Z historie vinařství a vinohradnictví v obci Moravská Nová Ves

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Z historie vinařství a vinohradnictví v obci Moravská Nová Ves

Bakalářská práce

Brno 2008

Vedoucí práce: Vypracoval:

2

Doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc.

Eva

Víšková

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

3

V Brně dne . . . . . . . . . .

.....................

......

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ....4 I. O vinařství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ....6 II. Z historie Moravské Nové Vsi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ....8 2. 1. Pravěká a středověká osada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ....9 2. 2. Novověká vesnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 2. 3. Moderní městys . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 III. Z historie vinařství v obci Moravská Nová Ves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 3. 1. Nejasná staletí vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 3. 2. Vzkvétající šestnácté století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15 3. 3. Důsledky třicetileté války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 3. 4. Josefínský vzestup a následný revoluční úpadek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17 3. 5. Konec tradičního vinařství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19 IV. Viniční tratě a pěstované odrůdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20

4

V. Práce s vinnou révou a tradiční nástroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23 5. 1. Práce ve vinici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 5. 1. 1. Zarážení hory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 5. 1. 2. Střežení vinohradů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 5. 1. 3. Vinobraní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 5. 2. Vinohradnické a vinařské nástroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .29 5. 2. 1. Nástroje k práci ve vinici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .29 5. 2. 2. Vinařské lisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ..32 5. 2. 3. Sklepní nádoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 VI. Vinohradnické stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 VII. Horenské právo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 7. 1. Horenské právo v obci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 7. 2. Vinohradní kniha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 VIII. Pedagogický přínos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

5

Resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Úvod Svoji bakalářskou práci jsem se rozhodla psát na katedře historie a to z toho důvodu, že se v ní budu věnovat historii vinařství a vinohradnictví v jihomoravské obci Moravská Nová Ves. Ráda bych zpracovala historii vinařství od vzniku obce (respektive od první písemné zmínky o obci) až po první světovou válku. Na období následující bych chtěla navázat až v diplomové práci a dovést tím tak vývoj vinařství v obci až do současnosti. Na samý úvod je důležité poznamenat, že nepocházím z vinařské rodiny

a nejsem tedy od dětství ovlivněna vinařstvím. Naopak jsem vždy

slýchala, jaká je s vinohradem starost a těžká práce. Mým mottem proto bylo, že nikdy nevkročím do vinohradu, načež někdy ve svém životě „vyvdat“ vinohrad. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy! A tak se také stalo, že jsem se začala učit vinohradnické a vinařské práci. Musím poznamenat, že dobrovolně a ochotně. Přesto jsem stále na počátku tohoto „vinařského studia“. Proto jsem se rozhodla rozšířit si obzory o tradičním jihomoravském vinařství tímto způsobem. Téma bakalářské práce se mi tedy téměř samo nabídlo. Podstatným důvodem výběru tématu byl i fakt, že jsem se chtěla zabývat obcí, ze které pocházím. Při seznamování se s vinařskou literaturou jsem také došla k závěru, že téma historie vinařství v Moravské Nové Vsi nebylo doposud uceleně písemně zpracováno. Existují pouze ojedinělé zmínky v rozsáhlejších studiích či článcích. Je to zapříčiněno především skutečností, že obec nepatří k největším na jižní Moravě co v rozsahu či produkci vinic, jako jsou například Velké Bílovice či Prušánky. Pro historiky jsou k bádání zajímavé spíše obce či města, která jsou proslulá právě produkcí těch nejkvalitnějších vín nebo jsou z historického hlediska jinak výjimečná. Opomíjejí se vesnice, ve kterých bylo vinařství taktéž po staletí každodenní součástí života jeho obyvatel, avšak nedosáhlo většího věhlasu, i přesto, že zde jsou vína neméně skvělé kvality. Myslím si proto, že i takovýmto vesnicím či městečkům by se měla

6

věnovat pozornost. Výsledné studium nemusí být zrovna převratným objevem, nicméně může přinést obyvatelům dané vinařské lokality nový pohled na historii jejich obce. Na počátku práce se nejdříve podíváme na dosud známá a publikovaná bádání, která se zabývají historií vinařství, a ze který jsem v této práci převážně čerpala. V druhé kapitole bych chtěla čtenáři přiblížit historii obce, díky které si pak snadněji uvědomí důsledky, které měly staleté události na vývoj vinařství v obci. Pro bakalářskou práci nám prozatím postačí přehled dějin Moravské Nové Vsi do období první republiky. O samotném vývoji vinařství v Moravské Nové Vsi, respektive o stavu a počtu vinic, bude pojednáno ve třetí kapitole, ve které bude využito především metody dedukce. Budu tedy postupovat od informací, které se týkají celé jižní Moravy a postupně se propracuji k historii vinařství v obci samotné. Ve čtvrté kapitole se zaměřím na viniční tratě a pěstované odrůdy v obci, v období do první republiky. Pátá kapitola bude pojednávat o práci ve vinici, tradičním zarážení hory, vinobraní a následně také přiblíží některé vinařské nástroje. Největší pozornost však budu věnovat vřetenovým lisům, které jsou pro tuto oblast typické. V šesté kapitole bych se ráda okrajově zmínila o vinařských stavbách. Vzhledem k tomu, že převážná většina těchto staveb, které v obci dodnes stojí, pochází z 20. a 30. let 20. století, budu se jejich podrobnému studiu věnovat až ve své diplomové práci. Horenskému právu se budu věnovat v sedmé kapitole. V poslední kapitole se pokusím nastínit, jaký měla práce přínos pro mě jako studenta pedagogické fakulty a také, jaký by mohla mít přínos pro mé okolí a mé budoucí žáky.

7

I. O vinařství O vinařství již bylo napsáno mnoho článků i publikací z různých hledisek. Pro bakalářskou práci, která se zabývá historií vinařství v dané obci nám však prozatím postačí znalost publikací, které sledují vinařství ve třech rovinách a to v rovině archeologické, historické a etnografické. Nejpřínosnějším badatelem, který ve svých pracích prochází všemi rovinami, je dle mého názoru V. Frolec. Jeho práce Tradiční vinařství na Moravě (1974), mimo jiné obsahuje kapitoly, které se věnují původu a rozšíření vinné révy na našem území. Provádí rozbor vývoje vinařských nožů, věnuje se také vinařským lisům, jejichž podrobné zpracování s J. Petráněm zveřejnil již v roce 1967 v článku Vinařské lisy na Moravě, v časopise Český lid 1. V téže publikaci se věnoval i vinným sklepům, jejichž podrobné zpracování však vydal také již dříve v roce 1966, v publikaci Vinohradnické stavby na Slovácku. Se svými články přispíval také hojně do časopisu Národopisné aktuality, Český lid, Jižní Morava, atd. V roce 1938 vyšla v Hodoníně kniha Minulost Masarykova kraje od R. Šoupala. Obsahuje mnoho kapitol o životě na jižní Moravě, proto je zde zahrnuta

i kapitola, věnující se odvětví, které je s ní neodmyslitelně

spjato. Kapitola Vinařství v našem kraji od dob Karla IV. obsahuje mnoho zajímavých informací. V polovině minulého století vyšel velmi přínosný článek Moravské právo hor viničních od J. Pošváře, publikovaný v Časopise Matice moravské (1951), který se jako první důkladně zabývá horenským právem na Moravě. S popularizací vinařství se objevovaly stále častěji práce, které se zabývaly dějinami vinohradnictví např. od V. Krause, Réva a víno v Čechách a

8

na Moravě (1999), nebo kapitoly v knize M. Zemka a kol., Vinohradnictví (1973). Za zmínku stojí také velice zdařilá brožura, ze které jsou převzaty některé obrázky v práci, k expozici Tradičního vinařství na Moravě v Regionálním muzeu v Mikulově. Autorem brožury Tradiční vinařství na Moravě (2000) a také scénáristou expozice je P. Pokorný. Z nových publikací, které se zabývají vinohradnickými stavbami je práce

J. Matuszkové a V. Kovářů, Vinohradnické stavby na Moravě (2004).

Svou práci rozdělili do kapitol podle vinařských regionů, ve kterých se věnují vinohradnickým stavbám v jednotlivých obcích. Publikace obsahuje mnoho zajímavých fotografií. V roce 2005 vyšel sborník Středověké a novověké zdroje tradiční kultury, ve kterém se již zmíněná J. Matuszková zabývá vinařstvím v článku Vinařství na Moravě v 17. století. Pro zpracování historie vinařství v obci Moravská Nová Ves jsem se však nejvíce zaměřila na čerpání informací z článků v časopisech Vinařský obzor, Vinařství, Národopisné aktuality, Jižní Morava, Malovaný kraj, Časopis matice moravské, atd.

9

II. Z historie Moravské Nové Vsi Rovina s lužními lesy a vinicemi, která se rozprostírá kolem řeky Dyje

a Moravy, se nazývá Podluží1. V tomto úrodném kraji nalezneme

vinařskou obec Moravskou Novou Ves. Je jednou z největších a nejbohatších obcí Moravského Slovácka, ležící mezi městy Břeclaví a Hodonínem. Po dlouhá

1

Název Podluží vznikl jednoznačně z rázu krajiny. Existují ovšem dvě možné teorie, přičemž jsou přípustné obě dvě. První teorie odvozuje název od dvou bývalých rybníků, Nesytu a Písečného mezi Hodonínem a Lužicí, jimž se říkalo luže, což je výraz pro stojatou vodu. Odtud tedy název pro krajinu, která se rozprostírala pod těmito lužemi, Podluží. Druhá teorie odvozuje název Podluží od lužních lesů. Více viz FROLEC, V.: Etnografické skupiny a Moravanství. In: Jižní Morava, 1991, s. 228.

10

léta bývala důležitým ekonomickým i kulturním centrem několika okolních obcí.

Obr. 1 Půdorys Moravské Nové Vsi (foto poskytl Obecní úřad MNV).

První písemná zmínka o obci, která nesla název Waltersdorf, pochází z roku 1261.2 V roce 13843 byla přejmenovaná na Noveville – Novou Ves, a až od roku 1911 ji známe jako Moravskou Novou Ves. Pečeť a obecní znak dostala od krále Ferdinanda III. Habsburského v roce 1651.4 Městysem je od roku 1807.5 Od nepaměti je zemědělskou osadou, jejíž neodmyslitelnou součástí je vinařství. Díky své pohraniční poloze, na kterou ves doplácela pustošením nejen domácími, ale především cizími válkami a nájezdy, docházelo často k vypálení vsi, s čímž se samozřejmě pojí i pustošení zemědělských ploch, včetně vinohradů.

2. 1. Pravěká a středověká osada Území dnešní jižní Moravy bylo osídleno již hluboko v pravěku. Archeologické nálezy dokládají v Moravské Nové Vsi sídliště lidu s keramikou 2 3 4 5

NOHÁČ, J.: Vlastivěda moravská 2, Břeclavský okres. Brno, 1911, s. 236. HRDLIČKA, M.: Moravská Nová Ves. Moravská Nová Ves, 2001, s. 14. Tamtéž, s. 14. NOHÁČ, J.: Vlastivěda moravská 2, Břeclavský okres. Brno, 1911, s. 240.

11

zvoncových pohárů z doby pozdně kamenné a sídliště z doby hradištní.6 Ves také sousedí s Mikulčicemi, významným centrem Velké Moravy. Jak již bylo výše zmíněno, na místě dnešní obce stávala nejdříve osada Waltersdorf, která vznikla jako kolonizační ves založená velehradským řádem cisterciáků. Jméno pravděpodobně obdržela po svém lokátorovi, který se jmenoval Walter. V roce 12657 olomoucký biskup osadu jmenoval mezi obcemi, od nichž žádal desátek po jedné hřivně. V roce 1270 osadu potvrdil král Otakar II. jako majitel velehradského kláštera.8 Již ve 13. století zde existoval klášterní dvůr a farní kostel.9 Osada trpěla tím, že ležela přímo na uherských hranicích. Jak bylo uvedeno, v historii byla několikrát zpustošena a vypálena. Ve 13. století ji odkoupil velehradský klášter a osadu obnovil. Nedlouho poté byla osada opět zpustošena nájezdy Matúše10 Čáka Trenčianského.11 Klášter později opět převzal osadu, ale v roce 1384 mu byla odňata markrabětem Joštem.12 Na počátku 14. století se vystřídalo na jižní Moravě několik českých a německých pánů. V této době jižní Morava trpěla vpády Rakušanů a Uhrů, kteří často plenili vesnice. Počátkem 15. století byl Waltersdorf, stejně jako jiné osady, znovu zpustošen (byl vypálen), protože celé okolí bylo v roce 1404 pleněno uherským vojskem vedeným králem Zikmundem Lucemburským.13 Následně byla zpustlá ves předána olomouckému kanovnictví. Na místě bývalé osady se usadili obyvatelé z okolních zaniklých vesnic. Od té doby se pro osadu začal užívat název Nová Ves. Moravy se dotklo také husitství i přesto, že zde nevznikala žádná centra tak jako v Čechách. Mnohem horší pohromy než husitství přinesly českouherské války v druhé polovině 15. století a jejich dohry v podobě loupežných vpádů. V této době zpustlo na Břeclavsku více než 45 vesnic, z nichž již většina nebyla obnovena.14

6

NEKUDA, V.: Břeclavsko. Brno, 1969, s. 501. NOHÁČ, J.: C. d., s. 236. 8 Tamtéž, s. 237. 9 HRDLIČKA, M.: C. d., s. 14. 10 Matúš Čák Trenčianský *asi 1260 – +18. březen 1321, byl uherský šlechtic a vévoda, svého času nejmocnější muž a nekorunovaný král západního a středního Slovenska. 11 HRDLIČKA, M.: C.d., s. 15. 12 NEKUDA, V.: C. d., s. 502. 13 NOHÁČ, J.: C. d., s. 237. 14 NEKUDA, V.: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. MZM, Brno, 1961. 7

12

2. 2. Novověká vesnice Od poloviny 16. století dochází

v evropských zemích jak

v hospodářském systému, tak ve společenské oblasti k výrazným změnám. To se také týká i Moravy. Rozvíjí se ekonomika, obchod. Od ukončení evropských válek v 80. letech 15. století po vpádu Bočkajovců prožila Morava jedno z nejdelších období míru ve svých dějinách. Začaly se po celé západokřesťanské Evropě šířit nové myšlenkové proudy

a nový životní styl.

