KRRB 2.PŘEDNÁŠKA METODY A TECHNIKY
Základní změna přístupu k řízení bankovních rizik Tradiční přístup: řízení rizik se soustřeďovalo na
řízení aktiv a pasiv v bankovní bilanci (= banking book) Soudobý přístup: řízení rizik se více orientuje na
podrozvahové položky (= trading book)
Základní změna přístupu k řízení bankovních rizik Důvody: tatáž změna např. úrokových sazeb ovlivní
rozvahové a podrozvahové položky odlišným způsobem Zvýšení úrokové sazby může vést k poklesu tržní hodnoty podrozvahových položek, ale současně může vést ke zvýšení zisku banky (= ekonomického zisku!)
Metody a techniky řízení rizik Nejčastěji využívané metody/techniky: Řízení aktiv a závazků (ALM = Asset-Liability
Management) Gapová analýza Analýza durace RAROC (= risk adjusted return on capital) VaR (=Value at Risk) Analýza scénářů Zátěžové testy
Metody a techniky řízení rizik Upozornění: Jednotlivé metody a techniky jsou obvykle vhodné
pro řízení různých druhů rizik Nemusí být použitelné obecně k měření a/nebo
řízení všech druhů rizik
Metody a techniky řízení rizik Využití gapové analýzy: Měření a řízení rizika úrokové míry Měření a řízení rizika likvidity
Metody a techniky řízení rizik Využití analýzy durace:
= k rozšíření gapové analýzy zapojením durace Měření a řízení rizika úrokové míry Měření a řízení rizika likvidity
Metody a techniky řízení rizik Využití RAROC: a) k řízení rizika jednotlivých organizačních útvarů v
bance; b) k hodnocení výkonnosti /performance/.
Metody a techniky řízení rizik Využití analýzy Value at Risk (VaR): Měření a řízení tržního rizika banky Měření a řízení úvěrového rizika banky
Metody a techniky řízení rizik Využití analýzy scénářů (Scenario Analysis): Slouží k doplnění analýzy tržního rizika
odhadnutého pomocí VaR
Metody a techniky řízení rizik Využití zátěžových testů (stress-testing) Slouží k doplnění analýzy tržního rizika
odhadnutého pomocí VaR
Metody a techniky řízení rizik
Využití výše uvedených metod/technik k měření a
řízení bankovních rizik je spojeno s používáním velkého počtu různých matematickostatistických modelů Velké banky si tyto modely konstruují podle vlastních potřeb Modely řízení rizik patří mezi významné bankovní inovace a jsou cenným know-how
Řízení aktiv a závazků ALM = Asset - Liability Management Soustřeďuje se tradičně na sledování úrokového
rizika , tj. rizika změny úrokových sazeb Sleduje se výkonnost aktiv (čistý úrokový výnos = výnos půjčky minus náklady na deposita)
Gapová analýza = nejznámější a nejpoužívanější metoda řízení rizika změny úrokové sazby, využívaná rovněž k řízení likvidity GAP = rozdíl mezi aktivy a závazky citlivými na změnu úrokové sazby za určitý časový interval GAP = RSA – RSL RSA= Rate Sensitive Assets RSL= Rate Sensitive Liabilities
Gapová analýza Positivní gap = RSA větší než RSL = doba
splatnosti aktiv je delší než doba splatnosti závazků Negativní gap = RSA menší než RSL = doba splatnosti aktiv je kratší než splatnost závazků
Gapová analýza
Kumulovaný gap N = gap (N) + gap (N-1) Ukazatele: kumulovaný gap jako procento a) z
celkových aktiv, b) z úročených aktiv, c) z kapitálu
Gapová analýza Každá položka je klasifikována podle doby,kdy je
přeceňována Jsou sestavovány „časové koše“ aktiv a závazků (např. do 3 měsíců, 3-6 měsíců, nad 6 měsíců) Každá banka má kriteria pro zařazování položek do košů
Gapová analýza Výsledkem gapové analýzy je formulace tzv. gapové
zprávy, z které se vyvozují závěry pro rozhodování o řízení úrokového rizika Čím větší je gap splatnosti (maturity gap), tím
citlivější je banka na změnu úrokového rizika
Gapová analýza
IMUNIZACE = snaha omezit vliv změny úrokové míry na aktiva a závazky banky, tj. co nejvíce snížit rozdíl mezi RSA a RSL. (Ideálně : RSA-RSL=0)
Nedostatky gapové analýzy 1.nebere v úvahu rozdíly uvnitř košů; 2.úrokové sazby z některých depositních účtů nejsou
ovlivňovány pouze změnou úrokové sazby; 3.nepřihlíží se k expozici riziku spojeného s fixními úrokovými sazbami; 4.některé položky nelze vtěsnat do rámce gapové analýzy (např. podrozvahové položky aj.)
