4 Festival španělských filmů Festival de cine español La Película Brno: Kino Art 17. — 21. 2. 2009 Praha: Kino Světozor 24. — 28. 2. 2009 www.lapelicula.cz
la película 4 Festival španělských filmů Festival de cine español
kino art
kino SVětozor
cihlářská 19, Brno, tel. 541 213 542 www.kultura-brno.cz/kina
Vodičkova 41, praha 1, tel. 224 946 824 www.kinosvetozor.cz
Úterý 17. 2. 18.45 13 růží 21.00 Druhá strana postele
* **
Středa 18. 2. 18.45 legenda o čase 21.00 rec
* *
Čtvrtek 19. 2. 18.00 Volver 21.00 V Sylviině městě
** *
Velký sál Malý sál
Velký sál
Malý sál
pátek 20. 2. 18.45 carmen: Divoká vášeň 21.00 3:19
** **
Malý sál
Sobota 21. 2. 18.45 3 dny 21.00 carmen
** **
Velký sál
Velký sál
Malý sál
* Vstupné | entrada: 60 kč **Vstupné | entrada: 80 kč Velký sál
Malý sál
Úterý 24. 2. 19.30 13 růží * 18.30 Bárkaři z karibiku ** 21.00 na okamžik v cizím životě ** Středa 25. 2. 18.00 3:19 20.30 3 dny 18.30 Ve výstavbě 21.00 14 kilometrů
*** *** ** *
Čtvrtek 26. 2. 18.00 Bonaerense 18.30 legenda o čase 21.00 zázrak zvaný candeal
*** * **
pátek 27. 2. 16.00 V Sylviině městě 18.00 3 dny 20.30 normální kluci 22.30 Sirotčinec 18.30 Vdova Montielová 21.00 Filmaři proti magnátům
* *** *** *** *** **
Sobota 28. 2. 16.00 legenda o čase 18.00 3:19 20.30 Bonaerense 22.30 rec 18.30 13 růží 21.00 Filmaři v akci
* *** *** * * **
* Vstup zdarma, vstupenky je nutné vyzvednou v pokladně kina. entrada libre. las entradas hay que sacarlas en la taquilla del cine.
** Vstupné | entrada: 90 kč *** Vstupné | entrada: 100 kč telefonická rezervace každý všední den od 10 do 17 hodiny na telefonu 608 33 00 88. Služba funguje i přes Skype – rezervaceaerosvetozor reservación telefónica: días laborables de 10 a 17 en el teléfono 608 33 00 88. el servicio funciona también a través de Skype – rezervaceaerosvetozor
3 Dny | 3 DíaS
13 růží | laS 13 roSaS
F. Javier Gutiérrez, ESP 2008, 93 min. Eng + Cz
Emilio Martínez-Lázaro, ESP / I 2007, 123 min. Cz
K Zemi se blíží obří meteorit. Nastává apokalypsa. Zoufalství, chaos a smrt se nezadržitelně šíří mezi lidmi. Také obyvatelé jedné malé španělské vesnice se musejí vyrovnat s definitivním zánikem. Do zkázy zbývá pouhých 72 hodin. Rosa se pokusí, aby pro její děti byl konec světa nezapomenutelným okamžikem. Bohužel se vše vyvíjí jinak, než si představovala. Do jejich vesnice navíc míří uprchlý zločinec toužící i v posledních hodinách života po pomstě. Tento katastrofický thriller je více než obrazem globálního kolapsu a psychologickou studií skupiny lidí. Tvůrci filmu zručně navazují na vlnu španělských hororů, v nichž jsou extrémnímu nebezpečí vystaveny děti, přitom ale nepřekračují hranici nevkusu. Režisér získal stipendium od Universal Studios a měl možnost učit se ve studiích v Los Angeles, takže do jeho filmu se otiskly hollywoodské postupy. Jeho první krátkometrážní film Brasil (2001) byl nominován na Oscara. Un meteorito enorme se precipita sobre la Tierra. La desesperación, el caos y la muerte se extienden irresistiblemente entre la gente. Un pequeño pueblo en España está esperando la llegada del apocalipsis. Sólo 72 horas faltan a la destrucción completa. Rosa prepara a su familia – dos hijos adultos y cuatro nietos – para la llegada del fin irreversible. Además, un ex-convicto escapado de la cárcel llega al pueblo deseando vengarse incluso en las últimas horas de su vida... El thriller catastrófico es más que testimonio de un colapso global y un estudio psicológico de un grupo de personas expuestas a las cuestiones de fin del mundo. Los creadores de la película continúan hábilmente el género español de terror, en el que están los niños que aparecen expuestos al mayor peligro, pero a pesar de ello no caen por debajo del límite del buen gusto. El director obtuvo una beca de Universal Studios y tuvo la oportunidad de estudiar en los talleres de Los Angeles, por lo que se notan los procedimientos de Hollywood en su película. Su primer cortometraje Brasil (2001) fue nominado al Óscar.
