STUDIUM VLIVU REMINISCENÈNÍ TERAPIE NA KVALITU IVOTA SENIORÙ VYU ITÍ KVANTITATIVNÍCH A KVALITATIVNÍCH METOD

STUDIUM VLIVU REMINISCENÈNÍ TERAPIE NA KVALITU IVOTA SENIORÙ – VYUITÍ KVANTITATIVNÍCH A KVALITATIVNÍCH METOD H. JANEÈKOVÁ, I. HOLMEROVÁ, H. VAÒKOVÁ, E. DRAGOMIRECKÁ

SOUHRN

KLÍÈOVÁ SLOVA

Výzkumný projekt „Vliv reminiscenční terapie na zdravotní stav a kvalitu života seniorů žijících v institucích“, který řeší interdisciplinární tým Gerontologického centra Praha za podpory grantu IGA MZČR (č. NR 8488-3/2005), chce zhodnotit dopad cílené nefarmakologické intervence, kterou je skupinová reminiscenční terapie, na zdravotní stav a kvalitu života seniorů žijících v domovech důchodců. Měření vlivu reminiscenční terapie jako jediného faktoru v komplexním sociálním prostředí je metodologicky velmi náročné, spojené s rizikem nekontrolovaného ovlivnění výsledku. Řada studií přináší měření, která nejsou dostatečně přesvědčivá, nicméně naznačují trendy, které svědčí ve prospěch pozitivního vlivu reminiscence na projevy demence, na depresivitu, na chování, náladu a celkovou spokojenost seniorů se životem. Kvalitativní výsledky tyto trendy potvrzují. Studie Gerontologického centra Praha využívá souboru kvantitativních i kvalitativních metod, které navíc umožní sledovat vedle primárního cíle také různé aspekty života seniorů v institucích.

kvalita života reminiscence kvantitativní a kvalitativní metody

ABSTRACT

KEY WORDS

An inquiry into the impact of reminiscence therapy on the quality of life in seniors – the use of quantitative and qualitative methods. The research project „Impact of reminiscence therapy on the health and quality of life of seniors living in elderly care institutions,“ carried out with the support of grant IGA MZCR (no. NR 84883/2005) by the interdisciplinary team of the Prague Gerontology Centre, evaluates the impact of targeted nonpharmacological intervention, specifically group reminiscence therapy, on the health and quality of life of elderly clients living in retirement homes. The evaluation of the impact of reminiscence therapy as the only factor in a complex social environment places high demands on the methods applied, and involves the risk of the results being influenced by factors beyond control. A number of studies have supplied measurements which still leave some doubt, yet are indicative of trends bearing evidence of a positive effect of reminiscence on symptoms of dementia, depression, behaviour, mood and life satisfaction of elderly people. Such trends are confirmed by qualitative results. The study of the Prague Gerontology Centre draws upon a set of quantitative and qualitative methods which, in addition to the primary endpoint, allows for monitoring different aspects of life of seniors in elderly care institutions.

quality of life reminiscence quantitative and qualitative methods

KVALITA IVOTA A JEJÍ MÌØENÍ Kvalita života je komplexní pojem, k jehož základním charakteristikám patří mnohorozměrnost a subjektivita. Subjektivní stránka kvality života se projevuje především jako celková spokojenost se životem a s jeho jednotlivými aspekty.

ÈES GER REV 2007; 5(3): 149–155

V medicíně je kvalita života považována za měřitelný konstrukt, který je důležitým indikátorem zdraví ve smyslu definice WHO, která zdraví chápe jako stav celkové fyzické, duševní a sociální pohody, a nikoli pouze jako nepřítomnost nemoci (WHO, 1946). Kvalita života je dokonce

