Lavinová problematika pro provozování horolezectví a skialpinismu. Skripta ČHS

Lavinová problematika pro provozování horolezectví a skialpinismu Skripta ČHS

Mgr. Radek Lienerth, 2007

1

Obsah 1. Úvod .................................................................................................................................................................. 4 2. Lavina – základní údaje............................................................................................................................... 4 2.1. Co je to lavina?...................................................................................................................................... 4 2.1.1 Klasifikace velikosti lavin ..........................................................................................................6 2.1.2. Klasifikace druhu lavin.............................................................................................................7 2.1.3 Pásma lavinové dráhy .............................................................................................................7 2.2 Základní mechanismus vzniku lavin................................................................................................... 8 2.2.1 Faktory působící na vznik lavin ...............................................................................................9 2.2.1.1 Terén .......................................................................................................................................... 9 2.2.1.2 Podmínky ................................................................................................................................ 12 2.2.1.3 Člověk...................................................................................................................................... 16 3. Plánování bezpečného průběhu zimní túry a její realizace............................................................ 17 3.1. Fáze přípravy a plánování túry ........................................................................................................ 17 3.1.1 Příprava doma nebo na chatě............................................................................................17 3.1.2 Rozhodování a posouzení při zahájení túry .......................................................................18 3.1.3 Rozhodování a posuzování v průběhu túry .......................................................................18 3.1.4 Možné internetové zdroje informací – podmínky, počasí,lavinové nebezpečí .........19 3.2 Evropská stupnice lavinového nebezpečí .................................................................................... 19 3.3 Rozhodovací strategie pro zahájení túry a změny v jejím průběhu....................................... 20 3.3.1 Stop or GO................................................................................................................................21 3.3.2 Nivo test ....................................................................................................................................21 3.3.3 Werner Münter 3x3 ..................................................................................................................22 3.3.4 Redukce rizika W.Münter .......................................................................................................24 3.3.4.1 Lavinové nebezpečí ............................................................................................................ 24 3.3.4.2 Redukční faktor první třídy– sklon svahu ........................................................................ 24 3.3.4.3 Redukční faktor druhé třídy – expozice svahu ............................................................. 25 3.3.4.4 Redukční faktor třetí třídy – lidský faktor......................................................................... 25 3.3.4.5 Výpočet rizika pomocí redukční metody ...................................................................... 25 3.3.4.6 Zlaté pravidlo......................................................................................................................... 26 3.3.5 Redukce lavinového rizika S. Harvey...................................................................................26 3.4 Posouzení stability sněhové vrstvy v terénu................................................................................... 28 3.4.1 Stanovení sněhového profilu ................................................................................................29 3.4.2 Stanovení odlišné tvrdosti vrstev ..........................................................................................30 3.4.2.1 stupně tvrdosti sněhových vrstev v terénu: ................................................................... 30 3.4.3 Provedení testu klouzavým blokem.....................................................................................32 3.4.3.1 Vyhodnocení testu klouzavým blokem.......................................................................... 33 3.4.4 Norská sonda ...........................................................................................................................34 3.4.4.1 Vyhodnocení testu Norskou sondou............................................................................... 35 3.4.5 Klapací test...............................................................................................................................35 3.4.5.1 Vyhodnocení klapacího (kompresního) testu.............................................................. 35 3.5 Shrnutí rozhodovacích strategií a testů v terénu ......................................................................... 36 4. Jak řešit lavinovou nehodu ...................................................................................................................... 37 4.1 Co nesmí chybět v batohu................................................................................................................ 37 4.1.1 Lavinový vysílač a vyhledávač ............................................................................................38 4.1.2 další specifické vybavení ......................................................................................................40 4.1.3 Další bezpečnostní pomůcky................................................................................................41 4.2 Řešení lavinové nehody – plán túry až řešení nehody............................................................... 42

2

4.2.1 Doma se připravujeme na túru ............................................................................................42 4.2.2 Zahajujeme túru, při níž je možný pohyb v terénu ohroženém lavinami .....................42 4.2.2.1 Provedení kontroly LVS:....................................................................................................... 42 4.2.3 Vstupujeme do lavinou bezprostředně ohroženého terénu ..........................................43 4.2.4 Ocitli jsme se v oblasti vzniku ................................................................................................43 4.2.5 Postižený je zasypaný, běží čas ............................................................................................44 4.2.6 Co se v kterém okamžiku děje a jak bychom měli reagovat ........................................46 4.3 Modelová řešení lavinových nehod ............................................................................................... 48 4.3.1 Řešení lavinové postižený, jeden záchrance při odpovídajícím vybavení .................48 4.3.2 Řešení nehody z hlediska 1 záchrance, 1 postižený bez odpovídajícího vybavení..52 4.3.3 Vyhledávání více zasypaných .............................................................................................52 4.3.3.1 Kruhová metoda .................................................................................................................. 53 4.3.3.1 vyhledávání více zasypaných digitálním vyhledávačem s korekcí více zasypaných ......................................................................................................................................... 53 4.4 První pomoc a nouzový transport.................................................................................................... 54 4.4.1 Přivolání pomoci, nouzové signály ......................................................................................54 4.4.2 Skluz z bivakovacího vaku .....................................................................................................55 4.4.3 Nouzové skluz z lyží ..................................................................................................................56 4.4.3.1 Několik pravidel k nouzovému transportu postiženého............................................. 60 5. Závěrem ......................................................................................................................................................... 61 6. Literatura ........................................................................................................................................................ 61

3

1. Úvod Tato práce se snaží shromáždit a urovnat poznatky o lavinách dostupné v literatuře a shromážděné v průběhu mnoha zimních horolezeckých a skialpinistických túr. Jedná se o práci kompilační, tedy shromažďující dostupné údaje, které jsme se snažili přehledně porovnat a zejména uvést v důležitých souvislostech. Podstatná částobecných myšlenek a zásad uváděných v této práci pochází zejména z institutu SLF Davos, kde působil mimo mnohých dalších W.Münter, působí S. Harvey a toto středisko lavinové prevence je svou činností a bohatou publikační činností na špičce lavinového výzkumu. Problematika lavin je velmi obsáhlá a poměrně složitá. Bohužel i z tohoto důvodu je práce obsáhlejšího charakteru.

2. Lavina – základní údaje 2.1. Co je to lavina? Za sněhovou lavinu označujeme náhlé uvolnění a následný sesuv sněhové hmoty po dráze delší 50 m. (De Quervain, 1965).

obr. 1 lavina s vyznačením délky dráhy (A), tedy nejvyššího místa odtrhu po nejvzdálenější část nánosu

Ve sněhové pokrývce probíhá řada mechanických fyzikálních procesů. Sněhová vrstva sesedá, dochází k jejímu plazení, na povrchových vrstvách se objevují sesypy, nebo splazy. Sesedání a plazení je stejně jako i další zde uvedené procesy způsobeno gravitační silou. Jelikož se jedná o změny zasahující celou sněhovou vrstvu je vizuální postižení těchto procesů obtížné. Zrakem jsme schopni poměrně snadno rozeznat sesypy a splazy. Splazy

4

větších rozměrů už mohou ohrozit člověka pohybujícího se v zasaženém terénu na životě.

obr. 2 splazy na úbočí Tupé ve Vysokých Tatrách

Lavina je posledním z mechanických procesů které uvedeme, ale je současně procesem nejničivějším.Základně určujeme velikost laviny podle zasažené oblasti, destrukční schopnosti, délky dráhy a objemu unášené hmoty. Druh laviny určujeme podle několika kritérií charakterizujících vznik, dráhu a vlastnosti hmoty obsažené v lavině.

obr. 3 Lavina (www.slf.ch)

5

2.1.1 Klasifikace velikosti lavin označení

splaz

malá lavina

střední lavina

velká lavina

klasifikace podle klasifikace podle zasažené oblasti zničující schopnosti sklouznutí menšího částečné množství sněhu, zasypání těla, zpravidla stržení člověka zasaženého nezasype, ale může strhnout zastaví se může člověka zpravidla ještě na cele zasypat, svahu zranit, nebo zabít dráha zpravidla je schopna končí ve spodní zasypat a zničit zmírněné části osobní automobil, svahu menší skupinu stromů, nebo malou budovu zasahuje celou ničí rozsáhlé plochu svahu, zalesněné plochy, sklon svahu je budovy často i menší 30O , je možné zasažení velkých údolních partií

klasifikace podle délky dráhy a objemu délka do 50 m objem do 100 m3

délka do 100 m objem do 1000 m3 délka do 1000 m objem do 10000 m3

délka přes 1000 m objem přes 10000 m3

tab.1: klasifikace velikosti lavin(Kořízek, 2004)

obr. 4 domy poničené katastrofickou lavinou v Rakouském Galtüru v roce 1999 (www.anena.fr)

6

2.1.2. Klasifikace druhu lavin Z hlediska druhu laviny rozlišujeme podle kritérií stanovených W. Münterem. Charakteristika laviny podle těchto kriterií poskytuje základní informaci o složení unášené hmoty, průběhu vlastní laviny i jejím vzniku. podle formy odtrhu

čárový odtrh

bodový odtrh

podle kluzné plochy

povrchová

základová

podle druhu pohybu

vířivá

tekoucí

podle tvaru dráhy plošná podle vlhkosti sněhu suchý sníh podle dosahu lavinové dráhy svahová podle materiálu laviny sněhová podle příčiny samovolná tab.2: klasifikace druhu lavin (Munter, 2003)

žlabová mokrý sníh údolní ledová uměle vyvolaná

2.1.3 Pásma lavinové dráhy Pokud dojde k sesuvu laviny, rozeznáváme v jejím průběhu určitá pásma. Základně hovoříme o pásmu odtrhu, transportu a nánosu. V pásmu odtrhu lavina vzniká, ucelená sněhová masa se bortí a dává do pohybu. V pásmu transportu lavina strhává další sněhovou hmotu a zvyšuje svou pohybovou energii. V pásmu nánosu dochází ke zpomalení pohybu sněhové masy, kinetická energie se obrací dovnitř sněhové vrstvy, která se jejím působením zhutňuje a znovu sceluje. Nános laviny často svou pevností připomíná tuhnoucí beton.

7

obr. 5 pásma lavinové dráhy

Z hlediska iniciace laviny je rozlišování pásem chybné. Iniciační prvek může působit i pod pásmem odtrhu. Pásmo odtrhu nekoresponduje vždy s místem v němž byla porušena stabilita sněhové vrstvy. (Munter,2002)

2.2 Základní mechanismus vzniku lavin K lavině dojde v případě porušení stability sněhové vrstvy. Jednotlivé sněhové vrstvy jsou vzájemně propojeny a stále na sebe působí. Pro vznik laviny je tedy nezbytné aby svah splňoval podmínky pro vznik laviny a současně sněhová pokrývka vykazovala přítomnost potenciálně nestabilní vrstvy, v níž není dostatečná vazba vrstev. Ve sněhové vrstvě uložené na svahu působí tahové a tlakové síly jak v jednotlivých vrstvách, tak zejména tlakové síly mezi jednotlivými vrstvami. V případě nakloněné plochy styku dvou vrstev a špatnému přenosu tlaku do nižší vrstvy dojde působením tlaku ke smyku horní vrstvy po spodní. Za kritický úhel naklonění smykové plochy – sklon svahu označujeme 30O .

obr. 6 působení zatížení na nesvázané vrstvy na rovině a ve sklonu 300

Soudržnost vrstev, schopnost přenosu tlaku do nižší vrstvy označujeme jako smykové napětí. Právě přítomnost výše zmíněné nestabilní mezivrstvy je místem v němž dochází k porušení smykového napětí. Bez rozdílů tlakových a tahových sil nejsou podmínky pro vznik laviny, o tom jestli lavina spadne, či ne však rozhoduje smyk.

