Kvalitativní výzkum mezigeneračních proměn způsobu života
v poločase
Prezentace byla připravena v rámci projektu Proměny způsobu života a modernizační procesy v mikroregionu Hlučínsko (GA ČR P404/1323870S)
Výzkumná otázka Jak se mezigeneračně modernizuje způsob života obyvatel mikroregionu Hlučínsko? Tři pojmy: Generace Modernizace Způsob života
Tři přirozené generace 1. babička (dědeček) – 2. matka (otec) – 3. syn, vnuk (dcera, vnučka), což odpovídá přibližně těmto ročníkům narození: • První generace jsou lidé narození do roku 1955 včetně. • Druhá generace jsou lidé narození od roku 1956 do roku 1977 včetně. • Třetí generace jsou lidé narození od roku 1978 do 1995 včetně (respondent musí mít nejméně 18 let).
Modernizace V oblasti životního způsobu lidé jednají podle nových vzorců. Jednají však v určitých strukturálních (objektivních) podmínkách a životních (subjektivních) podmínkách. Na modernizaci životního způsobu v oblasti rodinného života, pracovního života, náboženského života apod. mají vliv strukturální modernizační procesy (např. urbanizace, trh práce, oslabování institucí apod.).
Způsob života Vymezili jsme 6 aspektů způsobu života, u kterých sledujeme změny, o kterých soudíme, že nastávají v důsledku modernizace: • Pracovní život • Rodinný život • Náboženský život • Pospolitý život • Kolektivní identita (regionální či etnická) • Politický život
Kritéria výběru respondentů 1. generační kritérium (tři generace), 2. regionální kritérium: 1. Klíčově: rodáci žijící dosud v regionu, rodáci, kteří se z regionu odstěhovali; 2. Doplňkově: mluvíme i s těmi, kteří se do regionu přistěhovali a stále zde žijí i s těmi, kteří se přistěhovali a potom se zase odstěhovali; 3. Dále vycházíme z toho, že je třeba hledat respondenty ve všech 27 obcích regionu, neboť předpokládáme, že region je vnitřně diferencován.
Struktura respondentů od března 2013 do července 2013 Celkem
První generace: nejstarší
Druhá generace: střední
Třetí generace: mladá
56 Ženatý, vdaná, vdovec, vdova
22 22
19 17
15 4
Rozvedený/rozvedená 0 Svobodná/svobodný 0 Lokální endogamie – ano, obec 9
1 1 4
0 11 2
Lokální endogamie – ano, region Lokální endogamie – ne
8
7
2
5
7 + 1 svobodný
11 (zatím svobodní)
Vzdělání VŠ Vzdělání SŠ Vyučená/vyučený Vzdělání ZŠ Vzdělanostní homogamie (nula nebo jeden stupeň)
2 8 6 6 22 (100 %)
3 11 5 0 16 (100 %; 1 svobodný)
12 2 1 0 4 (100 %, 11 svobodných)
Hodnoty – prvních 5, od nejdůležitější Hodnoty – poslední čtyři, od nejméně důležité
Zdraví, rodina, domov, láska, bůh Politika, občanská angažovanost, peníze, volný čas
Zdraví, rodina, domov, láska, bůh Politika, peníze, občanská angažovanost, volný čas
Rodina, zdraví, domov, láska, práce Politika, občanská angažovanost, peníze, bůh
Počet dospělých dětí Kolik dospělých dětí se odstěhovalo z regionu
54 10
29 2
0 0
17
11
4
Průběh rozhovorů 1. Začátek rozhovoru: standardní informace o výzkumu – respondentovi stručně vysvětlíme cíle a podstatu výzkumu, upozorníme ho, že se nejedná o výzkum historický, ale sociologický, takže historie je ve vyprávění respondenta jen kontextem, nikoliv hlavní osou. 2. Debata, jejímž cílem je získat informovaný souhlas respondenta s nahráváním rozhovoru. 3. Vyplňování dotazníku se základními socio-demografickými údaji o respondentovi (rok narození, obec, rodinný stav, údaje o dětech apod.) 4. Rozhovor dále probíhá podle scénáře polostrukturovaného rozhovoru, který se přizpůsobuje aktuální situaci rozhovoru.
