Koučink a mentoring
Autorka: Kristina Klimszová
1
Obsah Obsah ...............................................................................................1 Úvodní slovo .....................................................................................3 1. Autorka a lektorka .....................................................................4 2. Základy koučování......................................................................5 2.1
Vznik ....................................................................................................... 5
2.2
Co je koučování? .................................................................................... 5
2.3
Základní postoje a předpoklady kouče .................................................. 6
2.4
Minutový seminář .................................................................................. 7
3. Kompetence kouče ....................................................................8 3.1
Model NLP .............................................................................................. 8
3.2
Schopnost pozorovat ............................................................................. 9
3.3
Aktivní naslouchání .............................................................................. 10
3.3.1
Budování vztahu s koučovaným ................................................... 11
3.3.2
Technika: Pozice vnímání.............................................................. 12
3.3.3
Nácvik techniky ............................................................................. 13
3.3.4
Možnosti využití ............................................................................ 14
3.4
Otázky – hlavní nástroj kouče .............................................................. 15
4. Cíle koučování ..........................................................................16 4.1
Základní struktura rozhovoru............................................................... 17
4.2
Strategie tvořivosti – W. Disney........................................................... 18
4.2.1
Role: SNÍLEK, REALIZÁTOR, KRITIK ................................................ 18
4.2.2
Formování cíle .............................................................................. 19
5. Mentoring ................................................................................20 5.1
Vymezení pojmů .................................................................................. 20
5.2
Reflexe.................................................................................................. 20
5.3
Rozdíly mezi koučinkem a mentoringem ............................................. 21
6. Nástroje mentora.....................................................................22 6.1
Metafora .............................................................................................. 22
6.2
Metafora – procvičování ...................................................................... 22
7. Osobnost mentora ...................................................................23 7.1
Model harmonizace – logické úrovně.................................................. 23
Robert Dilts za účelem zkoumání vztahu mezi chováním člověka v rámci nějakého kontextu a vnitřních příčin strukturoval lidskou osobnost do hierarchického systému tzv. neuro-logických úrovní ................................. 23 7.1.1
Nácvik techniky ............................................................................. 24
7.1.2
Pracovní list................................................................................... 25
2
Úvodní slovo Když Adam s Evou pojedli ze stromu poznání, rozhodli se pro SVOBODNOU VŮLI. Vystoupili z blaženého nevědomí na cestu osobního rozvoje. Na cestu vnímání, zvědavosti, touhy, rozhodování, pokusů a omylů – na cestu učení. Se svobodou volby a možností výběru však přichází i zodpovědnost – je potřeba nést důsledky svých činů, a proto se i naučit moudře se rozhodovat. Probuzení, prozření a vykročení z první fáze učení, kdy „nevím, co neznám a co neumím“, může být občas bolestivé, překvapivé, ale i radostné a vysvobozující. Důležitou roli ve vyhnání z pohodlí ráje hraje impulz, narušitel blaženého nevědomí. Objevuje se potřeba změny. Ve druhé fázi se rozhoduji, co chci. Co mne zajímá? Po čem toužím? Co má pro mne smysl? Čemu se potřebuji naučit? „Vím, že to zatím neumím.“ Objevuje se motiv k akci. Třetí fáze je plná soustředění a pozornosti. Žádá si akci, překonávání překážek, sbírání zkušeností a občas i oběti. Je to fáze dobývání vědomé dovednosti. „Vím, že umím.“ Vytrvalost ve třetí fázi učení pak přináší ovoce v podobě nevědomé kompetentnosti – čtvrté fáze učení. „Ani nevím, jak to dělám, a dělám to dobře.“ Děje se tak přirozeně, téměř automaticky.
