KULTURA DEFINICE KULTURY

KULTURA − slovo „culture“ znamenalo: pěstování a zušlechťování rostlin → do lidské sféry (způsob zušlechťování lidských bytostí) toto slovo přenesl filosof Cicero (patřil do antiky, do Říma) − v archeologii = charakteristické znaky z určitého období, které se vyskytují na určitém území, např. keramika tvaru zvonce na území západní a střední Evropy

DEFINICE KULTURY −

Bytostně lidská reflexe vlastního bytí (definice z encyklopedického slovníku)

−

Soubor materiálních a duchovních hodnot vytvořených lidmi v procesu historického vývoje (Příruční slovník naučný z roku 1963)

− Kultura v širším etnografickém smyslu je komplexní celek zahrnující poznání, víru, umění, morálku, zákony, zvyky a ostatní způsobilosti a návyky, které člověk získal jako člen společnosti − Lidský způsob života − Kultura je bezprostřední osobní zkušenost všech lidských bytostí a všichni jedinci jsou jí v různé míře formováni

„obrovský deštník, pod který se vejde všechno“

DEFINICE KULTURY PODLE UNESCO – 2002 Soubor distinktivních duchovních a hmotných intelektuálních i citových rysů, které charakterizují společnost nebo společenskou skupinu. Ta zahrnuje kromě umění a písemnictví také způsob života, způsob soužití, hodnotové systémy, tradice a přesvědčení.

VLASTNOSTI KULTURY − NAUČENÁ = uvědomělý nebo neuvědomělý proces učení, jímž se člověk zařazuje do společnosti (socializace společnosti) − SDÍLENÁ – sociálními skupinami užšími (rodina, parta, tým, třída) i širšími (etnikum, národ…) − SYMBOLICKÁ = nejdůležitější je v tomto smyslu lidská řeč, významné jsou projevy umění − RACIONÁLNÍ = má logiku, která může být obtížně pochopitelná jinému kulturnímu okruhu − ADAPTAČNÍ = týká se prostředí a podmínek, v nichž člověk žije a které se mění, což nutí ke změnám lidské bytosti. Jednou z forem může být vliv vzniklý působením jiné kultury. Optimální formou je kulturní asimilace, opakem je likvidace jedné z kultur.

ANTROPOLOGIE Nauka o člověku

Kulturní antropologie se zabývá lidskými kulturami, a to jak vznikly a jak se vyvíjely, jaký význam měly pro člověka. o začala studiem primitivních společenství, se kterými se setkali např. misionáři o pozornost je věnována jedinci o termín používán hl. v USA

Sociální antropologie o má zaměření obsahově blízké o pozornost zaměřuje k současné společnosti o termín používán hl. ve Velké Británii

DOBA PRAVĚKU − zkoumá jí archeologie

VÝVOJOVÉ ETAPY DĚLENÍ PODLE ARCHEOLOGIE •

Doba kamenná: paleolit, mezolit, neolit

•

Doba bronzová: přinesla s sebou těžbu, zpracování kovu a směnu → vznikají města

•

Doba železná: halštatské a laténské období

ROZDĚLENÍ PODLE TOHO CO POUŽÍVALI K VÝROBĚ NÁSTROJŮ APOD… •

Homo habilis (člověk zručný)

•

Homo erectus (člověk vzpřímený) – měl dokonalejší stavbu ruky; údržba ohně

•

Homo sapiens (fossilis neandrtalensis) 40 tisíc let př. n. l.

•

Homo sapiens sapiens (člověk dnešního typu)

toto členění je podle učení Ch. Darwina

Ch. Darwin a jeho učení o anglický přírodovědec, evolucionista o v roce 1859 vydal Vznik a vývoj rostlinných a živočišných druhů o boje o Darwinovo učení a tzv. opičí procesy (= právní kauzy kdy bylo vedeny soudy proti učitelům, kteří učili Darwinovo učení)

o hledání „chybějícího článku“ o lidoopi = antropoidní opice (orangutan, gorila, šimpanz)

SOCIÁLNÍ USPOŘÁDÁNÍ − člověk je definován fyzicky a sociálně, potřebuje se shlukovat do společnosti PŘEDRODOVÁ SPOLEČNOST −

tlupa, stádo…….divošství – ve vztahu k početnosti max. 2 – 3 desítky osob

stovky lidí

− je to dáno prostředím, kolik lidí se schopno se uživit v daném prostředí RODOVÁ SPOLEČNOST – nejtypičtější pro pravěk − Mateřský rod (tariarchát) – vychází z toho, že děti se určují podle mater linie (linie matky), příslušnost podle matky – matka je na rozdíl od otce jistá; péče o děti a udržování ohně − Otcovský rod (patriarchát) rozhodující postavení otce….barbarství (= něco nižšího) ROZPAD RODOVÉ SPOLEČNOSTI − kmeny a kmenové svazy….stát……civilizace

MEZNÍKY NA CESTĚ PRALIDÍ o Představivost (reakce na změny) – schopnost představit si co po nějakém činu bude následovat; vyrovnání se změnami ve flóře a fauně o Ovládnutí ohně (získávání, udržování, využití) – získat ochranu před dravci; poskytuje jim to teplo, světlo, úprava jídla, vypálení nádob o Vývoj řeči (artikulovaná – článkovaná) – první zvuky k upozorňování; řeč jim umožnila organizaci, sdělovat skutečnosti…

NEOLITICKÁ REVOLUCE − 9. / 8. století př. n. l. na území Přední Asie; 6. století př. n. l. v Evropě − doba rodové společnosti − konec divošství, začátek barbarství − na začátku ještě většinou matriarchát, postupem času přechází v patriarchát, ale jako stupeň sociálního uspořádání končí spolu s barbarstvím → civilizace přivodila rozpad rodové společnosti → vyšší stupně společenského uspořádání od kmenů přes kmenové svazy až ke vzniku prvních státních celků − člověk už není zcela závislí na přírodě, sběrač a lovec → stává se pastevcem a zemědělcem → stává se méně závislí na přírodě a začíná ji využívat, zvyšuje vlastní úsilí pro přežití, přibývají mu s tím zároveň povinnosti − PODSTATA – začne vyrábět a ovládat přírodu

UMĚNÍ DOBY PRAVĚKU Megalitické umění: o malby v jeskyních o menhiry = vztyčené kameny; nejslavnější v Carnacu v severní Francii; sloužilo k určování dobového kalendáře o dolmeny = tvar kamenného stolu a sloužili také jako kamenná hrobová komora (Anglie, Bavorsko) o kromlechy = složitější kombinace menhirů – menhiry sestavené do kruhu; nejznámější Stonehenge nebo New Grange v Irsku – chodbový hrob

Stonehenge rekonstrukce a půdorys

Menhir

New Grange – chodbový hrob Dolmen

Další umělecké výtvory: o keramika, šperky o sošky žen (tzv. Venuše) – symboly plodnosti o sošky zvířat a rytin, kulty lovu

Spona do vlasů náramek venuše

Nástěnné malby

Únětický koflík

ČESKÉ ZEMĚ V DOBĚ PRAVĚKU − české země byly osídleny již v době paleolitu – nejstarší nález u Berouna z doby 1,7 – 1,6 milionů let př. n. l. − nálezy na Moravě z doby lovců mamutů - Dolní Věstonice – soška věstonické venuše −

z doby mezolitu – významné nálezy v jeskyni u Štramberku a v Moravském krasu – hlavní zdroj obživy sběračství a lov

− Pozdní neolit (Řivnáče, Praha – Šárka) − zásadní změny spojené s výskytem sídlišť, ve kterých se podél řek usazovali první zemědělci, dokazují nálezy v Mohelnici nebo v Hlubokých Mašůvkách na Moravě, v Čechách pak v Bylanech u Kutné Hory − doba bronzová (Únětice u Prahy, žárové a kostrové hroby) − přibývající osídlení přináší důkazy o zkvalitňování způsobů obdělávání půdy, o využívání ložisek v Krušnohoří, o dobovém slévačství a kovotepectví i o směnném obchodu, v době železné pak o sociální diferenci ve společnosti, kterou potvrzuje bohatá výbava tzv. knížecích hrobů.

DOBA BRONZOVÁ a ŽELEZNÁ DOBA BRONZOVÁ − rozvoj kovolitectví a kovotepectví →rozmach obchodu − vznikají početná města

DOBA ŽELEZNÁ − starší doba halštatská (bohatá výbava knížecích hrobů) − •

mladší laténská – od poloviny 4. stol. př. n. l. – spojena s usídlením Keltů na našem území Keltové − kulturně mimořádně vyspělí, duchovně vedení kněžími, kteří se nazývali druidové − keltské kmeny se svými městskými centry v tzv. oppidech vládli vyspělým řemeslem a obchodem −

bojovali s Římany – byly pro ně barbaři

Keltský kmen Bójů − první historicky známí obyvatelé na našem území (4. stol. př.n.l.) − podle jeho latinského přepisu pojmenování naší země Bohemia

− předpokládá se, že keltského původu jsou také názvy řek: Labe, Ohře, Jizera, Mže + Vltava − časem začali Bójové zakládat oppida, z nich největší se nacházelo poblíž Prahy na Závisti u Zbraslavi. −

s příchodem Bójů došlo k hospodářskému rozmachu také v zemědělství, v této době se rozšířilo, také používání hrnčířského kruhu, díky němuž byly hrnčířské výrobky velmi kvalitní

−

na Otavě bylo rýžováno zlato, těžba rud a jejich zpracování byly rovněž na vysoké úrovni, jak dokazuje mimořádný nález sošky bronzového býčka v jeskyni Býčí skála v Moravském krasu

− v oppidech se soustřeďoval dálkový obchod s rozmanitým zbožím → zlaté keltské mince ražené v českých zemích = statéry

ČESKÉ ZEMĚ NA POČÁTKU LETOPOČTU − První konkrétní postavou na našem území je Marobud. o Byl vychován jako rukojmí v Římě, stal se vůdcem vojenských akcí, při nichž germánské kmeny Markomanů a Kvádů vytlačili Kelty, ničili jejich sídliště a v mnohém vrátili hospodářství zpět. o Markomané a Kvádové bojovali s římskými vojsky, která si koncem 1. století zbudovala tábor u Mušova na Moravě, když zesilovali dunajskou linii. − Boje nejen germánských kmenů se slábnoucí mocí římského impéria byly provázeny v 5. století stěhováním národů, při kterém se objevují Slované, a část z nich splynula s místním obyvatelstvem.

STAROVĚKÁ CIVILIZACE - despocie − státní útvary, které většinou vznikaly v době od 3000 let př. n. l. a to na územích: o Mezopotámie – nejprve jako městské státy (Sumer) - později rozsáhlá říše asyrská, starobabylonská a novobabylonská o severní Afriky – Horní a Dolní Egypt, které se spojili v jednu mohutnou říši o Indie o Čína − tyto civilizace s vyspělou kulturou mají společný znak - byly to despocie DESPOCIE = říční civilizace, kde vládl jeden vládce, který má neomezenou moc nad všemi obyvateli říše a většinou byl také již za života pokládán za božskou bytost

CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY STAROVĚKÝCH DESPOCIÍ •

ŘÍČNÍ CIVILIZACE

− mohutné vodní toky vyžadovaly sjednocení prací kolem celého toku → zmírnění nebezpečí záplav, budování rozvodu vody, aby se rozšířili plochy na kterých se silo a sklízelo − Eufrat a Tigris →Mezopotámie; Nil → Egypt; Indus a Ganga → Indie; Žlutá řeka → Čína

•

OTROKÁŘSKÁ SPOLEČNOST

− otroci se používali hl. na zavodňovací práce a na budování velkolepých staveb −

otroci byli hl. poražení nepřátelé i s jejich dětmi a ženami, a dlužníci

•

CHRÁMOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ

− mimořádnou roli duchovních vůdců měli kněží v chrámech − měli na starosti administraci chodu celého státu − soustředily se tam všechny věci a oni je pak rozdělovali (náčiní, obilí….)

•

PÍSMO A PÍSEMNÉ SYSTÉMY - představují kulturní pokrok, protože umožnili kumulovat vědomosti Vývoj písma: 1. piktogramy (obrázky předmětů, osob…) 2. ideogramy (kombinace obrázků) 3. hieroglyfy (Egypt) 4. klínové písmo (Mezopotámie)

•

ZÁKLADY VĚD A JEJICH ROZVOJ - hlavně matematika (nutná pro stavební práce a při výpočtu délky roku), astronomie, fyzika, chemie, lékařství

•

ESTETICKÝ IDEÁL A UMĚLECKÝ KÁNON - jednotlivé despocie stanovili normu krásy, tedy estetický ideál, jehož dodržování se vyžadovalo od umělců - některá témata nebo formy byly tabu a některé musel umělec dodržovat, protože byly dány → dokazují to lidské postavy v egyptském malířství

•

PŘEDSTAVI O VZNIKU SVĚTA A ČLOVĚKA - vždy za přítomnosti Boha

STAROVĚKÝ EGYPT STARÁ ŘÍŠE − po raně dynastickém období 2600 - 2100 př. n. l. − v této době byl Egypt nejstabilnější − mastaby (řecky lavice) a pyramidy −

mastaby byly hrobky, dole byly hroby a nad tím pahorek, který připomínal lavici, vznikají z nich pyramidy

− 1. pyramidy postaveny králem Zoserem (Djoser) poblíž hl. m. Memphisu, podle plánů jeho kancléře Imhotepa (1. Známý architekt a později egyptský bůh lékařství) − nejslavnější pyramidy jsou v Gize (Cheopsovy) − ke konci období Staré říše narůstala síla a moc šlechty a centrální moc se začala rozpadat − asi 2100 – 2000 přechodné období, kdy se Egypt rozdělil na soupeřící místní dynastie

STŘEDNÍ ŘÍŠE − 2000 – 1500 př. n. l. −

nové hlavní město Véset (řecky Théby) – v Horním Egyptě

− v Údolí králů bylo postaveno mnoho královských hrobek a dvě oblasti Théb – Karnak a Luxor se staly domovem mnoha velkolepých chrámů a jiných impozantních památek − vysoce vyvinutá forma náboženství, posmrtný život nebyl už jen výsadkem král − nájezdy Hyksosů → další rozpad říše −

Hyksosové (bronzové zbraně) – divoký národ, asijští nájezdníci, kteří ohrožovali nejen Egypťany a inspiroval je k výměně výzbroje a taktiky

NOVÁ ŘÍŠE − 1500 – 1000 př. n. l. (525 př. n. l. dobyta Peršany) − kladen velký důraz na faraona jako pozemského vládce − Tutanchamon, Hatshepsut (žena – vládkyně nesoucí všechny královské znaky a symboly, včetně falešného plnovousu − nikdy nebyl Egypt silnější než za vlády Thotmese III.