Pracovní život: pracovitost, manuální práce, zručnost První generace: Nízké vzdělání, manuální práce, nízké pracovní ambice, práce skloubená s rodinou. Druhá generace: Zvyšování vzdělanosti, vyšší pracovní aspirace, důraz stále kladen na manuální práci; po roce 1990 vzrůstající tlak trhu práce. Třetí generace: Další růst vzdělanosti, důležitost obohacující práce, intelektuální práce, ubývání zručnosti, neochota stěhovat se za prací odpovídající kvalifikaci, velký tlak trhu práce.
Práce: závěr • Všechny generace chápou důležitost práce pro svůj život, mění se však úroveň vzdělanosti a s tím také důležitost, kterou lidé přikládají tomu, jaké povolání budou konkrétně vykonávat. • Mění se množství práce vynakládané na stavby domů a jejich úpravy i na domácí práce; to je způsobeno modernizací pracovních postupů v domácnosti, zrušením hospodárek, domy se už většinou nestaví svépomocí apod. • Vliv tlaku trhu práce na mezigenerační výpomoc.
Rodinný život: poslušnost, autorita První generace: Byla vychovávána a sama vychovávala (druhou generaci) tradičně a autoritativně. Druhá generace: Ačkoliv byla vychovávána tradičně, sama vychovává demokratičtěji a liberálněji. Třetí generace: Pokračuje ve výchově v demokratickém a liberálním duchu.
Rodinný život: lokální endogamie Lokální endogamie je pro způsob života lidí v regionu dost důležitá. Dochází k ní i ve třetí generaci, ačkoliv k ní je málokdo rodiči nucen. • Partneři jsou si podobní, vyznávají stejné hodnoty; • Mají podobný přístup k víře a výchově dětí; • Rodiny se vzájemně znají.
Rodinný život: vícegenerační bydlení Je v regionu tradiční. Ani třetí generace nemá problém přistěhovat se do vícegeneračního domu ke svým rodičům či rodičům partnera, vidí mnoho výhod – rodiče jim pomohou s dětmi i finančně. Pokud si však sami staví dům, už ho staví jen jako jednogenerační. Příčiny jsou zejména finanční a taky to, že si nejsou jisti, zda s nimi budou chtít jejich děti v dospělosti bydlet a zda v něm tedy nezůstanou sami. Vícegenerační bydlení souvisí s mezigenerační pomocí – dnes je pro mnoho příslušníků druhé generace problém postarat se o první generaci (zejména v důsledku tlaku trhu práce), z druhé strany i příslušníci první generace mají problém pohlídat vnoučata, neboť často ještě sami chodí do práce.
Rodinný život: závěr • Rodina je na Hlučínsku stále klíčovým prvkem způsobu života, na tom se mezigeneračně příliš mnoho nemění. • Mění se výchovné styly – od přísné a autoritativní výchovy se postupně přechází k demokratickým až liberálním stylům. • Přetrvává tendence k mezigenerační výpomoci, ovšem problémem je, že pro ni často nejsou podmínky. Na Hlučínsku se začíná objevovat stále více domovů pro seniory. • Mezigeneračně přetrvává úcta k rodičům, ovšem neplatí už staré heslo: „poslušnost je prvša ctnost“. To souvisí s tím, jaké mají mladí lidé možnosti, že jsou vzdělaní apod. a těžko už je možno vychovávat je tak, že poslouchají bez diskuse vše, co jim rodič přikáže.
Náboženský život: mezigenerační transmise víry a praxe • Základ proměn náboženské praxe i víry předběžně předpokládám u druhé generace, která sice byla vychována k tradiční víře i praxi, ale dnes jsme svědky nikoliv snad přímo mizení víry, ale spíše promýšlení, reflektování víry i praxe. • Druhá generace zřejmě nezachytila včas okamžik, kdy chození do kostela a víra přestaly být automatickými samozřejmostmi, o kterých se nediskutuje ani nemluví. V té době bylo třeba s dětmi o víře začít mluvit, ale nikdo nevěděl moc jak, když sám byl vychováván jinak. Tam, kde se podařilo zachytit ten nástup reflexivity, podařilo se i předat jak víru, tak i praxi. • Dost podstatný vliv zejména na náboženskou praxi má konkrétní osoba faráře.
