Laboratorní cvičení z lékařské chemie II 1. ročník, všeobecné lékařství
Lékařská fakulta v Plzni Univerzita Karlova v Praze
Potvrzení o účasti na praktikách
Jméno: Studijní skupina: Datum:
(razítko, podpis)
Hodnocení vlastní práce v laboratoři
Hodnocení zpracování protokolu
(podpis asistenta)
(podpis asistenta)
Protokol odevzdán dne:
Protokol uznán
vrácen k přepracování
Program 3 pracoviště (skupiny úloh) – na zvládnutí úloh na každém pracovišti je vymezen čas 45 minut a) Kolorimetrické měření pH - univerzálním indikátorovým papírkem - papírkem "MULTIPHAN" - pomocí acidobazického indikátoru a srovnávacích pufrů Demonstrace funkce pufrů - demonstrace odolnosti roztoků pufrů ke změnám pH (v porovnání s nepufrovaným roztokem) b) Pufrovací schopnost acetátového pufru - nalezení pH, při kterém má acetátový pufr nejlepší pufrovací schopnost c) Vybrané reakce organických sloučenin - důkaz acetonu - Lestradetova zkouška - Legalova zkouška - diagnostické proužky pro průkaz ketolátek v moči - reakce aminokyselin a bílkovin - reakce aminokyselin s ninhydrinem - biuretová reakce bílkovin - srážení bílkovin varem v acetátovém pufru - důkaz bílkovin v moči kyselinou sulfosalicylovou - reakce sacharidů - důkaz glukózy Fehlingovým činidlem Analýza neznámého vzorku
USPOŘÁDÁNÍ PRACOVNÍCH MÍST
Pro práci v laboratoři je nutný laboratorní plášť! Po dokončení práce po sobě ukliďte pracovní místo (uveďte do původního stavu)! Před odchodem z praktikárny požádejte laborantku o razítko a svého asistenta o podpis!
Pokyny pro bezpečnou práci s kahanem: Zapalte kahan: škrtněte zápalku, hořící ji přidržujte poblíž ústní kahanu a druhou rukou otevřete přívod plynu. Použijte držák na zkumavky (zkumavku do něj upevněte poblíž jejího ústí)! Zkumavkou v plameni pohybujte, aby se zahřívala rovnoměrně! Minimalizuje se tak riziko prasknutí. Každých asi 5 s vyndejte zkumavku z plamene, aby byl čas, aby teplo ze skla zkumavky přešlo také do roztoku! Nikdy nemiřte ústím zkumavky na sebe ani na nikoho jiného! Ústí zkumavky směřujte tam, kde nikdo není! Po skončení práce zhasněte kahan uzavřením přívodu plynu! Uvědomte si, že cokoli, co jste zahřívali, může být horké!
a) Kolorimetrické měření pH, demonstrace funkce pufrů A. Kolorimetrické měření pH Acidobazické indikátory (pH indikátory) jsou látky, jejichž zbarvení závisí na pH roztoku, ve kterém se nacházejí. Bývají to slabé kyseliny nebo slabé baze, jejichž konjugované formy se liší barvou. Ve vodném roztoku se ustavuje rovnováha:
HI
H+ + I-
Množství přítomné nedisociované formy HI a disociované formy I- je určeno pH roztoku, do kterého byl indikátor přidán. Toho můžeme využít pro měření pH. [I - ] Henderson-Hasselbalchova rovnice pro tento systém: pH = pKi + log [HI] Formy HI a I- mají různou barvu, tedy absorbují světlo různých vlnových délek, což je způsobeno rozdíly v jejich molekulární struktuře. Změny pH jdou ruku v ruce se změnami poměru [I-] / [HI] a tedy i se změnou pozorované barvy. Změnu barvy lze rozlišit lidským okem, je-li přítomno alespoň 10% jedné z forem indikátoru. K výrazným barevným změnám daného indikátoru tedy dochází jen v relativně úzkém rozmezí kolem pKi. pH = pKi ± 1 methylová červeň Ve stojánku na pracovním stole je zkumavka označená číslem vzorku, jehož pH máte určit. Zkumavka obsahuje přesně 10,0 ml vzorku. Úkolem bude určit jeho pH třemi různými metodami (univerální indikátorový papírek, "MULTIPHAN" indikátorový papírek, pomocí indikátoru a srovnávacích pufrů). Pozor - žádný další vzorek nedostanete!