NÁBOŽENSKÉ PŘEDSTAVY V EGYPTĚ − zoomorfní znaky (Sobek = krokodýl, Thowt = bílý pavián, Hathora = kráva) − nejstarší bohové z vejce, které má pahorek −

nejvyšší bůh Ámon („Re“ nejstarší bůh), oblíbená Twert a Bes (oblíbení bůžkové v egyptských domácnostech, vnímáni jako ochránci domácnosti

− představy o posmrtném životě – „ka“ něco co nemůžeme popsat našimi slovy; život když z těla odejde duše „ba“; těla byla balzamována, na balzamování si Egypťané shromažďovali peníze během celého života. − shawabti – malé dřevěné sošky vojáků, řemeslníků a sluhů umisťovány do hrobek králů, aby ho v záhrobí doprovázely a plnily jeho příkazy − Anupew – bůh, který patřil do dvojice bohů, kteří s psí nebo šakalí hlavou byli zobrazováni jako strážci v městech mrtvých − ankh – nilský kříž (symbol nesmrtelnosti)

Tyto dva předměty drželi bohové

− ochranné Horovo oko

na všech obrazech

SPOLEČNOST Faraón

− uspořádání egyptské společnosti představovalo symbol pyramidy − Faraón, vezír, kněžstvo, úředníci, písaři, řemeslníci, pastevci a

Kněžstvo v čele s vezírem

rolníci …… otroci − vezír – poradce panovníka a měl na starosti výchovu dalšího panovníka

Otroci

− fyzickou práci dělali hlavně otroci a někteří svobodní − rodinné vztahy – vládly patriarchální poměry, ale ženy měly neobvykle dobrou právní pozici; rodina představovala základní sociální jednotku; přednost se dávala sňatkům ve stejné společenské vrstvě, ale i ve stejné rodině – často se brali bratr a sestra…, aby zůstal majetek v rodině

VĚDA A TECHNIKA Matematika − používali desetinou soustavu, početní úkony, zlomky, vzorec pro výpočet obvodů a plochy těles a obrazců −

systém měr a vah – jednotka: královský loket (1 loket = 7 dlaní, 1 dlaň = 4 prsty)

Astronomie − sluneční rok – 365 dní – 12 měsíců po 30 dnech - dny děleny do 3 dekád pracovních povinností – zbylých 5 dní věnováno oslavám bohů −

zemědělský kalendář se dělil na dobu záplav, pučení a žní (po 4 měsících)

− den 24 hodin (vodní přístroje, sluneční hodiny)

Lékařství − na papyrech se zachovaly názvy nemocí a postupy jejich léčby −

specializace na oční lékařství (dracunoulus medinemis - vlásečnicový parazit)

− anatomické znalosti −

byli přesvědčeni, že nemoc je dána silou zlých démonů

Chemie − znalosti chemie uplatnily: •

v nástěnných malbách; přírodní barviva např. malachitový prášek + pojidlo (bílek nebo klih)

•

u fajánse (keramika s glazurou) příměsi mědi, manganu, antimonitu

•

při výrobě sodného skla

Architektura − materiál + pracovní síly (otroci + profesionálové) + znalosti − vzhledem k vnímání posmrtného života jsou nemohutnější stavby hrobky faraónů − nejstarší typ kamenné hrobky jsou mastaby (tvarem připomínaly lavici) − nastavením 7 postupně se zmenšujících mastab na sebe vznikla první stupňová pyramidaDžoserova u Sakkáry − největší pyramidy vystavěli u Gízy faraonové Chufev (řecky Cheops) Raachef (Chefrén) − chrámy v Luxoru a Karnaku sloužily jako pohřební a postupně se rozrostly do obrovských rozměrů - jejich součástí byly pylony (komolé jehlany, sfingy a obrovité sochy faraónů – lid měl povoleno vstoupit na nádvoří − skalní hroby v Údolí králů a Údolí královen poblíž města Véset (řecky Théby) Sochařství a malířství − zachováno díky kvalitním materiálům a konzervování; součást architektury − drobné sošky bůžků v domácnostech Malířství − dokonale zachováno v hrobkách − Typické znaky: •

u lidské postavy jsou hlava a nohy zachyceny z boku, zatímco tělo zpředu = princip vylučující perspektivu; obdoba dětského vidění světa

•

nástěnné malby – přírodní i jednoduché umělé vyrobené barvy; hl. pojidlo byl bílek; malovalo se na kámen nebo štukovanou vrstvu

− náměty byly rozmanité – věci z každodenního života

Sochařství − typické znaky pro zachycení stojící i sedící postavy; reliéfy − stojící sochy – nakročení levou nohou kupředu, prsty u spuštěných rukou stočeny do dlaně nebo měl faraón ruce překřížené a držel v nich symboly Horního a Dolního Egypta − sedící postavy – se stejnou důstojností jako stojící, vzpřímené v zádech, ruce položené na kolenou Zobrazení bohů a bohyň v malířství i sochařství − nezbytný kříž v ruce − rozlišení díky symbolům - byly z říše zvířat a byly také připomínkou posvátné úcty Bůh Sobek – hlava krokodýla, uctíván hl. na nilských ostrovech a u brodů; Bůh Anupew – hlava šakala, ochránce pohřebišť; Bohyně Hathora – s kravskými rohy, mezi nimiž byl sluneční kotouč − jen výjimečně se objevovala díla, která nerespektovala kánon krásy, do určité moci propojený s hierarchií moci − změna až s faraónem Achnatonem - součástí změn byl požadavek, aby výtvory malířů a sochařů byly pravdivé − Bohyně Maat – bohyně pravdivosti Písemnictví − hieroglyfy; písmo hieratické a démotické − Náboženské texty obsahovaly mýty a legendy •

Knihy mrtvých, Knihy bran, Knihy jeskyň

•

hymny k oslavě bohů – Hymnus na Slunce (Achnaton)

− Světská tématika •

povídky s historickým jádrem (příběh lékaře Sinuheta)

•

morality – rady otce synovi

− Texty pyramid, Texty rakví

EGYPTSKÉ PÍSMO: 1. hieroglyfické 2. hieratické 3. démotické

Mastaba

Ankh – nilský kříž

Řez Chufevovou pyramidou

Horovo oko

STAROVĚKÁ MEZOPOTÁMIE − krajina mezi veletoky Eufrat a Tigris obývaná mezi sebou zápasícími nesemitskými Sumery a semitskými Akkady a vystavená nájezdů semitských bojovníků; proto zde vznikaly městské státy: •

Sumer (jižní část Mezopotámie) ve 4. – 3. tisíciletí př. n. l., vznik prvních městských států Lagoše a Uru

•

Starobabylonská říše dosáhla vrcholu za Chamurapiho na přelomu 18. a 17. stol. př. n. l.

•

Novobabylonskáříše – vznikla po porážce asyřanů; vrcholu dosáhla za Nabukadnesara II.; zmocnil se Sýrie a Palestiny, dobyl Jeruzalém a židé byli odvlečeni do otroctví

− roku 538 př. n. l. dobyli území Peršané

NÁBOŽENSTVÍ − polyteismus (mnohobožství) − výklad vzniku světa a člověka − nastolení řádu Mardukem a výklady následných obměn Marduka (Marduk – nejvyšší bůh, stvořitel nebe, země a člověka, planeta jupiter)

− nejdůležitější mezopotamská bohyně Ištar (Inanna), bohyně války a lásky (spojována s planetou Venuše)

VĚDECKÉ POZNATKY − intelektuální střediska, např. Ninive Matematika − šedesátková soustava (dělení hodiny na 60 minut), algebra, rovnice o 3 neznámých, znalost 2. a 3. odmocniny Astronomie − se ve spojení s náboženstvím promítla do kalendáře −

7 planet = 7 božstev = 7 dní v týdnu

Lékařství − nemoc = napadení démony − lékaři se specializovali třemi směry: •

lékaři trav – léčba přírodními prostředky; léčba interních nemocí

•

lékaři nože – dobový chirurgové, byli nejlépe honorováni

•

třetí obor obsahově zaujímá dnešní „internu“

− lékařské texty psané klínopisem − dobové stanovení diagnózy a návody léčby jsou někdy utajeny tím, že jsou zakódovány, aby je nepřečetl nepovolaný

PRÁVNÍ NORMY − normy již za vládce Lagaše −

nejstarší právní dokument starověku Chammurappiho zákoník:

•

princip „nalezení práva“

•

princip „oko za oko, zub za zub“ – osudové „budiž usmrcen“ se objevuje velmi často a je zmírněno pouze tehdy, když poškozený je společensky níž, pak stačilo jen převést náhradu do peněžní formy a vyplatit ji majiteli otroka.

− stéla s Chammurappiho zákoníkem

ARCHITEKTURA − nedostatek kamene a dřeva → používají cihly, měly barevnou glazuru − klenba − zikkuraty – 3 až 7 poschoďové na posledním stupni byl přístřešek, který skrýval lehátko pro boha − babylonské hradby (v novobabylonské říši) skrývala se za nimi cesta zasvěcená bohu → Mardukova cesta – vedla od velké brány k Ištařině bráně (stavba se 4 věžemi) a kolem královského paláce k Mardukovu chrámu (- cesta pro posvátné procesí) − visuté zahrady princezny Semiramis – terasy byly osázeny stromy a květinami → velkolepý dojem → stavba se ocitla v seznamu antických divů světa

PÍSEMNÉ POZNATKY − Mýty o vzniku světa −

Epos o Gilgamešovi – obsahoval kromě jiného popis potopy světa, který byl později převzat do Starého zákona

Ištařina brána

STAROVĚKÁ INDIE − v Indii vznikla 2 náboženství, která vydržela až do současnosti – polyteistická náboženství

HINDUISMUS = způsob života − nejstarší náboženství − 3 nejvýznamnější bohové: •

Brahma – tvůrce

•

Višna – ochránce

•

Šiva – ničitel

− víra v reinkarnaci; karma = jak si zasel, tak budeš sklízet − kastovní systém – rozdělení lidí do skupin podle toho jaký přínos měly pro společnost, jaké postavení měly; každé kastě byl závazně určen způsob života; sňatky mohly být uzavírány pouze mezi příslušníky stejné kasty a dítě bylo zařazeno do kasty rodičů − kasty: •

Brahmáni (duchovní vedení)

•

Kšárijové (obrana společnosti)

•

Vaišové (materiální služby)

•

Šudrové (manuální služby)

− nic nemohlo za pozemského života způsobit žádoucí posun do vyšší kasty − Ganéša – laskavý bůh, ochránce úspěchu – syn Šivy a Parváty REAKCE NA HINDUISMUS

BUDDHISMUS − náboženství „bez boha“ − nedělí společnost na kasty − 6. stol. př. n. l. − princ Gautama Siddhárt po meditacích z nichž vyšel jako „probuzený“ – BUDDHA → vytvořil učení, které vycházelo z přesvědčení, že každý se může osvobodit sám – osvobození znamená vymanit se z koloběhu utrpení a převtělování – dosáhnout stavu absolutní blaženosti = NIRVÁNY

− 5 základních pravidel: •

Nezabiješ živé bytosti ani jim neubližuj

•

Neber, co ti není volně dáno

•

Neoddávej se sexuálním nepřístojnostem

•

Nepoužívej pomlouvačnou nebo lživou řeč

•

Nepoužívej omamné látky, zatemňují mysl

VĚDECKÉ POZNATKY Matematika − základy algebry, geometrie……číslice! − vytvořili arabské číslice 1, 2, 3 …. Říkáme jim arabské, protože Evropa se s nimi seznámila až prostřednictvím Arabům, ale vymyslely je v Indii −

Ludolfovo číslo propočítali na 4 desetinná místa, položili základy algebry a trigonometrie

Kalendář − 365 dní roku rozděleno do 12 měsíců po 30 dnech, v 5. roce přidán měsíc Chemie − kyselina sírová, solná, dusičná Lékařství − důvody nemoci, celistvá medicína, plastické operace; popisy plastických operací, které byly návodem pro evropské lékaře, kteří podle nich postupovali až do začátku novověku

ARCHITEKTURA − chrámové komplexy tesané do skal vyzdobené nástěnnými malbami a sochami −

dvě města zbudována v nejstarším období starověku (ve stejné době, kdy došlo ke sjednocení egyptské říše) Harappa a Mohendžo-Dáro

− harappská kultura: •

Název podle města Harappa

•

Urbanismus (tzn., staví se podle daného plánu), vepřovice (cihly), kanalizace

•

Víceposchoďové domy situovány do pravoúhlých ulic, měly studny, koupelny a pod povrchem ulic vedla kanalizace

− Stupy – stavba sloužící jako schránka relikvií, kopulovitá nebo věžovitá, stupňovitě zakončená − chrámové komplexy – figurální kompozice s ideálem lidské postavy plných tvarů

PÍSEMNICTVÍ − posvátné písmo sanskrt − védy a upanišady (filosofické texty) − nejrozsáhlejší eposy Mahábhárata a Rámájana – zůstaly v pozdějším období pro tzv. ozdobnou epiku − Kámasútra - erotická sbírka – sepsal ji kněz

Starověká Čína − Polyteismus – nejvýše Šang-ti = velké nebe; čínští císaři byli vnímání jako ,,synové nebes“ − Státní útvar od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. − Kniha proměn (sepsána ve 12. – 8. století př. n. l.) – obsahuje symboliku vyjádření koloběhu života – o tvoření – dotvoření – není co by končilo − Lao-c´- filosof - je autor knihy o cestě ctnosti – zakladatel taoismu - ,,tao“- základ přirozeného vývoje a střídání principů jing-jang − Konfucius (551-479 př. n. l.) – formuloval učení o řádu ve společnosti při dodržování mravních principů zdvořilosti, přesnosti, spravedlnosti….. − Vlivy buddhismu od 1. století př. n. l.

