Vzdělávání za účelem vytvoření komunity sedlák spotřebitel. Skripta modulů kurzu

Vzdělávání za účelem vytvoření komunity sedlák – spotřebitel

Skripta modulů kurzu Kolektiv autorů

Název návrhu GP: Vzdělávání sedlák – spotřebitel Registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.03/04.0021

Vzdělávání za účelem vytvoření komunity sedlák – spotřebitel Skripta modulů kurzu

Autoři jednotlivých modulů Agrotechnika Ing. Dagmar Janovská, Ph.D. Alena Suchánková Jaroslav Lenhart Danuše Vymětalová Ekonomika a marketing Ing. Radomír Studenský Ing. Zdeněk Ševčík Péče o krajinu Ing. Miroslav Ezechel Dr. Ing. Petr Marada ICT a multimédia Mgr. Martina Hanáková

© SŠZePř Rožnov pod Radhoštěm, 2014 Tato publikace je financována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České

republiky

Obsah MODUL AGROTECHNIKA ............................................................................................... 6 Agrotechnika ................................................................................................................................ 10 Ekologické pěstování zeleniny manželů Vymětalových ............................................................... 43

MODUL EKONOMIKA A MARKETING ........................................................................... 51 Ekonomika a marketing ............................................................................................................... 55 Zachování a rozvíjení tradice ovocnářství na ekologické farmě Zdeňka Ševčíka ......................... 82

MODUL PÉČE O KRAJINU............................................................................................. 89 Péče o krajinu ............................................................................................................................... 93 Ochrana půdy a pozemkové úpravy na ekofarmě Petra Marady .............................................. 129

MODUL ICT A MULTIMÉDIA ...................................................................................... 140 Úprava dokumentů v MS Office ................................................................................................. 144 Webové stránky ......................................................................................................................... 161

Střední škola zemědělská a přírodovědná Rožnov pod Radhoštěm nábř. Dukelských hrdinů 570, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm TEL: 571 654 390, FAX: 571 654 392, E-MAIL: [email protected]


Modul Agrotechnika Ing. Dagmar Janovská, Ph.D. Alena Suchánková Jaroslav Lenhart Danuše Vymětalová


Modul Agrotechnika

Obsah AGROTECHNIKA .......................................................................................................... 10 1 2

3

4

5

6

Úvod do modulu ...................................................................................................................... 10 Původ a historie pěstování polních plodin .............................................................................. 10 2.1 Zemědělská (neolitická) revoluce ................................................................................... 10 2.2 Starověk .......................................................................................................................... 11 2.3 Středověk ........................................................................................................................ 11 2.4 Novověk .......................................................................................................................... 12 2.5 První republika ................................................................................................................ 12 2.6 Po druhé světové válce ................................................................................................... 14 2.7 Stav českého zemědělství v letech 1989–2010............................................................... 14 Minoritní plodiny ..................................................................................................................... 15 3.1 Pluchaté pšenice ............................................................................................................. 15 3.2 Nahý oves – bezpluchý.................................................................................................... 15 3.3 Proso seté ....................................................................................................................... 17 3.4 Čirok ................................................................................................................................ 17 3.5 Pohanka setá ................................................................................................................... 17 3.6 Laskavec .......................................................................................................................... 18 3.7 Bér vlašský....................................................................................................................... 18 3.8 Ježatka obilná .................................................................................................................. 18 3.9 Rosička krvavá ................................................................................................................. 18 Přírodní zahrada ...................................................................................................................... 19 4.1 Tři základní kriteria.......................................................................................................... 19 4.2 Ostatní kriteria ................................................................................................................ 19 4.3 Projekt přírodní zahrady bez hranic ................................................................................ 20 4.4 Udělení plakety Přírodní zahrada v ČR............................................................................ 20 Permakultura ........................................................................................................................... 21 5.1 Permakulturní design ...................................................................................................... 21 5.2 Vlastnosti přírodních systémů ........................................................................................ 22 5.3 Postup a proces permakulturního designu ..................................................................... 23 5.4 Metody permakulturního designu .................................................................................. 23 5.5 Nároky rostlin a střídání plodin....................................................................................... 23 5.6 Půda ................................................................................................................................ 25 5.7 Zlepšení kvality půd ........................................................................................................ 26 5.8 Setí a sázení..................................................................................................................... 27 5.9 Péče o rostliny ................................................................................................................. 27 5.10 Úroda v čase.................................................................................................................... 29 5.11 Uskladnění úrody ............................................................................................................ 30 5.12 Zazimování zahrady ........................................................................................................ 30 5.13 Permakulturní projekt Růžďka ........................................................................................ 31 Pěstování zeleniny v ekologickém zemědělství ....................................................................... 32 6.1 Předpoklady .................................................................................................................... 32 6.1.1 Klima a stanoviště..................................................................................................... 32 6.1.2 Půda .......................................................................................................................... 32

8

Modul Agrotechnika

6.1.3 Organizace, pracovní síly .......................................................................................... 32 6.1.4 Stroje a zařízení ........................................................................................................ 33 6.1.5 Prodej ....................................................................................................................... 33 6.2 Volba systému pěstování, druhů; osevní postup............................................................ 33 6.3 Kultivace půdy a hnojení................................................................................................. 35 6.4 Regulace plevelů ............................................................................................................. 36 6.5 Ochrana rostlin ............................................................................................................... 37 6.5.1 Škůdci ....................................................................................................................... 37 6.5.2 Houbové choroby ..................................................................................................... 37 6.6 Pěstování zeleniny .......................................................................................................... 38 6.7 Sklizeň a skladování zeleniny .......................................................................................... 38 6.8 Úprava a prodej zeleniny ................................................................................................ 39 Použité zdroje................................................................................................................................... 40 Odborná literatura ....................................................................................................................... 40 Právní předpisy a normy .............................................................................................................. 41 Internetové odkazy ...................................................................................................................... 42

EKOLOGICKÉ PĚSTOVÁNÍ ZELENINY MANŽELŮ VYMĚTALOVÝCH .................................. 43 1 2 3 4

Úvod ........................................................................................................................................ 43 Pěstování zeleniny ................................................................................................................... 43 Distribuce................................................................................................................................. 47 Sortiment ................................................................................................................................. 47

9

Modul Agrotechnika Ing. Dagmar Janovská, Ph.D.

Agrotechnika Ing. Dagmar Janovská, Ph.D.

1

Úvod do modulu

Modul Agrotechnika se zabývá možnostmi šetrného pěstování netradičních polních plodin a zeleniny, vhodných pro zásobování místních obyvatel potravinami (potravinovou soběstačnost regionu), s ohledem na půdně klimatické podmínky podhorské oblasti Beskyd a možnost jejich zprostředkování spotřebitelům formou komunitou podporovaného zemědělství, prodeje ze dvora nebo na trhu.

2 2.1

Původ a historie pěstování polních plodin Zemědělská (neolitická) revoluce

Vznik zemědělství se odhaduje na základě archeologických nálezů do doby před 10 000 lety. Existuje mnoho teorií, proč si člověk zvolil zemědělství jako hlavní způsob získávání potravin. Nejvýznamnější jsou tyto: pastevectví, které vedlo k rozšiřování stád a tím zvyšování nároků na potravu pro dobytek – zakládání políček pro pěstování píce; populační tlak; domestikace z náboženských důvodů; konvenční teorie – nadbytek. Nejvýznamnější oblasti zahájení zemědělské činnosti byly: Úrodný půlměsíc – dnešní Irák, Libanon, Jordánsko, Izrael, Egypt a Turecko; dále Čína, Střední a Jižní Amerika, Austrálie.

Obrázek 1 Centra původu a šíření zemědělství (zdroj http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Centres_of_origin_and_spread_of_agriculture.svg?uselang=cs)

Na obrázku jsou znázorněna centra původu druhů, která se v současnosti pokládají za hlavní. Je z něj patrné rozšíření druhů z center původu dále podle jednotlivých světadílů.

10


Na základě teorie genetických center a původů druhů patřily podle písemných památek a archeologických nálezů například k prvním pěstovaným plodinám v Egyptě cibule, česnek, ječmen, pšenice jednozrnka a dvouzrnka, vinná réva, locika. V Řecku se pěstovalo i proso, oves. Nejmladší kulturní obilovinou bylo žito. Z luštěnin se pěstovaly hrách a čočka. Půda na obdělávání se získávala různým způsobem, nejrozšířenější bylo žďáření, kdy se zemědělská půda získávala po vypalování lesa nebo luk apod. Nejstarší zemědělci využívali jednoduchá oradla, používali dřevěné brázdiče; sklízeli pomocí srpů.

2.2

Starověk

Hospodaří se formou přílohové soustavy, která je znázorněna na obrázku – část pozemků se na několik let zatravní a využívá se jen k pastvě.

Přílohové hospodářství

V oblasti Středozemí, kde jsou nejlépe dochovány písemné zprávy o zemědělské činnosti, byly popsány následující pěstované druhy: čirok, cizrna, hrachor, okurky, mrkev, Příloha Oraná plocha petržel; ovoce – fíky, datle, granátové jablko, olivy, meloun; ořechy – vlašské, pistácie, Graf 1 Přílohové hospodářství (autor mandle; koření – římský kmín, kopr, skořice, D. Janovská) yzop, hořčice, koriandr; čekanka Na území dnešní České republiky se dochovaly ve zbytcích tyto plodiny – pšenice setá a shloučená, ječmen, žito, oves, proso, okurky, hrách, bob, kapusta, zelí, řepa, len, konopí (zrno jako tzv. semenec), ovocné stromy, vinná réva, zahradní užitkové a léčivé rostliny (mimo jiné česnek medvědí a černý bez); objevuje se pohanka. Využívá se pluh s železným oradlem

2.3

Středověk

Od 13. století je v písemnostech doložen tzv. trojpolní systém nebo také zvaný úhorový, který spočívá v rozdělení plochy na tři díly. Jeden – neosetý pozemek (tzv. úhor) se využíval pro pastvu, částečně i pro pěstování tzv. vaření (řepa, zelí, mrkev, vodnice, tuřín, hrách, čočka, vikev, fazole, později i brambory a další plodiny)1. Druhý díl se používal na pěstování jarních a třetí na ozimých druhů plodin. Začíná se používat i nové zemědělské nářadí, zejména pluh. Obrázek 2 Trojpolní systém (autor obrázku D. Janovská)

1

Zdroj: http://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/zdenek-vasku-puda-je-nenahraditelna

11


2.4

Novověk

Od začátku 17. století se mimo výše uvedené plodiny, pěstují i řepa, špenát, saláty, ředkev, ředkvičky, černý kořen, špalda, křen. Postupně se začínají objevovat plodiny, které se začínají dovážet z nově objevené Ameriky. Do jídelníčku se dostávají brambory, slunečnice, rajčata apod. Na přelomu 18. a 19. století se v našich Obrázek 3 Norfolský osevní postup (autor podmínkách začíná prosazovat tzv. Norfolský obrázku D. Janovská) osevní postup. Ten se objevil v polovině 17. století v oblasti Norfolku ve Velké Británii. Jedná se o střídavé hospodaření, které zajistilo významné zvyšování výnosů. Samotný Norfolský osevní postup byl sledem čtyř plodin, později ale vznikly i postupy, v nichž jich po sobě následovalo třeba sedm, osm nebo i dvanáct. Jejich sled zajišťoval, že půda nebyla přirozeně vysilována, tedy, že se půdní úrodnost v rámci daného, správně sestaveného osevního postupu obnovovala účinněji, než se dřív dělo v úhorových soustavách hospodaření zařazením úhoru. I v současnosti je základem sestavování osevních postupů v zemědělství. Kromě uvedeného se pěstuje pastinák, kukuřice (tzv. turecká pšenice), celer, papriky, rajčata, bob, sója; ke zvýšení produkce masa – vičenec, jetel, vojtěška. Vzrůstá potřeba „lepší“ orby (ruchadlo), rozšiřuje se kosení obilí s hrabicemi, které nahrazuje srpy. Místo cepů se začíná využívat mechanizace a technika na mlácení, tzv. lokomobily, parní stacionární mlátičky. Do zemědělství vstupují poznatky z vědeckých zkoumání – technologie zpracování půdy, osevní postupy, hnojení, meliorace, snaha o zavedení výroby osiv, ale i strojírenské „novinky“ jako již dříve zmíněné lokomobily a parní mlátičky. S postupným rozvojem se objevují i stroje na elektřinu. Objevují se první snahy o ochranu plodin.

2.5

První republika

Od konce 19. století se významným způsoben zvyšuje podíl šlechtění v zušlechťování plodin, čímž se výroba specializuje. Podle půdně klimatických podmínek se označují oblasti:    

řepná – převládá pěstování řepy, obilnářská – pšenice a ječmen, obilnářsko-bramborářská – oves, žito, brambory, horská pícninářská – jetelotrávy, pastviny.

12


Po roce 1918 se celosvětově zvyšuje poptávka po zelenině – papriky, rajčata, květák, artyčok, karotka, chřest. Vznikají první ochranné známky – znojemské okurky, všetatská cibule, ivančický chřest. V roce 1924 byla založena Československá akademie zemědělská (ČAZ), která se snaží o přenos poznatků výzkumu do zemědělské praxe.

13


2.6

Po druhé světové válce

Pěstují se výše uvedené plodiny. Šlechtění a výroba sadby se uskutečňuje pouze na státních statcích a v jednotných zemědělských družstvech. Pěstují se pouze povolené odrůdy. Podomní prodej odrůd a osiv je zakázán. Dovezené materiály jsou nejprve zkoušeny pod dohledem státních institucí. Výrazně se zvyšuje podíl využití průmyslových hnojiv – v období 1950 – 1960 3,3x; ve srovnání se stavem před válkou 5,6x!!! Zvyšuje se pěstování kukuřice jako plodiny doporučené Sovětským svazem. ČAZ byla zrušena a založena Československá akademie zemědělských věd, která pod změněným názvem Česká akademie zemědělských věd působí i dodnes.

2.7

Stav českého zemědělství v letech 1989–2010

Z níže uvedeného grafu je patrný trend posledních 20 let spočívající ve snižování osetých ploch obilnin, cukrovky, pícnin a brambor. Na druhou stranu dochází ke zvyšování osetých ploch řepky a trvalých travních porostů. To je způsobeno např. orientací českého zemědělství na pěstování snadno prodejných komodit, poptávkou po řepkovém oleji, dotacích na TTP a snižování produkce cukru.

Graf 2 Osevní plochy v letech 1989–2010 (zdroj http://faostat.fao.org/site/291/default.aspx)

14


3

Minoritní plodiny

Pro minoritní plodiny neexistuje žádná definice, v podstatě se jedná o plodiny pěstované na malých plochách, které nejsou využívány k mezinárodnímu obchodu. U obilnin – podle Evropské unie – jsou pšenice, ječmen a kukuřice majoritní, ostatní minoritní. Níže je uveden přehled vybraných minoritních plodin vhodných pro extenzivní pěstování. Podrobné charakteristiky některých z nich, včetně nároků na prostředí, zařazení v osevním postupu, výživu a hnojení, odrůd, nároků na přípravu půdy a setí, regulaci plevelů, chorob a škůdců, sklizeň a posklizňové ošetření, ekonomiky pěstování a kvality produkce jsou uvedeny v publikaci „Pěstování a využití minoritních obilnin a pseudoobilnin v ekologickém zemědělství“ Petr Konvalina (Ed.), kterou vydala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta v roce 2012 a je k dispozici ve formátu pdf pod odkazem: http://konvalina.zf.jcu.cz/download/25_60_cs_zf_sufa_publ_cz_2013.pdf.

3.1

Pluchaté pšenice

Jednozrnka (Triticum monococum L.), dvouzrnka [Triticum diccocum (Schrank) Schuebl.] a špalda (Triticum spelta L.) Na obrázku jsou uvedeny následovně – zleva pšenice jednozrnka, uprostřed pšenice dvouzrnka, vpravo pšenice špalda. V minulosti byly základem výživy. Postupně byly nahrazeny bezduchými pšenicemi. V současné době jejich popularita roste. Jsou vhodné do systému s nízkými nároky na vstupy (low-input systémy). Mají lepší adaptabilitu v marginálních oblastech; lépe Obrázek 4 Pluchaté pšenice (foto Z. Stehno) konkurují plevelům, jsou potenciálním zdrojem nových potravinářských výrobků s nadstandardní kvalitou.

3.2

Nahý oves – bezpluchý

(Avena sativa var. nuda L.) Více náročný na podmínky pěstování v porovnání s pluchatou formou. I tak se jedná o velmi nenáročný druh. Výhodami jeho pěstování jsou tyto – zrna se při mlácení sama lehce uvolňují z obalů, a proto se nemusí loupat; má lepší senzorické vlastnosti zrna a vloček. Nevýhodou je snadnější poškození klíčku při výmlatu. Je zde větší nebezpečí mikrobiologické kontaminace (chybí Obrázek 5 Bezpluchý oves (foto Z. Stehno)

15


obaly – pluchy) a menší výtěžnost, protože zrno je drobnější.

16


3.3

Proso seté

(Panicum miliaceum L.) Proso patří mezi jednu z nejstarších pěstovaných plodin a bylo jednou z hlavních plodin Slovanů. Postupně se jeho pěstování snižovalo a jeho konzumace nahrazováno dovezenou rýží. Od devadesátých let dochází k pomalému zvyšování poptávky po prosu a tím zvyšování jeho ploch. V současnosti je jednou z nevýhod Obrázek 6 Proso seté (foto D. Janovská) nedostatek kvalitních odrůd. Loupané obilky (jáhly) nacházejí využití zejména v dietních výrobcích (bezlepkové potraviny).

3.4

Čirok

(Sorghum bicolor var. eusorghum) Čirok je jednou z nejdéle pěstovaných plodin. Ačkoliv v Evropě patří mezi minoritní plodiny, ve světovém měřítku je to pátá nejpěstovanější plodiny. V ČSSR se pěstovala v roce 1953 na 2 500 ha. V současnosti se pěstuje hlavně jako pícnina nebo plodina pro bioplynové stanice. Zrno, které je škrobnaté, podobně jako proso neobsahuje lepek a tudíž je vhodné pro bezlepkovou dietu.

3.5

Obrázek 7 Čirok (foto D. Janovská)

Pohanka setá

(Fagopyrum esculentum Moench.) Pohanka je stará kulturní plodina původem z Číny. Na území současné České republiky se pěstuje od 12. století. V 16. století byla nejoblíbenější potravinou na Valašsku. V současné době se její pěstování opět rozšiřuje – má vysokou nutriční, dietetickou i agronomickou hodnotu. Je to medonosná plodina významná pro ekologické zemědělství. Obrázek 8 Pohanka setá (foto D. Janovská)

17


3.6

Laskavec

(Amaranthus sp.) Jde o starou kulturní plodinu amerického kontinentu. Z rostliny je využívána nať pro přímou konzumaci jako listový salát, zrno je mleto na mouku a využíváno jako bezlepková mouka bohatá na velmi kvalitní bílkoviny, je využívána v potravinářském průmyslu, v krmivářství i v dalším průmyslu.

3.7

Bér vlašský

(Setaria italica) Původně byl pěstován v Indii, Japonsku a Číně. Společně s prosem je to důležitá plodina Slovanů. Má význam pro výrobu bezlepkových potravin.

3.8

Ježatka obilná

(Echinochloa frumentacea) Původně byla pěstována v Indii, Japonsku, Koreji (korejská chlebová obilnina). Používá se jako náhrada rýže. Pěstuje se podobně jako proso.

3.9

Rosička krvavá

(Digitaria sanguinalis) Nazývaná také tzv. česká rýže nebo rosa. Je vhodná do chudých půd. Problémy se sklizní způsobuje velmi drobná obilka.

Obrázek 9 Laskavec (foto D. Janovská)

Obrázek 10 Bér vlašský (foto D. Janovská)

18

Obrázek 11 Ježatka obilná (foto A. Michalová)

Obrázek 12 Rosička krvavá (foto A. Michalová)

Modul Agrotechnika Alena Suchánková

4

Přírodní zahrada

Alena Suchánková

Obrázek 13 Přírodní zahrada (foto A. Suchánková)

4.1   

4.2

Tři základní kriteria Nepoužívání umělých minerálních hnojiv, nepoužívání pesticidů (herbicidy, fungicidy, insekticidy, rodenticidy), nepoužívání rašeliny k úpravě půdy.

Ostatní kriteria

Přírodní prvky na zahradě:      

živý plot z divokých keřů, louka/prvky louky, ponechání divokých porostů, mimořádná stanoviště (vlhká/suchá), listnaté stromy, květiny a kvetoucí trvalky.

Obhospodařování přírodní zahrady:       

založení kompostu, vytváření úkrytů pro užitečné živočichy (ježkovníky, hadníky, včelí hotýlky), zachycování a využívání dešťové vody, využívání k přírodě šetrných materiálů a postupů, pěstování zeleniny a bylinek, ovocná zahrada a bobulové keře, využívání smíšených kultur/střídání plodin/zeleného hnojení.

19


4.3

Projekt přírodní zahrady bez hranic

České a rakouské organizace realizovaly v letech 2009–2012 společný projekt v rámci programu Evropské územní spolupráce. Jeho cílem byla podpora trvale udržitelného zahradničení, přenos zkušeností, ukázka příkladů dobré praxe, vzdělávání a certifikace přírodních zahrad. Naší inspirací byl úspěšný projekt Natur im Garten, pomocí kterého vláda Dolního Rakouska vytvořila ze svého regionu kraj zahrad – přijíždějí zde ročně tisíce turistů na prohlídky ukázkových přírodních zahrad a i běžní zahrádkáři vědí, že se dá hospodařit bez chemie, ve spolupráci s divokými rostlinami a živočichy.

4.4

Udělení plakety Přírodní zahrada v ČR

V současné době vlastní prestižní plaketu 150 zahradníků z České republiky, kteří tak dávají najevo svoji filosofii a podporují myšlenku šíření přírodního zahradničení. Nově je možné nechat certifikovat přírodní zahradu ve Zlínském kraji bezplatně, prostřednictvím Ekologického institutu VERONICA (www.veronica.cz v části Přírodní zahrada).

Obrázek 14 Držitelé plakety „Přírodní zahrada v ČR“ (foto A. Suchánková)

20


5

Permakultura

Obrázek 15 Permakulturní kvítek (autor P. Mravík)

5.1

Permakulturní design

Autory konceptu permakultury jsou Bill Mollison a David Holmgren, kteří ji v osmdesátých letech minulého století uvedli do života jako udržitelný design lidských sídel. Jako základní studijní materiál vydali v roce 1978 knihu Permaculture One a 1979 Permaculture Two, u nás známou v překladu jako Úvod do permakultury. Permakultura se šíří kurzy, které mají světově uznávaný obsah. Jsou to: Úvod Obrázek 16 Permakultura v praxi (foto A. Suchánková) do permakultury – 18 hodin, Úplný kurz permakulturního designu – 72 hodin, Učitelské kurzy – 36 hodin a Speciální kurzy na aktuální témata, např. jezírko, střešní zahrada, permakulturní zahrada, lesní zahrada, komunitní zahrada. Cílem designérského kurzu je seznámit účastníky s tím, co je permakultura, proč se jí věnovat a jak to dělat. Úkolem permakulturního designu je vytvoření lidského domova, včetně možností obživy, kde jsou sladěny potřeby člověka s přírodním systémem planety Země – vychází ze základů systematické filosofie, prof. Josef Šmajs

21


Člověk jako biologický druh je součástí přírody, i když lidská civilizace jako celek má zaměření protipřírodní. Z genetického naprogramování člověka vychází přirozená lidská potřeba shromažďovat energii. Ve 21. století je touto energií informace. Největším závazkem člověka, pro současnost i pro budoucí generace, je najít životní styl, který respektuje základní limity planety. Permakultura hledá, ověřuje a aplikuje řešení, která využívají obnovitelné zdroje energie, omezují znečištění životního prostředí, zachovávají přírodní bohatství, zadržují v krajině vodu a obnovují kvalitu půdy. Základním východiskem pro permakulturní design je pochopení přírodních systémů

5.2

Vlastnosti přírodních systémů

1. Funkční různorodost – niky, společenství, harmonie, vzájemné propojení prvků, převažuje spolupráce nad konkurencí. 2. Místní zdroje – vzduch, voda, slunce, půda, rostliny, zvířata – vytváří pro člověka příznivé životní prostředí, místní zdroje materiálu a obživy. 3. Stabilita – samoregulace, díky různorodosti a velkému množství vzájemně prospěšných vztahů mezi prvky. 4. Koloběhy – živin a energie, přirozená recyklace odpadu, cykly života a smrti, systém pracuje sám, cykly jsou příležitostí k vyšším výnosům a větší produktivitě. 5. Sukcese – od pionýrů ke klimaxu, stohování v prostoru a čase. 6. Vzory, okraje – efektivní využití prostoru a zdrojů, žádné rovné čáry. 7. Energie – vysoká synergie, efektivnost, nízká entropie. 8. Mikroklimata – víc nik, víc možností. 9. Živá půda – půdní život, půdní pokryv, dostatek živin, humusu a vody v půdě. Všechny charakteristiky přírodních systémů jsou propojené vzájemnými vztahy. Celkový výsledek je ten, že systémy jsou produktivní, stabilní, odolné, samo udržitelné a trvalé. Permakulturní design vychází z vlastností přírodních systémů, jednotlivé prvky designu spojuje do celků, kde jsou užitečně a smysluplně propojeny tak, aby náš domov získal novou kvalitu. Tato“ kvalita bez jména“ postupně vyrůstá z energeticky efektivního etického designu. Je důležité uvědomit si svou úlohu jako designéra, navázat komunikaci s prostorem, vnímat, že prostor je živý a pozemek má své potřeby. Cílem designu je dokázat vytvořit „šťastný prostor“ pro všechny zúčastněné. Permakulturní design je proces, který má určitý postup a jedinečné metody, s nimiž se blíže seznámíme v dalších lekcích.

22


5.3

Postup a proces permakulturního designu

Design má tyto fáze: pozorování, okraje, záznamy, ověření, design, uskutečnění, provoz. Před započetím designu je nutné pozemek pozorovat nejméně po dobu jednoho roku, jen tak je výsledný design kvalitní. Design je vhodné dělat ve skupině, její členové mají různé dovednosti

5.4

Metody permakulturního designu

Analýza vstupy/výstupy, tematické pozorování, výškové plánování, překrývání map, vývojové diagramy, apod. Permakulturní design se nedá naučit teoreticky. Jeho důležitou součástí je nácvik vnímavého pozorování, praktických a jednoduchých metod mapování, měření sklonu pozemku, psaní jednoduchých a snadno srozumitelných zpráv, praktické lekce, často i vzdělávání klienta/ky, který/á si mnohých možností nemusí být vědom/a. Z toho vyplývá, že na kurzu jde o praktický nácvik designu, což ale samozřejmě nevylučuje možnost vytvoření nečekaně kvalitních designů. Překvapivým zjištěním je fakt, že 90 % designérů vytvoří design stejného pozemku takřka shodný. Je to logické, když uvážíme, že design vychází z reality a možností pozemku a majitele/ky. Realizovaný design zvyšuje představivost uživatele/ky, proto je možné po několika letech celý proces opakovat, vytvořit pokračující design, rozvinutější pozemek a tak vytvářet trvale udržitelné systémy.

5.5

Nároky rostlin a střídání plodin

Při plánování pozemku je nutné ověřit, zda jsou navržené rostliny pro danou lokalitu vhodné, tj. zda stanoviště a způsob pěstování může uspokojit nároky konkrétní rostliny. Druhy rostlin v permakulturních zahradách vybíráme podle toho, zda jsou na daném stanovišti „ doma“, tj. nevyžadují vnější vstupy – zalévání, hnojení, postřiky, řez. Vytváření mikroklimat vhodných pro konkrétní druhy rostlin umožňuje využívat víc druhů rostlin, než v běžné zahradě Nároky rostlin podle potřeby:      

Teplo – rostliny teplomilné, neutrální, odolné. Voda – rostliny vlhkomilné, neutrální, suchomilné. Světlo – rostliny vyžadující slunce, polostín, stín. Obsah živin a humusu v půdě – rostliny náročné, středně náročné, nenáročné. Struktura půdy (vzduch v půdě) – rostliny vyžadující půdu lehkou písčitou, středně těžkou hlinitou, těžkou jílovitou. Kyselost půdy – rostliny vyžadující půdu zásaditou, neutrální, kyselou.

23


Střídání plodin podle nároku na živiny: Náročné – rajčata, papriky, cukety, brambory, ředkvičky (německá kopa v prvním až druhém roce)

Obrázek 17 (foto A. Suchánková)

Středně náročné – jahody, mrkev, salát, hrášek, topinambury (cihlové záhony)


Nenáročné – bylinky, jedlé plevele, netradiční zeleniny (bylinkový záhon, nízké zídky)


Nároky na světlo – světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu; intenzita světla ovlivňuje růst rostlin; délka osvětlení ovlivňuje kvetení a plození. Nároky na vodu – rostliny sázíme na vhodná místa (mikroklima), dbáme na jejich potenciál společně s nároky jednotlivých rostlin na vláhu. Zavlažujeme pouze výsevy a náročnější rostliny Obrázek 20 Sluneční past na zachycení světla při letních vedrech a v tom případě používáme a tepla (foto A. Suchánková) dešťovou vodu, kterou zachytáváme do barelů, pomocí svodů, záchytných jezírek apod. Tvoříme krajinné prvky k zachycení dešťové vody (svejly).

24


5.6

Půda

Půda je pokožkou země, je to živý organismus. Půda je dynamický, stále se vyvíjející živý systém, na kterém závisí přežití a prosperita všech suchozemských společenstev. Je to nejcennější přírodní bohatství, které je součástí národního bohatství každého státu.

Složení půdy 5% 25% 45% 25%

vzduch

voda

minerální látky

organická hmota

Obrázek 21 Složení půdy v procentech (autor A. Suchánková)

Při výživě rostlin myslíme na to, že nehnojíme rostliny, ale půdu, resp. její organickou složku.

Obrázek 22 Půdní edafon (zdroj archiv VÚRV Praha-Ruzyně)

Obrázek 23 Potřeby půdních organismů (zdroj archiv VÚRV Praha-Ruzyně)

25


Obsah živin a humusu v půdě Organická hmota je tvořena směsí mikroorganismů a rostlinných a živočišných organismů. Obsahuje organismy živé, mrtvé i rozložené. Půdní mikroorganismy vážou a uvolňují živiny přijatelné pro optimální růst rostlin. Půdní reakce – je způsobena přítomností a koncentrací vodíkových iontů (pH – pondus Hydrogenii) – ukazuje kyselost půdy. Pro většinu rostlin je optimální pH 6,7–7,2 (pH 7 je neutrální). Úprava pH:  

5.7

zvýšení – vápencem; pálené vápno ničí půdní život, snížení – slabě kyselým listovým kompostem, používání rašeliny ničí přírodní zdroje.

Zlepšení kvality půd

Je jen málo půd, které by byly úplně bezcenné. Kvalitu jakékoliv půdy lze v průběhu několika let správnými zásahy změnit a vylepšit. Jaké máme možnosti?   

mulčování, zelené hnojení, kompost.

Mulčování – suché rozkládající se nebo odumřelé materiály – sláma, suché listí, kůra, posekaná tráva, lepenka; posekaná tráva, mladé rostliny, rostliny pěstované na mulč, přerostlé rostliny, zbytky po sklizni, některé plevele.

