Krajské volby ve Francii 2015 Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA POLITOLOGIE

Krajské volby ve Francii 2015 Bakalářská práce

Kateřina Křivánková

Vedoucí práce: Mgr. Michal Pink, Ph.D UČO: 427147 Obor: Politologie, mezinárodní vztahy Imatrikulační ročník: 2013 Brno, 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Krajské volby ve Francii vypracovala samostatně a v seznamu literatury uvedla všechny použité literární a internetové zdroje. V Brně, 26. dubna 2016

_____________________________ Kateřina Křivánková

2

Poděkování

Touto formou bych ráda poděkovala Mgr. Michal Pink, Ph.D. za jeho trpělivost, vstřícnost, podporu, cenné rady a připomínky, které mi během psaní následujícího textu poskytl.

3

Obsah 1. Uvedení do problematiky ................................................................................................................ 6 2. Koncept druhořadých voleb – „co už je známo“ ................................................................................. 8 Reif a Schmitt (1980) ....................................................................................................................... 8 Arjan J. Schakel, Dandoy, Jeffery ......................................................................................................... 9 Regionální authority index ............................................................................................................ 10 Výstupy hlasování v závislosti na volebním cyklu ......................................................................... 10 3. Francouzské regiony – vývoj a charakteristiky .................................................................................. 12 Rysy druhořadosti regionů ................................................................................................................ 12 Regional authority index ............................................................................................................... 13 Prvky regionální druhořadosti ....................................................................................................... 13 Pravomoci do roku 2015 ............................................................................................................... 15 4. Volební systém a jeho vývoj .............................................................................................................. 16 Aktuální volební systém ................................................................................................................ 17 5. Stranický systém ................................................................................................................................ 20 6. Debata o teritoriální reformě v letech 2014-15 ................................................................................ 21 Řešení dle F. Hollanda ....................................................................................................................... 21 Návrhy jednotlivých stran ................................................................................................................. 22 Socialistická strana ........................................................................................................................ 22 Komunistická strana Francie ......................................................................................................... 23 Zelení ............................................................................................................................................. 23 Radikální strana levice ................................................................................................................... 23 Unie demokratů a nezávislých ...................................................................................................... 23 Union pour un mouvement populaire / Les républicains (UMP/LR) ............................................. 23 Front National (FN) ........................................................................................................................ 24 Finální verze Socialistické strany ................................................................................................... 24 7. Volby .................................................................................................................................................. 25 1. kolo ................................................................................................................................................ 26 2. kolo ................................................................................................................................................ 27 8. Výsledky 13 super-regionů versus 22 regionů .................................................................................. 29 Nord-pas-de-Calais-Picardie .......................................................................................................... 30 Normandie ..................................................................................................................................... 32 Alsase-Champagne-Ardenne-Lorraine .......................................................................................... 34 Bourgogne-Franche-Comté ........................................................................................................... 36 Aquitane-Limousin-Poitou-Charentes ........................................................................................... 38 Auvergne-Rhone-Alpes (ARA)........................................................................................................ 40 4

Languedoc-Roussillon-Midi-Pyrénées ............................................................................................... 42 Shrnutí výsledků .................................................................................................................................... 44 Jak by dopadla politická mapa Francie při zachování statu quo? ................................................. 44 Závěr ...................................................................................................................................................... 46 Seznam zkratek...................................................................................................................................... 47 Zdroje .................................................................................................................................................... 48

5

1. Uvedení do problematiky Regionální volby ve Francii v roce 2015 (konané 6. a 13. prosince) porušily dlouhodobě zažitý zvyk, který předpokládal nízký zájem médií, voličů i politiků, zejména protože právě v tomto roce došlo k několika změnám. Byla schválena územní reforma, která změnila politickou mapu Francie, a také došlo i k předefinování kompetencí na jednotlivých sférách vládnutí, vyjasnění pravomocí mezi regiony a departmenty (NOTRe – Nouvelle Organisation Territoriale de la République) (Gouvernement.fr, 2015). Atraktivita voleb byla rovněž navýšena tím, že to byla první možnost pro francouzské občany, kdy mohli vyjádřit své politické názory na aktuální problematiku (reakce na teroristické útoky 13. listopadu v Paříži a imigrační vlnu). Ze strany zahraničních médií se sledoval zejména rapidní nárůst podpory největší krajně pravicové a populistické straně – Národní frontě, poněvadž předvolební průzkumy odhadovaly 45-50% vítězství (L’express, 2015, Le Parisien, 2015). Nově zavedené reformy byly vytvořeny, aby vyřešily problémy, se kterými se regiony od roku 1986, (kdy byly 1. regionální volby) potýkají. Za prvé nenaplnily předpoklad, že dojde ke zjednodušení komunikace mezi rozhodovacím centrem – tedy vládou v Paříži – a širokým spektrem zájmů jednotlivých departmentů (Loughlin, 2007, p. 66-67). Zadruhé, vytvořením nové vrstvy vládnutí se některé kompetence zdvojily a jiné se překrývaly, což snižovalo transparentnost schvalovacího procesu. Za třetí, vzniklý chaos nevzbuzoval u občanů důvěru, natož zájem. Regiony disponovaly nízkými pravomocemi, které měly slabý dopad na každodenní životy voličů a které navíc nebyly dostatečně finančně podporovány, což vedlo k nízkému zájmu i politických stran (Dandoy, Schakel, 2010 p. 90-95). Zmíněná teritoriální reforma a reforma upravující pravomoci byla vytvořena zástupci ze Socialistické strany (Parti socialiste, dále jen PS), kteří tvrdili, že hlavním důvodem je navýšení efektivnosti, ušetření a dostání závazků ze strany Evropské unie (Parisien, 2014). Došlo k fúzi některých regionů a celkový počet se snížil z 22 na 131 nových územních celků (Gouvernement.fr, 2015). Na základě předpokladu, že došlo k fúzi z důvodu účelového, jinak řečeno Socialistická strana spojila některé regiony, tak, aby došlo k posílení jejich moci

1

V rámci této bakalářské práce se budeme pohybovat pouze na území metropolitní Francie (tedy té Evropské). Zámořská území nejsou zahrnuta z důvodu, poněvadž teritoriální změny na ně nemají vliv (zůstávají stejně) a nejsou tamními považována za druhořadé volby. /rozepsáno níže/ Korsika je hůře porovnatelná se zbytkem Francie, poněvadž jsou zde využívány jiné volební techniky (konkrétně rozdílná 12,5% uzavírací klauzule v prvním kole hlasování).

6

a vyvarovala se nárůstu podpory ostatních stran na jejich úkor, jedná se jak o pravicovou konkurenci (Les républicains a FN), ale také regionálních levicových stran, kterým byla ztížena možnost se prosadit na zvětšeném území. V rámci práce se budeme soustředit na zodpovězení následujících otázek. Jaký vliv měla změna na volební výsledky jednotlivých stran (Socialisty, republikány, populistickou Národní frontu)? Jaký dopad měla reforma na nová složení regionálních zastupitelstev (resp. Byla zachována historická kontinuita, či došlo ke změnám?) Cílem je zhodnotit volební soutěž prostřednictvím „teoretického rámce“ druhořadých voleb a poukázat na to, které strany na reformě vydělaly nebo prodělaly. Zkoumání vlivu teritoriální fúze na úspěch politických stran bude provedeno komparací dosaženého skóre na nové politické mapě (kde je 13 územních celků) a převedením procentuálních bodů dle jednotlivých departmentů do mapy, ve které by byl zachován status quo. V obou případech budou použity výsledky z voleb v prosinci 2015. Budeme vycházet z výsledků, kterých bylo dosaženo na departmentální úrovni2 a poté průměrovat výsledky na mapě s 22 regiony a na mapě se 133. Očekáváme, že při zvětšení území dojde ke ztížení podmínek pro některé strany (non-state wide, opoziční a malé), aby přesáhly uzavírací klauzuli a mohly pokračovat do druhého kola. A vice versa, fúze napomůže velkým stranám4 k navýšení počtu mandátů, na úkor stran malých. Poznatky o konceptu druhořadých voleb byly čerpány především z díla Karlheinze Reifa a Hermanna Schmitta. Z webových stránek francouzské vlády, ministerstva vnitra a CEVIPOFu5 byly zajištěny primární informace týkající se francouzských regionů. Francouzská online média, jako je Le Monde, Le Parisien, Figaro, Europe1, L’espress, JDD poskytly aktuální zprávy, předvolební průzkumy a informace o politické debatě. Dále jsem čerpala z webových stránek jednotlivých politických stran.

2

Francouzská správa se skládá z lokální (obecní); departmentální (okresní) a regionální (krajské úrovně). Na území Francie existuje 36700 obcí (což je 40% obcí z celé EU), aby se dosáhlo vyšší efektivnosti v jejich spravování, mohou se obce dobrovolně (zjm. Obce s nižším počtem obyvatel než 3 500) spojovat s jinými a navazovat spolupráci v rámci „intercommunalités“. (La vie-publique; 2016). 3 Regiony, pro které se užívá český ekvivalent (Alsasko, Lotrinsko, Bretaň apod), budou označovány takto, ostatním bude zachován francouzský název (Nord-Pas-de-Calais, Provence-Alpes-Cote-d’Azur apod.) 4 Pod pojmem velké strany se rozumí ty strany, které dosahují na celostátní úrovni alespoň 10% platných, odevzdaných hlasů. Mezi ně patří Socialistická strana (PS), Republikáni (LR) a Národní fronta (NF) 5 Centrum politického výzkumu Science Po

7

Práce bude rozdělena do sedmi částí. Budeme se věnovat teoretickému rámci druhořadých voleb, ze kterého budeme vycházet během klasifikace francouzských regionů. Zaměřím se na základní znaky druhořadosti regionů – chování voličů a účast při hlasování, postavení jednotlivých politických stran a index regionální autority. Dále se soustředím na pravomoci, volební systém a jeho vývoj. Po dokončení deskripce základních charakteristik regionů (které jsou nezbytné pro pochopení posledního vývoje) se přesuneme k politické debatě o reformách, které změnily povahu regionů. Část bude věnována prezentaci názorů politických aktérů a argumentům pro a proti zavedení. Poté navážeme s představením volebních výsledků z 6. a 13. prosince, ze kterých bude vycházet naše pozorování, jak by volby dopadly při zachování předchozího počtu regionů. 2. Koncept druhořadých voleb – „co už je známo“ Pro uchopení francouzských regionů je nezbytné si definovat a představit základní teoretické pojmy, které jsou s jejich výzkumem spojené. Jedná se o fenomény decentralizace, regionalizace a zejména koncept druhořadých voleb. Tyto pojmy nám pomohou lépe pochopit kraje v kontextu politickém a společenském chování, ale i v rámci celoevropského chápání. Reif a Schmitt (1980) Mezi prvními, kdo se výzkumu druhořadých voleb věnoval, byli němečtí politologové Karlheinz Reif a Hermann Schmitt, kteří provedli studii na devíti evropských zemích. Zkoumali cyklus (načasování), volební účast a výsledky politických stran. Argumentovali, že v druhořadých volbách je obecně „méně v sázce“, avšak je to i možnost pro voliče vyjádřit jejich spokojenost či nespokojenost s politiky na celostátní úrovni. Díky tomu jsou regionální volby často označovány jako „balanční“ (Erikson a Fillipov, 2001), protiváha k vládním stranám, či jako „barometr“ (Anderson a Ward, 1996; Decker a Von Blimenthal, 2002), nebo také jako „mid-term“ referenda, kdy občané mohou vyjádřit svou spokojenost, či nespokojenost s vládnoucí elitou (Simon et al, 1991; Carsey a Wright 1998, p. 1002). Základní znaky druhořadých voleb: 1) volební účast je nízká (325), nebo minimálně je nižší než v hlasování do parlamentů (Dandoy, Schakel) 2) hrají v prospěch malým, nebo novým stranám 8

3) Vládní politické strany ztratí přízeň, naopak opoziční strany získávají 4) Voličská podpora sleduje určitou cykličnost, podpora vládní straně se nejvíce projevuje těsně po zvolení a na konci mandátu, naopak nárůst preferencí opozici po prvním roce od voleb (Reiff, Schmitt, 1985). Nizozemští autoři (Dandoy, Schakel) aplikovali Reif&Schmittův výzkum na krajské volby v 13 západoevropských demokraciích6, poněvadž za poslední desetiletí (od druhé světové války) docházelo i v historicky centralistických státech k posilování regionalistických tendencí (Hloušek, Kopeček, Šedo; 2011; str. 227). Šlo o shora řízený proces, kdy centrální vláda unitárního státu předává pravomoci některých politik sub-státním jednotkám - může se jednat o utváření či posilování regionů jako správních jednotek, ale někdy může být nezamýšleným důsledkem i posílení regionů jako svébytných politických jednotek (Keating, 1998, 9).