Náboženská víra: závěr 1 • Víra nemizí, ale mezigeneračně se proměňuje: ve druhé, ale zejména ve třetí generaci se stává privatizovanou a promýšlenou. Je to důsledek modernizačních změn „objektivních“ společenských podmínek. Vznikající individuální religiozita je více otevřená změně, než institucionalizovaný oficiální model náboženství. • To, že někdo pravidelně nechodí do kostela, ještě neznamená, že nevěří v Boha, spíše nevěří tradiční automatické náboženské praxi. • Na základě dat, která zatím máme, to nejsme schopni dokázat. Dnes nikdo neví, kolik lidí se v ČR hlásí k náboženské víře a vykonává náboženskou praxi (problémy s výsledky sčítání lidu, domů a bytů).
Náboženská víra: závěr 2 • Co vyhání lidi z kostela? – – – –
Silný nátlak rodičů a prarodičů. Nevyhovující osoba faráře. Pokrytectví. Tradiční náboženské praktiky (někteří soudí, že jsme si Boha zamkli v neděli do kostela a přes týden s ním nejsme). – Nedůvěra v církev.
• Je náboženství na Hlučínsku stále důležité? – Přesto všechno sehrává náboženská víra i praxe na Hlučínsku silnou integrační roli a stále je to jeden ze sdílených normativních závazků – hraje totiž roli i v situaci, kdy ho mnozí lidé nedodržují.
Pospolitý život: sousedství • Snižuje se míra sousedské výpomoci – není už taková potřeba (viz proměny domácí práce, stavby); mezigeneračně přetrvává méně sousedských vazeb než rodinných, rodina je vždy na prvním místě. Sousedé se často nenavštěvují doma, kontakty přes plot či na ulici. • Silná sociální kontrola chápaná jako výhoda (ochrana a bezpečí).
Pospolitý život: obec • Spolková činnost (hasiči, folklórní soubory, občanská sdružení): velká až hektická aktivita (i když se to obec od obce může lišit). • Občané všech generací podporují spolkovou činnost tím, že navštěvují příslušné akce (odpusty, festivaly, plesy, diskotéky apod.). • Občané všech generací jsou většinou ochotni obci pomáhat, ale nesmí jim to zasahovat do rodiny.
Kolektivní identita jako regionální identita (sounáležitost s regionem) Na čem je závislá hlučínská regionální identita? • Na historii regionu, respektive na znalosti historie regionu (v tomto bodě souvisí i s případnou etnickou identitou). U třetí i druhé generace je historické pozadí kolektivní identity dost slabé (v důsledku stigmatizace nebyli s historií seznamováni a třetí generaci to navíc skoro vůbec nezajímá: mezigenerační odumírání paměťové stopy). • Na identitě regionu: hranice regionu byly dříve státně administrativní, dnes jen symbolické – vytvořené existencí mikroregionu, Sdružení obcí Hlučínska apod., symboly a znaky regionu. Dnes můžeme vidět, že každá obec má svůj znak; otázkou je, zda člověk pociťuje regionální identitu, nebo „jen“ lokální patriotismus a identitu s obcí.
Předběžné závěry • Hlučínsko je modernizující se region, který si podržel některé tradiční znaky; jeho obyvatelé inovují, ale inovace si přizpůsobují a zahrnují je do již existujících významových struktur. • Na Hlučínsku dochází k rozporu mezi hodnotami a „fakty“ (např. nesezdaná soužití, nepravidelná nebo žádná účast na bohoslužbách, vzrůstající rozvodovost apod.) a současně s tím se postupně mezigeneračně snižuje tlak k náboženské a normativní konformitě; proto nedochází k otevřené konfrontaci a růstu napětí mezi generacemi. • Modernizující se sociální struktura poskytuje nejenom omezení, ale zejména příležitosti (např. vzdělávací, cestování apod.), mezi kterými je možné individuálně volit. Tyto volby jsou však často ovlivněny intepretací pomocí tradičních hodnot, které vychází z tradičního prostředí Hlučínska (např. rodiče významně ovlivňují svoje děti v oblasti jejich ambicí, aspirací, představ a přesvědčení).
• Způsob života na Hlučínsku se modernizuje také v důsledku demokratičtější výchovy, kterou provozuje 2. generace. U druhé generace můžeme sledovat snahu udržet děti doma, nebo alespoň v regionu. Proto uplatňuje demokratičtější výchovu ve srovnání s tím, jakou výchovou prošli oni sami. • Naším výzkumem výrazně intervenujeme do hlučínského způsobu života. Vnášíme tam koncepty, které tam pak „nacházíme“. Každý výzkumný krok pozměňuje výzkumný terén.
Náboženská víra Lokální endogamie Lokální identita
Rodinný život Pracovní život Pospolitý život Politický život