8

obr. 7 umístění tahových sil, tlakových sila smykového napětí ve sněhové vrstvě, A - úpatí strmých stěn, B- návěje na závětrné straně hřebene, C- rozložení sil ve změnách zakřivení svahu

Základním principem pro uvolnění laviny je působení gravitační síly. Stabilita sněhové vrstvy na svahu může být narušenu buď změnou struktury sněhové vrstvy (oteplení, déšť, velký mráz), nebo zvýšeným zatížením svahu (lyžař, pád kamene, převěje). Vždy bychom měli mít na paměti statistický údaj, že v 95% lavinových nehod způsobili uvolnění laviny sami postižení. (W.Münter, 2002) 2.2.1 Faktory působící na vznik lavin Podmínky pro vznik laviny jsou určeny několika faktory. O některých jsme se již zmínili, nicméně je třeba je uvést po pořádku všechny. Základně rozlišujeme podmínky, terén a člověka. Podmínky a terén jsou jasné, proč člověk? Až 95% lavin při nichž byl někdo postižen si způsobili sami postižení, nebo byla spouštěcím mechanismem skupina působící v blízkosti 2.2.1.1 Terén Sklon svahu Sklon svahu je nejzřetelnějším faktorem, který známe. Na rovině lavina nespadne, maximálně na ni za určitých okolností dopadne. Jinak je tomu ovšem na svahu. Obecně se za lavinový svah pokládá každý svah se sklonem přes 30 stupňů. Laviny pak padají nejvíce na svazích od 30 – do 60 stupňů. Ze strmějších svahů se sníh odsypává průběžně, na mírnějších zpravidla nedojde 9

k dostatečnému rozdílu sil nezbytných pro uvolnění laviny. Nicméně je zaznamenán případ, kdy lavina spadla na svahu o sklonu 12 stupňů!!! Jednalo se o lavinu z mokrého a těžkého sněhu. Prostě je li něco fyzicky možné... Nejmohutnější laviny padají právě ve svazích o sklonu kolem 30 stupňů, kdy sklon umožní nashromáždění velké mocnosti sněhu a v případě jejich uvolnění se jedná o posun obrovských mas sněhu.

obr. 8 sklon svahu můžeme odhadnout už při plánování túry doma z mapy podle vrstevnic (Ortovox,2006)

obr. 9 v terénu můžeme sklon změřit pomocí sklonoměru, nebo je možné využít tzv. pendl trik pomocí lyžařských holí (Ortovox, 2006)

Expozice svahu Expozice svahu, neboli orientace. Důležitý faktor vlivu na sněhovou vrstvu je slunce. Zpravidla se jižní svahy rychleji stabilizují, kdy vlivem ohřevu slunečním zářením dochází k výraznějšímu provázání vrstev sněhu. Obecně platí, že v zimě jsou bezpečnější jižní svahy, na jaře naopak severní, neboť na jižních

10

svazích dochází k podtékání sněhové vrstvy vodou a je výrazně vyšší riziko základových lavin.

obr. 100 Rozložení lavin v % podle expozice svahu v alpské oblasti

Tvar terénu Tvar terénu je dalším faktorem v tvorbě lavin, který můžeme vnímat zrakem a tedy je nám bezprostředně zřejmý. Tvary terénu totiž kombinují zejména sklon svahu, působení větru a z nich následně vyplývající odlišnosti v historii sněhové vrstvy v bezprostřední blízkosti. Podle údajů publikovaných SLF Davos dochází k nejméně lavinovým nehodám v pásmu lesa 3%, ve svazích prostoupených skalami došlo k 11% lavinových nehod. Volné, rovné svahu bez terénních zlomů zahrnovaly 15 % ze zkoumaných nehod. Jako nejnebezpečnější se jeví teréní zlomy 23% a úbočí přiléhající k hřebenům 40%. Kombinací obou faktorů jsou vstupní části do muld a žlabů ve vrcholových, hřebenům přiléhajících partiích svahů. Tato místa na závětrných svazích jsou pro lavinové nehody nejčastější. Naopak rozlehlé svahy v údolních partiích, návětrné strany hřebenů, ploché hřbety můžeme označit jako místa s nižším rizikem lavin. U terénních tvarů bychom měli zohledňovat i velikost sněhové plochy na niž působíme. U stejně zpevněné sněhové vrstvy ve velké ploše a na ohraničeném plošně malém svahu nad terénním zlomem vždy dojde k uvolnění laviny spíše na malém svahu. Zatížení vyvolané horolezcem, nebo lyžařem se totiž rozkládá do menšího prostoru a snáze dojde k překročení kritického zatížení. Podklad sněhové vrstvy Znalost podkladové vrstvy sněhové pokrývky je podstatná v začátku zimní sezóny, nebo při výrazných otepleních, zejména při jarním lyžování. Jednoznačně nejnebezpečnějším podkladem sněhové vrstvy jsou travnaté svahy. Tráva se pod sněhem položí a utvoří optimální kluznou plochu. Jistotu nemáme ani u svahů pokrytých kosodřevinou. Kde sice v menším měřítku, ale přeci jen dochází ke stejnému jevu. Podle dosavadních sledování řídce umístěné menší stromky, nebo skaliska ve svahu svah nestabilizují, ale naopak mohou vzniku laviny napomoct. (Kořízek, 2004)

11

Výrazněji vystupující skupiny skal můžeme považovat za stabilizační prvky svahu, při oteplení však může mít jejich schopnost absorbovat teplo a působit na okolní sněhovou vrstvu i zcela opačný efekt. Zvláštní kapitolou je pak lesní porost. Je třeba si uvědomit, že pokud lesem zvládnete projet bez problémů na lyžích, lavina to zvládne ještě lépe!!! Nadmořská výška Se změnou nadmořské výšky je nutné počítat, že se měnila situace za níž se sněhová vrstva ukládala. Teploty jsou zpravidla trvale nižší, důsledkem jsou pomalejší změny ve sněhové vrstvě a její pomalejší stabilizace. Současně je také nezbytné počítat se silnějším působením větru z něhož vyplývají návěje na závětrných částech svahů, častější přítomnost sněhových desek a nestabilních vrstev ve sněhovém profilu. Obecně je nezbytné počítat s narůstající nadmořskou výškou s nárůstem rizika lavin. 2.2.1.2 Podmínky Historie sněhové vrstvy – druhy sněhu Historií sněhové vrstvy myslíme skladbu sněhové vrstvy kolmo ke svahu. Každá změna teploty, sněžení, vítr formuje sněhovou vrstvu a zanechává znaky, díky nimž jsme tyto skutečnosti z vlastností jednotlivých vrstev vyčíst. Pokud napadne nový sníh, vždy bychom měli zbystřit svou pozornost. Pokud sněží za bezvětří pokládáme za kritické množství nového sněhu 30 – 50 cm, podle podkladové vrstvy nového sněhu. Za působení větru však může docházet na závětrných svazích k vytváření velmi lavinézní situace již od 10 cm nového sněhu. (Münter,2002) Základně rozlišujeme sníh podle vlhkosti na suchý (teplota < -2/3 C) a na mokrý (teplota > -2/3 C). Dále rozlišujeme tvrdost, velikost částic, soudržnost a přilnavost. Podle struktury sněhových krystalů pak rozeznáváme následující základní druhy sněhu. Při pozorování okem je jejich odlišení obtížné, už při pětinásobném zvětšení (lupa) je ale rozlišení velmi jasné. tvar sněhového Druh sněhu (schematická značka), charakteristika krystalu Nový sníh ( + ) Sníh, který padá nebo je čerstvě napadaný. Jeho krystaly jsou závislé na klimatických podmínkách. Nový sníh se vyznačuje velkou nesoudržností. Je základem prachových lavin. Vykazuje velmi malou soudržnost.

12

Zlomkový sníh ( / ) Na nový sníh začne v první fázi působit vítr. Ten začne narušovat prvotní krystalickou strukturu (tzv. bortící přeměna). Stále však zůstává ve větší míře zachována původní šesterečná soustava. Naproti tomu lámání původních krystalů způsobuje větší zaklínění jednotlivých krystalů, čímž se zvyšuje soudržnost celku. Zlomkový sníh bývá základem deskových lavin. Okrouhlozrný sníh ( • ) Jde o suchý sníh, který vzniká z plstnatého vlivem teploty. Na první pohled je patrná destrukce krystalické mřížky a sněhové vločky již vypadají jako pravidelné kuličky, matně bílé bez lesku. Tvoří přechodovou fázi mezi bortící a výstavbovou metamorfózou. Díky své pojivové schopnosti přispívá stabilitě sněhového profilu, může však být základem sněhových desek o větší mocnosti. Hranatozrný sníh ( ) Vlivem teploty dochází ke změnám původního zborceného krystalu a vniká jeho nová forma (tzv. výstavbová přeměna). Pokud dochází k velkým změnám teploty (velký mráz), dochází ke zvýšené difúzi vodních par a jejich přesycení. Následnou kondenzací vznikají ledová zrna hranatého tvaru. Tento druh sněhu je dosti problematický, protože je velmi pohyblivý. Pohárkové krystaly ( ^ ) Dříve často označované za dutinovou jinovatku, pozor jedná se o dvě odlišné věci. Pohárkové krystaly se tvoří výhradně uvnitř sněhové vrstvy při dlouhotrvajících mrazech (pod -10°C). Krystaly mají kalichovitý tvar, který vzniká odpařováním vodní páry z hranatého krystalu. Vzniklá vrstva je složena s velkých vzájemně nesvázaných krystalů, nedokáže čelit náporu vrchních vrstev a hrozí zborcení. Jedná se o velmi kritickou formu sněhu. Firn ( ° ) Jedná se o zaoblená ledová zrna, která vznikají další změnou krystalu působením vyšších teplot (tzv. tavící přeměna). Ve volném prostoru často obsažena voda. K tomuto jevu dochází především díky dlouhodobému působení zvýšených teplot. K výskytu firnu dochází hlavně na jaře. Stabilní svázané sněhové vrstvy, při provlhnutí profilu pozor na základové laviny. Led, ledová vrstva ( E ) Je to firnová nebo ledová kra o různé síle. Může se vyskytovat v jakékoli hloubce sněhové vrstvy. Její umístění a tloušťka je závislá na počasí. Je to nebezpečný podklad pro nový sníh. Ledová vrstva je velmi nebezpečná při oblevě! Přítomnost ledové lamely ve sněhovém profilu pokládáme vždy za potenciální riziko. tab.3: základní druhy sněhu (Munter, 2002)

13

obr. 11 prosvícený sněhový profil, světlo jasně odhaluje jednotlivé vrstvy v nichž má sníh odlišné vlastnosti

Směr převládajícího větru Nově napadený sníh je transportován po svahu zejména působením větru. Směr převládajícího větru nás upozorňuje na závětrné svahy, kde budou uloženy značné vrstvy sněhu přeneseného větrem. Už při 10 cm nového sněhu, může být působením větru uloženo v závětrných expozicích, žlabech a muldách přes 50 cm nového sněhu. Vliv větru se také projevuje na povrchu sněhové vrstvy kdy jeho působením dochází k temování povrchové vrstvy, vznikají „desky“. Při střídání silného větru s výrazným sněžením vzniká velmi nestabilní a nesoudržná sněhová vrstva.

obr. 11 ukládání sněhu v horském terénu za převládajícího směru větru (www.slf.ch)

obr. 123 průstup větrného proudění přes sedlo vede ke zhuštění větrných proudnic a tedy zvýšení unášecí schopnosti větru, za sedlem proudění ve volném prostoru zpomalí a sníh se ukládá (www.slf.ch)

14

obr. 134 působení větru zanechává na sněhové pokrývce stopy z nichž vyčteme převládající směr a často i přibližnou sílu větru

Teplota Změny teploty bezprostředně ovlivňují změny probíhající ve sněhové vrstvě. Náhlé změny teplot mohou za odpovídající situace vést ke vzniku mohutných spontánních lavin. Naopak pravidelně se střídající oteplení a ochlazení, nebo ochlazení po dlouhodobějším působení vysokých teplot vede zpravidla k celkové stabilizaci sněhové vrstvy. Asi nejhorším případem z hlediska lavinového rizika je náhlé oteplení ve spojení s deštěm. Dochází k výraznému provlhnutí horní části sněhové vrstvy, která výrazně působením deště nabírá na hmotnosti a je uložena na chladném, promrzlém podkladu. Vzniká výrazné napětí a jsou časté spontánní laviny. Trvalejší teplé počasí není ani dobré, ani špatné. Důsledně musíme dbát zda a nakolik je provlhlý celý sněhový profil. Pokud ano, tak na jakém podkladu je celá sněhová vrstva uložena a zohlednit riziko základových lavin. Dlouhodobé mrazy pod 5 stupňů pod bodem mrazu zachovávají stejnou úroveň lavinového rizika. Ve sněhové vrstvě probíhají minimální změny a všechny nestabilní mezivrstvy zůstávají zachovány. Při vyšších mrazech 10 a více stupňů pod bodem mrazu může docházet k rozvoji nestabilních forem sněhu. Pod lamelami ve sněhovém profilu se mohou utvářet vrstvy hranatozrného sněhu (jako krystalový cukr), nebo pohárkových krystalů. Jak již bylo řečeno výše nejbezpečnější situace nastává po období střídajících se teplot, jejichž působení se sněhová vrstva sjednocuje a stává kompaktnější, stejně jako při ochlazení po dlouhodobějším teplém počasí. Přítomnost nestabilní mezivrstvy Nestabilní mezivrstvou rozumíme změny ve struktuře sněhové vrstvy. Čím je změna výraznější a ostřejší, tím je potenciálně nebezpečnější. Jedná o změny vlhkosti sněhu, tvrdosti, nebo druhu.