Obrázek 24 Příklady mulčování (foto L. Komendová)

26


Zelené hnojení – vikev, jetel, pohanka, svazenka, bobovité rostliny. Kompostování Do kompostu patří: zbytky rostlin bez oddenků a semen, sláma, bramborová nať, listí (pozor na listí z ořešáků – déle tlí), hnůj, drcená kůra, piliny, rozdrcené vaječné skořápky, popel ze dřeva, rostlinné odpadky z domácnosti, bahno, tráva (mírně proschlá a raději v tenčích vrstvách příp. prosypaná zeminou), menší větvičky případně posekané nebo

Obrázek 26 Kompostování (foto L. Komendová) Obrázek 25 Svazenka vratičolistá (foto L. Komendová)

podrcené, kartónový nepotištěný papír. Do kompostu nepatří: popel z uhlí, slupky z tropického ovoce (plíseň), zbytky chemikálií, barevné potištěné papíry, jedovaté rostliny (např. větve tují, vratič, pelyněk), zbytky vařených potravin, moniliozní plody (hniloby), vytrvalé plevele zejména se semeny, větší kusy dřeva, nemocné rostliny a kořeny košťálovin.

5.8      

5.9

Setí a sázení samovýsevy – podzim, předpěstování sadby – jaro, setí – jaro, podzim, výsadba sazenic – jaro, podzim, výsadba trvalek – jaro, podzim, dosévání v průběhu roku – jaro, léto, podzim.

Péče o rostliny

Jednocení, protrhávání, mladé rostlinky můžeme sníst. Hrášek podle hustoty buď v květu utrhneme a zamulčujeme jím nebo necháme dozrát a sníme. Vždy je potřeba kultury

Obrázek 27 Smíšená kultura po výsadbě – duben (foto A. Suchánková)

27

Obrázek 28 Stejná smíšená kultura po vzejití všech rostlin – zahuštěná květen až červen (foto A. Suchánková)


bedlivě pozorovat a citlivě zasahovat.

28


5.10 Úroda v čase V konvenčních zahradách probíhá sklizeň v průběhu dubna až října. V permakulturních zahradách můžeme sklízet od února do prosince. Využíváme všeho, co nám příroda nabízí:       

nakličujeme semena – obilí, luštěniny, řeřicha; plevele a plané rostliny je možno sklízet brzy – česnek medvědí, kopřiva, bršlice, ptačinec žabinec; sklízíme přezimující rostliny – naťová petržel, topinambury, růžičková kapusta, polníček; netradiční rostliny plodí často dříve nebo později než běžně pěstované; pěstováním více druhů a více odrůd jednoho druhu zajistíme rovnoměrné rozdělení sklizně; vyhřívané záhony umožní delší dobu růstu; vytváření mikroklimat umožňuje pěstovat a sklízet i rostliny, které na tzv. běžné zahradě nerostou.

Jaro      

sklízíme mladé rostliny nebo rostliny s krátkou vegetační dobou – salát, ředkvičky, hrášek; bylinky a koření – dobromysl, pažitka, zelená cibule, libeček, zelený česnek; květy – fialky, sedmikrásky, plicník – na zdobení pokrmů; listové rostliny na špenát – bršlice, kopřivy, mangold; rané listové zeleniny a „plevele“ – pampeliška, čekanka, popenec; rané ovoce – zimolez kamčatský, třešně, jahody.

Léto      

zelenina – salát, hrášek, kedlubny, rajčata, papriky, cukety, ředkve, čínské zelí, vodnice, tuřín, ačokča; bylinky, koření – kopr, fenykl, bazalka, levandule, kozlík, yzop, echinacea; květiny – denivka, měsíček, růže, sléz; „plevele“ – červená lebeda, čekanka; obilí; ovoce – meruňky, rybíz, broskve, letní jablka, letní hrušky, maliny, kivi, aronie.

Podzim 

zelenina – brambory, dýně, mrkev, celer, petržel, pastinák, giganty, cibule, česnek, zelí, ačokča, kalebasa.

Zima   

zelenina – kadeřávek, růžičková kapusta, kvašené zelí, uskladněná zelenina; koření – kadeřavá petržel, sušené a mražené bylinky; ovoce – mišpule, uskladněná jablka a hrušky, sušené ovoce. 29


5.11 Uskladnění úrody Doporučuje se pěstovat tak, aby bylo možné sníst co nejvíce rostlin čerstvých. Možnosti uchování produktů:       

zavařování, sušení, mražení, uskladnění ve sklepě – měl by být studený, tmavý, provětrávaný, krechty, balkón, veranda, spíž.

5.12 Zazimování zahrady   

nechat prostor samovýsevům, sklidit poslední plody, provést důkladné zamulčování.

Obrázek 29 Německá kopa v době vegetačního klidu, zamulčovaná suchými stonky rostlin (foto A. Suchánková)

30


5.13 Permakulturní projekt Růžďka

Obrázek 30 Založení zahrady (foto A. Suchánková) Komentář (pořadí zleva):  záhon s rostlinami na semeno – z přestěhovaných semínek – jaro,  založení prvních německých kop z polámaných větví ovocných stromů a drnů, zamulčování trávou proti vysychání – léto a podzim,  tytéž německé kopy v zimě – zamulčováné kartonem proti růstu plevelů zjara.

Založení zahrady Vyvýšené záhony Jezírka Místa

pro

Obrázek 32 Jezírka (foto A. Suchánková) Obrázek 33 Místa pro divočinu (foto A. Suchánková) Obrázek 31 Vyvýšené záhony (foto A. Suchánková)

31

divočinu

Modul Agrotechnika Jaroslav Lenhart

6

Pěstování zeleniny v ekologickém zemědělství

Jaroslav Lenhart

Obrázek 34 Ilustrační foto (zdroj archiv PRO-BIO)

6.1

Předpoklady

6.1.1 Klima a stanoviště    

Rozhodující je mikroklima stanoviště. Polohy s častým výskytem nočních mrazíků na jaře nebo na podzim (tzv. mrazové kotliny) značně omezují možnosti zelinaření. Vegetační období lze prodloužit použitím skleníků, fóliovníků nebo zakrýváním netkanou textilií. Pro pěstování listové a plodové zeleniny může být (podle ročníku) nezbytná závlaha.

6.1.2 Půda    

Úrodná, strukturní půda je důležitým předpokladem pro pěstování zeleniny. Hlinitá, středně těžká půda vyhovuje širokému spektru zelenin, půdy lehké nebo naopak těžké výběr omezují. Lehká, písčitá půda je obecně vhodná pro kořenovou zeleninu. Těžká, jílovitá půda je vhodná pro košťáloviny. Kamenitá půda není pro pěstování zeleniny příliš vhodná, záleží však na druhu resp. odrůdě pěstovaných plodin.

6.1.3 Organizace, pracovní síly   

 

Zelenina je velmi náročná na ruční i strojovou práci, poskytuje však zároveň velký ekonomický výnos z jednotky plochy. Pěstitel musí mít nezbytné znalosti o agrotechnice každého pěstovaného druhu, příp. odrůdy. Je nutné dodržovat osevní postup, který může být při větším počtu pěstovaných druhů značně složitý. Je však zárukou jistoty sklizně alespoň některých plodin v případě extrémního počasí. Je třeba počítat se sezónností některých prací a se zvýšenou potřebou práce v některých obdobích, kterou může být nutné pokrýt brigádníky. Musí být k dispozici nářadí k regulaci plevelů a sklizni. 32


6.1.4 Stroje a zařízení 

    

Vybavení mechanizací musí odpovídat ploše a pěstovaným plodinám. Před pořízením drahých strojů je třeba ověřit možnosti provedení příslušných prací ve službě. U některých druhů zeleniny je nutné zavlažovací zařízení. K předpěstování sazenic a pěstování některých plodin (rajčata, okurky, papriky apod.) je nutný skleník nebo fóliovník, případně pařeniště. Důležitá je místnost k čištění a třídění zeleniny. Při produkci zeleniny na uskladnění jsou nezbytné skladovací prostory s vhodnými mikroklimatickými parametry. Pro krátkodobé uskladnění čerstvé zeleniny je vhodná místnost s chladicím zařízením.

6.1.5 Prodej    

6.2

Prodej je stejně důležitý jako pěstování! Odbyt je třeba zajistit ještě před výsevem či výsadbou. Každá forma odbytu je jiná a do značné míry určující pro celý podnik nebo jeho zelinářskou část. Profesionalita prodeje je stejně nezbytná jako profesionalita pěstování.

Volba systému pěstování, druhů; osevní postup

Z podnikového hlediska rozlišujeme dva základní druhy pěstování zeleniny:  

zahradnická produkce široké palety zelenin, polní produkce zejména kořenové zeleniny v zemědělském podniku.

Systém pěstování V některých zemích běžným, u nás však poměrně vzácným způsobem je pěstování v záhonech a obdělávání tzv. nosiči nářadí, které je např. v případě pleček, secích strojů apod. umístěno mezi nápravami traktoru. Tento systém je vhodný pro větší zahradnictví, umožňuje snazší přístup k řádkům při pletí, použití speciální mechanizace (poloautomatických sazečů, traktorových pleček, sklízecích strojů), u nás však pro jeho aplikaci zatím chybí mechanizace. Způsobem v našich podmínkách praktikovaným častěji je pěstování v řádcích se stejnou meziřádkovou vzdáleností u většiny listových, košťálových i kořenových zelenin, a to 45 cm, příp. 50 cm (vysazované plodiny) a 40 cm (vysévané plodiny). Rozdílná je pak např. vzdálenost sazenic v řádku. Při tomto způsobu je základem kultivace použití ruční mechanické neboli tzv. Martínkovy plečky, případně ruční motorové rotační plečky (rotavátoru).

33


Volba druhů Při volbě pěstovaných druhů zeleniny se vychází z:     

půdních a klimatických podmínek, možností začlenění do osevního postupu, znalostí a dovedností pěstitele, vybavení mechanizací a zařízeními, způsobu odbytu a poptávky.

Volba odrůdy Volba odrůdy je záležitostí individuální. Záleží na stejných faktorech jako volba druhů, navíc na účelu, pro jaký ji pěstujeme (rané odrůdy na přímý prodej, pozdní na uskladnění apod.). V závislosti na ročníku se mohou vydařit různé odrůdy, proto je vhodné rozložit pěstitelské riziko na více odrůd daného druhu. Důležité jsou osobní zkušenosti s jednotlivými odrůdami v příslušných klimatických a půdních podmínkách. Vhodnou kombinací odrůd ve spojení s postupnými výsevy lze rozložit sklizeň některých druhů zelenin na mnoho týdnů a dosáhnout tak kontinuálního zásobování trhu. Osevní postup Střídání plodin a dodržování osevního postupu je nezbytnou prevencí tzv. půdní únavy, která vzniká při pěstování příbuzných plodin (stejná čeleď) příliš často po sobě. Půdní únava vzniká jednostranným odčerpáním živin z půdy, zatížením půdy výměšky metabolismu daného druhu rostlin a půdních organismů, které tento rostlinný druh doprovázejí, a také namnožením specifických patogenů. V zelinářské praxi se tento problém může vyskytnout například při vysokém podílu košťálovin a dalších brukvovitých rostlin (ředkvičky, ředkve apod.). Vhodné je proto zařazení tzv. přerušující plodiny (mezidobí odpočinku půdy), kterou může být i meziplodina, např. směska na zelené hnojení, přitom se však raději vyhýbáme hořčici, řepce a řepici (brukvovité!). Nemoci a škůdci zeleniny rozšířené nevhodným střídáním plodin     

nádorovitost košťálovin sklerotiniová hniloba alternariová skvrnitost háďátka padání klíčních rostlin, vadnutí

košťáloviny fazole, mrkev, okurky, rajčata, salát mrkev, petržel, fenykl mrkev, celer, fazole, cibule, česnek, červená řepa téměř všechny druhy zeleniny

34


Při plánování osevního postupu je dobré vzít v úvahu následující skutečnosti:       

polní zelenina se zařazuje do osevního postupu podobně jako okopaniny, minimální přestávka v pěstování stejného druhu je u většiny zelenin čtyři roky, zelenina s vysokými nároky na živiny prospívá dobře na zaorané jetelotrávě, po zeleném hnojení a jetelotrávě je nižší tlak plevelů, zelené hnojení anebo krmné meziplodiny jsou dobrou předplodinou pro všechny druhy zeleniny, i u osevních postupů s důrazem na polní produkci by mělo být vyhrazeno alespoň 20 % víceletým pícninám, v polařském osevním postupu s víceletou pícninou by se měla zelenina na jednom nebo dvou honech střídat s ostatními plodinami.

Střídání tratí Tradiční je střídání plodin podle nároků na živiny. Hovoříme o rostlinách první, druhé a třetí trati; v první trati hnojíme (kompostovaným) hnojem: košťáloviny, plodová zelenina, případně i celer a pórek; ve druhé trati pěstujeme rostliny méně náročné, příp. rostliny, které nesnášejí přímé hnojení: salát, kedlubny, ředkvička, ředkev, mrkev, petržel, pastinák, červená řepa, příp. i cibule a česnek; do třetí trati řadíme pak rostliny tzv. doběrné: hrách, fazole, bob zahradní.

6.3

Kultivace půdy a hnojení

Způsob zpracování půdy se řídí druhem, typem a stavem půdy. Těžší půdy, vhodné pro košťáloviny, jsou citlivější na obdělávání v nevhodnou dobu. Rozhodující je vlhkost půdy. Zpracováním půdy za nepříznivého vlhkostního stavu můžeme výrazně poškodit půdní strukturu (mokro – zamazání, utužení; sucho – rozprášení) s následným zvýšeným výskytem plevelů apod. Předseťová příprava půdy Cílem je připravit půdu tak, aby semena nebo sazenice měly ideální podmínky pro klíčení, resp. růst. To znamená, že seťové nebo sadbové lůžko by mělo být dostatečně utužené, aby voda mohla přirozeně vzlínat k semenům a sazenicím, horní vrstva půdy musí být naopak přiměřeně kyprá, aby výsev a výsadba mohly proběhnout hladce a rostliny mohly dobře prorůstat na povrch půdy Hnojení Dostatečné zásobení rostlin živinami nedosahujeme jednotlivými opatřeními, ale celým systémem péče o půdu, jehož součástí je osevní postup, zpracování půdy a dodávání organické hmoty. Důležité je dosáhnout velké aktivity mikroorganismů v půdě, ty pak mohou uvolňovat živiny pro potřeby rostliny.

35


Hnojiva Základem výživy jsou statková hnojiva. Důležitým doplňkem hnojení a vůbec péče o půdu je zelené hnojení. 





6.4

Statková hnojiva: V zelinářské praxi připadá v úvahu zejména hovězí nebo jiný hnůj a kompost zhotovený především z rostlinných zbytků. Používání čerstvé chlévské mrvy se nedoporučuje. Minerální hnojiva: jemně mletý fosfát, fosforečnan vápenatohlinitý, surová draselná sůl, síran draselný (může obsahovat sůl hořčíku), přírodní uhličitan vápenatý, síran hořečnatý, síran vápenatý, chlorid sodný a kamenná moučka. Kamenné neboli horninové moučky se jako doplňkové hnojivo často používají v zahraničí. Moučky z kyselých hornin jsou používané zejména na půdách bohatých vápníkem, moučky ze zásaditých hornin, především z čediče, se používají na půdách chudých vápníkem. Na našem trhu zatím horninové moučky dostupné nebývají. Zelené hnojení: Zelené hnojení neboli pěstování rostlin na půdě a jejich následné zapravení má řadu předností: zakrytí půdy a její ochrana před vysycháním, potlačení plevelů, zúrodnění půdy kořeny rostoucích rostlin, dodání organické hmoty do půdy, a to nejen ze zapravených nadzemních částí, ale i z kořenové soustavy, zpřístupnění živin. Rostliny na zelené hnojení, případně i krmené meziplodiny jsou důležitým přerušovačem, který brání vzniku půdní únavy. Vikvovité rostliny (leguminózy) půdu obohacují o dusík, některé rostliny, jako např. pohanka, svazenka, chrpa atd., aktivují v půdě fosfor a draslík, měsíček a aksamitník zbavují půdu háďátek (fytosanitární účinek).

Regulace plevelů

Použití herbicidů není v ekologickém pěstování možné. Plevele regulujeme preventivně (osevní postup, zpracování půdy) a přímo, z přímých opatření je rozhodující plečkování, okopávka a pletí. Cílem regulace plevelů není získat zcela bezplevelný porost zeleniny, ale omezit výskyt doprovodné flóry tak, aby negativně neovlivňovala růst a vývoj kulturní rostliny. Některé výzkumy naznačují, že Obrázek 35 Regulace plevelů (zdroj archiv určitá míra přítomnosti doprovodných rostlin má PRO-BIO) pozitivní vliv na uvolňování některých živin z půdní zásoby a jejich zpřístupnění pro jiné rostliny a dále na strukturu půdy. Dalším pozitivním důsledkem výskytu plevelných rostlin je zvýšení potravní nabídky pro užitečné organismy a vyšší rovnováha ekosystému.

36


6.5

Ochrana rostlin

V ekologickém zelinářství jsou velmi omezené možnosti přímé ochrany rostlin. Důležitá jsou proto všechna preventivní opatření, jejichž pomocí vypěstujeme zdravé, odolné rostliny. Ochrana rostlin v ekologickém zemědělství je kombinací různých opatření zejména ke zvýšení půdní úrodnosti, posílení ekosystému a rostlin.

6.5.1 Škůdci V oblasti prevence je na prvním místě péče o ekosystém. Čím je ekosystém rozmanitější, tím je vyváženější. Důležitou prevencí je také správná kultivace, případně přiměřená a rovnoměrná závlaha a podle možnosti volba odolných odrůd. Mezi nepřímá opatření patří použití speciálních sítí a netkaných textilií. Péče o ekosystém – využívání tzv. funkční biodiverzity, kdy je snaha podpořit výskyt hustoty takových druhů živočišných organismů, které pomáhají udržovat ekologickou rovnováhu v ekosystému a zabraňují přemnožení škůdců. Sem patří např. draví roztoči, pavouci, dravé ploštice, škvoři, střevlíci, drabčíci, slunéčka, pestřenky, zlatoočky, parazitické vosičky, ale i ježci, zpěvné ptactvo atd. Sítě a textilie – netkané textilie a sítě proti hmyzu jsou vhodné zejména na ochranu košťálovin před škůdci. Sítě brání přístupu nalétávajícímu hmyzu (bělásci, květilky); textilie navíc upravují mikroklima (vyšší vzdušná vlhkost) do té míry, že účinně brání množení dřepčíků. Při použití těchto materiálů je však třeba zvážit náklady spojené s jejich pořízením, příp. i pozdější likvidací, a rovněž poměrně vysokou Obrázek 36 Netkaná textilie proti pracnost: při okopávce nebo plečkování musíme síť škůdcům (zdroj archiv PRO-BIO) odkrýt, po kultivaci opět natáhnout a zajistit proti větru. Přímá ochrana – musí být v souladu s platnou legislativou.

6.5.2 Houbové choroby Výskyt houbových chorob závisí především na klimatických podmínkách na daném stanovišti, dále na povětrnostních podmínkách v daném roce a na odolnosti či náchylnosti odrůd. Protože v EZ není povoleno použití syntetických fungicidů, je důležitá především prevence: volíme větší meziřádkové vzdálenosti, vyhýbáme se uzavřeným polohám s vysokou vlhkostí vzduchu (např. u rajčat, okurek atd.), volíme odolné odrůdy. Preventivní ochranou proti půdním chorobám je péče o úrodnost půdy, dodržování osevního postupu, hnojení statkovými hnojivy, zelené hnojení atd. Přímou ochranou je použití povolených přípravků.

37


6.6

Pěstování zeleniny

Předpěstování zeleniny – ve vytápěném skleníku, případně v teplém pařeništi. Výsevy provádíme do truhlíků, po vzejití přepichujeme do sadbovačů, do hrnků (kelímků), příp. opět do truhlíků. Výsev a výsadba – závisí na mnoha podmínkách. V každém případě by půda měla být při výsevu na povrchu dostatečně jemně zpracovaná, avšak seťové lůžko by nemělo být kypré, nesejeme proto do čerstvě Obrázek 37 Předpěstování zeleniny (zdroj archiv PRO-BIO) zpracované půdy. Pro výsadbu může být půda zpracovaná méně jemně, pro dobré vzlínání vláhy ke kořenům by ani v tomto případě neměla být kyprá příliš hluboko a neměla by být hrudovitá. Výsev na pole Při záhonovém pěstování se používají secí stroje nesené traktorovým nosičem nářadí mezi nápravami, které traktoristovi umožňují vizuální kontrolu funkce secího zařízení během setí. Při pěstování v řádcích lze u některých plodin (např. ředkvička) použít i obilné secí stroje, jinak sejeme většinou jednořádkovým ručním secím strojem, který nastavíme podle druhu zeleniny, tzn. podle tvaru a velikosti semen. Výsadba na pole Před výsadbou sadbu několik dní otužujeme, tzn., že ji např. vyndáme z fóliovníku nebo odkryjeme pařeniště. Před výsadbou sadbovače, resp. podložky s balíčkovanou sadbou, truhlíky, hrnky atd. dobře zalijeme. Vydatná zálivka bývá většinou nutná i po výsadbě.

6.7

Sklizeň a skladování zeleniny

Zelenina se sklízí podle způsobu odbytu buď průběžně během sezóny k prodeji, nebo jednorázově na uskladnění. Pokud má být zelenina prodávána na tržnici nebo pravidelně několikrát týdně dodávána odběratelům, je nutno počítat s tím, že bude nezbytné sklízet za každého počasí. Důležitou roli hraje denní doba. Např. salát sklizený brzy ráno vydrží dlouho čerstvý; sklizeň v poledních hodinách, kdy jsou rostliny povadlé, je nevhodná. Zeleninu lze při pěstování v menším rozsahu skladovat ve sklepě (musí být dostatečně chladný a vlhký) nebo v jiných vhodných prostorách, příp. i v krechtech. Kořenovou zeleninu, košťáloviny atd. skladujeme nejlépe při teplotě mírně nad nulou (do 5 °C) a relativní vlhkosti vzduchu 90–95 %. Při pěstování větších množství zeleniny je vhodné vyčlenit ke skladování zvláštní místnost, kterou tepelně izolujeme a vybavíme chladícím agregátem. Při zřizování takového klimatizovaného skladu nezapomínáme na snadný přístup. Například by měl být možný vjezd do skladu vysokozdvižným vozíkem a manipulace s paletovými bednami.

38


6.8

Úprava a prodej zeleniny

Jak čerstvě sklizenou, tak i uskladněnou zeleninu je většinou třeba před prodejem upravit. Cílem tržní úpravy je dosáhnout bezvadného vzhledu zeleniny. Spočívá v očištění od zbytků zeminy, odstranění špinavých, poškozených, nevzhledných částí, kořínků atd. a případně v zarovnání řezných ran a oprání (listová a kořenová zelenina). Obrázek 38 Farmářské trhy (zdroj archiv PRO-BIO)

Prodej:    

farmářské trhy, bedýnky, komunitou podporované zemědělství, prostřednictvím velkoobchodu, prostřednictvím internetu – e-shop.

Zásady odbytu biozeleniny:  

 



Odbyt zeleniny by měl být zajištěn již před vlastním pěstováním. Odbyt je přinejmenším stejně důležitý jako produkce, jeho profesionálnímu zajištění je třeba věnovat stejnou nebo větší péči jako pěstování. Forma odbytu je určující pro strukturu podniku. Společný odbyt umožňuje rozšíření nabízeného sortimentu, větší dodávky a poskytování lepších Obrázek 39 Přímý odbyt (zdroj archiv PRO-BIO) služeb. Nejlepší reklamou je, pokud je zelenina čerstvá a svěží, proto musí být cesta z pole k zákazníkovi co nejrychlejší a prodejce musí mít patřičnou kvalifikaci v zacházení se zeleninou.

39

Modul Agrotechnika

Použité zdroje Odborná literatura BERANOVÁ, Magdalena. Zemědělství starých Slovanů. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. Bio: měsíčník pro trvale udržitelný život: biopotraviny – ekozemědělství – ekozahrádka – permakultura. Hradec Králové: VH PRESS, 1996- . ISSN 1805-3548. FUKUOKA, Masanobu. Revolúcia jednej slamky: Úvod do farmárčenia prírodnou metódou. 1. vyd. Piešťany: Nadácia Zelená alternatíva, 1996. ISBN 80-85740-02-8. HOLMGREN, David. Permakultura: principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. 1. vyd. Svojanov: PermaLot, 2006, 296 s. ISBN 80-239-8125-0. HOLZER, Sepp. Zahrada k nakousnutí: permakultura podle Seppa Holzera. 1. vyd. Brno: Alman ve spolupráci s nakl. Knihkupectví, 2010, 213 s. ISBN 978-80-87426-08-1. HRADIL, Radomil a kol. Česká biozahrada: zelenina a ovoce bez chemie. Olomouc: Fontána, 2000, 184 s. ISBN 80-861-7946-X. JANOVSKÁ, D., J. KALINOVÁ a A. MICHALOVÁ. Metodika pěstování prosa setého v ekologickém a konvenčním zemědělství. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2008, 14 s. ISBN 978-80-87011-99-7. Dostupné také z http://www.vurv.cz/files/Publications/ISBN978-80-87011-99-7.pdf Klíčová dírka: časopis česko-slovenské permakultury: praktická řešení pro udržitelný život. Brno: Permakultura (CS), 2004–2013. ISSN 1803-8808. KONVALINA, Petr. Pěstování obilnin a pseudoobilnin v ekologickém zemědělství. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2008, 64 s. ISBN 978-80-7394-116-1. KONVALINA, Petr a Heinrich GRAUSGRUBER. Pěstování a využití minoritních obilnin a pseudoobilnin v ekologickém zemědělství. 1. vyd. České Budějovice: V nakl. Vlastimil Johanus vydala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2012, 169 s. ISBN 978-80-87510-24-7. KONVALINA, P., I. CAPOUCHOVÁ, Z. STEHNO, M. KÁŠ, D. JANOVSKÁ, A. ŠKEŘÍKOVÁ, a J. MOUDRÝ. Pěstování a využití pšenice dvouzrnky v ekologickém zemědělství: metodika pro praxi. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2012, 38 s. ISBN 978-80-7427119-9. KONVALINA, P., I. CAPOUCHOVÁ, Z. STEHNO, M. KÁŠ, D. JANOVSKÁ, A. ŠKEŘÍKOVÁ, a J. MOUDRÝ. Pěstování a využití pšenice jednozrnky v ekologickém zemědělství: metodika pro praxi. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2012, 36 s. ISBN 978-80-7427120-5.

40

Modul Agrotechnika

KONVALINA, P., I. CAPOUCHOVÁ, Z. STEHNO, M. KÁŠ, D. JANOVSKÁ, A. ŠKEŘÍKOVÁ, a J. MOUDRÝ. Pěstování a využití pšenice špaldy v ekologickém zemědělství: metodika pro praxi. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2012. ISBN 978-80-7427-118-2. Dostupné také z http://aa.ecn.cz/img_upload/8d8825f1d3b154e160e6e5c97cf9b8b3/25_59_cs_metodika _spalda_2012_final.pdf KONVALINA, P., Z. STEHNO a I. CAPOUCHOVÁ. Výběr a hodnocení genotypů jarních forem dosud málo využívaných druhů pšenice, vhodných pro udržitelné systémy hospodaření: metodika pro praxi. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2012, 67 s. ISBN 97880-7427-121-2. MOLLISON, Bill. Úvod do permakultury. 1. vyd. Prešov: Permakultura, 1999. ISBN 80-9681320-X. PŘIKRYL, Luděk. Zahrádkářova čítanka: biodynamické pěstování zeleniny a ovoce. 1. vyd. Hranice: Fabula, 2010, 262 s. ISBN 978-80-86600-69-7. STORL, Wolf-Dieter. Zahrada jako mikrokosmos. Praha: Eminent, 2003, 391 s. ISBN 80728-1143-6. SVOBODA, Jaroslav. Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku. 1. vyd. Praha: Smart Press, 2009, 341 s. ISBN 978-808-7049-280. THUN, Maria. Zahrada podle kosmických rytmů. Šumperk: PRO-BIO, 2001. ISBN 80-9028295-4. THUN, Matthias a Christina SCHMIDT-RÜDTOVÁ. Výsevní dny podle Marie Thunové 2013. Šumperk: PRO-BIO, 2012. ISBN 978-80-87080-24-5. URBAN, Jiří a Bořivoj ŠARAPATKA. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2003, 280 s. ISBN 80-721-2274-6. VLAŠÍNOVÁ, Helena. Zdravá zahrada. 1. vyd. Brno: ERA group, 2006, 137 s. ISBN 80-7366075-X. WHITEFIELD, Patrick. Permakultura v kostce. 1. vyd. Překlad Karol Končko. Praha: Synergie, 1996, 115 s. ISBN 80-901-7974-6.

Právní předpisy a normy Nařízení rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Nařízení komise (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007. Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství v platném znění.

41

Modul Agrotechnika

Internetové odkazy ČTPEZ. Současný stav výzkumných aktivit Výzkumného ústavu rostlinné výroby Praha v oblasti ekologického zemědělství. In: ČTPEZ - Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství [online]. 17. 6. 2012 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/8d8825f1d3b154e160e6e5c97cf9b8b3/projektvurv.pdf KVAPIL, Marek. Co je permakultura. In: Zelený čaroděj [online]. 2013 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: http://zelenycarodej.cz/ZC/permakultura.php Metodické listy pro ekologické zemědělce. In: EPOS ČR: Spolek PRO BIO poradenství [online]. 2013 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: http://www.eposcr.eu/publikace/metodickelisty/ Minoritní plodiny pro specifické využití v potravinářství. In: Bioinstitut [online]. 2009 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: http://www.bioinstitut.cz/documents/Minoritniplodiny.pdf MOUDRÝ, Jan a Jana KALINOVÁ. Metodické listy pro ekologické zemědělce: Pěstování netradičních plodin. In: EPOS ČR: Spolek PRO BIO poradenství [online]. 2011 [cit. 2013-1202]. Dostupné z: http://www.eposcr.eu/wp-content/uploads/2011/04/ML10-Netradicniplodiny.pdf PERMAKULTURA(CS) [online]. PERMAKULTURA (CS), 2013 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: www.permakulturacs.cz SVOBODA, Jaroslav. Co je permakultura. Ekozahrady [online]. 2005 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: http://www.ekozahrady.com/co_je_pk.htm SVOBODA, Tomáš. Přírodní zahrady [online]. 2009-2013 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: www.prirodnizahrady.com

42

Příloha Modulu Agrotechnika Danuše Vymětalová

Ekologicke pestovaní manzelu Vymetalovych

zeleniny

Danuše Vymětalová Použité fotografie Archiv PRO-BIO RC Moravská brána

1

Úvod    



2

Místo hospodaření – Břest, okres Kroměříž. Výměra – 3 ha zelenina; 0,5 ha sad. Půda – těžší, hlinito-jílovitá na štěrcích, úrodná, dobře drží vodu. Dostatek vody (závlaha) – díky podloží je závlaha využívána jen výjimečně za suchého období (podzemní voda je v hloubce 2 m). Doporučení – věnovat pozornost místu Obrázek 1 Vymětalovi začali s ekologickou produkcí zeleniny v roce 1991 pro pěstování zeleniny v blízkosti vody. Vymětalovi mají pozemky umístěny na břehu říčky Moštěnky (přítok Moravy).

Pěstování zeleniny

Hnojení:   

zelené hnojení, kompost, kompostovaný hnůj (3 roky kompostování, každý rok nutno přehodit pro podporu anaerobních procesů).

Doporučení – jako zelené hnojení je výborné vysévat svazenku – drží vodu, je jemnější, dobře se zaorává a po zaorání se dobře rozkládá, je zásaditá (rozdíl např. od hořčice), slouží i jako pastva pro včely. Nářadí, stroje:      

ruční – PLEČKA, motyka, nůž na podřezávání plevelů, malotraktor Farmář, sazeč brambor, mulčovač, rotavátor, brány, Obrázek 2 Plečka

43




smyky.