3
1. Autorka a lektorka Na světě mne baví úžasná rozmanitost, pestrost a nekonečný potenciál. Prostor intenzivně vychutnávat toto spektrum kvalit jsem zprvu našla ve světě umění. Um výtvarníků mne fascinoval, jejich schopnost zachytit mnohem víc než daný okamžik. Schopnost provokovat k zamyšlení. Tanec a hudba jsou pro mne nerozlučná dvojice, byť by to při poslechu byl pouze tanec uvnitř mého těla. Rozechvění, vibrace, harmonie – lahodná potrava pro duši. A v neposlední řadě slovo, hladící a občas drásající. Atmosféra poezie i síla příběhů. Svět plný obrazů, zvuků, pocitů, chutí i vůní jsem tenkrát objevovala v tvůrčím, dle mého víc než divadelním prostředí. Dělali jsme divadlo autorské, experimentální, gastronomické, zkušenostní pro sebe i pro diváky, pro dospělé i pro děti. A divadlo se na čas stalo i mou profesí. Pak přišlo období uzemnění. Když vás navštíví „hosté, kteří hledají svou cestu“ – vaše děti, pozmění se také váš žebříček priorit. Škola života. V tomto období jsem se také poprvé setkala s NLP a objevila model plný možností „jak utvářet sebe sama jako mistrovské dílo“. K NLP mne přitáhl název NEUROLINGVISTICKÉ PROGRAMOVÁNÍ. Není to náhoda. Už v samotném názvu je plno informací. Tušila jsem, že to bude spojené s naší myslí, s vnímáním, s komunikací a také s tvořením. I když zprvu mne slovo programování, vypůjčené ze světa IT, v názvu popuzovalo. Staneš-li se však programátorem svého života, stáváš se jeho tvůrcem, jeho autorem. A to je přesně to, co je pro mne klíčové. Stát se hercem, režisérem i autorem svého života. Umět svět pozorovat, zažívat, vychutnávat a také sdílet. Vidět, slyšet, cítit a směřovat k SEBEREALIZACI. S novým miléniem jsem se stala trenérkou NLP a je mi ctí šířit toto umění dál. NLP předávám formou tréninkových školení, a to jak otevřených pro veřejnost, tak i firemních, tzv. „šitých na míru“. NLP využívám v koučování v mé poradenské a terapeutické praxi, ale především pro svůj každodenní život. Kristina Klimszová +420 604 102 924 www.nlptraining.cz
4
2. Základy koučování 2.1 Vznik Traduje se, že princip koučování vznikl ve sportu, když přípravu nějakého sportovce musel na čas převzít trenér, který danému sportovnímu odvětví vůbec nerozuměl. Protože nemohl sportovce vést, instruovat, poučovat, přikazovat… mentorovat… … musel se to od něj nejdřív naučit. A tak zahájil pátrací akci. Zjišťoval, pozoroval, aktivně naslouchal a ptal se.
JAK? Jak daný sportovec dosahuje výkonu? Jak to dělá, že to dělá dobře? Co konkrétně pro to dělá? Co pro to potřebuje právě teď? Co mu pomáhá? Co ještě? Jak na to, aby to co nejlépe fungovalo? …
No a najednou zjistil, že sportovec se výkonnostně posunul podstatně víc než s předchozím trenérem. A princip byl na světě…
2.2 Co je koučování? Koučování je vztah mezi dvěma rovnocennými partnery – koučem a koučovaným – založený na důvěře, otevřenosti a upřímnosti. Specifická, dlouhodobá péče o člověka, o jeho úspěšnost a růst v profesním a osobním životě. Základní metodou kouče je kladení otázek s úmyslem dovést koučovaného k tomu, aby si sám odpověděl, poznal lépe sám sebe i své okolí, stanovil svoji vizi budoucnosti, odvodil z ní své cíle a pak je začal krok za krokem uskutečňovat.
5
2.3 Základní postoje a předpoklady kouče 1. Důvěra ve schopnosti a vnitřní zdroje lidí. 1.1. Každý člověk se již ve svém životě nevyhnutelně setkal s celou řadou problémů a většinu z nich sám úspěšně vyřešil. 1.2. Člověk má přirozenou schopnost nacházet cesty ke svým cílům a k řešení svých problémů. A to často i nečekaným způsobem. 2. Respekt ke klientovi (partnerovi, koučovanému), ať je jakýkoliv a ať mluví o čemkoliv. 2.1. Lidské vnímání je subjektivní. Nikdo neví s jistotou, co přesně si myslí ostatní. Zkušenost každého z nás je jiná. Vnímáme rozdílně. Máme různé životní cíle či zaměření, rozdílnou víru, jiná kritéria pro hodnocení, rozdílné schopnosti i chování, jinou perspektivu vnímání, žijeme v různém prostředí. 2.2. Největším expertem na svůj život je každý sám. 2.3. „Mapa není teritorium.“ (Alfred Korzybski) 3. Schopnost neposuzovat a ponechat odpovědnost na klientovi. 3.1. K umění koučovat je potřeba získat citlivost, naučit se zjišťovat potřeby. Někdy nejvíc pomáhá nepomáhání. 3.2. Za každým chováním je pozitivní úmysl. 4. Důvěra v sebe jako kouče. 4.1. Základem je příprava. 4.2. Neexistuje chyba, omyl, neúspěch, je pouze zpětná vazba. 4.3. Vždy děláme ty nejlepší volby, které jsou nám dostupné. 5. Flexibilita ke změně svých vlastních postojů a úhlů pohledu. 5.1. Když děláš to, co jsi dělával, dostaneš to, co jsi dostával. Chceš-li změnit výsledky, udělej něco jiného. 5.2. Teprve tři a více možností dávají svobodu volby. 5.3. Smysl komunikace je v reakci, kterou vytváří. 6. Ochota a schopnost být partnery v klientově hře (naplňování jeho cílů a potřeb). 6.1. Koučování je služba. 6.2. Kouč je návštěvníkem klientovy „mapy světa“, k tomu je třeba jeho svolení, schopnost empatického vcítění, aktivního naslouchání a vnímavosti.