15

obr. 14 přítomnost nestabilní mezivrstvy ve sněhovém profilu, přechod nového sněhu na velmi tvrdý podklad přes drobné lamely vytvořené působením větru na počátku sněžení (A), tato situace spolu s dalším sněžením stála o čtyři dny později život člena horolezeckého oddílu Lokomotiva Brno, vpravo znázornění kritické vrstvy (Ortovox,2006)

2.2.1.3 Člověk Člověk který se pohybuje v lavinami ohroženém terénu na tento terén působí. Je takzvaným dodatečným zatížením, které může výrazně ovlivnit uvolnění laviny. Právě činnost člověka a jeho chování často vedou k vzniku lavin, hovoří se až o 95% lavinových nehod. Naším cílem by tedy vždy měla být snaha svůj vliv na sněhovou vrstvu minimalizovat. Jednotlivec na svah působí vždy méně, než desetičlenná skupina. Samozřejmostí by se nám proto měla stát chůze v rozestupech, sjezd v rozestupech, nebo přechody přes nebezpečná místa jednotlivě. Současně je také potřeba počítat s tím, že pád při sjezdu může znamenat až desetinásobek našeho běžného působení na sněhovou vrstvu. U většiny lavinových nehod zaznamenali postižení před nehodou varovné příznaky ve formě praskání svahu, samovolných lavin v bezprostředním okolí, ale nevěnovali jim pozornost. Správné vyhodnocení lavinového nebezpečí v terénu se vždy pohybuje ve vymezení naší znalostí, zkušeností a dovedností. Pokud tento vymezený prostor člověk překročí je správné posouzení situace nemožné.

16

3. Plánování bezpečného průběhu zimní túry a její realizace Znalosti o lavinách, podmínkách jejich vzniku vedli v posledních dvaceti letech k různým postupům, které měli za cíl zabraňovat lavinovým nehodám. prvotní byla snaha poznat strukturu sněhu, druhy sněhu a vůbec jeho vlastnosti. Znalost o sněhu byla relativně velká, ale nehod nejen neubývalo, spíše s nárůstem lidí pohybujících se v zimním horské terénu nehody přibývaly.První kdo se zamyslel nad celou změnou systému lavinové prevence byl W. Münter. Rozšířil záběr posuzování ze znalosti vlastností sněhu na celý komplex faktorů, které ovlivňují interakci podmínek, terénu a především působení člověka. V práci načaté W. Münterem pokračují dnes mnozí další jako M. Larcher, nebo S.Harvey. jejich poznatky a překlady jejich práce se používají v celém světě a je dobře, že se objevují i u nás. Obecně lze stanovit postup přípravy a realizace túry do několika fází, v nichž bychom jednotlivé úkony neměli vynechávat. Musíme si uvědomit, že plánování a příprava túry je samozřejmostí a zodpovědný přístup v této přípravné fázi nám může usnadnit řešení neočekávaných situací v průběhu aktivit v horském terénu. Současně je však nezbytné poznamenat, že ani nejlepší plánování nemusí postihnout vše co nás čeká a proto bychom měli být schopni svá rozhodnutí na základě aktuálních informací měnit a upravovat podle místních podmínek. Hovoříme o tzv. „Dynamickém plánování“ (Larcher,Bulička,2005).

3.1. Fáze přípravy a plánování túry 3.1.1 Příprava doma nebo na chatě - stanovit potenciální trasu, nebo trasy - na předpokládané trase zjistit nejstrmější místa (pozor mapa se nemusí rovnat skutečnosti!!!, velmi krátké strmé výšvihy vytvářející S-profil nemusíme podle vrstevnic rozpoznat)

obr. 15 rozdíl sklonu odečteného z mapy a reálného sklonu v terénu vlivem S-profilu svahu

-

zjistit expozici svahů na nichž se budeme pohybovat

17

-

-

seznámit se se stavem vypsaného lavinového nebezpečí v dané oblasti, historii počasí a sněžení za poslední uplynulé období, zjistit aktuální předpověď počasí připravit přibližný časový rozvrh, zvážit velikost skupiny a zdatnost jejích členů zhodnotit zjištěné faktory pomocí některé ze základních rozhodovacích strategií STOP OR GO, 3x 3 Munter, Redukční metoda

3.1.2 Rozhodování a posouzení při zahájení túry

-

stav počasí a aktuálních podmínek připravenost skupiny zkouška lavinových vyhledávačů a kontrola dalšího vybavení znovu zhodnotit faktory na základě aktuálního stavu STOP OR GO, Harvey, 3x3 při dosažení prvního vhodného místa (shodná expozice svahu a sklon s plánovanou túrou) zjistit historii sněhové vrstvy, případně provést test klouzavým blokem, nebo alespoň Norskou sondu

3.1.3 Rozhodování a posuzování v průběhu túry

-

stále sledovat aktuální podmínky vím kde jsem a kam jdu vím svůj stav oproti plánovanému časovému rozvrhu sjezd nerovná se výstup v případě změny expozice svahu, znovu posoudit stav sněhové vrstvy při stoupání od sklonu 30 stupňů dodržovat rozestupy min. 15 m tempo se řídí vždy podle nejslabšího člena skupiny v případě pochybností raději vždy změnit túru na náhradní cíl, nebo se túry zříct při sjezdu vždy rozestupy cca 50 m, od sklonu 35 stupňů vždy jednotlivě sjezd volit vždy s ohledem na vývoj počasí, viditelnosti a sněhových podmínek je li to možné volíme sjezd podél stopy výstupu

Ve všech třech fázích pracujeme s informacemi které jsme získali z internetu, mapy, nebo na základě vlastního pozorování. Údaje můžeme interpretovat podle různých postupů a pak se již buď ve fázi přípravy nebo vlastní realizace túry rozhodnout. Jednou z informací kterou získáme z internetu, nebo od horské služby je stupeň lavinového nebezpečí. S touto informací pracujeme téměř u všech rozhodovacích postupů, měli bychom k ní ale vždy přistupovat obezřetně, podle lokálních podmínek. Zvlášť specifickým příkladem jsou Vysoké Tatry, kde může být podle různých dolin, nebo i svahů současně první i čtvrtý stupeň lavinového nebezpečí.

18

3.1.4 Možné internetové zdroje informací – podmínky, počasí,lavinové nebezpečí www.horskasluzba.cz www.laviny.sk www.hory.sk www.lawinen.at www.slf.ch www.chmu.cz

www.medard-online.cz www.meteoblue.ch www.bergsteigen.at www.wetter.at www.chamonix.com www.meteofrance.fr

3.2 Evropská stupnice lavinového nebezpečí Má pět stupňů. Je dnes standardně používána po celém světě. Poskytuje přibližný obraz o lavinové situaci v regionu. stupeň ohrožení

stabilita sněhové vrstvy pravděpodobnost pádu lavin

1 malé potenciální nebezpečí

Sněhová pokrývka je minimální ohrožení, dobře všeobecně dobře zpevněná sněhová pokrývka. zpevněná a stabilní Sesuvy lavin hrozí jen při zvýšeném dodatečném zatížení na velmi nestabilní z 5% exponovaných svazích. Spontánní pohyby sněhu zpravidla nepřesahují kategorii splazů. Sněhová pokrývka je obvyklá situace, vcelku dobře obecně dobře zpevněná zpevněná sněhová pokrývka. s výjimkou některých Sesuvy lavin hrozí při zvýšeném svahů,kde je pouze mírně dodatečném zatížení na zpevněná exponovaných svazích,. Potenciálně nízké riziko nestabilní z 10% spontánních lavin. Sněhová pokrývka je na sesuv lavin může iniciovat i nízké mnohých strmých svazích dodatečné zatížení. Ojediněle jsou jen mírně až slabě možné spontánní laviny středních zpevněná rozměrů, které mohou zasáhnout i často navštěvované prostory , jako nestabilní z 20% přístupové cesty, nebo sjezdovky. Možnosti túr velmi omezené a pouze při značných zkušenostech. Sněhová pokrývka je na Pravděpodobnost laviny je velmi většině strmých svahů vysoká již při nepatrném pouze slabě zpevněná. dodatečném zatížení. Možnosti túr jsou zcela omezené, situace vyžaduje expertní zhodnocení. nestabilní ze 40% Potenciálně velké riziko spontánních lavin zasahujících údolní prostory ve středním až velkém rozsahu. Sněhová pokrývka je Je nutno počítat s četnými všeobecně slabě zpevněná lavinami velkého rozsahu i na a nestabilní svazích s mírným sklonem, které mohou zasáhnout obydlené části krajně nestabilní!!! údolí i protisvahy

2 mírné potenciální nebezpečí

3 značné potenciální nebezpečí

4 velké potenciální nebezpečí

5 velmi velké potenciální nebezpečí

tab.4: Evropská stupnice lavinového nebezpečí (Pohl,Schellhamer,2005)

19

Pojmem dodatečné zatížení označujeme jakékoli další zatížení svahu mimo sněhové vrstvy na něm ležící. Tedy skialpinista, nebo horolezec jsou již dodatečným zatížením. V případě chůze do svahu zatížení odpovídá přibližně až trojnásobku naší váhy, v případě lyžování je zatížení kolem pětinásobku a v případě pádu až desetinásbku. (Münter,2002)

obr. 16 lavinové nehody ve vztahu ke stupni lavinového nebezpečí (S.Harvey, 2006)

Z uvedených dat zahrnujících lavinové nehody registrované týmem S. Harvey ve švýcarském Davosu zcela jasně vyplývá jako nejnebezpečnější třetí stupeň lavinového nebezpečí. Podmínky už nejsou v pohodě, ale zase na druhou stranu není tak špatně, abychom nevyrazili, že... Můžete si povšimnout, že pouze jedno procento nehod je při pátém stupni a i zde se nejednalo o nehody při lezení a lyžování, ale údolní laviny, které zasáhly obydlená údolí. Současně si prosím povšimněte 6% u stupně jedna. Je to sice malé procento, ale je tam. S lavinou je tedy třeba počítat i při malém lavinovém nebezpečí.

3.3 Rozhodovací strategie pro zahájení túry a změny v jejím průběhu Mezi nejčastěji dnes používané postupy pro posuzování lavinového rizika patří Snow Card, Stop or Go, Nivo Test, Redukční metoda W. Müntera, 3x3, nebo redukce rizika S. Harvey. O některých se v následující části zmíníme podrobněji.

20

3.3.1 Stop or GO Metoda vyvinutá týmem M. Larchera. Patří k nejzákladnějším rozhodovacím strategiím určeným především pro začínající skialpinisty a horolezce. Je založena na posouzení dvou rizik. regionálního – stupeň lavinového nebezpečí pro oblast a poté pak zonálního – sledujeme vybrané jevy v našem okolí (nový sníh, formování sněhu větrem,provlhnutí sněhu, laviny, praskání svahu), na základě výskytu a charakteru těchto jevů se pak rozhodujeme zda jít, nebo změnit cíl, či ukončit túru. Výskyt jevu není příkazem túru ukončit, ale je vždy výzvou k důkladnému zhodnocení jeho výskytu. Samozřejmě jinak budeme hodnotit 10 cm nového sněhu za bezvětří a zcela jinak budeme hodnotit výskyt praskání a zvuků ve svahu po němž jdeme. Karta Stop or GO má několik podob lišících se podle překladu a doplňujících informací. Základní rozhodovací schéma regionálního a zonálního rizika je vždy shodné.

obr. 17 Stop or Go, nejjednodušší "rozhodovací karta" (Cerman, Larcher,2002)

Hlavní nevýhodou této rozhodovací strategie je spolehnutí se na daný stupeň lavinového nebezpečí určený cizí osobou zpravidla pro celou oblast. Každý stupeň má přidělenou určitou hodnotu strmosti svahu, ale jsme při stupni 4 lavinového nebezpečí ohroženi až na svahu o sklonu 30 stupňů, nebo už v údolní partii? V hodnocení zonálních faktorů je třeba zohlednit, že odpověď na otázky leží v trojúhelníku „Znalost – Zkušenost – Zodpovědnost“. To znamená, že konečné rozhodnutí zda jít, nebo zůstat stát je jedině na vás. 3.3.2 Nivo test Jedná se rozhodovací strategii uvedenou v život ve Francii Robertem Bolognesi. Stejně jako Stop or Go, je i tato kartička určena především pro nejširší, tedy ne zcela odbornou skupinu uživatelů, kteří mají základní povědomí o problematice lavin, ale podrobněji se tématem nezabývali. Nivo test je založen na zodpovězení si 26 přesně cílených otázek, které nezohledňují lavinové nebezpečí či jiné informace poskytnuté cizí osobou. To je ovšem vyváženo nezbytností vaší zvýšené schopnosti pozorovat a

21

vyhodnocovat situace ve vašem okolí. Opět tedy narážíme na problém „Znalost – Zkušenost – Odpovědnost“ Na každou z otázek odpovíte pravdivě buď ANO, nebo NE. Každá odpověď ANO pak znamená přičtení odpovídajícího počtu trestných bodů k vašemu kreditu. Konečný kredit vám pak přiřadí hodnotu, která jednoznačně vypovídá jak by to mělo být s pokračováním vaší túry.

obr. 18 Nivo test (Outdoor,2002)

Větší význam než výsledek, který vám jak NIVOtest, tak i STOP or GO poskytne, má fakt, že se naučíme na túře sledovat proměnlivé faktory ve svém okolí a tyto zcela automaticky vnitřně vyhodnocovat. Toto má svůj význam zejména u rozhodovacích strategií pro pokročilé 3x3, redukční metody W. Müntera a redukce rizika S. Harvey. 3.3.3 Werner Münter 3x3 Metoda vyvinutá skupinou Wernera Muntera ve Švýcarsku. Částečně se tato metoda překrývá s metodou Stop or GO. Je založena na vyhodnocení faktorů ovlivňujících vznik lavin ve třech rovinách a z hlediska průběhu túry ve třech fázích. Z hlediska posuzovacích rovin vždy hodnotíme tři kritéria: podmínky, terén a člověk. Z hlediska fází průběhu túry pak vyhodnocujeme tato kritéria: -

ve fázi přípravy a plánování – regionální filtr

-

ve fázi zahájení túry – lokální filtr

-

ve fázi průběhu túry – zonální filtr.

