začátku letošního kalendářního roku. Se setkáními jsme začali proto, aby mohli i mládežníci odrostlí dětskému programu pokračovat ve vzdělávání ve víře, morálce a v sebevýchově. Program na tato setkání připravuje o. Jaroslav a přizval mě, abych mu pomáhal. Spolupracují s námi a setkání se účastní i o. Martin, Desi a Helča. Témata setkání kopírují biblické hodiny pro děti z machaly, prohlubují je, a také v nich více diskutujeme… Při každém setkání je součástí programu práce s Biblí, k textu je poté připravena přednáška, prezentace, film, hudební videoklip nebo aktivita. Tento měsíc jsme se věnovali ochraně života – od početí do stáří, a sexualitě, té budeme věnovat ještě další dvě setkání. Téma vždy zakončíme diskuzí (modlitbou) s Bohem v kostele. Po modlitbě začíná zábavná část večera sestavená z her venkovních i do místnosti. V průběhu zimy jsme nejraději bruslili na místním kluzišti. Posledních pár týdnů je nejoblíbenější a asi nepřekonatelné Městečko Palermo a díky silvestrovskému setkání i hra Ty jsi moje malá hezká kočička. Mohu otevřeně říct, že každé setkání je jedna obrovská radost. Místo, aby se mládežníci poflakovali po ulici, nudili doma nebo šli do hospody, přijdou z machaly do centra Staré Zagory k salesiánům na setkání. Je to možná dáno tím, že většina z mládežníků zná salesiány od počátků jejich působení v Zagoře, kdy byli ještě dětmi a chodili do oratoře. Dalo by se říci, že tato skupina starších je výběrem vytrvalých. Těch, kteří poznali salesiány, cení si vzájemného přátelství a mají zájem o spolurozvíjení svého přátelství s Bohem. dobrovolník Dominik Foto ze stavby střediska První betony – podklad k železobetonové konstrukci.
Pohled na naši stavbu z romské čtvrti Lozenec. 13
Velikonoce byzantského obřadu Největší křesťanský svátek roku, oslava Kristova vzkříšení, Velikonoce, je pro východního křesťana byzantského obřadu velikým zážitkem. Celý Svatý týden i Velikonoční třídenní, které začínají Květnou nedělí a končí oslavou vzkříšení, jsou ve znamení Ježíšova slavného vjezdu do Jeruzaléma, jeho „spasitelné závěti“, zrady, odsouzení, umučení a vzkříšení. To je společné jak západní, tak východní tradici. Rozdílný je způsob prožívání těchto důležitých událostí, ty východní křesťan prožívá dohromady s ostatními věřícími při ranních a večerních obřadech, které jsou zdrojem osobních zážitků. Bohoslužby Svatého týdne a Třídenní jsou symfonií, která je nemyslitelná bez ikon, příjemného prostředí chrámu i jeho okolí, kadidla (příjemné vůně stoupající k nebesům), modliteb, hymnů, písní a obřadů. Zásadou je nikam nespěchat, nenechat se zastrašit délkou, ale spíše se nechat unášet atmosférou modlitby a toho, co se právě připomíná a prožívá. Modlitby a zpěvy jsou dlouhé, avšak pomáhají člověku odpoutat se od toho, co jej přivazuje k tomuto světu, a ponořit ho do světa duchovního, aby nejen pochopil, ale i byl skrze symboliku obřadu zasažen tím, co pro něho udělal Spasitel. Jinými slovy: nejenže si připomínáme Ježíšovu smrt na kříži a nasloucháme Božímu slovu o této události, ale skrze ikony, průvody a zpěvy jsme „přítomni“ na Golgotě a můžeme lépe vhlédnout do tajemství Kristova umučení a strádání. Celý cyklus obřadů Svatého týdne je nastaven tak, že si vždy nejdříve událost připomínáme a prožíváme ji, a potom nad tím po vzoru Panny Marie rozjímáme. Proto často z pohledu západního křesťana nelogicky slavíme událost před tím, než se podle tradice stala. Východní křesťan je díky liturgii „přítomen“ všemu. Při slavnostním Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma přijímá do rukou vrbové ratolesti a zpívá ve slavnostním tropáru Hosana (nedělní ranní mše sv.). Stejně tak je blízko Kristu při tzv. Posledovanije ženicha (Následování ženicha), které začíná již v neděli večer, kdy se vystavuje ikona Utrpení směřující náš pohled k nadcházejícím událostem Třídenní, a končí v úterý večer, kdy je Kristus připravován ke smrti pomazáním drahocenným olejem. Tematicky jsou tyto obřady ve znamení vyhnání kupců z chrámu a neplodného fíkovníku (nedělní večer a pondělní mše sv.); deseti panen a proroctví o Jeruzalému (pondělní večer a úterní mše sv.); pomazání Ježíšových nohou drahocenným olejem hříšnicí (úterní večer). Prožívá se též silně Jidášova zrada – ve středu Svatého týdne při Liturgii předem posvěcených darů (večerní modlitbě s bohoslužbou slova s