149

STUDIUM VLIVU REMINISCENÈNÍ TERAPIE NA KVALITU IVOTA SENIORÙ

prostředky ke zjišťování kvality života

koncept salutogeneze

považována za významnější a vhodnější indikátor zdraví než mortalita a morbidita [11]. Nejčastěji se kvalita života zjišťuje pomocí dotazníků nebo strukturovaných rozhovorů (WHOQOL, WHOQOL-OLD, WHOQOL-BREF). Všeobecné (generické) dotazníky jsou použitelné pro jakýkoli soubor pacientů nebo zdravé populace. Existuje však i celá řada metodik zcela specificky zaměřených na zjišťování kvality života lidí s určitým konkrétním onemocněním [17]. Skutečnost, že se zdravotníci zajímají o kvalitu života pacientů naznačuje, že se do centra jejich pozornosti dostává nejen fyzický stav pacientů a klinické výsledky terapie (účinnost užívaných léků), ale také dopad indikované terapie na každodenní život pacientů, tedy na jejich soběstačnost, rodinné a přátelské vztahy, sexuální život, výkonnost, zájem o aktivity a dění kolem nich, na psychické prožívání. Tyto důsledky zdravotnických intervencí jsou zvláště významné, jsou-li spojeny s dlouhodobou nemocí, zdravotním postižením, snížením soběstačnosti, či dokonce s nutností institucionalizace starého člověka. Zde medicína naráží na své limity a ke slovu se dostávají jiné terapeutické postupy – zjednodušeně označované jako nefarmakologické – od nichž se očekává salutogenetický efekt vyvolaný mobilizací všech skrytých možností a zdrojů, které člověk, byť v objektivně špatném zdravotním stavu, v sobě má. Koncept salutogeneze [1], umožňuje stimulovat tyto zdroje a podpořit pozitivní změny v kvalitě života u lidí s poškozeným zdravím.

REMINISCENCE A KVALITA IVOTA

reminiscenční terapie

metoda „bilancování života“

150

Výzkumný projekt Gerontocentra Praha se zaměřil na změny v kvalitě života obyvatel pobytových zařízení pro seniory (domovů důchodců), často lidí s těžkým zdravotním postižením a s omezeným kontaktem s vnějším prostředím. Právě omezenost kontaktů může kladně ovlivnit reminiscenční terapie. Jde o cílenou intervenci spočívající v systematickém terapeutickém využití jinak běžné každodenní lidské činnosti, jako je vzpomínání. Reminiscence je definována jako „hlasité či tiché vybavování událostí lidského života buď individuálně, o samotě, nebo společně s jinou osobou či skupinou lidí“ [34]. Podle Butlera [8], autora metody „bilancování života“ (life review), má vzpomínání z hlediska klinického pozitivní, adaptivní funkce, protože jde o proces životního bilancování v pozdních stadiích života, kdy se člověk vyrovnává se svými nevyřešenými problémy a nesplněnými úkoly. Jako terapeutický nástroj je tato metoda využívána individuálně i ve

skupinách a cílem je zklidnění a zorientování klientů. Jde o širokou varietu technik užívaných profesionály i laiky v různých zařízeních – v nemocnicích i v komunitních centrech pro seniory, je součástí různých programů. Za velmi užitečné jsou tyto techniky považovány zejména při práci s lidmi s demencí, která velmi omezuje jejich možnost komunikovat a sdílet se s druhými. V důsledku klesajících kognitivních schopností v počátečních a zejména pozdních stadiích demence klesá schopnost člověka vyjádřit se a popsat své vnitřní prožívání; člověk ztrácí náhled a verbalizovat názor, postoj či pocit. Sledování vlivu různých faktorů na kvalitu života obyvatel rezidenčních zařízení pro seniory u nás bylo až dosud věnováno málo pozornosti. Jistě jde o fenomén velice komplexní a každé vyzdvižení jednoho či několika málo faktorů bude znamenat zjednodušení. Prostředí domova důchodců je sice prostorově značně limitováno, představuje však složitý ekosystém, v němž je kvalita života obyvatel stejně mnohorozměrná a stejně subjektivní jako kvalita života kteréhokoli jiného člověka v kterémkoli jiném prostředí. Podmínky života v instituci přinášejí řadu bariér pro uspokojení přirozené lidské potřeby vzpomínat. Je to prožívaná izolace, samota, problémy s komunikací, ztráta paměti, dramatické přerušení kontinuity života umístěním do instituce, ztráta minulosti, trvalý pocit „jsem sám mezi cizími“. Bariérou je i nedostatečně stimulující životní prostředí, chybějí podněty ke vzpomínání, život probíhá tady a teď. K tomu přistupuje režimový model péče, odosobněný přístup personálu, závislost, rutina. Institucionální péče je spojena s rizikem nezájmu personálu o minulost starého člověka, jehož důsledkem je pocit diskontinuity, ztráta pocitu vlastní hodnoty a identity [15]. Během 80. let se však ve světě stává cílené vzpomínání běžnou součástí péče o seniory.