Vědecké poznatky Astronomie − délka roku 365,25 dnů, měsíční cyklus 29,53 dne − roku 613 př. n. l. poprvé zaznamenána Halleyova kometa − sestaven hvězdný katalog, glóbus a na začátku našeho letopočtu seismograf Medicína − stanovení diagnózy – změřením tepu a vyplazením jazyka − akupunktura (kovové jehly od 3. století př. n. l.) − ženšen − opium (původ v Mezopotámii) Pozdější objevy a vynálezy − papír (asi roku 105 n. l.) − kompas (1. století n. l.) − knihtisk (8. století n. l.)

Umění starověké Číny Architektura − typickými stavbami jsou pagody, obloukovité mosty a čtverhranné nebo šestihranné pavilony Nejvýznamnější stavby − Velká čínská zeď (6. – 3. století př. n. l., 20m vysoká, 6m široká v koruně, 60 tisíc obranných věží) −

komplex císařského paláce v Pekingu

− stavby podél Velké hedvábné cesty – dopravovalo se po ní hedvábí – bylo to nejžádanější zboží z Číny, dále byl velký zájem o čínské lakované výrobky − stavby na posvátné hoře Thaj-Šan (u žluté řeky) – na jejím vrcholu je jeden z chrámů, chrámy jsou i na cestě; původně ji navštěvovali taoisté, později i buddhisté (brána na vrcholu); vede tam 7000 schodů; − nejčastěji se vychází v podvečer, aby tam poutníci dorazili při východu slunce − Feng šuej – v architektuře – návod jak nejlépe rozmístit nábytek v interiéru – začíná to stavbou a vychází to z principu, že je nutné uvést do sounáležitosti síly nebe, země a člověka; na budovy se umisťovali i různé symboly •

Feng šuej = uvést do souladu přírodní síly z nebe a země spolu s lidským faktorem

Výtvarné umění − Kontrasty ve výtvarném projevu = megalitické X smysl pro detail − Malířství (hedvábí, štětce, tuš a barvy) − Sochařství – fantastická zvířata z kamene nebo bronzu a tzv. osmý div světa – terakotová armáda Divadlo − Syntéza hudby, hereckého projevu a tance s ustálenými typy postav jako učenec, válečník, služka….

pagoda

Velká čínská zeď

Terakotová armáda

Císařský palác v Pekingu - zakázané město

Předkolumbovská učebnice − Civilizace na území amerického kontinentu − Májové, Inkové, Aztékové − Společné znaky: • závlahové hospodářství • impozantní chrámové stavby • neznali kolo • nebyla četná domestikace zvířat; hodně se pěstovali rostliny – vznikaly terasy • umělé ostrovy (jezero Titicaca)

Mayové − Začátek našeho letopočtu – polovina 16. století − Území: jihovýchodní Mexiko, Yucatan, Guatemala a z části Salvador a Honduras − Hl. středisko Pelanque – Chrám nápisů – pyramida – sloužila jako kostel (odehrávaly se v nich náboženské rituály, konaly se tu oběti, věštilo se zde apod. Vše probíhalo obvykle na vrcholové plošině, nejčastěji v malém „domku“ na vrcholu, který tam byl za tímto účelem postaven – na vrcholu této pyramidy vstup do vnitřních prostor, kde bylo nalezeno dlouhé schodiště a úplně dole na jeho konci hrobka s mnoha poklady a se sarkofágem jednoho z mayských velmožů) − Používali dvanáctkovou soustavu − Sluneční rok – 365 dnů − Vyspělá umělecká řemesla − Mayské písmo − Mayské kalendáře

Chrám nápisů

Inkové − Od 13. století do poloviny 16. století − Území: Ekvádor, Peru, Bolivie, severní Chile a Argentina − Stvořitel Virakoča; kult slunce − Nejvyšší bůh Inka – zosobnění boha Slunce − Bohaté chrámy např. v Cuzcu − Správní centrum Machu Picchu, oblast jezera Titicaca − Uzlíkové písmo – Kipu − Poslední vládce Atahnalpa obviněn F. Pizzarem z podceňování vzpoury a popraven

Titicaca

Machu picchu

Aztékové − Od roku 1428 do roku 1528 − Říše na území Mexika − Letopočet + kalendář přejali od Mayů − Ve výtvarném umění rozvíjeli zavedené typy − Říše zničena ve třech letech španělskými obyvateli v čele s H. Cortézem − Pyramida Slunce a pyramida Měsíce v Teotihuacanu

Teotihuacan

Starověké Řecko − 4 etapy historického vývoje

1. Předhelénské období − Bronzové výrobky a obchodní rozkvět Kréty − Kultura krétsko-mykénská − Kulturní památky: palác v Knósu; báje připomínající nadvládu Kréty nad zeměmi Středomoří – v příběhu o labyrintu a Mínotaurovi; V Mykénách: kyklopské stavby (zdali se tak mohutné, že je nemohli vytvořit lidé) – lví brána, zlaté destičky − Objev železa – díky náročnosti zpracování → hospodářský pokles na několik století

Lví brána

Zlatá destička

2. Archaické období − Trvalo do 5. století př. n. l. − Kolonizace a vznik velkého Řecka – problém s uživením obyvatelstva → kolonisté vyjížděli kvůli jídlu na moře a zakládaly osady v příznivých místech − Městské státy se formovaly z hlediska politického uspořádání → poprvé existovaly systémy: •

Tyranie- způsob vlády kdy neomezeně rozhoduje pouze jediná osoba

•

Oligarchie – vláda několika

•

Demokracie – démoskrato - lid vládne

− život v městských státech – Athény, Sparta, Delfy (směřoval sem každý s vážným životním rozhodnutím) − doba mýtů – hl. postava bůh – jestliže bůh o něčem rozhodl, není cesty zpět − mýty: Řecké báje a pověsti (Petiška, Mertlík) − eposy Ilias a Odysea – interpretují události na konci předhelénského období (Trojská válka o Helenu) − Homér

3. Klasické období − 5. až 4. století př. n. l. − Spojení městských států v boji proti Persii – bitva u Thermopyl – Peršané poraženi − Nesváry, které vedly k Peloponéské válce − Doba největšího duchovního a kulturního rozmachu Athén − Filozofické dílo Sokrata, Platona, Demokrita a Herakleita •

Sokrates – rozmlouvání s aténskými občany a dovést je k nějakému zodpovězení (člověk by měl být nejdříve poučen a pak trestán – Sokrates nařčen že kazí mládež – odsouzení k smrti, nakonec vypil číši bolehlavu), zakladatel etiky

•

Platon – žák Sokrata, 1. Představitel idealismu, forma dialogu, kterým se vyjadřovala antika, zodpověděl základní filozofickou otázku: prvotní uznání hmota nebo duch?

•

Demokritos – přišel na abstrakci toho, co patří k materialismu, vymyslel abstraktní pojem atom – nejmenší nedělitelná částečka hmoty

•

Herakleitos – zakladatel dialektiky v řecké filozofii – přesvědčení o tom, že vše je v neustálém pohybu

− Vznikla díla, která jsou považována za klasickou normu antiky − Řecké divadlo = z dionýsovských slavností – tragedie a komedie − Hrálo se v amfiteátrech – postupně se zdvihající půlkruh, na kterém byly sedadla s průduchy pro dobrou akustiku, Chór + jeden herec nakonec byli 3 herci, vždy muži, měli masku pro dobré vyslovování − Rozvoj školství, historiografie – popsání válečných událostí, medicína – Hippokrates

4. Období Helénismu − Od poloviny 4. do 1. století př. n. l. − Doba Alexandra Makedonského – obsadil celé Řecko – vojensky spojil obrovskou říši, která sahala až do daleké Indie − Aristoteles – vychovatel Alexandra, snažil se zrekapitulovat veškerou vzdělanost − Alexandrie – Město v deltě Nilu – intelektuální centrum, muzeum, knihovna − nástupci Alexandra Makedonského – Ptolemaiovci – pokračovali ve shromažďování důkazů o vzdělanosti z celého světa − Vliv na kulturu Římanů a Byzance – západořímská a východořímská říše – Konstantinopol − Archimédes – Archimédův zákon – K objevu se váže historka, podle níž Archimédes přišel na jeho podstatu při koupeli. Přemýšlel, jak odhalit podvod klenotníka, který nahradil zlato v královské koruně za jiný méně ušlechtilý kov. Samotná myšlenka jej napadla při pozorování hladiny vody ve vaně, do které se ponořil. Objev jej prý uvedl do takového tranzu, že pobíhal nahý po městě s výkřiky „Heuréka“ (Našel jsem!).

Architektura − 3 slohy: 1. Dórský •

Vyznačuje se jednoduchostí

•

Žlábkové sloupy bez patky, nasazovali se na sebe jednotlivé části

•

Chrámy zasvěceny nejčastěji bohyni Héře

•

Chrám místo sloupů byly ženské postavy – kariatidy

•

Parthenón na Akropoli v Athénách

2. Ionský •

Štíhlejší sloup s patkou a volutovou hlavicí (beraní hlava)

•

Vznosnější stavby

•

Obliba v Malé Asii

•

Artemidin chrám v Effezu

•

Mauzoelum v Halikarnassu

Artemidin chrám v Efezu

Mauzoelum v Halikarnassu

3. Korintský • Plně využit až v římských stavbách • Impozantnost a zdobnost – bohatě zdobené hlavice sloupů • Průčelí chrámu zakončeno trojúhelníkovým štítem • Divadla v přírodě, amfiteátry

Sochařství − Respektovalo ideál dokonalých proporcí lidského těla – tzv. zlatý řez – propočet jednotlivých částí těla i obličeje – obličeje ale bez výrazu − Sochaři: •

Myrón – Diskobolos

•

Feidias - Diova socha v Olympii (1 z divů světa, celá zlacená, v Diově chrámu)

•

Praxitelés - Afrodité, Hermés s Dionýsem

− Sochařská díla v době Helenismu •

Laokoon a synové (sousoší) – okamžik, kdy Řekové nechali na břehu Trojského koně, Laokoon varoval Trojany, aby to nedělali, protože je to Danajský dar a ten je zákeřný….z moře vypluli 2 hadi a omotali ho i jeho syny, je vidět zápas o holý život, replika – Valdštejnská zahrada

•

Niké Samothracká – bohyně vítězství, chybí ji hlava, má křídla, jde vítězně proti větru, je umístěna v Louvru

•

Rhodský kolos (37m vysoký bronzový, Hélios) – socha s rozkročenýma nohama, proplouvaní na ostrov Rhodos

Diova socha

Niké

Diskobolos

Rhodský kolos

Laokoon a synové

Malířství − Nejčastější motivy: mozaiky, malby na vázy − Témata: výjevy z mytologie a každodenního života – dokonalé tvary geometrie

Tanec a hudba − Začala se dávat přednost vystoupení profesionálů − Vyučovalo se hře na hudební nástroje - při tanci vyjadřovali především rytmus - doprovod při recitaci veršů (lira a citera − Katarze = duchovní očista diváka a posluchače

Divadlo − 2 formy: Tragédie a komedie − Vycházelo z tragédií z mytologie a Homérových eposů Ilias a Odyssea − Přesně stanovená pravidla: vystupovali jen muži s maskami na tvářích (maximálně 3 sóloví herci) byli doplněni sborem, chórem − Techné = umění v širokém slova smyslu (dílo malířů, sochařů apod., zručná práce – duchovní přínos) − Musikos = označení vzdělaného člověka podle Múz, které byly průvodkyně boha Apollóna − Pythagorejci → krása = pořádek a míra − Platón – umění mělo být spojeno s morálností a vylučovalo krajnosti - rozdělil umění na vyšší a nižší, což se stalo normou ve francouzském klasicismu

Literatura − mýty a eposy, beletrie – Ezopovy bajky, historická díla – války řecko-perské (Herodotos) a válka peloponéská (Thukydides), lékařská literatura – doklady o léčbě a etice Hippokratově