Počátek 17. století zasáhl nepříznivě celou jihovýchodní a jižní Moravu v souvislosti s protihabsburským povstáním Štěpána Bočkaje15. Obyvatelé byli vražděni nebo odvlékáni do zajetí. Nová Ves byla několikrát vypleněna a v květnu 1605 vypálena.16 Dalším utrpením byla třicetiletá válka. Toto obrovské celoevropské střetnutí znamenalo počátek velkého a všestranného úpadku. Již v samém počátku, za stavovského povstání, bylo v létě roku 1619 císařskými vojsky vypleněno široké okolí Nové Vsi. Od roku 1638 až do rozpadu RakouskaUherska se Nová Ves stala vlastnictvím Karla Lichtenštejna.17 Oblasti Podluží se značně dotkla i povstání Františka II. Rákócziho18. Počátkem 18. století v důsledku neustálého plenění došlo k poklesu životní úrovně. Poddaní byli k půdě připoutáni pracovně i právně. Docházelo ke zbíhání a k odpírání robot. Vyvrcholením odporu byla vzpoura poddaných v roce 1783 v Nové Vsi, Týnci

a Tvrdonicích. Střediskem vzbouřenců byla Nová Ves.

Vzpoura byla potlačena, následovalo zatýkání a tresty.19 Ani 19. století nepřineslo odpočinek od válečných nepokojů. Za napoleonských válek procházeli Novou Vsí několikrát válčící armády, které se tu na čas i ubytovaly a využívaly vynucenou pohostinnost místních lidí. Území bylo obzvláště drancováno v době prusko-rakouských válek, kdy Nová Ves

15

Štěpán Bočkaj *1.1.1557 - +29.12.1606, uherský šlechtic, vůdce stavovského povstání uherské šlechty proti Rudolfovi II. Zmocnil se za pomoci Turků téměř celého Slovenska, podnikal vpády i na Moravu a do Rakous. 16 HRDLIČKA, M.: C.d., s. 23. 17 Tamtéž, s. 24. 18 František II. Rákóczi *27.3.1676 - +8.4.1735, sedmihradský kníže, postavil se do čela protihabsburské koalice; 1707 prosadil jejich sesazení z uherského trůnu. 19 Tamtéž, s. 24.

13

musela poskytovat vojsku bydlení, stravu a ustájení koní. Kromě válek ale zde byly další útrapy, které sužovaly lid a to různé epidemie a cholera.20

2. 3. Moderní městys Na přelomu 19. a 20. století v Nové Vsi byla hlavním výrobním prostředkem a zdrojem obživy půda. Hlavním chovatelským odvětvím byl chov dobytka, zvláště pak hovězího a vepřového. V chovu koní patřila Nová Ves mezi nejúspěšnější obce na Moravském Slovácku. Postupně začíná také vzrůstat průmysl

a rozšiřují se řemesla.

Obr. 2 Trh na náměstí (OÚ MNV).

První světová válka znamenala další krutý zásah do života obce. Na frontu muselo odejít 600 mužů, z nichž se více jak jedna desetina nevrátila. V této válce se v obci platilo nejen životy a utrpením, ale občané museli odevzdávat vše, co armáda potřebovala: obilí, brambory, dobytek, sádlo.

20

Více viz HRDLIČKA, M.: C. d., s. 26 – 27.

14

Zabavovaly se však i měděné

a mosazné předměty, i „neoveské“ kostelní

21

zvony.

Vyhlášení samostatného Československého státu

se v Moravské

Nové Vsi slavilo hned příští den.22 Vznik státu se příznivě odrazil i v rozvoji kulturní úrovně v obci. Vznikly školy, celá řada spolků, kino, knihovna. Naopak přinesl také celou řadu problémů – ekonomických, politických a národnostních. Hospodářská krize a její projevy (nezaměstnanost, zadluženost drobného rolnictva a živnostnictva) zasáhly citelně celé Podluží.

21 22

HRDLIČKA, M.: C.d., s. 28 – 29. HRDLIČKA, M.: C.d., s. 28 – 29.

15

III. Z historie vinařství v obci Moravská Nová Ves Když se řekne jižní Morava, vyvstanou ihned každému před očima lány posázené zelenajícími se vinicemi, zalité sluncem a také chladivé přístřešky vinných sklepů, kde se skrývá jiskřivé bohatství a chlouba tohoto kraje, která je již stará několik staletí. Za znalost pěstování vinné révy na Moravě můžeme být právem vděčni

římským kolonistům, kteří byli usazeni na území římské provincie 23

Panonie. Avšak své kořeny zde zapustila natrvalo až v období Velkomoravské říše, což dokládají četné nálezy vinařských nožů a révových semen. Dokonce i kronikář Hájek z Libočan píše ve své České kronice, že moravský kníže Svatopluk roku 892 poslal českému vévodovi Bořivoji, k oslavě narozenin jeho syna Spytihněva, sud znamenitého moravského vína.24 V oblasti řeky Dyje dochází k novému pěstění vinné révy až v 10. století, kdy sem přes Dunaj začali pronikat bavorští kolonisté.25 Na Moravě, stejně jako později v Čechách, mělo velký vliv na rozšíření vinařství křesťanství. Je tedy právem možné připsat největší zásluhu na tehdejším šíření vinic klášterům26, které vysazují četné vinice. Kláštery potřebovaly víno nejen k bohoslužebným účelům, nýbrž se také snažily dosáhnout co nejvyšších desátků, které vinaři museli odvádět.27

3. 1. Nejasná staletí vývoje vinařství v obci Hmotné prameny doby hradištní na Moravě dokládají pěstování vinné révy, avšak písemné zprávy, které přinášejí ucelenější informace o moravských vinohradech, pocházejí až z 12. století, kdy bylo vinařství pevnou součástí zemědělského hospodářství především četných klášterů. Často bylo

23

O původu vinné révy více viz. VYHŇÁK, P.: Příspěvek k nejstarší historii jihomoravského vinohradnictví a možnostem jejího využití ve výuce dějepisu. (Rigorózní práce), Brno, PdF MU, 2007. 24 PŠTROSS, B. : O poměrech vinařství na Moravě. In: Vinařský obzor 8, 1920, s. 113 25 NEVŘIVA, O. : Pěstování vinné révy na Moravě v minulosti. In: Vlastivědný věstník moravský 15, 1960, s. 183. 26 Nejstarší písemné zprávy o moravských vinicích se nacházejí v zakládající listině benediktinského kláštera v Třebíči z roku 1109. Srov. NEVŘIVA, O.: C. d., s. 183. 27 KONŮPKA, F.: Poznámky k vinařství na Moravě. In: Vinařský obzor 36, 1942, s. 137.

16

považováno za zvláštní výsadu

a záhy se přiřadilo i mezi jiné regály28. Pěstění

vinné révy bylo z počátku omezeno na panskou půdu a teprve později ji začali pěstovat se svolením vrchnosti i poddaní. Což nám dokládají četnější zprávy z 13. století, které nás vedou k tomuto předpokladu, že již ve 12. století mohli mít poddaní své vinice.29

V 13. století se z důvodu vpádu Tatarů příliš

moravským vinohradům nedařilo. Naopak celé 14. století bylo klidnější a zvláště za panování Karla IV. vinohradnictví doslova na Moravě vzkvétalo. V 15. století působily na vinařství především husitské války a vpád uherského krále Matyáše. Avšak skončením válek nastal opět jeho prudký rozmach. O vinařství v Moravské Nové Vsi30 v tomto období nevíme bohužel zhola nic. Ves sousedí s obcí Mikulčice, blízko níž se nachází velkomoravské naleziště Valy, kde se nalezla semena vinné révy. Díky tomu můžeme vytvořit hypotézu, že i na území dnešní vsi či v jejím okolí, se v období velkomoravském taktéž mohla pěstovat vinná réva. Podkladem k této domněnce mohou posloužit i nálezy z pastviska kolem Vránova mlýna či z okolí Štěrkovny, které dokládají výskyt mimo jiných právě i památek hradištní kultury.31 Ani z následujících staletí neexistují hmotné či písemné prameny o vinohradech ve vsi. Dovídáme se však, že v roce 1266 založil olomoucký biskup Bruno vinice v okolí Kroměříže a na 10 let je osvobodil od všech poplatků

a podřídil je ustanovení perkmistrovi.32 A toto opatření

mělo platit i pro ostatní vinice na Moravě. Je tedy možné, že olomoucký biskup nechal založit vinice i ve vsích, které mu měli odvádět ročně desátek. Právě Moravskou Novou Ves, tehdy zvanou Walterdorf, v roce 1265 jmenuje v listině biskup Bruno spolu s dalšími obcemi, které byly povinny ročně odvádět v oktávě sv. Martina desátek, který činil hřivnu zlatých denárů.33 Nelze tvrdit, že biskup zakládal vinohrady ve všech obcích, které mu byly tímto povinovány. Jistá pravděpodobnost zde však je.

28

Královská práva, výsady. FOJTÍK, K.: K dějinám vinařství na Moravě. In: Česká lid 4, roč. 43, 1956, s. 151 – 152. 30 I přesto, že název Moravská Nová Ves se užívá pro obec až od roku 1911, bude autor ve III. kapitole užívat kvůli jasnosti pro všechna období současný název nebo jeho zkrácenou formu Mor. Nová Ves. 31 HRDLIČKA, M. : C. d. , s. 256. 32 POŠVÁŘ, J.: Horenské řády na Břeclavsku. In: Jižní Morava, 1966, s. 123. 33 Pamětní list vydaný u příležitosti jmenování předchůdce dnešní Moravské Nové Vsi, M.N.Ves, 2007. 29

17

Blíže skutečnosti však bude domněnka, že vinice zde byly vysázeny na příkaz z Velehradu. Můžeme ji zakládat na faktu, že ves náležela ve 13. a 14. století pod správu velehradského panství, které často ve vsích nařídilo výsadbu vinic. Dá se tedy očekávat, že spolu s osadou zde byly vysazovány také vinohrady. S jistotou však můžeme říci, že na konci 14. a na počátku 15. století zde již vinice byly. Dokládá nám to listina z roku 1410, o vybavení rychtáře v Moravské Nové Vsi, kdy se dovídáme, že rychtář vsi měl mimo jiné i právo výčepu vína.34 Můžeme tímto opět podpořit naši hypotézu, že i v těchto třech staletích se zde již vinice zakládaly, ačkoli se z tohoto období dochovalo jen málo písemných podkladů. Obec v této době vystupuje již jako celek. I přesto, že byla často pustošená nájezdy, přece se vždy znovu obnovila a s ní i zdejší drobné vinařství. Bylo tomu také proto, že se víno stávalo stále více výhodným artiklem. Ač bylo na tehdejší poměry drahé, poptávka po něm stále vzrůstala. Víno nebylo jen lékem, avšak i součástí běžné obživy. Proto se vinice, pro vinaře zdroj značných užitků, stala nyní i jako nejvýnosnější zemědělská kultura nejlepší zárukou věřiteli.35

3. 2. Vzkvétající šestnácté století Podíváme-li se na výše zmíněnou historii obce, zjistíme, že 16. století bylo po dlouhé době velice klidným obdobím. Ve staletém vývoji vinařství zjišťujeme, že se rozvíjelo v klidných a mírových dobách. Není proto divu, že vinařství na Moravě dosáhlo v tomto století svého největšího rozkvětu. Můžeme se proto tedy směle domnívat, že i v Moravské Nové Vsi vinařství v tomto období jen vzkvétalo. Jistým důkazem pro toto tvrzení nám může být i nová pečeť, kterou ves směla používat od poloviny 17. století. Pečeť je celá věnovaná vinařské tématice. V pečetním poli uprostřed je keř vinné révy se dvěma hrozny vpravo a jedním hroznem vlevo, se dvěma listy vpravo a vlevo. Vpravo a vlevo keře po jedné pěticípé růžici. Heraldicky vpravo od keře je radlice, heraldicky vlevo vinařský nůž (viz. obr. 9). To nám dokazuje, že vinařství bylo společně se zemědělstvím, které symbolizuje radlice, výhradním 34 35

MATĚJEK, F.: Břeclavsko v době předhusitské. In: Jižní Morava, 1970. NEKUDA, V.: C. d., s. 207.

18

nebo alespoň jedním z hlavních oborů hospodářského podnikání obce. Pečetě s podobnými motivy jsou v této době pro Moravu typické.