přijímáním), která je ve znamení smutku nad zradou. Tento smutek je důvodem, proč se neslaví normální mše sv. Ve čtvrtek ráno si připomínáme poslední večeři s mytím nohou a večer čteme 12 evangelií o událostech odsouzení a umučení, během toho se před ikonostas slavnostně vynáší Golgota (kříž s ikonou Panny Marie a sv. apoštola Jana). V pátek ráno prožíváme Kristovu smrt, což vyvrcholí vynášením Plaštanice (ikony sv. Hrobu nakreslené na látce), která se pokládá na stůl před Golgotu, což symbolizuje snětí z kříže. Celý den je pak ve znamení návštěvy Ježíšova umučeného těla. To je při večerním obřadu symbolicky uloženo do hrobu (na oltář v ikonostasu): nad Plaštanicí, sňatým Ježíšovým tělem, se zpívají žalostné písně (tzv. nadhrobní pláč), po obejití kostela v modlitbě s Plaštanicí je tato pak vnesena do ikonostasu, kde se pokládá na oltář, který se stává Ježíšovým hrobem. Na něm se na druhý den ráno slouží mše sv. jako důkaz zachování Ježíšova příkazu: „To konejte na mou památku.” Při této liturgii je náš Spasitel ve zvláštní modlitbě před evangeliem, při které jsou po kostele rozhazovány květiny z jeho hrobu, vzýván, aby vstal z mrtvých a vytrhl nás tak ze smutku, načež následné evangelium je již o vzkříšení. V sobotu večer nebo v noci se slaví vzkříšení. Věřící je prvně připravován modlitbou na tuto významnou událost, po ní je pozván, aby si zapálil svíci od 14
velikonoční svíce a po zaznění slavnostního: „Christos voskrese iz mertvich, smertiju smert poprav i suštim vo grobech život darovav“ (Kristus vstal z mrtvých, smrtí smrt přemohl a zemřelým daroval život.), aby vyslechl evangelium o vzkříšení. Speciálním obřadem Otevírání bran je vpuštěn do „nového života“ (do kostela), kde přijímá radost vzkříšení mnohokrát se opakujícím zpěvem Christos voskrese iz mertvich, který mu pomáhá, aby se přesvědčil, že Pán opravdu vstal z mrtvých. Na to navazující mše sv. vše jenom potvrdí. Jaroslav Fogl, SDB Velké drobnosti Jak jen psát o „velkých drobnostech“, které provázely mé dobrovolnictví? Je to jako chtít se pochlubit překrásnou mozaikou tak, že z ní přinesu tři kamínky na ukázku. Ani když stojíte před mozaikou v celé její kráse a díváte se jen na detail, celek nikdy neoceníte, k tomu potřebujete odstup, pár kroků vzad, anebo hloubku, jako když hledíte ze země na mozaiku vysoko v chrámové apsidě. Moje mozaika byla často složena z kamínků dost nevábných. Mezi první dojmy patřily pachy a špína, přebírání kontejnerů holýma rukama, nudle u dětských nosů a obhroublé mravy, neomalenost žebráků, toulavé kočky a psi, a koně pasoucí se na smetišti pod balkóny paneláku. Tyto šedavé kamínky jsou ovšem jen pozadím v dolní půli mozaiky. Nahoře přecházejí v barevnější tóny. Balkánské vrcholy bělavé posledním sněhem zdobí na dosud nezelených loukách drobné zlatokvěté šafrány a s azurem Černého moře se mísí jarně smaragdová rodopských lesů. A nad tím vším tmavá hladina přehrady plné až po okraj zrcadlí hvězdnaté nebe nad Dolinou růží. Z těchto barev, chladných a vzdálených, však vystupují zářivé postavy. Ti, kteří mně po celou dobu byli nablízku. Uprostřed trůní Vševládný, s tváří klidnou a přísnou, jak je vyobrazen v komunitní kapli. Po své pravici má Královnu pokorně prosící za své děti a nalevo totéž gesto vztažených rukou u svého otce a učitele napodobuje Dominik Savio. Jim nejblíže stojí parta salesiánů, opravdových Božích bláznů, mezi nimiž jsem našel otce i bratry, a jejich dobrovolní pomocníci i místní spolupracovníci, mezi nimiž jsem našel přátele. Kolem se pak tlačí velký zástup navzájem koketujících animátorů a animátorek, skálověrných babiček z farnosti, bujných cikánských kluků ve fotbalových dresech, dětí z dětského domova se svými školními sešity, chovanců našeho internátu i dospělých odchovanců někdejší oratoře. Všichni pro mě mají své jméno, svou tvář, svůj význam. A tato mozaika je jedním z nejvzácnějších pokladů mého srdce. ex-dobrovolník Vojtěch Objednejte si Zpravodaj Salesiáni v Bulharsku je možné objednat na adrese
[email protected], nebo stáhnout na www.bulharsko.sdb.cz. Vydávají: Saleziáni na Don Bosco Bulgaria, Zahari Kniazevski 71, 6000 Stará Zagora. tel.: 00359 431 62115, 0885 453 614.
[email protected]. č. ú.: 16844021/0100, v.s. 29 Připravují: Lenka Jelínková a Petr Kalas, SDB Více informací naleznete na www.bulharsko.sdb.cz a www.sadba.org
Sme rodina Dona Boska!