− Báje a pověsti: Vyčistit Augiášův chlév - je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako rčení, přirovnání. Vyjadřuje výzvu k likvidaci úděsného a nezvladatelného nepořádku, k nutnosti zametení, čistky a vyhazování tam, kde je něco v nepořádku, zejm. ve společnosti nebo hospodaření. Původ rčení: Král Eurystheus uložil bájnému silákovi Héraklovi jako pokání za jeho předešlé zlé činy vykonat dvanáct obtížných úkolů, které mu vymýšlel. S velkou chutí také Hérakla urážel a ponižoval. Pátým úkolem v řadě bylo vyčištění chlévů krále Augiáše, který měl ohromná stáda dobytka; bohové navíc zařídili, že stáda byla plodná a odolná vůči všem nemocem. A když třicet let nikdo nekydal hnůj a puch zamořoval celý Peloponéský poloostrov, měl zasáhnout Hérakles. Ten obhlédl situaci a za slib odměny - desetiny stád - slíbil, že bude večer vše čisté a uklizené. Pak prorazil na dvou místech zdi a změnil tok dvou blízkých řek Alfeios a Péneios, jejichž proud se pak prohnal chlévy a stájemi. Úkol byl večer hotov. Bohatý, ale lakomý Augiáš se začal vytáčet a dohadovat - tvrdil, že úkol byl zadaný Eurystheem a potom ještě zapíral, že by desetinu stád slíbil. Zasedl soud a Hérakles a Augiášův syn Fýleus byli vyhnáni ze země. Eurystheus navíc úkol neuznal za splněný, protože prý si Augiáš Hérakla na práci najal. Vše mělo dohru po letech - Hérakles zničil Augiášovo království, krále zabil a na jeho místo dosadil jeho syna. Pandořina skřínka – Pandora byla v řecké mytologii manželkou Titána Epiméthea. Je známá především tím, že přinesla světu zlo a utrpení. Byla matkou Pyrrhy, která později s manželem Deukaliónem založila po potopě světa nový lidský rod. Když Prométheus dal lidem oheň, ukradený bohům, lidé se od něho naučili různá řemesla i umění a žili šťastně, až se to bohům přestávalo líbit. Nejvyšší bůh Zeus proto nařídil, aby Héfaistos, božský kovář, vytvořil z hlíny a vody dívku, jejíž kráse nikdo neodolá. Bohové jí dali jméno Pandora, to znamená „Obdarovaná všemi dary“ a dali ji bohaté a velkorysé dary - bohyně Athéna ji naučila ženským pracím, Afrodíté jí vdechla milostnou touhu, Hermés ji obdaroval svůdností, lstí a lží, jiní bohové jí propůjčili krásu, líbeznost a svůdnost. Mezi dary byly však i takové, kterých se bohové pro jejich zhoubnost rádi zbavili. Všechny dary byly dobře uzavřeny v pevné skříňce. Bůh Hermés ji dovedl na zem a nabízel ji za ženu Prométheovi, ten však odmítl. I svého bratra Epiméthea varoval, aby nebral všechno, co bohové dávají. Ale Epimétheus neposlechl a vzal si ji za ženu.Netrvalo dlouho a Pandóra splnila příkaz bohů: otevřela skříňku (buď proto, že ji k tomu Epimétheus přiměl, nebo z vlastní zvědavosti); všechny ty bědy, svízele a nemoci se rozletěly do světa. Pandóra víko skříňky rychle zavřela, ale to už v ní na samém dně zůstala jedině naděje. Odkaz tohoto mýtu přetrvává do dnešních časů Pandořina skříňka zůstává symbolem zhoubného daru a uvolněného zla.

− Eposy: Jablko sváru - Užívá se pro vyjádření něčeho, co zapříčinilo neshodu, složité jednání nebo spor či nepřátelství mezi jednajícími. Původ rčení: Bohyně sváru Eris nebyla pozvána na svatbu bohyně Thetis a krále Pélea, tak se pomstila tím, že do sálu vhodila jablko s nápisem „Té nejkrásnější“. O ocenění se přely a před mladého soudce, trojského prince Parida předstoupily tři bohyně: Athéna, Héra a Afrodita a začaly ho ihned sliby ovlivňovat. Héra jako manželka mocného Dia nabízela bohatství, bohyně moudrosti a vítězné války Athéna slibovala chytrost a slávu. Třetí - bohyně lásky Afrodíté slíbila soudci za odměnu nejkrásnější ženu světa. Jablko potom putovalo do dlaně Afrodity. Ta slib splnila a pomohla Paridovi unést ze Sparty slíbenou krásnou Helenu. Následkem toho potom došlo k trojské válce - pro krásnou Helenu… − Autoři tragédií: Aischylos - Upoutaný Prométheus - první část trilogie, z dalších částí dochovány jen fragmenty. Titán Prométheus dal i přes Diův zákaz lidem oheň a umožnil jim tak pokrok. Za to byl připoután ke Skythské skále, a když nechtěl prozradit, jak je možné zahubit Dia, byl svržen do nitra země. Sofokles – Antigona Euripides – Media – Hra zpracovává pověst o dávných plavcích Argonautech, usilujících o zlaté rouno (ovčí kůže). Královská dcera Médeia zachránila vůdce Argonautů Iásóna a pomohla mu získat zlaté rouno, zamilovala se do něj a odplula s ním do Korintu. Zde si Iásón oblíbil dceru krále Kreonta Glauku, se kterou se chystal ke svatbě. Médeia jako zrazená žena, poslala nevěstě jako dar ozdobu do vlasů a šaty napuštěné jedem. Ty se na ní vzňaly a Glauka i se svým otcem uhořela. Medéia zabije i své dva syny, které měla s Iásonem a prchá do Athén ke králi Aigovi. − Autoři komedií: Aristofanes – Ptáci, Žáby, Lysistrata − Ve školách se děti učili Homéra a Hesioda

Životní styl − Ovlivněn poměry v jednotlivých městských státech − V úctě byla zemědělská práce a základem sociálního uspořádání byla rodina − Manželky byly vybírány ze stejné společenské vrstvy (dívky 19let, muži 30let při sňatku) − Postupem času se přísné normy uvolňovaly → ženy začaly zastávat různá zaměstnání

− Za ideální se považovalo mít 1 – 2 děti, aby pak nebyly v rodiněě problémy s dělením majetku − Nejdokonalejší vzdělání ělání v Athénách – děti se učili nejprve číst a psát → četba a výklad díla Homérova; učili čili se hrát na hudební hudební nástroje; Pro bohatší od 12/13 let gymnastická škola – dopoledne se tam učilo u odpoledne tělovýchovné disciplíny − Mladící od 18 let – na 2 roky se zavázali ke službě služb v pevnosti a ve volném čase se snažili patřit k okruhu některého ně z vážených filozofů Stolování − Řecké hostiny – v domech kde bylo mnoho nábytku, scházela se rodina či hosté k jídlu; přii jídle se leželo na lehátkách a jedlo se pravou rukou; jedlo se maso, chléb a ovoce – v době helénismu byl jídelníček jídelní pestřejší; ejší; hlavním jídlem se stala večeře več – pilo se víno ředěné vodou, neředěné ř ěné se považovalo za barbarství − Symposion – zvláštní forma hostiny – významnou částí večera čera byla rozmluva na určité ur téma − Ve Spartě se nescházeli k jídlu jako k rodinným oslavám, ale muži se scházeli ke společnému stolování, ání, pokud nebyli mimo město m Oblékání − Jednoduché a praktické – pruhy látek, zřasené asené a spojované sponami − U žen – peplos a horní plášť pláš chitón − U mužů – přes es himation si oblékali chlamys

chlamys

himation

Městské státy Atény − Forma tyranie, později demokracie, do úřadu pouze jenom na krátkou dobu, přesvědčivost v řečnictví! − Vzdělání se dostávalo chlapcům i dívkám (v menší míře) − Pedagogos – otrok, který vedl dítě do školy − 2. Stupeň vzdělání. Do 18. Let – ideál byl Musikos – zvládnutí všech obratností – vědomosti, umění hrát na hudební nástroj, uměl recitovat, odpoledne na gymnasion u si rozvíjel své fyzické dovednosti − Staří Athéňané do všeho mluvili a mladící nikdy neřekli nic špatného, přežívá dnes, jak silná a kvalitní bude mládež, tak silné a kvalitní bude i město a jeho obrana, není to věc jen rodiny ale všech − Při pěstních zápasech se používali rukavice s hřeby..zvykání na krev…po 18. roce ti co byli doma postradatelní,tak se z nich stávali EFERBOVÉ – pěkný řecký mladík a před sebou má ještě 2 roky – prezenční služba – vojenské služby,vycházky do města, do chrámu k učiteli se kterým rozmlouvám aby završil i duchovně, dobře formulovat myšlenky a podávat je přesvědčivým způsobem Sparta − Původně se nazývala Lakedaimón. Celé území bylo pak označováno jako Lakónie − jedinečný militaristický stát → vojenská a politická mocnost Řecka − strategicky výhodná poloha - ze tří stran chráněno okolními horami, přičemž kontroluje invazní trasu, kterou musely projít cizí armády směřující na jih Peloponésu − Poměrně velká vzdálenost od moře znemožňovala účinnou námořní blokádu města − Tvořilo ji pět nedaleko od sebe se nacházejících nehrazených vesnic - neměla hradby, protože jejich funkci plnili její občané − Neměla akropoli - ve středu města se nacházel pouze neopevněný pahorek, na jehož vrcholku se tyčil chrám bohyně Athény Chalkioikos, patronky obce − Spartští občané nazývali svoji obec „přirozeným ochráncem Řecka“ a jejich králové věřili, že jsou potomky mytického hrdiny Hérakla − po narození dítěte ho otec odnášel ke starším kmene, kteří posuzovali zda je nemluvně dostatečně silné a dobře rostlé. Pokud starší shledali dítě příliš slabým nebo jinak nedokonalým, odmítli je, načež je vrhali z propasti nebo odmítnuté děti směly být přijaty a vychovány heiloty

− v 7 letech byli chlapci odebráni od rodin a byli vychováváni společně, od 20 let a začala jejich vojenská služba, mohli se ženit, ale nemohli s rodinou žít; Výcvik končil ve třiceti letech, po jejichž dosažení se z mužů stávali plnoprávní občané − Nejhorším přečinem, jakého se spartský voják mohl dopustit, bylo projevení zbabělosti tváří v tvář nepříteli. − ženy vyprovázely své muže před odchodem do války se slovy: „se štítem, nebo na štítě“ − Aby si Sparťan zachoval svoji čest, mohl se vrátit do svého domova, jen pokud zvítězil, anebo pokud padl. Jestliže se navrátil do obce živý beze štítu, předpokládalo se, že jej odhodil ve snaze utéci před nepřítelem. Takovýto čin byl pokládán za nejvyšší potupu, přičemž trestem za ni byla smrt či vypovězení. − Sparťanky - podobně jako muži podstupovaly určitou formu výchovy, zaměřenou na fyzické cvičení a jiné obdobné činnosti sloužící k utužení těla a potlačení bolesti kvůli dobrému snášení porodu – měly za úkol rodit zdatné muže − Sociální struktura Sparťané - každý z nich směl hlasovat na shromáždění apella. Nezbytnými podmínkami k nabytí občanství bylo vlastnictví jednoho z podílů půdy, podstoupení ustavené vojenské výchovy a dosažení věku třiceti let Perioikové - zabývali se zemědělstvím, řemeslnou výrobou a obchodem. Byli bezprávní, ale spolu se Sparťany vytvářeli vojsko a účastnili se válek. Vládnoucí vrstva těžila z jejich řemeslné zručnosti, protože perioikové v podstatě zabezpečovali ekonomické fungování spartského státu Heilóti – byli zcela bezpráví - oproti klasickým otrokům směli zakládat rodiny a vytvářet vlastní osady. Obvykle působili jako rolníci na přidělených pozemcích sparťanů- stanovenou část výnosu museli vydat svému pánovi. Žádný z heilótů nemohl být osvobozen - často doprovázeli sparťany během vojenských tažení jako lehkooděnci a rovněž zaopatřovali zásobování vojska. − Spartský politický systém Králové - byli vrchními veliteli vojska, měli kněžské hodnosti a soudcovskou pravomoc. Gerúsia – 30 členná rada starších, sestávající z dvaceti osmi Gerontů a obou králů. Zastávání tohoto úřadu bylo doživotní. Gerúsia sloužila jako poradní orgán pravomoc navrhovat zákony, pravomoc vetovat usnesení sněmu. V soudnictví sloužila rada starších jako orgán rozhodující o trestných činech. Apella - všichni muži nad třicet let se každoročně účastnili lidového shromáždění nazývaného apella. Na rozdíl od athénského shromáždění směli účastníci spartského shromáždění pouze schvalovat nebo zamítat zákony předložené radou starších. Sněm vybíral krále, který velel v boji, a měl na starosti volbu členů gerúsia a eforů.

Eforové - tvořili pětičlenný orgán, měli dbát na dodržování zákonů a dohlížet na činnost králů. - fakticky vládli Spartě, jelikož mohli vetovat všechna rozhodnutí, jež vzešla z gerúsia nebo ze shromáždění. Voleni byli na dobu jednoho roku lidovým shromážděním Olympia − Dal se zde najít nocleh − Od dob Heraklových − Antické olympijské hry byly nejvýznamnější z řeckých her. Řekové je pořádali od 8. století př.n.l. do přelomu 4. a 5. století n. l., a to každé čtyři roky v Olympii. Konaly se v srpnu nebo září k poctě boha Dia. − V roce 776 př. n. l. se tu konali první olympijské hry, o kterých se dochovaly záznamy – − Od 7. století př. n. l. se vedli záznamy o vítězích z OH − Jevištěm olympijských her bylo údolí Olympie v peloponéské Elidě. Střediskem dění,byl oltář Diův s jeho obrovskou sochou, jež byla dílem Feidiovým − Když se blížila doba her, byl po celém Řecku vyhlášen mír, a kdo by se snad opovážil vstoupit na závodiště se zbraní, byl by potrestán smrtí. − Počátek slavností byl ryze náboženský a zahájily jej slavné oběti v posvátném háji Altidě. Pak teprve mohly samotné závody začít − Sbírali listiny účastníků − Po zahájení se postupně závodilo – závody vozíků a koní, běh Běhy na různé délky tratí, skok do výšky a do dálky, zápolení, zvláště pak v tzv. pankration, což byl pěstní boj spojen se zápolením. Nejvýznamnější disciplínou byl však hod oštěpem a diskem, neboť to dokazovalo sílu a zručnost závodníka. Všeboj-střetnutí 2 bojovníku, vše dovoleno, jenom se nesměli zabít − Součásti her byly i zápasy duchovní, kdy předčítali básníci svá dramata, nebo se soutěžilo v hudbě −

Sochaři a malíři zde vystavovali svá díla, proto součástí olympijských her byla i výtvarná a průmyslová výstava.

