„ŠÍLENOSTIÿ Předmluva Rozhodl jsem se, že to, co jsem napsal, uveřejním na Internetu, ať se ostatní lidi taky trochu zasmějí (předpokládám, že je to alesoň trochu humorné). Psal jsem to docela dávno a protože jsem to nechtěl přepisovat, jednak aby to bylo alespoň trochu „autentickéÿ, ale hlavně proto, že je to spousta práce, do které se mi rozhodně nechce. Takže, protože jsem to psal „dávnoÿ, tak musím čtenáře upozornit, že mnohé věci se ani tak nestaly jak jsou popisovány, na mnoho věcí jsem taky názor změni, i když ne na většinu, a vůbec, byl jsem ještě malý a blbý . . . Členění na kapitoly a podkapitoly je více–méně chaotické a odpovídá to spíš momentálnímu hnutí mysli, než nějaké promyšlené strategii, tak sorry.
. . . tak to nějak začalo. . . Jsem pracovníkem jednoho nejmenovaného závodu. Jsem tady už druhý měsíc a viděl jsem dost zajímavých věcí, o kterých si myslím, že stojí za zapsání. Tento závod je, co se týče personálu, asi nejzajímavější co jsem kdy viděl. Neviděl jsem toho zrovna moc, ale to co je tady, to jsem ještě nikde neviděl. Ve smlouvě mám napsané, že jsem THP (technicko hospodářský pracovník) a dělám tu u počítače takové děvče pro všechno. Občas pořizuju data, občas napíšu nějaký prográmek atd. Jsem tu, v odborné terminologii řečeno, jako pojídač koláčů. Abych pravdu řekl, není to moc zábavné. Ale není moc druhů povolání, kde člověk užije mnoho zábavy. Já si ale nestěžuju, protože ta zábava tu občas je. Převážně se bavím výroky svého nadřízeného pojídače koláčů, především psanými. Myslím, že je čas vysvětlit pojem „pojídač koláčůÿ. Kdo nedělá v oboru, tomu to asi stejně moc neřekne, ale tady je můj výklad: Pojídač koláčů (v oboru programování a práce s počítači) je jistý druh lidí co dělají programy. Je tu ale pár rozdílů, kterými se právě od programátorů liší. Programátory budu nazývat „pravými programátoryÿ. Těch rozdílů uvedu jen několik. Tak například. Pravý programátor píše programy zásadně ve strojovém kódu, a chybu v programu dokáže odhalit i v 80KB hexa výpisu programu a to vše do 3 minut. Praví programátoři zásadně nepracují s vyššími programovacími jazyky. A když jsou tomu okolnostmi donuceni používají zásadně konstrukce, které nejsou srozumitelné nikomu jinému než jim. V jazyce BASIC používají přednostně příkaz GOTO. Na toto téma vzniklo už mnoho prací více či méně zdařilých. Jedna z nich by mohla začínat nějak takto: Jsou pryč doby, kdy se muž od chlapce dal poznat podle toho jestli uměl programovat nebo ne. Ty-tam jsou doby velkých sálových počítačů, vyžadující obsluhu čítající několika pravých mužů, kteří rozuměli své práci. Pryč je doba děrných štítků a pořizovacích strojů a romantika téměř detektivního hledání nefungující součástky v právě pokaženém počítači. Dnes, kdy může mít počítač na stole každý malý kluk, musí být obecně použitelný postup, jak rozeznat programátora ryzího zrna od tzv. programátorského kovboje, kteří tvoří programy stylem pokus-omyl . . . .
1
Dneska je to opravdový problém. Do programování se totiž cpou lidi, kteří by měli raději zametat ve skladu. Takový dobrodruh si koupí 8-bit počítač a začne experimentovat. Po několika málo zadřených pokusech se pouští do větších projektů. Dosáhnou určitého uspokojení a začnou pomýšlet na lepší stroj. Nedostane-li se k němu, je všechno v pořádku. Ale jakmile se k němu dostane a nemá k tomu potřebné vzdělání a chce-li (nedej bože) něco dělat pro nějaký podnik (iniciativně), dochází ke katastrofě. Takovýto „programátorÿ se začne nabízet, že takové programy, které se dají koupit on udělá taky a ještě za to nebude muset podnik nic platit. Pokud se takový „programátorÿ neodchytí včas, tak je to pro podnik to nejdražší řešení, pro které se mohl rozhodnout. Dochází totiž k tomu, že takovýto „programátorÿ si koupí (pochopitelně na náklady podniku) nějaký překladač a začne plichtit programy, o nichž si myslí, že budou pomáhat. Programy pak tvoří dlouhé měsíce, dlouhé měsíce je ladí a předělávají, zase ladí, upravují a ladí. Nakonec to stejně dopadá tak, že podnik koupí nějaký program od rozumné firmy. Takže v nejlepším případě podnik přijde o peníze za překladač, a přibližně roční plat slušného manažera. Z 99% bývá zakoupený překladač Pascal, pochopitelně jeho poslední verze. Nevědomky tak podporuje firmu Borland. Nehledě na to že pracují pod DOS (česky ZSP-zavaděč spustitelných programů) firmy Microsoft, která už měla dávno zkrachovat a ne být jednou z největších softwarových firem. Praví programátoři jsou zřejmě stejného názoru jako já. A je jich dost. Dokazuje to mimo jiné také množství virů útočící na programy pod DOS-em. A to si ještě myslím, že k virům sahají jen ty nejotrlejší povahy.
Já jsem pojídač koláčů. . . Není to pro mě příliš povzbudivé, ale já také (zrovna teď) dělám pod DOS a v Pascalu od firmy Borland. Na svou obhajobu chci říct, že jsem se snažil nainstalovat si BC1 , ale nešlo to. Nehledě na to, že tu míním být pouze necelý rok. A za tento rok bych se chtěl posnažit to tu dát trochu dohromady. Ve spojení s ředitelem se mi to snad podaří. Ještě bych si dovolil uvést rozdíl mezi mnou, jako pojídačem koláčů a mezi pojídačem koláčů co je mým nadřízeným. Já se občas i snažím psát srozumitelné a efektivní programy, zatím co u něj se mi zdá, že je placený od toho, jak dlouho program zdržuje. Jeden příklad za všechny. Je už pár lidí, kterým jsem to říkal, tak ti mi doufám odpustí, že se opakuju. Ti, kdo děláte v oboru nebo jste k němu někdy aspoň trochu čuchly možná 1 Pěkný
rozpor, co? — dodatečná poznámka (po šeti letech)
2
víte, co je to Quick Sort. Jak už některým lingvistům sám název říká, je to věc na rychlé (quick) řazení (sort) čehosi. Musím upozornit, že to cosi musí být v paměti počítače, protože jinak to není rychlé. Je to metoda řazení „in situÿ (pokud nepočítáme použití zásobníku), tedy že se setřiďovaná data třídí na tom samém místě (nepoužívá se další paměti). Ale to jen pro informaci na okraj. Dále je pro další výklad důležité, abyste věděli co je to soubor a jak se s ním pracuje. Ti kdo to znají ať klidně tento odstavec přeskočí. Pro ty kdo neví o co jde, jen krátkou informaci, protože na toto téma by se opět daly psát romány. Tedy: soubor je posloupnost položek stejného typu řazených sekvenčně za sebou. Bývá obvykle na vnějším médiu (disk) a přístup k jeho položkám je sekvenční. To znamená, že chceme-li přečíst desátý prvek souboru, musíme nejprve najít začátek tohoto souboru a pak postupně přečíst první, druhý, třetí, čtvrtý až desátý prvek. Dnes se dá k souboru přistupovat i jako k poli, to znamená, že mohu přečíst 12 prvek souboru aniž bych musel číst ty před ním, ale takovýto přístup je rozumný pouze pro čtení. Možná nemám pravdu, ale mě by se zápis takovým způsobem nelíbil.
Šéf je Quick. . . V dalším textu budu nadřízeného nazývat Quick-Šéf. Vyplývá to z dalšího textu. (navrhl to jeden kámoš) Tak tento Quick-Šéf, udělal věc, kterou jsem ještě nikde jinde neviděl. Jak už asi ti bystřejší z vás vědí z předchozího textu, použil QuickSort na řazení na disku. (pro informaci použil seek v Pascalu) Seekem se přístup k položkám sice zrychlí, nic méně pokud použijete řazení QuickSortem na disku, tak po delším čekání, na 1MB je to asi patnáct minut (což je podle mne neúnosně dlouho), vám jako výsledek vypadne seřazený soubor a velice unavený harddisk. Vám kdo víte jak QuickSort pracuje, jistě nemusím vykládat co asi ten HD (harddisk) dělá. Vy, kdo to nevíte, tak se buď podívejte do příslušné literatury (Techniky programování od J. M. Honzíka VUT FE Brno) nebo se někoho zeptejte. Třeba mne. Povídal jsem mu (nadřízenému), že tento způsob řazení se mi nelíbí a navrhoval jsem mu, aby to udělal ListMerge Sortem, ale nevěděl co to je. Hrozně rád pomlouvám, to je jedna z mých nejhorších vlastností. Proto se tady dozvíte spoustu drbů, které jsou třeba i nepravdivé, ale mě to vůbec nevadí (vetšinou to ale pravda je).