V druhé polovině 16. století se ves dostala pod patronát Novokřtěnců36, kteří se ve vsi usadili. Jejich spolkové domy byly však vypleněny počátkem 17. století.37 Vynikali v řadě řemesel a jejich společné komuny byly proslulé také vinařstvím. Zda se novokřtěnci podíleli významnějším způsobem na vinařství v obci nám bohužel známo není. Ojediněle se však nalezly malované džbánky, které jsou pro habány typické svým jednobarevným malováním, které je dosti odlišné od barevné podlužácké výzdoby. Na Podluží se užívá k výzdobě především barva červená, zlatá či žlutá, modrá, zelená. Kdežto džbánky „Habánů“ znají pouze barvu modrou na bílém podkladu.

36

Novokřtěnci, lidově zvaní habáni (od něm. Haushaben), pronikli do českých zemí a na Moravu z Německa, Rakouska a Švýcarska a na jižní Moravě založili desítky osad a komunit. Neuznávali křest dětí, ale až v dospělosti. Byly proslulí v řadě řemesel (nožířství, hodinářství). 37 Noháč, J.: C. d., s. 239.

19

Obr. 3 Habánská keramika (foto autor).

3. 3. Důsledky třicetileté války Pro poznání historie vinařství v Moravské Nové Vsi je již informačně štědřejší století sedmnácté, které je ale zároveň i stoletím, kdy moravské vinice utrpěly obrovské škody v důsledku třicetileté války, která zasáhla naše země. Tato válka zasáhla však právě více vinice než ornou půdu. Důvodem je zřejmě fakt, že při obdělávání vinic je potřeba značná lidská práce, která za války i po ní všude chyběla. V tomto století patřila Mor. Nová Ves spolu s dalšími vesnicemi a městy do panství břeclavského38, které náleželo knížatům Lichtenštejnským z Lednice (např. Karel Eusebius). Přičemž vinařstvím se zabývali obyvatelé V. Bílovic, Kostic, Moravské Nové Vsi, Podivína, Tvrdonic a Týnce.39 Lánové rejstříky poddanské půdy z let 1673–167540 jsou pro poznání důsledků třicetileté války na Moravě mimořádným pramenem. Lánový rejstřík ve vinorodém kraji zachycoval také jména vinařů41, kteří obdělávali zdejší vinice. Je to pochopitelné, protože tato plodina byla na jižní Moravě výnosným artiklem, který přímo volal po zdanění. Proto byly v lánovém rejstříku

38

Do břeclavského panství patřily Břeclav, Stará Břeclav, Velké Bílovice, Hrušky, Kostice, Ladná, Mikulčice, Moravská Nová Ves, Podivín, Tvrdonice a Týnec. 39 NOSEK, F.: Příspěvky k dějinám vinařství na Moravě v 16. a 17. století. In: Vinařský obzor 7, 1920, s. 88. 40 Lánové rejstříky poddanské půdy zachycují vedle velikosti gruntů povinných berní také počty osedlého obyvatelstva a jeho sociální rozvrstvení, jakož i pusté grunty 41 V příloze číslo 1 seznam vinařů z Moravské Nové Vsi v lánovém rejstříku.

20

vypočítány podle tratí také jednotlivé vinice a jejich velikost spolu s majiteli vinic.42 Lánové rejstříky nám přinášejí pohled na počet vinic v Mor. Nové Vsi před třicetiletou válkou, který činil 105 měřic43. Z toho místní obdělávali 53 měřic

a vinaři z Mikulčic obdělávali 19 měřic. Mimo to ale i „neoveští“

vinaři obhospodařovávali 1 achtel44 v hoře týnecké.45 Porovnáme–li stav vinic ve vsi se zpustošenou půdou po třicetileté válce, zjistíme, že válečným útrapám podlehlo 15 měřic vinic, takže ztráta činila 14,3%. Třicetiletá válka znamenala prakticky likvidaci vinařství. Avšak s porovnáním rozsahu poškození vinic ve Velkých Bílovicích, kde válkou zpustlo 96,19% předválečných vinic, je ztráta v Moravské Nové Vsi a ostatních vsích, ve kterých bylo málo vinic již před válkou, zanedbatelná (mezi 13,04– 37,93%). Celkem bylo k roku 1673 na břeclavském panství 2580 pustých vinic.46 Tento stav byl zapříčiněn především značným poklesem obyvatelstva. Tak zůstalo mnoho vinohradních tratí bez majitele, proto tedy vinice byly neobdělány a pustly. Opuštěné vinice vrchnost a horenské úřady nabízely obyvatelům s podmínkou, že je ve stanovené lhůtě musí vysadit.

3. 4. Josefínský vzestup a následný revoluční úpadek Století 18. bylo na válečné události celkem klidné a za doby císaře Josefa II. se moravské vinařství dostalo téměř na takovou úroveň, jakou mělo v 16. století. I přesto docházelo ke zmenšování viničních ploch, a to především v nevýhodných polohách. V polovině 18. století zabíraly vinice na břeclavském panství z celkové výměry poddanské a panské půdy velmi málo a to jen 2,76%. Celková výměra půdy

42

i díky lesům činila 47 435 měřic. Na rustikálu byly vinohrady

KORDIOVSKÝ, E.: Osedlí a vinaři v lánovém rejstříku na Břeclavsku. In: Jižní Morava, 2004, s. 245 – 246. 43 Měřice neboli míra = cca 0,1918 ha. 44 Achtel, z německého Achtel-osmina. Původně měl znamenat měrnou plochu vykázané viniční půdy dělené na osminy a potom přidělované po achtelu na založení vinohradu. Měl v různých dobách i obcích nestejnou výměru. Více VRBAS, J.: Achtel vinohradu a kolem něho. In: Vinařský obzor 32, 1938, s. 116. 45 NOSEK, F.: Příspěvky k dějinám vinařství na Moravě v 16. a 17. století. In: Vinařský obzor 7, 1920, s. 89. 46 KORDIOVSKÝ, E.: Vinice na teritoriu okresu Břeclav v 17. století. In: Jižní Morava 1991, s. 129.

21

vysázeny na 4,22% půdy (nejvíce jich bylo ve Velkých Bílovicích – 847m).47 Na statku byly vinice zanedbatelné. Tento stav vinic nám ukazuje tereziánský katastr, podle které bylo v Moravské Nové Vsi 168 měr 3 achtely48 poddanských vinohradů. Podle této dominikální fase49, byly poddaní povinni vyšenkovat 5 věder vrchnostenského vína a odvádět i viniční činži 57 zlatých 54 krejcarů.50 V 19. století škodily vinařství především napoleonské války. Začátkem tohoto století se začala častěji objevovat neúroda vína, způsobená mrazy i mokrými léty a od té doby začíná velké zanedbávání moravského vinařství. Změna nastává hlavně od roku 1848. Tento rok učinil rolníka svým pánem, pánem svého statku i vinic. Tento rok ale zároveň znamenal i větší úpadek vinařství. Dávná ochrana vinic zmizela a staré vinařské výsady a zvyky zanikaly. Vinařství bylo většinou drobné, určeno jen pro vlastní spotřebu a nikoliv na prodej. Vinohrady, které rodily po vysazení až po několika letech, se začaly přetvářet na pole nebo na výnosnější ovocné sady a vše se začalo posuzovat z hlediska kapitalistického zisku. Dalšími důvody byl i výskyt nemocí, které začaly vinice napadat a velkou část jich úplně zničily (révokaz, peronospora51, oidium52). Značný vliv mělo také zhoršení klimatických podmínek.53 Všechny vinařské obce i města trpěly těmito potížemi. Stejně tak vinařství v Moravské Nové Vsi prožívalo krizi, která byla způsobena, mimo již zmíněných důvodů, také vzrůstem spotřeby levnější pálenky.

3. 5. Konec tradičního vinařství

47

KORDIOVSKÝ, E.: Poddanská a panská půda v polovině 18. století na teritoriu nynějšího okresu Břeclav. In: Jižní Morava 1992, s. 179. 48 RADIMSKÝ, J., TRANTÍREK, M.: Tereziánský katastr moravský. Praha, 1962. 49 Fase= přiznání příjmů. 50 NEKUDA, V.: Břeclavsko. Brno, 1969, s. 502. 51 Peronospora, ruda (Plasmopara viticola) je houba ze Severní Ameriky napadá všechny zelené orgány vinné révy. 52 Oidium, černá ruda (Uncinula necator) pochází ze Severní Ameriky a napadá listy vinné révy. 53 PŠTROSS, B. : O poměrech vinařství na Moravě. In: Vinařský obzor, 1920, s. 114.

22

I počátkem 20. století pokračovalo rušení vinic. Morovou ranou pro vinice byla především mšička révokaz, která vysává kořeny evropské révy do té míry, že celé keře chřadnou a nakonec odumírají. Nyní už nestačily zkušenosti vinařů, které zdědili po svých předcích. Vinice již nebylo možné obhospodařovat tak jako dříve. Proto vláda poslala na jižní Moravu vinařské odborníky, kteří zakládali vinařské školky

a přesvědčovali místní

vinaře, že pouze výsadba révových sazenic našich odrůd štěpovaných na podnožce americké révy, jejichž kořeny byly vzdorné vůči révokazu, může moravské vinařství zachránit.54 To však znamenalo úplnou rekonstrukci vinohradů. Postupně se podařilo zřídit odborné školy, ustanovit funkce vinařských instruktorů. Osvětová činnost a vypěstování dostatečného množství nových sazenic vedlo k záchraně a postupné rekonstrukci moravských vinic. První světová válka však narušila tento poněkud slibný rozvoj rekonstrukce vinařství a ani následná léta po válce nebyla vinařství příliš nakloněna. První štěpy na americké podložce přinesl do Moravské Nové Vsi mlynář Jan Vrána v roce 190355. A roku 190856 zde byla vysázena první vinice na americké podložce, tato vinice existovala ve vsi ještě v roce 1948. Moravská Nová Ves měla na počátku dvacátého století 45 hektarů vinic. Tento počet alespoň uvádí v roce 1911 Jan Noháč ve Vlastivědě moravské57. Válečnými událostmi byla však i v Moravské Nové Vsi na čas zastavena obroda vinohradů.

54

NEKUDA, V.: C. d., s. 216. Z dějin vinařství v Mor. Nové Vsi. In: Moravský jih, 17. 1. 1948, s. 1. 56 Tamtéž, s. 1. 57 NOHÁČ, J.: Vlastivěda moravská II. Břeclavský okres. Brno, 1911. 55

23

IV. Viniční tratě a pěstované odrůdy Moravská Nová Ves se nachází v jižní části Dolnomoravského úvalu a leží v nadmořské výšce 192 m n. m. Půda je zde jílová a štěrkopísková, terén rovinatý, avšak směrem k východu do údolí nivy řeky Moravy se mírně svažuje. Proto je bonita, tedy vhodnost půdy pro pěstování vinné révy v Moravské Nové Vsi II. třídy58, pěstování révy je zde tedy ještě vhodné, avšak vyžaduje větší péči a pozornost. Na jižní Moravě se vinicím říká vinohrady. Název je to pravděpodobně velmi starý. Je z něho patrné, že se dříve viniční tratě ohrazovaly, stejně tak jako sady (zahrady) a města (hrady).59 Vinohrady se v minulých stoletích nevysazovaly náhodně. Vrchnost, která zpravidla určovala půdu k vysázení vinnou révou, vyhledávala a nechávala vyměřit vinohradní trati na vhodných pozemcích, které byly rozděleny na tolik částí, kolik bylo poddaných nebo jiných žadatelů.60 Z vinohradů pak byly odváděny vrchnosti platy, stejně jako z jiných pozemků. Vybíraly se však se značnými nesnázemi. Jejich výše byla ves od vsi různá. Z nových vinohradů, kterým se říkalo „novosady“, se neplatilo nic. 61 Vinaři, kteří na vinici pracovali, dávali jednotlivým horám jména, která odpovídala jejich poloze v kraji, jejich tvaru, jejich vztahu k okolním horám, k době vzniku, atd. Nejoblíbenější názvy byly například Nová hora, Stará hora, Sluneční hora, atd. O postupu zakládání vinic existují podrobné zprávy až od konce 19. století. Usuzuje se, že před tímto obdobím se vinohrady zakládaly především na svazích, které nebyly vhodné na pěstování jiných plodin, na kamenité půdě a na dříve zalesněných pozemcích.62 Nejstarší vinohrady v Moravské Nové Vsi se rozkládaly směrem k Dolním Bojanovicím. Byly to tzv. Vinohrádky, které jsou však dnes již úplně zrušené. Druhou trať tvořily vinice na Staré hoře, které se táhly od vsi směrem k obci Týnec. Dříve patřil ke každému domu v obci vinohrad, takže všichni 58

Rovinné nebo mírně svahové polohy ještě vhodné pro vinohrady. ŠOUPAL, R.: Minulost Masarykova kraje. Hodonín, 1938, s. 76. 60 FROLEC, V.: Tradiční vinařství na Moravě. Brno, 1974, s. 23. 61 ŠOUPAL, R.: C.d., s. 78. 62 Srov. FROLEC, V.: Tradiční vinařství na Moravě. Brno, 1974, s. 26.

59

24

sedláci měli své víno. Lidí ale stále přibývalo, a proto se postupně začaly vinice vysazovat na další trati zvané Padělky (Na Padělkách) nad stávajícími vinohrady. Později byla vysázena také nová trať Čtvrtě. Tyto tratě uvádí také vládní rada Josef Klvaňa v roce 1917 v časopise Vinařský obzor číslo 7.