6
2.4 Minutový seminář
1. CÍL Co chceš? Když nevíš, kam pluješ, není žádný vítr dobrý.
2. VNÍMAVOST Co dostáváš? Když uděláš krok k cíli, vnímej, co dostáváš zpátky. Jaké jsou tvoje výsledky?
3. PRUŽNOST Jak uspět? Svoje kroky můžeš měnit. Rozšiřuj možnosti volby.
7
3. Kompetence kouče 3.1 Model NLP
Ilustrační obrázek © Kristina Klimszová
NEURO Vše, co se vztahuje k našemu nervovému systému (smyslové vnímání, práce mozku).
LINGVISTICKÉ Vše, co se vztahuje ke komunikaci – vnitřní i vnější (informace – jazyk, řeč těla).
PROGRAMOVÁNÍ Vše, co se vztahuje k určitým vzorcům (zkušenosti, systém víry, hodnot a přesvědčení, strategie, reakce, a také akce a vytváření budoucnosti). ________________________________________________________________ Neurolingvistické programování (zkráceně NLP, někdy také neurolingvistická psychoterapie) je psychoterapeutická metoda vyvinutá matematikem, programátorem a psychologem Richardem Bandlerem a lingvistou Johnem Grinderem (který na bakalářské úrovni získal ještě diplom z psychologie) v 70. letech 20. století na kalifornské univerzitě v Santa Cruz. Autoři se odvolávají na systémovou teorii či kybernetiku (například Gregory Batesona), jazykovědu (Alfreda Korzybskeho či Noama Chomskeho) a zejména vycházejí ze systemické či ericksonovské terapie a ze soustavných pozorování terapeutické práce Miltona Ericksona, Virginie Satirové a Friedricha Perlse. Neurolingvistické programování. Wikipedia: the free encyclopedia online dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Neurolingvistick%C3%A9_programov%C3%A1n%C3%AD
8
3.2 Schopnost pozorovat Pozorování příznaků a signálů v chování partnera, které vypovídají o jeho vnitřních stavech nebo procesech, je pro kouče klíčové. Jde o zachycení a rozpoznání individuálních znaků partnera. Každému vnitřnímu stavu určité osoby odpovídají určité fyziologické projevy, které jsou zrakem pozorovatelné. Pokaždé, když daná osoba přichází znovu do kontaktu se stejným pocitem (souhlas, nesouhlas, pochopení, nedůvěra, strach), můžeme u ní opakovaně pozorovat stejný soubor příznaků.
Cvičení – signály shody a neshody: Práce ve dvojicích. Pokyny pro osobu A:
Vzpomeň si setkání s člověkem, kterého máš rád/a.
Pokyny pro osobu B: Pozoruj a sleduj signály partnera, který myslí (vzpomíná) na setkání s člověkem, kterého má rád. Separátor – přerušení stavu Pokyny pro osobu A:
Vzpomeň si setkání s člověkem, kterého nemáš rád/a.
Pokyny pro osobu B: Pozoruj a sleduj signály partnera, který myslí (vzpomíná) na setkání s člověkem, kterého nemá rád. Separátor – přerušení stavu
Pokyny pro osobu B: Kladením otázek testuj a hádej: o Který z nich je vyšší? o Kterého znáš déle? o Který bydlí blíže k tobě? apod. Osoba A pouze myslí na tu osobu, která je vyšší nebo kterou zná déle atd. A nevyslovuje odpovědi nahlas. Úkolem osoby B je zjistit, o kterou osobu se jedná, z neverbálních signálů partnera. Vyměňte si s partnerem role.
9
3.3 Aktivní naslouchání Dávejte najevo svůj zájem verbálně (např. slovy: ano, rozumím, skutečně, chápu…) i neverbálně (oční kontakt, pokývání hlavou, naklonění hlavy…).
Hlavní prvky aktivního naslouchání:
SOUSTŘEDĚNÍ. POZNÁMKY – pište si klíčová slova. Vnímejte způsob myšlení (mluvení) klienta – STRUKTURA. REKAPITULACE – použijte pokud možno klientova slova; možná je i PARAFRÁZE. Klaďte OTÁZKY.