3
to máme ale HW Dále bych se chtěl zmínit o vybavení počítači. Je tu celkem, myslím, asi tak sedm počítačů. Z toho na jednoznačně nejhorším vzniká tento text. Je to zcela samostatný počítač a je to hnusné Slušovičácké AT 286, staré a pomalé. Dalších pět počítačů je v síti. Z těch pěti jsou dvě 386 a zbytek 286. Jednu 386 má pochopitelně Quick-Šéf, druhá slouží jako server. Parametry 4MB paměti, 120 MB HD a 386/ 25 ho řadí mezi jakš takš počítače, ale rozhodně ne jakš takš servery. Ještě musím dodat, že ač je PC na kterém pracuji jednoznačně nejhorší, co se týče hardwaru, tak o softwaru se to říct nedá. Tady je to spíš úplně naopak. Množství kradeného softwaru dělá z tohoto počítače nejvybavenější stroj. O hrách nemluvě. Quick-šéf je možná ucházející ekonom (to pravděpodobně taky studoval), ale programovat neumí. To že někdo napíše program, který trochu funguje ještě neznamená, že umí programovat. Tím v žádném případě nechci říct, že já programovat umím. —
zabydluju se. . . Sedím tu na osobním oddělení, a pořizuju Quick-Šéfovi soubory s nesmyslnou strukturou do jeho nesmyslných programů. Sedím na osobním, protože jinde není místo, ale už prý se brzo budu stěhovat. (to jsem teda zvědav) . . . s osobářkou :-( Nesedím tu sám. Samozřejmě je tu jedna starší paní, osobářka, která tu má své místo. Mimochodem, osobářka je prý kříženec motýla a kozy. Věčně někde poletuje a sem tam něco mekne. Nevím jaké máte zkušenosti s osobářkama, ale v tomto případě to teda sedí. Pro další výklad musím ještě podotknout, že mi není příliš sympatická, skoro bych řekl, že vůbec. Je to zapšklá komunistka. Věčně se stříká jakýmsi sprejem a pořád říká že je všechno šílené. Když přijde do práce, směnu zahajuje kosmetickou úpravou po které následuje malá svačinka s čajem. Taky podle toho vypadá. Oplácaná podezřelým humusem z pudřenky a nepěkně tlustá. Do práce chodí asi značně unavená, protože věčně podřimuje. Například jednou cosi psala na psacím stroji. S velkou zručností založila papír a začala psát. Píše rychleji než já, ale to je, si myslím, jen otázka praxe. Začala tedy cosi psát. Nikdo není neomylný, proto i paní osobářka dělá chyby. K zahlazení svých 4
omylů používá známé křídové papírky RADEX, jejichž použití je asi každému dobře známé. Únava Když paní osobářka píše, dělá to dost velký hluk, protože ten psací stroj je elektromechanická stará potvora, tuším značky Robotron. Člověk je ale tvor přizpůsobivý, a tak i já po chvíli přestávám vnímat odporný hluk podobný zvukům linoucím se z tkalcovny minulého století a opět se začínám soustřeďovat na svou práci. Občas od své práce odhlédnu, abych neztratil kontakt s realitou a mé oko občas spočine na ne příliš pěkně vypadající osobářku, jak buší do stroje. Občas chvatně uchopí křídový papírek, aby opravila co zrovna pokazila. Čas od času odporné bušení ustává. To když paní osobářka nad svou prací podřimuje. Je to někdy docela komické ji při tom pozorovat. Představte si, že zrovna píše nějaký ten svůj text. Teď udělá chybu a sahá po opravném papírku. Zasouvá papírek před špatně napsané písmenko a. . A v té chvíli na chvilku usne. Hlava jí poklesne, ale ruce zůstanou tam, kde jsou. Pak se náhle probudí (někdy musím dost silně bušit do klávesnice) a v nastalém procitnutí a zmatku si asi náhle vzpomene, že chtěla něco opravit a picne do klávesnice psacího stroje. Většinou netrefí tu správnou klapku, takže se výkon musí opakovat. Jednou jsem se na tento jev trochu soustřeďoval. Na asi 20 řádků textu takto usnula asi třikrát. Docela jsem se u toho bavil. Jiné hlučné stroje (její) Když zrovna nesedí u psacího stroje a není mimo místnost, tak sedí za svým stolem. Tady taky často podřimuje. Jednou se to snažila kamuflovat nebo co, asi k vůli mě. Kamuflovat se to snažila tak, že když na chvíli procitla a asi si uvědomila že chvíli usla nebo že nic nedělá, rychle něco vyťuká na své mechanické kalkulačce značky Ascota z roku raz dva. Taky to dělá příšerný hluk. Stroj je to velice užitečný! Umí sčítat odčítat a násobit! A to vše velice pomalu a hlučně, zvláště pak násobení je velice hlučné. Osobářka tento stroj používá velice zajímavým způsobem. Třeba počítá kolik dnů někdo pracoval (kvůli jeho dovolené nebo tak něco). Pracoval-li pracovník například 4 měsíce, tak její práce vypadá asi takto: (ve sloupci) 31 (chrrrrr) 30 (chrrrr) 31 (chrrrr) 31 (chrrr) <suma> (chrrchrrrchrrr báác). Místo čísla si můžete zvukově představit cvaknutí při každé cifře. Jakmile to udělá bác, tak se nemusím ani dívat a vím že to vyplivlo výsledek. U násobení je to podobné, s tím, že to (myšlena ta mechanická kalkulačka) umí násobit pouze dvě čísla. Zvukově to vypadá asi takto: (opět ve
5
sloupci) 123 <×> (chrrr) 321 <počítej> (chrr chrrrrr chrrrr chrrrr chchchch chrrr chhrrr chrrrr chrrr xxxxx chrrrrrr chxxxchrr lksjdflksjdflk chrr chrrr pic bum) a je tam výsledek (39483). Hluku to nadělá jako když se válcuje plech, ale výsledek je na světě. Osobářka sice má v šuplíku kalkulačku, ale asi se jí bojí použít. Asi proto, že je hrozně malá a nedělá vůbec žádný hluk. A možná taky proto, že kalkulačka má tak malou spotřebu a osobářka má ráda silné stroje. Posuďte sami Ascota má 75W zatím co kalkulačka asi tak 0.5 mW. Takže Ascota vede v poměru 150000:1! To je ale chyba výrobce, protože ta kalkulačka nemá vůbec žádný motor. Zato když jede Ascota, tak mi i skáče obraz na obrazovce. Občas mě napadá taková pitomost, jak by asi vypadal časový prostor mezi námi. Jestli jsme v jedné časové rovině nebo ne. Ale asi sotva. Řekl bych, ze rozdíl mezi našimi časovými rovinami, ve kterých se pohybujeme (já a osobářka) jsou od sebe vzdáleny minimálně 10 let. A to ještě musím podotknout, že já taky nejsem zrovna nejmodernější. I když v mezích možností je to asi maximum co se tu dá udělat. (To byla ale hnusná věta. Vždycky když se nějak chválím nebo si připisuju něco k dobru, tak z toho vyleze tak odporná věta, až se mi z toho kroutí uši.) Nemůžu ale osobářku stále pomlouvat, proto musím říci, že jako osobářka je, aspoň tak se mi to zdálo, vcelku ucházející. S lidmi jedná slušně. Je fakt, že s tou technikou, kterou používá je pomalá a rychlejší už nebude. Občas se v těchto místech objeví sekretářka ředitele, vcelku pěkná ženská (přinejmenším relativně), vždy velice pěkně ohozená. Je to vítaná změna obrazu. Pomóc uklízečka! S příchozími osobami se ovšem neváže pouze příjemné rozptýlení. Dalo by se říci, že je to většinou rozptýlení nepříjemné. Například uklízečka. Má ve zvyku uklízet v pracovní době, zrovna když mám nejvíce práce. Nejdříve jsem z místnosti odcházel čekal, až to trochu uschne. Později jsem si řekl, že tu doby musím nějak využít. To jsem chodil do kantýny. Teď jsem strašně zlenivěl a už se nehnu z místa a nenechám se rušit od práce. Obvykle sice v přítomnosti cizích lidí dělám prd, ale aspoň se snažím vypadat, jako že mám obrovské množství práce. Obvykle to zabírá a nikdo mě nechce rušit. Nevím co je to taky za výmysl, uklízet v pracovní době. Představte si, že by se to takhle dělalo i na školách. Máte zrovna písemku z matiky a tu vám do třídy vlítne uklízečka s hadrem a začne šmejdit smetákem pod nohama. V takovém případě bych vás chtěl vidět jak se na danou práci soustřeďujete. Možná si řeknete, že jsem upindaný, ale toto se děje dvakrát až třikrát za týden. Na druhou stranu někdo to potřebuje. Tím myslím osobářku, protože ta má kolem sebe neustále šurvajs (bordel). Koš 6
má pod stolem a neustále se netrefuje, spotřebovává obrovské množství papíru a má zajímavou metodu přezouvání. ... Vždycky jsem si myslel, že člověk se přezouvá hlavně kvůli tomu, aby byla čistší podlaha. V jejím případě je to důvod jiný, podle mě druhotný. A sice aby se cítila lépe. Abyste byli v obraze: Když přijde v botách z venku, dojde od dveří až k radiátoru přes celou místnost v botách (ve své části místnosti, na moji nešlápne). Potom se teprve přezuje do přezůvek a našlapanou špínu dál úspěšně roznáší všude kam stoupne. Paráda ne? Ještě humusnější je její telefon. Má na něm nánosy čehosi velice odporného. Typnul bych to na směs různých pudrů, krémů, voňavek, potu, humusu, prachu a bůh ví čeho ještě. Ve volných chvílích se to snažím odstranit, ale zatím se mi to nepodařilo úplně. Myslím, že odstranění tohoto humusu je i v mém zájmu, protože i já sem tam telefonuji. Snažil jsem se to oškrábat, ale úplně všechno to nešlo. Ale přijde den, kdy se nebudu muset snažit, aby se mi sluchátko nepřilepilo k uchu! V to pevně doufám. Jídelna :-) Nyní přijdou věci příjemnější, jídelna. Jediné útočiště před úplným zblbnutím z práce. Nevím jak vy, ale já při jídle vypínám mozek. Aspoň ty části, které nepotřebuju ke žvýkání a pohybu rukou. Tak se může stát, že mě najdete u stolu jak si mechanicky podávám jídlo do pusy a přitom tupě zírám někam. Většinou stojí za to nechat zapnuté taky ty části mozku, které umožňují vnímat chuť. To ať je připsáno k dobru této jídelny, protože tady vaří opravdu velice dobře. A když k tomu ještě vezmeme v úvahu cenu (9Kč), je to jídelna vynikajících kvalit. A není daleko. Je sice pravda, že jídlo, které vám nechutná ať je udělané sebe líp, nechutná vám a nechutná. Jako například sladká rýže. V případě mého kámše jsou to například zelené fazolky co by omáčka. Co se týče jídla, především snídaně, tak to já se nenechám nikým a ničím rušit. Ani časem. I když koukám na hodiny a vidím, že bych třeba mohl přijít pozdě. V tomhle směru jsem hrozný flegmatik. Já jsem vůbec hrozný flegmatik.
