Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav religionistiky
Kulturní studia Číny
Marcela Indrová
Současné čínsko-japonské vztahy v geopolitické sféře se zaměřením na ostrovy Diaoyu
Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Pavel Šindelář, Ph.D.
2014 1
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………………………….. Podpis autora práce
2
Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce, Mgr. Pavlu Šindelářovi, Ph.D., za podmětné rady a připomínky. Dále děkuji studentům školy North China Electric Power University za jejich ochotu a spolupráci při rozhovorech.
3
Anotace Cílem této bakalářské práce je shrnout historii Diaoyu ostrovů, zhodnotit stanoviska Číny a Japonska na vlastnictví ostrovů a analyzovat reakce čínských obyvatel na japonské znárodnění ostrovů. Práce je doplněna o anketu, reflektující názory čtyř čínských studentů. Klíčová slova Diaoyu Dao, Komunistická strana Číny, proti-japonské demonstrace, územní spor
Annotation The aim of this work is to summarize the history of the Diaoyu Islands, evaluate opinions of China and Japan on the ownership of islands and analyze the reaction of Chinese residents in Japan's nationalization of the islands. The work is complemented by a survey reflecting the views of four Chinese students. Key words Diaoyu Dao, the Communist Party of China, anti-Japanese demonstrations, territorial dispute
4
Obsah 1
Úvod ......................................................................................................................... 6
2
Ostrovy Diaoyu ......................................................................................................... 9
3 Analýza informací o ostrovech Diaoyu z webových stránek čínské a japonské ambasády v ČR .......................................................................................................................... 13 3.1
Webové stránky čínské ambasády:................................................................. 13
3.2
Webové stránky japonské ambasády: ............................................................ 21
4
Protesty a nepokoje ............................................................................................... 23 4.1
Demonstrace v zahraničí................................................................................. 23
4.2
Čínské oběti protestů ...................................................................................... 24
4.3
Další vývoj protestů ........................................................................................ 25
4.4
Účast vlády ...................................................................................................... 26
4.5
Dopady nepokojů ............................................................................................ 28
5
Čínský nacionalismus.............................................................................................. 31
6
Průběh sporu od konce protestů z roku 2012 do současnosti .............................. 32
7
Prostředí a realizace výzkumu................................................................................ 35
Příprava ......................................................................................................................................... 35 Plán výzkumu ................................................................................................................................ 36 Provedení studie ........................................................................................................................... 36 Zpráva o výsledcích výzkumu ........................................................................................................ 36
7.1
Interview ......................................................................................................... 37
7.1.1 Informovanost mezi vysokoškolskými studenty o problematice ostrovů Diaoyu a protestech ..................................................................................................................................... 37 7.1.2
Vliv japonsko-čínských vztahů na spor o ostrovy a nepokoje ....................................... 39
7.1.3
Názory studentů na demonstrace a protijaponské nálady z roku 2012 ....................... 41
7.1.4
Návrhy studentů na řešení sporu .................................................................................. 43
7.1.5
Názory studentů na jednání vlády ve sporu o ostrovy Diaoyu ...................................... 45
8
Závěr ....................................................................................................................... 46
9
Bibliografie ............................................................................................................. 48
5
1 ÚVOD Na asijském kontinentu neunikne pozornosti světové veřejnosti komplikovaný vztah dvou asijských ekonomických velikánů, Číny a Japonska. Během historie docházelo mezi oběma státy k čilé obchodní a kulturní výměně, jejich vztahy jsou ovšem do dnešní doby poznamenány mnoţstvím negativních událostí. Jedním z jejich součastných zdrojů vzájemných animozit je vlastnictví ostrovů, v Číně nazývaných Diaoyu.1 Problematika Diaoyu ostrovů upoutala mou pozornost, jako jedno z velkých témat, které se v souvislosti s Čínou v médiích probírá. Zaujaly mne reportáţe a videa, které pojednávala o proti-japonských demonstracích z konce roku 2012 a zobrazovala skupiny čínských demonstrantů vášnivě obhajujících čínskou suverenitu. Kromě demonstrací, vyjádřili čínští občané svůj nesouhlas bojkotem japonského zboţí. Na celé události mě zajímaly právě tyto reakce obyčejných Číňanů na zestátnění ostrovů. Sino-japonské vztahy mají dlouhou vzájemnou historii. Pro Japonsko od dob dynastie Tang (618–907) byla Čína kulturním vzorem. Čína ovlivňovala po dlouhou dobu Japonsko svým uměním, konfuciánskou filozofií, chanovým buddhismem, technologiemi, společenskou i politickou organizací a dokonce Japonsko do svého jazyka začlenilo čínské znakové písmo, přesto ţe se pro japonský jazyk, ohýbající slova, nehodí. V období dynastie Qing (1644– 1911) se zase Čína obracela na Japonsko jako vzor pro své reformním úsilí. Tehdy byl vztah Číňanů vůči Japoncům rozporuplný. Čína na jednu stranu s těţkostí překonávala skutečnost, ţe by se měla učit od země, která k ní donedávna vzhlíţela, na druhou stranu obdivovali japonskou schopnost vzepřít se diktátu západních mocností.2 Také proti-japonské nálady a akce podobné těm, které se odehrály koncem roku 2012 v Číně, mají svou historii. Proti-japonské chování v Číně lze vystopovat zpět k protiimperialistickým snahám Číňanů v průběhu japonské koloniální expanze v Asii v první polovině 20. století. Toto období zformovalo vztahy Číny a Japonska. Vztah jejich současné společnosti k těmto historickým událostem se dodnes výrazně promítá do stavu, ve kterém se dnes tyto vztahy nacházejí. Proti-japonské chování je také spojováno s růstem nacionalismu v Číně.3 Jedny z velkých proti-japonských demonstrací, které lze zmínit jsou demonstrace z roku 1915. Prezident Čínské republiky, Yuan Shi Kai, tehdy souhlasil s japonskými 1
V práci je pouţit pro přepis čínských slov čínská hlásková abeceda pinyin. BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, s. 15-16. 3 CHANG, Yu, „Anti-Japanism in China“, in: PEREZ, Louis G. (ed.), Japan at war: an encyclopedia. Santa Barbara, Calif: ABC-CLIO, 2013. s. 15-16. 2
6
jednadvaceti poţadavky, které ohroţovaly suverenitu čínského státu. Toto rozhodnutí vyvolalo velké protestní akce čínského obyvatelstva, stávky v japonských továrnách a bojkot japonského zboţí.4 V roce 1919 v Číně proběhly další události spojené s proti-japonskými náladami, známé jako Májové hnutí. Čínská veřejnost byla pobouřena vyjednáváním mocností ve Versialles a jejich rozhodnutím čínskou provincii Shandong ponechat v japonských rukou. Tato skutečnost vzbudila nevoli hlavně u čínských studentů a ti uspořádali demonstrace v Beijingu, Tianjinu, Shanghaji, Wuhanu, Fuzhou a dalších čínských městech. Události se vyvinuly opět v bojkot japonského zboţí a potyčky s Japonci pobývajícími v Číně.5 Součastné čínsko-japonské vztahy také poznamenaly zkušenosti z období okupace Číny Japonskem v letech 1937–1945. Zejména pak násilná okupace čínského města Nanjing, kde bylo pozabíjeno mnoho čínských civilistů. Do současnosti jsou Čínou i jinými národy odsuzovány návštěvy japonských politiků Svatyně Jasukuny6, kde jsou uloţeny ostatky japonských vojáků. Jádrem práce by měla být reflexe sporu o Diaoyu ostrovy ve veřejném prostoru Číny. Práce je tedy rozdělena na dvě hlavní části, první část se snaţí představit Diaoyu ostrovy, jejich historii a stanoviska Japonska a Číny ohledně vlastnictví ostrovů. Pro tuto pasáţ jsem čerpala hlavně z dokumentů, které byly zveřejněny na stránkách čínské a japonské ambasády v ČR. Dalším oddílem mé práce je popis následků sporu o ostrovy Diaoyu. V této části jsem se zaměřila hlavně na čínské obyvatele a jejich prozatím poslední proti-japonské protesty, které proběhly na přelomu let 2012 a 2013. Kvůli zvýšenému důrazu na události tohoto období, události po protestech shrnu jen ve stručnosti v jedné kapitole. Druhou část práce jsem také doplnila anketou, při které jsem měla moţnost provést rozhovor se čtyřmi čínskými studenty a zjistit jejich názory ohledně ostrovů Diaoyu a vzniklým proti-japonským protestům. Cílem práce by tedy mělo být vedle historického úvodu zjistit, jak na problém reagují a vnímají ho samotní Číňané. Informace o ostrovech Diaoyu a sporu jsem čerpala z knih a článků převáţně univerzitních profesorů, kteří se zabývají sino-japonskými vztahy. Hlavním výzkumným zájmem britského profesora Reinharda Drifteho je japonská zahraniční a bezpečnostní politika, a otázky bezpečnosti v severovýchodní Asii. Michael Yahuda je také britským profesorem, jehoţ hlavní oblastí zájmu je čínská zahraniční politika a mezinárodní vztahy v asijském Tichomoří. V celém rozsahu práce mi byla také nápomocná kniha americké profesorky Kristy E. Wiegand, která se zabývá mezinárodními konflikty, vyjednávacími 4
BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. Op. cit. s. 20. FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: NLN Nakladatelství lidové noviny, 2010, s. 308. 6 Pro japonská slova je pouţita česká transkripce. 5
7
strategiemi a územními spory. Dále jsem také vyuţila knihu japonského univerzitního profesora Unryu Suganuma, který se specializuje na vztahy mezi Čínou a Japonskem, a doktorky Kumiko Ahr-Okutomo, zabývající se politickými a strategickými studiemi. Vyuţila jsem i záznamy z tiskových konferencí mluvčích čínského ministerstva zahraničních věcí, zveřejněných na jejich internetových stránkách. Ne všechny události, které proběhly v Číně během proti-japonských nepokojů z roku 2012, byly zobrazeny v publikacích vybraných autorů, a protoţe nechci práci o tyto důleţité skutečnosti ochudit, čerpala jsem informace i z ţurnalistických zdrojů jako jsou například Japan Times, BBC nebo Washington Post. Protoţe knihy čínských autorů o této problematice jsou obtíţně dostupné, v práci mají větší prostor čínská periodika před japonskými, jedná se o periodikum státní tiskové kanceláře Xinhua nebo méně oficiální tisk, noviny Global Times.
8
2 OSTROVY DIAOYU Souostroví Diaoyu se skládá z osmi malých, neobydlených a neúrodných skalnatých ostrůvků, z nichţ největší z nich nemá více neţ 3 km na délku a 1,5 km na šířku. Hlavním a nejrozsáhlejším ostrovem je Diaoyu Dao (钓鱼岛)/ Uocurišima (魚釣島)7, k němu přiléhají sesterské ostrovy Chiwei Yu (赤尾屿)/ Taišótó (大正島), Huangwei Yu (黄尾屿)/ Kubašima (久場島), Bei Xiaodao (北小岛)/ Kita Kodţima (北小島), Nan Xiaodao (南小岛)/ Minami Kodţima (南小島), Da Bei Xiaodao (大北小岛)/ Okino Kita-iwa (沖ノ北岩), Da Nan Xiaodao (大南小岛)/ Okino Minami-iwa (沖ノ南岩) a Fei Yandao (飞岩岛)/ Tobise (飛瀬). Ostrovy se nacházejí u problematické hranice Japonska a Číny ve Východočínském moři asi 200 kilometrů severovýchodně od Taiwanu. Tato oblast se vyznačuje velkým výskytem ryb ve svém okolí a značnými zásobami zemního plynu a ropy. Ostrov je znám pod různými pojmenováními, v Číně se nazývá Diaoyu Dao (钓鱼岛), na Taiwanu Diaoyu Tai (釣魚台) a v Japonsku Senkaku (尖閣諸島).8 Protoţe se budu v práci zabývat zejména děním na pevninské Číně, pojmenování Senkaku pouţiji jen v části práce, kde japonská ambasáda argumentuje čínskými dokumenty, ve kterých se vyskytuje japonské pojmenování ostrovů – „Senkaku“, ve zbytku práce budu dále pouţívat jen pojmenování Diaoyu Dao.