MÌØENÍ EFEKTU REMINISCENÈNÍ TERAPIE – METODY A VÝSLEDKY V zahraniční byl účinek reminiscenční terapie zkoumán zejména u obyvatel rezidenčních zařízení. Významný vliv institučního prostředí na náladu, subjektivní zdraví a depresivitu je opakovaně potvrzován [6,32,35]. Projevil se i jeho vliv na kognitivní funkce, náladu a chování lidí s demencí. Avšak přehledové studie zpracované z databáze Cochrane Institute [35] poukazují na nedostatečnou metodologickou kvalitu výzkumů a výsledky nepovažují za zcela spolehlivé. Jedná se však o data kvantitativní, která nepřinesla

ÈES GER REV 2007; 5(3): 149–155


statisticky významné výsledky. Zpochybňovány jsou především efekty reminiscenčních aktivit v případě lidí s demencí, protože problémy s pamětí a užíváním jazyka způsobené tímto postižením zasahují schopnost komunikovat o minulosti. V zahraniční literatuře najdeme jen málo zdrojů věnovaných studiu dopadu reminiscenční terapie na kvalitu života a zdravotní stav seniorů – většinou se jedná o studie věnované vlivu reminiscence na stav kognitivních funkcí a chování osob s demencí. Přesto považujeme za nutné zastavit se nad možnostmi a limity nástrojů měření změn a poukázat na možnosti a smysluplnost využití – vedle metod kvantitativních – také metod kvalitativních. K hodnocení vlivu reminiscence na projevy demence, na klinickou depresi či na vznik a průběh jiných psychických problémů byla např. využita metoda analýzy promluv (discourse analysis) [19], pracovalo se s pozorovacími technikami [22,10], proběhly nonrandomizované kontrolované studie [16]. Výsledky studií užívajících tyto metody ukazují, že různé reminiscenční intervence mohou zvýšit verbální produkci, bdělost, projevy humoru, reakci na podněty a interakci. Nicméně design těchto studií v sobě mohl obsahovat bias (nekontrolované vlivy, předpoklady, předsudky) a výsledky lze tedy přijímat jen s velkou opatrností. Spector et al [30] zadali požadavek na metaanalýzu studií založených na důkazech (evidence based) v Cochrane Institute. Zahrnut byl pouze jediný odkaz, který splňoval přísně vědecké požadavky na randomizovanou kontrolovanou studii [2]. Šlo o design zkřížené studie, tedy o srovnání vlivu metody „orientace v realitě“ a vlivu „reminiscenční metody“. Výsledky neprokázaly žádný statisticky významný rozdíl mezi experimentální a kontrolní skupinou. Byl jen naznačen trend pozitivního vlivu reminiscence na chování. Zkřížený design navíc působil jako matoucí proměnná, protože účastníci podstoupili oba typy intervence najednou. Z metaanalýzy byl vyloučen experiment Goldwassera et al [15], který nepřinesl signifikantní výsledky, pokud jde o dopad reminiscence na kognitivní funkce a chování, avšak osoby, které prošly reminiscencí, následně vykazovaly významně vyšší úroveň depresivity než kontrolní skupina. Autor sám má námitky proti použité škále pro měření kognitivních funkcí, protože nebyla dostatečně citlivá k odlišení osob skutečně dementních a těch, jejichž zmatenost mohla být způsobena jinými faktory, např. depresí nebo medikací.

ÈES GER REV 2007; 5(3): 149–155

Další randomizovanou kontrolovanou studii provedl Orten et al [24]. Zjistil vyšší úroveň sociálního chování ve skupinách, které procházely reminiscenční intervencí, což však autor přisoudil osobnímu vlivu skupinových vedoucích. Pasupathi a Carstensen [25] studovali vliv rozhovorů o minulosti na emocionální prožitek 129 dospělých osob. Se stoupajícím věkem bylo společné vzpomínání častěji spojeno s prožíváním pozitivních emocí. V jiné studii těchto autorů (n = = 132) souvisel věk s příznivějším emočním prožitkem, ale pouze při vzpomínkách na pozitivní události. Tyto výsledky odpovídají teorii socioemocionální selektivity při bilancování života. Obecně nelze činit definitivní závěry, které by se týkaly vlivu užití reminiscenčních technik na demenci. Dosud nebyly provedeny výzkumy, které by splňovaly přísná vědecká kritéria. Takového výzkumu je tedy velice zapotřebí. Nejobtížnější na něm je přesná definice cíle a způsobu intervence [3]. Thorgrimsen, Schweitzerová a Orrell [31] provedli randomizovanou studii rodinných pečovatelů a osob s demencí žijících v komunitě. Jako intervence byl použit standardizovaný program Remembering Yesterday Caring Today [7]. Napřed proběhlo měření u celého vzorku, který byl poté náhodně rozdělen na experimentální a kontrolní skupinu. Po 18týdenní intervenci proběhlo další měření prostřednictvím tzv. slepého posuzovatele. K měření výsledku byly použity tyto nástroje: a) Quality of Life – Alzheimer’s Disease QOL-AD [23] – dotazník vyplňovaný nemocným i jeho pečovatelem, přičemž hodnoty naměřené u osoby s demencí mají dvojnásobnou váhu. Dotazník má dobrou validitu i reliabilitu, je krátký a stručný, založený na sebeposouzení. Zahrnuje 13 položek týkajících se domény fyzického zdraví, energie, nálady, životní situace, paměti, rodiny, partnerství, přátel, práce v domácnosti, zábavy, peněz, sebe sama a života jako celku. Skóre dosahuje hodnoty od 13 do 52. Dotazník spojuje hodnocení pacienta a jeho pečovatele. Je považován za spolehlivý a validní. b) MMSE – známá škála s vysokou validitou a reliabilitou, měří kognitivní funkce (Folstein et al, 1975) c) Clifton Assessment Procedures for the Elderly Behaviour Rating Scale CAPE-BRS [26] – měřítko závislosti a chování, se solidní validitou pro lidi s demencí

