Kostel vydává tajemství Před televizními kamerami byla otevřena dávná krypta
UH. - Podlaha v kostele mistra Jana Husa byla již dlouho ve velmi špatném stavu a oprava byla nutností. Milovníci a znalci historie však nepochybovali, že při výkopových pracích vydá kostel některé z dávných svědectví. A dočkali se. Po několika drobných nálezech byla objevena i masivní krypta. Své tajemství hrobka vydala ve čtvrtek za přítomnosti televizních kamer. „Jsou zde ještě vidět i pozůstatky dubové rakve,“ popisoval při odhalování Miroslav Vaškových, který vede výzkum archeologů Slováckého muzea. Nebylo pochyb. Krypta skrývala hrob některého z významných Broďanů. Jak potvrdily další nálezy, jednalo se o hrob posledního římskokatolického faráře Jana Prchalika. Ten tu byl pochován v roce 1739. Jako důkazy posloužily nález křížku a zbytky rouna, ve kterém byl, dle dobových záznamů, pochován. „Tento kostel sloužil jako pohřebiště. Bylo by zajímavé odebrat a srovnat vzorky DNA. Na to však nemáme vzorky současných Broďanů pro srovnání,“ uvedl Vaškových. Tato památka se může těšit z rekonstrukce také díky přispění Zlínského kraje. „Na tuto investici jsme získali dvě stě tisíc korun z programu regenerace městských památkových zón. Peníze poslouží jak na opravu podlahy, tak na vnitřní omítku této památky,“ informoval vedoucí odboru strategického rozvoje Pavel Chramosta. V rekonstruovaném kostele se počítá s pořádáním řady akcí. Mimo koncerty to budou také svatby. Pro veřejnost bude kostel k dispozici od listopadu.
V Brodě odkryli kostry nájezdníků PŘEKVAPENÍ
Uherský Brod - Svědectví o uherských nájezdnících a jejich obětech z počátku 17. století vydaly nálezy koster v uherskobrodském kostele Mistra Jana Husa, v němž se opravuje podlaha. Narazili na ně archeologové při průzkumu tří vrstev zeminy, ve které byly stopy od gotiky až po současnost. „Některým kostrám chybí končetiny, jiným hlava. Našli jsme i kulky z muškety mezi žebry jednoho z pochovaných,“ popsal část nálezů archeolog Slováckého muzea Miroslav Vaškových. Nové podlahy, která nálezy opět ukryje, by se měl kostel dočkat začátkem listopadu.
Hroby v kostele ukrývaly také oběti uherských nájezdníků Uherský Brod - V průzkum plný zajímavých objevů se změnila právě probíhající výměna podlahy v uherskobrodském kostele Mistra Jana Husa. Správce kostela Československé církve husitské stejně jako archeology zaujalo především nebývale velké množství nalezených hrobů. Při průzkumu se zjistilo, že řada koster je neúplná. „Chybí jim ruce, jiným nohy nebo hlava.
Našli jsme i společný hrob tří narychlo pochovaných jedinců. Pravděpodobně se ve všech případech jedná o oběti uherských nájezdů Bočkajovců z počátku 17.století,“ řekl archeolog Slováckého muzea Miroslav Vaškových. Včera se archeologové podívali také do hrobky posledního katolického faráře Jana Trchalíka, který zemřel v roce 1739. Místo bylo v minulosti několikrát terčem zájmu často nezvaných hostů. „Hrobku měli otevřít pruští vojáci, když v ní hledali údajný poklad. V roce 1920 se zase zjistilo, že místo zaplnila voda,“ uvedla farářka Československé církve husitské Iva Pospíšilová. Před patnácti lety správce kostela podnikl kroky k odvodnění krypty. Včerejší prohlídka ukázala, že voda zmizela a místo farářova posledního odpočinku je suché, a tudíž přístupné. Výměna poškozené podlahy, kterou napadl červotoč a dřevokazné houby, začala v kostele Mistra Jana Husa před měsícem. I přes rozsáhlý archeologický průzkum by měly veškeré práce skončit do začátku listopadu. „Je to na první pohled šibeniční termín, ale věřím, že mši na památku zesnulých stihneme. Navíc 8. listopadu je po nuceném uzavření kostela už na pořadu první svatba,“ dodala Pospíšilová.
