Kulturně společenský časopis

Kulturně společenský časopis 2013 • 2

na internetu

Z obsahu M a g i c k ý m č í s l e m b l u e s je dvanáctka Sem nechtěl, né? Jsme pro připojení Slovenska k Maďarsku Mráz z Pekingu

Obsah:

+

Drama na dálnici Zuzana Chvatíková: Čína očima – Mráz z Pekingu (88) Petr Štengl: Šibal – věnováno volbě českého prezidenta a redakci Revolver Revue (110)

SYSTÉM NAVIGACE:

KLEPNĚTE! První stránka (titulní): BYLO od č. 1/00: Klepnutím na „Z obsahu:“ se dostanete na str. 2 (obsah). Klepnutí na malé obrázky a jednotlivé body „Z obsahu:“ Vás přenese přímo na příslušné stránky. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ se otevřou naše internetové stránky www.dobraadresa.cz v aktuálním prohlížeči. Klepnutím na střed obrázku se dostanete na popisek a tiráž na str. 2.

Extrémní lyžování Rozhovor Michala Šandy s Ondřejem Bezrem: Magickým číslem blues je dvanáctka (4) Čítanka Dobré adresy – Michal Šanda: Blues 1890–1940 (9) Josef Šišo: Disent v ústavu šlechtičen (14) Představujeme: Heberk (18) Fotoaktualita (19) Co dokáží ženy s muži Dana Mentzlová: Písně válečné i milostné (20) Ladislav Pavel Irát: Reflexe a zamyšlení (24) Vlado Šimek: Jsme pro připojení Slovenska k Maďarsku (29) Leopold F. Němec: Bitva o veřejné záchody (36) Pod Bieberem piští holky Z antikvariátních banánovek – O Zbudovských a o sedláku Kubatovi odtudž (42) Ladislav Pavel Irát: Max Ernst v Albertine (46) Michal Šanda: Několika slovy (48) Brusinkový komplex Jiří Šlupka Svěrák: Cucky (50) Ivo Harák: Blednoucí obrázky (51) Michal Šanda: Když cosi končí (56) Filip Špecián: Sem nechtěl, né? (58)

Druhá stránka (obsah): Klepnutí na jednotlivé body obsahu Vás přenese přímo na příslušné stránky. Klepnutím na naši e-mailovou adresu se Vám otevře nám adresovaný dopis v aktuálním e-mailovém programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ a na popisek k obrázku na první straně se dostanete na první (titulní) stránku. Klepnutím na slovo „Obsah:“ se Vám zvětší obsah přes celou šířku okna.

BYLO od č. 1/00:

Další strany stránky (včetně druhé s úvodníkem): Klepnutím na jednotlivé internetové resp. e-mailové adresy se Vám otevře příslušná stránka resp. se Vám nadepíše příslušný dopis v aktuálním programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ v levém nebo pravém horním rohu stránky se přesunete na str. 2 (obsah). BYLO od č. 1/00:

KLEPNĚTE SEM!

Z porna rovnou do seriálu Milan Kohout: Živá voda (66) Básně Anthony Cole: Nechceš si pozrieť nejaké porno? (překlad Dominik Želinský) (69) Wagner a Liszt v Piešťanech (76) Minutové hry (78) Ve s m í r o v l á d n o u s o u k r o m n í c i Marian Karlický: Chrám nebytí (82) Michal Šanda: Psí víno a Rops (85) Na titulní stránce: Zuzana Chvatíková, „Fotograf“ (k článku na str. 4)

Dobrá adresa, kulturně-společenský časopis na internetu, číslo 2, rok 2013, ročník 14. E-mail: [email protected]. Vydávají Přátelé Dobré adresy. Šéfredaktor: Štefan Švec. Rotující šéfredaktor čísla: Petr Štengl. Redakce: Václav Dvořák, Štěpán Kučera, Michal Šanda, Martin Vokurka. Grafická úprava a výtvarná redakce: Jakub Tayari. Výstavba internetových stránek: Libor Koudela. Neoznačené fotografie archiv redakce, kresby Corel Corporation. Časopis vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky. Redakcí nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Technická podpora studio Grafin a FirstNet, a. s. Časopis je excerpován Ústavem pro Českou literaturu AV ČR. ISSN 1804-963X

L drhe í r e á t i rn á

le

z

Věřte nevěřte, všechno, co se odehrávalo kolem volby prezidenta, bylo skutečné. Nebyli jsme pod vlivem omamných látek, nezdálo se nám to. Byli jsme znovu už po kolikáté svědky lidské touhy po omamné vůni moci. Nyní přichází kocovina a vystřízlivění. A co to

Duel

má společné s literaturou? S kulturou? Prezident Masaryk, kterého si prezidentské figuríny berou za svůj vzor, se kamarádil s bratry Čapkovými i s dalšími literáty a umělci. Schwarzenbergovi reží-

ajímavé je, jak se nám sport odci-

Z

zil. Sice ho všichni žerou na LCD obrazovkách se 100 a více Hz, ale

tenis několika vyvolených znuděných Britů

roval mediální kampaň David Čer-

je už dávno zapomenut. Alespoň mezi novi-

ný (tři blijící smajlíci) a Zeman

náři. Přímá volba prezidenta připomíná bo-

oslintával před kamerami Jiřinku

xerský zápas. Sledovaní, navzájem se sledu-

Bohdalovou (tři blijící smajlíci). Ta

jící borci, si to rozdávají v ringu plném ka-

naše Jiřinka a ten náš Miloš! Ta

mer a mikrofonů. Něco se smí, něco ne a ně-

naše kulturní fronta umělecká!

co tak nějak – nikdo neví. Ve všem se přitom

Jak se už pomalu stává tradicí,

projevují typické sportovní vlastnosti: osob-

tak i letos se schyluje k boji o fi-

nost duelanta, profesionalita, tvrdá přípra-

nancování a přežití živé kultury.

va, vpravdě sportovní zanícení, ovlivňování

Obávám se, že tentokrát kultura

porotců, rozhodčích, fauly a podpásovky,

prohraje na celé čáře. Davidovi

a také sportovní duch a schopnost přijmout

Černému přistane na bankovním

a uznat porážku… A pár dnů na to přijde

kontu tučná částka a naše Jiřinka

druhé kolo našich prezidentských voleb. Ně-

si vystaví fotografii se Zemanem

kdo zvítězí a jiný je poražený. Budiž. Vítěz je

vedle fotografie s Klausem.

blahosklonný. Poražený něco „zažbleptá“,

A literatura? Ta si bude žít dál

nezní to úplně sportovně – ale je poražený,

svým životem, poněvadž je nesmr-

musíme soucítit. Ale všichni okolo píší, že je

telná. Zaplaťpánbůh. Ámen.

to hrůza. Nikdo nepřijímá vítěze jako dříče, co si vítězství zasloužil? Ne kvůli němu, ale

Petr Štengl

pro sám fakt dosaženého vítězství? Místo toho se píše o hloupých Češích, co dali hlas nepravému. Češi už v Čechách asi opravdu nebudou, co bývali, neboť zde nejsou už ani „sportsmeni“, ani Bass s Poláčkem, říkám si. Jen nějací „novináři“.

lpi

www.dobraadresa.cz • 2013 • 2 • 3

E

xtrém

ní l yžová ání

Výkonu kytaristy OB na festivalu v Trutnově přihlíží samotný otec undergroundu IMJ

4 • 2 • 2013 • www.dobraadresa.cz

Magickým číslem blues je dvanáctka

Ondřej Bezr se narodil 14. 11. 1968 v Praze. Studoval bohemistiku a historii na FF UK, studia však nedokončil. Hudební publicistice se věnuje od roku 1989. Přispíval do časopisu Rock Revue, později do magazínu Rock & Pop, v letech 1992–2002 byl jeho redaktorem. Externě spolupracoval s řadou dalších periodik. V současnosti (od roku 2006) pracuje v kulturní redakci zpravodajského portálu iDNES.cz. Zároveň je šéfredaktorem kulturního magazínu

Rozhovor s publicistou UNI a hudebního a muzikantem Ondřejem Bezrem měsíčníku Crossroads. www.dobraadresa.cz • 2013 • 2 • 5

E

xtrém

ní l yžová Na zeď na festivalu Colours of Ostrava 2012 kdosi napsal „Ondřej Bezr je debil“. Ješitný protagonista nápisu je zjevně potěšen, že někomu stojí za vyjádření názoru na jeho osobu.

ání

Nikdy jsem u tebe v redakci iDNES.cz nebyl, ale

blému vědí a nemilou povinnost přebírají za mě. Děku-

předpokládám, že to bude open space. A pěkná ho-

ju jim.

nička. Popiš svůj pracovní den. Já nevím, Michale, jestli můj pracovní den může ně-

Kromě iDNES.cz jsi sedm let šéfredaktorem kul-

koho zajímat, vždyť to, jak to v novinách chodí, zná kaž-

turního magazínu UNI. Před dvěma lety jsi založil

dý z různých filmů a televizních seriálů. Ten internet se

ještě elektronický hudební časopis Crossroads. Co

zase tolik neliší, aspoň na první pohled… Ano, máš

tě k tomu vedlo, nemáš těch břemen nějak moc?

pravdu, bohužel je to open space, ale už jsem si na ten

Ano, mám jich moc, přiznávám. A mnozí mí drazí,

cvrkot zvykl. A ta honička – no jasně, jsme a musíme

zejména pak drahé, mi to právem vyčítají. Nevím, jestli

být rychlejší než klasický deník, což pro mě ze začátku

je to nějaký bláznivý workoholismus nebo pouhá ne-

byl problém, protože jsem předtím dělal dlouhá léta

schopnost „říct ne“. Ale upřímně řečeno, pořád mě to

v měsíčníku a přechodně v týdeníku. Ale na to, aby si

hrozně baví. Možná je v tom zčásti nějaká mužská ješit-

člověk skočil dvakrát denně na kafe a udržel si tak as-

nost, která nás nutí mít nějaký vliv, prostě „něco řídit“

poň trochu pověst kavárenského povaleče, se obvykle

(i když sám jako přispěvatel UNI dobře víš, že do něja-

čas najde. S výjimkou okamžiků, kdy je potřeba psát ně-

kého šéfredaktora-ředitele zeměkoule mám dost dale-

co opravdu narychlo, což se týká zejména nekrologů.

ko). A určitě je to i potřeba neztratit kontakt s tzv. men-

To je „žánr“ na který jsem si dosud úplně nezvykl a dě-

šinovými žánry. Na iDNES.cz mi sice nikdo nezakazuje

lá mi opravdu potíže. Zvlášť to ověřování u blízkých

psát třeba o jazzu, blues, alternativní hudbě nebo třeba

zemřelého a shánění různých citací a vzpomínek. To je,

totálně „neprodejné“ literatuře, ale přece jen cítím, že

řeknu ti, úplná hrůza. Zvlášť když se stane – a bývá to

články o těchhle žánrech mají v „menšinových“ médi-

často – že jsme to my, kdo respondentům úmrtí něko-

ích paradoxně větší dopad. Přečte si je sice jen pár sto-

ho jim blízkého oznámí jako první. To bych se nejradši

vek lidí – ale to na tom iDNESu vlastně taky. A tam čas-

neviděl. Naštěstí mám kolegy, kteří o tomhle mém pro-

to jen náhodou. Na mainstreamovém zpravodajském


portále lidi hledají přece jen trochu jiné vě-

takže pokud se neurazíš, řeknu jen – úpl-

ci.

nou souhrou náhod. Dramaturgem festivalu jsem od jeho třetího ročníku, teď připra-

Jsi také autorem několika knih: Letní

vujeme ročník osmnáctý. Myslím, že se

rozhovor s Ondřejem Bezrem, kdy jsi zpo-

nám tu původně lokální akci, jejíž největší

vídal Vladimíra Mišíka, Celý to mám

hvězdou byl první rok Luboš Andršt, po-

v mlze, což je rozhovor s Markem Brod-

vedlo posunout o několik pater výš (což sa-

ským, To je hezký ne? s Vlastimilem

mozřejmě neberu jen jako svoji zásluhu, je

Třešňákem a Pětadvacet, kde je hned

to zcela týmová záležitost), takže v Šumper-

pětadvacet rozhovorů s muzikanty od

ku dnes hrávají lidé, které jsem znal jen

Ivana Hlase přes Michaela Kocába až

z desek a ještě před pár lety nepočítal s tím,

třeba po Filipa Topola. Spolu jsme edi-

že je vůbec někdy uvidím živě, natožpak že

tovali antologii ...a to je blues.

v jejich hraní v Česku budu moci mít sám

Ty knížky jsou vlastně něco trochu po-

prsty. Kdybych měl říct, čeho si z toho, co

dobného jako šéfredaktorská práce, o které

jsem do svých pětačtyřiceti udělal, profesně

jsem mluvil. Je v tom určitě ješitnost, snaha

cením nejvíc, tak je to spolu se dvěma ze

„nechat tady něco po sobě“. Protože novi-

svrchu zmíněných knížek (můžeš hádat,

ny, zřídkakdy časopisy, a internetové člán-

které mám na mysli) právě tenhle festival.

ky už vůbec ne, si prostě do knihovny nedáš. V tomhle jsem absolutně konzervativ-

Kdo budou letošní největší hvězdy?

ní, kniha je pro mě coby člověka, pracující-

Festival je až v listopadu a přestože už

ho se slovem, absolutní vrchol snažení. Pro-

vedeme nějaká jednání, zatím žádné jméno

to taky, mimochodem, přímo bytostně ne-

není dojednáno natolik, abych ho mohl

snáším elektronické čtečky knih a budu se

zmínit, omlouvám se.

jim, místopřísežně prohlašuju, bránit do konce života. No a když už nejsem nadán

Co tě baví na blues? Proč máš rád zrov-

k tomu, stát se opravdovým spisovatelem

na blues a ne třeba techno?

(ne že bych to někdy zkoušel), píšu aspoň

V první řadě bych chtěl říct, že blues je

knihy řekněme publicistické. Navíc je v tom

jen jeden z mnoha hudebních žánrů, které

ještě jedna podstatná věc: v dobrých do-

poslouchám, byť mi mnozí lidé, a to i ti, kte-

bách Rock & Popu mě nejvíc bavilo dělat

ří mě dobře znají, pořád podsouvají, že co

dlouhé profilové rozhovory. Myslím, že

není „dvanáctka“, nemá u mě šanci. Máš

jsem docela rozhovorový typ, že mi to vlast-

pravdu, že techno – tedy v tom užším slova

ně ze všech novinářských žánrů jde nejlíp.

smyslu, jako subžánr elektronické taneční

Naopak nesnáším taková ta krátká deníko-

hudby – mi nic neříká, ale upřímně řečeno,

vá interview typu „pět otázek o nové desce

pořád je mi vlastně sympatičtější než třeba

a dost“. Takže si čas od času vyhradím tro-

nějaký death metal nebo takový ten „pivní

šku energie a některou osobnost, kterou

rock“. Na ten jsem úplně alergický. Možná

mám rád, pojednám takhle zgruntu. Nic víc

proto, že dávám přednost vínu… Pokud jde

v tom není a jistě nemusím dodávat, že pra-

o blues, asi nejpřesnější odpověď bude znít,

chy už vůbec ne.

že ve mně prostě nějak rezonuje. Baví mě jeho přímočarost, autenticita, syrovost, tako-

Jak ses z Prahy dostal k šumperskému

vé to „jít na dřeň“. Což samozřejmě nemá

festivalu Blues Alive, kterému děláš

zdaleka každé blues. Ale to – pro mě – dob-

dramaturga?

ré to má vždycky. A vůbec v tom nehrají ro-

To už je tak omletá historka, že si při-

li nějaké instrumentální schopnosti, na-

padám jak Štercl, když na ni odpovídám,

opak, většina takových těch rychlopalných

Myslím, že se nám tu původně lokální akci, jejíž největší hvězdou byl první rok Luboš Andršt, povedlo posunout o několik pater výš (což samozřejmě neberu jen jako svoji zásluhu, je to zcela týmová záležitost), takže v Šumperku dnes hrávají lidé, které jsem znal jen z desek a ještě před pár lety nepočítal s tím, že je vůbec někdy uvidím živě, natožpak že v jejich hraní v Česku budu moci mít sám prsty. Kdybych měl říct, čeho si z toho, co jsem do svých pětačtyřiceti udělal... www.dobraadresa.cz • 2013 • 2 • 7

A mluvím

bluesových kytaristů mi připadá zoufale nud-

ko kdyby se Plastici pokoušeli hrát blues, ale

ná. John Lee Hooker by nezahrál Bednu vod

já s tím moc nesouhlasím. Snažíme se bádat,

o interpretech, tam

whisky, ani kdyby se zbláznil, protože je tam

kudy všudy by se ještě ten dvanáctkový idiom

asi pět akordů, a přitom je to podle mě čistý

mohl vydat – a je to občas děsná sranda. Tra-

se to pozná nejlíp.

kytarový génius. Já vím, že je to klišé na kli-

diční bluesoví fanoušci ovšem obvykle ze sálů,

šé. Ale co s tím, když to tak je?

kde hrajeme, zbaběle utíkají s prsty v uších.

E

Pět „tradičních“ (a „spolehlivě

xtrém

Pšenka nám občas vykvete spíš na nějakých Deset podle tebe nejvýznamnějších blue-

androšských akcích. Na kterých se ostatně cí-

sových alb (případně muzikantů nebo

tím velmi dobře s oběma kapelami.

písniček). To je teda oříšek, tyhle soukromé žebříč-

Jakou momentálně kouříš značku cigaret?

ky nemám moc rád, už proto, že se prakticky

Konečně pořádná otázka na důležité té-

bluesmanů, které

den co den mění. Kdybych to zobecnil, rozdě-

ma. Chesterfieldky (i když se v poslední době

lil bych to s dovolením na dvě skupiny. A mlu-

dost zkazily, nejen v designu krabičky, která

opakovaně a rád

vím o interpretech, tam se to pozná nejlíp.

mi připadá trochu jako šílený sen Walta Dis-

Pět „tradičních“ (a „spolehlivě mrtvých“) blu-

neyho). Kdysi v 80. letech na gymplu jsem byl

poslouchám, je

esmanů, které opakovaně a rád poslouchám,

členem tzv. Klubu mladého diváka a byli

je každopádně Robert Johnson, John Lee Ho-

jsme, tuším, v Divadle ABC na hře, jejíž název

každopádně Robert

oker, Muddy Waters, Howlin? Wolf a R.L.

ani autora si nepamatuju, a tam o chesterfi-

Burnside. Z „inovátorů“ či „modernistů“ ne-

eldkách v jednom kuse mluvili, což mě zauja-

Johnson, John Lee

mohu nezmínit Cpt. Beefhearta, Chrise Tho-

lo a chtěl jsem je ochutnat. Ale tady nebyly

mase Kinga, Coreyho Harrise, Jamese Blood

k sehnání. Ani dlouho po revoluci ne, dokon-

Hooker, Muddy

Ulmera a Toma Waitse. A pokud dovolíš, pro-

ce jsem si je od svojí tehdejší dívky, studující

tože my bluesmani nepřemýšlíme v desítkové

na Sorbonně, nechával vozit z Paříže. No,

Waters, áníHowlin?

soustavě, magickým číslem je pro nás dva-

a když se objevily na českém trhu, opustil

náctka, tak dodám ještě mimo soutěž svoji

jsem do té doby milovanou značku Gauloises

Wolf a R.L.

dávnou lásku Johnnyho Wintera (to je výjim-

(já, absolutní a chvílemi až sám sobě směšný

ka ze zmíněné teze o rychlopalných kytaris-

frankofil!) ve prospěch tohohle prazážitku

Burnside.

tech) a nejlepšího českého bluesmana všech

z mládí. Dodnes jsem chesterfieldkám věrný.

dob Jana Spáleného.

Rozhodně mi nehrozí nějaké zběhnutí k dnes

mrtvých“)

ní l yžová

Z „inovátorů“ či

módní elektronické cigaretě, k té mám poKromě toho, že o muzice píšeš, taky sám

dobný vztah jako k elektronické čtečce. Sex

„modernistů“

hraješ v kapele s obskurně znějícím ná-

s nafukovací pannou prostě neprovozuji.

nemohu nezmínit

Tohle je první rozhovor, kde to veřejně

A teď ti konečně prozradím důvod, proč

přiznám, jinak tohle svoje „motýlkaření“ od

jsem z tebe páčil tenhle rozhovor. V Čítan-

Cpt. Beefhearta,

svojí práce striktně odděluju (až to leze mým

ce Dobré adresy je totiž tentokrát Blues

spoluhráčům na nervy). A zároveň tě opra-

1890–1940. Byl jsi to ty, kdo na tuhle kníž-

Chrise Thomase

vím. Hraju dokonce ve dvou kapelách s ob-

ku napsal totálně cimrmanovskou recen-

skurně znějícími názvy, které každý poplete:

zi do Rock & Popu a tím jsi mi spískal, že

Kinga, Coreyho

kromě Dřevěného pytlí v jutových uhlích je to

už zřejmě navždy budu mít přišitou ná-

ještě United Cans Unlimited. Tu první nazý-

lepku mystifikátora. Nevím, jestli se mám

Harrise, Jamese

váme „alternativa k alternativě“ a mezi námi

durdit nebo ti poděkovat, každopádně ti

řečeno, je to spíš taková hudební klauniáda.

děkuju za těch několik odpovědí.

Blood Ulmera

Baví nás to už od roku 1988… A ta druhá, ta souvisí s tím, o čem jsme mluvili, tedy s blues.

Připravil

a Toma Waitse.

Byť spíš okrajově. Zlí jazykové tvrdí, že zní, ja-

Michal Šanda


zvem, který každý poplete.

E

xtrém

Čítanka Dobré adresy

Michal Šanda: Blues 1890–1940

ní l yžová ání


E

xtrém

ní l yžová ání

Fiktivní encyklopedii Blues 1890–1940 tvoří jedenapadesát portrétů

ního časopisu, nýbrž je výsledkem doslova mravenčí práce spisovate-

smyšlených bluesmanů. Mezi jejich osudy prosvítá životní příběh mu-

le a archiváře Divadelního ústavu. Šanda objevně klade oproti jiným

zikanta a hazardního hráče Roberta Boyera. Původním záměrem bylo

bluesovým encyklopedistům (za všechny jmenujme Roberta Santelli-

pokusit se ukázat, že poezie nemusí být obsažena pouze v básních

ho a jeho Big Book Of Blues) zásadní důraz na životní osudy bluesma-

a proto si Šanda zvolil tu nejsuchopárnější formu, a sice slovníková

nů, které jsou přímými kořeny jejich tvorby. Obdivuhodná je detail-

hesla. Mystifikaci z Blues 1890–1940 vytvořili až dodatečně hudební

nost těchto mikrodramat, ke které se Šandovi v archivech podařilo do-

publicisté, především Ondřej Bezr. Jeho článek v časopise Rock & Pop

spět – u většiny hesel nechybí přesná data narození, rodinné poměry

odstartoval sérii muzikologických polemik: Mezi českými hudebními

i popis prapodivných okolností smrti. Kladem je i podrobná diskogra-

publicisty i vědci panuje zažitý mýtus, že z centra Evropy nelze nic no-

fie, zahrnující nejen předválečné standardní desky, ale i – byť pohří-

vého k typicky americké hudbě dodat. Bleskem z čistého nebe je tedy

chu zřídkavé – současné CD-edice, a to včetně katalogových čísle. Blu-

dílo Michala Šandy, jehož těžištěm je encyklopedie vesměs dosud ne-

es 1890–1940 je tedy velmi cenným příspěvkem nejen pro domácí

známých lidových mississippských bluesmanů první poloviny tohoto

bluesové fanoušky, ale i pro světovou odbornou veřejnost.

století. Pro bluesové odborníky je to rána o to větší, že kniha nevznikla v příšeří muzikologické pracovny ani v redakci odborného hudeb-


Miloš Jungmann

Muggsy Bogues

George Badon

(vl. jm. Roy Lee Pickens)

(vl. jm. Albert Oras Badon)

Je typickým představitelem původního venkovského blues. Pochá-

Prosperita přístavního města Cali od jeho založení roku 1834 závi-

zel z kraje bavlníkových plantáží lemujících deltu Mississippi. Na

sela na transferu zboží dopravovaného nákladními loděmi. Krátce

plantážích v okolí rodného Shelby pracoval až do čtyřiceti dvou let.

po Badonově narození však Mississippi začala měnit směr toku. Vli-

Roku 1924 se přihlásil na výzvu B. J. Granta, vyhledávajícího v te-

vem erozí se původní koryto posunulo o dvě míle na západ a z Cali

rénu nové talenty pro Bluebird. Grant s Pickensem pořídil pět zku-

se postupem času stalo lužním pralesem zarostlé rumiště. Při sčítá-

šebních nahrávek, jež odeslal do New Yorku. V listopadu přišla

ní lidu v roce 1915 z 5 000 zůstalo posledních 120 obyvatel. V mlá-

z ústředí pozvánka do studií. Umělecké jméno Muggsy Bogues vy-

dí se Badon pokusil uniknout přízraku rodného města a všudypří-

myslel pro Pickense Grant cestou ve vlaku, inspirován reklamní ce-

tomným stínům jeho zašlé slávy a nechal se najmout paroplavební

dulí na nádraží v Camdenu. Po návratu do Shelby na Boguese čekal

společností Ward & Brothers. Začínal jako topič, později se vypra-

agent konkurenční Esmony John Long. Ačkoliv měl Bogues pode-

coval na místo kormidelníka na parníku Bonaparte. Proč a za ja-

psanou smlouvu s Bluebird, natočil pro Esmonu tucet písní. Když

kých okolností se ocitl v Houstonu, není známo. 20. 6. 1937 ve stu-

se to rozezlený Grant dozvěděl, předal celou záležitost soudu. Bo-

diu Paramountu na Marcantel St s Joshem Wilsonem nahráli Keep

gues však za svého druhého pobytu v New Yorku kromě Esmony,

On Firing Line. Tato píseň byla roku 1964 zahrnuta do antologie

jíž se rovněž smluvně zavázal, nahrál další desku pro Black Swan

Rare Blues, vydané CBS na etiketě Document. Použit byl původní

a osm písní pro Relotrone. Tuto zapeklitou záležitost řešili právníci

monofonní master tape, pořízený na jednostopém pásu rychlostí

ještě v době, kdy už Esmona i Relotrone dávno zanikly.

38 cm/s. Remastering byl proveden ve studiu CBS v Hartfordu.

Roku 1928 se Bogues oženil s o dvacet let mladší dívkou Ora-

Roku 1940 se Badon navrátil do Cali. Oženil se se sestřenicí Ag-

bell McCleodovou. Po svatbě a narození dcery se pouze výjimečně

nes Paul-Mayesovou a k nastřádaným úsporám si přivydělával ry-

uvolil zahrát při rodinných příležitostech.

bolovem ve slepých ramenech.

Zemřel 10. 2. 1942 v Shelby.

Sam Dice Quincey

Zemřel pravděpodobně roku 1962 v Chatomu v Alabamě.

(vl. jm. Samuel Leroy Franklin Quincey)

Joe Frisby

Narodil se roku 1882, pravděpodobně v Bowling Red v Tennessee.

(vl. jm. Roderick Ourie Frisbanks)

Hrát na kytaru se naučil od střihačů ovčí vlny putujících s rodina-

Narodil se roku 1892 ve slumu na předměstí Gordonsville v okrese

mi od farmy k farmě. Se střihači ovcí procestoval nesčetněkrát celý

Lowndes (Alabama). Mezi lety 1912–1915 byl příležitostným spolu-

jihovýchod a proto i později ho navyklý způsob života nutil neustá-

hráčem Roberta Boyera, ve dvacátých letech Houmy Hookse a mno-

le měnit působiště. Roku 1937 pobýval v Thedfordu v Alabamě, ro-

ha dalších muzikantů. Roku 1925 se usadil v Matistonu v Missis-

ku 1939 v Montgomery a Eatontonu v Georgii. Zda ostatky pod

sippi. Od roku 1927 byl zaměstnán v místní kafilérii. 21. listopadu

prostým křížem označujícím hrob toreadora Sama Quinceyho v Cu-

1936 z nevysvětlitelných příčin podpálil dům Pegg Cheesemanové

sihuiriáchicu v Novém Mexiku patří jemu, se lze pouze dohadovat.

na 712 Onion Square v Oak Ridge. Poté zavolal z automatu hasiče

Prokazatelné je, že roku 1932 se v Attesburgu setkal s podobným

a na šňůře od telefonu se oběsil.

ahasverem, Robertem Boyerem. V září téhož roku se přes Riggins

K charakteristice jeho muzikálního projevu lze beze zbytku

a Bend přesunuli na pobřeží do Mobile. Boyer v Mobile vyrostl a do-

opsat z Encyklopedie jazzové a moderní populární hudby pasáž tý-

konale znal místní poměry. Ponejvíce hrávali v docích v přístavu,

kající se Sleepy Johna Estese: Nebyl sice výjimečný hráč, avšak jeho

kde rejdaři vypláceli dělníkům mzdu večer po směně. Lukrativnější

naříkavý hlas skvěle doplňoval vlastní fragmentované skladby,

bylo hraní v okolí skladů tabáku. Mzda se vyplácela až v sobotu

v nichž je cítit silné napětí dané kontrastem mezi tendencí k rozpa-

a peněženky byly o poznání tučnější. Kromě hry na kytaru Quincey

du a současně naléhavým rytmickým důrazem kytary, často ve

ještě mistrněji ovládal hru v kostky. Když bylo třeba, ze tří vrhů do-

dvojnásobném tempu oproti vokálu. Tematicky jsou Frisbyho blues

kázal hodit 18. Odtud jeho přezdívka Dice.

autobiografická, komentující události v Matistonu.

Diskografie: Bb. 1932, 2074-A Black Ants Blues Bb. 1932, 2074-B Rattlesnakin’ Blues

Diskografie: Col. 1959, C-3111 Deep South Blues CBS 1964, BG-827 Rare Blues


E

xtrém Reverend Barnabas Gaynor

ní l yžová

Když některé z děvčat odešlo s hostem nahoru na pokoj, na desku piána připsal k jejímu jménu křídou čárku. Brzy nashromáždil do-

Reverend Barnabas Gaynor byl především svérázná osobnost. Jak

statečný kapitál, aby mohl začít v menším měřítku obchodovat

se jmenoval doopravdy, není známo. V Cutbertu (Georgia), kde na

s pašovaným alkoholem. Kolem roku 1925 rozšiřuje aktivity o di-

sklonku života pobýval, se traduje, že pocházel z Cumberlandské

stribuci drog. Ačkoliv měl původně v úmyslu drogy pouze prodá-

vysočiny. Ke křesťanství údajně konvertoval na přelomu století,

vat, postupem času se stal svým největším zákazníkem.

ovšem reverendem se podle všeho prohlásil sám. Jeho oblíbenou

13. 2. 1930 byla úklidovou četou ve stanici podzemky St. Ni-

kazatelnou bylo nároží Ashbury a Huntington St před Westbrooko-

cholas Av v Harlemu nalezena mrtvola asi sedmdesátiletého star-

vým pekařstvím. I reverendova hra na kytaru byla více než svéráz-

ce. Toto je doslovný opis Standard certificate of death No 13707,

ná. Do ozvučné desky s potrhanými strunami bušil tím, co bylo

New York State. Místo úmrtí: New York City. Jméno: neznámé.

zrovna po ruce. Jakmile se sešel hlouček posluchačů, přestal hrát

Pohlaví: muž. Výška: 5 ft 3 in. Váha: 130 lb. Barva očí: hnědá.

a na přítomné dštil blesky apokalypsy.

Zvláštní znamení: na levé noze zakrnělý malíček. Příčina úmrtí:

ání

Éra zvukových záznamů jej zastihla v příliš pokročilém věku.

kolaps ventricula cordis po předávkování heroinem. S poznám-

Navíc tehdejší nahrávací přístroje byly značně primitivní. Hudební-

kou: celková tělesná zchátralost a opotřebení organismu je v roz-

ci byli nuceni zpívat sklonění nad plechovým trychtýřem, u jehož

poru s vynikajícím stavem chrupu. Podepsán Paul Burnell Haw-

hrdla byl umístěn hrot, který se vibrací vzduchu rozechvíval a zá-

king, coroner.

chvěvy přenášel na voskový váleček. Zachytit něco z neopakovatel-

Když zemřel, bylo Alexandru Corymu na den přesně 34 let.

né atmosféry Gaynorových produkcí se pokusil roku 1922 Andrew Griffin. Když měl ale Gaynor promluvit do onoho trychtýře, poděsil se a ze studia utekl, nekřesťansky sakruje.

Tabitha Williamsová Narodila se 31. 10. 1905 v Moltie poblíž Pelhamu (Georgia). Když

Alexander Cory

jí bylo osm let, seznámila se matka Ethel při barbecue u kmotry v Rasdemu s mužem jménem Robert Boyer. Protože byl zcela bez

Otec Leslie byl vaudevillový entertainer a pianista u společnosti

prostředků, dojednala mu práci v kamenolomu a nabídla ubytová-

Hicks & McCabe, matka Edna alias Raspberry Doreen zpívala a sta-

ní v podkrovním kamrlíku. Usedlý způsob existence však nebyl

rala se o účetnictví. Kariéru začal jako tanečník a stepař, později za-

pro Boyera. Po čase začal z nudy pít přes míru. Už po ránu cestou

skakoval za otce u piana. V šestnácti už křížem krážem procestoval

na směnu. Nebo do práce nepřišel vůbec. Časopis Rolling Stone

Ameriku. Roku 1910 navštívili Evropu. Vrcholem jejich turné bylo

publikoval vzpomínku Williamsové, popisující, jak Boyer na skří-

vystoupení před knížecí rodinou v Monaku. Po vypuknutí světové

pajícím velocipedu přivezl v kartách vyhranou ždímačku. Tento

války se soumrakem vaudevillu Hicks s McCabem společnost roz-

důkaz karbanického umění musela Ethel ocenit. Den na to ždí-

pouštějí a Coryovi se stěhují do Harlemu. Angažmá získal v dupár-

mačku prohrál. A s ní i velociped. Zmizel téhož večera, co do hry

ně nevalné pověsti na 145 Street v sousedství legendami opředené-

zastavil Ethelin domek. O měsíc později složenkou podanou na

ho Knockin’ Clubu. Nesrovnatelně větší příjmy než z hraní mu však

poště v Natchezu poslal 75 dolarů. Třikrát víc než bylo potřeba na

plynuly od pasáků, za jejichž nepřítomnosti dohlížel na pořádek.

zaplacení dluhu.


Kolem roku 1925 dala matka Williamsovou do služby v sídle

značné míry pojat jako umělecká fabulace.Už doložitelným faktem

baseballového šampiona Atlanta Braves Rudy Starka. Popularity

je, že od počátku 30. let jsou Grayovy cesty stále častěji přerušová-

skandálního románku se Starkem využil divadelní impresário Llo-

ny kvůli těžkým depresím. Poté co jeho osobnost zcela rozvrátila

yd Hagen a obsadil ji do hudební komedie All In Fun. Po krachu Ha-

Korsakova psychóza, se jej ujala manželka Mabel se svým novým

genova projektu nastoupila na místo kuchařky u obchodníka s ba-

partnerem, čalouníkem Rooseveltem Tatumem. V jejich bytě spoje-

vlnou Adama Rowlinse. Přičiněním Rowlinsovy ženy Mathildy zís-

ném s dílnou na 75 Throckmorton Rd v Marmathu v Texasu v květ-

kala alespoň elementární vzdělání. Na rozdíl od mnoha negramot-

nu 1938 umírá.

ných bluesmanů byla později sto smlouvy od gramofonových společností prečíst a signovat. Potřebu přečíst si noviny nebo knihu neměla nikdy. Krom Trampot králíčka Pipse.

Diskografie: Sil. 1929, 1062-A Tabby Blues vol. 1 Sil. 1930, 1062-B Crushing Foot Stomp RCA 1930, 5044-A Don’t Say Goodbye s Alabama Ramblers RCA 1931, 5060-A Fulton Street Blues s Clarou Lee a Joe Garrem RCA 1932, 5701-A Singin’ the Blues RCA 1932, 5701-B Down the Big Road Blues RCA 1934, 6912-B Stop and Listen Blues Par. 1936, 3278-A No More Cotton Rag Par. 1936, 3278-B I’m Going Away

Jesse Hughes S největší pravděpodobností je Hughes osobou smyšlenou. Přezdívka Jesse údajně vznikla zkrácením křestních jmen Joe Coy na iniciály J. C. Podle historky tradované mezi muzikanty pocházel ze Sardis v Mississippi. Co se hudební stránky týká, byl šumařem nejhoršího kalibru. Přesto se stal vynálezcem tzv. bottleneckové techniky hry na kytaru. Na zábavě v Hargest City, hodlaje se posilnit vínem, jako nesčetněkrát předtím použil k uvolnění korko-

Tyus Gray

vé zátky prstu. Tentokrát však prst v atypicky úzkém hrdle kalifornského chablis uvízl. Když se nezdařilo uvolnit prst vetřením

Během okamžiku se v pátek 21. 11. 1918 dosavadní Grayův život

mýdla, Cleveland Mathis s truhlářem Hopkinsem z Durbinu Hug-

zřítil do tmy. Na Belle Grove Plantation lisoval bavlnu do žoků, když

hese podrželi v bocích a hospodský do škvíry mezi prst a hrdlo za-

ve skladu došlo k samovznícení bavlněného prachu a explozi. Osl-

šrouboval vývrtku. Nakonec nezbylo než s těžkým srdcem láhev

nivá záře bylo poslední co spatřil. Aby nebyl jako slepec přítěží, po

rozbít o hranu stolu, protože rozjaření vesničané se dupotem

zhojení popálenin manželku a děti zanechává v Shelby a rodinu

a pískáním dožadovali tance. Leč prostředník zůstal uvězněn. Při

opouští.

vybrnkávání baré zavadil Hughes střepem o struny. K úžasu pří-

O datu narození dodnes panují nejasnosti. Známa nejsou ani jména jeho rodičů, neboť roku 1935 byla povodní smetena stará

tomných z rozladěné kytary vystřelil uchvacující, dosud neslyšený tón.

dřevěná shelbyská radnice a s ní i veškeré matriční záznamy. Sám

Zemřel 10. 7. 1905 v Sardis. Kromě kněze osamoceným truchlí-

udával rok 1882, jindy zas 1885. Informace zprostředkované příle-

cím na jeho pohřbu byl pouze přítel Robert Boyer. Urnu prý Boyer

žitostným spoluhráčem Roy Lee Pickensem (viz Muggsy Bogues) re-

věnoval jakési tanečnici z Roxville. Ta Hughesův popel léta až do vy-

žisérovi Stephenu Roenickovi nejsou rovněž stoprocentně důvěry-

potřebování používala jako podklad pod šminky.

hodné. Proto původně životopisný film Love In Darkness, natočený roku 1956 společností 20th Century-Fox, popisující období jeho pu-

Recenze Ondřeje Bezra byla otištěna v časopise Rock & Pop, č. 7,

tování po státech Mississippi, Alabama a Georgia, musel být do

2000


E

xtrém

Disent v ústavu šlechtičen Josef Šišo stav sídlil ve vile po kolaborantovi

Vaněk. Jelikož byly jazykově hravé, jedna mu ří-

Edelweissovi na mírném kopečku,

kala „stvůra“, druhá zas „nestvůra“, a ani jedna

obklopen nepříliš hustě osázenými

přirozeně nelhala. Šlechtičny si řekly, že je na-

jehličnany, takže tamější veverky nemohly ská-

čase obrátit kolo psychiatrie, stát se subjektem

kat ze stromu na strom, nýbrž musely kus po

léčby, vzít její otěže do svých rukou a že z Vaňka

svých, což v jejich nitru způsobovalo nemalou

vyženou ďábla, což by jim garantovalo jakési pr-

rozmrzelost nad tím, že evolučně strádají. Lec-

venství v historii ústavní léčby, protože do kon-

která si postěžovala, že půjde-li to tak dál, nechá

ce XVIII. století bylo zaklínání a vyhánění ďábla

se doma hospitalizovat s melancholickou psy-

jako součást „péče“ o duševně choré běžné, nic-

chózou. Nakonec pojaly úmysl odebrat se bona

méně ze strany „ošetřujícího“ personálu. Ko-

fide na Podkarpatskou Rus, ač mohly tušit, že

neckonců nebyly daleko od pravdy. Venku za zd-

tam se svou kostrbatou ruštinou díru do lesa ne-

mi se schylovalo k velkému třesku a leckterý no-

udělají, a začínat někde od píky, to bude i pro ně

vopečený člen tehdy nejpopulárnější partaje by

věru tvrdý oříšek.

si „péči“ takového exorcisty věru zasloužil.