7
Názvy ostrovů jsou zapsány nejdříve v čínské a pak v japonské terminologii. WIEGAND, Krista Eileen. Enduring territorial disputes: strategies of bargaining, coercive diplomacy, and settlement. Athens: University of Georgia Press, 2011, s.117. 8
9
Mapa 1: Rozmístění ostrovů
Zdroj: Global Times
10
V období dynastií dynastie Ming (1368–1644) a Qing (1644–1911) byly ostrovy vyuţívány čínskými rybáři jako útočiště při špatném počasí, čínskými námořníky jako navigační bod a dále byly vyuţívány jako část pobřeţní obrany.9 Roku 1879 Japonsko připojilo Diaoyu ostrovy ke svému Rjúkjú království (琉球国 Liuqiu guo). Po druhé světové válce byly ostrovy v rámci Sanfranciské mírové dohody přiděleny pod vojenskou správu Spojených států jako součást Rjúkjú ostrovů.10 V roce 1968 bylo v okolních vodách ostrovů nalezeno obrovské mnoţství ropných zásob. Objevení nerostného bohatství bylo důsledkem práce Taiwanu, Jiţní Korey a Filipín, kteří spolupracovali na zmapování Východočínského a Ţlutého moře. V listopadu a prosinci roku 1968 bylo publikováno, ţe ostrovy mají jedny z největších zásob zemního plynu a ropy na světě, srovnatelnými se zásobami v Perském zálivu. Přibliţný odhad z roku 2005 je 100– 200 miliard barelů nafty, coţ by například pokrylo energetickou spotřebu Číny přibliţně na 50 let.11 V květnu roku 1969, ještě před hlubším japonským průzkumem ostrovů, bylo v Rjúkjú podáno japonskými zájemci 4000 ţádostí o právo na vrtné práce, v září 1970 to bylo uţ 25 000 ţádostí. Japonsko začalo se Spojenými státy jednat o navrácení ostrovů. Dne 23. října 1970 projevil Taiwan nárok na vlastnictví ostrovů a vydal oficiální prohlášení ohledně nároku na ostrovy. Nedlouho po vydaném prohlášení Taiwanu začala i centrální čínská vláda dávat najevo zájem o ostrovy a v tu chvíli Japonsko výzkum na ostrovech přerušilo.12 Od roku 1971 proběhlo mezi Čínou a Japonskem mnoţství vojenských i diplomatických rozmíšek, týkajících se sporných ostrovů. Dne 10. prosinec 1991 došlo k prvnímu ozbrojenému útoku, kdyţ čínské válečné lodě vypálily varovnou střelu na japonské rybářské lodě ve sporných vodách. V průběhu dalších let Čína pokračovala ve vysílání bojových lodí vyzbrojených řízenými raketami do okolí ostrovů a Japonsko vyvinulo detailní vojenský plán v případě čínského útoku s příslibem pomoci od Spojených států. Roku 2010 japonsko-americká spolupráce pokračovala vojenským cvičením ve Východočínském moři, 9
Historické záznamy jsou například v knihách Shun feng xiang song (顺风相送) nebo Zhong shan shi
jian (中山世鉴). 10 WIEGAND, Krista Eileen. Enduring territorial disputes: strategies of bargaining, coercive diplomacy, and settlement. Op. cit. s. 118–126. 11 Independent Statistics and Analysis EIA, 2014 [cit. 2014-08-20] [online]. Dostupné z:
12 SUGANUMA, Unryu. Sovereign rights and territorial space in Sino-Japanese relations: irredentism and the Diaoyu/Senkaku Islands. Honolulu: Association for Asian Studies and University of Hawai'i Press, 2000, s. 130–132.
11
které mělo být výstrahou pro Čínu.13 Napjatým obdobím byly roky 2010 a 2012. V roce 2010 došlo ke střetu mezi čínskou rybářskou lodí a japonskou pobřeţní stráţí, čínská loď byla zabavena a čínský kapitán byl zatčen, incident vyvolal diplomatický spor mezi zeměmi. V roce 1896 si japonský podnikatel Koga Tacuširo od japonské vlády bezplatně pronajal čtyři ostrovy ze souostroví Diaoyu (Diaoyu Dao, Huangwei Yu, Bei Xiaodao, Nan Xiaodao) na dobu třicet let. Po smrti Tacušira na ostrovech převzal podnikání jeho syn. V roce 1932 japonská vláda změnila status ostrovů ze „státem vlastněných pozemků“ na „soukromě vlastněné pozemky“ tím, ţe je odprodala Kogově rodině. Od roku 1957 do roku 1979, byly ostrovy Huangwei Yu a Chiwei Yu pronajaty Spojeným státům, které je vyuţívaly jako vojenská cvičební území. Nájem za ostrov Huangwei Yu byl do roku 1971 placen vţdy jeho soukromému vlastníkovi. Po roce 1971, po navrácení administrativních práv USA nad ostrovy Rjúkjú a Diaoyu do Japonska, byl nájem jiţ placen přímo japonské vládě. Kogova rodina v letech 1972, 1978 a 1988 postupně všechny čtyři ostrovy odprodala realitnímu makléři Kuriharu Kuniokovi. Kurihara tři ze svých čtyř ostrovů (Diaoyu Dao, Bei Xiaodao, Nan Xiaodao) v roce 2002 začal pronajímat japonské vládě, která za ně platila 25 miliónů japonských jenů ročně. V roce 2012 se japonská vláda rozhodla tyto doposud pronajímané ostrovy znárodnit. Poté, co japonská vláda uskutečnila znárodnění soukromě vlastněných ostrovů Diaoyu Dao, Bei Xiaodao a Nan Xiaodao, vypukly v Číně rozsáhlé demonstrace.14 Mnoho z autorů jako například Kumiko Ahr-Okutomo, Zhou Zhe, Benjamin William Moles, nebo Michael Yahuda řeší otázku, do jaké míry ovlivňovala tyto nepokoje vláda, ale většina z názorů je spíše spekulativního charakteru. V celém sporu jde jak o lukrativní lokalitu ostrovů a jeho okolí, které je bohaté na nerostné bohatství a hojný výskyt ryb, tak také i o pozici dominantní velmoci v asijském pacifickém regionu, o kterou Čína, Taiwan a Japonsko soupeří.15 Na výsledek územního sporu čekají i další země jako je například Vietnam a jíní, Čína si totiţ nárokuje velkou rozlohu moře a tak je i ve sporu o jiná území s mnohem slabšími zeměmi neţ je Japonsko.16
13
WIEGAND, Krista Eileen. Enduring territorial disputes: strategies of bargaining, coercive diplomacy, and settlement. Op. cit., s. 116; s. 121–123. 14 Informace o incidentech z let 2010 a 2012 viz DRIFTE, Reinhard, „The Senkaku/Diaoyu Islands territorial dispute between Japan and China: between the materialization of the China threat and Japan reversing the outcome of Word war II?“, UNISCI Discussion Papers 32/5 (2013), s. 40–46. 15 KOSINA, Ondřej, Čínsko-japonský spor o ostrovy neutichá [online]. 2012 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: 16 DRIFTE, Reinhard, „The Senkaku/Diaoyu Islands territorial dispute between Japan and China: between the materialization of the China threat and Japan reversing the outcome of Word war II?“ Op. cit. s. 55.
12
3 ANALÝZA INFORMACÍ O OSTROVECH DIAOYU Z WEBOVÝCH STRÁNEK ČÍNSKÉ A JAPONSKÉ AMBASÁDY V ČR Komunikačním kanálem, kde vládní zástupci Číny a Japonska zveřejňují své postoje, jsou články umístěné na internetových stránkách jednotlivých ambasád v ČR. Na stránkách japonské ambasády je k dispozici jeden článek17 týkající se ostrovů, jedná se o článek z roku 2012 vydaný Ministerstvem zahraničních věcí. Vyjádření Japonska je sice dosti stručné, ale výstiţné a graficky přehledné. Na druhé straně čínská ambasáda byla v uveřejňování článků týkajících se Diaoyu ostrovů aktivnější a na jejích stránkách jsou uvedeny tři rozsáhlé články. Jeden ze článků je publikován pod záštitou náměstka ministra zahraničních věcí ČLR Song Taa (宋涛),
18
druhý je pod záštitou Státní tiskové kanceláře (State Council Information
Office)19 a poslední článek neodkazuje na ţádnou konkrétní osobu nebo instituci.20 Všechny tři články jsou z roku 2012. Informace získané z internetových stránek ambasád jsou následující:
3.1 Webové stránky čínské ambasády:21 Čínská vláda zaujímá jednoznačné stanovisko, ţe Diaoyu Dao je součástí čínského území, jak z hlediska historického, geografického tak i právního. Tvrdí, ţe vody kolem Diaoyu Dao jsou tradiční čínské rybářské oblasti a v minulosti byl Diaoyu Dao pouţíván jako navigační bod pro čínské obyvatele, kteří ţijí na jihovýchodním pobřeţí. Dále se vyjadřuje, ţe japonská okupace ostrovů během sino-japonské války roku 1895 je protiprávní a neplatná. Čínská strana se odvolává na Káhirskou deklaraci a Postupimskou deklaraci, na jejíchţ základě měly být po druhé světové válce ostrovy vráceny Číně. Jedny ze zásadních kroků, které japonská vláda učinila, a tak zvedla vlnu odporu v Číně, je odkup ostrova Diaoyu Dao a sesterských ostrovů Nanxiao Dao a Beixiao Dao uskutečněný 10. září 2012 a jejich následné znárodnění. To, podle čínské vlády, hrubě porušuje čínskou územní svrchovanost.
17
The Senkaku Islands [online]. 2012 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: 18 TAO, Song. Pro lepší budoucnost čínsko-evropských vztahů[online]. 2012 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: < http://www.chinaembassy.cz/cze/rdzt/dyd/t983466.htm> 19 Diaoyu Dao, an Inherent Territory of China [online]. 2012 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z: < http://www.chinaembassy.cz/cze/rdzt/dyd/t974383.htm > 20 Ironclad Evidence Shows that Diaoyu Dao is China's Territory [online]. 2012 [cit. 2013-02-02]. Dostupné z: 21 Stránky čínské ambasády [online]. 2012 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z:
13
Dalším bodem na seznamu čínských argumentů je skutečnost, ţe Diaoyu Dao byl poprvé objeven, pojmenován a vyuţíván právě Čínou. Stalo se tak díky rybářské aktivitě na moři a od té doby se začal Diaoyu Dao objevovat v historických textech. Ostrovy lze v historických textech nalézt podle dnes jiţ v Číně oficiálního pojmenování Diaoyu Dao, nebo také pod dříve pouţívanými jmény Diaoyu Yu či Diaoyu Tai. Nejstarší písemný záznam, který přímo obsahuje pojmenování Diaoyu Dao, pochází z roku 1403 a jedná se o knihu Shun feng xiang song (顺风相送).22 V prvních letech vlády dynastie Ming, Čína umístila Diaoyu Dao pod jejich pobřeţní obranu k ochraně před invazí japonských pirátů podél jihovýchodního pobřeţí.
23
Četné
písemné záznamy se objevují po roce 1372, kdy král Rjúkjú začal platit tribut císařskému dvoru dynastie Ming. Na oplátku císař Hongwu začal posílat do Rjúkjú císařské posly. V následujících pěti stoletích do roku 1866 poslové podnikly cestu do Rjúkjú čtyřiadvacetkrát a Diaoyu Dao je přesně na cestě do Rjúkjú. Proto lze nalézt mnoţství písemných záznamů o Diaoyu Dao ve zprávách psaných tehdejšími čínskými vyslanci. Naopak první písemné záznamy z Rjúkjú ukazují, ţe ostrovy Diaoyu Dao jsou jiţ za hranicí království Rjúkjú. V roce 1650, první oficiální historický záznam království Rjúkjú vypracovaný pod dohledem hlavního ministra Rjúkjú Xiang Xiangxiana (向象贤) se nazývá Zhong shan shi jian (中山世鉴) a uvádí, ţe hora Gumi (古米山)24 je součástí území Rjúkjú, zatímco ostrov Chi Yu (赤屿)25 a oblasti, na jeho západ nepatří do území Rjúkjú. Japonsko se zmocnilo Rjúkjú v roce 1879 a změnilo jméno na prefekturu Okinawa. Čínská ambasáda na svých stránkách
22
V knize jsou obsaženy záznamy čínských mořeplavců, cestujících z Fujienu do království Rjúkjú. Timothy Brook v jeho knize Čtvero ročních dob dynastie Ming vysvětluje, že vláda dynastie Ming vydala zákazy omezující zahraniční obchod a uzavřela jihovýchodní pobřeží s cílem vymítit pirátství, zákazy byly však kontraproduktivní a ještě více přispěly k militarizaci námořního obchodu. Obchod na moři stále rostl, s tím 23
i jeho potlačování a vrcholem byly nájezdy tzv. „japonských pirátů“ neboli wokou (倭寇) – takto nazývaní piráti nebyli jen japonského původu, byl mezi nimi i velký počet Číňanů a vyskytovali se tu i jiné národnosti. - BROOK, Timothy. Čtvero ročních dob dynastie Ming: Čína v období 1368-1644. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 146, 170. 24 Hora Gumi je dnes známá jako ostrov Kume, nachází se přibliţně 80 km západně od svého mateřského ostrova Okinawa. 25 Ostrov Chi Yu se dnes nazývá ostrov Chiwei Yu, je nejvýchodnějším ostrovem ze sesterských ostrovů Diaoyu Dao.
14
uvádí i další záznamy velvyslanců mingského a qingského dvora, ve kterých je popis hranic čínského území.26
Mapa 2: Ostrovy Rjúkjú
Zdroj: Wikipedia
Dále Čína ve výčtu historických argumentů pokračuje, ţe qingský dvůr nejen ţe začlenil Diaoyu Dao v rámci čínské pobřeţní obrany, jak jiţ učinil mingský dvůr, ale také jasně umístil ostrovy pod jurisdikci místní vlády na Taiwanu. Oficiální dokumenty qingského dvora, jako jsou Cesta povinnosti v taiwanské úţině (台海使槎录Taihai shicha lu) a Kronika prefektury Taiwan (台湾府志Taiwan fu zhi) všechny zmiňují čínskou správu nad ostrovy Diaoyu Dao. Vydané mapy a atlasy, jsou důkazním materiálem, kterým argumentuje jak čínská tak japonská strana. Výsledkem je, ţe kaţdá ze stran našla pro ně příznivé označení ostrovů jak v čínských a japonských mapách, tak i v zahraničních mapách. Čína vedle domácích map, uvádí mapy publikované ve Franci, Velké Británii nebo ve Spojených Státech. Jako příklad japonské mapy zmiňuje knihu Ilustrovaný přehled tří zemí napsanou Hajašim Šiheiem (林子平) v roce 1785, která je údajně nejranější japonská literatura zmiňující Diaoyu Dao. Mapa tří provincií a třicetišesti ostrovů náleţících Rjúkjú, neoznačuje Diaoyu Dao jako
26
Např. roku 1606 velvyslanec mingského dvora Xia Ziyang uvedl, ţe „kdyţ voda teče z Hei Shui zpět do Cang Shui, vstoupí do čínského území." Hei Shui se myslí Okinawské sedlo leţící mezi ostrovy Kume a Chiwei Yu. Území za hranicí Okinawského sedla má tedy podle mingského velvyslance uţ náleţet Číně.
15
ostrovy patřící k území Rjúkjú a vybarvuje ostrovy stejně jako pevninskou Čínu. Vybarvení ostrovů v této knize má tedy indikovat, ţe Diaoyu Dao je součást čínského území.