vliv „bilancování života“ na emocionální prožitek

metoda analýzy promluv

studie zaměřená reminiscenční terapii

nástroje pro hodnocení účastníků

151


výsledky studie vs teoretické předpoklady

vyhodnocení výsledků studie

vyhodnocení přínosů reminiscence

slabá stránka studie

analýza promluv

152

d) Holden Communication Scale [18] – nástroj pro měření sociálního chování a komunikace e) General Health Questionnaire GHQ-12 [14] – standardizovaný a dobře zavedený nástroj pro měření psychologického stresu. Užívá se hlavně k měření duševního zdraví pečovatelů a vlivu pečování na psychiku. f) Relatives stress scale RS – zavedená škála pro měření stresu rodinných pečovatelů (Green et al [37]) Vstupní výsledky významně neodlišovaly experimentální a kontrolní skupinu. Ani rozdíl mezi vstupním a závěrečným měřením nevykazoval statistickou významnost. Zjištěné trendy však byly v souladu se stanovenými hypotézami. Lidé, kteří navštěvovali reminiscenční skupinu, dosahovali v MMSE na konci experimentu (po 20 týdnech) identických výsledků jako na jeho začátku, zatímco lidé v kontrolní skupině měli na konci o téměř 4 body méně. Zlepšilo se také chování a denní aktivity lidí zapojených v reminiscenční skupině a naměřené hodnoty dosahovaly téměř statistické významnosti v poměru k výsledkům kontrolní skupiny. Komunikační dovednosti se zdokonalily v obou skupinách. Kvalita života se v experimentální skupině z pohledu osob s demencí samých téměř nezměnila, v kontrolní skupině se zlepšila. Avšak z pohledu rodinných pečovatelů se kvalita života v kontrolní skupině znatelně zhoršila, zatímco v experimentální skupině zůstala stejná. Rozdíl byl mezi oběma skupinami rodinných pečovatelů. Úroveň pečovatelského stresu se snížila o 18,8 bodů u účastníků reminiscenční skupiny v porovnání s pečovateli z kontrolní skupiny, přičemž rozdíl byl na hranici statistické významnosti. Tento výzkum ukázal, že randomizovaná kontrolní studie zkoumající efekt reminiscenční intervence je možná a žádoucí. Nástroje měření byly přijatelné pro všechny účastníky. Studie měla jenom jedinou slabinu: Výsledky neukázaly signifikantní rozdíl mezi lidmi s demencí a jejich pečovateli, kteří společně navštěvovali reminiscenční skupinu na jedné straně, a podobnou skupinou lidí, kteří měli standardní (obvyklou) péči. Problémem byl také velmi nízký počet respondentů, takže jakákoli interpretace výsledků musí být brána s rezervou. Většina rozdílů mezi skupinami sledovala trendy předpokládané v experimentálních hypotézách, a rozdíly ve výsledcích testu závislosti a chování (CAPE-BRS) a pečovatelského stresu (RS) se blížily významnosti. Pozitivní trendy jsou povzbudivé, je třeba ovšem