Ú l

ní yžová ání


Nebyl to ani výzkumný ústav umělých hno-

Křečci v areálu k tomu byli mravně indiferentní

jiv, ani státní ústav těsnopisný, dokonce to nebyl

a hráli mrtvého brouka ve snaze zachránit si ho-

ani ústav učitelský, natož ústav pro studium to-

lé krovky.

talitních režimů, byl to ústav choromyslných šle-

Zkraje 50. let přituhlo natolik, že když se na

chtičen, i když místo se tu našlo i pro pohlaví

obloze objevil dvouplošník s transparentem Hou-

opačné. Jsouce „von“, Liběna i Hedvika se tam

senky a mravenci – Trumanovi spojenci, housenky

dobrovolně uchýlily před řáděním Revolučních

se bleskurychle pokřižovaly a aktivovaly režim

gard, protože vnitřní tušení jim napovídalo, že

„mimikry“, někteří mravenci nad sebou jen ode-

v Čechách to po válce nebude němá groteska.

vzdaně lámali jehličí. Ač byl ústav přirozeně od

„Nerada bych se dožila toho, že mě při mé

světa izolován, Liběna a Hedvika si našly způsob,

hypertenzi někdo podřízne a já mu přitom zdar-

jak alespoň útržkovitě zjistit, co se ve světě děje.

ma vymaluju na modro,“ shrnula Hedvika své

Když totiž Vaněk ráno obcházel vizitou pokoje,

rozhodnutí vyhledat útočiště v ústavní péči. Ale

rozšafně se ptával v každém z nich: „Tak co si

jak to tak bývá, časem se asimilovaly natolik, že

dnes ráčí dát k obědu?“ aby dokázal, jak lidumil-

od nedobrovolných chovankyň již byly k nero-

ně se chová lidově-demokratický režim ke svým

zeznání. Na svůj prapůvodní záměr učinit

chovankyním a chovancům. Když chtěla děvčata

z ústavu ostrůvek disentu, resp. svobody, však

zjistit režimní poměr k Francii, navrhla fran-

nerezignovaly. „My tady z toho uděláme Kubu,“

couzské brambory.

pojala vágní rozhodnutí Hedvika. Ztělesněním

„Vyloučeno,“ odsekl kategoricky Vaněk.

nově se etablujícího „neřádu“, jak jednou poča-

„Maj kolonie, tak buďme nesmiřitelní,“ citoval

stovala poválečná léta Liběna, byl pro ně ředitel

úryvek z úvodníku Rudého práva, ač si na žádnou

zrovna nemohl vzpomenout. A jelikož se mělo konat přátelské hokejové utkání s Francií, dodal prorocky: „A aby galskej kohout dneska pěěěěkně falešně nezakokrhal…“ „Srbské žebírko,“ navrhla jednou Hedvika. Vaněk pochvalně přikývl. Z jugoslávských komunistů mu utkvěl Josip Broz Tito, ač původem Chorvat. Tak daleko Vaňkova rozlišovací schopnost nesahala. Liběna s Hedvikou již věděly, že navrhovat holandský řízek, španělský ptáček, italské rizoto či dokonce anglickou slaninu je házet na stěnu hrách. Co prošlo kdykoliv, byl ruský boršč, byť jej Vaněk ve své politické servilitě překřtil na boršč sovětský. Do roku 1956 prošel vždy bez nesnází i maďarský guláš. Pak však jako když utne, tím spíš, že jednou do něj Hedvika vyžadovala nať, což Vaněk rozšifroval jako příjmení maďarského reformního komunisty a rázně to zatrhl. Schylovalo se k výročí Velké listopadové socialistické revoluci a děvčata si řekla, že je načase Vaňkovi nějak pustit žilou. Tím spíš, že se mělo konat recitační pásmo za účasti někoho „z okresu“. Přednášet se, to dá rozum, mělo ze současné poezie. Jako první vystoupil dlouholetý chovanec Rudolf, známý tím, že po nocích couval chodbami a všem to vysvětloval tak, že se vrací ke kořenům. Za ukázku si vybral barda z nejoblíbenějších – Pavla Kohouta:

„My tady z toho uděláme Kubu,“ pojala vágní rozhodnutí Hedvika. Ztělesněním nově se etablujícího „neřádu“, jak jednou počastovala poválečná léta Liběna, byl pro ně ředitel Vaněk. Jelikož byly jazykově hravé, jedna mu říkala „stvůra“, druhá zas „nestvůra“, a ani jedna přirozeně nelhala. Šlechtičny si řekly, že je načase obrátit kolo psychiatrie, stát se subjektem léčby, vzít její otěže do svých rukou a že z Vaňka vyženou ďábla, což by jim garantovalo jakési prvenství v historii ústavní léčby, protože do konce XVIII. století bylo zaklínání a vyhánění ďábla jako součást „péče“ o duševně choré běžné, nicméně ze strany „ošetřujícího“ personálu. Koneckonců nebyly daleko od pravdy.

Já nemohu zpívat skromně

dora Sologuba Posedlý, spíše však z prvore-

dolf lakonicky utrousil, že dnes tam možná

radostí jsem bez sebe,

publikového překladu pod názvem Malý ďá-

k večeru dorazí, ale že netuší, kolik mu ještě

představte si, že se do mě

bel, pochvalně přikývl a gestem vyzval další-

zbývá. Ať to prý řekne ten za ním, ale bude

zamiloval SNB.

ho. Byl jím Radomír, který zas slul tím, že

to nejspíš ještě 9. Radomír to kývnutím hla-

byl noc co noc Rudolfovi v patách, napjat jak

vy potvrdil a oba se spěšně odebrali zády

Pranic nedbám o starosti,

struna, zda k těm kořenům dorazí. Po atle-

vstříc vysněnému finiši.

pranic nedám na řeči.

ticku ukazoval, kolik mu ještě zbývá kol tak,

Vždyť u člena bezpečnosti

že – couvaje s ním – držel za ním tabulku,

nejvíc budu v bezpečí.

kde však bylo stále jen jediné číslo, a to 9, tu-

Se Stanislavem Neumannem Radomír neuspět nemohl:

díž Rudolfův návrat ke kořenům byl vždy ja-

Vzali mi prapor od mašiny,

Rudolf dorecitoval, nesměle se uklonil a od-

kýmsi nekonečným maratónem. Ti dva se

ten rudý, ten náš údernický.

couval do útrob ústavu. Inspekce z okresu,

již stali součástí lokálního koloritu. Když je

Dostane prý ho někdo jiný.

kterou tvořil vymydlený chlapík, nápadně

potkal někdo z personálu a zeptal se, jak to

(Já jsem byl na něj pyšný vždycky.)

připomínající hlavní postavu z románu Fjo-

dnes jde a kolik že jim schází, udýchaný Ru-

Kdyby mi radši vynadali.


Soudruzi mlčí. Jako němí.

na dorecitovala, obrátila zrak zpěněný

Jako by s nepřítelem stáli.

vzteky, ve kterém již bylo možné číst roz-

E

Prosím vás, kluci, odpusťte mi…

sudek, na Vaňka. Ten přistoupil k Liběně a v zoufalém gestu jen rozhodil rukama: „Vždyť jsem ti kladl na srdce, cokoliv od…“ „Ano, říkal jste cokoliv od Klémy,“ sko-

Povzbuzen přijetím, neodolal nutkání a přidal:

Je tomu teprve 365 dní...

čila mu do řeči. „No, a to bylo co?!“

Milý Vlastíku,

„Klement,“ špitla Liběna s dikcí styli-

A za sto let, co že tu po vás zbyde?

Snad babka vnoučeti pohrozí navečer:

zované nevinnosti. „Klement Bochořák,“

poznal jsem Tě celkem

A ať už spíš, sic Truman na tě přijde,

dodala cudně.

záhy. Když už se den

xtrém

„Ihned mi zjistěte, kdo to je!“ zařvala

schyluje k večeru a já si

inspekce. Sečtělá ochranka se nahnula

jen tak sedím venku a –

a něco inspekci pošeptala.

jak říkává náš společný

Tak jako dneska: počkej! přijde čert!

ní l yžová

Konečně přišla na řadu Liběna. Poté, co

Inspekce vytáhla z pouzdra revolver

úhlavní přítel Vladimír

a podávala jej Vaňkovi. Shlédnuv několik

Hons – „přemýšlím si“,

instruktážních filmů o popravě zastřele-

zalétáš tam ke mně

ním, přiložil Vaněk erudovaně revolver ke

a zajíkavě mi něco šve-

svému zátylku a zmáčkl spoušť.

holíš. I za stmívání se

slavnostně oznámila název, který byl sám o sobě slibný, spustila: Probuzení

Hedvika se naklonila k Liběně a – pa-

(mi) neomylně ozýváš

rafrázujíc Čaadejovovo hodnocení Ruska –

z hřebene střechy. Orni-

šeptla: „Mezera v rozumu.“ Liběna jen

tologové Tě překřtili na

Ač přesně nevěděl, co to je, po slově „mon-

hlesla: „Huuuustá kafkárna,“ předběhnuv-

Phoenicurus

strance“ se Vaněk ošil.

ši dobu ve svém emočním hodnocení o do-

ale pro mě jsi stále tím

brých pár desítek let.

starým dobrým panem

Dnes ve spánku jsem viděl zátiší s houslemi a starou monstrancí.

ání

ochrusos,

„Odkliďte tady soudruha desperáta,

Vlastimilem, přítelem,

mi napršelo na ten obrázek.

odsoudil se sám,“ ujelo okresnímu milov-

na kterého zapomenout

Když roušku procitnutí anděl strážný vložil

níku westernů.

nelze, leda bych stál ja-

Jak úsměv nedělní sta bílých motýlů

„Nu a abychom zajistili jakous takous

ko člověk za zlámanou

Po „andělu strážném“ si inspekce z okresu

kontinuitu, ode dneška tu budu ředitelovat

začala nervózně uvolňovat kravatu.

já. Začneme jídelníčkem: v pondělí – seka-

Jako bych v tom

ná moskevská, úterý – sibiřské pelmeně,

Tvém štěbetání rozpo-

na sladkou úzkost toho barevného snění,

středa – karbanátky kyjevské, čtvrtek –

znal i pár francouzských

předtuchou svého vykoupeného příští

šašlik po novosibirsku, pátek – dršťky po

slov: Comment allez-vous,

jsem zaplakal, a tolik toužil, toužil

ukrajinsku, sobota – kirgizský guláš, nedě-

mon ami? Inu, materiál-

vzít na bedra svá čistý úděl mnicha.

le – pirohy slané, jako dezert pirožky slad-

ně si nelze stěžovat, leč

ké.“

o to přeci v životě nekrá-

grešli.

Po těch slovech si v zoufalém gestu zakryl

Když Hedvika zaslechla slovo „kontinu-

čí, jak jsme se nejednou

Vaněk tvář dlaněmi, ale skrz prsty nená-

ita“, trhlo to s ní vnuknutím a začala se ne-

při našich rozhovorech

padně popatřil na inspekci.

nápadně sunout směrem k inspekci. Dora-

shodli.

zila za ní ve čtvrtek, kdy měl být šašlik po

a duchovního směřování

...labutích ozvěn na rtech píseň starodávnou,

novosibirsku. Upřeně se zahleděla inspekci

Evropy, je více než vůči-

před kostely se zpěvem vroucně modlit

do zátylku, a v sobotu, v den kirgizského

hledné, že schází na úby-

milenců vírou v Tebe.

guláše, se jí v hlavě začal rodit plán. Vždyť

tě. Jako bys to tušil, a ne-

nějaká ta oslava zas bude, a to co nevidět.

chtěl být při tom. Snad

Inspekce byla tak brunátná, že téměř splý-

Z nabídky ji nejvíce zaujala sekaná moskev-

jsem zaslechl i něco jako

vala s vlajkou spřátelené země, a když Libě-

ská.

„Co čtete, příteli?“ Ne-


Stran

hodnot

dávno jsem dočetl knihu Milana Machovce Filosofie tváří v tvář zá-

Paradoxně jsme se dožili málo očekávaného pádu bipolárního

niku, úhrnnou sumu toho, k čemu se před svým odchodem tento

světa, abychom několik let nato stanuli na prahu zániku toho vy-

pozoruhodný muž, v lecčems ne nepodobný Tobě, dobral. Slovo „fi-

sněného. Peklo, v jakém budou žít naše děti, raději ani nedomyslet.

losofie“ v názvu vyměň dnes takřka za jakékoliv jiné, a proti prav-

Nesmírně rád si listuji Tvou poslední sbírkou Pootevřeno a líbí se

dě se neprohřešíš… A bojovat s tím, Vlastíku, nelze. Lze jen pasivně

mi, jak mimořádně citlivě pracuješ s jazykem. Ono se vůbec pozná,

přihlížet a vnitřně se užírat. Nejraději bych tu informaci před Tebou

co je člověk zač tím, jakou volí syntax, jak objemný má vokabulář,

zatajil, ale obávám se, že by k Tobě stejně dříve či později doputo-

zda se dá snadno unést k laciným vulgarismům. Už jen název sbír-

vala: Ve Francii, v té Tvé milované Francii (!), Tvé druhé vlasti (!!),

ky Pootevřeno ve mně vyvolává nejednu konotaci. Předpona po- to-

jsou v oblasti Bordeaux nejlepší vinice již v čínských rukou! Bur-

tiž, kromě jiného, implikuje, že se něčeho děje jen poskrovnu, tudíž

gundští vinohradníci prý zatím ještě odolávají. Jak dlouho? Byl jsi

jsi chtěl, dle mého soudu, naznačit, že necháváš nahlédnout do své-

někdy v těch končinách?

ho nitra jen pomálu, že jseš připraven jej pouze poodhalit či pood-

Zbavena kořenů tímto druhem kapitalismu, Evropa se hodno-

krýt. Nelze než se pousmát…. Jsem dvojnásobně rád, že kterékoliv

tově drolí. Dosáhnuv v devadesáttých letech letech vrcholu, jde to

naše setkání, které se uskutečnilo v dnes již zaniklé palačinkárně,

s naším kontinentem z kopce a nastává doba asijská, resp. čínská.

by šlo nazvat spíše slovem „dokořán“.

Povídá mi tuhle prof. Stanislav Komárek, že zhruba do deseti let tu budeme žít pod čínskou kuratelou. Ač toto původně latinské slovo

Ještě bych Ti také rád řekl, že … – ale… kam jsi teď uletěl? Nebo snad jen poodletěl…?

označuje opatrovnictví, zní až příliš výhružně, co myslíš? Jak snadno si ho člověk splete s knutou…

Josef Šíšo

Foto Vlastimila Rebce (1939–2012): Lenka Pelcová.


E

Vstupte do Herberku – internetového básnického časopisu

xtrém

Co by se

ní l yžová

nemělo, je

však měnit

svoboda ve výběru textů.

méno zlínského básníka a výtvarníka Jaroslava

Nejde však o hermeticky uzavřenou společnost,

Kovandy bylo řadu let spojené s časopisem pro

i když pomineme hosty kmenových autorů. Dále pak

současnou poezii Psí víno, který v roce 1997 zalo-

Kovanda pokračuje: „Původně mělo jít o jakýsi sou-

žil a pak 10 let jako šéfredaktor vedl. Teď se Kovanda ob-

kromý podpůrný spolek, protože většina členů Her-

jevuje u zrodu nového básnického periodika, nikoli však

berku je úsilím o obživu natolik vytížena, že na poezii

tištěného, ale internetového. Nese název Herberk – útul-

jim už nezbývá sil, což se mně zdá, jak čtenář určitě zji-

na poezie, vychází třikrát do roka a čtenáři najdou první

stí, dost škoda. Posléze však zvítězil názor, že na časo-

číslo od loňského podzimu na adrese www.herberk.eu.

pis by to bylo málo. Jsme sice uzavřená společnost (ne-

Během letošního února přibude číslo druhé.

bráníme se ani tomu, bude-li vám Herberk připomínat

J ání

Formát Herberku není svým pojetím v tuzemském

vzdáleně i jinou útulnu, například Bilderberg), ale mů-

prostředí příliš obvyklý, klíčová je pro něj číslovka 7.

že se do ní dostat kdokoli, kdo nám elektronicky zašle

Kostru každého čísla má tvořit sedm textů sedmi kme-

své texty.“

nových autorů z Moravy, z nichž si každý přizve k spo-

Struktura Herberku je zatím docela prostá, to se

luúčasti jednoho hosta. Kovandovi, který vydal více než

však může změnit a časem přibudou například rubri-

deset básnických a prozaických knih, náleží čestný titul

ky apod. Co by se však měnit nemělo, je svoboda ve vý-

herberksfotr. Šéfredaktorem časopisu je brněnský básník

běru textů. Ani šéfredaktor nemá právo veta. Je pouze

Tomáš Lotocki, který vydal například sbírku Čeřeny. Ved-

na zodpovědnosti autora, který verš svůj či svého hos-

le nich v Herberku pravidelně publikují verše básníci Ja-

ta na síť vypustí. Nechť posoudí sám čtenář, jak se ta-

kub Grombíř, František Horka, Petr Pustoryj, Petr Odeh-

to strategie promítá do výsledku. Nechť do Herberku

nal a Milan Libiger. Většina z nich má na svém kontě ale-

vstoupí. Bude moci nahlédnout do poezie sedmi mo-

spoň jednu knihu, přičemž Horka společně s Jiřím Dyn-

ravských básníků, kteří jsou si sice blízcí, ale jejich po-

kou a Jiřím Moravským Brabcem vydávali internetový

etiky jsou odlišné. A to nahlédnutí platí doslova. Pra-

magazín Magazlin. V editorialu Kovanda stručně odpoví-

videlný čtenář může v přímém přenosu sledovat, kam

dá na otázku, čím by měl Herberk být: „Setkáním sedmi

se ve svých textech ubírají, jak se vyvíjejí v čase.

autorů. V překladu mnou a šesti současnými básníky, kteří jsou mi místně i duchovně nejbližší.“


Milan Libiger

Foto E aktu ní l alita

xtrém yžová

Šlápl do hovna

ání


„Shóry dolóv. Ticho, vsě tichúnko./ V tichej Praze chytro pokrychu sě,/

C

oružie vsě krzny zahalichu.“ Zanedlouho se rozpoutá boj a verše znějí plnou silou: „Uderichu

o doká

rány bubny hromné,/ vyrazichu zvuky trúby hlučné,/ chorúhvi tu

žíeny žs

sbory na most vraziú,/ ves most otřásá sě pod jich davem.“

Písně válečné i milostné

muži

ukopisy královédvorský a zele-

R

rodního obrození. Rukopisy obsahují epic-

nohorský jsou dnes většinově

ké skladby o vítězných bitvách i krátké ly-

považovány za padělky z doby

rické písně, podobné běžným lidovým pí-

národního obrození. Ale setkáte se i s jiným

sním. Líčení bitev i lyrických citů je zvlád-

názory: že Rukopisy jsou zbytky staročeské

nuto naprosto suverénně. Rukopisy mají

orální (ústně recitované) poezie, zapsané

výstižný a bohatý jazyk se střídmými bás-

kolem 13. století, nebo že vznikly v době ba-

nickými ozdobami a jejich poezie se sou-

rokní.

střeďuje na sdělení obsahu, např. průběhu

Jedním z nejvýznamnějších argumentů pro velké stáří Rukopisů vždy byla jejich


konkrétní bitvy včetně vojenských podrobností.

básnická síla. Rukopisy byly nalezeny roku

Epické písně Rukopisů jsou jediné pů-

1817, ale básně (či písně), v nich obsažené,

vodní české skladby, které patří do žánru

stojí vysoko nad úrovní nadšeného, ale ne-

orální poezie. Tento žánr pěstovali speciali-

obratného veršování z počátků našeho ná-

zovaní pěvci ve starověku a středověku,

a patří k němu také německá Píseň o Nibelunzích, ruské Slovo

a na rozdíl od novějšího převodu Ester Marie Novákové lépe zacho-

o Pluku Igorově, jihoslovanské hrdinské písně a další. Orální poezie

vává zvukové kvality písní.

má své typické náměty, básnické ozdoby a skladební techniku. Ru-

Edici doplňuje komentář Dalibora Dobiáše, shrnující rozsáhlou

kopisy velmi dobře zapadají do pravidel orální poezie, zejména pou-

historii sporu o pravost Rukopisů. Obávám se, že tento text nebude

žíváním figur a formulí (opakovaných slovních spojení) a zaměře-

pro laiky srozumitelný, ani obzvlášť poutavý. Autor se zabývá růz-

ním na hlasitý přednes. Také obsah Rukopisů odpovídá myšlenko-

nými aspekty, shromáždil řadu faktů, ale jen v největší stručnosti

vému obzoru středověkého člověka. Proto se básníci 19. století spí-

se dotýká chemických průzkumů Rukopisů, jež přinesly závažné ar-

še jen inspirovali duchem Rukopisů či přebírali jednotlivá slova, ale

gumenty pro jejich velké stáří. Souvislost Rukopisů se starou epic-

nepokoušeli se o napodobení jejich stylu. Zikmund Winter kdysi ře-

kou orální poezií je sotva naznačena. V komentáři chybí také refle-

kl, že Rukopisy jsou pro něj jako „bludný balvan v daleké rovině su-

xe publikací vyšlých po roce 1989, obhajujících stáří Rukopisů.

chopáru.“

Jestliže si povzdychuji nad nevšímavostí k práci obhájců Ruko-

Pro dnešního čtenáře není úplně lehké porozumět poezii Ruko-

pisů, těší mě alespoň skutečnost, že Dalibor Dobiáš považuje otáz-

pisů. Jsme zvyklí číst si básně tiše v soukromí a prožívat v nich růz-

ku hlavních autorů Rukopisu královédvorského a zelenohorského

né odstíny pocitů osamělého zahloubaného jednotlivce. Písně Ru-

za otevřenou. Nepovažuje je tedy automaticky za dílo Václava Han-

kopisů jsou však určeny pro hlasitý přednes před posluchači, což se

ky a Josefa Lindy. Doufejme, že nové vydání v České knižnici při-

mimo jiné projevuje třeba různou úrovní hlasitosti. Například v pís-

spěje k oživení sporných otázek okolo Rukopisů.

ni Oldřich při líčení průchodu vojáků spící Prahou verše šeptají: „Shóry dolóv. Ticho, vsě tichúnko./ V tichej Praze chytro pokrychu

Dalibor Dobiáš (ed.): Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský (Host,

sě,/ oružie vsě krzny zahalichu.“ Zanedlouho se rozpoutá boj a ver-

Brno 2011)

še znějí plnou silou: „Uderichu rány bubny hromné,/ vyrazichu zvuky trúby hlučné,/ chorúhvi tu sbory na most vraziú,/ ves most otřásá sě pod jich davem.“ Podobně může recitátor rozeznít svůj hlas, když bojovník Záboj volá na svého protivníka Luďka: „Aj ty zhovadilý,/ ty veliká potvo-

Rukopisy královédvorský a zelenohorský

ro hadóv,/ mečem sě potýkaj se mnú!“ V hrdinských písních Rukopisů není dávána najevo jemná roz-

Poněkud s úsměškem se obvykle hodnotí úsilí našich národních bu-

citlivělost, naopak posluchač si má užívat obrazy vojenské síly: „Ob-

ditelů v počátcích národního obrození. Chtěli obnovit český jazyk,

ráti sě Beneš vzhóru,/ kynu mečem na pravo,/ tamo sě síla hrnu,/ ky-

ten český jazyk, který nemáme rádi kvůli vyjmenovaným slovům

nu nalevo, / i vlevo búři sě síla.“ Nenávist k nepříteli je v těchto pís-

a větným rozborům. Chtěli také obnovit národní uvědomění Če-

ních zcela samozřejmá. Pronásledování poražených nepřátel je ra-

chů, což dnes také nebudí vždy libé emoce.

dostné: „Vzhóru na koně,/ s koni za vrahy přěse vsě vlasti,/ ručí ko-

Říká se, že naši obrozenci chtěli ukázat, že český národ byl

ně neste v patách za nimi nášu krutost!“ Každá epická píseň končí

v minulosti stejně rozvinutý jako jiné národy, a proto zfalšovali li-

slavným vítězstvím té strany, se kterou od začátku sympatizujeme.

terární památky zvané Rukopis královédvorský a zelenohorský. Ty-

V Rukopise zelenohorském není epika válečná, ale najdeme

to rukopisy, psané na pergamenu, se dnes nacházejí v Národním

v něm dva zlomky s právnickou tematikou, z nichž jeden je známý

muzeu. Nejprve tam byly uchovávány jako vzácný národní poklad,

jako Libušin soud nad bratry Chrudošem a Štáhlavem. Děj plyne ši-

pak se většinový názor změnil a jsou chápany jako důkaz pomýle-

roce, slavnostně, postavy jsou obřadně jmenovány. Posluchač má

ného vlastenectví našich předků. Málokdo se zamýšlí nad tím, zda

být oslněn velkolepým dějem, závažným pro celou zemi.

máme pro tvrzení o padělanosti Rukopisů dostatečné důkazy.

Nejsnáze přístupné jsou pro současného čtenáře lyrické písně

Rukopis královédvorský objevil Václav Hanka roku 1817 v kos-

Rukopisu královédvorského: krátké popěvky s přírodními a milost-

tele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové. V archivní místnosti kostela

nými motivy. „Kda bych věděla, kytice krásná,/ kto tebe lýkem he-

se uchovávaly různé staré písemnosti, které tehdejší obyvatele Dvo-

búčkým sváza,/ tomu bych dala jehlicu z vlasóv./ Kda bych věděla,

ra Králové nepříliš zajímaly. Václav Hanka byl však jedním z krouž-

kytice krásná,/ kto tě po chladnéj vodici pusti,/ tomu bych dala vi-

ku zájemců o český jazyk, který se vytvořil kolem Josefa Dobrov-

enek svój z hlavy.“

ského. S nadšením uvítal, že rukopis je psán starou češtinou.

Nejnovější vydání Rukopisů v České knižnici přináší nejen pů-

Po vyluštění písma se ukázalo, že Rukopis královédvorský ob-

vodní staročeský text, ale také novočeské přebásnění Kamila Bed-

sahuje hrdinské písně o bitvách starých Čechů a několik kratších ly-

náře, vydané r. 1961. Tento převod umožňuje snazší porozumění

ricko-epických a lyrických písní. Písně převyšovaly svou básnickou


Brzy poté následovalo podrobné chemické

C

hodnotou dosud známé středověké památ-

Zanedlouho po otevření divadla však

ky. Nejen jejich jazyk, ale i postavy dávných

začínají vylézat na světlo pochyby. Jazyko-

hrdinů zaujaly naše tehdejší buditele.

vědec Jan Gebauer sestavuje mluvnici staro-

O rok později přišly do Národního mu-

češtiny a zjišťuje, že jazyk Rukopisů se od-

zkoumání Rukopisu

zea dva pergamenové dvoulisty, nazývané

chyluje od jazykových tvarů v jiných staro-

později Rukopis zelenohorský podle místa

českých památkách. Po dohodě s Tomášem

královédvorského.

nálezu na zámku Zelená Hora u Nepomu-

G. Masarykem uveřejnil článek, v němž žá-

ku. Text pojednává o známém Libušině sou-

dal chemický a paleografický průzkum Ru-

Průzkum prováděli

du mezi bratry Chrudošem a Šťáhlavem.

kopisů. Zpočátku soudil, že pokud tyto

o doká

Podle tvarů písma mělo jít o nejstarší do-

zkoušky bezpečně dokážou starobylost Ru-

chovanou památku v českém jazyce.

kopisů, podřídí se tomu pochybnosti filolo-

významní chemikové

Hanku a jeho přátele Josefa Lindu a Josefa Jungmanna, že rukopis Libušina soudu vy-

Masaryk doplnil Gebauerův článek

Vojtěch Šafařík

robili sami. Proti tomuto podezření se po-

otevřeným dopisem, ve kterém zdůrazňo-

stavili František Palacký a Pavel Josef Šafa-

val, že kolem Rukopisů jsou pochybnosti,

a Antonín Bělohoubek.

řík v kritickém vydání předmětného ruko-

které by se neměly zamlčovat. Dopis vzbu-

pisu, kde rozebrali všechny historické a ja-

dil velký rozruch, protože Masaryk nazval

Zejména Bělohoubek

zykové námitky. Pro komplexní posouzení

nejmenované osoby literárními šmoky a au-

nechali rukopis prozkoumat také chemiku

gury.

provedl důkladné testy

Augustu Cordovi. Ten prohlásil rukopis za

nezávisle na sobě

žíeny žs

muži ve srovnání se starými a novými rukopisy, ze kterých vyplynulo, že

Josef Dobrovský však podezíral Václava

gické a pro jazykové odchylky bude třeba hledat jiné výklady.

Brzy poté následovalo podrobné chemické zkoumání Rukopisu královédvorské-

nanejvýš starý. Rukopisy královédvorský a zelenohor-

ho. Průzkum prováděli nezávisle na sobě

ský byly tedy uznávány jako staré památky.

významní chemikové Vojtěch Šafařík a An-

Byly se zájmem čteny a inspirovaly mnohé

tonín Bělohoubek. Zejména Bělohoubek

umělce. Jejich písní si vážil Karel Hynek

provedl důkladné testy ve srovnání se sta-

Mácha, Jan Neruda, Julius Zeyer.

rými a novými rukopisy, ze kterých vyply-

Svatopluk Čech kdysi vzpomínal na své

nulo, že Rukopis královédvorský se chová

Rukopis

mládí: „Pro Rukopis králodvorský byli by-

po stránce chemické a mikroskopické

chom podnikli všechno na světě. Vždyť víte,

v podstatě tak, jako rukopisy středověké,

královédvorský se

čím tehdáž byl každému Čechu. A také nám

a liší se od rukopisů nových.

v konviktě byl skutečným palladiem, naší

Přesto společnost zůstala rozdělená na

chová po stránce

největší chloubou a nejpádnější zbraní pro-

zastánce a odpůrce pravosti Rukopisů. Urči-

ti německým soudruhům, kdykoliv se zača-

tou část veřejnosti přesvědčily Gebauerovy

chemické

li vychloubati duševní povýšeností svého

jazykovědné odchylky natolik, že chemický

národa nad naším. Ve mnohém jiném jsme

průzkum považovali za neprůkazný. Přímo

a mikroskopické

museli, aspoň v duchu, s bolestí uznati

jako důkaz zfalšování Rukopisů se jevila

správnost jejich důvodů; ale byla jedna

modrá barva nalezená v jedné iniciále Ru-

v podstatě tak, jako

zbraň, která nám vždy pomáhala z tísně:

kopisu (velké N). Bělohoubek došel k názo-

drahocenný Rukopis.“

ru, že jde o berlínskou modř, což je novo-

rukopisy středověké,

Vrcholem uctívání Rukopisů byla vý-

dobé barvivo, používané až po roce 1724.

zdoba Národního divadla na motivy z jejich

Bělohoubek však zároveň zjistil, že modř

písní,

tvoří nejvrchnější vrstvu iniciály, pod ní je

a liší se od rukopisů nových.


zejména

obrazy

Mikoláše

Alše

a Františka Ženíška. Smetanova opera Li-

původnější barva zelená a červená.

buše čerpá z Rukopisu zelenohorského

Spor o pravost Rukopisů tedy dále tr-

a obsahuje také motiv z Rukopisu králové-

val. Kromě chemie a jazykovědy se zapojily

dvorského.

se i další vědní obory: historie, literární vě-

da, paleografie, matematika, botanika. Té-

padělky z doby počátků národního obroze-

měř se vyplnila ironická poznámka Jana

ní.

Dlouholetá studia problematiky Rukopisů shrnul v obsáhlém jazykovědném a es-

Nerudy (zastánce pravosti), že padělanost

Po druhé světové válce byly na pořadu

tetickém rozboru Julius Enders. Provedl

Rukopisů lze dokázat také ze stanoviska

dne jiné problémy, až v šedesátých letech

první komplexní rozbor jazyka Rukopisů

řeznického. Odpůrců pravosti Rukopisů po-

obnovil zájem o Rukopisy spisovatel litera-

z hlediska hláskosloví, tvarosloví, syntaxe

stupně přibývalo, také proto, že Jan Gebau-

tury faktu Miroslav Ivanov. Zdůrazňoval, že

a sémantiky. Rozdělil písně Rukopisů na ja-

er působil na katedře českého jazyka na

společenské vědy (jazykověda, historie) ma-

zykově starší a mladší vrstvu. Z hlediska li-

pražské univerzitě a budoucí učitele české-

jí na stáří Rukopisů jiný názor než chemie,

terárně-vědného rozvinul teorii o Rukopi-

ho jazyka vychovával v přesvědčení o padě-

která dosud potvrzovala jejich pravost. Po-

sech jako zbytcích staré orální poezie. Žánr

lanosti Rukopisů.

dařilo se mu prosadit zkoumání Rukopisů

orální (ústně tradované) poezie byl ve světě

v Kriminalistickém ústavu s předem poja-

podrobněji zkoumán po roce 1960, kdy vy-

tým záměrem zjistit padělek.

šlo dílo The Singer of Tales znalce epické li-

Na přelomu 19. a 20. století byly Rukopisy odstraněny ze školních čítanek ze své

teratury A. Lorda.

dosavadní pozice starých českých pamá-

Při zkoumání bohužel nebyly využity

tek. Bezprostředním podnětem bylo obje-

všechny soudobé technické možnosti. Té-

Enders konstatoval, že jazyk Rukopisů

vení tzv. kryptogramu Hanka fecit. Šlo

měř nebylo zkoumáno základní písmo Ru-

se liší od jazyka jiných staročeských pamá-

o změť čar, ve které uviděl L. Dolanský

kopisů, ale převážně jejich iniciály. Badatelé

tek, ale že se lišit musí, mj. proto, že písně

skrytá písmena V. Hanka fecit, což zname-

dospěli k závěru, že iniciály jsou staré a me-

v jisté míře uchovávají starší stav jazyka,

ná Hanka vyrobil. Trvalo 10 let, než si ně-

zi ně padělatel vepsal na nedokonale sma-

než je zachycen v jiných památkách. Epické

kdo ověřil, zda tato písmena v rukopise Ze-

zaný pergamen písně Rukopisů. Zdoku-

písně se totiž obvykle tradovaly i několik

lenohorském skutečně jsou. Davorin Žun-

mentovali určité nálezy, které podle nich

staletí ústně a bývaly zapisovány až v po-

kovič nechal příslušné místo vyfotografo-

zbyly po původním smazaném textu.

slední fázi své existence

vat a tím se široká veřejnost přesvědčila, že

Výsledky zkoumání posoudila vědecká

Jinou teorii nastínil Zdenko Franken-

šlo o optický klam. Dolanský navíc neviděl

rada Kriminalistického ústavu v březnu

berger Daneš. Všiml si, že původ Rukopisů

přímo originál, ale jeho obkreslení z roku

1975. Jednání vyústilo v závěr, že provede-

byl po dlouhou dobu hledán pouze ve dvou

1840, když ještě nebyla v běžném užívání

né zkoušky v řadě směrů buď nedotvrzují

obdobích: buď ve středověku, nebo na po-

fotografie.

závěry zpracovatelů, nebo alespoň nevedou

čátku 19. století. Přitom by se zjištěná fak-

Během první poloviny dvacátého století

k jednoznačným faktům, resp. je nelze po-

ta dala vysvětlit také tak, že Rukopisy

byly objevovány další doklady ke staročes-

kládat za dostatečně vědecky průkazné.

vznikly někdy mezi těmito obdobími. Da-

kým jazykovým tvarům, které z velké části

U řady zkoušek nelze zajistit jejich opako-

neš rozpracoval možnost, že Rukopisy byly

vyvracely námitky proti jazyku Rukopisů.

vatelnost. Proto vědecká rada doporučila

sepsány v době barokní pro rod Šternber-

Zastánci pravosti Rukopisů se spojili r. 1932

výsledky zkoumání nezveřejnit.

ků.

v České společnosti rukopisné a pracovali

V tisku vyšlo krátké prohlášení, že Kri-

Jedním z posledních příspěvků k pro-

na shromáždění všech informací k Rukopi-

minalistický ústav nevydal žádnou experti-

blému Rukopisů je studie Lubomíra Sršně

sům, zejména na obhájení jejich starobylé-

zu ve věci pravosti či nepravosti Rukopisu

z r. 2009 o berlínské modři v Rukopise krá-

ho původu.

královédvorského a zelenohorského. Toto

lovédvorském. Sršeň došel k hypotéze, že

Z historických objevů byl důležitý nález

prohlášení však nezapůsobilo tolik, jako

rukopis měl v době nálezu jiné iniciály než

jižní brány Pražského hradu z r. 1920. Tato

knihy známého spisovatele Ivanova, pouta-

nyní. Iniciály dodatečně ozdobil a pozlatil

zaniklá hradní brána vysvětluje do té doby

vým způsobem líčící autorovy zážitky při

Václav Hanka, aby rukopis lépe vypadal.

záhadná slova Rukopisu královédvorského

odhalování padělků.

Tím se pravděpodobně dostala do iniciály

o bráně „přes Vltavu“. Vedla skrz ni cesta

Obhájci starobylosti Rukopisů měli

N berlínská modř, která pak působila sta-

z Pražského hradu k Vltavě. Nesprávně chá-

možnost publikovat až po roce 1989. Pak

rosti mnoha badatelům a byla považována

paná „brána přes Vltavu“ byla do té doby

vyšlo několik důležitých publikací otvírají-

za důkaz padělanosti.

základem důkazu historika Jaroslava Golla

cích nové pohledy na Rukopisy. Ke zkou-

proti pravosti Rukopisů. Bohužel ani tento

mání Ivanovova týmu vyšly oponentní po-

objev nevedl k přehodnocení většinového

sudky a rozbor z hlediska rukopisné obrany

názoru na Rukopisy, jenž postupně převlá-

pod názvem Fakta o Protokolech RKZ auto-

dl od počátku 20. století: že Rukopisy jsou

rů Urbana a Nesměráka.

Studiu a popularizaci Rukopisů se věnuje Česká společnost rukopisná.

Dana Mentzlová Česká společnost rukopisná.


o doká

žíeny žs

Návod:

Mějte někoho do té míry rád, že mu

muži

chcete popsat sonet.

Reflexe a zamyšlení Ladislav Pavel Irát

C


Sonety nebyly vybírány podle žádného klíče – jediné kritérium bylo, že vypadly z Googlu, když jsem měl chuť nějaké najít. Shakespeare + Vladislav: Sonet 20 Ó pane – paní mé lásky, máš líce ženy, vlastníma rukama přírody malované; a něžné srdce žen, jenomže beze změny, beze lži, do vínku těm falešnicím dané; a oči jasnější než jejich – a míň zrádné, jež všechno pozlatí, na co se podívají; a mužnou postavu jež nade všemi vládne, až muži klopí zrak a v ženách dech se tají. Příroda tvořila tě zprvu jako ženu, leč při té práci se do tebe zadívala a z lásky dala ti, co pro mne nemá cenu, takže tou štědrostí mi tebe vlastně vzala. Když tě však určila jen ženám pro radosti, ať patří mně tvůj cit – a tobě jejich skvosty.

Ad Sonet 20, jak Vladislav přeložil, či zapsal snad, co Shakespeare diktoval I hezký muž může muže zaujmout, je to pravda trochu ošemetné, kdyby aspoň svaly mohl hnout... ale takhle – kdo pochopí to vzletně?

Podívejte se, co je to sonet, jak sonet vypadá.

Co však je nám na ženách tak blízké,

Vezměte si ty nejprofláklejší, abyste pochopili,

Že mají děti, to si buďte jisté,

leč zjistíte, že nejsou nic moc, a že překlad dělá hodně. Napíšete polemiku. A zkusíte ji jako sonet... A k tomu přidejte Březinu jako koření, páč českých sonetů na netu moc není a Březina je Březina. To je celé. 24 • 2 • 2013 • www.dobraadresa.cz

že nemůže to mít muž žádný? nás nechává do značné míry chladný. Co je ta faleš, zrada, srdce změna? Není to vlastně jenom cit? Jež z každé ženy právě ženu dělá, a muži je ho těžké vlastnit, pochopit. Tak holt milujeme ženu v ženách vašich, a nenávidíme ji zas v těch našich. 11. 5. 2010

Shakespeare + ???: Sonet 23 Shakespeare + Hilský: Sonet 20

Jak špatný herec, který na prknech

Shakespeare + Vladislav: Sonet 62

se lehce splete trémou ve své roli, Tak krásnou, ženskou tvář, můj milý, máš,

či náruživec, jehož vášně dech

Hřích sebelásky se zmocnil mých pohledů

že bych ti mohl říkat moje milá,

mu urputností vlastní srdce skolí,

mé celé duše a každé mé částečky;

tvé ženské srdce nezná ženskou zášť, tvou něhu ženská faleš nezkazila.

a léku na ten hřích, léku už nenajdu, tak já, z nevíry v sebe, zapomněl

tak mi ta posedlost v duši tkví.

pár slůvek, která patří k milování, Tvé oči víc než ženské oči žhnou

můj cit jako by do záhuby spěl,

Má tvář mi připadá nejhezčí na zemi,

a zlatým světlem prosvěcují svět,

vždyťˇpříliš lásky v projevu mu brání.

a můj vzrůst nejlepší, a má ctnost nejvyšší,

tvé kráse všichni rádi podlehnou, miláčkem žen jsi – mužů jakbysmet.

a mám-li ocenit sám sebe, zdá se mi, Ať mluví ze mě raději pár mých knih,

že moje hodnota vše stokrát převýší!

ti němí mluvčí převýmluvné duše, Příroda z tebe chtěla ženu mít,

ta zaslouží si lásku z rukou tvých

Když ale v zrcadle vidím svou tvář, ten vrak,

pak k tobě sama prudkou vášní vzplála

víc nežli jazyk, hovořící suše.

věkem už zežloutlou, zrytou a ztrhanou,

a dala ti to, čím mi tě chtěla vzít: k tvým božským údům další přidělala.

čtu tu svou marnivou lásku zas naopak; Mé tiché vzkazy nauč se číst líp,

tak sebe milovat bylo by pohanou!

vždyť slyšet zrakem, v tom je lásky vtip. Tvá láska patří mně, až vybaven

To tebe, ty mé já, jsem slavil pod svou tváří

Přírodou byl jsi k potěšení žen.

a tvými půvaby nalíčil svoje stáří! Ad Sonet 23, jak někdo přeložil, či zapsal snad, co Shakespeare diktoval

Ad Sonet 20, jak Hilský přeložil, či zapsal snad, co Shakespeare diktoval

Ad Sonet 62, jak Vladislav přeložil, Proč snažit se, když jsem tak dokonalý,

či zapsal snad, co Shakespeare diktoval

proč měnit něco, co jsem započal, O lásce, o vášni, psát by se slušilo,

vždyť proti mě jsou všichni hrozně malí,

Jak nám to stáří klepe na dveře,

však třeba z toho něco znát,

a já bych si rád taky někdy odpočal.

soudnosti zbavuje i velikány dějin.

by srdce se alespoň vzrušilo, by bylo prostě: o čem psát.

Co teprv připálená večeře... A tak Ti říkám, Ty moje lásko velká,

„Jsem starý a ještě ani nejím.“

buď ráda, že Tě vůbec znám, O líci, o očích, kterak obé žhne,

že bych se snažil, to je jiná znělka*,

Vždyť dítětem se každý ještě po dvacet let vidí,

už dávno, dávno psalo se,

stačí snad, že Tě v lásce mám!

a mladíci jsme často v šedesáti,

však vášeň ta není přece někde vně, tak nač tu jsi, falešný lotose?

ač málokdo se za svůj věk stydí, Můj celý život je spíš oběť bohům,

je to vždy stejné – ten dal a ten má zase dáti.

já cítím se být skoro prokletý, O kráse, o tváři, o muži, o ženě,

a že neobdivuji se slohům?

A tak nám plynou léta a my stojíme pevně,

buď nám to voní, či prostě nevoní,

Stojim-li za to, to řekni spíše Ty.

v roce, který nám je po mnohé roky vším,

láska vždy nakonec přeci se přežene však vášeň, touha, ta život provoní.

pak příjde otřes a posune se země, Však někdy v tichu mě až hrůza jímá,

my vmžiku zestárnem, a rok je zas rokem mým.

jestli to vše také jiný vnímá.** Ó touho po něčem, provoň teď báseň mou, jinak mi upadne k té, co jen slavnou zvou.

Tam uvnitř nám totiž správně ten čas běží, * znělka je český výraz pro sonet

tak proč ho srovnávat s čímkoli, i večeří.

**Alternativní konec (ten, co by byl v titulcích filmu):

15. 12. 2012

Však někdy v tichu mě až bázeň přepadá,

12. 5. 2010

jak je to možné, že mě to vše napadá.

