Bojové taiji seminář Skripta pro účastníky kurzu

Bojové taiji seminář 4.8. - 8.8.2010 Skripta pro účastníky kurzu

Úvod: Taiji-quan a bojová umění Bojová umění jsou mnoha lidmi vnímána jako hrubé, agresivní metody, které mají za cíl učit své adepty dobře se rvát. V podstatě to tak můţe být, nicméně jedná se o sporty, nikoli umění a na počátku kaţdé takové praxe je třeba předem definovat priority a cíle. Jedná se o vítězství mé individuality za účelem maskování nějaké odmítané slabosti, anebo chci pochopit příčinu potíţí a nastolit v sobě rovnováhu? To je hodně důleţité vědět, protoţe pro ten druhý případ budete potřebovat speciální trénink. Abychom si lépe ozřejmili situaci, můţeme si ve smyslu bojování a nebojování rozdělit lidi na dvě skupiny. K té první náleţí energické, často agresivní typy prosazující svou individualitu razantně a často za cenu odporu. Takovým lidem bývá nějaký ten bojový sport ještě k uţitku, protoţe tím podtrhnou svou individualitu. Ale to je pouze posílení silného a v principech TAIJI se jedná o extrém a porušení rovnováhy. Opačnou tvář najdeme v lidech, kteří silová řešení v jakékoli formě odmítají. Často bývají slabší, přecitlivělí, někdy upjatě zásadoví, většinou však nikdy nejdou do otevřeného sporu. Jedni konflikt přijímají a bojují, druzí jej odmítají a chovají se jako by neexistoval. Náš ţivot můţe být poznamenán příslibem naděje a změny, kdyţ si včas uvědomíme, k jaké skupině náleţíme, a začneme pracovat na svém protikladu. K tomu jsou samozřejmě potřeba naprosto odlišné postupy. Posilujeme to, co je slabé, učíme se tomu, co neumíme, a právě v tom spočívá pointa bojového umění TAIJI-QUAN a zároveň klíč ke štěstí. Bojové umění je řada principů, které mohou vyvést člověka z konfliktní situace bez boje, ale na to většinou přijde aţ tehdy, kdyţ se nějakému umění seriózně naučí. Na pokročilejších úrovních bojového umění TAIJI-QUAN se dá pojetí principu sjednocených protikladů rozšířit na všechny oblasti ţivota. Potom můţe člověk přestat bojovat ve své mysli, pak skončí jakékoli násilí i v oblasti projevených forem, pak se ţivot můţe stát skutečnou radost a tvůrčím principem.

1

Volně přeloţeno a doplněno vlastním komentářem zdroj : Systema, „Hand to hand“ 1. postoj při více útočnících nesmí být zaměřen jen na jednoho 2. je třeba znát slabá místa na těle, kde dochází k efektu za pouţití minimální síly 3. bojové umění má dva aspekty léčit a ničit, oběma je dobré porozumět rozlišujeme tři vzdálenosti od soupeře: První zamezuje fyzickému kontaktu, druhá je na vzdálenost nataţené nohy a třetí v okamţiku drţení a přetlačování. Na nejdelší vzdálenosti dochází k prvnímu a rozhodujícímu kontaktu, zde je třeba netuhnout a uvolnit se. V kontaktu na dálku je třeba se naučit vnímat, jakým způsobem se k nám soupeř přibliţuje a jakou přim tom zaujímá pozici. Vnímáme své pocity, je dobré se umět naladit na čchi a ting soupeře. Jak v bojovém umění, tak v reálném ţivotě je důleţité předem rozpoznat, zda se jedná o skutečnou hrozbu, nebo jen plané zastrašování. Viditelná hrozba je to, co se dá vidět a slyšet, ostatní hrozby je třeba cítit. Pomocí intuice je moţné vnímat protivníka daleko dříve, neţ dojde k fyzickému kontaktu. Kaţdý máme jinak definováno své ochranné pásmo, svůj prostor, do kterého nám vstupuje narušitel. Kdyţ se začíná přibliţovat, můţeme uhnout, nebo si odstoupit, aby tento pocit přestal působit. Je dobré se pohybovat s klidem a uvolněním, abychom na svůj protějšek nepůsobili pocitem strachu, tenze, nebo svým jednáním nezpůsobili vzájemnou negativní konfrontací. Dále se musíme vymezit v pohybu tak, abychom ani my nenarušovali intimní zónu soupeře. Uhýbat je třeba tak, aby u soupeře nevznikla záporná reakce. Je třeba pravidelně dýchat a neblokovat svou energii. Proto rozhodně nejsou na místě agresivita, nebo emoce, to obojí bere nadhled a sílu přičemţ většinou se jedná o jednání v důsledku nejistoty a strachu. Při uhýbání dvěma soupeřům v jednom okamţiku musíme mít kontinuálně rozloţenou pozornost, nezůstávat fixování do jednoho směru a určitě nesmíme ustrnout. Přirozený postoj přirozený postoj nastává tehdy, kdyţ jsou všechny svaly uvolněné a páteř rovně. V této pozici máme největší moţnost svobodného pohybu do všech směrů. Tělo je pocitově i fyzicky propojeno do 2