Obr. 4 Pohled na vinici ve viniční trati Padělky (foto autor).

Výběr pěstovaných odrůd u drobných vinařů záležel na velikosti sklizně. Kvantita často převažovala nad kvalitou. Nejstarší odrůdy, které se pěstovaly na Moravě byla Chrupka bílá63 (Časlador), Ryzlink rýnský64 (Ryzlink, Lipka), Elbling65 (Tarant bílý), také francouzské odrůdy Muškát Ottonel, Burgundské bílé, Tramín červený a dále pak Veltlínské zelené. Z červených vín, která byla oblíbená již v 15. století66, to byl především Burgundské modré, Muškát modrý a další. Některé z nich se dochovaly dodnes, jiné daly křížením vzniknout nové odrůdě.

63

Původem pravděpodobně z Francie. Původem ze svahových oblastí kolem Rýna. 65 Stará velmi plodná odrůda, avšak dnes už téměř vymizela. Původem pravděpodobně od Římanů. 66 Srov. FROLEC, V.: Tradiční vinařství na Moravě. Brno, 1974, s. 27. 64

25

Díky stykům velehradských cisterciáků s Burgundskem, s Porýním i s vyspělou rakouskou viniční oblastí kolem Klosterneuburgu, mohly na břeclavsku zdomácnět také tam běžné odrůdy.67 V Moravské Nové Vsi se pěstovaly většinou rané druhy jako Frankovka

a Chrupka bílá. V osmdesátých letech 19. století se na Podluží

uvádí také odrůdy jako šryk bílý a černý, který se sázel okolo domů a stodol a nesl veliké hrozny, sýkořina černá, budinka bílá, lampart červený, pihorňa, časladora bílá, zelviš, ryvolka zelená, valvoš, topol, muškatel, cinifádl a ryzlink.68 Názvy těchto odrůd nám mohou v dnešní době připadat úsměvné. Nejen nyní. Ani v dřívějších dobách neušly posměchu dětí, které na ně vymyslely různá říkadla, jak uvádí R. Šoupal: „Cinifádle na lapadle – muškatele do kabele – časladóry, břuch z nich bolí.“69

67

NEKUDA, V.: C. d., s.207 BARTOŠ, F.: Lid a národ. Sv. II. Velké Meziříčí, 1883, s. 14. 69 ŠOUPAL, R.: Minulost Masarykova kraje. Hodonín, 1938, s. 95. 68

26

Obr. 5 Hrozny ve vinici na Padělkách (foto autor).

V. Práce s vinnou révou a tradiční nástroje Cyklus vinohradních prací má ve všech evropských vinařských oblastech v podstatě stejný charakter a v základních úkonech také navazuje na staré pracovní postupy známé už ve vinohradnictví starých Římanů.70 Mnoho z nás se setkává pouze s konečným produktem, tedy s lahodným vínem ve skleničce. Avšak než se víno dostane do bečky, musí se nejdříve vykonat spousta namáhavé ruční práce.

70

FROLEC, V.: Tradiční vinařství na Moravě. Brno, 1974, s. 26.

27

5. 1. Práce ve vinici Práce ve vinici byla a stále je velice náročná. Jak časově, tak i fyzicky. Dnes jsou některé práce ulehčeny moderními technologiemi. V dřívějších dobách se však dělala všechna práce ručně. Ručně se nejen řezala a tvarovala réva, ale stejně se

i obdělávala půda, hrozny se z vinohradu

odnášely na zádech a pokud se hnojilo, tak se také hnůj roznášel po vinohradech v nosítkách nebo v zádových putnách.71

Obr. 6 Nosítka (převzato z Pokorný, P.72).

Obr. 7 Putna (převzato 73

z Pokorný, P. ).

Vinohradní práce se dříve skládaly z devíti fází. Jakmile přešly větší mrazy, mohlo se přistoupit k první práci, kterou bylo řezání révy. V postím čase následovala první kopačka, tzv. postnica. První kopačka byla nejnáročnější, protože se musela po zimě provzdušnit půda a v kamenitých půdách se muselo kamení vybírat. Na jaře se provádělo také zarážení kůlů, k nimž se po druhé kopačce uvazovala réva slámou a na podzim se zase ze země vytahovaly a dávaly na hromadu.74 Když někdo zapomněl vytáhnout kůly, tak jen kolemjdoucí s posměškem konstatovali: „Divaj sa, jak sů zhnilí, nemajů vytáhané kole.“ Po uvázání následovalo smítání nebo ulamování větviček, které byly bez květů, třetí kopačka, vinobraní a konečně lisování.75 Mimo to bylo nutné vinohrady hnojit, sřezovat révu, podvazovat apod. Ve vinohradech se

71

POKORNÝ, P.: Tradiční vinařství na Moravě. Regionální muzeum Mikulov, 2000, s. 43. Převzato z POKORNÝ, P.: Tradiční vinařství na Moravě. Regionální muzeum Mikulov, 2000, s. 47. 73 Převzato z POKORNÝ, P.: Tradiční vinařství na Moravě. Regionální muzeum Mikulov, 2000, s. 47. 74 NEKUDA, V.: Břeclavsko. Brno, 1969. 75 ŠOUPAL, R.: Minulost Masarykova kraje. Hodonín, 1938, s. 79.

72

28

mnohdy pracovalo celý den a ani k obědu se domů nechodilo. Obědem dělníků byl většinou jen kus chleba se slaninou a džbán vína. Vinohradní práce odpovídala dřívějšímu způsobu pěstování vinné révy

a lišila se značně od dnešních prací, kdy se réva roubuje na

americkou podložku, protože by jinak podlehla mnohým škůdcům.76 Práce ve vlastní vinici jistě každého těšila, ale horší bylo, když museli poddaní pracovat na panském. Určitý počet dní za rok museli pracovat v panském vinohradě a za to většinou dostávali jen naturální mzdu. Jinak tomu bylo u dělníků, kteří byli na práci ve vinici najímáni. Pracovníci se najímali zpravidla na delší dobu. Pracovní den trval většinou od východu slunce do jeho západu, s přestávkami na jídlo. Výše mzdy se stanovovala na schůzích nebo byla určena perkmistry. Platila se podle druhu a obtížnosti. Plat na břeclavsku v 16. a 17. století se pohyboval v rozmezí od 24 do 30 denárů.77 Lehčí práce, jako smítání a sbírání hroznů, prováděli za nižší mzdu i chlapci pod 15 let a ženy. Dozor na práci prováděli vincouři, kteří se i sami účastnili různých vinohradních prací.78 S vinohradní prací ale také souvisel plat šrotýřů neboli postihařů, kteří vytahovali ze sklepa sudy s vínem

a

nakládali je na vozy atd.79 Práce ve vinici byla sice náročná, ale byly to také okamžiky, kdy si lidé povídali, žertovali, sdělovali si novinky nebo spíše „drby“, mladí spolu mnohdy navazovali i známosti. Tak tomu alespoň nasvědčují písně, které se často zpívaly při práci a mnohé při ní také vznikaly. „Našla sem oříšek mezi vinohrady, pověz ně, můj milý, máme-li sa rádi.“

„Povídali jsme si mezi zelenýma, že sa sebereme v tyto mladé vína. Mladé vína idú, my sa nebereme, šohajku, duša má, my sa rozejdeme…“

76

NOVOTNÝ, J.: Cena práce na jižní Moravě v 16. – 17. století. In Jižní Morava, 1967, s. 38. Tamtéž, s. 39, v tabulce cena vinohradní práce přepočtena na denáry. 78 Tamtéž, s. 38. 79 Tamtéž, s. 39. 77

29

80

5. 1. 1. Zarážení hory V době kdy je všechna práce na vinné révě dokončena, kdy jsou hrozny zralé, ale potřebují ještě nějaký čas, aby získaly „správnou šťávu“, prováděl horný bezpečnostní opatření, kterému se říkalo „zarážení hory“. Po uzavření hory byl všem do vinohradu vstup zakázán. Pedagog František Bartoš popisuje tento zvyk v Moravské Nové Vsi asi kolem roku 1883, těmito slovy: „Tu sobotu před „novou nedělí“, kteráž jest první neděle v měsíci září, „zaráží se hora“, od kteréžto doby lidem cizím, svého vinohradu nemajícím, do vinic vcházeti se nedovoluje. Toto „zarážení hory“ děje se po způsobu slavnostním, starobylém. V Nové Vsi v ustanovený den všecek obecní výbor, pozvaní hosté a někteří sousedé, kteří v hoře vinice mají, sejdou se na určitém místě a večer k deváté hodině vydávají se na cestu do hory, od některých osad dosti vzdálené. S nimi zároveň jde kostelník, nesa kaditelnici, paškál, svěcenou vodu a černý hrozen.“81 Hora byla slabší tyč o průměru cca 10 cm a výšce 8 až 10 m, která se zbavila kůry a měla upravenou korunku. Zarážením hory, se zakazoval vstup do vinohradů všem lidem, kteří tam nemají co pohledávat, a kteří v těch místech nevlastní žádné vinice. Při stavění hory se po staletí zachovávaly zajímavé zvyklosti. Dále Bartoš pokračuje v popisu: „Zatím v hoře u boudy hotařovy vykopána jáma půl druha střevíce zhloubí, a nachystána „horní hlava“, vysoká to tyč, na jejímž vrchole upevní se kytice. Na kytici sbírají hotaři kvítí lesní a luční, mezi nímž musí býti turánek hrubý i drobný světívá se v Týnci o slavnosti nanebevzetí panny Marie

a jahodníček. Kytice (15. srpna), víno

v Nové Vsi na den sv. Jana Křtitele (dne 24. června). Nad kyticí vyčnívá kříž spletený z turánka. Hotař klade u boudy oheň očekávaje příchozí.“82

80

SUŠIL, F.: Moravské národní písně : Nápěvy k nové sbírce moravských národních písní. Brno, 1840. 81 BARTOŠ, F.: Lid a národ. Velké Meziříčí, 1883, s. 14. 82 Tamtéž, s. 15.

30

Slavnost samotná začíná, „když dojdou na místo, horní hlava položí se tlustším koncem k jámě a při vrchu podepře tyčemi. Potom všichni společně modlí se růženec a modlitby ke všem svatým, zvláště k patronům vinic sv. Janu, Urbanu

a p. Marii. Po těchto modlitbách obcházejí horní hlavu, starosta

v čele celého průvodu, modle se otčenáše, až všeci přítomní tříkráte obejdou; při tom se kadí a kropí svěcenou vodou. Pak se položí na dno jámy černý hrozen, pokadí a pokropí se svěcenou vodou,

a horní hlava se drží k zaražení. Starosta

vlepí po kouscích paškálu do trub hotařských a hotaři troubí chvilku do jámy, po čemž se horní hlava upevní neboli zarazí a oblije vínem z trub hotařských. Po skončeném obřadě okolo půlnoci ubírá se celá společnost k hornému, kterýž společně s hotařem ji vyčastuje chlebem, vínem a ovocem.“83 Hora je tedy uzavřena a „dokud hlava horní stojí (hotař ji skácí až po vinobraní), v sobotu odpoledne, ve dni sv. patronů a v den sv. Floriana nesmí nikdo na vinici pracovati.“84

5. 1. 2. Střežení vinohradů Nad vinicemi měl vrchní dozor horný, volený z obecního výboru. „Povinností horného jest: v čas postní pomodliti se v hoře růženec před sluncem západu, na jména patronů vinic se postiti a na bílou sobotu s vodou právě posvěcenou horu obejíti a ji pokropiti.“85 Hornému jsou podřízeni hotaři, kteří jsou placeni k hlídání vinic. Vincour, hotař či hlídač, byla osoba, které dohlížela nad dělníky a kopáči. Domlouval plat pro dělníky, ohlašoval každého kopáče nebo nádeníka u horného, vodil je ráno do vinohradu k práci a dohlížel na ně a večer je opět doprovázel z vinohradu. Hotaře bylo možné poznat již z daleka. Měli přes rameno koženou brašnu, dlouhý kožený bič na krátké hůlce a v ruce sukovitou hůl. K jejich výbavě patřil i malý roh a píšťala, jejichž zvukem odháněli ptactvo z vinic a dávali znamení, že dobře hlídají. Před rokem 1784 nosívali hotaři také ručnice, ale toho roku bylo dekretem Josefa II. jejich užívání zakázáno.86 Dohled nad 83

BARTOŠ, F.: Lid a národ. Velké Meziříčí, 1883, s. 15. Tamtéž, s. 16. 85 Tamtéž, s. 16. 86 KRAUS, V.: Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praga Mystica, Praha, 2005, s. 31. 84

31

vinohrady byl totiž velice přísný

a často i bezohledný. V 18. století, jak

uvádí R. Šoupal, „docházelo tu nejednou

k politování hodným událostem,

když hotařům bylo dovoleno nosit střelnou zbraň.“87 Hotaři museli před tím, než jim byl vinohrad svěřen k dozoru složit přísahu, která svědčila o jejich velkém významu. „Já hotař vinohradní N. přísahám Bohu všemohoucímu, Panně Marii, matce boží i všem božím svatým, také opatrným pánům horným, purkmistrům, rychtářům a konšelům i také poctivé obci, jakož jsem k této práci a službě najeté a podrobené, že se v takové práci a k takové službě věrně a spravedlivě se vší náležitou bedlivostí a pilností chovati a k vinohradům J. M. panským, obecním i sousedským , domácím aneb přespolním cizopanským, kteříkoli v těchto horách vinohrady své mají, přihlídati chci tak, aby žádného škoda na hroznách, všelijakým ovoci nižádná nedála, i také sám se toho nedopouštěti a škody nižádné buďto na hrozních a jiném všelijakém ovoci pod ztracením hrdla nečiniti. Tak kdokoli zoumyslna a svévolně škodu činící ode mne postižen byl, neprohlídajíc na žádné dary a na takového, toho nezatajovati, ale ku právu horenskému dostaviti a summou podle všech artikulů těch, kteříž se na mne vztahují, tak se chovati a říditi chci. Toho mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch Svatý, Panna Maria matka Boží i všichni boží svatí. Amen.“88 Obr. 8 Hotař od Jožy Úprky (převzato Šoupal, 89

R. ).

5. 1. 3. Vinobraní

87

ŠOUPAL, R.: C.d., s. 85. ŠOUPAL, R.: C.d., s. 82. 89 ŠOUPAL, R.: C.d., s. 83. 88

32

Nejdůležitějším obdobím v životě vinařů byla doba vinobraní. Horní po důkladné prohlídce ustanovili den vinobraní a rychtář s konšely a hornými pak otevřeli horu. Bývalo tomu většinou na přelomu září, října.