4. 5. 2010



Shakespeare + Hilsky: Sonet 74

C

Jen neměj strach, až smrt mne vezme tam,

na nebi k západu pomalu dohasíná,

Tak ztratíš ze mne jenom horší část,

a hospodařit zde s poklady přírody,

nežli ho přijde noc docela uhasit

potravu červů, tělo smrtelné:

jen ten je pánem a vlastníkem sama sebe –

a sevřít jako smrt všechno v tmách svého klína.

tu mrzkou kořist ať si urve čas –

ostatní nejsou než správci své podoby!


kde kauci za mne nikdo nesloží – já jistý úrok v těchhle verších mám


a z něj pak tady s tebou hodlám žít. Kdo má moc ublížit, a přece se ji vzdává,

Ve mně už začíná, vidíš, ten smutný čas, když žloutnou stromy a poslední lístek visí

Jak v knize si pak ve mně budeš číst,

kdo nikdy nedělá, co stále hrozí v něm,

v houštině haluzí, v nichž sviští drsný mráz,

v mém lepším já, co zasvětil jsem tobě:

kdo zmítá jinými a sám vždy odolává jak skála,

v tom kůru zříceném, kde pěli ptáci kdysi.

mou duši uchová ti tenhle list,

nehybný, chladný, všem svůdnostem,

o doká

až moje tělo pochovají v hrobě. jen ten má právo být dědicem všech krás nebe

Ve mně už vidíš jen den, jehož slabý svit

žíeny žs

pro tebe není, ty máš přece mne: Každičká květinka léta je létu milá,

Ve mně už spatříš jen poslední plamen žhnout na chladných oharcích, jež z jeho mládí zbyly,

tělo je jenom schránka bez vší ceny,

i když jen pro sebe žije a umírá,

tak jako na loži, kde musí vydechnout,

tys v těchhle verších cele obsažený.

jakmile však ten květ nákaza zachvátila, i sprosté lopuší víc ceny pro ně má.

už stráven tím, co dřív živilo jeho síly. To všechno vidíš, a přesto dál miluješ

Ad Sonet 74, jak Hilský přeložil,

Čin může nejsladší věc zvrátit v nejhrubší,

láskou vždy prudší to, co ztratíš v brzku též.


hnijící lilie čpí hůř než lopuší.

muži

Jak struktura toho sonetu, Ad Sonet 73, jak Vladislav přeložil,

myslívá obratný pera hráč,

Ad Sonet 94, jak Vladislav přeložil,


mě vadí, a to si nepletu.


že svou hru neproměnil v pláč. Kdo soudí svět, že hned se soudu vzpírá?

To stáří začíná trošku být reálné, a pravda, paní má, je to dost nevábné,

Jsou to přeci jen slova útěchy,

Kdo poutá se, má svobody mít dost?

vždyť co nám to pomůže, znát, co jsme neznali,

tak jako různá jiná slova,

Kdo slyší moc, má mít uši z netopýra?

když se pak nemůže človek sžít s výkaly.

a jiné marné neplechy,

Což nelze žít si život pro radost?

co v boji utěšit mají druha. Ten má to právo, a ten si ho zas bere,

A jak se kloníme ke sklonku života, nezdá se být to zas taková dobrota,

Však cenu, víme, to moc nemá.

a podmínky jsou vždycky divoké,

však jakoby i mozek na to káp,

Kde brát, když není spojení?

někdo věří asi jen víc v sebe,

Kdo nám pak ten cit předá,

a jiný vidí zas jen činy vysoké.

mění se myšlení, zůstává, že jsem mlád.

když v drátech zbyl jen šum a vrnění? Spiš je to prales, než prostá milá loučka,

A tak jen málokdo sobě si připustí, že už tu zaclání... a přichází milosti,

To prázdná schránka jen větrem zpívá na poušti.

ne každá krása tam líbezně nám voní,

každý chce v síle být a umět se i rvát,

Sám pomůže si ten, kdo předem odpouští.

jedna není jedlá, však z druhé bude moučka, on naskok vybral si však květinku – as pro ni.

nebo aspoň své verše ještě psát. 7. 4. 2010 A tak nás vzepětí pohanějí dál!

Nemají činy tu moc měnit světa běh,

Omlouvaj milence a křísí starý žár!

však může být, že máte zrovna pech!

8. 5. 2010

6. 5. 2010


Shakespeare + Hilsky: Sonet 94


Kdo má moc ublížit, a neublíží,

Když jednou usnul sám bůh Lásky na chvíli,

kdo nečiní, co říká jeho líc,

po boku pochodeň, jež srdce zažíhala,

kdo, sám jak kámen, chladný ke svým bližním,


přiběhl po špičkách sbor nymf, jež slíbily, žít věčně v čistotě – a nejhezčí z nich vzala

jinými hýbe, s ním však nehne nic, Co ještě v mozku mám, abych to běžel zapsat, ten darů svých je dobrým hospodářem

s čím se ti nesvěřil dosud můj věrný duch?

do divčích dlaní ty horoucí plameny,

a umí těžit z boží milosti,

Co mohu nového vyslovit nebo napsat,

jež celé armády srdcí už žárem zpily -

jen ten je pán a majitel své tváře,

abych tím vyslovil tvou cenu a svůj dluh?

a tak byl generál touhy, snem zmámený, potichu odzbrojen panenskou rukou víly.

druzí jen slouží jeho skvělosti. nic, milý hochu: já, jako když vzývám nebe, létu je milá letní květina,

říkám vždy totéž jen a nemám za staré

Potom tu pochodeň vhodila do studny,

i když jen pořád pro sebe si žije,

to staré, že máš mne a že já mám zas tebe,

jež od těch plamenů Lásky vře bez ustání,

nejsprostší plevel však víc ceny má,

jako když jsem se ti koříval po prvé.

a jako léčivé zřídlo po naše dny pomáhá v nemocech – ale já, rab své paní,

než vzácný květ, co nákazou už hnije. Tak věčná láska v tom vždy novém šatě lásky výsostnou krásu zničí nízký čin,

nic nedbá na prach let a jejich zuřivost,

u něho pochopil, že voda láskou vře,

lilie v rozkladu čpí hůř než blín.

odpírá přijímat nevyhnutelné vrásky

láska však od vody nikterak nechladne.

a činí stáří svým pážetem pro věčnost. Ad Sonet 94, jak Hilský přeložil,

A vidí prvotní jas lásky hořet dál



I tam, kde čas a vzhled svědčí, že dokonal.

či zapsal snad, co Shakespeare diktoval Dost hodin stálo by za vymyšlení rýmů,

Kdo soudí, ač sám soudit nesmí, kdo přes rameno se zpátky nedívá,


jež by se hodily pro hodnou mé lásky,

kdo myslí si, že vidí všechny cesty,


já ovšem vidím tu spiš snahu o nevinnu, jež snaží se spoutat jí veršů pásky.

Jak snadno se mozek ztratí, Je tolik dobrých hospodářů,

když se láska v srdce vrátí!

co umí těžit z mnoha růzností,

Kde je cena, a kde dluh,

nelze jim hned nadávat do lhářů –

když se ztratil z těla duch?

že zrovna srdce barda nehostí. Co nás milá k sobě poutá, On ví, že létu je milé to, i to,

není jen ta „prima volta“,

že ono nic přeci nesoudí,

je to starost, péče, něha

a když pivo je v létě dopito,

za níž po světě se běhá.

kvasinky sám jinak posoudí.


kdo na sebe tak často myslívá?

Tam vílu dám a tam zas pána skřetů, tu bude zrcadlo a tu zas nebesa, já ustelu si na pomezí světů, hlavně že přijde, ta má komtesa. Jak zařídil si pokoj, řídí život vlastní, že by vše pro radost jen dalších dnů? Cosi však přichází z těch jeho básní, vkrádá se ozvěna – nesplněných snů...

Každý píše, jak to cítí, Co nám to v zneznělé znělce tedy zbylo?

často jsou to kolednící,

Verše jsou prázdné, když cit halí prázdnota...

Mravokárství, co se jen v hloupost slilo.

ale někdy má to člověk v sobě,

Kde v srdcí okolních ještě je dobrota?

lásku pohřbí až v hrobě. 30. 5. 2010

15. 12. 2012 Kde je úzkost, není lásky, jen na očích bývaj pásky. 20. 5. 2010


o doká

žíeny žs


C

Ani Otakara Březinu jsem nevybíral – i jeho báseň vypadla z Google.cz.

Ad Až sedneš za můj stůl,

muži

Otakar Březina: Až sedneš za můj stůl

jak to napsal Otakar Březina

V těch krajích duše mé, kde neplá světlo denní,

Projíždím v poršáku setmělou krajinou,

zas dávným šelestem se blíží doba žní;

vidím, co vidět mám, slyším zvuk motoru,

mé zrní ztracené tam zavál vítr snění

kdypak ty hvězdy mé konečně pominou,

a v klasech mlékem zrá mu záře měsíční.

abych se setkal zas s ní v krásném úboru?

Vod věčných oddechem zas večer tíží prossát,

Jak je ten skvostný svět temný a opuštěn,

dech země závratný mi stoupá osením;

za noci sám jedu, světla proráží tmu,

v šum větrů zámořských, v klekání mrtvých osad

příjdu si zbytečný, však vší mocí napuštěn,

pád rosy hřbitovní mi zvoní umdlením.

ke světu temnému zbytečně tu lnu:

Jdu, teskný, duší svou, kde setba noci zraje,

"Jak lehce si autíčko razí cestu skrz věčnosti dech,

bezdětný hospodář po zkvetlých mezích, sám,

kloužu a neřídím, unášet k neměnné dá se tu hned,

a v hudbě tušení, jež siným světlem hraje,

kolem mne duchové, stromy a vody vzdech,

na noci budoucí své lásky vzpomínám.

a můj duch sám teď k prozřetelnosti vzhléd."

Až sedneš za můj stůl, čekaná, Nepozvaná,

Pryč jsou ty doby kdy absint byl rukou mou,

se zraky tajemství, se slovy němými,

hlava je střízlivá, jen rychlost jímavá proráží jí,

s bohatstvím neznámým, milostná, obávaná,

za stolem sedím já, v duši tu jistou svou,

s dotknutím ledovým, s polibky věčnými,

s hrdostí přijmutou poražku, jež však ještě v srdci dlí.

v náš nápoj šumivý var času bude vříti,

Po nocích změněná skutečnost v pouhý sen,

vír hlasů, barev tíž, sen plný snů a dní,

radosti z dětství, junáctví – jímavé k prasknutí,

a chléb až rozlomíš z mé hořké setby žití,

dovádí teď už jen v peru mém,

žeň poznáš klasů mých, chuť záře měsíční.

hlava tím z šílenství pustoty vyvádí přepětí. 23. 5. 2010


Vlado Šimek (*1982) bez dokázaného

C

o doká

žíeny žs

telesného a duševného postihnutia. Nepracuje ako novinár, nikdy nepublikoval v Dotykoch, Romboide, Rakovi a Vlne. Nevyhral ani sa nezúčastnil sa žiadnych literárnych súťaží. Nie je členom žiadneho literárneho klubu. Od roku 1982 nie je členom SC Pen klubu a Spolku slovenských spisovateľov. Jeho debutová básnická zbierka Spam a iné nevyšla v Ikare, ani s podporou Ministerstva kultúry SR. Jeho verše neboli preložené okrem iného do: mandarínčiny, čínštiny, maďarčiny, svahilčiny,

muži

západnej polesčiny a češtiny.

Vlado Šimek: Jsme pro připojení Slovenska k Maďarsku kc

šimek počúva habaja

prešla okolo ábelová

pani mila vysvetľuje

je to dobrá arterapia. povie šimek

pani mila píše báseň o láske

mladému poetovi čo je to poézia

je to veda vlastného ja. povie šrank

šimek miluje solotruka

šimek pije

habaj prikyvuje

solotruk ho odmieta

želinský pije so šimekom

šulej stojí pri bare

ábelová si kupuje habajovu zbierku

prokopec pije s drábovou

má plnú hlavu ábelovej

dáva si ju podpísať

drábová píše texty pre jaroša

ábelová ma psa

šulej odchádza od baru

grmanová píše do gloslálie


pani mila dopísala báseň

nenávidí buzerantov


pripísala dátum a miesto

pri bare stojí šulej

rebro chce byť trochu ako rehúš

šimek pripísal promile


rehúš chce byť viac ako rebro


šulej stojí pri bare

19. 11. 2012, KC Dunaj – Bratislava, 2,4 promile


ženy podľa amerických vedcov

C

o doká kc2

žíeny žs

literáti pri pive bývajú naozaj drsní

sú slovenky najkrajšie ženy na svete svedčí o tom väčšina relevantných štatistík podľa ktorých je vzhľadom na počet žien od 18 rokov každá 12 slovenka v modelingu až za nimi skončili tradičné krajiny ako švédsko (každá 14) a rusko (18) okrem toho víťazia slovenky aj v ďalších štatistitických ukazovateľoch: každá 23 žena hrala pozitívnu postavu v seriály alebo vo filme fb profil každej 17 slovenky zneužili aspoň raz pre potreby eskortných služieb každá 3 bola požiadaná aby sa fotila nahá každá 6 tak spravila každá 8 to zverejnila každá 12 natočila následne aspoň jeden pornofilm podobné dominantné postavenie majú slovenky aj v štatistikách od 6–18 rokov výskum zverejnil štatistický úrad matice slovenskej

vedia hodiny moralizovať o tom aké to je hovoria o dotykoch ktoré delí od totálneho od odpadu len ešte o kúsok horšia grafika hovoria o výpalnickom litfonde o matici

muži

slovenských národných novinách o súťažiach ktoré nemajú úroveň hovoria o politike a o tom akí sú všetci kokoti

slovná úloha pre mladého slováka

je to na piču vlado nechápem vlado

je 1,5 km od lidlu

ja by som to a ono vlado

asi rovnaká vzdialenosť do carefouru

gýč

do terna a tesca je to v priemer o 0,5 km ďalej

a potom prvé publikovanie v dotykoch

ako do prvých dvoch

úspech v súťaži

avšak v tescu je akcia na múčkový cukor

prachy od litfondu

a terne na víno

čítačka v martine

vlado potrebuje kúpiť dva balíky múčkového cukru

krst knihy róberta fica

chlieb

rozhovor

4 rajčiny

a potom také to

2 papriky

vieš vlado

a víno

priestor na prezentáciu vlado

ak pôjde do lidlu alebo carefouru ušetrí čas

moje prachy z litfondu vlado

ktorý by mohol venovat zveľadovaniu domácnosti

prachy za súťaž

a upevňovaniu medziľudských vzťahov

priestor na prezentáciu

ak pôjde do lidlu alebo do tesca

vlado

ušetrí peniaze ktoré by mohol vložiť

chcem to zmeniť vlado

do zveľaďovania domácnosti

priestor na prezentáciu

a darčekov ktoré by upevnili medziľudské vzťahy

a prachy prachy sa zídu

do ktorého obchodu sa vlado vyberia za predpokladu

vlado vlado

že rady v obchodoch a cena paprík rajčín a chleba

ty si fakt kokot

bude vo všetkých ostatných obchodoch rovnaká?


zásady spievania hymny podľa frederika kováča ml. podľa frederika kováča ml. zo slovenskej akadémie vied je potrebné pri štátnej hymne dodržiavať tieto zásady: pred spievaním hymny sa riadne upravíme odporúčaný je oblek prípadne rovnošata: policajná, vojenská a podobne športový úbor je povolený len v rámci športových podujatí naopak je zakáazné spievať v plavkách spodnej bielizni či negližé a to aj v prípade že by sme vzdávali hold doma hymnu spievame triezvy oholený a umytý pokiaľ to zdravotný stav a počet končatín dovoľuje stojíme vzpriamene - v pozore ľavú ruku držíme voľne pozdĺž tela pravu ruku zhruba v 70 stupňovom uhle na srdci spievanie naznačíme jemným otváraním úst ak chceme spievať nahlas spievame tak aby nebol vidieť chrup v žiadnom prípade nespievame nahlas ak spievame falošne ak nespĺňame či nemôžeme splniť niektorú zo zásad pozrieme sa na hodinky a povieme: promiňte, ale za chvíli mi jede vlak do tater/bratislavy/prahy potom sa nenápadne sa vytratíme /voľba miesta závisí od miesta kde sa práve nachádzate/ po skončení hymny uvoľníme telo a pokračujeme v predošlej činnosti zásady spievania hymny pre telesne a mentálne postihnutých viď. m.bancej-b.pribilincová 2012: metodická príručka mladého národovca pre špeciálne školy. martin:matica slovenská, 2012, s180 Jsme pro připojení Slovenska k Maďarsku „história nie je o nuansách ale o faktoch“ /claude de bruel/ naši najväčší dejatelia pochádzali z uhorska

XY – YY – XX

niektorí emigrovali do ameriky

genetické výskumy preukázali

iní bojovali za odtrhnutie slovenska

že slováci rovnako ako iné európske národy

ale aj tak pochádzali z uhorska

pochádzajú z afriky

z uhorska bol bernolák

z tohto dôvodu ministerstvo zahraničných veci

janko kráľ

v spolupráci so slovenským literárnym fondom

samozrejme štúr

a maticou slovenskou

tiso

vydalo vyhlásenie v ktorom sa

banič

prihlasilo ku svojím genetickým koreňom

z uhorska bola aj marína

a žiada osn o navrátenie územia

aj ten chlap s obsesiou

ktoré im z historického hľadiska patrí

čo jej písal verše

ide o územie dnešného gabonu

a dostal sa do čítaniek

a jeho prľahlých oblastí konga a kamerunu

skrátka a jednoducho všetci

tento krok podporil aj slovenský intelektuál

ktorí v našej histórii niečo znamenali

roman kaliský hronský s rodinou

boli z uhorska

o ďalšom vývoji vás budeme informovať


didaktika nenávisti

C

o doká

žíeny žs

nauč sa

nenáviď

že nenávisť je normálna

buď hnusná na svoje okolie

najskôr začni malými vecami

svoju animozitu nevysvetľuj nenáviď bez dôvodu a úprimne

nauč sa nenávidieť predavačku v bufete

/napríklad chlapa s marfanovým syndrómom

za to že ti predala obschnuté žemle

deti už po narodení

k pokazenej treske

dôchodcov/

nenáviď spoločnosť

nenáviď pre pocit nenávisti

ktorá ju zamestnáva

nenáviď jednotlivcov najprv potom celé skupiny

cez policajtov

začni fašistami

nauč sa nenávidieť štátnu moc

prejdi na hipsterov

štátnu správu

nauč sa nenávidieť celé národy

štát ak si heterosexuál začni homosexuálmi postupuj pomaly

ak si homosexuál začni bisexuálmi

nenávisť si vychutnávaj svoju nenávisť nevyvažuj

muži

nenáviď recenzentku

nenáviď podľa nálady

čo ti odporučila zlý film

nenáviď prirodzene

rozšír svoju nenávisť na hercov

nenáviď tak akoby si nenávidela už od narodenia

a režiséra nenáviď celý holywood aj človeka čo ťa na ten film pozval utajený život slovenského národa môj otec je franský avar moja matka sa v štyridsiatke zbláznila a konvertovala na islám od tej doby sme museli pravidelne navštevovať viedenskú mešitu a dodržiavať ramadán keď matka nad ránom vyhlásila džihád americkému prezidentovi rozhodla sa sestra pridať k svedkom jehovovým občas ju stretávam na ulicu ako predáva strážnu vežu alebo na rodinnom obede o novej sérii slovensko hľadá superkňaza nevie nič a reči o tom že mi pije krv považuje za urážku viery


príbeh obyčajnej upratovačky /obsahuje rurálne pasáže/ pracuje v nemocnici ako upratovačka

citlivá báseň

počúva soc pop

maličkú aničku bolí srdiečko

a hovorí že za komunizmu sa žilo lepšie

maličkú aničku už nič dobré nečaká

vypne jemné melódie

leží v nemocnice a drobnými prstíkmi

a odíde do práce

zviera rúčku mamičke mamička že nebudeš plakať

tam zoberie veľký zväzok kľúčov

povie anička predtým než posledný krát

a prechádza všetky miestnosti

vydýchne

nasadí gumené rukavice

----------------------------------------------------

vytiera podlahy vyhadzuje odpadky

na pohrebe mamička plače

igelitové vrecia vymieňa za nové

otecko plače

vzduch voní dezinfekciou

slzičky sa kotúľajú po líčku aj jej malého bračeka

a potom

ľúbim ťa anička povie kým jej rakvička sa stratí dolu

jemne ako keď stará mama fúkne do skla

----------------------------------------------

sa trasúcou rukou dotkne kúsku papiera

a ľudia vravia

s tajným heslom vpísaným

čo by bolo s aničkou keby vyrástla

akoby do pergamenu

myslia si že by sa vydala že by mala tri deti

v tých slovách sa zrkadlí

že by vyhrala recitačnú súťaž

múdrosť mužov v bielych plášťoch

vynašla liek na rakovinu alebo aids ľudia nevedia

a ona v tej chvíli vie že čas plynie

že anička by v trinástich podrezala

a vrastá do tváre jej syna

malé mačiatko že by volila sulíka

ako korene brezy

že by prepichla gumy vozíčkarovi

do pôdy na záhrade jej otca

priamo uprostred križovatky ľudia nevedia

potlačí slzu

že v tridsiatich by konvertovala na islám

a odíde do miestnej reštaurácie

že by si zobrala araba

dá si menu

a odišla žiť do saudskej arábie tam by podporovala globálny terorizmus

v telke dávajú hokej

a nenávidela židov v päťdesiatke by už nevedela po slovensky a slová hymny zabudla už dávno predtým zomrela by ako osemdesiatročná mala by desať detí všetko budúcich teroristov a diktátorov ktorí by mali zasa deti vrahov a zlodejov a oni zasa násilníkov čo by splodili rasistov po dvadsiatich troch generáciach by zomrel posledný z rodu zoofil


C

o doká

žíeny žs

dobová dr. jozef tiso prvý slovenský prezident obľúbenec adolfa hitlera a jeden z najväčších synov slovenského národa si obliekol sutanu a vystúpil v holíči kde položil otázku či je kresťanské keď sa chce národ zbaviť svojho večného nepriateľa to ako židov odpoveď bola samozrejme áno pár rokov na to svätil zbrane fašistom ktorí strieľali do slovákov potom ho popravili česi a stal sa martýrom

muži

bola taká doba a napokon čo by ste na jeho mieste robili vy?

ondrej rigo ondrej rigo známy slovenský vrah a nekrofil dostal doživotie

handicap

a tak miesto žien zabíja čas v cele a šije topánky

napr. medzi rečou spomenúť že máš obrnu

mária pischlová

prípadne chorobu motýlich krídel

sa zhodou okolností k tým topánkam dostala

svalovú dystrofiu alebo marfanov syndróm

bolo by cynické a lacné ak by som tvrdil

v každom článku to zopakovať

že sa konečne dozvedela

+ priložiť fotku

aký je to pocit byť v topánkach vraha a keď bude treba pravdou však napriek tomu ostáva

treba rozprávať o svojej homosexualite

že od tej doby pociťuje vždy zvláštne chvenie

o časoch keď si žil ako bezdomovec

keď prechádza okolo domu

vytlačiť slzy

kde raz zomrie richard sulík

súcit schovať sa za ideu ktorá ospravedlní tvoje písanie


pen klub a iné čestne prehlasujem že som tu pretože sa cítim jak umelec – básnik zver ktorá by mala byť zákonom chránená čestne prehlasujem že som tu pretože tak ako grupáč verím že predstava sveta bez básnikov je apokalyptická

queer

a tak čestne prehlasujem

III.

pokorný jak ondrejička

neviem ako komunikovať s gaymi

žoviálny ako dado nagy

pretože som chlap

a nadšený ako jano cíger

a viem na čo chlapi myslia

že sa chcem stať členom všetkých tých

a mám strach z lesieb

úžasných spolkov ako je kns a pen klub

pretože som príliš poznačený pornografiou

vďaka ktorým by

a viem že v skrini majú veľké čierne penisy

som mohol piť víno a žrať chlebíčky a užívať si čaro vzájomných pochvál

a ja mám len taký normálny obyčajný

v klube spisovateľov

biely a som tiež príliš poznačený konformitou

čestne prehlasujem že chcem

a tak sa hanbím spýtať či pozerajú porno

debatiť o feministkách s gustávom murínom

a či sú viac na zadky alebo na kozy

pchať sa mu do riti a znižovať si vek ako stanislavová

čo transexualita

že si chcem potriasať ruky s passiom a brendzom

a som príliš poznačený aj kultúrou

oslovovať ich majstre a pýtať sa ich čo bude v najbližšom čísle

a viem že homosexualita je normálna a že k homosexuálom treba pristupovať

prehlasujem

rovnako ako k telesne postihnutým

že chcem chľastať v budmericiach

a že v žiadnom prípade sa nesmiem spýtať

tráviť tam čas s rodinou

kto z nich dvoch hrá chlapa

a na verejnosti sa oháňať potom klasikmi a dielami ktoré tam napísali iní xx. čestne že chcem platiť dve percentá z každého môjho honoráru do litfondu

je ľahké byť angažovaný

kamarátiť sa s členmi komisie ktorá si bude prideľovať štipendia

keď si biely muž v stredných rokoch

a dúfať že si na mňa spomenú

v strednej európe a píšeš o bielom mužovi ktorý mohol mať tak tridsať keď odjebal jedno negerske decko a jeho matka sa na to musela pozerať je ľahké byť angažovaný tváriť sa že to má myšlienku keď dodáš že tá matka sa potom obesila je ľahké byť angažovaný keď dojímaš keď nenapíšeš že to bolo presne opačne


Leopold F. Němec (*1948 Boskovice).

C

Studia: SVVŠ Boskovice (maturita 1966), VVÚ ve Vyškově (demonstrativně ukončeno po 21. 8. 1968), SEŠ v Brně (nedokončena), SPŠ Přerov (maturita 1976).

o doká

žíeny žs

Zaměstnání: státní zaměstnanec (za veřejný protest proti okupaci byl 21. 8. 1969 na hodinu propuštěn),

poté vystřídal několik profesí u různých firem. Poprvé byl propuštěn kvůli normalizaci státu (1969), podruhé kvůli normalizaci firmy (2009). Nyní důchodce, majitel karty VZP, platební karty MasterCard, karty Seniorpas,

muži

telefonní karty Oscar, zákaznické karty TESCO, slevové karty Kaufland, karty stálého zákazníka na opravy zlatých a stříbrných šperků a červené karty z fotbalu. Ještě má

zbytečnou kartu IZIP, kartu od bezpečnostního zámku dveří a jedny taroky. Přesto lze s určitostí vyloučit, že LFN je karbaník.

Leopold F. Němec Bitva o veřejné záchody 36 • 2 • 2013 • www.dobraadresa.cz

Publikační činnost: Píše fejetony, poezii a občas krátké povídky. Jeho poezie je prezentována v almanaších Současná poezie (2004), Milostná

Bitva o veřejné záchody Brněnské nakladatelství „Za věží“ bylo od

poezie (2004), Básnící třetího tisíciletí (2005),

zastávky tramvaje vzdálené asi tak na jed-

Erotická poezie (2007). Publikoval

na kterém to vypadalo jak ve sběrných su-

(i opakovaně) v časopisech Host, Divoké víno,

né složce pod paží s pocitem, že se na něj

H_aluze, Kafe, Aluze a Texty. Účastnil se

zie, co jsem kdy napsal. Alespoň jsem si to

literárních soutěží, například Literární vysočina,

nu cigaretu. Přístup k němu byl přes dvůr, rovinách. Rukopis, který jsem nesl v červevšichni dívají, obsahoval to nejlepší z poemyslel. Jak se na neuklizeném dvoře dalo čekat, za-

Epigram Havlíčkův Brod, Brněnská

kopl jsem o velkou ohnutou trubku. Složka

sedmikráska, Strumieň 2005 a 2009 (Polsko),

a volné listy se jako konfety třepetavě sne-

či Šuplíky Karviná.

ťan, ale klel jsem jako neznaboh. Na dvoře

mi vyletěla z podpaží jak vystřelená prakem sly na podupaný trávník. Jsem dobrý křesto v tu chvíli znělo jak na Bazalech, když tam hraje Sparta. Sesbíral jsem ušpiněné papíry a vstoupil do nakladatelství. Ve dveřích mi nad hlavou zacinkal zvoneček. Rázem jsem se ocitnul v jiném světě. Dvě místnosti oddělené arkádou vypadaly jak prezidentský vagón. Ve fotelu za psacím stolem seděl hubeňour s lenonkami posazenými na špičatém nose. „Vy jistě budete ten básník z Kuřimi,“ vypísknul hubeňour ještě dřív, než jsem stačil pozdravit. Vstal a vyšel mi v ústrety s nataženou rukou. Ruku mi stiskl tak silně, až se mi bolestí roztáhly koutky od ucha k uchu, ačkoliv jsem se usmívat nechtěl. Kvůli prvnímu dojmu se to prý nemá. „Které hovado to tam na dvoře před chvílí tak kurvovalo,“ zeptal se a pokračoval: „Vsadím se, že to byl ten blonďatý Viking z hej-rup party co má na dvoře uklidit ten binec. Řeknu vám, ten mluví tak sprostě, až je to nádhera.“ „To jsem byl já,“ odpověděl jsem nebojácně.


„Není, ale bývala,“ zopakoval. Postavili ji

C

Francouzi z posádky na Špilberku. Měla

přízemí a dvě patra,

„No vida, to je dobře, že se do toho umíte tak opřít. Vsadím boty, že jste zakopnul

Zvedl jsem se k odchodu a ještě jsem se

o tu ohnutou trubku.“

uštěpačně zeptal: „Prozraďte mi, proč se va-

„Ano pane.“

še nakladatelství jmenuje „Za věží“, když ši-

„Ha,“ vykřikl vítězoslavně jak školník,

roko daleko žádná věž není?“

když nás načapal, jak čuráme na fasádu

„Není, ale bývala,“ odpověděl naklada-

školy. Mysleli jsme si totiž, že budovu školy

tel a viditelně ožil. Ukazováčkem mi nazna-

podmáčíme a ona spadne.

čil (jak to na mne dělával školník, když jsem v šatně rozkopal všechny papuče), abych se

„Posaďte se,“ ukázal rukou na starou krou-

vrátil. Pokýval jsem hlavou ze strany na

vysoká byla jako

cenou thonetku před stolem, „a povídejte,

stranu, jako že „no nevím“, a vrátil jsem se

co mi nesete.“

na židli.

kostelní věž a celá

„Básničky. Jak jsem s vámi telefonoval.

o doká

žíeny žs

jenom z olivového

dřeva dovezeného až

Snad se vám budou líbit.“ „To možná ano, ale co s tím, chlapče, co s tím.“

„Není, ale bývala,“ zopakoval. Postavili ji Francouzi z posádky na Špilberku. Měla přízemí a dvě patra, vysoká byla jako kostelní věž a celá jenom z olivového dřeva do-

„No, já myslel že…“

vezeného až od Břeclavi. Nahoře byla vy-

„Ale prosím vás, poezii dnes vydávají je-

hlídka, která vypadala jak myslivecký po-

od Břeclavi. Nahoře

nom zvrhlíci. Láska, příroda, city, domovi-

sed. Francouzi té věži říkali La Trina, podle

na… Koho to zajímá? Napište něco, z čeho

milenky jejich statečného velitele, Jeana-

byla vyhlídka, která

je život cítit jak z latríny a já vám to vydám.

Louise Raduit de Souches. Dole na dveřích

Ale jak říkám. Žádnou romantiku, ale po-

bylo z dálky vidět velká bílá písmena WC –

řádný jatka. Klít umíte dobře, tak vám snad

Weekend cabane – víkendový hampejz.

půjde i psaní.“

A v poschodí pod vyhlídkou co vypadala jak

muži vypadala jak myslivecký posed. Francouzi té věži říkali La Trina, podle milenky jejich statečného velitele, Jeana-Louise Raduit de Souches. Dole na dveřích bylo z dálky vidět velká bílá

„A moje básně?“

posed, byly veřejné záchody. Velká vymože-

„O vaše básně nemám zájem.“

nost a novinka té doby, kterou neměli ani

„Jak to víte, vždyť jste mou složku ani

ve Vídni a Brňákům ji záviděli.

neotevřel.“

Když Švédi v třicetileté válce obléhali

„Příteli, na to já mám čuch. Setsakra-

Brno, tak chtěli tu La Trinu mermo moci

mentsky dobrý čuch.“ A ťukal si prstem na

dobýt, aby z ní generál Torstenson mohl ří-

nos pod brýlemi.

dit bitvu. Bylo odtud vidět až na Pálavu. Ale

„To jste mi nemohl říct dřív? Stačilo zavolat. Mohl jsem si ušetřit cestu.“

francouzská posádka ani Brňáci nechtěli o svůj oblíbený bordel přijít a bránili ho zu-

„Ale příteli,“ rozhodil své hubené ruce,

by nehty. Švédů bylo třicet tisíc a obránců

„to bychom se přece neseznámili. A já než

Brna jen dva a půl tisíce. Přesto obléhání tr-

někoho vydám, tak ho potřebuji nejen vi-

valo pět měsíců a Švédi nakonec bitvu pro-

dět, ale i slyšet a cítit.“

hráli. Torstenson naštvaně prohlásil, že se

„No dobře,“ vydechl jsem zklamaně. „Zkusím štěstí jinde, třeba v Kozím mlíku. Tam jim na dveřích určitě necinká zvoneček, jak v nějakém hokynářství.“

na tu věž a na celé Brno i se Špilberkem může zvysoka vysrat, a také to udělal. Než ale švédské vojsko odtáhlo, podařilo se dvěma Švédům s pomocí zrady mladé

„Ale mladý muži,“ odvětil hraným otcov-

hajzlbáby z La Triny v noci věž podpálit a do

písmena WC

ským tónem, „nekysněte hned a neztrácejte

základů shořela. Obrovský fojer byl vidět až

glanc. Nakladatelství „Za věží“ není přece ně-

na hradě Veveří. Jako vzpomínka na tu zá-

– Weekend cabane

jaké hokynářství. Ale chápu vaši náklonnost

řivou noc se na přehradě pod hradem Veve-

k mladé krvi v Kozím mlíku. Nechte si to pro-

ří pořádá každý rok velkolepý ohňostroj Ig-

jít hlavou, a uvidíte, že se vrátíte.“

niss Brunensis.

– víkendový hampejz. 38 • 2 • 2013 • www.dobraadresa.cz

Ztrátou La Triny tak Brno v roce 1645 přišlo o možnost dívat se na všechno s nadhledem a ještě si před tím dole v přízemí užít. Jak slavný švédský generál slíbil, zůstalo po něm na požářišti jenom velký ho, které časem zkamenělo. A to je ta trubka na dvoře, o kterou jste mladý muži zakopnul. Tam stávala ta slavná věž La Trina, proto se zde říká Za věží. V koutku dvora dnes s nápisem WC stojí jen malá jednomístná replika věže.“ Když nakladatel svoji historku skončil, opřel se do křesla a usmíval se na mne jak volební plakát. „To je pěkná volovina,“ oponoval jsem sebejistě a nejistě jsem si prohlížel podrážku své boty. Nic jsem na botě neobjevil a tak jsem s úlevou triumfoval: „Já jsem totiž vystudovaný dendrolog a nikde v okolí Brna v té době nerostl ani jeden olivovník. Tím jste se prozradil a ztratil u mne důvěru.“ „No, no, no, no, příteli,“ řekl nakladatel a blbě se díval na podrážku mé boty. Nemusíte se durdit. Nejste sám, kdo zakopnul o Velkýho Torstenssona. Až budete mít napsaný ty jatka, tak přijďte, určitě se dohodneme.“ Při těch slovech mne jemně postrkoval ke dveřím. Když jsem opouštěl dvůr, z repliky v koutku dvora vyběhl blonďatý pořízek, zakopl o Velkého Torstensona a huronsky zařval: „Do prdele.“ V ten moment jsem se od srdce zasmál, spadla ze mne všechna zlost a přestal jsem se stydět. Své kroky směřující ven ze dvora jsem otočil a vrátil se k replice slavné věže. Tam jsem z červené složky vyndal své nejlepší verše a pietně je položil na sedátko vedle hrncovitého otvoru. Pochopil jsem, proč se v Brně říká „di s tim do hajzlu.“ Je to dobrá rada.

Když Švédi v třicetileté válce obléhali Brno, tak chtěli tu La Trinu

Čeština, Olomouc a Konfucius Ne tak dávno jsem v SALONU deníku Právo

mermo moci dobýt,

četl článek s názvem Co asi je Asie. Jeho au-

aby z ní generál

nogramem z dnes již klasických Básníků –

Torstenson mohl řídit bitvu. Bylo odtud vidět až na Pálavu. Ale

torem je člověk s nezapomenutelným moŠŠ – v tomto případě Štefan Švec. V uvedeném článku autor konstatuje, že Číňané a východoasijské národy si vyvinuli úplně jiný druh jazyka a tím pádem jiný druh myšlení než máme my Češi. Příčiny této „schopnosti myslet jinak“ autor článku vidí v tom, že Asiaté mají

francouzská posádka

úsporné jazyky, které je nutí myslet ve vzta-

ani Brňáci nechtěli

lem, a to, jak ho vysloví ten či onen řečník.

o svůj oblíbený bordel

se prolínají. Záleží na intonaci, okolních

přijít a bránili ho zuby

úspornosti prý je čínština. Jako příklad uvá-

nehty. Švédů bylo

významů.

třicet tisíc a obránců

Ale jak se říká v Polabí; když se řekne ping,

Brna jen dva a půl

ležet kořeny krize české literatury, kterou

tisíce. Přesto obléhání

níku A2. I když sám autor v ádvojce o sobě

trvalo pět měsíců

zumí, nejde přece jen tak napsat, že Číňané

a Švédi nakonec bitvu

musí dokázat.

prohráli. Torstenson

„Uvidíme,“ řekl jsem si a zajel na UP do

naštvaně prohlásil, že

K mému překvapení mají v neděli zavřeno.

se na tu věž a na celé

nici, kde i v neděli má svůj stánek otevřen

Brno i se Špilberkem

krkolomnosti jeho jména jsme mu říkali

může zvysoka vysrat,

jemném uklánění z radosti nad naším ne-

a také to udělal.

pálil, oč mi jde.

zích. Smysl každého výrazu určují slova koVýznamy tak rostou ze situace a vzájemně slovech a situaci. Nejobdivuhodnější ve své dí autor slovo ping, které může mít až 14 Potud tedy Štefan Švec v Salonu Práva. mělo by se říct také pong. Zde totiž mohou ŠŠ již před pár lety výstižně popsal v týdeříká, že všechno zná, všude byl a všemu romají jiný druh myšlení než my Češi. To se

Olomouce, kde mají Konfuciovu akademii. Neplánovaný volný čas mne přivedl na tržmůj dávný čínský přítel Čeng Čan Li. Kvůli Čečan a už mu to zůstalo. Po dlouhém vzánadálým setkáním, jsem na něj rovnou vy-


Příčiny této „schopnosti myslet

C

jinak“ autor článku

„Poslyš Čečane, ty už tady na Hané žiješ pěknou řádku let a můžeš tedy srovnávat. Je pravda, že v čínštině smysl každého výrazu záleží na slovech kolem, na tom, jak to řečník vysloví, jak intonuje a v jaké situaci to řekne?“ „No jóó, Pepane, to máš fakt,“ usmíval se jak

vidí v tom, že Asiaté

koblížek. „Ale to je tady taky tak jak tam v ten na-

mají úsporné jazyky,

„Jak to myslíš,“ odpověděl jsem u vědomí, že

o doká

které je nutí myslet ve vztazích. Smysl

žíeny žs

še lidová Čína.“ Číňané myslí jinak. A upřeně jsem mu hleděl do očí, až se mi začaly vychylovat panenky. „Podivé se Pepane,“ neskrýval Čečan svůj hanácký přízvuk, „když třeba řeknu, To je teda prdel, tak tím můžu myslet támhle tu slečnu,“ a bradou

každého výrazu určují

ukázal před sebe, „nebo tím můžu myslet, že to na

slova kolem, a to, jak

žu myslet, že Holomóc je hrozná díra. Všechno je

ho vysloví ten či onen řečník.

mužitak rostou Významy ze situace a vzájemně se

co se mně ptáš, je hrozná sranda. A nebo tím můto sice pravda, ale záleží na situaci, na intonaci a na tom, jaký mám na mysli vztah.“ Udělal krátkou pomlku, mírně pootočil hlavu ke zmíněné slečně a jeho obličej se rozsvítil jak čínský lampión. „Poslóché Pepane“, pokračoval potměšile, „jestlipak ty poznals, na co z toho sem já myslela.“ V tu chvíli už i můj zrak klouzal po květované sukýnce. Začal jsem se hrozně smát. „Vidíííš,“ povídá Čečan protáhle a zhoupnul se při tom v kolenou, „nejen intonace, situace, nebo

prolínají. Záleží na

slova kolem, ale i pouhé mé gesto, pohyb nebo vý-

intonaci, okolních

Smál jsem se, až jsem se za břicho popadal.

slovech a situaci. Nejobdivuhodnější ve své úspornosti prý je čínština. Jako příklad uvádí autor slovo ping, které může mít až 14 významů. 40 • 2 • 2013 • www.dobraadresa.cz

raz tváře určí, v jakém vztahu já myslím.“ Čečan se plácal do stehen a volal: „To je teda prdel.“ Bylo mi jasné, že tentokrát to myslí v jiném vztahu. Lidé na tržnici se po nás začali otáčet. Provinile jsem se na Čečana podíval a na omluvu řekl: „ To víš, to není Peking, to je Holomóc.“ V tu chvíli už Čečann řval smíchy: „Jo Holomóc, to je pěkná prdel.“ Tomu co následovalo, učinili přítrž až přivolaní měšťáci. Situace, jejich intonace i gesta napovídaly, že až taková prdel to zas asi nebude. Tak vidíte, prý čeština není úsporná a nezná myšlení ve vztazích. A to nám musí vysvětlit Číňan z Olomouce. Konfuciova akademie zkrátka do Olomouce plným právem patří.