jednoho organického celku, takţe tlakem na jeden bod vzniká spontánní reakce celého těla, nikoli jen jeho části. Kdyţ soupeř zaujme bojový střeh, je to výzva a zároveň fixace jedním směrem, vzniká psychická tenze a kvalita energie se začíná dramaticky měnit. Bojový střeh je dobrý pouze do konkrétního směru, do ostatních je však značně nevýhodný. Proto je nejlepší pouţívat přirozený postoj, není výzvou a zároveň za určitých okolností nabízí moţnost pruţné reakce. Zde je třeba podotknout, ţe ruce je vhodné mít nahoře, váhu rozloţenou tak, aby přední noha byla odlehčená a my nenabízeli soupeři příliš velký manévrovací prostor. Musí to být uděláno nenápadně, abychom v pohledu soupeře nevzbudili pozornost a napětí.(Pozor na dvojitou váhu). Kdyţ se podíváme na vzpřímenou postavu, tak největší hrozbu představuje vypnutý hrudník a vyprázdněná oblast bederní páteře, která je tím náchylná k prolomení a zvrácení člověka vzad. Kdyţ se tedy záda srovnají a pánev podsadí, dojde k spojení horní a dolní části těla a následné celistvosti. Samotný bojový postoj s rukama sevřenýma v pěst je značně nevýhodný, takţe kromě delegované výzvy a agrese upírá na vnímavosti a citlivosti, přičemţ soupeři nabízí řadu reakcí, jako je například chycení, otočení, kopnutí do přední nohy apod. V celistvém postoji je třeba i celistvě reagovat tak, ţe vyváţeně rozkládáme váhu a vyprazdňujeme napadená místa, přičemţ se otvíráme a zavíráme výhradně podle potřeby. Za všech okolností zůstáváme soupeřovým protikladem. Proto na jang přichází reakce jin a opačně. Náhlá změna postrádající v sobě celistvost, tedy stav nerovnováhy můţe jak tělo, tak energii výrazně oslabit. Je to stejné, jako kdyby se na vás řítilo auto, také musíte uhnout celým tělem, nikoli pouze jeho částí. V případě, ţe nemáme místo, anebo nás někdo jiţ drţí, teprve pak uhýbáme pouze částí, která je volná, tedy není chycená. Kdyţ není moţné uhnout tělem, je třeba se pokusit vychýlit ze směru útoku útočníka, a kdyţ nejde ani to, je třeba reagovat na úder tak, aby to způsobilo co nejmenší efekt do hloubky. Je třeba být měkký, poddajný a část těla, na kterou je útočeno je třeba vţdy vyprázdnit. Celé tělo je třeba mít dostatečně vnímavé, spojité a celistvé, aby na kaţdý případný dotek mohla přijít adekvátní reakce. Zkrátka nic jiného neţ taiji. drill set 1 cvičení jednoty těla cvičenec se pohybuje v jednotném postoji a cvičitel má poloţeny otevřené dlaně nad hlavou cvičence a snaţí se ho vést do různých směrů. Jakmile cvičenec ucítí tlak, začne reagovat. Kdyţ se někde cvičenec ohne, nebo zlomí, je pak velmi snadné na něj efektivně zaútočit. (pozor na napětí a ztuhlost, vše musí být uděláno přirozeně) 3

Pohneme-li hlavou cvičence, jeho tělo se okamţitě přidá, protoţe hlava je v tomto smyslu extrémně citlivá. Kdyţ chce cvičitel dát cvičenci kravatu od zadu dopředu, zůstane-li stát v uvolněné energii, je takřka nemoţné s ním pohnout, natoţ jej zlomit. Například lordóza bederní páteře brání zvednutí nohy výš, neţ je tomu v poloze s podsazenou pánví, takţe můţeme říci, ţe podsazená pánev krom jiných výhod, umoţňuje daleko lepší práci nohou. drill2, zlepšení tělesné přizpůsobivosti cvičenec se dotýká zády a patami zdi a celé tělo je v kontaktu s podloţkou, provádíme dřepy a tím jak se dostáváme níţ a níţ svaly se namáhají a třesou. Jde o to, ţe v krajních pozicích nedochází k tak intenzivní námaze jako ve středních polohách. To samé se dá vyzkoušet při provádění kliků, při čemţ nejnáročnějším místem je opět střední pozice, tedy mezi horní a dolní polohou. Tato cvičení posilují šlachy, které chrání a podporují klouby. Svalová práce připravuje člověka o energii, kdeţto protahováním šlach dochází k jejímu uchování. Proto jsou vhodné právě statické qigongy a nikoli posilovna. Vnitřní síla je otázkou šlach, nikoli svalů. V mladším věku je přirozené být uvolněný a bez napětí, s přibývajícími roky dochází u mnoha lidí ke stále větší toxicitě, tenzi a ztrátě energie. Další obdobou těchto cvičení je postavení cvičence trupem ke zdi se zdviţenýma rukama nahoru, opět provádí dřepy, tělo je také v kontaktu se zdí a jdeme dolů, kam aţ to jde. Následuje postavení bokem ke zdi, a zvednutí ruky nad hlavu, opět provádíme dřepy. Důleţité je udrţet stále chodidla v kontaktu se zemí. Tyto extrémní pozice vedou cvičence být stále stejný, rozloţený, celistvý a podsazený. Je dobré pokračovat postupně do stále niţších poloh a udrţovat si zároveň pohodu, aby tělo mohlo přirozeně reagovat, dýchat a být stále otevřené a uvolněné. cvičení 2 při vzdálenosti, kdy jiţ hrozí fyzický kontakt. je třeba vnímat vzdálenost, v níţ ještě nehrozí přímý kontakt a udrţet si odstup pohybem kolem soupeře. Soupeř provádí kopy, nebo prochází s nataţenou paţí, cvičenec uniká kontrolou, úhybem, pohybem po kruhu nebo zakračováním za soupeře. Je dobré dívat se na zranitelná místa útočníka, kde by bylo moţné případně pouţít tlak, nebo přesměrovat sílu, zlomit ji a odvrátit. A Obrana před kopy Pro začátek je důleţité naučit e uhýbat dráze kopu a nechat jej projít do prázdna, pak je moţné pouţít nohu k destabilizaci pozice útočníka, 4