44


Agrotechnika: Pěstovat co nejvíce druhů a odrůd – v závislosti na půdně klimatických podmínkách tak, aby byly pokryty dodávky odběratelům po celé vegetační období a aby se předešlo „výpadkům“ produkce v případě extrémního počasí (sucho, chladno, srážky). Doporučení – pokud možno co nejvíce prací dělat Obrázek 3 Pestrost pěstovaných druhů ručně (promyslet, co opravdu půda a rostliny potřebují) – předcházet utužování půdy a současně např. během plečkování kontrolovat zdravotní stav rostlin. Zásada – vytvářet pro půdu a pěstované rostliny takové podmínky, aby prospívaly a nebylo nutno vkládat „další“ energii ve formě pojezdů po poli, použití přípravků (povolených v ekologickém zemědělství); tzn. s minimem vnějších vstupů. Problémy se škůdci: 





Obrázek 4 Brukvovité druhy

Netkaná textilie – použití dočasně u košťálovin proti dřepčíkům, můře zelné a bělásku zelnému; v případě pekingského zelí použít textilii po celou dobu pěstování. U ředkviček proti květilce – po celou dobu pěstování (odhrnout při plečkování a opět přikrýt) – až do doby jednoho týdne před Obrázek 5 Netkaná textilie sklizní (narovnání lístků). Cibule sazečka (na zeleno), pórek – proti vrtalce pórkové.

Doporučení – netkanou textilii lze využít, i pokud chceme urychlit růst zeleniny, např. u mrkve (doporučuje se ale využít odrůdy s tužšími lístky).

45


Obrázek 6 Hmyzí opylovači (foto Vaculíková)

Chov včel – čtyři včelstva

46


3

Distribuce

Distribuce – prodává se zásadně očištěná (opraná – šetrně houbičkou) zelenina.  

původně: zásilkový prodej, prodej ze dvora; dnes Vymětalovi vozí každý týden zeleninu pro 150 domácností do Olomouce – podle jednotlivých objednávek; syn vozí každý týden bedýnky se zeleninou (35) do Kroměříže; prodej ze dvora – stálí zákazníci (nové generace), zájem roste.

 

Motto: „Zákazník si zaslouží zeleninu v té nejvyšší kvalitě.“

4

Sortiment

Druh

Odrůda

Brambory

Marabel – vlastní sadba; poloraná

Brokolice

Holandská Lucky (F1) – SEMO, Fiesta

Celer s natí

Diamant

Celer – bulva Cibule s natí

Herkules

Cibule suchá – žlutá

Lucy

Česnek

Kavkazský

Cuketa

Stargreen F1

Cukrová kukuřice

Adika, Agnes

Červená řepa

Boro

Dýně

Hokkaidó, Olejná – Apetit

Fazole – zelené, lusky

Prezenta

Hrášek dřeňový

Maxigold

Květák

Flamenco – raný, Skywalker – pozdní

Jahody

Karmen

Kedluben – raný, bílý Korist F1

47


Kapusta

Famosa, Melisa

Kopr – i na osivo

Hanák

Mrkev

Napoli, Nektar, Nevis

Mák modrý Mangold

Gator

Meloun vodní – vlastní semínka

Pata negra

Špenát

Space F1

Okurky

Salátové – Market more F1, nakladačky – Adam

Petržel s natí Petržel s natí kadeřavá Patizon Paprika

Pórek

Letní, pozdní

Rajčata

Sherry

Salát

Hlávkový, ledový

Ředkvička Tuřín japonský Zelí

Pekingské, rané kulaté, špičaté

48


Lilek Maliny

Černý rybíz

1100 keřů

Hrušky Meruňky Ryngle červené Třešně Vodnice fialová Vlašské ořechy

49


50



Modul Ekonomika a marketing Ing. Radomír Studenský Ing. Zdeněk Ševčík


Modul Ekonomika a marketing

Obsah EKONOMIKA A MARKETING........................................................................................ 55 1

Vztah zemědělce (sedláka) a spotřebitele............................................................................... 55 1.1 Zemědělec a jeho role .................................................................................................... 55 1.1.1 Velkoproducenti ....................................................................................................... 55 1.1.2 Maloproducenti........................................................................................................ 56 1.2 Zemědělství jako živnost ................................................................................................. 57 1.3 Spotřebitel a jeho role .................................................................................................... 59 1.4 Cesta výrobku od zemědělce ke spotřebiteli .................................................................. 60 1.5 Regionální potravina ....................................................................................................... 61 2 Legislativa upravující produkci zemědělských produktů (potravin) ........................................ 63 2.1 Legislativa obecně........................................................................................................... 63 2.2 Evropská legislativa ......................................................................................................... 63 2.2.1 Přehled nejdůležitějších právních předpisů Evropské unie...................................... 66 2.2.1.1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 .............................. 66 2.2.1.2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 .............................. 70 2.2.1.3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 .............................. 72 2.2.1.4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 .............................. 72 2.3 Česká legislativa .............................................................................................................. 73 2.3.1 Právní předpisy ČR se zaměřením na prodej malých množství ................................ 73 2.3.1.1 Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích ........................ 74 2.3.1.2 Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči ......................................................... 74 2.3.1.3 Vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích .......... 76 Použité zdroje................................................................................................................................... 81 Odborná literatura ....................................................................................................................... 81 Právní předpisy a normy .............................................................................................................. 81 Internetové odkazy ...................................................................................................................... 81 ZACHOVÁNÍ A ROZVÍJENÍ TRADICE OVOCNÁŘSTVÍ NA EKOLOGICKÉ FARMĚ ZDEŇKA ŠEVČÍKA . 82 1 Úvod ........................................................................................................................................ 82 2 Podpora biodiverzity ............................................................................................................... 82 3 Sušení ovoce ............................................................................................................................ 83 4 Odbyt ....................................................................................................................................... 85 5 Prezentace „Brouci v hlavě eko ovocnáře“ ............................................................................. 85

53

Modul Ekonomika a marketing

54

Modul Ekonomika a marketing Ing. Radomír Studenský

Ekonomika a marketing Legislativní možnosti zpracování zemědělských produktů a jejich cesty ke spotřebiteli Ing. Radomír Studenský

1

Vztah zemědělce (sedláka) a spotřebitele

1.1

Zemědělec a jeho role

Zemědělství je spojeno s lidstvem od jeho počátku. Zemědělec je člověk zabývající se pěstováním rostlin nebo chovem hospodářských zvířat. Hlavním úkolem zemědělce je pěstovat zemědělské produkty, např. potraviny rostlinného i živočišného původu. Zemědělci rovněž produkují suroviny (především rostlinného původu) pro průmyslovou výrobu (např. rostliny na vlákna, izolační materiály, rostliny na energetické použití). Sekundárně má zemědělec důležitou funkci v péči o krajinu. Zemědělec krajinu utváří a udržuje. To má pozitivní i negativní stránky. Vysoce intenzivní formou zemědělství již krajinu degraduje a druhově i krajinářsky ochuzuje. Naopak extenzivními formami vzniká příjemná esteticky hodnotná kulturní krajina s vysokou biodiverzitou, jež se může stát i předmětem ochrany. Zemědělce lze rozdělit podle použitých technologií, přístupu a množství produkce na velkoproducenty a maloproducenty.

1.1.1

Velkoproducenti

Jedná se o velké podniky. Na trhu představují většinový podíl. Používají intenzivní technologie (těžká mechanizace, scelování půdy – tvorba velkých snadno obdělávatelných ploch, použití pesticidů, využití geneticky modifikovaných plodin). Jejich cílem již není pouze zemědělská produkce, ale také maximalizace zisků. Jedná se o tzv. „zemědělský průmysl“. Tyto subjekty ovlivňují celý sektor, ovlivňují politická rozhodnutí, nastavení dotačních titulů apod. Nicméně přesto je intenzivní zemědělství nezbytné. V letech 1970 až 2005 vzrostl počet obyvatel Země o 74 %. Intenzivní velkoprodukce zajišťuje zejména uspokojení poptávky při takto rostoucí populaci. Přínosy intenzivního zemědělství: 



intenzivní zemědělství brání nárůstu plochy zemědělské půdy (celosvětová produkce stoupla přes 100 %, plocha zemědělské půdy se však zvětšila jen o asi 20 %, opouštění a zalesňování ploch méně vhodných k intenzifikaci (např. staré intenzivní sady jsou ponechány ladem a nahrazeny moderními výsadbami ze štíhlých vřeten, která zaberou méně plochy),

55


  

vědecký a technický rozvoj v zemědělských oborech (i malí farmáři používají dokonalou techniku, nové progresivní odrůdy, hybridizaci osiv apod.), produkce velkého množství potravin standardní nebo vysoké kvality, ekonomicky výhodné a efektivní (orientace na jednu odrůdu, efektivizace nákladů a režií).

Negativa intenzivního zemědělství:  

  

1.1.2

intenzivní zemědělství negativně ovlivňuje krajinný ráz, způsobuje snížení druhové diverzity, intenzivní zemědělství vede k tvorbě monokultur a z toho plynoucích rizikových faktorů (zvýšený tlak chorob a škůdců, jejich větší odolnost proti pesticidům, vysoká koncentrace alergenů), racionalizace výroby vede ke snížení počtu pracovních míst, tržby často mizí mimo region, kde se produkuje, produkuje tzv. „anonymní potraviny“.

Maloproducenti

Jsou doplňkem intenzivního, velkoprodukčního zemědělství, nikoliv jeho náhradou. Vyplňují prostor, který není pro velkoproducenty vhodný nebo ekonomicky zajímavý. Orientují se především na tzv. oblasti se ztíženým zemědělským obhospodařováním (podhorské a horské oblasti, zvláště chráněná území), případně na produkci a zachování původních (starých) odrůd zemědělských plodin. Přínosy extenzivního zemědělství:      

extenzivní zemědělství je šetrné vůči životnímu prostředí (zvyšuje druhovou diverzitu, významně se podílí na příznivé tvorbě krajinného rázu), extenzivní zemědělství většinou nevede k tvorbě monokultur, je vhodné pro produkci v ekologickém režimu, zachovává pracovní příležitosti v regionu, tržby z produkce neodchází mimo region (zajištění lepší sociální stability regionu), zvyšuje pestrost nabídky (pěstitel nebo chovatel si nemůže dovolit celou produkci úzce specializovat na jediný druh či odrůdu), snadná identifikace producenta spotřebitelem a existenční závislost na hospodaření vede k produkci kvalitních výrobků.

Negativa extenzivního zemědělství:   

malé ekonomicky slabé a nestabilní subjekty, obtížné vypořádání se s nadměrnými legislativními požadavky (znalost množství zákonů a vysoké náklady na zřízení provozu), sezónnost potravin a absence napojení na zpracovatelské provozy, síť prodejen nebo restaurace.

56

Modul Ekonomika a marketing Ing. Radomír Studenský Tabulka 1 Srovnání podmínek velkoproducentů s maloproducenty (autor Studenský)

globální působnost

≠

regionální působnost

cesta ke spotřebiteli (obchodní řetězce, ≠ velkoobchody)

cesta ke spotřebiteli (obchodní řetězce, velkoobchody)

cílová skupina (všechny vrstvy a skupiny ≠ obyvatelstva, velký počet lidí – riziko poškození závadnou potravinou vysoké, velká část populace)!

cílová skupina (zásobovaní malého regionu, malého počtu lidí, často lidí vyhledávajících netradiční kvalitní potraviny přinášející další hodnoty – riziko poškození závadnou potravinou malé)!

legislativní nároky na produkci potravin  vysoké, velké náklady na zřízení provozu 

legislativní nároky na produkci potravin vysoké, velké náklady na zřízení provozu

1.2

Zemědělství jako živnost

Zemědělským podnikatelem podle zákona č.252/1997 Sb., o zemědělství je fyzická nebo právnická osoba, která hodlá provozovat zemědělskou výrobu jako soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku, za podmínek stanovených tímto zákonem, a která, pokud jde o osobu fyzickou, dosáhla věku 18 let, má způsobilost k právním úkonům, je bezúhonná a je odborně způsobilá. Dále musí mít trvalý pobyt na území České republiky. Nejedná-li se o občana České republiky nebo o občana členského státu Evropské unie a pohovorem před místně příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností prokáže základní znalost jazyka českého, přičemž se stanoví obsah tohoto pohovoru. Za bezúhonného se přitom považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen nebo na koho se hledí, jako by nebyl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň jednoho roku, pro trestný čin spáchaný v souvislosti se zemědělstvím. Odbornost je dána tehdy, pokud splňuje odbornou způsobilost získáním vzdělání nejméně na úrovni středního odborného vzdělání v některém zemědělském oboru, veterinářství a veterinární prevenci, anebo na úrovni úplného středního vzdělání se zaměřením na zemědělství, popřípadě absolvováním akreditovaného rekvalifikačního kurzu zaměřeného na výkon obecných zemědělských činností v rozsahu minimálně 150 hodin, nebo tím, že prokáže zemědělskou praxi v zemědělském podniku nejméně po dobu 5 let. Zemědělskou výrobou včetně hospodaření na vodních plochách se pak rozumí: 

rostlinná výroba včetně chmelařství, ovocnářství, vinohradnictví a pěstování zeleniny, hub, okrasných rostlin, léčivých a aromatických rostlin, rostlin pro technické a energetické užití na pozemcích vlastních, pronajatých nebo

57




  

 

užívaných na základě jiného právního důvodu, popřípadě provozovaná bez pozemků, živočišná výroba zahrnující chov hospodářských a jiných zvířat či živočichů za účelem získávání a výroby živočišných produktů, chov hospodářských zvířat k tahu a chov sportovních a dostihových koní, produkce chovných plemenných zvířat a využití jejich genetického materiálu, pokud jde o zvířata uvedená v písmenu b), výroba osiv a sadby, školkařských výpěstků a genetického materiálu rostlin, úprava, zpracování a prodej vlastní produkce zemědělské výroby, chov ryb, vodních živočichů a pěstování rostlin na vodní ploše na pozemcích vlastních, pronajatých nebo užívaných na základě jiného právního důvodu, hospodaření v lese, na pozemcích vlastních, pronajatých nebo užívaných na základě jiného právního důvodu, hospodaření s vodou pro zemědělské a lesnické účely.

Zemědělský podnikatel podle tohoto zákona je oprávněn rovněž poskytovat práce, výkony nebo služby, které souvisejí výhradně se zemědělskou výrobou a při kterých se využijí prostředky nebo zařízení sloužící zemědělskému podnikateli k zemědělské výrobě. Fyzická nebo právnická osoba, která hodlá podnikat v zemědělství, vyjma fyzické osoby, která nepodléhá evidenci zemědělského podnikatele, je povinna se zaevidovat. Zemědělského podnikatele zaeviduje místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud žadatel splňuje uvedené podmínky. Příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností k zaevidování žadatele o zemědělské podnikání je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územní působnosti se nachází místo trvalého pobytu zemědělského podnikatele, jde-li o fyzickou osobu, nebo sídlo zemědělského podnikatele, jde-li o právnickou osobu; nelze-li územní působnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností určit těmito způsoby, je místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa podnikání na území České republiky. Zákon rovněž stanoví obsah žádosti o zápis do evidence zemědělského podnikatele. Zemědělského podnikatele obecní úřad obce s rozšířenou působností z evidence zemědělského podnikatele vyřadí, jestliže neprovozuje více než 24 kalendářních měsíců zemědělskou výrobu, zemřel, jde-li o osobu fyzickou, zanikl, jde-li o osobu právnickou, nebo o vyřazení z evidence zemědělského podnikatele zemědělský podnikatel sám požádá. Z evidence je rovněž vyřazen, když přestane splňovat výše uvedenou podmínku bezúhonnosti nebo mu byl uložen zákaz činnosti týkající se zemědělské výroby, jde-li o osobu fyzickou, nebo jeho odpovědný zástupce přestane vykonávat svou funkci nebo přestane splňovat podmínku bezúhonnosti anebo mu byl uložen zákaz činnosti týkající se zemědělské výroby, jde-li o osobu právnickou.

58


Pokud právní nástupce vyřazeného zemědělského podnikatele chce pokračovat v podnikání, oznámí tuto skutečnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do tří měsíců ode dne úmrtí zemědělského podnikatele. Nesplňuje-li právní nástupce do doby skončení řízení o dědictví stanovené podmínky, musí pro dobu tohoto řízení o dědictví neprodleně ustanovit odpovědného zástupce. Po skončení řízení o dědictví platí pro právního nástupce ustanovení upravující podnikání v zemědělství obdobně. O odvolání proti rozhodnutí o vyřazení z evidence zemědělského podnikatele rozhoduje krajský úřad. Po nabytí právní moci rozhodnutí o vyřazení z evidence zemědělského podnikatele obecní úřad obce s rozšířenou působností neprodleně provede výmaz z evidence zemědělského podnikatele. Fyzické nebo právnické osobě, která provozuje zemědělskou výrobu podle tohoto zákona, aniž by byla zapsána v evidenci zemědělského podnikatele, hrozí pokuta až do výše 200 000 Kč. Pokutu ukládá, vybírá a vymáhá obecní úřad obce s rozšířenou působností. Pokuty jsou příjmem rozpočtu obce s rozšířenou působností.

1.3

Spotřebitel a jeho role

Spotřebitel je na trhu zboží a služeb jednotlivec, který stojí na straně individuální poptávky. Tento jednotlivec poptává zboží k uspokojení svých potřeb. Spotřebitele lze rozdělit do několika skupin:  

nakupují potraviny pouze podle ceny, nakupují potraviny podle ceny, ale mají své oblíbené značky, které považují za kvalitnější,  potraviny nakupují s rozvahou, podle kvality a osobního přesvědčení,  zásadně se vyhýbají velkým řetězcům, potraviny získávají nebo nakupují převážně z „alternativních zdrojů“. Především první tři skupiny spotřebitelů vykazují tzv. „špatné nákupní návyky“. Spotřebitelé si nedokáží vytvořit strategii zacházení s potravinami. Je obtížné vymanit se z návyků mít kdykoliv „čerstvou“ potravinu jakéhokoliv druhu. Lidé se odnaučili s potravinami přirozeně hospodařit v průběhu roku. A tak v období porážky zvířat v podzimním období (jehňata) nejsou odběratelé schopni tuto komoditu odebírat v chovatelem požadovaném množství. Spotřebitel, který má zájem spotřebovávat místní potraviny se na tuto skutečnost musí připravit a naučit se využívat svých domácích skladovacích prostor a přirozené spotřeby k maximálnímu využití nabízené potraviny.

59


1.4

Cesta výrobku od zemědělce ke spotřebiteli

U nás dnes funguje několik způsobů distribuce zemědělského produktu od zemědělce ke spotřebiteli: 1. Klasická distribuce produktů přes síť maloobchodů (kamenné prodejny, e-shopy)  v Česku nejzažitější a nejoblíbenější způsob, jak dostat potraviny od prvovýrobce ke spotřebiteli,  je obtížné dostat se do sítě menších řetězců (COOP, Hruška) nebo do soukromých maloobchodních prodejen,  nedůvěra lidí k novým výrobkům,  obchodně spolehlivé (velký odběr, dohodnutá cena). 2. Prodej ze dvora (prodej přímo z farmy producenta)  v Česku méně rozšířené, ale jedná se o způsob se vzrůstající oblibou (částečně zvyk z minulosti, kdy lidé byli zvyklí odebírat některé produkty a tzv. „naturálie“ přímo ze zemědělských družstev),  tato forma prodeje je výhodná zejména u regionálních výrobků, bio farem apod. (spotřebitel má možnost ověřit si kvalitu výrobků, např. důležité u bioprodukce – přítomnost plísní a toxinů z ní pocházejících v potravinách, i další procesy fungující na farmě),  vzniká blízký vztah producenta se spotřebitelem, který vytváří tlak na udržení vysoké kvality výrobků,  je nevhodný z časového a ekonomického hlediska pro spotřebitele, pokud musí kvůli jednomu nákupu objet několik od sebe vzdálených farem. 3. Prodej na tržišti (tradiční stálá tržiště, např. Zelný trh – Brno, Pod kaštany – Zlín, farmářské trhy, sváteční trhy)  další v Česku méně používaný, ale stále na určitých tradicích založený systém cesty produktů ke spotřebiteli,  výhodou pro spotřebitele je koncentrace více producentů na jednom místě,  zůstává zachován bližší kontakt mezi výrobcem a spotřebitelem a s tím související výhody,  otevřené prostranství bez zázemí je málo vhodné pro prodej potravin, zejména živočišného původu (náročné na splnění legislativních požadavků – např. tekoucí voda, chladící zařízení apod.) 4. Komunitou podporované zemědělství  zatím okrajová záležitost, bez tradice v našich zemích,  vhodný způsob zejména pro úzkou skupinu spotřebitelů preferujících komunitní sdružování a fungování společnosti,  v rámci pravidel komunity zřejmě fungující model, který eliminuje některé rizikové vlastnosti zemědělství (např. neúroda),  existenčně provázaný vztah mezi zemědělcem a spotřebitelem.

60


5. Bedýnkový prodej  opět se jedná o u nás téměř netradiční formu distribuce potravin spotřebitelům,  systém je vhodný pro velké městské metropole a jejich okolí,  jistá cílová skupina spotřebitelů,  eliminace rizikových faktorů v zemědělství (např. neúroda některého pěstovaného druhu), 6. Prodej přebytků (prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti fyzickými osobami)  pro skutečnou zemědělskou činnost za účelem vytvoření zisku zcela nepoužitelná, ale zákonem umožněná kategorie.

1.5

Regionální potravina

Jak z výkladu legislativy v následujících kapitolách vyplyne, je důležité vnímat zemědělskou produkci v malých množstvích („ze dvora“), jako produkci regionálního charakteru. Evropská legislativa, v oblasti produkce potravin, je založená na vyhodnocení míry rizika, které mohou potraviny pro spotřebitele představovat. Zde je nutné si uvědomit, že pokud chceme úlevy z přísných hygienických požadavků (nižší nároky), musí také naše výroby představovat nižší riziko pro spotřebitele (viz tabulka č. 1). Proto by se vždy při prodeji „ze dvora“ mělo jednat o regionální potravinu. Jak již název napovídá, jedná se o potravinu vyprodukovanou v určitém regionu. Za region lze označit různě velké území, ať už v závislosti na účelu použití potraviny nebo kontextu, v jakém je potravina nabízena. Zcela jistě lze za regionální potravinu označit pro určitou oblast zcela unikátní a typické výrobky, jako jsou např. Olomoucké tvarůžky, Valašské frgály, Hořické trubičky, brynza, Znojemské okurky apod. Regionální výrobce je chápan jako ten, kdo vyrábí potraviny pro malou oblast. Zásobuje pouze místní trh. Dokonce se může jednat o běžné potraviny vyráběné ve většině regionů Česka, které jsou ale typické pro určité prostředí (hory, vinohradnická krajina, tradiční ovocnářské oblasti, úrodné plochy údolních niv, bramborářské oblasti apod.). Jako potravinu s regionálním charakterem tedy jistě budeme vnímat např. valašské jehněčí nebo ovčí sýr, i když nepochybně chov ovcí není omezen pouze touto oblastí republiky. Stejně tak, budeme považovat za regionální také českou potravinu v rámci celoevropské nebo celosvětové nabídky potravin nabízených např. prostřednictvím velkých distribučních řetězců. Přednosti regionálních potravin:    

široká nabídka a pestrost zboží (v běžných obchodech často chybějící), zboží je nabízeno v blízkém okolí producenta (odpadají náklady na převoz a skladování), potraviny se ke spotřebiteli dostávají rychle v optimální zralosti, stavu a kvalitě (to je právě u potravin výhodné vzhledem k nízké trvanlivosti zboží), výrobce je spotřebitelem snadno dohledatelný a identifikovatelný,

61


    

často se u regionálních potravin jedná o přímý vztah mezi spotřebitelem a prvovýrobcem (zvláště u tzv. prodeje „ze dvora“ nebo na tržišti), větší míra osobní odpovědnosti prvovýrobce a tím opět záruka vyšší kvality výrobků. Nedostatky regionálních potravin: vyšší cena výrobků a potravin pocházejících z malých farem (nelze tak efektivně optimalizovat výrobu a náklady, jako u velkoprodukce), sezónnost a „špatné nakupovací návyky“ spotřebitelů, regionální potraviny produkují ekonomicky slabší subjekty (pokud není schopen farmář v sezóně sklízené zboží odbýt v důsledku v danou chvíli nedostatečného zájmu, dostává se do existenčních problémů, které mohou směřovat až k ukončení výroby a činnosti).

62


2

Legislativa upravující produkci zemědělských produktů (potravin)

se zaměřením na prodej malých množství „ze dvora“

2.1

Legislativa obecně

Legislativa normuje oblast lidského bytí a konání. Naše legislativa vzniká na základě zastupitelské demokracie, kdy většinou zvolení zástupci (parlament) rozhodují, mají tzv. zákonodárnou moc. Zákonodárná moc znamená oprávnění navrhovat a tvořit jakékoliv zákony. Zákonodárce je v tvorbě zákonů limitován Ústavou ČR. Český právní systém tvoří legislativa Evropské unie, jíž jsme členem a národní legislativa.

2.2

Evropská legislativa

Cílem evropské legislativy je jednotné společenské právo ve všech členských zemích. Toto jednotné společenské právo je nadřazeno právním systémům jednotlivých členských států. Základem evropské legislativy jsou smlouvy Evropské unie a smlouvy uzavřené vládami jednotlivých členských států. Výkon pravomocí Evropské unie zajišťují nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Nejdůležitější ve vztahu k zemědělské produkci jsou první dva druhy dokumentů. Nařízení Evropské unie Jedná se o právní předpis, který má přímou platnost pro všechny členské státy. Nařízení nejpřesněji sbližuje právo jednotlivých členských států – unifikační efekt. Nařízení jsou vydávána a zveřejňována v Úředním věstníku Evropské unie. Směrnice Evropské unie Směrnice EU – do českého práva se tzv. implementují (výkladem směrnice). Je právním aktem Evropské unie. Směrnice definuje a určuje výsledek, kterého má být legislativně dosaženo. Nepřejímají se do českého práva automaticky, ale jsou tam tzv. implementovány. Tzn., že je českým národním zákonem daná oblast vymezena takovým způsobem, aby výsledek byl v souladu s evropskou směrnicí, ale to jakým způsobem toho bude dosaženo, je ponecháno na rozhodnutí členského státu. Normativní účinnost je tedy nižší než u nařízení. Před vstupem do Evropské unie (1. května 2004) musela Česká republika jako nový členský stát přizpůsobit svůj právní řád. Docházelo k přijetí stovek sekundárně právních norem, které musely být implementovány do našeho právního řádu. Rozhodnutí Evropské unie Jsou pro příjemce závazná, mohou se týkat členských zemí, právnických či fyzických osob.

63


Doporučení a stanoviska Evropské unie Nejsou závazná, ale jejich účelem jsou doporučení, která vedou k sjednocování postupů členských států. Obecné vlastnosti evropských právních předpisů Předpisy Evropské unie jsou často obecné povahy. Přesně nedefinují ani nepřikazují konkrétní požadavky na zemědělskou produkci a její uvádění do oběhu. Evropské právní předpisy se nikdy netýkají produkce a zpracování potravin pro domácí účely. Přísnější, konkrétní požadavky směrnic a nařízení se většinou týkají oblastí velkoprodukce, velkoobchodu a uvádění do oběhu dalším distributorům. Netýkají se prodeje určeného přímo konečnému spotřebiteli. Hlavním nástrojem evropského práva je tzv. systém kritických bodů (zjednodušeně můžeme definovat jako tzv. HACCAP). Princip kritických bodů spočívá v tom, že za kvalitu a rizikovost potravin zodpovídá primárně producent/pěstitel/zemědělec, který potraviny uvádí do oběhu. Ten si sám stanoví tzv. kritické body výroby. Kritické body jsou rizikové faktory výroby (produkce), rizikové činnosti a způsoby jak tyto rizika eliminovat. Kritickým bodem tak může být např. technologický postup, který zajišťuje snížení míry rizika poškození spotřebitele potravinou nebo zajištění kvality výrobku. Např. uchovávání potraviny v nízké teplotě, vyčištění a desinfekce prostor, kde dochází k porážce zvířat, než se v těchto prostorách přistoupí k bourání masa, stanovení kvalitativních hodnot – jablka musí mít určitou velikost, cukernatost a vybarvení, školkařské výpěstky musí mít v korunce min. tři výhony apod. Tyto kritické body musí být pravidelně monitorovány a musí se o nich vést záznamy. Kontrolní úřady členských států by pak měly kontrolovat, zda se producent svými kritickými body řídí a zda jejich nastavení dostatečně zaručuje nezávadnost potravin. Evropské právní předpisy často umožňují vlastní zpřísnění nebo úlevu prostřednictvím práva jednotlivých členských států. To zaručuje pružnost a zohlednění kulturních rozdílů jednotlivých členských států. Tato možnost ovšem může přinášet i národní požadavky, které komplikují nebo dokonce prakticky znemožňují zemědělcům činnost a znevýhodňují je proti zemědělcům zahraničním (např. Rakousko, Německo), což zejména při hospodaření v příhraničních oblastech jistě činní překážku ve volné obchodní soutěži. Jak již bylo dříve uvedeno, evropské právní předpisy jsou velmi obecné a nechávají hlavní zodpovědnost na producentovi potravin. V evropských předpisech nikde nenajdeme požadavek stanovující, že provozovna na zpracování mléka, sýrů nebo masa (min. v kategorii uvádění na trh konečnému spotřebiteli) má být obložena keramickým obkladem, má mít nerezové pracovní desky a nástroje, případně má být vybavena bezdotykovými bateriemi. Nařízení jen obecně popisují, jak má provozovna vypadat, aby se míra rizika závadnosti potraviny eliminovala. Tato definice může znít např. „podlahové povrchy udržovány v bezvadném stavu a musí být snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyžaduje použití odolných, nenasákavých, omyvatelných

64


a netoxických materiálů, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných použitých materiálů. Popřípadě musí podlahy umožňovat vyhovující odvod vody z povrchu“. Ze všech evropských právních nařízení vyčteme, že se nařízení nevztahují na výrobu potravin pro domácí použití. Např. „Toto nařízení se vztahuje na všechny fáze výroby, zpracování a distribuce potravin a krmiv. Nevztahuje se prvovýrobu určenou pro osobní potřebu ani na domácí přípravu potravin, manipulaci s nimi nebo jejich skladování za účelem osobní domácí spotřeby.“. Špatné pochopení a výklady evropských nařízení pak často vedou k omylům a fámám typu, že Evropská unie chce kontrolovat i pěstování a chov pro domácí účely a že každý kdo má zahrádku, koupí si semínka rostlin nebo chová pět slepic, bude podléhat kontrole. Co je důležité v souvislosti s prodejem malých množství tzv. „ze dvora“, je skutečnost, že konkrétní požadavky, limity a zpřísněné právní úpravy (např. Nařízení 853/2004) produkce potravin platí jen pro velkoprodukci a na prodej konečnému spotřebiteli na místní trh se nevztahují. Příklad definice: „Toto nařízení se nevztahuje na případy, kdy výrobce přímo dodává malá množství výrobků z prvovýroby konečnému spotřebiteli nebo místnímu maloobchodu, který je přímo dodává konečnému spotřebiteli“. Ukázkou již zmiňovaného principu odpovědnosti producenta za kvalitu potravin je následující definice z nařízení ES 178/2002: „Provozovatel potravinářského podniku má nejlepší předpoklady vytvořit spolehlivý systém dodávání potravin a zajistit, aby dodávané potraviny byly bezpečné; měl by tedy mít primární právní odpovědnost za zajištění bezpečnosti potravin. Ačkoli tato zásada existuje v některých členských státech a v některých oblastech potravinového práva, v jiných oblastech to není výslovně stanoveno nebo tuto odpovědnost přebírají příslušné orgány členských států na základě kontrolních činností, které provádějí. Tyto rozdíly mohou vytvářet překážky obchodu a narušovat soutěž mezi provozovateli potravinářských podniků v různých členských státech.“ Zde je výslovně uvedeno, že přebírání absolutní zodpovědnosti za bezpečnost potravin příslušnými orgány členských států (u nás veterinární správa) může vytvářet překážky obchodu a narušovat soutěž mezi producenty v různých členských státech. Posední citace evropského předpisu se týká možnosti nastavení si parametrů a úpravy nařízení v rámci jednotlivých členských států. Díky tomuto ustanovení je možné stanovit parametry produkce malých množství takovým způsobem, že je de facto nepoužitelná. Teoreticky je tato kategorie českou legislativou stanovena a tedy umožněna, ale prakticky se v této kategorii produkovat nedá. V našem případě je to hlavně stanovením vyprodukovaného množství. Při limitech povolené produkce 10 ks drůbeže (zajícovců) týdně nelze přemýšlet o ekonomicky soběstačném podnikání.