počítat s tím, že signifikance u malých souborů je problematická a může zde snadno vzniknout chyba II. typu. Výsledky této studie podporují úvahy některých odborníků o tom, že reminiscence stimuluje paměť a plynulost řeči [12,21]. Podporují též domněnky o vlivu reminiscenční intervence na chování [30]. Metodologický problém s definováním toho, co je chápáno jako reminiscence, zde byl částečně vyřešen využitím standardizovaného programu vycházejícího z manuálu projektu Remembering Yesterday, Caring Today [7]. Ten však počítá se zapojením neformálních pečovatelů, což může být kvalitativně zcela odlišná situace v porovnání s reminiscenčními programy určenými pouze pro lidi s demencí, ať ve skupině nebo na individuálním základě. Dalším problémem je identifikace těch aspektů reminiscence, které jsou prospěšné. Pečovatelé v kontrolní skupině hodnotili kvalitu života osoby s demencí jako zhoršenou průměrně o 5 stupňů. Sami lidé s demencí v kontrolní skupině vnímali zlepšení kvality svého života (QoL) průměrně o 5,33 stupňů. Neprokázalo se, že by pobyt ve skupině měl negativní vliv na subjektivní QoL u lidi s demencí. Je rovněž nejasné, proč se QoL v kontrolní skupině zlepšila bez jakékoli intervence, ačkoli klinická zkušenost říká, že QoL se v čase spíše zhoršuje. Lze zvažovat několik možných vysvětlení. Skupina může působit na lidi jako prostředí, ve kterém se cítí bezpečně, kde mohou probírat a poznávat obtížné stránky svého života. Může to být také spojeno se ztrátou vhledu u lidí s demencí v kontrolní skupině, u nichž při druhém měření pokleslo skóre v MMSE. Vzpomínání může mít na lidi s demencí i negativní dopad, protože mohou negativně prožívat to, co se objevilo ve vzpomínce [9]. Studie ukázala, že realizace vědecky rigorózních studií reminiscenčních intervencí je možná. Byly potvrzeny pozitivní trendy podporující prospěšnost těchto intervencí.

MONOSTI VYUITÍ KVALITATIVNÍCH METOD K HODNOCENÍ EFEKTU REMINISCENÈNÍ TERAPIE Ke kvalitativním analýzám řadíme především analýzy promluv [19] a pozorovací techniky [22,10]. Kvalitativní analýzy ukazují, že účastníci reminiscenčních skupin si vzpomínání ve skupinách užívali, reagovali na podněty; nastaly změny v chování – lidé se začali spontánně obracet jeden k druhému, místo aby komunikovali pouze

ÈES GER REV 2007; 5(3): 149–155


s personálem. Poznání, že mají společné zkušenosti a osudy, mělo na členy skupiny pozitivní vliv, vyvolalo v nich potřebu vzájemné podpory a respektu. Přispělo zřejmě též k poklesu negativních emocí [21,15]. Bender et al [3] informují o statisticky významně vyšší úrovni aktivity v reminiscenční skupině u lidí s demencí v porovnání se zapojením v běžných aktivitách na oddělení. Dokonce byl zaznamenán humor u osob, které se jinak už vůbec nezasmály. Důležité bylo také zjištění, že zařazení reminiscenčních aktivit vedlo k významným změnám na straně personálu: Zlepšila se jeho znalost minulosti klientů, byla pozitivně ovlivněna jeho motivace, postoje, spokojenost s prací a celkově se změnilo sociální prostředí v zařízení [2]. Terapeutický účinek reminiscence může být zvýrazněn kreativním ztvárněním vzpomínek v příbězích, básních, kresbách, výtvarných dílech. Bohlemeijer et al [5] v pilotním projektu „Hledání smyslu v životě“ prokázal, že postupy, které u lidí podporují objevování a tvorbu metafor, imaginaci a tvorbu příběhů symbolicky vyjadřujících smysl jejich života, mají mírný vliv na snížení depresivity. Podobný účinek svých reminiscenčních projektů zaznamenala i Schweitzerová, která pracuje s dramatizací vzpomínek a reminiscenčními krabicemi [29]. Výzkum Gerontocentra Praha nazvaný „Vliv reminiscenční terapie na zdravotní stav a kvalitu života seniorů žijících v institucích“ pracuje s hypotézou, že reminiscenční terapie příznivě ovlivní subjektivní zdravotní stav, kognitivní funkce, depresivitu, spotřebu psychofarmak, kvalitu života a sociální integraci seniorů žijících v instituci. Dále se očekává, že začlenění reminiscenční terapie do pravidelných aktivit na oddělení příznivě ovlivní postoje ke stáří, profesionální zátěž a pracovní spokojenost pečovatelů. Design studie je postaven na srovnání výsledků před intervencí a po intervenci u 100 osob, které se účastnily skupinové reminiscenční terapie 1krát týdně po dobu 8 týdnů, a u 100 osob, které touto intervencí neprošly. Reminiscenční skupiny byly vytvořeny náhodným výběrem, randomizace experimentální i kontrolní skupiny byla provedena losováním. Dotazníky měřící postoje ke stáří a pracovní zátěž vyplňují také pracovníci, kteří přímo pečují o osoby zařazené do výzkumu. Výzkum proběhne celkem v 11 domovech důchodců a výsledky budou k dispozici na konci roku 2007. Před a po intervenci vyplňují respondenti za pomoci tazatelek baterii dotazníků, které jsou