jehoţ rovnováha je kopem výrazně oslabena. Na tom je moţné zaloţit řadu protiakcí, různými podmety, poloţením nohy do dráhy soupeřovy nohy apod. Kdyţ nás chce příkladně útočník kopnout mezi nohy, obránci stačí přední nohu pokrčit a kop útočníka vychýlit z dráhy a potom zaútočit druhou nohou pákou proti kolenu. Kdyţ útočník dokončí kop a chce poloţit nohu na zem, v okamţiku, kdy je ještě prázdná a váha je stále na zadní noze, stačí zapůsobit jednobodovým tlakem na vnitřní straně stehna poblíţ třísel, jenţ tím útočníka zvrátí dozadu a on spadne. (Stehno útočníka musí být ještě mimo rovnováhu a zadní noha směřuje stehnem vpřed, při čemţ přední noha v ní nemá oporu, takţe nepatrný tlak útočníka převrátí.) Nohy by měly být stejně uvolněná, pohyblivé a citlivé jako ruce. Je třeba stále sledovat rovnováhu. Jedna z dalších moţností je nenechat poloţit kopající nohu útočníka na zem a v samotném momentu jejího doteku se zemí ji podmést. B obrana proti útokům rukama cvičení útočník natáhne ruku sevřenou v pěst a snaţí se projít přímo proti partnerovi, ten jako předtím uvolněně uhýbá z dráhy. Pozor na psychickou pohodu, zaklánění a zlomené pozice. Obránce se pohybuje kolem útočníka v kruhu. Opět spolu koexistují. Ve chvíli, kdy se nepodaří uhnout a hrozí kontakt, je moţné neutralizovat úder úhybným manévrem v místě kontaktu. Viz skloněná hlava, nebo posunutí zasaţeného cíle směrem, kterým přichází tlak. Vyţaduje to značnou vnímavost a citlivost, takţe pro začátek je třeba pracovat nejdříve s tlaky a teprve potom s údery. Nikdy nesmíme jít proti, ale v souladu s energií a dráhou vedeného útoku. Všechny akce vychází z vývoje dané situace a nepodléhají předem stanoveným scénářům, nebo naučeným technikám. Jde o cit, schopnost vyprázdnění, nadvládu podvědomí, nikoli rozumu. Je třeba překonat strach z kontaktu, potom je moţné dělat skutečně nemoţné. Jsou to především reakce těla, proto je tak důleţité znát anatomii a strukturu energeticky citlivých míst. Kontinuita vědomí, energie a pohybu nesmí být nikdy přerušena. Kaţdou část těla lze afektivně pouţít. Na ţádnou situaci není stejná reakce, útočník nemusí útočit předvídatelně, a proto je třeba být svobodný a kreativní, nic není zakázáno, a tím se zvyšuje variabilita a efektivnost. Musíme být připraveni na cokoli. Příkladně je moţné jednou rukou útočící ruku krýt a zároveň vést druhou rukou úder na citlivé místo. Smyslem je vyuţít kaţdé situace a neustále pomocí rukou a nohou vychylovat soupeře z rovnováhy, nás však tato aktivita nesmí o vlastní rovnováhu připravit. Takţe pomocí rukou a nohou vychylujeme soupeře do různých pozic těla, aţ 5

do finálních poloh, kde jej můţeme nějak prostřednictvím tlaků na citlivá místa fixovat. Správně prováděná praxe se děje jakoby sama bez přípravy a soupeř nám sám svými snahami padá do nastraţených pastí. Někdy jsou útoky vedeny zbrkle a velmi rychle a proto je dobré reagovat na nejbliţší část těla, to znamená třeba útokem na malíček sevřené pasti útočníka, nebo jej jinak překvapit. Musíme najít slabé místo a tam zapůsobit, můţe to být nerovnováha postoje, ale také třeba přepuštěná pozice, nebo vnitřní strana předloktí, kde se nachází řada zranitelných míst. Někdy stačí pouze zneškodnit ruce útočníka a tím jej vyloučit ho z boje, takţe rozhodně není-li to vyloţeně nutné, není třeba většího poškození. Čím je útočník tvrdší, tím víc má svaly napnuté a své tělo náchylnější a zranitelnější k případnému protiútoku. Kdyţ je naopak uvolněný, nervová zakončení jsou chráněná, je-li však napnutý, tato místa jsou odhalená, a daleko víc zranitelnější. práce nohou Nohama je třeba se pohybovat uvolněně a flexibilně, aby se včas dalo reagovat na vzniklou situaci. Ideální je pohyb po kruhu. Nesmí být na vás nikdy poznat jaký máte úmysl a kam vykročíte, kdyţ budete tyto záměry svému soupeři telegrafovat, budete ve velkém nebezpečí. trénink 3 boje na nejkratší vzdálenost Cvičení: soupeři stojí proti sobě a vytvářejí tlaky na různá místa na těle, je třeba reagovat uvolněně, měkce a neutralizovat sílu vyprázdněním. drilly na tlak V místě, na které se zatlačí vzniká napětí, toto napětí je třeba přemístit tak, aby sklouzlo po povrchu a neprostoupilo dovnitř, Kdyţ tlak pomine, opět se navracíme do původní harmonické pozice, tím, ţe jsme pruţní, uvolnění a adaptabilní jako proutek. Je třeba sledovat centrální osu, těţiště, prázdná a plná místa, potom je moţné doslova všechno. Jestliţe stojíme u stěny, a nemáme jiţ dostatek prostoru a moţností jak uhnout, musíme si uvědomit, ţe mezi povrchem těla a jeho vnitřkem je stále prostor, který je moţné vyprázdnit a sílu tak opět neutralizovat a přesměrovat. Hlavně nesmíme klást protivníkovi ţádný odpor, aby neměl ţádnou podporu ke svému útoku. Uhýbáme jakousi vlnou, která se při tlaku pohne, ale pak se opět vrátí do původní pozice. Nejlepší je začínat s nácvikem tlaků a správných reakcí na periferie, čím víc směřujeme útoky do středu, tím jsou reakce na ně náročnější. Ovšem co je střed definuji opět zase jen já, takţe při útoku na svůj střed jej opět posunu mírně do strany, nahoru, nebo dolů, takţe opět se stává v kontaktu se soupeřovou rukou 6