1. dubna 1939 vstupují do Madridu frankističtí vojáci. Republikáni se oprávněně obávají pronásledování, a proto se snaží opustit zemi. Někteří z nich však odejít nemohou nebo nechtějí. To je také případ třinácti dívek – hlavních hrdinek tohoto příběhu natočeného podle skutečných událostí. Přestože Franco slíbil, že budou potrestáni pouze ti, kteří „mají ruce špinavé od krve“, jsou všechny dívky pronásledovány, během následných výslechů krutě mučeny a nakonec odsouzeny. Režisér Martínez-Lázaro natočil řadu nenáročných komedií a toto historické drama v mnohém připomene osvědčené postupy známé z klasických hollywoodských filmů. Filmu 13 růží však neubírá nic na silném poselství a především výrazných hereckých výkonech. V hlavních rolích uvidíme současné přední talentované španělské herečky. V roli Blanky se zaskví Pilar López de Ayala (hraje také ve filmu V Sylviině městě uváděném v rámci letošního ročníku La Películy). El 1 de abril de 1939 entran en Madrid las tropas franquistas. Los republicanos, justificadamente atemorizados, intentan abandonar la capital y salir de España. Sin embargo, algunos de ellos no pueden, o no quieren. Este es el caso de las trece muchachas protagonistas de esta película basada en hechos reales. Aunque Franco había prometido que serían castigados sólo aquellos que tuvieran “las manos manchadas de sangre”, estas jóvenes serán perseguidas, cruelmente torturadas y finalmente condenadas. El director Martínez-Lázaro ha realizado numerosas comedias de éxito, y este drama histórico recuerda en muchos aspectos los métodos consagrados por Hollywood. Sin embargo la película no se queda corta en la caracterización de los personajes ni en el nivel interpretativo de los actores. En los papeles principales veremos actrices de talento y muy destacadas en el panorama cinematográfico español, como Pilar López de Ayala, en el papel de Blanca, que actúa en la película “En la ciudad de Sylvia”, también programada en la presente edición del Festival.
Eng: Anglické titulky Cz: České titulky Esp: bez překladu
14 kiloMetrů | 14 kilóMetroS Gerardo Olivares, ESP 2007, 95 min. Cz Téma ilegálních přistěhovalců trápí také španělskou společnost. A 14 kilometrů je nejkratší vzdálenost Afriky od Evropy. Zároveň je to pomyslná hranice pro tisíce Afričanů, která je dělí od místa, kde doufají, že uniknou bídě a hladu. Na příběhu Violety, Buby a Mukely máme možnost projít celou nebezpečnou cestu tak, jak jí televizní zpravodajství neukazuje. Výjimečná příroda stojí v kontrastu k utrpení hlavních hrdinů a jejich boji s hladem, korupcí, smrtí a ponížením. Lidská důstojnost již pro řadu z těchto zoufalých uprchlíků ztratila smysl. Film získal cenu Nejlepší iberoamerický film roku 2008 na festivalu v mexické Guadalajaře. Sugestivní herecké výkony, až kýčovitá kamera a civilní příběh vytváří plastický obraz osudu mnoha lidí ochotných obětovat vše za cenu vlastní nejisté budoucnosti. La emigración ilegal es un tema de actualidad también en la sociedad española. 14 kilómetros, el título de este drama, es la menor distancia que separa África de Europa, en el estrecho de Gibraltar. Al mismo tiempo supone una barrera imaginaria que separa a miles de africanos de una soñada comida, agua, y su propia integridad física. De la mano de tres jóvenes africanos -Violeta, Buba y Mukela- recorreremos un largo y peligroso viaje para conocer lo que nunca enseñan los medios de comunicación. El excepcional marco natural africano es el telón de fondo sobre el que contrasta el sufrimiento de los personajes y su lucha contra el hambre, la corrupción, la humillación y la muerte: una lucha por un poco de dignidad humana. 14 kilómetros consiguió el premio en 2008 a la mejor película iberoamericana en el Festival de Guadalajara (México). Una actuación sugestiva, combinada con imágenes realistas, fuertes, cercanas al naturalismo, nos refleja el destino de una multitud capaz de sacrificarlo todo por alcanzar un futuro incierto.
3:19 Dany Saadia, ESP / MEX 2008, 104 min. Cz Podtitul filmu zní „Nic není náhoda“. Oddechový příběh o lásce, humoru a přátelství se snaží nabídnout možné odpovědi na otázky typu: Co kdyby náš život byl řízen náhodou?, Co když nemůžeme ovlivnit zákony řídící naše životy? atd. Nicméně v další rovině jde především o romantickou komedii. Tři kamarádi se baví mírně machistickou hrou, na jejímž základě si vybírají ženské objekty svého zájmu. Co vypadá zprvu jen jako puberťácká zábava, ovlivní zásadně jejich životy. Nakonec jsou pohlceni hledáním pravdy o významu náhody v lidském životě. Film slaví úspěchy především díky účasti dvou současných idolů ženských srdcí – Juana Díaze (minulý rok jsme ho viděli v zahajovacím filmu Hloupá dáma) a Miguela Ángela Silvestra. Přítomnost druhého jmenovaného na přehlídce ve Valencii loni v říjnu způsobila kolaps v ulicích, které zaplnily jeho fanynky. „Nada es casualidad“. Una relajante historia de amor, humor y amistad que trata de ofrecer posibles respuestas a preguntas como: ¿Qué pasa si toda la vida sucede por mera casualidad?, ¿Y si no podemos escaparnos ni controlar las leyes que rigen nuestra existencia?, etc. 3:19 es sobre todo una comedia romántica. Tres amigos se divierten con un juego un tanto machista, tras cuyos resultados se escogen los objetivos femeninos de su interés. Lo que al principio parecía un entretenimiento de adolescentes, influye en sus vidas de manera importante. Al final se ven absorbidos por la búsqueda de la verdad sobre la importancia de la casualidad en la vida humana. La película tiene éxito sobre todo gracias a la actuación de dos actores ídolos del público femenino – Juan Díaz (conocido por el film la Dama Boba) y Miguel Ángel Silvestre. La presencia de este último en Valencia en octubre del año pasado provocó un colapso en las calles, que se llenaron de sus fans.