„Podivé se Pepane,“ neskrýval Čečan svůj hanácký přízvuk, „když třeba řeknu,

To je teda prdel, tak tím můžu myslet támhle tu slečnu,“ a bradou ukázal před sebe, „nebo tím můžu myslet, že to na co se mně ptáš, je hrozná sranda. A nebo tím můžu myslet, že Holomóc je hrozná díra. Všechno je to sice pravda, ale záleží na situaci, na intonaci a na tom, jaký mám na mysli vztah.“

Nordic Walking

vyzkoušejte.“ „No dobrá. Můžete jmenovat něja-

„Pane, vy jste si tudy zkrátil cestu.“ „No a co.“ „Jak to, no a co. To je můj soukromý pozemek.“ „No a? Já vám ho neodnesu.“

„To jste říkal už na začátku, že zde

„Tak to prr, panáčku. Klidně si mě

kého zástupce stepní fauny a jeho ty-

nedupete. A co teda vlastně děláte? To asi nebude moc pěkná profese, že jste se nepochlubil.“ „Já jsem spisovatel.“

pickou vlastnost?“

„A sakra. Že je to až tak hrozný, to

„Ovšem. Například tchoř stepní smrdí jako nahluchlý profesor.“ „Jestli si myslíte, že jste vtipný

jsem si nemyslel. Jak se vám s tím žije?“

„To vím taky. Ale pošlapal jste sveřep

a umíte latinsky tak se podívejte do zr-

„No jak. Vidíš to sám. Jenom ně-

luční, který zde roste odnepaměti a tvoří

cadla. Uvidíte tam obrovskou mouchu

kam šlápnu, hned mne každý vobejda

důležitou potravní složku stepní fauny.“

Tabanus bovinus, neboli hovado.“

zdupe. Řeknu ti, někdy jsem tak otrá-

„Poslyšte, chlape. Nedrážděte mne, ne-

„Poslyšte vy ubohý zahrádkáři, jen

bo se s vámi pustím do křížku a ten váš sve-

mé klasické vzdělání mi brání, abych

řep luční zválíme jak divočáci.“

vám nedal přes hubu.“

„Ho, ho, ho. Podívejme. Zase jeden hrdina. Víte vůbec něco o stepní fauně?“ „Cha. Vy mně snad chcete zkoušet? Pane, já toho o stepní fauně vím tolik, že bych o tom mohl napsat encyklopedii.“ „No to mně podrž. O takovém chytrákovi bych musel slyšet, protože jsem profesor biologie na biskupském gymnáziu.“ „Aháá. Že mně to vola nenapadlo hned. A už jste, profesore, někdy viděl živého biskupa?“

vený, že mi musejí vypumpovat žaludek.“ „To chápu. To musí být k zblití. Ta-

„Snad jste nedostal strach. To je

ky jsem zkoušel psát. Nejdřív aforizmy

klasické pro poseroutky, vymlouvat se

a potom poezii. Zbalil jsem na ni tu

na vzdělání.“

moji veverku. Nechal jsem ji odmatu-

„Tak vy se chcete, profesore, mermo moci se mnou prát. To by se vám hodilo. Poválet sveřep luční a pak to svádět na to, že si zde krátím cestu.“ „To přece vidí každý, jak tady dupete. I támhle ta veverka si toho všimla.“ „Teď jste se tedy pořádně uťal. I profesor biologie musí mít vědomos-

„Neviděl.“

ti ze zoologie. A to vy nemáte. To není

„No tak vidíte, já taky ne.“

totiž žádná veverka, ale hranostaj.“

rovat a ona mi pláchla do Kanady a ještě mi stihla vyluxovat kreditky.“ „Taky to nemáš lehký. Ty máš nějaký škraloup, že učíš?“ „Hhh. Byl jsem okresním tajemníkem. Lidi mě mněli rádi, ale našel se jeden závistivec, kterému se podařilo mě zdiskreditovat.“ „Na co tě dostal?“ „Člověče, taková blbost. On byl

„Moc dobře jsem ale viděl, jak si tudy

„Tady vidíte, že klasické vzdělání

tak sveřepý, až vyšťáral, jak jsme v mi-

zkracujete cestu a svými bagančaty dupete

je vám k hovnu. Umíte možná pár la-

lici stříleli v oboře samopalem daňky.

po sveřepu lučním a pícháte do něj lyžař-

tinských přísloví, ale nerozeznáte ve-

Přitom jsme si ty náboje našetřili sa-

skými holemi.“

verku od hranostaje. Podívejte se, jak

mi.“

„Já že jsem dupal? To je severská chůze, jestli jste to nikdy neviděl. A našlapoval jsem tak lehce, že kdybych se víc nadechnul, tak se vznesu.“ „Páni, takovou blbost jsem na svém pozemku ještě neslyšel.“ „Jestli to není tím, profesore, že jste pořádně nahluchlý. Jeden takový mne učil na Střední všeobecně vzdělávací škole.“ „Takový barbar že chodil na SVVŠ? To byste musel mít maturitu.“

má zvednutý ocas. To hranostaj nikdy nemá.“

„Napsal jsem Dějiny KSSS. Psal

že zvednout ocas? To by ta vaše vever-

jsem to dvanáct let, a když jsem to měl

ka čuměla.“

hotový, tak studenti na Národní třídě

„Netahejte do toho ženský. To je la-

nezvládli své emoce a bylo to v háji.

ciný manévr jak utéct od tématu

Představ si, že ten náš mladý pitomec

a hlavně od zodpovědnosti.“

tam byl taky. Nezabil bys ho?“

„Profesůrku, vaše angažmá na bis-

„Málo jsme se mladým věnovali

kupském gymnáziu vám zjevně škodí.

a měli se moc dobře. To pak lidi vždyc-

Kdybych sem tahal ženský, jak se mi

ky roupama neví co dělat.“

snažíte podsunout, tak sveřep luční by

konce i z latiny. A slyším dobře. Dokonce

už dávno byl poválen tak, že by ho za-

tak dobře, že slyším i sveřep růst.“

psali do červené knihy ohrožených

ve znalosti stepní fauny máte hluchá místa.“

Co vlastně píšeš?“

„Cože, vy nevíte, že hranostaj mů-

„To se rozumí, že mám maturitu, do-

„Pcha. Jak můžete slyšet trávu růst, když

„Hele, a co tvoje umělecká dráha.

druhů. A to teda není, protože zde nedupu.“

„Koukám, že už se smráká. Abych zase šel.“ „Jo, taky už musím. Měj se. A nepodupej mi sveřep luční!“ „Blbče.“


P

Z antikvariátních

banánovek

od Bie

ber em p iští hol

František Teplý (1867–1945)

pocházel z Marčovic.

Vystudoval gymnázium

ky

v Českých Budějovicích a následně kněžský

seminář v Klatovech. Na kněze byl vysvěcen roku 1892. Coby farář působil na rozličných místech do roku 1909, kdy na čtrnáct let přesídlil do Jindřichova Hradce. V roce 1851 do zdejšího zámku jeho majitelé Černínové převezli svůj rodový archiv a Teplého najali k jeho utřídění. Zároveň vykonával i funkci zámeckého kaplana. Bádání v archivu zúročil Teplý v řadě nedocenitelných publikací a článků, např. Dějiny města Jindřichova Hradce, Příspěvky k dějinám českého rybníkářství, Příspěvky k dějinám 42 • 2 • 2013 • www.dobraadresa.cz

O Zbudovských a o sedláku Kubatovi odtudž českého zemědělství, Jak za

František Teplý

starodávna trestali vrahy, Kronikáři selští na Volyňsku, Židovská daň plecháčová, Valde bene rybní čeledi, Rozprodej vejsadních krčem panských na Březském panství, Přehled dějin Čkyně na Šumavě, Rod pánů Bavorů ze Strakonic atd. Stáří trávil farář a archivář František Teplý v Malenicích, v domku č. p. 102, kde i zemřel.

V

archivu hradeckém, oddělení účty, odpočí-

vají staré počty panství hlubockého z let 1560–1598, kdy Hlubokou ovládl rod pánů

Zvláštní je, že se ve svém útlém spisku

z Hradce. Důkladně vázané i jenom sešité knížečky

O Zbudovských a o sedláku Kubatovi

Mají kaligraficky urobená záhlaví: Regiment pocz-

odtudž byť jedinkrát nezmínil

zámkový a hostinský koně... Registra na vydání vše-

o Kubatovské legendě, dokonce ani

ložená mnou Jiříkem (Hortem) písařem léta 1565.

nevysvětluje, z jakého důvodu se

sune se dávno pominutý život konce XVI. věku se vše-

osobou sedláka a rychtáře Jakuba

Blaťáky viděl na poli, na louce, v lese, doma, na pan-

Kubaty zaobírá. Nebudu to tedy

jí, ženy jak se parádí. Duševnímu zraku vynoří se sed-

vysvětlovat ani já, v dnešní

jen na ně sáhnout a s nimi do řeči se dát. Hlubocko,

postmoderní době stačí, zadáte-li si do

ho ptactva nebo jarních, podzimních mlh a ostrých

Googlu „Kubata dal hlavu za blata“.

terkami suchopárných účtů se rozhovoří. Navštívíme

podávají obraz tehdejšího hospodářství panského. tů... Registra ouroční... Registra na vydání ovsa na lijaké na nový rybník, kterýž se dělá u Zbudova, zaZ těchto knih tomu, kdo se ku čtení odhodlá, vymi okolnostmi, ať veselými, ať smutnými – jako bych ském (robotě): jak se při selské práci lopotí, co jí a piláci, chalupníci, čeleď se svými starožitnými jmény, to bažinaté a lesní, plné ptačího ševelu i křiku vodnívětrů v době předvánoční, ač dávno mrtvé ožije a liZbudov:


Kubata

P

od Bie

ber em p iští hol

Ve Zbudově obstály dobře 3 krčmy.

chvůj a dřeva do kamení, řežou jalovec

lišky, zajíce, pro kterouž panskou kratochví-

Chasa rybnikářská, havěť žíznivá, při stav-

ky

a proutí ke kolům, roubí trouby a, když

li rovná poloha kolem zbudovských blat při

bě nového rybníka vypotřebovala více než

Moučka povelí, „strefují čap“ nebo nazí vy-

suchém podzimu nebo při zámrzu nad jiné

rybník piva. V létech 1565–1568 „u Vobla-

bírají grunty ( = práhy či podlahy). Nádení-

se hodila. Sedlákům při tom náleželo nad-

nova“ pracují rybnikáři: Moučka, Vít, Šul-

ci na Zbudovským naváží podvoz, fochují,

háněti, mlynářům chrty chovati, selkám jíd-

ka, Čuba, Vondra z Pacova, Žižka z Dubeče,

kovář zbudovský Mareš jim opravuje koleč-

la strojiti a ložní šaty ( = cíchy a peřiny) půj-

Štěpák, Šebesta z Plzně a Železnej „ze z Bu-

ka a léčí rány, utne-li se který. Také sedláci

čovati, dětem kde můž? nadbíhati a s koněm

dova“. Ve Zbudově bydlí: Zelenej, Vávra, Vo-

zbudovští pracují „na šichtách“ při rybníce

postáti. O výprask nouze není, neboť pánu

ráček, Vojta, Laurin, Blivoň, Hampa. To sa-

i ručně i s povozy, když (r. 1576) Moučka dě-

a jeho myslivci se nikdy nezachováš. Pán-li

mí hlavatí ( = přední) stavaři či dílovedoucí

lá tu druhou hráz a Trpka z Mýšence námě-

bručí, holota lidi mučí. Tak se říkalo. O mys-

a jich pomocníci, kteří do hradu Hluboké

tek, tento za 3 k. dle úmluvy s hejtmanem

livci napsal r. 1597 básník po česku:

pro sobotní výplatu s cedulemi rybního pí-

hlubockým. Nejradš vozí rum či šut „na

saře chodívají a podílníkům vyplácí. Drobní

hrázky na Blatách“, protože tak se vysušují

Tato jest vůle, sedláci, pána mého,

dělníci (poznáš je, že bez přijmění prostě

nové pastvy pro dobytek, nebo kamen k ta-

byste mu vychovali psa vyžlecího,

slují: Vít, Jíra, Václav, Matěj), jen někdy jako

rasu. Někteří Zbudovští pouštějí se do ze-

jenž by se hodil na jelen, na zajíc,

namátkou veplynou do zvláštních lístků pí-

dničiny a dle času dělají tarasy: r. 1571 Vor-

na vepře divokého a nad to víc!

sařských – hemží se jich jako mravenčí

šílek na rybníce Černým, Vávra, Jan a Kolář

zmeti v chýších proutěných „na vršku k po-

na Poříčským, nádeník Voráček na Nákeř-

Důchodenský písař zapisuje: r. 1577 před sv.

toku“ (Soudný-mu). A že zapotřebí často du-

ským a Prokeš, lovec zbudovský, loví Svoje-

Havlem do Zbudova dáno 15 korbelů piva,

siti jejich prudkou krev, poroučí p. hejtman

tínek. Poněvadž potraviny a tovary selské

když tam JMt na štvaní býti ráčil po 3 kr. =

Robmhap, aby kat mezi nimi bydlel a s Mo-

rybnikářům nestačí a nevyhovují, posílají

38 gr. 4 d. Rychtáři dáno za chléb, máslo,

učkou, hejtmanem rybnikářským, oč třeba

pro ně povozy do Budějovic a do Vodňan.

vejce 53 gr. Item Václavu Sokoltovi sem na-

se dorozumíval, bera plat svůj , „jako vždyc-

Pan Robmháp platí Zbudovským za fůry do

vrátil, co dal za hruška, Judovi Zbudovské-

ky má“. Několik Vlachů klade kamenný ta-

města 5 gr. denně.

mu z poručení JMti dáno, že chrta choval 30

ras, což novota proti tehdejším dřevěným.

Ke svízelům selským náleželo „štvaní

Tesaři sekají kůly a fochy, kladou na splav

JMti páně na Blatech“. Je to štvaní jelena,


gr. a Povrázkovi a lidem na pazdernu 2 duby za 30 gr. JMt pán darovati ráčil.

Co rok běhá poseláček do Zbudova k rychtáři o fury při žních nebo v senách

kem, jenž do Budova 3 džbery odváží na spolný prodej.

Roku 1577 dostal Kubata 1 k. 40 gr. za vepř na zámek prodaný.R. 1581 JMt pán

„o spomožení“, nebo aby sekáče k zámku

Pozornému čtenáři neušlo, že písařům

úroku svatohavelského zlehčiti, vodpustiti

posílali. Také z roboty Zbudovští a Pištínští

hlubockým uklouzlo z péra původní pojme-

ráčil, to jest 175 k. 24 g. z Kubatovského

sečou panský ječmen na rybníku Blatci

nování Zbudova – Budov, čili místo, kde na

dvoru kvůli povětří, co lidem uškodilo. Ten

a při tom roku 1565 „Nákeřští jim pivo za

bažinách, blatech si počtem rostoucí usedlí-

rok krupobití, či jak staří děli, povětří, zle

Blatec vypili“, t. j. vozka pivo v odměnu se-

ci postavili boudy, búdy, později chalupy.

na Blatech řádilo.

če ječmenné místo do Zbudova zavezl do

Nedaleko jiní nade kří (Nákří) v těch mís-

R. 1590 při slovení rybníka Novosedl-

Nákří, kdež je ovšem vděčně přijali. Také

tech, kamž umělým potokem potom vody

ského dáno Kubatovi ze Zbudova outraty za

dobytek malý i velký sedláci za cenu uzna-

slili (Zliv) do přirozeného rybníka beze drev,

8 žejdlíků másla po 4 gr., za mléko, vejce,

nou prodávati museli. Účetní položce r.

bez dřevěného tarasu, (Bezdrev), vedle ně-

ocet in summa 40 gr. Zase úředníci z Hlu-

1574: Formánkovi za 1 lože šatů dáno 9 k.

hož se rozkládají písčiny (Pištín) a tak z blá-

boké u něho hodují.

rozumím, že JMt pán uviděl v krčmě pěkně

ta připravili úrodný kraj a žírné pastviny. Jakub, křestní jméno není v tomto kra-

svědčí Poznamenání z r. 1898 těch lidí, kte-

ji řídké. Z Jakuba krátce řekli Kuba a Kuba-

ré JMt při prodeji Hluboké si vymínil, kteří

ta.

k potřebě JMti se hoditi moci budou: Marti-

vystlanou postel a koupil ji pro sebe. Proti takovým břemenům měli Zbudovští jedno lepší – obchodovali rybou

O přízni panské k rychtáři Kubatovi

panskou nejen při lovech, ale též kolem vá-

R. 1572 na hájemství Říhy z Velice pro-

na, sládka hlubockého, it. Matouše klíční-

noc a velikonoc kapry ze sádek dívčických

dali Kubatovi ze Zbudova 2 sosny za 8 gr.,

ka, Šrámka myslivce, Selibovského fiškne-

a nákeřských, kdež Jan Studenský z Dívčic

témuž 3 lípy za 9 gr., r. 1576 paseku za 40

chta, Adama kuchaře, it. Bartu plavce, Prok-

dozíral a sedlákům výdělku dopřál. Kdežto

gr. V témž roce prodal Kubata na pivovar do

še plavce, it. rychtáře zbudovskýho s ženou

na př. Adam Fišar z Hor až 80 džberů pro

Hluboké 3 str. pšenice. JMti pánem utrace-

a dětmi. Že se tu míní Kubata, patrno na ou-

Kvekry ( = horníky) kupuje, naši lidé se

no ve Zbudově u Kubaty za všelijaké potře-

ročních platech r. 1598.

spokojí s méně: Kuba ze Zbudova 1 džber,

by 20 gr. Snad Kubata vystavuje pivo a vítá

Vondra krčmář odtud 2, tolikéž Harazim.

hosty, neboť dle urbáře z r. 1490 ve Zbudo-

Heran, Telátko spojí se s Pavlem Stuchlí-

vě šenčí, kdo chce.

Připravil Michal Šanda

Zbudov


MaxErnst–snovéobrazy,kteréměuhranulyužvdětství.Zubatékytičky,vycházejícíhrozivákolečka,změťzbytkůpaměti,ztracenýchvtermitištích.MaxErnstmibylbránoudosu bec.Jenže–vPrazežádnýnevisí.TeďjevevídeňskéAlbertiněceláretrospektivaMaxeErnsta.Obrazyaobjektyzezámoří,Evropyisoukromýchsbírekdůstojněreprezentujítohoto jsou.VýstavasezdábýtřazenachronologickyaukazujevývojErnstovytvorby.No–vývoj,spíšzastydloupubertu,neboťvětšinaobrazůdrnkánastrunyhlubokésexuálníneukojite tortrochuumírnilapárjehoděltoužíbýtnaplněnomírem.Tenzbytekpřipomínápornoobrácenénaruby,pohledypodkůži,dohlavasnůsexuchtivýchmůžůažen,násvšech. léháníidobývání–alepřesevšechnojsoutopohledyspíšhumorné,děsuprosté,milé,jaknaklepanéřízkynakuchyňskémprkénku.Ne,ne–ErnstneníBacon.Pozoruhodnájeh MaxErnst–snovéobrazy,kteréměuhranulyužvdětství.Zubatékytičky,vycházejícíhrozivákolečka,změťzbytk–ůEpranm štío ch M ouadnoýsřu lism stoěvtyi,zotrbacraen zyý,čcahstvt oenrem náitih d.o u,aoxdEkrn azsutm jíkbibayrolbkránním e,rarleaikf ascuinakc acilaeb-yrintemznepokojivýchvnitřníchsvětů.Ernstovyobrazyjsouopravduuhrančivé–blouditpoh lémuvýtvarnémuuměnívůbec.Jenže–vPrazežádnýnevisí.TeďjevevídeňskéAlbertiněceláretrospektivaM eEorcnisitha.oOpborvaězsyitn ao bM jp ekoaty zl,en zaáspm meěb ýuo ch hlérspabenír,u ek to ěstřrveití.n -Zěucb taakxm ad sxteE adsonřo eí,E vévársoout ho,k outd N m yjtn oa,atélek spyotičňkzč teasi,vp výystk taůvyp.An perarm gm yráadxi,E ž rn t– bprřy aeztisíy ekrílraéo.m lyduěůžtsvvd ěvto y,váystcithaákzpeějíckíhnréohziov,ářekkon leečk zmůělcťezb amaějeti,jízm trakceonnýccijshtevt itišatítcichk.M prezentujítohotozásadníhoumělce.Sochjezdetrochuméně,alejsou.Výstavasezdábýtřazenachronologickyau azauxjeEvrýn vo tvem ocr.Jbáeyn výrvaozje,sp asýtyndelo tšin oibn-ěceláretrospektivaMaxeErnsta.Obrazyaobjektyzezámoří,Evropyisoukromýchsbírekdůs byk lM stj,E jeronpsrtaovdyb u lo.N ž.eo––vP žáíšdzn viu sí.p Teuďbjeert veuv,nídeebňosťkvéěA lbaert razůdrnkánastrunyhlubokésexuálníneukojitelnostivkaždémznás.Snadkekonciživotaseautortrochuumírnilapárjehoděltoužíbjsýotu n.aVpýln řip ínyáau pokrn stěan vaosm ezdíráem být.T řaezneznbayctehkropn oo lom gick azouojebvrýáv-ojErnstovytvorby.No–vývoj,spíšzastydloupubertu,neboťvětšinaobrazůdrnkánastrunyhlu cenénaruby,pohledypodkůži,dohlavasnůsexuchtivýchmůžůažen,násvšech.Neukojenost,teman áEvrn ášsetň ,sbnoolevsét,o ob proajezn íkzp oédm léhtěoáurnthríoid o ýlu vm án ltestpváří.reZjesuehb vošaedtécěh nu o o ocahppáolznheějlíecnd spzíiíšvreh u-.lT cn hbu írí–naěilap lto žkjsíb ýu tytn oyrm m naz,bzm yteěkťp ápěotrn éenram ruitbišytíc,pho.M hleadxE yprondstkm ůžib i,dyolbhrálan vo asundůosseuxrr uecahlitsivm ýcuh x – y , t e r r a u y u ž vd k y t i č y , v í h eečk zbřiypto km ůpín am i,ztroao cebnráýccehnvt morné,děsuprosté,milé,jaknaklepanéřízkynakuchyňskémprkénku.Ne,ne–ErnstneníBacon.Pláoreztororu heokdtivnaáM jeharxaevE osrtnalsetah.O kobslértzahtzváyánao rín ěon í,ý atyz lveáitn eeczíh n křřáeí,zE sisn t–oou Ejsk ronruosttm ayzío yesp ,kčaíšdáshů tkousotm idb bk –ám aleicp sru evvrčo šn epcoh oovpyýoco hhblesrdb é,o m néěřílczek.Syoncahkjeuzcdheytrň kěé,n s p j e o y r ojnoěrrn epé,rdeězseu npturo jítosth toilzéá,jask adnnaík hleopuam osckhéum mpérn alk eju so.N u.eV,n ýset– avEarn sesztdnáebnýíB tř nenáhodou,odkazujíkbaroknímanýře,aleikfascinacilabyrintemznepokojivýchvnitřníchsvětů.Ernšisntoavoyborabzrů azdyrjsnokuáonparsatvru dn uyuh hlu ra– n č i v é – b l o u d i t p o h l e d e m ao b j e v o v a t n e t u š e n é l z e a s i d l o u rn vuyáolnbín raezuy,kčaosjitteolnnoesntivk áhaožddoéum ,od káasz.u íkb ím yríirnnteilap mázrnjeehpoodkěoltjio výucžh hěsn věotů .Eírrn sto.Tveynozbbryatzeykjspořuipoopm raívndáu bvp oEků élcsseeto xý zn Skjn arádadkri,oežek kjn o n cižaivnoýtařese,aaleuikf toratsrcoin chacuilaubm íbvýntnitřanpícln m em ho.Ještětakmocisihopověsitnadpostel,napadnevásutřetíhodíla.Nebolépe,umětvytvořitněco,alespuokňozč á s t i t a k p ě k n é h o , ř e k n e t e s i v s t a v y . An a j e j í m k o n c i j s t e p r a g m a t i c y s t e taokjem ocio sid hlo sitonbaýdvpáo sut íhuotd a.oN ěto vy tvéo,d řitěnsuěcpor,oasletésp oňilézč titaak klp nééřhízok,řyen kanketu ecsihvp ýstp avrky.éAn jím jenost,temnávášeň,bolest,op nízp éhpáonvíěid nsít–ela,nleappřaed senvešv ecáh nořejsto oílp helebdoylésp peíš,u hm um rn ,m ,jaáksn epěk an yňůslckeévm nkauje.N e,k noen tovůbecmohlividět.Protožemistrů,jakýmbylMaxErnst,jeopravdumálo. nísm t,jeo pý rařve,dau maásloci.nacilabyrintemznepokojivýchvnitřníchsvětů.Ernstovyobrazyjsouopravduuhrančivé–blouditpohledemaobjevova obrazy,častonenáhodou,odkab zuyjílM kbaaxroEkrn an leikf umětvytvořitněco,alespoňzčástitakpěkného,řeknetesivpůlcevýstavy.Anajejímkoncijstepragmatickyrádi,žejstetovůbecmohlividět.Protožemistrů,jakýmbylMaxErnst,jeopravdum

P

od Bie

ber em p

Od 23. 1. do 5. 5. 2013 probíhá ve videňské Albertině retrospektiva Maxe Ernsta.