16
Čína obviňuje Japonsko z ukradení ostrovů v průběhu sino-japonské války. Tvrdí, ţe Japonsko se pokusilo zmocnit ostrovů pomocí „tajných tahů“.27 Coţ znamenalo, na příkaz vlády nezveřejňovat informace o okupování Diaoyu Dao v novinách. Další čínské tvrzení se týká jistý japonského občana, jenţ se v roce 1884 vylodil na ostrově Diaoyu, shledal jej neobydleným. Následně se neoprávněně označil za prvního člověka, který se na ostrově vylodil. Ostrov byl tak označen za terra nullius – zemi nikoho. Japonská vláda si nicméně podle Číny byla vědoma čínského vlastnictví ostrovů. Proto se Čína domnívá, ţe po několika ţádostech guvernéra Okinawi o začlenění ostrova Diaoyu pod svou prefekturu, japonská vláda tento tah odsouhlasila aţ na konci sino-japonské války, dne 14. ledna 1895. Tato tvrzení Čína podkládá japonskými oficiálními dokumenty. Jediná situace kdy čínská strana uznává, ţe ostrovy Diaoyu oficiálně na čas patřilo Japonsku, je po podepsání Šimonesecké smlouvy dne 17. dubna 1895. Tato smlouva je výsledkem sino-japonské války. Popisují se tu území, která musí Čína přenechat Japonsku a ve smlouvě je zmíněn i „ostrov Formosa (Taiwan), spolu se všemi ostrovy přiléhajícími nebo patřícími zmíněnému ostrovu Formosa.“28 V roce 1900, Japonsko změnilo jméno ostrova z Diaoyu Dao na ostrovy Senkaku. Hlavní dvě smlouvy, které Čína často cituje a opírá o ně svá tvrzení, jsou Káhirská deklarace a Postupimská deklarace. V prosinci 1943, Káhirská deklarace ustanovila, ţe „Všechna území, která Japonsko ukradlo Číně, jako je Mandţusko, Formosa (Taiwan) a ostrovy Pescadores, musí být Číně vráceny. Japonsko také bude vyloučeno ze všech ostatních území, která odebralo násilím a svou chamtivostí.“29 Ačkoli to byl závazek přijatý v rámci problematiky Taiwanu, je podle čínské strany pouţitelný i na problematiku Diaoyu Dao, protoţe pro Čínu jsou Diaoyu přidruţené ostrovy Taiwanu. Postupimská deklarace, v červnu roku 1945, ustanovila: „Podmínky Káhirské deklarace musí být uskutečněny a japonská suverenita musí být omezena na ostrovy Honšú, Hokkaidó, Kjúšú, Šikoku a menší ostrovy, které určíme.“30
27
Diaoyu Dao, an Inherent Territory of China [online]. 2012 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z:
< http://www.chinaembassy.cz/cze/rdzt/dyd/t974383.htm > 28 Treaty of Shimonoseki [online]. 1917 [cit. 2013-09-16]. Dostupné z: 29 Cairo Conference [online]. 1950 [cit. 2013-09-16]. Dostupné z: 30 Potsdam (Berlin) Conference [online]. 1950 [cit. 2013-09-17]. Dostupné z:
17
Japonská vláda přijala Postupimskou deklaraci a přislíbila věrně plnit povinnosti zakotvené v Káhirské deklaraci.
Dále Čína uvádí, ţe dne 29. ledna roku 1946 velitel
spojeneckých sil (SCAPIN) jasně definoval japonskou správní moc, která zahrnuje čtyři hlavní ostrovy Japonska (Hokkaidó, Honšú, Kjúšú a Šikoku) a přibliţně 1000 menších přiléhajících ostrovů, včetně ostrova Cušima a ostrova Rjúkjú na 30. rovnoběţce severní šířky. Ve vymezení japonského území ostrovy Diaoyu nebyly zmíněny.
Mapa 3: Japonské hlavní ostrovy
Zdroj: www.trtravels.com
Mapa 4: Ostrov Cušima
Zdroj: webové stránky japonské ambasády
Dne 8. března 1951 byla podepsána mezi Japonskem, Spojenými státy a dalšími zeměmi Sanfranciská dohoda, z jehoţ jednání byla Čína vyloučena. Taiwan Sanfranciskou dohodu uznal dne 28. dubna 1952, při uzavření dvoustranné mírové smlouvy s Japonskem. Sanfranciská dohoda umístila ostrovy Rjúkjú jiţně od 29. rovnoběţky severní šířky pod opatrovnictví OSN, se Spojenými státy jako jediným správním orgánem. V tomto bodě Čína zdůrazňuje, ţe Rjúkjú ostrovy umístěné pod správou Spojených států v mírové smlouvě s Japonskem nezahrnují ostrov Diaoyu. Dne 17. června 1971, Japonsko a Spojené státy podepsali dohodu týkající se ostrova Rjúkjú a ostrova Daitó (Okinawa Reversion Agreement), kde stanovili, ţe veškeré pravomoci a administrativní moc nad Rjúkjú a ostrovy Diaoyu mohou být vráceny Japonsku. Čína však argumentuje, ţe ostrovy Diaoyu nebyly umístěny 18
pod opatrovnictví v Sanfranciské smlouvě. Dále také obviňuje Spojené státy, ţe svévolně začlenily do svého opatrovnictví Diaoyu Dao, které je čínským územím, a později vrátili správní moc nad ostrovem Japonsku. Spojené státy měly svévolně začlenit do svého opatrovnictví ostrovy Diaoyu při definování geografických čar ohraničující ostrovy Rjúkjú, které proběhlo dne 29. února 1952. Dne 30. prosince 1971, čínské ministerstvo zahraničních záleţitostí vydalo prohlášení, zdůrazňující ţe „je zcela protiprávní od vlády Spojených států a Japonska začlenit čínské Diaoyu Dao ostrovy do oblastí, které mají být vráceny do Japonska dle Okinawa Reversion Agreement a v ţádném případě to nemůţe změnit čínskou územní svrchovanost nad ostrovy Diaoyu.“31 Čína poté ještě vydala řadu dalších prohlášení a zákonů, vyjadřujících čínské vlastnictví ostrovů Diaoyu.
Mapa 5: Území pod americkým poručnictvím
Zdroj: webové stránky japonské ambasády
31
Diaoyu Dao, an Inherent Territory of China [online]. 2012 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z:
< http://www.chinaembassy.cz/cze/rdzt/dyd/t974383.htm >
19
Dne 10. září 2012 proběhl jeden z velkých tahů Japonské vlády, jeţ pobouřil celou Čínu. Jedná se o oznámení japonské vlády o rozhodnutí nákupu Diaoyu Dao a jemu přidruţených Nanxiao Dao a Bexiao Dao ve snaze znárodnit tyto ostrovy. Po tomto kroku se zvedla vlna nevole jak v čínské vládě, tak v ulicích Číny. Následně čínská Státní tisková kancelář ve svém prohlášení popisuje mediální kampaň Japonska, která je podle ní, plná polopravd a smyšlených příběhů. 32 Následovala obvinění Japonska, ţe Čína si nenárokovala ostrovy do doby, neţ byly objeveny ropné zásoby. Také obviňuje Čínu z přehnané reakce na odkup ostrovů Japonskem, které se následně cítí v ohroţení. Ačkoli Japonsko tvrdí, ţe čínský zájem o ostrovy je účelový a Čína se zajímá o ostrovy aţ po objevení ropných zásob, čínská strana oponuje, ţe její postoj ohledně ostrovů byl vţdy jasný a konzistentní. Svoji konzistentnost podkládá tím, ţe před i po podepsání Sanfranciské smlouvy vydala prohlášení, ve kterých vyjadřuje svůj nesouhlas se Sanfranciskou smlouvou a pokládá ji za neplatnou. Také poukazuje na to, ţe Čína vţdy nesouhlasila s dohodami o Diaoyu Dao vzniklé mezi Japonskem a Spojenými Státy, tyto dohody vţdy povaţovala za zákulisní, neplatné a protiprávní. Kromě patriotismu, Čína jako druhé odůvodnění pro svou silnou reakci na odkup ostrovů zmiňuje, ţe mělo dojít mezi Čínou a Japonskem k dohodě o odloţení sporu o ostrovy během jednání o normalizace bilaterálních vztahů v roce 1972 a 1978. Jednání z roku 1972 proběhlo mezi premiérem Kakuei Tanakou a premiérem Zhou Enlaiem. Zhou Enlai prohlásil, ţe při této příleţitosti by bylo lepší nediskutovat o problémech spojených s Diaoyu ostrovy. Premiér Kakuei Tanaka odpověděl, ţe záleţitosti ohledně Diaoyu ostrovů se mohou řešit při jiné příleţitosti. V roce 1978 proběhlo setkání mezi Deng Xiaopingem a japonským ministrem zahraničních věcí Sonodou Sunaem. Deng Xiaoping prohlásil, ţe pokud vyřešit otázku sporného území není v silách dnešní generace, bude lepší nechat tento problém pro generací následující, která si s tímto problémem poradí. Z japonské strany tehdy nikdo nevznesl námitky. 33
32
viz tamtéţ. Ironclad Evidence Shows that Diaoyu Dao is China's Territory [online]. 2012 [cit. 2013-02-02]. Dostupné z: 33
20
3.2 Webové stránky japonské ambasády:34 Japonské ministerstvo zahraničních záleţitostí na webových stránkách argumentuje, ţe nyní neobydlený ostrov Diaoyu byl v nedávné historii obydlen japonskými zaměstnanci firmy, zpracovávající sušené bonito.35 Japonská strana dále konstatuje, ţe podle Sanfranciské mírové smlouvy se Japonsko zřeklo Taiwanu, přičemţ ostrovy ponechalo ve svém vlastnictví. Po této události, dle Japonska, Čína ani Taiwan nevznesli ţádné námitky. Dalším argumentem je uznání Sanfranciské smlouvy Taiwanem, jako součásti mírové smlouvy mezi Japonskem a Republikou Číny podepsaná v roce 1952. Japonsko dále zdůrazňuje, ţe ostrovy Diaoyu byly převedeny do poručnictví Spojených států jako součást Rjúkjú ostrovů, a Spojené státy je roku 1972 vrátily Japonsku. Japonsko poukazuje na starou a novou verzi čínské středoškolské zeměpisné učebnice. Obviňuje Čínu, ţe v učebnici změnila terminologii tak, aby vyhovovala jejich argumentům. Zveřejňuje dva obrázky, kde ve starší verzi z roku 1970 jsou ostrovy pojmenovány japonskou termínem jako Senkaku ostrovy a v novější verzi z roku 1971 je název změněn na Dioayu tai. Japonská strana zásadně odmítá existenci dohody o odloţení sporu ohledně ostrovů Diaoyu. Tvrdí, ţe existence dohody o odloţení sporu je zaloţena na špatné pochopení dvou poznámek z jednání o normalizaci bilaterálních vztahů v roce 1972 a 1978. Dále se Japonsko také staví proti tvrzení, ţe by byly ostrovy Diaoyu odebrány Číně v rámci Šimonesecké smlouvy. Toto tvrzení podkládá skutečností, ţe v Šimonesecké smlouvě se sice objevuje pasáţ, ve které Čína Japonsku přenechá "ostrov Formosa, spolu se všemi ostrovy náleţející nebo patřící k uvedenému ostrovu Formosa",36 v ţádné ze smluv však není doslovně zmíněn název Diaoyu Dao.
34
Stránky japonské ambasády [online]. 2012 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: ; The Senkaku Islands [online]. 2012 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: 35 Bonito jsou sušené vločky ryb často uţívané v japonské kuchyni. 36 Treaty of Shimonoseki [online]. 1917 [cit. 2013-09-16]. Dostupné z:
21
Japonské ministerstvo se chytá čínského tvrzení, které pokládá ostrovy Diaoyu za součást ostrova Taiwan a tudíţ jsou ostrovy součástí Číny jiţ od dob dynastií Ming a Qing. Oponuje, ţe v období dynastie Ming nebyl ani Taiwan plně pod čínskou kontrolou a byl vyuţíván i Portugalskem, Španělskem a Nizozemskem. Poprvé se Taiwan dostal pod správu Číny aţ roku 1863. K dalším argumentům Japonsko přidává zmínky v čínském tisku a knihách, kde má Čína uznávat ostrovy Diaoyu jako součást japonské území. Jedná se o článek z novin Renmin ribao (人民日报) ze dne 8. ledna 1953, kde jsou popisovány Rjúkjú ostrovy a je zde psáno, ţe jejich součástí jsou ostrovy Senkaku. Dalším důkazem je čínský atlas z roku 1960, kde jsou ostrovy popsány japonskou terminologií „ostrovy Senkaku“. Jako poslední zmiňují děkovný dopis z roku 1920, kde konzul Čínské republiky děkuje za zachránění třicetijedna rybářů, kteří byli během bouřky vyvrţeny na ostrov Senkaku spadající pod prefekturu Okinawa. Závěrem japonské ministerstvo poznamenává, ţe Japonsko se v rámci Káhirské deklarace zřeklo všech nároků na Taiwan, ale ani v Káhirské deklaraci, ani Postupimské deklaraci nejsou ţádné podmínky, které by ovlivňovaly japonskou suverenitu nad ostrovy Diaoyu. Dále namítá, ţe ačkoli Čína stále odkazuje na Káhirskou deklaraci, rozdělení území v důsledku války není určeno politickými dokumenty, ale na základě mezinárodních dohod jako jsou mírové smlouvy, čímţ je Sanfranciská smlouva.
22
4 PROTESTY A NEPOKOJE Tehdejší čínský prezident Hu Jintao (胡锦涛) v září roku 2012 na Ekonomickém shromáţdění pro asijské Tichomoří varoval japonskou vládu, aby nepokračovala se znárodněním Diaoyu ostrovů. Navzdory varování japonská vláda během následujících dnů zestátnění ostrovů uskutečnila.37 Koncem roku 2012 a začátkem roku 2013 proběhly v Číně proti tomuto kroku nepokoje, které jsou označovány za největší proti-japonské protesty od normalizování sino-japonských vztahů v roce 1972.