Bárkaři z kariBiku | BalSeroS Doc Carles Bosch, Josep M. Doménech, ESP 2002, 120 min. Eng
Televizní štáb reportérů začíná sledovat osudy sedmi Kubánců a jejich příbuzných v roce 1994 – několik dní před jejich riskantním pokusem přeplavit se na improvizovaných bárkách do amerického Miami a uprchnout tak před hospodářskými problémy, které Kubě způsobil rozpad sovětského impéria. Krátce poté navštíví novináři trosečníky v utečeneckém táboře zbudovaném na území vojenské základny na Guantánamu. O sedm let později se opět setkáváme s osudy imigrantů, kterým se s větším či menším úspěchem podařilo nalézt vytoužený „americký sen“. Nejsilnější stránku sugestivního snímku reportážního charakteru představuje přesně vystavěná struktura sedmi vzájemně propletených linií, které se „rozbíhají“ na pobřeží Kuby, aby se nakonec znovu protnuly – ač na různých místech Ameriky – ve finálním bilancování zisků a ztrát. (převzato z katalogu MFF Karlovy Vary) En el verano de 1994, un equipo de reporteros de televisión españoles rodó y entrevistó a siete cubanos y a sus familias en los días previos a su arriesgada aventura de lanzarse al mar para alcanzar las costas de Miami, huyendo de las dificultades económicas que asolaban su país. Algún tiempo después, pudieron localizar en el campamento de refugiados de la base norteamericana de Guantánamo a los que habían sido rescatados en alta mar. Siete años después nos encontramos nuevamente con los inmigrantes que – con éxito mayor o menor – han logrado su ansiado “sueño americano”. El lado más fuerte de esta sugestiva película con carácter de reportaje, lo representa la estructura, cuidadosamente elaborada, de siete líneas de narración entrelazadas que se separan en la costa cubana para encontrarse otra vez – aunque en lugares diferentes de los Estados Unidos – en un balance final de ganancias y pérdidas. (tomado del catálogo del festival internacional de cine de Karlovy Vary)
BonaerenSe | el BonaerenSe Pablo Trapero, RA / RCH / F / NL 2002, 105 min. Cz Pětatřicetiletý Zapa je obyčejný, těžce pracující člověk, zámečník z malého argentinského města. Když ho jeho šéf požádá o malou službu pro jisté zákazníky, Zapa souhlasí – nemá na výběr. Ukáže se, že jde o vloupání do obchodu. Zapa má otevřít sejf. Šéf záhy zmizí z města a Zapa se brzy stane hlavním podezřelým. Aby se vyhnul vězení, odjede z rodného městečka do betonové džungle Buenos Aires, kde se na radu svého strýce, policejního inspektora, přihlásí k policii. Po měsících tvrdého výcviku se Zapa stane policistou. Začne zjišťovat, jak funguje korupce, a postupně se stane součástí celého systému. Brzy už není cesty zpět. (převzato z katalogu MFF Karlovy Vary). Zapa, un hombre de 35 años trabaja duramente como cerrajero en una pequeňa ciudad argentina. En un determinado momento, su jefe le pide un pequeño favor para unos ciertos clientes. Zapa no se niega ya que no le queda otra alternativa. Pero resulta que se trata de un robo a una tienda. Zapa tiene que abrir una caja fuerte. Al poco tiempo, su jefe desaparece de la ciudad y Zapa llega a ser el máximo responsable del delito. Para evadir el peligro de que le metan en la cárcel, sale de su ciudad natal y se va hasta la „jungla de hormigón“ de Buenos Aires. Allí, sigue el consejo de su tío, un inspector de policía, y se convierte en un joven aspirante a agente de la Policía Bonarense. Tras meses de un curso de preparación muy duro se convierte en un policía y comienza a darse cuenta de cómo funciona la corrupción, y poco a poco se convertirá en un elemento inseparable de todo el sistema. Después será demasiado tarde para volver atrás.
carMen Carlos Saura, ESP 1983, 102 min. Cz Carmen je prostředním dílem v trilogii režiséra Carlose Saury, natočeným mezi filmy Krvavá svatba (Bodas de sangre; 1981) a Čarodějná láska (El amor brujo; 1986). Režisér se ve snímku opět vrací do inspirativního světa tance a ke spolupráci s tanečníkem a choreografem Antonio Gadesem. Saura ve svém specifickém žánru filmu nabízí bohaté zážitky vynikajících tanečních kreací ve stylu flamenca, obnažuje zde uměleckou fikci a ukazuje schopnost hereckého vyjádření jako svéprávné, inspirativní tvůrčí složky. Ve filmovém příběhu vycházel jak z původního románu Prospera Mériméea, tak z proslulé opery Georgese Bizeta o nespoutané cikánce Carmen, která navzdory své vášnivosti dává přednost svobodě před láskou, i za cenu smrti. Carmen es la segunda película de la trilogía cinematográfica de Carlos Saura, situada entre las películas Bodas de sangre, (1981) y El amor brujo, (1986). Colabora estrechamente con el director el importante bailarín y coreógrafo Antonio Gades, y en la película Carmen desempeña el papel de sí mismo y también el papel de don José. Esta película de Saura no es solamente una ficción formulada por el autor, sino también una inspiración general para cada uno de los elementos creativos del arte de la danza. Su adaptación fílmica está basada en la novela de Prosper Mérimée, también en la famosa ópera de Georges Bizet sobre una desenfrenada muchacha gitana llamada Carmen, quien a pesar de su apasionado carácter prefiere la libertad al amor, aunque lo tenga que pagar con su muerte.
