Lauderova MŠ, ZŠ a gymnázium při Židovské obci v Praze
Maigret a stará dáma
Autor práce: Julie Ondračková Vedoucí práce: Mgr. Ivana Dražná 2014/2015
Abstrakt V této seminární práci se zabývám překladem z francouzského jazyka. Konkrétněji první kapitoly zjednodušené verze knihy Maigret a stará dáma belgického spisovatele Georgese Simenona. Téma seminární práce jsem si vybrala, abych rozšířila svou slovní zásobu ve francouzském jazyce a zároveň pro rozvíjení citu k psané řeči. Daná kapitola vypráví o staré dámě, Valentýně Bessonové, jež měla služku Rózu, která byla zavražděna. Valentýna se domnívá, že Róza zemřela namísto ní a proto se vydala za komisařem Maigretem, aby ho požádala o převzetí případu. Maigret se vydává do městečka, ve kterém došlo k incidentu, a začíná pátrat po pachateli.
Klíčová slova: překlad, detektivní příběh, Georges Simenon, Maigret a stará dáma, francouzština, Francie
2
Obsah ABSTRAKT .................................................................................................... 2 1
ÚVOD ...................................................................................................... 4
2
PŘEKLAD .............................................................................................. 5 2.1 O AUTOROVI .......................................................................................... 5 2.2 KAPITOLA PRVNÍ ................................................................................... 5 2.2.1
Část první ..................................................................................... 5
2.2.2
Část druhá .................................................................................... 8
2.2.3
Část třetí....................................................................................... 8
3
METODA PŘEKLADU ...................................................................... 11
4
ZÁVĚR .................................................................................................. 12
5
ZDROJE................................................................................................ 12
6
PŘÍLOHY ............................................................................................. 14
3
1 Úvod Vzhledem k tomu, že mám k francouzštině velice kladný vztah, vybrala jsem si seminární práci, ve které překládám. Beru ji jako výzvu, protože se francouzsky učím teprve třetí rok. Zatím jsme se učili základní časy a slovní zásobu. Vzhledem k těmto okolnostem jsme s vedoucí práce, Mgr. Ivanou Dražnou, vybraly zjednodušenou verzi knihy Maigret et la vieille dame ze série knih pro studenty Lectures CLE en français facile. Francouzština je pro mne velmi důležitá. Mám rodinu v Kanadě i ve Francii a uvažuji o studiu na vysoké škole ve francouzsky mluvící zemi nebo o bydlení v Provence. Předpokládám, že přeložení knihy mi přinese slovní zásobu z jiného koutku francouzštiny, než pracujeme v hodinách, a že pochopím základní principy tvoření dlouhého a souvislého francouzského textu. Je to mé první setkání s delším překladem, takže si myslím, že mne to rozhodně posune i v tomto směru. Pro úspěšné dokončení budu vše konzultovat s rodilými mluvčími, češtináři a vedoucí práce.
4
2 Překlad 2.1 O autorovi Georges Simenon se narodil roku 1903 v Lutychu (Belgie). V patnácti letech ukončil studium, živil se příležitostnými pracemi a poté se stal reportérem v novinách Gazette de Liège. V této době začal psát své první romány, které ale nepublikoval pod svým vlastním jménem. V roce 1922 se přestěhoval do Paříže a o pár let později již uveřejnil první detektivní příběhy pod pravým jménem. Na konci druhé světové války byl Simenon obviněn z kolaborace s německým nepřítelem a raději odjel z Francie do dobrovolného vyhnanství. Od roku 1945 do 1955 žil v různých městech Spojených států amerických. V roce 1957 se rozhodl, že se usadí v Lausanne (Švýcarsko), kde roku 1989 zemřel. George Simenon napsal pod svým jménem dvě stě osmnáct románů a dalších tři sta pod různými pseudonymy. Kniha Maigret a stará dáma, napsána roku 1949 ve Spojených státech, je jedním z nejznámějších Simenonových románů. Nejproslulejší Simenonovy detektivky jsou ty, ve kterých jako hlavní postava vystupuje komisař Maigret. Je jich více než osmdesát. Tyto příběhy byly přeloženy do mnoha jazyků a téměř všechny byly i zfilmovány. Ale kdo je ten slavný komisař Maigret? Není to muž činu a obvykle nenosí zbraň. Tento policista, jenž neustále kouří dýmku, rád si zajde do baru na pivo nebo na jinou sklenku alkoholu, je klidný a pokojný muž, který naslouchá lidem a rozumí jim. Přemýšlí více, ale mluví méně. Díky své intuici případ často vyřeší i bez přímých důkazů.