65


2.2.1   

Přehled nejdůležitějších právních předpisů Evropské unie Nařízení Rady ES 178/2002 – kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva. Nařízení Rady ES 852/2004 – o hygieně potravin. Nařízení Rady ES 853/2004 – kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu.

2.2.1.1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002    

stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, odpovídá českému zákonu o potravinách č. 110/1997 Sb., vztahuje se na všechny druhy potravin uváděných do oběhu, definuje co je potravina, potravinové právo a potravinářský podnik.

Nařízení definuje základní oblasti produkce potravin takto: Volný pohyb bezpečných a zdravých potravin je důležitým hlediskem vnitřního trhu a významně přispívá ke zdraví a blahu občanů a k jejich sociálním a hospodářským zájmům. Při provádění politik Společenství je třeba zajistit vysokou úroveň ochrany lidského života a zdraví. Mezi potravinovým právem členských států jsou velké rozdíly, pokud jde o pojetí, zásady a postupy. Přijímají-li členské státy opatření týkající se potravin, mohou tyto rozdíly bránit volnému pohybu potravin, vytvářet nerovné podmínky soutěže, a tím přímo ovlivňovat fungování vnitřního trhu. Je nezbytné zajistit, aby spotřebitelé, ostatní dotčené osoby a obchodní partneři měli důvěru v postupy rozhodování používané v oblasti potravinového práva, v jejich vědecký základ a strukturu, jakož i v nezávislost institucí zajišťujících ochranu zdraví a dalších zájmů. Voda je konzumována přímo nebo nepřímo jako jiné potraviny, a přispívá tedy k celkové expozici spotřebitele přijatým látkám, včetně chemických a mikrobiologických kontaminujících látek. Vzhledem k tomu, že jakost vody určené k lidské spotřebě je již regulována směrnicemi Rady 80/778/EHS (5) a 98/83/ES (6), postačuje v tomto nařízení brát v úvahu vodu až za místem dodržování hodnot podle definice v článku 6 směrnice 98/83/ES. Opatření, která v oblasti potravin a krmiv přijmou členské státy a Společenství, by měla být obecně založena na analýze rizika, s výjimkou případů, kdy to není vhodné vzhledem k okolnostem nebo povaze opatření. Využití analýzy rizika před přijetím takových opatření by měla zabránit tomu, aby byly vytvářeny neodůvodněné překážky volnému pohybu potravin (pozn. aut.: česká legislativa nezohledňuje míru rizika a v podstatě zavádí

66


pro všechny producenty jednu kategorii, ať se jedná o velký podnik zásobující celou republiku, nebo podnik produkující malá množství na svém místním trhu (okres, kraj). Provozovatel potravinářského podniku má nejlepší předpoklady vytvořit spolehlivý systém dodávání potravin a zajistit, aby dodávané potraviny byly bezpečné; měl by tedy mít primární právní odpovědnost za zajištění bezpečnosti potravin. Ačkoli tato zásada existuje v některých členských státech a v některých oblastech potravinového práva, v jiných oblastech to není výslovně stanoveno nebo tuto odpovědnost přebírají příslušné orgány členských států na základě kontrolních činností, které provádějí. Tyto rozdíly mohou vytvářet překážky obchodu a narušovat soutěž mezi provozovateli potravinářských podniků v různých členských státech. Nařízení definuje mimo jiné tyto základní pojmy: Potravina Pro účely tohoto nařízení se „potravinou“ rozumí jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat. Mezi „potraviny“ patří nápoje, žvýkačky a jakékoli látky včetně vody, které jsou úmyslně přidávány do potraviny během její výroby, přípravy nebo zpracování. Mezi potraviny patří voda za místem dodržování hodnot podle definice v článku 6 směrnice 98/83/ES. „Potraviny“ nezahrnují krmiva a živá zvířata, pokud nejsou připravena pro uvedení na trh k lidské spotřebě, rostliny před sklizní, léčivé přípravky, kosmetické prostředky ve smyslu směrnice Rady 76/768/EHS, tabák a tabákové výrobky, omamné a psychotropní látky, rezidua a kontaminující látky. Potravinové právo Právní a správní předpisy použitelné ve Společenství nebo na vnitrostátní úrovni pro potraviny obecně, a zejména pro bezpečnost potravin; vztahuje se na všechny fáze výroby, zpracování a distribuce potravin a rovněž krmiv, která jsou vyrobena pro zvířata určená k produkci potravin nebo kterými se tato zvířata krmí. Potravinářský podnik Veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin. Provozovatel potravinářského podniku Je fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském podniku, který řídí. Maloobchod Manipulace s potravinami nebo jejich zpracování a skladování v místě prodeje nebo dodávky konečnému spotřebiteli; zahrnuje distribuční terminály, provozy veřejného stravování, závodní jídelny, podnikové restaurační služby, restaurace a další podobné 67


stravovací provozovny, obchody, distribuční centra supermarketů a velkoobchodní prodejny.

68


Uvádění na trh Držení potravin nebo krmiv za účelem prodeje, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoli jiné formy převodu, zdarma nebo za úplatu, jakož i prodej, distribuce a další formy převodu jako takové. (pozn. aut.: této definici věnujte velkou pozornost, jelikož uvádění na trh je téměř jakákoliv činnost, která nesměřuje k domácímu použití výrobku/potraviny, včetně výměnného obchodu, darování apod.) Riziko Míra pravděpodobnosti nepříznivého účinku na zdraví a závažnosti tohoto účinku, vyplývající z existence určitého nebezpečí. Analýza rizika Proces skládající se ze tří vzájemně propojených součástí: hodnocení rizika, řízení rizika a sdělování o riziku. Nebezpečí Biologické, chemické nebo fyzikální činitele v potravinách nebo krmivech nebo stav potravin nebo krmiv, které mohou mít nepříznivý účinek na zdraví. Sledovatelnost Možnost najít a vysledovat ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce potravinu, krmivo, hospodářské zvíře nebo látku, která je určena k přimísení do potraviny nebo krmiva, nebo u níž se očekává, že takto přimísena bude. Prvovýroba Chov zvířat nebo pěstování plodin, včetně sklizně, dojení a chovu zvířat určených k produkci potravin před porážkou. Rovněž zahrnuje lov zvířat, rybolov a sběr volně rostoucích plodů. Konečný spotřebitel Konečný spotřebitel potraviny, který nepoužije potravinu v rámci provozování potravinářského podniku nebo jeho činnosti. (pozn. aut.: Opět důležitý pojem, zvláště v souvislosti s produkcí v malých množstvích. Pokud dodávám potraviny pouze konečnému spotřebiteli, který je dále nedistribuuje, podle většiny evropských předpisů spadám do méně přísné kategorie – nižší míra rizika).

69


Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 definuje požadavky na bezpečnost potravin:  

potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná, potravina se nepovažuje za bezpečnou, je-li považována za: a) škodlivou pro zdraví, b) nevhodnou k lidské spotřebě,  při rozhodování o tom, zda je potravina škodlivá pro zdraví, se berou v úvahu: a) pravděpodobné okamžité nebo krátkodobé nebo dlouhodobé účinky dotyčné potraviny nejen na zdraví osoby, která ji konzumuje, ale také na zdraví dalších generací, b) pravděpodobné kumulativní toxické účinky, c) zvláštní zdravotní citlivost určité skupiny spotřebitelů, je-li potravina pro tuto skupinu spotřebitelů určena,  při rozhodování o tom, zda potravina není vhodná k lidské spotřebě, se bere v úvahu skutečnost, zda není potravina s ohledem na své zamýšlené použití nepřijatelná pro lidskou spotřebu z důvodu kontaminace cizorodými nebo jinými látkami nebo z důvodu hniloby, kažení nebo rozkladu,  pokud je nebezpečná potravina součástí dávky, šarže nebo zásilky potravin zařazených do stejné kategorie nebo odpovídajících stejnému popisu, předpokládá se, že všechny potraviny v dané dávce, šarži nebo zásilce rovněž nejsou bezpečné, pokud důkladné šetření neprokáže, že neexistují důkazy o tom, že zbytek dávky, šarže nebo zásilky není bezpečný. 2.2.1.2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004  

stanoví obecná hygienická pravidla pro potraviny a postupy pro ověřování dodržování těchto pravidel, hlavním cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele s ohledem na bezpečnost vztahuje se na všechny druhy potravin uváděné do oběhu.

Nařízení definuje základní hygienické požadavky na potraviny takto: Pro zajištění bezpečnosti potravin od prvovýroby až po uvedení na trh nebo vývoz je nezbytný integrovaný přístup. Každý provozovatel potravinářského podniku v celém potravinovém řetězci by měl zajišťovat, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti potravin. Vedle tohoto společného základu jsou pro některé potraviny nezbytná zvláštní hygienická pravidla. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu. Tato pravidla Společenství by se neměla vztahovat na prvovýrobu pro soukromé domácí použití ani na domácí přípravu potravin, na manipulaci s nimi nebo na jejich skladování pro soukromou domácí spotřebu. Navíc by se měla vztahovat pouze na podniky, jejichž koncepce předpokládá určitou kontinuitu činností a určitý stupeň organizace.

70


Rizika pro potraviny existující na úrovni prvovýroby by měla být identifikována a vhodným způsobem omezována, aby bylo zajištěno dosažení cílů tohoto nařízení. Avšak v případě, kdy provozovatel potravinářského podniku dodává malá množství vlastních produktů z prvovýroby konečnému spotřebiteli nebo místnímu maloobchodu, je vhodné chránit veřejné zdraví vnitrostátním právem především z důvodu úzkého vztahu výrobce a spotřebitele. Bezpečnost potravin závisí na několika faktorech: v právních předpisech by měly být stanoveny minimální hygienické požadavky, dodržování požadavků by mělo být u provozovatelů potravinářských podniků kontrolováno úředními kontrolami. Pravidla by měla být dostatečně pružná, aby byla použitelná ve všech situacích, včetně malých podniků. Zejména je nezbytné připustit, že u určitých potravinářských podniků nelze identifikovat kritické kontrolní body a že v některých případech může správná hygienická praxe nahradit monitorování kritických kontrolních bodů. Podobně požadavek stanovení „kritických limitů“ neznamená, že je nezbytné stanovit pro každý případ číselný limit. Vedle toho by požadavky na uchovávání dokladů měly být pružné, aby nevedly k nepřiměřené zátěži pro velmi malé podniky. Registrace zařízení a spolupráce provozovatelů potravinářských podniků jsou nezbytné pro to, aby mohly příslušné orgány účinně provádět úřední kontroly. Nařízení definuje mimo jiné tyto základní pojmy: Hygiena potravin – opatření a podmínky nezbytné pro omezování nebezpečí a pro zajištění vhodnosti potraviny k lidské spotřebě s přihlédnutím k jejímu určenému použití; Produkty prvovýroby – produkty z prvovýroby včetně produktů rostlinné výroby, živočišné výroby, lovu a rybolovu; Zařízení – jakákoli jednotka potravinářského podniku; Příslušný orgán – ústřední orgán členského státu pověřený zajišťováním dodržování požadavků tohoto nařízení nebo jakýkoli jiný orgán, jemuž uvedený ústřední orgán tuto pravomoc svěřil; podle potřeby se jím rozumí také odpovídající orgán třetí země; Kontaminace – přítomnost nebo vnášení nebezpečí; První balení – umístění potraviny do prvního obalu nebo první nádoby, které přicházejí do přímého styku s dotyčnou potravinou, jakož i tento první obal nebo první nádoba; Další balení – umístění jedné nebo více potravin v prvním obalu do další nádoby, jakož i tato další nádoba; Zpracování – jakákoli činnost podstatně měnící původní produkt, včetně zahřívání, uzení, nakládání, zrání, sušení, marinování, extrahování, extrudování nebo kombinace uvedených postupů; Nezpracované produkty – potraviny, které nebyly zpracovány, včetně produktů, které byly děleny, porcovány, odseknuty, plátkovány, vykostěny, rozsekány, zbaveny kůže, rozdrceny, 71


nakrájeny, očištěny, ořezány, vyloupány, rozemlety, zchlazeny, zmraženy, hluboce zmraženy nebo rozmraženy; Zpracované produkty – potraviny získané zpracováním nezpracovaných produktů. Tyto produkty mohou obsahovat složky, které jsou nezbytné pro jejich výrobu nebo jim dávají zvláštní vlastnosti. 2.2.1.3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 Toto nařízení stanoví zvláštní pravidla pro hygienu potravin živočišného původu vztahující se na provozovatele potravinářských podniků. Těmito pravidly se doplňují pravidla stanovená nařízením (ES) č. 852/2004. Vztahují se na nezpracované produkty i zpracované produkty živočišného původu. Pokud není výslovně uvedeno jinak, nevztahuje se toto nařízení na potraviny obsahující jak produkty rostlinného původu, tak zpracované produkty živočišného původu. Zpracované produkty živočišného původu používané pro přípravu takových potravin však musí být získávány v souladu s požadavky tohoto nařízení a stejně tak s nimi musí být zacházeno. Toto nařízení se nevztahuje na: a) prvovýrobu pro soukromé domácí použití; b) domácí přípravu potravin, na manipulaci s nimi nebo na jejich skladování pro soukromou domácí spotřebu; c) případy, kdy výrobce přímo dodává malá množství výrobků z prvovýroby konečnému spotřebiteli nebo místnímu maloobchodu, který je přímo dodává konečnému spotřebiteli; d) případy, kdy výrobce přímo dodává malá množství masa z drůbeže a zajícovců poražených na farmě konečnému spotřebiteli nebo místnímu maloobchodu, který dodává toto maso přímo konečnému spotřebiteli jako čerstvé maso; e) myslivce (lovce), kteří dodávají malá množství volně žijící zvěře nebo malá množství masa volně žijící zvěře konečnému spotřebiteli nebo místnímu maloobchodu, který je přímo dodává konečnému spotřebiteli. 2.2.1.4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 Stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě. Je nezbytné stanovit zvláštní pravidla pro úřední kontroly produktů živočišného původu, aby byly zohledněny zvláštní aspekty spojené s takovými produkty. Úřední kontroly výroby masa jsou nezbytné pro ověření, zda provozovatelé potravinářských podniků splňují hygienická pravidla a dodržují kritéria a cíle stanovené v právních předpisech Společenství. Tyto úřední kontroly by měly zahrnovat audity činností provozovatelů potravinářských podniků a inspekce, včetně prověrek kontrol, které provádějí sami provozovatelé potravinářských podniků. 72


2.3

Česká legislativa

V České republice stejně jako v ostatních členských státech Evropské unie platí národní právní předpisy (především zákony, vyhlášky, nařízení vlády) a právní předpisy EU, přičemž evropská (harmonizovaná) legislativa je nadřazena národní legislativě. Podle absolutní právní síly se v českém právním řádu rozeznávají primární (zákonné) předpisy, kterými jsou ústavní zákony, zákony a zákonná opatření Senátu, a sekundární (podzákonné) předpisy, které jsou přijímané bezprostředně podle ústavy (právní předpisy vlády a prezidenta republiky) a přijímané na základě výslovného zákonného zmocnění (právní předpisy ministerstev, správních orgánů a orgánů samosprávy v přenesené působnosti). Terciární tvorba práva není v České republice přípustná. Od vstupu České republiky do Evropské unie platí v České republice také prameny evropského komunitárního práva, přičemž významná část již byla implementována do zákonů a dalších právních předpisů. Dnes obsah zhruba 70 až 80 % právních předpisů přijímaných v členských státech více či méně ovlivňuje ES. Zákon je obecně závazný právní předpis přijatý zákonodárným sborem (parlamentem). Pokud jde o právní sílu, jsou zákony nadřazeny podzákonným předpisům (vyhláškám a nařízením), avšak podřízeny Ústavě a ústavním zákonům a jim naroveň postaveným mezinárodním smlouvám. Prováděcí předpis (vyhláška) je právní předpis vydaný na základě konkrétního zákonného zmocnění a určený k upřesnění obsahu právní normy obsažené v zákoně. Podle legislativních pravidel vlády prováděcí předpisy smí být vydávány jen na základě výslovného zmocnění zákonem a smí obsahovat jen takové právní normy, které odpovídají zákonnému zmocnění. Podle přísnějšího výkladu, v souladu s Ústavou, by vyhláška vůbec neměla obsahovat právní normy v úzkém smyslu slova, ale pouze upřesňovat význam právních norem obsažených v zásadě přímo v zákoně.

2.3.1

Právní předpisy ČR se zaměřením na prodej malých množství

Nejdůležitější národní právní předpisy vztahující se k zemědělské produkci se zaměřením na prodej malých množství („ze dvora“):   

zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy EU, ve znění pozdějších předpisů.

73


2.3.1.1 Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích (základní potravinářský předpis) Definuje:      

povinnosti provozovatelů potravinářského podniku, klasifikace těl jatečných zvířat, balení potravin, označování potravin, uvádění potravin do oběhu, přeprava potravin a tabákových výrobků.

Vyhláška k zákonu o potravinách č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků 

upravuje v podrobných ustanoveních základní požadavky zákona 110/1997 Sb.

2.3.1.2 Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů – veterinární zákon) Stanovuje v § 27a) a § 27b) podmínky prodeje malých množství vlastních produktů. (1) Chovatel může v malých množstvích a) prodávat živou drůbež a živé králíky z vlastního chovu ve svém hospodářství přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, b) prodávat čerstvé drůbeží maso a čerstvé králičí maso, pocházející z drůbeže a králíků z vlastního hospodářství a poražených v tomto hospodářství, ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, a to přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, anebo je dodávat do místní maloobchodní prodejny, která zásobuje tímto masem jako masem čerstvým přímo konečného spotřebitele, c) prodávat nebalená čerstvá vejce pocházející z vlastního hospodářství ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, a to přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, anebo je dodávat do místní maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitele; jsou-li vejce prodávána v tržnici nebo na tržišti, anebo dodávána do místní maloobchodní prodejny, musí být označena stanoveným způsobem 17a); to však neplatí pro vejce z hospodářství chovatele, který chová nejvíce 50 nosnic, d) prodávat med pocházející z vlastního chovu včel ve své domácnosti, ve svém hospodářství, na stanovišti včel, v tržnici nebo na tržišti, anebo jej dodávat do maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitele a je na území kraje, v němž se nachází stanoviště včel; je-li med prodáván v tržnici nebo na tržišti, anebo dodáván do maloobchodní prodejny, musí být označen jménem,

74


příjmením a adresou bydliště chovatele, jde-li o fyzickou osobu, nebo názvem a sídlem chovatele, jde-li o právnickou osobu, druhem medu podle jeho původu a údajem o jeho množství, a je-li dodáván do maloobchodní prodejny, také datem minimální trvanlivosti, e) prodávat se souhlasem krajské veterinární správy syrové, mlékárensky neošetřené mléko a syrovou smetanu (dále jen "syrové mléko") pocházející od zvířat z vlastního chovu v místě výroby nebo prostřednictvím prodejního automatu, který je umístěn na území kraje, v němž se nachází chov zvířat, z něhož syrové mléko pochází, nebo krajů sousedních, přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti. Chovatel zajistí, že syrové mléko splňuje požadavky a kritéria stanovená pro prvovýrobu syrového mléka a mleziva předpisy Evropské unie upravujícími zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu 37), a zajistí vyšetření syrového mléka stanovená prováděcím právním předpisem ke zjištění přítomnosti patogenních mikroorganismů ohrožujících zdraví lidí, a to při podání žádosti krajské veterinární správě o souhlas k prodeji syrového mléka, při každé změně chovu zvířat a každé změně způsobu získávání, ošetřování a zpracovávání syrového mléka, která by mohla ovlivnit jeho zdravotní nezávadnost, nejméně však jednou ročně, f) prodávat živé ryby a jiné živočichy pocházející z akvakultury z vlastního chovu ve svém hospodářství přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti. (2) Za místní maloobchodní prodejnu podle odstavce 1 písm. b) a c) se považuje maloobchodní prodejna s odpovídajícím sortimentem živočišných produktů v obci, která je z obcí, v nichž je taková maloobchodní prodejna, nejblíže hospodářství chovatele. (3) Živočišné produkty uvedené v odstavci 1 a) musí pocházet od zdravých zvířat a musí být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat, zejména nesmí být zdrojem rizika šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, b) nesmí být dále uváděny na trh. (4) Chovatel, který prodává nebo dodává vlastní produkty z prvovýroby podle odstavce 1, musí zajistit, aby tyto produkty byly a) vyráběny v čistém prostředí s používáním zařízení a pracovních nástrojů a pomůcek udržovaných v čistotě, b) chráněny před vlivy, které by mohly nepříznivě působit na jejich zdravotní nezávadnost, zejména před kontaminací. (5) Chovatel, který prodává syrové mléko podle odstavce 1 písm. e), je povinen zpracovat a dodržovat provozní a sanitační řád a na požádání jej předložit krajské veterinární správě. Zjistí-li krajská veterinární správa, že chovatel při prodeji syrového mléka postupuje v rozporu s tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie, souhlas chovateli

75


odejme. Chovatel, který prodává syrové kravské mléko podle odstavce 1 písm. e), musí dále zajistit, že syrové mléko prodávané spotřebiteli splňuje kritérium pro obsah mikroorganismů při teplotě 30 °C v syrovém kravském mléce určeném k výrobě mléčných výrobků, které je stanoveno předpisy Evropské unie upravujícími zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu. (6) Prováděcí právní předpis stanoví a) veterinární a hygienická pravidla pro prodej a dodávání malých množství vlastních produktů z prvovýroby, uvedených v odstavci 1, a pro zacházení s těmito produkty, b) co se rozumí malým množstvím podle odstavce 1, c) rozsah a limity vyšetřování syrového mléka ke zjištění přítomnosti patogenních mikroorganismů ohrožujících zdraví lidí. 2.3.1.3 Vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích Vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy EU, ve znění pozdějších předpisů Tato vyhláška zapracovává příslušný předpis Evropských společenství a upravuje: a) veterinární požadavky na živočišné produkty a zacházení s nimi, b) veterinární a hygienické požadavky na zvláštní úpravu (ošetření) a použití živočišných produktů určených k lidské spotřebě, které pocházejí z území nebo části území, jež podléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním opatřením, jakož i potravin živočišného původu, poživatelných po zvláštní úpravě (ošetření) nebo dalším zpracování (dále jen "poživatelné po úpravě") a způsob označování masa, které pochází z tohoto území nebo jeho části, c) veterinární požadavky na zařízení pro uchování těl ulovené volně žijící zvěře, d) veterinární a hygienická pravidla pro prodej zvířat v tržnicích a na tržištích, pro sezónní prodej ryb na samostatném prodejním místě a pro zabíjení, kuchání a jiné úpravy ryb, pokud tyto činnosti jsou součástí jejich prodeje, e) veterinární, hygienické a technické požadavky na tržnice a tržiště, kde jsou prodávána zvířata, a na jejich uspořádání a vybavení, f) která zvířata lze prodávat v tržnicích a na tržištích, g) lhůtu, ve které lze požádat o vydání veterinárního osvědčení k přepravě živočišných produktů, náležitosti a dobu platnosti tohoto osvědčení, jak a na základě čeho se toto osvědčení vydává, h) veterinární a hygienická pravidla pro prodej a dodávání malých množství vlastních produktů z prvovýroby a pro zacházení s těmito produkty, a co se rozumí tímto malým množstvím, i) podrobnosti způsobu označování živočišných produktů na základě jejich veterinárního vyšetření a veterinární podmínky jejich uvolňování do oběhu,

76


j) obsahové podrobnosti žádosti o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení (dále jen "podnik"), způsob a lhůty oznamování změn údajů rozhodných z hlediska schválení, popřípadě registrace podniku, k) obsahové náležitosti provozního a sanitačního řádu, l) postup při odběru vzorků a údaje, které obsahuje protokol o provedeném odběru vzorků a o zjištěných nedostatcích, m) způsob a rozsah vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře a vedení záznamů proškolené osoby, veterinární a hygienická pravidla pro prodej a dodávání malých množství těl ulovené volně žijící zvěře a pro zacházení s nimi, a co se rozumí tímto malým množstvím.

Vyhláška stanovuje také pravidla pro prodej zvířat na tržnicích a tržištích: (1) V tržnici nebo na tržišti je možno prodávat jen živá selata, jehňata a kůzlata o živé hmotnosti do 15 kg, drůbež patřící do rodů kur, krůta, perlička, kachna a husa, holuby, králíky, ryby a zvířata v zájmovém chovu s výjimkou zvířat nebezpečných druhů, jestliže jsou tato zvířata uvedena v tržním řádu a a) jsou určena k dalšímu chovu, nebo b) produkty získané z těchto zvířat s výjimkou zvířat v zájmovém chovu jsou určeny ke spotřebě v domácnosti spotřebitele. (2) Zabíjení a další opracovávání těl zvířat, která mohou být prodávána v tržnici, je možné jen za předpokladu, že to umožňuje tržní řád a že pro tyto účely má tržnice vhodné prostory a vybavení, zejména: a) snadno omyvatelnou a dezinfikovatelnou spádovou plochu s odpadní kanalizační vpustí, b) dostatečný přívod pitné vody, podle možnosti teplé, c) odpovídající zařízení, nástroje a pracovní pomůcky (stůl na porcování masa, paličku na omračování zvířat, nože, ochranné prostředky apod.), d) nepropustnou, uzavíratelnou a označenou nádobu na vedlejší živočišné produkty. (3) K prodeji živých ryb je třeba doklad o tom, kde byly posledně sádkovány.

Vyhláška především stanovuje veterinární požadavky na živočišné produkty a na zacházení s nimi a pravidla pro přímé dodávání malých množství masa a živočišných produktů. Malá množství jsou vyhláškou stanovena takto: Čerstvé drůbeží maso (1) Chovatel, jehož roční produkce je nižší než 2 000 kusů krůt, hus nebo kachen, nebo 10 000 kusů ostatní drůbeže, může prodávat nebo dodávat neporcované čerstvé drůbeží maso v malých množstvích:

77


a) přímo konečnému spotřebiteli, a to ve svém hospodářství, anebo v tržnici nebo na tržišti, nejbližších k jeho hospodářství, b) do místní maloobchodní prodejny, která je prodává přímo konečnému spotřebiteli. V tomto případě musí být k masu prodejcem připojeno dobře viditelné a čitelné upozornění "Maso není veterinárně vyšetřeno – určeno po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele". (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jde-li o pojízdný nebo zásilkový prodej. (3) Za malé množství čerstvého drůbežího masa, určeného k prodeji nebo dodání podle odstavce 1, se považuje maso z nejvýše 10 kusů drůbeže v průběhu jednoho týdne celkem. (4) Čerstvé drůbeží maso, které je prodáváno nebo dodáváno konečnému spotřebiteli způsobem uvedeným v odstavci 1, nesmí být uváděno dále do oběhu. Čerstvé králičí maso (1) Chovatel, který chová králíky v malém, může prodávat nebo dodávat neporcované čerstvé králičí maso v malých množstvích: a) přímo konečnému spotřebiteli, a to ve svém hospodářství, anebo v tržnici nebo na tržišti, nejbližších k jeho hospodářství, b) do místní maloobchodní prodejny, která je prodává přímo konečnému spotřebiteli. V tomto případě musí být k masu prodejcem připojeno dobře viditelné a čitelné upozornění "Maso není veterinárně vyšetřeno – určeno po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele". (2) Při prodeji čerstvého králičího masa podle odstavce 1 nesmí být oddělována hlava od těla. (3) Ustanovení § 10 odst. 2 až 4 platí pro čerstvé králičí maso obdobně. Syrové mléko (1) Chovatel může v malých množstvích prodávat se souhlasem krajské veterinární správy syrové, mlékárensky neošetřené mléko a syrovou smetanu v místě výroby přímo konečnému spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti. (2) Předmětem přímého prodeje syrového mléka může být pouze syrové mléko, které a) pochází od zdravého zvířete z hospodářství úředně prostého tuberkulózy a úředně prostého nebo prostého brucelózy, jež nevykazuje žádné příznaky nakažlivého onemocnění přenosného mlékem na člověka, b) bylo získáno hygienickým způsobem v hospodářství, v němž jsou dodržovány hygienické požadavky stanovené zákonem a požadavky uvedené v odstavci 3. (3) Hygienické požadavky na výrobu syrového mléka, požadavky na prostory a vybavení, na hygienu během dojení, sběru a přepravy a na hygienu personálu stanovené předpisy Evropských společenství platí pro hospodářství, z něhož pochází syrové mléko, které je předmětem přímého prodeje, obdobně.

78


(4) Přímý prodej syrového mléka musí být prováděn v místnosti oddělené od stájí, vybavené chladicím zařízením, ve které je na viditelném místě upozornění „Syrové mléko, před použitím převařit“. Je-li z hospodářství dodáváno mléko do sběrného střediska, standardizačního střediska nebo podniku pro ošetření mléka, musí být místnost sloužící k přímému prodeji syrového mléka oddělena od mléčnice. (5) Není-li syrové mléko určené k přímému prodeji prodáno do 2 hodin po nadojení, musí být zchlazeno na 8 °C a zchlazené prodáno do 24 hodin po nadojení. (6) Za malé množství syrového, mlékárensky neošetřeného mléka a syrové smetany, určené k přímému prodeji jednomu konečnému spotřebiteli, se považuje takové množství tohoto syrového mléka nebo syrové smetany, které odpovídá obvyklé denní spotřebě tohoto mléka v domácnosti daného spotřebitele. Čerstvá vejce (1) Čerstvá vejce, která jsou předmětem přímého prodeje chovatelem konečnému spotřebiteli, a to v malých množstvích v jeho vlastním hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, nesmí být dále uváděna do oběhu. (2) Čerstvá vejce, dodávaná chovatelem v malých množstvích do místní maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitele, musí být prosvícená a musí k nim být připojena dobře viditelná informace pro spotřebitele o minimální trvanlivosti vajec a o jménu, popř. jménech, chovatele a adrese chovu, kde byla vejce vyprodukována. (3) Čerstvá vejce podle odstavců 1 a 2 mohou být prodána konečnému spotřebiteli nejpozději do 21 dnů po snášce, přičemž doba minimální trvanlivosti je 28 dnů od data snášky. (4) Za malé množství čerstvých vajec, která mohou být prodána chovatelem v jeho vlastním hospodářství, v tržnici nebo na tržišti přímo jednomu konečnému spotřebiteli, se považuje nejvýše 60 vajec. (5) Za malé množství čerstvých vajec, která mohou být předmětem jedné dodávky těchto vajec chovatelem do maloobchodní prodejny uvedené v odstavci 2, se považuje nejvýše 60 vajec v průběhu 1 týdne. Včelí produkty (1) Včelí produkty mohou být uváděny do oběhu: a) jestliže pocházejí od včelstva, v němž se nevyskytují mor včelího plodu nebo hniloba včelího plodu, b) jde-li o med, propolis nebo mateří kašičku, jestliže pocházejí od zdravého včelstva. (2) Med musí být vykupován, přeléván a skladován v obalech, které splňují požadavky na obaly pro potraviny živočišného původu. Nesmí být vystavován přímému slunečnímu záření. (3) Mateří kašička musí být stabilizována do 3 hodin po získání; uchovává se při teplotě do 0°C.