Max Ernst

Ernstovy tvorby. No – vývoj, spíš zastydlou axErnst–snovéobrazy,kteréměuhranulyužvdětství.Zubatékytičky,vycházejícíhrozivákolečka,změťzbytkůpaměti,ztracenýchvtermitištích.MaxErnstmibylbránoudo pubertu, neboť většina obrazů drnká na surrealismuakcelémuvýtvarnémuuměnívůbec.Jenže–vPrazežádnýnevisí.Teďje vevídeňskéAlbertiněceláretrospektivaMaxeErnsta.Obrazyaobjektyzezámoří,Evrostruny hluboké sexuální neukojitelnosti pyisoukromýchsbírekdůstojněreprezentujítohotozásadníhoumělce.Sochjezdetrochuméně,alejsou.VýstavasezdábýtřazenachronologickyaukazujevývojErnstovytvorv každém z nás. Snad ke konci života se auby.No–vývoj,spíšzastydloupubertu,neboťvětšinaobrazůdrnkánastrunyhlubokésexuálníneukojitelnostivkaždémznás.Snadkekonciživotaseautortrochuumírnilapár tor trochu umírnil a pár jeho děl touží být jehoděltoužíbýtnaplněnomírem.Tenzbytekpřipomínápornoobrácenénaruby,poaxErnst–snovéobrazy,kterémě h l e d y p o d k ů ž i , d o h l a v as n ů s e x u c h t i v ý c h m ů ž ů až e n , n á s v š e c h . N e u k o j e n o s t , t e m n á uhranulyužvdětství.Zubatékytičky, t–ěsťnzo raazm y,kěteti,rzétrm nu užitivd ět.sM tví.aZxuEbrantésk ytičibkyyl,b vyrácn háozued jí-osurrealismuakcelémuvýt–ízp snod vélo y,okbteýrévám an téhkleydtičyksyp,víšyhch kran ,zsm bvyétkoůbp aceěnuýhcrhavt erlym štích tm vášeň,bolesatx ,oEpronjesn hbárnaízid níě–uahlerp řeuselyvušežcvd hněotstjsvoí.Z uutobpao u-ázejícíhrozivákoalexčE vycházející hrozivá kolečka, změť ákao ěťbzrbayztykao ůpbajem cenoýřcí,E hvvt tišu tíckhr.oM tsvuaprn ésm uuilém ěníavkůlebpeacn .Jeénřížzk e– vP rauzcehžy ád n ýénm evpisrí.k Teéď jk evue.N víde,enňes–kE éA lbstertiněceláretrospceíh krtiovzaivM xleečEkran,sztm a.O ktyětzi,eztzráam roeprm yisio maýxE chrsnbsírtem kdiůstojněreprezentujítohotozám o r n é , d ě r o t é , m , j a k y n a k ň s k n rn zbytkůpaměti,ztracenýchvtermibivraáázn rr lzisb akc lém níšézm uu Jeenbžoeť–věvP raa-obrazůdrnkánastrunyhludonzíh ouahm lcneás.Sjte–ohscrn hao n ěě,ěaun lehí,jsaroaleunit.V taživcvd asáeěztzru bu ýotb ekn ati-cčh au u jo eu Em rneěsaťto vm ytu vo rpbayem .N o asty dm louěpnuívbůebrteuc,.n tšin xoE vzésdtoealbtero aczkh yo,u kstm ezrtvééám u yhsun sd tváčí.Z kyro ,vnycohloágzicek jícyíhb ryolzk ko lvečýdkvoo as,jzu k ů ět– i,uvvýývtvoaj,srp neníBaconsa.P oru děrn vjeo h rn eclý k n sřta–tzéE ryn tištích.MaxErnstmibylbránoudo d nd ýěn eovuisěží.n jebavep ec.vln ežňoes– kvP éíA b ěczebláyrteek tropsřpipeokm tivaínM eEorn straá.O - aruby,pohledypodkůži,do byo,čkaésto sen xu átrln íenonedý uockh o,vt jioteedln oasztituvk až.M dréom zn S n oao nsu živaoo seyeariu oerm turoakc chueléum muírv nýilap ržjeáéh o íTbeíý tn m rerlm en ápaoxrn ob ceb nréan zn aách rkm išjtíkb ch akxnE rm násat.m iařbedy,ak lbleek rikf án d situ rr listm tvazáern m u ultm vďů Jeíděnn a-ert.Tin s t o v y o b r a z e u a í n ý c i n c l a b n surraexalisEm yoao ,Erao vlerpopypřiseyo r-onm htsobp íreokhdleů jníšěh reupm rezoernntu hýlcah vas nitů xáud cn h ivn.ýE hism žjeůovaž njssáoksuévšo Nd keh o m vdáitšaepxňoe,-E bo pobjern d ákntyz báým voářoín – siseuovku šerk ojsýocu dsytosp é,jídtoěh suoptorosté,milé,jaknaklepanéřízky rnustakc –snoelvéém ou brvaý zytv,akrtenréé-mě zseícžh ýtů ecvrn í.sTto eů ď evreaídn ey,ň Aepclbh ea.rt ineuěucu lájreaenn troočsisvt,ptéee– kb tivnloaáuM rnlesta,o.O azízp yzao bljéebh kjety zíeidzeo ázm ,Eříív och z n e p o k o j i v v n ř n s v ě v y b z r v muuu nlíyvu ůžbvd ec.Jěetsntvží.eZ–uvP zeytičky, sněaě,danln ělcvk eas .Sozcdhčán jebozýd ch nrěa,zayle,čjsaostuo.n Veýn stáavhaosdeozu d,áob zejíkb naaroknímanýře,aleikfascinaci ylym ň m éid n esein P děln aevjů zctvezéánán rý í,jísaho leouitu e.Vcm h stře–atE yoéb dýktařzau hm raněu baaxtréEak ýšvd céeh jnokěe.Jy,ren rtyae,E zk n tsu jcíztio sasá.id noazíh oru ohyn crthk eozpsdtaal em terh oěckth ýišsn zreorn astuovm ed ao b eutsužk nsěébtlp zsítrevek aík ok tek ě– otán h vzáiěvn tn d sm l,n acěepáť.zS ajebd st–snovéobrazh y,lk teerém m ěn uajehvkroauvncah utn .sZ ulů bsuatoh t.éN teiščp vern ym ch jícííoB htporaoczo ko leočp kouah ,tzeom i,ozutsrtam chnevt tícaich .ázezru žádvnyých náezveisjící.íT víledM k érAn c,n loeěergtšm iicnkaity vý oj,sopcíšiszih asotypdolovu uabderp-ostel,napadnevásutřetíhodílsad bílay.u rN inakc tebm zp n pom o kgětovitcjviaky ýyn cvau h vk nn vpíěovotjů rn setvtio yhzo jseo– u oýn pvý ro atjn ivvépí– u ih tprelbo obeh m ao b etváuon šjeE étru lszteo-avsyidtvloourbhyo.N .Jeošt– ětvaýkvm ěsp itn herď ozjeivv áeko čekňas,x zm ělť-sztbm yti-bylbránouvdáo ceh rm oeen loý aitězřun uo jíec,ah věleýsn Eň.brEzč n sá.tJo yvžktyevpo rbvP brn ya.rzéN vd ,evsspedivp íšuiszu a.ůTshel-tyrďadjn lovču uebňleort ud orto ťlein vd oeau b rjeak-vzao ůvu dajertn k anrsn s ut ř e t í h o e o l é , u t o ř i t c s s t a ě k , ř e k e M E r n s u r r e a l i m v r é m u m ů e c n – a ž á v í e e d s k é A c e l á r t r o bertkinůěp cealám reětrtoi,zsp vaýM axeerEm rnit-ištích. tru ,n eu bo ěeítrp šin ožbávd razchů xěruo ázlirn ítn kčk oijistetrů lno laty .Nazejebjízm oám lék po ey,n viseo cío lýedsk ásstd iů tab éhh njríE eatotdreth skžiosvp ů lciseo tíh abtvaoryasu .ezAn kh jav stn rlyailcaap g áěnd tesýtto ů b m t.P oežeulem ,jasktiťvk ýzm axE vdvtuem traek cetin ch n hí,cm luijsvbterěotpvkpryéaytsg x áktlin n žcjn děm ém zn S ek vsoo a,u uczťrim lu tkoi,bážuean žtjséíab ttvičn at.u x –m y katěoeljcerejéítm u tkn sotyd vdírr.žZ yru ky y,eh vccylu cb hoo áuk zhm eélijívcsííeird hn vo yatažb k--yůlM pam ětri,n ztrsat,jceeonpýrcah rmái-tištích.Max ýsao tavbyje.An m cěro k y,earáu i,ožojesiteň eeotk o vitvk ep ě.k P on eto tac-vidžýéin sm pvt ektřiví,E aM axeErnsta.Obcreavzy k řu E ořuitan m cp h bjsln ítrzč sktao ěk rno ep rlievozi,ád eřsen zosán m .m Soéocm cěo hnjeh eturno hm uerakjetěio sta.O azyrao jekib tyz ád am k octhaum seuk am h u ilap áárrakjezoh o dděanl,tzoým unžeěíb ýsb tTn loya.lM MbarxE nstbm ylberzáám noéuond o,asvleu-jsroreua.V - ýstavasezrů nrln ap l,cn ěoynpau oram íru eum .áT evn zEbryntesk p řiptvoom ín.N áp o–rn ovob rpáríšcnezsantsm étyndiablo ru yu ,pn oo h lu edd,n yespu orr dťevd k ů žin i,dazn ooakc h lrsaa.vSzen as ndrůn s-evxýu cahcrin tiviévým ůu-toěrntrívoů E y l b r á u o a l i s m u l é u t v b e c . J e n ž e – vP e ž á v i í . e ď jevevídeňskéAlbertiněceláretrospektiva , j a k ý m b a x E s t j e v d l o . ě d á b ý t ř a z e n c h r o n o o g i k k a z j e v ý o j t o v y r b y o v ý j , s u p b e rt b o ě t š b ů d roplyism isou uk r o m ý c h s b í r e k d ů s t o j n ě p l n ě n o m í r e m . T e n z b y t e k p ř i p o m í n á p o rn o o b r á c e n é n a ru b y , p o h l e d y p o d akcelémuvýtvakránn ém uměžůaaž ,nzn ásvášse.Sch koojenncoižsivt,toetm lesutM ,m opao jen ízp lO éo hbádrn ýbvýjeátknty í–pzalenlezěápnm řoesm eřví,šrEecvm hnpoyjsisoouutokprom hleýdcyhsbírekdůstojněreprezentujítohotozásadníhoumělce.Sochjezdetrochuméně,ale rnásortjad o stu ru ždeén m n.aN dekuek asenaáuvtáošretrňo,b chou írxn ilE ap e.h ěalíztid oyuoao žbíb aů reprnezíveůnbtuecjít.oJehnožtoez–ávP sadranzíh ouam ěl-nyhí.lubokésexuálníneukojitelnostivk k ži,,d oeoh laE virn nau ůros.n exuaccjh výý.vPcoo hjE ůž-ůy ažtveonr,bnyá.N svše–ch .Nej,uspkío jeansty ost,tem nábveárt-u,neboťvětšinaobrazůdrnkánastruny šh orn stéla,vm aksenxaukclh eptivaýncéhřím zkyůjsžn aaž yvň kšzéedm éznkek .cN n –lon zm orn ru oůu .kVuý sh ta,n ýrtkeřau h g cas eohvtin šzu ulep Teěž,naálezdbjsno yýu ten.kepvřisip omínápornoobrácenénarubsp y,íp ou hm ledy poéd,dkěůsu ži,pdroh asilén,jů ecn áassev cáhb.pN onju ean oňser,to ten m áp vkoásyjetšn enňíezp ,kaíoBzdu ce.SToecďhjejevzd e t r o c h u m é n š e b o l e s t , o l é á n í id biýžastivv-oáovn í– aaleuptořretsro eovcšhveu cýhvuo nm ojsíro topádorloh du ydsěplto íš žíbýtnaplněnomírem.TenzbytekpřievídeňskéAlbb ertoiln ět,coepláorjen tro - odléháníidobývání–alepřesehvošdecnhán jeo hrjsaovuotsotalpeohhkleodstyztsvpáíšrh nu ěn í,ao leritn ecéh,dněicsk ápzrru čh n,lm obstio – E rsnensxato váleyln oían bnreaéuzřík yz,o čkajiytestln oan etn áchayožň dso ué,m ozn dk ars-z.S un jíkb akroek kn ío m u k é u o s i vk é m á a d o n c t a s e n i l ap j e h o e s í zp m u o s t é l é , j a k k p k u k p VýsstapveakstievzadM ábaýxteřaEzrennsatac.hOrobn ly o-aobro nubléeu su sm t– éži,,m lh é,d jlaraaik no le-sp axn éěch katuéůckžhyůytiaž eá,ou ru aoz.N nýářjeh ,arleaikf astsalcienhak ciolasbtzytrvin tenm zí,n peock onjivcýkcáhzru vnčitnřn íp cth sEvrěn tůsá.tE rn sto vroayb oyr,b zoyrénjn so uh pm ro,ad vo npu voééů bdělouiu tn pas h leu acarxeasn E satn –áou sh n vo éd r,ddahyzěkryp ,k tdečrjíirk uan lyků ževd třsíztvik í.ýyZcn uhabm čňkseykn ,év,m yncáhp ávrzškeéjcín íhk ruoe.zN ivk kjeonleočk mněáťzvbáyšetkňů,bpoalem ti,zotjreancíezp nýocdh-vtero m í p o rn á ru b y p h o v u v s h . N u st,ate,zm st,oěp k é n k e , n e – E r n s t n e n í B a c o n . P o z o ru h o d v o á r ě n a l e it h o s – o v y o b z č t e o u , o a z gickjeykau kaezu výovřoí,jEErvnrsoto tvooru-kron e– rn su třsnetm Bh aílaceb.od .sP ooíšuzlh ru h o d hsuu raakc ssteal hkuiléov,jsaýtkztvtn vaáarrn naí,n aleéuitřím ezckhěyn nníicvaků tyz zájem pvyayrois dep m jecvh ovantn šesnvéěltzůe.aEsrn idlo akjsom sriah odípu olesm elol,řin vE áE te–íhn on en b éod,pu ,su ěn tu teícpih M n iíjo ron áyb oetm uém aětéliásu lée,žm u nrsžokezé– vP žaák,d n.N ýěn í.kTEů erďpnjaesm éih ávn idou ovh běsýriatvnáan eišsad eoru cn ssrut o o p po orrm ren ,m djáehěh pvo roou tu kn léeěam p kláeb uzecechj.ícJyíehň m porralekzčéekn um eťz,enbveyis– tvneevě-ítdi,zetň kb kenr-ímanýře,aleikfascinacilabyrintemzn okao ojib vý itřentu ích stu ovhyoo.Jbešrtaězty uoclp čd iví–p éa– btp tvapš.zd healčaenx do eEsjm ao b esbd voyo -éyN x r n s t s v r a z y k e r r a n u l y vd ě t s t v í . Z u b t é k y t i č k y , v y c h á i v á k z t ráa--cenýchvt by.N o – v ý v o j , s p í š z a s ty d l o u p u b n o t – E r n t o b r a z y , č a s t o n e n o d , o d k a z u j í kb a r o k n í m a n ý ř e , a mýchsbírekdůstojněvraetpnretzuešnetn uéjítlo paopňazč ásetivtaák pěřektn kenbeotelésp ivp lcaecěvotývnsy.tPatvo voyzř.oAn kjeolbhň nercrt teěsm m aM cétkav i,sžtí,eam vrlbn ůrsáb e.cáo sjíam kln A ekěh troko stizp ehy k váraděnn M ajlsexteitieb E ak Ozuru bdrao zsyu b jeisrk zakc eyzáom ozřyí,u rtotvpn yren isnéoám u kourdouom ýěcdnhkívsab rbejeík d jn ěívP rep zežřen tonhaeso zT aikivijsnfáo hrtp sn átoertEim eto cyh ictn čřn n ocao sts– E nty su to v blyéram ,Ečaavvzsý h u,o zíu kb aůn rsožtok m aarnzeeý ,d atuln ejíikf -to ze-asidlouho.Ještětakmocisihopvoyvtěvsoitřnitanděcpoo,satlels,n dn sut íhéohdoíla,ř.eN en,uíůB m itru něhacoje,d eésáp zč tpccial tieranialetákiašg ,n í c . x rr e a l m e a m ů c . J e e – r á ý v i s í . eďjevevíde tu,nheobto ozťávsěatšdinnaíhooburm azůělcder.Snokcáhn a a s c i l a b y r i n z n e p o k o j i v ý c h v n i t í h v ě t ů . E rn s t o v o b r y j s o u o p r a v etů rolc-evýstavy.Anajejímkoncijstepram oh kým t,jeo u leom sp ard u m ěn Slabío cE h rrn ,aytlejsrajo soum uoE .V as eh eín o cvk ro sčltzk o vů olosěru yjn N –těrp veýazvm irů nra,jcvaid laý bm ym rinbáty onn kso h teaA ř.n .eE y ok rý u čaýisvtid éěřbat– l.ty oZau on eEiy m ezao vezjo ným uáýjšE nnlseéb itm d šp nkeo tejeszid vp gm atlicvkidyěrtá.Pdrio ,žteojsžtem tovisůtrů be,jcam ohlb ivyidlM ět.ParxoEtoržnesm isctp k l.MzanxeE tíh ,jeivoýd pcu rausvkh délcriu m rv.jeněběztslů n octrsh votoéu reaébtm zvryaaě,zk ěrau h nšueb lyzrard uazlázžn u ašrp ykoletlo iřd číg ,-vryoao cau hybák íu cuvík hjearrtvoo zevivto b.o yě.tJro keeů n cd látsd rvoietěp svo plm ed in ntasn svttaserd atvatru .u O yuebvd ao jéeztvb k zcd eJábheilztn áttoíéěm ,ko p isjvk ckeh íren evaakay,zsdd tbťozh eso nej,těuti,jítohotoz strucnhyuhm lub ok lnýířsntak evu n čcxert ih veárt élvosi– otbe–u h eb aM od bréejexn vek om vp n éh lso u h ou .zč tktah m o én ě,éalesejsxou uá.V asejzitedl-ábýt sn paíšdzapso tysd lo,n u p u b e u , n e o ť t š i n o b r a z ů á n a n y l b o k s e x n e u k j i t e l n o s t i a ž d é m zn á s . S k ek o n c i ž i v o t a t a k m o c i s i h o p o v ě s i t t e a a d n á s ut ř e t í h o d í l a . N e b o l é p , u ě t v y t v o ř i t n ě c o , a l e s p o ň á s t i a k p ě k n é h o , ř e k n e t e s i vp ů l c e v ý s t a v y . An a j e j í m zto raiu cnem ýěp clch tzaišdtícen htre.o M xEřertn so tm b.jN yolbeub r.áV nýlésptu dom uzěrdtrváeyabtliý tvicakrynau ém u ecs.tJovnyžtev– a-o–výv audm e.svt Soteoedl,crněm hajp eiu cáhasau tm řřaitzn eakc rm oonuoovbloýrg kru azuum jevěoýnh víolejů Ebrn od rvP boyr.N nosřtiavk ažadch ém itseiu htsoo půn oívíh anádh o vn ut íéhn d,aílaiey vsom o ěncap o.co ,hérn zen ronzn oloágs.iS cknyaadukkeakzo un jev-ývoj rzseěn iltdap jiev žvíeo bem psa,lm n ěéb n oalbězm írnselrM m .o Tn erEenatrran zevb,suas yjetn eeok p p ín nlnébon ůisžk koncijstepragmatickayurtáodrti,ržoeccajsh cásžm jk aok vM d m ety n n eb itsrt.éP í.u Thrlet,oo ďto Arlm ivrořlauin n stln a.íO rakzáoycjietao jesk tyzbaeyžz,dpáém ozn říd,yEáp vsr.oSodn pkayd oi,u koron-ciživota sp zbazč o ukrýplů uh n ťývšvteeíd ěitcseteth šrů isň n yptkh b soE eárjexalron u ndeb uh eid taivvk m ek ciživE ortanssetoavuytotrvtororbch p ovíšcň scáth ild tao p ěžid kvěen ,eřjeb eák n iN vp ůý coejeevůbrt ýdio stsaěn v,ctk yeam .áláx An asotvru jeátpj,ím csoituj,ask tx eépep gí-ázp y.uNuom –írvnýilvap oj,ásrpíšzahlavasnůlseesx u h t i v ý m ů až e n , n s v . e u k n t e n á š e ň , b o l e o o l é á n í o b ý á n í – a l e p ř e s e v š e c h n o j s o u ítroek dbiů eop reidězěleto jítoýžhten otapzisln átrů sěand,jaokm íhm ou m lceena.SxzobEcyh djeřeiptrom chu mpéonrn ě,aoleojsboruác.V ýsétanvaas ebzd zyen toyurrm tárodcý ujsésu m rů n lap ájnrějeorhh em ejeksézt,n p n ru y,ápbohýhotlředadn paodkůži,d jehosty dědltlo p,ln m i,h žcrn eh tb ed eosctsotm vjd tn .Putkržo b yňl.ěM rtn ou užpíbuýbtn ertau něen bo oťm věírtšein a.obraax Ernst – snové obrazy, které topohledm ysapahtiu ícšakh ěiscvtíu iů ljeéli,až leísbtpo aštoenvcm éh řívzk y kjeýo uícro sT m .N ebí,n nrtájeeu –,ín E stťln enšn Beíid ao cobbnrýa.vP o cm hoů rvo n yýtecrau ké,am zěu varýaken vn oua,jn E ru bn yab .oN –hysvty,ý vm oykj,,vésnp zp aášrszek ty lok eb iín ůnzdo n áacřnean n en ul,o i,vkitp h ů žu n ácíšvh áh ,b or,lu eosp o zparn d évn h íě–rtru sceislýaávtru e-cvt henrom jsoit Tenzzůbdyrtenkkpářnipaosm nyáh plo avslk uas m ááéslo tdv– stn o.xob rcagíh zaylek rh ém h lysártun žvsE vd ěysts.ttN tvvoíe.yZ uk aatn éyk itsčetk yn eň jícdo íh o zdti,vu áp kezoo ljen čk ,orzoo m ěěťíátm zb yatn koýů p aazám i,aazslk tercp c-šh truín urn bookoéb serxá-uální jehravoax so tE alprern h o s z t v r ě n , e c n i c k á z ru č n o – r n o o b r z , č a o n e á o d u k a u í kb a k ř e , l e ikf i n a lu érm setrxoousrn n easuu kporajo itxeseln tivk dbéarm zn ayd k ivvso téap syeaispu tu oék rntrro om ch.N u m íírrn ilrn ap hěíoBrd ěco lrto žno íbtzu ýojíttru péooAk hn sh p hk d ty éE,oo m isléat,azja.yaO kžjsn lep aav náb ésje.u říSkznty kh uoécn hřcb yíi,žE ň krdo m k u ,en stu tásnrštoejejn n P otodzn cenn én ruob ,pooshtivk ledy ků ži,ádso ídezňntsoekp lboleyejid rthýyin ěbcívšoen laáu en pátv– elěékst,íů tivě.o M r,sk n akozh yp ao zrn eakn zaěátk m o orlyek ýeb cecuh sreo bo– eE k dkeů eaep ein zzu.elb ophh om mě uhranuly už v dětství. Zueuak jiteyln ažpdoédm zn .Snad byrintevm v c i t ř í c h E rn s t o v b r o u r d č i v – l o u i t p o h d e m ao j v v a t n é l a s d o u x E r n s n v é o b r a z y t e r é m ě u r a n u l y u ž vd s t v í . Z u b a t é k y t i č k , v y c h á z j í í h z i v á o l e č k a , z m ě ť y t k ů a npasíšp n nkd olo m ení,an zlebeitb yetoecťk pětřišcip o m ázp okroánbn noén nraahzru bao ys,tk p lend doekuů,kožod i,d asaarů sénm xíum czn hatn iávsý ůek -aso jveýho tal tzatpvdeu ám rbn n hn ásaut zoru čín sdtrn – E srto yě,čtb oéoo nsh áěyáh kzč zosulasijíttkb k ý.n eh ,taem lesiikf cinaciěcžt hlavkaesn secxižu htm enm , írnil vro zlp aeo sěhty ez.sěT rt vzn ik n bříen ů ríp aákvsclérteyo ru lp noěo tn eolatn ivk žo Scřm koůn ivcohtativseýacu ortrůožcůhaužu ho.JeštN ětaok–m caivj,stžseioů h o v,p ěo soáitsk l,u n ano p arhn dty e– vtzsů ám hávro lakn .tN b o p epn ,bruay m řeěů iítčx n cjb o ,íd an leáu sp ň ah ko p ěh n ovuízh ,ařitveto ku enh asnu.voO bcýph rcaoh yvteu ao b jeícjek m o řrttívao ,E vo rzd o y iszrleéeo u m ýzp cd hulu slyd bvulíéy rhežhtvk d sivu tvo n rlo p réí– eoiktzp ejlio uářley jíd t,so toácao zkd án scjo aeíéhvdjh no ělečed lk cdek .S oecah jez až e n n š e . N e k o s t , e n á š e ň b o s t , p j í o á n id ý v n a e p e e v š e s o p o y a x E s t n o v é o b a y , e m ě u h n vd t s t í . Z u b a t y t i č k v y c h z e j í r á k o l e a , b y r i n m z n e j i v n i t ř s v ě t . E rn s y o b r a y j s o u o v u r a n é – b d h e m b o n e t u š n é l z násap všeácrhje.h Noed uěklo j e n o s t , t e m n á v á dyk ůži,adjeojím hlak voasu nk cgsh tvaýatcižchk m ži,ůžeaž n ák sbvek cohn.oN eilvvoik stot,tžreetm áu vuá,m šjaekňíýr,b oilap lebsyá,o p joxnd íězp o d hpýártn olnbm ýnváoálon í–íraelm psř.iT edesleo baté kytičky, vycházející hrozitoužíbýtnaplněnomívpůlcedvyýp staovh .An n csn iů plx ruo asu m y roiálů d,tzn jsp t.aeeSm tn odl,ean vn eráéšacseřícm d ěu Pn oeitň trů m lrM ao E ru stu ton ,ňježsleéízč o ataivítalid d u .h ojshétjiseto eed n tp ivk d,m ép m án dů ceyýih žcín tao srtje.ecm aro u réém o cenh,isu n jěeeco h ln tod bn n p ěěP m s p í š h u m o r , ě r o s é é j a k k p a n z k a k h y s k m p r k é n k u . N e , n – E rn s í B c o . o z o ru z m ě ť z b y k ů p ě t i , z t e n h vt e i š t í c h . M a x E rn s t m i b y l b r á n o u rr e i s m u akc e l é o . J e š t ě t a k m o c i i p o v ě s i t n a d s e l , n a a e v ut ř t h o d í l a . N b o l p m ě t v y t v o ř i t n , a l e s p o á s a k p k n é o , ř e k n eýn te šeňr,b o l e s t , o p o j e n í zp o d l é h á n í id o Bacon.Pozoruhodnvášjeechranvojsso talueth kpooshtzletvdáyrspěíšnhí,aulem itoch néic,d kěászuru čo nsotés,tm –Eilér,n sktonvaykolebpraan zé,čříazsktoynneankáuhcohdyňusk,oédm kapzrukjíékb au ro.N kne,ín m a–nE em.Tenzbytekpřipomínáporno o r n p r j a n k e r h o d n á j e h r a v o s t al e h k o s t z t v á r n ě n í , a l e i t e c h n i c k á z ru č n o s t – E r n s t o v y o b r a z y , č s t o n e n á h o d o u , o d k a z u j í kb a r o k n í m a m u v ý t v a r n é m u u m ě n í v ů b e c . J e n ž e – vP r a z e ž á d n ý n e v i s í . T e ď j e v e v í d e ň s k é A l b e rt i n ě c e l á r e vp ů l c e v ý s t a v y . An a j e j í m k o n c i j s t e p r a g m a t i c k y r á d i , ž e j s t e t o v ů b e c m o h l i v i d ě t . P r o t o ž e m t rů , j a k ý m b y l M a x E r n s t , j e o p r a v d u m bývoáb nrí– esaeru všbecyh jevovatnetušenélzeasvidnloitřunhícoh.Jsevšětětůta.Ekrn mstoocviy sih orpao vějso situnoap drpao steul,u nh apraan dčniveév–áb sut ředtíih dhílale.dNeem boao lépbeje,u m ěttnvaeyxttuE všoren řnitsét–lězecsn oa,soaid leélsop o ň zč á,k státěteilo t v o b r a z y ácaelenpéřn ,pnoohjsleoduyto pp oo d-kůži, vá kolečka, změť zbytků paměti, ztracených o b z y v d l o u t p o v o v a u h o . J e š n ý ř e , a l e ikf a s c i a c i l a b y r i n t e m z n e p o k o j i v ý c h v n i t ř n í c h s v ě t ů . E rn s t o v y o b r a z y j s o u o p r a v d u u h r n č i v é – b l o u d i p o h l e t o s p e k t i v a M a x e E r n s t a . O b r a z y ao b j e k ty z e z á m o ř í , E v r o p y is o u k r o m ý c h s b í r e k d ů s t o j n ě r hleddyosphíšlh mn oů rnsée,dxěuscuhptirvoýsctéh,m bylMaxErnst,jeopram vdo uhm áidloě.t.Protožemistrů,jakýmbylMaxErnst,jeopravdumálo. h rN oezzeivd ááokb oý leteřč,au kzm ae,n zm ěťzbytk avuas mi-ůžů l i v d e m ao b j e v o v a t n e t u š e n é l z e a s i d l u h o . J e š t ě t a k m o c i s i h o p o v ě s i t n a p o s t e , n a p a d n e v á s ut ř e t í h o d í l a . b l é p ě t p r e z e n t u j í t o h o t z á s a d n í h o u m ě l c e . S o c h j e z d e t r o c h u m é n ě , a l e j o u . V ý s t a v as a lé,jak ak kyeunkaok uo chsty,teňm - ná v termitištích. Max Ernst mi byl bránou do ni,ž,oneuejsb d rrbieneaaclismuak ažn en ,nleápsvan šeéchří.zN jen vytvořitněco,alespoňzč titn ak o,křeakzn ajeojím jstíešzparsatygd m ckuybbreárrtádu teotoťsvu vů chásro olp oěgkicn kyéh au ujetveýsivvp ojEůrlcnesvtoývsytatvyo.An rby.N –vkýovn oj,csip loautip ském rk,b én Npeo,n e–ízp Ern žd ád n ýonneo vciižsíi.vTěoetštď vášpeň ok lesut,.o jen odstlénheánnííidom o h l i v i d ě t . P r o t o ž e m i s t rů , j a k ý m b y l M a x E r n s t , j e o p r a v d u m á l o . o b r a z ů d r n k á n a s t ru n y h l u b o k é s e x u á l n í n e u k o j i t e l n o s t i vk a ž d é m zn á s . S n a k ek ao sjeeřví,eEvvírdoepňy cborýn nvs.Pát–onszín o ru aBxaE aezávyješ,k éo m děětststvtví.Z í.Zuubbaatétékkyytičtičkkyy,v,vyycchháázzeejícjícíhrozivákoao b,vjeyík ty zzo eezrjín ácím –o avleéhpoořbd ersn ehctreharv n osjtsaěoleuuhhh t-orraapnn ouu -lylyuužžvvd a x E r n s t – s n o v é o b r a z y , k t e r é m ě u h r a n u l y u ž vd ě t s t v í . Z u b a t é k y t č k y c h á a u t o r t r o c h u u m í r n i l ap á r j e h o d ě l t o u ž í b ý t n a p l n ě n o m í r e m . T e n z b y t e k p ř i p o m n á p o o boě-cuhhjerazd tzazi,vtlezvád ák rn í,ayau ltek teů cp h átziěk om MaxErnst–snosvaédonbíhraozuy,m kteěrlécem ne tm h rk osh oěsp ,izm m tm i,zvt tri-aecrem nýitišcth vt.M erm itištrícnhs.tM xE lk ečo m ťělezn ,zru tu račpcnareo nssýttéěc,h ích axE maib ylbrn rásn ouidosurrealisy íčšbkh oěan rťm nzicb ék,ěyd sů robziyv,ápk ,zom ěťůzb ětů i,zstreaxcu en itžišýů tícnaž he.vM a,nexď m iň besyu ru oo hlečdkyap dk ži,ydtk oůhp laavm asn chýtcivhývt czheerm ein áE sjelro vn h o.S jelbj-eevrtýin – n rpvarr zn yetv,aéčalisarřm síztoéku žm ádůn sí.T všgeesiccvtk ídy.eN klék A ějcEe byElu blrérakc d obu k léhm uy ýůt-b vaercn m mrěan m léym n m un ívň .Jeén žeu–uvP zeívžůáb dencý.Jennežveis– í.TveP ďrjea-vevídeňské surrealismu a k celému výtvarnému umění rácenénah n o au a z u vo ,ájasntkooevu n aok lseu aý ynaen acueám k uoěc-n h b r n o u d o s u rr e a l i s m u a k c e l é m u v ý t v a r n é m u u m ě n í v ů b e c . J e n ž e – v P r a z e ž á n o s t , t e m n á v á š e ň , b o l e s t , o p o j e n í zp o d l é h á n í id o b ý v á n í – a l e p ř e s e v š e c h n o j s o u t o p o h l e d y s p í š d ,rt oéin dm k zelu ojek řreeén ,aA nologickyaukazbuojeťvěýtvšionjE ronbsrtaozvůyd tvonrb zeolbžuáesk d ýěcanep v,aníd sxk ln bsetart in robsjepkety ktziveazM xeří,Ervnrostpay.O A árvk rjíik eséít.b rToaeksrďp kvnteiívm M E ámao isobu-kromých aao kyá.N n n u .N eaen –ňaýE slretn n.O í ěbcrealázyreato vip sí.rToesďtéje,m veilév,íjd ertéiřínzěkcyen láarektruocsh pyeň ktsm ivkaéím M apxr.k eeéEn stya.N ra– zoyEm b éý,dněesu akeň nsakkéleA plabn nrn k n rn st-ánopen n íižrivo ccio n c.oPityz zn prpao ozso jitá-alu rem T zbu t.eO keá,b p ín ocrn rb azíryeBakao b jesatk zrpáinrh m o hsb dcůhstjo tuéjín toě-,alejsou.Vý- vůbec. Jenže – v Praze žádný nevisí. Teď je humornn sikf ůn jn eteo zm eo jívetorehoh ovytkois saekd hoýucm ělcíre.kSo ejznděerterp orcehzuen m zn so.řiSevp n ao db k ek ootabsreá asd olaězboreyeru dnřnít,u áE hrn - ím j e k ty z e z á m o ř í , E v r o p y is o u k r o m ý c h s b r e k d ů s t o j n ě r e p r e z e n u j í t o h o z á s a d n í B a c o n . P o z o ru h o d n á j e h r a v o s t al e h k o s t z t v á r n ě n í , a l e it e c h n i c k á z ru č n o s t – E r n s t y r a z y , č a s h críh hýo taů .E ooicvn yoájo né,děsuprosté,m ilé,jam kn.aTk lepzb antéek řízpkřyipnoam k htýaovcto zsváesntszaitdtřd ěitaelcrn ech .Ssn h elzob zru tryoau csh .Vstýosvtayvtavo serb zdy.áN bo ýt–řav-ývoj,spíšzasv ao ááníb aěíz,m elen rto gdriaceč-kn azuéjn evě,ýavleojsjo Eurn m en k vn n ětsřv nu k tukm e.aSzoucjíhkb jezad oícm huam lejsaosuci.nVaýcsitlan ascriien árin bzýtn řeapzo en neoaírpjievco h ro loř-nvyícn oodu om u,oědlck roektrn nýéřen,aěl,eaikf bvay tedym k ýkcn h htiivřn y jsdo u heayb rzayo n éšizn –uab lovbáuýrhd lazb etm zh oůn jivvso ýn svě en alou cu ho rpou lou crk au vao jEd toávnyatvstoru rbnyy.N –ovkýévsoej,xsp dlk ooujitelnostivkaž- ve vídeňské Albertině celá retrospektiva tonenáhh szzty ugb ,in ěisvtao zitů rnn,sk hlo ub uíšázlnaísntyeu laauvtn as ecěéxith u ch ýíchm – E rp n srn tab ovo vedrt y o ,čťvačk ejeo n d oru g i c k y au k a z u j e v ý v o j E r n s t o v y t v o r b y . N o – v ý v o j , s p í š z a s ty d l o u p u b e rt , n e b o ť v t s v ě t ů . E rn s t o v y o b r y s o u o p r a v d u u h r a n č i v é – b l o u d i t p o h l e d e m ao b j e v o v e t u š e n l z e a s i p h dkueam vtošo tín nbcerižtauin n spoňzčástitakpěleksn ép hoje,řn ekneo tedsilévp výo péo um boeledrt ,án b oaťbvdajeěrk nvkn aaoo zšů átn hm lubíronkiléap sex d zn eik v oeýtd ealzlaekeuikf oartsr-toru chnuyu árujeáhlnoín deěu ltokuožjitíebln ýo tnstaiplněnomí- Maxe Ernsta. Obrazy a objekty ze zámoří, t,zo áůnlcíeid zsue.Sao jín kb m řaerés,n azů luobsotekl,n ésaepxaudán lneín kořejitetíh lnoodstíilav.kNaežb do ém ám s.Sěnítavzp d dlouho.Ješišntěatoab krm od cirsn ihkoápnoavsětru sitnaydhp váeu sut lép en ,u yptvro řstitéh,m idaclžoi.n Jzn eyšrttieán ěk ih oopcjp ěot-vaon d m stt.aeSpk nřm okán ivvco sbeitrřaá-ucteonrétro ubuym nlieap jeh ravk esm Tuaeéh iapzdonok m ío n ncahru ,poírh dyápro dokd ůěžli,to du ožhílavasnůsem o r n é , d ě s u o i l é , jak cn io laz.b m ecepisk ivoižo ýrn h k ek o n c i ž i v o t a s e a u t o r t r o c h u u m í r n i l ap á r j e h o d ě l t o u ž í b ý t n a p l n ě n o m í r e m . T e n oňzčásttakpěkného,řeknetesivpůlcevýstavy.Anajejímkoncijste–pErran gsm aetnicíkByarcáodni,.Pozoru sbitu ,notůam uátzo řsb ebvtyíh ýntcan ětevnlěm rdrn en m Táves,yn řjsip áo psot,rn oonbárváácešenňé,n aru ,poojehnleízp - odléhání Evropy i soukromých sbírek důstojně repre- něco,alesp x hdaítcip vp ů až koín jen tem bo lestb,oyp t n hýolncssh .pžaEíů setevo.n rštaeoczkh ydp.í-N oeoum z b y t e k p ř i p o m í n á p o rn o o b r á c e n é n a ru b y , p o h l e d y p o d k ů ž i , d o h l a v as n ů s e žejstetovů ecmohlividět.Prot žemistrů,jakýmbylMaxErnst,je pravdum áo. Ernstovyobrazy,čast ld a.yN éůd pí– ei,,ad uuleo m řhitb nelo ěcu aitltepivo-oýph žu sn x coh ,náosrvnšée,cdhě.sN noilsét,jaknaklepaid opb vroaáklvn svvečyas vivtšvén eoc–ů jsoo u ledůyžsůpaž íšheunm upeu roksotéje,m oeoýpbd hphrřěaleatn dc,h leh-m xuchtivýchmůžůažen,násvšech.Neukojenost,temnávášeň,bolestn ,oopsot–jen ízpodstepm ň sšateitk au k épeh oje,šnřeep krék no tealéksshiiu áyván áao ň oh saň tn ,tosnk ín zp n obeý–vEán seavcšoen ch jsoru uh toopdon-ájehravost zentují tohoto zásadního umělce. Soch je n éořd íznekzč éotm Nuíied-,n rní–stanleepnřeíB .Pnoozo cěinsuap cirlaobsytér,im ntei-mznepoko m b j,ebcvp olěey vk u lzéeedn dá.lo l é h á n í i d o b ý v á n í – a l e p ř e s e v š e c h n o j s o u t o p o h l e d y s p í š h u m o r n é , d vp atáavm An jeiith jíěm k o n c i j s t e hleh důhy se.pJsvetíšýšzhtsěvtu p r o s t é , m i l é , j a k n a k l e p a n é ř í z k y n a k u c h y ň s k é m p r al klcoo rkyn.m ěonrn ío,acaélie,sd esocuh n i c k á z ru č n o s t – E r n s t o v y o b r a z y , č a s t o n e n á h o d o u , o d k a z u j í hírB an é.–Pb pověsitnadpolé,jaknaklepanéřízkynakuchyňskémprkénku.Ne,ne–Ernstnu en acčoivn ol-ouditpohled p m a t i c k y r á d i , ž e j s t e t o v ů b e c kéranag k u . N e , n e – E rn s t n e n í B a c o n . P o z o ru h o d n á j e h r a v o s t al e h k o s t z t v á r n ě n í , kb r o k n í m a n ý ř e , a l e ikf a s c i n a c i l a b y r i n t e m z n e p o k o j i v ý c h v n i t ř n í c h s v ě t ů . E rn s t o v y o b r a sih stel,napadnevásutřetíhodíl .Nebolézde trochu méně, ale jsou. Výstava se zdá zoruhodnájehravostalehkostztvárnění,aleitechnickázručnost–Ern stoovpyoovběrsaitznya,dpostel,nap h l i v i d ě t . P r o t o ž e m i s t rů , j a k ý m aylejsitoo e c h n i c k á z ru č n o s t – E r n s t o v y o b r a z y , č a s t o n e n á h d o u , o d k a z u j í kb a r o k zm u o p r a v d u u h r a n č i v é – b l u d i t p o h l e d e m ao b j e v o v a t n e t u š e n é l z e a s i d l u h o . J e š t ě t a k oňzn zčeápsoti-takpěkného pe,umětvytvořit ěco,alespoňzčásti častonenáhodou,odkazujíkbaroknímanýře,aleikfascinacilabyrainletsepm b loM aih xýoěE nlevéstih ,jesofitaon vacd oů nyím řk epr,n ao n asetbem ráianlp tea.lm výocdhílav.n ích .Eěrn b-ěco,alespoň být řazena chronologicky a ukazuje vývoj m ěk dan p o s-uotkřeotjíih Niteřn bo lépsveě,utům tvsytotvvoyřoitn ticdkityproáh di,ž-ejstetovůbec tacaiksn p ,sřpcaerik eiltu sly i,n vp cdenvzeýnvsetáap kojivýchvnitřníchsvětů.Ern sE torvnyso bsrn azoyvjésooubo pzrya,kvtdeu u hrěaunhčrivaén–um blyloauu a x t – r a r é m ž vd ěm tstváleí.lZ razáysvtjsiytoa.An u rajenvjím racninjsečtteievp b l o u d i t p o h l e d e m a o b j e v v a t n t u š e n é l z e a s i d l o u zč ko pp ěak édhuoku,o řhenk séi– vp ů l c e v ý s t a v y . An a j e j í m k o n c i j s t e p r a g m a t i c k y r á d i , ž e j s t e t o v ů onpardavpdou .ubatékytičk ragmacky demaobjevovatnetušenéplzyeisaosu idkloro um hoý.Jcehštsěbtaírk m osctiosjinhěorepporveězseitn stteo l,znáaso e k d ů t u j í t o h o a-dníhoumě heoc.rJm eášdtoěi,žh taelikvjstid m o c i s i h o p o v ě s i t n a d p o s t e l , n a p a d n e v á s ut ř e t í h o d í l a . N e b o l é p e , b ě t . P r o t o ž e m i s t rů , j a k ý m b y l M a x E r n s t , j e o p r a v d u m á l o . etovůbecmohlvidět.Prooutřueu tíhm oděn ílaí.vNůebjebeh oco pněežl,tuo in tn om ,eavleisísrí.p o ň.jT áesvztiíb tayektň ěpkéřn ort,in auxm Ežrěen syt–tv nřo vjaéěko yp,ykoltň eM rzč éam hsp rta,ěn uo žvd tstevteí.Zsiuvp baůtélck cháazje-jícíhrozivákolečka,změťzbytkůpaměti,ztracenýchvtermitištích.MaxErnstmibylbránoudosurrealismuakcelémupvaýdtvnaervnáésm .lJéed em – rvatyzntveao žpářld n ýcon eď ezč d sk A árn retrooosp užvP íěbtý ěěn eTm evn epk ipélb ohem íněácpelo b tvm it,n cýobm ,raalezsb áxstěE itu arn k nlyéh ,řekěn evyýtičsktayv,vy.yAn isstorů jeku sio vp staavžyd.An jesjím n cicjk soteenp roaongzcm ksd yen raáu th osu círm e.Sk traogácm ezd třěatz.Pernoatocžherm onisotrů log,jaickýym aukazujevývojErnstovytvorby.No–vývoj,spíšzastydloupubertu,neboťvětšinaobrazůdrnkánastrunyhlubokésexuářelnkín neetuek jiteůlnlcoesvtiývk ém zn Sno níB aad k.P ivaothictao uebm jeh Eran tánse.k oižru ádjteio,žhretrjsaotveco tvalů hek onstilo zap th vá-rn ěnoí,dalěelittoeu c jcím n tickéynrěá,adlei,žjseojsute.V toývsůtabveacsm oáhblivýid ooo pch racjevijzsdtdeuepm lh o.uam ivuid.N ět.P em rů ,jaík b.yn Ehřro sn t,ojeádojeíp žůylaž .N jenáolost.,temnávášeň,bolest,opojenízpodléháníidobývání–alepřesevšechnojsoutopohledyspíšhumorné,děsuprosté,milé,jaknaklepanéřízkynakuchyňskémprkénlk e,rnoeto–žE rnsisttn en Býam cpoand PloeM zvoáaru raavvedo al eáh stzětvváyrtn ěn alěecitoec,ahlen kň ázzč ruáčsn sxut entdíh lah.rN busotm lép el,ok u.om vo řití,n spico titao b Meanx,nEársnvsšte,jech op raevudkuom Ernstovyobrazyjsouopravduuhrančivé–blouditpohledemaobjevovatnetušenélzeasidlouho.Ještětakmocisihopověsitnadpostel,napadnevásutřetíhodíla.Nebolépe,umětvytvořitněco,alespoňzčástitakpěkného,řeknetesivpůlcevýstavy.Anajejímkoncijstepragmatickyrádi,žejstetovůb