carMen: DiVoká Vášeň | carMen Vicente Aranda, ESP / GB / I 2003, 114 min. Cz Svůdná Carmen lehkomyslně flirtuje s důstojníkem Josém. Je andělsky krásná a ďábelsky prohnaná. Josého si nejprve zcela podmaní, aby ho pak vydala napospas mukám žárlivosti, kterým vznětlivý muž nedokáže dlouho vzdorovat. Pro ženu pochybné pověsti, kvůli které opustil počestný život a zahodil slibnou budoucnost v armádě, je ochoten i vraždit... Příběh lásky a žárlivosti podle slavné novely Prospera Mériméea, nabitý divokou vášní, spalující touhou a smyslností ve filmu, kde není místo pro puritánství. La seductora Carmen, frívolamente coquetea con el oficial José. Carmen tiene una belleza angelical y la astucia del diablo. Consigue dominar a José completamente, y luego lo somete a una tremenda escena de celos, a la que este hombre sanguinario no es capaz de resistir por mucho tiempo. A causa de esa mujer de vida alegre, por la cual abandonó una vida decente y desperdició su futuro prometedor en el ejército, es capaz hasta de recurrir al asesinato... Una historia de amor y celos, rodada según la novela corta de Prosper Mérimée. La historia de una pasión desenfrenada, de deseo abrasador y una sensualidad latente en toda la película, en la que no queda lugar para el puritanismo.
Druhá Strana poStele | el otro laDo De la caMa
FilMaři proti MagnátůM | cineaStaS contra MagnateS Doc
Emilio Martínez-Lázaro, ESP 2002, 104 min. Cz
Carlos Benpar, ESP 2005, 97 min. DVD Esp
Dva páry – Javier / Sonia a Pedro / Paula – jsou nejlepší přátelé. Jednoho dne však Paula ukončí svůj vztah s Pedrem kvůli jinému „záhadnému“ muži, kterým není nikdo jiný než Javier. Pedro, posedlý touhou zjistit, kdo je oním záhadným mužem, požádá o pomoc právě svého nejlepšího přítele Javiera. Ten, kromě toho, že musí vše před Pedrem utajit, si není jistý, zda má opustit Soniu kvůli novému vztahu s Paulou. Režisér Emilio MartínezLázaro natočil úsměvný příběh dvou mladých, atraktivních párů, které si tajně vymění své partnery a čím dál více se zamotávají do drobných podvodů a lží. Jediná místa, kdy se „hrdinové“ filmu chovají statečně a upřímně, jsou taneční a hudební vstupy, které nenápadně posouvají děj kupředu. Druhá strana postele je jedním z nejúspěšnějších španělských filmů. Při svém uvedení doma trhal rekordy návštěvnosti. Dos parejas – Javier/ Sonia y Pedro / Paula – son grandes amigos. Sin embargo, un día Paula rompe su relación con Pedro a causa de un “misterioso” hombre, que no es nada más ni nada menos que el mismo Javier. Pedro está obsesionado por el deseo de averiguar la identidad de este misterioso hombre. Entonces pide ayuda a su mejor amigo Javier. Éste, además de tener que ocultar todo ante Pedro, no está seguro si por la razón de tener la nueva relación con Paula, quiere abandonar a Sonia. El director Emilio Martínez-Lázaro rodó una historia divertida sobre dos parejas jóvenes y atractivas que, secretamente, se intercambian sus novios, y cada día más se van enredando en trampas y pequeñas mentiras. Las escenas de la película donde los protagonistas mantienen una postura valiente y sincera, son las escenas de baile y música, que sirven como motor de la trama. El otro lado de la cama es una de las películas españolas de mayor éxito. Su estreno batió récords de espectadores.
Výborně natočená filmová esej zpracovává zajímavé a stále aktuální téma obrany morálních práv filmařů vůči manipulacím, jimiž procházejí filmy od počátků kinematografie až po současnost. Kombinuje ukázky z filmů, archivní záběry, výpovědi filmařů a názorné scény vysvětlující například typy filmových formátů. Na úvod čte Liv Ulmannová slavnou Delfskou deklaraci na obhajobu práv audiovizuálního sektoru. Následují skutečně unikátní výpovědi plejády umělců z celého světa (Fred Zinnemann, Federico Fellini, Woody Allen, Miloš Forman, John Huston, Burt Lancaster a mnozí další). Všichni tvůrci i herci vyprávějí své osobní zkušenosti s manipulací vlastních děl. Pro laika může tato problematika vypadat nezáživně, ale síla dokumentu spočívá právě v tom, jak názorně a přesvědčivě podává důkazy. Interesante ensayo cinematográfico en defensa de los derechos morales de los cineastas frente a las manipulaciones que sufren las películas, desde los orígenes del cine hasta el dominio actual del mundo audiovisual. Cineastas contra Magnates combina distintas formas de lenguaje cinematográfico: material de archivo, fragmentos de films, declaraciones de los cineastas y escenas de ficción que muestran por ejemplo diferentes tipos de formatos de cine. Al comienzo, Liv Ulmann lee su Declaración en defensa de los derechos del sector audiovisual. A continuación, somos testigos de unas declaraciones únicas de artistas universales (Fred Zinnemann, Federico Fellini, Woody Allen, Miloš Forman, John Huston, Burt Lancaster y muchos más). Todos los creadores y actores cuentan sus experiencias personales con la manipulación de sus propios cuerpos. A un aficionado, la problemática podría parecerle aburrida pero la fuerza del documental consiste precisamente en la perspicacia y en la fuerza persuasiva con la que presentan estos ejemplos.