− Odpoledne pro odpočinek oběti Diovi − Pátý den bylo rozdílení cen palmových ratolestí, věnec s olivových lístků z Diova ráje… − V mateřském městě veliké oslavy vítězů − O vítězích rozhodoval zvláštní sbor soudců helladonikův, obyčejně jich bylo dvanáct.

Starověký Řím − Si jako stát prošel třemi formami – doba královská, doba republiky, doba císařství

Doba královská − 8 – 6. století př. n. l. − Etruskové, Latini, Sabinové − 7 králů (od Romula, poslední 3 Etruskové) − Etruskové – velice vyspělé etnikum; zbylo hodně památek, které potvrzují jejich vyspělost, ale ještě se nepodařilo přeložit jejich písmo − Faces (= svazek prutů, do kterého byla vložena sekera – byly neseny před těmi, kteří měli právo trestat – vznikl z toho fašismus), trůn (výsostné křeslo pro krále), disciplina etrusca (věštci, kteří to studovali, se specializovali do 3 směrů, věštění z vnitřností obětovaných zvířat, fulkatóří – věštili z blesků, auguři – věštili z letu ptáků) − Rozdělení do 5 tříd podle majetku, uložil jim práva a povinnosti − Proletáři = nejnižší společenská vrstva lidí bez majetku a bez práv, která obci přispívala jen tím, že měla děti − Forum Romanum = centrum všeho dění - původně se na místě Fora Romana rozléhala bažina, která byla vysušena pomocí etruského kanalizačního systému Cloaca maxima. (Celým Forem Romanem prochází hlavní římská ulice spojující pahorek Kapitol s Koloseem.) − Kapitol - je nejznámější a největší ze sedmi římských pahorků, centrum a symbol moci starověkého Říma – chrám představoval správní centrum celého města Pahorek má dva vrcholky: jižní zvaný Capitolinum - stál na něm chrám zasvěcený třem nejvyšším státním božstvům (tzv. kapitolské triádě): Jupiterovi, Junoně a Minervě. První fáze této stavby se klade na konec 6. století př. n. l. do doby vlády etruského krále Tarquinia Prisca. severní zvaný Arx - zde stála citadela. Od roku 343 př. n. l. zde stál chrám Iuno Moneta. V pozdější době přibyly ještě další chrámy zasvěcené hlavně orientálním božstvům. Od 6. století n. l. stojí na místě pohanského chrámu kostel Santa Maria in Aracoeli − Cloaca Maxima - doslova znamená velká stoka. Je to jeden z nejstarších kanalizačních systémů na světě. Ve starém Římě sloužil k vysušení mokřin a odvodu odpadu z města. Po velkých záplavách ji nechal zbudovat tehdejší pátý král Říma

Forum Romanum

Kapitol

výtok z Cloaca Maxima v dnešních dnech mapa ukazuje kanalizaci (červeně) a akvadukt (modře) v starém Římě

− Po svržení posledního etruského krále vyhlásili Římané republiku

Doba republiky − 5. – 1. století př. n. l. − Res publica = věc veřejná, každý občan má právo projevu − Patriciové ve funkcích: senátor, konzul, diktátor − Patriciové (= příslušníci zakladatelských rodin Říma) a plebejové (= otroci) − Právo volit měli jen Patriciové → vzbouření plebejů a prosadili si přístup k nově zřízenému úřadu Tribuna lidu → secese (plebejové odešli z Říma= chaos zmatek, senátoři se sešli, poslali za nimi řečníka) − Tribun lidu měl právo vetovat usnesení senátu → společenské pozvednutí některých z plebejů − Zákony 12 ti desek na Forum Romanum, práva a povinnosti římského občana (ústava) − Římané vedli nepřetržité války – byly vítězné → do země plynulo bohatství a otroci (po ovládnutí apeninského poloostrova), války s Kelty ( galové) ,Řeky, Kartágem – války Punské

− Armáda a její velitelé měli stále významnější roli → republikánský systém byl překonán jmenováním Césara doživotním diktátorem – jeden ze znaků konce republiky − Za Césara – změny v kalendáři, sjednocení jmen (osobní, rodové a rozlišující)

zasedání senátu

Doba císařství − 27. století př. n. l. – 14. století n. l. – císař Augustus (Octavián – adoptovaný syn Césara) – jmenoval se principem a jeho vládá že je principát (říká, že je 1. mezi sobě rovnými) − Císaři: Tibeirus (nestál o svůj post – adoptivní syn Augusta), Caligula (považoval se za boha v lidské podobě → zabila ho jeho vlastní garda), Claudius a Nero, Vespasianus, Titus a Domicus − Panem ad circenes = chléb a hry − Polyteismus X Monoteismus (Judaismus a Křesťanství) − Dynastie Flaviovců – prvním císařem z této dynastie byl Vespasianus a posledním Domitianus. Za jejich vlády došlo k upevnění postavení Říma a kulturnímu rozkvětu. Flaviovci organizačně upevnili poměry v zemi, také v oblasti ekonomiky a správy. Za dob této říše se začala budovat Kolosea. – Jeho syn Titus převzal po otci velení v židovské válce a zvítězil v ní →Židovské chrámy Jeruzalémě, útok vojska ke zničení chrámu – zbyla zeď Nářků, vzbouření židů – 135 následoval trest- diaspora – vyhnání židů do světa − Diaspora - označuje lidi nebo etnickou populaci, kteří jsou přinuceni emigrovat ze své domoviny − Klientský systém – voličský hlas, = je klientem člověka, který se uchází o nějaký úřad, svobodný Říman (nemajetný) poukázky na potraviny, do kolosea, amfiteátru, do lázní, = existovali na účet státu, tento systém se spoluúčastnil na krizi režimu, − 395 n. l. – rozdělení říše – nelze zvládnout celé obrovské území – západořímská a východořímská říše −

476 n. l. – pád Západořímské říše

→ Doba nepokojů – kdo měl armádu, měl moc; armáda provolává císaře, když jsou provoláni třeba 2 císaři, je jím ten, kdo má větší armádu

Architektura − Cihly, mramor, dřevo, beton (písek a vápno) – stavitelé měli těžký úkol – zvládnout postavit koloseum (byla tam prohlubeň, voda) − sloh: dórský, iónský, korintský - nejzdobnější − Chrámy: bohyně Vesty – na Foru Romanu, menší kulatý chrám, význam – udržování ohně (vestálky) – dokud oheň hořel, tak se Římu nic nemůže stát, doživotní čistota a mimořádné postavení, důvěrnice císařů Jova, Junony a Minervy na Kapitolu – různé poklady Pantheon – chrám zasvěcený všem bohům (42,75m), − náměstí: Forum Romanum, Trajánovo Forum s bazilikami – soudní dvůr a obchodní centrum, státní pokladna, věznice, radnice − vítězné oblouky: Titův s výjevy z války židovské, Septima Severa a u něj Zlatý milník (měl směřovat na silnice z Říma), Trajánův sloup − Vodní stavby: akvadukty (-zděné až třípatrové konstrukce; přiváděli vodu do Říma, vysoké kvůli spádu i kvůli bezpečí), cloaca maxima − veřejné lázně: Neronovy, Titovy, Trajánovy, Caracallovy, Diokleciánovy − Závodiště a amfiteátry: Koloseum (40 – 50 tisíc diváků) – 1. stavba z betonu Cirkus Maximus (jezdecké závody, 30 000 diváků) Divadlo Marcellovo – komedie (burleska – zesměšňování - bylo zakázáno později)

Výtvarné umění a literatura − Historický reliéf – Oltář míru − Tzv. zlatý věk římské literatury: Ovidius (Proměny, Umění milovat) Horatius (ódy) - nová lit. forma Óda - Óda o zlaté cestě Vergilius (Aeneas) – závěrem je vize o budoucnosti Říma − Filosofická díla: Cicero a Seneca − Lékařské spisy: Galenos

Sochařství a malířství − portréty - busty − výzdoba vítězných oblouků − velký historický reliéf – Oltář míru − Panem et circnses – zásada – velká moudrost vládnutí – chléb a hry pro všechny svobodné občany Říma

Římská každodennost Saturnálie - byly významné svátky ve starověkém Římě k poctě boha Saturna, v tento den – rovnost lidí Kultura bydlení − Typ etruského atriového domu − Vybavení interiéru – málo nábytku, lehátko − Činžovní domy a jejich byty – aby se tam dalo přespat, okolí hnusné Odívání − Tunika a tóga − Tunika a plášť (čínské hedvábí a indické tkaniny) − Obuv

Koloseum

circus maximus

Kapitolská vlčice

Pantheon

Septima Severa

akvadukt

chrám bohyně Vesty

BOHOVÉ Řecky

Římsky

Zeus (2. pád Dia)

Jupiter (2. pád Jova) - vládci Olympu, kde bohové sloužili

Hera

Juno - ochránkyně rodinného života – Diova sestra a manželka

Pallas Athéna

Minerva – ochránkyně Athén a bohyně moudrosti – bývá znázorněna ve zbroji – Diova dcera

Afrodíta

Venuše – bohyně krásy a lásky

Poseidón

Neptun – bůh moře

Hermés

Merkur – ochránce obchodníků

Héfaistos

Vulkán – bůh ohně

Áres

Mars – bůh války

Nické

Victorie – bohyně vítězství

Hérakles

Herkules – osvobodil Prométhea, který byl potomkem Titánů a přinesl lidem oheň

Světová náboženství Polyteistická HINDUISMUS = způsob života − nejstarší náboženství − 3 nejvýznamnější bohové: •

Brahma – tvůrce

•

Višna – ochránce

•

Šiva – ničitel

− víra v reinkarnaci; karma = jak si zasel, tak budeš sklízet − kastovní systém – rozdělení lidí do skupin podle toho jaký přínos měly pro společnost, jaké postavení měly; každé kastě byl závazně určen způsob života; sňatky mohly být uzavírány pouze mezi příslušníky stejné kasty a dítě bylo zařazeno do kasty rodičů − kasty: •

Brahmáni (duchovní vedení)

•

Kšárijové (obrana společnosti)

•

Vaišové (materiální služby)

•

Šudrové (manuální služby)

− nic nemohlo za pozemského života způsobit žádoucí posun do vyšší kasty − Ganéša – laskavý bůh, ochránce úspěchu – syn Šivy a Parváty −

upanišady jsou staroindická literární díla nábožensko-filosofického charakteru a jsou součástí hinduistické kulturní tradice

−

posvátná řeka Ganga

REAKCE NA HINDUISMUS

BUDDHISMUS − náboženství „bez boha“ − nedělí společnost na kasty − 6. stol. př. n. l. − princ Gautama Siddhárt po meditacích z nichž vyšel jako „probuzený“ – BUDDHA → vytvořil učení, které vycházelo z přesvědčení, že každý se může osvobodit sám – osvobození znamená vymanit se z koloběhu utrpení a převtělování – dosáhnout stavu absolutní blaženosti = NIRVÁNA

− nirvána=osvobození/osvícení(uvědomění si sebe sama), zbavení se touhy, žádosti − 5 základních pravidel: •

Nezabiješ živé bytosti ani jim neubližuj

•

Neber, co ti není volně dáno

•

Neoddávej se sexuálním nepřístojnostem

•

Nepoužívej pomlouvačnou nebo lživou řeč

•

Nepoužívej omamné látky, zatemňují mysl

Monoteistická JUDAISMUS − Kolem r. 1000 př. n. l. - byl vytvořen stát, v čele s králem Davidem, sídlo v Jeruzalémě, král Šalamoun, syn Davida, upevnil stát, dal vybudovat chrám pro archu úmluvy (mezi bohem a židy) stavba 1.chrámu − 5. st. př. n. l. - 1. zničení chrámu, babylonské otroctví, − r. 70. n. l. - vybudován nový chrám, po návratu z Babylonu a ten byl zničen Římany, - velká část pokladů byla vzata do Říma, zbyla pouze zeď nářků − r. 135 - povstání proti Římu, židé zakládají své čtvrti a ulice Bible - Sestaveno Ezrou (Ezdriášem), sepsána hebrejsky (starý zákon, vnucena hromadnou přísahou) 3 části: Zákon - Pentateuch – Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deutronomium II. Zákon - Proroci – Starší Jozue, kniha soudců, Knihy královské, mladší Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel II. Zákon - Spisy – žalmy, kniha Jób, přísloví, Rút, Píseň písní…. − Talmud – předpisy právní a náboženské – etické − Desatero: 1-5 = povinnosti člověka k Bohu – podobné, 6-10 = vztahy mezi lidmi Symboly - Davidův štít (Davidova hvězda), Menora (sedmiramenný svícen), kipa (pokrývka hlavy) Obřady − brit mila = Obřízka – u každého chlapce 8. den po narození - v judaismu je obřízka znamením smlouvy s Bohem, kterou uzavřel Abrahám, praotec židovského národa. Během obřadu dostává chlapec hebrejské jméno. - U dívek a žen se tzv. ženská obřízka nikdy, nikde a za žádných okolností neprovádí. V řadě komunit se místo toho provádí obřad Simchat bat (radost [z narození] dcery), který rovněž zahrnuje udělení židovského jména.