prázdným místem, nikoli pevným bodem, na který je moţno útočit. Nejhorší rekcí by mohlo být zatuhnutí a nepodvolení, potom síla působí přímo dovnitř. další cvičení: cvičenci stojí k sobě bokem a opět do sebe strkají a učí se jak uhýbat a měkce vyrovnávat tlaky. Další cvičení je ve trojici, při čemţ dva okrajoví vychylují cvičence uprostřed, ten se učí reagovat ze dvou směrů. Další variantou je strkaní proti sobě v poloze roštěpu. Potom je moţné trénovat to samé za pohybu, zkrátka co nápad, to inspirace. Pokročilejší úrovní jsou dva tlaky naráz na různá místa na těle. Potom je třeba na obou místech nezávisle reagovat. Pokračujeme ve cvičení tlaků na nohy, pomocí rukou, nebo nohou. Dalším cvičením mohou být dvojité tlaky, páky, v nichţ jeden bod na soupeři zafixujeme a přes druhý jej vedeme do pohybu a sledujeme reakci. Učíme se zde najít nejvhodnější místa a volit optimální tlak, obránce se učí skládat tak, aby došel minimální úhony. K tomu je třeba vědět, ţe musíme umět rozloţit váhu a padat na co největší plochu. Naší snahou při cvičení by mělo být především porušit těţiště soupeře a jeho rovnováhu, takţe kdyţ je plný nahoře, napadáme prázdná místa dole, kdyţ je ale prázdný, můţeme s klidem tato místa svou technikou zaplnit. Pokročilým přístupem je generování měkké, ţenské síly jin. Potom je moţné do tvrdosti vstoupit měkkostí a opět se dostaví reakce, přičemţ nemusíme hledat prázdná místa. Vstupujeme do plnosti, chce to však jistotu, znalosti, odvahu a především skutečnou kvalitu měkkosti, nestačí jen představa. Kdyţ se útočník snaţí obránce chytit, jdeme zpočátku s ním ve směru jeho pohybu, tím nepřerušíme vzorec jeho myšlení a tok energie, coţ nám dává moţnost jej překvapit v náhlém zvratu událostí způsobeným změnou směru, vyprázdněním, nebo nalíčením pasti. Vlastní tělo je třeba drţet pokud moţno vycentrované a rovné, nezaklánět se, ani nepředklánět, spíš sníţit těţiště a stále se točit kolem své osy. Zkrátka být celistvý a i kdyţ je jedna část chycena, ostatní části v tomto smyslu reagují spojitě. cvičení: soupeř provádí tlak na jedno rameno, obránce reaguje neutralizací, vyprázdním a s druhou stranou těla (druhou rukou) naváţe kontakt s protilehlou částí těla soupeře. Tím máme stálý kontakt a navíc neustále zaměstnáváme pozornost soupeře, který je takto nucen na nás reagovat. Je třeba s ním mít neustále kontakt a lepit se na něj, protoţe tím je znemoţněno jeho zrychlení s moţností zasadit úder. Tato pozice je vhodná pro taiji techniky a tak zvaný palcový ting, je 7

však naprosto k nepouţití pro svalovou sílu, která získává destruktivní účinek díky nápřahu a zrychlení. V lepení máme navíc větší citlivost, a tak na kaţdý vzniklý tlak reagujeme daleko efektivněji, neţ bývá při zbrklých a stresujících reakcích na údery, které nemáme pod kontrolou. Další fáze cvičení je drţení. Obránce respektuje tuto pozici, a aniţ by se snaţil cokoli měnit, vyuţívá dané situace k destabilizaci a poraţení soupeře. Nesmíte však být tímto tlakem fixováni, protoţe i v této situaci máte řadu míst na těle stále volných a pohyblivých, jen je třeba netuhnout a hledat cestu. Přitom nic není statické, vše je hrou proměn, takţe hledáme slabá místa u soupeře a pak na ně působíme. Kdyţ je nemá, začneme mu k nim pomáhat, třeba lehkým posunem těţiště, nebo náhlou změnou reakce. Hledáme místa na těle, která reagují citlivěji, právě zde se nachází základ pro pokročilou úroveň a bezkontaktní reakci. Je třeba navazovat kontakt a vést soupeře tak, ţe kontinuita vědomí a čchi nesmí být nikdy přerušena. Ideální je vedení po kruhu, jehoţ jsem sám středem a můj protivník obvodem. Citlivost pro tuto praxi přichází léty tréninku a samozřejmě kultivací vnitřní síly čchi. Tato dovednost bude stoupat pod podmínkou, ţe stále více budeme spoléhat na mysl a čchi, nikoli na fyzickou sílu. Trénink by tedy měl být veden tak, ţe nikdy nebudeme pouţívat tlak a sílu víc, neţ je třeba, protoţe v pravém umění sílu dává protějšek, my ji pouze vedeme a zpracováváme, případně měníme její kvality. princip vlny (FA-JING) Toto je způsob jak vyvinout ohromnou sílu v těle bez výrazného fyzického pohybu. Je třeba vytvořit vlnu v celém těle, nebo jeho části, na jejím konci se dostaví efekt, jako kdyţ práskneme bičem. Vlna šířící se na delší vzdálenost je ve svém působení skrytá, teprve na konci se projeví její účinek. Tato síla vlny narůstá spojováním všech partií těla od země, přes pas a záda do rukou. Učíme se rozvlnit tělo a sledujeme domino efekt, který se projevuje na konci. Toto místo je třeba přesně definovat a tím dojde k ohromné reakci. Chcete-li však jít dopředu, musíte nejdřív ustoupit, při pohybu nahoru musím nejdřív dolů atd. Kaţdopádně síla musí vycházet ze země a kořenů. Dále je moţné přicházející sílu přijmout na velkou dálku gestem ruky, potom nastává ohromná reakce. (Ueshiba Aikido). V těchto technikách je třeba zapojit mysl a správně definovat směr síly, který je koordinován také pohledem, tedy centrem síly horního tantienu. Pozor na správné propojení všech center energií. (tři ohně). Dále můţeme zkoušet reakce soupeře třeba náhlým škubnutím, tím se lekne a automaticky vyprázdní. Proto také v extrémní formě psychického tlaku dochází 8