Archeologové v Brodě odkryli kryptu V nejstarším uherskobrodském kostele Mistra Jana Husa se nahodile objevovaly části lidských koster
Uherský Brod/ Do zděné krypty na evangelní straně oltáře uherskobrodského kostela Mistra Jana Husa nahlédli včera ráno archeologové hradišťského Slováckého muzea pod vedením Miroslava Vaškových. „V kryptě, kterou zakrýval masivní pískovcový kámen, spočinul poslední zdejší římskokatolický farář Jan Prchalík, který zde byl pochován roku 1739,“ uvedl Vaškových s tím, že nalezená kostra by skutečně měla patřit zmiňovanému faráři. „Našli jsme totiž kostru muže v masivní dubové rakvi. Dokonce jsme nalezli část zeleného roucha, v němž měl být podle písemných pramenů pohřben,“ dodal Vaškových. Do krypty se znovu podívalo lidské oko poprvé od roku 1920. Archeologický průzkum v nejstarším brodském kostele odstartovala v polovině srpna rekonstrukce podlah. „Už při vytrhávání původních podlah se objevovaly nahodile roztroušené lidské kosti, jako lebka, obratle či žebra. Geofyzikální sondáží jsme pak odhalili, že téměř pod celou lodí kostela jsou hroby. Nedokázali jsme je však zdokumentovat všechny,“ vysvětlil Vaškových s tím, že za významné považuje objevení původních gotických základů kostela z 13. století. U vchodu do svatostánku archeologové našli jámu s kostrami z období baroka, která byla jen narychlo zahrnuta. Výzkumy odhalily také tři jedince pohřbené na sobě pravděpodobně bez rakve, jedna kostra měla mezi žebry ještě olověnou kulku z muškety. „Některé tyto nálezy souvisí s válečným sedmnáctým stoletím, kdy došlo několikrát k vypalování a vyhlazování,“ uvedl Vaškových.aškových.
Okolí kostela Mistra Jana Husa je nejstarším brodským pohřebištěm. „Že tady budou nálezy, bylo jasné. Kopnete venku k růžičkám a najdete tam kosti. Když se v roce 1994 odvlhčoval kostel, našla se kostnice, když se dělala elektřina, tak se našly kosterní části. Hroby jsme proto čekali, ale ne tolik,“ prohlásila brodská farářka Církve českosloveské husitské Iva Pospíšilová s tím, že jí jen není zcela po vůli narušení odpočinku zesnulých.
Historie kostela Kostel pochází z 13. století. Je to nejstarší kostel v Uherském Brodě. Původně to byla jednoduchá obdélníková loď. Roku 1494 došlo k jeho přestavbě a přístavbě gotického kněžiště. V 70. letech 16 století byla dostavena věž a roku 1666 došlo k úpravám, při nichž byla dokončena barokní přestavba. Kostel sloužil do 60. let 18. století. Za císaře Josefa byl odsvěcen. Sloužil i jako skladiště či muzeum. Od roku 1920 je v nájmu Církve československé husitské a od té doby nese jméno Mistra Jana Husa, původní patrocinium je svatého Jana Křtitele.
Krypta pod kostelem Mistra Jana Husa odkryla své tajemství Iveta TOUŠLOVÁ, moderátorka -------------------Uherský Brod zná po dnešku o něco lépe svou historii. Krypta pod kostelem Mistra Jana Husa odkryla své tajemství a potvrdila domněnky archeologů. Skutečně v ní odpočívá Jan Trchalík, poslední římskokatolický kněz, který ve svatostánku sloužil.
Josef KVASNIČKA, redaktor -------------------Tunový betonový kryt, to byla poslední překážka k cestě do krypty. Po dlouhých minutách se kolos konečně podařilo posunout. První pohled škvírou, krypta skutečně není prázdná.
Miroslav Vaškových, Slovácké muzeum Uherské Hradiště -------------------Je tady zbytek masivní dubové rakve rozvalený a pravděpodobně hrob muže, podle stehenní kosti se zdá asi dost vysokého. Podej mi sem foťák, ten původně je tady, on má hlavu tady.
Josef KVASNIČKA, redaktor -------------------Po chvíli pátrání v kryptě byla záhada definitivně vyřešena. Pomohl objev křížku a dokonce i zbytku kněžského roucha.