Arjan J. Schakel, Dandoy, Jeffery Druhořadé volby jsou dle autorů podřízené volbám do legislativních orgánů, a že vládní strany prohrávají s regionálními stranami. Na druhou stranu Jeffery a Hough (2009) dodávají, že čím větší budou mít „pod-státní útvary“ větší pravomoci ve výkonné, legislativní moci, tím více budou ztrácet prvky druhořadost. Také platí, že pokud se regionální volby konají v oblastech, kde jsou rozličné teritoriální identity, voliči mají tendenci se od celostátních voleb distancovat a preferují hlasovat do místních orgánů (Katalánsko, Skotsko, Korsika), (Jeffery a Hough 2009, str. 224). V rámci zkoumání druhořadých voleb se často setkáváme s tzv. „metodologickým nacionalismem“, tedy jevem, kdy politologové ignorují vnitrostátní mezi-volební preference, což napravují Schakel a Dandoy ve svém výzkumu. Vycházejí z konceptu modelu pro druhořadé volby, který předpokládá již podřadné postavení v hierarchii, také ze základní charakteristiky Reifa a Schmitta, dále pracují s regionálním indexem autority = RAI (Hooghe, Marks, Schakel, 2009). Analyzují další úrovně sdílení moci ve 13 parlamentních demokraciích

6

Studie byla provedena v roce 2010. Státy v západní Evropě byly vybrány z důvodu, že tamní demokracie je starší více než 50 let a mají dlouhodobou zkušenost s decentralizací moci.

9

v Evropě, tamní regionální volby, volební účast, chování voličů, lokální orgány a jejich pravomoci. Regionální authority index Postavení sub-státních jednotek Schakel hodnotí dle indexu regionální autority. Index hodnotí jednotky, jak jsou autonomní a jak spolupracují se státem. Vytváří žebříček hodnot, které jsou v „sázce“. Zkoumá, zda kraj může vytvářet své instituce, co vše může ovlivňovat a jaké jsou jeho další pravomoci ve vytváření vlastní legislativy a rozhodování o rozpočtu. Oblasti, které sdílí se státem, zjišťuje, jak regiony ovlivňují přijímání legislativy, exekutivní rozhodnutí (rozpočty, mezinárodní politiky), či jakou hrají roli v jednáních o ústavních změnách. Na žebříčku od 0-24 bodů se nejvýše umístily oblasti, které nezávisejí na centrálním rozhodování vlády. Mezi ně patří Vlámsko a Valonsko (21 bodů), Spolkové země v Německu (stejné skóre), Faerské ostrovy, Grónsko (20 b.), rakouské Länder (18 b.). Naopak v silně centralizovaných zemích (jako je Francie, Řecko, nebo Dánsko) substátní jednotky obdržely maximálně 8 bodů (Schakel, Dandoy, 2010, str. 4). Výstupy hlasování v závislosti na volebním cyklu Již dříve bylo zmíněno, že se mnoho autorů soustředí na výzkum chování voličů na regionální úrovni v porovnání s tou celostátní, popisují jistý cyklický proces (Dinkel 1977 in Jeffery, Schakel, 2013), který dává regionálním volbám charakteristiku barometru/protestního hlasu apod (Reif a Schmitt, 1980; Schakel, Dandoy: 2010; 12-13)7. Dále bylo napsáno, že během regionálních voleb je účast nižší než během voleb do parlamentu a že většinou bývají podporovány malé, nové či opoziční strany. Schakel a Dandoy rozvíjí teorii o aspektech, které mají vliv na chování voličů. Pět zásadních aspektů hovoří o: shodě mezi regionální a národní volbou a (zhodnocení volebních výsledků, jejich odlišnosti mezi jednotlivými regiony a regiony a státem); také o shodě/shodnosti mezi vládou a regionální vládou (rozdílná tvorba koalic, vysílání protestních hlasů)

7

Zároveň bylo vypozorováno, že preference vládnoucích stran narůstá opět před volbami, což se také promítá případně do konaných sub-státních voleb (Dupoirier,Sauger, 2010).

10

dále je důležitá volební účast (cílem zde je podpořit tezi, že účast v těchto volbách je nižší než na celostátní úrovni)8, změny na regionální i státní úrovni (ztráty hlasů pro vládní strany, nárůst podpory pro malé, nové či opoziční strany) a síla regionálních (či nestátních) stran v obou typech voleb (Dandoy, Schakel, 2010, p. 10-22).

8

Van der Eijk (1996) podotýká, že nárůst volební účasti v konkurenčních volbách je následkem reflexe politické atmosféry

11

3. Francouzské regiony – vývoj a charakteristiky Celkem v metropolitní Francii existovalo 22 regionů, do jejichž orgánů se volili zástupci na 6 let pomocí smíšeného volebního systému o dvou kolech a s vysokým 25 % bonusem pro vítěznou stranu. Hlavním cílem regionálního zastupitelstva je připravit rozpočet, spravovat infrastrukturu, střední školy a spolupracovat s departmenty v oblasti zdravotnictví (Loughlin: 2007; str. 127). Nejvíce zastupitelů má Île-de-France s 209, nejméně mělo Limousinsko a Franche-Comté s 43 mandátů, po fúzi bylo nejméně 77 zastupitelů voleno v Centre-Val-dela-Loire (france-politique, 2016). Rysy druhořadosti regionů

V této části budou představeny francouzské regiony včetně zasazení do politického, společenského i aktuálního dění, které ovlivňovaly jejich podobu. Postupně budou nastíněny základní charakteristiky dle Arjana Schakela, jako je nízké skóre v žebříčku RAI a důvody, proč se Francie umístila tak nízko (neschopnost regionů, nízké pravomoci); rysy druhořadosti (volební účast, načasování voleb a regionální strany versus strany s celostátním rozsahem); a vývoj volebního systému. Ve Francii aktuálně existují 4 vrstvy9; Francouzské regiony byly ustanoveny v roce 1956, kterým byly přiděleny pouze správně administrativní pravomoci (Pink, 2004). V roce 1964 vznikly komise, které měly podporovat ekonomický rozvoj dané oblasti, o osm let později se komise transformovaly na regionální rady (Conseils régionals), které si později začaly volit svého předsedu. Do roku 1982 se rady volily nepřímo – volebním sborem, který byl složen převážně z již zvolených poslanců, členů obecních samospráv, zastupitelů významných korporací a reprezentantů povolanými městskými radami. V témž roce bylo vládou schváleno, že v příštím volebním období se rady budou volit přímo, čímž regiony navýšily svou důležitost. V roce 1986 proběhla první přímá volba do 22 regionálních zastupitelství. Od té doby proběhlo mnoho změn, které se snažily bojovat s problémy, s nimiž se regiony potýkaly. Byl obměňován volební systém, narůstaly pravomoci a upravovala se i politická mapa Francie (Loughlin, 2007, 65-76; Tokés, 2013).

9

V teritoriální reformě NOTRe bylo schváleno, že departmentální úroveň se zruší v následujících 4 letech (tedy rok 2020) (Gouvernement.fr: 2015).

12

Regional authority index

Z dlouhodobého hlediska byly regiony zastíněny volbami do Národního shromáždění, či departmentů. Historické zastínění a širší pravomoci byly podtrženy i načasováním regionálních voleb, které se zpočátku konaly po boku celonárodních legislativních voleb, poté se volilo zároveň s departmenty (Escalona, Labouret, Viera in Dandoy, Schakel: 2010; str. 91) Dle průzkumu veřejného mínění v roce 2006 se ukázalo, že pouze třetina Francouzů ví, v jakém žije regionu a pouze 12% věří, že regionální politika ovlivňuje jejich každodenní život (tamtéž, 89). Proč tedy regiony vůbec byly zavedeny, když jsou jak pro veřejnost, tak pro politickou reprezentaci druhořadné, jejich výsledky se nepromítají do života občanů a jsou na obtíž? Hlavním důvodem, který pomohl v rozhodovacím procesu politikům, kteří v roce 1982 jednali o zavedení, byla nedostatečná harmonie mezi politicko-administrativními ustanoveními a masovými socio-ekonomickými změnami, které se odehrávaly již od druhé světové války. To ztěžovalo již tak značně komplikovanou a nedostatečnou komunikaci mezi departmenty, které se navíc cítily odstrčeny od procesu rozhodování v Paříži. Poukazovaly na nedostatek diskuze o nově přijímaných zákonech Národním shromážděním se zbytkem země (Loughlin, 2007, 66-68). Zavedení decentralizace mělo přinést větší podíl obyvatel na organizaci svého okolí. Smutným faktem je, že ani jeden cíl se nepodařil 100% naplnit a většina obyvatel nepocítila sblížení s vládou a s policy-making (tamtéž, 66-67). Negativní vnímání regionálních voleb má celou řadu důvodů – již jsme si naznačili, že druhořadost je zapříčiněna tím, že volby do Národního shromáždění a do jednotlivých zastupitelství, vnímá volič daleko intenzivněji. Nicméně existuje víc příčin, proč tomu tak je. Mezi hlavní patří nízké pravomoci a slabý přímý dopad na občany, jinak řečeno obyvatelé necítí vliv rozhodování na regionální úrovni na jejich každodenní život. Problém byl i s neefektivností přerozdělování finančních prostředků, poněvadž existovaly tři systémy pracující paralelně, což snižovalo důvěru, schopnost a kredibilitu jednotlivých politiků (tamtéž, 73). Prvky regionální druhořadosti

Již výše bylo zmíněno, že regiony, včetně volebního systému prošly za 30 let několikero změnami, včetně načasování konání hlasování, pravidla volebního systému a postupný

13

nárůst pravomocí. Tyto skutečnosti měly vliv na chování voličů, jejich účast u voleb a jejich stranické preference. Volební účast a výstupy – načasování a popularita

Fabien Escalona, Simon Labouret and Mathieu Vieira ve svém výzkumu poukazují na to, že francouzské regiony jsou „pokusnými králíky“ ve vztahu k načasování voleb. Poslední konané volby se odehrávaly samostatně, 9 měsíců po departmentálních volbách a 4 roky a pět měsíců po hlasování do Národního shromáždění (Escalona, Labouret, Viera in Dandoy, Schakel: 2010; str. 95-96; France politique, 2016). Teorie o druhořadosti předpokládá, že načasování voleb a popularita celostátní vlády má vliv na volební účast – resp. Pokud se volby konají současně, tak bude spíše vyšší volební účast a pokud je vláda nepopulární, voliči mají možnost vyjádřit svůj nesouhlas. Volební účast ve volbách 1998 a 2010 poklesla, kdežto 1992 a 2004 byla vysoká10. Nárůst volební aktivity by vysvětlovala rozhořčení s tamější vládou, avšak v tom případě by měl být nárůst účasti i v roce 2010, kdy panovalo značný pokles popularity prezidenta N. Sarkozyho a jeho premiérem Fillonem (Le Figaro, 2010; Opinion Publique 2012; Escalona, Labouret, Viera in Dandoy, Schakel, 2010, p. 98). Výše zmínění autoři si to vysvětlovali tím, že poprvé se nevolilo společně s departmenty, avšak dle jejich výzkumu současnost voleb nemá vliv na volební účast, poněvadž dopad snížení jsou pouze 3 procentní body (tamtéž, str. 99). Nízká volební účast je rovněž podpořena již výše zmíněnými slabými kompetencemi a těžko postřehnutelným dopadem na běžný život občanů. Úspěch regionálních a opozičních stran

Arjan Schakel považuje výskyt non-state-wide party a jejich vítězení nad celostátními stranami, jako jeden z hlavních rysů druhořadých voleb (Dandoy, Schakel: 2010, str. 23). Malé strany by měly těžit z nastaveného systému, ale v případě Francie není tato podmínka splněna, což souvisí s nastaveným volebním systémem a vysokým prahem, který aktuálně požaduje alespoň 10% hlasů. Navýšení volební klauzule bylo zavedeno v roce 2003, aby byla

10

Volební účast v roce 1986 byla 77,93; 1992 – 68,6%; 1998 – 57,7%; 2004 – 60,84%; 2010 – 46, 33%; 2015 – 49,91%. V roce 1998 poklesla volební účast o 10,9% vůči předchozím volbám. V roce 2010 došlo k 14,5 snížení procentuálních bodů oproti roku 2004. Na druhou stranu, nárůst můžeme zaznamenat v letech 2004, kdy bylo odevzdáno 60,84% hlasů, a 2015 s 5% navýšením odevzdaných hlasů oproti roku 2010. (V úvahu se berou pouze první kola voleb).