Chvála na vinnou révu

Dozrála réva! Přijala pečeť slunce a připravila lidem vinobraní. Den ze dne, od jara až do podzimu volala réva po práci. Po celý dlouhý rok ji vinaři hnětli, laskali, při práci ji na kolenou ctili a dlouho k ní slunce svolávali. Nyní však dozrála a nastal vinobraní čas.

Nuž, hrozen do ruky vzít, to dovede snad každý, ale než vzejde, než ohněm podzimu projde, je nutno ukázat, že je člověk chlap. Že umí s vinicí se rvát, nutit ji k darování, že umí zemi hníst a kypřit, otvírat! Že zaslouží si toho moku lahodného!

Dozrála réva a stala se vínem. Slunce i oheň pohltila, aby oko i na jazyku potěšila. Ve sklepích vinic mistři už vinné bečky valí. Nechť naplní se vínem! Dozrála réva. Ať žije vinobraní! Nechť požehnán je vinohrad.90

Báseň neznámého autora nám ukazuje, jak namáhavá je práce, která vede

k vinobraní. Před sklizní samotnou je však také nutné připravit sklep.

Čistily se sudy, brousily nože, vymývaly se lisy a spousta dalších drobných příprav. V den sklizně potom naložil hospodář na vůz putýnky, košíky a jiné nádoby, vzal vinařské nože

a mohlo začít vinobraní.

Dělníci a pomocníci celý den sklízeli hrozny a plnili jimi putny, které byly opatřeny popruhy. Následně se odvážejí do sklepů či lisoven, kde se pokračovalo v jejich zpracování.

90

Malovaný kraj 5/1969, s. 17.

33

Každý hospodář s radostí vybíral ty nejpěknější hrozny pro známé a přátele, učitele, revírníka, faráře. Avšak tíživěji nesl povinnost odvádění desátku z úrody, tedy odvést každé desáté vědro do panských sklepů. Všechno víno, které se vybíralo na desátku, vrchnost sama nespotřebovala, ale platila jím také naturálně své služebníky

a zřízence. Byly to především farní dotace, jimiž

byli faráři obdarování od majitelů panství, takže tyto naturálie představovaly část jejich příjmů.

5. 2. Vinohradnické a vinařské nástroje Po dlouhá staletí se mimo stejné pracovní postupy dochovalo i využívání

podobných

pracovních

nástrojů,

kterými

v antickém

světě

obhospodařovali vinnou révu. Mnoho z nich, po drobných obměnách, plnilo dobře svoji funkci až do přelomu dvacátého století, kdy byly tyto staletími prověřené nástroje vystřídány pokrokovými technologiemi.

5. 2. 1. Nástroje k práci ve vinici K nástrojům, na nichž je zajímavé, že si dlouhou dobu podržely svůj základní tvar, patří vinohradnické nože, které sloužily především k ořezávání vinných keřů a odstraňovaly zbytečné úponky. Každý nůž měl dřevěné držadlo a čepel byla zahnuta směrem dovnitř. Menší tvarové odchylky nožů nebývají považovány za jednotlivé typy. Obecně existují pouze dva typy nožů a to se securis91 a bez securis. Který typ vinařského nože byl v Moravské Nové

Vsi

častěji

užíván

k práci ve vinici, o tom můžeme opět pouze polemizovat. Ale již zmíněná obecní

pečeť

nám

při

důkladnějším pohledu může prozradit, jaký typ se zde v té 91

Securis je zvláštní výběžek, kterým vinaři usekávali mrtvé výhonky, uhlazovaly dutiny, atd.

34

době zřejmě nejčastěji použí-val. Nože se securis byly v polovině 17. století na bře- clavské okrese rozšířeny a pečeť vsi to jednoznačně doklá-

Obr. 9 Pečeť

obce z roku 1651(foto poskytl Obecní úřad MNV).

dá. Heraldicky vlevo je tento vinařský nůž s kolmo postavenou rukojetí dolů, ostřím ke keři a vně s patrným výběžkem zvaným securis. Nelze však vyloučit ani výskyt nožů bez securis. S nástupem modernizace na počátku dvacátého století, však vinařský nůž, někdejší symbol vinařství, který se v 17. století dostal na pečetidlo nejedné obce, nenávratně zmizel.92 Nahradily jej nůžky, které se ujaly nejdříve na panských vinicích, kde značně usnadňovaly a urychlovaly řez révy. Po konstrukční stránce se v jednotlivých oblastech nijak výrazně neodlišují.

Obr. 10 Vinařské nože se securis (převazto z Frolec, V.: Tradiční vinařství na Moravě).

92

MATUZSKOVÁ, J: Vinařství na Moravě v 17. století. In: Středověké a novověké zdroje tradiční kultury. Sborník 2005, s. 102.

35

Obr. 11 Vinařské nože bez securis (převzato z Frolec, V.: Tradiční vinařství na Moravě).

Obr. 12 Vinařské nůžky (převzato z Pokorný, P.:Tradiční vinařství na Moravě).

Klasické nářadí na zpracování půdy, motyky či sekyry, pozměnily od nejstarších dob pouze materiál, ze kterého byly vyrobeny. Od kamenných, přes dřevěné s železným okutím až k dnešním klasickým železným listům. Avšak svému účelu slouží dobře, i přes znalost nejmodernějších technologií, nadále. V jarním období byly nejdůležitějším pracovním nástrojem motyky ke kypření půdy. Nepoužíval se pouze jeden typ motyk, avšak více druhů. Motyka postnicová sloužila k prvnímu hlubokému kypření půdy. K dalším několika kypřením, která byla již mělčí, se používaly menší motyky zvané například bulharská, měsíčkovitá, škrabka nebo šíránka.

36

Obr. 13 Vinařské motyky v Regionálním muzeu v Mikulově (foto autor).

5. 2. 2. Vinařské lisy O vinařských lisech na Moravě se dovídáme teprve z archivních materiálů, které dokládají jejich existenci nejdříve od konce 16. století.93 Lisy byly zhotovovány z dubového dřeva a při jejich výrobě se užívalo co nejméně železa, protože víno ve styku s ním by dostalo temnou barvu. Existuje množství členění lisů. Lisy na Moravě však patří do skupiny lisů tlakových, s jejich tradičním dělením na dva základní typy – kládové a vřetenové. Popišme si nyní jak byl sestaven druhý jmenovaný a zároveň i mladší typ lisu, který se používal v Moravské Nové Vsi. Vřetenový lis vznikl pravděpodobně v prvním století n. l. Pro moravskou vinařskou oblast jsou typické lisy s jedním šroubem. Skládal se ze dvou vysokých silných sloupů, zvaných klanice (stojky, slubice), které jsou 93

FROLEC, V., PETRÁK, J.: Vinařské lisy na Moravě. In: Český lid 54/1, 1967, s. 31.

37

postaveny kolmo a udávají výšku celého lisu. Ta bývá přibližně tři metry dlouhá. Do klanic jsou zapuštěny dvě silné klády, kdy jedna je nahoře, druhá dole. Horní trám se nazývá hinšt. Jeho šířka bývá nejčastěji kolem půl metru. Dolní trám se nazývá kláda a má rozměry kolem 240x30x35 cm. Klanice, hinšt a dolní kláda vytvářejí rám lisu. V horní kládě je vydlabán otvor se závity, jimiž prochází silný šroub z tvrdého dřeva o průměru 30 cm, který je na spodním okraji zakončen hlavou, ta bývá různě tvarovaná. V hlavě šroubu jsou čtyři otvory, do nichž se zasunuje sochor, s jehož pomocí se otáčí vřetenem. Součástí lisu je také dřevěná mísa obdélníkového tvaru, která je zasazena do spodní klády. Na čelní straně mísy je otvor, jímž vytéká hroznová šťáva. Konečně tedy celá konstrukce spočívá na dvou či třech silných hranolovitých trámech.94 Obr. 14 Pohled na šroub (foto autor).

Před dvaceti lety se ještě v Moravské Nové Vsi nacházely obrovské vřetenové lisy z dubového dřeva. Jeden stál ve sklepě Ludvíka Polácha a byl zhotoven, podle vyrytého letopočtu, v roce 1719. Jak dokládali pamětníci, tak svému účelu sloužil ještě před první světovou válkou. Jméno tesařského mistra, který lis zhotovil není známo.95 Protože měl být sklep v osmdesátých letech rekonstruován a lis se již dlouhou dobu nepoužíval, byl nabídnut Regionálnímu muzeu v Mikulově. Tak se to alespoň dovídáme z článku Staré lisy na vinné hrozny, In: Malovaný kraj 5 z roku 1981, ze kterého pochází i obrázek lisu (viz obr. č. 15). Cesta za tímto lisem mě tedy vedla do Regionálního muzea v Mikulově, kde jsem však tento konkrétní lis nenašla. Z jakých důvodů muzeum lis nepřijalo, není známo. Není o něm vedená ani žádná dokumentace. Lis se však neztratil, avšak téhož roku byl nabídnut Národnímu zemědělskému muzeu ve Valticích, kde se nachází od zmíněného roku 1981. Je tedy zároveň nejstarším lisem ve sbírkách NZM. Z popisky na lisu se dovídáme, že se zachoval ve velice dobrém stavu, a že bylo nutné nahradit pouze čepy spojující dvě dolní hrany. Lis je opravdu na první pohled ve velice dobrém stavu. Snad jedinou drobnou výtkou muzeu by mohl být překlep na popisce, kde místo jména Ludvík Polách je jméno Ludvík Palach.

94 95

Více viz FROLEC, V., PETRÁK, J.: Vinařské lisy na Moravě. In: Český lid 54/1, 1967, s. 34. Staré lisy na vinné hrozny. In: Malovaný kraj č. 5, 1981, s. 2.

38

Obr. 15 Kresba lisu z r. 1719 z M.N.Vsi v v NZM časopise Malovaný kraj č. 5, 1981 (kopie). autor).

Obr. 16 Tentýž lis z M.N.Vsi z r. 1719 ve Valticích (foto

Obr. 17 L. P. 1719 – 1766 – letopočty vyryté na lisu z Moravské Nové Vsi (foto autor).

Druhý známý lis z Moravské Nové Vsi je v roce 1981, v již zmiňovaném článku Staré lisy na vinné hrozny, In: Malovaný kraj 5, uveden u majitele sklepa pana Pavla Krále, na hinštu s vyrytým letopočtem 1807. Ovšem existuje výzkum již z roku 1960, který podchytil lis v Moravské Nové Vsi

39

pocházející z roku 1801. Tato informace byla zveřejněna v roce 1967 v článku V. Frolce a J. Petráka Vinařské lisy na Moravě, In: Český lid 54. V prvním článku se uvádí letopočet 1807, jméno hospodáře, i jméno tesařského mistra Kovaříka96. Mimo to byla pod těmito údaji v rámu poznámka: 1 máz vína za 8 grošů.97 Jak autor článku uvádí, byl tento lis při rekonstrukci sklepa zničen. Druhý článek se zmiňuje taktéž o vřetenovém lisu. Tentokráte s podrobnějším popisem - hinšt o délce 260cm, šířce 56cm, výšce 54cm, na hinštu nápis Josef Salajka hospodar a Anton Kowarik Maister. Zde je majitelem uveden Pavel Matoušek č. 124. Mohlo by se tedy zdát, že ve vsi existovaly dva lisy od stejného tesaře. Při bližším pohledu však s lítostí musíme konstatovat, že se pravděpodobně jedná o jeden a týž lis. S přihlédnutím jednak k tomu, že letopočty 1801 a 1807 jsou lehce zaměnitelné a také k tomu, že uvedené údaje se až příliš shodují a je velice nepravděpodobné, že by tesařský mistr vyrobil dva totožné lisy. Každý lis byl vždy sám o sobě unikátem. Brzy po této domněnce se však objevil pádnější argument, který uvedl vše na pravou míru. Majitelé jsou v příbuzenském vztahu a v obou článcích se tedy hovoří skutečně jen

o jednom lisu. Podle místních zdrojů je však velká pravděpodobnost,

že tento lis, či alespoň jeho části, se stále nachází ve vinném sklepě na ulici Kamenná. V jakém je stavu, však není známo. Sklep je téměř 30 let zanedbáván z důvodů vlastnických sporů. Snaha dostat se blíže k tomuto lisu byla zatím neúspěšná. Tradiční dubové lisy se koncem 19. století vyráběly už jen zřídka. Nadále se však používaly. Dřevěná vřetena však byla vyměněna za železná a dřevěná mísa nahrazena betonovou. Avšak současně s rozvojem průmyslu byly tyto kolosy vytlačovány lisy železné konstrukce s litinovými talíři.98 Od konce 19. století začaly tedy i na Moravu ojediněle pronikat moderní formy lisů. Masově se však začaly šířit teprve až po 1. světové válce.

