autorka

��

��

��

knih o mužsko-ženské problematice bývá nejvìtším svízelem, že je U píše buï muž, nebo žena. Když namítnete, že i sebevíce objektivní autor/autorka prostì nikdy nevstoupí zcela do kùže opaèného pohlaví,

nìco na tom je. Nakladatelství Grada Publishing se upøímnì pokusilo vyvážit obsah následujícím zpùsobem: Za autora vybralo Davida Grubera – èlovìka zralého, se širokým všeobecným pøehledem a rozhledem, poradce stovek žen i mužù za ètvrtstoletí vedení komunikaèních kurzù, absolventa postgraduálního studia pedagogiky a psychologie na filozofické fakultì. Ale též vynikajícího matematika a fyzika – tedy èlovìka, který se dovede vcítit i do krajnì mužského racionálního uvažování. (Viz též životopis autora na jiném místì.) Jeho dílu vydatnì pomáhaly ke zrodu dvì mladé ženy. Pøedevším Helena Varšavská, dáma humanitního zamìøení, která pøípadné autorovy jednostrannosti poctivì „krotila“ coby redaktorka. Nadstandardnì zde spolupracovala i šéfredaktorka ing. Kateøina Drongová, která je vedle své ekonomické kvalifikace samozøejmì též pøedevším ženou. Souèet vìkù obou žen zhruba odpovídá vìku autora – a vìøíme, že to na vyváženosti knihy patøiènì oceníte.

David Gruber

Proè ženy muže už více chápou

Nejvìtší tajemství mužù, jaké kdy ženám svìøili Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2746. publikaci Odpovìdná redaktorka Helena Varšavská Sazba Milan Vokál Poèet stran 152 První vydání, Praha 2007 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2007 Ilustrace v knize a na obálce © Roman Kliský Cover Design © Roman Kliský, 2007 ISBN 978-80-247-1744-9 (tištěná verze) (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-6809-0 © Grada Publishing, a.s. 2011

Obsah

Vìnování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Prohlášení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Než zaènete èíst tuto knížku, buïte na ni dva! . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Od stejnosti k rùznosti a zpìt ke stejnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 V øadì pøípadù existuje tedy… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Proè mi tanou na mysli spíše otázky než odpovìdi? . . . . . . . . . . 16 Shrnutí – co už víme o rùznosti typických mužù a typických žen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Tvoøivé shrnující desatero odlišností žen a mužù . . . . . . . . . . . . 20 1. Muži jsou cíloví, ženy prùbìhové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2. Muži radìji mlèí, ženy radìji hovoøí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3. Muž mluví až po úvaze, žena mluví bìhem uvažování . . . . 27 4. Muži mají koncentraci užší a hlubší, ženy ménì hlubokou a širší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 5. Muži jsou zamìøeni na vazbu událostí v èase, ženy žijí relativnì nezávislými událostmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 6. Orientace v prostoru – typický muž se zdá být šikovnìjší . . 36 7. Mimoslovní komunikace – typická žena se zdá být šikovnìjší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 8. Strach ze selhání – mužova doména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 9. Agresivita – mužova doména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 10. Ženská vìtší volnost ve vyjadøování – a rozevírající se nùžky v konfliktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Odlišnosti delikátní – ve vztahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Rozhovor ètyø – pokraèování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 O dvou dozorcích a dvou vìzních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Druhý den… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