14

zajištěna větší schopnost sestavení reg. vlád a zamezilo se politické roztříštěnosti (Loughlin: 2007, str. 159). V metropolitní části Francie platí, že regionální strany jsou ve většině případů slabé, vyskytují se pouze ve dvou regionech, které jsou z historického, kulturního i politického hlediska atypické. Jedná se o zejména Alsasko a Bretaň. Existují zde politické strany, které si dokáží zajistit dostatečnou podporu, aby se mohly podílet na správě regionu, avšak od roku 2011 době tyto tendence stejně upadají, poněvadž potřebují být v koalici s jinou stranou (např. v Bretani Unie demokratické Bretaně obdržela v koalici se Zelenými 12,2% v roce 2010) (tamtéž, 99-101). V případě stran celostátního rozsahu (PS, UMP a NF) nejsou regiony primární záležitostí, ač už kvůli slabým pravomocem a tedy nízké šance na skutečnou realizaci politiky, tak zároveň preferenci témat národního charakteru (nezaměstnanost, imigrace) než lokální problematiky (tamtéž, 101). Pravomoci do roku 2015

Kompetence v rukou regionálních zastupitelstev se soustředily v širokém poli zájmů – od financování lokálních projektů (ať už z fondů EU, nebo státního rozpočtu), přes územní plánování a vzdělávání, až po zdravotnictví. Problém byl a je v tom, že tyto sféry pravomocí nemají přímý vliv na každodenní život občanů, tudíž jsou vnímány jako méně důležité (Dandoy, Schakel: 2010, str. 89-92). Ekonomické plány koordinují s dalšími lokálními autoritami, poskytuje asistenci firmám a spolupracuje s departmenty, či obcemi. Spolu vypracovávají regionální schéma ekonomického rozvoje, avšak pouze po získání souhlasu lokálních autorit. V rámci územního plánování spolupracuje se státem na rozvoji a podílí se na vypracování národních plánů pro udržitelný rozvoj, také vypracovává plán pro svůj vlastní region spolu s dopravním. Ve spolupráci se státem vytváří State-region planning contracts. Regiony jsou také zodpovědné za správu soukromých letišť a státních přístavů na daném území. Co se týče vzdělávání, profesionálního přeškolování a kultury, mají regiony na starost školy pro děti a mládež v rozmezí 15-18 let, tedy spravují gymnázia, specializované střední školy, včetně námořních lyceí. Připravuje (re)kvalifikační kurzy. Rovněž obstarává regionální muzea, archivy a spravuje celkový regionální soupis kulturního dědictví. 15

Jak můžete sami posoudit, regiony se nemohou příliš viditelně účastnit na životech občanů, poněvadž jejich činnosti jsou plánovací aktivity, spíše se podílejí na činnostech v roli konzultanta a správce. Rovněž bývá kritizováno, že regiony mají na starost příliš nákladné aktivity bez dostatečných finančních prostředků (Landoy: 2007, str. 127; Vie publique, 2015). Upravení pravomocí a reforma Nouvelle Organisation Territoriale de la République NOTRe

Jak již bylo zmíněno výše, regiony nedisponovaly velkou škálou kompetencí, vyjma ve zřizování a správě středních škol a správy letišť a přístavů. Co se týče posílení pravomocí, jednalo se zejména o ekonomickou složku. Začal se více klást důraz na ekonomický rozvoj, inovace a internacionalizaci regionů (nárůst investic). Region si sám definuje oblasti, ve kterých se bude angažovat (podniky, hospodářské činnosti) pomocí dotací, půjček a avances rembaussables. Další důležitou složkou, která přešla ze státu na region, se týká čerpání evropských fondů. Regiony byly autorizovány k řízení čerpání fondů (FEDER, FEADER), rovněž může zadat sankce, pokud dojde k pochybění. Dalším důležitým bodem v činnosti regionů je územní plánování, udržitelný rozvoj a rovnost mezi jednotlivými teritorii. Soustředí se na rozvoj infrastruktury, obytných zón, venkovských oblastí a dopravy. Zároveň vypracovává regionální plán o recyklaci odpadu, či jeho skladování. Čímž společně jednotlivá teritoria bojují proti znečišťování ovzduší a vod11(Gouvernement, 2015; La vie publique, 2015).

4. Volební systém a jeho vývoj Nezbytnou součástí charakteristiky je podoba volebního systému, který od svého počátku prodělal řadu změn. Francouzští politici se snažili řešit problémy související s načasováním, nízkou transparentností, nedostatečnou provázaností s voličskou základnou a obecně s nízkou atraktivitou. Nejdůležitější mezníky se odehrály 1986, 1998, 2003 a 2015. První volby se konaly v roce 1986, společně s volbami do Národního shromáždění. Volili se zástupci do 22 regionů, s výjimkou velkých měst (Paříž, Lyon, Marseille). Občané měli možnost volit pomocí proporčního systému s uzavřenou listinou, bez možnosti kombinace

11

4. region vs. Department vs. Municipality Region se svými departmenty spolupracuje v oblastech sportu, kultury a turismu. Do místních záležitostí nezasahuje, je - li to mimo jeho kompetence. 1. ledna 2017 regiony převezmou od departmentů správu veřejné dopravy, jak hromadnou, tak i silniční. Rovněž zároveň regiony přeberou správu nad 272 přístavy.

16

nebo preferenčního hlasu, tudíž stejný systém jako v případě voleb do Národního shromáždění Uzavírací klauzule byla 5% (Loughlin: 2007, str. 150). Komplikací byly volební listiny, které nereflektovaly regionální politiky (ale pouze jenom ty departmentální; voliči nemohli volit jiné politiky než ty ze svého departmentu), a také nízký omezovací práh, který znemožňoval tvorbu akceschopných koalic (tamtéž). V roce 1992 byly pouze čtyři rady z 21, které disponovaly funkční majoritou (koalice UDF-PR). Pro ostatní tedy bylo komplikované přijmout rozpočet, což byl stěžejní úkol regionů12. Bylo více než zřejmé, že je potřeba akutní změna systému, protože na místo, aby regiony pomohly zjednodušit komunikaci mezi departmenty a státem, nastal pravý opak – nejasnosti, překrývání pravomocí, netransparentnost a slabá občanská participace13. Proto byl zaveden 25% bonus pro vítěznou stranu. Avšak ani v dalším volebním období nedošlo k vyřešení problematiky. V roce 1998 regionů s absolutní většinou byly pouze tři, ve třech případech se dosáhlo parity, relativní většiny dosáhla levice v 10 případech, pravice v šesti (france-politique, 1998). Ve dvou regionech neodpovídala volba prezidenta většinovému zastoupení. Tudíž bylo opět problematické vytvořit vlády, které by disponovaly funkční většinou. Následující rok bylo francouzským prezidentem L. Jospinem zavedeno druhé kolo (Loughlin, 2007, p. 151), v roce 2003 poslanci schválili zavedení 10% uzavírací klauzule a prodloužení mandátu na 6 let (Pink, 2004). Aktuální volební systém

Volební systém pro regiony může pro mnoho Francouzů odrazovat kvůli své komplikovanosti. Struktura volby je dvoukolová s proporčním systémem a s bonusem pro vítěznou stranu. Volič disponuje pouze jedním hlasem, což se v případě smíšených systémů takřka nevyskytuje14. Jedná se o fúzní podmíněný systém. Fúznost se projevuje v kombinaci nominální a proporční složky v rámci jednoho obvodu (Chytilek, 246). Podmíněnost je definována v rámci smíšeného systému a závislé kombinace, resp. Nominální složka se odvíjí od výsledku v prvním kole, čímž narušuje poměrnost hlasování implementací většinové prémie (k tomu, aby ji některá ze stran získala, je potřeba, aby obdržela určitý počet hlasů, 12

Tento problém našel provizorní řešení v roce 1998, kdy byl přijat zákon o přijímání regionálních rozpočtů, který zavedl, že rozpočet bude přijat automaticky, pokud se koalice nedomluví v určitém čase. Toto rozhodnutí bylo ale v rozporu s podstatou samotných regionů. 13 Francois Hollande pod pojmem občanská participace rozumí volební účast, ochotu kandidovat a vstupovat do politických stran (Elyseé, 2013; Sharapova, 2014, p.3). 14 Krom speciálního volebního systému v Jižní Korey (Chytilek, 235).

17

pokud takového počtu nebylo žádným uskupením dosaženo, mandáty jsou rozděleny dle proporčního systému) (tamtéž, 250). V roce 2003 došlo ke zvýšení uzavírací klauzule15 a spolu s teritoriální reformou volební systém posílil disproporční výsledky (a šanci malých, NSWP a opozičních stran dosáhnout politického úspěchu) (Vie publique, 2015; Service public, 2015).

Listiny: Další změna zavedená 2003 souviselo se zrušením možnosti volit napříč kandidátními listinami a bez možnosti dávat preferenční hlasy. Kandidátní listiny se skládají z tolika sekcí, kolik je v regionu departmentů, zároveň se dodržuje genderová parita (nejenom v regionu, ale i v jednotlivých departmentech) (Loughlin, 2007). Od roku 2015 musí být alespoň 2 místa pro departmenty s méně než 100 tisíci obyvateli; pro departmenty s více než 100 tisíci obyvatel musí být reprezentován alespoň 4 zástupci). Pokud žádná strana nezíská absolutní většinu, koná se druhé kolo voleb (Vie publique, 2015). 1. kolo: Pokud v 1. kole získá absolutní většinu jedna strana, získá bonus 25% z mandátů, ostatní mandáty se přerozdělí mezi strany, které získaly více než 5% ze všech platných odevzdaných hlasů, proporčním způsobem. Volební kvocient se rovná počtu získaných hlasů vyděleným počtem míst volných k obsazení. Tímto způsobem zůstane zachován systém většiny. Pokud žádná strana nezíská absolutní většinu, koná se druhé kolo voleb (tamtéž).

2. kolo Pro reprezentaci v druhém kole je nutné, aby strany získaly minimálně 10% v kole prvním. Kandidátní listiny je možné změnit, aby mohli být zahrnuti zástupci ze stran, které měli alespoň 5%; ale není možné, aby kandidát byl na dvou listinách zároveň). Přerozdělování mandátů funguje jako v kole prvním, vítězná strana rovněž obdrží 25% bonus z celkového počtu míst. 15

Uzavírací klauzule, stanovená na 10%, se odvíjí z celkového počtu platných, odevzdaných hlasů v rámci jednoho regionu (Vie-publique, 2014).

18

Z tohoto vyplývá, že dvoukolovost ovlivňuje volbu „srdcem“, poněvadž ve druhém kole voliči mají tendenci hlasovat umírněněji, což škodí stranám na okraji politického spektra. Ani vítězství malých stran se nepředpokládá takto nastavená struktura, poněvadž je požadována poměrně vysoká vstupní klauzule a to 10% (Service-publique, La vie publique 2010, 2015).

19

5. Stranický systém Stranický

systém

v Páté

francouzské

republice

se

charakterizuje

jako

bipolární

multipartismus, který odkazuje na existenci dvou hlavních stranicko-politických pólů. Paradox kombinace bipolárních a multipolárních prvků vystihnul Duverger s označením „bipolární čtverylka“ – jedná se totiž o bloky politických stran, které spolu soupeří a mají relativně vyrovnané šance na úspěch (kvadripolární či dualistická konfigurace) (Strmiska: 2005, str. 113-4). Do pravicového bloku řadíme Republikány, kteří se v regionálních volbách spojili do koalice s UDI (Union des démocrates et indepéndentes). Strana Republikánů vznikla v roce 2015 a nahradila tím UMP (Union pour le mouvement populaire), v jejichž čele stojí bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Pokračují v tradici francouzské prorežimní pravice a pravého středu, reprezentují gaullistické, liberální, konzervativní a křesťanskodemokratické proudy (Strmiska: 2005, str. 113); v současném programu mají především ekonomická témata a jejich řešení na problematiku nezaměstnanosti, důchodu a nového zákoníku práce (Figaro: 2016). UDI prezentují centristickou stranu, která podporuje evropskou integraci (Parti UDI: 2016) Na politickém středu stojí strana MoDem (Demokratické hnutí); dříve UDF (Svaz pro francouzskou demokracii) spojuje demokraty a sociální liberály v nezávislé seskupení. V levicové části politického spektra nacházíme socialisty (PS), komunisty (PCF) a zelené (EELV), včetně jejich odnoží. Socialistická strana má ve Francii dlouhodobou tradici16; v současné době mají obsazené klíčové pozice - většinu v obou komorách parlamentu, ve vládě, premiérský a prezidentský post. V regionálních volbách kandidovali v koalici s PRG (Radikální strana levice), kteří představují demokratický socialismus (Parties and elections: 2012). Dále v levicovém bloku najdeme dvě komunistické strany – Komunistickou stranu Francie a Levicovou frontu (FG), a stranu s ekologickým á prounijním zaměřením – EELV (Europe Écologie Les Verts).