Vydáno dne 27. 05. 2015 Milí Saleziáni Spolupracovníci v Čechách. Chcem sa s Vami podeliť, ako končiaci, teda už emeritný radca Slovenskej PR o dary, ktoré som dostal počas môjho pôsobenia v PR aj skrz stretnutia s Vašou PR. 15
Musím priznať, že pred prvým stretnutím som sa nijako nepripravoval a ani moje očakávanie neboli nejak zvláštne. Vďaka Bohu som rýchlo pochopil, že byť Saleziánom Spolupracovníkom v Čechách je iné ako na Slovensku. Tu skončím a začnem posledným darom, ktorý mne a ďalším mojím bratom ASC zo Slovenska bol daný skrz naše vzťahy s Vašimi radcami a hlavne s don Jankom Ihnátom. Ten nám pripravil DC v rodisku a pôsobisku svätého Františka Saleského, a to v čase od 3. do 13. 5. 2015. Na konci DC sme mali i možnosť obnoviť svoj manželský sľub pred oltárom, kde sa vydávala Mama Margita, pomodliť sa u krstiteľnice Castelnuovských svätých a meditovať na Colle Don Bosco. Nechcem tu oberať nikoho, hlavne don Janka o Božie požehnanie, za to, ako DC perfektne pripravil, so všetkým, hlavne program. Naše DC začínali na Vašej chalupe na Lipinách s návštevou kláštora Trapistiek v Poličanech. Nechápali sme, prečo to don Janko tak chce, ale až ďalšie dni nás presvedčili, že bez Lipín i Poličan a bez stretnutia so Saleziánmi Spolupracovníkmi z Podblanicka, na čele s Jendou Koláčným, Karlem Kroupou a Blankou Novotnou, by naším DC niečo chýbalo. To som si uvedomil počas ústrania v pevnosti Allinges, v kraji Chablais, nad ženevským jazerom, kde sme rozjímali nad tými dobrami, ktoré nám už Pán daroval. Tu som si spomenul na vetu z prednášky, že svätý František Saleský sa nesťažoval na dobu, v ktorej žil, ale bral ju ako čas Bohom darovaný na službu pre záchranu duší a šírenie viery. Presne podľa citátu „Ak vieme nájsť radosť a Božiu vôľu v biedach tohto sveta, sú mi rovnako milé ako raj.“ Tu som pochopil silu saleziánskej služby aj u Vás v Čechách, keď som si spomenul na obety, ktoré prijali s láskou či už Marián Cúth, Vojta Tošovský, Pavel Janek ako riaditeľ školy, a nehovoriac už o problémoch Pavla Kvapila a iných, ktorý okúsili silu neprávosti. Až v Annecy som si uvedomil, že pri našich rozhovoroch s nimi, počas našich stretnutí, nepočul som ponosy na problémy, ale stály optimizmus a hľadanie riešenia. Bolo to v duchu citátu svätého Františka Saleského „Prejavujme svoju lásku najme tým, ku ktorým cítime menej náklonnosti.“ Preto záverom chcem poďakovať Nášmu Nebeskému Otcovi za dary prijaté skrz nadobudnuté priateľstva, za poznanie, že sme jedna rodina. Máme si čo darovať, aby naše saleziánske povolanie bolo hodné milosti, ktoré nám sľubuje Don Bosco – „Poznáte, čo sú zázraky“. Verím, že nám Pán pripravil ešte veľa spoločného dobra, a preto ako vďaku za všetko ukončím citátom svätého Františka Saleského: „Aj malé skutky sú veľké a vznešené, ak sú konané z lásky k Bohu“, a ja dodávam, že ostávajú natrvalo v srdci. S úctou a vďakou Jožko Kolarčík, dnes už emeritný člen Slovenskej Provincionálnej Rady. 16
Reakce na webu: • Milý Jožko. Děkuji Ti, že ses s námi podělil o to, co pěkného jsi v poslední době prožil. To potěší! Přeji Ti, aby radost a vděčnost Tě provázela i v dalších všedních dnech. Michael Jirsa, ASC Praha
8. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE Společenství 606, Brno-Líšeň Jak napovídá název našeho společenství, naším středem je salesiánská farnost BrnoLíšeň, kde žije 7 spolupracovnických rodin z 12. Salesiáni přišli do Líšně v roce 1990 a od té doby se datuje vzájemná spolupráce a apoštolátní úsilí všech místních líšeňských spolupracovníků. Mimolíšeňští členové usilují o apoštolát ve svých farnostech. Počátky spolupracovnických životů některých z nás však sahají hlouběji do totalitní minulosti, až k počátkům – do období setkávání na faře v Rosicích a k P. Oldřichu Medovi a „Dědečkovi“ – P. Petru Baranovi. Většina z nás od svých mladých let byla v úzkém kontaktu se salesiány či salesiánskou rodinou. Jsme velmi vděčni našim delegátům, zejména P. Vaškovi Čunkovi, P. Pavlu Hanáčkovi a nyní P. Jožkovi Mendlovi za jejich službu a pomoc. Scházíme se na měsíčních setkáních po rodinách, obyvatelé panelákových bytů či menších domů z našich řad velmi rádi využívají alternativu setkat se s ostatními v sídle komunity salesiánů na likusáku u salesiánského střediska. Ze společných setkání čerpáme sílu a radost do všedních dnů. Dvakrát ročně se zúčastňujeme s ostatními spolupracovníky z celého regionu Střední