− Pidjon ha-ben - Narodí-li se prvorozený syn, musí jej otec podle biblického nařízení vykoupit Tento obřad se provádí 31. den po narození. Při obřadu musí být přítomen kohen, který obdrží peníze, za něž je chlapec vykoupen. − Bar micva, Bat micva - Chlapec je považován za dítě (z náboženského hlediska) do svých třinácti let, dívka do dvanácti. Tento věk byl vybrán proto, že v něm jsou děti již schopny nést alespoň částečně odpovědnost za své činy – minimálně co se týče náboženského života. Třináctiletý chlapec tak podstupuje obřad bar micva (aramejsky: Syn příkazu; dívky v konzervativních a reformních synagogách podstupují obřad Bat micva – dcera příkazu), kdy je poprvé vyvolán k Tóře, dostává svůj talit a tfilin a stává se nábožensky způsobilým tj. povinným vykonávat všechna přikázání Tóry a žít podle nich. − Kidušin – svatební obřad, závoj, 7 požehnání - Svatbu provádí rabín za účasti dvou svědků. Probíhá pod baldachýnem – chupou – chupu drží 4 svobodní mládenci; Nevěsta 7x obejde ženicha, poté započne samotný svatební obřad. Ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí napít vína. Nevěstě je pak přečtena svatební smlouva – ketuba – kterou převezme a opatruje po celou dobu trvání manželství; Na konci obřadu 2 přípitky po druhém ženich rozdupne sklenici, což je obřad, který připomíná zničení Chrámu. − Pohřeb a žalm – Podle židovského zákona má být pohřeb nejlépe ještě ten den, kdy dojde k úmrtí. Blízcí příbuzní si ještě před obřadem natrhnou oblečení jako výraz smutku - zvyk pocházející ještě z orientu. Když se rakev spustí do hrobu, každý z přítomných na ni vysype tři lopatky hlíny. Poslední fáze obřadu se odehrává v synagoze, výjimečně u hrobu. Zúčastnění se nejdříve modlí žalm 49, pak některý z mužských příbuzných předříkává modlitbu Kadiš. Při odchodu si všichni rituálně umyjí ruce a tradicí je, že přátelé zvou pozůstalé na hostinu útěchy. Pro nejbližší příbuzné platí, že by prvních 7 dní neměli vůbec vycházet z domu ani pracovat a měli by sedět na zemi nebo na nízkých stoličkách. Tento týden se nazývá šiva. Pokud ale zemře rodič, manžel či manželka, trvá období největšího smutku celý rok. Každý rok je také zvykem zapalovat vzpomínkovou svíci na výročí smrti. Svíce má hořet celých 24 hodin. − Židovský hřbitov je úzce spojen s vírou, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu a že bude vzkříšen, s proto tělo zesnulého ,,ukrývají v bílém plátnu do země − Sabat (Šabat) - sedmý den v týdnu (od pátku večer do soboty večer), věnovaný odpočinku a upuštění od pracovní a všední činnosti - jeho dodržování je nařízeno přímo Desaterem a v rabínské literatuře je brán jako pravzor všech svátečních dnů.

Ko Stravování a stolování – pravidla Košer − judaismus přísněě zapovídá smísení masa a mléka - většinou dvěě až tři tř soupravy nádobí a příborů, a to na pokrmy mléčné mlé a masité (třetí se používá zvlášťť na Pesach. − Povolené druhy zvířat řat jsou vyjmenovány v Bibli: •

Zvířata, ata, která mají rozpolcená kopyta a přežvykují p ežvykují (skot, skopové, jelenovití, antilopa apod.)

•

Z ryb to jsou ty, které mají ploutve a šupiny (zásadně nejsou košer paryby, chobotnice, mlži apod.)

•

Nejsou povoleni dravci, mrchožrouti apod.; povolen je kur a jiné druhy drůbeže, dr holubi a další.

– je potřeba, aby zvíře ře bylo poraženo rituálně rituáln správným způsobem, sobem, který se nazývá šchita Umění …neučiníš soběě obrazu… Architektura: − ghetto – označení čení prostoru pro židy – čtvrť − Synagoga – je místem, kde se věřící v scházejí k modlitbě, ke studiu diu i ke společenským spole aktivitám Synagoga se může ůže nacházet v jakékoli budově budov - jedna její strana musí být orientována směrem rem k Jeruzalému. Do synagogy by se podle tradice mělo m sestupovat, měla la by tedy ležet pod úrovní země zem (ale to není vždy pravidlem). V synagoze by měl m být uložen svitek Tóry a neměly ěly by se v ní nacházet žádné obrazy lidí nebo bohů. Hřbitov – hroby přes sebe, be, náhrobky nakřivo, nak Pražské židovské město, ě Třebíč řebíč Teologie judaismu slouží jako základ mnoha jiných náboženství včetně vč ě dvou nejrozšířenějších, nejrozší křesťanství a islámu

kipa

Menora baldachýn

Davidova hvězda hv

ISLÁM − je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. − Slovo islám znamená „podrobení se“ či odevzdání se Bohu − Stoupenec islámu se nazývá muslim, což znamená „ten, kdo se podřizuje [Bohu]“ − Muslimové věří, že Bůh Muhammadovi zjevil Korán, který společně se Sunnou (Muhammadovy činy a slova) považují za základní prameny islámu. − Muslimové nepovažují Muhammada za zakladatele nového náboženství, ale za obnovitele původní monoteistické víry Adama, Noeho, Abraháma, Mojžíše, Ježíše i dalších proroků islámu. − Podle islámské tradice Židé a křesťané zkreslili zjevení daná Bohem skrze proroky, a to buď změnou textu, nesprávnou interpretací nebo obojím − Obecně jsou muslimové povinni dodržovat pět pilířů islámu, tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství. − Počátek islámu můžeme klást do roku 610, kdy Muhammad prožil první zjevení Koránu − Roku 622 Muhammad prchá se svými stoupenci Mekky do Medíny. Tato událost se nazývá hidžra. Hidžra je počátkem muslimského letopočtu a kalendáře − V Medíně Muhammad zakládá městský stát s první ústavou na světě − rok 630 – Mekka kapituluje před Mohamedem – 7x objel Kaabu −

rok 632 – umírá Mohamed v Medíně

Korán – základ muslimského náboženství - veršovaná sbírka božích sdělení věřícím, kterou podle muslimů Mohamedovi nadiktoval prostřednictvím archanděla Gabriela sám Bůh Estetické pojmy •

Džamal – božská dokonalá krása, kopule mešity

•

Džalal – božský majestát, minarety – mají sloužit ke svolávání k modlitbám

•

Sifát – jméno boží, písmena na vnějších zdech mešity

•

Haja sofia – po zničení byl upraven

5 pilířů Islámu •

Víra v jedinost Boží a božské poslání Mohameda (Šahada)

•

Modlitba - jak se má muslim modlit, čelo na zem, jsou dané modlitby – co k čemu jak říkat…

•

Půst (v měsíci Ramadánu od úsvitu do soumraku) (Saum)

•

Udílení almužny chudým – bůh říká, že ten co na tom je lépe, má pomoci tomu, který je na tom hůře – forma státní daně

•

Pouť do Mekky - jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima (Hadždž)

Umění − Přísný zákaz zobrazení Boha, živých bytostí, člověka či zvířat, aby nebyl důvod k modloslužebnictví, důraz na ornament Památky Skalní chrám v Jeruzalémě, Tullínova mešita v Káhiře, mešita v Kordóbě, zámek Alhambra u Granady, mauzoleum Tádž Mahál v Agře Literární památky Nizámí, Sedm princezen, milostné příběhy Šírin, Lajla, sbírka pohádek Tisíc a jedné noci, kaligrafie – krásný rukopis – krasopis

Křesťanství − druhé monoteistické náboženství − 1. století, území Palestiny – Ježíš − šíření křesťanských obcí (autodafé – oblíbené v Římě i ve Španělsku – ohnivá cesta z lidských těl) − základní zlomem se stal rok 313 – vydán Edikt Milánský – zákon – křesťanství se stalo povoleným náboženstvím, bylo zakázáno křesťany pronásledovat − roku 325 byl svolán církevní sněm – sepsal pravidla, která budou pro všechny, do Bible byl přejat celý Starý zákon + doplněn o Zákon Nový: •

4 Evangelia: ( Evangelium = Dobrá zpráva (radostná zvěst))

•

apokryfy – podvržený text – vyňatý text z Bible

•

ještě bylo připojeno do Nového zákona – Epištoly – dopisy (zachycují písemné doklady, kdy apoštolové ( Petr, Pavel…)znali Ježíšovy názory, a posílali je

obcím (dopisy, protože nemohli cestovat, byli v ilegalitě až do roku 313povolení křesťanství) •

v dnešních kázáních jsou epištoly i používány (zachycují život Ježíšův)

•

Apokalypsa (zjevení sv. Jana, poté následuje Boží soud)

Aurelius Augustinus − jeden ze svatých otců − antické vzdělání, Dílo: Vyznání (Confesiones) O boží obci (De civitate dei) –(-r. 395 – rozdělení římské říše) Sv. Jeroným (4. /5. st.) překlad Starého a Nového zákona do latiny, tzv. Vulgata (jednoduché) Gramotnost – mizivá…faráři předčítají při kázání bibli…

Evangelia jsou připisována Ježíšovým učedníkům – Marek, Matouš, Lukáš a Jan Stanovení konečné verze bible bylo ztíženo tím, že bylo více zpráv, ale některé byly vyřazeny s tím, že jsou to podvrhy – tzv. apokryfy Křesťanské desatero 1. Nebudeš míti jiného Boha mimo mne; 2. Nezneužij jména Hospodina, svého Boha (neber jméno Boží nadarmo!); 3.Pomni, abys den sváteční světil (neděle – den odpočinku, v dobách středověku přísně hlídané- chodit do kostela a slyšet hlas Boží, středověk je doba hladovění …); 4.Cti otce svého i matku svou; 5.Nezabiješ; 6.Nesesmilníš; 7.Nepokradeš; 8.Nevydáš proti bližnímu křivé svědectví; 9.Nepožádáš manželky bližního svého ani statku jeho; 10Nebudeš toužit po ničem, co patří tvému bližnímu (i myšlenka je špatná) Sedmero svátostí 1. Svátost křtu (křesťanem je ten, kdo je pokřtěn); 2. Svátost biřmování – slavnost rodinná; 3. Svátost oltářní – přijímání (základem je poslední večeře páně – oplatka(symbol těla) krev – mešní víno..; 4. Svátost smíření – zpověď a rozhřešení; 5. Svátost pomazání nemocných; 6. Svátost kněžského vysvěcení (celibát, učení…); 7. Svátost manželského svazku (ty jsi moje 7. svátost :-)-spojení rukou, farářovou šálou – co bůh spolu člověk nerozdělí…)

Středověká Evropa − Po pádu Západořímské říše kontinent plný chaosu a zmatků − Barbarské kmeny vytvářely státní celky, které spojovala jen autorita silného vůdce − V hospodářství se jedinou jistotou stalo vlastnictví půdy – feudum − kdo byl schopen získat a udržet si toto vlastnictví, měl skutečnou moc − v oblasti duchovní přetrvala akorát křesťanská církev − spojení feudála a křesťanství přinášelo stabilitu potřebnou pro nově se utvářející státní celky

Evropský středověký vývoj je rozdělován do tří období: raného, vrcholného a pozdního Raný – 5. – 11. století; Pozdní - 14. a 15. století Toto dělení je jen orientační – vzhledem k různé hospodářské a politické vyzrálosti v různých státech (př. Karel IV. významný český představitel středověku (vrcholná gotika) pozval do Prahy Francesca Petrarcu, který přijel z hospodářsky vyspělé Florencie, ve které už vládla renesance, která u nás byla až v 16. století)

Uspořádání středověké společnosti Tři stavy středověké společnosti Bellatores – ti kteří bojují − Pohyby etnik – stěhování, zabírali to, co bylo vypěstováno (loupeživý charakter), proti tomu bojovali Bellatores – chránili vypěstované věci, obhajoba vlastnictví, skupina ,,vojáků´´ − Vytváření vojenských družin – nebojácní, bojovní…=> objevuje se slovo RYTÍŘ (středověký voják) − Rytíř - příslušník nižší šlechty - Ideál pro celý stav •

Tento titul byl získáván v obřadu

•

Ctnosti: Sloužím (Bohu, Králi, později paní svého srdce)

•

Fyzicky zdatný v: jízda na koni, používání oštěpu a kopí, meče, (plavání???),

čtení a psaní, hra na hudební nástroj, konverzace (ženy už nesedí odděleně, takže vyjadřování muselo být přizpůsobeno – snaha okouzlit dámu), barvomluva – podle toho, v čem dotyčný přišel oblečen bylo vidět, jak je to s jeho city k dotyčné dámě…

při hostinách podával dotyčné dámě jídlo, všechno co chtěla, vodu na oplachování jejích rukou pak vypil..jako důkaz lásky. •

V 7 letech – páže – do služby k vyššímu šlechtici – drobné dětské úkoly

•

Ve 14 letech – panoš – náročnější úkoly – jízda na koni, používání zbraní, je pověřován tajnými úkoly

•

V 21 letech – rytíř – pasování na rytíře – mohl být pasován i mimořádně na bojišti za odvahu a statečnost,

•

Propojeno s církví, před obřadem s jeho patronem trávili noc na modlitbách – očista a příprava na obřad,

•

Vlastnosti: - Velkorysost a štědrost – hostina – stůl hojně opatřen jídlem a pitím, ale nádobí bylo každé jiné, na konci hostiny darování číší na památku,

•

Ochránce – vdov a sirotků (mají nejméně zastání), při vojenském nebezpečí, lidí z okolí (co platí dávky hradu) se stahují na hrad a očekávají obranu od vojáků…