16

SFIO – Francouzská sekce Dělnické internacionály založena v roce 1905 (Strmiska: 2005; 102)

20

6. Debata o teritoriální reformě v letech 2014-15 O reformě teritoriálního uspořádání se debatovalo od prvních regionálních voleb. Každá vláda podnikla menší, či větší změny, které ovlivnily podobu území, kompetencí, či volebního systému (nejvýznamnější změny byly představeny v předchozí kapitole). Současný francouzský prezident François Hollande není výjimkou, poněvadž si vyřešení regionální krize předsevzal ve svém inauguračním projevu, kde slíbil navýšení kompetencí a posílení občanské participace (Sharapova, 2014, p.3). V následující kapitole se podíváme na návrhy řešení teritoriální „krize“17 od Francois Hollanda, jiný návrh od PS, UMP (kteří se později přejmenovali na Republikány), FN, UDI a s nimi spojenou debatu nejenom na parlamentní půdě. Budeme se věnovat i změně postavení departmentů ve vztahu k regionům a upravení kompetencí.

Řešení dle F. Hollanda 2. června 2014 prezident představil své řešení, které předpokládalo vznik 14 nových superregionů, zrušení departmentální úrovně, přeskupení obcí a navýšení počtu obyvatel v intercommunaulités („mezi-města“), což mělo vést k zefektivnění přerozdělování prostředků, ušetření a dostání závazků vůči EU (Elysée, 2014; Le Monde 2014). Proti tomuto návrhu se zvedla vlna odporu – i ze strany zástupců PS. Kritizovali mylný předpoklad ušetření, zrušení departmentální úrovně18 a odmítnutí referenda (le Monde, 2014). Alain Rousset (prezident Akvitánie a předseda Asociace regionů, člen PS) tvrdil, že fúze nebude zdrojem ušetření a že problém netkví v teritoriálním uspořádání, ale nedostatkem pravomocí. Regionální zastupitelstva disponují 395 €/ na osobu/ na rok, což v porovnání s Německem, kde mají 3 000 – 4 700 €, je nic. Apeluje na potřebu nárůstu finančních prostředků a větší odpovědnosti. Vallini, tajemník ministryně decentralizace, tvrdil opak, dle jeho názoru se reformou ušetří přes 10 miliard euro (Gouvernement 2014; Le Monde 2014).

17

S reformou NOTRe (Notre organisation territoriale de la Republique) se pojí i předpoklad zrušení Conseils généraux (departmentáln zastupitelství); navýšení počtu obyvatel v intercommunautés („meziměsta“). Politici kritizovali zrušení departmentů – nejsilněji Nicolas Sarkozy, jehož předvolební slib dokazuje, že pokud bude znovuzvolen prezidentem, tak zruší celou teritoriální reformu (BFM TV, 2015) 18 Departmenty mají svou historickou zakotvenost (první návrhy vznikly již v 18. století) a existuje zde vyšší pocit příslušnosti ze strany francouzských občanů. (Herodote: 2015; Schakel: 2010)

21

Mapa č.1; zdroj: francetfinfo.fr, 2014 Největší vlna odporu se zvedla, když vláda zamítla možnost vyhlášení referenda. 66% Francouzů bylo pro teritoriální reformu, ale ne pro tu, kterou prezentoval F. Hollande. FdG a UMP trvali na referendu, protože přijetí NOTRe by bylo proti demokratickým principům a vzhledem k tomu, že se územní změny dotknou každého, tak by každý měl mít možnost se vyjádřit. Vládní PS, UDI a EELV argumentovali tím, že účastníci referenda by chtěli pouze obhájit status quo, zároveň upozorňují, že stále ponechávají prostor o každém bodu reformy diskutovat Le Monde, 2014).

Návrhy jednotlivých stran Socialistická strana Zástupci souhlasí s přirozeným spojením Alsaska s Lotrinskem, Franche-Comté s Bourgogne a Horní a Dolní Normandii. Co se týče dalších změn, vychází se vstříc socialistickým lokálním úředníkům – Nord-Pas-de-Calais dokáže být samotné, naopak Pikardie je malá oblast bez metropole, a proto navrhují spojení s Champagne-Ardenne. Silné bretaňské lobby bojuje proti jakémukoliv připojení, tamní prezident J. Auxiette se odmítá spojit s Centre nebo Poitou-Charentes (Le Monde; 2014). 22

Komunistická strana Francie Odmítá zvětšení volebních okrsků, vyjma spojení Horní a Dolní Normandie (tudíž zachování vyššího počtu regionů). Navrhují vlastní verzi reformy územní samosprávy: zaprvé navrhují snížení počtu regionálních zastupitelstev; zadruhé jsou pro odstranění departmentální úrovně a v neposlední řadě podporují nárůst kompetencí „meziobecních samospráv“ na úkor jednotlivých obcí (tamtéž). Zelení Prounijní ekologové Vypracovali odlišný design a striktně odmítají návrh vlády i prezidenta (ale souhlasí se zrušením departmentů). Jejich cílem je posílení regionálních identit (vznik nových celků – Pays basque, Bérn, Catalogne, samostatné Savojsko), které jsou jádrem hospodářského rozvoje (vize, jak posílit malé a středně velké podnikatele) a přenést ekologickou vizi na úroveň samospráv (tamtéž). Radikální strana levice Odmítají zrušení departmentálních úřadů, poněvadž by to dle jejich názoru bylo kontraproduktivní, a i vládní reformě, která nezaručuje lepší fungování demokracie v lokální i veřejné sféře (tamtéž). Unie demokratů a nezávislých I přestože socialisté mají podporu této středo-pravicové strany v parlamentu, zástupci UDI navrhují změnit celou mapu Francie (poněvadž vl. Návrh ignoruje ekonomické reálie teritorií) a vytvořit osm velkých regionů, které by se přizpůsobily možnostem hospodářského rozvoje. UDI souhlasí s navýšením pravomocí, které by jim zajistilo silné postavení na trhu. Prosazovali propojení každého regionu s metropolí – například Ile de France se měla propojit s Normandií a Bretagní (le Monde, 2014). Union pour un mouvement populaire / Les républicains (UMP/LR) V čele největší pravicové strany stojí bývalý prezident Nicolas Sarkozy. Odmítají socialistický návrh, který, dle jejich názoru, je navržen tak, aby co nejvíce vyhovoval jejich vlastním potřebám, a kde není zohledněn „všeobecný zájem“ (Le Monde, 2015). Pravicové řešení bylo vytvořeno již v roce 2010, kdy prosazovali spojení regionálních a departmentálních rad. Sarkozy podporoval pouze spojení Alsaska s Lotrinskem, jakékoliv jiné fúze odmítal (l’Opinion, 2014; Republicain-lorrain, 2015). 23

Front National (FN) Marine le Pen a její strana odmítá regiony ve své podstatě a požadují zrušení. Preferují územní organizaci stát – departmenty – obce, s tím, že by regionální kompetence byly převedeny na stát, čímž by byl posílen francouzský centralismus (Le Monde, Front national 2014). Finální verze Socialistické strany 15. července PS představila další verzi územní reformy, která byla již 23. července schválena Národním shromážděním. Tato varianta zohlednila bretaňské požadavky, ale odmítla vytvoření nového Savojského regionu a samostatného Alsaska (i přes UMP nátlak19). Finální návrh počítá se sedmi novými super-regiony a s pěti, které zachovali status quo. Počet zastupitelů se nezměnil, v následujících regionálních volbách (jejichž datum se přesunulo z jara na podzim), se mělo rozhodovat o 1800 postech. Departmenty získaly možnost změnit svůj region20. Pro hlasovalo 261 poslanců (ze stran PS, UDI a EELV), proti bylo 205 představitelů UMP, PRG a FN, 13 regionů vstoupilo v platnost od 1. ledna 2016 (le Monde, 2015).

Mapa č.2; zdroj: le Figaro (2014)

19

Centrum nového super-regionu zůstal Salzburg, což byl hlavní požadavek Alsaska (le Monde, 2014). Změnu regionu musí schválit 3/5 ze všech departmentálních zastupitelů, dále 3/5 dotčenými regionálními orgány (Gouvernement: 2015) 20

24

7. Volby Regionální strany se konaly počátkem prosince 2015, Francouzi měli první možnost vyjádřit své politické názory necelý měsíc po terostických útocích. Populistická strana Národní fronta zažila doposud největší volební úspěch v roce 2014, kdy s přehledem vyhrála volby do Evropského parlamentu (24,86% a 24 mandátů); předvolební průzkumy odhadovaly úspěch v některých oblastech – zejména Nord Pas de Calais-Picardie a Provence-Alpes-coted’Azur PACA až 50% úspěch (Express: 2015). Jejich hlavními regiony jsou Nord-pas-de-CalaisPicardie, kde kandidovala Marine le Pen a (PACA), kde stála v čele kandidátky její neteř Marion Maréchal-le Pen. V languedic-Roussillon-Midi-Pyrénées kandidovala radikální křídlo od NF (Martinez). Pravicoví Republikáni se v na území metropolitní Francie spojili s UDI a MoDem (MoDem kandidovalo samostatně pouze v regionu Bourgogne-Franche-Comté). K dalším pravicovým stranám se řadí DLF (Debout la France), UPR (Union Populaire Républicaine). Na středu politického spektra v některých regionech (Bourgogne-Franche-Comté, PACA a ACAL) působí AEI a EELV – reprezentují prounijní názory a kladou důraz na ekologickou a enviromentální problematiku. Socialistická strana kandidovala spolu s PRG (Parti Radical de Gauche, středově-levicová strana), ale v Normandii sestavili kandidátní listinu socialisté samostatně. Mezi další levicové strany patří, včetně těch krajních, LO (Lutte Ouvrière), FDG (Front de Gauche) a PCF (Komunisté). Co se týče regionálních stran, největšího úspěchu dosáhla alsaská strana Under Land a Saurel z DVG v regionu LRMP (což je odštěpenina z PS; le Monde 2014), lokální bretaňské strany a samozřejmě Korsičané. Dále v každém regionu kandidovalo množství malých stran, které nezískali ani 2% (ve většině případů necelé 1%) a pokud nedosáhly celostátního ohlasu jako UPR, nebudeme se jim věnovat z nedostatku prostoru.