38
Čínská vláda musela tyto protesty
velmi pozorně kontrolovat, aby se nedostaly mimo kontrolu. Reindhard Drifte, ve svém článku líčí, jak japonské zestátnění tří ze čtyř soukromě vlastněných ostrovů rozpoutal šířící se protesty v ulicích ve více neţ 100 čínských městech. Demonstrace doprovázelo ničení japonských obchodů, restaurací, aut, výrobních zařízení a útoky na japonské občany v Číně. Kupříkladu demonstrace v Šanghaji se účastnilo okolo 7000 protestantů skandujících hesla, jako jsou „Poraţme japonský imperialismus“, „Bojkot japonských výrobků“ nebo „Zničme Japonsko, získejme Okinawu“.39
4.1 Demonstrace v zahraničí Do protestů se zapojili i Číňané ţijící v zahraničí. Dne 15. září 2012 v americkém Chicagu proběhla protestní akce organizovaná více neţ šedesáti zámořskými čínskými organizacemi. Aktivisté z řad čínských Američanů se shromáţdili na chicagském náměstí, kde vyjádřili nesouhlas s japonským znárodnění Diaoyu ostrovů a vyzívali americkou vládu, aby spolupracovala s Čínou na udrţení míru v asijském Tichomoří a odstranila Diaoyu ostrovy z americko-japonské bezpečnostní smlouvy. Okolo tisíce lidí se téhoţ dne sešlo v čínské čtvrti města Houston, kde uspořádali pochod.40 Dne 18. září 2012 čínští aktivisté ve městě Houston předloţili městskému japonskému generálnímu konzulátu písemný protest ohledně jejich nespokojenosti s okupováním Diaoyu ostrovů Japonci. V rámci protestní akce se před houstonským japonským konzulátem shromáţdilo přibliţně 500 zámořských Číňanů. Demonstranti nahlas předčítali písemný protest, provolávaly hesla jako „Diaoyu Dao patří 37
PITMAN, George Keith. Bridging troubled waters: assessing the World Bank water resources strategy. Washington, DC: World Bank, 2002, s. 58. 38 PEKKANEN Robert, REED Steven, SCHEINER Ethan, Japan decides 2012: the Japanese general election. London: Palgrave, 2013, s. 91. 39 DRIFTE, Reinhard, „The Senkaku/Diaoyu Islands territorial dispute between Japan and China: between the materialization of the China threat and Japan reversing the outcome of Word war II?“ Op. cit. s. 40– 46. 40 YAO, Chun, „Roundtrip: Chinese rally in U.S. cities against Japan's provocations over Diaoyu Islands“ Xinhua, 2012 [cit. 2014-07-31] [online]. Dostupné z:
23
Číně“ nebo „Pamatujte na Pearl Harbor, zastavte japonskou agresi“. Aktivisté měli dokonce pronajaté letadlo, které prolétávalo nad městem s transparentem, na kterém byl nápis „Japonský avanturismus, americké problémy“.41
4.2 Čínské oběti protestů Nešťastnou obětí proti-japonských protestů probíhajících v Xi'anu se stal Li Jianli (李建利). Jednapadesátiletý Li se vracel s manţelkou domů a po cestě narazil na protestující dav. Jelikoţ měl automobil japonské značky (Toyota), dav začal auto ničit. Jakmile Li vystoupil z vozu a bránil své auto, jeden z útočníků Liho napadl zámkem na kolo a čtyřikrát ho udeřil do hlavy. Po prvním úderu Li spadl a útočník do něj dál mlátil do doby, neţ byl zastaven mladým muţem, který stál poblíţ. Poté z auta za Lim přiběhla naříkající manţelka a dav, který mezitím přestal s demolováním auta, ji pomohl Liho odvléci na chodník a odvézt ho taxíkem do nemocnice. Li utrpěl proraţení lebky a byl v bezvědomí, podstoupil operaci, kterou přeţil, ale částečně ztratil schopnost mluvit a ochrnul na levou ruku.
42
Útočník byl
později dopaden v Henanu a převezen zpět do Xi'anu. Liově rodině bylo vyplaceno lokální vládou odškodné 500 000 RMB.43 Svým zákazníkům, kteří se během nepokojů stali oběťmi vandalů, společnost Toyota Motor Sales Co podala pomocnou ruku. Ve snaze uklidnit zákazníky a zvýšit prodej nabídla společnost Toyota svým zákazníkům pomoc s pokrytím nákladů, které jim vznikly na vozidlech během proti-japonských protestů. Společnost nabídla pokrýt ty náklady, které nemohla pokrýt havarijní pojistka. Dále společnost nabídla opravu vozu zdarma, nebo dotaci 20 000 yuanů v případě, ţe chce zákazník poškozený vůz vyměnit za nový. Tato nabídka se vztahovala na vozy poškozené v období od 10. září 2012 do 30. září 2012.44
41
ZHANG, Qian, „Chinese in Houston present written protest over Diaoyu Islands to Japanese Consulate General“, Xinhua, 2012 [cit. 2014-07-31] [online]. Dostupné z: 42 HUAZHONG, Wang, LIE, Ma, „Police step up hunt for attacker“, China Daily 2012 [cit. 2014-07-30] [online]. Dostupné z: 43 LI, Zhenyu, „Suspect captured for anti-Japan attack on Toyota owner“, Xinhua, 2012 [cit. 2014-07-30] [online]. Dostupné z: 44 ZHANG, Hongyu, „Toyota offers to cover losses“, Global Times, 2012 [cit. 2014-07-30] [online]. Dostupné z:
24
4.3 Další vývoj protestů K propagaci proti-japonských hesel byly vyrobeny i plakáty, sešity, trička a nálepky na auta. Zdarma se také rozdávalo CD s jednou písní během proti-japonských protestů v Beijingu, píseň je o nespravedlivé okupaci ostrovů, nazpívána zpěvákem
Lu Haitao
(陆海涛) a zpěvačkou Mi Li (米粒). Tito dva zpěváci byli v Číně známí po účinkování v čínské pěvecké soutěţi Star Avenue, v současnosti ale jejich popularita upadá. Nazpívání písně a vydání zhruba tisíce CD pravděpodobně zařídila a financovala přímo zpěvačka Mi Li.45 V Beijingu dále proběhlo házení vajec na japonskou ambasádu a krátkodobé zadrţení auta amerického velvyslance davem protestujícím proti zestátnění Diaoyu ostrovů. Incident s americkým velvyslancem nebyl plánovaný, ale proběhl spontánně při procházení kolem americké ambasády. Důvodem zadrţení auta bylo přiklánění se USA na stranu Japonska ve sporu o ostrovy.46 Další částí čínských protestů proti japonským aktivitám byly kybernetické útoky, kterým musely čelit internetové stránky nejméně devatenácti japonských institucí, jako jsou banky, univerzity a jiné.47 K propagaci čínské svrchovanosti nad ostrovy byla také vytvořena online počítačová hra, představená šanghajskou vývojářskou firmou Giant Interactive Group. V této hře se hráči staví po bok čínských vojáků a vydávají se dobít zpátky ostrovy Diaoyu Dao, okupované Japonci.
Aby tato hra bylo autentická, firma Giant Interactive Group
vyvinula tuto hru ve spolupráci s Čínskou lidovou armádou. Posláním hry je také zatraktivnění čínské armády v očích mladé generace, která se zajímají o válečné hry. Hra by tedy měla slouţit jako nástroj pro rekrut nových vojáků, ale zároveň by měla být tréninkovým nástrojem pro čínské vojáky, kterým by měla vštípit vlastenecké hodnoty. Ke hře se přihlásilo uţ několik miliónů uţivatelů. 48
45
CHUBB, Andrew, „Songs of the disputed seas: patriotic music from the anti-Japanese protests and Paracels War“, South sea conversations, 2012 [cit. 2013-09-16] [online]. Dostupné z: 46 FISHER, Max, „Chinese protester who attacked U.S. ambassador’s car wants U.S. visa“, Washington Post, 23. 10. 2012 [cit. 2014-05-16] [online]. Dostupné z: 47 DRIFTE, Reinhard, „The Senkaku/Diaoyu Islands territorial dispute between Japan and China: between the materialization of the China threat and Japan reversing the outcome of Word war II?“ Op. cit. s. 44– 45. 48 „Chinese online game targets Japanese-held islands“, BBC, 2013 [cit. 2013-10-19] [online]. Dostupné z:
25
V Japonsku téměř ţádné veřejné projevy neproběhly, coţ dle Drifteho ukazuje relativní distancovanost Japonců od sporu. Jednou z mála větších událostí, kterých se v Japonsku účastnila veřejnost, byl pochod Tokiem, uspořádaný pravicovou organizací. Mezi incidenty, ke kterým v té době došlo v Japonsku na úkor čínských organizací, je zaloţení krátkého poţáru v čínské škole v Kobe a dvě dýmové bomby hozené do čínského generálního konzulátu ve Fukuoaka. Jednadvacetiletý útočník z Fukuoaka, který nezpůsobil ţádná zranění ani škody se sám přihlásil na policii a byl odsouzen k odnětí svobody na rok a půl.49
4.4 Účast vlády Michael Yahuda, také informuje o průběhu nepokojů a jednoznačně z jejich iniciace viní čínskou vládu, kdyţ tvrdí, ţe „On [Hu Jintao] a ostatní vůdci povzbudili obrovské demonstrace, které uprostřed září vypukly ve více neţ 100 čínských městech a v mnoha případech vedly k ničení japonského majetku, útokům na Japonce, a dokonce Číňany pouţívající auta vyrobená v Japonsku.“50 Podle Drifteho názoru, demonstrace brzo utichly, protoţe příliš dlouhé podporování mohlo být riskantní, jelikoţ by se mohly obrátit v protivládní demonstrace.51 Další autorka věnující se asijské politice, Kumiko Ahr-Okutomo, stejně jako Michale Yahuda naznačuje, ţe demonstrace mohly být zorganizovány a podporovány čínskou vládou kvůli tomu, aby rozptýlily veřejnou pozornost čínských občanů od domácí politiky. Taktéţ se zamýšlí nad mírou a kontrolou protestů. Kdyţ Drifte tvrdí, ţe protesty musely být rychle uklidněny, aby neohrozily vládu, Kumiko Ahr-Okutomo se na tuto stránku protestů dívá z jiného úhlu pohledu a tvrdí, ţe kdyby byla reakce čínské vlády vůči Japonsku byla naopak příliš slabá a vlády by se silně stavěla proti protestům, mohla by se nespokojenost čínských občanů také otočit proti vládě samotné.52 K protijaponským protestům se na tiskové konferenci vyjádřil mluvčí ministerstva zahraničních věcí Hong Lei (洪磊), který popřel jakoukoli oficiální účast vlády a prohlásil, ţe protesty a demonstrace byly způsobeny ilegálním nákupem Diaoyu ostrovů japonskou vládou, jsou spontánním aktem lidu a za vzniklý stav sino-japonských vztahů nese plně zodpovědnost
49
„Man arrested after allegedly throwing flare at Chinese consulate“, Japan Times, 2012 [cit. 2014-08-03] [online]. Dostupné z: 50 YAHUDA, Michael B., Sino-Japanese relations after the Cold War: two tigers sharing a mountain, Oxford: Routledge, 2013. 51 DRIFTE, Reinhard, „The Senkaku/Diaoyu Islands territorial dispute between Japan and China: between the materialization of the China threat and Japan reversing the outcome of Word war II?“ Op. cit. s. 45. 52 AHR-OKUTOMO, Kumiko, How Japan Defends Itself: Facing the Power Shifts in East Asia, Zürich: vdf Hochschulverlag an der ETH, 2014.