Číslo vzorku:
1) univerální indikátorové papírky široký rozsah: 0 – 12 limitovaná přesnost ( ± 0,5 pH jednotek)
Použití univerzálního indikátorového papírku je zcela určitě nejjednodušší způsob, jak zjistit pH. Uchopte kousek univerzálního indikátorového papírku do pinzety a krátce ponořte (asi na 1 sekundu) přímo do zkumavky s neznámým vzorkem, jehož pH máte změřit. Dejte si pozor, aby indikátorový papírek nespadl dolů do zkumavky. Pokud se tak stane, snažte se ho co nejdřív vytáhnout! Papírek je napuštěn indikátory, které se mohou uvolňovat do roztoku a měnit jeho barvu. To by mohlo narušit další měření prováděná se vzorkem.
Zbarvení mokrého papírku porovnejte se stupnicí na obalu a odečtěte přibližné pH. pH určené univerzálním indikátorovým papírkem:
2) indikátorové papírky "MULTIPHAN"
pH rozsah
8,2-9,7
9,2-11,0
11,0-13,1
"univerzální"
II – a – 1
6,6-8,1
5,2-6,7
3,9-5,4
1,9-3,4
úzký rozsah pH jednotlivých papírků ale zase lepší přesnost (± 0,2-0,3 pH jednotky) indikační segment
porovnávací proužky
Balení obsahuje více různých indikátorových papírků, každý určený pro jiné úzké rozmezí pH. Nejdřve je třeba vybrat správný papírek tak, aby pH, které očekáváte, leželo uvnitř jeho rozsahu. Přibližné pH vašeho vzorku už znáte (pH určené univerzálním indikátorovým papírkem). pH rozsah vybraného indikátorového papírku:
Uchopte vybraný indikátorový papírek do pinzety a ponořte ho krátce (asi na 1 sekundu) přímo do zkumavky s neznámým vzorkem, jehož pH máte změřit. Papírek ponořte tak, aby se všechna políčka dostala do kontaktu s roztokem. Porovnejte barvu indikační zóny uprostřed s barvami porovnávacích proužků po stranách. Hledejte nejlepší shodu. Příslušnou hodnotu pH odečtěte z tabulek přiložených k balení papírků "MULTIPHAN". Do políček opište odpovídající hodnoty pH pro vybraný papírek (z obrázků, které jsou součástí balení "MULTIPHAN") .
? ? ? střední indikační zóna
? ? ?
Označte proužek, jehož barva je nejpodobnější barvě střední indikační zóny
pH určené indikátorovým papírkem "MULTIPHAN":
Univerzální indikátorové papírky většinou pokrývají celý rozsah stupnice 0–14 pH jednotek, ale mají nízkou přesnost, 0,5–1 pH jednotky. Papírky o středním rozsahu poskytují přesnost 0,3–0,5 jednotek pH a papírky o úzkém rozsahu až 0,2–0,3 pH jednotky. Papírky o úzkém rozsahu jsou často vyráběny pro jasně definované speciální použití, např. měření pH moči. Krajní extrémní hodnoty pro pH moči jsou asi 4,5 – 8,0. Indikátorový papírek pro tento účel může být cíleně zaměřen jen na toto rozmezí. II – a – 2
3) pomocí acidobazického indikátoru a srovnávacích pufrů Podle tabulky si připravte sadu 8 zkumavek s acetátovým pufrem: Roztoky kyseliny octové (CH3COOH) a octanu sodného (CH3COONa) potřebné k přípravě pufrů jsou připraveny na pracovním stole v automatických byretách. Tyto roztoky jsou sdíleny se studentem pracujícím na místě "b) Pufrovací schopnost acetátového pufru". Není-li tento student ještě hotov, proveďte nejdřív úlohu "Demonstrace funkce pufrů", pak se k této úloze vrátíte.