79


(4) Za malé množství medu, určeného k prodeji chovatelem v domácnosti chovatele, hospodářství chovatele, v tržnici nebo na tržišti přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, anebo k dodání medu chovatelem do maloobchodní prodejny na území příslušného okresu, v němž má chovatel trvalý pobyt nebo pobyt nebo v němž se nachází stanoviště včel, která zásobuje přímo konečného spotřebitele (§ 20 odst. 5 zákona), se považuje množství nepřevyšující 2 tuny ročně. (5) Med prodávaný nebo dodávaný konečnému spotřebiteli způsobem uvedeným v odstavci 4 nesmí být uváděn dále do oběhu.

80


Použité zdroje Odborná literatura DROBNÍČEK, L., J. PEŠÁN a P. SMETANA. Jak na… faremní prodej ze dvora. 2. dopl. vyd. Klatovy: Úhlava, 2011, 102 s. ISBN 80-903-8519-2. Státní veterinární správa, Úhlava o.p.s., Ing. Pavel Smetana a Asociace soukromého zemědělství ČR. Průvodce sedláka veterinárně hygienickou legislativou: Jak na prodej ze dvora. Praha: Radek Dolejš – DALMAT Beroun, 2012.

Právní předpisy a normy Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 24. dubna 2004 o hygieně potravin. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě. Vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy EU, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Internetové odkazy EUR-Lex: Přístup k právu Evropské unie [online]. 2013 [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: www.eur-lex.europa.eu Moravské Karpaty [online]. 2009 [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: www.moravskekarpaty.cz Státní veterinární správa [online]. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2009-2013 [cit. 201312-10]. Dostupné z: www.svscr.cz

81

Příloha Modulu Ekonomika a marketing Ing. Zdeněk Ševčík

Zachovaní a rozvíjení tradice ovocnarství na ekologicke farme Zdenka Sevcíka Ing. Zdeněk Ševčík

1

Úvod

Ing. Zdeněk Ševčík navázal na zkušenosti tří předchozích generací ovocnářů Bílých Karpat. Region Karpat byl charakteristický nejen etnografickou pestrostí obyvatelstva, ale i rozmanitostí způsobů obdělávání krajiny. Vzhledem k přírodním podmínkám byla převážná část krajiny předurčena k extenzívnímu využívání. Převládaly v ní louky a pastviny doplněné vysokokmennou výsadbou ovocných dřevin. Pestré druhy a odrůdy ovoce pak byly důležitou součástí obživy obyvatel a to jak v čerstvém stavu, tak i různě zpracované, ať již sušením, vařením na povidla, moštováním, popřípadě destilací. (Ševčík, 2003) Výhody i nevýhody tradičního extenzívního ovocnářství v Bílých Karpatech oproti převažujícímu konvenčnímu ovocnářství shrnul ing. Ševčík následovně: + větší odolnost proti houbovým chorobám díky většímu proudění vzduchu v korunách stromů a rychlejšímu osychání větví i plodů, + odolné odrůdy, ekologická stabilita okolí a cíleně podporovaná diverzita (různorodost) uvnitř sadů vylučuje kalamitní přemnožení škůdců nebo propuknutí chorob, - nesnadná sklizeň ve větších výškách, větší část úrody se zpracovává sušením nebo moštováním, - nižší hektarový výnos, + certifikovaná bioprodukce umožňuje lepší odbyt a vyšší prodejní cenu.

2

Podpora biodiverzity

Sám při svém hospodaření od roku 1992 vycházel z vlastních pozorování, zkušeností i omylů, ale hlavně z citlivého vnímání přírody a z pokory hospodáře k rodnému kraji. Ověřil si, že ve vyváženém přírodním systému je tolik vzájemných vazeb, že nemůže dojít k výraznému přemnožení významného škůdce. Je ale potřeba se s jejich existencí v ekosystémech smířit a pouze podporovat rozšíření jejich přirozených nepřátel, kteří již v sadech žijí. Liniová společenstva nízkých křovin, mezí, živých plotů působí jako biokoridory živočichů stěhujících se za potravou. Je důležité, aby v nich byly zastoupeny i stálezelené dřeviny, 82


jako je např. břečťan popínavý (Hedera helix), dřeviny udržující suchý list – habr obecný (Carpinus betulus). Pro podporu hmyzožravých ptáků a savců je důležité rozmístění hnízdních budek (sýkorníků) a stanovišť pro přezimování (ještěrkovník, hadník). Doporučení pro konstrukci a rozmístění hnízdní budky pro sýkory:     

volně visící budka, průměr letového otvoru pro sýkoru modřinku, parukářku a uhelníčka je 26–28 mm, pro sýkoru koňadru a brhlíka lesního 32–35 mm, hustota vyvěšování alespoň 5 kusů na hektar, přední desku s vletovým otvorem oplechovat, přikrmování ptáků v zimním období semenem slunečnice, chybějící živočišné proteiny si v zimě najdou za kůrou stromů, kde přezimují vývojová stádia hmyzu.

Plazi a obojživelníci jsou nejvíce užiteční z jara, kdy posbírají velkou část hmyzu, který po přezimování v zemi nastupuje do aktivity. Pro zmíněné studenokrevné predátory je užitečné zajistit „teplotní náskok“ budováním hromad z kamení, dřev, klestí, zeminy. Optimální teplotu pro aktivitu zde najdou ještěrky, slepýši, užovky. Velký nárůst populace hrabošů a hryzců eliminují dravci a sovy. V mladých výsadbách je vhodné budovat berličky na vysedávání, ve starších výsadbách unesou váhu dospělé káně nebo sovy vzrostlé stromy. (Ševčík, 2003) Třetinový nárůst úrody v sadech zajistí umístění včelstva do sadu i podpora včel samotářek a čmeláků.

3

Sušení ovoce

Je to technologicky jednoduchý způsob konzervace, nenáročný na skladování, výhodný pro přepravu, zachovávající vitamíny a enzymy, především při sušení za nižších teplot. Postupně se snižuje obsah vody a tím se brání rozvoji mikroorganismů. Zbytkový obsah vody v usušeném ovoci by se měl pohybovat v rozmezí 15–20 %. (Ševčík, 2003) Na farmě se používá jednoduchá skříňová sušárna, která má 21 sít o celkové ploše 10,5 m 2 s kapacitou 35–40 kg čerstvého ovoce. Při sušení na konstantní teplotu 50 °C se získá 7 až 8 kg sušeného ovoce za den. Suší se peckoviny, jádrové ovoce, bobuloviny, vlašské ořechy. Vhodné odrůdy:    

Z jablek – Smiřické, Kasselská reneta, Parména zlatá, Rubín, Bohemia, Melodie. Z hrušek – Vinohradská, Avranžská, Zelinka, Williamsova. Švestky by se měly dát loupat, nejlepší pro sušení je Švestka domácí, Čačanská lepotica. Durancie se loupat nedají, což snižuje možnost kontroly červivosti. Třešně a višně se před sušením vypeckovávají a blanšírují, tj. spařují horkou vodou po dobu 3–10 minut. (Ševčík, 2003)

83


84


4

Odbyt

Tradiční jsou dodávky do maloobchodní sítě, ale i prodej ze dvora a zásilkový prodej. Marketing pěstitele a zpracovatele sází na kvalitu produktu vypěstovaného bez použití průmyslových hnojiv a chemických postřiků. Prodejní značkou je tedy kvalita výrobku, který si najde stálého zákazníka. Bioprodukce farmáře však odráží i jeho přístup k životnímu prostředí, které nechce přetvářet, ale šetrně využívat.

Použitá literatura: ŠEVČÍK, Zdeněk. Extenzivní ovocnářství v centrální části Bílých Karpat. Pitín, 2003. Seminární práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.

5

Prezentace „Brouci v hlavě eko ovocnáře“

Níže uvedená prezentace vystihuje životní filosofii autora: „Kdo má oči, vidí, kdo má uši, slyší. Kdo nevidí a neslyší, toho je těžko přesvědčit. Bohužel však jsme všichni na jedné lodi. A tak nám, kteří chceme přežít i se svými dětmi a vnoučaty, nezbývá nic jiného, než otevírat slepé oči a hluché uši“.

85


86


87


88



Modul Péče o krajinu Ing. Miroslav Ezechel Dr. Ing. Petr Marada


Modul Péče o krajinu

Obsah PÉČE O KRAJINU ......................................................................................................... 93 1 2

3

4

5

6

7

8

Úvod do modulu ...................................................................................................................... 93 Legislativní rámec ochrany přírody a krajiny ........................................................................... 93 2.1 Členění územní ochrany ................................................................................................. 93 2.2 Členění druhové ochrany ................................................................................................ 94 2.3 Územní systém ekologické stability ................................................................................ 95 2.4 Ochrana dřevin a povolování kácení............................................................................... 95 2.5 Plány péče o zvláště chráněná území ............................................................................. 98 2.6 Záchranné programy....................................................................................................... 98 2.7 Zásady ochrany lesa, půdy a vody .................................................................................. 98 Postup navrhování vegetačních úprav .................................................................................. 100 3.1 Fáze plánování .............................................................................................................. 100 3.2 Rozbor přírodních podmínek ........................................................................................ 100 3.3 Průzkumy na místě........................................................................................................ 100 3.4 Pomůcky pro výběr dřevin ............................................................................................ 101 3.5 Syntéza podkladů .......................................................................................................... 101 Dřeviny pro úpravy v krajině ................................................................................................. 102 4.1 Členění dřevin podle účinku ......................................................................................... 102 4.2 Významné domácí dřeviny............................................................................................ 102 4.3 Ovocné dřeviny v krajině .............................................................................................. 103 4.4 Introdukované dřeviny.................................................................................................. 103 4.5 Rizikové a invazní dřeviny ............................................................................................. 103 Zakládání výsadeb a péče o výsadby ..................................................................................... 104 5.1 Školkařské výpěstky ...................................................................................................... 104 5.2 Založení výsadeb ........................................................................................................... 104 5.3 Péče o výsadby.............................................................................................................. 104 5.4 Řezy a konzervační opatření ......................................................................................... 105 5.5 Ochrana před poškozením ............................................................................................ 106 Funkce výsadeb ..................................................................................................................... 107 6.1 Produkční funkce .......................................................................................................... 107 6.2 Protierozní funkce......................................................................................................... 107 6.3 Mikroklimatická funkce................................................................................................. 108 6.4 Protiprašná funkce ........................................................................................................ 108 6.5 Protihluková funkce ...................................................................................................... 108 Rekreace v krajině ................................................................................................................. 109 7.1 Členění rekreace ........................................................................................................... 109 7.2 Turistika ........................................................................................................................ 109 7.3 Naučné stezky ............................................................................................................... 109 7.4 Koupaliště a sportoviště ............................................................................................... 109 Zahrady na venkově............................................................................................................... 110 8.1 Funkce zahrad ............................................................................................................... 110 8.2 Uspořádání zahrad ........................................................................................................ 110 8.3 Specifika venkovských zahrad....................................................................................... 110

91

Modul Péče o krajinu

9

Zeleň na vesnici ..................................................................................................................... 112 9.1 Odlišnost mezi venkovskou a městskou zelení ............................................................. 112 9.2 Problémy venkovské zeleně .......................................................................................... 112 9.3 Členění zeleně na úrovni obce ...................................................................................... 112 9.4 Lidové krajinářství ......................................................................................................... 114 9.5 Zeleň význačných staveb............................................................................................... 114 9.6 Zeleň zemědělských areálů ........................................................................................... 114 9.7 Faremní plány ............................................................................................................... 116 10 Rekultivace ............................................................................................................................ 118 10.1 Zlepšování půdy ............................................................................................................ 118 10.2 Rekultivace po těžbě a rekultivace skládek .................................................................. 118 10.3 Zemědělské brownfields ............................................................................................... 118 11 Plánování krajiny.................................................................................................................... 119 11.1 Hodnocení krajinného rázu ........................................................................................... 119 11.2 Územní plánování ......................................................................................................... 119 11.3 Pozemkové úpravy ........................................................................................................ 119 11.4 Další způsoby plánování krajiny .................................................................................... 120 12 Zeleň v krajině........................................................................................................................ 121 12.1 Církevní stavby a jejich doprovodná vegetace.............................................................. 121 12.2 Pomníky a jejich doprovodná vegetace ........................................................................ 121 12.3 Začlenění technických staveb do krajiny ...................................................................... 121 12.4 Doprovodná vegetace vodních toků a ploch ................................................................ 122 12.5 Tůně a mokřady ............................................................................................................ 122 12.6 Biocentra a biokoridory ................................................................................................ 122 12.7 Rozptýlená zeleň v krajině ............................................................................................ 124 13 Podpora krajinotvorných opatření ........................................................................................ 125 13.1 Nástroje k ochraně životního prostředí ........................................................................ 125 13.2 Přehled dotačních programů ........................................................................................ 125 Použité zdroje ................................................................................................................................. 126 Odborná literatura ..................................................................................................................... 126 Právní předpisy a normy ............................................................................................................ 127 Internetové odkazy .................................................................................................................... 128

Ochrana půdy a pozemkové úpravy na ekofarmě Petra Marady ................................ 129 1 2 3 4 5

O autorovi .............................................................................................................................. 129 Vymezení zájmového území .................................................................................................. 130 Cíle hospodaření .................................................................................................................... 131 Význam realizovaných krajinotvorných opatření .................................................................. 133 Příklad realizovaného opatření – mokřadní ekosystém ........................................................ 134 5.1 Volba území pro mokřad............................................................................................... 135 5.2 Ekotechnologický postup .............................................................................................. 135 5.3 Složky vegetace ............................................................................................................. 135 5.4 Příkladná hodnota ......................................................................................................... 136 5.5 Účast veřejnosti a zvyšování veřejného povědomí....................................................... 136

92

Modul Péče o krajinu Ing. Miroslav Ezechel

Pece o krajinu Ing. Miroslav Ezechel

1

Úvod do modulu

Modul „Péče o krajinu“ se zabývá možnostmi tvorby krajiny a postupy při zakládání a péči o vegetaci v krajině a na vesnici. Pozornost je také věnována ochraně přírody a krajiny.

2 2.1

Legislativní rámec ochrany přírody a krajiny Členění územní ochrany

Základním právním nástrojem je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Ochrana v tomto zákoně je členěna na územní a druhovou. Ochranu přírody a krajiny je možné také rozdělit podle přísnosti na obecnou a speciální. Nejobecnější ochrana území spočívá v nutnosti projednat s příslušnými orgány ochrany přírody plány, které ovlivňují krajinu, jako jsou například lesní hospodářské plány, územní plány, pozemkové úpravy, rekultivace nebo úpravy vodního režimu. Dalším způsobem obecné ochrany území jsou významné krajinné prvky. Ze zákona jsou to lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Kromě toho je možné jako významný krajinný prvek registrovat i další cenná území. Významné krajinné prvky jsou chráněny před ničením nebo poškozením, a proto se musí před realizací takového zásahu vyžádat závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Obecnou ochranu území zajišťuje také územní systém ekologické stability. K ochraně krajinného rázu se zřizují přírodní parky. Krajinný ráz je přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Pokud je na území navrhována činnost, která by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz, je k této činnosti nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Po vstupu do Evropské unie přistoupila naše země také k soustavě Natura 2000. Jde o území, která umožňují zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu. Soustava Natura je v České republice tvořena evropsky významnými lokalitami a ptačími oblastmi. (Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) Natura 2000 je do právní úpravy zařazena zejména vyhláškou č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s vytvářením soustavy NATURA 2000, ve znění pozdějších předpisů. Ptačí oblasti jsou vyhlašovány samostatně nařízeními vlády. Vychází se při tom z nařízení vlády č. 51/2005 Sb., kterým se stanoví druhy a počet ptáků, pro které se vymezují ptačí oblasti, ve znění pozdějších předpisů.

93


Pro nenadálé výskyty vzácných druhů nebo pro vědecké zkoumání se zřizují přechodně chráněné plochy. Tento nástroj ochrany území se používá na určitou stanovenou dobu nebo také na určité období v roce, třeba v době hnízdění ptactva. Speciální ochranu mají nejvýznamnější přírodovědecky cenná území. Rozlišuje se šest kategorií zvláště chráněných území: • • • • • •

národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky.

Národní parky a chráněné krajinné oblasti jsou poměrně rozsáhlá území, která zahrnují nejen cenná území, ale také zemědělské plochy nebo sídla, proto je v těchto velkoplošných územích odstupňována ochrana přírody do zón. V některých případech není účelné vyhlašovat zvláště chráněné území, proto se v takových případech uplatňuje smluvní ochrana. Tuto smlouvu uzavírá vlastník s orgánem ochrany přírody a zavazuje se v ní k dodržování určitého režimu v dotčeném území. Smluvní ochranu je možné také použít u cenných stromů. (Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny)

2.2

Členění druhové ochrany

Obecná ochrana rostlin a živočichů spočívá v zákazu činností, které by mohly vést k ohrožení jejich existence, degeneraci, narušení rozmnožování, zániku populací nebo zničení ekosystému, kde žijí. Při zemědělské produkci, lesnictví, péči o zdraví lidí a dalších činnostech je samozřejmě možné hubit nežádoucí rostliny nebo živočichy, ale takovým způsobem, aby nedocházelo k úhynům dalších organismů. Také není možné bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody rozšiřování geograficky nepůvodních rostlin a živočichů nebo kříženců do krajiny. Mimo zvláště chráněných území jsou tímto orgánem obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Ochrana dále zahrnuje druhy v zájmu Evropských společenství. Jde o druhy ohrožené, zranitelné, vzácné nebo endemické, které jsou specifikovány v rámci evropských právních předpisů. Zvláštní režim ochrany je u ptáků. Kromě specifických případů je zakázáno jejich usmrcování a odchyt. Ochrana se týká také hnízd a vajec. Před poškozováním a ničením jsou chráněny všechny dřeviny, tedy stromy i keře. Mimořádně cenné stromy se vyhlašují jako památné stromy. Památné stromy se nesmí poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Na jejich ošetření musí být souhlas orgánu ochrany přírody. Kolem památného stromu se vymezuje ochranné pásmo, kde se nesmí provádět činnosti, které by byly pro památný strom škodlivé.

94


Speciální druhová ochrana je určena pro vzácné, ohrožené nebo jinak významné druhy. Tyto druhy jsou vyhlášeny jako zvláště chráněné druhy. Podle ohrožení se ještě dále člení na stupně: • kriticky ohrožené, • silně ohrožené, • ohrožené. Chráněni nejsou jen živí jedinci, ale i jedinci mrtví nebo výrobky z nich, jen tak je možné postihnout případy, kdy byl nějaký jedinec zabit a dále upraven na nějaký výrobek. Ochrana rostlin se vztahuje na nadzemní i podzemní části. Zvláště chráněné druhy rostliny a živočichů jsou chráněny ve všech vývojových stádiích. Chráněn je také biotop. Další zákazy se týkají držby, dopravy, prodeje a pěstování nebo chovu zvláště chráněných druhů. Opět existují výjimky, například je možné pěstovat rostliny v kultuře, pokud jsou získány povoleným způsobem apod. (Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny)

2.3

Územní systém ekologické stability

Územní systém ekologické stability krajiny slouží k udržování přírodní rovnováhy. Tvoří ho přirozené nebo i přírodě blízké ekosystémy. Tyto ekosystémy musí být vzájemně propojeny podle určitých zásad. Podle důležitosti je možné rozlišit úrovně lokální, regionální a nadregionální. Územní systém ekologické stability má několik částí. Musí obsahovat biocentra a biokoridory: •

•

Biocentrum je takové území, které umožňuje trvalou existenci ekosystému. Aby mohlo biocentrum tuto funkci plnit, musí mít určitou velikost a musí být dostatečně zachovalé. Biokoridory slouží k migracím mezi biocentry a vytvářejí tak ucelenou soustavu. Také biokoridory musí splňovat určité parametry, musí dosahovat stanovené minimální šířky a maximální délky.

Parametry biocenter a biokoridorů se liší podle jejich významu a podle ekosystému. Například na lokální úrovni se velikost biocenter pohybuje řádově v hektarech a na regionální úrovni v desítkách hektarů. Kromě toho existují ještě interakční prvky, které zprostředkovávají působení biocenter a biokoridorů do okolní krajiny. (Míchal, I., 1994; Sklenička, P., 2003; Ezechel, M., Zichová, J., Pytloun, L., 2012)

2.4

Ochrana dřevin a povolování kácení

Jak již bylo uvedeno, dřeviny jsou chráněny před ničením. Proto musí být kromě určitých případů vydáno před jejich kácení povolení orgánu ochrany přírody. Povolení se může vydat až po vyhodnocení dřeviny. Mimo chráněná území jsou orgánem ochrany přírody

95


obecní úřady. Specifická je situace u komunikací nebo podél železnice, kdy kácení předchází dohoda mezi orgánem ochrany přírody a orgány silničními nebo drážními. Zvláštní situace je také při údržbě břehových porostů, při odstraňování dřevin v ochranném pásmu vedení elektřiny či plynu apod. V těchto případech se musí záměr oznámit nejméně 15 dní předem příslušnému orgánu ochrany přírody, který ale může kácení pozastavit, omezit nebo zakázat. (Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) V roce 2013 došlo v režimu kácení bez povolení k podstatné změně. (Kácení dřevin původně řešila vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.) Od 15. července 2013 nabyla účinnosti vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Kácet bez povolení je možné jen dřeviny, které nerostou ve stromořadí nebo ve významném krajinném prvku a splňují některou z dalších podmínek daných vyhláškou. Jde o případy stromů, které mají obvod kmene do 80 cm měřený ve výšce 130 cm nad zemí, nebo u souvislých keřových porostů do celkové plochy 40 m2. Kácet bez povolení je možné také na plantážích dřevin a na zahradách. Zahradou se pro potřeby vyhlášky rozumí pozemek u bytového domu nebo u rodinného domu v zastavěném území obce, který je stavebně oplocený a nepřístupný veřejnosti. Zvláštním případem je bezodkladné kácení, kdy je bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. V těchto případech je možné kácet ihned, ale musí se do 15 dnů toto kácení ohlásit orgánu ochrany přírody. V oznámení se musí navíc doložit, že byly splněny podmínky pro tento postup. Při povolování kácení se předkládá na příslušný úřad žádost, která musí obsahovat: • • • •

označení katastrálního území a parcely, kde jsou dřeviny; doložení vlastnického práva, případně nájemního nebo uživatelského vztahu a souhlasu vlastníka; specifikaci dřevin; zdůvodnění žádosti. (Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení)

Úřad posoudí žádost a následně podle správního řádu vydá rozhodnutí, ve kterém kácení povolí, či nikoliv. Pokud není kácení povoleno, je možné podat odvolání. Pokud je kácení povoleno, musí se počkat na nabytí právní moci rozhodnutí. Většinou však bývá v rozhodnutí ještě stanovena podmínka, že je možné kácet až v období vegetačního klidu, tedy v době, kdy dochází u dřevin k přirozenému útlumu fyziologických a ekologických funkcí. V rozhodnutí může být ještě stanovena povinnost provést náhradní výsadbu a o tyto výsadby se po stanovenou dobu starat. (Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny)

96


97


2.5

Plány péče o zvláště chráněná území

Plány péče o zvláště chráněná území slouží k zajištění péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo. Plány péče jsou základním odborným a koncepčním materiálem ochrany přírody a jsou také podkladem při tvorbě jiných plánovacích dokumentů. Zpracovávají se na 10 až 15 let. Plán péče sice není závazný pro fyzické a právnické osoby, ale při povolování různých činností orgán ochrany přírody postupuje v souladu s tímto dokumentem. (Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) V roce 2011 došlo k podstatné změně při zpracovávání plánů péče, protože byla přijata nová vyhláška č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území. Plány péče obsahují kromě identifikačních údajů o chráněném území popis přírodních poměrů, ekosystémů, škodlivých činitelů a zhodnocení dosavadních zásahů. Dále jsou popsány zásady péče o území nebo jeho částí, možnosti využívání území k jiným účelům a potřeby dalšího sledování území. (Vyhláška č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území) Do plánů péče je možné nahlížet u příslušných orgánů ochrany přírody nebo v Ústředním seznamu ochrany přírody, který vede Agentura ochrany přírody a krajiny. Základní informace jsou na internetové stránce: http://drusop.nature.cz/. Při plánování nových záměrů ve zvláště chráněném území je vhodné se seznámit s plánem péče ještě před zpracováním dokumentace, aby se zabránilo zbytečnému vynaložení nákladů na dokumentaci nerealizovatelných opatření.

2.6

Záchranné programy

Záchranné programy se vyhlašují u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Jejich cílem je vytvořit podmínky k posílení populací těchto druhů. Záchranné programy spočívají v návrhu opatření a jejich vlastní realizaci. Může jít například o záchranné přenosy, záchranné chovy nebo introdukce. (Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) Vyhlašovat záchranný program má smysl jen u druhů, které v minulosti měly na našem území životaschopnou populaci, a je možné u nich odstranit příčiny ohrožení. (Ezechel, M., Zichová, J., Pytloun, L., 2012)

2.7

Zásady ochrany lesa, půdy a vody

Obecné pojmy související s životním prostředím jsou definovány v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Lesy jsou chráněny zákonem 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Zákon například stanovuje, že odnětí lesní půdy podléhá vydání rozhodnutí příslušného státního orgánu. Dále jsou v zákoně uvedena pravidla pro ochranu lesa, obnovu a výchovu lesních porostů, těžbu a dopravu dřeva.

98


Dalším právním předpisem je zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Také odnímání zemědělské půdy je vázáno na souhlas státních orgánů. Dále se zde stanovuje povinnost skrývat odděleně svrchní úrodnou část půdy, aby bylo možné její opětovné použití. Voda je chráněna zákonem 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Povolování podléhají například odběry vody, budování vodních děl, zadržování a akumulace vody, vypouštění odpadních vod apod.

99


3

Postup navrhování vegetačních úprav

3.1

Fáze plánování

Plánování je možné rozdělit na fáze: 1. 2. 3. 4.

informační fáze, analytická fáze, syntetická fáze, kompletační fáze.

Plánování začíná informační fází, při které se sbírají informace o území a provádí se terénní průzkumy. Následuje analytická fáze, při níž se získané informace a průzkumy vyhodnocují. Pokud jsou podklady nedostatečné, dochází k doplnění podkladů a jejich novému vyhodnocení. Při syntetické fázi se již navrhuje řešení. (VŠÚOZ, 1987)

3.2

Rozbor přírodních podmínek

Před návrhem vegetační úpravy je nutné nejprve zjistit přírodní podmínky území. Zjišťují se zejména podmínky:       

geomorfologické, geologické, pedologické, hydrologické, klimatické, botanické a zoologické, ekologická stabilita. (Bulíř, P., 1988; Horký, J., Vorel, I., 1995; Rohon, P., 1995)

Informace je možné získat na obecních úřadech, pověřených obecních úřadech, obecních úřadech s rozšířenou působností, krajských úřadech nebo specializovaných úřadech, jako jsou správy chráněných krajinných oblastí, správy národních parků nebo Agentura ochrany přírody a krajiny. Zdrojem informací jsou také územní plány. Mapové podklady je možné vidět na internetové adrese: http://geoportal.gov.cz/.

3.3

Průzkumy na místě

Plánuje-li se výsadba dřevin, musí se nejprve posoudit současný stav. U ploch zeleně se hodnotí jak vlastní plocha, tak jednotlivé prvky zeleně. Při hodnocení skupin je důležité druhové složení a věkové skupiny. (VŠÚOZ, 1987) Jednotlivé dřeviny se hodnotí v parcích, zahradách, na veřejných plochách v sídlech apod. Hodnocení jednotlivých dřevin by měl provádět někdo, kdo má s tímto hodnocením zkušenosti.

100


3.4

Pomůcky pro výběr dřevin

Při výběru nových dřevin na stanoviště je možné použít některé pomůcky, jako například:    

mapu potencionální přirozené vegetace, lesnickou typologii, geobiocenologické členění, rajonizaci dřevin.

Rajonizace dřevin obsahuje údaje o použitelnosti dřevin pro vymezené stanovištní podmínky určitého území. Je zde seznam jak domácích dřevin tak i introdukovaných. Využívají se zejména rajonizace:   

3.5

rajonizace dle zemědělských výrobních typů a podtypů, rajonizace dle klimatických oblastí, rajonizace podle vegetačních stupňů vůdčích dřevin.

Syntéza podkladů

Výsledný projekt by měl zahrnout:       

návrh na umístění porostu, určení prioritní funkce porostu, výběr druhové skladby, určení sazenic, navržení výsadbových vzdáleností, stanovení travní směsi a výsevku, vytyčení technologických zásad. (VŠÚOZ, 1987)

Obrázek 1 Příklad symbolů dřevin na osazovacích plánech – první číslo druh, kultivar; druhé číslo počet dřevin ve skupině (autor M. Ezechel)

Obrázek 2 Příklad zákresu osazovacího plánu u pravidelných výsadeb v krajině (autor M. Ezechel)

101


4 4.1

Dřeviny pro úpravy v krajině Členění dřevin podle účinku

Dřeviny se dělí v sadovnické a krajinářské tvorbě podle časoprostorové a funkční působnosti. Základními kategoriemi jsou základní dřeviny, doplňkové dřeviny, výplňové dřeviny, podrostové dřeviny a keře. Základní dřeviny jsou takové, které vytvoří kostru porostu. Měly by to být dlouhověké autochtonní dřeviny vyhovující podmínkám místa. Doplňkové dřeviny se používají v menším množství a mají menší přizpůsobivost k ekologickým podmínkám než dřeviny hlavní. Mezi výplňové dřeviny se řadí rychle rostoucí krátkověké druhy stromů. Tvoří hmotu vegetace v době, kdy ještě dostatečně nenarostly cílové dřeviny. Výplňové dřeviny se musí postupně odstranit. (VŠÚOZ, 1987)

4.2

Významné domácí dřeviny

Přehled nejvýznamnějších (nikoliv všech) domácích dřevin pro krajinářské úpravy: Abies alba – jedle bílá, Acer campestre – javor babyka, Acer platanoides – javor mléč, Acer pseudoplatanus – javor klen, Alnus glutinosa – olše lepkavá, Alnus incana – olše šedá, Berberis vulgaris – dřišťál obecný, Betula pendula – bříza bělokorá, Betula pubescens – bříza pýřitá, Carpinus betulus – habr obecný, Cornus mas – dřín obecný, Cornus sanguinea – svída krvavá, Corylus avellana – líska obecná, Crataegus laevigata – hloh obecný, Crataegus monogyna – hloh jednosemenný, Euonymus europaeus – brslen evropský, Euonymus verrucosus – brslen bradavičnatý, Fagus sylvatica – buk lesní, Frangula alnus – krušina olšová, Fraxinus angustifolia – jasan úzkolistý, Fraxinus excelsior – jasan ztepilý, Juniperus communis – jalovec obecný, Larix decidua – modřín opadavý, Ligustrum vulgare – ptačí zob obecný, Lonicera nigra – zimolez černý, Lonicera xylosteum – zimolez obecný, Malus sylvestris – jabloň lesní, Picea abies – smrk obecný, Pinus sylvestris – borovice lesní, Populus alba – topol bílý, Populus nigra – topol černý, Populus tremula – topol osika, Prunus avium – třešeň ptačí, Prunus mahaleb – višeň turecká, Prunus padus – střemcha obecná, Prunus spinosa – trnka obecná, Pyrus pyraster – hrušeň planá, Quercus cerris – dub cer, Quercus petraea – dub zimní, Quercus pubescens – dub pýřitý, Quercus robur – dub letní, Rhamnus cathartica – řešetlák počistivý, Ribes alpinum – meruzalka alpská, Rosa canina – růže šípková, Salix alba – vrba bílá, Salix caprea – vrba jíva, Salix fragilis – vrba křehká, Sambucus nigra – bez černý, Sambucus racemosa – bez hroznatý, Sorbus aria – jeřáb muk, Sorbus aucuparia – jeřáb ptačí, Sorbus torminalis – jeřáb břek, Staphylea pinnata – klokoč zpeřený, Taxus baccata – tis červený, Tilia cordata – lípa malolistá, Tilia platyphylla – lípa velkolistá, Ulmus carpinifolia – jilm habrolistý, Ulmus laevis – jilm vaz, Ulmus montana – jilm horský, Viburnum lantana – kalina tušalaj, Viburnum opulus – kalina obecná. (Hurych, V., 1996; Úradníček, L., Maděra, P. A Kol., 2001; Vlasák, M., 2012) Některé z uvedených druhů jsou chráněné a je nutné při nakládání s nimi postupovat v souladu s pravidly pro zvláště chráněné druhy.