96

Tesařský mistr Antonín Kovářík pocházel z vedlejší obce Lužice. Staré lisy na vinné hrozny. In: Malovaný kraj, č. 5, 1981, s. 2. 98 PÁTEK, J.: Od kamenného lisu k hydraulice. In: Vinařství, 1961, s. 27. 97

40

Obr. 18 Lis s železným šroubem z roku 1910 v NZM ve Valticích (foto autor).

5. 2. 3. Sklepní nádoby Po staletí se užívalo ve středoevropských oblastech k přenášení a ucho- vávání vína také dřevěných nádob. Jejich výroba je dodnes založena hlavně na ruční práci. Jedná se o sudy, kádě, putýnky, škopky. Škopky či kádě sloužily převážně k rozmačkávání hroznů šlapáním nebo tzv. mestováním, které se provádělo za pomoci dřevěné mestůvky. K tomuto účelu sloužil také škopek zvaný mesťák, který měl dvojí dno, přičemž jedno dno bylo proděravělé a cedilo tak vymačkaný mošt.

41

Nádoby používané ve sklepích se vyráběly především z dubu, ojediněle i buku.99 Sudy byly většinou bez výzdoby. Jen někteří mistři vyřezali na požádání letopočet, iniciály své či budoucího majitele nebo také nějaký krajový ornament. Obr. 19 Výroba sudů v obci na poč. 20. stol. (foto poskytl Obecní úřad MNV).

K nasávání, tedy k získávání vína z nádob sloužila násoska, tradičně moravský koštéř, nebo také tukr či tufr. Jedná se o speciální skleněný baňatý nástroj, kdy vysáváním vzduchu z koštýře ústy se natahuje víno z bečky. V dřívějších dobách se vyráběl ze speciální tykve (dýně), díky které získal pravděpodobně i svůj tvar.

99

O výrobě více viz FROLEC, V.: Tradiční vinařství na Moravě. Brno, 1974, s. 72.

42

Obr. 20 Koštéř z tykve RMM (foto autor).

Obr. 21 Skleněný koštéř s černou plísní (foto autor).

VI. Vinohradnické stavby Vinařské hospodářské stavby plní jednu z nejdůležitějších funkcí a to funkci míst pro zpracování a uchovávání vína. Mezi tyto stavby patří lisovny a vinné sklepy. V lisovnách se zpracovávají hrozny na víno. Hlavní součástí je lis,

43

který tlakem hrozny přemění na lahodnou šťávu. Lisovnám se také říká búdy či presúzy. Slouží také jako předsklepí samotného sklepa. Sklepy naopak slouží k uskladňování vína. Existence vinných sklepů je na Moravě doložena již od 13. století.100 Nejstarší dochované zprávy informují především o feudálních či církevních sklepech. Selské sklepy jsou na Moravě doloženy v 16. století, stejně tak nejstarší ojedinělé zprávy o lisovnách pocházejí až z konce 16. století.101 Vinohradnické stavby jsou rozloženy zpravidla při okrajích vinohradů, ve větší nebo menší vzdálenosti od vesnice. Někdy jsou postaveny přímo v obci, s jejímž půdorysem vytvářejí její organický celek.102 Většina

selských

sklepů je vykroužena pomocí rýčů a motyk ve žluté hlíně.103 U sklepů vyhloubených pod zemí

je

výškový

nutné

překlenout

rozdíl

mezi

nadzemní částí a vlastním sklepem, jehož hloubka je často Obr. 22 Pohled na jednoduchý sklep (převzato z Pokorný P.104).

dosti značná. Tuto funkci plní šikmá chodba zvaná šíja.105 Její délka závisí na hloubce sklepa, která spolu se silnou vrstvou hlíny nad sklepem zajišťuje stálou teplotu. Staří vinaři dělali šíji delší, aby zabránili výraznějším rozdílům v teplotě během roku. Sklepy, které mají stejnou teplotu v létě i v zimě, jsou považovány za nejlepší. Znakem dobrého sklepa je i výskyt černé plísně, která se za příznivých podmínek vytváří na stěnách sklepa. Ve sklepě byly uloženy sudy s vínem po starobylém způsobu a to na dlouhých silných trámech, které se nazývaly kantýře (kantéře), které byly podloženy kratšími trámky nebo kameny. Naopak lisovny jsou rozměrnější stavby, jejichž hlavní součástí je lis. Odtud pochází také označení těchto staveb. Slouží zároveň jako předsklepí, které zadržuje přímé účinky slunečního paprsků a přispívá k udržení stejné 100

FROLEC, V.: Vinohradnické stavby na Slovácku. Uherské Hradiště, 1966, s. 24. Srov. FROLEC, V.: Tradiční vinařství na Moravě. Brno, 1974, s. 93. 102 FROLEC, V.: Vinohradnické stavby na Slovácku. Uherské Hradiště, 1966, s. 8. 103 Tamtéž, s. 14. 104 Převzato z POKORNÝ, P.: Tradiční vinařství na Moravě. Regionální muzeum Mikulov, 2000, s. 64. 105 Tamtéž, s. 15. 101

44

teploty ve sklepě. Novějšího původu je potom většina patrových búd, kde je v patře zařízena místnost k posezení a odpočinku. V minulosti však patrové lisovny vlastnili hlavně vinaři, kteří měli větší zemědělská hospodářství. U nich vznikla potřeba skladovacího prostoru pro obilí. Vinaři, kteří nevlastnili vinné sklepy, ukládali víno ve sklepech při domech nebo ve sklepě jiných hospodářů. V některých sklepech se uskladňovalo víno i většího počtu vinařů. Sklepy v Moravské Nové Vsi nejsou situovány pouze na jedné lokalitě, jako je tomu například ve vedlejší vinařské obci Prušánky nebo Velké Bílovice106, jejichž sklepní zástavba budí dojem samostatných osad. Naopak jsou rozmístněny po celé obci. Avšak nejstarší sklepy se nacházejí u nádraží a ve Výmole. V těchto místech jsou zaznačeny sklepy již na mapě I. Josefského katastru vojenského mapování z let

1764 – 1768.107 Dochovalo se zde ale

také několik sklepů z doby, kdy zde pracovali Italové na železnici budované z Vídně přes Břeclav do Polska ve 40. letech

19. století.108 Sklepy

ve Výmole a u nádraží byly budovány severně od viniční trati Stará hora, které se rozkládá směrem k Týnci. Většina sklepů v obci má přistavenu přízemní lisovnu z neomítaných cihel. Sklepy bez lisoven jen s plastickým průčelím se zde nachází už jen ojediněle. Nalezneme zde však jak búdy patrové, kde se skladovalo obilí, tak i búdy přízemní.

106

V Prušánkách se tato sklepní zástavba nazývá Nechory, ve Velkých Bílovicích je zvaná Belegrad. 107 MATUSZKOVÁ, J.: Vinohradnické stavby na Moravě. Brno, 2004, s. 163. 108 HRDLIČKA, M.: C.d., s. 71.

45

Obr. 23 Vinné sklepy přízemní s lisovnou (foto autor).

Obr. 24 Vinné sklepy patrové s lisovnou (foto autor).

46

Obr. 25 Vinné sklepy se zděným předsklepím (foto autor).

47

VII. Horenské právo Každé výrobní odvětví se řídí jistými pravidly. Za nejvíce propracovanou soustavu právních norem se však považují horenské neboli viniční práva. Podléhaly jim vinice a osoby, které s nimi měly něco do činění. Pod pojmem horenské právo se rozumí především souhrn obecných předpisů o obdělávání vinic, dále předpisy o práci, o škodách a sousedských vztazích. Rozumí se jím ale také nárok pozemkové vrchnosti či zeměpána na část výtěžku vinic, z níž tak měli zajištěno placení viničního desátku z úrody a poplatku, tzv. perkrechtu.109 Viniční právo se nejprve vyvíjelo ve zvykové formě brzy po tom, co se

u nás začala pěstovat vinná réva. Protože s přesností nevíme, kdy tomu

bylo, nelze také určit přesně dobu, kdy viniční právo vzniklo. V písemné podobě se začíná objevovat až ve 13. století. Nejstarším viničním právem bylo kroměřížské právo z roku 1281. Organizace kroměřížského vinařství měla na moravské vinařství značný vliv. Dále je zde právo židlochovické, které se však dochovalo až z roku 1402, ale není pochyb, že zde bylo již dříve. K těm starším patří také právo mikulovské. Ostatní práva jsou většinou z doby pobělohorské nebo i pozdější, kdy se zpustošenému moravskému vinařství začala opět věnovat větší péče, která si vyžadovala také nové horenské řády.110 V řadě horenských práv na Moravě byl za pravého pána všech viničních hor prohlašován moravský markrabě. O spravování horenského práva se však staral perkmistr neboli horný a horní konšelé, někde nazývání také horní. Perkmistr nebo jinak zvaný horný, byl považován za zástupce gruntovního pána a byl jmenován vrchností nebo byl volen. Jeho povinností bylo dohlížet na zápisy do horenských knih, aby podávaly skutečný stav vlastníků vinohradů. Někde bylo jejich povinností také vykonávat prohlídky vinohradů a starat se o odstranění závad. Jinde tuto povinnost vykonávali horní

109

VOLDÁN, V.: Péče o vinohradní zabezpečení vinic v minulosti. In: Malovaný kraj 5, 1969, s. 13. 110 POŠVÁŘ, J.: Moravské právo hor viničních. In ČMM 70/ 1951, s. 127.

48

konšelé. Konšelé bývali většinou dva. Členy horenského práva bývali také zástupci obce, kteří se vyznali ve viničních záležitostech.111 Horenské právo nebo taktéž zvaný horenský soud se scházel většinou dvakrát do roka a to přibližně kolem sv. Jiří a kolem sv. Vavřince.112 Na toto shromáždění se měli dostavit všichni vinohradníci, jejichž povinností bylo přihlásit zde svoje vinohrady a zaplatit evidenční poplatek. Neúčast byla trestána pokutou. Podle většiny horenských řádů, byl nejvyšším soudem markrabský soud v Brně. Některá horenská práva se však odvolávala i do Falkštějna. Ve 13. a 14. století bylo pravděpodobně obvyklejší odvolat se do Falkštejna. V roce 1350113 však markrabě Jan vydává listinu, v níž zakazuje hledání práva v cizině. Tato snaha přenést větší vážnost markrabskému soudu v Brně se však ukázala na dalších téměř 300 let marná.

I nadále byl raději vyhledáván horní soud

v cizině. Rozdílné horenské řády byly v platnosti na Moravě až do doby císaře Josefa II., který vydal roku 1784 patent, kterým sjednotil vinohradní řád platný pro celou Moravu.114 Patent o „Všeobecném vinohorském řízení pro markrabství moravské“, který byl vyhlášen 22. září, byl vydán německy a česky a ve svých 40ti článcích přejímá mnoho zásad ze starých viničních řádů.115 Tímto patentem se všechny horenské řády prohlásily za zrušené a neplatné a nahradily se novými předpisy116.

7. 1. Horenské právo v obci Nelze s přesností říct, kterým horenským právem se obec v průběhu století řídila. Víme však, že ve 13. století byla celá jižní Morava jednoznačně ovlivněna kroměřížským právem. Pod vlivem okolních práv se vyvinulo jistě i právo na břeclavském panství. Má se za to, že se zde před třicetiletou válkou vinaři řídili nějakým horenským právem, avšak po válce, respektive v 18. století nebylo již obnoveno a upadlo v zapomenutí.117 111

Tamtéž, s. 153. POŠVÁŘ, J.: Moravské právo hor viničních. In ČMM 70/ 1951, s. 154. 113 Tamtéž, s. 154. 114 VOLDÁN, V.: Péče o vinohradní zabezpečení vinic v minulosti. In: Malovaný kraj 5, 1969, s. 14. 115 POŠVÁŘ, J.: Moravské právo hor viničních. In ČMM 70/ 1951, s. 164. 116 Více viz POŠVÁŘ, J.: Moravské právo hor viničních. In ČMM 70/ 1951, s. 164 117 POŠVÁŘ, J.: Horenské řády na Břeclavsku. In: Jižní Morava, 1966, s. 28.