Gapová analýza
Nedostatky gapové analýzy vedou k nutnosti ji
doplňovat dalšími metodami a technikami
Analýza durace Umožňuje vzít v úvahu možnost, že se „průměrný
život“ (= trvání =durace) určitého aktiva nebo závazku liší od jejich doby splatnosti Analýza durace klade důraz na tržní hodnotu aktiv a závazků (nikoliv na účetní hodnotu jako při gapové analýze)
Analýza durace
Durace je obvykle definována jako „citlivost kurzu
obligace na změnu tržní úrokové sazby obligace“ neboli jako „střední doba životnosti obligace“ (Macauley, 1938).
Analýza durace
Durace
= vážený aritmetický průměr doby splatnosti obligace, kde každé časové období je váženo současnou hodnotou příslušných příjmů v poměru k současné hodnotě obligace
Analýza durace (pro zopakování) Durace obligací je menší nebo rovna době splatnosti
obligace, přičemž rovnost nastává pouze pro diskontované obligace Čím vyšší je kuponová sazba, tím nižší je durace Čím delší je doba splatnosti, tím nižší je durace
Analýza durace Poznámka: Viz: Vlachý, Řízení finančních rizik, str.131-132. Podrobný výklad problematiky durace lze nalézt
např. v knize Sharpe – Alexander „Investice“ , Plzeň, Victoria Publishing, 1994, str. 328-343 (kapitola o správě portfolia obligací), ISBN 80-85605-47-3.
RAROC = risk adjusted return on capital (kapitálový výnos upravený s ohledem na riziko) Využití: a) k řízení rizika jednotlivých organizačních útvarů v bance; b) k hodnocení výkonnosti /performance/. Bankers Trust zavedl RAROC koncem 70tých let minulého století
Rozdíly mezi ROA, ROE a RAROC ROA ani ROE neberou ohled na rozdíly v míře rizika
spojeného s činností různých vnitrobankovních útvarů
Výpočet ukazatele RAROC výnos s ohledem na riziko -----------------------------------------celkový kapitál (Position´s Return Adjusted for Risk : Total Capital) Position´s return = (výnos minus náklady minus
očekávané ztráty), upraveno s ohledem na riziko(volatilitu) Capital = celkový kapitál banky
RAROC Ukazatel RAROC měří riziko spojené s každou
činností, produktem nebo portfoliem Výhodou ukazatele RAROC je to, že může být použit
pro každý typ rizika ( počínaje úvěrovým rizikem až po tržní riziko)
RAROC Vypočtený ukazatel RAROC nutno porovnat s
ukazatelem určeným jako standard Jako standard je určena určitá úroková sazba (tzv. hurdle rate) Tuto sazbu lze definovat jako vážený průměr nákladů na prostředky banky včetně kapitálu.
RAROC Stanovenou standardní sazbu (hurdle rate) lze měřit
různými způsoby Může být definována jako pořizovací cena akcie (= minimální výnos na akcii požadovaný akcionářem) Je-li ukazatel RAROC vyšší než pořizovací cena akcie, investorova investice se vyplácí
RAROC Pro výpočet RAROC je nutno předem propočítat : a) očekávané a neočekávané riziko, b) intervaly spolehlivosti, c) časový horizont pro měření expozice riziku, d) pravděpodobnostní rozdělení potenciálních
výsledků
Výhody ukazatele RAROC 1.Na základě výpočtu RAROC lze rozhodnout, do
kterých činností má banka alokovat více prostředků, a u kterých činností má prostředky omezit 2.Pomocí výpočtu RAROC banka může porovnávat výkonnost (performance) jednotlivých útvarů a různých činností.