10
3.3.1 Budování vztahu s koučovaným Je důležité dobře začít, navázat komunikační vztah – vybudovat platformu důvěry. PŘIZPŮSOBENÍ je první a klíčová fáze. Je to fáze přizpůsobení se mapě světa vašeho partnera a AKTIVNÍHO NASLOUCHÁNÍ. Hned od první chvíle vytvářejte soulad. Buďte sympatičtí, podobní jako osoba, se kterou budete jednat. Pokud váš člověk stojí, zůstaňte stát, pokud sedí, posaďte se také. Zaujměte podobnou pozici jako on/ona, pohybujte se jako on/ona, dělejte stejné věci. To je princip zrcadlení.
Pozor! Nesmí se to přehánět! „Opičení“ bude naopak kontraproduktivní. Zrcadlení musí být jen do míry přirozené i vám. Nikdy nezrcadlete tiky nebo třeba koktání. Není třeba zrcadlit všechny prvky chování, vyberte si jen některé. Nemusíte vše opakovat hned, naopak mírné zpoždění přidá vašim pohybům přirozenost.
Zrcadlit můžete:
vzhled partnera (např. vhodné oblečení), způsob jeho pohybování, gesta, řeč těla, tempo mluvení, hlasitost, rytmus, slova, fráze, terminologii, společná témata, hodnoty, senzorické preference.
Teprve poté, když jste vytvořili atmosféru důvěry a porozumění, můžete přejít do druhé fáze – VEDENÍ.
11
3.3.2 Technika: Pozice vnímání Pomocí nástroje „pozice vnímání“ se naučíte lépe chápat reakce, mínění a pocity jiných lidí. Dokážete lépe pochopit problémy ve vztazích, konflikty, spory a nedorozumění (s nadřízeným, podřízeným, partnerem, s rodiči, s dětmi…), naučíte se, jak v sobě probudit více tolerance vůči svému okolí, ale i úctu k sobě samému. 1. pozice:
Je to pozice, ze které vnímáme svět „svýma očima“. Já „tady a teď“ v daném kontextu. Zdravé sebevědomí. Okrajová forma vede k egocentrismu, egoismu, absolutismu…
2. pozice:
Partner
Pozorovatel
Nezávislý a objektivní pohled. Je to pozice, ze které vnímáme svět v širších souvislostech daného kontextu či systému. Pozice hodnocení. Okrajová forma vede k pasivitě a neschopnosti zařadit se do aktivního života (posuzování, pomlouvání…).
4. pozice:
despotismu,
Empatické vcítění. Je to pozice, ze které vnímáme svět jakoby „v kůži toho druhého“. Možnost odhalit pozitivní úmysl chování partnera. Okrajová forma vede ke ztrátě identity a k tendenci splňovat přání někoho jiného a zapomínat přitom na svoje zájmy.
3. pozice:
Já
Meta-pozice
Pohled „z ptačí perspektivy“. Globální přehled a nadhled. Je to pozice, ze které vnímáme svět v širších souvislostech různých kontextů či systémů. Pozice rozšiřování mapy světa a načerpávání zdrojů. Okrajová forma vede k úniku z běžného života.
12
3.3.3 Nácvik techniky Práce ve dvojicích. Osoba A vede osobu B podle následující osnovy. Poté následuje výměna rolí.
1. Kontext: Vzpomeň si na konkrétní situaci, ve které se chceš naučit lépe chápat svého partnera, jeho pocity, chování atd. 2. Rozlož na zem listy papíru označující jednotlivé pozice. 3. Postav se do prostoru pozice „1“ a vzpomeň si na situaci, ve které jsi měl/a „co do činění“ se svým partnerem. Plně se s touto situací ztotožni (asociace). Vnímej situaci ze svého pohledu (co cítíš, slyšíš, vidíš, jakou jsi cítil/a chuť a jaká byla vůně). Disociace – Separátor (tj. přerušení situace) 4. Postav se do pozice „2“ a všemi smysly se vciť do svého partnera (co slyšíš, vidíš, cítíš, jaká je chuť a vůně). Asociace. Jako kdybys byl/a v kůži svého partnera, jako kdybys byl/a on/ona. Polož si otázku: „Jaký je můj pozitivní úmysl v tomto chování?“ Separátor. 5. Nyní se postav do disociované pozice („3“). Vciť se do této perspektivy vnímání a zde jako nezávislý pozorovatel sleduj, co „ti dva lidé na pozicích 1 a 2 spolu provádějí“. Jaké máš pocity nyní? Co si myslíš, že by „ti dva“ mohli potřebovat, aby lépe vycházeli a cítili se spolu lépe? Soustřeď se na řešení, na to, jaký konkrétní zdroj bys, jako úplně nezúčastněný pozorovatel, dodal/a osobě v pozici „1“ (sobě). Separátor. 6. Zaujmi Meta-pozici. Vnímej situaci z této perspektivy. Zde můžeš zakotvit možné zdroje a poté se (se zdrojem) vrátit zpátky do 1. pozice. 7. Na závěr proveď testování. Představ si podobnou situaci v budoucnosti, ale tentokrát se zdrojem.