Automatická byreta Při plnění byrety musíte zakrýt prstem tento otvor.
se
Vzduch je balónkem pumpován do zásobní lahve s roztokem, kde se zvyšuje tlak a roztok je vyháněn trubičkou nahoru, kde plní byretu. (Balónkem pumpujte rozumně! Sledujte, co se děje!) Když se roztok v byretě dostane nad nulovou hladinu, uvolněte pomalu prst zakrývající otvor. Hladina v byretě se automaticky nastaví na nulu.
Standard číslo 1 2 3 4 5 6 7 8
CH3COOH (100 mmol/l) ml 9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0
CH3COONa (100 mmol/l) ml 1,0 2,0 3,0 4,0 5,0 6,0 7,0 8,0
pH
Pomocí Henderson-Hasselbalchovy rovnice vypočítejte pH roztoků v jednotlivých zkumavkách. pH = pKa + log
CH3COONa CH3COOH
pKa = 4,75
Přidejte přesně 20 kapek bromkresolové zeleně (acidobazický indikátor) do všech osmi zkumavek.
bromkresolová zeleň: oblast barevného přechodu: (kys.) žlutá 3,8 – 5,4 modrá (zás.) Přidejte přesně 20 kapek bromkresolové zeleně i do zkumavky s neznámým vzorkem. (Zkumavka již obsahuje přesně 10,0 ml vzorku =stejný objem jako je objem ve zkumavkách s pH standardy)
Obsah všech zkumavek (včetně zkumavky s neznámým vzorkem) pečlivě zamíchejte. Uzavřete ústí zkumavky gumovou zátkou a pomalu zkumavku převracejte.
Srovnejte barvu zkumavky se vzorkem se srovnávací škálou pufrů o známém pH. Hledejte nejlepší barevnou shodu. Můžete použít komparátor ("kostka s otvory pro zkumavky"). Do jednoho otvoru vložte zkumavku se vzorkem, do vedlejšího vkládejte srovnávací pufry a hledejte barevnou shodu. Barva ve zkumavce se vzorkem je nejpodobnější barvě standardu číslo:
pH určené touto metodou:
II – a – 3
B. Demonstrace funkce pufrů Pufry jsou roztoky, které udržují relativně stálé pH. Přesněji řečeno, pH se mění pouze velmi málo, jeli do roztoku pufru přidáno malé množství silné kyseliny nebo zásady. Pufry se vždy skládají ze dvou složek – slabé kyseliny a její konjugované baze (nebo ze slabé baze a její konjugované kyseliny).
Henderson–Hasselbalchova rovnice popisuje chování pufrů, lze ji využít k výpočtům jejich pH: pH = pKa + log
pufrová baze pufrová kyselina
--> pH je určeno:
kde pKa je záporný dekadický logaritmus disociační konstanty
pKa slabé kyseliny, od níž je pufr odvozen poměrem složek pufrová baze / pufrová kyselina
V této úloze budete pracovat s "fosfátovým pufrem" složeným z hydrogenfosforečnanu sodného a dihydrogenfosforečnanu sodného. Pomocí Henderson-Hasselbalchovy rovnice spočítejte, jaké objemy roztoků složek musíte smíchat, abyste dostali 10,0 ml fosfátového pufru o pH = 7,0. pKa = 7,21 Máte k dispozici: roztok hydrogenfosforečnanu sodného roztok dihydrogenfosforečnanu sodného
c = 100 mmol/l c = 100 mmol/l
Výpočet:
Složka
Vzorec
Potřebný objem (ml)
hydrogenfosforečnan sodný dihydrogenfosforečnan sodný
Na pracovním místě jsou dvě titrační baňky. Do jedné titrační baňky napipetujte (pomocí skleněné pipety a balónku) přesně 10,0 ml vody. Do druhé titrační baňky napipetujte (pomocí skleněné pipety a balónku) přesně vypočítané objemy obou složek fosfátového pufru. Přidejte 2-3 kapky indikátoru (methylová červeň) do obou titračních baněk.