25

1. kolo

Procentuální výsledky jednotlivých stran (či koalic) po prvním kole voleb PS-PRG

LR-UDI

FN

DLF

EELV

PCF/FDG

LO

UPR

Francie

23,12

26,84

27,73

3,81

3,83

4,06

1,49

0,87

NCP

18,12

24,97

40,64

2,39

-

-

1,75

-

54,81

Nor

23,52

27,91

27,71

4,14

6,14

7,04

-

-

49,95

IdF

25,19

30,51

18,41

6,57

8,03

6,63

1,40

0,94

45,90

ACAL21

16,11

25,83

36,06

4,78

6,70

3,07

1,48

1,23

47,92

Bret

34,92

23,46

18,17

2,90

6,70

3,74

1,37

0,87

51,58

PdL

25,75

33,49

21,35

4,09

7,82

3,33

1,47

-

49,97

Centre

24,31

26,25

30,48

4,58

6,60

4,59

1,70

1,48

49,54

BFC22

22,99

24,00

31,48

5,17

3,92

4,62

1,51

0,92

50,56

ALPC

30,39

27,19

23,23

3,35

5,60

4,85

1,41

0,92

50,97

23,93

31,73

25,52

2,85

6,90

5,39

1,25

0,87

50,97

24,41

18,84

31,83

3,91

10,26

-

1,81

0,71

52,24

16,59

26,48

40,55

1,95

6,54

-

1,48

0,61

51,91

ARA LRMP PACA

23

Volební účast

Tab. 1: vlastní tvorba na základě dat z L’express.fr (2015)

Došlo k naplnění volebních průzkumů a Národní fronta skutečně vyhrála 1. kolo s 27,73%; v regionech, kde NF má největší koncentrace podpory zvítězila s více jak 40%. Zároveň PS (23,12%) po drtivé porážce stáhla své kandidatury do druhého kola v regionu PACA a NCP, aby předešla rozdělení umírněných hlasů mezi ně a koalici Republikánů a UDI, kteří se umístili na druhém místě s 26,73%. Komunistická strana Francie v šesti regionech obdržela méně než 5%, tudíž se nemohla vytvářet nové koalice a zúčastnit 2. kola spolu s dalšími stranami (jako například DLF, LO, FDG, UPR24 které získaly pod 5% (Novinky, 2015; Aktuálně, 2015; L’express, 2015). Vítězství FN nahrálo to, že umírnění voliči mají obecně slabší účast a zároveň jim narostla podpora po útocích 13. listopadu, protože Národní fronta dlouhodobě kritizuje přistěhovaleckou politiku vlády. Marine le Pen, stejně jako ostatní lídři největších politických stran, považovala regionální volby jako dobrý předstupeň přípravy na prezidentskou 21

V ACAL – Trouillet obdržel 4,74% (reprezentant alsaské strany Under Land (UL)). BFC – MoDem – 3,26; Julien GONZALEZ 2,14 23 LRMP – Saurel 5,00%; 24 Výjimkám se budeme věnovat níže. 22

26

kandidaturu. FN celkem vyhrála v 6 regionech ze 13, ale to neznamenalo, že výhra v kole prvním ji přivede k vítězství v kole druhém. Fakt, že FN získala nejvíce regionů, vedlo k mobilizaci nejen politické scény, ale i voličů, čímž se dostáváme k událostem v druhém kole. 2. kolo Procentuální výsledky jednotlivých stran (či koalic) po prvním kole voleb PS-PRG

LR-UDI

FN

Volební účast

Francie

32,12

40,24

27,10

58,41

NCP

-

57,77

42,23

61,24

Nor

36,08

36,42

27,5

61,24

IdF

42,18

43,8

14,02

54,46

ACAL

15,51

48,4

36,08

59,02

Bret

51,41

29,72

18,87

59,02

PdL

37,56

42,70

17,74

59,02

Centre

35,42

34,59

30,00

59,22

BFC

34,67

32,89

32,44

61,15

ALPC

44,27

34,06

21,67

57,78

ARA

36,84

40,62

22,55

57,68

LRMP

21,32

44,81

33,87

62,02

PACA

-

57,78

45,22

60,32

Tab. 3: vlastní tvorba na základě dat z L’express.fr (2015)

Jak již výše bylo zmíněno, Socialistická strana odstoupila od kandidatury ve dvou regionech, kde hlavním favority byli lepenisté, aby napomohli k výhře umírněné pravici (Republikánům s UDI). Francii ovládla mobilizace voličů a volební účast 13. prosince dosáhla vysokých čísel, nejvíce v regionu Languedoc-Roussillon-Midi-Pyrénées, kam se dostavilo 62,02% Francouzů. Umírněné levicové strany (PS a Union de la Gauche), které stáhly své kandidátní listiny, v nejvíce ohrožených regionech nabádaly, aby lidé volili opoziční LR-UDI, než aby se vzdali svých hlasů. Pravicová koalice získala 7 regionů a 40,24% v celé Francii, v regionech NCP a PACA získali o 17 procentních bodů víc než v celostátním průměru, nejnižší skóre naopak v Bretagni, kde nedosáhli ani na hranici 30%. Socialistická strana, i přes pokles popularity, získala zbylých 5 regionů a 32,12%. Vysokou podporu má v Ile-de-France, Bretagni a Aquitaine-Limousin27

Poitou-Charentes. Národní fronta neobhájila ani v jednom regionu vítězství z prvního kola a nezískali většinu. Jejich procentuální výsledky se příliš neměnily, což vypovídá o maximální mobilizaci voličů v dané oblasti. Politická mapa Francie po druhém kole:

koalice PS-PRG;

koalice LR-UDI;

Regionalisté

Zdroj: europe1; 2015

28

8. Výsledky 13 super-regionů versus 22 regionů V rámci poslední kapitoly se budeme věnovat odpovědím na dříve položené výzkumné otázky. Nyní máme dostatek informací o teoretickém rámci, vývoji regionů a důvodů, proč se předchozí reformy aplikovaly a k čemu byly dobré, načrtli jsme chování jednotlivých politických stran v kontextu těchto druhořadých voleb a představili jsme si výsledky, ze kterých analýza bude vycházet. U každé charakteristiky nově utvořeného super-regionu (kde budou zmíněny základní sociodemograficko-ekonomické parametry), jak by volby dopadly bez teritoriální reformy, načež navážeme otázkou, které strany na tom vydělaly a které prodělaly, také se budeme věnovat i pohledu ze strany regionů – tedy jak nově umělé regiony ovlivnily dlouhodobou politickou orientaci daných území. Výsledky politických stran budou přepočítávány z úrovně departmentů na staré územní celky. Pracujeme s platnými odevzdanými hlasy v dané oblasti – nejvíce lidnatý department má nejvyšší váhu, jinými slovy – jednotlivé departmenty nejsou na stejné úrovni. U každého nového regionu najdeme graf, rozdělený na několik částí (podle toho, z kolika částí se skládal před fúzí), dále budou zodpovězeny výzkumné otázky.

29

Nord-pas-de-Calais-Picardie Nejsevernější region Francie se skládá z Nord-pas-de-Calais a Picardie (tedy celkem 5 departmentů). Jedná se o třetí nejlidnatější region, čítá 5,9 milionů obyvatel, kde je koncentrován průmysl (zejména těžební, strojírenský). Nezaměstnanost je zde o dva až čtyři procentní body dlouhodobě vyšší než v celkovém francouzském průměru, která je živena nízkou odolností vůči krizím a nedostatečně vzdělanou pracovní silou (Cevipof, 2015; La Découverte:2003, str. 175) V průběhu 20. století zde pravidelně vítězily levicové strany (PS a PCF), ale od 80. let zde nastal zvrat a popularita levice zde stále klesá. Voliči začali více podporovat pravici, zejména stranu Národní fronta, zde NF dosahuje pravidelně vyššího skóre než je v jejich celostátním průměru (v regionálních volbách o 13%). Kandidátní listiny zde sestavily následující strany: Národní fronta, LR-UDI-MoDem, PS-PRG, EELV-PG-ND, PCF, LO, DLF a UPR (France politique, 2015).

Nord-pas-de-Calais-Picardie 70.00 60.00 50.00

%

40.00 30.00 20.00 10.00 0.00

Nord Pas de Calais Picardie

Nord-Pas-deCalais

Picardie

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2.kolo

FN

40.64

42.23

39.93

41.14

42.15

44.56

LR-UDI-MoDem

24.97

57.77

23.87

58.86

27.27

55.44

PS-PRG

18.12

19.46

15.27

PC

5.32

5.73

4.47

EELV-PG-ND

4.83

5.00

4.46

DLF

2.39

2.22

2.74

LO (Pexq)

1.75

1.78

1.66

Blondel

1.36

1.36

1.34

Mascarno

0.64

0.65

0.47

30

Graf č.1: vlastní tvorba na základě dat z L’express.fr (2015)

V Nord-pas-de-Calais by v prvním kole zvítězila s 40,64% z platných odevzdaných hlasů, na druhém místě se umístila koalice LR-UDI-MoDem a na třetí pozici je spojení socialistů a PRG. Žádná další strana se nedostala přes 10%. Koalici by mohli vytvořit komunisté s koalicí EELV-PG-ND. Otázkou zůstává, zda by pokračovali druhého kola, nebo zda by kandidátní listinu nepostoupili stejně jako socialisté (L’express, 2015). Pod podmínkou, že by do druhého kola postoupili Lepenisté a republikáni, tak by výsledek dopadl shodně jako po fúzi – zvítězili by republikáni, s rozdílem oproti novému regionu, že by získali o 1,08 procentního bodu více a naopak Národní fronta by jedno procento ztratila. V Picardii, pořadí vítězných stran se oproti „velkému“ regionu nemění, avšak NF zde dosáhla znatelně vyššího výsledku oproti Nord-pas-de-Calais, také republikáni získali většího skóre, než v sousedním kraji. Nárůst podpory se negativně projevil u výsledků socialistů, kteří zde obdrželi pouze 15%. V druhém kole by i zde vyhrála pravicová koalice s 10 % rozdílem, což v porovnání s Nord-pas-de-Calais je o sedm procentních bodů menší rozdíl

31

Normandie Normandie, se skládá z Horní a Dolní Normandie (celkem pěti departmentů). Jedná se o méně lidnatou oblast (3,3 miliony). Hlavní doménou je zde průmysl, ve kterém je zaměstnáno 2/3 obyvatel. Ze sociologického hlediska je Normandie poněkud paralyzována, je zde nízký nárůst obyvatel, 10,3% nezaměstnanost a celkově tento region není atraktivní pro příliv nové pracovní síly, z energetického hlediske je nepostradatelný, poněvadž se zde nacházejí rafinerie, jaderné, větrné a přílivové elektrárny. Vzhledem k tomu, že jde o periferní a rurální region, hlasy zde dlouhodobě získává levice (zejména v Horní Normandii), avšak podporu zde nalézají i centristé a rurální strany (Cevipof, 2015). Kandidovala Národní fronta, koalice UDI-LR-MoDem (UDI v tomto případě hrála centrální roli, oproti jiným koalicím, kdy v čele stáli zástupci republikánů), koalice PS-PRG, EELV, DLF, UPR, LO, FDG, ND (france-politique, 2015).

Normandie 45.00 40.00 35.00 30.00

%

25.00 20.00 15.00 10.00 5.00 0.00

Basse Normandie

Normandie

Haute Normandie

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

FN

27.71

27.50

25.15

25.08

29.84

29.54

UDI

27.91

36.42

30.14

39.02

26.05

34.24

36.08

23.97

35.90

23.14

36.23

PS

23.52

FG

7.04

5.05

8.69

EELV

6.14

7.20

5.25

DLF

4.14

4.75

3.63

Manach

1.83

1.81

1.85

Loutre

0.93

1.00

0.87

Lecoeur

0.78

0.91

0.68

Graf č.2: vlastní tvorba na základě dat z L’express.fr (2015)

32

V Dolní (Basse) Normandii nedošlo k odchylkám v pořadí ani v jednom kole voleb. Pozorujeme zde vyšší podporu centristů UDI a zároveň téměř o tři procentní body nižší skóre FN. Žádná další strana nepřekročila uzavírací klauzuli, ale novou koalici by mohlo vytvořit spojení EELV-FG (stejně jako v případě LR-MD, kdy zelení s levicí se spojili již v prvním kole). Pokud by se volby konaly bez reformy, v 2. kole by stejně vyhrála koalice UDI-LR-Modem, avšak získala by tří procentní náskok oproti PS a 11% vůči FN (L’express, 2015). V Horní (Haute) Normandii, oproti Dolní, by došlo k několika změnám a nezůstalo by zachováno pořadí stran jako po fúzi. V prvním kole by vyhrála FN. Téměř devíti procent získala FDG, ve spojení s EELV by získali nejvyšší skóre z porovnávaných území a dosáhla by 14% (L’express, 2015). Druhým důležitým rozdílem, který by změnil politické zbarvení celé Francie, je, že v Horní Normandii by zvítězila koalice PS-PRG, protože obdržela o 14 725 hlasů více než UDI. I přestože v Horní Normandii volilo o 100 tisíc více voličů, nepromítlo se to do celkových regionálních výsledků, protože v novém celku UDI zvítězila o 4 709 hlasů.

33

Alsase-Champagne-Ardenne-Lorraine Nový velký region na severovýchodu Francie se skládá ze tří původních regionů a 10 departmentů. Jde o spojení značně nesourodých celků – v Alsasku je vyšší hustota obyvatel (224/km2, ekonomicky roste (+6,6% HDP); oproti tomu Lotrinsko má nižší podíl obyvatel na kilometr (52/km2) a dlouhodobě ztrácí (-13% HDP). Jedná se o pravicový super-region; Nicolas Sarkozy zde získal během prezidentských voleb 2012 55,9% (oproti 44,1% francouzskému průměru) a který kandidoval v čele v koalice s UDI a MoDem. Socialisté zde kandidovali samostatně bez spojení s PRG, poněvadž ti byli v koalici s EELV. Alsaské hnutí Unser Land se spojila s AEI (Aliance nezávislých ekologů) (Unser Land, 2015; france-politique, 2015). Dále se voleb zúčastnily strany NF, LO, FDG, DLF, UPR.