22

3x3 je bezpečnostní síť utkaná z mnoha souvisejících faktorů hlavních tří kritérií působících na vznik lavin, jejich vyhodnocování, které stále podrobněji aktualizujeme. Regionální filtr – příprava doma, vyhodnocení dostupných prognóz počasí, stavu podmínek, velikosti skupiny a zdatnosti jejích členů, stanovení potenciální trasy a zvážení míry rizika, případná korekce trasy podle zjištěných údajů Lokální filtr – proveden po příjezdu na místo, potvrzení zamýšlené trasy, nebo naopak její změna na základě opětovné kontroly vybavení, aktuální kondice členů skupiny, počasí a podmínek. Je někdo další ve stejné oblasti, mimo mou skupinu? Zonální filtr – průběžné hodnocení terénu, zjištění stability svahu, co se děje kolem mne. Stále monitorujeme situaci kolem a nespoléháme slepě na údaje zjištěné např. při začátku túry.

3x3 W.Münter podmínky D O M A V O B L A S T I N A M Í S T Ě

Stav a prognóza lavinového nebezpečí Regionální Stav a prognóza filtr počasí - plán túry a Aktuální informace jeho varianty z cílové oblasti (internet, TV, telefon)

Lokální filtr kam můžeme dohlédnout (dalekohled) - uzpůsobení trasy podle aktuálních podmínek

Zonální filtr stálé sledovaní okolí - korekce trasy podle místních podmínek

Množství sněhu, nový sníh, působení větru a teplotních změn, uvolněné laviny, vývoj povětrnostních podmínek

Viditelnost, odpovídá realita očekávanému? Závětrný, nebo návětrný svah? test stability sněhové vrstvy v odpovídající expozici

terén

lidský faktor

Mapa 1:25000 Sklony svahů Průvodce / literatura Předchozí zkušenost

Velikost skupiny Motivace, kondice členů Zkušenost, zodpovědnost, odpovídající výstroj a výzbroj účastníků

Odpovídá terén očekávanému? Jaký bude vývoj? Předchozí zkušenost. (dalekohled) Jsou zřetelné starší stopy? Vedou tyto stopy bezpečně?

Aktuální nálada ve skupině? Konkurence se sousední skupinou? Vybavení v pořádku? Tlak na výkon? Motivace?

Aktuální kondice týmu? Kolik lidí je v našem Co je nad námi? okolí? Co je pod námi? Tlak ostatních a Jaká je výška a reliéf a motivace? expozice? Taktika vedení túry a Vím kde jsem? bezpečnostní Kde jsou nejprudší opatření? místa? Závěrečné

rozhodnutí Jít/ Nejít/Změnit cíl

tab.5: strategie 3 x 3 W. Müntera (W.Münter, 2002)

23

3x3 nám neurčí zda na túru vyrazit či ne, ale pomůže zaměřit naši pozornost na podstatné jevy, které potenciálně mohou ohrozit naši bezpečnost. Při jejím dodržování se naučíme podvědomě vnímat a vyhodnocovat jevy ve svém okolí, které by nás mohli případně ohrozit, nebo jsou příznaky možného ohrožení. 3.3.4 Redukce rizika W.Münter Opět metoda vyvinutá W. Münterem. Je neocenitelným pomocníkem zejména v rozhodovací fázi regionálního filtru. Jako jediná z metod dá konkrétní výsledek, který túru v plánovaném rozsahu doporučí, či nikoli. Stejně jako u Stop or Go je však nutné zvážit faktor lavinového nebezpečí jako prvku vloženého někým druhým! Stejně jako musíme mít na paměti možné odlišnosti lokálního terénu a podmínek, od mapy a informací získaných třeba na internetu. Metoda je založena na redukci potenciálního lavinového rizika vyloučením nebezpečných úseků. Zvolíme li tedy odpovídající jednání, lze optimalizovat zbývající riziko na přijatelnou mez. 3.3.4.1 Lavinové nebezpečí Každý stupeň potenciálního lavinového nebezpečí má přiřazenu odpovídající hodnotu, přičemž vycházíme z faktu, že s vyšším stupněm potenciálního lavinového nebezpečí dvojnásobně vzrůstá počet nebezpečných svahů.

1 malé 2 mírné 1

2

3

4

3 značné 6

4 velké 8

12

16

Středové hodnoty lavinového nebezpečí pro redukční metodu stupeň lavinového nebezpečí hodnota rizika 1 malé 2 mírné 3 značné 4 velké 5 velmi velké

2 4 8 16 s túrou se neuvažuje

3.3.4.2 Redukční faktor první třídy– sklon svahu Tento redukční faktor nesmí být nikdy vynechán při 3.stupni lavinového nebezpečí. Přes 50% lavin uvolněných člověkem spadne na svazích přes 400 . (Kořízek, 2004) Sklon svahu je klíčovým prvkem v odtržení laviny. Sklon svahu vyčtený z mapy, nemusí v terénu vždy odpovídat zejména díky S-profilu, který mapa s vrstevnicemi po 20 m nemusí postihnout. Měli bychom si uvědomit, že svahy s vystupujícími skalisky jsou zpravidla strmosti až kolem 400 . Kontrolou strmosti svahu je i náš pohyb. Pokud jsme přinuceni začít stoupat na lyžích serpentiny, pak dosahuje svah strmosti ke 300 .

24

sklon svahu

redukční hodnota

400 a

1 2 3 4

víc do 400 do 350 do 300

3.3.4.3 Redukční faktor druhé třídy – expozice svahu Přes 70% lavinových nehod se stalo v sektoru Z –S –V, vynecháme li tedy z plánované túry severní svahy snižujeme riziko nehody na polovinu. Ve stanoveném rozsahu je redukční faktor volen s ohledem na Alpskou oblast. V jiných horských oblastech je vždy třeba přihlédnout k místním podmínkám a klimatickým procesům. Tento redukční faktor nemůžeme uplatnit na jaře, kdy je sníh provlhlý v celém profilu. expozice svahu

redukční hodnota

SZ – S – SV 1 SZZ – SZ a SV – JVV 2 JVV – SZZ 3 vynechání rizikových svahů podle zprávy o 4 potenciálním lavinovém nebezpečí často ježděné svahy 2

3.3.4.4 Redukční faktor třetí třídy – lidský faktor lidský faktor

redukční hodnota

velká skupina bez rozestupů (5 členů a více) velká skupina s rozestupy malá skupina bez rozestupů (do 5 členů) malá skupina s rozestupy

1 2 3 4

3.3.4.5 Výpočet rizika pomocí redukční metody Výslednou hodnotu rizika získáme pokud hodnotu odpovídající stanovenému potenciálnímu lavinovému nebezpečí dělíme násobky redukčních hodnot jednotlivých faktorů. Pro realizaci túry je nezbytné aby výsledek byl menší, nebo roven 1. Pro realizaci záchranné akce je maximální akceptovatelná hodnota rizika rovna 2. Modelový příklad č.1.: 4 (lavinové nebezpečí 3. stupeň)______________ 2 (370 svah v nejstrmějším místě) x 3 (JZ svah) x 3 (malá skupina s rozestupy) = 4/18 = 0,22 0,22 < 1⇒ ⇒ O. K. V naplánovaném rozsahu je možné realizaci túry doporučit. Modelový příklad č. 2.: 25

2

(370

8 (lavinové nebezpečí 3. stupeň)______________ svah v nejstrmějším místě) x 1 (S svah) x 2 (velká skupina s rozestupy)

= 8/4 = 2 2 > 1 ⇒ K. O. V naplánovaném rozsahu túru rozhodně nerealizovat, s přihlédnutím ke stupni lavinového nebezpečí bude nezbytné vyloučit místa se sklonem svahu přes 350 a v průběhu celé túry striktně dodržovat bezpečnostní doporučení ohledně rozestupů skupiny. 3.3.4.6 Zlaté pravidlo Jedná se o uplatnění zjednodušené verze redukční metody. Zlaté pravidlo stanovil W. Münter, jako návod redukce rizika pro začátečníky. Výhodou je stanovení závěru pro realizaci túry bez počítání.

Zlaté pravidlo 1.malé

upravíme své konání podle jednoho libovolného redukčního faktoru 2. mírné realizaci túry uzpůsobíme podle dvou libovolných redukčních faktorů 3. značné vždy zohledníme po jednom faktoru první, druhé a třetí třídy nemáme – li k dispozici faktor 2 třídy (mokrý sníh, nebo sektor sever beze stop) zůstáváme na svazích do 350 a dodržujeme bezpečnostní doporučení 4.velké o túře se neuvažuje Při 3. stupni potenciálního lavinového nebezpečí vždy odpovídáme na tři otázky: 1) Je sklon svahu pod 400 2) Jsme mimo severní sektor, nebo v něm, ale v bezpečné stopě? 3) Dodržujeme bezpečnostní doporučení pro výstup i sjezd?

3 x ANO = O.K tab.6: Zlaté pravidlo redukce rizika W.Müntera (W. Münter, 2002)

3.3.5 Redukce lavinového rizika S. Harvey Zatím poslední novinka napomáhající horolezcům a skialpinistům při plánování a realizaci zimních túr. Strategie byla sestavena týmem SLF Davos v čele se S. Harvey. Do určité míry se dá říct, že strategie kloubí podrobnosti a výhody 3x3 a Redukce rizika W.Müntera s jednoduchostí Stpor Go, nebo Nivo testu. Rozhodovací postupy této strategie se opírají o rozsáhlý výzkum lavinových nehod uskutečněný švýcarskými odborníky a především důsledné statistické zpracování. Při stanovování míry rizika vždy srovnáváme faktory zvyšující riziko a faktory, které naopak riziko snižují. Přirozenou snahou je túru připravit tak aby faktory snižující riziko převažovaly. Za nejvýznamnější faktor ovlivňující vznik lavin je uznáván sklon svahu, proto i zde hraje hlavní roli v plánovací fázi túry. Nezvažujeme však údaj sklonu celého svahu, ale přímo nejstrmějšího místa o minimální rozloze 20 x 20 m. 26

Podle stupně potenciálního lavinového rizika pak sledujeme užší, nebo širší okruh svého okolí. V průběhu realizace aktivit v zimním horském prostředí pak neustále sledujeme a vyhodnocujeme faktory ovlivňující riziko. Shodně s 3x3 posuzujeme faktory podmínek, terénu a člověka v pozitivním i negativním smyslu na nebezpečí laviny. Poprvé ze všech „návodů“ je zde přímo do posuzování rizika zahrnuta vlastnost sněhové vrstvy. Stupeň lavinového nebezpečí Nejstrmější 400 místo ve 350 svahu 300 min.rozloha 20x20m Potenciálně ohrožená oblast. Jaký je sklon?

4- vysoké

3 – značné

2-mírné

1-malé

vysoké riziko vysoké riziko vysoké riziko zvýšené riziko

vysoké riziko vysoké riziko zvýšené riziko malé riziko

vysoké riziko zvýšené riziko malé riziko malé riziko

zvýšené riziko malé riziko malé riziko malé riziko

Rozlehlé okolí strmých svahů, nezbytné zahrnout možné dojezdy údolních lavin tab.7: porovnání rizika za odlišných (S.Harvey,2004)

Celý svah Okolí stopy do Stopa a její včetně úpatí, cca 50 m. bezprostřední pozor i na okolí. ježděné svahy.

stupňů lavinového nebezpečí a strmosti svahu

obr. 19 přibližné ohrožení terénu při 1.stupni lavinového nebezpečí

obr. 21 přibližné ohrožení terénu při 3.stupni lavinového nebezpečí

obr. 20 přibližné ohrožení terénu při 2.stupni lavinového nebezpečí

obr. 22 přibližné ohrožení terénu při 4.stupni lavinového nebezpečí

27

Faktory zvyšující riziko čerstvý sníh kritické množství nového sněhu mnoho nesvázaných vrstev ve sněhovém profilu výrazné oteplení výstražná znamení: čerstvé laviny, sesuvy, praskliny „WUMM“ zvuky ze svahu špatná viditelnost podmínky

Několik faktorů současně muldovitý terén znamená kombinaci nebezpečí nevýhodná expozice nebezpečný svah nad námi velká skupina

ostrý hřeben – převěje, návěje

rázové zatížení svahu (pád)

nezasněžené skalní bloky riziko pádu terén

člověk vysoké riziko

Špatný pocit je třeba brát zvýšené riziko vážně

I přes dobrý pocit je třeba nenechat se unést a kriticky situaci posoudit

podmínky

malé riziko člověk

homogenní sněhový profil

defenzivní chování

často ježděný svah

malá skupina opatrné zatěžování svahu – dodržování bezpečnostních plochý hřeben doporučení

terén nebezpečný svah námi výhodná expozice

je

pod

Faktory snižující riziko (+) tab.8: Redukce rizika S.Harvey (S.Harvey, 2004)

Strategie redukce lavinového rizika určuje míru rizika a doporučuje jak se zachovat při jednotlivých úrovních rizika. Převažující vysoké riziko doporučuje zrušit túru, při zvýšeném riziku dodržet zmíněný trojúhelník „znalost, zkušenost a dovednost“ a po té se rozhodnout zda pokračovat, zrušit, nebo změnit cíl túry. Stanovení malého rizika dává relativní jistotu, pokud se nevyskytnou znaky signalizující ohrožení. I při malém riziku pak musíme pokládat svahy překračující v minimální ploše 20x20m sklon 300 za potenciálně lavinové.