13
3.3.4 Možnosti využití Klient má konflikt nebo nedorozumění s jinou osobou. Klient řeší nejasné vztahy s jinou osobou. Klient se připravuje na náročné jednání. Klient musí někomu sdělit „špatné zprávy“. Klient není asertivní, neumí si obhájit svoje postoje (pozice 1). Klient se neumí empaticky vcítit „do kůže“ někoho druhého (pozice 2). Klient se neumí oprostit od emocí (nácvik disociace pozic 3 a 4). Klient potřebuje získat nadhled a uvidět širší souvislosti daného cíle či problému (pozice 4).
14
3.4 Otázky – hlavní nástroj kouče OTEVŘENÉ a UPŘESŇUJÍCÍ
UZAVŘENÉ
Vedou k zamyšlení. Vyžadují širší a přesnější odpověď. Zlepšují VNÍMÁNÍ REALITY a posilují ODPOVĚDNOST.
Nedávají možnost vyjádřit se přesně. Neumožňují získat podrobnější informace. Nenutí se zamyslet.
Jak vysoko letí míč, jaká je rotace? Co, kdy, kdo, kolik?
Sleduješ míč?
ZJIŠŤOVACÍ POZITIVNÍ
ZJIŠŤOVACÍ NEUTRÁLNÍ
Zaměřené • na řešení, • na zdroje, • na výjimky. Účinek je povzbuzující, podporující a mobilizující.
Jak jsi to zvládl v minulosti? Co ti pomohlo to vyřešit?
ZJIŠŤOVACÍ NEGATIVNÍ Orientace na problémy, na to, co se nedaří. Nebezpečí je v tom, že nás nutí ke kauzálnímu přístupu a rozbalování dalších negativních souvislostí a obviňování.
Kolik je hodin?
Co tě trápí? Jaký máš problém?
15
KONSTRUKTIVNÍ V okamžiku položení nezná odpověď ani kouč, ani klient. Klient si při jejich pokládání tvoří něco nového.
INSTRUKTIVNÍ Mají v sobě obsažený pokyn pro klienta. Často jsou uzavřené. Aktivitu přebírá kouč (manažer). Můžou být manipulativní.
Jak bychom mohli náš čas efektivně a Co kdybys to udělal tak, jak jsem ti pro tebe nejužitečněji využít? říkal včera?
ŠKÁLOVACÍ OTÁZKY Kouč podporuje koučovaného, aby si v každou chvíli dokázal uvědomit, kde se nachází a kam se chce dostat. Může k tomu použít stupnice od 1 do 10 nebo 0 % až 100 % apod. Např.: Jak hodnotíš svou spokojenost se současným stavem ………. na škále od 1 do 10, kde 1 je nespokojenost a 10 naprostá spokojenost? o Kam se chceš dostat do 5 měsíců? o Jak to bude přesně vypadat? o Jak poznají kolegové, že jsi v bodě 7?
4. Cíle koučování Kdy, kde a s jakým cílem používáme koučování?
Motivace zaměstnanců Delegování Řešení problémů Vztahové problémy Vytváření a činnost týmů Ocenění a hodnocení Realizace úkolů Plánování a kontrola Osobní růst zaměstnanců Každodenní komunikace
16
Koučování může být spontánní nebo plánované, může vyžadovat minutu stejně jako hodinu. A. Koučování může být do té míry nestrukturované a neformální, že si ho koučovaný vůbec neuvědomuje. B. Předem naplánovaný a strukturovaný rozhovor kouče a koučovaného.
4.1 Základní struktura rozhovoru je postavená tak, že klienta provází postupným uvědomováním si jeho skutečných potřeb, formulováním cílů, hledáním cest, jak se k nim nejlépe dostat, a nakonec jejich realizací. Zadání třetích stran
Navázaní vztahu a nastavení podmínek spolupráce s klientem
Zakázka ze strany klienta a vymezení klientových cílů
Realizace koučovacího rozhovoru například metodou GROW: Cíl (Goal) – otázky se zaměřují na cíl. 1. Dlouhodobý cíl koučování. 2. Cíl koučovací schůzky. Realita (Reality) – otázky se zaměřují na zjišťování současnosti. Možnosti (Options) – otázky na řešení, hledání nástrojů, tvoření. Volba – akční kroky – Co? (What), kdy? (When), kdo? (Who) má vůli (Will) něco udělat?