Alsace-Champagne-Ardenne-Lorraine 60.00 50.00 40.00

%

30.00 20.00 10.00 0.00 Alsace-ChampagneArdenne-Lorraine

Champagne Ardenne

Alsace

Lorraine

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

FN

36.06

36.08

32.28

33.57

39.01

39.11

35.59

36.50

LR-UDI-MoDem

25.83

48.40

31.14

56.38

25.76

43.81

20.44

44.68

PS

16.11

15.51

10.26

10.32

15.38

17.06

20.22

18.82

EELV-PRG

6.70

7.94

5.55

6.01

DLF

4.78

3.27

6.35

4.87

UL-AEI

4.73

11.10

1.08

1.51

FG

3.07

1.75

3.86

3.53

LO

1.48

1.02

1.82

1.59

UPR

1.23

1.22

1.18

1.19

Graf č.3: vlastní tvorba na základě dat z L’express.fr (2015)

Výsledky bývalých regionů by se neodlišovaly od fúzního, pořadí LR-UDI-MoDem; NF a PS by se zachovalo v obou kolech. Odlišnosti nalézáme v Alsasku u regionální strany a poté 34

u výsledků EELV-PRG a DLF. Tento region je navíc zajímavý v tom, že socialisté zde obdrželi nejmenší procento hlasů z celé Francie. Ve svérázném Alsasku, který jde proti politickému mainstreamu Francie (pravidelně zde vítězí pravice), je úspěch PS nižší než alsaského protestního Unser Land, kteří získali 11,1% (avšak v regionech Champagne-Ardenne a Lorraine Unser Land obdržel pouze 1-1,5%, tudíž v super-regionu nemohl pokračovat do druhého kola, protože nedosáhl na uzavírací klauzuli a nemohl se spojit ani s EELV-PRG). Spojení UL-AEI s EELV-PRG by zajisté v Alsasku přineslo plody, poněvadž dohromady by mohli získat 19%, navíc je zde nejvyšší podpora EELV-PRG z celého super-regionu. V druhém kole se stali suverénními vítězi republikáni s 56%. Oproti tomu vládnoucí socialisté zde obdrželi nejslabší výsledek z celé Francie, pouhých 10%. V Champagne-Ardenne, v prvním kole zde vítězí Národní fronta s 39%, což je o tři procenta více, než je v super-regionu. Novou koalici by mohli vytvořit zástupci z EELV-PRG a DLF, poněvadž oba přesáhli 5% uzavírací klauzuli, čehož dosáhli pouze zde. V druhém kole by byly zachovány stejné výsledky. Národní fronta si zde udržela téměř stejné skóre z prvního kola (rozdíl 0,1%), avšak byly by poraženi republikány, i přestože jejich podpora je zde nejslabší v porovnání s Alsaskem i Lotrinskem. V Lotrinsku by nedošlo k žádným změnám v pořadí, ani ve vytváření nových kandidátních listin. Jedinou zajímavostí je, že socialisté zde dosahují 20% podpory.

35

Bourgogne-Franche-Comté Nový super-region se skládá ze dvou bývalých regionů a šesti departmentů. Jedná se o demograficky kontrastní oblast; Bourgogne je ekonomicky silnější, vytváří 60% regionálního HDP (Cevipof), žije zde o půl milionu více obyvatel než ve Franche-Comté. Bourgogne je převážně pravicové, narušováno nárůstem popularity NF, naopak ve Franche-Comté dlouhodobě vedou levicoví představitelé (La Découverte: 2004, str 124, 91-95). Avšak v obou bývalých regionech je silná podpora centristů UDI, a proto stáli v čele kandidátní listiny, doplněné o republikány. Dále se volen zúčastnily NF, koalice, PS-PRG, MoDem (zde bez spojení s republikány), DLF, FDG, EELV (France politique, 2015). V novém super-regionu zvítězila v prvním kole NF s 31,48%, dále UDI-LR (24%) a na PS, jako poslední mohla postoupit do druhého kola s 23%. V druhém kole zvítězili socialisté s téměř 35% (L’express).

Bourgogne-Franche-Comté 40.00 35.00 30.00

%

25.00 20.00 15.00 10.00 5.00 0.00

BourgogneFrancheComté

FrancheComté

Bourgogne

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

FN

31.48

32.44

30.38

31.80

32.94

33.28

UDI-LR

24.00

32.89

25.48

34.40

22.03

30.88

PS-PRG

22.99

34.67

21.97

33.80

24.34

35.83

DLF

5.17

5.53

4.69

FG

4.62

5.12

3.95

EELV

3.92

3.91

3.93

MoDem

3.26

3.08

3.50

Gonzalez

2.14

2.13

2.16

Rocher

1.51

1.50

1.51

Gallois

0.92

0.91

0.93

Graf č.4: vlastní tvorba na základě dat z L’express.fr (2015)

36

V Bourgogne, v 1. kole by bylo zachováno pořadí NF, UDI-LR, PS-PRG. Novou koalici by mohli vytvořit DLF společně s FG, poněvadž obě strany těsně překročili 5% hranici. K zásadní změně by došlo ve 2. kole, kdy by zvítězila PS nad UDI-LR o 0,6% (3 951 hlasů). V „slabším“ FrancheComté by došlo ke změně pořadí, v 1. kole by zvítězila NF, ale pozice by si vyměnila UDI-LR s PS-PRG. V 2. kole by bylo zachováno, oproti Bourgogne první místo socialistů, ale na druhém by skončila NF a na třetím UDI-LR.

37

Aquitane-Limousin-Poitou-Charentes Největší super-region spojený z 3 bývalých krajů a 12 departmentů se nachází na jihozápadě Francie. Zajímavostí na ALPC regionu je, že zde žije vysoký podíl (28%) mladých lidí do 25 let, spolu s 21% obyvatel se 65lety a více. Ekonomická síla tohoto regionu je založená na exportu a na zemědělství, s čímž je spojená i závislost na vnějším prostředí a náchylnost ke krizím (v roce 2014 nezaměstnanost dosahovala 9,7%, o 0,3 body méně než ve francouzském průměru) (Cevipof, 2016) Dlouhodobě zde dosahují vysokého skóre levice, socialistická a radikální (RPR). Holland zde v roce 2012 obdržel průměrně 57,2%, což bylo nejvíce ze všech nově složených regionů. Na regionální úrovni se ve všech třech bývalých oblastech skládaly vlády z PS-PRG a EELV (CEVIPOF, 2016) – ti se tam nejvíce prosadili v roce 2010 (france-politique, 2010). Na druhou stranu NF zde dosahuje podprůměrného skóre (tamtéž). V roce 2015 kandidovaly v regionálních stranách koalice LR-UDI-MoDem; PS-PRG; EELV-PGND, samostatně se přihlásily NF, FG, DLF, a další (France politique). Vzhledem k tomu, že je zde dlouhodobá tradiční podpora levice, nejsou výjimečné ani tyto regionální volby. Socialisté jednoznačně vyhráli v 1. i 2. kole.

38

Aquitane-Limousine-Pointou-Charentes 50.00 45.00 40.00 35.00

%

30.00 25.00 20.00 15.00 10.00 5.00 0.00 Aquitane-LimousinePointou-Charentes

Aquitane

Limousine

Pointou-Charentes

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

FN

23.23

21.67

22.74

21.11

21.61

19.56

24.89

23.63

LR

27.19

34.06

26.53

32.74

27.30

35.81

28.41

35.77

PS

30.39

44.27

32.78

46.15

29.20

44.64

26.27

40.60

EELV

5.60

5.96

5.02

6.78

FG

4.85

5.42

7.78

4.08

DLF

3.35

3.02

3.54

3.89

Boussion

1.85

1.92

1.68

1.80

Pereira

1.21

1.20

1.17

1.24

Douet

0.92

0.86

0.99

1.00

Perchet

1.41

1.22

1.71

1.64

Graf č.5: vlastní tvorba na základě dat z L’express.fr (2015)

V Akvitánii se pořadí stran nemění a silná podpora socialistů kopíruje výsledky v superregionu. PS vyhrává v prvním kole o 6,25 procentuálního bodu, ve druhém o 13,41. Koalici by zde mohly vytvořit (stejně jako v Limousine) EELV a FG. Silné postavení FG v Limousine dokazuje, že by získali 7,8% hlasů. Naopak NF zde má nejslabší podporu v rámci celého super-regionu. V Pointou-Charentes v prvním kole zvítězila koalice LR-UDI-MoDem, avšak v druhém kole PS obdržela 40,6% hlasů.

39

Auvergne-Rhone-Alpes (ARA) V dalším novém super-regionu žije 7,8 milionů obyvatel (což je srovnatelné se sousedním Švýcarskem). Z demografického hlediska je zde 31% obyvatel do 25 let, jedná se o bohatou a nejvíce vydělávající oblast (druhé nejvyšší HDP na hlavu, po Ile-de-France) s nízkou nezaměstnaností 8,8% (Cevipof, 2015). Jedná se o pravicový region, což je ovlivněno více lidnatým Rhône-Alpes (6,5 milionů). Na lokální úrovni levice dlouhodobě ztrácí (získala by 14 z 24 měst s obyvateli nad 20 tisíc), v posledních departmentálních volbách posílila pravice a upevnila svou pozici. Národní fronta se zde nesetkává s velkou podporou, v Auvergne nepřekročili hranici 10%, ale její podpora na úkor levice narůstá. V regionálních volbách se oba bývalé kraje držely francouzského hlavního proudu a zvítězila by zde pravice. V Auvergne se výsledek republikánů blížil k 50%, oproti běžnému slabšímu výsledku pravice (tamtéž). Regionálních voleb se zúčastnily koalice PS-PRG, LR-UDI-MoDem, EELV-PG-ND, dále NC-PLD (lokální strana s nejvýznamnějším zastoupením v Lyonu), PCF, DLF, LO, UPR (France-politique, 2015). V super-regionu v posledních regionálních volbách zvítězila koalice LR-UDI-MoDem a to v obou kolech. Po fúzi získali komunisté s EELV možnost vytvořit koalici, avšak bez fúze by to nebylo možné, protože vždy jedna strana nepřekročila 5%.

40

Auvergne-Rhône-Alpes 50.00 45.00 40.00 35.00 30.00

%

25.00 20.00 15.00 10.00 5.00 0.00

AuvergneRhône-Alpes

Auvergne

Rhône-Alpes

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

FN

25.52

22.55

20.37

17.70

26.60

21.79

LR-UDI-MoDem

31.73

40.62

37.47

45.39

30.00

36.04

PS-PRG

23.93

36.84

22.63

36.92

24.54

34.48

EELV-PG-ND

6.90

4.89

7.50

PC

5.39

9.18

4.58

DLF

2.85

2.26

2.95

NC-PLD

1.56

1.14

1.70

LO

1.25

1.41

1.21

UPR

0.87

0.65

0.92

Graf č.6: vlastní tvorba na základě dat z L’express.fr (2015)

V Auvergne, v prvním kole zvítězila pravicová koalice s 37,5%. Poté se umístila koalice PSPRG, dále NF. Nová koalice nemohla být vytvořena, protože žádné dvě strany nesplňovaly 5% podmínku. Na druhou stranu je zajímavé, že zde má vysokou – téměř 10% komunistická strana Francie. V druhém kole opět zvítězili republikáni, oproti nim se NF získala nízké procentuální skóre – 17,7% V Rhône-Alpes, v obou kolech zde zvítězili LR-UDI-MoDem, ale bez vysokého procentuálního náskoku oproti jejich výsledku v Auvergne (vůči NF pouze o 3,4%). Výsledky stran z RhôneAlpes mají v regionu větší váhu, poněvadž zde volilo 62,14% obyvatel z celého super-regionu.

41

Languedoc-Roussillon-Midi-Pyrénées Pátý. největší region se skládá z bývalých krajů Languedoc-Roussillon a Midi-Pyrenées- Žije zde 5,6 milionů obyvatel. Jedná se o zemědělskou oblast a zároveň průmyslovou oblast (letectví), ekonomicky je na tom region špatně, HDP je 4. nejnižší, nezaměstnanost přesahuje 12%. Politicky jde o nesourodý region, protože v Midi Pyrenées dlouhodobě vítězí levice. Naopak v Languedoc-Roussillon hraje extrémní pravice vždy nějakou roli (Cevipof, 2015). Kandidovali zde koalice LR-UDI-MoDem, PS-PRG,EELV-FDG, DVG (Divers gauche - část regionálních socialistů, v čele se starostou Montpellieru P. Saurelem), DLF, LO, bývalý člen EELV Ch. Cavard (le Figaro, 2015) a jeho následovníci, ND, UPR a Martinez, jenž představuje radikální křídlo Národní fronty (France-politique 2015). Výsledky z prvního kola ukazují na silnou pozici NF, která obdržela 31,83% hlasů, dále se umístila koalice PS-PRG a poté LR-UDI-Modem. 10 procentní hranici překročilo EELV-FDG a do koalice měl možnost vstoupit Saurel s DVG. V druhém kole zvítězilo spojení PS-PRG o 10,9% oproti NF s 33,9% (L’express).