3.4 Posouzení stability sněhové vrstvy v terénu Jak jsme naznačili již v úvodu této části věnované posuzování a vyhodnocování rizika, poměrně dlouhou dobu se lavinová prevence ubírala směrem nauky o sněhu, jeho vlastnostech a až později začala být lavinová problematika brána v širším spektru. Tato část je zaměřena právě na vlastnosti sněhu a jednoduché a praktické testy, které můžeme provést v terénu. Posouzení stability sněhové vrstvy pomocí některého z testů má několik výhod a současně i nevýhod. Výhodou je bezesporu detailní seznámení z historií sněhové vrstvy, druhy sněhu a jeho vlastnostmi. Nevýhodou je časová náročnost těchto testů a také jejich úzce lokální platnost. I přes nejvýznamnější nevýhodu lokální platnosti se nám vyplácí tyto testy provádět, neboť každým si rozšíříme své znalosti a zdokonalíme svůj odhad.

28

3.4.1 Stanovení sněhového profilu Sněhový profil je jedna z nejjednodušších cest, jak zmapovat jednotlivé vrstvy sněhové pokrývky přímo v terénu. Každý přísun nového sněhu, jako i periody počasí lze ze sněhové vrstvy vyčíst, neboť po sobě zanechávají v celkovém profilu charakteristické znaky. Sněžení, vítr a změny denních teplot utvářejí v profilu jednotlivé tenké vrstvy postupně se vršící na sebe. Oteplení se vyznačuje provlháním sněhové vrstvy a její postupnou homogenizací. Sněhový profil zjišťujeme vykopáním jámy ve sněhu, nejlépe až na zem a v jejích bočních stěnách pak získáme informace o jednotlivých vrstvách. Díra by měla vždy být ve svahu o stejné expozici jako svah po němž povede naše túra a pokud možno ve stejné nadmořské výšce. Díra nemusí být rozměrově velká, nicméně až na podklad je ideál. V praxi to ale není vždy účelné, nebo spíše jednoduše možné. Často stačí vykopání několika vrchních vrstev, sněhovou vrstvu můžete svou činností ovlivnit maximálně do výšky postavy, proto nemá smysl koupat hloub. Po vykopání profilové díry je nutné jednu stěnu upravit tak, aby jednotlivé vrstvy byly dobře čitelné. Takto můžeme otestovat rozdíly vzhledu, vlhkosti sněhu, pevnosti a velikosti krystalek jednotlivých druhů sněhu. Všechny uvedené vlastnosti slouží k určení potenciálního lavinového rizika a je nutné je hodnotit jako celek! Pokud v určité části sněhové vrstvy narazíme na přítomnost hranatozrného sněhu, pohárkových krystalů, nebo neprůrazné ledové vrstvy, vždy bychom měli provést další test s větší vypovídací hodnotou a zvážit další organizaci túry. Tyto druhy sněhu mají velmi malou soudržnost s ostatními druhy sněhu, nejnebezpečnější pak jsou pokud přímo sousedí!!! Vyčíst z druhů sněhu relevantní informaci může pouze skutečný odborník, který se problematikou lavin zabývá po celou zimní sezónu a má bohatou empirickou zkušenost. Pro většinu ostatních bude mít stanovení sněhového profilu a v něm obsažených druhů sněhu spíše výukový efekt a bude součástí snadněji vyhodnotitelných testů.

obr. 23 sněhový profil prosvícený sluncem, jednotlivé vrstvy jsou zcela zřetelné

29

3.4.2 Stanovení odlišné tvrdosti vrstev Tento test se používá ke zjištění soudržnosti jednotlivých vrstev a rozdílů mezi nimi. Dá se považovat za jeden z nejprůkaznějších testů zjištění stability svahu a současně i nejjednodušší. Je to prioritní test při práci lavinových preventistů. Zpravidla tento test spojujeme s dalším jako je norská sonda, nebo snáze vyhodnotitelný klouzavý blok. Základem je tedy jáma ve sněhu až na podklad, nebo maximálně výšku postavy. Stěnu této jámy, která je ve stínu urovnáme lopatou a připravíme pro stanovení tvrdosti vrstev. Vodorovnými čarami se zvýrazní jednotlivé vrstvy sněhového profilu v nichž rozeznáme odlišné tvrdosti sněhu, jak je uvedeno v tabulce. Podstatné jsou pro nás zejména rozhraní mezi jednotlivými vrstvami. Pokud zjistíte, že mezi dvěma sousedními vrstvami je rozdíl více jak dvou stupňů (viz. tab.), znamená to již velmi zvýšené potenciální nebezpečí vzniku laviny. Opět zde hrají ovšem roli ještě další faktory, které můžeme zohlednit, jak si ukážeme dále. Test se provádí tím způsobem, že se snažíme vnořit do sněhu různé předměty, které jsou charakteristické pro každý stupeň tvrdosti vrstvy. Rozdíl tvrdosti vrstev zkoušíme v průběhu celého testu v tenké rukavici. Výsledek není ovlivněn teplem ruky, ani velikostí rukavice. V případě nutnosti jej provádíme i v silné rukavici, nebo holou rukou, ale vždy stejně na všech stupních. Tedy nikdy pěst v rukavici a třeba prst holou rukou! Tvar ruky, nebo předmět by měl jít do sněhové vrstvy zatlačit volně silou stále shodné intenzity. Je potřeba dát pozor na velmi tenké potenciálně kritické mezivrstvy, které nemusíme objevit. pokud je to možné kombinujeme test tvrdosti s testem klouzavým blokem, nebo klapacím testem.

3.4.2.1 stupně tvrdosti sněhových vrstev v terénu: stupeň tvrdosti 1 2 3 4 5 led

obr. 24 test tvrdosti – pěst

předmět který lze bez obtíží zatlačit do sněhové vrstvy pěst čtyři prsty prst tužka (hrot hole) nůž neprůrazná ledová vrstva

obr. 25 čtyři prsty

obr. 26 test tvrdosti – prst

30

obr. 27 test tvrdosti - hrot hole

obr. 28 test tvrdosti - nůž

Konkrétní uložení vrstev ze dne 29. 2. 2004 Zlomiska, Vysoké Tatry. Postupně připadlo dalších 20 až 30 cm nového sněhu bez oteplení, v kombinaci s větrem pak vznikla na rozdílu tří stupňů tvrdosti ( pěst – hrot hole) lavinová situace, která si o čtyři dny později vyžádala život ve vedlejší Mengusovské dolině.

obr. 29 výsledek testu tvrdosti vrstev, Zlomiska 29.2.2004

31

3.4.3 Provedení testu klouzavým blokem 1) nalezneme místo o sklonu svahu 30 stupňů a shodné expozici svahu jako je trasa naší túry, ale tak abychom nebyli ohrožení případnou lavinou shora 2) vyhloubíme jámu o šířce 2 m a hloubce až na podklad sněhové vrstvy, maximálně však výšku postavy, tak aby shora ji uzavírající sněhový profil byl svislý. 3) po stranách, ve vzdálenosti cca 180 cm od sebe vykopeme postranní příkopy shodné hloubky jako úvodní jáma a směrem 1,5 m do svahu

obr. 30 příprava klouzavého bloku

4) na konci příkopů, kolmo ke svahu odřízneme sněhovou pilou, nebo pomocí uzlíkové smyčky vlastní blok

obr. 31 5 m smyčka s uzly slouží k odříznutí bloku

5) podle stupňů tvrdosti označíme vrstvy a určíme potenciálně kritické mezivrstvy 6) blok o velikosti 1,5 x 1,8 m x výška sněhové vrstvy je připraven k testu

32

obr. 32 testování klouzavého bloku, zde sesunutí vrstvy o síle cca 40 cm po prvním výrazném poskočení stupeň 4 (viz. tabulka)

3.4.3.1 Vyhodnocení testu klouzavým blokem stupeň sesunutí bloku

míra rizika

doporučení

1

vysoké

změnit, nebo zrušit cíl túry

vysoké

změnit, nebo zrušit cíl túry

vysoké

změnit, nebo zrušit cíl túry, na svah vstupovat jen v nezbytných případech záchrany možné ojedinělé uvolnění lavin lyžařem, nezbytné velké zkušenosti k volbě trasy i vedení túry možné ojedinělé uvolnění lavin lyžařem, nezbytné velké zkušenosti k volbě trasy i vedení túry uvolnění laviny lyžařem nepravděpodobné uvolnění laviny lyžařem nemožné

2 3

4

5

při kopání, nebo odřezu bloku při najetí testovacího lyžaře na blok při pohoupnutí testovacího lyžaře v kolenou při prvním nárazovém zatížení skokem s lyžemi

zvýšené

při druhém, nebo třetím zvýšené nárazovém zatížení skokem s lyžemi 6 při nárazovém zatížení malé skokem bez lyží 7 uvolnění není možné malé tab.9: vyhodnocení testu klouzavým blokem

V případě 6 – 7 lze svah pokládat za bezpečný. To ovšem neznamená, že za 50 m, nemůže být vše jinak.V túře pokračujeme podle původního záměru, ale i přes stabilní sněhovou vrstvu dodržujeme bezpečnostní doporučení a stále vyhodnocujeme okolní terén.

33

obr. 33 opakované výrazné poskoky, testování klouzavého bloku stupeň 5 (viz.tabulka – klouzavý blok)

3.4.4 Norská sonda Obdobná technologie jako u klouzavého bloku. Výhodou je rychlejší provedení ve dvou lidech, nevýhodou obtížnější vyhodnocení vyžadující větší empirickou zkušenost. Nevýhodou je také mocnost posuzované vrstvy, kdy objektivně postihneme soudržnost maximálně na hloubku listu lopaty. 1) vyhloubíme jámu o šířce cca 80 cm, tak že sněhový profil je kolmý ke svahu 2) sněhový profil odřízneme od okolní sněhové vrstvy v podobě komolého lichoběžníku, kdy jeho horní hrana má šíři lopaty (30 cm) 3) do vrcholu lichoběžníku vložíme lopatu a zatáhneme

obr. 34 provedení testu Norskou sondou

34

3.4.4.1 Vyhodnocení testu Norskou sondou stupeň zatížení nezbytné k míra rizika sesunutí do 10 kg vysoké 1 2

do 20 kg

zvýšené

3

přes 20 kg

malé

doporučení změnit, nebo zrušit cíl túry, na svah vstupovat jen v nezbytných případech záchrany možné ojedinělé uvolnění lavin lyžařem, nezbytné velké zkušenosti k volbě trasy i vedení túry uvolnění laviny lyžařem nepravděpodobné

tab.10: vyhodnocení testu Norskou sondou

3.4.5 Klapací test Jeden z nejobjektivnějších a současně velmi jednoduše proveditelných a vyhodnotitelných testů. Ve sněhové vrstvě vypreparujeme ve stěně jámy v níž jsme zkoumaly tvrdost vrstev sloupek o rozměrech listu lopaty. Ze zadní strany sloupek od sněhové vrstvy odřízneme smyčkou. Strany sloupku jsou svislé a rovné. Na vrchol sloupku položíme lopatu a zahájíme testování. 10 x poklep zápěstím, 10 x předloktím a 10 x paží. Pro vyhodnocení je podstatný okamžik naprasknutí, nebo přímo zborcení sloupku na potenciálně kritické mezivrstvě. Pro její lokalizaci je nezbytné zachytit právě okamžik naprasknutí. 3.4.5.1 Vyhodnocení klapacího (kompresního) testu nebo míra rizika stupeň prasknutí, zborcení sloupku v půběhu 10x poklepů vysoké 1. zápěstím

2

v průběhu 10x poklepů zvýšené předloktím

v průběhu 10x poklepů malé paží tab.11: vyhodnocení klapacího testu

3

doporučení změnit, nebo zrušit cíl túry, na svah vstupovat jen v nezbytných případech záchrany možné ojedinělé uvolnění lavin lyžařem, nezbytné velké zkušenosti k volbě trasy i vedení túry uvolnění laviny lyžařem nepravděpodobné

obr. 35 kompresní test, vypreparujeme sloupek cca 30 x 30 cm (listu lopaty), přiložíme list lopaty a poklepáváme, zde odprasknutí vrstvy cca 20 cm při pátém poklepu zápěstím