26
Japonsko.53 Zároveň vyzval čínské občany, aby svoje názory projevovaly v klidu a v rámci zákonů.54 Čínská společnost se dále aktivně podílela na obraně Diaoyu ostrovů bezprostředně v jejich okolí. Bylo zaznamenáno pár incidentů, kdy čínští aktivisté navštívili Diaoyu ostrovy a v některých případech byli zatčeni japonskou pobřeţní stráţí. Dále došlo k incidentům, jejichţ aktéry byli čínští rybáři. Dle Drifteho, mají čínští rybáři reputaci násilníků, jak dokazuje mnoho incidentů v Jihočínském a Ţlutém moři. Čínské posádky jsou často ozbrojeny kovovými trubkami a vynucují si útok policejních sloţek, coţ vedlo ke smrtelným nehodám v roce 2011 a 2012. 55 Co se týče násilí spáchané na japonských občanech, podnicích a automobilech, Čína se vyjadřuje takto: „Čína jednala v přísném souladu s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích a Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích, a v souladu s právními předpisy přijala opatření na ochranu zájmů zahraničních institucí v Číně. Pracovníci japonských podniků jsou v Číně v bezpečí. Co se stalo, jsou ojedinělé případy. Příslušné čínské úřady učinily váţné vyšetřování v těchto případech a následně se jimi zabývaly.“56 Náměstek ministra zahraničních věcí ČLR Song Tao dodává, ţe všechna učiněné opatření byla nezbytná a vyzývá Japonsko, aby se vrátilo k řešení sporu o Diaoyu Dao diplomatickou cestou. 57
53
Foreign Ministry Spokesperson Hong Lei's Regular Press Conference on September 20, 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: 54 Foreign Ministry Spokesperson Hong Lei's Regular Press Conference on September 19, 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: 55 DRIFTE, Reinhard, „The Senkaku/Diaoyu Islands territorial dispute between Japan and China: between the materialization of the China threat and Japan reversing the outcome of Word war II?“ Op. cit. s. 31. 56 Ironclad Evidence Shows that Diaoyu Dao is China's Territory [online]. 2012 [cit. 2013-02-02]. Dostupné z: 57 TAO, Song. Pro lepší budoucnost čínsko-evropských vztahů [online]. 2012 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z:
27
4.5 Dopady nepokojů Autority skutečně ukázaly snahu mírnit protesty a potrestat viníky, kteří se uchýlili k protizákonnému chování. V Shenzhenu bylo uveřejněno dvacet fotografií osob, kteří se během proti-japonských protestů dopustili vandalismu s výstrahou, aby se sami přihlásili úřadům. Dále byla také nabídnuta odměna svědkům, kteří policii poskytnou vodítko k dopadení vandalů. Ve městě Xi'an, kde byla veřejnost obzvláště pobouřena destruktivním chováním některých jednotlivců, bylo vydáno oznámení, ţe násilnické chování nebude tolerováno a autority proti němu striktně zakročí. Ve městě Jiangmen, leţící v provincii Guangdong, policie dopadla gang sedmi vandalů, kteří během proti-japonských nepokojů poškodili 78 japonských vozidel.58 V dalším z čínských měst, Guangzhou, bylo policií zadrţeno za násilnické chování během protestů 18 osob. Ve městě Qingdao bylo zadrţeno ze stejných důvodů dalších 6 osob.59 Z ekonomického hlediska spor více ubliţuje Japonsku, protoţe Japonsko je na Číně závislejší vzhledem k tomu, ţe Čína je hlavním odbytištěm japonské produkce. Například v roce 2011 23,6 % z celkového vývozu Japonska směřovalo do Číny, zatímco podíl vývozu čínského zboţí do Japonska činil 8,8 % z celkového čínského vývozu.60 Během nepokojů byla japonská ekonomika těţce zasaţena v důsledku bojkotu japonského zboţí v Číně a nastalým omezením v ekonomické sféře ze strany čínské vlády. Čínská vláda sankce popírá a ohlašuje, ţe došlo jen k několika ekonomickým opatřením. Drifte to vysvětluje, jako slovíčkaření a jen malé rozdíly mezi „opatřením“ a „sankcí“, takţe navzdory tomu, ţe Čína neučinila ţádné ekonomické sankce, japonská ekonomika byla těţce zasaţena. Dne 21. září 2012 bylo oznámeno, ţe čínské celní orgány posílily kontroly dovozu a vývozu z Japonska, ale čínskými autoritami to bylo opět popřeno. Ve stejném týdnu se objevily zprávy, ţe japonské firmy zaţívají zpoţdění při získávání pracovních víz pro jejich japonské zaměstnance. V průzkumu z roku 2012 se badatelé zeptali 10 000 japonských firem, zda spor ovlivnil jejich podnikání, 30% firem odpovědělo, ţe spor měl na jejich podnikání vliv. Nicméně Čína se jiţ neuchýlila
58
CHEN, Chenchen, „No protests can ever justify use of violent acts“, Global Times, 2012 [cit. 2014-3007] [online]. Dostupné z: 59 LIANG, Jun, „18 detained in Guangzhou for violence in anti-Japan protests“, Xinhua, 2012 [cit. 201431-07] [online]. Dostupné z: 60 JIN, Baisong, „Diaoyu row lands Japan’s economy in hot water“, Global Times, 2012 [cit. 2014-31-07] [online]. Dostupné z:
28
k ţádnému embargu, jako byl vývoz vzácných zemin do Japonska po incidentu z roku 2010, protoţe tyto ekonomické zbraně od té doby ztratily efektivitu.61 Největší poškození japonských ekonomických aktivit, kromě výše uvedených ničení japonských komerčních a průmyslových areálů, bylo způsobeno bojkotováním zboţí spotřebiteli, zejména prodej automobilů v Číně a čínský cestovní ruch do Japonska byl oslaben. Celkově lze říci, ţe v roce 2012 vzájemný obchod poklesl o 3,9 %. Největší zásah pocítil sektor automobilů. Nissan zaţil v Číně v prosinci 24% pokles prodeje, a Honda ve stejném měsíci zaznamenala pokles o 19 %. V listopadu 2012 bylo oznámeno, ţe ve srovnání s minulými roky, produkce Toyoty v Číně klesla o 61,1 %, produkce Nissanu o 44 %, produkce Hondy 54,2 % a produkce Mitsubishi Motors o 84,6 %. I kdyţ došlo k poklesu prodeje japonských automobilů jen v Číně, mělo to velký vliv na jednotlivé automobilky, protoţe Čína představuje 25 % z čistého zisku Nissanu, 21 % Toyoty a 16 % Hondy. Avšak co se týče zmíněných automobilek, tato krize byla dočasná a číselné údaje ze začátku roku 2013 se zase postupně zlepšují. Ze strany vlád docházelo i k četnému rušení oficiálních a neoficiálních návštěv. V Japonsku bylo odloţeno nebo zrušeno okolo 40 % slavnostních událostí plánovaných na rok 2012, jako je například 40. výročí normalizace diplomatických vztahů s Čínou, ze strany Číny bylo návštěv zrušeno ještě více. Cestovní ruch byl také těţce zasaţen v obou zemích. Od září do prosince roku 2012, počet čínských návštěvníků Japonska klesl o 44 % v porovnání s minulými roky. Počet japonských turistů na skupinových zájezdech do Číny v posledních třech měsících roku 2012 propadl o více neţ 70 % oproti letům minulým, tato sestupná tendence pokračovala i v roce 2013.
62
Proti-japonské protesty
tedy dočasně ovlivnili i chod leteckých společností. U největší japonské letecké společnosti, Japan Airlines, v období od září 2012 do listopadu 2012 5250 čínských turistů zrušilo plánovaný let do Japonska a 4600 japonských turistů ve stejném období zrušilo let do Číny. Další japonský dopravce All Nippon Airways Co (ANA) uvedl, ţe během listopadu 2012 bylo dokonce zrušeno kolem 15 000 letenek z Číny do Japonska. Mluvčí společnosti ANA oznámila, ţe počet zrušených letů byl podobný jak v roce 2010, kdy také došlo k protestům kvůli Diaoyu ostrovům. Největší čínský letecký dopravce, Air China, zrušil 22 letů do Japonska v období mezi 26. září a 6. říjnem. Obsazenost některých jeho letů v té době klesla 61
DRIFTE, Reinhard, „The Senkaku/Diaoyu Islands territorial dispute between Japan and China: between the materialization of the China threat and Japan reversing the outcome of Word war II?“Op. cit. s. 47– 48. 62 Z různých zdrojů údaje porovnal a zkompletoval DRIFTE, Reinhard, „The Senkaku/Diaoyu Islands territorial dispute between Japan and China: between the materialization of the China threat and Japan reversing the outcome of Word war II?“Op. cit. s. 46–47.
29
na 40 %. Lety do Japonska byli nuceni rušit i další čínské letecké společnosti, jakou jsou Juneyao Airlines a Spring Airlines.63 K utvrzení nárokování svrchovanosti nad ostrovy došlo i k takovým tahům, jako je zařazení Dioayu ostrovů do čínské meteorologické předpovědi počasí, vysílané na čínských televizních stanicích. V další odvetě, dne 17. prosince 2010, městská vláda v Išigaki – správní orgán Diaoyu ostrovů v Japonsku, schválil vyhlášku jmenovat 14. leden dnem připomínání roku 1895 - začlenění ostrovů Diaoyu do Japonska.64 Někteří autoři se shodují na tom, ţe v otázce sporných ostrovů Diaoyu k vojenské eskalaci nedojde.65 Jelikoţ čínská a japonská ekonomika jsou vzájemně úzce propojeny a mají u sebe navzájem investice řádově ve stovkách miliard dolarů, nemůţe si to ani jedna ze stran dovolit. V éře Deng Xiaopinga, kdy docházelo v Číně k reformám, hrálo Japonsko důleţitou roli v modernizaci čínské ekonomiky. Ve stejné době však nový a ostřejší čínský nacionalismus nekorespondoval s ekonomickou závislostí na zahraničních ekonomických vztazích, ve kterých bylo Japonsko významným hráčem. Yahuda se domnívá, ţe kolaps čínských ekonomických vztahů s Japonskem můţe mít škodlivý vliv na čínskou ekonomiku a mohl by ohrozit vládu Komunistické strany Číny, která těţí z rapidního růstu ekonomiky.66
63
ZHANG, Hongyu, „Japan's purchase of Diaoyu Islands overshadows air travel“, Xinhua, 2012 [cit. 2014-07-31] [online]. Dostupné z: 64 DRIFTE, Reinhard, „The Senkaku/Diaoyu Islands territorial dispute between Japan and China: between the materialization of the China threat and Japan reversing the outcome of Word war II?“ Op. cit. s. 42. 65 YAHUDA, 2013, WIEGAND, 2013, s. 2–4. 66 YAHUDA, Michael B., Sino-Japanese relations after the Cold War: two tigers sharing a mountain. Op. cit.
30
5 ČÍNSKÝ NACIONALISMUS Pro porozumění bouřlivé reakce vyvolané znárodněním ostrovů a čínské vlastenecké povahy vůbec, je zapotřebí se seznámit s čínskou historií a s čínským nacionalismem. Čínský nacionalismus vznikl v průběhu 19. století a je také důleţitý pro pochopení čínské zahraniční politiky a bezpečnostních, internetových a jiných opatřením. Tradiční čínský světonázor chápe Čínu jako Říši středu, a odvozuje se z něj čínské pojetí centrických sfér vlivu vyjádřených v historii např. existencí tributárního systému. Vliv byl větší v centru a směrem k periferiím se zmenšoval. Kdyţ čínská suverenita, obzvláště po Opiových válkách, klesala kvůli expanzi imperialistických evropských států, byla Čína nucena přehodnotit své sebevnímání jako centra světa.67 Následovalo tzv. „století poníţení“ během nějţ vzkypěla snaha pozdvihnout národní sebevědomí. V průběhu devadesátých let 20. století, byl prostřednictvím státní vlastenecké výchovy prosazován pragmatický nacionalismus. Pragmatický nacionalismus je flexibilní v jeho přístupu k zahraniční politice. Moles popisuje tento druh nacionalismu takto: „Pragmatický nacionalismus je státnický nástroj Komunistické strany Číny slouţící k manipulaci. Je to dominantní forma čínského nacionalismu, je v podstatě řízena státem a je cíleně orientovaná, […]”.68 Komunistická strana Číny vykonává kontrolu nad dvěmi klíčovými oblastmi, které umoţňují efektivní řízení veřejných projevů nacionalismu: vlastní rozhodující mocenské postavení, u kterého jiţ prokázala ochotu pouţít ho k potlačení občanů, a vysokou úroveň mediální a technologické kontroly. Kontrolní mechanizmy zahrnují systém pro sledování internetu tzv. "Velký čínský firewall", který znepřístupňuje nevhodný nebo škodlivý internetový obsah a webové stránky. Jako zastrašování také slouţí zavírání protivládních novinářů a bloggerů - aktivistů do vězení.69 Zhou Zhe ve své eseji uvádí, ţe k organizaci nepokojů v čínské společnosti kvůli ostrovům neexistují vůči vládě přímé důkazy. Dále se ale zamýšlí nad důsledky pouţití nacionalismu vládou v teritoriálním sporu a dochází k závěru, ţe v krátkodobém časovém horizontu můţe být nacionalismus úspěšně pouţit jako taktika zastrašování japonské autority. 67
ZHAO, Suisheng, „China’s Pragmatic Nationalism: Is It Manageable?“ The Washington Quarterly, 29/1 (2005-2006), s.132. 68 MOLES, Benjamin William. Chinese Nationalism and Foreign Policy: A Cause for Concern or Patriot Games? [online]. 2012 [cit. 2013-02-02]. Dostupné z: 69 ZHAO, Suisheng, „China’s Pragmatic Nationalism: Is It Manageable?“ Op. cit. s.141.