Miroslav Vaškových, Slovácké muzeum Uherské Hradiště
-------------------Poslední římskokatolický farář Jan Trchalík, který zemřel a byl zde pochován roku 1739.
Josef KVASNIČKA, redaktor -------------------Málokdo v Uherském Brodě ví, že kostel Mistra Jana Husa je vlastně největším městským pohřebištěm. V lodi kostela byli pohřbeni významní měšťané, všude jinde pak třeba oběti válečných střetů z okolí Uherského Brodu v sedmnáctém a v osmnáctém století.
Miroslav Vaškových, Slovácké muzeum Uherské Hradiště -------------------Šlo by odebrat vzorky DNA, ale neznáme kompletní databázi DNA současných Broďanů, takže ty výsledky jsou víceméně jenom dokumentační.
Josef KVASNIČKA, redaktor -------------------Kostel pochází ze třináctého století. Teď už ho konečně žádné tajemství neobklopuje a po položení podlahy začne psát historii novou, už na počátek listopadu je v něm naplánována svatba. Josef Kvasnička, Česká televize.
Iveta TOUŠLOVÁ, moderátorka -------------------Naše společná pětatřicetiminutová jízda za světovými a domácími událostmi končí. Zpravodajství České televize ale jede dál, tak mu zachovejte přízeň. Na viděnou.
Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A na shledanou.
Uherský Brod po dnešku zná lépe svou historii Richard PISKALA, moderátor -------------------Uherský Brod po dnešku zná lépe svou historii. Archeologové spočítali hroby staré několik staletí přímo pod kostelem mistra Jana Husa. Poslední neznámou byl obsah krypty. Domněnky se potvrdily, poslední odpočinek v ní našel v osmnáctém století poslední zde sloužící římskokatolický kněz.
Josef KVASNIČKA, redaktor
-------------------Tunový betonový kryt, to byla poslední překážka k cestě do krypty. Po dlouhých minutách se kolos konečně podařilo posunout. První pohled škvírou - krypta skutečně není prázdná.
Miroslav Vaškových, Slovácké muzeum Uherské Hradiště -------------------Je tady zbytek masivní dubové rakve rozvalený a pravděpodobně hrob muže podle stehenní kosti se zdá asi dost vysokého. Podej mně sem foťák. Ten původní je tady. On má hlavu tady.
Josef KVASNIČKA, redaktor -------------------Po chvíli pátrání v kryptě byla záhada definitivně vyřešena. Pomohl objev křížku a dokonce i zbytku kněžského roucha.
Miroslav Vaškových, Slovácké muzeum Uherské Hradiště -------------------Poslední římskokatolický farář Jan Drchalík, který zemřel a byl zde pochován roku 1739.
Josef KVASNIČKA, redaktor -------------------Málokdo v Uherském Brodě ví, že kostel mistra Jana Husa je vlastně největším městským pohřebištěm. V lodi kostela byli pohřbeni významní měšťané. Všude jinde pak třeba oběti válečných střetů z okolí Uherského Brodu v sedmnáctém a osmnáctém století.
Miroslav Vaškových, Slovácké muzeum Uherské Hradiště -------------------Šlo by odebrat vzorky DNA, ale neznáme kompletní databázi DNA současných Broďanů, takže ty výsledky jsou více méně jenom dokumentační.
Iva POSPÍŠILOVÁ, farářka československé církve husitské -------------------Ti, kteří se tady modlili k Hospodinu, tak tady očekávají své vzkříšení. A ty hroby, to je vlastně ta stejná myšlenka.
Josef KVASNIČKA, redaktor -------------------Kostel pochází ze třináctého století. Teď už ho konečně žádné tajemství neobklopuje a po
položení podlahy začne psát historii novou. Už na počátek listopadu je v něm naplánována stavba. Josef Kvasnička, Česká televize.
Husův kostel vydává tajemství UHERSKÝ BROD
Základy nejstaršího brodského kostela odkryl tým archeologa Slováckého muzea Miroslava Vaškových. Díky opravě podlahy začali archeologové minulou středu zkoumat podklad kostela mistra Jana Husa Církve československé husitské. Zatím k nejcennějším nálezům patří gotické základy a pět hrobů. Podobný hrob se v Uherském Brodě nenašel zhruba třicet let. Na vykopávky se přicházejí dívat místní lidé i zástupci radnice. Ti by je chtěli zpřístupnit veřejnosti.