5

Vìcná pasáž autora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Ohlasy povídky „Návrat do Zrcadlové zemì“ z prvního dílu knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 O dvou dozorcích a dvou vìzních aneb Sytý hladovému nevìøí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Když se nìco musí, ale nesmí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Proè ponìkud kulhají mužská pøirovnání? . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Co poradit celkovì k øešení fyzických nevìr a podobných podrazù? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Další cesta do hlubin mužovy duše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Opìt na Západì – pokraèování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Milé ètenáøky! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 A to velké, ba nejvìtší tajemství mužù, ohlašované už v podtitulu této knihy? Co to je? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Nejdøíve – malé opakování o stresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Hnusouny, skvìlouny a další . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Co je vazebnost? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Co je selhání vazebnosti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Co je ohlédnutí a výron? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Proè tak složitì? Nestaèí pojmy nadìje, zklamání, jin a jang? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Mužská vazebnost – zlý pán pro ženu, která o ní neví, a dobrý sluha pro ženu, která o ní ví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Jak vypadá pocit prostý, bez vazebnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Jak vypadá ženská vazebnost? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 A mužská vazebnost? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Více o mužské vazebnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Mužské pøedstírání nevazebnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Závìrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

6

Obsah

Vìnování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Prohlášení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Než zaènete èíst tuto knížku, buïte na ni dva! . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Od stejnosti k rùznosti a zpìt ke stejnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 V øadì pøípadù existuje tedy… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Proè mi tanou na mysli spíše otázky než odpovìdi? . . . . . . . . . . 16 Shrnutí – co už víme o rùznosti typických mužù a typických žen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Tvoøivé shrnující desatero odlišností žen a mužù . . . . . . . . . . . . 20 1. Muži jsou cíloví, ženy prùbìhové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2. Muži radìji mlèí, ženy radìji hovoøí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3. Muž mluví až po úvaze, žena mluví bìhem uvažování . . . . 27 4. Muži mají koncentraci užší a hlubší, ženy ménì hlubokou a širší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 5. Muži jsou zamìøeni na vazbu událostí v èase, ženy žijí relativnì nezávislými událostmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 6. Orientace v prostoru – typický muž se zdá být šikovnìjší . . 36 7. Mimoslovní komunikace – typická žena se zdá být šikovnìjší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 8. Strach ze selhání – mužova doména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 9. Agresivita – mužova doména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 10. Ženská vìtší volnost ve vyjadøování – a rozevírající se nùžky v konfliktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Odlišnosti delikátní – ve vztahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Rozhovor ètyø – pokraèování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 O dvou dozorcích a dvou vìzních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Druhý den… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

5

Vìcná pasáž autora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Ohlasy povídky „Návrat do Zrcadlové zemì“ z prvního dílu knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 O dvou dozorcích a dvou vìzních aneb Sytý hladovému nevìøí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Když se nìco musí, ale nesmí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Proè ponìkud kulhají mužská pøirovnání? . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Co poradit celkovì k øešení fyzických nevìr a podobných podrazù? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Další cesta do hlubin mužovy duše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Opìt na Západì – pokraèování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Milé ètenáøky! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 A to velké, ba nejvìtší tajemství mužù, ohlašované už v podtitulu této knihy? Co to je? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Nejdøíve – malé opakování o stresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Hnusouny, skvìlouny a další . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Co je vazebnost? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Co je selhání vazebnosti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Co je ohlédnutí a výron? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Proè tak složitì? Nestaèí pojmy nadìje, zklamání, jin a jang? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Mužská vazebnost – zlý pán pro ženu, která o ní neví, a dobrý sluha pro ženu, která o ní ví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Jak vypadá pocit prostý, bez vazebnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Jak vypadá ženská vazebnost? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 A mužská vazebnost? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Více o mužské vazebnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Mužské pøedstírání nevazebnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Závìrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