k povolení svěračů a člověk se pokálí, nebo pomočí. Je třeba soupeře vyprázdnit od všech obsahů, potom se velmi snadno vede. Roll. Přetočení Kdyţ se dostaneme do pozice, v které není moţná jiţ ţádná jiná reakce, jako je třeba kroucení ruky loy, je třeba nezůstat stát na místě, ale jít ve směru páky, reagovat na nastalou změnu celým tělem, případně kotoulem, nebo mentálním vyprázdněním fixovaného místa, to vyvolává u soupeře pocit, ţe nic nedrţí, čímţ pádem opouští své sevření. Opět je receptem uvolnění a hledání místa, kde nejsme chyceni, tam započíná naše další práce, takto se dá uniknout mnoha nepříjemným drţením a pákám. Kdyţ do člověka někdo strčí a rozpadne se mu těţiště, je velmi oslaben a náchylný k poškození. Kdyţ uţ musíme spadnout, je třeba neutralizovat sílu v letu a snaţit se dopadnout tak, abychom si neublíţili, to znamená netuhnout, tím se tělo samo zformuje k ideálnímu dopadu. Takto padají malé děti. Špatné je, kdyţ se lekneme a zbrkle reagujeme podloţením těla slabou končetinou, z toho bývají velké úrazy. Cvičení: kotouly vzad s rukama rozpaţenýma přes rameno. Kotoul končí opět postavením přes pokrčené koleno vzhůru. Cvičit pády můţeme tak, ţe jsem v dřepu a vţdy se narovnáme přes jednu nohu a opět padáme do judistického pádu s odraţením tlaku rukou. Dalším cvičením je kotoul dopředu, s rukou nataţenou do strany a přes rameno. Je dobré cvičit na pevné podloţce, protoţe měkká ţíněnka kopíruje tělo a v tom neposkytuje zpětnou vazbu, takţe nepoznáme slabá místa svého manévrování. reakce na útok pomocí dechu Běţný člověk při výdechu změkne, zatímco jiný, trénováný v bojových uměních při výdechu zpevní. (taoistický dech). Není to však fyzické zpevnění pomocí svalů, nýbrţ mentální zaplnění napadeného prostoru pomocí výdechu a vědomí, které zde kumuluje ochrannou čchi. Nacvičit to lze například současným tlakem na zátylek a hrudník ve snaze ohnout hlavu, další moţností je tlak na rameno a spánkovou část hlavy. Lidé dokáţí odolat lépe tlaku nahoře, a čím níţ se na ně tlačí, tím hůře to zvládají. Je to vázáno na propojenost těla a vnímavost, takţe nohy jsou na tom nejhůř. Obdobou tohoto cvičení je tlak na zátylek a tlak pěstí vrtavým tingem do solaru, potom následují údery. Nesmíme se při tom ohnout. Pak provádíme údery do břicha bez drţení zátylku. Vyvarovat se bolesti při nárazu uderu je moţné tím, ţe do úderu vydechneme, avšak vzápětí toto místo okamţitě nádechem uvolníme. Důleţité je nezměnit 9