FilMaři V akci Doc | cineaStaS en acción
legenDa o ČaSe | la leyenDa Del tieMpo
Carlos Benpar, ESP 2005, 102 min. DVD Esp
Isaki Lacuesta, ESP 2006, 109 min. Cz
Filmaři v akci jsou pokračováním snímku Filmaři proti magnátům. Tentokrát vše začíná newyorskou zkušeností Salvadora Dalího s obranou vlastního díla. Pozornost je zde více zaměřena na jednotlivé klíčové soudní procesy, které vedly k průlomu v obraně autorské licence. Hlavními tématy jsou tentokrát především boj proti přerušování filmu reklamami, otázka dabování, final cut (režisérský střih) a kolorování filmů. Opět se setkáme se zajímavými výpověďmi například Jeana-Luca Godarda, Howarda Hawkse, Ingmara Bergmana, Samuela Fullera, Johna Boormana, Sydneyho Pollacka nebo dědiců práv děl Françoise Truffauta či Jacqua Préverta. Uzavírá se zde vzrušující dobrodružství obrany filmu jako uměleckého díla, na jehož vzniku se podílí vždy více lidí. Zároveň si uvědomíme, jak mocná je televize ve své manipulaci – především díky postupu tzv. pan-scanning. Cineastas en acción es continuación de la película Cineastas contra magnates. Esta vez empezando con la experiencia neoyorquina de Salvador Dalí en defensa de su propia obra. La atención está más centrada en los pleitos clave que llevaron al cambio en la defensa de los derechos de autor. Los temas principales son, por ejemplo: la lucha contra la interrupción de las películas con publicidad, la cuestión del doblaje, el "final cut" (montaje del director) y el coloreado de las películas. Nuevamente podremos escuchar las opiniones interesantes de JeanLuc Godard, Howard Hawks, Ingmar Bergman, Samuel Fuller, John Boorman, Sydney Pollack o herederos de los derechos de François Truffaut o Jacques Prévert. Se concluye aquí una aventura emocionante de la defensa de la película como obra de arte colectiva, en cuya creación participa siempre un grupo de personas. Al mismo tiempo nos damos cuenta del poder manipulativo que tiene la televisión – sobre todo gracias al método llamado "pan-scanning".
Legenda o čase je název desky, kterou v roce 1979 věnoval slavný andaluský zpěvák flamenca Camarón básníku Federicu Garcíovi Lorcovi. I stejnojmenný film se v jednom z témat přiblíží tomuto slavnému hudebníkovi. Na jedné straně je japonská dívka Makiko, která se vydá do Španělska, aby se zde naučila zpívat jako Camarón. Na druhé straně sledujeme cikánského chlapce Isru, který po smrti otce již nemůže zpívat a touží odcestovat někam daleko. Dva vzdálené životy, dva odlišné osudy, které se neprotnou, ale vytváří obraz městečka San Fernando. Oba hrdinové hledají řešení vztahu ke svým otcům, svému okolí i sobě samým. Ani jeden z nich netuší, že vstupují do nové etapy svého života. Isaki Lacuesta dosud točil především dokumentární filmy. Legenda o čase je jeho hraným debutem, nicméně i zde je cítit dokumentaristická zkušenost. La leyenda del tiempo es el título de un disco que en 1979 dedicó a Federico García Lorca el mítico cantaor flamenco Camarón. Esta película nos acerca la figura del músico, entre otros asuntos. Por un lado tenemos a Makiko, una chica japonesa que viaja a España para aprender a cantar como Camarón. Por otro aparece Israel, un niño gitano que tras la muerte de su padre ya no puede cantar, y sueña con viajes lejanos. Dos vidas alejadas, dos destinos muy diferentes, que nunca se cruzan, pero que van conformando una imagen de la ciudad de San Fernando. Ambos protagonistas buscan resolver sus relaciones con sus padres, con su entorno y consigo mismos. Ninguno de ellos puede saber que está entrando en una nueva etapa de su vida. Isaki Lacuesta ha rodado principalmente documentales. La leyenda del tiempo es su debut en otro género, muy influenciado por su experiencia anterior.
na okaMžik V cizíM žiVotě | un inStante en la ViDa ajena Doc José Luis López-Linares, ESP 2003, 80 min. Esp Svou genezí ojedinělý dokumentární snímek je sestavený ze záběrů ze soukromého archívu Madronity Andreu. Ta se narodila v Barceloně na konci 19. století v zámožné podnikatelské rodině a až do 80. let 20. století natáčela střípky ze svého života a španělské společnosti vůbec. Na jejich formální i obsahové kvalitě se odrazila fascinace paní Andreu všemi technickými novinkami, její vytrvalost i umělecké nadání, které zdědila po svých předcích. Z množství materiálu natáčeného na 16mm film vybral López-Linares nejzajímavější okamžiky, chronologicky je seřadil a opatřil komentářem. Máme tak unikátní možnost sledovat vývoj španělské společnosti pohledem příslušnice vyšší vrstvy. Zároveň nejde o banální amatérské záběry, protože Madronita Andreu se naučila základním pravidlům filmování. Snímek získal v roce 2004 výroční cenu Goya za Nejlepší dokumentární film roku. Desde el punto de vista de su génesis, se trata de un documental único, compuesto por las tomas del archivo personal de Madronita Andreu. Esta nació en Barcelona a finales del siglo XIX, en una familia de industriales acomodados y hasta los años 80 del siglo XX filmó a su familia, a su entorno y a la sociedad española. En la calidad formal y en los contenidos de las grabaciones se refleja la fascinación de la señora Andreu por todas las novedades técnicas, y su perseverancia y talento de pintora, heredado de sus antepasados. De todo el material filmado en 16 mm, López-Linares escogió los momentos más interesantes, los ordenó cronológicamente y los comentó. Así tenemos una única oportunidad de ver el desarrollo de la sociedad española a través de la mirada de una mujer de la alta sociedad. No se trata de tomas de amateur, porque Madronita Andreu dominaba las bases de la filmación. La película fue galardonada en 2004 con el Premio Goya de Documental.