17
4.2 Strategie tvořivosti – W. Disney Tvůrcem tohoto modelu NLP je Robert Dilts. Model strategie tvořivosti vznikl na základě procesu modelování světoznámé a významné osobnosti, jakou bezpochyby byl Walt Disney. Disney – nenapravitelný snílek výjimečný tím, že své sny realizoval a dosahoval velmi pozoruhodných úspěchů. Výsledky jeho práce jsou známé a ceněné na celém světě. Otázka zní: Jak to dělal?
4.2.1 Role: SNÍLEK, REALIZÁTOR, KRITIK První fáze techniky – prostorové kotvy Vyber si tři místa v prostoru před sebou, na která si můžeš stoupnout nebo se posadit. Jedno pro Snílka, jedno pro Kritika, jedno pro Realizátora. 1. SNÍLEK Stoupni si anebo se posaď na místo Snílka a oživ si tuto situaci. Když jsi byl/a ve stavu snění ……., něco jsi při tom viděl/a……….. nebo slyšel/a……….. Možná to byl určitý pocit…….., chuť nebo vůně……. Jaké to bylo?….. Co jsi viděl/a, slyšel/a, cítil/a? Můžeš také zaujmout stejnou polohu těla, připomeň si ji. Spoj v mysli tuto vzpomínku s prostorem, ve kterém se nacházíš, zakotvíš si tak vnitřní stav – zdroj, strategii Snílka na toto místo. 2. REALIZÁTOR Vzpomeň si na situaci, kdy jsi byl/a realistický/á při nějakém plánování, vlastním, nebo i s někým druhým. Takovou situaci, kdy jsi plán efektivním, účinným a elegantním způsobem uskutečnil/a. Stoupni si anebo se posaď na místo Realizátora a oživ si tuto situaci. Když jsi byl/a ve stavu plánování a organizování ……., co jsi při tom viděl/a……….. nebo slyšel/a………..? Možná to byl určitý pocit…….., chuť nebo vůně……. Jaké to bylo?….. Co jsi viděl/a, slyšel/a, cítil/a? Můžeš také zaujmout stejnou polohu těla, připomeň si ji. 3. KRITIK Vzpomeň si na situaci, kdy jsi konstruktivně kritizoval/a nějaký plán, viděl/a jsi jeho slabá místa i jeho silné stránky, a byl/a schopný/á určit problémy. Může to být tvůj vlastní projekt nebo projekt tvého kolegy. Stoupni si anebo se posaď na místo Kritika a oživ si tuto situaci. Když jsi byl/a ve stavu hodnocení a kladení otázek ……., co jsi při tom viděl/a……….. nebo slyšel/a………..? Možná to byl určitý pocit…….., chuť nebo vůně……. Můžeš také zaujmout stejnou polohu těla, připomeň si ji.
18
4.2.2 Formování cíle Druhá fáze cvičení – strategie tvořivosti Zvol cíl nebo projekt, kterým se budeš zabývat, se kterým chceš pracovat. 4. Zaujmi pozici na místě Snílka a ponechej mysli naprostou volnost. Snílek nemusí být realista. Sny jsou obvykle vizuální a Snílek nejspíše bude používat vizuálně vytvořené myšlenky. Nenechej realitu omezovat myšlenky. Přemýšlej bouřlivě. Co bys dělal/a, kdyby se všechno dařilo? Snílka lze shrnout do postoje „Jaké by to bylo, kdyby…?“ 5. Zaujmi místo Realizátora a přemýšlej o plánu, který jsi si vysnil/a. Tady je prostor pro třídění myšlenek. Jak by se cíl či projekt dal uskutečnit? Co by se muselo změnit, aby se mohl plán uskutečnit? Když jsi s plánem spokojen/a, vrať se na místo nezávislého pozorovatele. Výraz pro Realizátora je „Jak to jenom udělat, aby…?“ Realizátor ve vás by měl být převážně kinestetický, jako „muž nebo žena činu“. 6. Další je místo Kritika. Zkontroluj a ohodnoť plán. Chybí v něm něco? Vyžaduje-li plán spolupráci jiných lidí, co je potřeba, aby udělali? Co z toho budeš mít? Je to zajímavé? Jak se to vyplatí? Kritikové se ptají: „Co tomu chybí?“, „Co z toho mám?“ Kritik obvykle pracuje s vnitřním dialogem. Opět zaujmi místo Snílka a tvořivě měň plán podle toho, co jsi zjistil/a od Realizátora a Kritika. Procházej opakovaně všemi třemi místy, střídej role tak dlouho, až s plánem souhlasí všichni tři – tvůj Snílek, Realizátor i Kritik. V rámci střídání rolí využívej i pozici pozorovatele – tzv. meta-pozici.