iští hol

ky

M


surrealismuakcelémuvýtvarnémuuměnívůozásadníhoumělce.Sochjezdetrochuméně,aM le axErnst–snovéobrazy,kteréměuhranulyužvdětství.Zubatékytičky,vycházejícíhrozivákolečka,změťzbytkůpaměti,ztracenýchvtermitištích.MaxErnstmibylbránoudosurrealismuakcelémuvýtvarnémuuměnívůbec.Jenže– elnostivkaždémznás.SnadkekonciživotaseavP u- razežádnýnevisí.TeďjevevídeňskéAlbertiněceláretrospektivaMaxeErnsta.Obrazyaobjektyzezámoří,Evropyisoukromýchsbírekdůstojněreprezentujítohotozásadníhoumělce.Sochjezdetrochuméně,alejsou.VýstavasezdábýtřaEo rn t–ascn éooblorgaizck y,ykau terékm ěju njE urlynustžovd zdes-n horovn azu evhýrvao vyětvt-orby.No–vývoj,spíšzastydloupubertu,neboťvětšinaobrazůdrnkánastrunyhlubokésexuálníneukojitelnostivkaždémznás.Snadkekonciživotaseautortrochuumírnilapárjehoděltoužíbýt Neukojenost,temnávášeň,bolest,opoM jenaíxzp í.Zčunboanstétakpylntičěknyo,vm ych zejíc.Tíh rozzbivyátekkopleřčik a,m zm t- oobrácenénaruby,pohledypodkůži,dohlavasnůsexuchtivýchmůžůažen,násvšech.Neukojenost,temnávášeň,bolest,opojenízpodléháníidobývání–alepřesevšechnojsoutopohledy íreám en po íněáťzpboyrn hravostalehkostztvárnění,aleitechnicksátvzru raucem nýocrh chst.éM axiléE,jark nn stm nvét,edrěm suitpišrtío ,m akilebpyalbnráé-řízkynakuchyňskémprkénku.Ne,ne–ErnstneníBacon.Pozoruhodnájehravostalehkostztvárnění,aleitechnickázručnost–Ernstovyobrazy,častonenáhodou,odkazujíkbaroknímaohledemaobjevovatnetušenélzeasidlokuůhpoa.m Ješsětěpti,zíšth dýom sn urýrýřeetva,alaislerm um cu ealém rnzén m vův-nitřníchsvětů.Ernstovyobrazyjsouopravduuhrančivé–blouditpohledemaobjevovatnetušenélzeasidlouho.Ještětakmocisihopověsitnadpostel,napadnevásutřetíhodíla.Nebolépe,umět ikf aask cuin cm ilaěbu yvírviýnůttve-am epuoukm ojivěýncíh žerjn stesto vů em istn růo,u jak E m ibbyelbcm ránoohulivdid oěstu.Prro eatolisžm uakc n becěe.llcJéeem n žouvecyv– ritan ztěeéro n vnzč iěsí,.aT eěvk ídneň rn sts–t,sjenoopvréao zy,kátloer.éměuhranulyužvdětství.Zubatékytičky,vycházejícíhrotvvP ozřd cžoách ,dau lesým pnoéeňn álesetď itajekvp éhskoé,řA eklbneer-tesivpůlcevýstavy.Anajejímkoncijstepragmatickyrádi,žejstetovůbecmohlividět.Protožemistrů,jakýmbylMaaxxEE rn vb druam stojněreprezentujítohotozásadníhoum . S h j e e inězn celáásr.eStrnoasd pekketk ivo an M aivxo etE rsn stua-.Obrazyaobjektyze zivákolečka,změťzbytkůpaměti,ztracenýchvtermitištích.MaxErnstmibylbránou lubokésexuálníneukojitelnostivkaždétzm c i ž a e a m ořáí,vEávšreoňp,byois ot,u krojem ých s-bírekdůstojněrepredosurrealismuakcelémuvýtvarnémuuměnívůbec.Jenže–vPrazežádnýnevihmůežléům ažuevný,n ch.u Nuem ukěonjeín ob stz,etáeecn m ležásn n dď uakc tváasrvnšéem vů .Jteunn dío npoýoun evízp ertéin jírtžonehě–n ovP tío zlreáaitszeaecd h m ěčisn líc.Teooe.S ojecvhejevzídeňtrsokcéhAulbm - ěcesí.TeďjevevídeňskéAlbertiněceláretrospektivaMaxeErnsta.ObrazyaobjektyzezáBřaaczo na.Pcohzrooru hrkavao t,avlseáto , a h n i c k á z ru s t en nohloogdicnkáyjeau zustjealveýhvkoojn Esětrzn v y t v o r b y . N o – v ý v o j , s p í š z a s ty d l o u p u b e rt u , n e b o ť v ě t o .u Výesn taévlzaeseazsd álobuýh třo az.Jeenštaěchronologickyaukamoří,Evropyisoukromýchsbírekdůstojněreprezentujítohotozásadníhoumělce. uu tpo led vkojeů vvažýjsit,vd nu i d áp oh rnraonočbivréá– cebnloéundairu bh y,p oehm ledao ypbojzedu oejtE hrlšan vsas n ů s e x u c h t i v ý c h m ů ž ů až e n , n á s v š e c h . N e lest, opojení z podléhání i dobývání – ale totovžyetm vorisbtrů y.N o –m vývoj,spíšzastydloupuS ochjezdetrochuméně,alejsou.Výstavasezdábýtřazenachronologickyaukazuje n c i j s t e p r a g m a t i c k y r á d i , ž e j s t e t o v ů b e c m o h l i v i d ě t . P r o , j a k ý –ErnstneníBacon.Pozoruhodnájeh hťkvoěstštizntvaáorbnrěan í,adleritnek chániackstáru zru nlo breartvuo,sntal ebeo zů nyčh usbt– okEérn ses-tovy v ý vojErnstovytvorby.No–vývoj,spíšzastydloupubertu,neboťvětšinaobrazůdrnatnetušenélzeasidlouho.Ještětakmocxisuih sitonjitaed tel,naažp nezn váássut a.oNnecbižoi-lépe, přese všechno jsou to pohledy spíš humorálo np ínoevuěk lnp oo stsivk daéd m .Sřneatíh dokdeílk k á nastrunyhlubokésexuálníneukojitelnostivkaždémznás.Snadkekonciživota málo. votaseautortrochuumírnilapárjehoděltoužíbýtnaplseautortrochuumírnilapárjehoděltoužíbýtnaplněnomírem.Tenzbytekpřiponé, děsuprosté, milé, jak naklepané řízky něnomírem.Tenzbytekpřipomínápornoobrácené mínápornoobrácenénaruby,pohledypodkůži,dohlavasnůsexuchtivýchmůnaruby,pohledypodkůži,dohlavasnůsexuchtivých žůažen,násvšech.Neukojenost,temnávášeň,bolest,opojenízpodléháníidobývání na kuchyňském prkénku. Ne, ne – Ernst můžůažen,násvšech.Neukojenost,temnávášeň,bo–alepřesevšechnojsoutopohledyspíšhumorné,děsuprosté,milé,jaknaklepanéřízlest,opojenízpodléháníidobývání–alepřesevšechnojsou kynakuchyňskémprkénku.Ne,ne–ErnstneníBacon.Pozoruhodnájehravost není Bacon. Pozoruhodná je hravost a lehtopohledyspíšhumorné,děsuprosté,milé,jaknaklepaalehkostztvárnění,aleitechnickázručnost–Ernstovyobrazy,častonenáhodou,odaxErnst–snovéobrakzayz,kutejíkb rém nu lyýuřževd tstvaí.Z ktye,vm yczhnáezp ejío cík horojivzýivcáhkvonleitčřknaíc,zhm néřízkynakuchyňskémprkénku.Ne,ne–Ernstnení arěou kh nríam an ,aleěikf scu inbaactiélakbyytričin svěěťtů. kost ztvárnění, ale i technická zručnost zbytkůpa–měti,ztraceEnrýncshtovt rm tícjsho.u M uuddoitspuorrheleadlisem akc Bacon.Pozoruhodnájehravostalehkostztvárnění,ale vyeo braitizšy oapxE ravrdnustum hriabnyčlbivréá–nbolo muao bjeevléom vatunveýtutvšaern-é némuuměnívůbelcz.eJean želo–uvP ýnoecvisiishí.Toepďojevvěesitvnídaedňpsk lbaep rtainděnceelávárestut rořseptíh ekotid vaílaM xeoléitechnickázručnost–Ernstovyobrazy,častonenáhodou, sid hor.aJezšetěžátadknm oésteAl,n .Naeb Ernstovy obrazy, často ne náhodou, Eodkarnsta.Obrazyaobjepketyz ezěátm déůhstoo,jn epetreeszievp ntu adnaí-jeodkazujíkbaroknímanýře,aleikfascinacilabyrintemzne,um vyotvřoí,E řitvnroěp coy,aisleosupkorňom zčáýsctih taskbpíreěk kn řeěkrn ůjlícto eh výosto tazváys.An houmlaělce.Sochjezdjím etrk oo chnucim én lejsaotiu zenoahclihvridoěnt.o auisk az,ju jeývm ývobjyl pokojivýchvnitřníchsvětů.Ernstovyobrazyjsouopravjstep raěg,am ck.V yýrástdaiv,žaesjseteztdoávbůýbteřcam Plroogtoicžkeym trů ak zují k barokní manýře, ale i k fascinaci Ernstovytvorby.No– výax voEj,rsp sty ubáelrt duuhrančivé–blouditpohledemaobjevovatnetušené M nísštz,jeao prdalo vu dupm ou .,neboťvětšinaobrazůdrnkánastrunyhlubokésexuálníneukojitelnostivkaždémznás.Snadkekonciživotaseautortrochuumírnilapárjehoděltoužíbýt lzeasidlouho.Ještětakmocisihopověsitnadpostel,nanaplněnomírem.Tenzbytekpřipomínápornoobrácenénaruby,pohledypodkůži,dohlavasnůsepadnevásutřetíhodíla.Nebolépe,umětvytvořitněco,alehstiv ůžuůakc ažeenlé,m náu svvšýetcvha.rN ko osět,n tem eňže,b–ovP lestr,oap zp íidjeovbeývvídáenňí– ásětituah krpaěnkunlyéu hžovd ,řekětn ivp ey vý .An axErnst–snovéobrazysp ,koteňrézč m stevtíe.Zsu baůtélck tičsktayv,vyy cháazje-jícíhrozivákolečka,změťzbytkůpaměti,ztracenýchvtermitištích.MaxErnstmibylbránoxuudco uýrrceham lism neéu m ujeunm ívůn báecv.Jáešn zeožjeándín ýondelvéh isí.áTn eď ské pěře,asleevjsšoeuch on rnoélo,dgěicskuypau rosktéa,m epstaonvéyřtívzo krybnya.N ko uc–hvyýňvsokj,sépm kon terpnrastgam ádbi,žjeekjsty tetzoevzůáb ecom ivpidyěis t.oukromýchsbírekdůstojněreprezentujítohotozásadníhoumělce.Sochjezdetrochumaléen Albertiněceláretrospekjtím ivaM axciejsE .Oabtricakzyrao m ří,Eovhrlo .Vnýostjsaovu astoep zdoáhbleýdtyřasp zeíšnhaucm hro zujielév,jaýkvn ojaEkrln íšzap r k é n k u . N e , n e – E rn s t n e n í B a c o n . P o z o ru h o d n á j e h r a v o s t al e h k o s t z t v á r n ě n í , a l e i t e c h n i c k á z ru č n o P r o t o ž e m i s t rů , j a k ý m b y l M a x E r n s t , j e o p r a v d u m á l o . stydloupubertu,neboťvětšinaobrazůdrnkánastrunyhlubokésexuálníneukojitelnostivkaždémznás.Snadkekonciživotaseautortrochuumírnilapárjehoděltoužíbýtnaplněnomírem.Tenzbytekpřipomínápornoobrácenénaruby,pohledypodkůži,dohlavasnůstseran sm tleopvěayu zyyu,čn ožu ncehn h obuap ,toérdkkéyn atičzkuu jíkb ah ím ek,íaB lelaeikf an in ciru labbh rin tem zn xuchtivýchmůžůažen,násvšech.Neuko jenao m voávšéeň ,broalzeys,tk ,oteproéjem níězp od huáln íidžo býětvsátvní.Z í–uableaptéřeksyetvičškeyc,h jsáozu hau,zm oxrťn éry,n dtk ěů s–upspn rovstéto ,m jeay–n noh ébitříriršazatícn k asutak ytsásň so kZd ém ,rnoáek –enjíE rnrao stn nivýeářn cčo ozaěo dn áajem h raeiv,pzotorsak taloeji-h,ký kElýn rhék lyaa.E v,om ,.vváN ykceu zk ízh aaos,.m zcPhm yycao to M xvsyEt,orten srta–n sán o b u h ru alén yau vd vayn cio h erijn íctoíthepm rao oxh zzE ivlenrádn kypsostop lekčíšso kn ,zb trrrsiaalatéocz,n cbu vt eiytřrjn .M vau cteh vžn n h vbu ěh táb ů shtoo v ynttrr ai– zm jesuo u peo d rao čjeéivvm éězo– ly ono d ik tn lbzeěedtic,aeťz.zsm býp jo ecvP v.Joevt všataeězětrettn eátd – oývm éhoacvěeb rzEab zcn yh ,ísctvt teesrvréam m ěiE uíirn h y vd ěm tísciu tb vy í.sZ toéurn kxuvd yE irn črěk ví.ieb yaécriulh ábyzlo ju ícakc ídho rp o zrléyiah vm oevu leýčh aac,rn m ťvzub tuk ů p tiredan ekuenůh h m iu tiš--štíeco-hci. kostztvárnění,aleitechnickázručnost–Erb nystlo b z y , č a s t o n e n á h o d o u , o d k a z j í kb r o k n í m a n ý ř e , a l e ikf a s c i n c l a b y e j i v c n i t ř h ě t ů . v y o a z s o o p r a v d a č v i t l e d m b a t e t u š e n é l l o a k m ý i t š t c h . M xE r s t m l n u d s u s u t v n u m ě í v ů J ž – r ž brlaá.N noeu dosurrm ealisěm uakc eléěm to vaňarx nE éám vb ůorb,ařeezck –vP ý n vějeitssjítím .tm T ď eoň km éA ěád ceiu láéeakc rljzesteteraoteosléip elokbuteih vvao xlitevéaE nu su taco .iO d .tJvreo těn oE d p o ty ell,M n n esý vetá,n tvíh o ae.pN ouslékkpéreoA ,ulbm tvěsybcteví-láor-eM rean n d o su ertvayin isrm ýlM aešarth m m ěžbn íp vů escits.,Jn e– raazp ák n vpiřsreí.o eíd ď em eýrtcěih n rsn sm n oěn vnééíoh y.,Jn keetn eteržésem ěůulcrhearzvaeýnžstáu lvyn žE vd veí.Z vm ů ik drěm tt.P tsoih eo-x m isvbtrěrů jaeka.nO ýžmb aexažd Ed rn jesáeout aT ujvd ávylíodeis.eboň sihopověsitnadpostel,napadnevásutřetíh op řityn aulrevosýp titsautk–ud p ěk ivp add yau.x An kibuojey-nvlobecýcrivjh sántíd ejeep ru aís.eT g albtrr ceek viu ílb d ňn o io rlcasěvP tyz E rvítlo raozd yíao bjeb ko tylézpeez,áum ořtív,Eyvtvro isoco u,k m ýbczč terď o m ěs,žik ,tan jszcoálbu ýpřsěí,otEacňevm as eászyrtd ýk avorn zam eM řty ěA ,ea.rt lV eáosin iis tm aásop kbueěp ěeřtrk én hh ,řzeesdk ek tectdashiů vp eznrveěýao .u An jaím ijsn eýíhptřo raauzgem m iec.km rcáh dlo tetroosnpěíh eťk vyam e-rE rn sůtvazsid .stO b rarcjezehy ao jéeen k zéleh m rázč op k ýaoacjeh ben írten stm obůjn p,asrtleaebvzjsjeey n t.uVjíaý tosjezh om taokszeoářzn s,d acd ěalccth Soyon jei,žzed ahtésbkíryetk ičkyů,vstyocjnhěárzeepjícríehzeronztiu vjáítokhooletčokzaá,stzarm zobtiu tkM ůělcapexa.S e k d o j n ě p r e z e n t u j í t o o t o z s a d n í h o u l c . S o c r o u é o t v á b n a r o icojs-eb chronologickyaukazujevývojErnstovytvorm by.ěN íšzearsm tyditišlotícuhp.M ubaex rtu necsbh ouťvm ětyšéilnbaěrá,oanlbeorjsao zuů.V dýrn neazsd tru nýyth u oavků éhbsreoxcn u áln u k tkerolantzoužsjetivk tn oo m oN h id ěau to.vPjio m so tžrů ksu ýtom b M xťE rě–n raaíšzvzů dau m áálo syt,k akváatas áěvb řrraaln zneb cu o gín ilcZvek yvb v ý,ty viay j-lh E r,jan vheyrrto tvuzyoi,vln rábek yba.oN o vis,nýt,jaevo jb ,psp sty dklo un.pausb ertnuy,n elubbooťvkěétsšeinxgau rati,zotr–acveýnvýocj,shpvt E,rn tm ib uo k y au z u j e v ý o j E s t v y t v o r b y . o – ý j , s p í š z a s d o u p b v t š o r d r n t ru h a x E r n s t – s n o v é b r a z e r é m u h u l y ž vd ě t s t v í . u a t é k y t i č k y v c á z e j í c í l e č k a démznás.Snadkekonciživotaseautortrochdu lapuáark jeh ělu tovuýžtívbaýrtnnéam plnuěun m eůám tek p řip ín po okoobjitreálnceonstéivk naaru béym ,pozn hleád paodkekonciživotaseautortrochuumírnilapárjehoděltoužíbýtnaplněno zm ůod nbírívky nůe.aT ru h lu bu o kooéýjitm sceeh xvt useátriln ínrn eižšutd ždk sio .y So n osuum rreíranlisim ceoléd m m ěťrn b cps.eJtaen nzn -báěyln í n e k l n o vk a é m zn á s . S a d e k o n c i ž v t a s e a u t o r t r o c h u u m í r n i l ap á r j e h o d ě l t o u ž í b ý t n a p l n ě n o m í r e m . T e n z ě z t k m t i , z t r a c e n m i t í c h . M a xE r n s t m i b y l b r á n u d o s u r r e a l i s m u akc e l é m u kůži,dohlavasnůsexuchtivýchmůžůaženž,n všerach mjen bm oA lerslb o pi.o zp léphřáipnoíid oín býávpáonrn í–oaolebprřáecsenvéšencahru nobjyso uoth olepdoyhpleoddykspůíšži,dohlavasnůsexuchtivýchmůžůažen,násvšech.Neukojenost,temet,m Tjeěn kb ,p e–ásvP ze.N žáedunkýonjeenvoissí.tT,teeď veávvíádšeeňňs,v k ert n ceízu lábm ryeote-d yíjevo ten pru řcio m á–ýckeanon bšějeeyn d ,d děyocsh ůo en xti-u chtsivuýpch žůiléaž ,naákslevpšaecnhé.N euyknoa-kuýéE távírn m no ůzkío bzp em .ph Jd eoon eáín – eovsžo d esép iřsteví.aT vleh íd boeů rtžlein eláav reas tron sp esk humorné,děsuprosté,milé,jaknaklepanéřítzrk hyaňxsekE ém én e,n –n sšzteáén e,b nou o-zěn .P n ánájevP horroaarn vzo tááalb tvzn rď n íe,aon itleejsdň cy hsukp ntéo icA -plk vzaeáran ň oíB satc,.vO p lk édvžh ízp id b ý nvern íh líeyzp sáru eelk vh c,vph o h roym sstép,ů ,jaekonn osypneakk tivuacM rnsptark .O bk rauz.yNao bjeevk ty m řlseí,taE j e n o s t , t e m n á á š e ň , b o l e s t , o p o j e n d é áan n íid ooh baosýo í-– alk pjsřn ezěstevreváppšríšen ceěh otlu jsito uc-h téo,ndpicěok hálezd ím šsht– uE m rtn éy ,doěbsurapzryřío,čzsak tés,tm i- náa M x e E r n b r a z y ao b j e tyz á m o ř í , E r o p is o u r o m ý ch bpvo írrásean k d ů seto o rh zu enm n jíreto kázručnost–Ernstovyobrazy,častonenáhordoopuy,oisdokuakzruojím kbýacro k n í m a n ý ř e , a l e i k f a s c i n a c i l a b y r i n t e m z n e p o k o j i v ý c h v n i t ř n í c h s v ě t ů . E rn s t v y o b r z y j s o u v h y ň s k é m p r k é n k u . N e , n e – E rn s n e n í B a c o n . P o z o ru h o d á e r v t al e h t n í , a e ru č n o r n s o v hsbírekdůstojněreph reozteonztáusjíatodh oíhtoozuám -lé,jaěklcen.Sao k lm en n éýseřžříut ztrk n avfoak u cébh ycětiň sblek m ry kcszéh n u ,vtnn Evaorznn sn tanaícce,h nm Běnatťů czob n .iP hběortia,d n ájsco jeeu ho racpvhroasvtd alu ehukhorsatn ztčviváérn ěbn ío,u an ld eeitp n cd hp jaeealy zvd ořylěecth u m n ,aab jsétlréio uety.e,p V ým tan vtek apey sjo ect.vN zhodoreřáo býievýěc– třk eeitn h rsío o l.o grn cko yzopovaru e t u š e n é l z e a s i d l o u h o . J e š t ě t a k m o c i s i h p v ě s i t n a d p o s t e l , n a p a n á í h d í l a . N e o p u ě v a x E r n s t – n o v é o b r a z y , k t e r é m ě u h r a u u vd s t í . Z u a é k y č k v á z í í z á l č k z y t k ů m z t r a n ý naplněno mírem. duuhrančivé–blouditpohledemaobjevovasatn d o u , o d k z u j í kb a r o k n í n e , a i k s c i n a l i n m k j i h ř v E s t y o z y – l o odníhoumělce.Sochjezdetrochumén ě,akleajszouu .vVýývsotajE varn itayeb ictšvk tošíišsv yateao b rdaýlo zo yuvc,čý eo áE h ouod ab zaeu ín lenikf cip a,u cim labyětrvinyttevm něecpoo,akleosjip-oň au stlctn o y vžroeonju ,m slék bolrM en eitrb ěět,n isn ob zedů co,alespoňzčástitakpěkného,řeknetesivpůslecezvdýásbtaývtyř.aAn m am gm tih cjek.lM djjieE ,žao sbsstettjeom to ehcvren hrzb liru vylo i.d ěnto ,ty jam k m btiu an sťd to,vjeu x rren ivbů b ám n oeoáu sčau rd–serlto av–lu itýsoE m u vshytao n éu m u íd vteak ůl,n cra.jíJakb nnd žaero –ákk vP rm žoáýdřen issí.léT enď evyd vvsoyv tvíu n éd zh etN sr.o iP h .std Jop eakc tyětzrů m ipsaau prrtk vx,d ěn su n am p ošo p vn snáut řaeaezim taeíhn íb la,aýj.eN evbvaao eu o řloitzu n zenaajecjíh roknoonlocgijsictevt kpyerrau kitiaštazícu ýreyvaám o E njo v ý c h n i t ř n í c s v ě t ů . E rn s v o b r a z y j s o o p a v u h r a n č i v é – b l o u d i t p o h l e d ao v o t n e t š e n é l z e a s i d h o . J e š t ě s t ru n h l u b k é e x u á l n n e u k o j i e l n o s t i vk a ž é m zn á s . S n d k e o n c i ž i v o t s e a u t o r t r o c h u u m í r n l Ten zbytek připomí- opravdumálo. eu víb deert ňusk rtěp in ceo léáh re-otr,řoeskpn ek MůalcxevEýrsn ay.An Obraajezjíy ao bjenkcty zám oařít,iE roovm ýecchm sboírh eklivdidůěst.o jn e-istrů,jakýmbylMaxErnst, zč k etceiviěssain ivp tasvted m k ijstezeput m ckvyrcoreápendy i,isžeoaju spru teek,tb ůb roětorežp erm tvorby.No–vývoj,spíšzastydlojeuvp ,néáeAsbtjelib otaeťk vo tšěěěin taěýk petorívroeěcm shitn obsěyt,etael,ln ed tíháoob uyo m ěth tvau tnaězcuoje,aP ap d ltooanu u žbí.b npézn k iapo m praeořgzrn od ,p yořik zseen tuájíltn oíh oejetuooákzpro ársjiath aevd n íshm m lctn em .aSp oolcn hjehzodm u.Tam ejsapopřu .do Vn ýestvíanávásas ýbtílrařáa.N zenbéaoncléh ro n loo g icvkleyyd vleýsvpoojEňrzč n-ástitakpěkného,řekned uo ávalo r a z ů d r n k á n a s t ru n y h l u b o k é x u n l n o t i v k ž t e s i vp ů l c e v ý s t a v y . An a j e j í m k o c i j s t e p r a g m a t i c k y r á d i , ž e j s t e t o v ů b e c m o h l i v i d ě t . P r o t o ž e m i s t rů p o d k ů ž i , d h l a as n ů s e x u c h t i v ý c h m ů ž ů až e n , n á s v š e c h . N e u k o j e n o s t , t e m n á v á š e ň , b o l e s t , o p o ná porno obrácené Nuou–m vývn oij,lasp íášzrastydloupubertu,neboťvětšinaobrazůdrnkánastrunyhlubokésexuálníneukojitelnostivkaždém,jakýmbylMaxErnst,je démznás.Snadkekonciživotastsoevayuttvoortrrbojeycn.h lřoem .sevíršneiclap íek zpoon dcléíirh áo ntpíaid oobp ýrtvoaávrntdríou –cam hnáorjjseohuoto né,írdeěm su.pTreonstzéb,m é,jp akřip noam - ínápornoobrázn á s . S n a d k ž i v sea u hleupáu děplo tohuležd íbyýstpníšahpulnm ěnoorm yteilk jehoděltoužíbýtnaplněnomírem.Tenzkbleypteaknpéřřipízokm ín yond akákůužci,h yoň slakvéam p rskex én e–ůEžrůnaž stn en ozeouru hrn aváovsátšaleeňh,b-olest,opojenízpodnaruby, pohledy c e n é n a ru b y , p o h l e d y p d h s n ů uk chut.ivNýec,hnm en ,níB ásavcšoen ch.P.N kohjeondonstá,tejem pornoobrácenénaruby,pohledypodk ů ž i , d o h l a v as n ů k ovstázn tvá–rn ěn ckoájszoru oo sth –leEdry nssp toíšvh yu ob raozy ,čaés,d toěn ouilé,o b píř,aensleeáitvešcehcn hin učtonp m rn suepnráohstoé,dm ,jadkknaazu kjlíekb paanréoříkznkím ynaa-kuchyňskémprsexuchtivýchmůžůažen,náslévhšeácnhí.id Noen uýý křoeje,anleío sat,tleaesm ikf cey inn aíycBcilaahb rein em zivnáheko pod o-n ko ýcrh řneíh chksovsětztů toí,vayleoitebcrh aznyicjskoáuzo avodstu–uEhrn rasn pod kůži, do hlav nokěbutsý.tN ,n eba– E rn steičtn cáoyzn .cPíth o zrozru ájijevh avvonstital tv.E árrn něsn rupčrn to-vyobrazy,častone axErnst–snovv éáošberňa,zbyo,kletset,roépm an lyáuk u a t é k y k , v j í ojeěnuízhpro dlu éh nžéíivd d váí.čeZn í – l e p ř e s v š e c h ivd érn – dyitlp hn len du m vikf atun louzhnoe.Jpeoštkěotajivkým tn.Earn dpso a-razyjsouopravdu nišrtán hh o děosauuxp,E o ktséabt,m zlouujíib kb ako rn o k íem asao nuýrrbřejea,valio lem asectiu nšaecn ilaéblzyerainsitd em chovcnisiith řnoícphosvvěěstiů tosvteyl,n ob l e č k a , z m ě ť z b y t k ů p a m ě t i , z t r a c e n ý c h v t e r i t í c . M b á o d o s n o j s o u t o p o h l e d y s p í š h u m o é , d r o s l é , j a a a snů sexuchtivých abd dlo nuýed vnáitep svut řTeletíd h d ílaao .N bvo ,lb ueem vyétlzveoařsitin ,aole.sJpešotěňtazčkám stitaokcip ěkonpéohvoěs,řitenkandep teosisvp ůalcp evaýd-nevásutřetíhodíla. u–hvP rparn veékpž–u oish eojtem beejeň oklévépaA ten tu šěetn dělocuoh sih tel,n akcelémuvýtvk arlenpéam ěn ůcbheyc.ň Jesn á n í . ď v e v í d s r néuřízukm yn aíkvu kžéem kračéizn . N e , – E r n s sá,tuam vyo.An ajeojo ím kiso p gcm yrpáědki,žneéjshteoto,řvek ůn beectem ohůlivlciedvěýt.P žem rů,jk ak xatickyrádi,žejsteto boo cn proaýň zčsábastírticietk akk sivp straovtyo.An ajiesjtím oýnm cijstbeyplM ragam tiněceláretrospen kteivnaíB M eE staru .O zyáao brajevk tystlézap elezeh uock,iajlsrolteoe.sm h acaoxn .Pronzo hbordan jehN krm osttěz,řjettív,vE áyvrtrvn ěpřniytín ,aělo em můžů a žen, nás roam terercam ln irdoeěcn toh .Pp tvoddžéoeu m ak.Výým lM důstojněreprezeitencth un jítoich o tzoru záčsnao dsnt–íhEoru m ěvv lcyeůo.b Sbo h je,čoE zah d eivtsn urh nu ě,,aisáletrů jso,ju stabvyas eaxErnst,jeopravdumálo. k á n s t o z y s t o á o eňzdábýtřazenacohdrk on gickay azuajn evýýřev,o rnasstocivnyatcvilo rbyyr.in Nteom –vzýnveo-j,spíšzastydloupuazoulojíkb roau knkím aljeEikf ab všech. Neukojenost, zábertu,neboťvětšpinoakoobjivrýazch ůd rnitřknáícnhasvtru yh vn ětůn.E rnlusb toovkyéosbex rauzáyln jsoínueoupkroajivtedlnuostivkaždémznás. voj, Snadkekoncižu ivh otraasnečaivuéto–rb trlocuhduitp uo m rjeh hlíern deilap máao bjo evdoěvltaotu nžeíb tuýštennaéplzln eěan siomírem.Tenzbytemná vášeň, boase tekpřipomínáp naoru ,ppoohvleědsitynpaoddpkoůstžeil,d do lrn uhooo.Jberšátěcteankém cisbihyo noaphaladvnasen váůssexuchtivýchmůdo žůažen,násvšeut chř.N eu ášeěň en byrintem znepokojivých vnitřních světů. etíh okdoílaje.n Noesbt,toem lépn e,áuvm tv,b ytovleosřti,tonpěocjo ,aílzp espoodňléh zčáánstíiidobývání–alepřeoitiu štích.MaxErnstmibylbránoudosurrealismuakcelémuvýtvarnémuuměnívůbsecv.Jšen e– ratao zk epžpoáěd ýéyn í.k Tuenď chžn ovP jsou hkn lend m néů ,dlcěesv uýpsrto milaé,jeajík ak lepciajsn hseopv,ířšiseh etjeeovsirevp avstyé.,An mnk on teéřízkynakuchyňn á e.Sitoišctíchhje.M zdaextrE ocrn hu miébnyělb,arláen jsoouu.V vas dáubakc ýtřaezléem nau chvrýotvnaorsn lo icku ypau zuíp vabýgeevm kégm ékněak ,n E sátydntir,vežao n B con Peocvzm eerhň sm tlal ko neí,k alteivaMaxeErnErnstovy obrazy jsou opravdu uhrančivé – rN tricn yt–orv ezrejísb tžeyáat.d o vn ů ljievdvidn ortsaokvžéoeA th -in ěcztilái,azs-atrd acneíh no ýcuhm vteěrlcm stm doýsstuarr eaeliszm urkm n vje.ů co.JejE ea– n žkesrn vP ý.b n iosí.ru Toeh ďo eěvátí.djP biesrt ěsctezlátvráetrrn oěsp veottraoscehauum torétrn oěch írn árejezhdoádběýlttořauzžeíb no ěn mk.T njezb ítvicáokp cvE eo épsníb o cvhyn ru rm obby zyrhp,n čleu as-stb,tjeoo np ern okn ím nýnřey,ahleluikbfo ask-ésexuálníneýn ly M a,rxlp aáveh dbo udťm .akoabzruajzíkůbdarn zždiu ,au lejsuom u.V ýsiltap avas nýatcnharp oln loogim ckyíreau aezu výyvteokjEprřnipsioteom rábozyrn .Nočonorů –obvs,rjatýá–k j,sn štoazyvaru sty d oaE u rt u ,n voěuátš,lo ind án asatru o ev orpn oh leo dnrn ysvp orétn ěb sěuyu p roorh satn m ilu éo,žjadvd kknů leí.p zk h m ém no .eN n eřpn náňýazscekh ijíclaéím b yro rpin teáaž nč,n p ýE.cN íchosětv,tiě,eztm ů sátcošh yvt,obebrom rleasztity o uáhnraíid nčoivbéý–vání–alepřese bloudit pohledem a objevovat netušené lze nzšbecyh ten kopjsřo ip otm ín áp oéíšoohbbu rám czeyn n ru ,ph lée,d ylyp oZah labévařías ůnsak exk tyiv ů žrůk ekzn áaseo,zv,k šoeecji– k jean ánvý evň ,iošjtsp ouje.M npízp ainux E eréaé,cd m u ěatžskit,vd unb knjy ypu ,u vrcycah cvch h k leu m ěvh brhn yevtsu ktnn ůito tra.Ecnern ícoh araxvoduléh ýreřnseis,atn leikf an csi.latPm bosytz– robinsru tlebo m eárpajedo k,rsk o nrk iu třon ítczh sálvo ěm .n Ebvírn yeéro rku atáězéuzy syotrčiču u h rveyao čzulieivrvbd éraze– utk h leťtizd békv-lm beždrlco ueu v,o váeah ní.ed em tuďušao e,eon zaíedzaeusňijídkb lk oéuaA h o .eJnrt ešíim těětack m ot,racoliessiikf heok psticvoin věascitln ay drpinotestm el,nzan-epokojivých x Eh n sakc ts– stn vntéůěou raýaletzsvyittao,ekrvcn th ém m uru h aěnn nooíu lů y–u vd ěd tistvžtp í– .n Zhb tym ézb klaožyao io čdb knitjeyp enaíBscaE co n h o dzn n h auvjivrroýaesx taah allE evm v r , n i c s t E n s t o o a , č s e n o o d r o k n ý ř e a a b r i y r á n o u o i s e é m v b . J n vP a e á d ý v s T e j v e s l b n e l á r p a o . éjszíltvao zbgy ,čko eaartek m h yn žp vd aeesěttévt yrro itčo v-m czh ícn íu ro vtváyk čik ,azcvm ědleťezsp b y aosm ,,ezap ceén errem p ěěko o řp nE titennssěiatvp lcseru y cvío m ym žreatk jsbo teup tlo vm baěetd h lut izč .tk Peok tíok iáo stsárů asi dlouho. Ještě tak moci si ho pověsit nad spu ítih lěahžk ,k vlco tnsactěh ojetcň zč titak ětlerkraan hýoca,h řticevt tedsii,-ižejstetovůbec etraaékkm unchiésrh no,u yokev u vpůí.oZ éapkvay kvty yvya,vcázrjeh yn cut áeekjzíscto eho jín co ázshátz– h iev.rb áp leis ,iézc,u m ěrěáťěuzd ů au ,czěln ttsrsep atěvvco n ýrvb m i.y tN ieo š,n ět m iah ěžesrvd teavblz,ýnaystatao sejím ín ořrín N lékrtu p vci,y ědů ců ejm ň p éub h ,léařzep tm eo szběiivp ele.řvS jík m kám iějsěttip kyn M aelx atds.tO b bd.tjAn eičnk ,diE orkpaeoy rk om ýtb h svn taio n réíe.áeZ ecid zářh n jítd toey de,kjean íh híeývm m ěJteo jo ey,z.aAn tžaro hů up išettcE íícch h ařam xE m yzyo lulbb rr eyeíarřtaeilvitslk uoyus.,akc evelo tšavtu m u m np ůgu eo c.aů eýor– vP n envésctn isru eliď jeěg vtem éáA vp ů lcoe– ýlém sm tvau vu y,vs.p An jerty jíém op nu cb ijsetěert r,an m ticěnktšžyin ád ib,žrreaajszztů eetd oárvd ůn býáen cm oí.T hn vyid .Pvríd oetoňžsekm islt-kůpaměti,zjsto rauc.eVnýýsctahvvt ištýícthřa.M atx rn sn tm ibgyicrrlk hr..oM M xE nyssttau mkiibb ráván nvooouujEddron osssutu rr io sm m akc výý tzvaaarasn n él-oku aseerzm dáitb zen a o l o a j e ý o v r b N v ý o j í d u e b ť v a o n k a cm ežlárdaěrézen spbeáeksc..tSJiven anaM eE ranzceisžtžaivá.oO zeyrů b jeďcm khjetyz zídáem řérí,n E pp ydrisaěo uu kžrm o m ekd ůísrteom jněreep rezy en tkup jítohotozásadního postel, napadne vás u třetího díla. Nebo lék lM aň E eho vd áloý.cahplsnběírn kcelémuvýhtvlu arbnoékm ebn žrt –ěu vP etrívozn m u ů ždeka–x vP dtanbsýrean vtao is,jraí.T vbeuyevm Avsrl-trj,ejo ésu exuum álněín níevuůkboejicte.Jln oem steiin vk m ek orn rzeoý írn nxaso ilk ap íb n te– cn eaě.o m eůjsso .V saattazu vyý aoao sh etb áůtyz bu ýůteřaž azázeem rášo o.lo o geicukltkoyou au koýastztn u jem výnváovjEo ršm n st,obvoyletsv.tTo rp boyzj.b N o výdřvi--oj,spíšzastydlou ňskéAlbertinpěocm eláírneátrp oo sprn ekoto ivb arM xeén Eu rn bSch ro bsetbartěy.liO eallcáezh ryejyetrzpodosepdterko kůctih vžia,u M aélaxn eěaE,sarnln tsaeu.x O bcýrh jd ek oácřh í,E ve-nch ácean ap ru , p d d o h v u i v c m ž n , n s v N j e n , t e á e ň , o e n í z p o uisos,n euzbktáoor-o ťvm tšýliencdahyossbp zků d rnsotk ájnn arsěetsp rurepnzryeon h b eoxnzuaáák ín tivk ažydňésm znápsr.S nad ke.N ko živEortn assetnaeu-tortrochuumírpe, umět vytvořit něco, alespoň z části tak yisoukrom kýdvůásntoí– jnaělereppřeresezevn jíetn oyrth ou rtcu obhp o brííršaeh d ů o u,m jítooik saln naeín huéokříozjikteylnnoask létvýhíc.áZhnusíb idíaroetéb eu oto p oěh uěp m rn éěze,d sbttléu lh éé,o jaisttp k edp kpu ,n nežcelié,id– iřlvrap roálcjaeejk dočcsěk žreín b tcn ln n o m .en T esotn yertzend k íln bárih ábco ncoréh aoru béao ym ,u ouídm keů oe,h výas xuucu hm tivýěcn hívůbec.Jenže–vPran žvd ětsn yzo týičru ydceh áázájeebh jícýn íršh lero m bh yaultp km ů an m tru ra.V cču ýastcvz–h rsm ištřtoo íacm h xaoE r-nnosetom yelu b áun,o uk d spujo rh rk eleaaédrlin soym akc m ulelavikf tvaasn-rů nséem deutrlyouch um én ěa,aclo ebjn so.Puk .V sktayh v,vas zd tau ao zzseáitvn ch.S ho -tlztajeot,vzzud m ěal eh o h trěý oťzn éh n ěi,m ack lěeátjsíir,o u ýn aE svt átpobřvý zer.M n ayáac,čp h rsotrn í B o o n o k á ě í , a e it e c z y b a z o n d d k z í kb k n a n ý ř a –soan– ovE érvon bjs,srtap.zO ueo aegaž n uezy y vd Z bsjo aktu én tim čvsky vcoh yrcsn h zeáekjo h ilveoěsáj,trs,koepopíšlerozečjaezkn zd ěh ťlézh tzkáíid ůsap m tni,uzí– tm racleěelp vt ejcrzhm itiršjsotíoch .tu M xéhn Erdn ib.V lbsrtaáovn oéu m ,u jebn t,tjysý et,vm šícd eí– ň íl,o zp d o ýao řý.eScstoeh šen o pao yslestjm p uym ras n krrtin ib vnaays.ctM b ark zédym ao kžlvb ty ztcřeu áau m osěřvatíů ,zšěEeutE vscjeth rvrn oví.N p yeooiu k byáír.rvN ůr,u sbo tý oozvjn n tm uloojd ítu o obh táyon dabn ívháěo cnen dneeo m soíšuh ý e,zdábýtřazenachro- pěkného, řeknete si v půlce výstavy. A na jeEerlánrestorovsyapx tveE o N íšyze,k apsrteo ty lo uěb p uh rt ,ln n en-žsávk n orů k ývu E ro srrytoaoo v sebaty yxlreovu inýakc teo m csjů h iio n ím yeo u ob u arn u péo lezn d m op ao uivcvšh dtraulrtor.aO u h .Jzueelyeěšm t,ěak uíb ršrzoeak aislalty sbm enzleén m to vjivod aťývsrěp éib m ca.lsaJeotep ryab zoaáoekn žéáu d ýauvň n ek vh islm í.eh Tu erp ď eéjčitvéeisvn eleévxk– du ň lbm ern rt insetěán cse.Sn lánírB eabtadrjeo sek e.P kton tivzceo aižru M atao xésd eelzE bhsrou ejezěh ánm u pan o sb tu ,cah én ateíh k é– zdb y n h y N ,néžeitd eA E cřkvo nvn naýru áasnjtetsaosih vco taal hao sjetizlkap tvtyáázrrn eěl-toužíbýtnaplněno N výnvdyooh j,sctlp rt u ,o najvid eteýbo tu šn n ůěilo d,sťjaírut něů.řn k n sbn tvaru hkrolzu scsepn ád lsy n íén k ojk oísu spteá.io vk azč oeh o ío rbn oí,adlo naos– tru u éio scdeisx uoáplp nuoíb u knu lp n teěn ivk aerprt žu du éé,rn m eezbv vvk tšb ián ražn a.N zn ůřyeívP n kp am txru n u b o k lnňseík n -s– a k m i h v ě s i t o s t l , a d n á e o d í l l é e , u ě t v y t v o ř i t n ě c o , a l e á t i t a k p ě k n é h o , e k e t e s i vp ů l c e v v y . An a j e j í m ro yisoeu k oom ch ek dýů snn to jjn ěln rxěeozn psru rvk ečztn tm ohů ožstoů zv.áSysn d licveoen .S ok h etoo zou drstte,rotoerdm ok ě,ob,akolen ot,oupa.Vn edzléd geso icekvyošjeau n itvcesk oýžhsctdu tlh –jím n rakíh scto o djn jíkb aň řteaízp ,vaas leoikf ah sácáb inýaítid cřialo azbeyn th em nplo eřp ivcýhckn haovzu řvntýoícvh áceuntoérn yu,pm yarp kýo žiy,ěsdb h as u h ievo eaoen ,n ázetsyo v,ču ša,ejam h N áup vm áašíérve-n lejsím oýjeýsn ýrvain ácn ír–oanzleo jn sojeitu poojhledyspíšhumor- jím konci jste pragmaticky rádi, že jste to ea trřaoí,ru cEhvkbu rd jeh d lrtoáírd u aů ip an abd k o n cý iěž.n tu ecloM ajeu hc,ah unzu u m o coijshítreln pdilrap gám iů iž,lažíitbveen ju sěcstteh ek to o ůeáb ctcoim iév idEěrtzn .d rtěáo osaž tojienržh batáavb ysh x E ncitb dru lostk Ern toon oa– vc,k ýp j,slrepn láorn p u ťPu van roisau ztírh ů rnn k k ép sicerok xráu íčo nnveáoau jtiuerlšneo sš.tSeěntaaákdhm k iožk ip vaoztvauěsjísekb tron-ímanýře,aleikfasci.E yeěort r,ru an o vrom čo iem vn – u ity h lseto dcjíen eom ao jlenvm n n zyeoasbžid ost.oJáen isn,io hcd itanuato ak ň srkno ésm eb,tn ev– E íkB o,etdon .dP ad srů al edahk k sáétn n ěan ,h aoroleu h t.–oeE stsoétivlvk raléozm yu,čhazn oek doocou rdorpk mu íncáhpyo bvp ryártcvkeoénrnbékyn.uN a.N ru y ooh díšsyztvap otty dd ůrauježcsih n ilů an p oovb ltzobuou žzíebyhbýjsoton pátšp lněan obvu m erm .T zzb yáslottreru kd pn řpiíp m án -zbáru m ilap jeh braýsn nčl,án ln m ísro eut T eb ivpld m ášep áěcuseceh nxo ašpru páoso h ypo pěo ůso žitin ,d ůaů selacxeduvncýehsvtaiávvsýyut c.An hm eon ,n vpšeer,u ten d řle.bd tíh opzo dbao ílayl.etN éaop vaas osřibd itrn o ,éau.n tictleaisd kih kd nvk éěh řeaok vp aůjo ežjím coijásltésep ach gm -. ětvytvořitněco,ale- vůbec mohli vidět. Protože mistrů, jakým věůtůž.ůEaž rncesh tn ou j.sN oáueru o p roajedvnědlotuosu ioavvp éaoáp – locn u dvé-itáp h m vbpořoo tk neů,eutížn um lo Jlecesh ttěio abckyzč p o dhn plaeovtesas tesil,n p řetíh důílaaž.kN enb m ,vnyuáo sbvršíraenzcyh ko t,tžh eím šaeb ,o b o b rěň án een n am ru ye,n h dkjeyp i,d oěnothévrn lly azveto n ů vtýň h,m o nro áošueaň tld ,eoad o djáselétscehvm ášen íh id ý – ersioen h jsob o,leyju leyrd ysto s,jap íš-E hruanm rm n roáslo té.,milé,jaknaklepanéřízkynakuchyňském tžů iyceokžsjeů yp d i,ů ž,-n eb to vcoů ceidm litvooaid tvoášžve,ejaácm isot,brů aslk m péráa,dlo věd m ýosbtaývvyá.An jím aágvjsm i,p tenaríštáížozp hb.N lo ievb P rjeoín žlseetě,p trů k m M ao En edxo p vsdt,jeo uo .sup nN í–eau ajelek pjeřk ensoo ensvtc,štieejsm ctehpn toic,bkpoyolerm hásm h u evn uěvkt.áo onh ttm e.řP m šeýnň tto ,oýp p oxh jeb ín zlM p byl Max Ernst, je opravdu málo. ,nuec–hE rnsk sténm enpíB ohn .n P.o ru dín hřreasveovsštealch ehnkoojssotzutvtoáp rn ,aylesitpeícšh ckáozrru něo-st–Ernstovyobrazy,častonenáhodou,odkazujíkbaroknímanýaknakleppark néén řízkkuy.N naek yň rkaéclén káu N íidzeo o,n býeh váon –áaljeep oěhnleíd hn uim néč,d ,arleaikf em kn o j i v ý c h v n i t ř n í c h s v ě t ů . E rn s t o v y o b r a z y j s o u o p r a v d u u h r a n č i v é – b l o u d i t p o h l e d e m ao b j e v o v a t n e t u š e n é l z e a s i d l o u h o . J e š t ě t a k m o c i uhodnářjeeh voastsaclienhakciolasbtzytvriánrtn ěnzí,anleeitp ecoshu i c k á z ru č prosté,milé,jaknaklepanéřízkynakuchyňskémprkénku.Ne,ne rařnlseetstn n alézzpyo,ek réom žlevd tzsttvzč váí.áZ yectničhék-hy,ov,yřeck hn ázeetejícsíih roůzlicveávkýostleačvkya.An ,zm zbykto kn ůcpijsatm ,zm tracaetin ihoodpoouv,o ěsditk naazdupjíkb osteal,rnoakpnaíd naen va–áýxE sřE ut íth–eon aa.vN enb.Poro ,uteh m ětn věyáu ěscltyo spoosětň sutiětbanakí,taéplek ěitk vp ajěeťjím eprěatig ckýych rávt di,ežremitištích.MaxErnstmibylbránoudosurrealismuakcelémuvýstonenásh m er,n ikf asd síB -ílo céoo ru d jtevh horrřaaitvnou au l,eah k rn t v a u ělM nEívran ůxsbE atozm enžeáld ýo ndev sí.,Toedďkjeavzeuvjííkb deňas-kéAlbertiněceláretrospektivaMaxeErnsta.Obrazyaobjektyzezámoří,Evropyisoukromýchsbírekdůstojněreprezentujítohotozáj s t e t o v ů b e c m o h l i v i d ě t . P r o t o ž e m i s kvýd bsty– tn ,jebžoreap– on .áh ojivýchvnitřníchsvětů.Ernstovyobrazyjsonuictrrů onápé,jrzam aru uuom k čm n toervcn.yJseo zryavP ,včadrsu n oiu Ladislav Pavel Irát íh ouaom ochasjecizndaectirlaobcyhruinm énzěn,aelepjsookuo.V avvas demaobjevovatnetušenélzeasidlouho.Jesršaotd ěktnank m ím ncýiěřelc,ea.lS eikf tem jivýýscth neitřzndícáhbsývtěřa-zenachronologickyaukazujevývojErnstovytvorby.No–vývoj,spíšzastydloupubertu,neboťvětšinaobrazůdrnkánastrunyhlubok é s e x u á l n í n e u k o j i t e l n o s t i vk a ž d é m zn á s . S n a d k ek o n c i ž i v o t a s e a u t o r t r o c h u u m í r n i l ap á r j e h o d ě l t o u ž í b ý t n a p l n ě n o m í r e m . T e n z b y t e k p ř i p o m í n á p o rn o o b r á c e n é n a ru b y , p o h l e d y p o d k ů ž i , d o h l a v padnevásutřetíhodíla.NeboM lépax e,E um orvřn ito ěvcao tsyůnt.vE snto yz,oyb razyjsouěo prraavnduulyuuhžrvd aněčitvsétv–í.Zbu lobuadtéitp othičlk edy,evm aob-jícíhrozivák lčka,změťzbytkůpaměti,ztracenýchvtermitištích.MaxErnstmibylbrá oudosurrealismuakcelémuvýtvarnémuuměnívůbec.Jenže–vPrazežádnýnevisí. nsětkt–voas yscáth xberuratu cgh vkýéteclzrheéam ažoe.Jn všm ech euokp oojevněksoiytsn ,taedm n e-ň,bolest,opojenízpodléháníidobývání–alepřesevšechnojsoutopohledyspíšhumorné,děsuprosté,milé,jaknaklepanéřízkynak o,řeknetesivpůlcevýstavy.TAn aevjeejírm cooéiů p jen vkn vjsA atésetelb n š-ěeti,n soidů lp ožuů uhkh eM š,n těaátaxsk os.cN iasi.h pty o evlz,ánázšam e ď j v í d e ň s e rt i n c e l á r e t r s t i v a e E r n t O b r a z y ao b j e k z e om kicdkůásztoru jnčěnreopstr– ezEen orzaázsya,d m ělcoed.Soouc,h jekzdazeutrjíokb chauro m én ě,aalenjsýořue,.aVleýikf stavasas ezadciálabýyt-řazenachronologickyaukazujevývojErnc h y ň s k é m p r k é n k u . N e , n e – E r n s t n e n í B c o n . P o z o ru h o d n á jetahkravoořís,E talvero hpkyois stoztuvk árn ěníý,aclehitsebcírhen rntustjíotovh yotb čanstíh oo nu en áh od kn ím cin cmohlividět.Protožemistrůst,o javkyýtm b y l M a x E r n s t , j e p a d n e v á s ut ř e t í h o d í l a . N e b o l é p e , u m ě t v y t v o ř i t n ě c o , a l e s p o ň zč á s t i rbyytk .N oěptk– véýh vzěo íšcn zkeaen p u bao ťjev ěm štio nk ro no td ru bčo u oéejitm elnu oao sutim vk žvdívaéů s.Sžéen iveý o u cehovuíp m ialap rin jesth aapřM ěan m íresetm .Tben tekbjp řip om ápoořrn rů in ean m n ostjeity clo h veln itvřbn s,yvn ěetů .aE rn yonobcibrijsarytaezlbzů yrrdáajsn ukuoáad pn rcaksvsu u u ralunu ivkéé–seeb ouuáu dlnivtípn en d b jevěao tm nbezn tcu.Jšeán lz–aed askidrek u štn ěatesaevkaism o věsk síriténA eělo ,cnedlaáěprletaotd átsn ut elntíh oxoedE ílar.n N ky,vycházejícíhrozivákolečka,změvťozb toi,jz,,eřstep rako ývscýd h vtu rem itesíicšrt th ícuvh ..M xE rtsn svtaom o rr en aylh ish m akc léxlm ýo tevh arlk n vP alozo en žhácodiž.Jn í.Tteooďrctjriesovih du eň ld bepárto ruonžsíepbveýk tiv a-.O razzbyyao ek tyz ezáínm í,Evoro ob - rácené p i vp ů c ý t a An j í p g m t i y r á bu y,.pVoýhstlb eadd hnolaařo victh as n ů xsgru ctkh veau ým až ,yn áto vayšextvceEh N u vádšlk eň ,p bcu oijslb etestp ,orup o jeen léáh ái,žn bdývrvůnábkneácí–n aalesotp yosjip ílšnlh d urpaárvso.dSstu é,m zktoyrn hy ňísrknéilm ezted ,duto m tř,d vaeyo v n o astel.eo poico ňyžtizč áck shtiisatm azrů k kývn hn ,řlseM ksvn vp lcko eov–jeývn sýtaovvsoty,jt,.seAn ím oun a,g aízp tťicvko jsatzeoůto m hřlein vsieydvh ěštl.eu Pcbrhon tk oožéejsso jahk ýdk m b M aivk xo Earžndését,m ,jeěoszn p .kon ělce.Sochjezdetrochuménn ě,aalru ejso voi,ažyléespejso ák bvůýůžětib zcetm hlirěv ocid n,ěo uů jp ejažvěků ý oéjeE ron osrir.n bsyteů .,N pm íšzanajeásjty o rt nm bo ěytd širn ado beríid ru em xuuitsoátrů lp noí,n eleu tey oustm n adákilélo e,jak nacikžilvep otaanseéaříu troackhuucu m apáprrkénku. P o t , m b j e ,k nůebž– Etyz íB ařísc,E o.yztivo orodů nžáůýjecaž h ojns.N tězrtevu árk ch sstm – toívzp yoobdrléah zyá,n čaísid toonbeýn hío–daoleup,oředsk kb arjsookuntoím nleýdřey,aslp eikf cinaocrin laéb,ydrěin poilék,o ivýncahkvlenpitařn néích ůa.Ekrn toyvň ysokbérm azypjsrokuén ok prua.vNdeu,nueh–rančivé– xebEyr,n stah.O aN zoydeao jei,k zvpáeras m oůu rá.oP isýru ocuhhkm m hresab r,n eskátalsdveůh tcoh p rn eozějenní,o taulsejtí,tito on tn oiáczkávsááazšd nč,íh ěrlo -njesn osp berákcteivnaéM naru po ledbyrp d ornhseo latn eoxvnu h nvío šesk teeh m eru ň bnooleu t,oEp váán evašzeucjíh no poah íšhausm sutepm rozstné,em jajk řízskvyětn ucsh anvn d m lcop lozburydatizetp jern voo atdbnkreáatcu šnejín élazru eroak sin d uh haln o aikf kkm coiasih n dncph pýaců d-n evitřánsut .Nsteobvoylo épbera,uzm ytpvroařvitdnuěcuoh,arlaesnpčoivň zčbálo stu itadkitp ,řeao knbejetevsoivp taévlzye.An jeju ím ragom tep toovsůtebl,n ecam u žín biýck tnáazpru lnčěnnoostm m no áhpobod én b y,lp o ed.ýJyeřešpt,ěaolted ůažsico ,din exazu ch –Eírren sto.Tveyb yk,o čpahřsilp teodonem em nínáao uov,o zeu kb íom chilaovbpas yorviněů tseitsm eoptisvoteýkl,cn ohjiavm h vn íchřesvtíh ětoůd .Eílarn yjsoětuvo é– pěokhnleédheo m vatů nlceetuvšýesn asidalo hok.oJenštcěijstatekpm cisiahticokpyorváědsii,tžneajsd - ohlivit.ýPásrh eum sjetk rů xaEn set,y,jearlo u –ěEkrnésh toov,yřeokbnraezteys,čivp astoůn ,oaid a,zjau íýkb n ýicřk eáp ikf cjsitn tem epěto.Pkrojitvoýžcehm vnistirů řn,íjcah svm ětůb.ylMaxErnst,jeopravdumálo. aokstp lcdeěvn to aovtod yž.o An jím kkjo nm caijsrbtoeyk plM raím gam artn dri,ažavesd etam ocvilaáůbloby.ercinm ohzlin vid ký becmohlividět.Protožemistrů,jakýmbylMaxErnst,jeopravdumálo.

v Al b ne e i rt


P

od Bie

Několika slovy

ber em p

Jiří Šlupka Svěrák

iští hol

& Nejenblues Stará píseň

ky

Sestřih koncertu Jiřího Šlupky Svěráka v divadle Semafor 9. 6. 2011, uspořádaného k autorovým šedesátinám. Na CD vydalo nakladatelství Galén.

Král Ubu Esther Interaktivní rekonstrukce těchto dvou legendárních divadelních inscenací vychází na DVD péčí Kateřiny Miholové.