Nedostatky ukazatele RAROC 1. rizikový faktor pro každou kategorii aktiv je
propočítáván podle historické volatility jeho tržní ceny (za 2-3 měsíce a za 1 rok) 2. některá aktiva je obtížné ocenit 3. existují problémy se stanovením standardní sazby 4. RAROC slouží k internímu porovnávání výsledků; přitom se nepřihlíží ke struktuře výnosů banky jako celku
RAROC Z předchozího výčtu problémů lze vyvodit závěr, že
výpočet ukazatele RAROC není zcela objektivním a přesným měřítkem pro skutečnou výši rizik (jeho výpočet závisí mj. na stanovení „standardů“) Proto není zcela vhodný pro velké finanční instituce se složitou strukturou Avšak: Lépe je rizika alespoň odhadovat, než je zcela ignorovat!
Value at Risk Value at risk (VaR) = potenciální ztráta Potenciální ztráta může znamenat i ztrátu hodnoty
celého portfolia (ale pravděpodobnost, že se to stane, se blíží nule) VaR je „maximum ztráty“ při předem stanovené úrovni statistické spolehlivosti Úroveň statistické spolehlivosti = pravděpodobnost, že ztráta překročí maximální stanovenou hranici
Value at Risk Typy potenciálních ztrát: 1. očekávaná ztráta 2. neočekávaná ztráta 3. mimořádná ztráta
Value at Risk VaR lze vztáhnout k různým rizikům – k tržnímu
riziku, k úvěrovému riziku aj. Ekonomický kapitál = kapitál definovaný s ohledem na riziko (risk-based capital) = kapitál nezbytný k absorbování potenciálních neočekávaných ztrát na předem stanovené úrovni statistické spolehlivosti
Value at Risk Poznámka: Rozlišujte:
a) risk-based capital, b) regulatory capital, c) available capital
Value at Risk Přednosti (význam) VaR: 1. umožňuje komplexní pohled na riziko bankovního
portfolia 2. měří ekonomický kapitál banky 3. ohodnocuje rizika v peněžních jednotkách (na rozdíl od zjišťování rizik pomocí mnoha kvalitativních indikátorů – citlivosti, rating, limity apod.)
Value at Risk Model VaR slouží k měření tržního rizika banky;
později byl přizpůsoben i pro měření úvěrového rizika banky Původně sloužil pouze k interním účelům banky, od r.1996 se stal součástí požadavků BASEL 1. (Má být propočítáván každých 10 dní s mírou důvěry 99%) Model původně vypracovala banka J.P.Morgan
Value at Risk Základní vzorec:
VaRx = Vx x dV/dP x Δ Pt Vx ……………. Tržní hodnota portfolia x dV/dP…. Citlivost změny ceny na 1USD tržní hodnoty Δ Pt ………. Opačný pohyb ceny (úroková sazba, cena
akcií nebo komodity) v čase t
Value at Risk
VaR odhaduje pravděpodobný nebo očekávaný
maximální obnos, který může být ztracen z bankovního portfolia v důsledku změny rizikových faktorů, tj. ceny podkladových aktiv během specifického časového horizontu, a to v rámci intervalu statistické spolehlivosti
Value at Risk Modely VaR týkající se tržního rizika se koncentrují
na 4 podkladová aktiva a jejich ceny: 1.úrokové sazby při různé době splatnosti 2.měnové kurzy 3.ceny akcií 4.ceny komodit
Value at Risk Hlavní cíl zkoumání: Zjistit neočekávané změny cen nebo změny cenové
volatility působící na hodnotu portfolia
Value at Risk Předpoklady pro výpočet VaR: 1. Jak často se provádí výpočet? 2. Identifikace portfolia s hlediska rizika 3. Určení rizikových faktorů 4. Interval spolehlivosti 5. Doba držení (holding period) 6. Volba frekvence rozdělení
Value at Risk Postup při výpočtu ukazatele VaR (= tři
základní kroky): 1. rozklad rizikového portfolia na dílčí angažovanosti vůči jednotlivým rizikovým faktorům (Mapping), 2.charakterizování sdruženého pravděpodobnostního rozdělení směrodatných faktorů (Inference), 3.odvození jediného ukazatele (Transformation)
Value at Risk 3 přístupy: 1. Neparametrická metoda 2. Parametrická metoda 3. Metoda Monte Carlo
Value at Risk Neparametrická metoda Využívá historické simulace rizikových faktorů
výnosu. Nestanoví žádný předpoklad rozdělení výnosů. Vyžaduje údaje za delší období (Basilej 1=min.1 rok). Předpokládá se náhodnost a nezávislost jednotlivých cenových změn („random walk“) Pro zvolenou délku období se předpokládá neměnnost portfolia a zjišťuje se denní výnos (zisk resp. ztráta), který se řadí od největší ztráty po největší zisk.