102


Mnohé druhy, přestože jsou domácí v České republice, se přirozeně vyskytují jen na části území, například modřín se přirozeně vyskytoval jen na Bruntálsku. Proto by se při výsadbách v krajině mělo vycházet z potencionální přirozené vegetace.

4.3

Ovocné dřeviny v krajině

Ovocné dřeviny byly v minulosti typickým prvkem naší krajiny. Rostly v alejích podél cest, v malých sadech, v krajině a na venkovských zahradách. Většina výsadeb ve volné krajině byla již zničena a ani do budoucnosti nelze počítat s využitím ovocných dřevin podél silnic. Ovocné dřeviny je však možné sázet podél polních cest nebo je použít v sadovnických úpravách na vesnici jako reminiscenci minulosti. Nezastupitelné místo pak mají ovocné dřeviny na venkovských zahradách. Méně časté ovocné druhy: Amygdalus communis – mandloň obecná, Aronia melanocarpa – aronie černoplodá, Castanea sativa – kaštanovník setý, Cydonia oblonga – kdouloň obecná, Hippophae rhamnoides – rakytník řešetlákový, Mespilus germanica – mišpule německá, Morus alba – morušovník bílý, Sorbus domestica – jeřáb oskeruše.

4.4

Introdukované dřeviny

Jak již bylo uvedeno, je výsadba geograficky nepůvodních druhů rostlin do krajiny možná jen s povolením orgánu ochrany přírody. Výsadby cizokrajných dřevin do krajiny by proto měly být jen výjimečnou záležitostí, kdy výsledného požadavku na dřevinu nebo uspořádání kompozice není možné docílit použitím původních dřevin, například může jít o obnovu historické aleje založené z nepůvodního druhu nebo výsadbu rychle rostoucích dřevin na plantážích. V krajině je nevhodné používat také tvarové a barevné kultivary domácích druhů.

4.5

Rizikové a invazní dřeviny

Mezi rizikové a invazní druhy dřevin patří zejména: Acer negundo – javor jasanolistý, Ailanthus altissima – pajasan žlaznatý, Lycium barbarum – kustovnice cizí, Pinus strobus – borovice vejmutovka, Quercus rubra – dub červený, Robinia pseudacacia – trnovník akát. (Ezechel, M., Zichová, J., Pytloun, L., 2012)

103


5 5.1

Zakládání výsadeb a péče o výsadby Školkařské výpěstky

Výsadbu lze uskutečnit lesnickými nebo zahradnickými sazenicemi. V některých případech je možné také použít řízky nebo síje semen. Lesnické sazenice se definují věkem. Zahradnické sazenice jsou charakterizovány nejčastěji výškovým rozpětím. U stromů se také uvádí jejich pěstitelský tvar. U kmenných tvarů je důležitá také výška nasazení koruny (zákrsek, čtvrtkmen, polokmen, vysokokmen, alejový strom). Vzrostlé stromy se označují obvodem kmínku, který se měří ve výšce 100 cm od kořenového krčku a je udáván v centimetrech. Výpěstky mohou být také členěny na prostokořenné, s balem a kontejnerované. (Bulíř, P., 1988; Zimová, E. a kol., 2002) Požadavky na zahradnické sazenice jsou uvedeny v ČSN 46 4901 Osivo a sadba. Sadba okrasných dřevin; ČSN 46 4902 Výpěstky okrasných dřevin. Společná a základní ustanovení a České technické normě – Výpěstky okrasných dřevin. Všeobecná ustanovení a ukazatele jakosti.

5.2

Založení výsadeb

Dřeviny se sází podle toho, zda jsou vysazeny na konečnou vzdálenost, nebo zda budou dále proředěny. S odstraňováním rostlin se počítá u hustých výsadeb malých sazenic. Nejčastěji jsou to malé lesnické sazenice, které se vysazují do sponu na vzdálenost kolem jednoho metru. Na výsadbu lesnických sazenic se nejlépe hodí výsadba do jamek. (VŠÚOZ, 1987; Zimová, E. a kol., 2002) Větší rostliny se již prořeďují méně, nebo jsou vysazovány na konečnou vzdálenost. Vzrostlé stromy by se měly vysazovat na vzdálenost 6–10 metrů. (VŠÚOZ, 1987) Výsadbová jáma se dělá dostatečně široká, okraje jámy se nesmí zarovnávat. Na dno jámy se nedává organický materiál (listí, drny, tráva), neboť by docházelo k jeho tlení, které působí na sazenici nepříznivě. Před výsadbou se odstraní poškozené kořeny a provede se zkrácení větví, aby se srovnal poměr nadzemní a podzemní části. Velmi častou chybou je ale odstranění terminálního (hlavního) výhonu, protože pak jeho funkci přebírá několik větví, které si konkurují, což vede v pozdějším věku u stromu k jeho rozlomení. Při výsadbě větších stromů se musí tyto rostliny upevnit ke kůlům. Kolem velkých stromů je vhodné vytvořit závlahovou jámu. Po výsadbě je nutné dřeviny zalít. (Smýkal, F. a kol., 2008)

5.3

Péče o výsadby

U výsadeb je velmi rozdílná péče podle toho, zda se jedná o zahrady a parky, nebo o výsadby ve volné krajině. V zahradách a parcích se výsadby pravidelně zalévají, odstraňuje se plevel, citlivé rostliny se na zimu zakrývají, provádí se výchovný řez apod. Výsadby v krajině jsou špatně přístupné a často proto není možné provádět pravidelnou zálivku. V těchto případech se volí spíše menší sazenice a je nutné počítat s horším 104


ujmutím. U menších rostlin hrozí, že je umoří plevel nebo tráva. Vysazené rostliny se proto obžínají, nebo se mohou sázet do řad a seká se meziřadí. Také je možné rostliny zamulčovat. Mulčuje se buď celá plocha, nebo jen řádky. Z mulčovacích materiálů bývá v krajině dobře dostupná tráva. Dalším nebezpečím pro výsadby v krajině je jejich poškození zvěří. Řídké výsadby a jednotlivé dřeviny se zabezpečí individuálními chráničkami. Plošné výsadby je možné chránit pomocí nátěrů látkami, které odpuzují zvěř. Efektivnější je však správně provedené oplocení celé plochy. (VŠÚOZ, 1987; Zimová, E. a kol., 2002) Dřeviny, které jsou výplňové, se musí postupně z porostu odstraňovat.

Obrázek 3 Oplocení výsadeb v krajině (foto M. Ezechel)

5.4

Obrázek 4 Oplocení výsadeb v krajině (foto M. Ezechel)

Řezy a konzervační opatření

Specifickým zásahem je řez dřevin. Je velmi vhodné se naučit zásady výchovného řezu stromů, protož tyto zásahy se provedou zahradnickými nůžkami, často i jen ze země a zabrání se tak náročným řezům v budoucnosti. Při výchovném řezu se musí ponechat hlavní výhon. (Kromě případů poškození, kdy se ponechá místo něj jeden jiný vzhůru rostoucí výhon.) Odstraňují se konkurenční výhony, zejména takové, které mají větvení ve tvaru písmene „V“. U stromů, které se budou podcházet nebo podjíždět se postupně odstraňují malé větve v podchozí nebo podjezdné výšce. Další poměrně snadné opatření je tvarování živých plotů, to se musí dělat pravidelně a živý plot musí být u země širší než v horní části, aby byl dobře osvětlen a nerozklesával se. (Smýkal, F. a kol., 2008) Složitější řezy a další konzervační opatření je lepší ponechat odborníkům.

105


Obrázek 5 Řez živých plotů (autor M. Ezechel)

5.5

Ochrana před poškozením

Velkým nebezpečím pro dřeviny je stavební činnost. Při stavební činnosti může docházet k poškození dřevin změnou úrovně terénu, zhutněním terénu, chemickými látkami, otevřeným ohněm, odřením, překopáním kořenů nebo zaplavením. Pravidla, jak se mají dřeviny chránit, jsou uvedena v ČSN 83 9061 Technologie vegetačních úprav v krajině – Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích.

106


6 6.1

Funkce výsadeb Produkční funkce

Produkční funkce je jednou ze základních funkcí, která určuje celkový charakter krajiny. Při výsadbách v krajině by se měly vysazovat dřeviny, které poslouží jako pastva včel. Dalším výsadby, které se umísťují v krajině, jsou rychle rostoucí dřeviny. Vhodnější je v tomto případě mít více menších ploch, aby se mohly vytvořit alespoň dočasné úkryty pro zvěř. Ekologickou funkci výsadeb plantáží rychle rostoucích dřevin je možné zlepšit umístěním domácích dřevin mezi vysazované dřeviny. Produkční funkci mají v krajině také ovocné dřeviny, jejich využití je však již omezené. Ovocné dřeviny je také možné vysadit do okrajových částí vesnic, kde působí jako nárazníkový pás, umožňují přežití některých druhů, tyto plochy je možné také komponovat jako parkové plochy. (Aulig, G., Klingberg, T., 1995; Kolektiv autorů, 2011)

6.2

Protierozní funkce

Obrázek 6 Protierozní příkop (foto M. Ezechel)

Obrázek 7 Protierozní příkop (foto M. Ezechel)

Eroze je odnos částic půdy. V našich podmínkách je nejčastější vodní a větrná eroze. Základním opatřením proti vodní erozi je nepoužívat prudké svahy jako ornou půdu, ale zatravnit je nebo zalesnit. Zemědělské hony by měly být navrženy tak, aby směr obdělávání byl po vrstevnicích. Na svazích jsou nejvíce náchylné k erozi okopaniny a kukuřice, proto by se neměly na prudších svazích pěstovat, případně jen na malé části v pruhu. Tam kde nestačí agrotechnická opatření, musí se budovat protierozní příkopy a průlehy. Proti větrné erozi se také využívají agrotechnická opatření a zejména se vysazují ochranné lesní pásy, tzv. větrolamy. Na zemědělské půdě je nejvhodnější vysadit větrolam polopropustný, který je od země zapojen pásem keřů, nad nimiž rostou vyšší keře a menší stromy, v prostředních pásech se vysazují stromy nejvyšší. (Kolektiv autorů, 2011)

107


6.3

Mikroklimatická funkce

Zeleň také ovlivňuje mikroklima. Stromy poskytují stín a výparem vody zvyšují vzdušnou vlhkost, tím pocitově snižují teplotu. Ve vegetaci se drží chladnější vzduch, který může proudit do okolí, a tak stromy zlepšují teplotní pohodu i ve svém okolí. Výsadby také ovlivňují směr a rychlost větru. (Kolektiv autorů, 2011)

6.4

Protiprašná funkce

Vegetace působí proti prachu dvojím způsobem. Jednak se na listech zachycuje prach přímo a kromě toho se při proudění vzduchu přes vegetační bariéru snižuje jeho rychlost, přičemž spadnou na zem největší prachové částice. Pod vegetační bariérou má být trávník, na kterém prach ulpí a přestává se dále vířit. (Kolektiv autorů, 2011)

6.5

Protihluková funkce

Vegetace sice působí proti hluku, ale nejdůležitější je omezovat přímo zdroj hluku. Vhodné je také kombinovat mechanické způsoby ochrany s vegetací. Například se osazují protihlukové valy nebo se za protihlukovou zeď vysadí stromy. Aby mohla vegetace poskytnout dostatečnou ochranu před hlukem, měla by být umístěna co nejblíže zdroji hluku. Výhodné je protihlukové pásy opakovat. (Kolektiv autorů, 2011)

Obrázek 8 Výsadba dřevin s funkcí ochrany proti hluku (foto M. Ezechel)

Obrázek 9 Výsadba dřevin s funkcí ochrany proti hluku (foto M. Ezechel)

108


7 7.1

Rekreace v krajině Členění rekreace

Členění rekreace je důležité pro pochopení, kde se může rekreace uskutečňovat. Rekreace se dělí na aktivní a pasivní. Aktivně se člověk rekreuje při sportu, turistice nebo i při práci na zahradě. Pasivní rekreace vyžaduje klidné polohy se zaručenou určitou intimitou. Rekreaci je možné rozdělit také podle délky. Polodenní rekreace se realizuje v místě bydliště na zahradě, v parcích či na sportovištích. Proto je důležité, aby byly plochy veřejné zeleně blízko od bydliště a bylo možné se do nich brzy dostat. Ve vesnicích může tyto parametry splňovat trvalá vegetace navazující na intravilán. Víkendová rekreace se může realizovat nepobytově v lesoparcích a okolní krajině, nebo je spojena s pobytem na chalupách, chatách, v hotelích apod. Prázdninová rekreace je již většinou spojena s pobytem mimo bydliště. (Rohon, P., 1995)

7.2

Turistika

Při plánování krajiny se musí také zajistit její průchodnost. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny mají obce povinnost vést seznam veřejně přístupných cest do krajiny. Plánované nové trasy není možné vést libovolně, ale musí se pamatovat na to, že některá místa jsou veřejnosti nepřístupná, nejde jen o oplocené areály, ale omezení může vyplývat také z ochrany přírody. Nadměrným návštěvním ruchem by mohly být některé druhy rušeny, případně by mohlo dojít i ke změně dalších podmínek. (Kunt, M., Ezechel, M., 2012)

7.3

Naučné stezky

Naučné stezky slouží k seznámení návštěvníků s místními zajímavostmi. Při plánování naučné stezky je potřeba nejprve určit cíl, proč naučnou stezku budovat a cílovou skupinu. Jinak se budou ztvárňovat panely pro děti různých věkových kategorií a pro dospělé. Název naučné stezky by měl vystihovat její náplň. Zvláštní pozornost je nutné věnovat úvodnímu panelu. U stezek liniových, které je možné procházet z obou stran, se úvodní panel umísťuje na obě strany. Úvodní panel by měl být nedaleko od stanice hromadné dopravy nebo parkoviště. Pokud to není možné, vede se k němu z těchto míst značení. Na úvodním panelu by měly být informace o vlastní naučné stezce, například plánek, počet zastavení, délka a náročnost stezky. Také je dobré uvést, zda je možné trasu projet s kočárkem nebo na invalidním vozíku. (Kunt, M., Ezechel, M., 2012)

7.4

Koupaliště a sportoviště

Sportoviště by měly být v dosahu bydliště. Na vesnici by měla být alespoň volná, pravidelně sečená travnatá plocha, pokud zde není sportovní hřiště. Koupaliště v krajině by měla kromě hygienických a stavebních požadavků zohledňovat také další krajinotvorná hlediska. Musí k nim být přístup automobily, a proto zde také musí být parkovací plochy nejlépe ohraničené vyššími stromy poskytujícími stín. Také by měl být přístup od sídla pro pěší a cyklisty mimo hlavní komunikaci. Tato cesta by měla být osazena alejí. 109


8

Zahrady na venkově

8.1

Funkce zahrad

Zahrady mají zejména tyto funkce:      

hospodářská funkce, mikroklimatická funkce, hygienická funkce, estetická funkce, obytná funkce, ekologická funkce.

Obytná funkce spočívá například v zajištění určité intimity, propojení zahrady s domem a ve vybavenosti zahrady. (Mareček, J., 1992; Mareček, J., 2005)

8.2

Uspořádání zahrad

Každá zahrada je originál, který je daný nejen osobou jejího navrhovatele, ale především velikostí zahrady, umístěním budovy, využitím či okolím. Před plánování konkrétní zahrady je nutné položit si otázky: „K čemu bude zahrada sloužit? Kolik času lze věnovat práci na zahradě?“ Na tyto otázky by si měli zodpovědět všichni členové rodiny, aby se nejednalo o vizi jen jedné osoby, jejíž představy se diametrálně liší od ostatních. Pokud bude zahrada z velké části produkční, nezbývá již tolik času na odpočinek, a ten se přesune do doby, která se tolik nehodí na práci, např. večer, za úpalu nebo při mrholení. Posezení v takovém případě se koncipuje kryté. Měl by být zde také zdroj světla a tepla. Pro děti je vhodné mít na zahradě travnatou plochu. Velkou roli v uspořádání zahrady hraje také okolí. Pokud je okolí zajímavé, je možné otevřít výhledy do okolí, které zahradu opticky zvětší. Naopak místa nevzhledná nebo problémová je nutné izolovat hustou výsadbou. (Mareček, J., 1992)

8.3

Specifika venkovských zahrad

U venkovských zahrad je několik zvláštností oproti městu. Stále je zde velká část zahrad, která má také produkční funkci. Chalupáři často chtějí, aby jejich zahrada působila venkovským dojmem, i když se tak již nevyužívá. V takových zahradách se může uplatnit místní typický sortiment rostlin. Mohou se zde objevit také místní odrůdy. Pokud má zahrada působit venkovským dojmem, ale není zájem o ovoce, mohou se uplatnit plnokvěté formy (například u třešní) nebo příbuzné druhy s malými plody (například u jabloní). Problémem venkovských usedlostí je také to, že mezi vstupem do domu a zahradou je dvůr a stodola. Je na zvážení, zda stodola stále plní svou funkci a zůstane ponechána.

110


V takovém případě přebírá obytné funkce zahrady dvůr. Prostor se opticky izoluje od okolí a na dvoře se zbuduje posezení. (Mareček, J., 1992; Mareček, J., 2005)

111


9

Zeleň na vesnici

9.1

Odlišnost mezi venkovskou a městskou zelení

Venkovská zeleň se v mnoha ohledech liší od zeleně ve městech. Je to dáno jak historickým vývojem, tak i větším sepětím s přírodou a krajinou. Na vesnici mají stromy větší prostorový význam, protože ve městě jsou dominantní stromy, ale na vesnici převažují domy s jedním podlažím. Vesnice je také pohledově více propojena s krajinou. To je dáno tím, že vesnice jsou menší a je z nich vidět do okolní krajiny a naopak je vidět z krajiny dovnitř do vesnice. Naproti tomu v případě města bývá z krajiny vidět jen jeho okraj a vyvýšená místa. Vesnicí prolínají přírodní prvky. Tím, že je vesnice menší, je patrné, jak do ní na jedné straně vstupuje vegetace podél vodních toků nebo aleje, a zdánlivě na druhém konci pokračuje. Na vesnicích má většina domů zahradu, a proto jsou celkové plochy zeleně v obci větší než ve městě. (Mareček, J., 2005)

9.2

Problémy venkovské zeleně

Nerovnoměrnost Plochy zeleně jsou na vesnici rozloženy nerovnoměrně. Zatímco původní statky měly velké zahrady, domky z počátku minulého století mají zahrady malé, či mají jen dvory. Přístupnost zeleně Protože většinu zeleně tvoří zahrady, jsou pro ostatní obyvatele nepřístupné. Nedostatek rekreační zeleně Na vesnici často chybí veřejná rekreační zeleň, její funkce může převzít okolní krajina, pokud je do ní zajištěn přístup. Nekoncepčnost Veřejné plochy zeleně, například návsi, jsou často osazovány majiteli přilehlých usedlostí bez ohledu na určitou jednotnost úprav jen na základě jejich preferencí. Péče Obce ve snaze ušetřit svěřují péči o zeleň osobám, které problematice nedostatečně rozumí a škody lze pak zpětně jen těžko napravit.

9.3

Členění zeleně na úrovni obce

Zeleň na vesnici je možné rozdělit z několika hledisek:   

podle funkcí a vybavení, podle způsobu používání, podle výšky.

112


Z tohoto trojího rozčlenění ploch lze zjistit, kterých ploch je ve vesnici nedostatek a ty by měly doplňovány. (Mareček, J., 2005)

113


9.4

Lidové krajinářství

Návrhy zeleně na vesnici by měly přihlédnout také k místním zvyklostem při vysazování dřevin na vesnici a v okolí – k lidovému krajinářství. Stromy se vysazovaly u domů tak, aby chránily střešní krytinu. Další se sázely mezi stodoly. Ty měly bránit rychlému přeskočení ohně v případě požáru. Někdy se sázely stromy u hnojišť, aby ho zastínily. Stromy na svazích sloužily ke zpevnění půdy. V místech s vyšší hladinou spodní vody sloužily stromy ke snížení půdní vlhkosti. V krajině se sázely orientační stromy. Aleje podél cest poskytovaly stín.

9.5

Zeleň význačných staveb

Typická vegetace byla také u význačných staveb ve vesnici. Kolem kostelů s hřbitovem bývala ohradní zeď lemovaná vzrostlými stromy. Stromy se sázely na veřejná prostranství před hospody a před kovárny. K mlýnům vedly často aleje. Na zahradách u škol, u far a u mlýnů se také mohly objevit exotické dřeviny.

9.6

Zeleň zemědělských areálů

Obrázek 10 Ukázka doplnění vegetace v krajině (foto a zákres M. Ezechel)

Zeleň zemědělských areálů by měla sloužit k tomu, aby zakomponovala celý areál

Obrázek 11 Ukázka možného začlenění zemědělských staveb do krajiny (foto a zákres M. Ezechel)

114


do krajiny. To je důležité zejména s ohledem na skutečnost, že areály jsou často na okrajích vesnic, nebo ve volné krajině. Jejich součástí bývají také mohutné stavby, které nerespektují původní drobné měřítko v krajině. Návrh výsadeb by měl zahrnout izolační pásy v pohledově exponovaných místech. Neměl by to však být souvislý hustý pás kolem celého areálu, protože pak by docházelo k jeho špatnému provětrávání. Na zeleň areálu má navazovat také další vegetace v krajině, jako jsou aleje podél cest. Izolační zeleň slouží také k omezení hluku, prachu a zápachu ze zemědělského provozu do okolí. Uvnitř areálu má zeleň sloužit k rozčlenění ploch a dotvoření estetického prostředí. Nejspecifičtější je situace u zemědělských areálů, které jsou současně využívány k agroturistice. Zde musí areál poskytnout možnost odpočinku ubytovaným osobám. Mělo by zde být umístěné posezení, hřiště pro děti a plocha pobytového trávníku. Pro potřeby agroturistiky musí být vytvořena také soustava pěších, cyklistických a případně jezdeckých tras do okolní krajiny. Vhodné je, když cesty lemuje vzrostlá vegetace stromů.

Obrázek 12 Příklady možných uspořádání statků sloužících k agroturistice (autor M. Ezechel)

115


Obrázek 13 Vycházkové trasy ze statku do okolní krajiny (autor M. Ezechel)

9.7

Faremní plány

Faremní plány mají za úkol harmonizovat ekologické podmínky prostředí statku a jeho hospodářské využití. Nejprve se analyzuje současný stav. Zjistí se přírodní podmínky a současný stav hospodaření. Po rozboru se zpracuje návrh, který zahrnuje změny v hospodaření (například rozdělení ploch s různými osevními postupy) a návrh výsadeb v krajině. Správně provedený návrh může vyřešit případné spory s ochranou přírody a lze jej také využít jako podklad pro čerpání dotací.

116


Obrázek 14 Změna rozvržení honů a vytvoření protierozních opatření v místech postižených vodní erozí (autor M. Ezechel

Obrázek 15 Změna rozvržení honů a doplnění vegetací v místech postižených větrnou erozí (autor M. Ezechel)

Obrázek 16 Změna uspořádání pastviny (autor M. Ezechel)

117


10 Rekultivace 10.1 Zlepšování půdy Slovo rekultivace znamená taková opatření, která slouží k zúrodnění půdy znehodnocené přírodní nebo lidskou činností. Zlepšovat se mohou extrémní půdy – lehké, těžké, skeletovité, kyselé, vápenité, zasolené, zhutnělé, suché nebo zamokřené. Rekultivace se také provádí v místech, kde probíhala těžba, byly skládky, odkaliště nebo brownfields.

10.2 Rekultivace po těžbě a rekultivace skládek Rekultivovat by se měly plochy, kde se již těžit nebude, přestože v další části dolu ještě těžba pokračuje. Rekultivace má dvě fáze:  

technickou, biologickou.

Při technické rekultivaci se urovná povrch, upraví odtok vody, zpevní se svahy a naveze se rekultivační zemina. Biologická rekultivace má za cíl vytvořit půdní podmínky umožňující růst rostlin a život živočichů. Podle charakteru se člení na zemědělskou, lesnickou, vodní, sadovnickou. Specifickým způsobem rekultivace je využít sukcesi stanoviště. To je však možné jen v určitých případech, kde jsou zasažené plochy menší a v okolí je dostatek přirozené vegetace, která se může do vytěženého prostoru dostat. (Ezechel, M., Zichová, J., Pytloun, L., 2012)

10.3 Zemědělské brownfields Jako brownfield se označují plochy, které jsou ovlivněny předchozím využitím a v současné době jsou opuštěné či nevyužívané. Opakem slova “brownfield” je pojem “greenfield”. Greenfield znamená nezastavěné plochy, které mají být zastavěny. Plochy zemědělských brownfields se většinou nachází na místech, kde se těžko hledá nové využití. Na jejich asanaci se tak z velké míry musí podílet veřejné zdroje. Zemědělské brownfields také nebývají začleněné do krajiny a narušují krajinný ráz nevhodným měřítkem. Zelení je možné oddělit tyto plochy od obytné zástavby. Také je možné je pomocí výsadeb začlenit do okolní krajiny.

118


11 Plánování krajiny 11.1 Hodnocení krajinného rázu Hodnocení krajinného rázu vyplývá z požadavků zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Provádí se v případech, kdy je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody k umístění a povolení stavby, která by mohla změnit krajinný ráz. Z přírodních podmínek mají vliv na krajinný ráz neživá příroda a charakteristická vegetace. Přirozená krajina byla následně opakovaně přetvářena člověkem, a proto krajinný ráz je spoluurčován také historickým a kulturním vývojem. Při vyhodnocování vlivu stavby na krajinný ráz se nejprve popíše navrhovaný zásah, následně se vymezí dotčené území a toto území se popíše z hlediska širších vztahů, přírodních podmínek, kultury a historie. Hodnotí se, zda se jednotlivé prvky na krajinném rázu podílí pozitivně, nebo negativně, případně jsou k němu neutrální. U prvků se také hodnotí jejich význam na vytváření krajinného rázu a cennost jednotlivých prvků. Závěrem je vhodné doporučit, zda je možné nějak zmírnit negativní působení navržené stavby. (Míchal, I., Löw, J., 2003; Vorel, I. A Kol., 2004; Ezechel, M., Zichová, J., Pytloun, L., 2012)

11.2 Územní plánování Důležitým nástrojem pro plánování krajiny je územní plánování. Územní plánování je řešeno v zákoně 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). V zákoně jsou definovány jednotlivé nástroje územního plánování. Na úrovni obce se jedná o územní plán a v některých případech o regulační plán. Zatímco územní plán řeší celé území (včetně krajiny), je regulační plán koncipován jen pro určité vybrané plochy, tedy územní plán dále zpřesňuje. Územní plán má sloužit k zachování současných hodnot území a k jeho dalšímu rozvoji. V územním plánu je vyznačeno současné využití ploch a je stanoveno další možné využití jednotlivých ploch.

11.3 Pozemkové úpravy Pozemkové úpravy slouží k přeuspořádání pozemků na řešeném území obce. Při tom se řeší přístupnost pozemků. Součástí je také zlepšení životního prostředí, ochrana půdy, zvýšení ekologické stability a řešení problematiky hospodaření s vodou. Obvykle se řeší celé území prostřednictví tzv. komplexní pozemkové úpravy. Jednoduché pozemkové úpravy slouží k vyřešení jen určitých problémů nebo řeší jen část území. Podrobně je problematika uvedena v zákoně č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů.

119


11.4 Další způsoby plánování krajiny Existují ještě další plány, které řeší uspořádání a využití krajiny. Mezi nejvýznamnější patří:     

územní systém ekologické stability, plány péče o zvláště chráněná území, rekultivace, hospodářská úprava lesů, vodohospodářské plánování.

120


12 Zeleň v krajině 12.1 Církevní stavby a jejich doprovodná vegetace Nejstaršími drobnými sakrálními stavbami v krajině jsou baby a smírčí kříže. Dále je možné se v krajině setkat s křížky, božími muky a kapličkami. Méně časté jsou sochy v krajině. Církevní stavby často také tvoří soubory, například křížové cesty nebo poutní cesty. U těchto staveb se často vysazovala vegetace. Jednalo se o jeden, dva, nebo čtyři stromy. K významným stavbám vedly aleje. (Ezechel, M., 2011)

Obrázek 17 Různé typy uspořádání zeleně u sakrálních staveb (autor M. Ezechel)

12.2 Pomníky a jejich doprovodná vegetace V krajině se nachází také pomníky, které se vztahují se k určitým událostem. Může jít o pomníky bitev, pomníky pozemkové reformy, pomníky významným osobnostem apod. Ve vesnicích jsou nejčastější pomníky padlým ve světových válkách, pomníky význačných rodáků nebo českých osobností. Výsadby by neměly pomníky zakrývat a neměly by svou nápadností prostředí rušit, spíše by měly vytvořit kulisu, ve které pomník vynikne.

12.3 Začlenění technických staveb do krajiny Technické stavby by měly být pomocí výsadeb do krajiny zakomponovány tak, aby nenarušovaly krajinný ráz. Komunikace také vytváří bariéru pro živočichy, největší bariérou jsou dálnice. Při stavbě dálnic by se měla vytvářet místa, kde mohou dálnici zvířata podejít, například v údolí, nebo vytvářet speciální přechody pro zvěř. Významnou migrační bariérou pro vodní živočichy jsou jezy. Zde se budují speciální zařízení umožňující proplutí ryb – rybochody. (Ezechel, M., Zichová, J., Pytloun, L., 2012)

121


12.4 Doprovodná vegetace vodních toků a ploch Velmi významným prvkem zeleně v krajině je doprovodná vegetace kolem vodních toků a ploch. Kolem vodních toků existují místa, kde je nutné zpevnit břeh technickým opatřením, ale to se týká jen velmi namáhaných míst břehů, a to zejména v sídlech a kolem staveb. Naopak v mnoha případech technická opatření vedla k proměně vodních toků ve stoky téměř bez života. Cílem je proto provádět revitalizace vodních toků. Při revitalizacích se napravují negativa z dřívější doby. Na tocích se nově budují meandry, vytváří se členité břehy a dno a toky se doplňují o vegetaci. (Kolektiv autorů, 2011; Ezechel, M., Zichová, J., Pytloun, L., 2012)

12.5 Tůně a mokřady Tůně jsou sníženiny zaplněné vodou, kterou není možné vypustit. Uměle se budují zejména vyhloubením. Přitom se musí vytvářet pozvolný sklon břehů, jinak se mohou změnit v pasti. Mokřad je místo, které je částečně pod vodou, nad niž částečně vystupují podmáčená místa. Mohou tu být také hlubší tůně nebo ostrůvky. Tento prostor s různou hloubkou vody je velmi různorodý a vytváří tak podmínky pro velkou druhovou diverzitu. Mokřady se budují například jako soustava tůní a podmáčených ploch. (Just, T., Šámal, V., Dušek, M., Fischer, D., Karlík, P. Pykal, J., 2003)

12.6 Biocentra a biokoridory Biocentra a biokoridory se budují podle toho, jaká má v místě být přirozená vegetace. Na lesních plochách by se mělo postupně přejít k druhově pestrému porostu přirozeného charakteru. Na nově zakládaných místech je toto možné spojit také s revitalizacemi. Okraje porostů by měly být osázeny pásem keřů, který působí jako přirozená nárazníková

Obrázek 18 Příklad rozvržení biocentra (autor M. Ezechel)

122


zóna.