methylová červeň je pH indikátor s barevným přechodem: (kys.) červená 4,4 – 6,2 žlutá (zás.) Byretu naplňte titračním roztokem HCl (c = 0,100 mol/l). Nastavte hladinu roztoku v byretě na nulovou hodnotu a začněte přidávat za neustálého míchání HCl (tj. silnou kyselinu) do roztoků v titračních baňkách, dokud nedojde k barevné změně indikátoru (růžově červená barva). Zaznamenejte objem HCl potřebný k dosažení tohoto bodu. Objem v titrační baňce
pH
voda
10,0 ml
7.0
fosfátový pufr
10,0 ml
7.0
Závěr:
II – a – 4
Objem HCl, který způsobil změnu pH
b) Pufrovací schopnost acetátového pufru pH pufru a jeho pufrovací vlastnosti jsou určeny hlavně disociační konstantou kyseliny (pK), od které je pufr odvozený, ale záleží i na poměru baze/kyselina. Nejlepší pufrovací schopnost má pufr při hodnotě pH = pK, v tom případě je poměr pufrová baze/pufrová kyselina = 1. Na pracovním místě máte připraveno 10 titračních baněk. Fixem je očíslujte od 1 do 10 (pokud už nejsou očíslované od předchozích studentů, kteří byli na tomto místě před vámi). Do každé titrační baňky připravte podle tabulky 10,0 ml acetátového pufru: Roztoky kyseliny octové (CH3COOH) a octanu sodného (CH3COONa) potřebné k přípravě pufrů jsou připraveny na pracovním stole v automatických byretách. Práce s automatickou byretou je popsána v části "a) Kolorimetrické měření pH". Pufr číslo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
CH3COOH (100 mmol/l) ml 9,9 9,5 9,0 7,5 6,0 4,0 2,5 1,0 0,5 0,1
CH3COONa (100 mmol/l) ml 0,1 0,5 1,0 2,5 4,0 6,0 7,5 9,0 9,5 9,9
Celkový objem roztoku je stejný ve všech připravených baňkách (10,0 ml). Také celková koncentrace pufru je úplně stejná ve všech baňkách (c = 100 mmol/l). Pufry v titračních baňkách se liší v pH. Přidejte 2-3 kapky indikátoru (fenolftalein) do každé z titračních baněk s roztoky pufrů, které jste si připravili. Roztok zůstane bezbarvý. Byretu naplňte titračním roztokem NaOH (c = 0,100 mol/l) a ztitrujte všech 10 roztoků pufrů do barevné změny indikátoru.
Jak titrovat?
To už byste měli sami vědět... Pokud si to nepamatujete:
Titrační baňku je vhodné držet v pravé ruce a levou rukou ovládat kohout byrety. Za neustálého míchání pomalu přidávejte titrační roztok ke vzorku v titrační baňce. Neustále sledujte zbarvení roztoku v titrační baňce. Titraci ukončíte v ekvivalentním bodě (poznáte náhlou změnou zbarvení), roztok změní barvu na růžovou. Zaznamenejte zjištěné objemy titračního roztoku NaOH (hodnoty si zapište do přiložené tabulky).
V tabulce je zvýrazněn sloupec pro záznam dat, která musíte zjistit v laboratoři (objemy NaOH)! Ostatní sloupce v tabulce mohou být zpracovány i později v klidu doma. Spočítejte látkové množství NaOH, jehož přidání způsobilo změnu pH roztoku pufru, která způsobila barevnou změnu indikátoru během titrace. n(NaOH) = c × V(NaOH) Podle Henderson-Hasselbalchovy rovnice vypočítejte pH jednotlivých pufrů. pH = pKa + log
CH3COONa CH3COOH II – b – 1
pKa = 4,75
Do přiloženého grafu vyneste následující body: osa x pH pufru osa y látkové množství NaOH zjištěné "titrací" Do grafu zaneste všech 10 bodů (křížkem nebo kroužkem). Proložte těmito body optimální plynulou křivku (zakreslete barevnou pastelkou). Ne všechny body musí nutně ležet na křivce! Jak proložit optimální plynulou křivku je ukázáno na obrázku na příkladu hyperbolické křivky. odlehlý bod (pravděpodobně chybné měření)
Žádná lomená nebo zvlněná čára spojující body!