31
Avšak z dlouhodobé perspektivy můţe nepříznivě ovlivnit ekonomiku a národní image, coţ má negativní dopad na zahraniční politiku. Z dlouhodobého hlediska pouţití nacionalismu podle Zhou Zheho tedy není příliš efektivní.70
6 PRŮBĚH SPORU OD KONCE PROTESTŮ Z ROKU 2012 DO SOUČASNOSTI Vztahy mezi Čínou a Japonskem se příliš nezlepšily. K napětí mezi čínskými obyvateli přispělo výročí na počest obětí sino-japonské války, kterému si mediálně v roce 2014 dostávalo větší pozornosti neţ minulá léta.71 V poslední době situace zejména zásluhou Číny vyeskalovala a přerostla z čínskojaponského sporu ke zvýšení napětí v celém asijsko-tichomořském regionu. V listopadu roku 2013 čínská vláda vyhlásila zónu vzdušné obrany (viz mapa 6), která zahrnuje ostrovy Diaoyu i území které si nárokuje Jiţní Korea. V tomto území Čína povoluje průlet letadel, v případě ţe se nahlásí a jsou identifikována. Tuto zónu Japonsko, Spojené státy a Jiţní Korea neuznávají, ale převáţně ji dodrţují.72 Dalším krokem bylo vymezení nárokovaného území v jihočínském moři takzvanou devítičarou linií, která zasahuje i území, které si nárokují i jiné státy (viz mapa 7). Vedle japonsko-čínského konfliktu je tedy Čína dále i v územním sporu s Brunejí, Malajsií, Filipíny a Vietnamem.73 Poté, co Čína začala budovat těţební plošinu v části jihočínského moře, které si nárokuje Vietnam, vypukly ve Vietnamu proti-čínské nepokoje, které vyvrcholily poškozením čínských firem a zraněním nebo dokonce i zabitím několika Číňanů.74
70
ZHOU, Zhe, „Is Nationalism an Effective Card to Play? A case study on the dispute of Diaoyu Islands in 2012“, in: Dr. CHEN Ching-Chang (ed.), Report for 2012AY Summer Session Field Study, Understanding China in a Year of Transition, Ritsumeikan Asia Pacific University, 2012, s. 77–83 71 HATTON, Celia, „Is Xi Jinping trying to provoke anger against Japan?“, BBC, 2014 [cit. 2014-03-08]. [online]. Dostupné z: 72 „China sends warplanes to newly declared air zone dispute“, BBC, 2013 [cit. 2014-02-08] [online]. Dostupné z: 73 „US presses Beijing over South China Sea dispute“, BBC, 2014 [cit. 2014-02-08] [online]. Dostupné z: 74 „Vietnam protesters attack China over sea dispute“, BBC, 2014 [cit. 2014-02-08] [online]. Dostupné z:
32
V dubnu roku 2014 americký prezident Barack Obama během cesty po Asii navštívil Japonsko a setkal se s japonským premiérem Šinzó Abem. Obama prohlásil, ţe by chtěl, aby se spor o ostrovy vyřešil mírovou cestou, zároveň ujistil japonského premiéra o platnosti japonsko-americké smlouvy, která slibuje americkou pomoc v případě napadení Japonska.75 Japonsko v červenci roku 2014 pojmenovalo 158 neobydlených ostrovů na území, které si nárokuje. K existujícím sedmi dceřiným ostrovům ostrova Diaoyu, přiřadilo dalších pět ostrovů. Čínská vláda v odezvě na svých internetových stránkách vydala článek, kde oznamuje, ţe pojmenování a přidruţení dalších ostrovů nic nemění na skutečnosti, ţe ostrovy Diaoyu jsou čínské. Ve stejném článku kritizuje japonského premiéra Abeho, který tvrdí, ţe doufá ve zlepšení čínsko-japonských vztahů a je ochoten přistoupit k otevřenému dialogu s čínskou vládou. Na druhé straně provokuje Čínu právě přidruţováním ostrovů a návštěvou svatyně Jasukuni.76 Mluvčí ministerstva zahraničních záleţitostí Qin Gang (秦刚) na tiskové konferenci z 11. července 2014 uvedl, ţe čínsko-japonské vztahy se nyní potýkají se závaţnými problémy, vedle japonské uzurpace ostrovů, vztah zhoršují návštěvy japonských vysokých politiků válečné svatyně Jasukuni. Uvedl také, ţe pokud Japonsko nezmění svůj postoj, neexistuje šance, aby se čínsko-japonské vztahy zlepšily.77
75
„Obama Asia tour: US-Japan treaty 'covers disputed islands“, BBC, 2014 [cit. 2014-03-08] [online]. Dostupné z: 76 刘啸萱, 日本离岛命名改变不了钓鱼岛属于中国的事实, Liu Xiaoxuan, Rìběn lídǎo mìngmíng gǎibiàn bùliǎo diàoyúdǎo shǔyú zhōngguó de shìshí [online]. 2014 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: 77 Foreign Ministry Spokesperson Hua Chunying's Regular Press Conference on June 10, 2014 [online]. 2014 [cit. 2014-02-08]. Dostupné z:
33
Mapa 6:Čínská zóna vzdušné obrany
Zdroj: BBC
Mapa 7: Devítičará linie
Zdroj: BBC
34
7 PROSTŘEDÍ A REALIZACE VÝZKUMU Dostala jsem příleţitost studovat dva semestry v Číně na škole North China Electric Power University (华北电力大学 Huabei dianli daxue), která se nachází v Beijingu. Jiţ před touto příleţitostí jsem věděla, jaké téma práce chci zpracovávat a ţe chci uskutečnit výzkum, s jehoţ tréninkem jsem měla zkušenosti v rámci výuky na Masarykově universitě v Brně. Odletěla jsem tedy do Číny s dvěma hlavními cíly, zlepšit čínský jazyk a zrealizovat několik rozhovorů ohledně Diaoyu ostrovů. Jako cílovou skupinu jsem zvolila studenty školy, na které jsem pobývala. V rámci pobytu jsem však na toto téma narazila i mimo školu. Proto se mi neplánovaně podařilo vypozorovat kontrast mezi přístupem studentů a přístupem lidí bez vyššího vzdělání. Důkazem toho měla být jízda v beijingském taxíku, jeţ řídil přibliţně třicetiletý taxikář. Moje spolubydlící věděla, ţe se zabývám ostrovy Diaoyu a přístupem Číňanů k této problematice, proto během naší cesty taxíkem vyvolala debatu s taxikářem na toto téma. Taxikář začal horlivě diskutovat o nezpochybnitelném čínském vlastnictví Diaoyu ostrovů i dalších území. Moje spolubydlící ještě přiostřila diskuzi svým názorem, ţe ostrovy Diaoyu nejsou čínské a ţe patří Japonsku. Po tomto výroku taxíkář zastavil vozidlo a řekl, ţe pokud povaţujeme ostrovy Diaoyu za japonské, ať si okamţitě vystoupíme. Nakonec se nám taxíkáře podařilo přemluvit, aby pokračoval v cestě a řidič nám nakonec přece jen vyhověl. Reakce tohoto muţe mě upřímně překvapila a zarazila. Nikdy jsem tak ostrou reakci u čínských studentů nezaţila, a i kdyţ jsem některým studentům naznačila, ţe si nejsem úplně jistá jednoznačným vlastníkem Diaoyu ostrovů, nevyvolalo to v nich příliš silné emoce. Při realizaci výzkumu jsem se drţela schématu: Příprava – Plán výzkumu – Provedení studie – Zpráva o výsledcích výzkumu
Příprava – zvolila jsem si problematiku Diaoyu ostrovů a po zjištění obsáhlosti tématu, jsem se zaměřila v rámci výzkumu zejména na jeden z aspektů této problematiky – protesty a demonstrace. Rozhodla jsem se o realizaci výzkumu na škole North China Eletric Power University a určila si výzkumné otázky, jimiţ jsou: Zajímají se studenti o problematiku Diaoyu ostrovů? Kolik toho vědí o protestech a demonstracích, které proběhly kvůli těmto ostrovům? Jaký mají postoj k tomuto problému a Japoncům? Je moţné, ţe by se samy zúčastnili nebo vyvolali nějaké demonstrace nebo nepokoje kvůli sporným ostrovům?
35
Rozhodnutí o provedení výzkumu jsem učinila i na základě doporučení čínských studentů. Původně jsem měla v plánu uskutečnit kvantitativní výzkum, vytvořit dotazníky a rozdat je adekvátnímu počtu studentů. Bylo mi však jedním z čínských studentů řečeno, ţe by pro mě nebylo dobré zahrnovat do mé práce příliš mnoho lidí. Také pak zmínil, ţe by nebylo vhodné, aby byla škola plná anketních lístků, řešících problematické Diaoyu ostrovy. Dále mě upozornil, ţe mám být při výzkumu umírněná a obezřetná, ţe tato má oblast zájmu by mi mohla způsobit problémy. S ohledem na očekávanou a nakonec i potvrzenou citlivost tématu, jsem se nakonec rozhodla pro realizaci několika rozhovorů. Jako metodu získávání informací jsem zvolila strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami. Tento druh interview, není sice tak pruţný jako jiné formy získávání informací, ale jeho velkou výhodou je moţnost snazšího porovnání jednotlivých pohovorů a jejich snazší analýza.
Plán výzkumu – po setkání a navázání bliţšího vztahu s čínskými studenty jsem si zvolila ty studenty, které jsem povaţovala za nejotevřenější a poţádala je o interview. Tomuto kroku předcházely nezávazné a nezaznamenávané rozhovory o ostrovech, které mi pomohly zformovat otázky. Místo rozhovorů, jsem nechala na volbě respondentů, většinou se jednalo o veřejná místa, jako jsou kavárny nebo restaurace, popřípadě méně zalidněná místa jako je školní park nebo pokoj koleje. V jednou z případů, se interview muselo přerušit a z restaurace odejít na jiné místo, protoţe respondent nechtěl, ať náš rozhovor zaslechnou jiní lidé.
Provedení studie – setkání s respondenty, uskutečnění plánovaných interview, jejich zaznamenání formou písemných poznámek a nahrávání na diktafon a jejich následné vyhodnocení. S jedním ze studentů jsme se po rozhovoru domluvili, ţe mi napíše písemnou práci se všemi jeho myšlenkami na toto téma a pošle mi ji e-mailem. S některými ze studentů jsem se po návratu do České Republiky ještě spojila telefonicky a doptala se na informace, které mě zajímaly.
Zpráva o výsledcích výzkumu – svůj výzkum jsem završila touto prací, kde zveřejňuji a vyhodnocuji zjištěné informace.
36
7.1 Interview V průběhu studia v Beijingu jsem si všimla, ţe kdyţ jsem se začala bavit s Číňany o ostrovech Diaoyu, popřípadě o mé závěrečné bakalářské práci, tak jim najednou konverzace začala být nepříjemná a nechtěli se o tomto tématu příliš bavit. Později mi bylo některými čínskými studenty naší školy sděleno, ţe důvodem je citlivost této problematiky, která je v Číně stále patrná, a bavit se o těchto problémech s cizinci je pro Číňany ještě více nepříjemné. Proto jsem povaţovala za nejlepší způsob si zvolit pár čínských studentů, se kterými naváţu bliţší vztah, a tak postupně eliminovat jejich zdráhavost komunikovat o Diaoyu ostrovech a maximalizovat jejich otevřenost a pocit uvolněnosti. Protoţe jsem v Beijingu trávila dva semestry, měla jsem dostatek času navázat vztah s čínskými studenty a zlepšit svoji dovednost komunikovat v čínském jazyce. Rozhovory byly prováděny v čínském i anglickém jazyce. Úroveň anglického jazyka u respondentů byla rozdílná, ale všichni byli schopni plynule vyjadřovat své názory. Co se týče jazykové stránky, jedna věc mě překvapila. Ačkoli úroveň anglického jazyka některých ze studentů byla dle mého soudu vynikající, ţádný z nich neznal anglický termín pro slova „protest“ a „demonstrace“. Tématiku Diaoyu ostrovů jsem řešila se čtyřmi studenty, dva z nich studovali obor Elektronická komunikace a další dva studenti studovali obor Právo. Po rozhovoru s respondenty jsem se rozhodla nezveřejňovat jméno ţádného z nich a zveřejnit jen jejich studijní obor. Jedním z respondentů mi bylo doporučeno, abych se ani neptala, zda můţu rozhovory nahrávat, protoţe by si studenti mohli myslet, ţe je vyzvídám pro účely nějakých vládních organizací. Touto radou jsem se však neřídila a tři ze čtyř rozhovorů jsem se souhlasem respondentů nahrála.
7.1.1 Informovanost mezi vysokoškolskými studenty o problematice ostrovů Diaoyu a protestech Pro čínského studenta je v Číně nevyhnutelné narazit na problematiku Diaoyu ostrovů, informace o ostrovech byly ve všech mediích. Nenarazila jsem na studenta, který by měl pochybnosti o tom, ţe by ostrovy Diaoyu neměly patřit Číně. Všem respondentům byla problematika známá a věděli, kde se ostrovy nachází. Studenti si byli vědomi základních faktů o ostrovech, ale nebyli seznámeni s argumenty na jejichţ základě si ostrovy nárokuje japonská vláda.
37
„Samozřejmě že [vlastníkem ostrovů je] Čína, po celou historii. Jen během války byl na čas odebrán Číně Taiwan a Diaoyu Dao je blízko Taiwanu. Ale myslím, že jinak po celou dobu historie patří Číně.“78 M: „Věděl si o tom, že na ostrově Daioyu bydleli Japonští obyvatelé a dokonce tam měli postavenou továrnu?“ „Vážně? O tom jsem nevěděl“79 Informovanost studentů ohledně nepokojů z roku 2012 se různila, kaţdý mi dokázal vypovědět nějaké incidenty, které se během protestů staly. Ne všichni respondenti však věděli, čím tyto nepokoje byly způsobeny. „Četl jsem toho hodně na internetových stránkách. Hodně lidí se shromáždilo v Beijingu před japonskou ambasádou a házeli tam vejce a různé další věci. V Xi'anu proběhla nelegální akce, hodně lidí se shromáždilo a dohodlo se, že budou ničit japonské automobily. Jen kvůli tomu, že to je japonská značka. Zničili je, ale nezajímali se o ostatní, kteří ta auta koupili, o to, že je to majetek někoho jiného. Udělali hodně nelegálních věcí, takže byli zatčeni. Navíc také zranili pár lidí. V Americe žije jeden čínský obchodník, který je v Číně velmi známý a je velmi bohatý. Znáš New York Times? Potom, co japonská vláda koupila ostrovy, Cheng Guangbiao zaplatil New York Times hodně peněz, aby vydali článek o historii ostrovů a o tom že ostrovy patří Číně. Hodně lidí odmítá koupit zboží japonské značky, jako třena Sony, Panasonic, Toyota, Honda a jiné. […] Během toho co lidé protestovali, hodně lidí fotilo. Stejní lidé, kteří fotili, ničili japonská auta. Směšné na tom je, že používali fotoaparáty japonské značky. To je prostě absurdní. Myslím si totiž, že v online i normálních obchodech narazíš hlavně na japonské značky fotoaparátů, jako Nikon, Canon, Olympus, to jsou všechno japonské značky.“ 80 Studenti jsou informovaní zejména prostřednictvím médií. Ve škole se jim údajně mnoho informací nedostávalo. U studentů práva došlo k pár diskuzím, ale neřešilo se to do hloubky a dokonce jim bylo doporučeno, aby se touto problematikou moc nezabývali.