norMální kluci | chicoS norMaleS Daniel Hernández, ESP 2008, 85 min. Eng + Cz Film vycházející ze skutečných událostí je natočený s téměř dokumentaristickou přesností. Ukazuje život v marockém Tetuánu, odkud vzešlo pět sebevražedných teroristů, kteří mají na svědomí madridský masakr v roce 2004. Sledujeme výpovědi sousedů, rozhovory „náhodných“ kolemjdoucích, přičemž před námi postupně vyvstává obraz prostředí, kde budoucnost mladým lidem nabízí jen příslušnost k pouličnímu gangu nebo prodej drog. Normální kluci režiséra Daniela Hernándeze, jenž má dosud za sebou třicet dokumentárních snímků, jsou jeho debutem na poli hraného filmu. Scénář je postaven na reálných výpovědích lidí z okolí „normálních kluků“, kteří se stali teroristy. Ve filmu vystupují vesměs neherci a skuteční obyvatelé Jamma Mezwak (čtvrť, kde se natáčelo). Normální kluci byli vedle Festivalu v San Sebastiánu uvedeni také na festivalech v Londýně, Káhiře a Soluni. Natočeno za podpory španělské televize TVE. La película está Inspirada en una historia real, rodada casi con una exactitud documental, observa la vida en el Tetuán de Marruecos. Precisamente de allí surgió el grupo de cinco hombres–bomba que fueron responsables de la masacre madrileña del 2004. En la película seguimos los testimonios de los vecinos y las conversaciones de transeúntes “ocasionales”. Poco a poco va surgiendo un retrato del ambiente, donde la única alternativa aceptable para el futuro de los jóvenes es la pertenecia a una pandilla, o dedicarse a la venta de drogas. La película Chicos normales del director Daniel Hernández, quien cuenta con una treintena de documentales, es su debut en el campo del largometraje. El guión está basado en los testimonios reales del entorno de “los chicos normales”, que se convirtieron en terroristas. En la película actúan, en su mayor parte, artistas aficionados y los habitantes auténticos de Jamma Mezwak (el barrio donde se rodó la película). Chicos normales se ha presentado no sólo en el Festival de Cine en San Sebastián, sino también en los festivales de Londres, Cairo y Salónica.
rec Jaime Balagueró, Paco Plaza, ESP 2007, 85 min. Cz Soukromá televizní společnost natáčí dokument z prostředí hasičů. Reportérka se snaží zachytit nebezpečné situace i každodenní problémy. Při jednom výjezdu se banální záchranná akce nečekaně změní v noční můru. Štáb i záchranáři zůstanou uvězněni s nájemníky v domě, kde se šíří neznámá infekce. Obyčejná reportáž se změní v boj o život. Jako jediné východisko se ukáže překonat vlastní strach z neznámého nebezpečí. Horor REC se stal nečekaným překvapením loňského roku nejen ve Španělsku, ale také na řadě festivalů. Kritici mu přisoudili stejný význam na proměně žánru hororu, jaký si před lety vydobyl nízkorozpočtový snímek Záhada Blair Witch. Jsou si podobné mimo jiné častým užitím ruční kamery, infrakamery a důrazem na maximální věrohodnost dialogů i chování aktérů. V případě REC nejde pouze o podařený obraz ze „života“ nemrtvých, ale také o další příspěvek renesance evropského hororu. Un canal privado de televisión se encuentra rodando un documental sobre los bomberos. La reportera intenta captar el peligro y los problemas del trabajo diario. Una salida de salvamento rutinaria se convertirá inesperadamente en pesadilla. El equipo de rodaje y los bomberos, junto con los inquilinos, quedan atrapados en una casa donde se va extendiendo una infección desconocida. Un rodaje normal se convierte entonces en pura lucha por la supervivencia. Parece ser que la única salida está en superar el propio miedo a un peligro desconocido. El thriller REC ha resultado una agradable sorpresa de éxito no sólo en España sino en numerosos festivales. Los críticos lo han equiparado a la película de bajo presupuesto The Blair Witch Project en cuanto aporte a la regenereción del género de terror. Ambas películas se parecen, entre otras cosas, en el uso frecuente de cámaras manuales, infracámaras y un acentuado uso del realismo en los diálogos y la interpretación. En el caso de REC no se trata sólo de logradas imágenes de la vida de los “no muertos”, sino de una aportación de peso al renacer del cine de terror europeo.
SirotČinec | el orFanato Antonio Bayona, MEX / ESP 2007, 100 min. Cz Laura se po třiceti letech vrací společně se svým manželem Carlosem a s adoptovaným synem Simonem do zchátralé vily, kterou by ráda zrekonstruovala na domov pro postižené děti. Dům dříve fungoval jako sirotčinec, kde sama strávila velkou část dětství. Malý Simon postupně objevuje okolí domu, ovšem bez jakýchkoli vrstevníků, které si chlapec nahradí imaginárními kamarády. Výplod dětské fantasie ale dostává ostře reálný rozměr ve chvíli, kdy Simon záhadně zmizí. Španělský horor Sirotčinec se vrací od prvoplánových proudů krve k tradiční formě děsivého příběhu, jehož žánrová klišé režisér Bayona výtečným způsobem využil v příběhu o mateřské lásce. Laura, su marido Carlos y su hijo adoptivo Simón, vuelven después de 30 años a una casona vieja que les gustaría convertir en un hogar para niños discapacitados. Hace años la misma casa sirvió de orfanato donde Laura pasó gran parte de su niñez. Poco a poco el pequeño Simón empieza a descubrir los alrededores de la casa. Los amigos que le faltan los sustituye por amigos imaginarios. Este producto de la fantasía infantil se transforma en real en el momento en que el niño desaparece misteriosamente. El orfanato no es sólo una película de terror de tipo tradicional. El director Bayona se aprovechó de los tópicos de este género para contar una historia espantosa, y además plasmó la fuerza del amor materno de una manera excelente.