Jak nazýváme křivku, kterou jste získali ve grafu?
nápověda: má tvar jistého "písmene"
Pro lepší vyhodnocení je užitečné najít "inflexní bod" získané křivky. Inflexní bod je bod, kde křivka mění zakřivení z konkávního na konvexní (z "vypouklé" směrem nahoru na "vypouklou" směrem dolů) nebo naopak. Využijeme toho, že v inflexním bodě má první derivace extrémní hodnotu (lokální maximum nebo minimum). Pro vynesení první derivace do grafu si nejdříve spočítejte: pH1 + pH2
pH2 + pH3 ,
2
pHn-1 + pHn , ... ,
2
(poslední dva sloupce napravo v tabulce)
(průměrné pH dvou sousedních vzorků)
2
∆n ∆ NaOH / ∆pH
První diference (změna n(NaOH) vztažená na změnu pH): n(NaOH)1 - n(NaOH)2
n(NaOH)2 - n(NaOH)3 ,
pH2 - pH1
n(NaOH)n-1 - n(NaOH)n , ..... ,
pH3 - pH2
Do přiloženého grafu vyneste ještě následující body:
pHn - pHn-1 osa x průměrné pH dvou sousedních vzorků osa y příslušná první diference
Těmito body opět proložte optimální plynulou křivku (zakreslete jinou barevnou pastelkou). Najděte maximum této křivky. V grafu barevně vyšrafujte (vybarvěte) oblast pH, ve které je pufr použitelný (tj. oblast pH = pKa ± 1). Najděte pH, při kterém má acetátový pufr nejlepší pufrovací schopnost:
Závěr:
II – b – 2
Tabulka pro záznam dat
Pufr číslo
CH3COOH (100 mmol/l) ml
CH3COONa (100 mmol/l) ml
1
9,9
0,1
2
9,5
0,5
3
9,0
1,0
4
7,5
2,5
5
6,0
4,0
6
4,0
6,0
7
2,5
7,5
8
1,0
9,0
9
0,5
9,5
10
0,1
9,9
pH
V(NaOH) ml
n(NaOH) mmol
Hodnoty, které je nutno zjistit v laboratoři
II – b – 3
pHn-1 + pHn
n(NaOH)n-1 - n(NaOH)n
2
pHn - pHn-1
Pufrovací schopnost acetátového pufru Grafické vyhodnocení
∆n ∆ NaOH / ∆pH
nNaOH (mmol) 1,20
1,20
1,15
1,15
1,10
1,10
1,05
1,05
1,00
1,00
0,95
0,95
0,90
0,90
0,85
0,85
0,80
0,80
0,75
0,75
0,70
0,70
0,65
0,65
0,60
0,60
0,55
0,55
0,50
0,50
0,45
0,45
0,40
0,40
0,35
0,35
0,30
0,30
0,25
0,25
0,20
0,20
0,15
0,15
0,10
0,10
0,05
0,05
0,00 2,50
2,75
3,00
3,25
3,50
3,75
4,00
4,25
4,50
4,75
5,00
5,25
5,50
5,75
6,00
6,25
6,50
6,75
0,00 7,00
pH II – b – 4
c) Vybrané reakce organických sloučenin A. Důkaz acetonu Aceton může vznikat v lidském těle. Je řazen mezi tzv. KETOLÁTKY Ketolátky v metabolickém slova smyslu jsou:
kyselina acetoctová (acetoacetát) kyselina β-hydroxymáselná (β-hydroxybutyrát) aceton
Tyto látky jsou úzce propojeny svým metabolizmem. Vznikají, jsou-li intenzivně katabolizovány tuky při nedostatečném metabolizmu sacharidů. K tomu dochází např. při hladovění nebo při vyčerpávající tělesné námaze. Z patologických stavů je nadměrná produkce ketolátek typická pro diabetes mellitus. Tvoří-li se v těle ketolátky, přecházejí i do moči, kde jsou prokazatelné jednoduchými testy. Přítomnost ketolátek v moči se nazývá ketonurie. Jedna ze zmíněných ketolátek není keton (neobsahuje KETO skupinu). Která? Bude tato látka prokazatelná níže uvedenými testy? kyselina acetoctová
ANO
NE
kyselina β-hydroxymáselná
aceton
Důkaz acetonu je založen na barevné reakci s nitroprusidem sodným: Na2[Fe(CN)5NO]
1) Lestradetova zkouška Z krabičky vyndejte malý filtrační papír a poležte ho nesložený na bílou dlaždici. Do malé plastové naběračky (je uvnitř plastové nádobky s činidlem) naberte Lestradetovo činidlo a nasypte ho doprostřed filtračního papíru. Lestradetovo činidlo je pevná směs nitroprusidu sodného, síranu amonného a bezvodého uhličitanu sodného.