78
Anonym č. 1. Osobní rozhovor. 28. 3. 2014. Anonym č. 1 a Anonym č. 4. Osobní rozhovor 8. 3. 2014. 80 Anonym č. 1. Osobní rozhovor. 28. 3. 2014. 79
38
„[…] Učitelé občas o Diaoyu Dao něco řeknou, ale ne moc. Říkali nám, abychom se o této problematice moc nebavili, protože neznámé všechny podrobnosti a vynášení nějakých soudů by bylo od nás nezodpovědné.“81
7.1.2 Vliv japonsko-čínských vztahů na spor o ostrovy a nepokoje Dle mého názoru, skutečnost, ţe spor o ostrovy probíhá právě s Japonskem, přispělo k vyhrocení sporu ještě více, obzvláště z hlediska proti-japonských protestů, které proběhly. Z odpovědí studentů je zřejmé, ţe oni samotní na obecné rovině vnímají vztah Číňanů k Japoncům jako negativní. Důvodem negativního postoje je zejména špatná vzájemná historie Japonska a Číny, zejména pak období druhé světové války a násilná okupace čínského města Nanjing. „Myslím, že většina Číňanů Japonce nemá ráda, protože nás napadli během druhé světové války. Zabili mnoho Číňanů.“82 „Kvůli historii má většina Číňanů negativní postoj vůči Japoncům i kultura je rozdílná. Nemůžu říct, že by většina Číňanů Japonce přímo nesnášela, ale nemají směrem k nim pozitivní emoce.“83 „Myslím, že vzdělávací systém v Číně učí lidi nesnášet Japonce. Všichni ti lidé, kteří se účastnili protestů [kvůli ostrovům], a dokonce ani jejich rodiče, nezažili válku, ale velmi nesnášejí Japonce. […] Vzdělávací systém nezahrnuje jen učebnice, vzdělávání k nenávisti k Japoncům je všude kolem. Myslím si, že máme hodně věcí k přehodnocení. Prozatím mi připadá, že se Číňané uchylují k nenávisti a odplatě, více, než jiným způsobům. […] Lidé bez kvalitnějšího vzdělání si myslí, že člověk musí milovat vlastní zemi a jejich způsob jak vyjádřit lásku k Číně, je skrz nenávist k Japoncům. Nemyslím si, že bychom měli zapomenout na historii, ale pouze nenávidět Japonsko nedělá Čínu lepší.“84
Naopak ale lze vypozorovat, ţe mezi mladou čínskou generací si japonská kultura začíná nacházet oblibu. Často jsem u s rozhovorů se studenty vypozorovala, ţe dělají rozdíl mezi japonskou vládou, kterou vnímají negativně, a japonskými obyvateli, které většina respondentů vnímá pozitivně nebo neutrálně.
81
Anonym č. 2. Osobní rozhovor. 1. 7. 2014. Anonym č. 1. Osobní rozhovor. 28. 3. 2014. 83 Anonym č. 3. Osobní rozhovor. 7. 7. 2014. 84 Anonym č. 4. Emailová rozhovor. 16. 4. 2014. 82
39
„Myslím, že tohle záleží na sociální a věkové skupině. Hodně mladých holek má v dnešní době rádo japonský styl, jejich módu, japonské herecké a pěvecké celebrity… Ale obecně řečeno, Číňané Japonce nemají rádi, Japonci provedli v Číně hodně zvěrstev a dodnes některá z nich popírají, proto je nemáme rádi. Na politické úrovni je to mezi námi občas dost intenzivní, občas je to zase lepší.“85 „Ve skutečnosti, v historii Japonci udělali mnoho zlého Číňanům, zabíjeli Číňany. Oni udělali chyby a já doufám v to, že by se nám mohli omluvit, ale jejich vláda to nikdy neudělala. Ale myslím si, že japonští obyvatelé jsou rozdílní [od japonské vlády], většina z nich je milá. Já osobně se zajímám o japonskou kulturu, čtu novely a sleduji filmy a kreslené seriály. O Japoncích si tedy myslím, že mohou být milí a přátelští a že jsou rozdílní od jejich vlády.“86 „Myslím si, že většina Japonců je velmi přátelská. Jen jejich vláda učinila pár tahů zaměřených proti Číně, ale to se netýká obyčejných lidí v Japonsku, to je jen politika. Já znám pár Japonců, a každý z nich je velmi milý.“ M: „Vím o tobě, že vedle angličtiny taky velmi dobře ovládáš japonštinu, co tě vedlo k výuce japonského jazyka?“ „Chtěl bych studovat v cizině a Japonsko je jedna ze zemí, kterou bych chtěl minimálně navštívit a možná se mi podaří dostat se tam i na školu. Dříve se Japonsko učilo od nás a myslím, že teď nastal čas, kdybychom se měli my učit od něj.“87 Sympatie k japonské kultuře nepanují u všech studentů. „Vlastně je [Japonce] ani moc nemám rád, už kvůli historii. Ani nemám rád jejich osobnost, když se dívám na nějaký japonský film, občas nechápu myšlenkové pochody autora. Myslím si, že jsou dost odlišní od ostatních národů. Někteří moji spolužáci mají rádi jejich kulturu, ale já ne.“88
85
Anonym č. 2. Osobní rozhovor. 1. 7. 2014. Anonym č. 3. Osobní rozhovor. 7. 7. 2014. 87 Anonym č. 1. Telefonický rozhovor. 24. 7. 2014. 88 Anonym č. 2. Osobní rozhovor. 1. 7. 2014. 86
40
7.1.3 Názory studentů na demonstrace a protijaponské nálady z roku 2012 Je nutné poznamenat, ţe samozřejmě ne všichni účastníci všech proti-japonských protestů z roku 2012 se chovali agresivně, jak by se někdy mohlo zdát z médií. Většina protestních akcí proběhla relativně pokojně. Vandalismu se dopustila jen menšina účastníků protestů, a takové chování bylo odsuzováno jak čínskými obyvateli, tak čínskou vládou.89
Studenti vyhrocenost protestů většinou vysvětlovali jako přílišnou lásku k zemi, ale násilnosti a jejich pachatele taktéţ odsuzovali.
„[…]Myslím si, že většina lidí, co se účastnilo protestů, miluje svoji zemi až příliš. A někteří prostě chtějí využít této příležitosti ve svůj prospěch a páchají nelegální činy. Ale většina z nich prostě až příliš miluje svou zemi. […]“90
„Slyšela jsem z médií, že nějací lidé zorganizovali demonstrace a během protestů nějací čínští lidé rozbíjeli auta, japonská auta. Myslím si, že takové chování je hloupé. […] Ale ničení aut a nenakupování japonských produktů není ta správná cesta.“91 „[…] Pokud lidé jen jdou v průvodu a mávají vlaječkami tak je to v pořádku, ale jakmile je do toho už zapojeno i násilí, tak to v pořádku není.“92
„Myslím si, že většině lidí, kteří se protestů zúčastnili a i mnoha jiným v Číně chybí moderní občanské uvědomění. Po Velké proletářské kulturní revoluci, jsou někteří lidé v Číně šílenější, než si dokážeš přestavit. Oni samotní, nebo jejich rodiče vyrůstali v bláznivé době, takže postrádají právní povědomí. Někteří lidé prostě ubližují ostatním, protože se pak cítí lépe. Někteří lidé rabovali japonské obchody, a to už s patriotismem nemá nic společného. Oni jsou kazem společnosti. Právní systém v Číně je velmi vzdálený od dokonalosti. […]Oni říkají, že chtějí zabít Japonce jako odplatu za válku, ale ve skutečnosti, nikdo z nich neví, jak byla válka krutá. Navíc díky politice jednoho dítěte většina dospívajících v Číně je více či méně rozmazlená. Nemyslím si, že by opravdu chtěli umřít pro svou zemi. Ale odváží se zranit 89
MA, Qian, „China Voice: Vandalism in protests unpopular among Chinese public“, Xinhua, 2012 [cit. 2014-07-31] [online]. Dostupné z: < http://english.people.com.cn/90882/7951714.html> 90 Anonym č. 1. Osobní rozhovor. 28. 3. 2014. 91 Anonym č. 3. Osobní rozhovor. 7. 7. 2014. 92 Anonym č. 2. Osobní rozhovor. 1. 7. 2014.
41
Číňany, kteří vlastní japonské produkty, protože tito lidé nejsou japonská armáda, nejsou ozbrojeni. Takže je jednoduché ventilovat jejich hněv na Číňanech, kteří vlastní japonské produkty.“93
Studenti se také vyjádřili k samotným formám protestů. Co se týče demonstrace, někteří studenti se domnívají, ţe za předpokladu ţe jsou pořádány bez vandalismu, je to vhodná forma protestu. Jeden ze studentů se však obává, ţe klidná forma demonstrace je v čínském prostředí nemoţná. Bojkot japonského zboţí byl odsouzen všemi jako neefektivní.
„Nemyslím si, že je to [demonstrování] špatné, jestli jsou demonstrace organizovány legálně, tak je to podle mě v pořádku. Myslím, že je to dobrý způsob, jak vyjádřit emoce lidí. Čínští lidé jsou milí a mírní, a demonstrativním pochodem se jen snažili ukázat svůj postoj japonskému lidu a japonské vládě. […]“94
„Ne. Myslím, že tento druh chování [demonstrace] postrádá smysl. Prostě se jen sejít dohromady a ukázat, my jsme Čína, je nás hodně, my se vás nebojíme. To neřeší podstatu problému. […]Nemám rád demonstrace. Myslím, že v naší společnosti to není dobrý nápad. Vždycky se najdou jedinci, kteří budou páchat něco nezákonného. […] Prvně si myslím, že můžeme protestovat, ale musíme to dělat zákonnou cestou. […] Ale myslím si, že jen nekupování japonského zboží není řešení. Protože Japonci mají velmi mnoho průmyslových firem v Číně a najímají čínské pracovníky. Při odmítání japonského zboží hodně Číňanů ztratí práci. Takže si myslím, že je zapotřebí tento problém vyřešit v klidu, a najít nějakou jinou cestu jak se s tím vypořádat.“95
93
Anonym č. 4. Emailová rozhovor. 16. 4. 2014. Anonym č. 3. Osobní rozhovor. 7. 7. 2014. 95 Anonym č. 1. Osobní rozhovor. 28. 3. 2014. 94
42
7.1.4 Návrhy studentů na řešení sporu Studenti samotní popřeli, ţe by se také demonstrace zúčastnili. Účast povaţují za nebezpečnou
a zbytečnou.
Nebezpečné
povaţují
jak chování
některých
účastníků
demonstrací, tak byla zmíněna i hrozba vlády. Vláda se v nedávné historii vypořádala s protestanty velmi drsným způsobem. K nejznámějším demonstracím patří demonstrace studentů na náměstí Tiananmen z roku 1989.96 Vláda tehdy demonstraci násilně potlačila a armádou bylo zabito mnoho civilistů. I tuto událost tedy můţou mít studenti na mysli při zvaţování účasti v demonstraci a jeden ze studentů se o ní přímo zmínil. „Co se týká mě, prvně bych se nikdy neúčastnil demonstrace. Protože hodně Číňanů se sešlo před japonskou ambasádou a poničili ji a čínská vláda použije čínské peníze, aby ji opravila. Takže myslím, že je to bezvýznamné.“97 „Ne, to bych nikdy neudělal, není to bezpečné. Tahle situace je jen o politice, dnes je situace taková, zítra může být úplně jiná. Neměli bychom se ničeho takového účastnit a nechat se manipulovat politiky. Myslím si, že každý rodič i učitel by tě přesvědčoval, aby si nic takového nepodnikala. Mají ještě v živé paměti incident, který se stal na náměstí Tiananmen. Studenti tam protestovali a vláda tam nakonec poslala tanky a některé ze studentů pozabíjela. Myslím si, že dnešní generace studentů je chytřejší než ta předešlá, oni byli pro politiku hodně zapálení, ale my už máme tady tu zkušenost a do ničeho takového bychom se nepouštěli, ani se o tyto problémy nějak nezajímáme.“98 Jen jedna studentka připustila, ţe by se demonstrace účastnila, kdyby byla situace závaţnější. „Myslím, že bych se neúčastnila. Měli bychom dělat spíš něco smysluplnějšího. Zvolit si účast v demonstraci je sice taky v pořádku, ale není to můj styl. […] Na druhou stranu, kdyby Japonsko udělalo něco hodně špatného a nerozumného, tak si myslím, že protesty a demonstrace jsou nezbytné a zúčastnila bych se jich. Takže pro mě existuje určitá hranice, pro rozhodnutí jestli se demonstrací zúčastnit nebo nezúčastnit. Například kdyby začali válku, nebo nemusela by to být přímo válka, ale třeba kdyby se zachovali nějak nerovnoprávně k Číňanům žijícím v Japonsku, kdyby je zabíjeli nebo týrali.“99
96
Více o demonstracích viz FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. s. 468–473, 513–514. Anonym č. 1. Osobní rozhovor. 28. 3. 2014. 98 Anonym č. 2. Osobní rozhovor. 1. 7. 2014. 99 Anonym č. 3. Osobní rozhovor. 7. 7. 2014. 97
43
Jelikoţ bojkot zboţí studentům nepřišel jako vhodné řešení, ţádný z nich se neúčastnil bojkotu japonského zboţí a nikdo neměl problém s nákupem japonských produktů.
„Ano, mám japonské hodinky, to je značka Casio. Mám některé japonské výrobky, protože nabízejí dobrou kvalitu. Jestli by byly naše produkty stejně kvalitní jako jejich, budu kupovat naše produkty.“100 „S tím nemám problém, můj otec dokonce koupil auto japonské značky. Já jen Japonce nemám rád, ne že bych je nesnášel, nechci nějak ze společnosti vylučovat je nebo jejich zboží.“101 V případě krize studenti nabídli řešení takové, ţe by publikovali články na internetu. Většina z nich také vyjádřila souhlas a podporu způsobu, jakým problém Diaoyu ostrovů řeší čínská vláda.