V SylViině MěStě | en la ciuDaD De SylVia
VDoVa MontieloVá | la ViuDa De Montiel
José Luis Guerín, ESP 2007, 84 min. Cz
Miguel Littin, MEX / CO / YV / CU 1979, 118 min. Cz
Zatím poslední celovečerní film enfant terrible španělského filmu, režiséra José Luis Guerína, vyžaduje notnou dávku divácké zkušenosti. Příběh mladého malíře ve Štrasburku je třeba nejen vnímat po narativní stránce, ale plně se soustředit i na jeho vizuální stránku. Hlavní hrdina se vydává hledat ztracený čas, který pro něj představuje neznámá Sylvie, kterou tu kdysi potkal. Na ulicích sleduje tváře, pohyby a úkazy všednosti. Pouze tak se mu postupně zhmotňují vůně, zvuky a vzpomínky. Slova jsou zde zbytečná – proto je jich použito tak málo. Pozornému čtenáři obrazů takto načrtnutý příběh možná připomene něco z vlastního života – snahu o oživení vzpomínek. Přelud ženské krásy je tolik příznačný pro španělskou vášeň, zde je navíc okořeněný francouzským savoir vivre. El último largometraje dirigido por el enfant terrible del cine español, José Luis Guerin, exige del espectador una gran experiencia. Es necesario percibir esta historia de un joven pintor en Estrasburgo, no sólo desde el lado puramente narrativo, sino también concentrarse en aspectos visuales y de imagen. El protagonista emprende una búsqueda hacia el pasado, representado por Sylvia, una desconocida a quien una vez encontró en Estrasburgo. En las calles, poco a poco, se van materializando olores, sonidos y recuerdos, que surgen de la observación de rostros, movimientos y trivialidades de la vida cotidiana. Las palabras aquí son inútiles, y por eso se usan tan poco. Al lector de imágenes atento, quizás este boceto de historia le evoque algo de su propia vida: el esfuerzo por revivir los recuerdos. El fantasma de la belleza femenina, característico de la pasión creativa española, está aquí sazonado con el francés savoir vivre.
„Když zemřel don José Montiel, všichni, kromě jeho vdovy, se cítili pomstěni – muselo však uplynout několik hodin, aby všichni uvěřili, že je doopravdy po smrti…“ Režisér Miguel Littin vytvořil filmový portrét krutého a násilnického muže, udavače a bezohledného kořistníka Josého Montiela, který zemřel všemi nenáviděn. Jen vdova ho oplakává, ale když po čase pochopí, jaký byl její muž ve skutečnosti, volí raději dobrovolnou smrt… Děj se odehrává v několika rovinách: ze současnosti odbočuje do vzpomínek, realita se prolíná s představami, přičemž se pružný časový rytmus podřizuje střídání konkrétních subjektivních prožitků. Právě prolomení časové bariéry vytváří zvláštní napětí filmu a prohlubuje plastičnost obrazu jak José Montiela a jeho vdovy, tak i latinskoamerické země, sténající pod vojenskou diktaturou. Nesnadnou titulní úlohu svěřil režisér vynikající Geraldině Chaplinové. “Al morir don José Montiel, todos, excepto su mujer, se sintieron aliviados. Tuvieron que pasar unas cuantas horas para que todos creyeran que el hombre estaba realmente muerto...” El director Miguel Littin ha creado un relato fílmico acerca de un hombre cruel, despótico, delatador y saqueador sin escrúpulos, José Montiel, que murió odiado por todo el mundo. Sólo su viuda, que tras algún tiempo se dará cuenta de cómo era su marido en realidad, elige una muerte espontánea. La trama transcurre en varios planos temporales: del presente vuelve hacia los recuerdos, haciendo que la realidad se mezcle con la imaginación. Justamente con esta ruptura de la línea temporal se crea una tensión extraordinaria en la película y se profundiza la plasticidad del relato, no sólo de José Montiel y su viuda, sino también del país latinoamericano que sufre bajo la dictadura militar. El difícil papel principal el director se lo encargó a la excelente actriz Geraldine Chaplin.
VolVer Pedro Almodóvar, ESP 2006, 120 min. Cz Volver znamená návrat. Svým sedmnáctým snímkem se Pedro Almodóvar vrací k vlastním kořenům, do rodného kraje La Mancha. Kraje, kde často fouká silný vítr, který šíří požáry. Při jednom z nich zahynuli rodiče Raimundy a Sole, sester odlišného temperamentu, ale podobných osudů. Film o přežití žen tří generací je podle Almodóvarových slov jeho největším návratem do dětství. V hlavních rolích: Penélope Cruz, Lola Dueñas, Carmen Maura. En su decimoséptima película, Pedro Almodóvar vuelve a sus raíces, a su región natal: La Mancha. Allí, muy a menudo hace un viento muy fuerte y por esta razón se producen incendios. Durante uno de esos incendios fallecieron los padres de Raimunda y Sole, las dos hermanas de un temperamento distinto, pero destinos similares. La película habla sobre la forma de vida de estas mujeres, a lo largo de tres generaciones. Es, en las palabras del propio Almodóvar, su regreso más profundo a la niñez. En El reparto intervienen: Penélope Cruz, Lola Dueñas y Carmen Maura.