112

49

Horenská práva se ale většinou lišila jen nepatrně a to především v otázce trestů. Stanovené tresty bývaly v horenských řádech vždy tvrdé, byly to však tresty používané v krajních případech a jejich vyhlašování mělo spíše zastrašovat. Například: „Jestliže by některý zlý člověk z hněvu, ze zlosti a pomsty, kdyby vinohrady pučaly, trnem po vinohradě smejčil nebo jakýmkoliv způsobem oči vypuklé srážel, škodu dělal, takovému každému má oko pravé vyloupeno, pravá ruka uťata a potom na hrdle ztrestán býti.“118 Stejně tak jako v jiných horenských právech, i právo, které platilo v obci jistě obsahovalo předpisy o obdělávání vinic, o práci, o škodách a sousedských vztazích. Jak již bylo zmíněno, došlo–li k situaci, kterou nebylo schopné obecní horenské právo řešit (tedy horný a horní), předávala se tato odpovědnost vyšší instanci, kterou byl vyšší horenský soud. To se stalo v Moravské Nové Vsi v roce 1754, kdy si obec stěžovala společně s vedlejšími vesnicemi Mikulčicemi a Týncem, brněnskému hejtmanu kraje, na myslivce z Moravské Nové Vsi. Myslivec si zřídil asi kolem roku 1749 nálev vína u „novoveského“ přívozu. Stížnosti byla podána z důvodu, že tím myslivec poškozuje obecní hospodu. Avšak při následném jednání se 30. dubna 1755 v krajské kanceláři ukázalo, že tyto obce nemají ani poddanské právo nálevu, ani jiné písemné oprávnění, a že „neoveský“ přívoz je od každé obce cca hodinu vzdálen.119 Jejich žádost byla tedy odmítnuta.

7. 2. Vinohradní kniha Řekli jsem si, že horný se staral o dodržování horenského práva. K tomu patřila i správa horenských knih neboli register, což byly pozemkové knihy vinohradů. Z nich se dovídáme o vinařích, kteří vinohrady vlastnili. Taktéž v mnohých vyčteme

i jména horného či horníka. Zaznamenávaly se

zde i přechody vinic na dědice nebo jejich koupě. Díky tomu se můžeme dozvědět cenu vinohradu v různých letech. Pro Moravskou Novou Ves existuje vinohradní kniha, kterou Pošvář, J. uvádí ve svém článku v časopise Jižní Morava a také v Časopise Matice

118 119

KRUŽÍK, J.: Lidové zvyky a slavnosti na Podluží. Břeclav, 1982, s. 75. ŠOUPAL, R.: Minulost Masarykova kraje. Hodonín, 1938, s. 93.

50

moravské, pod číslem 18203120. Vinohradní kniha byla pod uvedeným číslem pravděpodobně označena v guberniálním fasciklu W 210, který byl pořízen před vydáním patentu z roku 1784 a to v roce 1782121, kdy česká a rakouská dvorská kancelář ve Vídni uložila moravskému guberniu za úkol zjistit stav viničních práv na Moravě. Z titulní strany se dovídáme, že kniha byla nějakou dobu uložena v muzejní knihovně v Uherském Brodě, odtud se dostala do Hodonína a nyní je uložena ve Státním archivu Břeclav se sídlem

v Mikulově,

nezpracovaném

fondu

v dosud Archiv

obce

Moravská Nová Ves. Kniha má 709 stran a je v ní obsažen soupis vlastníků vinohradů ve vedlejší obci Hrušky a v Moravské Nové Vsi. Kniha je psaná česky, avšak pro tu dobu typickým novogotickým kurzívním písmem. Zápisy jsou především z let 1720, 1742, 1757 a 1765. Ojediněle se objevují i zápisy z jiných let (1725, 1730, 1772). Nejmladší je zápis z roku 1803, který se však týká obce Hrušky. Zápisy, které se jasně týkají Moravské Nové Vsi se objevují až od strany 329 (viz obrázek

č. 27) a pokračují až po stranu 579, kde také končí. Vždy je u jména

vlastníka vinohradu poznámka „z Novej Vsy“. Ojediněle se objevují jména vinařů například

z obce i v soupisu vlastníků vinohradů z Hrušek, kam se zapsali díky

dědictví

Ze stejných důvodů zde můžeme nalézt

či

koupi

vinohradu.

Obr. 26 Vinohradní kniha (foto

autor).

i jména majitelů vinic z jiných obcí, například z Tvrdonic, Týnce, Žižkova, atd.

120 121

POŠVÁŘ, J.: Moravské právo hor viničních. In ČMM 70/ 1951, s. 150. Tamtéž, s. 163.

51

Obr. 27 Vinohradní kniha z roku 1720 strana 329 (foto autor).

Na následujících stranách bude vždy zvětšená fotografie části textu ze strany 329, kde začínají zápisy z Moravské Nové Vsi z let 1720, 1742, 1757. Následující strana 330 je prázdná. Na straně 331 však pokračuje zápis dále v roce 1765.

Obr. 28 Bližší pohled do vinohradní knihy – záznam na s. 329, část první (foto autor).

52

Jan Sukar z Noweg wsy122 Letta Paně 1720, dne 10 febl. za horniho Jakuba Czecha a hornika jeho Ondra Wařaja, zustava v uzivani Jan Sukar jednou „stret“ vinohrada v Noveg Hoře ve swažneg lezíczý, pude povinou každo roczně „… M. …“ panu desátek vini a zemni na dožitii odvaděti. Pawel Zukar Leta Panin za horného Karla Nespora a horníka jeho Jana „Adamíka“ dostal Pawel Zukar po svém otczy achtel vinohradu. Jan Zugar z Nové Vsi Léta Páně 1720, dne 10. února, za horného Jakuba Čecha a jeho horníka Ondry Vařaje, zůstává Janu Zugarovi v užívání jeden střed vinohradu, který leží ve svahu v Nové Hoře. Jeho povinností je odvádět na doživotí každoročně vinný a zemní desátek panu … M. … . Pavel Zugar Léta Páně za horného Karla Nešpora a jeho horníka Jana Adamíka, zdědil Pavel Zugar po svém otci achtel vinohradu.

122

V uvozovkách jsou slova, která se mi nepodařila přečíst nebo si jimi nejsem jistá. K přečtení textu bylo použito pomůcky – abecedy českého novogotického písma kurzívního.

53

Obr. 29 Bližší pohled do vinohradní knihy – záznam na s. 329, část druhá (foto autor).

Jura Zuball z Tvrttonitz Letta Pane 1742 dne 18 „ok“ za horného Ondri Kalustíka kúpil od Johna Zukara 1 chtel winohrada za 13 k. Z jedney strany Jana Sukara s druhey strany Jury Mihalitza v dolní hoře. Jura Zubal z Tvrdonic Léta Páně 1742 dne 18. října, za horného Ondřeje Kalužíka, koupil od Jana Zukara 1 achtel vinohradu za 13 krejcarů, ležící v Dolní Hoře, z jedné strany Jana Zukara, z druhé strany Jury Michalce.

Obr. 30 Bližší pohled do vinohradní knihy – záznam na s. 329, část třetí (foto autor).

Leta Páně 1757 Z erboval123 Antonín Salajka zeženu po Pawlovy Zukarovi jeden achtel winohrada ktery leží vedle Jury „Ulehle“ w Dolní Hoře za horného Pawla Nespora. Léta Páně 1757

Za horného Pavla Nešpora zdědili Antonín Salajka se ženou po Pavlovi Zugarovi jeden achtel vinohradu, který leží v Dolní Hoře vedle Jury Úlehly.

123

Erbovat = lidový výraz pro slovo dědit.

54

Obr. 31 Bližší pohled do vinohradní knihy – záznam na s. 331 (foto autor)

Dle desátkového rejstříka „ n.“ 179. Leta Paně 1765 „Josef“ Michalciza půl achtel wynohrad, vedle Jury Steflowicza, a Anton Mraza za czasu horného Pawla Nespora. Podle desátkového rejstříku č. 179 Léta Páně 1765 – za času horného Pavla Nešpora, vlastní Josef Michalica půl achtele vinohradu, vedle Jury Štefloviče a Antonína Mráze. Z těchto záznamů se dovídáme, nejen že jedna a táž vinice změnila během 45 let několikrát svého majitele, ale také, že se rozdělila a část vinice byla odprodána. Je tedy zřejmé, že vlastnictví vinohradů nebylo jednoduché. Není se čemu divit, jelikož průměrný věk v 18. století byl okolo 27 až 28 let a toho se dožívalo jen 30 až 40% populace.124 Z knihy se také dovídáme cenu jednoho achtelu vinohradu, který byl oceněn na výši 13 krejcarů. Stejně tak, že vinice nekupovali jen místní, ale i vinaři z okolních vesnic, jak tomu je u vinaře z Tvrdonic (viz. obr. 29). Kromě majitele vinice a horného či jeho horníka v daném roce, nám zápis také vypovídá, v které hoře se vinohrad nacházel a komu patřily sousední vinohrady. Šel by tedy sestavit seznam vlastníků vinic, jak je vedle sebe měly vysázeny. Tím bychom mohli dojít jednak k počtu vinic na jednotlivých horách, ale také ke stavu vinic v jednotlivých letech celkově. To by však byla práce na delší dobu. Proto nechávám tuto kapitolu prozatím otevřenou pro další zpracování.

124

http://jilocasin.adent.cz

55

VIII. Pedagogický přínos Pro mne jako studenta a autora měla práce obrovský přínos a to především z toho hlediska, že jsem využila získané dovednosti z psaní seminárních prací, z prací s literaturou a časopisy. Ověřila jsem si, jak je mnohdy nezbytný kritický pohled na získané informace. Také, jak jsou důležité odkazy a přesná citace, díky níž lze mnohým badatelům práci částečně usnadnit, nebo odkázat na podrobnější zdroje informací. Také jsem, při čtení novogotického písma, využila dosud nabyté znalosti ze semináře Pomocných věd historických a dále jsem je prohloubila, v čemž tedy sama pro sebe spatřuji velké plus. Dostala jsem se také do kontaktu s institucemi jako je Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, kde mi bude pro další bádání zpřístupněn i dosud nezpracovaný fond Archiv obce Moravská Nová Ves. Při hledání lisu z Moravské Nové Vsi jsem se také dostala k panu Pokornému z Regionálního muzea v Mikulově, který má na starost právě vinařství a sestavil brožuru k výstavě Tradiční vinařství na Moravě. Práce mi přinesla mnoho nových poznatků a zkušeností a v mnohém mě tedy obohatila. Stejný přínos by měla mít i pro studenty středních a vysokých škol, protože je příkladem toho, jak využít všechny nabyté zkušenosti z mnohdy, pro nás na první pohled, zbytečně psaných seminárních prací.

Dokazuje, že žádná práce, pokud ji odvedeme

dobře, není zbytečná, vždy je alespoň pro nás něčím výjimečná a přínosná. Jaký je však přínos práce pro děti, které jednou budu učit? Myslím si, že pro žáky základních škol je text místy příliš složitý, protože se zde mluví o událostech, které ještě na II. stupni základní školy nedokážou dávat do souvislostí, především z historie obce a z historie vinařství. Mohou se však v těchto kapitolách dozvědět něco málo z historie jejich obce. Často se totiž ve školách zapomíná na regionální dějiny. Mnozí žáci nevědí o své obci vůbec nic. Možná ji ani celou neznají. Někteří znají jen svoji ulici a cestu do školy. Proto v této práci spatřuji možnost, jak dětem ukázat, že jejich obec není jen nějakou malou vesničkou, ve které se čas od času něco děje. Ale naopak, že skrývá mnoho zajímavých míst, starých tradic, které se postupně obnovují. Například se zde mohou dozvědět, jaký byl pravý smysl zarážení hory, které se dnes koná při slavnosti Vinobraní v polovině září. V dnešní době tato slavnost znamená jen

56

pobavení pro turisty, kteří zabloudí do vinných sklepů. Ale dříve měla slavnost mnohem hlubší smysl. Práce má dostatek obrazového materiálu. Pro žáky by tedy mohly být zajímavé zejména kapitoly týkající se práce ve vinici a vinařských nástrojů, především nožů a lisů. Jistě by u mnohých z nich, po přečtení textu a shlédnutí obrázků ve zmíněných pasáží, vyvstala touha navštívit muzeum, které je zaměřeno na vinařskou tématiku. Předpokládám, že by je nejvíce asi upoutaly obrovské lisy v Regionálním muzeu v Mikulově nebo Národním zemědělském muzeu ve Valticích. Pro mne, jako budoucího učitele je práce především materiálem, kterým bych mohla více zaujmout žáky v obci, aby si rozšířili znalosti o místě svého bydliště. V tomto případě o vinařství, které je pro jižní Moravu tak typickým hospodářským odvětvím, kterým se stále ještě zabývají jejich dědečkové a tátové. Považuji za velice důležité, klást ve výuce dějepisu důraz na regionální dějiny, aby si tak děti dokázali dát do souvislosti historický vývoj ve státě s vývojem ve vlastní obci. Žáci se v kapitole Vinohradní kniha také mohou seznámit s jiným stylem písma, než je dnešní klasická latinka. V souvislosti s novogotickým písmem mě tak napadá, začlenit do převážně teoretických hodin dějepisu i praktickou činnost, kterou by mohlo být právě psaní a čtení novogotického písma kurzívního. Předložit skupinám žáků kopii, například v práci uvedeného textu z vinařské knihy. Žáci by pak za pomoci novogotické abecedy zjistili, co je v textu skryto za informace. Věřím, že tato činnost by mohla některé žáky velice zaujmout a třeba také některé inspirovat k dalšímu studiu. Ovšem především by ukázala, že historie není v žádném případě vědou nudnou a nepraktickou.