Životní jinovatky Sborník povídek vzešlých z dílen tvůrčího psaní Evy Hauserové představuje nová jména v české literatuře: Helen Fruhbauerová, Stanislava Mlčochová, Marek Schejbal, Klá-

Gustav Erhart Proudy podzemních vod

ra Smolová, Vlasta Antošová, Ivana Beranová, Hana Raddová, Milena Koljenšič, Nataša

Bibliofilské vydání básnické sbírky českého básníka a historika umě-

Diatková, Dalibor Podaný, Helena Beránko-

ní Gustava Erharta doprovází původní tříbarevný dřevořez Jindři-

vá, Marie Hensková, Jana Kárníková.

cha Zeithammla. V nákladu padesáti číslovaných a signovaných výtisků vydal spolek knihomilů Biblios a Papírenská manufaktura Velké Losiny, s.r.o. na ručně čerpaném papíru Losín®. Cena 5750 Kč, s celokoženou vazbou z dílny Jiřího Fogla ze Žamberka 9200 Kč

Vladimír Novotný Tragické existenciály Vladimíra Körnera Literární kritik Vladimír Novotný se dílem spisovatele Vladimíra Körnera zaobírá dlouhodobě. Výsledkem je tato fundovaná a pronikavá studie, která vyšla coby osmý svazkek literárněvědné edice nakladatelství Arsci.

(mš)


B

rusink

ový

Kamarádi odcházejí jak podzimní listí a já v srdci svém se chvěji že bůh či ďábel zemi čistí

Uprostřed mlčení jsem zaslechl tvůj hlas, jako by chvíle dozněla, ve které nebylas.

Tři klobouky.

komple

Jakápak je to hra a kdo se za kým skrývá i jedna tvář někdy mnoho podob mívá. Jen jeden klobouk k jedné lebce pasuje, těžší je vyřešit,

x

která to vlastně je.

Tam v rohu někde u almary sedává žízeň mezi páry sklenic si vrávoravě bručí že nás zas vezme do náručí

Prosím vás, pane, ona tu bydlí, ona tu bydlí tadyhle na dně

Jiří Šlupka Svěrák

Cucky

vymyšlených slov.


Ona tu bydlí

Vycházím z restaurace. Ve dveřích dávám

ve staré židli,

přednost staré babičce, za ní jde další a dal-

ve starém křesle

ší a další a další… Nemohu se kvůli tomu

ze starých pohlednic,

věčnému přílivu dostat ven. Stojím tam

prosím vás, pane,

dny, roky. Babičky začínají mládnout, až

ona tu bydlí,

jsou z nich docela malinké roztomilé holčič-

ona tu bydlí

ky a ze mne prastarý vrásčitý dědek. (Už

a víc už nic.

mě má.)

Možná se takhle

B

rusink

ový

rodí básníci…? Nedivte se mu, že potom nemohl najít odpověď. (A dodnes neumí.) Když mu dávala ochutnat plíčka na smetaně, potom už nikdy nejedl taková, aby mu to nepřipadalo, jako by žvýkal strejdovy papuče. Pohladila ho – a ruka jí voněla… tak nějak. Snad od toho kopce prádla, který za půlden nejen zvalchovala, ale taky pověsila. Teda: Proč? Proč né sousedka, co na něho poštvala toho jejich Azora; nejenom, když chtěl zkusit, jestli cizí rybíz není sladší (a něco ho za plotem ošklivě kouslo), ale taky tenkrát, když mu k nim spadl míč, jeho míč, krásnej a koženej, jako sluníčko. A hraje si s ním ten vůl Roman a směje se mu – nedám, heč; Azore…! Proč zrovna prababička, která nikdavá nikomu nic špatnýho… Jakto, že někdo jen tak; a kam? A vy se mu divíte, že

komple

nemohl usnout? – dyk se neměl koho zeptat, a dyš se ptal, tak se doptal: To máš těžký. Počkej večír, až po práci – A dopadlo to jako s tou vzducholodí: k vantrokám mu slíbili přidělat vesla od píchlýho gumovýho kajaku a balónky z pouti – těch ale nikdy nebylo dost. – To doposud nikdo neví, nikdo se odtud nevrátil. - Teď nevotravuj! Užś dal králikům!? – Nespal dokonce dvě noci, protože si uvědomil, že taky on ne-

x Ivo Harák

bude, jednou. Ne může, musí nebejt. Nedivte se ani tomu, že je celej divnej. Ponivač to nebude žádný hálelujá hosana. To až pak, možná. Ale předtím. Nás to bude bolet, ale né k uzdravení. Nedivte se mu. Byly mu čtyři roky.

Blednoucí obrázky www.dobraadresa.cz • 2013 • 2 • 51

Naštěstí mi to jede, naneštěstí jinam. … a pak

B

Májová

mě maloval a teďkon visím u Knížáka! – ale já

Podpaží, vůně mahalebek, když moře je – -

už jedu jedu jedu; a nemám proč srovnávat

přes nohu, sunout se dlážděním (a míjet

podobu.

vřené okno potichu vydechnout, zas noha

černé kostky), dýchat jen napůl, jak nedopřes nohu a několikrát ještě. Leknout se

rusink

ový

- už osychá: obejít tento roh, klást nohu

hlasu, který žmoulá: Kurkuma. Zavázat mašličku, nutit se zapomínat (ten hlas i slo-

Sroubárna Libčice

vo, svůj hlas a cizí – možná – jméno), tnout nehty do zápěstí a z bolesti se plně nadech-

– výdej drátu

nout. Té vůně! – tam kdesi za rohem a vždycky za rohem.

Včerejší šlahouny šustí lemem Matalových obrazů: rez vládne, rez kraluje, rez rozežírá. A bez. Útěšné je to natolik, až polykáš koláče

komple

z ježků. Sem proniká slunce – jedině odrazem (od starých nepotřebných píchaček).

Zavázat mašličku, nutit se zapomínat (ten hlas i slovo, svůj hlas a cizí – možná

x Kralupy (kolikáté?) Nepřípadně pyšná věž kostela, básníkův

– jméno), tnout nehty do zápěstí a z bolesti se plně nadechnout. Té vůně! – tam kdesi za rohem a vždycky za rohem.

hrob a všudypřítomná tařice. Nádraží vybombardované: jediná dívka: naneštěstí na-

Pastýřův šlem

há, naštěstí opilá. Cíp včerejších novin pod rozpitou lahví, už dnešní. Máj s doširoka rozšklebenými děravými zuby. Kup mně ze-

Ve chvíli, kdy i vítr tkví jako hřebík ve zdi, která se před ním rozví-

lenou, něco ti ukážu! Naštěstí mi to jede,

rá (a neslyšně a nepatrně praská), se vzlínání oddenků stává zá-

naneštěstí jinam. … a pak mě maloval a

snubním tancem hadů. Z průlin mezi travou je tu příběh: jenomže

teďkon visím u Knížáka! – ale já už jedu je-

inkoust k jeho dopočítání vytéká z tvého levého oka: a to se právě

du jedu; a nemám proč srovnávat podobu.

proměnilo v čas přesýpacích hodin (soukolí slůvek skřípe, ušní maz

A nemám čí.

nepomáhá). Jaká že krása! – jalovcový keř právě posral pták. Pomalu stékající plivanec: rychle prchající mravenec.


Ta slavná chvíle (A. Warholovi) A pak se mi divte! – že jsem se nestal hercem a trému maskuji ast-

Labské nábřeží

matem: Vlezeš si do týdle papírový koule, vemeš si bílý punčocháče (no jo, ty už žádný čistý nemáš; tak moje), bílou čepici a šaškovskej

Kormorán s běličkou v zobanu, kormorán

nos – jako dybys měl mrkev. Ještě ti tam našiju černý knoflíky. Pu-

kolmo startující z hládi oleje je svíce, která

su natřeme pleťovou maskou; sice trochu voní --

dodoutnala. Zabíjí aby přežil a žere z povin-

Tobě někdo řekl, že má být maškarní!? Co je to za nesmysl, ni-

nosti. Helena ráda mrdá! – já nemám ani

kdo o ničem takovém neví. Vidíš tu snad nějaké jiné dítě chodit

tuto zeď, která by nesla mne a přenesla – - -

v masce? Na maminku to nesváděj. No, ty ses teda vymódil. Tak za

Jen mezi chřípím marné mléko trnek a oči

tučňáka? Aha, sněhulák… Děti, podívejte se, ten vypadá! Pojď před

propálené silou, sírou tařic.

tabuli a hezky se nám všem ukaž.

Tobě někdo řekl, že V Benátkách (nad Jizerou)

má být maškarní!? Co

vstupuje mateřská škola

je to za nesmysl, nikdo

Růženka

o ničem takovém neví.

(do dějin světového surrealismu) Karel Šebek: Mříže Benátky Mříže: ,,V Benátkách na svahu růžového domu pod norkovým bezem malá

Vidíš tu snad nějaké jiné dítě chodit v masce? Na

Pavlínka se právě pokakala“

maminku to nesváděj.

Básník sice ještě předčítá (vidím, že nikoliv z papíru) a děti poslou-

No, ty ses teda

chají, ale už by se měly odebrat zpět k přesolené polévce, flaksám s rýží a popolednímu ozdravnému spánku (nad počůraným prostěradlem). Prohlásily tedy učitelky za bytosti pohádkové, čímž je rázem přestěhovaly na stránky knihy otevírané leda dospělými. Tradici navzdory jaly se rýži nazývat bramborou, aby tento motýl ssál laní mléko z květů norkového bezu. Jenomže když byl zrovna v nejlepším, vyplašila jej Pavlínka, která se právě pokakala: dejte si pozor na šebky, letos se ty potvory ňák přemnožily – a vysypala kalhotky pod rozkvetlý rododendron . Možná, že právě on byl naším básníkem. A děti poznaly, že některé básně se uskuteční, když zabijí. A děti poznaly: Chceme raději pohádku. (Zvířený pel je jenom řepkový pyl, sírově hořký.) My chceme pohádku!

vymódil. Tak za tučňáka? Aha, sněhulák… Děti, podívejte se, ten vypadá! Pojď před tabuli a hezky se nám všem ukaž. www.dobraadresa.cz • 2013 • 2 • 53

A teď ty! – a já šel a milej Eliš vám byl jako

B

kočička. Vidíte, jak jste blbý?!

Ještě o tom Elišovi Pamatuji se velmi dobře, jak se strejda strašně smál: to když Eliš,

Kluka poslechne, vás ne.

náš kohout, proháněl -- ne slepice, ale ženský. To bylo tak: z kuřá-

Ponivač je to chlap!

lo, že bysme si kuřátka mohli vypěstovat sami (strašně se mi líbilo,

rusink

ový

Ale to jméno

Tak jsem ho znova potkal, až na Hrubé Ská-

komple

tek jsme nechávali jenom slepičky. Na vajíčka. A mě jednou napadjak jsou žluťoučký a dají se hladit). Taky mi bylo líto těch kohoutků a přišlo mi to nespravedlivý, i když pečený kuře bylo to poslední, na co jsem se v neděli těšil, protože pak už jen úkoly, učení, škola- - Nó, když se o něj budeš starat… Dovolil mi děda. Ale strejdovi se do toho nepleť! Snad se to Eliš nějak dozvěděl, snad si všimnul, že mu dávám tu nejsladší travičku, ale opravdu mě měl rád. A to tak, že jsem ho nejenom mohl hladit, ale taky on: sednul si mi na rameno a hlavičkou i zobáčkem mi přejížděl po vlasech, někdy je tak jemně

le. Do zámecké restaurace jsem se snažil po-

vískal. – Ať ti nevyglobne oči! – volaly ženský, protože já byl jediný,

tichu proplazit úzkou štěrbinou mezi zdí

koho vedle sebe snesl.

a jeho sulcovitými boky – Jsou chvíle, které si budu pamatovat už

A tak chtěl strejda, aby ho teda krmily ženský. To vám bylo něco:

napořád, možná si je s sebou ponesu jako

Eliš si počkal, až mu nasypou – jako, že zobe – ale! Frr – a už letí

minci: sevřenou v nedomykajících čelis-

a klove! Nejdřív lejtka, pak vyskočí za krk a drápama a zobákem - -

tech, které by už chtěly vyslovit – a vytrou-

že se vracely do krvava roztrhaný. A teď ty! – a já šel a milej Eliš

sit: vzpomínám na onu sice již bouřkovou,

vám byl jako kočička. Vidíte, jak jste blbý?! Kluka poslechne, vás

ale ještě ne deštivou srpnovou noc, za níž se

ne. Ponivač je to chlap!

x

pohnula Mácova socha. V hrůzném úsměvu! Kluci mi nevěřili. Vole, příště tolik ne-

A co seš teda ty?! – ozvalo se jednou. Už nevím, jestli to byla máma?

kuř. Ale: Já ji viděl. Já to viděl. A dívala se:

teta? babička? Strejda – nejdřív nic. Pomalu vejde do síně, odsype

Na mě!!

zrní, nasazuje dřeváky, otevírá branku k slepicám. Eliš ho zezačát-

Tehdy však ještě nebylo nejhůř. Až později. Když k nám přijel. Strašně řval

ku obchází velikým obloukem, pak menším a menším – jak se blíží ke strýčkovi. Dva kroky, krok.

a mnohem víc smrděl. Sosák hluboko zano-

Přičupnul si a nechal se pohladit po hřbetě. Strejda ho vzal a dal

řený. Řval tak, že se branka na dvorek sama

si ho za krk. Vidíte!? – Elišu! – zavolal jsem. On si v té chvíli uvě-

otevřela; ale Azor neutekl, schlíple ležel sto-

domil, u koho sedí. Že to nejsem já. A chce pryč. A jak ho strejda

čený v tom nejzazším koutku, kde potichu

chtěl přidržet, Eliš ho opatrně klovnul do ruky. Pak podruhý. A ješ-

uzavřel příměří se stejně rozůndanou Mí-

tě. A pak už na něm rajtoval jak předtím na ženskejch.

cou. Co když mu to nebude stačit? Co když si pak vezme i mě? Ale to už přibíhá babič-

Ty sviňo! – strejda, kterej dělal v dolech, měl velikou sílu. Chytne ho za pařáty, motá s ním ve vzduchu a žene se ke špalku –

ka, objímá mne a praví: Nebreč, toho se ne-

A pak se smál jako jsem ho neviděl se smát nikdy předtím a ni-

musíš bát, vždyť je to jen – Však, právě.

kdy potom: Protože já nebrečel, já jsem řval jako cirkulárka: Ne pro-

A dneska jsem ho potkal zase. A pak nevěř-

to, že je Eliš mrtvej. Ale ponivač za mnou běží, furt za mnou a nedá

te na věci nadpřirozené. Už to jeho jméno.

se před ním schovat – ponivač za mnou běží: bez hlavy.

Říkejte se mnou, pomalu, zřetelně, nahlas: hovnocuc. ho – vno – cuc!


Týnec Náměstí nasáklé potem, v jediném stínu slita lípa s Immaculatou. Ne, nebyl sám. Po kočičích hlavách skákalo Václave čau Vašku po-

Památník jednoho výletu

cem dáme fotbálek než ti to… Nebyl úplně sám, nechtěl být sám, ale nechtěl být ani s nimi. Sedm let, čas, kdy se to láme. A školní autobus má zpoždění.

Něco bíle obnaženého prosvítalo loňským listím: viděl jsi hraniční

(Kam se podějí všechna ztracená, zapadlá slova?: Možná končí

hradiště Charvátů na Chlumu, viděl jsi – v dálce, skrze vzrostlé

jako siroty v Macoše: trním oděné zbytky vět marně natahují ruku.

stromy – Mladou Boleslav založenou Přemyslovci po jeho vyvráce-

Chtěl bys jim podat svoji, v konečcích prstů se však skrývá něco, co

ní, viděl jsi chlapy na čtyřkolkách usilovně rozjíždějící štítový val,

tě nutí popostrčit -)

viděl jsi – jiné – chlapy s očima jako klenák ženy při porodu; ale

Kdesi nad střechami se už chystala bouřka. Nastoupil, právě

krev bylo zapadající slunce a dým stoupal z túrujících výfuků…

včas. Dobrý den pane Veselý, ve škole nic nového, byli jsme v zoo.

A tvoje děti?! – Kvůli tomu sme sem šli?! – Ale ty motorky, viď ta-

Strejdo, to ti bylo něco! Bysem taky chtěl nějaký zvířátko, ale má-

ti… Přál sis, aby ona kost byla posledním zbytkem nedávno upytla-

ma? Třeba tygra. Nebo žraloka. Ale ten kouše. Tygr taky. Kdybych

čeného srnce.

je ale naučil? Nejradši bych žraloka. A taky delfína. Ale ten by ho sežral, asi. Žralok delfína. Leda že bych je měl odmala, aby si na sebe

Bysem taky chtěl nějaký zvířátko,

zvykli.

ale máma? Třeba tygra. Nebo

a hustě padaly kroupy. Snad se domů vrátil bez ůhony. I tak to bu-

Osada v níž vystoupil, se jmenovala Jelen. Pak začalo hřmít de mít těžký.

žraloka. Ale ten kouše. Tygr taky. Kdybych je ale naučil? Brno (má přestupní stanice) Z autobusu na vlak nebo naopak? Z nádraží k nádraží. Batoh, kufr a tašku. Všude kolem zdi, zeď za zdí. Příliš mnoho příliš pomalu se

Návrat návratu

otevírajících dveří. Prosolenýma očima: Od kol a nohou až k trolejím. Tváře se však ztratily.

… a tedy zpět ku kdysi svému stolu, už s no-

Návštěvou (v Tišnově)

vými zprávami o příbězích mezi dávno a nyní, mezi tvým majetnickým zasednutím a stejně důležitým přidržením desky

Už už bys zalhal: doma; protože, když se probudíš v dalším novém

v polosevřené dlani – a neurčitou, plachou

bytě, musíš mít na paměť ustavičně doplňovat zkušeností, abys dve-

přítomností, neúplným přenesením váhy

ře nehledal na místě okna, abys místo na záchodě neskončil v kou-

těla na sedátko polopřisunuté židle (jako by

pelně. Tentokrát jsi však venku a procházíš se ulicemi kdysi svého

v nakročení od -), blouděním dlaně napříč

města, abys onehdy poměřoval dalším teď. Jářku, všechno je to ja-

vrypy. Jak oslovit ty, mezi nimiž teď ostra-

kési pomíchané, slova (asi) vzala špatnou míru: Nevystavíš, neo-

žitě pobíháš očima. Ještě na něco čekají, za-

tiskneš. Mezi (možná) člověkem a (možná) básníkem je clona z ne-

tím nezpozorovali, že jsi, jak to slušně říci,

rozbitného, i když neviditelného skla: A čím jsi zde přítomen dnes?

cizí.

– plivancem, který stejně skončí na tvé nohavici? Večer se plíží jako špatný zloděj, v noci už bloudit nebudeš: cestou z vypůjčené poste-

Z knihy Pedomancie, chystané k vydání v tiš-

le…

novském nakladatelství SURSUM.


Svinul

B

volnou

rusink

ový komple

ortons Bay bývalo kdysi dřevařské město. Kdo tu žil,

H

nikdo neunikl zvukům obrovských pil na pile u jezera. Pak jednoho roku došly kmeny a nebylo z čeho dělat

fošny a prkna. Přízemní dřevěné baráky, jídelna, kantýna dřevařské

šňůru, aby

společnosti, kanceláře pily a sama obrovská pila stály opuštěny na

se napjala až

Když za deset let nato jel podél břehu na pramici Nick, nezbý-

lánech pilin, jež pokrývaly bažinatá luka kolem břehu zálivu. valo z pily už nic než rozbitý vápenec jejích základů, které prosvíta-

k návnadě, jež

ly bažinatým podrostem. Projížděl s udicemi pomalu při břehu zá-

ležela na

a půl metru hlubokých. Pozvolna popojížděl k mysu, kde chtěl na

písčitém dnu

Nick vesloval dál a podíval se přitom na bílý vápenec mezi zele-

řečiště, a zajistil naviják. Kdyby

livu, kde dno náhle klesalo z písčité mělčiny do temných vod až tři noc nastražit udice na pstruha duhového. nými stromy. Neříkal nic. Vesloval dál podél břehu, až pila zmizela z dohledu. Pak Nick zamířil napříč zálivem.

pstruh, žeroucí na

Těsně vedle loďky zčeřil hladinu velký pstruh. Nick pomalu zabral

dně, chytil

potaly daleko vzadu na vodě, dostaly k místu, kde se pstruh krmil.

návnadu, plaval by

kovaly. Rozprskly se po hladině, jako kdyby někdo hodil do vody

s ní pryč a přitom by

x

prudce zatáhl za šňůru v navijáku...

jedním veslem, aby se loďka otočila a aby se návnady, které se třeKdyž se hřbet pstruha vynořil nad hladinu, mřenky divoce vyskahrst broků. Nad vodou se vynořil další pstruh, žral na druhé straně loďky. „Ale aby zabrali to ne,“ řekl Nick. Stočil loďku, aby mohl s udicí kolem žeroucích ryb, a pak s pramičkou zamířil k mysu.

Ernest Hemingway a Michal Šanda

Když cosi (bez 56 • 2 • 2013 • www.dobraadresa.cz

Vytáhl loďku na břeh a vyndal z ní vědro

Večerní větřík srážel oheň k mysu. Nick si

s živými okounky. Okouni plavali ve vodě

sedl na deku. Za zády měl hustý podrost le-

ve vědru. Nick rukama tři chytil, uřízl jim

síku na mysu a před sebou záliv s ústím

hlavičky a stáhl z nich kůži.

Hortons Creek. Ještě nebyla úplná tma.

„Já nevím.“ „Ne, nevím.“

Světlo ohně se rozlévalo až k vodě. Viděl

Nick dál hleděl na měsíc, který vycházel na

„Tu břišní ploutev vyndávat nemusíš,“ řekl.

na dva ocelové pruty trčící nad temnou

kopci.

„Jako návnada to bude fajn, ale lepší je,

hladinou. Světlo se mihotalo po navijá-

když se tam ta břišní ploutev nechá.

cích.

„Už to není ono.“

na háčky. Na každé udici byly k návazci při-

„Já nemám na jídlo žádnou chuť,“ řekl

Pokračoval: „Je mi, jako by se to všecko ve

pevněny dva háčky.

Nick.

mně někam propadlo. Nevím, co bych měl

Zaklesl oba stažené okouny za ocásky

říct.“ Nick stál na břehu, držel udici a nechal šňů-

„Tak dobře.“ „Ne,“ řekl Nick.

ru volně odvíjet z navijáku. Jedl mlčky a pozoroval ty dvě udice a světlo „To bude dost,“ křikl.

ohně pohrávající na vodách.

Zůstal tam sedět s hlavou v dlaních.

„Dnes večer bude svítit měsíc,“ řekl „Tak dobře,“ souhlasil Nick. „Odtlačím tě.“

Nick položil přes dolní konec prutu těžký

Nick. Pohlédl přes záliv k horám, jejichž ob-

kus naplaveného dřeva, aby pevně držel,

rysy začínaly na obloze ostře vystupovat.

a zespoda jej v patřičném úhlu podepřel

Věděl, že za těmi kopci za chvíli vyjde ko-

Loďka plula po vodě zalité měsíčním svět-

menším klacíkem. Svinul volnou šňůru,

touč měsíce.

lem. Nick se vrátil a položil se k ohni na deku, obličejem k zemi. Ležel tak dlouho. Le-

aby se napjala až k návnadě, jež ležela na písčitém dnu řečiště, a zajistil naviják. Kdy-

„Ty víš všecko,“ řekl Nick.

žel tam, ještě když slyšel, jak lesem na paseku přichází Bill. Cítil, jak se Bill blíží k oh-

by pstruh, žeroucí na dně, chytil návnadu,

ni. Bill se ho ani nedotkl.

plaval by s ní pryč a přitom by prudce zatá-

„Když já si nemůžu pomoct,“ řekl. „Víš. Víš

hl za šňůru v navijáku a zajištěný naviják by

všecko. V tom je ta potíž. Však tobě je jasné,

„Odjela v pořádku?“ zeptal se Bill.

se rozezvučel.

že všecko víš.“

„Ano,“ odpověděl Nick, vleže, s obliče-

„Nevím,“ odpověděl Nick a sbíral dál dřevo

„Všecko jsem tě naučil. Ostatně, co vlastně

na oheň.

nevíš?“

jem stále zabořeným do deky.“Měli jste spolu výstup?“ „Ne, žádný výstup nebyl.“ „Jak ti je?“ Rozdělal oheň ze dříví, jež kolem naplavila

Seděl na dece a pozoroval, jak vychází mě-

voda.

síc.

„Prosím tě, běž pryč, Bille! Běž na chvíli pryč. Bill si vzal z košíku na jídlo sendvič a šel se podívat na udice. Obdobnou metodologií, jako Hemingwayovu

končí Marjorie)

povídku Když cosi končí, upravil Michal Šanda stěžejní román Boženy Němcové s vypreparovanou titulní postavou. Kniha Bez babičky vyjde v dubnu v Nakladatelství Petr Štengl


Byl sem tam

B

rusink

ový komple

No jó byl sem tam

prej tyhle si nesměj lovit

byl sem se potápět v tom Turecku

ty sou chráněný

a pěkný ti řeknu pičo

ale jak já to mám vědět

fakt to je moc pěkný pod tou vodou

co jako umim já jako turecky

jako první den jsem byl úplně v piči

tak sme to vyhazovali viď

to sem teda jako čuměl nó ale potom ten čtvrtej den viď druhej den už sem bral všechno co šlo

ti takle plavu kolem těch korálů

sem toho přivez plnej kufr

a najednou chobotnice viď

to buď prodám nebo to vyhodim do píči

ták za ní viď

to smrdí jak sviň

vona to nebyla nějaká ta veliká

no nic

mohla mít já nevim třeba takovejch těch metr a půl viď

třetí den viď to už sem začínal lovit

no a tak za ní sem plaval

nejdřív ty malý rybky

ty vole ta byla rychlá

ty šly v pohodě chytit

ta svině

tak sme to se starou žrali viď

no nakonec sem jí zahnal do takovejch

některý byly dobrý

jako skal

a některý teda na piču

a vona ta svině zalezla do takový díry

von mi to pak ten jeden cigoš tureckej

a já za ní tam strčil ruku viď

von mi to pak i ukazoval na ceduli

a akorát vole akorát přesně jak mi končily prsty tam jí začínalo to tělo

x Filip Špecián

nebo co to je tý vole a teď sem kouknul na kyslík a měl sem tam ještě tak na pět minut viď

Filip Špecián (*1978) Občas literárně

Sem nechtěl, né? tvořící osoba, vystudoval fotografii.


Sem nechtěl, né? takže v klidu viď

To my měli na vesnici kohouta viď

tak sem tam porád po ní chňapal a vona tam byla jakoby rozplácnutá

a von to byl sousedův nějakej výstavní

a úplně se jako roztáhla po tý skále né

a von s ním vobjížděl výstavy a statky

hele já už šel do obrátek

a na těch statkách jim tam vojížděl ty slepice

teď vole kyslík už docházel

a voni pak měly pěkný kuřata

já už měl vole nervy viď

no prostě to byl bezva kohout

tak sem se tam úplně jako nasoukal jako za ní né

no ale jednou viď

teď vona ty chapadla roztáhlý to měla na všechny strany

já byl po ňáký tý tancovačce

a já jí nemoh za nic čapnout viď

a zle mi bylo doma

tak sem se tam ještě víc nacpal

jé jak mě ti bylo zle viď

no to víš to byl adrenalin

nó a do toho tendleten

teď mi docházel ten kyslík

a porád mi ječel a kokrhal

teď už jsem myslel že se tam jako zašprajcuj vo ty skaliska

a mě ti to tak sralo

no tak sem to ještě zkusil co nejdál viď

a já myslel že se mi rozletí hlava

no a taky že jó

a von pořád to jeho kykyryky

akorát sem jako došách přesně na ní viď

a já už najednou nemoh

víš jako na ten její střed

tak sem tam popad tu starou podkovu

vona se porát držela těma chapadlama svině

a hodil sem to po něm viď nó a vod to chudák koupil přímo do nohy

no měl sem poslední minutu viď tak sem se nasral a dal sem jí asi štyry pěstí do tý píči

a po tejdnu mu to začalo nějak hnisat

do toho jako středu nebo hlavy já nevím to je jedno

a bylo to horší a horší

nó a vona povolila svině

a nakonec mu prostě vodhnila a vodpadla

a jedno to chapadlo se taky pustilo

a ten byl nasranej viď

ták sem ho hned čapnul viď

ten řval

vytách sem kudlu a uříznul jí ho

kdo mi ho teď nahradí

pak už sem musel nahoru docházel mi ten kyslík

a výstavní rambajs

a pak už sem na ní sral viď

a žádanej kohoutek viď

to víš já byl hotovej to byl dlouhej boj viď

no tak jsme vzali drátek

nó a pak sme to chapadlo normálně se starou sežrali

to sem mu tam takle jako provlík tím zbytkem tý nohy a přidělali sme mu tam nožičku vod panenky

Poezii a prózu publikuje od roku

hele tén byl rád viď

2006 ve Tvaru, Psím víně, H_aluzi.

a normálně s tim chodil

Vyšla mu kniha Nejvíc plivanců je

a stala se z něj normálně atrakce viď

na střídačce hokejistů (2011).

a všichni mu říkali kapitán Morgan

měl nalakovaný nehty a každý ráno kokrhal a lidi vedle z vesnice se na něj chodili koukat a byla to chlouba celý vsi

Účastník antologie Nejlepší české

básně 2010 a 2012. www.dobraadresa.cz • 2013 • 2 • 59

Nejdřív volala ta Ludvovo máma, kde jako jé syn, né. A já říkal, že von jel včera kolem tý desátý z hospody rovnou domu na tý

B

svojí Babetě. A vona, že von teda nedorazil a jestli není

u Bohouše. No tak sem to začal procházet. Bohouš, ten se zrovna probouzel v obýváku. Franta, ten tam chodil po tom

rusink

baráku celej zasviněnej vod krve. Ta Bohoušovo ségra furt

ový

brečela v kuchyni a srkala u toho čaj a Bohouš jí furt říkal „ty vole neřvi, aspoň po ránu drž hubu“. Ale Ludva nikde.

komple

Jak mu to takhle jednou pěkně vyšlo A tak já ti normálně sedím

a já si říkal co chce dělat ten kokot?

teď to tam začalo chcát

cucám si to čtvrtý

tak tam přijdu viď

vono to stříkalo na všechny strany

a do toho telefon

von hned nezouvej se nezouvej se

teď já byl celej vod krve

a ten Pepík viď

tak sem přišel do tý koupelny

von taky

přiď rychle ke mně

a čumim viď

celá koupelna vod krve

von tam má toho jejich psa

a teď slyším viď klíče v zámku

ňákej takovej ten pitt bull viď

tak tam kouknu viď

a já říkám a co jako co jako

á děti dou ze školy

a von nic jenom mi ho tady chytni

a děti hned doblej stlejdo

já ho říznu viď

a já ahój děti

tak sem to tam kopnul viď

já říkám hele tak to jako prr viď

a ten Pepík hned ty čuráku

lístek sem tam jako nechal

a von hovno prr

zavři ty dveře

že jako ještě přijdu viď

vyjel mi po starý

zavři ty dveře

málem jí vykous ksicht z hlavy viď

nó úplnej horor

x

přiď hned ke mně přiď dělej bomby a já na něj co je vole co je a von teď né až přijdeš uvidíš

a mažu si to k tomu Pepikovi

tak já říkam tak ok kolik? tak mi dal ne těch pět viď

a říkám si co chcé co asi chcé? teď von mi jak mi házel ty klíče z vokna

a von jo v poho čtyrku

já se vrátil do tý hospody

řikám pět

dal jsem už jenom to jedno

dobrý pět

a zaplatil a šel domu

tak ještě řval dělej dělej tak já ti vyběh ty schody

tak sem ho chyt

a von už na mě mával z tý koupelny viď

von ho říznul


to mi to hezky vyšlo viď?

No a tak jsme tam, viď Tak sme tam seděli a vono už bylo tak kolem desátý večír. Já, Fran-

no a já byl už přežranej, tak sem to vzdal a šel chrápat na půdu,

ta a Bohouš sme tam seděli asi vod pátý hodiny, viď. Ale ten Lud-

viď.

vík, ten tam byl už asi vod tří. Hele, ten už byl vylitej jak rybník. A my na něj „tak jdi už domu, jdi domu, už máš dost, jdi do prde-

No a ráno.

le“, a von že né, že ještě ubalí tu trávu a pak jako pojede, na tý svý

To bylo, ty krávo. Nám bylo blbě.

Babetě.

Nejdřív volala ta Ludvovo máma, kde jako jé syn, né. A já říkal, že von jel včera kolem tý desátý z hospody rovnou domu na tý svojí

A von ti bydlel takhle naproti tý naší vesnici, to musíš přejít přes tu

Babetě. A vona, že von teda nedorazil a jestli není u Bohouše. No tak

Karlovarskou hlavní silnici, co vede na tu Prahu, né. A tam je někdy

sem to začal procházet. Bohouš, ten se zrovna probouzel v obýváku.

provoz a někdy né. Von tam bydlí i ten Bohouš a my sme měli jako

Franta, ten tam chodil po tom baráku celej zasviněnej vod krve. Ta

skončit u toho Bohouše, protože Bohouš říkal, že ta jeho ségra je

Bohoušovo ségra furt brečela v kuchyni a srkala u toho čaj a Bohouš

ještě panna a že ho to sere.

jí furt říkal „ty vole neřvi, aspoň po ránu drž hubu“. Ale Ludva nikde.

Nó a my tam seděli, chlastali a hulili viď. A vono bylo taky hod-

No a pak zase volala ta Ludvovo máma, že už ví, kde je. A že měl

ně po tý dvanáctý a ten Franta jako že už deme do piči. A nám se

v noci nehodu a že ho odvezli do Rakovníka, do nemocnice. Ale že

nechtělo. My měli takovej hlad, že jsme nemohli ani chodit.

nic vážnýho, že prej jen nějaký odřeniny a akorát to lejtko. Že mu

No, a tak sme šli přes tu vesnici takhle nachcaný. Voni furt ať se na to vyserem, že vona snad tou pannou ještě nějakej čas vydrží, že nám to jako neuteče a že pak za střízliva jako jó, že to bude lepší a člověk na to aspoň uvidí.

ten řetěz z tý jeho motorky nějak přeříz to lejtko a voni ty doktoři, že se na to vyprdli a ani ho nehledali, aby mu to přišili. A teď já, jak sem přišel do tý kuchyně u toho Bohouše a viděl tam tu pánvičku zasviněnou, ták hned mi to došlo, viď. A že to by-

Ale my né, viď „deme, deme“, nachcaný jak hovada. No, a když

lo to jeho asi, to jeho lejtko. A tak to říkám těm klukům pak, viď

sme byli na tý hlavní silnici, tak tam byly ňáký ty čáry namalovaný,

a voni nechtěli věřit. Tak jako že pojedem za ním do tý nemocnice

na tý silnici a ňáký střepy, a tak Franta povídá „kucí ,hele, zase tu

a koukneme, jak velkej kus tý nohy mu chybí. A jestli by to eventu-

byla ňáká bouračka“ a mi no jó, no.

elně odpovídalo.

Tak to sme znali, páč sme odmalinka přejížděli z vesnice do vesnice a porád tam něco bylo rozflákanýho. No, a jak my tam zrovna šli přes tu hlavní, tak v tom bordelu se lesklo to maso. A já k tomu přišel, sebral sem to, a vono to bylo ňáký maso, co asi nesli ženský vod řezníka, vod Majerů a zřejmě jim to vypadlo z tašky. A teď my měli hlad, viď. Tak hned jak sme došli k tomu Bohoušovi, tak sem to hodil na pánvičku a zprudka sem to vosmach na cibulce. No, a tak sme se najedli a teď jako že pudem na tu ségru, na tu pannu. A vona se bránila a furt jako že smrdíme a jdi se jako umejt porád. Tomu Bohoušovi to bylo jedno viď. A Franta, ten vyváděl,

Když sme tam přišli a von nám to ukazoval, tak vono to tak nějak asi zhruba sedělo. A teď já mu vyvětloval, že sem jako myslel, že to tam ztratila ňáká bába co šla vod Majerů z toho řeznictví a nemoh sem vědět, že to je ta jeho noha. A von hned „ty zmrde, ty chcípáku zasraná, tys mi sežral nohu, viď?“ No a kucí, ty se smáli ,viď, prej „ty si debil, tys mu sežral lejtko, ty si debil“ No a já si říkal, že to bylo takový… takový jako… takový... No řek sem mu že je docela nasládlej a von hned po mě hodil berlí a zařval ty „kanibalská svině“.

tak mi dal ne těch pět viď já se vrátil do tý hospody dal jsem už jenom to jedno a zaplatil www.dobraadresa.cz • 2013 • 2 • 61

tak to tam necháš jo

B

a deš vole koukat na televizi a teď vono to tam teče a taje a tobě to je úplně jedno jó?

a ty pak jako deš kolem toho a vono

rusink

ti vůbec nevadí že je to tam ňáký mokrý viď?

ový

a teď jak v tom tam hamstáš a rozesíráš to po celym kvartýru a je ti to úplně jedno viď

bychkomple chtěl vidět co by ti na to řekla ňáká ta tvoje až si ji tam taky jednou přivedeš domu jo to bych chtěl móc vidět jak ty jí to tam takhle jako necháš ty vole

x

rozcintaný

a vona kolem tebe porád jako ťuťu ňuňu viď a miláčku sem a miláčku tam a to nevadí viď já to zavřu a utřu jen lež vod čeho jsem jako tady viď?

a co ten koberec taky vole nacucanej jak sviň já vim já vim že je to píčovina to tam dávat že to saje a pak když je to mokrý 62 • 2 • 2013 • www.dobraadresa.cz

Jak von tam jednou „zavři to né“ Hele von tam stojí dál blbec kouká na to a nezavře to co čumíš? co čumíš? to zavři né když si u toho vole ty to tahle taky děláš doma? no neděláš viď? a proč to děláš tady jako vole no? tady vole jako nic viď? to není moje to není moje viď? no nekoukej a zavři to kolikrát ti to mam říkat zavři to jo já vím no a tak asi vyteklo ňáký svinstvo teď se to tam chytlo na rantl a tahá to zpátky tu gumu a vytrhává jí to z těch dveří vole a dycky se to přilepí a je to hned venku a takle pořád dokola jó ahá tak ty prostě dyž si jako doma

tak to tam necháš jo

hele čum přijdu otevřu, vemu, chytnu, zatnu, vytáhnu, zavřu a kouknu

a deš vole koukat na televizi

slyšels né kouknu

a teď vono to tam teče a taje

tak ještě jednou

a tobě to je úplně jedno jó?

plesk

a ty pak jako deš kolem toho a vono

přijdu né

ti vůbec nevadí že je to tam ňáký mokrý viď?

vemu si něco a co? a co? no co?

a teď jak v tom tam hamstáš

no kouknu jestli se to vole dovřelo né

a rozesíráš to po celym kvartýru

normálně vole vočíčkama

a je ti to úplně jedno viď

po staru

bych chtěl vidět co by ti na to řekla ňáká ta tvoje

jako to dělaj lidi vod pradávna

až si ji tam taky jednou přivedeš domu

prostě když něco vole dělám tak jasný né

jo to bych chtěl móc vidět

je jasný

jak ty jí to tam takhle jako necháš ty vole rozcintaný

že si taky pak kontroluju vočíčkama

a vona kolem tebe porád jako ťuťu ňuňu viď

od začátku až dokonce

a miláčku sem a miláčku tam

dokonce jó

a to nevadí viď já to zavřu a utřu jen lež

slyšels to

vod čeho jsem jako tady viď?

dokonce to znamená jako konec započaté činnosti

a co ten koberec taky vole nacucanej jak sviň

a co večer co večer vole

já vim já vim

když chrápeš

že je to píčovina to tam dávat

vono to tam furt teče a taje

že to saje a pak když je to mokrý

a porát se to nacucává

že to je nacucaný a nic se s tím jako nedá dělat

zatím co ty spokojeně si slintáš

já vím zvedat to jak koko jako

někam do polštáře

a pak nějak vole fénem

vono ti to teče vole v kuchyni

nebo co já vim nějak jinak asi

a ty nic ty si napouštíš válendu viď?

že to jako dé jó ale to právě vole nechci jó

no nic

slyšíš jo

už jez

nechci jako

ale tu ledničku

já vím že to jde ale nechci

tu ledničku příště stačí jen zlehounka přikopnout

nechci znamená – hodně se to tomu jako vyhnout

a voni ty dvéře

nepřijít s tím do styku a nedělat to

voni už se

dělat to pořádně aby se to nestalo

voni už se ty dvéře ty dveře

no tak to bych chtěl vidět vole

voni už se přicucnou

jak ty

k tý gumě

ty vole

samy

jak ty tam vole na to koukáš

víš

a nic

k tý

to jo vole to ti tak žeru

k tý

tam vole lítáš s hadrem jak splašenej

gumě

už to vidim

se

z koupelny do kuchyně

to

z kuchyně do koupelny

přižblemtne

hlavně jako aby vole blbeček tak neměl zasviněno viď?

se


a oni mnohokrát poučovali „musíš chodit přes přechod pouze na zeleného panáčka“

B

tak začal chodit jen na toho červeného a od té doby mu nevadí dlouhé běhy a taky radili

„musíš se hodně učit, abys byl moc a moc chytrý a měl dobré zaměstnání“

rusink

ový

Oni pořád říkali Oni mu pořád říkali „když nebudeš jíst tak zemřeš“! a tak nejedl pár dní a nezemřel pořád říkali „musíš se naložit do vany a tam se pěkně ohřát“ a tak šel k nejbližšímu horskému potoku a tam se cachtal v ledové vodě

komple

a oni zas „musíš si čistit zuby po každém jídle, minimálně třikrát denně“ a tak nečistil a dnes kroutí hlavou zubařka nad jeho pevným zdravým chrupem a oni mnohokrát poučovali „musíš chodit přes přechod pouze na zeleného panáčka“ tak začal chodit jen na toho červeného a od té doby mu nevadí dlouhé běhy a taky radili

x

„musíš se hodně učit, abys byl moc a moc chytrý a měl dobré zaměstnání“ tak se neučil a chodil raději někam do lesa a taky často opakovali „když jsi nemocný, musíš jít okamžitě k doktoru, abys mohl být doma a mohl jíst prášky“ a tak přestal chodit k doktoru a léčil se sám a vyhrožovali „když nebudeš mít zaplacenou elektřinu, tak budeš doma po tmě a neuvidíš nic v televizi“ tak se naučil chcát po tmě, začal více číst a představovat si různé obrazy a taky ho strašili „když nebudeš platit nájem, tak tě odsud vyhodíme, půjdeš do lesa a tam umrzneš, hovado jedno“ no a tak neplatil nájem, šel do lesa a tam začal topit dřevem, které posbíral a voni zase začali vyhrožovat „to dřevo není tvoje, vole, to patří lesům české republiky“ tak se tedy těch lesů, stromů, české republiky slušně zeptal, zdali jsou svoji a pokud ano, tak jestli s nimi může topit a okamžitě dostal svolení no a nakonec mu teda řekli, že si ho jednou najdou a že uvidíš, hajzle jeden tak tam pořád pálí to dřevo a doufá, že ho hledají a až ho najdou, tak by se taky mohli ohřát, něco dobrého pojíst a poklábosit o životě jak to de…a tak


***

22:48:44

Od té doby, co ho pustili z basy, chodil přes přechod.