Morava duchovních obnov v Brně-Žabovřeskách. Velmi nás sblížil náš společný apoštolát – od roku 2011 pořádáme každým rokem kurz Alfa a navazující formaci Beta, dále vyučujeme nábožko, připravujeme snoubence a děti na 1. sv. přijímání, vedeme kroužky a tábory v Salesku (Salesiánské středisko mládeže), varhaničíme a pomáháme při bohoslužbách (dětský sboreček, akolyté, ministranti)… A malé shrnutí závěrem: 11 párů (+ 1 pár ve formaci + 1 pár „na rozkoukání“), 1 stálý jáhen, 41 dětí, z nich 1 salesián, zatím 25 vnoučat, 2 manželství pocházející ze spolupracovnických rodin (Vančurovi původem z Krasu-Letovicka + děti Kohoutků a Madronů :)), dělí nás 80 km mezi Drahanskou vrchovinou, Líšní a krajem pod Pálavou, jsme ještě z dalších dvou brněnských a tří mimobrněnských farností. Profese: zaměstnanci Saleska a Nadace pro radost usilující o vybudování nového kostela na líšeňském sídlišti, manažeři, živnostníci, účetní, učitelky a pastorační asistentky, ajťák, obchodní zástupce, překladatel, řidič sanitky, technické profese, prodavačka, poradce v křesťanské poradně, cukrářka :) Máme se rádi, těšíme se na sebe navzájem a společné chvíle, avšak rádi bychom mezi sebou uvítali i novou mladší generaci. Marie Pospíšilová, Zdenka Nečasová a Jan Śvanda za Brno-Líšeň
9. RŮZNÉ Narození vnoučka Toníčka Milí přátelé a známí, kamarádi! Chtěli bychom se s vámi podělit o velikou radost z našeho prvního vnoučka Toníčka od dcery Katky a jejího chotě Jakuba. Antonín se narodil 10. 3. 2015 a vážil 3,80 kg a měřil 52 cm. Kluk jak buk, tak děkujme Pánu. Jana a Jarek Jasenští, společenství Fryšták 17
Reakce na webu: • Milovaní, velmi se spolu s Vámi radujeme z narození Vašeho prvního vnoučka Toníčka. Toníčkovi přejeme a vyprošujeme pevné zdraví, hojnost Božího požehnání do každého dne jeho života, a dlouhý život v přátelském duchovním společenství s Ježíšem a Jeho maminkou Pannou Marií. Rodičům a prarodičům vyprošujeme dar Moudrosti, aby s Radostí, Trpělivostí a Láskou dokázali Toníčkovi předávat pravé životní Hodnoty. Toníčkovi Jarda věnuje specielní modlitební bonus, protože se narodil o den později než Toníček, ale o 61 let dříve :-). Krista a Jaroslav Janštovi, společenství Severní Čechy • Milí, radujeme se s vámi! To je úžasný pocit, být babkou a dědou, co? Zvlášť, když je děťátko od dcery, nedělá zas tak moc rozdíl mezi matkou a babkou :-) Tož ať celé nebe malému pomáhá a raduje se z něho stále víc! Teď je váš úkol ještě více sepnout ruce... Abychom taky měli salesiánský dorost :-) Maria N. • Milí Jasenští, posíláme velikou gratulaci a vyprošujeme hodně Božího požehnání!!! V+H+V+L+K • Milí, moc Vám blahopřejeme k narození Toníčka a přejeme celé vaší rodince vše dobré. Jani, moc Ti to v roli babičky sluší :-). Zdraví vaši Kamila a Petr I sazeč František, nedávno novopečený dědeček, připojuje svou velkou gratulaci!!! A poděkování za to, že se o tyto rodinné radosti dělíte s námi se všemi... §;-)
Hledáme spolupráci, zkušenosti a inspiraci
Vydáno dne 28. 04. 2015 Milí přátelé, dovoluji se na Vás obrátit s jednou prosbou a námětem. Budu vděčný za zpětnou vazbu nebo spolupráci. Rádi bychom na www.signaly.cz poskytli mladým manželům, rodinám formační materiály k využití ve společenstvích manželů, rodin. Uživatelé na signálech nám povyrostli a máme zde hodně mladých manželů i s dětmi. Mnozí z nich se scházejí v různých společenstvích. Chtěli bychom jim nabídnout nějakou motivaci, vedení, inspiraci, příklad dobré praxe, formační materiály apod… pro využití v jejich společenstvích. Nemáte tip na zdroj? Neděláte něco sami? Lze se někde inspirovat, od někoho přebírat? Nebyl by někdo ochotný se tomu na signálech věnovat a vkládat to tam? Ideální by bylo, kdyby se tam objevovaly materiály – skoro komplet připravené společenství vždy cca 1 x za 14 dní až 1 x za měsíc… Jsme schopní to realizovat sami, jen nevíme, kam zabrousit, kde něco hledat… Zároveň bychom tam rádi zveřejňovali akce vhodné pro manžele, rodiny apod. To můžete na signály vložit sami sem: https://www.signaly.cz/akce a nebo pošlete, prosíme, nějaký seznam vašich akcí na mail