19
5. Mentoring 5.1 Vymezení pojmů Mentoring je profesionální vztah dvou osob, kdy mentor předává své zkušenosti a znalosti menteemu (mentorovanému). Mentor tak působí jako průvodce v určité oblasti či tématu a pomáhá menteemu nalézt správný směr či řešení. Předávání znalostí a dovedností probíhá zpravidla v přirozeném prostředí, např. na pracovišti. Mentoring. Wikipedia: the free encyclopedia online dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mentoring
Mentor je zkušenější či starší člověk, který se stará o mladšího a méně zkušeného svěřence (podobně jako se v řeckém mýtu staral Mentór o Télemacha) a je mu oporou i rádcem. Nejstarší zmínka termínu „mentor“ v tomto významu byla dohledána v knize pojmenované Les Aventures de Télémaque francouzského autora Francoise Fénelona, vydané roku 1699, kde je postava jménem Mentor jednou z ústředních postav. Vzhledem k obrovské popularitě této knihy v osmnáctém století se dá předpokládat, že moderní význam slova „mentor“ zlidověl právě díky této knize. Mentoring. Wikipedia: the free encyclopedia online dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mentor
5.2 Reflexe Vybav si dospělého člověka (ne rodiče) ze svého dětství, na něhož vzpomínáš v dobrém a pociťuješ k němu mimořádnou náklonnost. Může to být např. babička, strýc, rodinný přítel. Napiš seznam vlastností, díky nimž se dotyčný člověk pro tebe stal nezapomenutelnějším než ostatní. ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… Jaké pocity jsi v přítomnosti tohoto člověka zakoušel/a? ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………
20
Mentor je MOUDRÝ RÁDCE – IDOL, kterého chceš následovat. Často je to odborník. Umí něco, co se chceš naučit. Mentor je vzorem a inspirací na tvé cestě. Někdo, komu věříš. Někdo, koho chceš modelovat. Říká se, že když je žák připraven, najde svého mistra.
5.3 Rozdíly mezi koučinkem a mentoringem Koučink
Mentoring
Vztah
Rovný / rovný. Partnerství. Zájem. Respekt a důvěra. Klient je expert na svůj život.
Žák / učitel. Podřízený / nadřízený. Zájem. Respekt a důvěra. Svěřenec je v procesu učení.
Čas
Specifikován časový rámec.
Dlouhodobý proces.
Strukturovaný rozhovor. Kladení otázek. Škálování. Rekapitulace. Techniky a postupy.
Volná vysvětlování. Instrukce a demonstrace. Příklady, metafory, rady. Koučování.
Dohodnutý cíl.
Širší oblast. Zaučování dle potřeb rozvojového procesu.
Bez znalosti.
Zkušený, odborník.
Forma
Zaměření
Obor
Schopnosti
Vlastnosti
Naslouchat a ověřovat.
Důvěryhodnost. Etika.
Naslouchat. Sledovat výsledky. Poskytovat zpětnou vazbu. Učit, inspirovat.
Charisma. Přirozená autorita.
21
6. Nástroje mentora 6.1 Metafora Jedním z nejmocnějších nástrojů v pomyslném „kufříku“ mentora je metafora. Chceme-li vysvětlit nebo přiblížit nějaký pojem tím, že ho přirovnáváme k něčemu jinému, používáme podobenství, příklad, metaforu. Dvě věci si mohou být částečně podobné, a známe-li jednu z nich důvěrně, umožní nám to porozumět i té druhé. Metafory jsou symboly a jako takové vyvolávají intenzivnější emocionální prožitky, dokonce rychleji a kompletněji než tradiční výrazy, které používáme. Využití metafor: Učení je proces vytváření nových asociací a názorů v naši mysli a metafory jsou pro to ideální. Pomáhají nám také navazovat vztahy. Jestliže pan X je podobný panu Y a my si rozumíme s X, najednou je nám sympatický i Y. V byznysu někdy nemůžeme reagovat přímo. V některých situacích použijeme příklady ze života, což jsou v podstatě metafory. Myslíme a mluvíme v metaforách.