. . . a dny plynou. . . V poslední době mě pěkně štve můj nadřízený (Quick-šéf). Mám takový dojem, že mi leze do počítače. Dneska měl takovou beze slovní pitomou narážku. Kdybych nebyl takový flegmatik, možná i lenoch, asi bych si na něj otevřel hubu. Ale 7
myslím, že by to stejně nemělo cenu. Na fázi č. 4 sbližování člověka s počítačem2 něco bude. (viz vysvětlivky). Kdybych byl ředitel asi bych ho vyhodil. Nebo bych ho aspoň nenechal dělat programátora. A už vůbec ne systémáka nebo správce sítě, protože jestli ta sít tady bude chodit ekvivalentně jeho znalostem, tak tady způsobí víc škody jak užitku. Quick-šéf píše programy, které by se dali za poloviční finanční náklady koupit. A ještě by byli asi tak 80× lepší než to co je Quick-šéf schopen vyprodukovat. Asi je vidět, že jsem při psaní tohoto textu pěkně naštvaný. Já se raději uklidním a psát budu později. — Už jsem zcela klidný, ale stále si myslím, že můj nadřízený je blbec. Možná za to ani nemůže.
. . . už jsem tu jako doma, ale. . . Dlouho jsem nepsal, ani nebylo co. Už jsem se dost vykecal a nejsem žádný spisovatel, abych poroučel můzám. Postupně softwarově koriguju Quick-šéfovy hloupé návrhy souborů. Dokonce se mi to povedlo bez delšího ladění, což je podezřelé. Určitě se to někdy zcela nenávratně posere. Ale dělám si záložní kopie, tak by to nemělo být tak hrozné. Nedávno jsem měl kamsi donést papír, naládovat ho do tiskárny a tiskárnu zastrčit do zásuvky, tedy její přívodní šňůru. Venku bylo lehce pod nulou a skoro žádný sníh. Když jsem tam přišel měl jsem na botách pěkný humus (šel jsem přes dvůr). Napřed se nedělo nic, ale jak humus postupně rozmrzal, tak odpadával z bot a na zemi se tvořili nepěkné černé loužičky. Dokonce jsem si do nich trochu namočil šálu. Nic méně tiskárnu jsem úspěšně uvedl do provozu. Bylo vidět, že místní osazenstvo s těma loužičkama moc nesouhlasí, možná i velmi nesouhlasí, ale nikdo ani nepípl. Kdyby to někdo udělal u mě, asi bych aspoň pípl nebo zařval nebo . . . ale to je jenom kdyby. zase marně. . . Snažil jsem se tady na té potvoře (mnou používaný počítač) nainstalovat BC, ale ať jsem dělal co chtěl, nešlo to a nešlo to. Tvůrci asi nepočítali s tím, že by 2 v době, kdy jsem to psal, jsem chtěl něco o těch fázích napsat do přílohy, ale pak jsem na to zapoměl a dneska už si to moc nepamatuju. Bylo tam něco takového jako: 1) Počítač je geniální, 2) Počítač je šikovný, ale neumí všechno, 3) Počítač dělá chyby, 4) Počítač je blbec, 5) Nadřízený je blbec, 6) Já jsem blbec; takže by to v této interpretaci měl být pravděpodobně bod číslo 5.
8
to mohlo na takovém humusu běhat. A já se jim ani nedivím. Pro takový humus je Pascal dost dobrý. — Dneska mám kopr jak necky. Tisknul jsem jakési soubory k programu mzdy. Byl to pěkný nesmysl. A Quick-šéf ještě chtě abych se s tím seznámil. Stejně si myslím, že současná konfigurace počítačů nemá perspektivu. A DOS taky ne. Jak je asi z textu poznat, zase nemám dobrou náladu. Bacil mě totiž nějaký bacil a není mi zrovna nejlíp. Ale to přejde. Asi nepudu ve středu do tělocvičny. Je to škoda, ale je to lepší než být pořádně nemocný. Tento stav snad nějak přetrpím a snad bude brzo líp. Dneska už jsem posmrkal 2 kapesníky a ještě pořád bych smrkal. Už se těším na zítřek, jaké zase budu dělat nesmysly. Ještě že se občas zabývat i věcmi rozumnějšími. — Mám další pomluvu. Musím se vykecat nebo to nevydržím. Quick-šéf nejen že vytváří nesmyslné struktury datových souborů, ale neustále je mění. A neohlíží se na to, že už existuje soubor, který má cca 180k. Ale už jsem na něj vyzrál. Vyrobil jsem si opravovátko, protože každou chvíli čekám další změnu. Veškeré věci, které se mohou měnit jsem hodil do jednoho header souboru, takže změnu provedu jen jednou, pak to všechno přeložím a přestrouhám ten soubor a mám po starostech. Jsem zvědavý za jak dlouho to budu dělat. to jsem já Ještě jsem nenapsal nic o sobě. Jsem vysoký 175 cm (pro americky smýšlející je to 5 stop, 8 1/8 palce), mám modré oči, hnědé vlasy, které nosím rád dost ostříhané. Nemám rád blbost a přílišnou inteligenci (IQ větší jak 380). Jsem lenivý a nemám rád, když mi někdo říká s vážnou tváří obecné známé věci (jako třeba: měl bys tu uklidit, měl by ses oholit a pod.) i když mají třeba pravdu. Na své IQ si nestěžuju. Řekl bych, že člověk, který má IQ 86 si na něj nestěžuje. To ovšem není můj případ, já mám IQ minimálně 87.(To jsou zase kydy.)