123


12.7 Rozptýlená zeleň v krajině Rozptýlená zeleň v krajině by měla respektovat přirozenou druhovou skladbu a funkce jednotlivých prvků zeleně. Meze se budují stejně široké. Toho lze dosáhnout využitím různě vysokých, ale stejně širokých dřevin. Širší pásy mohou být osázeny různým počtem řad, které jsou ale v součtu stejně široké. Na meze se mohou také vysadit stromy, u nichž se zapěstuje koruna na podjezdovou výšku. Remízky by měly mít v okrajích pás keřů. Remízek by měl obsahovat více různých druhů stromů, aby se zajistily podmínky pro různé druhy. Na dostatečně velké ploše se ponechává také travnatá plocha. Remízky jsou místem, kde je vhodné umístit zásypy a krmelce. Jako solitéry se hodí dlouhověké dřeviny s kůlovým kořenem, u kterých je možné zapěstovat podjezdnou výšku. Vhodné jsou duby nebo hrušně. (Kolektiv autorů, 2011)

124


13 Podpora krajinotvorných opatření 13.1 Nástroje k ochraně životního prostředí K ochraně životního prostředí se využívá řada opatření. Nejdůležitější zásadou je ale poškození životního prostředí předcházet a postupovat opatrně při zásazích, u nichž nejsou jasné všechny souvislosti. Nástroje k ochraně životního prostředí jsou:     

právní, politické, ekonomické, informační, dobrovolné. (Ezechel, M., Zichová, J., Pytloun, L., 2012)

13.2 Přehled dotačních programů Finanční prostředky mohou poskytovat různé firmy, nadace, obce, kraje, stát, státní fondy nebo je možné využít prostředky z Evropské unie. Nejvýznamnějšími dotačními programy jsou: 

Program péče o krajinu

Tento program vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí. Internetové stránky jsou: http://www.mzp.cz. Program administruje Agentura ochrany přírody a krajiny: http://www.nature.cz. 

Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny

Zde je obdobná situace jako v předchozím případě. 

Operační program životního prostředí

V tomto programu jsou využívány prostředky z Evropské unie a národních zdrojů. Program má na starosti Státní fond životního prostředí: http://www.sfzp.cz. 

Program rozvoje venkova

Také zde jsou přidělovány finance z evropských zdrojů. Program je spravován Státním zemědělským intervenčním fondem: http://www.szif.cz. Od roku 2014 dojde k výrazným změnám v jednotlivých programech, ve kterých se poskytují prostředky z Evropské unie. Znění jednotlivých programů bude postupně zveřejňováno během roku 2014.

125


Použité zdroje Odborná literatura AULING, Günther a Tina KLINGBERG. Základy ekologie vesnice. 1. vyd. Praha: Ministerstvo hospodářství ČR a Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1995, 178 s. ISBN 80953-6868-4. BULÍŘ, Pavel. Vegetační doprovody silnic. Praha: VŠÚOZ, 1988. EZECHEL, Miroslav. Církevní stavby a jejich doprovodná vegetace v krajině. In: Historická zeleň regionu Střední Čechy. Mělník: VOŠZa a SZaŠ Mělník, 2011, s. 113 – 120. ISBN 97880-904782-1-3. EZECHEL, M., J. ZICHOVÁ a L. PYTLOUN. Ekologie a ochrana životního prostředí. 1. vyd. Mělník: VOŠZa a SZaŠ Mělník, 2012, 224 s. ISBN 978-80-904782-3-7. HORKÝ, Jaroslav a Ivan VOREL. Tvorba krajiny. 3. vyd. Praha: ČVUT, 1995, 211 s. ISBN 80010-1290-5. HURYCH, Václav. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 1. vyd. Praha: Květ, 1996, 183 s. ISBN 80-853-6219-8. JUST, T., V. ŠÁMAL, M. DUŠEK, D. FISCHER, P. KARLÍK a J. PYKAL. Revitalizace vodního prostředí. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2003, 144 s. ISBN 80-860-6472-7. KOLEKTIV AUTORŮ. Tvorba zeleně: Sadovnictví – krajinářství. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník ve spolupráci s Grada Publishing, 2011, 304 s. ISBN 978-80-904782-0-6, 978-80-247-3605-1. KUNT, Miroslav a Miroslav EZECHEL. Tvorba školních naučných stezek a jejich využití k EVVO a k udržitelnému rozvoji. 1. vyd. Mělník: Česká zahradnická akademie Mělník ve spolupráci s Aredit, 2012, 29 s. ISBN 978-80-87610-07-7. MAREČEK, Jiří. Zahrada. Praha: NORIS, 1992, 304 s. ISBN 80-900-9081-8. MAREČEK, Jiří. Krajinářská architektura venkovských sídel. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2005, 362 s. ISBN 80-213-1324-2. MÍCHAL, Igor. Ekologická stabilita. 2. vyd. Brno: Veronika, ekologické středisko ČSOP, 1994, 275 s. ISBN 80-853-6822-6. MÍCHAL Igor a Jiří LÖW. Krajinný ráz. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2003, 552 s. ISBN 80-863-8627-9. ROHON, Pavel. Tvorba a ochrana krajiny. Praha: Vydavatelství ČVUT, 1995, 170 s. SKLENIČKA, Petr. Základy krajinného plánování. Vyd. 2. Praha: Naděžda Skleničková, 2003, 321 s. ISBN 80-903-2061-9. SMÝKAL, František a kol. Arboristika II. Mělník: VOŠZa a SZaŠ Mělník, 2008, 260 s. 126


ÚRADNÍČEK, Luboš a Petr MADĚRA. Dřeviny České republiky. Písek: Matice Lesnická, 2001, 333 s. ISBN 80-862-7109-9. VLASÁK, Martin. Okrasné dřeviny. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola ve spolupráci s nakl. Rebo, 2012, 376 s. ISBN 978-80-904782-99. VOREL, Ivan. Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny území využití území na krajinný ráz. Praha: Naděžda Skleničková, 2004, 23 s. ISBN 80-9032063-5. VŠÚOZ. Typologie, navrhování, zakládání a pěstování porostů rozptýlené zeleně (metodika). Průhonice: VŠÚOZ, 1987. ZIMOVÁ, Eliška a kol. Zakládání místních územních systémů na zemědělské půdě: praktická příručka pro projektanty územních systémů ekologické stability a pozemkových úprav. Brno: Lesnická práce, 2002, 52 s. ISBN 80-863-8631-7.

Právní předpisy a normy ČSN 46 4901 Osivo a sadba. Sadba okrasných dřevin. ČSN 46 4902 Výpěstky okrasných dřevin. Společná a základní ustanovení. ČSN 83 9061 Technologie vegetačních úprav v krajině – Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích. Nařízení vlády č. 51/2005 Sb., kterým se stanoví druhy a počet ptáků, pro které se vymezují ptačí oblasti. Vyhláška 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vyhláška č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území. Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Zákon 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Zákon 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).

127


Zákon 139/2002 Sb., pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Internetové odkazy Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky [online]. AOPK ČR, 2013 [cit. 2013-1201]. Dostupné z: http://www.nature.cz GeoPortal: Národní geoportál INSPIRE [online]. 2010-2013 [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz Ministerstvo životního prostředí [online]. Ministerstvo životního prostředí, 2008-2013 [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: http://www.mzp.cz Státní fond životního prostředí České republiky [online]. SFZP ČR, 2013 [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: https://www.sfzp.cz SZIF: Státní zemědělský intervenční fond [online]. SZIF, 2013 [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: http://www.szif.cz Ústřední seznam ochrany přírody: digitální registr [online]. AOPK ČR, 2013 [cit. 2013-1201]. Dostupné z: http://drusop.nature.cz

128

Příloha Modulu Péče o krajinu Ochrana půdy a pozemkové úpravy na ekofarmě Petra Marady

Ochrana pudy a pozemkove upravy na ekofarme Petra Marady Dr. Ing. Petr Marada

1

O autorovi

Dr. Ing. Petr Marada studoval v letech 1989 – 1994 Vysokou školu zemědělskou (následně Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu) v Brně; na téže univerzitě absolvoval v letech 1994–1997 doktorandské studium. Od roku 2002 působí částečně v Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Mendelovy univerzity v Brně jako akademický pracovník dodnes. Na univerzitě se věnuje aplikaci environmentálního managementu, integrované prevenci a omezování znečištění životního prostředí, nejlepším dostupným technikám a souvisejícím právním požadavků do agrární praxe. Významnou aktivitu představuje zemědělské hospodaření na vlastní ekofarmě, které je zaměřené na poskytování ekosystémových služeb. Aktivity jsou realizovány přibližně na 60 ha převážně vlastněné zemědělské půdy a též na menší výměře dlouhodobě pronajaté. Jedná se především o realizaci agroenvironmentálních opatření a zakládání a péči o krajinotvorné prvky.

Obrázek 1 Hodnocení krajinných úprav v terénu (foto R. Vaculíková)

129


2

Vymezení zájmového území

Aktivity jsou prováděny v krajině, která je významně negativně poznamenána intenzivním zemědělským hospodařením, erozní ohrožeností a degradací půdního fondu a celkově

Obrázek 2 Erozní smyv ornice v monokultuře kukuřice (foto R. Vaculíková)

nízkou biodiverzitou. V katastru obce Šardice a katastrech sousedních obcí (Nenkovice, Želetice, Hovorany), které jsou také výrazně postiženy negativními environmentálními vlivy, je vybudována unikátní série opatření pro ochranu půdního fondu, šetrné hospodaření s vodou, její zadržování v přírodě a krajině a také pro podporu biodiverzity. Opatření realizoval Dr. Marada za pomoci procesu pozemkových úprav a finanční podpory z prostředků Programu rozvoje venkova, dále Programu obnovy přirozených funkcí krajiny, Programu péče o krajinu, a Operačního programu Životní prostředí.

130 Obrázek 3 Projektování pozemkových úprav a krajinotvorných prvků (foto R. Vaculíková)


3

Cíle hospodaření

Zemědělské hospodaření na ekofarmě vychází z možností vlastníka pozemků, který se rozhodl zakládat na nich krajinotvorné prvky, provádět opatření za účelem ochrany půdy, přírody a krajiny. Dílčími cíli hospodaření jsou, kromě ekologické produkce zemědělských komodit (ovoce), především:      





snížení erozní ohroženosti půdy, zvýšení retenční schopnosti krajiny, zvýšení obsahu organické složky v půdě, předcházení utužení půdy, podpora biodiverzity, tvorba podmínek pro předcházení a minimalizaci škod působených zvěří a na snižování početnosti Obrázek 4 Zakládání krajinných prvků zvyšujících populací zvěře, rozmanitost (foto R. Vaculíková) zlepšení péče o zvěř a další volně žijící živočichy – realizace mokřadu, zatravnění, založení extenzivního ekologického sadu, tvorba biopásů, zlepšení sociálních, estetických a kulturních funkcí krajiny.

Na základě analýzy agroekosystémů dotčených katastrálních území, vytvořených plánů společných zařízení (výstupů z realizovaných komplexních pozemkových úprav) a dalších územně plánovacích dokumentů a koncepcí bylo rozhodnuto, že budou prováděna následující opatření: 





  

založení mokřadních ekosystémů (katastrální území Šardice, Nenkovice a Hovorany), výsadby extenzivních sadů a solitérních ovocných stromů typických krajových odrůd (katastry Šardic, Nenkovic, Násedlovic), zalesnění obtížně obhospodařované zemědělské půdy (katastrální území Obrázek 5 Vytvořené tůně v prvním roce založení Šardic, Násedlovic a Nenkovic), (foto R. Vaculíková) zakládání biopásů (katastry Šardic, Nenkovic, Násedlovic a Želetic), zatravňování a ozeleňování orné půdy (katastry Šardic, Nenkovic, Želetic), založení biokoridorů (v trati Dlouhé čtvrtě v Šardicích, katastrální hranice Želetice).

131


Obrázek 6 Biopásy oseté směsí pohanky, ovsa, prosa, lupiny a krmné kapusty (foto R. Vaculíková)

Obrázek 7 Biopásy zvyšující retenční schopnost krajiny (foto R. Vaculíková)

Obrázek 8 Zatravňování a ozeleňování svažitých pozemků (foto R. Vaculíková)

Obrázek 9 Liniová výsadba stromů a keřů v biokoridoru (foto R. Vaculíková)

132


4

Význam realizovaných krajinotvorných opatření

Všechna popisovaná a prezentovaná opatření byla realizována v souladu s principy udržitelného rozvoje a s územním členěním dotčené oblasti. Opatření prokázala svou environmentální udržitelnost (snižování eroze, prevence znečištění ovzduší a vod, zvýšení půdní úrodnosti, zvyšování biodiverzity, předcházení utužení půdy, prevence záplav, Obrázek 10 Mapové podklady – plán společných povodní a možných sesuvů půdy) a sociální zařízení vytvořený v rámci komplexních udržitelnost (do projektů plánování byli pozemkových úprav (foto R. Vaculíková) zapojeni vlastníci a uživatelé sousedních pozemků a další aktéři venkovské krajiny; realizace opatření poskytla pracovní místa a vybudovaná opatření prostor pro agroturistiku a realizaci volnočasových aktivit občanů). Velmi významnou je dále hospodářská udržitelnost (všechna realizovaná opatření jsou podporována dotacemi z programů Program rozvoje venkova, Operační program Životní prostředí, Program obnovy přirozených funkcí krajiny a Program péče o krajinu včetně následné péče.), udržitelnost kulturní a také estetická (krajinné úpravy vychází z původní a typické krajinné struktury, která se v dotčeném území vyskytovala před poškozením, realizovaná opatření jsou pozitivně vnímána, jsou citlivě zakomponována do krajiny). Opatření předchází negativním environmentálním aspektům a současně napravují škody, které vznikly na krajinné struktuře vlivem kolektivizace v 50. letech minulého století a intenzifikací, která je charakteristická pro zemědělské podnikání současnosti. Šetrné ekologické hospodaření, obnovené krajinotvorné prvky a managementy hospodaření napomáhají zlepšení a obohacení krajiny, čímž jí současně přináší novou kvalitu.

133


5

Příklad realizovaného opatření – mokřadní ekosystém

Lokalita, která byla vybrána pro tvorbu mokřadu, se nachází v terénní depresi severozápadně od obce Šardice, v údolnici bývalého Lůčkového potoka. V minulosti se jednalo o blok orné půdy, který byl intenzivně zemědělsky obděláván běžnými agrotechnologiemi. V katastru Šardic byly provedeny komplexní pozemkové úpravy. Předmětná lokalita je zahrnuta v rámci vymezení místního ÚSES1 jako interakční prvek. V lokalitě dochází k přirozené akumulaci vody v období tání sněhu a přívalových srážek. Založení mokřadu má tyto pozitivní aspekty:    

    

snižuje míru eroze půdního fondu, zvyšuje přirozenou retenční schopnost krajiny, mokřadní ekosystém zvyšuje ekologickou stabilitu dotčeného území – stabilizující prvek, zatravnění v okolí vodní plochy chrání vlastní území mokřadu a navazující vodní příkop a další vodní tok (Šardický potok, Kyjovka) před smyvy hnojiv, půdy a různých nečistot, zvyšuje druhovou diverzitu flóry a fauny, vzniklý ekosystém umožňuje trvalou nebo přechodnou existenci živočichům a rostlinám, omezuje transport splavenin do profilu navrhované ochranné retenční nádrže, mokřadní ekosystém plní funkci krajinotvornou a estetickou, vytváří biotechnický objekt generující biologickou ochranu ekologického sadu založeného v bezprostředním okolí.

Vegetační doprovod umožňuje úkryt, rozmnožování a odpočinek různým živočichům. Výsadby jsou voleny tak, aby umožňovaly plynulý přechod mezi jednotlivými ekosystémy. Mokřad byl vytvořen tak, aby svým provedením neměnil odtokové poměry daného území. Z tohoto důvodu byla vytěžená zemina rozprostřena tak, aby byly zúrodněny erodované půdy v okolí a dále aby umožňovala volný odtok nadměrného množství přívalových srážkových vod a vod vzniklých náhlým táním sněhu z okolního území. Plocha mokřadu je situovaná do prostoru největší rovinatosti terénu tak, aby zadržování a akumulace vod byly co možná nejpřirozenější a tedy relativně nenáročné na vlastní výstavbu. Odtěžený naplavený erozní smyv a přebytečná zemina byly následně též využity pro terénní úpravy, např. terénní úpravy proti splavování ornice. Hloubka umělého zahloubení v příčném profilu kolísá od 0,2–2,0 m, tato charakteristika naplňuje předpoklady úspěšného fungování mokřadního společenstva dlouhodobě ve všech ročních obdobích. Na sousedních pozemcích bylo provedeno zatravnění, výsadba extenzivního ekologického ovocného sadu a založení biopásů – potravních políček pro zvířata.

1

Územní systém ekologické stability

134


5.1

Volba území pro mokřad

Místo v katastrálním území bylo vlastníkem pozemku cíleně vybráno pro několik nesporných výhod:     

5.2

v místech umístění mokřadu se nachází druh pozemku – ostatní plocha, založení mokřadu upraví chemismus půd, které přímo ovlivňují podzemní vody a povrchových toků, které mají vliv na kvalitu místní vody, možnost částečně ovlivnit způsob využívání okolního území – možnost regulace „přistěhování“ nežádoucích druhů planě rostoucích rostlin ze sousední orné půdy, okolní krajina je prostá takto významných krajinotvorných prvků nepostradatelných pro flóru a faunu, okolí mokřadu je vhodné na zatravnění a výsadbu extenzivního ovocného sadu.

Ekotechnologický postup

Ekosystém mokřadu byl navržen tak, aby byla minimální potřeba lidského řízení a zasahování, tzn., systém by měl být samoudržitelný. Systém mokřadu a okolí maximálně využívá přírodní zdroje energie a harmonizuje s hydrologickými a ekologickými podmínkami klimatu a území. Ekosystém plní více funkcí, prioritní funkce je zadržování stálé vody. Systém je navržen jako ekoton2. Návrh se co nejvíce přizpůsobuje tvarem i plochou přirozenému ekosystému a zároveň je přizpůsoben systému krajinné struktury.

5.3

Složky vegetace

Primární vliv na mokřad má skladba vegetace. V nejbližším prostoru mokřadu v současné době existuje souvislá plocha vlhkomilné vegetace. Základem pro výsadby byl výběr lokálních druhů rostlin. Pro výsadbu bylo využito výhradně geograficky původních (autochtonních) druhů dřevin a bylin. Byly preferovány druhy rostlin, které zajišťují rychlou sukcesi3 společenstev.

Obrázek 11 Mokřad zadržující vodu v krajině v dráze soustředěného odtoku (foto R. Vaculíková)

Obrázek 12 Původní druhy dřevin a bylin (foto R. Vaculíková)

2

Ekoton je hraniční ekosystém. Sukcese je postupná změna ve složení společenstva až ke stádiu, které odpovídá daným podmínkám prostředí. 3

135


5.4

Příkladná hodnota

Realizovaný způsob zemědělského hospodaření poskytuje příklad správné praxe, který mohou ostatní následovat. Příklad dobré praxe tím, že ho realizoval zemědělec na vlastní a pouze z části na obecní půdě, vyzývá ostatní k aplikaci obecných principů a postupů a inspiruje k užití postupů v místě podobných i originálních podmínek. Projekt je založen na opatřeních, která jsou podporována Evropskou unií a státem s dlouhodobou perspektivou. Realizovaný projekt/opatření je výsledkem uvážlivého plánování, tvůrčího a inovativního přístupu. Na ekofarmě byl vyvinut, ověřen a následně uplatňován systém agroenvironmentálního managementu. Realizovaný projekt (opatření) je výsledkem spolupráce a komunikace všech zainteresovaných stran na dotčené lokalitě.

5.5

Účast veřejnosti a zvyšování veřejného povědomí

Provádění politiky nebo přijatá opatření směřující k ochraně, správě dotčené půdy a krajiny, zahrnují aktivní účast veřejnosti, místních nebo regionálních orgánů a uživatelů krajiny (díky pozemkovým úpravám byla všechna opatření navrhována a připomínkována transparentně). Aktivity Petra Marady jasně odráží cíle týkající se ochrany, obnovení i rozvíjení kvalit krajiny. Veřejnost a další zainteresované strany mají možnost účasti na aktivitách v rámci tohoto hospodaření, a to prostřednictvím dialogu a výměn stanovisek (např. veřejná setkání, debaty, umožnění účasti a konzultací a prostřednictvím postupů umožňujících vhodné zapojení obyvatel při provádění krajinných politik přijímaných národními, regionálními a místními orgány). Podstatnou součástí dopadu realizovaných opatření, jejichž cílem je zlepšit ochranu, správu anebo plánování hospodaření s půdním fondem je předání informací o cílech projektu veřejnosti. Zvyšování obecného povědomí bylo dosaženo formou setkání s občany spojených s podáváním odborných informací a přednášek (odborné vzdělávání o ekoagropodnikání se zaměřením na mimoprodukční funkce agrární krajiny), nepravidelných, nebo pravidelných akcí (dílčí konzultace) a především prostřednictví informací ve sdělovacích prostředcích (články v časopise Myslivost, Zemědělec, Úroda, apod.) Výsledkem těchto komunitních aktivit je rozmanitá krajina poskytující místo pro život mnoha druhům rostlin a živočichů bezprostředně se vyskytujících v blízkosti lidských sídel, jejichž obyvatelům zase nabídne možnost odpočinku a pochopení zákonitostí přírody.

136


Obrázek 13 Břehové výsadby (foto R. Vaculíková)

Obrázek 14 Podpora druhové rozmanitosti hmyzu založením tzv. „broukoviště“ (foto R. Vaculíková)

137


Obrázek 15 Vybudovaný biotechnický objekt pro plazy a obojživelníky (foto R. Vaculíková)

138


139



Modul ICT a multimédia

Mgr. Martina Hanáková


140


Obsah ÚPRAVA DOKUMENTŮ V MS OFFICE ......................................................................... 144 1 2

Úvod....................................................................................................................................... 144 Nové společné prvky v programech MS Office 2013............................................................. 145 2.1 Pracovní plocha ............................................................................................................. 145 2.2 Panel nástrojů Rychlý přístup ....................................................................................... 147 2.3 Vkládání obrázků........................................................................................................... 147 2.4 Snímek a výřez obrazovky ............................................................................................. 149 2.5 SmartArt ........................................................................................................................ 149 2.6 Karty pro úpravu vložených objektů ............................................................................. 150 2.7 Kopírování formátu textu.............................................................................................. 150 2.8 Kopírování neformátovaného textu ............................................................................. 150 3 MS Word 2013 ....................................................................................................................... 152 3.1 Pravidla pro úpravu dokumentů ................................................................................... 152 3.2 Styly ............................................................................................................................... 153 4 MS Excel 2013 ........................................................................................................................ 154 4.1 Vzorce ........................................................................................................................... 154 4.2 Grafy.............................................................................................................................. 156 5 MS PowerPoint 2013 ............................................................................................................. 158 5.1 Snadné zarovnání vkládaných objektů ......................................................................... 158 5.2 Přechody a animace ...................................................................................................... 159 5.3 Fotoalbum ..................................................................................................................... 159

WEBOVÉ STRÁNKY .................................................................................................... 161 1 2

Úvod....................................................................................................................................... 161 Tvorba webu s využitím redakčního systému Webnode ....................................................... 162 2.1 Registrace do Webnode ................................................................................................ 163 2.2 Přihlášení do Webnode ................................................................................................. 164 2.3 Nápověda Webnode ..................................................................................................... 164 3 Editace webových stránek pomocí Webnode ....................................................................... 165 3.1 Základní popis editoru stránek ..................................................................................... 165 3.2 Šablona a změna šablony .............................................................................................. 165 4 Základní prvky webu .............................................................................................................. 167 4.1 Soubory a obrázky......................................................................................................... 167 4.2 Hlavička webu ............................................................................................................... 168 4.3 Struktura webových stránek ......................................................................................... 169 4.4 Rubrika a články v rubrice ............................................................................................. 169 4.5 Textové pole.................................................................................................................. 170 4.6 Katalog .......................................................................................................................... 170 4.7 Fotogalerie .................................................................................................................... 171 Použité zdroje ................................................................................................................................. 172 Odborná literatura ..................................................................................................................... 172 Internetové odkazy .................................................................................................................... 172

142


143

Modul ICT a multimédia Mgr. Martina Hanáková

Úprava dokumentu v MS Office Mgr. Martina Hanáková Všechny použité obrázky (printscreen) a podklady pro jejich tvorbu byly vytvořeny autorkou

1

Úvod

Osobní počítač s připojením k Internetu je dnes nedílnou součástí života každého z nás, ať již pracovního či osobního. Slouží nám jako komunikační a informační nástroj, nástroj pro odreagování a vyplnění volného času a v pracovním životě většiny z nás funguje jako pomocník v kanceláři při tvorbě a zpracování celé řady našich dokumentů, tabulek, prezentačních výstupů, animací, atd. Sad tzv. kancelářských programů je velké množství, přičemž mezi uživateli je již řadu let jednou z nejrozšířenějších sada kancelářských programů MS Office. Tyto programy prošly několikaletým vývojem a zdokonalováním. Uživatelé v současné době pracují v několika verzích MS Office. Tou nejstarší je zřejmě verze 2003, která je však postupně vytlačována verzemi 2007 a zejména 2010. Nově je pak na trhu verze MS Office 2013. Rozdíl mezi nejstarší verzí 2003 a ostatními je z uživatelského hlediska opravdu velký. Verze 2007 a vyšší mají vytvořeno mnohem pohodlnější, přehlednější a intuitivnější uživatelské prostředí, takže většinou stačí jen překonat prvotní strach z něčeho nového, opustit zažité postupy a většina uživatelů pak kvituje novinky a vylepšení, které s sebou nové verze přináší. V tomto studijním textu se zaměřím na tři nejčastěji používané programy z balíku programů MS Office, a to MS Word, MS Excel a MS PowerPoint. Nepůjde zde však o kompletní přehled všech funkcí, které tyto programy nabízí. Zaměřím se především na nové prvky, které verze 2010 a zejména pak 2013 přináší. U čtenáře se tedy předpokládá aspoň základní znalost práce v těchto programech. K dalšímu studiu ať již základních či pokročilejších funkcí těchto programů pak může sloužit řada publikací, popřípadě běžně dostupné odborné manuály. Některé z nich jsou uvedené na konci tohoto studijního textu ve studijní literatuře.

144


2

Nové společné prvky v programech MS Office 2013

Pro uživatelskou přehlednost mají všechny programy balíku MS Office podobné jednotné uživatelské prostředí, odlišnosti jsou pouze ve speciálních funkcích jednotlivých konkrétních programů. Proto i novinky jsou zakomponovány do vzhledu všech programů. V této kapitole bych chtěla popsat společnou proměnu uživatelského prostředí programů MS Office. Vykopírované snímky pak pochází z programu MS Word, který je mezi uživateli zřejmě nejčastěji používaný.

2.1

Pracovní plocha

Pracovní prostředí kteréhokoli z programů MS Office můžeme rozdělit do několika oblastí. Horní část obsahuje ikony zastupující jednotlivé funkce sloužící k tvorbě a editaci dokumentů. Tyto ikony jsou přehledně uspořádány podle svého zaměření do skupin a umístěny na tzv. karty nástrojů. Prostřední část pracovní plochy tvoří vlastní dokument ohraničený posuvnými pravítky. Spodní část zachycuje statistické informace o dokumentu, způsob jeho zobrazení a posuvník pro zvětšení/zmenšení textu, tzv. lupu. Vytvářet a editovat dokument lze opět několika způsoby – pomocí ikon, pomocí tzv. „rozbalovacích menu“, výběrem z editačních oken, nebo klávesovými zkratkami. Oproti starším verzím je ale od verze MS Office 2007 daleko víc editačních funkcí ovládáno pouze kliknutím myší na danou zastupující ikonu. Vše je tak daleko přehlednější Panel nástrojů „Rychlý přístup“

Pás karet

Název dokumentu

Skupiny ikon

Zobrazení stránky, lupa

Stavový řádek Obrázek 1 Pracovní plocha MS Word 2013

145


a čitelnější.

146


2.2

Panel nástrojů Rychlý přístup

Panel nástrojů Rychlý přístup je umístěný na horní části pracovní plochy vedle názvu dokumentu. Obsahuje uživatelem nejčastěji používané ikony pro editaci dokumentu. Jeho nabídku je možné neomezeně obměňovat podle momentální potřeby. Způsobů umístění potřebné ikony na panel nástrojů Rychlý přístup je samozřejmě několik, jako nejefektivnější se mi však jeví následující: Klikněte pravým tlačítkem myši na ikonu

Obrázek 2 Vložení ikony na panel nástrojů Rychlý přístup

zvolené funkce – z nabídky vyberte položku Přidat na panel nástrojů Rychlý přístup.

2.3

Vkládání obrázků

Vkládat libovolný obrázek do dokumentu lze přes nabídku ikon na kartě Vložení. Kromě klasického vložení obrázku ze souboru umístěného na disku počítače, lze vložit přímo i obrázky z Internetu. Na kartě Vložení klikněte na ikonu Online obrázky. Otevře se dialogové okno s nabídkou možností vložit klipart z webu Office.com nebo vyhledat libovolný obrázek z Internetu pomocí vyhledávače. Speciální funkcí je pak možnost zadat potřebnou licenci vyhledávaného obrázku. Pokud si vyberete vhodný obrázek, svou volbu potvrďte

Obrázek 3 Vkládání Online obrázků

147


kliknutím na položku Vložit.

148


2.4

Snímek a výřez obrazovky

Funkce Snímek obrazovky v podstatě plně nahrazuje funkci klávesy Print Screen. Lze pomocí ní zkopírovat obraz libovolného otevřeného okna a vložit do dokumentu. Ikonu s touto funkcí naleznete na kartě Vložení ve skupině ikon Ilustrace. Kliknutím na rozevírací šipku nabídky u této ikony se objeví ještě další související funkce a tou je vložení Výřezu obrazovky. Tato funkce v sobě zahrnuje možnost vytvořit kopii pouze části libovolného naposledy zobrazeného okna, tzn. vytvořit jenom výřez zobrazeného okna.

2.5

SmartArt

Obrázky SmartArt jsou grafické objekty, které slouží k vytváření diagramů zachycujících určitou organizační strukturu, seznam, procesní vývoj, cyklus apod. Jde vlastně o diagramy, do nichž lze psát text, ale také například vkládat obrázky. Nejčastější využití mají tyto diagramy samozřejmě v prezentacích, ale lze je využít i při tvorbě nejrůznějších pozvánek, přání nebo plakátů. Ikonu pro funkci SmartArt naleznete na kartě Vložení ve skupině ikon Ilustrace. Vybírat pak lze z celé řady nejrůznější typů těchto objektů. Obrázek 4 Objekt SmartArt

Obrázek 5 Nabídka objektů SmartArt

149


2.6

Karty pro úpravu vložených objektů

Po vložení libovolného objektu (obrázku, SmartArtu, tabulky, grafu …) do dokumentu se zaktivují karty s nástroji pro úpravu tohoto objektu, tzn., objeví se vedle pásu stávajících karet. Pokud kliknete kdekoliv do dokumentu mimo vložený objekt, tyto karty zmizí. K jejich opětovné aktivaci i s jejich ikonami dojde zase dvojklikem na vložený objekt.

Obrázek 6 Karty s nástroji objektu SmartArt

2.7

Kopírování formátu textu

Při psaní a editaci nejrůznějších textů se často setkáte s potřebou použít na určitá místa (např. důležité pojmy) stejně zformátovaný text. Tzn., stejné proložení, velikost, barvu znaků … Abyste nemuseli opakovaně upravovat formát, můžete využít ikony Kopírovat formát, kterou naleznete na kartě Domů ve skupině ikon Schránka. Nejprve označte text, jehož formát chcete kopírovat. Potom klikněte na ikonu Kopírovat formát (ikona získá žlutý podklad) a pak na místo v dokumentu, kde chcete zvolený formát použít. Pokud chcete formát textu zkopírovat na několik míst v dokumentu, klikněte na tuto ikonu dvakrát rychle za sebou – tzv. dvojklik. Potom už jenom klikejte na místa dokumentu, která mají získat vámi vybraný formát. Ke zrušení této funkce je pak nutné na závěr znovu kliknout na ikonu Kopírovat formát (funkce se tím „vypne“ – zruší se žlutý podklad ikony).