6.2 Metafora – procvičování Najdi svoje oblíbené anebo často používané metafory k různým oblastem svého života. Například: co pro tebe metaforicky znamená život, práce, peníze, anebo přátelství, láska, manželství…? hodnoty:
metafory:
Život je jako …
………………………………………………… …………………………………………………
Práce je jako…
………………………………………………… …………………………………………………
22
Peníze jsou jako…
………………………………………………… …………………………………………………
Přátelství je jako…
………………………………………………… …………………………………………………
Přemýšlej o svých metaforách, jsou pro tebe konstruktivní, prospěšné, anebo spíše omezující? Co vlastně ve své podstatě (doslova) znamenají? Co znamenají pro tebe? Jaké asociace vyvolávají? K zamyšlení: V jaké pohádce žiješ? Je pro tebe ještě aktuální?
7. Osobnost mentora 7.1 Model harmonizace – logické úrovně Tento model byl vyvinut Robertem Diltsem na základě modelu logických úrovni antropologa Gregoryho Batesona.
Otázky logických úrovní:
S kým? Kdo jsem? Proč? Co je důležité? Jak? Co dělám? Kde? Kdy?
Robert Dilts za účelem zkoumání vztahu mezi chováním člověka v rámci nějakého kontextu a vnitřních příčin strukturoval lidskou osobnost do hierarchického systému tzv. neuro-logických úrovní Diltsův model neuro-logických úrovní. Online dostupné z: http://www.vedeme.cz/pro-vedeni/kapitolyvedeni/63-celistvost-soulad-synergie/122-neuro-logicke-urovne.html
23
7.1.1 Nácvik techniky Pracujeme ve dvojicích. Nejprve osoba A koučuje osobu B, potom následuje výměna rolí. Označ prostor pro každou logickou úroveň – sounáležitost, identita, hodnoty a přesvědčení, schopnosti, chování, prostředí. B prochází jednotlivé úrovně – couvá. A klade otázky, zapisuje klíčová slova a kotví. Vstup do prostoru „Prostředí“ a odpověz na otázku: „Kde a kdy? Jaké je moje prostředí?“ 1. Přestup do prostoru „Chování“ a odpověz na otázku: „Co dělám? Co chci udělat v tomto čase na tomto místě?“ 2. Přestup do prostoru „Schopnosti“ a odpověz na otázku: „Jaké schopnosti mám nebo jaké schopnosti k tomu potřebuji v tomto čase a na tomto místě?“ 3. Přestup do prostoru „Přesvědčení“ a odpověz na otázku: „Proč? Které hodnoty a přesvědčení jsou pro mne důležité při realizaci mých záměrů?“ 4. Přestup do prostoru „Identita“ a odpověz na otázku: „Kdo jsem já se svými idejemi, přesvědčeními a schopnostmi k realizaci svého záměru?“ Zde můžeš využít metaforu „Jsem jako……….“ 5. Přestup do prostoru „Sounáležitost“ a odpověz na otázku: „S kým nebo čím jsem propojen/a?“ – zde můžeš využít metaforu. 6. Přenes svou zkušenost a vstup z logické úrovně „Sounáležitost“ do prostoru „Identita“ a povšimni si, jak se obohatila tvoje předešlá zkušenost. Polož si znovu otázku „Kdo jsem?“ 7. Přenes svou zkušenost a identitu do prostoru „Přesvědčení“. Opět si povšimni, jak se obohatila tvoje předešlá zkušenost. Polož si znovu otázky: „Co je pro mne důležité? Jaké jsou moje hodnoty a přesvědčení?“ 8. Přenes svou vizi, identitu a přesvědčení do prostoru „Schopnosti“. Polož si otázky: „Co umím? Jaké schopnosti mám?“ 9. Přenes svou vizi, identitu, přesvědčení a schopnosti do prostoru „Chování“. Polož si otázky: „Co dělám? Co se děje?“ Povšimni si, jak i ty nejmenší změny chování ukazují působení všech vyšších úrovni, kterými jsi prošel/prošla.
24
10. Přenes z prostoru „Chování“ všechny účinky postupu všemi úrovněmi do prostoru „Prostředí“. Polož si otázku pro místo a čas: „Kde a kdy?“ a snaž se procítit všechny změny celého procesu. 11. Zakončení a testování.
7.1.2 Pracovní list Logická úroveň
Cesta tam
Cesta zpátky
PROSTŘEDÍ Kde? Kdy? Jaké je prostředí?
CHOVÁNÍ Co dělám? Co se děje?
SCHOPNOSTI Jak? Co umím? Jaké jsou moje schopnosti, dovednosti, strategie…? HODNOTY Proč? Co je důležité? Jaké jsou moje hodnoty, názory, přesvědčení? IDENTITA Kdo jsem? Jaké je moje poslání? METAFORA SOUNÁLEŽITOST S kým nebo čím jsem v sounáležitosti? METAFORA
25