6

Vìnování

– Knihu adresuji odvážným ženám a upøímným mužùm. – Knihu jsem napsal mimo jiné i s pasážemi mládeži do 30 let nepøístupnými J. Tedy s pasážemi drsnì upøímnými, které nic nepøedstírají. Dveøe jsou otevøeny odvážným ètenáøkám a ètenáøùm, zvyklým v životì na ledacos. – Pøed vydáním èetla rukopis knihy øada chytrých žen i mužù. Dìkuji všem za pøipomínky. I oni byli nìkdy dosti zamyšlení, kroutili hlavami – ženy nad výroky mužù a naopak. Výsledkem jejich tázavého zamyšlení však bylo poznání, že díky nìmu jsou zralejší, dospìlejší. – Mìjte na mysli, že kniha je psána èlovìkem, který sice už více než dvacet let pracovnì pùsobí pøevážnì v Praze, ale pochází z kraje Sigmunda Freuda a Radima Uzla. Vyjadøuje se tedy bez obalu, syrovìji, než bývá zvykem v místì, kde bude mít tato kniha nejvìtší poèet ètenáøù. Ale i ta syrovost má nìco do sebe. Mùže být zpoèátku trpká, po promyšlení však èlovìka posiluje a osvobozuje. Tuto knihu srdeènì vìnuji všem svým dosavadním žákùm a ètenáøùm, kteøí mi rozumìjí a kteøí mne svým zájmem o kurzy a knihy drží nad vodou v boji proti lidské hlouposti, bezohledné hrabivosti a závistivé malosti, která kazí vztahy nejen mezi muži a ženami, ale mezi lidmi vùbec. Tato kniha není zamýšlena k bezvýhradnému souhlasu èi k bezvýhradnému odporu ètenáøù. Je zamýšlena k diskusi. Nejlépe ke kultivované civilizované diskusi – tj. názory mohou být v jednotlivostech i znaènì odlišné, vzájemná lidská úcta ètenáøe a autora však zùstává.

7

Prohlášení

I kniha vycházející v edici vìcné literatury smí používat pro svùj informaèní i umìlecký úèinek beletristické pasáže – a to v jakékoliv délce. Tak tomu je i v této knize. Beletristické èásti knihy vèetnì delšího rozhovoru ètyø diskutujících jsou fikcemi. Jsou projevem svobody umìleckého slova ve svobodné spoleènosti. Autor ani nakladatelství rozhodnì nemìli v úmyslu jimi nìkoho urazit nebo hanobit. Spíše chtìli nastavit zrcadlo spoleènosti, aby – i v urèité nadsázce – vyniklo, co je neharmonické, zastírané, absurdní, zpùsobující stresy a potíže v komunikaci. V beletristické èásti knihy mají jednající postavy rùzné postoje, názory i èiny vèetnì krajních. Nelze jimi jakkoliv dokazovat cokoliv o názorech autora èi nakladatelství. (Obraznì øeèeno: Kdo v detektivce zobrazuje vraždu, není sám vrahem.) Spojitost jednajících postav a dalších názvù a okolností s realitou je tedy èistì náhodná. Tato fikce má s realitou asi takovou spojitost jako napøíklad v pøípadì rubriky „Objev“ v pravidelném ètvrteèním magazínu DNES.

8

Než zaènete èíst tuto knížku, buïte na ni dva!

Asi budete èíst tuto knížku obvyklým zpùsobem – tedy sami. Kniha je ovšem místy názorovì tak drsná, že ji coby ètenáøi pøemùžete jen ve dvou. Každá, každý z vás má jistì právo èíst ji sama, sám. Je to pøi ètení knih obvyklé. Nicménì samotného ètenáøe – nebo spíše samotnou ètenáøku, ètenáøek je vìtšina – bude obèas atakovat pøíval nìèeho natolik neuvìøitelného, že bude lepší mít po ruce partnera-muže. Zdùrazòuji upøímného, otevøeného muže. Spíše bratra nebo otce než manžela. Je lepší mít pøi ruce muže upøímného, nikoliv však zamilovaného, a pokládat mu záchrannou otázku: „Jardo (Petøe, Lukáši…), je toto vùbec množné? Je možné, aby i toto byla pravda?“ Muž pøispìchá, pøeète si tìch pár øádkù – a upøímnì potvrdí, že vše je ještì horší a drsnìjší, než jste èekaly… Po tomto šoku však pøijde optimistická oèista – když pak v životì oèekáváte spíše to horší, skuteènost bývá vìtšinou lepší, což potìší. Bude to jako dle životní filozofie profesora Vondráèka, jedné z našich nejvìtších kapacit medicínských, psychologických, psychiatrických: „Když si sedám na židli, vždy oèekávám, že ta židle pode mnou praskne a já spadnu. No a když nepraskne, jsem pøíjemnì pøekvapen a mám radost ze života.“ „Každý èlovìk je do té míry omezený, že chce druhého vychovávat ke svému obrazu.“ J. W. Goethe Vždycky si navzájem vyhovìt, vždycky se zcela pøizpùsobit, vždycky se naprosto sladit – to je vìc nemožná mezi jakýmikoliv dvìma èi více lidmi. Vìc nemožná i mezi muži a ženami. Ale chápat se vzájemnì, i hluboce – proè ne? Rozumìt tomu, že ten druhý je sice jiný, ale pøitom tu „jinost“, rozdílnost dobøe znát, dobøe myšlenkovì ovládat – to není pro dvì lidské bytosti nadané aspoò stan-