2.2 Kapitola první 2.2.1 Část první Bylo to v úterý 5. září. Maigret ten rok ještě nejel na dovolenou. Kolem jedenácté hodiny vstoupil do jeho kanceláře v ulici Quai des Orfèvres * starý dveřník, který mu dal vizitku s černým okrajem.
*
pozn. překladatele: Quai des Orfèvres – Nábřeží zlatníků
5
Mme Veuve Ferdinand BESSON La Bicoque Étretat „Přeje si mne osobně?“ ptá se komisař. „Určitě si vás přeje vidět, pane komisaři, a říká, že přijela jen kvůli tomu. Uvidíte, je to okouzlující stará dáma.“ A opravdu, byla to velmi příjemná stará dáma. Drobná, s růžovou tváří a bílými vlasy. Oblečená byla poněkud staromódně, ale s elegancí. Ověnčena mnoha šperky. „Jmenuji se Valentýna Bessonová. Můj muž, Ferdinand Besson, byl výrobce produktů Juva.“ Název „Juva“ byl Maigretovi povědomý. Uvědomil si, že jeho matka používala krém Juva a jako mladý ho vídával v reklamních letácích. „Od smrti mého manžela, který skonal před pěti lety, bydlím sama v malém domku v Étretatu. Tedy přesněji řečeno sama se služkou Rózou, která byla v mých službách už několik let, a to až do nedělního večera. Zemřela v noci z neděle na pondělí a myslím si, že místo ní jsem měla být zavražděna já… Nejméně dvacet let pravidelně užívám léky na spaní. Je to celkem hořký, tekutý, uspávací prostředek. V neděli večer mi přišel více hořký než kdykoli jindy. Vypila jsem jeden doušek a podala jsem sklenici Róze, která stála poblíž mne. Vzala ji, jak to obvykle dělává, a určitě vypila to, co zbylo, protože jsme nalezli prázdnou sklenici v jejím pokoji. V průběhu noci, asi ve dvě hodiny ráno, mě probudilo sténání. Vstala jsem a zjistila, že má dcera je rovněž vzhůru.“ „Myslel jsem si, že žijete sama se služkou,“ přerušil ji Maigret. „V neděli jsem měla narozeniny. Má dcera Arlette přijela z Paříže a přespala u mne. Našly jsme Rózu umírat v posteli. Dcera ihned doběhla pro doktora Jollyho, ale když se vrátili, Róza už byla mrtvá. Lékař prohlásil, že příčinou smrti byla otrava. Vzhledem k tomu, že neměla žádný důvod spáchat sebevraždu a jedla totéž jídlo co my, je naprosto zřejmé, že se jed nacházel v léku, který jsem si původně měla vzít já.“
6
„A doktor Jolly zatelefonoval na policii do Le Havre a pan inspektor přijel v pondělí ráno.“ „Vy ho znáte?“ „Je to inspektor Castain. Tmavovlasý s rudými tvářemi.“ „A co vám o tom řekl?“ „Zatím nic. Pouze se vyptával místních. Tělo odvezli do Le Havre, aby se mohla uskutečnit pitva.“ V tu chvíli zazvonil telefon. Byl to ředitel Justiční policie ∗ , který si ihned přál vidět pana komisaře. Maigret se omluvil a odešel na setkání. „Chtěl byste strávit několik dní u moře, Maigrete?“ „V Étretatu?“ hádal Maigret. „Už jste informován?“ „Nevím. Řekněte mi, o co jde?“ „Právě jsem obdržel telefonát od ministra. Znáte Charlese Bessona?“ „Ten výrobce krémů Juva?