Ve VýStaVBě | en conStrucción
Doc
José Luis Guerín, ESP 2001, 125 min. Eng Zdánlivě nudné téma výstavby nových obytných domů v barcelonské čtvrti El Chino se v pojetí José Luise Guerína stává strhujícím dobrodružstvím. Než si to stačíme uvědomit, jsme ponořeni do životů několika rodin ovlivněných stavbou. Nakonec zjistíme, jak dalece je naše existence provázána s architektonickou strukturou místa, kde žijeme. Ve filmu balancujícím na hranici fikce a dokumentu vystupují desítky postav. Jde o sestřih sto deseti hodin materiálu natočeného během osmnácti měsíců a nezazní zde ani slovo komentáře. Přesto se ve vyprávění neztratíme. Fakt, že nevyřčené věci jsou silnější než ty řečené, znovu dokazuje sílu filmového média v rukou nadaného tvůrce. El festival La Película presenta este año otra obra de José Luis Guerín. De una cuestión aparentemente aburrida, como es la construcción de nuevas casas en el barrio El Chino de Barcelona, Guerín sabe crear una aventura arrebatadora. Rápidamente nos vemos sumergidos en las vidas de unas familias influidas por la construcción. Al final nos damos cuenta de lo estrechamente que están unidas nuestras existencias con la estructura arquitectónica del lugar donde vivimos. En esta película que balancea entre la ficción y el documental aparecen decenas de personajes. Se trata de un montaje de ciento diez horas de material filmado durante dieciocho meses, sin un solo comentario. A pesar de ello, no nos perdemos en la narración. El hecho de que las cosas no dichas sean más fuertes que las dichas, nuevamente demuestra la fuerza del medio cinematográfico en manos de un creador con talento.
není jiná
alternativa
zázrak zVaný canDeal | el Milagro De canDeal Fernando Trueba, ESP 2004, 125 min. DVD Eng Candeal je zapadlá chudinská čtvrť uprostřed Salvadoru, hlavního města brazilské provincie Bahía. Je také domovem hudebníka Carlinhose Browna, proslulého perkusisty a vůdčí postavy bloco-afro skupiny Timbalada. Film je strhujícím podobenstvím o proměně nechvalně známého slumu v příkladnou obec, a to i díky síle hudby a Brownově osobní péči o místní mládež. Snímek rovněž nazírá problematiku v širším kulturním rámci, ukazuje spojitost Kuby a Brazílie (a zvlášť Havany a Bahíi) a společné africké kořeny. Jejich hledání ztělesňuje kubánský klavírista Bebo Valdés, držitel ocenění Grammy, který přijíždí za Brownem do Salvadoru de Bahía. Režie se ujal Oscarem oceněný režisér Fernando Trueba. Candeal es un barrio pobre perdido en medio de Salvador, capital de la provincia brasileña de Bahía. Es también tierra natal del músico Carlinhos Brown, un percusionista famoso y figura líder del grupo bloco-afro Timbalada. La película es una parábola arrebatadora de la metamorfosis de una favela en una comunidad especial, gracias a la fuerza de la música y gracias al cuidado personal que les da Brown a los jóvenes del barrio. La película analiza la problemática también en un marco cultural más amplio, mostrando la relación entre Cuba y Brasil (La Habana y Bahía en especial) y sus raíces comunes africanas. Su búsqueda está encarnada por el pianista cubano Bebo Valdés, premio Grammy, que viaja hasta Salvador de Bahía para encontrarse con Carlinhos Brown. Película dirigida por Fernando Trueba, ganador de un Oscar.
radio 1 :: 91.9
A2 Surikata je malá a čiperná šelma. Vydrží strážit smečku i 14 dní.
Přesvědčte se, kdo je opravdová tlustá šelma mezi kulturními časopisy. Kulturní čtrnáctideník A2. Prostě Ádvojka. Čtyřicet stran literatury, poezie, výtvarného umění, hudby, filmu, divadla a společnosti. www.advojka.cz
www.advojka.cz
pořádají — organizadores
eMBajaDa De eSpaña
podporují — colaboradores
Mediální partneři — Medios colaboradores
la película 4 španělské velvyslanectví | embajada de españa en praga ramón Machón pascual, eufrasio lucena-Muñoz institut cervantes | instituto cervantes de praga petra Skládalová Dramaturgie | Dramaturgia David Čeněk kino Světozor | cine Světozor ivo andrle, petr jirásek, jiří šebesta
-VPH QHMOHSät SUDæVNô NXOWXUQt SĢHKOHG VH VSRXVWRX WLSĪ QD ]DMtPDYi PtVWD D DNFH SR ]QiPôFK L XWDMHQôFK PtVWHFK3UDK\3ĢHVYĒGĀWHVHQD
ZZZSUDJXHRXWF]
kino art | cine art Daniel zásměta pr SMart communication s.r.o. Design | Diseño Belavenir & Vladimir 518 překlady | traducciones zuzana hejnicová Festival španělských filmů pořádá Velvyslanectví španělska společně s institutem cervantes. | el Festival está organizado por la embajada de españa y el instituto cervantes. Více informací k filmům i kompletní program na: Más información y programa completo en:
www.lapelicula.cz