polohu těla, nepředklonit se. Při předklonění dojde ke stahu svalů a není moţné se pořádně nadechnout pusou. Cvičit se to dá tak, ţe dáme ránu a necháme partnera nadechnout a uvolnit, aby obnovil vliv deformací úderu. Naopak, kdyţ chceme intenzivně působit, nedáme prostor k nadechnutí. odolávání úderům pomocí pohybů těla Cvičení:obránce stojí u zdi a útočník obloukovými údery s rukou v pěst útočí na jeho solar. Obránce musí reagovat stejně, jak bylo popsáno výše, jen reaguje nikoli na tlak, ale na úder. To vyţaduje daleko lepší taiming a pozornost. Kdyţ útočník poloţí pěst na trup soupeře, ten nesmí dopustit, aby nalezl místo, kam můţe svou sílu opřít. Kdyţ se ráně nevyhneme, vznikne hluboký účinek, naopak kdyţ jí dokáţeme sledovat a neutralizovat z povrchu pryč, účinek se značně oslabí. Proto, z jednoho bodu, na který se tlačí, vedeme podvolením sílu dolů, nahoru, do leva, nebo doprava, zkrátka vţdy podle směru vedeného útoku, který nikdy není absolutně kolmý. Je třeba se oprostit od všech pevných míst, nicméně čím víc se útoky zrychlují, tím je těţší správně reagovat. Útokům se dá čelit také tak, ţe jdeme s jejich silou tím, ţe si ustoupíme, tím je opět síla neutralizována a nemůţe proto působit dovnitř, protoţe nenašla pevný bod. Působit dovnitř lze jen tehdy, kdyţ protějšek nám nastaví pevný bod, neboli odporuje. Údery se zpočátku učíme mírnit neutralizací, teprve potom pracujeme na přesměrování síly do jiného směru. Je to vlastně přijetí a následné vedení toho, co jsem si sám vzal, neboli dostal, proto Ueshiba říká, ţe úder je energetický dárek. Kdyţ zůstaneme klidní a vycentrovaní, umoţňuje nám to předvést úţasné věci. Náraz a dopad úderu se dá rozpustit do celého těla, protoţe nejhorší je, kdyţ působí lokálně. To je ovšem opět práce dechu a mysli. Je to něco jako chycení do sítě, nebo do plachty a tím se koncentrovaná síla rozprostře na celek. Je to jako bychom se trefili do chomáče bavlny. Pro začátek jen lehce provádět údery na povrch a postupně přidávat. Stále víc se učíme vnitřně neutralizovat sílu z jednoho bodu do širokého prostoru. Kdyţ lidé chtějí uhodit, doprovází to většinou zloba a emoce a to vytváří napětí a potom není moţné kontrolovat ani sílu, natoţ pak směr úderu, ovšem to nemá se skutečným uměním nic společného. Správně udeřit není jako bít do boxovacího pytle, nejde pouze o to uhodit a odstrčit, ale také působit dovnitř a vnímat reakci. Při úderu musí být páteř a ruka v zápěstí v rovině, aby se zpětným nárazem neprolomilo. To se dá cvičit pomalu prováděnými kliky na pěstích, nebo statickým stáním v pozici podpor leţmo. Jedna z moţností jak správně udeřit je vyuţít vlnu tingu z ramena a dokončit ji vrtavým 10

pohybem, coţ opět znásobí účinek do vnitřku.(jeřáb taiji) Nácvik začíná přiloţením ruky na partnerovo tělo, (břicho) nesmíme být ani daleko ani blízko a rameno je uvolněné. Správná pozice se dá vyzkoušet tak, ţe uhodíme dlaní do sevřené pěsti druhé ruky a náraz by v nás neměl vyvolávat otřesy v hlavě apod. Tento ráz by měl jít mimo tělo. A stejně tak je moţné to vyzkoušet na partnerovi, síla se nesmí vrátit zpět do těla. Je třeba zachovat správnou vzdálenost od soupeře, protoţe těţiště vzadu a prázdné ruce, nebo těţiště příliš vepředu a zbytek prázdný obojí škodí a oslabuje úder. Je moţná si to vyzkoušet na různých místech kolem těla za současného dokročení. To je metoda správného navázání kontaktu a vytvoření správné pozice. cvičení: jeden z partnerů se postaví s nataţenou rukou v pěst a míří na solar obránce, ten vykračuje ve správné poloze zad a celistvosti proti němu, nesmí být vychýlen z rovnováhy, ani se zlomit. Potom je dál třeba se neučit bez strkání a úderů zastavit soupeře, nebo jej vychýlit ze směru pohybu. To je uděláno buď přesměrováním jeho energie zpátky do něj, navracím, co jsem dostal, nebo jejím nasměrováním jinam. Reakce je pak taková, ţe buď síla exploduje uvnitř, nebo je člověk vrţen svým tělem mimo náš dosah. Z pohledu uchování zdraví a minimální destrukce je vhodnější pohyb celého těla a jen v případech prosto nevyhnutelných při ataku ohroţujícím ţivot je vhodné pouţít destrukci uvnitř. Obránce si udrţuje svůj prostor definovaný rukama a jejich pozicí, v němţ útočníka vychyluje a nedovolí mu do něj vstoupit. Viz tuei-shou. cvičení: jeden z partnerů střídavě strká do ramen svého protějšku, ten reaguje otvíráním boků a vytáčením pasu, coţ vede k zavření, ale na druhé straně otevření a toho je moţné vyuţít k navrácení útoku. Takţe vlastně síla, která na nás útočí, se tímto manévrem navrací zpět k útočníkovi. K tomu můţeme také přidat kousek své síly, vše spojit s vlnou a pak bude výsledek o poznání silnější. Je třeba se pohybovat stále v kruhu jako celek, aby nedocházelo k poškození kloubů apod. Kaţdá síla, tedy i vlastní, musí mít někde protiváhu. Viz taiji formy. Ruce jsou jako dveře, pas panty, jedna ruka se otvírá, druhá zavírá a tento proces je třeba vyuţít. cvičení: Útočník z různých míst provádí údery na partnery, kteří procházejí kolem, jejich úkolem je pomocí dechu se zpevnit a nereagovat zlomením. Kdyţ útočníci útočí, zároveň se otevřou a toho je moţné okamţitě vyuţít. Princip vlny spočívá také v tom, ţe obranou technikou vezmeme sílu soupeři a pokračováním pohybu jí opět 11