9

dardní rozumovou i emoèní inteligencí vìc nemožná. To není vìc nemožná ani pro dvì lidské bytosti rùzného pohlaví – pro ženu a muže. Muž a žena jsou dvì bytosti stejného živoèišného druhu o stejné hodnotì. Pouze mají tu èi onde více èi ménì rùzné: – – – – – – – – –

fyzické dispozice a vlastnosti, role v zachování lidského rodu, životní cíle, hodnoty, priority, zpùsoby myšlení a konání, zájmy, emoce, návyky, schopnosti, dovednosti, role ve spoleènosti, historické role v rozvoji druhu homo sapiens, klady i neøesti atd. – doplòte si sami.

Zdùrazòuji, že jsem výše napsal „více èi ménì rùzné“. Tedy nìkdy velmi málo rùzné, ba stejné. Pøíroda, vrozené dispozice, prostøedí, výchova, vzdìlání nadìlily jednou tomu více a té ménì, tomu skromnì a té bohatì, ale celkovì se to plnì kompenzuje do globální rovnoprávnosti. A kdo ví: Tøeba by nìjaký absolutnì dokonalý vševìd a všeumìl dokázal všechny mužské a ženské schopnosti, dovednosti, návyky, klady a zápory dokonale analyzovat, pøevést na spoleèné mìøitelné jednotky, seèíst – a tøeba by mu u jednoho z obou pohlaví vyšlo i èíslo ponìkud rozdílné oproti druhému. Chopili by se toho vìdci a po nich i úøady a politici a stanovili by, dejme tomu, že žena je v prùmìru o pìt procent lepší, schopnìjší než prùmìrný muž… Jaký by to mìlo následek? Nevzešlo by z toho nic dobrého. Muži by se cítili potupeni, poškozeni, zahanbeni – tak jako se cítí každý, kdo je oznaèován za nìco ménì než druhý. A bránili by se nìjakými nepøátelskými akcemi. Ženy by jim odvetou nezùstaly nic dlužny, a tak bychom prožívali život v pùtkách, svárech, ve vzájemném rozhoøèeném dokazování, kdo má více pravdy. Obdobnì by tomu bylo, kdyby za celkovì hloupìjšího, horšího tvora byla oznaèena žena. Kdyby muž byl takovýmto poškozovatelem renomé a žena poškozeným. Poškozovateli, tomu je vìtšinou hej, on nemá problém, on je v pohodì, on se diví protestùm poškozeného. Mizera poškozovatel rád bagatelizuje svùj poškozovací akt („nedìlejte z toho, proboha, vìdu“). Poškozenému však zdaleka není tak hej. Poškozený škodu ostøe vnímá, poškozený má na všechny poškozovací akty brilantní pamìť, poškozený rozhoøèenì odmítá pokusy o bagatelizaci, poškozený je dùslednì až zarytì aktivní