„Myslím, že když se něco stane, napíši nějaké články online, abych lidi uklidnil a snažil se je přimět k tomu, aby o tomto problému přemýšleli více do hloubky. […]“102
„[…] Spíše bych využila internet a napsala nějaké eseje o této záležitosti. […]“103
100
Anonym č. 1. Osobní rozhovor. 28. 3. 2014. Anonym č. 2. Osobní rozhovor. 1. 7. 2014. 102 Anonym č. 1. Osobní rozhovor. 28. 3. 2014. 103 Anonym č. 3. Osobní rozhovor. 7. 7. 2014. 101
44
7.1.5 Názory studentů na jednání vlády ve sporu o ostrovy Diaoyu Aniţ bych se na vládu přímo dotazovala, studenti se sami ve svých pohovorech o ní zmínili. Z odpovědí vyplynulo, ţe většina studentů je s postupem vlády spokojená.
„[…]Myslím si, že vláda se dokáže vypořádat s těmito druhy problémů. […]“104
„Nemyslím si, že to bude v blízké době vyřešeno. Nechal bych to na vládě, oni do toho vidí víc. My samozřejmě taky můžeme různými způsoby projevit svou lásku k Číně a ostrovům, ale nemyslím si, že by to bylo nějak efektivní.“105
„[…]Kdybych byla ve vládě, asi bych dělala to stejné, co teď naše vláda dělá. Následovala bych představy čínského lidu, zákony a politiku. Země je místo odkud pramení moc, takže bych následovala představy čínského lidu. […]“106
Jen jeden ze studentů otevřel i jiné téma v souvislosti s vládou, a to její moţnou účast na protestech.
„[Demonstrace] Začali ve chvíli, kdy japonská vláda oznámila znárodnění ostrovů. Myslím si, že [čínská] vláda musí hrát důležitou roli v proti-japonských protestech. Jak všichni vědí, Čína má mnoho problému, korupci, problémy týkající se životního prostředí, rozpory mezi lidmi a vládou atd. Vláda má moc kontrolovat média, zejména noviny a to je cesta jak ovlivnit lidi. Vláda bude věnovat větší pozornost Diaoyu ostrovům než interním problémům v Číně.“107
104
Anonym č. 1. Osobní rozhovor. 28. 3. 2014. Anonym č. 2. Osobní rozhovor. 1. 7. 2014. 106 Anonym č. 3. Osobní rozhovor. 7. 7. 2014. 107 Anonym č. 4 Emailová rozhovor. 16. 4. 2014. 105
45
8 ZÁVĚR Vztahy mezi Čínou a Japonskem zůstávají stále napjaté a ostrovy Diaoyu v Jihočínském moři jsou stále zdrojem neustálého napětí. Určit jednoznačného vlastníka je problematické, ve prospěch Číny hraje dávná historie, ve prospěch Japonska hraje historie moderní. Slabou stránkou čínských argumentů je skutečnost, ţe navzdory dlouhodobé správě ostrovů Japonci, nejvíce obhajovala vlastnictví ostrovů v době objevu nerostného bohatství v okolních vodách. Naopak slabinou Japonska je chaotické období připojení ostrovů během konce sino-japonské války. Celková situace nejen, ţe se během posledních let neuklidnila, ani nevyřešila, ale naopak se přiostřily i územní spory s jinými státy. I kdyţ existují názory, ţe čínská ekonomika s japonskou ekonomikou jsou natolik propojeny, ţe by jim vojenský spor ublíţil, napjetí v regionu nevylučuje vzniknutí vojenské potyčky, jejíţ součástí by mohly být nejen Japonsko a Čína, ale i USA a státy v asijsko-tichomořském regionu. Po proti-japonských demonstracích z roku 2010 dosáhly prozatím projevy nevole čínské veřejnosti vrcholu na konci roku 2012. Propuknutí proti-japonských nepokojů nebyly čínskou vládou zakázány, ale byly regulovány. Nakolik se podílela vláda na vzniku demonstrací s vyuţitím čínského nacionalismu je obtíţné jednoznačně určit. Nepokoje se vymykly do té míry, ţe byly poškozeny japonské podniky, japonská auta a v některých případech byli oběťmi proti-japonských nálad i samotní Číňané. Protesty byla ovlivněna i ekonomika obou států a nejvíce to bylo patrné na japonském automobilovém průmyslu. Na základě mého výzkumu bylo vypozorováno, ţe na rozdíl od politické situace, je společenská situace momentálně klidná. Za poslední rok nevznikly ţádné další proti-japonské akce. V mé snaze pochopit jak vidí problémy kolem ostrovů Diaoyu studenti jsem vypozorovala, ţe v jednání podporují vládu a jsou jednotní v otázce vlastnictví ostrovů. Mají základní informace o Diaoyu ostrovech a jejich historii, na druhou stranu nejsou seznámeni s argumenty na jejíchţ základě si ostrovy nárokuje Japonsko. Studenti potvrdili předpoklad, ţe se čínský národ stále váţe k historii a skrze ni do současnosti panuje nelibost k Japoncům, coţ podpořilo vyhrocenost demonstrací. U samotných studentů se názor na Japonce různí, většinou však vnímají negativně japonskou vládu. V demonstracích a bojkotu japonského zboţí nevidí studenti východisko problému a správnou cestou podle nich jsou politické diskuze a psaní článků. Minimálně studenti, s kterými jsem vedla rozhovor, by se za současné situace demonstrací neúčastnili, jako důvody zmiňovali neefektivitu, nebezpečí, a strach z reakce vlády. Na rozdíl od medializovaných případů studenti nejsou na konflikt o ostrovy 46
Diaoyu tolik vázáni, aby veřejně projevovali své názory, ale i přesto zastávají v mnoha směrech podobná stanoviska, jako jsou v publikovaných dokumentech čínské ambasády.
47
9 BIBLIOGRAFIE 1.
AHR-OKUTOMO, Kumiko, How Japan Defends Itself: Facing the Power Shifts in East Asia, Zürich: vdf Hochschulverlag an der ETH, 2014.
2.
BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001.
3.
BROOK, Timothy. Čtvero ročních dob dynastie Ming: Čína v období 1368-1644. Praha: Vyšehrad, 2003.
4.
CHANG, Yu, „Anti-Japanism in China“, in: PEREZ, Louis G. (ed.), Japan at war: an encyclopedia. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2013.
5.
DRIFTE, Reinhard, „The Senkaku/Diaoyu Islands territorial dispute between Japan and China: between the materialization of the China threat and Japan reversing the outcome of Word war II?“, UNISCI Discussion Papers 32/5 (2013).
6.
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: NLN Nakladatelství lidové noviny, 2010.
7.
Foreign Ministry Spokesperson Hong Lei's Regular Press Conference on September 20, 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z:
8.
Foreign Ministry Spokesperson Hong Lei's Regular Press Conference on September 19, 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z:
9.
Foreign Ministry Spokesperson Hua Chunying's Regular Press Conference on June 10, 2014 [online]. 2014 [cit. 2014-02-08]. Dostupné z:
10. Independent Statistics and Analysis EIA [online]. 2014 [cit. 2014-08-20]. Dostupné z: 11. KOSINA, Ondřej, Čínsko-japonský spor o ostrovy neutichá [online]. 2012 [cit. 201303-12]. Dostupné z:
48
12. MOLES, Benjamin William. Chinese Nationalism and Foreign Policy: A Cause for Concern or Patriot Games? [online]. 2012 [cit. 2013-02-02]. Dostupné z: 13. PEKKANEN Robert, REED Steven, SCHEINER Ethan, Japan decides 2012: the Japanese general election. London: Palgrave, 2013. 14. PITMAN, George Keith. Bridging troubled waters: assessing the World Bank water resources strategy. Washington, DC: World Bank, 2002. 15. SUGANUMA, Unryu. Sovereign rights and territorial space in Sino-Japanese relations: irredentism and the Diaoyu/Senkaku Islands. Honolulu: Association for Asian Studies and University of Hawai'i Press, 2000. 16. WIEGAND, Krista Eileen. Enduring territorial disputes: strategies of bargaining, coercive diplomacy, and settlement. Athens: University of Georgia Press, 2011. 17. YAHUDA, Michael B., Sino-Japanese relations after the Cold War: two tigers sharing a mountain, Oxford: Routledge, 2013. 18. ZHAO, Suisheng, „China’s Pragmatic Nationalism: Is It Manageable?“ The Washington Quarterly, 29/1, 2005-2006. 19. ZHOU, Zhe, „Is Nationalism an Effective Card to Play? A case study on the dispute of Diaoyu Islands in 2012“, in: Dr. CHEN Ching-Chang (ed.), Report for 2012AY Summer Session Field Study, Understanding China in a Year of Transition, Ritsumeikan Asia Pacific University, 2012. 20. 刘啸萱, 日本离岛命名改变不了钓鱼岛属于中国的事实, Liu Xiaoxuan, Rìběn lídǎo mìngmíng gǎibiàn bùliǎo diàoyúdǎo shǔyú zhōngguó de shìshí [online]. 2014 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z:
Ţurnalistické zdroje: 1.
CHEN, Chenchen, „No protests can ever justify use of violent acts“, Global Times, 2012 [cit. 2014-30-07] [online]. Dostupné z:
2.
CHUBB, Andrew, „Songs of the disputed seas: patriotic music from the antiJapanese protests and Paracels War“, South sea conversations, 2012 [cit. 2013-0916] [online]. Dostupné z: 49
3.
FISHER, Max, „Chinese protester who attacked U.S. ambassador’s car wants U.S. visa“, Washington Post, 23. 10. 2012 [cit. 2014-05-16] [online]. Dostupné z:
4.
HATTON, Celia, „Is Xi Jinping trying to provoke anger against Japan?“, BBC, 2014 [cit. 2014-03-08]. [online]. Dostupné z:
5.
JIN, Baisong, „Diaoyu row lands Japan’s economy in hot water“, Global Times, 2012 [cit. 2014-31-07] [online]. Dostupné z:
6.
LI, Zhenyu, „Suspect captured for anti-Japan attack on Toyota owner“, Xinhua, 2012 [cit. 2014-07-30] [online]. Dostupné z:
7.
LIANG, Jun, „18 detained in Guangzhou for violence in anti-Japan protests“, Xinhua, 2012 [cit. 2014-31-07] [online]. Dostupné z:
8.
YAO, Chun, „Roundtrip: Chinese rally in U.S. cities against Japan's provocations over Diaoyu Islands“ Xinhua, 2012 [cit. 2014-07-31] [online]. Dostupné z:
9.
ZHANG, Hongyu, „Japan's purchase of Diaoyu Islands overshadows air travel“, Xinhua, 2012 [cit. 2014-07-31] [online]. Dostupné z:
10. ZHANG, Hongyu, „Toyota offers to cover losses“, Global Times, 2012 [cit. 201407-30] [online]. Dostupné z: 11. ZHANG, Qian, „Chinese in Houston present written protest over Diaoyu Islands to Japanese Consulate General“, Xinhua, 2012 [cit. 2014-07-31] [online]. Dostupné z: 12. „Chinese online game targets Japanese-held islands“, BBC, 2013 [cit. 2013-10-19] [online]. Dostupné z: 13. „China sends warplanes to newly declared air zone dispute“, BBC, 2013 [cit. 201402-08] [online]. Dostupné z: 50
14. „Man arrested after allegedly throwing flare at Chinese consulate“, Japan Times, 2012 [cit. 2014-08-03] [online]. Dostupné z: 15. „Obama Asia tour: US-Japan treaty 'covers disputed islands“, BBC, 2014 [cit. 201403-08] [online]. Dostupné z: 16. „US presses Beijing over South China Sea dispute“, BBC, 2014 [cit. 2014-02-08] [online]. Dostupné z: 17. „Vietnam protesters attack China over sea dispute“, BBC, 2014 [cit. 2014-02-08] [online]. Dostupné z:
Dokument ze stránky japonské ambasády: 1.
The Senkaku Islands [online]. 2012 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z:
Dokumenty ze stránky čínské ambasády: 1.
TAO, Song. Pro lepší budoucnost čínsko-evropských vztahů [online]. 2012 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: < http://www.chinaembassy.cz/cze/rdzt/dyd/t983466.htm>
2.
Diaoyu Dao, an Inherent Territory of China [online]. 2012 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z: < http://www.chinaembassy.cz/cze/rdzt/dyd/t974383.htm >
3.
Ironclad Evidence Shows that Diaoyu Dao is China's Territory [online]. 2012 [cit. 2013-02-02]. Dostupné z: < http://www.chinaembassy.cz/cze/rdzt/dyd/t982279.htm>
Smlouvy: 1.
Treaty of Shimonoseki [online]. 1917 [cit. 2013-09-16]. Dostupné z:
2.
Cairo Conference [online]. 1950 [cit. 2013-09-16]. Dostupné z:
3.
Potsdam (Berlin) Conference [online]. 1950 [cit. 2013-09-17]. Dostupné z:
51
Rozhovory: 1. Anonym č. 1. Osobní rozhovor. 28. 3. 2014. 2. Anonym č. 1. Telefonický rozhovor. 24. 7. 2014. 3. Anonym č. 2. Osobní rozhovor. 1. 7. 2014. 4. Anonym č. 3. Osobní rozhovor. 7. 7. 2014 5. Anonym č. 4. Emailový rozhovor. 16. 4. 2014. Mapy: 1. Mapa 1: Rozmístění ostrovů. Zdroj: http://www.globaltimes.cn/content/727352.shtml 2. Mapa 2: Ostrovy Rjúkjú. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rj%C3%BAkj%C3%BA 3. Mapa 3: Japonské hlavní ostrovy. Zdroj: http://trtravels.com/Japan/Japan%20Photos/Japan%20Map.gif 4. Mapa 4: Ostrov Cušima. Zdroj: http://www.cz.emb-japan.go.jp/cz/japan.html 5. Mapa 5: Území pod americkým poručnictvím. Zdroj: japan.go.jp/cz/documents/senkaku_en.pdf
http://www.cz.emb-
6. Mapa 6: Čínská zóna vzdušné obrany. Zdroj: http://www.bbc.com/news/world-asia25062525 7. Mapa 7: Devítičará linie. Zdroj: http://www.bbc.com/news/world-asia-china26062033
.
52