35

3.5 Shrnutí rozhodovacích strategií a testů v terénu Máme li tuto kapitolu nějak zhodnotit, uzavřít a přitom neopakovat co již bylo řečeno bude to poněkud složitější. Všechny zde uvedené rozhodovací postupy, představené „nápovědné kartičky“ i praktické testy v terénu. To vše jsou pouze pomůcky a jako k pomůckám k nim musíme přistupovat, protože rozhodnout se budeme muset nakonec vždy sami. A právě ke správnému rozhodování, na základě podstatných indicií nás mohou tyto rozhodovací postupy, upozorňující na podstatné faktory přivést. Tedy máte dvě možnosti. Buď posilovat kopání klouzavého bloku co 50 m, nebo se naučit dívat kolem sebe a vždy zvažovat, jestli má naše chování vůči takovým silám přírody, jakými bezesporu laviny jsou, dostatečný respekt.

obr. 36 dobré lyžování a hodně prašanu se téměř vždy rovná zvýšené lavinové nebezpečí, to bychom měli mít na paměti i v největší euforii z jedinečného sjezdu

36

4. Jak řešit lavinovou nehodu Předchozí dvě kapitoly nám poskytly základní informaci o lavinách a o tom jak se chovat aby ta nepříjemná situace, kdy vše není pod kontrolou, nenastala. Pokud se tak stane, máme za přítomnosti odpovídajícího vybavení šanci zhruba 50/50, že se dá i z takového průseru jako je lavina vyváznout beze ztráty kytičky. Bezpečné zvládnutí tak krizové situace jako je lavina není možné na základě teoretických poznatků. Pokud se chcete pohybovat bezpečně v zimních horách je další studium a případně absolvování lavinových kurzů vedoucích ke schopnosti zachování klidu a rozvahy na základě naučených dovedností velmi vhodné.

obr. 37 i sebelepší vybavení neochrání 8% postižených kteří v lavině zahynou vlivem úrazu neslučitelného se životem už v průběhu pádu (GOPR)

4.1 Co nesmí chybět v batohu Pokud vyrážíte na lyžařskou, nebo lezeckou túru i do pouze potenciálně lavinami ohroženého prostoru, mějte vždy kompletní vybavení a buďte na možnou nehodu připraveni. Obzvláště jsme se pobavili při čtení příspěvku jedné internetové diskuse, kde dotyčný popisoval úžasný terén v kterém prostě laviny nikdy spadnout nemůže. Nevím jak by to vysvětloval mému kamarádovi kterého lavina trefila přesně v místě popisovaném v diskusi. Byla to dolina kde jsme si tehdy mysleli, že tam nic spadnout nemůže, že je to v lese a že by měl někdo pipák, sondu, nebo lopatu...

37

Takže co od té doby rozhodně nechybí v batohu a na těle jediná efektivní pomoc pro LVS – lavinový vysílač a vyhledávač zasypaného lavinou, RECCO, nebo pes přijdou většinou pozdě mobilní telefon okamžitá možnost kontaktu záchranářů lavinová sonda nezbytná pro zjištění přesné polohy zasypaného kvalitní lopata bez pořádné lopaty není šance postiženého rychle vyprostit lékárna nezbytná pro ošetření před příchodem záchranářů izofólie postižený bude podchlazený, je třeba jej alespoň částečně izolovat bivakovací vak postižený bude podchlazený, je třeba jej alespoň částečně izolovat, případně vytvořit chráněné prostředí 4 x karabina, 2x1,5 m, 1 x 3m a 1 x 5m nezbytné pro sestavení nouzového prusik transportního prostředku 30 m 9mm lano vhodné pro sestavení nouzového transportního prostředku, snadnější řešení neočekávaných situací (slanění, odjištění) nůž, čelovka a rezervní oblečení prostě věci, které se hodí... Toto veškeré vybavení budete v 99 % nosit zcela zbytečně na zádech a u sebe, ale v tom 1 % se Vám to bude zatraceně hodit. 4.1.1 Lavinový vysílač a vyhledávač Všechny vysílače které jsou dnes k dostání na trhu fungují na principu šíření elektromagnetických vln o frekvenci 457 kHz. Můžete se setkat se dvěma základními typy. Analogový přístroj – má pouze jednu anténu, je založen na zesilování signálu – zpravidla má menší energetickou náročnost – není schopen přesně určit směr k zasypanému – je přesnější v dohledávce pod 3 m od zasypaného Digitální přístroj - má jednu, dvě, nebo tři antény - přepočítává sílu signálu na vzdálenost od zasypaného v metrech - více anténové vyhledávače jsou schopny určit směr k zasypanému - u některých typů v současné době problémy s dohledávkou pod 3m od zasypaného - celkově větší energetická náročnost

38

obr. 38 Vyhledávače - zleva Ortovox F1 fokus, Ortovox M2, Arwa, tracker BCA, Baryvox, Ortovox X1, Stubai DSP

Ortovox F1: analogový, velmi spolehlivý přístroj, velmi oblíbený pro svou jednoduchost - Ortovox M1: jedno anténový digitální vyhledávač, nepříliš oblíbený přístroj především pro pomalost reakce - Arva: jedno anténový digitální vyhledávač, velmi jednoduchá obsluha a snadné zacházení, ideální pro začátečníky a výuku, nevýhodou je možnost vybití ve vypnutém stavu v batohu - BCA Tracker: určuje směr až k zasypanému, korekce signálu při více zasypaných, diodový displej - Baryvox Mammut: velmi malý digitální vyhledávač, perfektní v při určení směru, horší manipulace při dohledávce, velmi náchylný na nárazy, poměrně složité ovládání - Ortovox X1: digitální vyhledávač s diodovým displejem, nejhorší stabilita signálu podle testů DAV - Stubai Pieps: tří anténový digitální vyhledávač, korekce více zasypaných Nejnovější poznatky a technologie z hlediska lavinových vyhledávačů naleznete na internetu např. zde: http://www.horyinfo.cz/view.php?cisloclanku=2006120001&nazevclanku=nov a-generace-pipaku -

Aby byl vysílač plně funkční musí splňovat několik kritérií. Minimální dosah musí být alespoň 30 m,při správné poloze antén a nových bateriích. Vysílání musí být plně funkční od mínus 100C do plus 400C, vyhledávání od mínus 200C do plus 400C. Při nových bateriích musí vysílat minimálně 200 hodin a poté ještě hodinu přijímat. Vzhledem k odlišnému charakteru vybíjení není možné užití nabíjecích baterií, které nejsou schopny indikovat včas slábnutí napětí. Posledním požadavkem na LVS je snadná ovladatelnost ve stresu, nebo i v rukavicích. Zvláštní kapitolou je pasivní vyhledávací RECCO systém. Bohužel se jedná spíše o marketingový tah výrobců a někdy by bylo možné i označení klamavá reklama. Jedná se o odrazové destičky všité do oděvu, nebo vložené do bot od nichž se signál vyslaný vyhledávačem odráží zpět. Tyto RECCO vyhledávače jsou však pouze v několika málo střediscích. Současně se nám do záchrany zapojuje časové hledisko, kdy na místo nehody musí přiletět záchranáři a pro postiženého již může být pozdě, ale o tom za chvíli. Proto je

39

mnohem důležitější funkční LVS a kamarádská pomoc bezprostředně po nehodě. 4.1.2 další specifické vybavení Mobilní telefon Většina pohoří v Evropě je v současné době pokryta signálem operátorů. V případě nouze volte univerzální nouzovou linku 112, nebo přímo číslo horské služby v dané oblasti, které jste si do mobilu připravili před zahájením túry. Telefonní čísla pro přivolání pomoci nebo přímo na horskou službu Česká republika ČR ČR Krkonoše ČR HS Jeseníky Slovensko SR

112, nebo 155 602448338 602666603

112

SR LZS SR HZS

18155 18300

Další EU Bergrettung Rakousko Bergrettung Švýcarsko

112 140 1414

Lavinová sonda a lopata Sondu potřebujeme pro určení hloubky zasypání a polohy těla postiženého. Bez kvalitní lopaty může být vyproštění z laviniště nemožné. Časté jsou dnes plastové lopaty , nicméně plech je plech a vydrží rozhodně víc. U sondy je při nákupu dát pozor na dostatečnou tuhost. Lehké a levné sondy tvrdším vrstvám sněhu uhýbají, kevlarové sondy se za nízkých teplot lámou.

obr. 39 lavinová lopata

obr. 40 lavinová sonda

40

4.1.3 Další bezpečnostní pomůcky Nejefektivnější pomůckou snižující riziko při zasažení lavinou je ABS. ABS systém je založen na principu segregace velkých předmětů, kdy v případě stržení lavinou patrona se stlačeným plynem nafoukne po stranách batohu dva velké vaky. Díky nim je postižený vynesen na povrch laviny. Úspěšnost byla při testech přes 90%. Nicméně tato skvělá pomůcka je v našich zemích poměrně drahá.

obr. 41 lavinový Airbag na batohu

obr. 42 schéma fungování Airbagu při stržení lavinou

Další pomůckou kterou máme k dispozici je Avalanche ball. Tento balón uvolníme v případě stržení lavinou a jsme s ním spojeni smyčkou. Efekt této pomůcky tkví především v odstranění primární a sekundární fáze hledání s LVS a navedení záchranáře přímo na dohledávku. Poslední pomůckou o níž je vhodné se zmínit je „Avalung system“. Avalung slouží především k prodloužení přežití po zasypání. Dýchání přes tento systém umožní efektivněji využít vzduch obsažený v našem oděvu a bezprostředním okolí. Nevýhodou je nezbytnost náustku v dutině ústní, jehož aplikace může být při stržení lavinou téměř nemožná. Stále bychom však měli mít na paměti, že žádná z bezpečnostních pomůcek nenahradí zodpovědné a defenzivní chování, které může vzniku nehody zabránit.

41

4.2 Řešení lavinové nehody – plán túry až řešení nehody Pokud se pohybujeme v zimním horském terénu, vždy podstupujeme určitou míru rizika. nehodám se sice snažíme předcházet, ale ne vždy s úspěchem. Co se týče terénu jako dva hlavní faktory určujeme expozici svahu a jeho sklon. Třetím faktorem je pak člověk. Záleží kolik se nás na svahu pohybuje a především jak se v ohroženém terénu pohybujeme. Podrobnější informace o faktoru expozice svahu, sklonu a lidském faktoru byly uvedeny v předešlých kapitolách.

obr. 43 časové rozložení záchrany do uvolnění postiženého ze závalu při odlišném vybavení, komplet 11 min, bez sondy až 25 min a bez lopaty až 2 hodiny (Ortovox,2006)

4.2.1 Doma se připravujeme na túru - připravíme si plánované trasy, zjistíme nejstrmější místa túry, orientační body - telefonicky, nebo na internetu zjistíme aktuální lavinovou situaci a předpověď, také si zjistíme předpověď počasí - kolik nás půjde a jaká je dovednost mých společníků - jaké je vybavení členů skupiny - kdo skupinu vede a za průběh túry odpovídá (velmi důležitá informace) 4.2.2 Zahajujeme túru, při níž je možný pohyb v terénu ohroženém lavinami - kontrola vybavení - provedeme kontrolu správné funkčnosti vyhledávače (LVS) a po dobu túry vyhledávač nevypínáme (vždy také kontrolujeme, dostatečnou kapacitu baterií) - posoudíme aktuální podmínky, zda odpovídají předpovědi, toto posuzování v průběhu túry provádíme stále, včetně posuzování aktuální kondice zúčastněných 4.2.2.1 Provedení kontroly LVS: Jeden člen skupiny poodejde a přepne do vysílacího módu. Ostatní kolem něj postupně procházejí ve vyhledávacím módu a on kontroluje zachycení svého signálu. Po té přepnou ostatní na vysílání a ten který vysílal ,„vyhledává“.Pokud všechny kontrolované přístroje správně fungují,

42

přepne i svůj do vysílání. Všichni mají zkontrolovaný vysílací i vyhledávací mód. 4.2.3 Vstupujeme do lavinou bezprostředně ohroženého terénu - není li to nezbytně nutné, do evidentně lavinového nevstupujeme! - odstraníme bezpečnostní řemínky z vázání - odepneme si prsní a bederní přezku na batohu - hole držíme volně v ruce, bez navlečených řemínků - oblékneme si bundu a zapneme odvětrávací otvory

terénu

Batoh? : Zde se názory rozcházejí. Některé publikace radí batoh vždy odhodit, nicméně pokud je batoh lehký, ale přitom velký, může naši šanci udržení na povrchu laviny zvýšit. Současně mohou některé součásti batohu nabírat sníh a batoh nás může stáhnout dolů. Stejně zafunguje těžký batoh, nás bude umisťovat do nižších pater nánosu. Kde je ta hranice, velikosti a váhy, ochranné funkce zad, to je velmi těžké definovat. Samozřejmě optimální je lavinový ABS, který jako jediná z pomůcek brání poměrně úspěšně zasypání postiženého. Ten necháváme vždy pevně připnutý!