10

ve snahách o nápravu. O odvetu desetinásobnou dávkou zla, než které mu bylo døíve zpùsobeno. Dlouhou dobu v historii lidstva – a to v historii zcela nedávné vèetnì pozùstatkù v souèasnosti – byl takovým poškozovatelem muž a poškozeným žena. Až zase budou nìkteøí muži brblat, co ty ženské poøád mají, proè nìkteré tak fandí tomu „slepièímu“ feminismu, nechť si laskavì vzpomenou na tuto psychologickou pouèku o poškozovateli a poškozeném… Poškozovatel vìci zlehèuje – a to nejen v mužsko-ženských vztazích, ale i v politice. Tam je to názornì vidìt, tam to známe z dìjepisu. – Mocný Sovìtský svaz zlehèoval odpor Èechù a Slovákù („osvobodili jsme vás v roce 1945, buïte nám proto do smrti vdìèní a dìlejte jen to, co my chceme“). – Prùmìrný Èech slyšel tìsnì pøed rokem 1939 slovenského nacionalistu høímat z tribuny „Èesi majú všetko, Slováci niè – nech je to obrátene!“ a kroutil nad tím hlavou. Mnozí Slováci však se slzami v oèích nábožnì poslouchali a šli za øeèníkem jako ovce… Smazání minulosti a udìlání tlusté èáry za ní zkrátka navrhují právì ti, kteøí z ní mají více másla na hlavì. Poškození pak volají: „Nikdy se nesmí zapomenout, stále se musí pøipomínat!“ A proto, i kdyby nakrásnì nìjaký vševìd Je tøeba už z praktických dùvodù nastolit a dùslednì a všeumìl spoèítal, že hájit stanovisko rovnoprávnosti. Jakožto minimum cimuž a žena na tom vilizovanosti. Jako základní pøedpoklad klidné právní v celkové kvalitì osob- spoleènosti, v níž se dá na tomto pevném základì o munosti a ve stupni vývo- žích a ženách svobodnì diskutovat. je nejsou úplnì stejnì (já tisíckrát volám: Není tomu tak!), je tøeba už z praktických dùvodù nastolit a dùslednì hájit stanovisko rovnoprávnosti. Rovnoprávnost jakožto minimum civilizovanosti. Jako základní pøedpoklad klidné právní spoleènosti, v níž se dá na tomto pevném základì o mužích a ženách svobodnì diskutovat. Poškozený totiž ve svém rozhoøèení bývá náchylný k excesùm na druhou stranu. Nìkdo mu dá facku, on to útoèníkovi vrátí pøeražením obou rukou a obou nohou. (Viz též výše – slovenský nacionalista.) A tak každý civilizovaný muž i žena vìdí, že muži v historii zpùsobili ženám mnoho zlého a že i souèasný pozùstatek této mužské nadøazenosti není ani v dnešní støedoevropské kultuøe zanedbatelný; že ženské obranné

11

výkøiky mohou jít nìkdy výjimeènì i do extrémù – což zase popuzuje muže. („Proè máme trpìt za své dávno mrtvé pøedky?“) Civilizovaný muž i civilizovaná žena se nesmíøí ani s historickým bezprávím, ani s nepøimìøenými reakcemi na nì. Oba obojí odmítnou.