[email protected] a my to uděláme sami. Poslední námět – rádi bychom natočili krátká videa o komunikaci mezi mužem a ženou, rozdílech mezi nimi apod. Představa je asi 10 dílů na 3–5 minut (díl). Lektoři by byli nějací manželé, kteří se tomu věnují (připravují snoubence, vedou poradnu pro manžele, dělají manželáky, jsou psychologové apod. Otázka zní, zda byste nám někoho vhodného doporučili (natáčeli bychom je oba). Realizace asi až v létě nebo na podzim. Zatím to jen lehce připravujeme. Finančně to chceme zkusit pokrýt od sponzorů. Uvítáme i vaši případnou bližší spolupráci, kdybyste měli zájem. Děkuji moc a přeji radostnou dobu velikonoční! S úctou Václav Vacek, koordinátor,
[email protected], 731 598 904
Ubytování pro studentky vysokých a středních škol
Vydáno 28. 04. 2015 Salesiánský domov mladých v Hradci Králové nabízí ubytování studentkám vysokých, vyšších odborných a středních škol. 18
Charakteristika: rodinné prostředí / dobré podmínky pro studium / křesťanské hodnoty Nabízíme: ubytování ve dvoulůžkových a třílůžkových pokojích / k dispozici: studovny, knihovna, kuchyň, kaple, společenský sál, klavír, zahrada, hřiště, připojení k internetu, zastávka MHD přímo před domem / menší počet ubytovaných: klidné prostředí pro studium, individuální přístup, osobní vztahy / možnost smysluplného prožití volného času: společné oslavy, zájmové kroužky, sportovní vyžití, přednášky, vzdělávací, duchovní a kulturní aktivity, možnost lidsky růst, hledat smysl života, příp. hledat a prohlubovat vztah k Bohu. Zřizovatel: Kongregace Dcer P. Marie Pomocnice (sestry salesiánky) Více na www.sdmhk.cz,
[email protected], mob. 731 625 923
Volné místo vychovatelky v Domově mládeže při Dvouleté katolické střední škole v Praze-Karlíně Hledáme novou spolupracovnici do týmu vychovatelek Domova mládeže při DKSŠ od školního roku 2015/2016. Požadujeme: pedagogické vzdělání, ochotu pracovat zejména odpoledne a večer (včetně některých nedělí a svátků a práce v noci), kladný vztah k práci s dívkami nestudijního typu a sociálně nebo zdravotně znevýhodněnými, komunikační dovednosti, samostatnost i schopnost týmové spolupráce, ochotu k dalšímu vzdělávání, křesťanský postoj k životu. Motivační dopis a strukturovaný životopis zasílejte na adresu
[email protected] (Dana Fučíková, vedoucí vychovatelka). Bližší informace o našem zařízení naleznete na www.dkss.cz.
ROZUMĚT INTERNETOVÝM DĚTEM aneb SMEČ III. pro nás, pro spolupracovníky Milí přátelé! Hlavní představení salesiánské rodiny nám už delší dobu kladou na srdce, abychom se nebáli být s mladými lidmi tam, kde jsou oni: což stále více znamená na internetu a sociálních sítích. Před několika lety jsme si s právě vznikajícím týmem mediální výchovy vzali tuto výzvu k srdci a rozhodli se pomoci naší salesiánské rodině udělat alespoň krůček tímto směrem. A tak vznikl program SMEČ – salesiánský mediální čas. V minulých letech byl určen především komunitám SDB a FMA, a proto jste se o něm pravděpodobně ani moc nedozvěděli. Teď vám ovšem píšu se zvláštní naléhavostí, protože třetí ročník tohoto programu, který nese název „Rozumět internetovým dětem“ chce vyjít vstříc rodi19
čům a vychovatelům, takže taky nám, salesiánům spolupracovníkům. Tento program bude probíhat ve školním roce 2015–2016, ale přihlašování začíná už teď před prázdninami. Jedná se vlastně o jednorázový (asi dvouhodinový) program, se kterým náš tým může přijet na vaše setkání a věnovat se společně s vámi otázkám výchovy „virtuální generace“, nebezpečí i nových příležitostí internetové doby. Program je připravený tak, aby byl dostatek prostoru pro konkrétní témata, která zajímají právě vás. Pokud si myslíte, že by vás taková nabídka mohla obohatit, domluvte se co nejdříve ve svém společenství (je také možné spojit několik společenství dohromady, připojit zájemce z farnosti apod.) a přihlaste se na stránkách www.medialnivychova.org. Protože naše časové možnosti jsou omezené, budeme muset vyjít vstříc jen těm zájemcům, kteří se přihlásí nejdříve. Na závěr představuji náš tým, ať víte, na koho se můžete těšit: za ASC moje maličkost Anežka Hesová, za SDB Libor Všetula a Zdeněk Jančařík, za FMA Eva Liškutinová, dohromady čerstvě založené Salesiánské mediální centrum. Anežka
Náčelníkovy narozeniny