4.2.4 Ocitli jsme se v oblasti vzniku - pokud je to možné snažíme se lavině utéct, nebo ujet do strany Vždy budete rychlejší šikmo svahem dolů, než napříč. - pokud jsem se dostali do vířícího sněhu masy laviny, není naše situace ideální, ale pořád se dá něco dělat. V tomto případě se snažíme zmítáním připomínajícím plavání udržet na povrchu a především vykutálet se do strany z hlavního proudu. - v okamžiku kdy lavina začne zpomalovat a nejsme na povrchu, tak to je opravdu špatné. Každopádně pokud jste neztratili vědomí v průběhu „jízdy“, snažte se dostat ruce před obličej a utvořit si dýchací kapsu. Stočení těla do klubíčka a získání co největší prostoru pro Váš hrudník zvýší šanci na delší přežití. Poznámka z vlastní zkušenosti: Pokud jedete ve sněhové mase laviny, nedá se příliš o kontrole vašeho počínání hovořit. Jste pouze mrňavý zvířátko bojující o život. Co se týče zjišťování orientace slinou, nebo jiné bajky, jedná se o náhody s téměř nula procentní pravděpodobností. Vědomí postižení zpravidla ztrácejí téměř okamžitě.

43

obr. 44 sněhová masa se dala pod lyžařem do pohybu, postižený zvládl z laviny vyjet obloukem šikmo doleva (www.slf.ch)

4.2.5 Postižený je zasypaný, běží čas Přežití zasypání lavinou Pokud jsme zasaženi lavinou jsme ohrožení třemi mechanismy úrazu: -

mechanický úraz v lavině v průběhu pádu udušení podchlazení

Při použití údajů SLF Davos - S. Harvey, vypadá procentuelní rozložení mrtvých a přeživších u lavinových nehod za jednotlivých stupňů lavinového nebezpečí následovně.

44

% smrtelných zranění u lavinových nehod při stupních lavinového rizika 80

70

60

50 mrtví

40

přeživší 30

20

10

0 stupen1

stupen2

stupen3

stupen4

stupen5

Asi jste si správně povšimnuli, že u všech stupňů lavinového nebezpečí nepřesahují mrtví polovinu postižených. Pokud bychom vycházeli ze statistiky Tatranské, vypadalo by to trochu jinak. Těch mrtvých by bylo mnohem víc. Důvodem by byl terén, kdy v oblasti Tater jsou častější vážné mechanické úrazy a také vybavení. Průměr za sledované období byl u mrtvých ve Švýcarsku nižší než v 60. letech a to i přesto, že skitouringu a volnému lyžování se věnuje více lidí. U nás bohužel základní vybavení pro řešení lavinové nehody u většiny lidí stále chybí. Se zvyšujícím se počtem aktivních lidí proto narůstá i procento raněných a mrtvých. Pro pochopení nezbytnosti kamarádské pomoci a nutnosti používání LVS nás mohou přesvědčit data porovnávající přežití pod lavinou v časovém hledisku. Čas po který je postižený zasypaný také určuje nejpravděpodobnější postižení a z něj plynoucí rizika. Přežití zasypání lavinou v časovém horizontu 100 90 80 70

% n=638

60 50 40 30 20 10 0 1

8

15 22 29 36 43 50 57 64 71 78 85 92 99 106 113 120 127 134 141 148 155 162 169 176 183 190 197 204 211 218 225 232 239 čas minuty

45

Nebo možná srozumitelnějším obrázkem z materiálu Ortovox.

obr. 45 počet přeživších na 10 zasypaných po konkrétních časových jednotkách

4.2.6 Co se v kterém okamžiku děje a jak bychom měli reagovat t 0 – 1 min Zpravidla vlastní „jízda“ v lavině, nebo zasypání. V tomto okamžiku zahyne 7% postižených. Vinou je mechanický úraz neslučitelný se životem. Jediné co můžeme ovlivnit je ochrana nejzranitelnějšího místa těla – hlavy. I proto je velmi dobré používat helmu. t 0 – 18 min: Fáze přežití Zde se zpravidla rozhoduje o všem. Pokud nedošlo k vážnému zranění přežívá do 18 min po zasypání 90% postižených. V této fázi je nezbytné postiženého co nejrychleji lokalizovat a uvolnit ze sněhového závalu. Prvořadým rizikem je zde udušení! Z toho nám vyplývá Rychle nalézt – rychle vykopat. vždy ale zohledněte riziko poranění páteře, mechanismem úrazu je pád! t 18 – 35 min.: Fáze dušení V tomto čase umírají všichni zasypaní bez vzduchové kapsy. Za vzduchovou kapsu považujeme jakýkoliv prostor před ústy a nosem, případně i pokud má postižený volné dýchací cesty. Termín žádná vzduchová kapsa se používá pouze pokud je ústní dutina a nos vyplněna sněhem, nebo zvratky. Prostor v němž předpokládáme vzduchovou kapsu uvolňujeme vždy rukou a nikoli lopatou. Lopata by mohla tuto cennou a křehkou informaci zničit. Prvořadým rizikem je stále ještě udušení, ale pomalu se připojuje s každou minutou i riziko podchlazení. Proto zde začíná platit: Rychle nalézt – rychle uvolnit dýchací cesty- opatrně uvolnit ze závalu. Přežití jedince v této fázi závisí na kombinaci jeho individuální dispozici, velikosti vzduchové kapsy, hustotě sněhu a dalších doposud ne zcela objasněných faktorech. 35 minuty se dožívá 30% zasypaných. 46

t 35 – 90 min: Latentní fáze V tomto čase je možné ještě přežít při dostatečně velké vzduchové kapse. Je to čas kdy se zpravidla dostává na záchranáře. V této fázi jsou informace o vzduchové kapse ještě důležitější, než ve fázi dušení. Jako hlavní riziko stále hodnotíme udušení, ale s každou další minutou stále víc narůstá riziko podchlazení. Pokud postiženého nalezneme, velmi opatrně je vyprostíme. Základem je nalézt – uvolnit dýchací cesty – velmi opatrně a pomalu vyprostit. t 90 – 120 Většina doposud přeživších umírá i se vzduchovou kapsou na udušení a podchlazení. 120 minutu přežívají pouze cca 3% postižených. t 120 - ... Pokud se postižený dožil 120 minuty je vcelku slušná pravděpodobnost, že přežije i delší časový úsek. Není ohrožen udušením, zpravidla má „otevřenou vzduchovou kapsu“, tedy vzduchovou kapsu spojenou s okolním volným prostředím. Jednak má tedy přísun vzduchu a také tato výměna vzduchu zabraňuje podchlazení těla pod kritickou mez. Hlavním rizikem je zde jednoznačně podchlazení. Nejdéle doložené přežití v lavině ve Vysokých Tatrách 1952 Čestmír Harníček 22 hodin. Tento extrémní čas je však výjimkou a nikoli pravidlem. Z uvedených odstavců tedy zcela jasně vyplývá, že pokud chceme postiženému pomoci je rozhodujících prvních 15 minut. Jedinou skutečnou šancí je pro nás lavinový vysílač a vyhledávač. U všech ostatních vyhledávacích metod je úspěch pod 18, kritickou minutu náhodou.

47

4.3 Modelová řešení lavinových nehod Pro příklad si uvedeme řešení lavinové nehody, pokud máme odpovídající vybavení a pokud nikoli. Jaký by měl následovat postup nezbytných činností vedoucí ke zvládnutí záchrany postiženého. 4.3.1 Řešení lavinové postižený, jeden záchrance při odpovídajícím vybavení 1) zastav a rozhlédni se, jestli něco dalšího neohrožuje tebe, ujasni si případnou únikovou cestu 2) ujasni si místo v kterém byl postižený stržen a kde jsi postiženého naposledy viděl, pokud je to možné obě místa zafixuj podle bodů okolního terénu

obr. 46 bod stržení (kde se postižený nacházel při vzniku laviny, bod zmizení _ kde jsi ho naposledy zahlédnul (Ortovox,2006)

3) kontaktuj telefonem 112, nebo přímou linkou záchranáře a současně prohlížej laviniště, jestli není postižený, nebo část jeho těla na povrchu 4) přepni svůj vyhledávač do vyhledávacího módu a zahaj primární fázi hledání

obr. 47 primární fáze vyhledávání jeden záchrance (Ortovox,2006)

48

obr. 48 primární fáze vyhledávání více záchranců (Ortovox,2006)

5) zachytil jsi signál, přecházíš na sekundární fázi hledání

obr. 49 sekundární fáze vyhledávání, podle pokynů vyhledávače se dostáváme do prostoru 3x3 m od postiženého (Ortovox,2006)

6) jsi v oblasti postiženého,proveď dohledání, sondou si označ postiženého (zjistíš přesnou hloubku zasypání a jeho polohu)

obr. 50 při dohlédávce nechej vyhledávač v ose nejsilnějšího signálu a křížovým pravoúhlým pohybem urči místo s nejsilnějším signálem (Ortovox,2006)

49

7) sondu zapichuj vždy kolmo na povrch, v případě neúspěchu při prvním vpichu systematicky sonduj vymezený prostor, sondu s pozitivním kontaktem nikdy nevytahuj

obr. 51 sondu zapíchněte kolmo na povrch v místě nejsilnějšího signálu, v případě neúspěchu sondujte systematicky prostor kolem (Ortovox,2006)

8) ze strany začni kopat záchranou jámu, aby jsi nepoškodil vzduchovou kapsu

obr. 52 záchranou jámu kopejte ze strany pod postiženým (Ortovox,2006)

9) co nejrychleji se snaž uvolnit dýchací cesty 10)rychle uvolni, nicméně pozor na rizika poranění, zejména páteř! 11)zajisti vitální funkce postiženého 12)pokud nejsou záchranáři již na místě kontaktuj je telefonem a upřesni postižení, informace o přistávací ploše, aktuální povětrnostní situaci, uvolnit zraněného ze závalu, postiženého ihned chraň před chladem, základní ošetření a zabalení postiženého proveď nejlépe v záchranné jámě

50

obr. 53 ze strany se musíme podkopat pod postiženého, přesuneme jej pak do zábalu s minimálním pohybem (M. Honzík, 2005)

13)v případě zranění proveď základní ošetření a zajištění proti chladu, na vyšetření do nemocnice by měl postižený vždy 14)jen v opravdu nezbytném případě zahaj nouzový transport V průběhu záchrany je Vaše bezpečnost je prvořadá. Mrtví, nebo zranění nikomu nepomůžete, tím spíše pokud o vás nikdo neví. Proto je nezbytný kontakt záchranné služby. Telefonát zařaďte vždy ihned před zahájením záchrany, je možné, že na dolním konci laviniště nebudete mít signál!!! Při hloubce zasypání postiženého cca 1 m, se dá stihnout kroky 1 – 10 kolem cca 5 – 15 min. podle složitosti terénu. Nejproblematičtějším bodem práce s LVS je zpravidla dohledávka. I ve stresu bychom měli při dohledávce zachovat rozvahu, klid a dodržet několik základních pravidel. -

pokud jsme blíž než 10 m přiblížíme vysílač zcela ke sněhu vyhledáváčem pohybujeme pomalu a plynule při dohledání necháváme vysílač stále v ose nejsilnějšího signálu do kříže si označíme místa slábnutí nejsilnějšího signálu do středu toho prostoru vpichujeme první sondu kolmo na povrch pokud není pozitivní, podrobně sondujeme spirálovitě od tohoto bodu okolo pozitivní sondu nikdy nevytahuji!!!

51

4.3.2 Řešení nehody z hlediska 1 záchrance, 1 postižený bez odpovídajícího vybavení 1) zastav a rozhlédni, jestli něco dalšího neohrožuje tebe, ujasni si případnou únikovou cestu 2) ujasni si místo v kterém byl postižený stržen a kde jsi postiženého naposledy viděl, případně je označ, nebo zafixuj podle okolního terénu 3) kontaktuj telefonem 112, nebo přímou linkou záchranáře a současně prohlédni laviniště, jestli není postižený, nebo část jeho těla na povrchu 4) důkladně prohlédni laviniště ze závětrné strany, nikde si v prostoru laviniště nesedej, ani neodkládej své věci! Vytvořil by jsi klamné pachové stopy pro psa. 5) pokus se holí prosondovat místa v potenciální dráze postiženého, lavina se chová jako tekoucí voda, vytváří „vracáky“ za stromy a pod výraznějšími skalami, postižený může být právě v těchto místech 6) po příchodu záchranářů co nejpřesněji urči místo stržení a místo zmizení postiženého 7) doufej, že ještě není pozdě... Nejrychlejší možný časový sled záchrany záchranáři. t 5 min – kontakt záchranné služby t 10 min – startuje vrtulník t 20 min – záchranář se psem, nebo RECCO vyhledávačem na laviništi t 25 min – pes, nebo RECCO lokalizuje postiženého t 30 min – uvolnění dýchacích cest postiženého Pokud se nezdařilo kontaktovat záchranáře telefonem, jdi pro pomoc až pokud máš jistotu, že jsi laviniště skutečně důkladně prohledával minimálně 15 minut. Pravděpodobnost přežití v tomto případě něco přes 30%, pravděpodobnost že akce bude trvat déle výrazně vyšší. Současně je možných několik dalších rizik. -

Riziko, že se nedovoláte, protože nemáte signál.