12

Od stejnosti k rùznosti a zpìt ke stejnosti

Významným pøínosem k psychologii komunikace je v posledních letech nahlížení na muže a ženu jako na dvì rozdílné bytosti. Ano, znovu musím pøipomenout schopného Amerièana Johna Graye a celou jeho sérii knih s geniálním spoleèným jmenovatelem „muži z Marsu – ženy z Venuše“. Znovu musím pøipomenout schopný australský manželský pár, pozdìji v Londýnì pùsobící Barbaru a Alana Peaseovy, a jejich dva hlavní bestsellery (viz literaturu). Jejich logické vyvozování rozdílù v komunikaci z dávného rozdìlení rolí (muž lovec, žena strážkynì ohnì) mnohým otevøelo oèi. Ano, vìdìlo se to, tušilo se to o psychických rozdílech velmi silnì už odedávna. Brilantní konverzaèní komedie, romány, opery a operety jsou už od 18. století zaplnìny jediným hlavním tématem – vztahem muže a ženy, peripetiemi sbližování a rozcházení se, láskami a nevìrami, rùznými trojúhelníky a ètyøúhelníky, krizemi a happy-endy. Spisovatelé, dramatici, operní libretisté, básníci a textaøi žasli nad tou rùzností, byli jí fascinováni – a snažili se ji umìleckým zpùsobem co nejlépe popsat. Jejich vytrvalé ŽE, tj. že jsou ty vztahy tak krásné a hrozné, nepostradatelné a zároveò nesnesitelné – toto ŽE kraluje umìleckému svìtu už nìkolik set let. Gray a Peaseovi k tomu ŽE pøipojili zajímavé PROÈ. Zajímavé zdùvodnìní, proniknutí k podstatì, zobecnìní – a odvození i pro ty situace, které tøeba dosud v umìleckých scénách popsány nebyly a které se mohou vyskytnout v bìžném životì každého z nás. Prostì, už už sahali po metodì, které se øíká metoda psychovzorcù. Tj. nalézat v psychologii zobecnìní, která se dají pak mnohokrát dedukcí aplikovat na konkrétní pøíklady. Gray a Peaseovi urèitì nebyli jediní – a možná ani ne první, kteøí si zákonitosti „muž lovec, žena strážkynì ohnì“ všimli a kteøí ji využili. Pouze mìli na celém svìtì nejlepší marketing, propagaci, promotion. Šíøení svých knih po celém svìtì, organizování pøekladù do mnoha jazykù, pøednášky, besedy – celý ten výkonný stroj kapitalistického byznysu, díky nìmuž si dnes i úøedník z Kyjeva, manažerka z Amster-

13

damu, policista z Palerma a ošetøovatelka z Uppsaly mohou znalecky povzdychnout: „Holt, muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Holt, muži neposlouchají, ženy neumìjí èíst v mapách.“ Kdo však zná a umí používat psychovzorce, ten mùže Graye a Peaseovy (pøi vší úctì k nim) dobøe rozvinout. Navázat tam, kde oni skonèili, a jít dále. Nemìlo by být zapomenuto ani na ty autory a badatele, kteøí se jim svou odborností možná i vyrovnali, i více než vyrovnali, ale marketing nemìli tak globálnì profesionální. Za všechny mne napadá prof. Stanislav Kratochvíl z Kromìøíže – jehož POPO, DUPO, VYPO, VYCE, UU, SEZA, OSTA, NESTA*) se podle mého názoru svou kvalitou porozumìní mužsko-ženským rozdílùm mùže s Grayem a Peaseovými mìøit smìle nejménì tak jako Kateøina Neumannová ze Šumavy s jinými svìtovými lyžaøkami. Gray a Peaseovi také nebudou tìmi, kteøí mezi popularizujícími psychology øeknou o mužsko-ženských vztazích poslední vývojové slovo. Pravda, patøí jim zde z mé strany zasloužený dík a úcta. Bez nich bychom zde startovali z mnohem horší pozice. Tato knížka se však snaží jít dále. Stavìt na všem zajímavém a pøínosném nejen z anglosaského svìta, ale i z jiných zemí. Na chytrých èeských hlavách. Nikoliv souhlasit se vším, ale inspirovat se vším nápaditým i tøeba ze Lva Tolstého, Simone de Beauvoir, Balzaca, Dumase, Mae Westové, Marilyn Monroe, Olgy Sommerové i Josefa Hausmanna, Karla Èapka, Vladimíra Párala, Boženy Nìmcové, Jana Nerudy, Karla Hynka Máchy i tøeba Petra Bezruèe. A z mnoha dalších. Tato knížka se snaží stavìt na myšlence: Poznali jsme svou rùznost i její koøeny. Hledejme tedy na tomto základì, co nás spojuje. Hledejme, jak se optimálnì doplòovat, jak se skvìle sladit. Jako ve zdravé rodinì, kde tatínek s maminkou vytváøejí nenahraditelné zázemí a nenahraditelnou výchovnou školu svým dìtem. Jako v sehraném taneèním páru, kdy muž nakroèuje jednou nohou vpøed, žena opaènou nohou vzad, muž se pøedklání a žena zaklání – a jako celek je to elegantní, harmonické, nepomìrnì bohatší a zajímavìjší než samotný muž nebo samotná žena.