ÈES GER REV 2007; 5(3): 149–155

základními instrumenty umožňujícími kvantifikovat vliv reminiscenční terapie na zdravotní stav a kvalitu života seniorů. Jde o tyto základní instrumenty: a) WHOQOL-OLD – 33 položek hodnotících spokojenost a kvalitu života v 6 doménách – smysly, nezávislost, kontinuita, sociální zapojení, smrt, intimita [11] b) WHOQOL-BREF (WHOQOL Group, 1998) – 26 položek spokojenosti a kvality života ve 4 doménách – fyzické zdraví, prožívání, sociální vztahy, prostředí + 2 samostatné otázky – celková kvalita života a celkové subjektivní zdraví [11] c) AAQ – The Attitude to Ageing Questionnaire (Laidlaw, 2006) – dotazník postojů ke stáří a stárnutí (38 položek – obecné postoje a vlastní zkušenosti respondenta) [38] d) GDS – geriatrická škála deprese podle Yesavage (zkrácená verze) [36] e) Sociodemografický dotazník f) MMSE (Folstein et al, 1975) g) ADL (hodnocení sebeobslužných činností podle Barthela, 1965) h) IADL (hodnocení instrumentálních všedních činností, Lawton, 1969) První statistické analýzy našich dat zatím nepřinášejí přesvědčivé výsledky, což odpovídá i zahraničním zkušenostem. Kvantitativní metody jsou doplněny kvalitativními, jako jsou rozhovory s klienty i personálem a videonahrávky reminiscenčních sezení. Rozhovory se členy experimentálních i kontrolních skupin probíhají před intervencí i po ní, řízené rozhovory s personálem v přímé péči na počátku intervence a rozhovory s klíčovými aktéry zapojenými do řešení projektu v daném domově důchodců na závěr práce v projektu. Rozhovory jsou přepisovány a podrobeny analýze. Kvalitativní vhled umožňuje také videozáznam, pořizovaný vždy při posledním sezení reminiscenční skupiny. Konečně je do kvalitativního hodnocení zapojena i lektorka a supervizorka projektu, která podává zprávy ze svých rozhovorů s účastníky vstupního kurzu pro personál domova a ze svých supervizních rozhovorů s reminiscenčními asistentkami. Komplexní obraz o reakcích účastníků projektů získáváme i ze zpětné vazby od reminisiscenčních asistentek a tazatelek (studentek), které vyplňují dotazníky se členy obou skupin respondentů. Předběžné výsledky z výzkumu, a to zejména jeho kvalitativní části, naznačují, že postupně dochází

nástroje hodnocení

Hledání smyslu v životě – pilotní projekt

studie probíhající v Gerontocentru Praha dílčí výsledky

design

soubor

metodika

153


subjektivní kladné hodnocení přínosu reminiscenční terapie

k adaptaci vybraných účastníků na přítomnost ve skupině, rozvíjí se pocit, bezpečí a důvěry. Povolují zábrany a projevují se emoce, setkání probíhá v uvolněné, spontánní atmosféře, zvyšuje se motivace k účasti na skupinových setkáních. Zvyšuje se četnost sociálních kontaktů i mimo skupinová sezení. Reminiscenční asistentky hodnotí intervenci jako nejužitečnější pro osoby, které jsou nejvíce izolované, omezené v soběstačnosti, nekomunikující. Ve skupině začínají mluvit, zvyšuje se jejich sebevědomí. Lidé spolu komunikují, naslouchají jeden druhému, jsou tolerantnější než při jiných aktivitách, neokřikují se, dávají jeden druhému prostor. Do skupiny docházejí i ti, kteří účast zpočátku odmítali. V rozhovorech vyjadřují se svojí účastí ve skupině spokojenost. Nebojí se o svých vzpomínkách mluvit. Nemají pocit, že by neměli možnost promluvit. Vytvoření situace, ve které je možné si zavzpomínat považují za užitečné, a to zejména v zimním období. Oceňují přítomnost někoho z personálu, kdo stimuluje a řídí rozhovor.