vracíme. Takţe malé vlnky se spojují do velkých a tak vzniká jedna velká přílivová vlna. Údery téměř nejsou vidět, protoţe síla je spíš mentální, avšak čím je jemnější, tím větší efekt se na výstupu dostaví. Platí zásada, čím víc energie na vstupu, tím silnější reakce na výstupu, proto je třeba trénovat tak, ţe stále přidáváme na intenzitě, avšak s pouţitím správných postupů, vyvarujme se pouhé svalové síly a zvyšování rychlosti. Ve všem musí být mysl, psychika. Pak se stane to, ţe to není vidět, ale je to velmi cítit. Rána musí být krátká a velmi přesná, dobře provedená ve smyslu všech zmíněných principů. Není třeba nic dělat tvrdě, pokračujeme měkkostí. Měkkost změkčuje tvrdost, voda přemáhá kámen. Ruce a celé tělo spolupracují na jednom záměru. cvičení: údery do lapy, kdyţ je moţnost být úplně uvolněný a udělat vlnu celým tělem je to ohromná rána. Vlna můţe začít z boků, nebo ze země, jednou rukou, nebo oběma za sebou. Je moţné pouţít loket atd. Vlny je moţné mezi sebou vzájemně spojovat, takţe nikdy nestavíme koncept finálního úderu. Jeden cíl třeba mineme, ale to nám otevírá další moţnosti a tam se jiţ trefíme, takţe pěst, střídá loket, nebo rameno, prostě taiji. I kdyţ jsou techniky zdánlivě oddělené, není to pravda, vše souvisí se vším a působí jako celek. Je to zkrátka o tom propojování jednoho pohybu do druhého a v naprosté svobodě myšlení a uvolněné energie nacházíme univerzální pouţití. Jedna vlna se spojuje s další a výsledkem ohromná síla, záleţí jen na nás, k čemu ji dál pouţijeme.

Deset základů Tchaj-ťi-čchüanu Mistr Jang Čeng-fu Zaznamenal Čchen Wej-ming

1. Vyrovnání hlavy Stůjte rovně a drţte hlavu a krk přirozeně zvednuté, mysl koncentrujte na vrchol. Nebuďte deformovaní nebo napjatí, jinak nemůţe krev a vitální energie hladce kolovat. 2. Správná pozice hrudi a zad Drţte hruď lehce zataţenou, to umoţní klesání dechu do tan-tchienu (spodní břicho). Nevystrkujte hruď, jinak se vám bude špatně dýchat 12

a budete mít "vršek těţký". Velká síla můţe být vytvořena pouze pokud drţíte vitální energii ve spodku břicha. 3. Uvolněnost pasu V lidském těle je pas nejvlivnější část. Kdyţ uvolníte pas, vaše dvě nohy budou dost silné k vytvoření pevného základu. Všechny pohyby závisí na akci boků, jak říká rčení: "Vitální síla přichází z pasu". Nepřesné pohyby v Tchaj-ťi-čchüanu pochází z chybné práce pasu. 4. Plný a prázdný postoj Velmi důleţité v Tchaj-ťi-čchüanu je rozlišovat mezi "Sü" (prázdný) a "Š'" (pevný). Kdyţ přenesete váhu těla na pravou nohu, potom je pravá noha pevně zakořeněna v zemi a levá noha je v prázdné pozici. Kdyţ je vaše váha na levé noze, potom je levá noha pevně zakořeněna v zemi a pravá je v prázdné pozici. Jen tímto způsobem můţete obratně a bez úsilí pohybovat svým tělem, jinak budete pomalí a neohrabaní v pohybech a nebudete schopni zůstat na nohách stabilní a pevní. 5. Snížit ramena a lokty Udrţujte ramena v přirozené, uvolněné pozici. Kdyţ zvednete ramena, čchi se zvedne s nimi a celé tělo bude bez síly. Měli byste také drţet lokty dolů, jinak nebudete schopni uvolnit ramena a lehce se pohybovat. 6. Používejte mysl místo síly Mezi lidmi praktikujícími Tchaj-ťi-čchüan lze často slyšet následující komentář: "Pouţíváme zcela mysl, ne sílu". Při praktikování Tchaj-ťičchüanu je celé tělo uvolněné a v ţilách či kloubech není ani kapka strnulosti nebo nemotorné síly bránící pohybu těla. Lidé se mohou ptát: "Jak se můţe zvětšit síla bez cvičení síly?". Podle tradiční čínské medicíny je v lidském těle systém cest zvaný ťing-luo (nebo meridián), které spojují vnitřnosti s různými částmi těla, tvoříce z lidského těla spojený celek. Kdyţ ťing-luo neobsahují překáţky, koluje vitální energie tělem bez zábran. Ale kdyţ jsou ťing-luo naplněné strnulou silou, energie nemůţe kolovat a tělo se nemůţe volně pohybovat. Proto by se měla pouţívat mysl místo síly, aby vitální energie následovala bdělou mysl či vědomí a kolovala celým tělem. Neustálým tréninkem budete schopni získat nefalšovanou vnitřní sílu. To je, co experti Tchaj-ťi-čchüanu nazývají: "Lehké v projevu, ale silné v základu." Mistr v Tchaj-ťi-čchüanu má ruce silné jako ţelezné tyče obalené v bavlně, které obsahují úţasnou sílu. Boxeři "Vnější školy" (větev wu-šu s důrazem na útok, oproti "Vnitřní škole" s důrazem na obranu) vypadají 13