*)

Viz též první díl této publikace – „Proè ženy muže (ne)chápou“, strana 81.

14

V øadì pøípadù existuje tedy… – Muž schopný øídit velký podnik i žena schopná øídit velký podnik. – Žena obìtavì se starající o dítì i muž obìtavì se starající o dítì. – Muž neschopný domluvit se s ostatními lidmi i žena neschopná domluvit se s ostatními lidmi. – Muž bravurnì ovládající osobní auto, tøeba i závodní, i žena bravurnì ovládající osobní auto, tøeba i závodní. – Žena, která žehlí prádlo, i muž, který žehlí prádlo. – Muž básník i žena básníøka. – Muž vynikající státník i muž neschopný øídit jediného podøízeného, žena vynikající hlava státu i žena neschopná øídit jediného podøízeného. Muži a ženy jsou sice v prùmìru rùzní, ale v dnešní vyspìlé spoleènosti znalostí, vzdìlání, elektronicky šíøených informací není pro druhé pohlaví problém vyrovnat se tomu prvnímu prakticky v èemkoliv. Kromì toho, že žena se nevycvièí v rozsévá- Kromì toho, že žena se nevycvièí v rozsévání spermatu ní spermatu a muž se a muž se nevycvièí v rození dìtí, mne nenapadá žádná nevycvièí v rození oblast, kde by se žena muži èi muž ženì nemohli psydìtí, mne nenapadá chicky pøiblížit až na neznatelný rozdíl, ba v jednotližádná oblast, kde by se vých pøípadech se sobì zcela vyrovnat. žena muži èi muž ženì nemohli psychicky pøiblížit až na neznatelný rozdíl, ba v jednotlivých pøípadech se sobì zcela vyrovnat.

15

Proè mi tanou na mysli spíše otázky než odpovìdi?

Dobrý pan autor má pøece dávat odpovìdi, no ne? To jistì ano – a mnohokrát se o odpovìdi poctivì a z nejlepších sil pokusím. S chutí a pracovitì si posvítím na ženy a muže z jiného úhlu. Farmulti* metoda mi to umožní. Je zde však velká tisíciletá pravda, bezpeènì provìøené úsloví, které øíká: Pouze hlupák suverénnì tvrdí – moudrý èlovìk je plný pochybností. Èlovìk si nemùže ve všem hrát na suverénního soudce, i když by jej jeho vzdìlání a zkušenosti tøeba do jisté míry k tomu opravòovaly. Ba naopak, životní moudrost jde ruku v ruce s pokorou, s úctou ke složitosti mezilidské komunikace, s úctou k nemožnosti nalézt vždy jednoznaèné øešení… Budu èasto pochybovat o vžitých stereotypech myšlení. Budu klást v knížce otázky typu: „Každý kolem vás to tak bere – ale je tomu tak skuteènì? Není to tøeba tak a tak?“ Budu tázavì pochybovat o vžitých stereotypech, pøedsudcích a klišé. Už takové zapochybování o všeobecnì uznávané „pravdì“ je velikou odpovìdí, velikou informací. Otázky v knížce jsou dobré proto, že každá ètenáøka/každý ètenáø této knížky je neopakovatelnou osobností. Kdekdo z vás si na mnoho tìch otázek odpoví docela jednoznaènì – ale každý z vás trochu jinak, nejednou i diametrálnì odlišnì. Pøece vám nebudu vnucovat jednu nebo dvì typické odpovìdi a tváøit se, že jedinì tak je to dobøe… *)

Farmulti ® je metoda kreativního myšlení objevená Davidem Gruberem. Slovo pochází z anglického far = vzdálený, daleko, a multi = nìkolik, mnoho. Pøi této metodì se spojuje a harmonicky kombinuje v jedné hlavì myšlení psychologické, matematicko-fyzikální, ekonomické, humanitní a lingvistické, neurofyziologické a další. Snadno použitelným plodem farmulti metody pro každého jsou psychovzorce ®, které velmi šetøí studijní èas a námahu. (pozn. red.)