-

Riziko, že počasí nedovolí start vrtulníku.

-

Riziko, že není dostupný lavinový pes.

-

Vysoká pravděpodobnost, že záchranáři nemají RECCO.

4.3.3 Vyhledávání více zasypaných Pro vyhledávání více zasypaných je možné užít dvou metod. Kruhovou pro vyhledávání s analogovým vyhledávačem a starších modelů digitálních vyhledávačů, nebo přímou při využití novějších typů digitálních vyhledávačů.

52

4.3.3.1 Kruhová metoda Izoluj snížením rozsahu jeden nejsilnější signál(nejbližší), lokalizuj postiženého, dohledej a upřesni jeho polohu sondou. Pokud jsi sám uvolni jeho dýchací cesty, pokud jsou další záchranci k dispozici pověř je vyproštění, nejzkušenější vyhledává další postižené. Odstup 3 m od místa nálezu a obcházej po kružnici pokud nezachytíš nový signál, nebo až do uzavření kruhu. Odstup o další 3 m a procházej po kružnici dokud nezachytíš silnější signál, proveď dohledání, případně uvolnění dýchacích cest. Pokud je ještě někdo další postižený, pokračuj v původní kružnici, případně rozšiř o další vzdálenost. Pokud jsi sám a je více postižených, první nalezený nejeví známky života, nezdržuj se resuscitací a pokus se nalézt další. Možná mají větší šanci!

obr. 54 vyhledávaní více zasypaných kruhovou metodou (Ortovox,2006)

4.3.3.1 vyhledávání více zasypaných digitálním vyhledávačem s korekcí více zasypaných Zaměř se na nejsilnější signál(nejbližší), lokalizuj postiženého, dohledej a upřesni jeho polohu sondou. Pokud jsi sám uvolni jeho dýchací cesty, pokud jsou další záchranci k dispozici pověř je vyproštěním, nejzkušenější vyhledává další postižené. Odizoluj pomocí korekce (odpovídající typu používaného vyhledávače) postiženého, zachyť nejbližší signál a postupuj k dalšímu postiženému.

obr. 55 vyhledávání s digitálním vyhledávačem DSP Stubai, po nalezení postiženého je možné jeho signál izolovat a pokračovat přímo na nejbližší signál (www.avalanche-center.org)

53

4.4 První pomoc a nouzový transport 4.4.1 Přivolání pomoci, nouzové signály

Pokud používáte telefon pro přivolání pomoci, vždy dodržte dané schéma hovoru a nezahlcujte zbytečnými podrobnostmi. Stále běží čas. Doporučené schéma hovoru: 1) Kdo volá a vaše telefonní číslo 2) Kdo je postižený a kolik – počet postižených, pohlaví, jméno 3) Kde se nehoda stala – místo, významné orientační body, nadmořská výška, GPS 4) Kdy se nehoda stala – čas 5) Jak je postižený – mechanismus úrazu (pád, lavina,...) 6) Stav postiženého – vědomí, dýchání, oběh, bolest,pohyblivost 7) Doplňující informace – aktuální podmínky, počasí 8) Zodpověz všechny dotazy a zavěs jako poslední Pokud není možné přivolání pomoci mobilním telefonem uplatníme „Alpský nouzový signál“ světlem, voláním nebo pískáním. Signál vydáváme až do příchodu záchranářů. Volání o pomoc – 6 x za minutu signál / minuta pauza Odpověď na volání o pomoc – 3 x za minutu signál /minuta pauza Pro komunikaci se záchranáři v helikoptéře používáme vizuální signál naznačovaný pozicí těla.

obr. 56 pozice těla pro vizuální komunikaci s vrtulníkem NO - nepotřebuji pomoc, YES potřebuji pomoc

Plocha vytyčená pro přistání vrtulníku by měla být pokud možno alespoň 25 x 25 m volného prostoru s rovným místem 5 x 5 m uprostřed. Plocha a místo přistání by mělo být viditelně označeno. Na ploše by se neměli vyskytovat žádné volné věci, které by mohli ohrozit vrtulník při přistání svým pohybem. Je velmi dobré pokusit se na lyži zapíchnutou v návětrném rohu plochy zavěsit šátek, barevnou stuhu, která pomůže pilotovi odhadnout směr a sílu větru. Navádějící osoba stojí na návětrné straně od plochy, zády k větru, čelem k k místu přistání vrtulníku.

54

K vrtulníku nikdy neběžíme, čekáme vždy na pokyn posádky. Nikdy se k vrtulníku nepřibližujeme ze zadní polosféry a zejména ne kolem zadního rotoru! Nikdy se také k vrtulníku nepřibližujeme s náhorní, ale výhradně údolní strany. Stále pozor na pozici hlavního rotoru a jeho možné snížení k zemi při nižších otáčkách!

obr. 57 přistávací plocha pro vrtulník a jeho navádění na přistání

Postiženého jsme lokalizovali a podle délky zasypání správně uvolnili z laviny. Mimo rizika možného poranění pádem v lavině, zlomeniny, poškození páteře, nebo jiná vnitřní zranění je ohrožen především hypotermií. Naším prvořadým úkolem je tedy zajistit jeho vitální funkce (dech, tep a vědomí) a současně zamezit dalším tepelným ztrátám. Ideální je postiženého zajistit proti dalším tepelným ztrátám a vyčkat odborného transportu záchranáři. Pokud nenavážete kontakt se záchranáři a hrozí rapidní zhoršování stavu zraněného až pak volíme nouzový transport. Jedná se o skutečně krajní variantu, každý nouzový transport může zraněnému ublížit! Při zimní túře jsme zpravidla ve výhodě, neboť máme lyže a další doplňující vybavení. S pomocí vybavení jsme schopni realizovat různé druhy transportu, vždy je ale výhodou pokud je zachraňujících alespoň tři na jednoho postiženého. 4.4.2 Skluz z bivakovacího vaku Postiženého uložíme na střed rozloženého bivakovacího vaku. Na rozloženém vaku jsme připravili izolaci z rezervního oblečení, prázdného batohu a izofólie. Shora použijeme k izolaci rezervní oblečení, izofólii. Části bivakovacího vaku ležící po stranách postiženého přeložíme přes něj a pomocí smyček a sněhových koulí, nebo kamenů vložených do bivakovacího vaku stáhneme strany přes sebe. Postiženého balíme včetně hlavy, zachováváme pouze kontrolní přístup pro zjišťování stavu vitálních funkcí a volné dýchání.

55

Po sněhové vrstvě jsme schopni přemístit postiženého i na vzdálenost několika set metrů, podle druhu sněhu a terénu. Skluz z bivakovacího vaku můžeme úspěšně kombinovat se šněrovačkou vytvořenou z 30 m lana, díky níž jsme schopni postiženého i poponést.

obr. 58 příprava skluzu z bivakovacího vaku – 1) na rozložený vak položíme prázdné batohy a rozložíme rozepnuté rezervní bundy, 2) na bundy položíme postiženého a pozapínáme je čímž utvoříme nouzový spací vak, 3) do plachty v požadovaném místě vložíme předmět (sněhovou kouli, karabinu, kámen) a pod předmětem stáhneme plachtu lodním uzlem, křížem stáhneme jednotlivé strany bivakovacího vaku k sobě

4.4.3 Nouzové skluz z lyží Při správném provedení jsou poměrně pohodlným transportním prostředkem i pro přesun postiženého na vzdálenosti v řádu kilometrů. jeho příprava však vyžaduje dostatek odpovídajícího vybavení a zejména na jeho výrobu počítejte rámcově s minimálně 20 min času při dobře zvládnutém nácviku.

obr. 59 vybavení pro výrobu skluzu z lyží - 30 m lano, 4 x plochá smyčka, prusiky 4 x 1,5 m, 2 x 3 m, 2 x 5 m, lopata, lyže, hole, vhodný jeden cepín, nebo i dva cepíny

56

Pro praktickou aplikaci v terénu je dobré mít celý postup nacvičený a mít připravené vybavení, zejména co se týče odvrtaných špiček a patek lyží, jako i konců násady od lopaty. 1) Zablokujeme brzdičky, aby nebránily jízdě lyže.

obr. 60 vyvázání brzdiček

2) Vyvážeme špičky lyží do předního kotevního bodu pomocí listu lopaty a jednoho 3 m prusiku.

obr. 61 vyvázání špiček lyží a listu lopaty - A) protáhneme smyčku a připravíme oka na lyže, B) protáhneme smyčku přes špičky lyží a horní otvory lopaty, C) volné konce smyčky opleteme kolem pramene směřujícího do otvorů v lyžích a svážeme (slouží pro lepší vypnutí)

57

3) Vyvážeme patky lyží pomocí násady lopaty a dalšího 5 m prusiku a vypneme čelní a zadní úvaz k sobě, je vytvořený základní tuhý rám.

obr. 62 vyvázání a vypnutí základního rámu

4) Připravíme si do předního úvazu jeden konec holí, po vnější straně lyží zafixujeme hole a od špiček pomocí prusiku vytvoříme nosný výplet, v předpokládané oblasti hýždí můžeme ztužit vložením cepínu.

obr. 63 zafixování holí a příprava nosného výpletu, důležité je správné uchycení výpletu na holích, tak aby nedocházelo k jeho posunu

58

5) Vyprázdníme jeden, lépe alespoň dva batohy,rozepneme bederák a rameňáky, které podvlečeme pod hole, z lana si podvlečením pod hole připravíme základ na fixační šněrovačku.

obr. 64 vystlání skluzu batohy a příprava fixační šněrovačky

6) Rozložíme žďárák a lůžko vysteleme rezervním oblečením, izofólií, v nejoptimálnějším případě připravíme termozábal.

obr. 65 příprava termozábalu

59

7) Uložíme zraněného, zabalíme ho a zafixujeme pomocí bederáku a rameňáků batohu, šněrovačkou z lana. V případě bezvědomí transportujeme vždy ve stabilizované poloze . Na čelní, boční a zadní straně saní máme vytažené smyčky jejichž pomocí jsme schopni saně ovládat, pro stoprocentní obsluhu je zapotřebí nejlépe pět osob. Postiženého balíme vždy včetně hlavy, zachováváme pouze malý kontrolní otvor.

obr. 66 hotový skluz z lyží se zabalením postiženého a jeho fixací pomocí šněrovačky z lana

4.4.3.1 Několik pravidel k nouzovému transportu postiženého - postiženého v bezvědomí transportuj vždy v poloze na boku, lépe ve stabilizované poloze - kontroluj vitálni funkce postiženého po maximálně 5 min intervalech - při fixaci a zábalu postiženého dej pozor zejména na omezení dýchání, pozor na vývaz zejména v oblasti hrudníku, krku a hlavy - nouzový, improvizovaný transport je poslední možnost

60

5. Závěrem Problematika lavin je velmi rozsáhlá a složitá. Z pozice laika, není možné tuto problematiku plně obsáhnout. Co ale možné je, je schopnost pozorovat a vnímat své okolí a zejména mít k zimním horám velký respekt a úctu. Je správné být na lavinovou nehodu připraven, je správné umět lavinovou nehodu řešit, ale nejlepší je se lavinové nehodě vyhnout.

obr. 67 ať máte na túrách pouze ty příjemné a krásné zážitky

6. Literatura Cox, S., Fulsaas, K.: Mounteenering – The freedom of the Hills, The Mountaineers Books, 2005 Hill, P., Johnston, S.: Manuál horolezce a horského vůdce, Železný Praha, 2000 Korízek, V.: http://www.lezec.cz/clanek.php?key=3621 , 2005 Lienerth, R.: http://www.climbingschool.cz/laviny_obecne.pdf, 2006 Lienerth, R.: http://www.climbingschool.cz/laviny_zachrana.pdf , 2006 Lienerth,R.: http://www.climbingschool.cz/Laviny_strategie.pdf, 2006 Münter,W: 3 x 3 Lawinen, Pohl und Schelhammer – Garmisch Partenkirchen, 3.vydání, 2003 Pohl.W, Schellhammer, Ch. : Skialpinismus a skitouring, Altimax Basic, 2005 S.Harvey: http://wa.slf.ch/unfaelle/LawRisikoBulletin.pdf ,2002 Schubert, P., Stückl, P.: Alpin-Lehrplan Band 5, Sicherheit am Berg, München, 2000 Univerzity Oregon: http://www.uoregon.edu/~opp/snow/avalanche/aval_lectures.htm Winter, S.: Skialpinismus, Kopp, 1. vydání, 2002 Würtl,W., Mayer,R.,Schäfer,G.,Burtscher, M., Sumann, G., Kroath, I.: Lavwine Fibel, Österreichischen Kuratoriums für Alpine Sicherhait, (5. vydání),2005 www.anena.fr www.avalanche-centre.org www.laviny.sk www.lawinen.at www.montana.cz www.ortovox.com www.slf.ch

61

fotografie: archiv R. Lienerth, www.ortovox.com, www.slf.ch, GOPR, Univerzity Oregon, SLF Davos

62