Value at Risk Neparametrická metoda bývá také nazývána
simulační metodou nebo modelem úplného hodnocení (full valuation model) Hlavní výhoda neparametrické metody:
1. relativní jednoduchost 2. vhodnost pro odhady rizika v krátkodobém časovém horizonru
Value at Risk Nevýhody neparametrické metody: 1.naprostá závislost na výběru časové řady 2. je nepoužitelná, pokud i jen jediný faktor v časové
řadě vykazuje nespojitost 3. nepředpokládá kvalitativní změnu tržního prostředí
Value at Risk Parametrická metoda Bývá též označována jako analytická metoda nebo
metoda variancí a kovariancí Vychází z odhadu volatilit a vzájemných korelací změn rizikových faktorů v rámci parametrického pravděpodobnostního modelu
Value at Risk Předpokládá se parametrické rozdělení změn hodnot
jednotlivých rizikových faktorů Jde o model dílčího hodnocení (partial valuation model), protože počítá pouze s lineárními závislostmi /delty/ a nepočítá s nelineárními faktory /např. gamma u opcí/
Value at Risk Jakmile je zvoleno rozdělení četnosti, VaR je
odhadována podle rovnice, která specifikuje riziko portfolia jako lineární kombinace parametrů jako je volatilita a korelace. VaR lze změřit přesně, pokud podkladové portfolio je převážně lineární (tj. pokud je složeno z tradičních aktiv a lineárních derivátů)
Value at Risk Nevýhody parametrické metody: 1. není vhodná pro případy, kdy se skutečné
rozdělení výnosů podstatně odchyluje od teoretického rozdělení 2. vyžaduje data za delší období (min. 1 rok), ale tato data nejsou vždy a ve všech zemích k dispozici
Value at Risk 3. předpokládaná neměnnost volatilit a korelací
snižuje spolehlivost odhadu
4. předpoklad lineární aproximace citlivosti hodnoty
pozic na rizikové faktory omezuje aplikaci této metody v případě řízení složitějších opčních rizik (metoda nebere v úvahu rizika gamma, vega a theta)
Value at Risk Metoda Monte Carlo, také označována jako
simulační metoda nebo metoda statistických pokusů Je náročnější než obě předchozí metody, ale je přesnější Vyžaduje hlubší teoretickou přípravu Klade značné požadavky na výpočetní kapacitu Lze při ní využít parametrického i neparametrického přístupu
Value at Risk Při aplikaci metody Monte Carlo se provádí
modelování různých cash flows určité transakce. Provádí se tisíce simulací těchto toků. Ke generování parametrů rizika se využívá různých scénářů. Příklad: pro určitý poskytnutý úvěr se provádí tisíce simulací cash flow, aby se zjistilo, jaké změny ovlivní pravděpodobnost selhání, expozici selhání a výši ztráty v případě selhání.
Analýzy scénářů a zátěžové testy Doplňují předchozí metody tím, že zkoumají
extrémní situace (při nichž jsou narušeny obvyklé tržní podmínky) Slouží k odhalování rizik, která nejsou zahrnuta v používaných modelech Slouží ke kvantifikaci rizik pro delší časová období
Analýzy scénářů a zátěžové testy Scénáře musí být navrženy pro konkrétní subjekty a
konkrétní situace Scénáře jsou slouží jako podklad a východisko pro zátěžové testy. Druhy scénářů: a) replikační /jsou simulovány důsledky extrémních historických událostí/, b) hypotetické, které se odvíjejí od smyšlených budoucích jevů
Analýzy scénářů a zátěžové testy Zátěžové testy vycházejí obvykle z řady různých
scénářů. Problémy spojené s praktickým využitím výsledků zátěžových testů: a) banka musí rozhodnout, zda pro určitou specifickou situaci vytvoří specifické rezervy, b) musí rozhodnout také o výši těchto rezerv