“ „Ne docela. Charles Besson je jeho syn, který bydlí ve Fécampu. Před dvěma lety byl zvolen zástupcem Seine-Inférieure ** “ „A jeho matka žije v Étretatu,“ oznámil Maigret. „Ne jeho pravá matka, nýbrž nevlastní. Druhá manželka jeho otce. Charles Besson se obrátil na ministra, neboť si přeje, abyste se v Étretatu postaral o jistou záležitost.“ „Služebná jeho nevlastní matky byla přes noc z neděle na pondělí otrávena.“ „Čtete normandské noviny?“ „Ne, stará dáma je u mne v pracovně.“ „Přišla vás také požádat, abyste jel do Étretatu?“ „Přesně tak. Co mám tedy udělat, pane?“
∗
pozn. překladatele: P.J. – Police Judiciaire. V českém jazyce pro tuto instituci není
označení, avšak mohli bychom ji nazvat Soudní/Justiční policií. **
pozn. překladatele: Seine-Inférieure – Před rokem 1955 se tak nazýval francouzský
departement ležící v regionu Horní Normandie. Dnes se jmenuje Seine-Maritime.
7
2.2.2 Část druhá Ve středu ráno náčelník stanice v Étretatu přistoupil k Maigretovi. „Pan Maigret? Mám pro vás zprávu.“ Byl to vzkaz od inspektora Castainga. Jsem na pohřbu v Yportu. Jděte do hotelu Anglais, kde se sejdeme na oběd. Řeknu vám, co vím.
2.2.3 Část třetí „Myslíte si, že se u nás zdržíte dlouho?“ zeptal se Maigreta majitel hotelu. „Táži se vás, neboť zavíráme patnáctého září, a už je šestého.“ „Znáte paní Bessonovou?“ „Valentýnu? Samozřejmě. Narodila se tu. Její otec byl rybář. Dokonce si ji pamatuji i jako prodavačku v cukrárně sester Seuretových. Jedna z nich zemřela, druhá dosud žije. Má devadesát dva let a bydlí vedle Valentýny. Ráčil byste mi vyplnit vaše osobní údaje, pane?“ Majitel si čte vyplněný formulář a se zájmem pohlíží na Maigreta. „Tak vy jste ten Maigret od policie? A přijel jste výslovně kvůli tomu případu? Inspektor Castaing je na pohřbu v Yportu, ale brzy ho uvidíte, protože tu obvykle obědvá. Vy si myslíte, že se někdo opravdu pokusil Valentýnu otrávit? Pokud ano, byl to určitě někdo z její rodiny. Minulou neděli byli všichni na Bicoqueu. Nenapadá mě nikdo, kdo by jí tady u nás chtěl ublížit. Neumíte si ani představit, kolik dobrého pro místní udělala v dobách, kdy měla peníze.“ Maigret vyrazil na procházku do slunných ulic Étretatu. Prošel kolem cukrárny, kde před sňatkem pracovala Valentýna. Potom se šel podívat na Bicoque. Když se vrátil do hotelu, inspektor Castaing už byl na místě. Šli se projít k pobřeží. „Jak to probíhalo?“ „Spíše špatně.“ „Byla stará dáma na pohřbu?“ „Vepředu. Mám pocit, že Trochuové, totiž rodina Rózy, ji nemají rádi. Otec je rybář, stejně jako jeho dva synové. Róza byla nejstarší z dcer. Jedna z jejích sester pracuje v kavárně v Le Havre. Valentýna si se všemi chtěla potřást rukou. Henri, Rózin bratr, se k ní otočil zády a napřaženou ruku nepřijal.“
8