Quick programátor Humusné návrhy souborů se začínají projevovat! Ten . . . chce abych to udržoval. Teď s tím bude neuvěřitelná práce, která by se vůbec nevyskytla, kdyby to navrhl pořádně (Quick-šéf). Hlavně že jsem mu to říkal! Blbec blbej. Už do toho šťourám asi půl dne a furt ne a ne se dobrat k výsledkům. Dělá se mi z těch jeho humusných konstrukcí zle. Ona Ostravská škola asi stála v tomhle
9
směru za hovno! Musím už být sprostý, protože toto normální člověk nedělá. A ještě mi dává za úkol dělat to co on. To znamená dělat program, který už dávno někdo udělal. Zkusím se z toho vykecat, ale jestli mě to donutí dělat, tak se budu snažit, aby to byl program lepší, než všechny jeho programy dohromady. Bude to samozřejmě dlouho trvat, ale to je jeho problém. Řekl bych že to bude i dost drahé. — Psal jsem o zvláštních metodách svého šéfa jednomu kámošovi. Ten velice vtipně nazval tohoto člověka Quick-šéfem. Myslím, že to bude vhodné rozlišovací jméno pro další text. (Už i pro předchozí - pozn. aut.) I přes můj lehký odpor a náznaky, že by bylo levnější ten program koupit, trvá Quick-Šéf na tom, abych ten program udělal. Nebudu proti, ale asi si ho nechám zaplatit. Jestli nezaplatí, zabuduju do něj bombu. (už je tam) „Šikovnáÿ osobářka Osobářka se ukázala jako technický talent. Jednak neví kam se zatahují kohoutky od radiátoru a pak si ještě myslí, že když ho zatáhne (kohoutek od radiátoru), tak bude za 10 minut studený. Je to dost velký radiátor, typnul bych to na takových 50 l, takže než to vychladne, tak to chvíli trvá. Ale ona ne, ona s tím ventilem pořád vrtí a vrtí. Je docela možné, že dospěla k názoru, že to nefunguje tak, že to úplně otevřela (a myslela si, že to zavřela) a pak čekala, až to zchladne. Což radiátor ne a ne udělat. — — V programu už jsem pokročil. Už mám kostru toho, co to bude dělat. Už to dokonce pěkně vypadá. Akorát to skoro nic nedělá. Je to schopné akorát oznámit, že zatím není dostupný help a kdo je autor programu. Zápas s dálnopisem Mám tu další příklad, jak se tady platí čas. Osobářka měla za úkol napsat na dálnopisu asi 30 telegramů se stejným obsahem na 30 různých adres. Mají tu takový starý (relativně - nemá víc jak 100 let) dálnopis. Je plně mechanický. Z elektriky jsou tu akorát spínače a elektromagnet. Nic víc. S touto technikou nezbylo osobářce nic jiného než ten dopis (nebo telegram nebo co to bylo) napsat 30 krát. S vhodnou technikou, která by obnášela vhodnou kartu do PC a vhodný program by to trvalo asi tak 10 minut. Pokud nepočítám vysílání, protože to je u dálnopisu velice pomalé. Ale to by mohlo klidně běžet v pozadí. No a se zdejší technikou to osobářce trvalo, když nebudu přehánět, 6 hodin! Je fakt, že ona
10
by stejně jinak dělala prd. Ale těch nervů s překlepama, toho zbytečného hluku, co jsem musel poslouchat. Já si totiž myslím, že to PC, co na něm dělám je dost hlučné. A což teprve, když se pustí mechanický dálnopis honěný motorem 120W. Hluku, jak v dílně u soustruhu. Hrůza. Skauti ve městě? Dneska, když jsem šel do práce, tak jsem přišel na něco co by se hodilo skautům při orientaci ve městě. Jak je známo, v přírodě se dá určit sever (důležitý směr) podle mnoha věcí. Například mraveniště, lišejníky na stromě, v noci hvězdy atd. . Ale co ve městě?! Mraveniště jsou sice všude, ale ne takové ty kopečkové. O strom skoro taky nezavadíte, a když, tak na něm rozhodně nerostou lišejníky. Ty musí mít čistý vzduch bez exhalátů. A podle hvězd ve smogem prosycené atmosféře taky nic nepoznáte. A přece je tu něco, podle čeho se můžete velice přesně zorientovat. Dokonce mnohem přesněji, než podle mraveniště nebo lišejníků. Jsou to antény satelitních přijímačů!! Když se na ně podíváte, uvidíte, že všechny ty antény čumí na jednu stranu. A to sice na jih. Za předpokladu, že si uvědomíme, že většina lidí má přijímač družice Astra (16.x◦) a víme že naše zeměpisná šířka je kolem 19◦, tak z toho jednoznačně vyplývá, že antény míří skoro přesně na jih (-3◦). Lehce se též určuje směr západ-východ. Takže skauti neztrácejte ve městě hlavu a koukejte se po parabolických anténách. Pokrok ve světě techniky ovšem chystá na skauty léčky. Začínají se totiž dělat antény (pro příjem družicového vysílání), které jsou úplně placaté a hlavně se nemusí přesně nastavovat směr. Prostě se pověsí na zeď, třeba vedle okna. Pak se skautům zhorší situace. Ale ne zas tak moc. Akorát se přesnost určení směru opět vrátí na úroveň toho, jak to šlo z mravenišť a lišejníků. Akrobat Máme tu v místnosti takovou malou zvláštnost. Stůl na kterém se všechno dělá stojí zhruba uprostřed místnosti a zabírá z ní značnou plochu. Ale dá se kolem něho chodit. O chození se však nedá hovořit v jednom místě. A to mezi oknem a stolem. Je tam totiž natažený drát od telefonu. . * tady bude pravděpodobně (někdy, možná) obrázek přibližného půdorysu pracovny. . Osobářka tuto cestu občas používá, zvláště, když jde k dálnopisu. Jak jsem se už asi zmínil, osobářka je značně barokních tvarů, takže přelézání drátu od
11
telefonu není bez problému. Ještě musím dodat, že druhou cestu k dálnopisu (kolem stolu) blokuje moje židle, ze které se mi nechce hýbat. Když se tedy rozhodne ten drát přelézt, je to obvykle provázeno hloupým pochichtáváním, poskakováním z důvodu boje s gravitací, zakopávání o drát atd. Už dokonce vytrhla zásuvku ze zdi, takže tam teď jen tak plandá na drátě. Osobářka je zkrátka tlustá a má s tím problémy a já nemám rád tlusté lidi co se k vůli tomu nemůžou hýbat. Je to to samé, co u kuřáků. Sami vrážejí peníze do něčeho, co je chvilkově uspokojí, vědomě si tím ničí zdraví, dělají problémy jiným lidem (v případě tlustých lidí minimálně estetické), čerpají ze společného zbytečně peníze za své léčení. Takovým lidem bych nechal aspoň část prostředků hradit ze svého. Nebo aby platili vyšší pojištění a to minimálně 3x, protože normální člověk (nekouřící, netlustý) potřebuje jenom jednou za pár let zaplatit chřipku, občas někdo nějakou tu zlomeninu a nepředvídatelnou událost (havárie ap.). Ale rozhodně nepotřebuje každý den léky za 1000.- Kč na podporu srdce (tlusťoši) nebo ozdravné zájezdy pro kuřáky, aby si zlepšili své zahnojené plíce. Kolo Teď se musím pochlubit. Nechávám si přestříkat kolo na tmavě modrou barvu. Teď bude celé moje kolo modré. Sedátko je modré, řídítka jsem přemotal na modro, kostra bude modrá. Jenom doufám, že můj zadek nebude moc často modrý. Ale to snad ne. Pořádně jsem se zatím vyboural jenom jednou. Vygumoval jsem se asi v 50 km rychlosti, když jsem moc překlopil zatáčku (špatná technika zatáčení). Ale když to tak zpětně promyslím, tak se nic moc nestalo. Jenom jsem se trochu odřel. Jinak nic. Takže jsem se v podstatě ještě pořádně nevyboural. A doufám, že se mi to tak hned nepovede. Ještě co se týká kol, tak dávám dohromady kolo matce. Kostra z favorita (v celku slušná (lepší jak tatova)), už má slušné středy na kolech, ještě koupím lepší řídítka a brzdové páky, nechám přivařit parádní brzdy (jako na MTB) a parádní kolo bude na světě. Určitě si na něm hodně zajezdím, protože matka už na kole moc nejezdí (do 200 km za rok - obvykle). Já chci letos najezdit víc jak 2000 km a mým snem je překonat 3000 km. Loni jsem moc nejezdil a nalítal jsem asi 1700 km. A letos na to budu mít asi víc času. Chtěl bych taky zase hrát tenis. Ze vzduchu už dneska dýchá jaro, kurty schnou a já už se těším jak se po nich proběhnu. Raketu jsem sice už rok nedržel v ruce, a před tím taky ne, ale určitě se do toho rychle dostanu (před maturitou jsem hrával soutěžně). No uvidíme.
12
Boj se špínou na telefonním sluchátku stále pokračuje! Myslel jsem si, že ten humus co jsem ze sluchátka telefonu už jednou odstraňoval, je dlouhodobá usazenina (počítal jsem minimálně takových 10 let), ale není to pravda! Naposledy jsem ho čistil asi tak před měsícem a už je tam zase tolik humusu, že se mi to vůbec nechce dávat na ucho. Zase jsem chtěl někam volat, tak jsem to trochu oškrábal. Ještě teď se mi z toho ježí chlupy na zádech. Někdy bych vám to přál vidět. Vůbec nechápu jak se tam takový humus může dostat. Asi to bude tou kosmetikou. Já totiž nic takového nepoužívám, takže s tím nemám zkušenosti. Ale stejně nechápu, jak to, že osobářce nevadí, že má tak humusný telefon. Asi je to humusák. (? humusačka - nevím jestli to má taky ženský rod ?) Fuj! — (rozhodl jsem se do knihy zařadit taky některé části z korespondence, protože některé věci se mi nechcou psát dvakrát) Teď zrovna jsem slyšel tu reklamu s tím, jak ASPIRIN přeje všem, kdo mají narozeniny, všechno nejlepší. Je to opravdu blbost jak necky. Já tu mám puštěné rádio celý den a začínám mít dojem, že některé reklamy jsou dělané tak, že při třetím poslechnutí reklamy se hrozně nasereš a v životě se na výrobky (služby) dané firmy (společnosti) ani nepodíváš. V poslední době jsou to někdy velice debilní reklamy na privatizační fondy. Chvála bohu to už za chvíli skončí, ale věřím, že přijdou jiné reklamy, které budou stejně debilní nebo debilnější. (také z dopisu) Jak sis jistě všimnul jaro je tady. Ptáci začali blbě řvát (když to bylo ještě bez háčků tak ti ptáci začali blbě rvat) a odporné pachy lesa a probouzející se živé přírody se linou po kraji. Ale má to i své kladné stránky. Nemusí se nosit čepice, dlouhé zavazející šály, hloupé a těžké boty a jiné prostředky, kterými člověk marně bojuje se zimou, která je všudypřítomná. Dokonce už jsem u nás, jak ty říkáš za polárním kruhem, viděl jezdit šílence na motorkách. Na teploměru bylo celých 7◦C a blázni už vytahujou motorky a plýtvají drahým benzínem. Zrovna se dívám že už otevřeli jídelnu a lidé, vyčerpaní dosavadní prací, se do ní hladově plazí. Ven vycházejí usměvaví, najedení a zcela zregenerovaní (ne zdegenerovaní) pro další úmornou práci.