42

Languedoc-Roussillon-Midi-Pyrenées 60.00

%

50.00 40.00 30.00 20.00 10.00 0.00 Languedoc-Roussilon-MidiPyrenées

Languedoc-Roussillon

Midi Pyrenées

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

1. kolo

2. kolo

FN

31.83

33.87

38.70

40.43

26.26

27.95

LR-UDI-Modem

18.84

21.32

17.02

19.45

20.83

23.00

PS-PRG

24.41

44.81

19.44

40.13

29.32

49.15

EELV-FDG

10.26

9.72

10.93

DVG

5.00

7.97

2.44

DLF

3.91

3.65

4.23

LO

1.81

1.79

1.87

Cavard

1.70

1.66

1.77

ND

0.83

0.73

0.94

UPR

0.71

0.70

0.74

Martinez

0.69

0.71

0.68

Graf č.7: vlastní tvorba na základě dat z L’express.fr (2015)

V prvním kole, v regionu Languedoc-Roussillon, pořadí stran přesně odpovídá žebříčku v super-regionu, avšak NF získala o 6,9% více. PS-PRG si sice udržela druhé místo, ale vůči pravicové koalici obdržela pouze o 2,4%. Do druhého kola by mohla postoupit koalice EELVFDG, ale pouze po spojení s DVG (dohromady by disponovali s 17,7%, což je více, než získala LR-UDI-MoDem).Tento region je zajímavý tím, že pokud by nedošlo k fúzi, tak by zde, jako v jediném regionu z celé Francie, zvítězila Národní fronta. Obdržela by 3 430 více hlasů oproti PS-PRG, což představuje 0,3%. Oproti Languedoc-Roussillon, zde nebylo dodrženo pořadí stejně jako v super regionu a zvítězili zde socialisté již v obou kolech. Napoprvé obdrželi o 3,1% více než NF, v druhém kole vyhráli s jasnou 21,2% převahou. EELV-FDG v Midi Pyrenées mohli pokračovat dále, avšak bez možnosti koalice. Z důvodu dvojnásobné populační převahy Midi-Pyrenées se volební úspěch Národní fronty nepromítl do nového super-regionu a tudíž skončila na druhém místě. 43

Shrnutí výsledků Jak by dopadla politická mapa Francie při zachování statu quo? Výsledky dle 1. kola

Na základě výsledků z 1. kola postoupily do dalšího všechny tři velké strany (PS, LR a NF), s výjimkou Nord-pas-de-Calais-Picardie a Provence-Alpes-Cote-d’Azur, kde PS stáhli své kandidátní listiny. Vypozorovali jsme, že zásadní rozdíl, se odehrál ve schopnostech malých, lokálních a opozičních stran tvořit koalice na menším území (tedy na prostoru bývalých regionů). Z tabulek můžeme vypozorovat, že teritoriální reforma omezila konkurence schopnost malých a lokálních stran v 8 případech, což je v rozporu s cílem sub-státních voleb. Strany, které nepřekročily 5% hranici: UPR, ND, LO. Strany, s možností vytvořit koalici Strana č. 1(5% +) Primární koalice

Strana č.2

Oblast

EELV

-PG-ND

+PC

Nord-Pas-de-Calais

-PG-ND

+FG

Aquitane; Limousine

-samostatně

+FG

Horní a Dolní

-FDG

+DVG

Normandie

-PRG

+DLF

LanguedocRoussillon ChampagneArdenne

Front de Gauche

Samostatně

DLF

Bourgogne

Tabulka č.3: vlastní tvorba na základě dat z webu france-politique (2015)

Strany, s možností postoupit do 2. kola bez nově vytvořené koalice (10% +) Strana/koalice Oblast EELV-FDG

Midi-Pyrénées

UL-AEI

Alsasko

Tabulka č.4: vlastní tvorba na základě dat z webu france-politique (2015)

44

Výsledky dle 2. kola 12 regionů Alsace-Champagne-Ardenne-Lorraine

Aquitane-Limousine-Pointou-Charentes

Auvergne-Rhône-Alpes Bourgogne-Franche-Comté Bretagne Centre Ile-de-France Languedoc-Roussillon-Midi-Pyrénées Nord-Pas-de-Calais-Picardie Normandie

21 regionů Alsace Champagne-Ardenne Lorraine Aquitane Limousine Pointou-Charentes Auvergne Rhône-Alpes Bourgogne Franche-Comté Bretagne Centre Ile-de-France Languedoc-Roussillon Midi-Pyrénées Nord-pas-de-Calais Picardie Basse Normandie Haute Normandie

Pays de la Loire Pays de la Loire Provence-Aleps-Côte-d‘Azur Provence-Aleps-Côte-d‘Azur legenda: umírněná pravice, umírněná levice, (krajní pravice) Tabulka č.5: vlastní tvorba na základě předchozí analýzy a dat z l’Express (2015)

Z výše uvedené tabulky vyčteme, že došlo ke třem zásadním změnám, které vedly k tomu, že v Bougogne, Languedoc-Roussillon a Horní Normandii nebyly zachovány dlouhodobé politické preference. V případě Burgoňska a Languedoc-Roussillon to bylo zapříčiněno spojením s populačně silnějším regionem, čímž PS získala celý region. Naopak socialistické preference Horní Normandie byly přehlasovány vyšším rozdílem hlasů (3450). Není v našich silách předpovědět, zda a jaké strany by se rozhodly pokračovat do druhého kola v nových koalicích. Jaké by byly politické preference, pokud by nedošlo k teroristickým útokům v hlavním městě. Jak by dopadly volby, pokud by dvě hlavní politické strany neapelovaly na voliče, aby šli k volbám a nevolili Národní frontu. Jaký by byl výsledek, pokud by PS neodstoupila v super-regionu Nord-Pas-de-Calais-Picardie a Provence-Alpes-Côted’Azur.

45

Závěr V rámci bakalářské práci jsem se věnovala krajským volbám, jež jsou považovány za druhořadé. Vycházela jsem z výzkumu Karlheinze Reifa a Hermanna Schmitta, kteří definovali základní znaky tohoto typu voleb – volební účast se očekává nižší, vítězí zde malé, nové a opoziční strany a vládní strany naopak ztrácí. Výsledky druhořadých voleb slouží jako barometr volebních preferencí, ale záleží na nastaveném volebním cyklu. Francouzské regionální volby patří do kategorie druhořadých voleb, protože je zde volební účast nižší; vládní strany ztrácí přízeň ve prospěch opozičních stran; potvrzují souvislost mezi podporou vládní strany a dobou výkonu mandátu, avšak volby nehrají ve prospěch malým a novým stranám (kvůli nastavenému volebnímu sytému). Stanoveným cílem bylo, zda a jak ovlivnila výsledky stran územní reforma, která upravila politickou mapu Francie a vytvořila 6 nových super regionů, změna se netýkala Île-de-France, Centre, Bretagne, Pays de la Loire, Provence-Alpes-Côte-d’Azur a Korsiky. Na základě výsledků z departmentální úrovně byly přepočítány hlasy, tak, jak by regionální volby dopadly, pokud by byl zachován status quo. Pracovalo se s prvním i druhým kolem, přičemž jsem došla k závěru, že fúze ovlivnila politické preference ve třech bývalých regionech. Pokud by nedošlo k územní reformě, NF by získala region Languedoc-Roussillon, v žádném jiném regionu by ale neobhájila post vítězství z prvního kola. V Horní Normandii by zvítězila koalice PS-PRG; naopak v Bourgogne by vítězný post obdrželi Republikáni. Alsaská strana Unser Land se v novém regionu nedostala do druhého kola a nezískala ani možnost vytvořit celoregionální koalici, přestože v domovském kraji obdržela 11%. Do druhého kola také nepostoupili proevropští ekologové (celkem v osmi případech), i přestože se jedná o celostátně rozšířenou stranu.

46

Počet znaků: 64 564

Seznam zkratek AChAL – Alsace-Champagne-Ardenne-Lorraine ALPC – Aquitane-Limousine-Poitou-Charentes ARA – Auvergne-Rhône-Alpes BFC – Bourgogne-Franche-Comté DLF – Debout la France DVG – Divers gauche EELV – Ekologové-europeisté FG – front gauche (Fronta levice) IdF – Ile-de-France LO – Lutte ouvért (krajní levicová strana) LR – Republikáni LR-MD – Languedoc-Rousillon-Midy-Pyrenées MoDem – Hnutí pro demokracii NCP – Nord-pas-de-Calais NF – Národní fronta Nor - Normandie PACA – Provence-Alpes-Côte d'Azur PCF – Komunistická strana Francie PdL – Pays de la Loire PS – Socialistická strana RPG – Radikální strana levice UDI – Unie demokratů a nezávislých UL – Under Land UPR – Hnutí pro demokratickou republiku

47

Zdroje CARSEY, Thomas M. a Gerald C. WRIGHT. State and National Factors in Gubernatorial and Senatorial Elections: A Rejoinder. American Journal of Political Science. 1998, 42(3), 1008-. DOI: 10.2307/2991740. ISSN 00925853. Dostupné také z: http://www.jstor.org/stable/2991740?origin=crossref *COORDINATION ET RÉALISATION, Serge Cordellier a Joël Anne .. et al.+. RÉDACTION. L'État des régions françaises 2004: un panorama unique et complet. Éd. 2004. Paris: La Découverte, 2004. ISBN 978-270-7143-457. DANČÁK, Břetislav a Vít HLOUŠEK (eds.). Víceúrovňové vládnutí v Evropě: zkušenosti, problémy a výzvy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2007. ISBN 978-80-2104458-6. DANDOY, Régis a Arjan H SCHAKEL (eds.). Regional and national elections in Western Europe: territoriality of the vote in thirteen countries. 1st publ. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan, 2013. Comparative territorial politics. ISBN 978-1-137-02543-2. DUPOIRIER, Elisabeth a Nicolas SAUGER. Four rounds in a row: The impact of presidential election outcomes on legislative elections in France. French Politics. 2010, 8(1), 21-41. DOI: 10.1057/fp.2009.41. ISSN 1476-3419. Dostupné také z: http://www.palgravejournals.com/doifinder/10.1057/fp.2009.41 GREER, Scott L. The Rise of Regional Authority: A Comparative Study of 42 Democracies - By Liesbet Hooghe, Gary Marks and Arjan H. Schakel; The Oxford Handbook of Local and Regional Democracy in Europe - Edited by John Loughlin, Frank Hendriks and Anders Lidstrom. Political Studies Review. 2012, 10(1), 126-127. DOI: 10.1111/j.1478-9302.2011.00252_9.x. ISSN 14789299. Dostupné také z: http://psw.sagepub.com/lookup/doi/10.1111/j.1478-9302.2011.00252_9.x HLOUŠEK, Vít, Lubomír KOPEČEK a Jakub ŠEDO. Politické systémy. 1. vyd. Brno: Barrister, 2011. ISBN 978-80-87474-23-5. CHYTILEK, Roman. Volební systémy. Vyd. 4., V Portálu 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-5486. JEFFERY, Charlie a Dan HOUGH. Regional Elections in Multi-Level Systems. European Urban and Regional Studies. 10(3), 199-212. DOI: 10.1177/09697764030103002. ISSN 00000000. Dostupné také z: http://eur.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/09697764030103002 KEATING, Michael. The new regionalism in western Europe: territorial restructuring and political change. Cheltenham: Edward Elgar, c1998. ISBN 18-589-8527-7. LOUGHLIN, John. Subnational government: the French experience. 1st pub. New York: Palgrave Macmillan, 2007. French politics, society, and culture series. ISBN 978-0-333-99447-4. PINK, Michal. Regionální volby ve Francii. Politologický časopis, Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2004, roč. 2004, č. 4, s. 439 - 452. ISSN 1211-3247. REIF, KARLHEINZ a HERMANN SCHMITT. NINE SECOND-ORDER NATIONAL ELECTIONS - A CONCEPTUAL FRAMEWORK FOR THE ANALYSIS OF EUROPEAN ELECTION RESULTS. European Journal