„Dcera paní Bessonové ji doprovázela?“ „Vrátila se do Paříže v pondělí odpoledním vlakem.“ „Jaká je?“ „Má třicet osm let, ale vypadá spíše na dvacet pět. Je štíhlá, velmi pěkná… Během noci z neděle na pondělí spal u ní v pokoji v Bicoqueu jeden muž. A nešlo o jejího manžela.“ „Ona vám to řekla?“ „Ne. Dozvěděl jsem se to příliš pozdě, abych ji požádal o vysvětlení. Případ je mnohem složitější, než se zdá. Informace o vraždě k nám do Le Havre dorazila v pondělí v sedm hodin ráno. Ihned jsem vzal auto a byl jsem tu chvíli po deváté. Charles Besson zrovna přijel.“ „Bydlí ve Fécampu, že?“ „Ano, jeho rodina tam žije po celý rok, ale on je od té doby, co byl zvolen poslancem, často v Paříži. Strávil tady se ženou a čtyřmi dětmi celou neděli.“ „Není to Valentýnin syn, mám pravdu?“ „Valentýna nemá syna, má pouze jednu dceru, Arlette, která se provdala za pařížského zubaře Juliena Sudreho.“ „Ten tam byl také v neděli?“ „Ne, Arlette přijela sama. Byly to narozeniny její matky. Řekl bych, že mají v rodině tradici, navštěvovat ji právě v tento den. Arlette mi řekla, že přijela ranním vlakem, ale není to tak úplně pravda. Zjistil jsem, že přijela autem s jistým Hervé Peyrotem, který bydlí v Paříži. Co se týče svobodného, osmačtyřicetiletého Théa Bessona, je již dva týdny na dovolené v Étretatu.“ „U nevlastní matky?“ „Ne, myslím si, že jsou rozhádaní. Théo je v hotelu Roches Blanches * , který odsud vidíte.“ „Tak to nebyl v Bicoqueu?“ „Vyčkejte. V neděli v jedenáct hodin dopoledne, přijel Charles Besson se svou ženou a dětmi. Arlette už tam byla. Všichni obědvali v Bicoqueu, potom se Charles a dvě z jeho dětí šli projít na pláž.“ *
pozn. překladatele: Roches Blanches – Bílé Skály
9
„Potkal svého bratra?“ „Ano, a naléhal, aby se vrátil do Bicoqueu. Proto se celá rodina sešla na večeři.“ „Nikomu nebylo špatně?“ „Ne. Kolem 9.30 se Charles Besson zvedl a šel do pokoje Valentýny pro nejmladší z dětí, které spalo, a hned na to s celou rodinou odjel.“ „Jak se jmenuje jeho žena?“ „Myslím si, že Émilienne, ale říkají ji Mimi. Je to asi čtyřicetiletá hnědovláska. Théo zůstal ještě pár minut, ale potom také odešel.“ „Tak tam zůstaly pouze Valentýna, její dcera Arlette a Róza, ta služebná. Arlette nebyla v matčině pokoji?“ „Vešly tam spolu kolem desáté, neboť jí stará dáma chtěla ukázat šaty. Potom se vrátily dolů. Valentýna se pak odebrala ke spánku následovaná Rózou, která ji jako obvykle uložila do postele a podala jí léky.“ „To ona je připravila?“ „Ne, Valentýna si je sama předem kape do sklenice s vodou. Róza si šla lehnout okolo 11.30.“ „A začala úpět kolem druhé? A podle vás, mezi půlnocí a druhou hodinou ranní, byl v pokoji Arlette muž, se kterým přijela z Paříže? A Théo? Víte, co dělal v průběhu noci?“ „Ještě jsem neměl čas se tím zabývat. Co kdybychom se šli naobědvat?“ „S radostí. Mám chuť na mušle. Povězte mi něco o Róze.“ „Měla dvacet dva nebo dvacet tři let a pracovala u staré dámy už sedm let.“ „Nikdy nebyla nemocná?“ „Doktor Jolly mi nic neříkal.“ „A měla nějakého milence?“ „Zdá se, že ne. Sotva si vyšla do společnosti.“