•

Obydlí: Hrad nebo tvrze (obranné funkce), kamenné nebo dřevěné tvrze

− feudalismus – vlastnit pozemky, soběstačnost, města jsou dlouho ubohá Oratores – ti, kteří se modlí − Monastismus – monos – osamělý − Nejprve poustevníci, později členové mnišských řádů, kteří přijali regule skromného života v klášteře a jejich poslání vyjadřovalo heslo prvního řádu benediktinů – ora et labora = modli se a pracuj − Klášterní život, atomizace členů klášterů − Benedikt z Nurie → Benediktini – 6. století a regule mnišských řádů – ora et labora − Tisíce klášterů ve 12. století − Monte casino – klášter z 6. století, kterým to všechno začalo (2x zničen) − Kláštery jsou ve středověku jediným sídlem vzdělanosti, později vznikaly university Benediktini (ženský u baziliky sv. Jiří na Hradě, cisterciáci (Jižní Čechy), premonstráti (strahovský klášter), kartuziáni •

Žebravé řády: Františkáni a dominikáni (ve znaku pes)

•

Fungování řádů: na začátku museli dostat od světského feudála místo pro založení kláštera, pak budování kláštera – žijí zde, pracují, modlí se, když dostanou dar pozemku- část mnichů se odloučí a zakládá další klášter – neustálý kontakt – vznik sítí klášterů, jsou gramotní a vedou si evidenci svého hospodářství – produktivnější, sadařství, provozy pivovarnictví, sdělují si mezi sebou poznatky – proto vzrůstá tak kvalitní hospodářství

•

Každodennost klášterního života: Bylo už při narození stanoveno, zda dítko půjde do kláštera- důvody – hříchy – tím je odčiní, při rozdělení majetku – část tomu, kdo vejde do kláštera – modlitba mnicha vydá víc než modlitba faráře nebo řadového křesťana -

•

8 modliteb: 1. Modlitba mezi 2-3 hodinou ranní, (ten kdo měl službu, šel všechny vzbudit, v ložnici to bylo zařízeno závěsy mezi lůžky, natažení kukly a odcházejí do kostela= tajemný dojem skupiny, po 3 hodinách vstávají)

•

Poslední modlitbou byly nešpory – při setmění

•

Heslo benediktinů – modli se a pracuj – Ora et Labora – práce fyzická i duševní, skriptoria- písárny – opisování textů – 1. písmeno kapitoly byl obrázek, nespěchalo se, pečlivá práce… sadařství, vinařství

− Silentium – ticho, kdo moc mluví, řekne i to co by neměl říkat! Takže raději být ticho a někde bylo povoleno mluvit jen hodinu denně, ke komunikaci používali posunkovou řeč – až na 2000 výrazů, i v jídelně. − Strava- vegetariánská strava – jakmile začni jíst masu, snižuji se, maso jen nemocným − Hygiena v klášterech – opláchnutí obličeje a rukou, koupele – 2x do roka – před velkými svátky – Velikonoce, mše svatých, Vánoce – dobrovolné, po dlouhé pouti – mytí nohou − Benedikt z Nurie sepsal pravidla žití v klášteře − Středověká vesnice - Naprostá většina lidí Laboratores – ti kteří pracují − Zábava na vesnici – spojená se svátky, až 150 dnů postů − Nejpočetnější stav společnosti − Vesnické prostředí − Negramotnost – čili málo informací − Soběstačnost: Vlastní výroba hospodářství – jídlo, udělají si sami nástroje – někdo mohl třeba vyrábět hrábě a pak je mohl prodávat ostatním…, pěstují si len a zvěř na vlnu, zpracovávat a sami si ušít, od 13. století – feudála nebude chtít naturálie ale peníze, pokud je nemají, musí něco prodat – rozjetý koloběh vesnice – vyrobí prodá zaplatí…zabíjeli zvěř jedině na podzim, konec léta (neuživili by ten počet zvěře přes zimu) prase se pěstuje na zimu – maso se nezkazí v zimě, na jaře – velikonoční hlavička – nádivka (kopřivy – to v čem jsou vitamíny) − Oblečení- musí být praktické a jednoduché – univerzální oblečení, později rozdělení na svátky do kostela a na pole. U mužů košile pod kolena, u žen delší, s jednoduchým výstřihem, kápě

− Obydlí – v podhradí, kruhová vesnice – uprostřed náves a kolem se přistavují do kruhu další domy, ulicový – vesnice na frekventovaných cestách. Stavení z části srubové, z části zapuštěné do země, v lepším případě 3 části – uprostřed vchod – síň, vlevo chlév, vpravo světnice.

Nové typy spojené s prostředím města •

Měšťané

•

Intelektuálové

•

Obchodníci

− Tyto typy jsou spjaty s cechovní organizací, se samosprávou města a s prostředím středověkých univerzit − Proč vznikly cechy: kvůli ohrožení, jsou organizované podle jednotlivých řemesel, kontrola obchodníků navzájem, v 1 ulici 1 zaměstnání (masná – řeznictví, železná – kovářství..stanoveno tempo a pravidla výroby, Rychtář – respekt – poslouchali ho – později vlastní samospráva − Vzniká RADA – radní – konšelé => v čele purkmistr, − Právo: stavět hradby, právo trhu (trhové), právo varečné (vařit pivo), právo soudní (biřické, šatlavy) => nesmí trestat členy univerzit – mistry a studenty (čehož studenti využívali) právo mílové (vzdálenost necechovaného dělníka od cechovaných, nebo od hradeb)

Ženy Jejich příslušnost ke stavům je vnímána jen v souvislosti s příslušností k rodinním vazbám, žena je nejprve dcerou, poté manželkou, případně vdovou − Za ženu jedná – otec, manžel, poručník (pokud je vdovou, tak to je muž co za ní jedná) − Časté únosy žen

Lidé na pokraji společnosti Velmi široká škála lidí, každý bez stálého bydliště, můj dům můj hrad (nejhorší urážka je,když vás někdo urazí ve vlastním domě), − Herci, kejklíři, prostitutky, lichváři…

Utkvělé představy středověké společnosti − Odsouzeníhodné neřesti: 1. Pýcha – odlišné chování od žádoucího průměru (pokud tovaryš pracuje rychleji než ostatní, tak ho ostatní považují za pyšného…) 2. Lakomství – projevovali měšťané – byli posmívání studenty, že si hlídají peníze

3. Obžerství 4. Smilstvo 5. Hněv 6. Závist 7.

Lenost

− Víra v nadpřirozené jevy – existence záhrobí, zázraky a ordál (= boží soud – důkaz neviny - ruka do ohně, pokud se člověk popálí ,je vinen…) − Respekt k paměti projevovaný úctou ke starcům a jejich zkušenostem (pamatují toho více, můžou radit) − Úcta k symbolice čísel: 3 – svatá trojice, 4 – evangelia, 7 – svátostí, 10 – desatero, 12 – apoštolů

Kategorie evropské středověké kultury − Jak člověk vnímal věci kolem sebe •

Prostor – nebyl abstraktním pojmem, zná ho jenom ze své zkušenosti – lidé znají jenom svou vesnici – za vesnicí jsou humna a více nezná, představy mlhavé a minimální, šlechtici byli jedni z mála, kteří viděli více míst než jenom jedno město, poustevníci, mniši – kteří se starali o komunikaci mezi kláštery…

•

Čas – představa je opět konkrétní- sahá jenom zkušenostně a podléhá tomu, že čas je majetkem božím, jenom církev má právo zvonit na zvony, rozdělit čas – klekání, nešpory, ranní mše, jít do práce, kdy je poledne, kdy zůstat doma….Krátká délka života – a proto => úcta k paměti starců, paměť se cenní, latina se podílí na zkreslení času

Právo − pokud je sepsáno, tak obsahuje formulaci ,,provždy“ − tradice - co je staré, je dobré, prověřené − nalézání práva-soudce rozhoduje podle toho, jak už bylo rozhodnuto dřív − psané právo a obyčejové právo Lidské tělo ve starověku − glorifikace (oslava) zmučeného těla Kristova − Stigmata-probité ruce a nohy na kříži − Flagelantství – sebemrskačství − celibát-od 11. století − odmítání smíchu a dar slzí-v žádném z evangelií není uvedeno, že by se Ježíš zasmál

Fáze lidského vývoje − 3 etapy podle Aristotela-růst, stabilita, upadání − rozdíl mezi tělem muže a ženy − sexualita v manželství - zpovídají se, muž nesmí být podpantoflák − vnímání nemocí-mor a malomocenství Symbolika lidského těla − srdce - cit a bolest − hlava - hlavou muže je Kristus, hlavou ženy je muž, hlavou Krista je bůh − ruce - sepjaté, žehnající Středověké putování − Svatý kopeček u Olomouce, Svatá hora u Příbrami, Vambeřická pouť − pouť do Říma, do Compostely − šlechtici jezdili na kavalírské cesty − obchodníci-dálkový obchod − lidé z klášterů − panovník s manželkou cestovali po své zemi, aby byli vidět − vesničané cestovali na poutní místa

Raně středověké státy Byzantská říše − základ v říši Východořímské – její historie začala rokem 395 – rozdělení Římské říše − západní část Říma přestala existovat; východní se postupně formovala do feudálních poměrů − ve společenských vztazích zůstalo mnoho zvyklostí někdejšího římského císařství, byzantští vládci nikdy neopustili ani pompéznost ceremoniálu – prokazovat jim božské pocty − velký rozmach v 6. století za císaře Justiniána – založil vysoké učení technické po vzoru zrušené athénské Akademie − navázání na tradici řecké vzdělanosti – předobraz pozdějších evropských univerzit − chrám Boží moudrosti − mozaiková výzdoba kostelů v Ravenně − pád říše - díky Turkům – dobytí Cařihradu roku 1453

Francké říše − spojeny s výboji Chlodvíka – velmi tvrdý válečník − Chlodvík – zakladatel Francké říše − Dynastie Merovejovců (1. dynastie) – přenechala postupně příliš mnoho úkolů i pravomocí svým správcům tzv. majordomům − Majordomové v 8. století sesadili posledního Merovejovce →Karlovci − Jako říše Karlovců dosáhli rozmachu říše ve smyslu rozlohy i ve smyslu kulturním •

Nejvýznamnější vládce dynastie Karel Veliký – karolinská renesance – tento proces podnítila papežská korunovace Karla v Římě, při které získal v roce 800 císařský titul

•

Díky tomu se jeho sídlo v Cáchách stalo centrem horečné stavební činnosti – vzrostly zde stavby světské, sakrální, začala výstavba bazilik a kromě toho byl Karel Veliký zakladatelem mnoha klášterů

•

Dobová knižní malba – vznikala v klášterních skriptoriích – potvrzení podpory, kterou Karel věnoval vzdělanosti - usiloval o získání nejučenějších mužů doby

•

Odevzdal potomkům tak velkou říši, že se rozhodli k jejímu dělení

•

Kolem poloviny 9. století byla říše rozdělena na základě tzv. Verdunské úmluvy – její východní část dostala začátkem 10. století silného vládce Jindřicha I. Ptáčníka – současník prvních českých knížat

•

Sňatek panovníka Oty II. s byzantskou princeznou (2. polovina 10. století) měl vliv na kulturní vývoj Německa – tzv. otonská renesance

Velkomoravská říše − Založená v 1. polovině 9. století – rok 906 − Dynastie Mojmírovců (Mojmír, Rostislav, Svatopluk, Mojmír II.) − Zakladatel Mojmír – 830 porazil Pribinu (nitranského knížete) a položil základy ke státu, do kterého později náleželo i české území − 863 – cyrilometodějská mise a přijetí křesťanství – věrozvěstové Cyril a Metoděj – přišli na Velkou Moravu na pozvání knížete Rostislava – byli vyslání byzantským císařem •

Připravili písmo hlaholici, aby mohli překládat liturgické texty

•

Hlaholice, cyrilice, Proglas

− Za vlády knížete Svatopluka se na Velehradě nechali pokřtít český kníže Bořivoj s manželkou Ludmilou – po návratu do Čech šířili křesťanství − Velkomoravská říše přestala existovat začátkem 10. století za Mojmíra II. – neodolala nájezdům Maďarů − Hmotné památky v aglomeraci kolem Uherského Hradiště a v Mikulčicích − Hradiště, kostely, nálezy zbraní, keramiky, zlatých a stříbrných ozdob (nákončí, gombíky) Sázavský klášter – nejdéle se tam kázalo ve staroslověnštině Klášter Evanzi – založil ho Karel IV. aby se tam rozšiřovala slovanská liturgie

Cyrilice

Hlaholice

Paradoxně se zdá, že to byl sv. Cyril, kdo vynalezl hlaholici, ne cyrilici, která je po něm pojmenována. Má se za to, že cyrilici vymysleli Cyrilovi žáci, aby tak nahradila hlaholici.