ZÁVÌR Ačkoli dosavadní výzkum vlivu reminiscenční terapie na kvalitu života a zdravotní stav seniorů nepřináší vždy přesvědčivé výsledky, pokud jde o kvantitativní data, kvalitativní hodnocení jednoznačně naznačuje pozitivní efekt vzpomínání na účastníky skupinových setkání. Výzkumný projekt Gerontologického centra Praha, který bude ukončen v roce 2007, bude jedinečný počtem respondentů, kteří projdou plánovanou intervencí, komplexností použitých metod i jasnou definicí způsobu provedení reminiscenční terapie. Lze očekávat, že přinese hodnotné výsledky, a to i v mezinárodním srovnání. Příspěvek vznikl v rámci projektu podpořeného z grantu IGA MZČR č. NR 8488-3/2005.

LITERATURA 1. Antonovsky A. The salutogenic model as a theory to guide health promotion. Health Promot Int 1996; 11(1): 11–18. 2. Baines S, Saxby P, Ehlert K. Reality orientation and reminiscence therapy: a controlled cross-over study of elderly confused people. Br J Psychiatry 1987; 151: 222–231. 3. Bender M, Bauckham P, Norris A. The therapeutic purposes of reminiscence. Thousand Oaks: Sage Publications 1999. 4. Bender M. Explorations in Dementia. London: Jassica Kingsley Publishers Ltd. 2003.

154

5. Bohlmeijer E, Valenkamp M, Westerhof G et al. Creative reminiscence as an early intervention for depression: results of a pilot project. Aging Ment Health 2005; 9(4): 302–304. 6. Bornat J. Reminiscence Reviewed. Perspectived, evaluation, achievements. Washington DC: Taylor and Francis 1994. 7. Bruce E, Hodgson S, Schweitzer P. Reminiscing with people with dementia: a handbook for carers. London: Age Exchange 1999. 8. Butler R. The life review: An interpretation of reminiscence in the aged. Psychiatry 1963; 26: 65–75. 9. Coleman P. Aging and reminiscence processes. New York: Wiley 1986. 10. Cook JB. Reminiscing: how it can help confused nursing home residents. Social casework. J Contemp Soc Work 1984; 2: 90–94. 11. Dragomirecká E, Bartoňová J. The World Health Organization Quality-of-Life Questionnaire: WHOQOL-BREF. Psychometric properties and innitial uses of the Czech version. Psychiatrie 2006; 10: 144–149. 12. Ebersole PP. Establishing reminiscing groups. In: Burnside IM (ed). Working with the elderly: group process and techniques. Boston: Duxbury Press 1978. 13. Gibson F. What can reminiscence contribute to people with dementia? In: Bomat J (ed). Reminiscence Rewieved: Evalualtion, Achievements, Perspectives. Buckingham: Open University Press 1994: 46–60. 14. Goldberg DP. Manual of the general health questionnaire. Slough: NFER/Nelson 1978. 15. Goldwasser AN, Auerbach SM, Harkins SW. Cognitive, affective, and behavioral effects of reminiscence group therapy on demented elderly. Int J Hum Dev 1987; 25(3): 209–222. 16. Head DM, Portnoy S, Woods RT. The impact of reminiscence group in two different settings. Int J Geriatr Psychiatry 1990; 5: 295–302. 17. Hnilicová H, Bencko V. Kvalita života – vymezení pojmu a jeho význam pro medicínu a zdravotnictví. Prakt Lék 2005; 85(11): 656–660. 18. Holden UP, Woods RT. Pasive aproaches to dementia care. 3. ed. Edingurgh: Chuchill, Livingstone 1995. 19. Cheston R. Stories and metaphors: talking about the past in a psychotherapy group for people with dementia. Ageing Soc 1996; 16: 579–602. 20. Kažmierska K. Konstrukce vyprávění o životní zkušenosti války. Analýza příběhů z polského pohraničí. Biograf 2001; 26: 5–24. 21. Kiernat JM. The use of life review activity with confused nursing home residents. Am J Occup Ther 1979; 33: 306–310. 22. Lesser JL, Lazarus LW, Frankel R, Havasy S. Reminiscence group therapy with psychotic geriatric inpatients. Gerontology 1981; 21(3): 291–296. 23. Logsdon R, Gibbons LE, McCurry SM, Teri L. Quality of life in Alzheimer’s disease: Patient and caregiver reports. J Ment Health Aging 1999; 5: 21–32. 24. Orten JD, Allen M, Cook J. Reminiscence groups with confused nursing centre residents: an experi-