Já a telefony Nejúmornější je brát za osobářku telefony. Furt někdo volá a má blbé dotazy. Jako třeba:
13
Já: „Přikryl, prosím.ÿ Volající: „Dobrý den. Já jsem se chtěl zeptat, jestli tam nemáte nějakou práci pro soustružníka?ÿ Já: „No, já tu osobní nedělám, ale co vím tak ne. Dokonce se prý bude propouštět. Ale jestli to chcete slyšet od osobářky, tak si zavolejte později.ÿ Volající: „A nemáte práci, ani když můžu dělat i něco jiného, třeba klempíře?ÿ Já: „Já opravdu nic víc nevím. Zkuste zavolat později, ale pochybuju, že dostanete jinou odpověď.ÿ Volající: „No to je pěkně v prdeli. Kde mám teda podle vás hledat práci.ÿ Já: „To, bohu dík, není moje starost.ÿ Volající: „To se vám to mluví, když si sedíte někde v teplíčku a hovno děláte.ÿ Já: „Já vám svou práci klidně přenechám.ÿ Volající: „Jo? A co tam vlastně děláte?ÿ Já: „Programuju!ÿ Volající: „No jo, ale to já neumím.ÿ Já: „Hmmm. Tak to máte smůlu.ÿ Volající: „Hele, nebuďte drzý.ÿ Já: „Hmmm. ., máte ještě něco?ÿ Volající: „Co??ÿ Já: „Tak nashle.ÿ Volající: „(zmaten) Na. .Na shledanou.ÿ (klap - klap oba zavěsíme) (jistě sis domyslel, že to většinou končí před těmi sprostými slovy) Nebo: Já: „Přikryl, prosím.ÿ Volající: „Dobrý den, není tam paní Vránová? (to je osobářka)ÿ Já: „Ne. Někde pobíhá, ale má tu kabát, takže je v budově.ÿ Volající: „A nevíte náhodou kde?ÿ 14
Já: „Ne.ÿ Volající: „Tak to vám teda pěkně děkuju.ÿ Já: „Není zač.ÿ (klap - klap oba zavěsíme) Nebo (a ty jsou nejhorší): Já: „(standardně) Přikryl, prosím.ÿ Volající: „(spojovatelka) Paní Vránová tu má hovor.ÿ Já: „Ale ona tu není.ÿ Spojovatelka: „No tak to vemte.ÿ Já: „No dobře.ÿ V telefonu: „chrr, chrr tůt, tůt, . . . ÿ Já: „Halóóóÿ V telefonu: „škrrr, chrr, píp, šsšs . . . ÿ Já: „Halóóó, je tam někdo?ÿ Tato zajímavá konverzace trvá asi minutu a pak to pokládám. Někdy se dokonce ozve volající. Pak by sis tam mohl zařadit variantu 1 nebo 2. Tato zábava se opakuje každý den. Radost, že? . . . reklamy. . . Reklamy, reklamy. Teď zrovna zase nějaké takové vysílají. Před reklamama tam byl nějaký pořad (kritika) o nově uváděném divadelním muzikálu 451(??) ◦F od Bradburyho a pěkně jim to sprdli. V reklamním bloku zase byla reklama na to, že se tahle hra uvádí v divadle, a že si ji nemáme nechat ujít. Dobré ne? — Před chvílí (14:10 1. 3.) jsem se dozvěděl, že osobářka dostává výpověď. Pravděpodobně bude zaměstnaná jako telefonistka tady na ústředně. Už tu doufám bude klid. Žádné zbytečné telefony. Ale to bude asi až za měsíc až dva. (stále ještě úryvky z dopisů) (4. 3. 1994— 6:25), hnusná kancelář, odporně pomalý počítač, TP editor. (to bylo ještě cesky) Nazdar Kubíku! Tak si zase musím postěžovat. Quick-Šéf vyslal do éteru svůj další produkt. Na první pohled vypadá pěkně, okýnka, občas i nějaké menu, ale jak s tím začneš dělat, tak se ten program tváří velice odměřeně a přestává být pěkný. 15
Třeba: vyplňují se tam nějaké údaje (jméno, typ auta, značka, . . . ). Tyto údaje musíš vyplnit na poprvé dobře, protože jakmile je odklepneš, už se k nim dá vrátit akorát v položce „oÿpravy (přitom jsou třeba pořád viditelné). Mám pro tebe radu. Kdybys náhodou viděl software od Quick-šéfa (vyznačuje se okénky, které nejsou obdélníkovité, ale na spodním okraji kopírují text), tak se mu zdaleka vyhni. A pokud možno ho smaž, nebo na něj nasaď virus. Zase na druhou stranu pochybuju, že tyto humusy opustí brány tohoto podniku. Ale člověk nikdy neví (a počítač už vůbec ne). Já mám za úkol zaškolovat nějaké lidi na práci s tímto programem. Představ si, že máš někomu vykládat o zacházení s programem, který vidíš úplně poprvé. Naštěstí Quick-Šéf není schopen napsat příliš složitý program a i když má program 200K, tak pomocí své mírné vrozené inteligence jsem dokázal odhadnout, co by tak ten humus mohl provádět. Ještě jeden charakteristický znak jeho programu: používá zadávací řádky (něco jako tInputLine v Turbo Vision), které se dají použít k opravám. To znamená, že když něco opravuješ je vidět co opravuješ. (jako v TV (v Turbo V. ne v televizi)) Ale to co opravuješ je vpravo a to co tam píšeš se píše od leva. No a když to, co tam bylo všechno nepřepíšeš nebo nesmažeš, tak to tam zbude a dělá to tam pěkný humus. Například, když máš editovat číslo a bylo tam třeba ( 126) a ty to chceš přepsat třeba na 280 a napíšeš to takto (280 126) tak se to zapíše jako 0, protože se to blbě převede ze stringu na číslo. A teď já budu muset někomu vysvětlovat proč to tak dělá. A nemyslím si, že se budu vymlouvat na počítač. Dokonce ani na pascal se nebudu vymlouvat. Cha. Nic. Du zaškolovat. Pak možná ještě něco napíšu. Třeba dojmy. Nebo nějakou veselou historku z natáčení. — (7. 3. 94 – 1 h pm) Já sem přece lump. Píšu tady nějaký prográmek na zpracování jakýchsi faktur. Má to jakousi strukturu, která obsahuje i IČO. Program má samozřejmě spoustu proměnných a mezi nimi i pomocná proměnná p, která má položku ico. . . . (víc snad nemusím psát). Ještě že TP nemá češtinu. Vypadalo by to asi dost ošklivě. (To je ale v programování úplně normální. Stalo se nám to i jednou ve škole, když jsme měli dělat jakýsi program, kde se měla určovat průměrná délka. No a identifikátor se jmenoval PrDélka. A byl zcela výstižný.) Jak jsem tak zaškoloval, nasbíral jsem nové dojmy. Například, že tu neumí moc česky. Zaškolování jsem prováděl na odbytovém oddělení. Tam se taky 16
píší takové ty nesmyslné papíry, kde se co s tím či oním provádělo. (třeba: na autě jsme provedli generální opravu převodovky a nástřik karosérie. . . ) Tam jeden manták psal něco v tom smyslu, že „ . . . Opravu jsme provedli s tím, že převodovku jsme opravili výměnným způsobem. . . ÿ a za boha se nemohli dohodnout, jak napsat „s tímÿ jestli zvlášť nebo dohromady. Nakonec se dohodli, že to napíšou dohromady. ?? Pak jsem tam viděl věc, která se mi velice líbila. V sousední místnosti se malovalo. Takže tam byli malíři. Takoví ti klasičtí, co se pohybují po místnosti, aniž by slezli ze štaflí. Ten co to tam maloval to s těmi štaflemi uměl velice dobře. Měl je lehce rozvrzané, to znamená, že se pohybovali ve směru podélných os příček. To umožňovalo tomuto natěrači pochodovat nejen vlevo a vpravo, ale i vpřed a vzad. To se mi moc líbilo. (8. 3. 94 11h am) (am pm ? => am - amplitude modulation, pm phase modulation :-) ) Zase jedna parádní věc z TV. Opět usnadněná práce. V objektech pod TV se nedá zavřít soubor! Klíčové slovo close(<prom. souboru>); se bije s Close;, což je metoda, která ukončuje činnost nemodálního okna. Paráda, už se těším na další chytáky. Už mě dokonce napadlo, jak by se ten soubor dal zavřít. Zabalí se to do jiné procedury, která nebude člen objektu a pak se to zavolá. Pokud možno se procedura pojmenuje třeba CloseMyFileWichIsOpenByLookWindowInit, protože kdyby to bylo trochu kratší, mohlo by se ti stát, že takový identifikátor v TV už existuje. Do oběda zbývá ještě asi hodina a to jsem úplně nejvíc netrpělivý. Do toho TV se mi moc nechce a tak zevluju psaním dopisu. Říkal jsem si, že toto si aspoň někdo přečte, takže to nebude práce úplně na h. . . .