Románský sloh − Zahájila ji doba tzv. karolinské renesance - Má patrnou vazbu na vzory římské doby → románský sloh − 9. / 10. – 12. / 13. století

Charakteristické znaky − Stavby z kamenných kvádříků – mohutné – ochranná role staveb − Valená klenba − Silné zdi – v případě církevních staveb – záměr pevnosti a bezpečnosti – byla místem azylu − Malá okénka – někdy sdružená − Zdobné ornamenty: bobule, provazec, pilový motiv – objevovali se v portálu, obloukový vlys, nad vchodem reliéf Sakrální stavby (církevní stavby) − Rotundy válcovitého tvaru s apsidou na východě Rotundy: •

Sv. Kateřiny ve Znojmě – vnitřní pás kreseb, fresek, které zachycují 1. Panovníky

•

Sv. Martina na Vyšehradě - nejstarší dochovaná rotunda v Praze

•

Rotunda Sv. Jiří na Řípu

− Baziliky – trojlodní s dvěma věžemi (sv. Jiří na Pražském hradě) − Klášterní uspořádání budov: •

Kostel – prostor, kam měli přístup ti, co bydleli kolem, ale i ti co putovali

•

Konvent (dormitář, refektář) – tam žili mniši

•

Rajský dvůr – prosto za kostelem uspořádán do čtverce nebo obdélníku a prostředek byl rajský dvůr – se studnou, kašnou, květinami – procházeli tam ambitem (ochozem)

•

Pracovní prostory (skriptoria) = místa, kde se opisovaly nebo přímo vytvářeli texty na objednávku

•

Hospodářské budovy – většinou specializace na vinařství, pivovarnictví… měli dokonalou evidenci

Monte Cassino – 1. klášter na stejnojmenné hoře v Itálii bazilika Sv. Jiří na Pražském hradě (dodatečně upravena z hlediska venkovního průčelí – klasicistně)

Jiřská ulice – ulice u zámeckých schodů

klášter Velehrad na Moravě Třebíčská bazilika Sv. Prokopa - poslední zapsaná památka do seznamu UNESCO spolu s Židovskou čtvrtí − hodně románských bazilik je v Německu a v Itálii •

Katedrála v Bamberku (v Bavorsku) Pisa

rotunda Sv. Kateřiny ve Znojmě rotunda Sv. Martina na Vyšehradě

bazilika Sv. Jiří na Pražském hradě

Monte cassino

katedrála v Bamberku

Světské stavby − Mají především ochranný charakter − Hrady •

Hradní věže měly často vstup do vnitřních prostor – vchod z 1. patra – při nebezpečí se schody osekali a spálily, aby se nepřátelé nedostali dovnitř

•

Výběr místa pro kamennou obytnou věž válcového nebo čtvercového typu – aby terén sám byl takový, že mu bude hrozit nebezpečí jen z jedné strany – mohl být i na rovině, ale ze tří stran měl samotný terén komplikovat přístup ke stavbě

− Tvrze •

Skromnější v použití materiálu i rozsahem stavby – kamenné stavby byly hodně nákladné a složité a řešil to šlechtic tím, že spodní stavby byli kamenné a zbytek třeba dřevěný

− Městské domy •

Obytné s prostorem pro kupeckou nebo řemeslnickou činnost

•

Bylo jich málo, měli je jen nejbohatší – v přízemí se většinou provozovala živnost, bytová část byla v 1. patře

hrad Přimda hrad Landštejn hrad Sovinec – upraven v době romantismu - krákorce na vrcholu věže = podpěrky a na nich most kolem věže Hvězdlická tvrz – palisádová hradba = plot z kůlů vysekaný nahoře do špičky

Přimda Landštejn

Sovinec

Sochařství a malířství − Funkce estetická a naučná – pomáhají, aby lidem přiblížil to, co jim farář vypráví – neuměli číst − Sochařská výzdoba jako organická součást stavby – tzn., staví se církevní objekty, vyzdobují se sochami a malíři jsou bráni jako šikovní řemeslníci − Fresky na zdech rotundy Sv. Kateřiny ve Znojmě − Knižní ilustrace − Kodex vyšehradský − Většina malířských děl z této doby vznikala ve skriptoriích

Každodennost v době románské Bytová kultura: skromné vybavení interiéru (jen základní nábytek); speciální nábytek (pulpity a schránky listin); podlahy výjimečně pokryté dlaždicemi; nábytek vytvářeli tesaři Oblečení: střihy podobné – rozdíl v kvalitě látky a zpracování; Mužský oděv: halena do půle lýtek, delší plášť, úzké nohavice a boty ke kotníkům – pouze u vyšších vrstev; Ženský oděv: košile až k zemi, přes ni svrchní kratší oblek s úzkými rukávy

Románský sloh v českých zemích − Spojen s dobou vlády přemyslovských knížat a prvních českých králů − Stavební činnost se soustředila do panovnických sídel – Pražský hrad a Vyšehrad •

První kamenná stavba byl na hradě kostel zasvěcený Panně Marii, zatímco sídlo knížete zpočátku tvořila jen dřevěná stavba

•

Kníže Václav nechal ve 20. letech 10. století vystavět svatyni zasvěcenou Sv. Vítu → 2x přestavována do rozměrů většího chrámu (v gotice za vlády Lucemburků na jejím místě postavena katedrála)

Pozůstatky na Pražském hradu - Klášter vedle kostela Sv. Jiří – první ženský benediktýnský klášter v Čechách − Na konci 10. století – založen mužský benediktýnský klášter v Břevnově − O dvě století později byl poblíž hradu vystavěn klášter premonstrátů na Strahově První český kníže Vratislav I. – přenesl své sídlo na Vyšehrad – bazilika Sv. Vavřince, rotunda Sv. Martina

Rajský dvůr

Gotika - 12. – 16. století

Charakteristické znaky − Vertikalismus – optický dojem odhmotnění a přiblížení k Bohu − Lomený oblouk - podle tvaru oblouku lze určit i léta vzniku. − Vnitřní opěrný systém, který se skládá z křížové žebrové klenby - svedené do přípor předsazených před pilíři. Klenební žebra v průběhu vývoje gotiky ztratila nosnou funkci a stala se dekorativním prvkem. − Vnější opěrný systém se skládá z opěrných oblouků a opěrných pilířů. − Zdobné prvky - fiály = (drobné věžičky), které zdobily střechu i umělecké řemeslo. - chrliče = (fantastické hlavy s otevřenou hubou - chrlily vodu stékající ze střech) - rozety = kruhová zdobená okna

Evropská gotika − Od poloviny 12. století ve Francii − Francie (katedrála v Chartres, Notre Dame v Remeši, Notre Dame v Paříži), kaple Ludvíka Svatého - Sainte-Chapelle v Paříži − Westminster v Londýně − Katedrála v Kolíně nad Rýnem − Štěpánský dóm ve Vídni − Dóžecí palác v Benátkách − Šlechtická sídla nadále sledovala obrannou funkci, ale vedle věží vyrůstaly prostorné paláce – větší pohodlí, důstojná reprezentace majitele − Rozmach hospodářství →rozvíjela se města – nejhodnotnější světské stavby se nacházely na náměstí – proto město obklopovaly hradby s dělovými baštami ve tvaru podkovy MALÍŘSTVÍ A SOCHAŘSTVÍ − Estetická a vzdělávací funkce − Přibližují ideály křesťanství, biblické výjevy a svaté mučedníky − Větší možnost sochařské výzdoby uvnitř chrámového prostoru i na podstavcích ustupujícího portálu − Sochy a busty – významných osobností, panovníků nebo nejvyšších hodnostářů

− Socha Bamberský jezdec -

Na pilíři oddělujícím hlavní a boční loď -

nejstarší

dochovaná středověká jezdecká socha, která vznikla někdy kolem roku 1230. − Nástěnné, knižní a deskové malby − Novinka – malby na sklo – v katedrále v Chartres

Chartres

Bamberský jezdec

VZDĚLANOST − začalo se vymaňovat z absolutní kompetence církve → první univerzity v průběhu 12. století − pařížské vysoké učení technické – se dostalo do podvědomí pod názvem Sorbonna ve 13. století, když šlechtic stejného jména nechal postavit dům pro chudé studenty − 13. století – Francie – Montpelliére – proslavená studiem lékařství − Itálie – Salerno, Padova, Bologna – studium práv − Anglie - Oxford, Cambridge − Uspořádání univerzity – 4 fakulty: artistická, právnická, lékařská a teologická − Začínalo se na Artistické fakultě – výuka sedmera svobodných umění – na nižším stupni: gramatika, rétorika a dialektika – na vyšším stupni: aritmetika, geometrie, astronomie, hudba → titul bakalář − Pokud chtěli pokračovat, byli většinou rozhodnuti o své budoucí profesy – studium končilo ve 35 letech – právníci a lékaři získávali titul doktor − Učilo se v latině – jazyk vzdělanců − Rektoři univerzity – představitelé vysokého učení – pravomoci souzení deliktů

Gotika v českých zemích − Raná gotika - poslední Přemyslovci (13. století) - Přemysl Otakar II. •

První gotické církevní stavby, ale mimořádná stavební činnost byla zaměřena také světským směrem

•

Přemysl Otakar II. – výstavba pevných královských hradů (Bezděz) a zakládání měst

•

Města vznikala tzv. na zeleném drnu – na zelené louce →jednotné urbanistické řešení s ulicemi šachovnicového půdorysu

•

Součástí měst byly: hradby s bránami, řemeslníci, masné a chlebové krámy, radnice, solnice a zbrojnice

•

Centrum města bylo náměstí - České Budějovice - Kutná Hora – díky těžbě stříbra se dostala svým významem za pražská města

− Vrcholná – Lucemburkové (14. - 15. století) - Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV., Zikmund •

Karel IV. se obrátil do Francie na stavitelskou huť Matyáše z Arrasu (začal stavět katedrálu Sv. Víta) – vystřídal ho Petr Parléř (dostavěl ji)

•

Přeměna Prahy – výstavba Nového Města pražského (zajištěného hradbami), Karlův most (1357 – 1402 – dokončení stavby) nahradil Juditin most (2 kamenný most v českém království – po Písku)

•

Karlštejn – nedobytný, duchovní útočiště panovníka

•

Týnský chrám na Staroměstském náměstí – rozestavěn začátkem 15. století

•

Díky husitskému hnutí (začátek 1419) se pozastavila stavební činnost v celé zemi

− Pozdní – Jagelonci (15. - 16. století) •

Navázala na gotiku – v době, kdy ve většině Evropy byla renesance

•

Vladislavský sál na Pražském hradě – připomíná Vladislava Jagellonského – kombinace gotické stavby a renesančních okem a zdobnými sgrafity

Sakrální stavby − od venkovských kostelíků až po katedrály − chrám Sv. Barbory v Kutné hoře (tři stavitelé – P. Parléř, M. Rejsek a B. Rejt) −

chrám Sv. Víta – 1344 – 1929 (929 -smrt Václava)

− katedrála Sv. Ducha v Hradci Králové − katedrála Sv. Bartoloměje v Plzni − kostel Panny Marie na Zbraslavi −

Klášterní komplexy ve Vyšším Brodě a ve Zlaté koruně

chrám Sv. Barbory

katedrála Sv. Bartoloměje v Plzni

katedrála Sv. Ducha v Hradci Králové

Stavby světské − hrady, tvrze, města − k obraným věžím se přistavují paláce – obrana a pohodlí − hrad Zvíkov, Karlštejn, Křivoklát, Kost, Pernštejn − města na zeleném drnu - strategická místa na obchodních stezkách − město získává hradby s branami, má radnici, solnici a zbrojnici, ulice podle řemesel, masné a chlebové krámy, před branami města špitl a katovna − brány se na noc zamykaly SOCHAŘSTVÍ A MALÍ5STVÍ − Ježíš na kříži, Pieta (Marie, která drží na rukou ukřižovaného Ježíše) − krásný sloh (označují se tak Madony, které byly malovány nebo vytesaný sochaři) − busty (začínají se objevovat častěji busty známých osobnosti) − Madona Strakonicka, Madona Krumlovská − busty v triforiu – Parléř ve Svatovítském chrámu − výzdoba Staroměstské mostní věže – Parléř − Mariánský kult – sochy P. Marie s tělem mrtvého Krista Fresky − Desková malba - malovali se na dřevěné desky (oltáře)> projevovalo se jimi malířství − Knižní malba - mniši ve skriptoriích − Hodinky vévody z Béry - hodinkami se rozumí hodinky rozjímání −

Ikony A. Rubleva - ikona Nejsvětější trojice

−

Mistr Vyšebrodský

−

Mistr Theodorik

− Kaple svatého kříže na Karlštejně vyzdobena deskovými malbami světců − Sv. Jeroným - přeložil bibli do latiny – vulgáta

Piety Kaple svatého kříže na Karlštejně

Hodinky vévody z Béry

HUDBA A LITERATURA − hudební doprovod křesťanské liturgie - ze začátku píšťalky −

v 8. století vícehlasé partitury - mniši a novicové zpívali

− od 9. století varhany - jen o několika píšťalách, velmi jednoduché Dobové hymny − Hospodine, pomiluj ny − Svatý Václave − Světská hudba truvérů a minnesängrů −

Carmina burana - souborný název - soubor středověkých náboženských, satirických, moralistických, milostných, pijáckých aj. básní a písní - vyjadřuje přítomnost žákovského příspěvku - také skladba A. Dvořáka

−

legendy staroslověnské a latinské

−

mysteria a miràcula - divy, zázraky - byly velmi oblíbené (legendy vypraví o životě světců)

− kroniky - jsou světské - Kosmova kronika − eposy a dvorská lyrika - vždy se týkaly šlechticů − satiry - pouze o měšťanech a sedlácích − počátky divadla

KAŽDODENNOST Kultura bydlení − malované stropní trámy a zdi − kachlová kamna − kvalitní nábytek (vyvýšené lože s baldachýnem, truhlice) − zrcadla až k rovu, louče, fakule a lustry Kultura stolovaní − pořadí chodu, role zlata a růží − estetická úprava jídel − dvorská etiketa, čestné služby - muži a ženy sedí u stolu společně − zábava při hostinách Odívaní − reprezentativní záležitosti pro šlechtu a městský patriciát − prodloužené linie u oděvů i obuvi − symbolika kombinace barev − šperky, hlavně prsteny a spony - pomalé změny v každodennosti života na vesnici VZDĚLÁNÍ − patrný zájem o vzdělání ve městech − Karlova univerzita – 1348 − Karlův syn a nástupce Václav IV. poskytl sídlo vysokému učení na Starém Městě pražském − Studijní texty − Vita Caroli – životopis císaře