2.8

Kopírování neformátovaného textu

V některých případech naopak potřebujete z jiného zdroje vložit „čistý“ text bez jakéhokoliv přidaného formátování. Potom tedy postupujte tak, že si označíte a vložíte do schránky požadovaný text (např. klávesovou zkratkou Ctrl+C). Pro vložení do textu použijte pravé tlačítko myši a z nabídky vyberte ikonu

150

.


151


3

MS Word 2013

Program MS Word jako textový editor slouží k vytváření a úpravě textových dokumentů. Většina uživatelů zvládne základy práce v tomto editoru velmi brzy. Pro vytváření stylisticky kvalitně zpracovaných strukturovaných dokumentů je však třeba seznámit se i s pokročilejšími stylistickými funkcemi pro úpravu textu programu MS Word. Zároveň je třeba znát aspoň základní typografická pravidla pro úpravu písemností. Jedno pravidlo pro stylistické zpracování textů ale zůstává zachováno i přes proměny verzí textových editorů: „Nejprve je nutné text tzv. „nahrubo“ napsat, rozdělit do kapitol a odstavců a pak teprve formátovat.“

3.1

Pravidla pro úpravu dokumentů

Stylistická a typografická pravidla pro úpravu textových dokumentů shrnuje norma ČSN 01 6910 pro úpravu písemností zpracovávaných textovými editory vydaná v dubnu 2007. V této kapitole bych vás ráda seznámila s jejími nejdůležitějšími body, která bych doplnila některými obecně platnými zásadami pro úpravu textů.  









 

Klávesu Enter používáme pouze na konci odstavce. Pokud máme zapnutou funkci Dělení slov – necháme slova dělit počítač! Dělením slov nesmí vzniknout slova nežádoucího významu (neslušná), nebo by nemělo děleným slovem končit několik řádků pod sebou. Řešením je dělení slov v daném odstavci nebo slově zakázat. Text odstavce začíná od levé svislice, není nutné odsazení prvního řádku odstavce. Mezi odstavce textový editor automaticky vkládá větší mezeru, z důvodu přehlednosti textu. Mezislovní mezera se píše stiskem mezerníku a mezi slovy smí být právě jedna. Tuto mezeru nikdy nepoužíváme k formátování textu, např. k zarovnání na střed nebo pod sebe, k odsazení textu, apod. Před interpunkčními znaménky mezera nepíše, píše se až za nimi. Text v závorkách píšeme bez mezer. Dvojtečka se ve významu matematického dělení píše s mezerami, ve významu poměru nebo sportovního výsledku bez mezer. Mezislovní pevná neboli nezlomitelná mezera se používá mezi slovy a spojeními, mezi kterými nesmí nikdy nastat konec řádku. Tato mezera se vkládá kombinací kláves Ctrl+Shift+Mezerník nebo Alt+0160. Pevná mezera se vkládá za jednopísmenné předložky a spojky (výjimkou je spojka a), mezi iniciály a příjmení, číslo s jednotkou, rok, měsíc a den v datu, apod. Spojovník je krátká vodorovná čárka „-“ (tento znak nalezneme na klávesnici vedle pravého Shiftu). Píše se bez okolních mezer a jeho použití se řídí pravidly českého pravopisu. Spojovník používáme např. pro psaní těchto slovních spojení „budeš-li, anglicko-český, e-mail …“

152






3.2

Pomlčka je vodorovná čárka, delší a tenčí než spojovník „–“. V textu může s okolními mezerami nahrazovat interpunkční znaménko v souvětích, nebo se bez okolních mezer používá jako rozsahová pomlčka ve významu „od do“, „až“, apod. Rozsahová pomlčka nesmí zůstat na začátku nebo na konci řádku, jinak se musí nahradit slovním vyjádřením. Na klávesnici ji nenajdeme. Pokud ji použijeme jako větnou pomlčku, od textu oddělenou mezerami, editor sám nahradí spojovník pomlčkou. Pokud ji chceme použít bez mezer, lze ji zadat klávesovou zkratkou Ctrl+Num-. V souvislém textu je vhodné používat ideálně dva druhy písma. Pro běžný text tzv. patkové – Times New Roman, Cambria; pro nadpisy bezpatkové – Arial, Calibri.

Styly

Obrázek 7 Ikony pro nastavení stylů jednotlivých částí dokumentu

Každý zpracovaný text by měl mít jasně danou strukturu a jednotný styl. To znamená, že by měla být jasně daná odlišnost souvislého textu od nadpisů, formátem by se měly lišit nadpisy jednotlivých úrovní, popisky obrázků a tabulek, poznámky pod čarou, apod. Zároveň by však měl být celý dokument jednotný, co se týká zvoleného písma a formátu jednotlivých jeho částí. Pokud bychom toto pravidlo chtěli dodržet tak, že každý nadpis ručně naformátujeme, v každém odstavci ohlídáme jeho zarovnání apod., byla by to hodně zdlouhavá práce. Textový editor MS Word proto nabízí možnost finální úpravy dokumentu pomocí funkce Styly, kterou naleznete na kartě Domů. Styl vám umožní nadefinovat všechny potřebné vlastnosti pro zvolený nadpis a uložit je pod jediným názvem. Při práci v dokumentu pak pouze jediným kliknutím aplikujete styl na zvolený text, který se sám podle něj zformátuje. Další výhodou používání stylů je možnost souhrnné změny, například u nadpisů. Stačí změnit pouze parametry stylu (např. proložení písma) a tato změna se projeví automaticky u všech nadpisů, na které byl použit daný styl. 153


4

MS Excel 2013

Program MS Excel je především tzv. tabulkový procesor, pomocí něhož lze vytvářet nejrůznější druhy tabulek. Data v tabulkách pak lze třídit, uspořádávat a vzájemně propojovat, pracovat s nimi pomocí předdefinovaných vzorců a funkcí. V návaznosti na vložená data a nastavené vzorce lze tabulky samozřejmě doplnit odpovídajícím druhem grafu. Nejnovější verze tohoto programu se liší především způsobem nastavení vzorců na data v tabulkách a zjednodušením vkládání a editace grafů.

4.1

Vzorce

Vzorce pracující s hodnotami v tabulce lze nastavit stejně jako ve starších verzích podle uživatelova uvážení ručně nebo výběrem z celé řady vzorců přehledně uspořádaných do několika skupin. Novinkou v současných verzích je pak zejména možnost nastavit zvolenou funkci prostým kliknutím na ikonu bez nutnosti zdlouhavého prohlížení nabízených položek v menu. Nabídku nástrojů podporujících tvorbu vzorců najdete na

Obrázek 8 Karta Vzorce

kartě Vzorce. Jen pro úplnost a připomenutí, postup nastavení vzorce na datovou oblast:    

Umístíte kurzor na buňku, v níž bude nastavený vzorec. Z nabídky si zvolíte příslušný vzorec. Otevře se dialogové okno Argumenty funkce. Tažením myší upřesníte oblast buněk, z nichž čerpáte data a potvrdíte.

Pokud máte ve své tabulce nastaveno několik na sebe vzájemně navazujících vzorců, je vhodné využít funkce pro grafické znázornění vzájemných vazeb, které nejnovější verze programu MS Excel nabízí

Obrázek 9 Zobrazení funkce Předchůdci a Následníci

154


a tou jsou funkce Předchůdci a Následníci.

155


4.2

Grafy

Grafy programu MS Excel umožňují názorně reprezentovat data v tabulkách. Každý uživatel má možnost vybírat z velkého množství nejrůznějších typů grafů tak, aby co nejvhodněji prezentoval údaje zaznamenané v tabulkách. Důležitou funkcí je vzájemná propojenost grafů a tabulek. Jakákoli změna v hodnotách v tabulce se tím projeví i na změnách grafu. Jinak se graf chová jako jakýkoli jiný grafický objekt a jako takový jej můžeme i dále editovat. Princip vytváření grafu v nejnovějších verzích zůstává obdobný – označíme oblast v tabulce, z níž čerpáme data pro graf a vybereme typ grafu – zato se ale podstatně zjednodušuje výběr vhodného grafu a jeho editace. Vše je založeno na výběru funkcí z přehledně uspořádaných ikon, které je zastupují. Po vložení grafu se, jako u všech grafických objektů, zaktivují karty s nástroji pro jeho snadnou editaci. Ve verzi MS Excel 2013 jsou tyto karty již jen dvě, oproti verzi 2010, kdy byly tři. Novinkou je zde totiž možnost volit nástroje pro editaci grafu z nabídky ikon,

Obrázek 10 Karty s nástroji pro snadnou editaci grafů

Obrázek 11 Další nabídka pro editaci grafu

156


které se objeví vpravo vedle grafu bezprostředně po jeho označení.

157


5

MS PowerPoint 2013

Program MS PowerPoint je zástupcem tzv. prezentačních programů. Lze pomocí něj vytvářet multimediální prezentace, které slouží jako podpora výkladu na nejrůznějších školeních, poradách, promo akcích, apod. O prezentacích hovořím jako o multimediálních, protože v sobě mohou zahrnovat textovou, grafickou i zvukovou složku – tzn., lze do nich vkládat obrázky, zvukové soubory i videa. Možnosti tohoto programu jsou již notoricky známé, proto bych na tomto místě pouze zdůraznila některé jeho nové a vylepšené funkce.

5.1

Snadné zarovnání vkládaných objektů

Každý snímek prezentace je vlastně něco jako tabulka, na niž umisťujete jednotlivé objekty, jako jsou obrázky, kliparty, tabulky, grafy, … Na snímek jako takový nelze ani přímo psát, text lze pouze vkládat například do textového pole, které na tento podklad umístíte. Všechny grafické objekty je pak nutné vhodně uspořádat a právě k tomu slouží tzv. pravítko, mřížka nebo inteligentní vodítka. Tyto pomocné funkce si můžete nastavit na kartě Zobrazení kliknutím na šipku rozevírací nabídky ve skupině ikon Zobrazit. Další ikony pro zarovnávání objektů pak naleznete ve skupině ikon Uspořádání na kartě Nástroje kreslení, která se zaktivuje při vložení nebo označení jakéhokoli grafického objektu.

Obrázek 12 Nastavení funkcí pro zarovnání vložených objektů

Obrázek 13 Funkce pro uspořádání vložených objektů

158


5.2

Přechody a animace

Přechody a animace slouží k zatraktivnění prezentace. Jedná se o pohyblivé a zvukové efekty, které se týkají buď celého snímku – přechody, nebo jednotlivých objektů na snímku (texty, obrázky, grafy…) – animace. Nejnovější verze MS PowerPoint 2013 pak pouze lehce upravují grafiku jednotlivých funkčních ikon. Za zmínku pak určitě stojí ikona – tlačítko Kopírovat animaci, která funguje stejně jako ikona Kopírovat formát popsaná

Obrázek 14 Karty s nástroji pro nastavení přechodů a animací

v kapitole 2.7.

5.3

Fotoalbum

Novinkou posledních verzí MS PowerPoint je funkce pro vytvoření fotoalba. Jde o velmi zjednodušenou podobu toho, co si většina z nás jako fotoalbum představuje, přesto tato funkce může mít při tvorbě vaší prezentace svůj význam. Její hlavní výhodou je zejména možnost hromadného vložení většího počtu fotografií. Fotografie lze umístit na snímek samostatně, po dvou nebo po čtyřech. Výhodou je také možnost umístit pod obrázek rovnou titulek. Nevýhodou jsou pak malé editační možnosti přímo v okně pro tvorbu fotoalba. Ikonu pro vytvoření fotoalba naleznete na kartě Vložení – volbou položky Nové fotoalbum se otevře dialogové okno Fotoalbum.

Obrázek 15 Vytvoření fotoalba

159


160


Webove stranky Mgr. Martina Hanáková Všechny použité obrázky (printscreen) a podklady pro jejich tvorbu byly vytvořeny autorkou

1

Úvod

Základem úspěšného podnikání je samozřejmě především vhodný podnikatelský záměr, kvalitní výrobky či služby, pracovitost, vstřícný přístup k zákazníkům, apod. Nelze však také zapomenout na prezentaci firmy vůči veřejnosti, na reklamu. Doby, kdy hlavním informačním médiem byly noviny a tištěné materiály a později rozhlas a televize jsou dávno pryč, jejich úlohu převzal Internet. V současnosti hraje internetový profil firmy svou nezastupitelnou roli v prezentaci firmy vůči veřejnosti. Prezentace firmy na Internetu může mít podobu firemních webových stránek, internetového obchodu nebo může spočívat i v odkazech na firmu na jiných spřátelených webech. Webové stránky vám může vytvořit firma se specializací pro tuto činnost nebo kdokoli se znalostí programování webových stránek. Jednoduché webové stránky si ale může vytvořit sám i člověk se základní znalostí práce s počítačem, a to pomocí již hotových webových šablon na Internetu. V základní verzi bývá obvykle provozování takto vytvořených stránek zdarma nebo za minimální měsíční poplatek. Společností, které takové služby na Internetu nabízejí je celá řada, mezi nejčastěji využívané a uživateli doporučované patří například tyto: www.webnode.cz, www.websnadno.cz, www.webgarden.cz, www.estranky.cz, www.netstranky.cz. Kromě již zmíněných stránek se šablonami pro tvorbu webu je pak na Internetu samozřejmě i spousta odkazů, rad a tipů pro vlastní webových vytváření stránek s využitím znalosti programování: www.jakpsatweb.cz, www.tvorba-webu.cz, www.webtvorba.cz, http://navody.c4.cz/redakcni-systemy, www.jakdelatweby.cz. Vytvořením stránek však vaše virtuální prezentace teprve začíná. Po spuštění stránek je velmi důležité se o web pravidelně starat – aktualizovat a doplňovat podávané informace, zprávy o konaných akcích, doplňovat nabídku výrobků, fotografií, reagovat na ohlasy vašich zákazníků, apod. Jen tak budete udržovat a rozšiřovat povědomí o své firmě mezi další potenciální zákazníky

161


2

Tvorba webu s využitím redakčního systému Webnode

Jak jsem již zmínila v úvodu, pro vytvoření vlastních webových stránek můžete vybírat z celé řady připravených šablon a prostředí na Internetu. Pro ukázku a vysvětlení principu tvorby stránek v takovém prostředí jsem zvolila redakční systém Webnode, který najdete pod odkazem www.webnode.cz. Webnode je online nástroj pro snadnou tvorbu a administraci webových stránek bez nutné znalosti programování a instalace dalších programů. Vše, co potřebujete k vytvoření webových stránek je připojení k Internetu a libovolný internetový prohlížeč (Internet Explorer, Mozilla Firefox, Google Chrome, Opera, …). Webové stránky je možné spravovat také pomocí mobilních telefonů. Webové stránky jsou hostovány na serveru Webnode a jejich založením dostanete automaticky přidělenu doménu třetího řádu. Můžete je však propojit i se svou vlastní doménou, pokud ji již vlastníte, nebo si ji můžete zaregistrovat prostřednictvím Webnode. Veškerá úprava obsahu webu spočívá v jednoduchém přetažení (technologie drag&drop) jednotlivých prvků stránek z hlavní nabídky na pracovní plochu stránek podle přednastaveného rozložení. Takto můžete přidávat nové stránky, články, diskusní fóra, fotogalerie nebo ankety. Do svých stránek můžete snadno vkládat obrázky a videa. Webnode nabízí tři typy webových prezentací – osobní stránky, firemní stránky a internetový obchod. Pro vzhled každé z nich pak máte na výběr z množství originálních a zajímavých grafických šablon roztříděných do sekcí podlé tematického zaměření. Jakékoli vytvořené webové stránky (osobní i komerční) jsou v základní verzi zdarma, bezplatný provoz je však omezen kapacitou webového prostoru a maximálním možným měsíčním přenosem dat. Pro osobní stránky je ve verzi „Free“, tj. zdarma, alokován prostor na disku o kapacitě 100MB a 1GB dat pro měsíční přenos. S přechodem na placené služby se rozšiřuje prostor na disku, zvyšuje se měsíční přenos dat a zákazník získává více funkcionalit pro svůj web. Cena pak postupně narůstá od 49,- Kč, přes 167,Kč po 417,- Kč za měsíc za verzi „Profi“. Pro základní fungování plnohodnotných webových stránek je však „Free“ verze plně dostačující a záleží jen na vás, zda budete svůj internetový profil dále rozšiřovat a některá z placených verzí se pro vás stane zajímavou.

162


2.1

Registrace do Webnode

Před prvním přihlášením je nutné se zaregistrovat na stránkách www.webnode.cz. Ve formuláři vyplníte svůj e-mail, heslo a název webu, který budete tvořit. Z názvu webu vám Webnode vygeneruje adresu tohoto webu. Po odeslání údajů se spustí Průvodce registrací, v němž si nejprve vyberete typ stránek (osobní, firemní nebo on-line obchod) a dále ještě jednou vyplníte název webu (poslední možnost jak změnit jeho název), slogan (není nutné) a zvolíte jazyk vaší webové prezentace. V dalším kroku vás čeká výběr grafického designu vašich stránek – šablony – tu je možné libovolně změnit i později a v přehlednějším menu, takže se na tomto místě jejím výběrem nemusíte příliš zdržovat. V posledním kroku volíte stránky, které si přejete ve vašem webu vytvořit. Tyto stránky je samozřejmě možné vytvořit i kdykoliv později, doporučuji ale zaškrtnout i položky fotogalerie a náš tým. Kliknutím na položku Dokončit registraci již máte vytvořen svůj účet – profil na Webnode – a můžete dále upravovat své první internetové stránky. Pro úplné dokončení celé registrace je nutné ještě ve vaší e-mailové poště v příchozím mailu od Webnode odkliknout odkaz s potvrzením zadané e-mailové adresy.

Obrázek 1 Registrace do Webnode

163


2.2

Přihlášení do Webnode

Pokud jste již úspěšně zaregistrováni na stránkách www.webnode.cz, musíte se při následujících vstupech do pracovního prostředí Webnode přihlásit e-mailem a heslem, které jste zadali při registraci. Otevřete stránky www.webnode.cz, v pravém horním rohu klikněte na odkaz Přihlášení a vyplňte své přihlašovací údaje (e-mail a heslo). Přihlášením přejdete na stránku Moje projekty s přehledem vámi vytvořených webů. Vyberte web, který chcete upravovat, a klikněte na tlačítko Administrace webu. Zobrazí se vám okno pro administraci webu. Zde klikněte na tlačítko Upravit stránky, které vám otevře pracovní prostředí pro editaci

Obrázek 2 Postup přihlášení do Webnode

stránek. Po ukončení editace stránek se ze systému odhlásíte kliknutím na tlačítko Odhlásit v pravém horním rohu.

2.3 Nápověda Webnode Redakční systém Webnode má na svých stránkách pro uživatele také velmi propracovanou online nápovědu, kterou jistě využijete při tvorbě a editaci svých stránek. Oficiální nápovědu Webnode spustíte kliknutím na odkaz Nápověda v pravém horním rohu webového okna. Nejčastější otázky jsou přehledně rozčleněny do několika skupin. Pokud by ani tato nápověda nestačila k zodpovězení vašich dotazů, je možné využít zkušeností ostatních uživatelů na diskuzním fóru Webnode, popřípadě můžete přímo kontaktovat oficiální uživatelskou podporu systému Webnode.

Obrázek 3 Nápověda Webnode

164


3 3.1

Editace webových stránek pomocí Webnode Základní popis editoru stránek

Prostředí pro editaci stránek se skládá z hlavní nástrojové lišty s tlačítky, které k úpravám webu můžete použít, a z náhledů skutečné podoby stránek, který jsou interaktivní. Každá stránka je rozdělena do bloků, do kterých můžete vložit různý obsah. Z hlavní nabídky na horní liště pak stačí libovolný prvek, například anketu, textové pole nebo fotogalerii, myší přetáhnout prakticky na libovolné místo ve stránce podle přednastaveného rozložení. Vše, co lze na stránce upravit, je označeno lištou s tlačítky Upravit…, pomocí kterých můžete obsah článku, ankety, textového pole, galerie obrázků atd. upravit nebo smazat. Po skončení úprav je nutné tyto úpravy potvrdit kliknutím na tlačítko Publikovat – vše tak bude dostupné i návštěvníkům vašich stránek. Průběžně si můžete zobrazovat i náhled vašich stránek tak, jak jej vidí jejich návštěvníci (tlačítko Zobrazit – Publikovaná verze).

Obrázek 4 Náhled editoru stránek

3.2

Šablona a změna šablony

Šablonu webu jste si vybrali při vytváření prezentace. Pokud s výběrem nejste spokojeni, je vhodné šablonu změnit před zahájením dalších úprav. Klikněte na ikonu Šablona webu na hlavní nástrojové liště a na položku Šablona webu. V otevřeném okně si můžete vybrat z celé řady šablon, které jsou přehledně uspořádány do kategorií podle profesního a zájmového zaměření. Šablony se také dělí šablony zdarma Obrázek 5 Šablona webu

165


a tzv. prémiové, které je možné získat až po zakoupení některé z placených verzí Webnode.

166


4 4.1

Základní prvky webu Soubory a obrázky

Každé webové stránky obsahují vložené obrázky a také mohou obsahovat odkazy na vaše další soubory (textové, tabulkové, grafické, videa), jejichž obsah nechcete vkládat přímo na stránku. Všechny tyto obrázky a soubory vložené do vašich stránek jsou umístěné na serveru Webnode. V základní, tzv. „Free“ verzi máte k dispozici prostor o kapacitě 100 MB. Pokud nechcete navyšovat tuto kapacitu zakoupením některé z placených verzí Webnode, je vhodné občas již nepoužívané soubory promazat. To, že smažete soubor ze stránek, totiž neznamená, že je odstraněn i ze serveru. Zde jej musíte ještě jednou, a to trvale, smazat. Okno, v němž můžete spravovat vaše vložené soubory, otevřete kliknutím na tlačítko Soubory a obrázky na hlavní nástrojové liště. Soubory lze třídit do složek. Vložené obrázky je možné aspoň jednoduše editovat – upravit velikost, oříznout, otočit. Samozřejmě je ale

Obrázek 6 Dialogové okno pro správu vložených souborů

vhodnější vkládat již upravené obrázky.

167


4.2

Hlavička webu

Hlavička webu je prostor na horní části stránky obsahující základní informace o vašich stránkách – název, logo, slogan, charakterizující obrázek, apod. Zůstává na všech podstránkách vašeho webu. Editaci hlavičky webu lze rozdělit na dvě části. Nejprve vložíme název nebo logo webu a slogan. Toto provedeme kliknutím na tlačítko Nastavení v pravé části hlavní nástrojové lišty a dále kliknutím na položku Hlavička webu. Nejde vložit zároveň název i logo, vložené logo by totiž překrylo název. Můžeme to obejít vložením loga do pole pro obrázky hlavičky nebo vložením textového pole s názvem Obrázek 7 Úprava hlavičky webu stránek tamtéž. Prostor hlavičky, kam vkládáme další obrázky nebo texty otevřeme dvojklikem na plochu hlavičky webu (podobně jako spouštíme záhlaví nebo zápatí v MS Word). Otevře se jednoduchý editor pro správu a editaci obrázků v hlavičce webu. Po provedení vašich úprav nezapomeňte veškeré změny uložit kliknutím na tlačítko Uložit vpravo nahoře. Poté dojde k zavření tohoto editoru.

Obrázek 8 Editor obrázků hlavičky webu

168


4.3

Struktura webových stránek

Webové stránky jsou tvořeny určitou strukturou stránek a podstránek. Jejich přehled je zobrazen v tzv. menu umístěném podle typu vybrané šablony nejčastěji nahoře pod hlavičkou webu nebo v levé části stránek. Úpravu struktury stránek spustíte kliknutím na tlačítko Upravit menu. Zde pak můžete vkládat novou stránku – kliknutím na položku Nová stránka, pomocí šipek stránky libovolně přesunovat, kliknutím na položku Vlastnosti lze stránku přejmenovat.

Obrázek 9 Editace struktury webových stránek

Ke každé stránce je možné vytvořit libovolné množství podstránek. Označte zvolenou stránku v levém sloupci (na obr. 9 pod stránkou Úvod), pravým tlačítkem myši spusťte nabídku úprav a zvolte položku Nová stránka. Otevře se dialogové okno, ve kterém vyplníte název stránky a zvolíte typ stránky.

4.4

Rubrika a články v rubrice

Rubrika článků je skupina tematicky shodných prvků – článků, textů, obrázků, apod. Novou rubriku vytvoříte klinutím na tlačítko Články a z nabídky vyberete položku Nová rubrika. V otevřeném okně vyplníte název rubriky a potvrdíte. Rubrika se umístí na volné

Obrázek 10 Editace rubriky

pole na stránce.

169


Editaci rubriky (přejmenování, smazání ze všech stránek) můžete provádět opět kliknutím na tlačítko Články – rozevírací šipka nabídky u zvoleného Názvu rubriky. K další editaci rubriky použijeme tlačítko Nastavení na liště pro úpravu rubriky. Tady je vhodné nechat zaškrtnuté tlačítko Zobrazit zkrácený popis, na stránce se nevypíše celý článek – jen

Obrázek 11 Nastavení rubriky

několik úvodních vět – a nedochází tak ke zbytečnému „prodlužování“ stránky. Nový článek do rubriky vložíme kliknutím na tlačítko Nový článek na liště pro úpravu rubriky. Otevře se editační okno, kam můžeme článek napsat nebo již vytvořený zkopírovat a samozřejmě upravit. K článku lze vložit jakýkoli soubor, obrázek, tabulku nebo nastavit hypertextový odkaz. K otevření editačního okna pro úpravu již vloženého článku použijeme ikonu pro úpravy vedle článku.

4.5

Textové pole

Textové pole je blok formátovaného textu. Na stránky jej vložíme kliknutím na tlačítko Formátovaný text na hlavní nástrojové liště. objektů platí totéž, co pro články v rubrice.

Pro jeho další úpravy a vkládání dalších

Rozdíl mezi článkem v rubrice a textem v textovém poli je především v administraci stránek. Textové pole není viditelné v nástrojové liště – pokud ho tedy budete chtít použít i na jiné stránce vašeho webu, musíte ho ručně zkopírovat. Zatímco, když budete chtít použít na jiné stránce články z rubriky, stačí kliknout na tlačítko Články, vybrat z nabídky příslušnou rubriku a rubrika se všemi články se vloží na aktuální stránku. Články z rubriky vložené na různé stránky lze navíc upravovat jednotně přes rubriku. Pro administraci vašich stránek je proto výhodné mít např. tematicky shodné články vložené do jedné rubriky.

4.6

Katalog

Katalog je blok záznamů nejčastěji doplněný i obrázkem. Jeho použití je vhodné například pro vytvoření seznamu vizitek zaměstnanců nebo členů pracovního týmu, přehledu

170


výrobků firmy apod. Katalog vložíte přes tlačítko Katalog na hlavní nástrojové liště. Vkládání nového záznamu katalogu a editace katalogu i jeho záznamů je stejná jako editace rubriky a článků v rubrice. Pokud víte již při registraci webových stránek, že chcete mít vizitky spolupracovníků na svých stránkách, je vhodné zaškrtnout při registraci webových stránek stránku „Náš tým“ ve výběru do stránek menu – následná editace katalogu je pak jednodušší (zůstává předem připravená šablona pro vizitky členů týmu). Jestliže budete přesto vkládat nový katalog, potom v Nastavení katalogu v položce Zobrazit zkrácený popis zaškrtněte „Ne“ (jinak nebude text vizitek – tel., e-mail … v náhledu „pod sebou“).

4.7

Obrázek 12 Nastavení výpisu katalogu

Fotogalerie

Fotogalerie je velmi důležitou součástí jakýchkoli stránek. Je to vždy jeden z prvních objektů na stránkách, který si jejich návštěvník prohlédne. Fotografie z vašich akcí můžete samozřejmě vkládat přímo k textům v článcích nebo v textových polích, ale pokud potřebujete fotografií vložit více, je vhodné vytvořit ucelenou fotogalerii a tu vhodně pojmenovat. Fotogalerii můžete vložit na libovolnou stránku webu nebo můžete vytvořit speciální stránku, která bude obsahovat jednotlivé fotogalerie podle tematického zaměření. Novou fotogalerii vložíte kliknutím na tlačítko Fotogalerie na hlavní nástrojové liště. Zobrazí se dialogové okno, ve kterém doplníte její název. K úpravám fotogalerie a vložených fotografií pak slouží tlačítko Správa fotek a Nastavení na liště pro úpravu fotogalerie. Fotografie můžete i velmi jednoduše upravovat v integrovaném editoru – lze změnit jejich velikost, oříznout je, otočit a vložit ke každé popisek. Při vkládání fotografií a obrázků na vaše stránky dejte pozor na jejich autorství. Ideální a bez problémů je samozřejmě vkládat své vlastní fotografie. Pokud však přebíráte fotografie z jiných webových stránek, zkontrolujte, jak mají nastavenou licenci – tzn., zda je možné je například upravovat, využívat komerčně apod.

171


Použité zdroje Odborná literatura ATKINSON, C., P. SIMR a K. SÝKOROVÁ. Působivé prezentace v PowerPointu 2007: podrobná uživatelská příručka. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008, 334 s. Podrobná uživatelská příručka. ISBN 978-80-251-2119-1. BARILLA, Jiří. Microsoft Excel 2013: podrobná uživatelská příručka. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2013, 496 s. ISBN 978-80-251-4114-4. BARILLA, J., P. SIMR a K. SÝKOROVÁ. Microsoft Excel 2010: podrobná uživatelská příručka. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, 416 s. Podrobná uživatelská příručka. ISBN 978-80251-3031-5. DANNHOFEROVÁ, Jana. Microsoft PowerPoint 2010: podrobná uživatelská příručka. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, 400 s. Podrobná uživatelská příručka. ISBN 978-80-2513076-6. PECINOVSKÝ, Josef. Microsoft Office 2013: podrobná uživatelská příručka. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2013, 496 s. ISBN 978-80-251-4102-1. PECINOVSKÝ, Josef. Microsoft Word 2013: podrobná uživatelská příručka. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2013, 367 s. ISBN 978-80-251-3831-1. PÍRKOVÁ, K., P. SIMR a K. SÝKOROVÁ. Microsoft Word 2010: podrobná uživatelská příručka. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, 365 s. Podrobná uživatelská příručka. ISBN 978-80-251-3033-9. ŠIMEK, Tomáš. Office 2013: podrobný průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 255 s. ISBN 978-80-247-4731-6.

Internetové odkazy Microsoft: Microsoft Česká republika [online]. 2013 [cit. 2013-12-15]. Dostupné z: www.microsoft.com Office 2013 - úvodní příručky. Microsoft [online]. 2013 [cit. 2013-12-15]. Dostupné z: http://office.microsoft.com/cs-cz/support/office-2013-uvodni-priruckyHA103673669.aspx Školství a vzdělávání. Microsoft [online]. 2013 [cit. 2013-12-15]. Dostupné z: http://www.microsoft.com/cze/education/soutez-arena/navody/ Webnode [online]. 2013 [cit. 2013-12-15]. Dostupné z: www.webnode.cz

172


Vydala Střední škola zemědělská a přírodovědná, nábř. Dukelských hrdinů 570, Rožnov pod Radhoštěm [email protected], www.szesro.cz tel. +420 571 654 390, fax: +420 571 654 392 jako svou 1. publikaci v rámci projektu Vzdělávání za účelem vytvoření komunity sedlák – spotřebitel reg. č. CZ.1.07/3.2.03/04.0021 Fotografie v knize archiv autorů, uvedených osob a firem Počet stran 153 Příloha – elektronická verze publikace na CD První vydání, Rožnov pod Radhoštěm 2014 Vytisklo Reprografické studio PEF ČZÚ v Praze

© SŠZePř Rožnov pod Radhoštěm, 2014 Tato publikace je financována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 173

Vzdělávání za účelem vytvoření komunity sedlák spotřebitel. Skripta modulů kurzu

Recommend Documents