Vydáno dne 09. 06. 2015 V sobotu 9. 5. jsem měla možnost zažít nezapomenutelné chvíle. Co se mi přihodilo? Spolu s několika jinými salesiány spolupracovníky jsem se zúčastnila oslavy půlstoletých narozenin našeho provinciálního koordinátora. A nebylo to jen tak nějaké slavení. Před 15. hodinou se začínali v kostele u dominikánů v Olomouci scházet všichni, kteří chtěli společně prožít mši svatou. U vchodu do kostela nás vítal sám oslavenec se svou chotí :-) , což bylo moc milé. Mši svatou celebroval O. Jindřich Poláček. Ujistil nás, že podobná oslavná „akce“ jako je tato probíhala ve stejnou dobu asi jen pouze v Kremlu :-). Kvapilovský rod byl naprosto nepřehlédnutelný. My ostatní jsme byli nazváni „náplavou“. Vyslechli jsme čtení, které Pavel pro tuto příležitost vybral – známý text proroka Izaiáše z 55. kapitoly – „vaše myšlenky nejsou mými….“ Silné momenty, které se jen velmi těžko popisují, jsme prožili u děkovné modlitby. Pavel byl vyzván, aby přišel k obětnímu stolu. Nevěděl, co ho čeká, ale byl ujištěn, že se nemusí bát. Následovaly ohromně dojemné chvíle, kdy O. Jindřich položil ruku na Pavlovo rameno a nahlas se modlil… Děkovná i prosebná modlitba za tohoto „odvážného bojovníka“ měla silný dopad. Na nejedné tváři se kutálely slzy dojetí… V duchu jsem děkovala Bohu za tyto chvíle… Celou mši svatou krásně provázela schola, kterou měla pod taktovkou Bětka Kvapilová. Na závěr mše svaté nás Pavel všechny pozval na pohoštění do přilehlé zahrady. Ika pronesla nádherný přípitek na oslavencovu počest a společně jsme zapěli známý popěvek… Poté jsme se srotili do „spolupracovnické skupinky“ a vyčkali jsme, až přijdeme na řadu s blahopřáním. Měli jsme speciální dárek, který jsme oslavenci 20
s radostí věnovali. Koukněte na fotky, jak mu to pak slušelo… A pak jsme jedli, pili, povídali si, někteří gratulanti odcházeli, jiní přicházeli. Prožili jsme příjemné chvíle. Na závěr bych se s vámi chtěla podělit o jeden zážitek, který jsem prožila, když jsem se téměř před dvěmi lety plánovaně ocitla v nemocnici. Jakmile jsem se po operaci dostala z JIP na pokoj, zapnula jsem svůj mobil. První SMS, která se mi objevila na displeji, byla tato: „Drž se, děvče. Náčelník“… Jsem mu nesmírně vděčná za tehdejší podporu… Jistě nejsem sama… Teď naopak za nás všechny vyslovuji: „Drž se, Náčelníku!!!“ Tvoji saloši spolupracovníci :-) Kamila Tichá, společenství ŠOP
Rozhovor s manžely Boženkou a Jirkou Šárkovými V roce 1997 se stal Jirka Šárka v pořadí třetím koordinátorem (tehdy sekretářem) provinciální rady. Položil jsem mu a jeho manželce Božence několik otázek. Mohli byste nám říct něco o vaší rodině? Naše rodina je bohudíky veliká. K našim pěti dětem – Lucii, Kristýně, Dominice, Jakubovi a Hedvice – jsme si vzali šestého, dospělého Péťu. Tři nejstarší holky se v minulých letech vdaly a jsme vděční, že za bezvadné manžely. A tak jsme se vlastně zase rozšířili, i když doma nás ubylo. A teď jsme již generačně povýšili, Lucince se narodily dvě dcerky (první dali vtipně jméno Šárka). A tak je nás zase víc. A jsme rádi, že mají všichni salesiány rádi. Nejstarší Lucka je se svým manželem dokonce ve formačním společenství. Jak jste se dostali k salesiánům a v kterém roce jste skládali sliby? Nejdříve nás upoutal životopis Dona Boska, ale jako prvního živého salesiána jsme poznali v roce 1986 Jožku Dolistu na faře v Jesenici, kam jsme jezdili s mládeží z jeho dřívějšího působiště v Mělníku, odkud ho komunisti za práci s mládeží vyhnali. A ten nás nadchnul, pomohl se zapojit do studia teologie a seznámil nás se spolupracovníky. Následně vzniklo nové formační společenství, které vedli Ovečkovi. Spolupracovnický slib jsme skládali na začátku roku 1990 – tedy asi dva měsíce po sametové revoluci. Měli jsme jediný problém. Jak spojit salesiánskou neokázalost s tím, až si koupíme jachtu. ☺ Už před tím, než jsi byl zvolen sekretářem provinciální rady, jsi byl blízkým spolupracovníkem Marka Ovečky, který stál u zrodu našeho sdružení a byl prvním koordinátorem provinciální rady. Také jsi byl nevoleným členem provinciální rady, takže jsi byl v centru dění poměrně dlouho. Jak jsi tehdy vnímal situaci ASC? Je pravda, že mě do provinciální rady zatáhl Marek Ovečka už na konci roku 1989 – vlastně jsem musel toto první jednání na chvíli opustit. To když nás schvalovali ke spolupracovnickému slibu. No a pak jsem byl na všech jednáních více jak deset let. Nejdříve jako jakýsi výkonný tajemník, pak pár měsíců jako koordinátor Prahy-Jihu, pak jako volený člen (z toho druhé volební období jako koordinátor). Vždycky se cokoli lépe buduje, než udržuje při životě, animuje a znovu a znovu něčemu dodává elán. Byl jsem vděčný, že jsem mohl být u vzniku legálního působení, u prvního razítka či bankovního účtu. Byla to doba plná elánu, kdy se mohlo začít svobodně působit. Nárůst spolupracovníků se zmnohonásobil a postupně se dařilo vypracovat různé podklady k formaci, postupně se vylepšoval Zpravodaj, péčí Jožky Kopeckého vznikla setkání našich místních delegátů. Co jste jako provinciální rada museli řešit? Jaké byli radosti a starosti? Než jsem se stal koordinátorem, tak prošla provinciální rada vývojem. Z počátku se stali členy automaticky všichni koordinátoři místních společenství. Teprve později volili čle21