10
3 Metoda překladu Kapitolu jsem překládala po předem vybraných úsecích. Nejprve jsem si daný úsek přečetla celý a podtrhala si slova, jejichž význam jsem nedokázala odhadnout. Následně jsem již začala překládat. Nejvíce mi vyhovoval překlad po větách. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, co konkrétní větě předcházelo a čím pokračovala, výsledný text nebyl kostrbatý, ale prošel několika opravami, které se většinou týkaly stylistiky. Při finálních úpravách jsem si text předčítala nahlas, aby dával nejen smysl, ale i dobře zněl. Jako další pomůcku pro překlad jsem využila film Maigret a stará dáma od francouzského režiséra Davida Delrieuxe a audioknihu namluvenou Rudolfem Hrušinským a spol. Pomohly mi převážně se zachycením atmosféry příběhu a zároveň jsem mohla porovnat, jak se liší od překládané knihy. V mé práci s textem mi také pomohl český slovník synonym, který jsem využila, abych zabránila opakujícím se slovům. V tomto ohledu má seminární práce přesahuje i do českého jazyka, protože jsem zpozorovala obohacení i ve slovní zásobě mé mateřské řeči. .
11
4 Závěr Bylo pro mne příjemným překvapením, že půl roku intenzivní práce s francouzským textem mi nezprotivila tento, bezpochyby, překrásný jazyk. Díky ochotě vedoucí práce, Mgr. Ivaně Dražné, která mi vytvořila dokument se slovíčky a slovními vazbami, které by mohly být užitečné pro moji slovní zásobu, se cítím obohacena. Zároveň jsem zaznamenala pokrok i v českém jazyce, a to zejména ve stylistice, formulování vět a výběru slov. Splnila jsem tím svůj cíl práce. Zjistila jsem, že překlad není jen o umění ovládání jazyků, ale i o citu. Není důležité vše opsat doslova, to nejdůležitější je, aby daný úsek zněl, jako kdyby nebyl přeložený. Seminární práce pro mne nebyla pouhou povinností, naopak mě inspirovala, protože jsem si díky ní uvědomila, že i překládání knih by se mohlo stát mým budoucím zaměstnáním.
12
5 Zdroje Ollivier, M., CLE INTERNATIONAL, (1997): Maigret et la vielle dame, Cahors Simenon, G., Maigret a stará dáma [audiokniha], Hrušínský, R., Vinklář, J., Waleská, B., aj., Supraphon, 1989 Maigret a stará dáma [film], Režie D. Delrieux, Francie, 1994 Obr. 1: Bruno Cremer as Inspector Jules Maigret [obrázek], [online], [cit. 12. března 2015]. Dostupné na WWW:
Obr. 2: Maigret et la vieille dame (Lectures Cle En Francais Facile - Level 2)[obrázek], [online], [cit. 12. března 2015]. Dostupné na WWW: Obr. 3: Georges Simenon Photograph [obrázek], [online], [cit. 14. května 2015]. Dostupné na WWW: Obr. 4: Životopis mého strýce - 26.04.1983 (Josef Vinklář, Rudolf Hrušínský) [obrázek], [online], [cit. 14. května 2015]. Dostupné na WWW:
13
6 Přílohy
Obr. 1: Komisař Maigret
Obr. 2: Obal knihy Maigret et la vielle dame
Obr. 3: autor knihy Georges Simenon
Obr. 4: Rudolf Hrušinský & Josef Vinklář, hlavní protagonisté audioknihy