16

Uèím dospìlé lidi v soukromých kurzech nejdéle v této zemi, takže jsem mìl nejvíce èasu na uvìdomìní si, že tudy s dospìlými studenty cesta nevedla a nevede. Správná otázka je osmdesát procent cesty. Tìch zbylých dvacet procent si vìtšinou dokážete najít sami. Každý trochu jinudy, podle své chuti. Muži èasto podle své železné logiky, ženy èasto podle svého neomylného pocitu. Tak to asi má být. Hodlám vás, milí ètenáøi, spoleènì zavést na majestátný vrchol hory, na úžasnou rozhlednu. A záležitost, kterými smìry se máte rozhlížet a co tam máte pøesnì vidìt, tu nechci urèovat direktivnì (= nìjakými jistými odpovìïmi), tu chci nechat na vás (= návodnými otázkami: což takhle podívat se tudy nebo támhle?). Budete to mít s touto knížkou nároènìjší na pøemýšlení. Èest a respekt vám, váženým ètenáøùm – mým milým, chytrým a hlavnì rovnoprávným partnerùm!

17

Shrnutí – co už víme o rùznosti typických mužù a typických žen

Nutno pøedeslat: Typická vlastnost není vlastnost všudypøítomná. Vy si ètete v knize Graye nebo Peaseových (dále je budu nazývat klasici) a u jednotlivých popisovaných psychických vlastností zjišťujete rùzné vìci: Jednou že tuto vlastnost máte v míøe vysoké, jindy že v míøe nepatrné nebo i vùbec žádné. Zkrátka – není pravidlo bez výjimek. Totéž, tedy nìjaké výjimky z typických vlastností, zjišťujete u svého partnera, pøíbuzných, známých… Nejste už malí a uvìdomujete si, že mùže existovat žena – maskulinní typ, tj. žena se silným zastoupením mužských vlastností (holka kluèièí), a také muž – feminní typ, tj. muž se silným zastoupením ženských vlastností (kluk holèièí). A nejspíše jste nìjaké takové výjimky sami nìkdy potkali nebo o nich aspoò slyšeli vyprávìt. Další otázkou zùstává, nakolik je urèitá výjimeènost vašeho partnera/vaší partnerky objektivní realitou a nakolik jen vaším subjektivním zbožným pøáním. Jsou totiž mezi typickými mužskými a typickými ženskými odlišnosti takové, které opaènému pohlaví výraznì vadí. A všelidskou vlastností je závadné vìci potlaèovat, vnitønì popírat. Výrazný pøíklad: „Ten mùj že by v duchu, ve svých pøedstavách souložil s každou druhou ženou, kterou zahlédneme na ulici, když spolu jdeme? Ne, takový ten mùj rozhodnì není, nebyl a nikdy nebude! Je hnusné, když si to vùbec nìkdo jen pomyslí!“ zlobí se žena, když ète o promiskuitním myšlení mužù. Možná je ten její skuteènì pøíznivou výjimkou. Možná ale ne – jen to taktnì skrývá. Kdo ví?… „Ta moje je zásadová. Když jednou pøed pìti (deseti, tøiceti) lety na radnici øekla své ANO, budu stát pøi tobì v dobrém i zlém, nemohla by mi být nikdy nevìrná, nemohl by v ní nikdy vzniknout nìjaký zamilovaný cit pro jiného muže, i kdyby mezi námi bylo dlouhá léta vztahové peklo. Co se jednou vážnì øekne, to se pøece celý život dodrží. Takové ty

18

autorka

Recommend Documents