nové místních rad z navržených zástupců společenství tak, jak je to dnes. O to se hodně zasadil Mojmír Novotný. Z provinciální rady se tak stal kolektiv, který funguje dodnes – jsou zde lidé pracující v oblasti formace, apoštolátu a v dalších oblastech. Moje funkční období začalo netradičně. Hned v létě přišly na Moravu známé povodně 1997, a tak jsme s Boženkou objížděli postižené spolupracovníky ve Zlíně, Kroměříži či Olomouci a přemýšleli, kolik (málo) tisícovek máme dát těm nejpostiženějším z peněz, které jsme dostali vesměs od bratrů salesiánů. Svoji úlohu v radě jsme brali velmi vážně. Vím, že jsme třeba jeli několik set kilometrů na zahájení některých duchovních cvičení, abychom poznali život různých spolupracovníků a mohli jim rozumět. Potom jsme se hodně zaměřili na funkci místních společenství a snažili se velká obrspolečenství zmenšovat. Samozřejmě ne direktivně, ale byla například uspořádána první spolupracovnická (dnes již tradiční) konference v Kroměříži s tímto tématem, kam přijel i tehdejší světový delegát P. Patrick Laws. Dobrou funkci místních společenství jsme brali velmi vážně, protože na ní většinou nejvíce záleží, jak své povolání prožíváme, jak jsme ochotni zapojovat se do činnosti a společného života, a jedině dobrým společenstvím oslovíme nové lidi. Byla tehdy doba plná změn. Jak se měnilo sdružení? Všichni víme s odstupem času, jak se mění vnímání lidí a zejména mladých. Nabídka jiných duchovních směrů a zapojení ve farnostech je obrovská, narostlo vytížení v zaměstnání nebo naopak těžkosti s jejím sháněním, zvětšily se také možnosti nejrůznějších aktivit jak pomáhajících, tak relaxačních. Naopak klesla ochota lidí se k čemukoli zavazovat. Devadesátá léta byla ještě ta, kdy dobíhal hlad po společné činnosti a společenství. Jak jsem již napsal, počet se ze sta zvětšil postupně na pět set (hrubě zaokrouhleno). Naopak některé věci přestávaly být aktuální. Přestal být zájem o společně pořádané dovolené i jiná setkání v rámci provincie. Taká se omezilo množství obecných informací zasílaných z úrovně provincie, protože to hlavní se děje v jednotlivých místech. Pamatuješ si ještě ostatní členy provinciální rady? Na takovou prima partu se těžko zapomíná.☺ Pořád si to vyčítám, že jsem je po letech zase nepozval na nějaké setkání. Snad se k tomu dostanu. Vím, že se jiné rady setkávají. Boženko, ty jsi byla tehdy mladá maminka a ještě v požehnaném stavu, přesto jsi pravidelně jezdila s Jirkou na provinciální radu. Co to pro tebe znamenalo? A jak jsi ty vnímala jednání provinciální rady a vůbec situaci ASC u nás tehdy? My jsme své povolání k salesiánské rodině i práci v radách brali vždycky jako společnou věc. Takže bylo naprosto automatické, že budu všude jezdit s ním a všechno jsme spolu prožívali. Ale jak jsem to vlastně zvládala, už si moc nepamatuji. Jen, že jsem už zas tak mladá maminka nebyla a asi jsem toho měla plné kecky. Ale vzpomínám na tu dobu moc ráda. Co pro vás osobně znamenal tenhle náročný apoštolát, dalo vám to něco? Jak jsem již uvedl, byla to krásná doba vzniku či obnovy něčeho krásného, čemu jsme věřili a měli to rádi. Při takovýchto službách ale vždy nejvíce těší obrovské množství krásných mezilidských vztahů – jak v nejrůznějších společenstvích, tak se salesiány a dcerkami, slovenskými spolupracovníky… Jak vnímáte situaci našeho sdružení dnes? Je vždy velkým potěšením vidět, kolik různých krásných věcí spolupracovníci dělají, jaké mají rodiny, jak jsou zapojeni v různých aktivitách, kolik času věnují modlitbě. Jsem rád, 22
že se provinciální rada snaží hledat vize do budoucnosti. Hledat to podstatné, čemu se věnovat. Jako důležité vidím nacházet nové následovníky. Aby náš příklad oslovoval nové lidi. Jen tak bude společenství dále žít – vždyť víme, jak náš věkový průměr neustále narůstá. Nevíme si s tím nikdo rady. Jediné, co zatím funguje, je osobní oslovení druhých a příklad. Velký nárůst počtu spolupracovníků ale není důležitý sám o sobě. Vždy bychom měli rozlišit, zda po tom dotyčný touží, nebo zda se ho tam snažíme vmanipulovat.