Činidlo pokápněte vodným roztokem acetonu. Popište pozorované změny:
(buďte trpěliví, hodnoťte výsledek až cca po 30-60 sekundách)
2) Legalova zkouška Ve zkumavce si připravte čerstvý roztok nitroprusidu sodného ve vodě. Naberte několik zrnek pevného nitroprusidu sodného a rozpusťte asi v 1 ml vody). Pak přidejte 3 kapky roztoku NaOH. Nakonec přidejte 3 kapky vodného roztoku acetonu. Popište pozorované změny:
3) Diagnostické proužky pro průkaz ketolátek v moči Reagenční proužky jsou založeny na reakci acetonu a acetoacetátu s nitroprusidem sodným. Popište, jak se barví políčko v případě pozitivity testu:
II – c – 1
B. Reakce aminokyselin a bílkovin 1) Reakce aminokyselin s ninhydrinem Aminokyseliny lze prokázat velice citlivou reakcí s ninhydrinem. Do zkumavky dejte asi 0,5 ml roztoku aminokyseliny. Přidejte pár kapek roztoku ninhydrinu a obsah zkumavky velice opatrně zahřejte nad kahanem. Pozor: ninhydrin je rozpuštěn v acetonu (hořlavina)! Popište pozorované změny:
Kterou aminokyselinu jste použili? název:
vzorec:
2) Biuretová reakce bílkovin Sloučeniny obsahující peptidovou vazbou -NH-CO- dávají pozitivní tzv. biuretovou reakci. Biuretové činidlo obsahuje Cu2+ ionty v alkalickém prostředí. Do zkumavky dejte asi 0,5 ml roztoku bílkoviny. Přidejte stejné množství biuretového činidla. Popište pozorované změny:
pozn. Biuretová reakce se jmenuje po nejjednodušší látce reagující pozitivně – BIURETU
Co to je biuret? Jak vzniká?
3) Srážení bílkovin varem v acetátovém pufru Bílkoviny tvoří ve vodě koloidní roztoky, které jsou neobyčejně citlivé na vliv prostředí (pH, teplota). Změnou podmínek obvykle denaturují. Do zkumavky dejte asi 0,5 ml roztoku bílkoviny. Přidejte přibližně 0,5 ml acetátového pufru (pH = 4,6). Obsah zkumavky velmi krátce povařte. Popište pozorované změny:
3) Důkaz bílkovin v moči kyselinou sulfosalicylovou Bílkoviny se v moči normálně nevyskytují. Jejich přítomnost může mít mnoho vesměs patologických příčin, nejtypičtější jsou poruchy funkce ledvin. Přítomnost bílkoviny v moči se nazývá proteinurie. Důkaz bílkovin v moči je založen na jejich poměrně snadném srážení. Nejčastěji se využívá velice citlivá reakce s kyselinou sulfosalicylovou. Do zkumavky dejte asi 0,5 ml roztoku bílkoviny a přidejte asi 0,5 ml roztoku kyseliny sulfosalicylové. Popište pozorované změny:
II – c – 2
C. Reakce sacharidů Glukóza je pro buňky asi nejuniverzálnější živina. Patří mezi monosacharidy, konkrétně aldohexózy. U sacharidů se užívá několik různých typů vzorců. Zakreslete D-glukózu různými typy vzorců: lineární vzorec (Fischerův)
cyklický vzorec (Tollensův)
cyklický vzorec (Haworthův)
D-glukóza
α-D-glukopyranóza
α-D-glukopyranóza
Redukční zkoušky Glukóza obsahuje aldehydickou skupinu, která může být poměrně snadno oxidována. Proto má glukóza redukční vlastnosti. Ty můžou být využity k jejímu důkazu.