48

of Political Research. 1980, 8(1), 3-44. DOI: 10.1111/j.1475-6765.1980.tb00737.x. ISSN 0304-4130. Dostupné také z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1475-6765.1980.tb00737.x SCHAKEL, Arjan H. a Charlie JEFFERY. Are Regional Elections really ‘Second-Order’ Elections? Regional Studies. 2013, 47(3), 323-341. DOI: 10.1080/00343404.2012.690069. ISSN 0034-3404. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00343404.2012.690069 STRMISKA, Maxmilián. Politické strany moderní Evropy: analýza stranicko-politických systémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-736-7038-0. TOKÉS, Tibor. The History of regionalization in France. In: Revista Română de Geografie Politică. Rumunsko, 2013, s. 105-112. ISBN 2065-1619. ISSN 1454-2749. Online zdroje: "Réformer les territoires pour réformer la France". In: Elysée *online+. Paříž, 2014 *cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.elysee.fr/communiques-de-presse/article/reformer-les-territoires-pourreformer-la-france/ Alain Rousset (PS) : « La fusion des régions ne sera pas source d'économies ». In: Le Monde [online]. Paříž, 2014 *cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/06/02/regions-hollande-est-face-a-un-obstacledifficilement-franchissable_4430650_823448.html#518ECcG3KK0la85s.99 Arjan Schakel [online]. Maastricht: Mastricht University, 2016 [cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://www.arjanschakel.nl/ Debout la France [online]. Francie, 2016 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.debout-lafrance.fr/ Election Municipales 2014. In: Le Figaro *online+. Paříž: Figaro, 2014 *cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://elections.lefigaro.fr/resultats/elections-municipales-2014/ Élections régionales et départementales (ex-cantonales). In: Service public: Site officiel de l'administration francaise *online+. Paříž: -, 2015 [cit. 2016-04-17+. Dostupné z: https://www.servicepublic.fr/particuliers/vosdroits/F1958 Eric Lafond [online]. Lyon, 2010 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.eric-lafond.fr/ Gouvernement: La réforme territoriale *online+. Paříž: -, 2015 [cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://www.gouvernement.fr/action/la-reforme-territoriale Hollande tranchera lundi sur la fusion des régions françaises. In: Le Monde *online+. Paříž, 2014 *cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/06/01/hollandeplancherait-sur-une-france-a-12-super-regions_4429832_823448.html JEROME, Beatrice. Le gouvernement veut accélérer la réforme territoriale. In: Le Monde [online]. Paříž, 2014 *cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/05/28/legouvernement-veut-accelerer-la-reforme-territoriale_4427684_823448.html La France a 14 régions de Francois Hollande. In: Le Monde *online+. Paříž: -, 2014 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/06/02/la-france-a-14-regions-defrancois-hollande_4430721_823448.html

49

La France est divisée en 83 départements. In: Herodote [online]. Francie: -, 2015 [cit. 2016-04-24]. Dostupné z: https://www.herodote.net/15_janvier_1790-evenement-17900115.php La réforme de l’administration territoriale de l’État. In: Gouvernement [online]. Francie: Gouvernement, 2015 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.gouvernement.fr/conseil-desministres/2015-07-31/la-reforme-de-l-administration-territoriale-de-l-etat Le député Christophe Cavard quitte EELV et son «esprit sectaire». In: Le Figaro [online]. Francie, 2015 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.lefigaro.fr/politique/le-scan/couacs/2015/06/05/2500520150605ARTFIG00346-le-depute-christophe-cavard-quitte-eelv-et-son-esprit-sectaire.php Le gouvernement veut accelerer la reforme territoriale. In: Le Monde *online+. Paříž: -, 2014 [cit. 2016-04-17+. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/05/28/le-gouvernementveut-accelerer-la-reforme-territoriale_4427684_823448.html Des Bretons et des Alsaciens ont manifesté à Paris contre la réforme des régions. In: Le Monde [online]. Francie, 2014 [cit. 2016-05-05+. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/12/20/des-bretons-et-des-alsaciens-ont-manifeste-aparis-contre-la-reforme-des-regions_4544296_823448.html Les compétences des regions: apércu apres la loi. La vie publique [online]. Paris: -, 2015 [cit. 2016-0417+. Dostupné z: http://www.vie-publique.fr/actualite/dossier/elections-regionales2015/competences-regions-apercu-apres-loi-notre.html Les deputés adoptent le projet de loi de réforme territoriale. In: Le Monde *online+. Paříž: 2014 *cit. 2016-04-17+. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/07/23/les-deputesadoptent-le-projet-de-loi-de-reforme-territoriale_4461747_823448.html Les Francais favorable a une reforme territoriale a minima. In: Le Monde *online+. Paříž: 2014 *cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/06/24/les-francaisfavorables-a-une-reforme-territoriale-a-minima_4443768_823448.html Les resultats - Election municipales. In: Ministere d'interieur *online+. Paříž: Gouvernement francais, 2014 [cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://www.interieur.gouv.fr/Elections/Lesresultats/Municipales/elecresult__MN2014/%28path%29/MN2014/index.html L'inexorable chute de la popularite de Nicolas Sarkozy. In: Opinion publique [online]. Paris: Opinion publique, 2012 [cit. 2016-04-16+. Dostupné z: https://opinionpublique.wordpress.com/2012/01/26/linexorable-chute-de-la-popularite-de-nicolassarkozy/ MoDem [online]. Francie, 2016 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.mouvementdemocrate.fr/ Nord Pas de Calais Picardie. In: 20 minutes [online]. Francie, 2015 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.20minutes.fr/elections/resultats/nord-pas-de-calais-picardie/ Parti Radical de Gauche [online]. http://www.planeteradicale.org/

Francie,

2016

[cit.

2016-04-26+.

Dostupné

z:

Parties and Elections in Europe: France [online]. 2012 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.parties-and-elections.eu/france.html Primaire à droite : comparez les programmes économiques des candidats. In: Le Figaro [online]. Francie, 2015 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.lefigaro.fr/economie/le-scan-eco/dessous50

chiffres/2016/02/22/29006-20160222ARTFIG00006-primaire-a-droite-comparez-les-programmeseconomiques-des-candidats.php Que peseront les nouvelles régions? In: Le Monde *online+. Paříž: -, 2014 [cit. 2016-04-17+. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/les-decodeurs/visuel_interactif/2014/07/15/que-peseront-les-nouvellesregions_4457665_4355770.html Quel est mode scrutin pour election régionales? La vie publique [online]. Paris: -, 2015 [cit. 2016-0417+. Dostupné z: http://www.vie-publique.fr/decouverte-institutions/institutions/collectivitesterritoriales/democratie-locale/quel-est-mode-scrutin-pour-elections-regionales.html Quelle réforme des régions les partis politiques veulent-ils. In: Le Monde *online+. Paříž: -, 2014 [cit. 2016-04-17+. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/lesdecodeurs/visuel_interactif/2014/07/02/quelle-reforme-des-regions-les-partis-politiques-veulentils_4449423_4355770.html Quelles formes prennent la coopération locale et l’intercommunalité ? In: Vie publique [online]. Francie: Direction de l'information légale et administrative, 2016 *cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.vie-publique.fr/decouverte-institutions/institutions/collectivitesterritoriales/intercommunalite-cooperation-locale/comment-definir-intercommunalite.html Réforme territoriale : Sarkozy promet de revoir la nouvelle carte. In: Opinion [online]. Francie: -, 2014 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.lopinion.fr/edition/politique/reforme-territoriale-sarkozypromet-revoir-nouvelle-carte-18586 Réforme territoriale 10 milliards d'euros d'économiser selon Vallini. In: Le Monde *online+. Paříž: -, 2014 [cit. 2016-04-17+. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/06/03/reformeterritoriale-10-milliards-d-euros-d-economies-selon-vallini_4431107_823448.html Reforme territoriale 5 bonnes raisons de redessiner la carte de France. In: Le Parisien *online+. Paříž: Le Parisien, 2014 [cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://www.leparisien.fr/magazine/grandangle/reforme-territoriale-5-bonnes-raisons-de-redessiner-la-france-16-01-2014-3500045.php Réforme territoriale, profs: à Toulouse, Sarkozy pense déjà à 2017. In: BFM TV [online]. Toulouse, 2014 [cit. 2016-04-17+. Dostupné z: http://www.bfmtv.com/politique/sarkozy-promet-de-supprimerla-carte-des-regions-de-hollande-839052.html Réforme territoriale: les nouvelles régions pourraient fusionner après 2016. In: Republicain lorrain [online]. Lorrain, 2014 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.republicainlorrain.fr/actualite/2014/07/16/reforme-territoriale-les-nouvelles-regions-pourraient-fusionnerapres-2016 Régionales 2015: les attentats profiteront-ils au FN? In: L'Express [online]. Francie, 2015 [cit. 201604-26]. Dostupné z: http://www.lexpress.fr/actualite/politique/elections/regionales-2015-lesattentats-profiteront-ils-au-fn_1737132.html Régionales 2015: Les reseaux sociaux. In: L'express *online+. Paříž: Altice Media Group, 2015 *cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://www.lexpress.fr/actualite/politique/elections/regionales-2015-lesreseaux-sociaux-l-arme-de-conviction-massive-du-fn_1744064.html Régionales 2015: quel est mode de scrutin? La vie publique [online]. Paris, 2015 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.vie-publique.fr/actualite/dossier/elections-regionales-2015/regionales2015-quel-mode-scrutin.html 51

Regionales sondage: Le FN en tete a la veille du premier tour. In: Le Parisien *online+. Paříž: Le Parisien, 2015 [cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://www.leparisien.fr/politique/regionales-sondagele-fn-en-tete-a-la-veille-du-premier-tour-04-12-20155338771.php#xtref=https%3A%2F%2Fwww.google.cz%2F Regionální volby ve Francii vyhrála Sarkozyho tradiční pravice. In: ČTK *online+. Praha: čtk, 2015 *cit. 2016-04-17+. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/regionalni-volby-ve-francii-vyhralasarkozyho-tradicni-pravice/1292833 Sarkozy au plus bas de sa popularité. In: Le Figaro [online]. Paris: Le Figaro, 2010 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.lefigaro.fr/politique/2010/01/07/01002-20100107ARTFIG00659-sarkozy-auplus-bas-de-sa-popularite-.php Saurel exclu du PS prend la mairie de Montpellier. In: Le Monde *online+. Paříž: -, 2014 [cit. 2016-0417]. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/municipales/article/2014/03/30/saurel-exclu-du-ps-prendla-mairie-de-montpellier_4392499_1828682.html Service public: Le site officiel de l'administration francaise [online]. Paris: -, 2016 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: https://www.service-public.fr/ Socialisté získali ve Francii většinu. In: IDnes [online]. Praha: MAFRA, 2010 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/socialiste-ve-francii-ziskali-vetsinu-dh2/zahranicni.aspx?c=A120617_193643_zahranicni_mku Union des Démocrates et Indépendantes [online]. Francie, 2016 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.parti-udi.fr/le-pacte-fondateur.html Unser Land: Mouvement alsacien [online]. Alsasko, 2010 [cit. 2016-04-26+. Dostupné z: http://www.unserland.org/ Valls annonce que la réforme territoriale « va forcément évoluer ». In: Le Monde *online+. Paříž, 2014 [cit. 2016-04-16+. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/06/03/valls-annonceque-la-reforme-territoriale-va-forcement-evoluer_4430790_823448.html

52

Anotace: Ve Francii byla v roce 2014 schválena územní reforma, která změnila politickou mapu země a snížila počet regionů z 22 na 13. Soustředila jsem se na to, jak by dopadly volební výsledky z posledních voleb, prosince 2015 bez fúze - tedy se 22 regiony. Práce zkoumá, jaký vliv měla reforma na politické uspořádání regionů. Byly zachovány tradiční politické linie? Které strany na změně vydělaly a které naopak? Poznatky byly zasazeny do teoretického konceptu druhořadých voleb od politologů Reifa a Schmitta. V rámci komparace výsledků jsem zjistila, že socialistická strana získala díky fúzi prvenství jeden region navíc, na úkor krajně-pravicové strany – Národní fronty.

Abstract: In France, 2014, new territorial reform was approved, result was the change of political map, which reduced the number of the regions from 22 to 13. My work focus on how the election results from December 2015 would have ended with or without this fusion of regions. The paper studies the influence of fusion on the political arrangement of regions. Did the traditional political lines preserved? Which parties did gain on the fusion and which parties lose? Paper is set in the theoretical concept of second-order election developed by political scientist Reif and Schmitt. During the comparison emerged the key information. As the result of the territorial reform, Socialist party gained one more region, at the expense of the right populist party – National front. Klíčová slova: Regionální volby, druhořadé volby, Francie, Národní fronta Key words: Regional elections, second-order elections, France, National front

53