Chtěli byste nám ještě něco říct na závěr? Být salesiánem spolupracovníkem je obrovský dar a jedna ze zaručených cest, jak se dostat do nebe. To, že nová Pravidla změnila název „salesiánský spolupracovník“ na „salesián spolupracovník“, by nám mělo neustále připomínat, že máme být skutečnými salesiány ve světě – v každém okamžiku a se vším, co k tomu patří. A pokud jimi skutečně budeme, budeme mít jistě následovníky a budeme rádi na světě. Díky za vaše odpovědi.
10. NAŠI OSLAVENCI
Miloš Jansa Zdroj: Web / Adresář ASC / Jubilea
V těchto a následujících dnech oslavili nebo oslaví svá kulatější jubilea tito naši přátelé: Čech Pavel 3. 6. 60 Mokrejšová Veronika 10. 7. 30 Macounová Marie 3. 6. 55 Cahlová Jana 12. 7. 45 Mrázek Zdeněk 7. 6. 60 Blechová Anna 22. 7. 55 Saňka Tomáš 8. 6. 55 Chytrá Hana 23. 7. 50 Kozáková Radka 13. 6. 40 Neusserová Marie 1. 8. 55 Apatsidu Ludmila 20. 6. 35 Parmová Radana 4. 8. 55 Mičková Marcela 23. 6. 50 Traxlerová Věra 11. 8. 60 Medová Drahomíra 25. 6. 60 Kudrnová Klára 12. 8. 55 Bernardová Ivana 26. 6. 60 Čurdová Marie 13. 8. 50 Buček Vít 26. 6. 50 Česal Pavel 18. 8. 65 Kolářová Magdaléna 27. 6. 40 Wilczková Hana 20. 8. 45 Hubáček Petr 29. 6. 60 Jiříček Josef 26. 8. 70 Kvapilová Olga 1. 7. 55 Štancl Josef 27. 8. 45 Syrová Marie 1. 7. 65 Šedivý Václav 7. 9. 75 Bednářová Anděla 5. 7. 55 Kupčík Pavel 9. 9. 45 Dubišarová Miluše 8. 7. 65 Jasenský Jaroslav 10. 9. 55 Hájek František 10. 7. 40 23
Vančura Zbyněk Holcová Radmila Orsava Zdeněk Tůma Václav Ettler Jan Ratajová Jitka
16. 9. 17. 9. 20. 9. 21. 9. 27. 9. 27. 9.
50 50 70 50 60 60
Chromjáková Kristina Dufala Jan Hejlová Jana Pavel Miroslav Kubíček Václav Moravec Tomáš
2. 10. 5. 10. 10. 10. 14. 10. 16. 10. 24. 10.
50 50 55 60 60 60
11. KALENDÁŘ AKCÍ do 30. 6. 2015 7.–9. 8. 2015 9.–10. 10. 2015 7. 11. 2015 12. 12. 2015 16. 1. 2016 11. 6. 2016
Převedení příspěvků MS na 253474458 / 0300, VS číslo MS S Donem Boskem na Velehradě – vrchol oslav narození D. Boska Jednání PR s SHM Setkání PR s místními radami Jednání PR Jednání PR Pouť ASC na sv. Kopečku u Olomouce Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků
Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8 www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC. Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831 Změny adres:
[email protected] Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu:
[email protected] Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu:
[email protected] Počítačová sazba: František Jakubec Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o. Uzávěrka Zpravodaje č. 135 bude v pondělí 19. 10. 2015, dá-li Bůh... :-) Opět je tu náš Zpravodaj. Zpravodaj sestavený z našich článků, které postupně vyšly na webu od posledního Zpravodaje. Pozvánky na akce, které již proběhly (jako např. krásnou pozvánku na sliby na 13. 6. do Brna Žabin) zde nenajdete, ale počtete si různé články – avšak některé zdánlivě neaktuální (jako např. dubnový Misijní zpravodaj z Bulharska). Ale nenechte se zmýlit! Ani odradit délkou některých příspěvků! Z každého příspěvku si můžete něco povzbudivého odnést pro všední život… Líšňákům díky za další vonný květ vložený do pestré kytice tvořené místními společenstvími!! Příště se můžeme těšit na společenství 607 Rosice… Náš Zpravodaj „píše sám život“, tak v něm naleznete podělení se o radost, o starost, o bolest… Krásné prázdniny (i když často náročné – viz úvodník Líby) přeje a na shledanou na Velehradě se těší váš sazeč František Můžete si odstřihnout a používat…
Úmysl modlitby • Prosíme o ochranu, pomoc a požehnání Panny Marie pro všechny salesiánské prázdninové akce. • Prosíme, pomoz nám nalézt si v těchto letních dnech více času na svou rodinu. • Prosíme tě, naplň svým Duchem a radostí naše společné setkání na Velehradě. 24