Proměna Rochusu již získává obrysy UH. HRADIŠTĚ - Ambiciózní plán přeměny bývalého vojenského cvičiště pod kaplí sv. Rocha na kulturní, rekreační a vzdělávací areál získává konkrétní obrysy. Již na konci letošního roku by měla být dokončena studie dopadu projektu na životní prostředí, jež vymezí, které z mnoha nápadů jak vdechnout život tomuto malebnému místu nad slováckou metropolí dovolí náročná pravidla chráněné oblasti Natura 2000, do které Rochus především kvůli výskytu některých vzácných živočichů patří. „V minulém roce byla navržena profesorem Ivarem Otrubou ucelená krajinářská koncepce ztvárnění a využití tohoto území, jíž budou dominovat hlavní aleje ve tvaru vlnících se paprsků, které vyzdobí návrší Rochusu do podoby pomyslného zeleného šperku vsazeného do tváře města. Od okrajů území se z různých stran sbíhají čtyři aleje k jeho přirozenému kulturnímu a duchovnímu centru, kapli sv. Rocha,“ uvedl Květoslav Tichavský, místostarosta Uherského Hradiště, s tím, že součástí areálu bude vedle vlnících se alejí, stezek s poutními cestami a cyklostezkami také vinařské muzeum v přírodě, centrum ekologické výchovy, přírodní botanická zahrada, ovocný sad krajových odrůd, ekostatek a také plochy pro měkké sportovní aktivity, jako je pétanque nebo cyklotrial. Jedním z největších lákadel bude zajisté právě vinařské a vinohradnické muzeum, jehož koncepci připravuje Slovácké muzeum. „Nebudeme kopírovat Strážnici nebo Rožnov pod Radhoštěm. Vinařské a vinohradnické muzeum v přírodě musí být „naše“. Proto jsme na začátku roku 2007 zahájili velmi podrobný výzkum na území okresu Uherské Hradiště, abychom shromáždili maximum podkladů, ze kterých pak můžeme čerpat při vytváření koncepce vinařské vesnice,“ zdůraznil Ivo Frolec, ředitel Slováckého muzea, které teď ve spolupráci s uznávanou odbornicí na lidové stavitelství doktorkou Věrou Kovářů připravuje publikaci o vinařských a vinohradnických tradicích v Mařaticích. Nejen na vydání této unikání publikace, ale také na projektovou přípravu investičních záměrů na Rochusu přispěje uherskohradišťská Nadace Děti - kultura - sport v celkové částce téměř
dvěma miliony korun. „Dlouhodobě deklarujeme, že jsme připraveni významně podpořit projekty, které chtějí podtrhnout vinařskou tradici našeho regionu. Pokládáme to za důležité nejen s ohledem na historické, kulturní a národopisné souvislosti, ale také s ohledem na rozvoj cestovního ruchu a rozšíření nabídky pro turisty, kteří do Uherského Hradiště a jeho okolí přijíždějí,“ uvedla Gabriela Jelínková, manažerka Nadace Děti - kultura - sport.
HALÓ NOVINY Sportovec a výtvarník v jedné osobě Do poloviny září probíhá v uherskohradišťském Slováckém muzeu výstava prací současného lidového výtvarníka Antonína Hájka. Mnozí obyvatelé Uherského Hradiště asi netuší, že jejich spoluobčan před půlstoletím jako mladík naši zemi, tehdejší Československo,ve světě reprezentoval po boku dosud mnohem populárnějších sportovců. Mezi tehdejšími Hájkovými druhy byli například sprinter Václav Janeček, čtvrtkař Jaroslav Jirásek,běžec Stanislav Jungwirth,koulař Jiří Skobla a další.
Skromný a nenápadný Antonín Hájek nedávno oslavil sedmdesátiny -narodil se 20.června 1938 v rodině místního živnostníka a kamnářského mistra. Společně s manželkou Helenou vychovávali tři děti -staršího Františka a dvojčata Zdenka a Antonína. Chlapci vyrůstali přímo v centru města. S otcem,přeborníkem v kuželkách a výborným fotbalistou,chodili často za sportem:na fotbal i a atletický stadion,do přírody k řece Moravě, kde zase pozorovali vodní sporty. Ale břehy řeky jim nabízely také možnost brouzdat se mezi stromy a keři a z vrbového proutí dělat píšťalky,vyřezávat lodičky a plést žily (pomlázky). Už tehdy malému Toníkovi dřevo »zavonělo«...