silně kdyţ projevují sílu, ale kdyţ přestanou, síla uţ neexistuje. Je to proto jen povrchní druh síly. 7. Koordinace horních a spodních částí Podle teorie Tchaj-ťi-čchüanu je kořen v chodidlech, síla se vytváří v nohách, je řízena pasem a projevována prsty. Chodidla, nohy a pas tvoří harmonický celek. Kdyţ se ruce, pas a nohy hýbají, měly by oči následovat jejich pohyb. Tím je myšlena koordinace horních a spodních částí. Pokud se některá část přestane hýbat, potom pohyb nebude spojitý a stane se zmatečným. 8. Harmonie mezi vnitřní a vnější částí Při praktikování Tchaj-ťi-čchüanu se soustřeďujeme na mysl a vědomí. Odtud rčení: "Mysl je velitel a tělo je jeho poddůstojník." S klidnou myslí mohou být pohyby jemné a ladné. Pokud se uvaţuje celek, jsou pouze Sü (prázdný), Š' (pevný), Kchaj (otevřený) a Che (uzavřený). Kchaj neznamená jen otevření čtyř údů, ale také mysli, Che znamená uzavření mysli i čtyř údů. Perfektnosti se dosáhne, kdyţ se spojí tyto dvě a vnitřní a vnější části se zharmonizují do jednoho celku. 9. Důležitost nepřetržitosti V případě "Vnější školy" (která upřednostňuje útok) boxování, projevovaná síla je stálá a pohyby nejsou spojité, někdy jsou prováděny a někdy ne, coţ dává protivníkovi moţnost získat výhodu. V Tchaj-ťičchüanu se zaměřuje pozornost na mysl místo na sílu, a pohyby od začátku do konce jsou spojité a v nekonečném kruhu, "jako řeka která stále přitéká a nemá konce" nebo "jako namotávání vlákna bavlny z kokonu". 10. Klid v pohybu V případě "Vnější školy" boxování, důraz je na skákání, bouchnutích, úderech a vynaloţení síly, proto člověk často po praktikování lapá po dechu. Ale v Tchaj-ťi-čchüanu se pohyb mísí s klidem a zatímco se člověk pohybuje, udrţuje klidnou mysl. Při praktikování sestavy platí čím pomalejší pohyb, tím lepší výsledek. Je to proto, ţe kdyţ jsou pohyby pomalé, můţe člověk pomalu dýchat a dech klesá do tantchienu. Má to uklidňující účinek na tělo a mysl. Ţáci Tchaj-ťi-čchüanu tomu lépe porozumí pozorným studiem a neustálým praktikováním. (Přeloženo z anglického originálu)

14

I. přímé směry PENG – technika nebes, trigram Čchien, poloha nahoře, (3 jangy), neboli odstředivé pruţení. Představujeme si tenisák, který se odráţí od výpletu rakety, nebo míč odráţející se od zdi. Princip spočívá v krátkém přijetí síly soupeře s následným navrácením zpět. (nácvik ruka v pozici drţení míče, tím vzniká prostor mezi rukou soupeře a mým tělem. Ten zatlačí, kousek jej pustím na své území, tím přijmu jeho sílu a tu pak s pomocí zadní nohy a pasu navracím zpět). cvičení: útočník úder pěstí, obránce naváţe kontakt pengem a navrací sílu zpět. LOY- technika země, trigram Kchun, poloha dole, (3 jiny), neboli odvalení vzad nebo potaţení. Princip spočívá v navázání kontaktu s končetinou soupeře a tzv. líčení pasti, při kterém se nechá tato síla vyznít na prázdno. (nácvik obránce opět ruku v pozici drţení míče před tělem, soupeř tlačí do tohoto bloku svou otevřenou dlaní, přijmeme tuto sílu a dál otočíme svou dlaň do jinové pozice a vedeme k sobě a zároveň rotujeme pasem, takţe síla nenajde svůj cíl v nás, ale mimo, zároveň tím soupeře značně destabilizujeme. SCHI- technika vody, trigram Kchan, poloha východ,(dva jiny, jeden jang), neboli strkání. Představuje princip sjednocené síly a zároveň moţnosti jak plné místo vyprázdnit. To se provádí přední rukou, zádní ruka, která následuje toto místo úderem zaplňuje. Tato technika je charakteristická hlubokým účinkem dovnitř. ANN- technika ohně, trigram Li, poloha západ, (dva jangy, jeden jin), neboli tlačení. Jedná se o techniku silného vstupu do soupeře, která se provádí tehdy, je-li vytvořen dostatečný manévrovací prostor. Vţdy bychom měli při tlačení respektovat princip střídavého působení a tudíţ nikdy netlačit oběma rukama stejnou silou a naráz. II. šikmé směry CCHAJ – technika větru, trigram Sün, poloha SV. (dva jangy jeden jin), neboli strhnutí. Jedná se o techniku náhlého směru vedení síly za součastného překvapení soupeře. Charakteristické strţení je bodnutí jehly do mořského dna. Vyuţívá se hlavně momentu překvapení. Lie- technika hromu, trigram Čen, poloha JZ.(dva jiny, jeden jang), neboli rozdělení. Jedná se o techniku, v níţ rozdělujeme destruktivní účinek jednotného toku síly útočníka. Charakteristický je příčný let. 15

Čou – technika jezera, trigram tuej, poloha SZ. (dva jangy, jeden jin), neboli úder loktem. Ten se vyuţívá na krátkou vzdálenost a jeho síla vychází z otáčení trupu jako je například při rybě v osmičce. Kchao- technika hory, trigram Ken, poloha JV. (dva jiny, jeden jang), neboli opření ramenem. Tato technika se také vyuţívá na krátkou vzdálenost a to především tehdy, kdyţ byl nějak znemoţněn úder pěstí, dlaní, nebo loktem. Spojíme-li přímé a šikmé směry dostaneme 8 trigramů bran a směrů. Tělo, které provádí pozice a kroky je tedy můţe kontrolovat přesně podle obrazce pakua. V mysli musí být uchopeno pět ţivlů, které odpovídají pěti prvkům čínské medicíny. Postup je oheň, ústup, voda, obrat vlevo dřevo, zírání vpravo kov a setrvání uprostřed země.

16