Peníze. . . To mě tak napadlo, proč se nepoužívají předpony u peněz. Ať si vzpomínám, jak vzpomínám, nepamatuju si že by někdo řekl „to auto ho muselo stát minimálně 2 megakorunyÿ, ale celkem běžně je slyšet, že má auto asi 1 MW-a to prosím není žádný výmysl např. BMW M1 měl skutečně 1 MW (výkon). O haléřích a jim odpovídajícím centikorunám ani nemluvím. I když u nás je minimální použitelná jednotka decikoruna. Myslím, že by to bylo vhodné téma do diskuse v rámci VCPP (Všeobecný Cimrmanův Princip Parity). Možná se o něco takového pokusím, ale spíš to zůstane jenom na disketě.
17
Jsou tu ale jiné názvy, které se zase nepoužívají nikde jinde. Např.: „koupil jsem to za 2 kilaÿ - myšleno za 200.- (což mi není zcela jasné, protože, jak každý normální člověk ví, kilo je předpona pro 1000) nebo „Je to jenom za bůraÿ (5Kč) - to už je méně rozporné nic méně ne příliš jasné. Tak jsem vzpomínal na ty různé pojmenováni a pokusím se to sepsat: haléře: 10, 20, 50 - mají obvykle takové názvy jako „deseťákÿ, „dvacošÿ, „padošÿ dohromady též „drobákyÿ nebo „smetíÿ koruny:
1 2 5 10 20 50 100 200
500 1000 5000 106 109
— kačka — dvoukačka? — bůra (jinak nevím) — pětka – z daleké historie převzatý název – z doby kdy bylo za 10k 5 piv. — občas jsem slyšel „dvackaÿ (celkem nevynalézavý název) — půlkilo ?? — kilo (o tomto nesmyslu už jsem se zmiňoval) — to je záležitost nedávné doby, takže to ještě nemá lidový název — pětikilo? — asi nejzajímavější bankovka přezdívaná také na „litrÿ, „klacekÿ, „tácÿ aj. — ta je taky moc nová — toto už není bankovka — nejsme ani v Polsku ani v Jugoslávii ani v Rusku, ale toto je oblíbený „melounÿ — toto už se u nás nepojmenovává, ale v rámci extrapolace bych to možná nazval jako „meldounÿ no zkrátka mraky peněz.
je tu dusno Osobářka začala používat nějaký nový sprej nebo co to je. V každém případě ji to vůbec nevylepšuje a navíc to stěžuje dýchání. A to tak, že velmi. Když ho prskne na sebe, zachytí na sobě asi 10% a zbytek se rozptýlí do prostoru. Dusivé účinky se projevují ihned. V takovém případě máte co dělat, abyste se dokázali vůbec nadechnout. Nepochopím, co ji nutí užívat něco tak odporného. Nehledě na to, že ona má problémy s dýcháním i na čerstvém vzduchu. Asi proto pořád otvírá okno a dělá tady dost nepříjemnou zimu, vhodnou tak do tělocvičny, kde se člověk hýbe. Já se ale moc nehýbu a je mi zima na nohy. 18
— V rádiu jsem slyšel zajímavou zprávu. Bylo to někde z Kalifornie nebo tak. Nějaká firma tam koupila asi 30 km toaletního papíru, který se jim nevlezl do automatických podavačů na toaletách. Teď se ho potřebují zbavit a povídali, že to udělají asi pomocí inzerátu v novinách. Dovedete si představit, že čtete inzeráty a mezi takovými obvyklými, jako „prodám ojeté autoÿ, „prodám sbírku známekÿ uvidíte taky inzerát „prodám 30 km toaletního papíruÿ? — Zapráskaný Turbo Pascal pořád padá a padá. Dneska už se kousnul 2x. Nic bych nenamítal, kdyby to padlo společně se špatným programem, ale když to spadne po té, co zmáčknu F9 (Make) tak, to je přinejmenším divné. Je možné, že program, který ještě nefunguje moc dobře po sobě nechává smetí, ale to by si mohl TP uklízet. A i kdyby neuklízel. Paměti měl, že nevěděl co s ní a přece se někde kousnul. Možná je to taky počítačem. Nic méně, aspoň vím, kde je tlačítko RESET. :-) Zase. Před obědem to zase spadlo. A to ještě nebyl vůbec spuštěný program! Jenom jsem to překládal a nespouštěl. Děs.
Pracuju co mi síly stačí. . . . . . a na psaní mám nový editor Text vznikal dlouhou dobu v editoru, který nevlastnil háčky a čárky. Proto se v poslední době zabývám jeho přepisováním. Opravdu úmorná práce. Musím to po sobě všechno přečíst a doplnit háčky a čárky. Občas nějaký text přepíšu, protože se mi nelíbí, ale většinou to nechám tak jak to je. Nic mě v poslední době nenapadá tak se to moc nerozšiřuje. Ale bude. Mám na to ještě dost času. — Po obědě je mi dobře. Před obědem jsem se dostal do podivného stavu. Byl jsem naštvaný a rozladěný. Částečně to bylo způsobeno tím, že mi nic nefunguje, částečně neuvěřitelnou rychlostí počítače. Chvíli jsem měl dojem, že u něho usnu, jindy bych ho za tu rychlost rozkopal na cucky, které by se daly nastrkat do krabiček od sirek. Taky počasí je tu na hovno. Momentálně tu poletuje sníh a teplota se limitně blíží k nule. To ale vůbec nic neznamená. Zítra tu může být 15 stupňů. Tady se to nikdy nedá odhadnout. Ráno je zima jak v Rusku a odpoledne peče jak v troubě. Dneska se mi nebude chtít jít ven. A na kolo raději zapomenu. Jinak bych totiž mohl skončit v rozmrazovacím tunelu nebo
19
v márnici. zase capiny. . . Dostal jsem do ruky jakousi publikaci. Je na ní napsáno: PROGRAMÁTORSKÝ BABYLÓN. Trochu jsem se na to díval a abych pravdu řekl nic moc. Je to takové pro začátečníky. Nějaké problémy řešené v Pascalu, v C, v assembleru a ve FOX. Vesměs takové hlouposti. Quick-šéf tam našel jakýsi program pro rezidentní kalkulátor. Umí to (teoreticky) převádět zadané číslo z hexa, dec nebo bin do zbytku (hexa, dec, bin). A Quick-šéf chce abych do toho dodělal sčítání, odčítání, násobení, dělení a procenta. Řekl bych, že vůbec netuší jak to funguje a po mě chce něco co si myslí, že bude jednoduché. Ona to totiž vůbec není kalkulačka. Je to Takový hloupý rámeček se třemi řádky do kterých se dá psát a převádí to do ostatních řádků (soustav). Nevím jak by se toto dalo upravit na kalkulátor, který umí počítat. Tak mě napadlo, že Quick-šéf je vlastně nahouby ekonom. Myslím, že ten kalkulátor budu dělat minimálně dva dny. To znamená asi tak 400 Kč. No myslím že takový kalkulátor by se dal pořídit asi tak za 90 Kč. — V rádiu zrovna vysílali cosi o elektronické poště ve Švédsku. Může se tam volat přes modem a přes vhodný program (program prý přijde asi na 200 Kč) na číslo 4687918300 - Švédsko. Švédsky nebo anglicky. Prý odpoví na všechny dotazy. Není to zase tak úplně levné. Nesmí se zapomínat na to, že se musí platit to samé jako telefon. A když se ještě vezme v úvahu naše zastaralá telefonní síť, tak je to v našich zeměpisných šířkách neprovozovatelné. Nehledě na to, že se k nám (Bruntál) nedá dovolat přímo. A nevím co by dělala spojovatelka, kdyby se jí ve sluchátku ozvalo: „chrrr huíííí chrrrÿ. Jak by to asi přepojila. Ale není to zase tak moc hudba budoucnosti. (Ne to, že by to spojovatelka poznala a přepojila.) Už minulý rok jsme si s bráchou dopisovali z Brba někam do Dánska. To se mi moc líbilo. Musím podotknout, že to bylo mezi dvěma univerzitami (VŠ), které byly napojeny na INTERNET. Ale přes telefon by se to dalo taky. Přes INTERNET se dalo dovolat do celého světa. Chvíli to sice trvalo, ale dalo se to. Doufám, že si ještě zamailuju. uklízecí amok Osobářka se dneska zbláznila. Asi někde našla hadru nebo co a chytl ji nějaký uklízecí amok. Všude šmejdí tím hadrem a předstírá, že to pomáhá. Ale těch tun prachu co je za mnou na skříní, těch se ani nedotkne. Našel jsem je, když jsem
20
instaloval anténu na rádio. Nechtělo se mi pořád poslouchat kvalitu dosažitelnou na DV (270 kHz). Nyní to jede asi tak na 66 MHz a je to znát. Je to dokonce stereo. Bez antény to ale nešlo, tak jsem si donesl kus drátu a chystal jsem se to tam nainstalovat. Musel jsem si ale dávat pořádně pozor, abych se nezašpinil, protože to co jsem tam našel, to bylo teda něco. Bál jsem se do toho i fouknout, abych se pak třeba nezadusil. Mohlo by to zaplnit celou místnost nedýchatelnou směsí a já bych z toho mohl celý umřít! Ale přežil jsem to. A rádio se teď dá aspoň trochu poslouchat. Aspoň co se týče kvality zvuku, protože jakmile nastoupí reklamy, tak nepomůže ani HiFi.