Tak říkal Kadlík

Trávil tak denně celé hodiny. Už nebyl nic, už byl někdo.

že byl v tom Bahrajnu

Tu a tam zastavilo i nějaké to luxusní auto. Zpočátku tomu nevěřil, ale pak

v tom Bahrajnu byl

opravdu začali všichni stavět. Dělalo mu to moc dobře. Vybíral si ty nejdelší pře-

na autíčkách co jezdějí dokola po asfaltu

chody ve městě.

a že to tam není nějak moc hrozný že ty ženský tam jsou v pohodě

Večery trávil tím, že vysedával po různých hostincích a hlavně u těch stolů, kde jsou častým tématem vozidla a jejich technická vybavení. Jaký typ, kolik koní,

že voni ty chlapi

obsah válců atd. Vůbec tomu nerozuměl a obdivoval ty, jenž tomu rozumí, a do-

voni

káží o tom dlouho mluvit.

voni už ani neví koho to doma vlastně mají

Jako osmnáctiletý dostal za vraždu čtrnáct let a na pokoji dělal většinou kurvu,

voni je rodiče vožení

páč, jak říkal sám, byl hodně hlubokej.

teď jim daj ňákou tu nevěstu a neví

Jednou si přisedl a bylo zle. Přes dvě hodiny vzpomínal, kolik značek aut zná.

normálně neví

Nechali ho. Pak vyprávěl o nejhezčích barvách automobilů, a ulicích kde v noci auta parkují. Po pátém pivu se rozkecal o tom svým vysněným. A že bude mít

voni jí dostanou zabalenou v tom koberci

modrý fáro s oranžovejma blikačkama po stranách, dřevěným volantem, otví-

vodnesou ji domu a neví

racím kufrem, anténou s fáborkem, bude mýt sto dvacet koní, šest krav, dvě pra-

kouká tam na to

sata, slepice, králíky, psa i holubi…a tak dál.

neví co s tím

Nechali ho vykecat a pak pro něj objednali taxíka.

ani to prej nerozbalujou

Už se tam nikdy neukázal.

vůbec to nerozbalí vůbec jen když mu je prý už jako nejvíc smutno

Večery trávil tím, že vysedával

tak ten koberec jen nařízne na patřičných místech

po různých hostincích

na patřičných místech

a hlavně u těch stolů, kde

von ji ani nepotřebuje vidět

víš a to mu stačí von ji nerozbalí jak je rok dlouhej

jsou častým tématem vozidla a jejich technická vybavení. Jaký typ, kolik koní, obsah

23:52:33

válců atd. Vůbec tomu

To a letní poezie

nerozuměl a obdivoval ty, jenž

Nevhazujte vajgly do pisoáru

tomu rozumí, a dokáží o tom

a těma samýma rukama vám pak

dlouho mluvit.

děkuji

já je pak musím vytahovat točím pivo a nosím jídlo


Živá voda Někdy mám chvilky přítomnosti smrtícího vzteku

Z

principů lidství v malých okamžicích

rov

Náš kamarád Ind si dá rýži a smaženou zeleninu,

porna nou do

ser

nepodstatných pohybech těl a jejich úst věcí které se běžně přechází jen mávnutím ruky, úšklebkem Ale moje srdce praská nasraností a nemám sílu ho kontrololovat, žije a myslí samo, mimo mé tělo, je svobodné jako živá hmota pod drobnohledem dějin jako prožitek skutečnosti Sakra, jak mám držet hubu, když vejdeme do soukromé restaurace Sedmý nebe v Plzni… pijeme pivo a srkáme polívky, svlažujeme to džusy a indický výtvarník říká, že se celá jeho rodina složila na letenku do Česka, aby viděl svůj obraz na Bienále kresby Plzeň otec je řidič autobusu v Novém Dillí Ale nikdo se o Inda nestará, je ztracen v jiném světě svého srdce, svých zvyků, svých tělesných potřeb a je ubytován v nejdražším hotelu, který si musí zaplatit a už nemá ani korunu Tak za něj platíme účet a číšník se klaní

iál

u

a Ind při odchodu ještě požádá o sklenici vody číšník jízlivě prohlásí, že si majitel restaurace nepřeje, aby se hostům servírovala voda z kohoutku

Milan Kohout

A už mé srdce opouští chladný rozum a vybuchuje Doprdele, vždyť jsme vám tady zrovna nechali sta korun za útratu a vy mu nepodáte ani sklenici vody? MAJITEL SI TO NEPŘEJE Beru si sklenici z baru sám, abych ji natočil na hajzlu,

Živá

voda

vedle hoven hostů a zblitků nad pančovaným alkoholem a zkaženým masem, konzervačními chemikáliemi udržujícími žrádlo léta na pultech, antibiotiky v tělech zvířecích otroků, pesticidy soukromých farem… Číšník zastaví pohyb mé ruky přetahujeme se o sklenici, Řvu ty prase sobecký, ty duševní skřete... Sklenice se nám vymkne z rukou a prsty se k sobě neblíží, ale letí vzít výbušniny a tříštící se sklo o zem tvoří tisíce ostrých střepů k podřezání krčních tepen Vyřiď tomu posranému podnikateli, co vlastní tadytu hospodu, že je naprostý kretén a čůrák a že mu plivu


do toho jeho kapitalistickýho ksichtu Tak dobře, já mu to vyřídím, ale tu sklenici vám připisuji na účet Cože, ty skřete a poskoku, sedni si třeba prdelí na ty své soukromé střepy a jdi se pak vysrat, ty odpade lidských hodnot… Vycházíme ven, Ind zírá a nechápe stmívá se, drobně prší Moje kočinka se k němu otočí a říká To byla jen performance, víš…?

kresby Plzeň otec je řidič autobusu v Novém Dillí Ale nikdo se o Inda nestará, je ztracen v jiném světě svého srdce, svých zvyků, svých tělesných potřeb a je ubytován v nejdražším hotelu, který

Stará mravnost Sedíme v prosklené kavárně Šarm buržoazie Bunuelova noha a ruka v kýblu na vytírání chodby Proč ne? Rychlokvašková podnikatelka na mě ječí: Seš debil, když na to mám, tak nemusím vytírat chodbu společného domu, úklidovka to zařídí Říkám: Je to rozpad mravnosti, odlidštěnost, buržoazní hnus házet na důchodce další platby Nová buržoazie ječí dál: Když to nemůžou báby vytírat, tak ať si zaplatí službu Už je mně z ní na blití: Buržoazní paničko, když bude vedle mě bydlet stařenka, tak to za ní vytřu, ne? Najímaní služebníků je úpadek Bunuelovy hrdinové se mně smějí Rychlokvašková podnikatelka kvílí dál: Ty komunisticklej debile, to se chceš vracet do totality? Zařvu až do stínu lamp: Ty píčo zasraná buržoustská, už ti smrdí vzít hadr do ruky, ty shnilá mravnosti? Jenom proto, že se ti podařilo nakrást prachy, tak utíkáš se svojí smradlavou píčou do horních pater? Vyblil bych se ti do ksichtu!!! Manžel podnikatelky mě vláčí z jejich luxusního podniku: vypadni odsud komouši, sem nepatříš a práskne dveřmi zase mně tvrdne srdce a dýchám do trávy zapomenutí...

si musí zaplatit a už nemá ani korunu Tak za něj platíme účet a číšník se klaní a Ind při odchodu ještě požádá o sklenici vody číšník jízlivě prohlásí, že si majitel restaurace nepřeje, aby se hostům servírovala voda z kohoutku A už mé srdce opouští chladný rozum a vybuchuje Doprdele, vždyť jsme vám tady zrovna nechali sta korun za útratu a vy mu nepodáte ani sklenici vody? MAJITEL SI TO NEPŘEJE www.dobraadresa.cz • 2013 • 2 • 67

Greg Habern, 2011 Price list, 001 PAY MORE!

Z

Mixed medias on wood, 79/56 inches, $12.500.00

že jestli zvolí Romneyho, tak to bude HOROR!!!

rov

Weather Underground v cákancích rudé barvy

nasral jsem se a hned jsem jí odpověděl:

Mickey Mouse vypreparovaný v Číně

se vším respektem, Elizabethooooooo,

Cáry americké vlajky tekoucí z prdele gorily

jakej je rozdíl mezi idiotem Obamou,

šplhající na věžáky

idiotem Clintonem,

Olejářská firma culící se nad horou mrtvých těl peněz

idiotem Bushem,

Takže říkáš , že tomu, co maluješ, věříš?

idiotem Carterem,

Jěště jednou vyrovnám kývanec vln staletí

a idiotem Romneym???

ale pak už neudržím rovnováhu

vždyť jsou to všichni jen loutky té samé moci,

Ty zmrde

vždyť jsou jen slouhové zbohatlíků,

kurvo na trhu s poslední večeří

vždyť jsou to jen kašpaři předhození nám Američanům,

která byla naším jediným žrádlem!!!

abychom se vybili v kontrolovanejch,

Ty pokrytče zubožený otroctvím kšeftu!!!

To opravdu věříš, tomu co děláš? Zíral na mě a za jeho zády visely obrazy rozpadajících se hodnot Ameriky Newyorská galerie na pontonu se kývala v přívalech ledového větru klouzajícího po Hudson river Vzteklý vzduch se ještě zatočil do vývrtky a zabodl se do nejvyššího nosu Empire State Building

Nekonečná blbost?

Věříš, že by měli umělci říkat pravdu?

Napsala mně Elizabeth,

nakláním se nad ním v závanu posledního náporu

porna nou do

ser iál

směšnejch a zdravej rozum urážejících volbách,

u

Vole zapřažený do káry nekonečných nohsledů

který vůbec nic nezmění,

a lánů prodavačů svých chlopní

který jsou úplně k hovnu,

otevírajících se toku drcených peněz

který jsou jen komedií

v umělém roztoku lásky a péče o zdraví kmene!!!

a systém se po nich

Jsi prase prodávájící svůj vlastní rypák!!!

neotřásá,

Ale to mě , jako už po tolikráté,

nehroutí se,

zase vlečou gorily z galerie

naopak se nám za zády chechtá

a čínská vlajka s hvězdičkami a modrobílými pruhy

a pošklebuje,

se zmenšuje i s hrdinným obchodníkem kritiky obchodu

jaký jsme voslové a pořád jdeme za tou pouhejma iluzema

Očistím si kalhoty od prachu cesty

posranou mrkví

a narovnám se

držící nás v nekonečném otroctví blbosti a omezenosti,

Potom zmuchlám ceník angažovaného umění

držící nás ve víře v náš systém,

a pošlu ho po větru nábřežím snů o soše Svobody

o kterém se i ve snu bojíme říct, že ho není možné změnit,

postavené na úplně jiné planetě…

že ho pořád zbožňujeme... a pak se probouzíme zpocení, zahlenění a unavenýma očima hledíme na další svítání… šel jsem se projít k bostonskému moři, které už dávno odneslo bedny s čajem, a čekám, co mně ta ubohá Elizabetha odpoví, bojím se, že už čaj vůbec nepije… měl bych jí koupit nějakou hezkou konvičku…


Anthony Cole (1958) – Narodil sa do

Z

porna

celkom obyčajnej londýnskej rodiny. Aktívne tvorí od polovice sedemdesiatych rokov, keď sa zároveň naplno ponoril do vznikajúceho punkového hnutia. Výrazne ho ovplyvnili stretnutia s básnikmi Billy

rov

dokončení strednej školy študoval dva

ser

univerzite. Odvtedy sa živí manuálnou

Childishom a Peterom Roweom. Po

roky históriu na prestížnej oxfordskej

nou do

prácou. Publikuje výhradne v undergroundových magazínoch

iál

u

(Scar, Finnegan’s Stake), oficiálnym platformám sa programovo vyhýba.

Anthony Cole Nechceš si pozrieť nejaké

porno? www.dobraadresa.cz • 2013 • 2 • 69

Modern Guy

Z

Čítal som rubriky Sex & Vzťahy v každom magazíne chcel som poznať

porozprávala mu o rodičoch

všetky erotické sny

o bývalých vzťahoch

parta černochov

porna

výtvarnom umení

rov

skutočne chce aby ju vyšukala má rada vyholených mužov? čo si obliecť na prvé rande večera nemusí byť drahá ide o intimitu štyri znamenia že ste jej sympatický

nou do

prvý sex

ser

ako sa vyrovnať s trapasmi? ako spoznáte že vás váš muž miluje?

Nechceš si pozrieť nejaké porno?

Would you like to watch some porn?

udržte si iskru

Zapálil sviečky

He lit a candle

spoločné bývanie: ako sa nezabiť

navaril jedlo

iál

u

cooked some food ako zistíte

sedeli spolu na zemi

togather

že sa máte rozísť

on fajčil

they sat on the floor

tri znamenia toho

he smoked

že vás podvádza

o bývalých vzťahoch

she told him stories

klišé

výtvarnom umení

about her parents and former

ktoré má rada

relationships

porozprávala mu o rodičoch

and how she loved všetko sa vyvíjalo skvelo

fine art back at the university

tento chalan má ale tendenciu kurviť čo mu príde pod ruku

everything was going on

tento večer

just fine

nebol výnimkou but this lad tends to fuck up pozrel sa jej do očí

everything and

a opýtal sa

this evening was not an exception he looked her in the eyes and asked


it was all just cliché

Modern Guy

obliekol sa

I read all the Sex & Relationships sections in every magazine

podnik na opačnej strane cesty

I?d love to know every erotic dream

bol prázdny

wether you really fantasize a pack of black guys

dal som si pivo

or prefer a clean shaved man

len aby som sa ukľudil

what to wear on a first date? dinner does not have to be expensive intimacy is the key five body-language signs that she's into you

V noci

At night

first sex

Zaspala a

She fell asleep

how to deal with embarrassing bloopers?

ja som si zapálil

and I lit a cigarette

do you know that your man loves you?

obliekol sa

dressed up

podnik na opačnej strane cesty

bar across the street

bol prázdny

was empty

dal som si pivo

I drank the first beer at once

len aby som sa ukľudil

just to calm down

his cheating

objednal druhé

ordered second one

it was all

nevyzeráš príliš OK

you don?t seem okay

povedala

she had tired eyes

seven ways to keep your relationship fresh living together: how to not kill each other when to break up three signs of

just cliché

great figure mala unavené oči a

short skirt

skvelú postavu krátku sukňu mohla mať

twenty-three twenty-five

dvadsaťtri

years old

dvadsaťpäť extremely sexy bola nesmierne sexy

slightly drunk

mierne ožratá die skap

I said

povedal som

just not to fuck her

len aby som s ňou nemusel spať


Z

porna

rov nou do

ser

Redundancia

Redundancy

Unavuje ma to

I am tired

nadbytočné spomienky

of redundant memories

kurva

I remember family issues of

pamätám si rodinné problémy

my highschool friends

svojich spolužiakov zo strednej školy

apartments of every girl I have

byty svojich frajeriek

ever been with

fotky všetkých matiek

photos of every mother

niektorých fotrov

and some fathers

potom sme sa rozišli

then we break

a možno už aj všetci umreli

and their parents might be even dead today

pamätám si ich túžby názory

their desires their beliefs

zdravotné problémy health issues ľudia mi poskytujú informácie

iál

u

ktoré môžem zneužiť

people provide me with informations

a zneužívam

that I can exploit and I do exploit

ak ste tak slabí že sa vám zdám silný

if you are weak enough to find me strong

nechajte sa oklamať let yourself be fooled

nadbytočné spomienky kurva pamätám si rodinné problémy svojich spolužiakov zo strednej školy byty svojich frajeriek fotky všetkých matiek niektorých fotrov 72 • 2 • 2013 • www.dobraadresa.cz

len z času načas sníva o džungli vonku o ženskej ktorá začína v koncoch jeho prstov a končí niekde v jeho žalúdku

Stories

Stories

toto je príbeh

this is the story

ktorý hovorí o jednom chlapovi

that tells about this guy

ktorý prestal fajčiť

who ceased to smoke

a prestal si aj honiť

quit wanking

nakoniec prestal chodiť aj do práce

and eventually stopped going to work

Pochopil

He understood

že nápady a myslenie

that ideas and thinking itself

sú len deviáciou

are just deviations

slepou uličkou evolúcie

an impasse of evolution

prestal myslieť

stopped to think

prestal čítať

stopped to read

dokonca prestal chodiť von

he even stopped going out

len z času načas sníva o džungli vonku

from time to time he dreams

o ženskej ktorá začína v koncoch jeho prstov

about the jungle outside

a končí niekde v jeho žalúdku

about women that begins in his fingers and ends somewhere in the stomach

pre tohto chlapa čas je len vták

for this guy

tráva spievajúca jednohlasom

time's a pecker flowers sing in unison

jeho svetom tečie voda Water flows through his world len sedí a väčšinu času

he sits

venuje arteterapii

a majority of time he devotes to art therapy


Akurát Wenova sestra má pekného priateľa

Z

nemám šancu

Wen práve odmaturoval

porna

a ide do prváku

rov

a dosť možno vyzerá ako jeho matka kedysi nuž v tom prípade viem pochopiť že Wenov otec šukával Wenovu matku Akurát Wenova sestra má pekného priateľa nemám šancu Wen práve odmaturoval a ide do prváku šiel teraz do hlavného mesta fotil sa pred monumentami páčilo sa mu tam

šiel teraz do hlavného mesta

tu je s otcom a matkou

fotil sanou pred monumentami do

toto je The White House

páčilo sa mu tam

ak by nebol tisíce kilometrov ďaleko

ser

toto je Washington Monument

a ešte aj cez more fakt rád by som si s ním dal pivo Wen bude študovať fyziku je dosť smutné že jeho najlepší kamoš

iál

u

Why Wen's father fucks his mother?

ide na anglickú literatúru Snáď si nájde niekoho nového alebo ženskú ale najprv sa naučí že normálni ľudia

Nikdy nepochopím

nepočúvajú metal

prečo Wenov otec šuká Wenovu matku s Wenovým otcom to tiež nebude tak zlé Wenova matka je tlstá aziatka

má novú kamarátku

okolo päťdesiatky

posiela mu nejaké pesničky

zatiaľ čo Wenov otec je sympatický beloch dosť možno to s nimi dopadne má atletickú postavu

dobre

často hráva s Wenom futbal alebo rugby

a ak sa dokonca naučia zabezpečiť si facebook

Wenova matka má aj vrásky

mali by byť úplne

ježiši

OK

No Wenova sestra je skutočne sexy Asi tak v mojom veku


But Wen's sister has quite a handsome boyfriend I have no chance

quite possibly looks like her mother used to well in that case I can understand why her dad fucked Wen's mother But Wen's sister has quite a handsome boyfriend I have no chance Wen just graduated

Wen just graduated he is heading for his freshmen year

he is heading for his freshmen year recently he went to the capital city he has pictures in front of monuments Wen enjoyed it there

recently he went to the capital city he has pictures in front of monuments Wen enjoyed it there

here he?s with his father and his mother this is Washington Monument this is The White House if he wasn't thousand miles away and across the sea I'd love to have a beer with him Wen will study Physics is quite unfortunate that his best friend goes to the English Literature

Why Wen's father fucks his mother?

But perhaps he'll find someone new or a girl

I will never understand

but first he should learn

why Wen's father fucks Wen's mother

that normal people do not listen to metal

Wen's mother is a fat Asian

with Wen's dad is also not so bad

in her fifties

he has a new friend

while Wen's dad is sympathetic white guy

she sent him some songs

has athletic figure

it can go quite well

and often play football with Wen

with them

or rugby and if they'll even learn how to Wen's mother also has the wrinkles

secure their facebook

Jesus

they should by totally OK

But Wen's sister is really sexy Přeložil She is about my age

Dominik Želinský


Z

Liszt a Wagner...

porna

rov nou do

ser

1.

v Piešťanech

iál

u

Já neumim žádný vtip.


2.

No vidíte. Už jste řekl vtip. Tak dobře. Když jinak nedáte: Přijde pán do restaurace a z ucha mu čouhá pórek. Pán se usadí, objedná si, číšník ho obslouží, pán se nají, zaplatí a odejde. Na druhý den to samé. Pán přijde, čouhá mu pórek, nají se, zaplatí a odejde. Třetí den pán přijde a z ucha mu čouhá mrkev. To už číšnikovi nedá a zeptá se: Promiňte, pane, mohu se vás zeptat, proč máte v uchu tu mrkev? Protože pórek už neměli. Je to lepší?

3.

Není.


Z Minutové

porna

rov nou do

ser iál

u

V říjnu loňského roku začala stanice ČRo 3 Vltava vysílat minutové hry. Autorkou a dramaturgyní tohoto úspěšného projektu je Kateřina Rathouská. Svou minutou do bezbřehého éteru přispěla řada dramatiků a spisovatelů, mj. David Drábek, Daniela Fischerová, Petr Kolečko, Miloš Urban nebo Mario Buzzi.


hry Minuta mezi psem a vlkem aneb Proč máš tak skleněnkovité oči? David Drábek Znělka“ – štěkot, bečení, kníkání, štěkání, bzučení, kvokání, vrčení i nepokrytý řev...

VLK: Jsem vlk! Lupus homini lupus! Vlk člověku vlkem, ty degenerovaný Alíku, ty rabe... PES: Přátelství s lidmi není ostuda. Můj páníček mi házel aport

PES: Pěkný večer, nebo co máte za část dne... Já v tom mám logic-

a dovolil mi spát na starém ušáku...

ky trochu hokej, protože jsem vycpaný, že. Vycpaný pes. A po-

VLK: A pak řekl : Zavři oči, brouku – a FIK!

važte – Alík. Existuje jelimánkovštější jméno udělované čes-

PES: Ne-e.Vdechnul jsem granuli a nikdo nebyl doma...

kými kynology?

VLK: To já si to rozdal s džípem. Patřil lidem z Greenpeace. Vezli

VLK: Ne.

v něm velikánskej transparent s mojí fotkou a nápisem „Vlk

PES: Ech, kdo to řekl?

zpátky v českém lese“. Nějak jsem se jim přimotal do cesty...

VLK: Hádej, mazlíčku. PES: Břéťa? Ťapka? Kiki?

(Zasmušilé ticho.)

VLK: Jsi vedle. Já jsem hardcorové zvíře, můj milý, žádná ochočená servilní čamrda... PES: Vlčák!

PES: Máš upřímné oči... VLK: Vole.


Strauss a navigace

Z

Petr Mančal

Uvnitř auta. Navigace. Prší, stěrače. Hlas navigace je totožný s hlasem Ženy, jen je lehce deformovaný.

NAVIGACE: Po dvou stech metrech zahněte prudce doprava, a pak zase doleva.

porna

ŘIDIČ: (nervózní) Tady už jsem byl, ne? Do háje…

rov

NAVIGACE: Po sto metrech zahněte prudce doprava, a pak zase doleva.

ŘIDIČ: Co je to za blbost?!

NAVIGACE: Právě jste dojeli na místo určení. Hezký den. ŘIDIČ: Co kecáš?! Tady žádnej koncertní sál není! Není!

nou do

ser

(Ozve se telefon.)

Syn

ŘIDIČ: Sakra. (přijme hovor) Ahoj, Markéto. ŽENA: Petře, proboha, kde jsi? Čeká tu na tebe tisíc lidí! ŘIDIČ: Já vím… nemůžu najít tu halu.

Dora Viceníková

ŽENA: Jak to? Vždyť jsem ti půjčila navigaci.

iál

ŘIDIČ: No jo, ale nějak blbne.

u

ŽENA: Přece jsem ti říkala, že až přijedeš k tomu řetězovýmu mos-

SYN: Tati, když je kráva bílá, tak dává bílý mlíko… když je hnědá, tak hnědý… a když je flekatá… Tak jaký?

tu, tak po dvou stech metrech zahneš prudce doprava, a pak

OTEC: (Nevnímá ho.) Neviděls můj telefon? … Á tady je.

zase doleva. A po tři sta metrech dojedeš k hale.

SYN: A jak to, že když sním třešně nebo banán, v záchodě je to vždyc-

ŘIDIČ: Něco podobnýho ta navigace říkala taky…

ky hnědý?

ŽENA: A řetězový most jsi přejel?

OTEC: Kde jen ta maminka může být? Já už budu muset do práce…

ŘIDIČ: Ne. Žádnej tu nikde neni.

SYN: Já to nechápu.

ŽENA: Petře, kde teda jsi?

OTEC: Co? Co nechápeš?

ŘIDIČ: (naštvaně) No přece ve Straussově ulici v Linzi!

SYN: Proč já jsem já… OTEC: Poslouchej, kamaráde, budu muset jít. A ty tu budeš hod-

(Ticho.)

nej, jo? Maminka určitě hned přijde. Pa. SYN: Tatí, zapomněl sis tady knížku… (Zaklapnou dveře, Syn knížku

ŽENA: Ale koncert máš ve Vídni. (pauza) Straussova Strasse 22.

otevírá, pomalu a neumětelsky čte.) „Vždycky jsem si myslel, že život musí být něco jednoduchého, něco, co se dá brát jako

(Ticho.)

souhrn malých, donekonečna opakovaných rituálů. Rituálů případně trochu hloupých, ale v něž se dá věřit. Život bez in-

ŘIDIČ: (rezignovaně) Strausse jsem vždycky nenáviděl.

vestic a dramat. Tak si však lidé život neorganizují. A taky jsem si myslel, že důstojnost člověku dodává utrpení. Ve skutečnosti však to, co člověku dodává důstojnost, je televize.“ MATKA: Tady jsi, broučku, promiň, zdržela jsem… SYN: Mami, co je to rituál? MATKA: (Nevnímá ho.) A táta si klidně odejde a nechá tě tu samotnýho. Pojď, pustím ti televizi.


Chutnalo ti to? Jindřich Šídlo Muž a žena dojídají, sobotní polední klid, v pozadí hraje Radio X línou skladbu. MUŽ: Děkuju, bylo to moc dobrý. ŽENA: (lehce nejistě) Fakt ti to chutnalo? MUŽ: (vlídně, s úsměvem) No jasně. ŽENA: (lehce nervózně) Když já nevim, jestli ti to chutnalo. Ty nikdy nic neřekneš. MUŽ: (stále ještě klidně, byť bez úsměvu) Ale vždyť ti to říkám. Bylo to výborný. ŽENA: (přechází k agresivnějšímu tónu) Hele, víš co? Vopravdu se do toho nemusíš nutit. Jestli ti to nechutnalo, normálně mi to řekni. Můžu to příště udělat tak, jak to máš rád. MUŽ: (lehce nervózně) Neblázni… Bylo to bezvadný. ŽENA: (velmi naštvaně) Já se na to příště normálně vykašlu, na to fakt nemám nervy. Nevim, proč se s tim dělám. MUŽ: (taky naštvaně) Tak to je úplně super. (Chvíli hraje jen rádio.) ŽENA: (smířeně) Tak promiň. Já jsem jen nervózní, jestli ti to chutná. MUŽ: (taky smířeně) To je dobrý. Já jsem taky nervózní a utahanej. (Pauza.) ŽENA: (lehce nejistě) A fakt ti to chutnalo?

Šnek Mario Buzzi Fanfára a la šnečí sprint. ŠNEK: Dobrý den, já jsem šnek a chci vám říct vtip. (Začne hrát hudba lento lentissimo.) Jenže jak víte, máme jen minutku, minutěnku času a tak snad abych vám ten zbytek dopověděl někdy jindy.


V

esmír

ovl ádnou s

ouk rom

Polonahé grafy Svítáním se obrysy ještě nespojily, zůstávají otevřené Šněrovací hlava připomíná botu s rozvázanými tkaničkami Kniha pramení v zaprášených regálech Stator oplodněného boha Převrácená malba otáčela nahými koly Krok v přesýpací poušti Svými křivkami jsi osprchovala Madonu a pokřivila struny Načasuj minulost! Hrob dění v pondělí Uvnitř fotbalového míče žil slabikář

níci

Jdi slovem!

Marian Karlický

Chrám nebytí

Přenášením triptychu minulost dozrála, zatímco lebka je v pozorovateli Lokomotiva navíjí řeku Jsme marionety rozpínajícího se jeviště, táhnou divoké husy Větrem nabíjej chodby! Křik zasetého pole Slova se dívají do noci jako krajka Letící ploty se mění na kubizmus, v zákrytech běžců je klonován stín Nad hlavu zvedněte rýč!

Jsi v čele svého čela


Kam směřuje ticho?

Odpojením od hmatu jsme se zbavili strun Zapomněli jsme bloudit Je noc s přišitýma rukama i krabice se potápí

Básně rýsují geometrické obrazce

Přijďte vyklopeni z forem,

Jsi zaslíbený prostoru!

plni hmoty a kyklopského zdiva

Každá dívka zaujímá prostor, kterým se nemůžeš pohybovat.

Ještěrka na okamžik vznikla na hrotech svědomí Vlak se plní náboženskýmí okny Taste rozměry! Tma zapadá za obzor Ty na mé ruce, červánková

Žulová karavana kvete do noci

Soumrak je Vaše Blahorodí

Ostrov, na kterém dýchám

Chůze po židlích Jeskyně se kutálí trním Házíme kamínky na římsu ženiny tmy Náhle opuštěný jazyk V bezvětří neplula žádná vzdálenost

dlažebními hlavami Jsem roztahován tichem až k samovaru

Utopen v pohybu lyží, v emoci fotbalové kličky

Vyskoč ze svého objetí!

Prach sudu Čeření vlasatice na částice Obdělej šachové pole!

Noc krémuje boty a češe hlavu blázna Černobílá fuga stojí jako čáp

Skutečnost se zakázaným čichem Autobus sochařů

Nošení hlav ke studni Trilobiti vždy pohřbívali své myšlenky

Láska se zmocnila dvou elektrod Kolotoč koloběhů

Nasypu Tě s květy do jednoho pytle

Jsi víc než objem,

Na terase se rozsvítil umělecký blud, měsíční kruh se zorničkami

tmu tvarujeme v kufrech

Vstup do Ty Na krách polí plují semafory

Nápis je analfabet, Socha v čekárně rozdávala úsečky

Jak si vzpomenout na přítomnost?

Polibek všech skupenství Text ožil hmyzem Dnes byla velká snůška hlav

Každý má své schodiště

Zůstaň sítem!

Bubny myšlenek


V bezvětří neplula

V

žádná vzdálenost

Utopen v pohybu lyží, v emoci fotbalové

esmír

ovl

kličky Prach sudu

Odměnou je stáří Ruce ponechej ve vodě a zívej jako pradlena Okapej! Dnes to klouže i větru Akvarely Nahé světlo svítání,

šachové pole! ádnouObdělej s

ouk

Věty se stanou siluetami

na světské podlaze hoří ilustrace zubatého okna Tancuj hmatem!

Skutečnost se

rom

zakázaným čichem Autobus sochařů

níci

Co je kruhový směr? Ticho jsme utěsnili vrzajícími dveřmi Jezdectvo prachu se vrací k žulovému městu Proč bloudíte s odjištěnou fanfárou? V doprovodu mých kroků jsi mlčela

Láska se zmocnila dvou elektrod Kolotoč koloběhů

Utěsni klavír! V doprovodu Tvých kroků jsem mlčel Zbytečně se trháš na lásku a magnet Střelka času je střelou nad branku Les je obyvatelem paprsků Křížem krážem se ptáš na oblohu, na jejího člověka Hory, kde motýli padají na svá místa a kvetou Zasej těžiště!

Aleje tepla


V

esmír

ovl ádnou s

ouk rom níci

Psí víno

a Rops www.dobraadresa.cz • 2013 • 2 • 85

V

esmír

ovl ádnou s

ouk rom níci

2 leží na hranicích mezi Pákinstánem a Čí-

K

nou v pohoří Kárákoram. Dosahuje výšky 8611 m.

K4 se nachází v nadmořské výšce 184 m v Praze v Ce-

letné ulici. V tomto studentském klubu Univerzity Karlo-


vy se 24. 1. uskutečnil večírek u příležitosti vydání

these. Jak vidno z přiložené fotografie, básník byl

62. čísla časopisu Psí víno. Básně tu přečetli Ondřej

z toho naprosto v hajzlu, proto z jeho sbírky četl na-

Hanus, Milan Ohnisko a Pavel Ctibor. K tanci a po-

kladatel Petr Štengl.

slechu, k pláči i pobreku zahrála kapela Vobezdud. Součástí akce byl křest prvotiny Romana Ropse A la

Michal Šanda


D rama n

ad álni

ci


Zuzana Chvatíková:

Čína očima

– Mráz z Pekingu


D

eking v překladu doslova znamená „severní měs-

uniformu, tedy dlouhý zelený vatovaný ka-

to“. Působí opravdu celkově velmi chladně. A to ne-

bát s výložkami a placatou čepicí, aby plnil

jen v zimě. Na první pohled jsou všude než široké

rozkaz, a který si myslí, že toto zase dodá

pravoúhlé ulice tvořené rozlehlými budovami moderní zá-

na důležitosti jemu. Nesedí uvnitř, ale po-

P

rama n

stavby. Každá z těchto vysokopodlažních budov má opuletní

flakuje se venku před budovou, je rád, že

přízemí zvící dvou až tří pater, což jí má zřejmě dodat na dů-

má tenhle státní flek, nudí se, má roupy

ad

ležitosti. Není ovšem vůbec jasné, k čemu tyto kolosy slouží,

a hluboko do kapsy a z očí mu jasně kouká

protože ani ve tři hodiny odpoledne, kdy už je v zimě tma,

hlad po nějaké šmelině. Západní návštěvník

v nich nesvítí jediné okno. Snad se jedná o desítky budov

se tomuhle všemu usměje, zatímco našinec

vládních, protože hlavní město přece rozhoduje o celé velké

je nesvůj. Jeho dávný instinkt z dob, kdy

zemi a na všechno je tedy potřeba nějaký úřad, i kdyby bez

v Čechách vládli komunisti, mu říká, že s tě-

úředníků. Našinci z toho není zrovna dobře, nikde totiž není

mito zemljankovými kádry, s těmito rych-

ani živáčka. Tedy kromě umolousaného vrátného, který je

lokvaškami, není nikdy radno žertovat.

přidělen ke každé budově. Je to vždycky hejsek, co mu dali

A tak je nefotí.

álni

ci



Chlad v hlavním městě Pekingu však musel být již odedávna. I takzva-

D

né „Zakázané Město“ – což není

ad

větší nápor turistů nemůže zdolat,

rama n

městská čtvrť, ale bývalý císařský palácový komplex, který se, ostatně jako celý Peking rozkládá na neuvěřitelně velké naprosto rovné ploše, působí velmi stroze. Jedinými interiéry jsou sem tam rozeseté přízemní budovy, jinak jde převážně o nekonečně rozlehlé pravoúhlé exteriéry, které jsou jeden jako druhý a které ani nejtakže jsou liduprázdné. Prostor jako stvořený pro dvorní intriky, nudu a tajné milostné deníky císařoven. I pro návštěvníka je to trochu nuda, protože z těch pár interiérů, co tu jsou, není zřejmě ani jeden zpřístupněn veřejnosti, ač očividně neslouží

álni

k žádnému jinému účelu. Historicky

ci

ní. Zajímavé detaily v těch několika


je Zakázané Město jistě velmi cennou památkou, ale celkem na něm nic nečtverečních kilometrech stejnosti aby člověk pohledal.


D rama n

ad álni

Modelky se bez kabátu nechají fotit i při teplotě pod nulou

ci


Pes


D rama n

ad álni

Střecha

ci


Jakožto simulace přírody tímto umělým meandrem v létě proudí voda

Hned za nekonečnou zdí Zakázaného Města se na stejně rovné ploše nachází něco jako pravoúhlé podhradí. Podle střech se jedná o domky s ne menší historickou hodnotou, než mají objekty Zakázaného Města. Podobají se jim tím, že jsou to také jenom přízemní stavby, ale liší se od nich hned v několika ohledech. Co do velikosti jsou daleko nižší a každý má půdorys tak nanejvíš dva metry čtvereční. Jsou na sebe natěsnány, a co se týče i té nejzákladnější statiky, nejsou naprosto nikterak udržovány. Ale na rozdíl od Zakázaného Města se v nich bydlí, a to rozhodně nijak přepychově. Působí spíš jako doupata bezdomovců. O kanalizaci ani topení nemůže být řeč. Celkový chlad je tu v zimě ještě umocněn studeným sluncem, které jakoby vše spalovalo suchým mrazem.

I pro čínského turistu je to trochu nuda


D rama n

ad álni

ci



D rama n

ad

Řídítkové návleky na ruce v Čechách neznáme, protože v zimě se u nás na kole moc nejezdí. Zato v Pekingu jsou nutností, protože bez kola se prostý člověk nikam nedostane a v interiérech, ani v těch vládních se ani při 0°C moc netopí, kdyby se snad chtěl cyklista ohřát do zásoby.

álni

ci



D rama n

ad álni

Řídítkové návleky na ruce existují samozřejmně i na motorku a jak vidno, nikdo je nekrade.

ci

Původní zástavba není jenom v okolí Zakázaného Města. Kombinace dvou sousedících extrémů, tedy oficiální pompéznosti a živořícího obyvatelstva, se v celém uspořádání Pekingu vlastně stále opakuje. Střední stav na první pohled zřejmě neexistuje a snad ani nikdy neexistoval, protože tu po něm nejsou ani v tradiční a víceméně ani v moderní zástavbě žádné zřejmé stopy. Zdá se, že typ uniformou povýšeného hejska, kterého našinec vždycky pokládal až za produkt komunismu, se zde, a možná v celé Číně, vyskytoval již za císařství. To, jak je Peking uspořádán, nutí návštěvníkovi představu, že za časů císaře to v Číně velmi zjednodušeně řečeno vypadalo tak, že člověk, co se narodil poddanému u dvora, automaticky u dvora zůstal. Hejsek ze zemljanky buď taky v zemljance zůstal, anebo se uchytil u dvora, třeba jen jako podkoní, ale dostal uniformu a mohl se mezi ostatními kamarády v zemljance vychloubat, že je někdo. V Číně bylo tradičně mimochodem


Jediné, co v zimě spojuje všechny společenské třídy, je termoska s čajem. Každý ji má někde postavenou. Ani ve veřejných prostorách, se totiž příliš netopí.

vždycky velmi důležité, jakou kdo měl ve vztahu k císaři hodnost. Když podkoní hejsek věděl komu a jak u dvora správně nadbíhat, tak to nakonec třeba dotáhl i výš. Ve chvíli, kdy ho ale císařský dvůr přestal živit, ocitl se zase v zemljance a bez hodnosti. Postup do střední společenské vrstvy neexistoval, protože takový stav, tedy něco mezi dvorem a zemljankou, vůbec nebyl. Polepšit si člověk, ať z dvorské či lidové třídy, mohl buď jen potupnou dřinou u dvora anebo patolízalstvím tamtéž. V obou případech tedy dost ponižujícím způsobem. Není divu, že se lid proti tomuto nakonec vzbouřil a dal přednost komunismu, tedy rovnosti pro všechny. Neznaje však ničeho jiného, vrátil se i ve jménu komunismu nevědomky k původnímu mustru. A když člověk přijede do Pekingu, ukáže se mu přesně tento společenský obraz. Do každého bulváru lemovaného moderními vládními budova-

Na ulici se najde leccos

Porcelánové posezení

mi, kam nikdo nechodí a kde jsou až čtyřproudé vozovky, po nichž skoro nic nejezdí, a který se vlastně svou prázdností podobá bývalému císařskému paláci, ústí uličky s více než

Pěticípá hvězda

zchátralými starobylými "krysími" domky původní zástavby, mezi nimiž se dá projet leda na kole. Zato je v nich živo. Lidé, ne bezdomovci, ale zcela běžní obyvatelé Pekingu, jimi procházejí čile a družně při sháňce po jídle, na nákup, či ke společným záchodům, kde jednotlivé "turecké posedy" nejsou mimochodem mezi sebou nijak odděleny. Když uličkou člověk projde, dostane se zase na další mrtvý bulvár, z něj do další krysárny a tak to jde pořád dál všechno pěkně v pravoúhlém uspořádání. Člověk musí chodit hodně dlouho, než najde něco mezi těmito dvěma extrémy.


Zbytky těžkého průmyslu

D rama n

ad

Mamutí kly jsou sice drahý artikl, ale nikterak neobvyklý. V pouštích na území Číny jich po mamutech zbylo tolik, že se prodávájí skoro v každém druhém obchodě se starožitnostmi.

álni

ci


Kromě klů se dají na ulici koupit i levnější zajímavosti.

Peking není jenom město chudých poddaných. Samozřejmě se tu dá běžně narazit i na restauraci, bar či diskotéku.


Silný střední stav tu možná není příliš zastoupen, zato zbohatlíků je obecně v Číně plno. Pozná se to i podle toho, že snad v žád-

D rama n

ad álni

ci

Vchod ve tvaru kruhu mají Číňané tradičně nejradši


ném větším městě v Číně nechybí moderní soukromé galerie. A podobně jako jinde ve světě i tady jsou trendem prostory bývalých továren.

Čínský autor. U tohoto a jemu podobných děl, která se na čínské výtvarné scéně objevují stále častěji, není nikdy přesně jasné, jde-li o propagandu, odvážnou provokaci, nebo blahosklonné přitakání strany a vlády k zdánlivě svobodnému vyjádření.

Industriální téma vždycky projde. Válec z hřebíků od čínského autora


Betonové křivky – východ

D rama n

ad álni

ci

Staré továrny bývají krásné


„Smutné časy nastávajů, bude vojna...“ zpívá se v jedné lidové písni ze Slovenska. Možná se jí nechal inspirovat Jan Švankmajer, když letos na přelomu roku v Praze v Domě U Kamenného zvonu vystavil jeden svůj objekt datovaný z roku 2012 nazvaný „Bude válka“. Nebo že by se neinspiroval na Slovensku ale v Číně? Pravda, nějakou inspiraci musel Švankmajer načerpat i v Karlových Varech, protože svůj objekt ještě nechal projít karlovarským Vřídlem, což tomu dalo lepší patinu.

Oba objekty jsou zhruba

„Bude válka“, 2012

stejně velké (odhadem tak 30x30x30cm) a oba mají na sobě ponejvíce vojáčky na hraní. Objekt od čínského autora byl v Pekingu vystaven už v roce 2009.

Čínský autor


Věnováno volbě českého prezidenta a redakci

Petr Štengl

D Šibal rama n

ad álni

ci


Revolver Revue


D rama n

ad álni

ci



D rama n

ad álni

ci



D rama n

ad álni

ci



V příštím čísle (vychází 6. března 2013) rozhodně nenajdete:

návod na výrobu Molotovova koktejlu návod na výrobu trhavé nálože z dusíkatých hnojiv návod na odpálení trhavé nálože pomocí mobilního telefonu

N a shledanou příště! Ne za3 pomeňte!


Kulturně společenský časopis

Recommend Documents