57

Závěr Na počátku práce byly stanoveny dva cíle. Jedním bylo zpracovat historii vinařství od vzniku obce až po vypuknutí první světové války. Tento úkol byl ve vetší části splněn. Jsem si ale vědoma, že existují ještě materiály, které by mohly kapitolu

O historii vinařství značně rozšířit. Mám tím na mysli

především pozemkové knihy, kroniky, urbáře, ale také fond Velkostatek Břeclav, uložený v Moravském zemském archivu v Brně. Mým záměrem však bylo věnovat se v bakalářské práci především studiu informací z monografií a časopisů. Teprve až v navazující diplomové práci chci tuto kapitolu obohatit o prameny z archivů a pokračovat dále v rozšíření až do současnosti. Stejně je tomu i u kapitol Viniční tratě a pěstované odrůdy a Viniční stavby, které mám, mimo jiné, také v plánu dále rozšířit. Přesto, že v práci budu dále pokračovat a více ji rozšiřovat, myslím si však, že je přínosná již v této fázi. Uvádí totiž čtenáře jednak do historie obce samotné, ale především jej obecně seznamuje s historií vinařství na jižní Moravě. Teprve po získání těchto znalostí se můžeme dobrat k poznání historie vinařství v obci Moravská Nová Ves. V bakalářské práci jsem tedy postupovala nejdříve od obecných informací, které platí pro celou jižní Moravu, ke konkrétním, které se týkají historie vinařství v obci. Stejně tak jsem postupovala v ostatních kapitolách, které se věnují viničním tratím, pěstovaným odrůdám, práci ve vinici, vinařským nástrojům a horenskému právu. Za přínosné také považuji vyzdvižení informace o vinařské lisu z roku 1719, který pochází z Moravské Nové Vsi. Mnoho obyvatel obce nemá ani ponětí, že z Moravské Nové Vsi pochází tak stará a cenná památka. A pokud o lisu někdo něco slyšel, tak jen nepřesné informace. Proto jsem byla ráda, že jsem lis nakonec objevila v celé své kráse v Národním zemědělském muzeu ve Valticích.

58

Stejně tak je tomu i se slavností Zarážení hory. Nalezla jsem podrobný popis, jak slavnost probíhala v Moravské Nové Vsi v roce 1883. Tím tak obyvatelům obce mohu připomenout pravý význam této slavnosti. Jak jsem již výše uvedla, mým záměrem bylo především shromáždit informace z časopisů a literatury. I přesto jsem však využila již nyní jeden archivní pramen. Pojednávám o něm v podkapitole 7.2. Vinohradní kniha. Za objevení vinohradní knihy z roku 1720 ve Státním okresním archivu Břeclav se sídlem

v Mikulově vděčím pouze pečlivému studiu časopiseckých

článků, ve kterých jsem

o knize nalezla zmínku. Velká část fondu Archiv

obce Moravská Nová Ves je stále nezpracována, proto za velký přínos této práce považuji právě zveřejnění alespoň zlomku obsahu této vinohradní knihy. Druhý cíl bakalářské práce, který jsem si v úvodu stanovila byl osobní

a týkal se rozšíření vlastních znalostí o vinařství, především pak

v mé rodné obci. Musím konstatovat, že jsem se dozvěděla spoustu užitečných informací a také jsem se dostala do kontaktu se spoustou lidí, kteří jsou ochotni se mnou konzultovat kapitoly, které se budou týkat již současnosti vinařství v obci. Celkový přínos bakalářské práce Z historie vinařství a vinohradnictví v obci Moravská Nová Ves tedy spatřuji především v tom, že se všichni ti, kteří ji budou číst poučí o historií obce, ze které pocházím, ale hlavně se blíže seznámí s vinařstvím, které tak charakterizuje celou jižní Moravu. Na tomto místě bych chtěla také poděkovat všem za dosavadní podporu.

V prvé řadě Mgr. Jiřímu Filovi, za podnět, na jehož základně jsem o

tématu práce začala vůbec uvažovat. Samozřejmě také doc. PhDr. Bohuslavu Klímovi, CSc., který se ujal vedení mé práce. Také chci poděkovat vstřícnosti, které se mi dostalo od pracovníků Regionálního muzea v Mikulově, Národního zemědělského muzea ve Valticích a ve Státním okresním archivu Břeclav se sídlem v Mikulově.

59

Prameny Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, NAD 100 AO Moravská Nová Ves, Vinohradní kniha, B 38, kniha 4.

Literatura BARTOŠ, F.: Lid a národ. Velké Meziříčí, 1883. FOJTÍK, K.: K dějinám vinařství na Moravě. In: Český lid 4/43, 1956, s. 150157. FROLEC, V.: Etnografické skupiny a Moravanství. In: Jižní Morava, 1991. FROLEC, V.: Tradiční vinařství na Moravě. Brno, 1974. FROLEC, V., PETRÁK, J.: Vinařské lisy na Moravě. In: Český lid 1, 1967, s.31-49. FROLEC, V.: Vinohradnické stavby na Slovácku. Uherské Hradiště, 1966. FROLEC, V.: Vinařský obyčej „zarážení hory“ na Moravě. In: Národopisné aktuality 1, 1968, s. 14-30. HRDLIČKA, M.: Moravská Nová Ves. Moravská Nová Ves, 2001. Chvála na vinnou révu. In: Malovaný kraj 5, 1969, s. 17. KONŮPKA, F.: Poznámky k vinařství na Moravě. In: Vinařský obzor 36, 1942, s. KORDIOVSKÝ, E.: Osedlí a vinaři v lánovém rejstříku na Břeclavsku. In: Jižní Morava, 2004, s. 245-250.

60

KORDIOVSKÝ, E.: Poddanská a panská půda v polovině 18. století na teritoriu nynějšího okresu Břeclav. In: Jižní Morava 1992, s. KORDIOVSKÝ, E.: Vinice na teritoriu okresu Břeclav v 17. století. In: Jižní Morava 1991, s. 127-135. KRAUS, V.: Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praga Mystica, Praha, 2005. ISBN 80-86767-00-0. KRAUS, V.: Réva a víno v Čechách a na Moravě. Radix, Praha, 1999. ISBN: 80-86031-23-3 KRUŽÍK, J.: Lidové zvyky a slavnosti na Podluží. Břeclav, 1982. MATĚJĚK, F.: Břeclavsko v době předhusitské. In: Jižní Morava, 1970, s. 5-13. MATUZSKOVÁ, J: Vinařství na Moravě v 17. století. In: Středověké a novověké zdroje tradiční kultury. Sborník 2005, s. 99-105. MATUSZKOVÁ, J., KOVÁŘŮ, V.: Vinohradnické stavby na Moravě. ERA Group Brno, 2004. ISBN 80-7366-001-6. NEKUDA, V.: Břeclavsko. Brno, 1969. NEKUDA, V.: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. MZM, Brno, 1961. NEVŘIVA, O.: Pěstování vinné révy na Moravě v minulosti. In: Vlastivědný věstník moravský 15, 1960, s.183-189. NOHÁČ, J.: Vlastivěda moravská II. Břeclavský okres. Brno, 1911. NOSEK, F.: Příspěvky k dějinám vinařství na Moravě v 16. a 17. století. In: Vinařský obzor 7, 1920, s. 88-90. NOVOTNÝ, J.: Cena práce na jižní Moravě v 16. a 17. století. In: Jižní Morava, 1967, s. 35-40. PÁTEK, J.: Od kamenného lisu k hydraulice. In: Vinařství, 1961, s. 26-27. POKORNÝ, P.: Tradiční vinařství na Moravě. Regionální muzeum Mikulov, Mikulov, 2000. POŠVÁŘ, J.: Horenské řády na Břeclavsku. In: Jižní Morava, 1966. POŠVÁŘ, J.: Moravské právo hor viničních. In: Časopis matice moravské 70, 1951,

s. 120-165.

PŠTROSS, B. : O poměrech vinařství na Moravě. In: Vinařský obzor, 1920, s. 113-116. RADIMSKÝ, J., TRANTÍREK, M.: Tereziánský katastr moravský. Praha, 1962.

61

SUŠIL, F.: Moravské národní písně : Nápěvy k nové sbírce moravských národních písní. Brno, 1840. Staré lisy na vinné hrozny.In: Malovaný kraj č. 5, 1981, s. ŠOUPAL, R.: Minulost Masarykova kraje. Hodonín, 1938. VOLDÁN, V: Péče o vinohradní zabezpečení vinic v minulosti. In: Malovaný kraj 5, 1969, s. 13-14. VRBAS, J.: Achtel vinohradu a kolem něho. In: Vinařský obzor 32, 1938, s. 115-118. VYHŇÁK, P.: Příspěvek k nejstarší historii jihomoravského vinohradnictví a možnostem jejího využití ve výuce dějepisu. (Rigorózní práce), Brno, PdF MU, 2007. ZEMEK, M.: Vinohradnictví. Z dějin vinařství v Mor. Nové Vsi. In: Moravský jih, 17. 1. 1948, s. 1.

Jiný zdroj http://jilocasin.adent.cz

Resumé Práce je se zabývá historií vinařství v jihomoravské obci Moravská Nová Ves. Je členěna na osm kapitol. První kapitola uvádí literaturu, z které bylo v práci nejvíce čerpáno. Druhá kapitola seznamuje čtenáře s historií obce. Na ni navazuje kapitola třetí, která v souvislosti s předešlo kapitolou ukazuje na historii vinařství v obci na pozadí událostí, které měly na vývoj vinařství vliv. Obě dvě kapitoly končí počátkem první republiky. V kapitole čtvrté byla věnována pozornost viničním tratím

a pěstovaným odrůdám.

Kapitola pátá poukazuje na náročnost práce ve vinici a tradice s tím spojené a také popisuje některé vinařské nástroje. Kapitola šestá pojednává

o

vinohradnických stavbách prozatím v obecné rovině. Kapitola sedmá seznamuje čtenáře s horenským právem. A v osmé kapitole je shrnut pedagogický přínos práce. Celkově má být práce úvodem k podrobnější studii o vinařství v obci Moravská Nová Ves, ve které chce autor pokračovat v diplomové práci.

62

Summary This graduation thesis focuses on the history of vine-growing in the South Moravian village called Moravská Nová Ves. The thesis itself contains eight chapters. The first chapter provides information on the sources of literature used in this piece of work. The second chapter presents history of the village. The folowing chapter points out the historical moments which have influenced the evolution of vine-growing in the village. Both chapters finish at the begining of the „first republic“. The fourth chapter deals with vine-trails and varietes of vine in the region. The folloving chapter describes the hard work of people working in vineyards together with held traditions, and further more it points out several tools used in the fields. The sixth chapter tells us in general about vinecellars and other vine buildings in the village. The seventh chapter deals with Bergrecht law. The final chapter summarises the pedagogical contribution of the thesis. This graduation thesis is as a whole an inttroduction to a more datailed study of viniculture in Moravská Nová Ves which will be the main subjekt of the author´s diploma thesis.

Přílohy Příloha č. 1 Vinaři v lánovém rejstříku z let 1673 -1675 v Moravské Nové Vsi Ze 76 osedlých v Moravské Nové Vsi jich 47 drželo vinice,dalších 6 vinařů bylo bez polí. Převzato z Kordiovský, E.: Osedlí a vinaři v lánovém rejstříku na Břeclavsku. In: Jižní Morava, 2004, s. 250. L=láník (půl láník, čtvrt láník), V=vinař, NO (novoosedlí) Benada Martin

½L+V

Brazda Thomas

¼L+V

Czernoch Matyas

¼L+V

Czerný Jan

NO ¼ L + V

Daniel Barton

¼L+V

Drabek Mikula

NO ¼ L + V

Hawlu Giry

¼L+V

63

Helschitz Jura

NO ½ L + V

Hluchich Martin

NO ½ L + V

Horczicza Martin

V

Hrzebaczka Jan

NO ¾ L + V

Hrzebaczka Jura

½L+V

Hrzebaczka Katerzina

½L+V

Kral Georg

¼L+V

Kubanka Bartolomey

¼L+V

Kubik Ondra

NO ½ L + V

Kuyawsky (Kuczawsky)

¼L+V

Latin Jan

NO ½ L + V

Lochman Martin

V

Madierecz Gura

NO ½ L + V

Madieretz Jan

NO ½ L + V

Madieritz Paul

¾ L + 2V

Markowitz Jan

NO ¼ L + V

Matausska (Martusska)

NO Ch + V

Waczlaw Mataussowitz Paul

NO ¼ L + V

Mrakawa Michal

½L+V

Nesspor Peter

¼L+V

Netopil Paul

¼L+V

Perekh Jan

½L+V

Polakh Jan

¼L+V

Prassil Thomas

¼L+V

Rada Jan

¼L+V

Rada Petr

NO ½ L + V

Rasspwsky Matieg

¼L+V

Roman Frantz

NO ¼ L + V

Rossak Hans

¼L+V

Saley Jan

½L+V

Saleyka Martin

NO ½ L + V

Seczkarz Jan

½L+V

Seczkarz Martin

½L+V

Seczkarz Thomas

½L+V

Steflowitz Martin

¾L+V

Sugar Georg

½L+V

Sukar Matieg

V

Thomasskowych Pawel

½L+V

Tinka Girzik

NO Ch + V

64

Tzudicz Jura

NO ½ L + V

Wassatka Jan

¼L+V

Welk Martin

V

Weykowitz Pawel

V2

Wicza Jan

V

Vlasatý Michael

NO ½ L + 2V

Wlkh Jan

NO ½ L + V

Zalessak Jako

NO ½ L + V

Zdvihal Ondra

½L+V