Vraždáá. . . Dneska jsem přišel o 5 minut později. A nestihl jsem se ani pořádně nasnídat. Dělal jsem totiž chemický útok. Abyste rozuměli, vedu válku. Nelekejte se, nezabíjím lidi, ale mravence v domácnosti. Je jaro a já jsem nemohl rozhodnout, jestli máme v kuchyni mravence nebo kuchyň v mraveništi. Vyhlásil jsem jim tedy válku. Napřed jsem proti nim bojoval konvenčními zbraněmi (jak velí zásady OSN), ale ty mrchy byly čím dál tím drzejší. Dal jsem jim teda varování, že provedu chemický útok. Domlouvat s OSN jsem se nehodlal, zakoupil jsem chemickou zbraň v hodnotě 39 Kč s názvem BIOLIT-P a dnes ráno jsem zahájil útok. Jak jsem si na chemické zbrani přečetl, nesmí se při chemickém útoku jíst. Tak jsem nejedl. Po útoku jsem trochu vyvětral a najedl se. Už jsem toho moc sníst nestihl a navíc jsem přišel pozdě do práce. Ale pobil jsem jich hodně. A ještě pobiju. Na kontaminovaných plochách prý zůstává účinné reziduum, které nadále hubí a hubí. Má vydržet až 6 týdnů, tak jsem zvědav, jak to zamává s populací mravenců u nás. Vymyslel jsem na ně takovou past. Ti okřídlení mravenci se snažili pohromě uniknout a ulétávali. K jejich neštěstí byly schopni zvolit pouze jediný směr - ke světlu. Tak jsem na světlo také nanesl bojovou látku. A výsledek se dostavil. Chvíli kolem světla lítaly, sem tam se ho lehce dotkly a za chvíli padli mrtví na zem. Všechny je vyvraždím! — Vypadá to tak, že chemický útok jim dal pořádně pohulit. Dneska jsem mravence viděl jenom vyjímečně a to jenom v místech kde nebyl chemický útok proveden. Zato mravenčích mrtvol je dost. A řekl bych, že jich bude ještě dost. jsem blbec, nejsem blbec. . . Jsem zcela neschopný programátor. Snažím se udělat takový malý rezidentní prográmek a nedaří se mi to. Nainstaluje se zcela v pořádku, dá se dokonce
21
vyvolat, ale pak se to zavěsí a nehne s tím ani opičí trojhmat. — Osobářka tu má lítačku. Nějaká kontrola její práce. Takový relativně mladý člověk, asi tak 30-35 let. Brouzdá se různýma papírama a neustále se mu něco nelíbí. Osobářka to pořád objasňuje a vyvrací a omlouvá atd. atd. Manták co to prohlíží pořád říká „Já to beru, ale. . . ÿ. Moc zvědavý jak to dopadne nejsem. Je čas na oběd, tak se zvednu a půjdu. Nemíním se tady dívat na nějaké podezřelé individua, jak se probírají papírama, neustále klábosí a nenechají mě pracovat. . . Že by zase kopr? Vypadá to, že počáteční nadšení ze mě už vyprchalo. Dostavuje se vystřízlivění a nechuť k práci. Mou pracovní morálku ještě podrývá pěkné počasí, které se venku občas udělá. Musím pořád myslet na to, jak budu venku jezdit na kole nebo si půjdu zahrát tenis nebo tak něco. Už mě to tu opravdu přestává bavit. Možný stimul by mohlo být zvýšení platu, ale to je pravděpodobně v nedohlednu. Ještě že mi za půl hodiny končí směna. Už to tady nemůžu vydržet. — Není to s tím počátečním nadšením ještě tak hrozné, ale dost mě brzdí kombinace DOS-TP-TV. mravencovrah II Dnes jsem provedl další útok na mravence. Potvory zas vylezly, tak jsem jim dal co proto. P. . . . .ny Teď se si budu trochu vymýšlet. Vymyslím si jak bych si představoval místní vedení + místní konfiguraci počítačů. Tak já bych si to představoval asi takto: Na 150 lidí bych nechal ředitele, protože ten je tu nezbytný, jednoho ekonoma (výkonného), jednoho výkonného účetního, možná ještě jednoho, který by dělal mzdy a styk s pracujícími. Pak možná nějakého manažera, ale tomu zas tak moc nerozumím. Co se týká počítačů, tak to bych udělal asi takto: Jeden opravdu macatý server, nejlépe nějaký velice rychlý RISC, pak tak 1-2 GB disku (1GB by mohl zdejším podmínkám vyhovovat) a dost velkou paměť (minimálně 16MB). Pak nějaký rozumný systém (možná UNIX, ale to bych nechal posoudit odborníky)
22
a rozumně rychlou síť. Prostředí pochopitelně grafické a národní, žádná cestina. Cestinu si mohli dovolit tak před 15-20ti lety, ale teď už ne! No a pak plno bez-diskových a tím pádem tichoučkých stanic. Nebo jenom terminály, což by bylo asi úplně nejlepší. U ředitele by byla jedna stanice s barevným monitorem, InkJet nebo laserovou tiskárnu, nejlépe barevnou, barevný projektor, aby mohl výsledky promítat na stěnu pří poradách, možná by taky stačil pořádně velký monitor, ale to je myslím dražší a projektor vypadá líp (aspoň si to myslím). Server by měl mít určitě fax-modemovou kartu a přípojku na dálnopis. Další stanice by pak měli manažeři, účetní, pak nějací ti od odbytu a tak. Terminály nejsou zas tak drahé, takže by jich mohlo být hodně. Tak, ředitel dal požadavky na to co chce mít na stole, a QS to předal mě ať to vyrobím. Jeho neschopný program to prostě neumí. Zase jsem se díval na IZUS a vypadá to, že tam by to šlo udělat celkem jednoduše. — Zase se budu šušnit s jakýmsi hloupým programem. Už mě to přestává pomalu bavit. Tak mi zase pomohl TP. Už jsem měl ten prográmek napsaný asi tak z 50% a ten potentovaný TP si klidně spadne a neuchová mi moje pracně vytvořené data. Já jsem ale člověk klidný, a tak jediný projev zuřivosti je to, že to všechno zapíšu. Určitě se tomu jednoho dne zasměju. A všem tady dokola taky! A to tak, že velmi. Asi takto: Ha, ha, ha, ha, ha!!! — Mám tu na počítači takovou pomůcku, kde mám napsané telefonní čísla místní ústředny. Pak tam mám kam se dovolám a případně jméno. Teď, když osobářka odešla, jsem si pohotově připsal k místnímu telefonu své jméno a název místnosti změnil z osobního oddělení na neosobní oddělení. Zjistil jsem, že na dveřích mám napsané Personální útvar, ale jde to celkem pohodlně seškrábnout (je to napsané propisotem na hliníku). Tak nevím. Slibují mi, že se stejně budu za chvíli stěhovat jinam. Ale ty cedulky jsou stejně ještě s nápisem . . . s. p., což už asi tak dva měsíce neplatí. Budu o tom ještě uvažovat. —
Boj se špínou na telefonním sluchátku se blíží k vítěznému konci! Ano! Je to opravdu tak! Jakmile odešel zdroj znečištění, není důvod nedoufat, že dosáhnu čistoty telefonního sluchátka! Je to neuvěřitelné! Dosahuji pomalu svého drobného cíle!