1) Důkaz glukózy Fehlingovým činidlem Fehlingovo činidlo obsahuje komplexně vázané ionty Cu2+. Komplex není příliš stálý, proto se činidlo připravuje těsně před použitím smícháním stejných objemů roztoku Fehling I (roztok CuSO4) a Fehling II (alkalický roztok vínanu sodno-draselného). Ve zkumavce si připravte Fehlingovo činidlo. Smíchejte stejné množství (cca 1 ml) roztoku Fehling I a Fehling II. Barva činidla:
Do nové zkumavky si odlijte asi polovinu (1 ml) připraveného Fehlingova činidla. Zbytek činidla si ponechte pro analýzu neznámého vzorku. Přidejte stejný objem roztoku glukózy. Obsah zkumavky opatrně krátce povařte. Popište pozorované změny:
Která sloučenina vzniklá v průběhu reakce je zodpovědná za pozorované změny?
Co se stalo v průběhu reakce s glukózou?
ZOXIDOVALA SE
název sloučeniny, na kterou se glukóza přeměnila: strukturní vzorec:
II – c – 3
ZREDUKOVALA SE
JINÁ ZMĚNA
Fehlingova reakce je klasická zkouška na důkaz glukózy v moči. Existuje několik modifikací této zkoušky, princip je stejný, rozdíl je jen v použité "komplexující přísadě". U Fehlingova činidla je komplexující přísadou vínan (tartarát), u Benediktova činidla je komplexující přísadou citrát. Disacharidy vznikají ze dvou monosacharidových jednotek, které jsou spojeny O-glykosidickou vazbou. Podle schopnosti reagovat pozitivně s Fehlingovým činidlem klasifikujeme disacharidy na redukující a neredukující. Jak poznáte z chemické struktury, zda je disacharid redukující nebo neredukující?
Z biochemického pohledu jsou nejdůležitějšími disacharidy: maltóza, laktóza a sacharóza ..?.. cukr
monosacharidy, ze kterých je složen
typ vazby
redukující/ neredukující
maltóza laktóza sacharóza
Analýza neznámého vzorku Ve stojánku na pracovním stole máte zkumavku označenou číslem s neznámým vzorkem. Jedná se o imitaci moči, kterou máte za úkol analyzovat. Budete vzorek testovat na přítomnost ketolátek, proteinů a glukózy. Se vzorkem, který máte k dispozici, zacházejte zodpovědně. Musí vám vystačit na provedení všech potřebných zkoušek. Vzorek si nesmíte znehodnotit, proto nic nepřidávejte přímo do zkumavky se vzorkem. Pro jednotlivé testy používejte jen malý objem vzorku! Nový vzorek nedostanete!
Vzorek číslo: Ketolátky (aceton) - Lestradetova zkouška Z krabičky vyndejte malý filtrační papír a položte ho nesložený na bílou dlaždici. Do malé plastové naběračky naberte Lestradetovo činidlo a nasypte ho doprostřed filtračního papíru. Činidlo pokápněte roztokem vzorku. Popište výsledek:
aceton přítomen:
ANO
NE
ANO
NE
Proteiny - precipitace kyselinou sulfosalicylovou Do zkumavky dejte asi 0,5 ml vzorku a přidejte několik kapek roztoku kyseliny sulfosalicylové. Popište výsledek:
proteiny přítomny:
Glukóza - Fehlingova zkouška Fehlingovo činidlo už byste měli mít připravené (nepoužitý zbytek z vaší předešlé práce). Jestli ne, připravte si činidlo podle návodu výše. Do zkumavky dejte asi 1 ml analyzovaného vzorku a přidejte stejné množství Fehligova činidla. Opatrně krátce povařte obsah zkumavky v plameni kahanu. Popište výsledek:
glukóza přítomna:
Závěr – co všechno je přítomno ve vzorku?
II – c – 4
ANO
NE