ÈES GER REV 2007; 5(3): 149–155


mental study. Soc Work Health Care 1989; 14 (1): 73–86. 25. Pasupathi M, Carstensen LL. Age and emotional experience during mutual reminiscing. Psychol Aging 2003; 18(3): 430–442. 26. Patie AH, Gilleard CT. Clifton assessment procedures for the elderly (CAPE). Sevenoaks: Hodder and Stoughton 1979. 27. Sheridan C. Reminiscence: Uncovering a Lifetime of Memories. Forest Knolls: Elder Books 1991. 28. Schwietzer P. Reminiscence in Dementia Care. London: Age Exchange 1998. 29. Schweitzer P, Trilling A. Making memories Matter. The record of a European Reminiscence Network Project. Kasel: European Reminiscence Network 2005. 30. Spector A, Orrell M, Davies S, Woods B. Reminiscence therapy for dementia: a review of the evidence for its effectiveness. The Cochrane Library. Oxford: Update Software 1988. 31. Thorgrimsen L, Schweitzer P, Orrell M. Evaluating reminiscence for people with dementia: a pilot study. Arts Psychother 2002; 29: 93–97. 32. Wang JJ. The comparative effectiveness among institutionalised and non-institucionalized elderly people in Taiwan of reminiscence therapy as a psychological measure. J Nurs Res 2004; 12(3): 237–245. 33. Woods RT, McKierman F. Evaluating the impact of reminiscence on older people with dementia. In: Haight BK, Webster J (eds). The art and science of reminiscing: theory, research, methods and applications. Washington DC: Taylor and Francis 1995: 233–242.

34. Woods RT, Portnoy S, Head D, Jones GMM. Reminiscence and life review with persons with dementia: which way forward? In: Jones BMM, Miesen BML (eds). Care-giving in dementia: research and applications. London: Tavistock/Routledge 1992. 35. Woods B, Spector A, Jones C et al. Reminiscence therapy for dementia. Cochrane Database Syst Rev 2005; 18(2): CD001120. 36. Sheikg JI, Yesavage JA. Geriatric Depression Scale: Recent evidence and development of a shorter version. Clin Gerontol 1986; 5: 165–172. 37. Greene JG. et al. Measuring behavioural disturbance of elderly demented patients in the community and its effects on relatives: A factor analytic study. Age Ageing 1982; 11: 121–126. 38. Laidlaw K et al. The attitude to ageing questionnaire (AAQ): development and psychometric properties. Int J Geriatr Psychiatry 2006; 22: 367–379.

doručeno do redakce 13. 2. 2007 přijato k publikaci 15. 8. 2007

PHDR. HANA JANEÈKOVÁ, PH.D.1 MUDR. IVA HOLMEROVÁ, PH.D.1 MUDR. HANA VAÒKOVÁ1 MUDR. EVA DRAGOMIRECKÁ2 1

2

GERONTOLOGICKÉ CENTRUM, PRAHA PSYCHIATRICKÉ CENTRUM 3. LF UK, PRAHA [email protected]

PHDR. HANA JANEÈKOVÁ, PH.D. (1950) Promovala na filosofické fakultě UK v Praze (1974). Složila atestaci v oboru veřejné zdravotnictví (1994). Na LF UK v Plzni obhájila disertační práci na téma Kvalita života seniorů a možnosti jejího zlepšení prostřednictvím kvality péče a byla jí udělena hodnost Ph.D. (2004). Od promoce působí na Škole veřejného zdravotnictví Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze (1974-2007). Dále působí na Ústavu lékařské etiky a ošetřovatelství (od 1995), v Gerontologickém centru v Praze (od 2005) a v neziskové organizaci Diakonie (od 1992). Je autorkou několika kapitol v monografiích, např. Programování aktivit, motivování, akceptování a kognitivní rehabilitace (In: Kalvach et al. Geriatria a gerontologie. Grada 2004). Je členkou Masarykovy české sociologické společnosti, České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP, je spoluzakladatelkou a místopředsedkyní České alzheimerovské společnosti.

ÈES GER REV 2007; 5(3): 149–155

155

STUDIUM VLIVU REMINISCENÈNÍ TERAPIE NA KVALITU IVOTA SENIORÙ VYU ITÍ KVANTITATIVNÍCH A KVALITATIVNÍCH METOD

Recommend Documents