23
Taky tu přestal drnčet telefon. Takže mám více klidu na psaní dopisů. Pořád se zabývám bojem s TP-TV a pořád se nějak nemohu dobrat rozumných výsledků. Abych pravdu řekl, moc se mi do toho ani nechce. Je to takové hamátné. Navíc mnoha věcem ještě nerozumím. Vám by se taky nelíbila úmorná práce, o které nevíte, jestli se vůbec kdy doberete výsledku. A v takové situaci se bohužel nacházím. A navíc, jak jsem před chvilkou psal, se mi do toho vůbec nechce. Na druhou stranu mě pohání myšlenka, že to bude daleko lepší produkt, jak všechny produkty Quick-Šéfa dohromady. A ještě něco mě pohání. Je mi naprosto proti mysli, že bych nedělal nic. Já prostě musím něco dělat, jinak se cítím hrozně divně. Je mi blbé nedělat nic a brát za to peníze. Namítnete asi, že takových lidí je hodně, ale já bych mezi ně rozhodně nechtěl zapadnout. I když s tím co tu dělám to vyjde úplně na stejno. Psát programy, které se dají docela dobře koupit, to je podle mě učiněná pitomost. Ale to už se zase opakuju. — Poslední dobou se seznamuju s přidělenou tiskárnou. Jako počítač, na kterém pracuji, je to pravděpodobně nejhorší tiskárna ve fabrice. Rozhrkaný tisk, který z ní leze, je sice čitelný, ale rozhodně ne estetický. Půjčil jsem si od QS manuál (k tiskárně) a dost bleskově jsem ho prošel. Je to docela chytrá tiskárna, i když to není poslední výkřik techniky. — Tento manuál asi QS dost používá, protože jsou v něm dopisované poznámky. Z těch jsem usoudil, že ten člověk skoro neumí anglicky (což je, podle mě, v programátorské oblasti dost velký nedostatek). O jeho anglčtinářských kvalitách svědčí skvělý překlad „Set left marginÿ = „Tabulátorÿ. Pokud vůbec ví co si autoři tiskárny představují pod pojmem tabulátor. — Včera (18.5.1994), když jsem šel domů, tak jsem viděl jak si fabrika vyrábí propagační materiál. Najala si nějaké dva maníky s video-kamerou, vybrali si nějaká auta, ta postavili na plac a filmovali. Pěkné bylo, jak udělali záběry z větší výšky. Vzali vysokozdvižný vozík, na něj dali paletu (dřevěnou) a na ji si stoupl maník s video-kamerou. Pak vozík zabafal a paleta se sunula vzhůru. Docela chytře si to vymysleli. Noví kuchaři V kuchyni máme novou „posádkuÿ. Paní kuchařky, které byly asi už dost udřené, vystřídali mladí chlapci. Lépe řečeno, je tam jeden mladý muž s dvěma učněma, jestli jsou to učni. Doufám že se to na kvalitě jídla neprojeví, a když tak v kladném slova smyslu. Včera, jestli to vařili oni, to bylo dobré, doufám, že se to 24
nepokazí. — Rozhodně se nedá říct, že by se jídlo pokazilo. Je jiné, ale není horší. Řekl bych, že to vyjde tak na stejno.
Konec boje s telefonní špínou. Povedlo, se! Dostal jsem telefon do stavu, kdy se mu dá říct čistý. Není to sice úplně ideální (zůstaly tam nějaké škrábance), ale už se to nebojím přiložit k uchu. Takže boj s „telefonníÿ špínou jsem vyhrál! — Horší už to bude s tím nepořádkem, co tu nechala osobářka. Jestli to do konce týdne neodvezou, tak je začnu trochu uhánět, a když se to ani pak nezačne hýbat, tak jim to vyhážu na dvůr. Kytičky Jak jsem tak psal, tak jsem se chvilku díval jinam jak na monitor, a padl mi zrak na kytku. Po osobářce tu zbyly nějaké kytky. Uvědomil jsem si, že už je dlouho nikdo nezaléval. A nenechám je přece umřít! Tak jsem doběhl pro vodu a zalil jsem je. Při tom jsem zjišťoval, co tu vlastně mám. Mám tu dva nějaké zelence (nebo jak se tomu říká), další je myslím tchynin jazyk, pak nějaká rostlina kaktusovitého charakteru (takové tuhé listy bez bodlin), která na jednom listu začíná kvést. Pak tu mám ještě jeden květináč, ale to jsem nebyl schopen nijak popsat, protože z toho květináče trčí jenom takové dva cancoury, které nejsem schopen nijak rozeznat, ale taky jsem to zalil, třeba z toho něco vyroste. — Kvetoucí kaktus mi sebrali. Ale dějí se tu převratné změny. Odstěhoval se stůl, na kterém byl hlučný, přehlučný psací stroj. Bordel (papíry) tu sice zůstal, ale přestěhoval se do pytlů. Takže to tu teď nevypadá jako ve sběrných surovinách, ale jako ve skladu nebezpečného odpadu (samý modrý plastikový pytel se štítkem a stručným popisem). Jakmile odvezli ten stůl s psacím strojem, udělalo se tady nezvykle mnoho místa. — Vylouply se tady takové zajímavé hromádky. Nejzajímavější je asi hromádka (asi 5-6 kg) s předtištěným Socialistickým závazkem, pak nějaké to čestné uznání a tak. Chystám se to tady trochu přestěhovat (trochu tady přeházím stoly a tak). Schválně jsem zvědavý, jestli se dožiju dne, kdy to tady bude všechno uklizené a
25
čisté. Dost silně o tom pochybuju, protože mi do konce mého pobytu zde zbývají necelé tři měsíce. A s jejich přístupem to může trvat tak rok, ne-li víc. — Ještě něco jsem objevil. Pod dálnopisem je bedýnka (asi 25x25x50 cm). Je na ní napsáno 10.85 kg a je plná děrné pásky do dálnopisu. Původně jsem si myslel, že je to jenom bedýnka s nápisem Papírová děrná páska, ale obsah odpovídal popisu. Nevím koho to napadlo koupit, ale mám takový dojem, že než tolik pásky proděrují, tak se jim ten dálnopis rozpadne. Navíc je ta páska 5-ti stopá, čili na nic jiného jak na dálnopis se to použít nedá. Vlastně možná dá. Myslím, že na podobnou (ne-li stejnou) pásku se tisknou jízdenky v autobuse, ale tam používají kotoučky o průměru asi tak 10 cm a toto jsou kotouče průměru tak 25 cm. Dokonce jsou ve dvou barvách. V růžové a v bílé. — Teď na to koukám! Jak jsem psal o tom neidentifikovatelném pahýlku (rostlina), tak ten už vystrčil nějaký lísteček. Je sice takový mrňavý, ale je tam! — Jak tu zrušili osobní oddělení, tak na povrch vyplavaly na povrch různé humusy. Před chvílí se tu seběhla celá budova (lidi) a probírali se v čestných uznáních a diplomech a každý si něco odnesl. Bylo to jak nálet kobylek na bavlníkové pole. Paní uklízečka má malé dcery, tak jim ty diplomy a čestná uznání bere na kreslení (na nic jiného se to stejně nehodí). Taky si ty kobylky odnesly takové všelijaké vlaječky typu „Nejlepší pracovníkÿ, „Nejlepší kolektivÿ . . . . No prostě socialistická výzdoba. Já jsem si nechal akorát papír na socialistický závazek. Ten se mi moc líbil. Aktuální situace vypadá tak, že je tu nepořádek a mezi tím se pohybuje paní uklízečka a snaží se ten nepořádek aspoň trochu eliminovat. Nevím jak dalece se jí to daří. Výsledek uvidím možná ještě dneska. Uvidíme. — Tak se tady rozhlížím a padlo mi oko na takovou pojízdnou židličku, co byla kdysi u stolu s psacím strojem. Židlička byla pojízdná. Píšu byla, protože na ní sedávala osobářka, co má možná kousek do metráku a chudák židlička měla jenom plastiková kolečka. No a jak si na tu židličku sedla, tak ta kolečka nevydržela a teď už to nejsou kolečka, ale takové okřápané bramboroidy. (Zrovna jsem dostal vynesený koš - to se mám) Uklízečka se vzdálila a vypadá to tu o poznání lépe. Zvláště ta kovová skříňka, co v ní byli archivováni lidé, ta byla z vrchu velice odporná, teď už je to lepší. — Dneska je poslední den v měsíci, a já jsem zjistil, že si nemám za co koupit stravenky. V peněžence jsem našel celých 23 Kč, což je tak na dvě stravenky a 26
dost. — Právě jsem našel věc, kterou jsem nečekal. Přemýšlel jsem, jak zapojit (rozumně) počítač na dálnopis. Tak jsem vstal a prohlížel zařízení, které umí snímat děrnou pásku. Napadlo mě, že by se mohl udělat simulátor děrné pásky. Pak mi oko padlo na neuvěřitelnou věc. Háček a čárka! Ten dálnopis umí česky! Sice jenom malými písmeny, ale česky! To mě ani ve snu nenapadlo, že by to někdy mohl zvládnout. Jak je vidět, tak jo. Na druhou stranu zase musím říct, že to tady nikdo nepoužívá. Taky používat dálnopis s tímto komfortem není žádný med, ale o tom už jsem se myslím zmiňoval. — Domluvil jsem si to stříkání kola. Prý by se to tu dělat nemělo, ale za flašku mi to prý udělají. :-) No, nekup jim flašku, když normálně to stojí tak 300 Kč3 . Tady končí zápisky. A co bylo dál? Ještě kousek byl napsán, leč vše bylo zabaleno do ZIP souboru a zaheslováno heslem, které jsem zapomněl. Ale nezoufejte, třeba si vzpomenu. (Ale asi ne.)
. . . to be continued
3 Dodatečná poznámka — dneska už bych to rozhodně neudělal, protože ten lak byl na kolo poněkud měkký a zanedlouho se v místech namáhání poněkud odloupal.
27