Cesta ke sportovní kariéře
Když začali chlapci dospívat,museli otci pomáhat při jeho práci. Obvykle podávali kachle nebo kamnářskou hlínu. Otec jim od dětství vštěpoval základní návyky -a především poctivost v každé práci. Velkou motivací se stal pro dvojčata Antonína a Zdenka starší bratr František. Věnoval se veslování. Bratři brzy Františka následovali, takže v roce 1948 vznikla v Uherském Hradišti nejmladší čtyřka veslařů na světě. Tvořili ji Vladimír Červinka,Antonín a Zdenek Hájkovi a Miloš Plachý. Nejezdili sice závodně,ale před každými místními závody a přebory reprezentovali s obrovským úspěchem jako předjezdci. Antonín Hájek,tedy spíše zvaný Tonda,se věnoval sportu i během základní vojenské služby. Byl zařazen do sportovního oddílu Dukla Praha a současně působil i jako kulturní referent. Věnoval se organizování kulturních akcí,byl promítačem filmů,zabýval se propagační činností. Trénoval jej profesor Vysoké školy vojenské Vojtěch Havlík. V roce 1959 byl také Tonda vybrán společně s dalšími z reprezentačního oddílu Dukla Praha k dvouměsíční sportovní reprezentaci do Číny a do Vietnamu. Kromě závodění jejich tamní pobyt představoval i kulturní vyžití,včetně návštěvy Zakázaného města v Pekingu. »Tolik jsme se těšili na závěrečné závody během našeho pobytu v Číně. V rukou i v nohou jsme cítili zlepšenou formu a tréninkové výsledky nám dávaly velké naděje. O náš poslední start byl v Pekingu obrovský zájem,«zavzpomínal jednoho horkého srpnového dne v letošním předolympijském čase na zahrádce svého domku na kraji Uherského Hradiště Antonín Hájek.»Jenže větru se ani tehdy nedalo poroučet... Až do nedělního rána nám počasí přálo,ale pak se rozpoutalo opravdové ‘větrné peklo’. Přihnala se tehdy větrná bouře a pod tlakem větru,který dosahoval asi stokilometrové rychlosti,se prohýbaly nejen stromy, ale klátili jsme se i my.«Ale přesto se tehdy,před bezmála půlstoletím,závodilo. Deset tisíc diváků se sice choulilo
před útočícím větrem ve všech možných úkrytech na pekingských tribunách,ale naši armádní sportovci k závodům i v takových podmínkách skutečně nastoupili. »Mezi čínskými atlety jsme však těžko hledali soupeře -většina přihlášených totiž zůstala raději doma,takže zvláště v běžeckých disciplinách jsme byli skoro bezkonkurenční,«doplnil pan Hájek. Dodnes si například vzpomíná,že Josef Doležal po závodech v chůzi nevypadal ani jako závodník, ale spíše kominík,protože prach zvířený po hřišti ulpíval všude po tělech atletů. Tedy i členů Dukly z dalekého Československa. Získali si tehdy přízeň publika i ohromný respekt,všude byli vítáni. »Tehdy jsme sport provozovali jako skuteční nadšenci,dnes je to ale všechno docela jinak,«připomíná s určitou nostalgií pan Hájek.»Stále dělám rozhodčího při atletických závodech,ale moc mi vadí nynější vztah mladých lidí ke sportu. Když například slyším,jak nynější mladí sportovci neustále mluví sprostě,jsem z toho znechucen. Neříkám,že bychom my tehdy byli nějací svatouškové,ale toto už přesahuje všechny meze sportovního ducha. Jenže kdybych jako rozhodčí všechny sprosté účastníky ze závodů vyloučil,málem bych tam asi zůstal sám.«Uvědomuje si,že nastala naprostá devalvace morálky nejen ve sportovní sféře,ale v celé společnosti.»Bohužel to ale platí často i o trenérech. To,co si dnes sportovci i jejich trenéři dovolují,to opravdu nedokážu pochopit.« Na společnost,tedy ani na sport,sice nezanevřel,ale často si raději stoupne v tichu své dílničky ke svým »rachotinám«. Tvoří pak věci,které těší nejen jeho,ale dělají radost i ostatním. »Samozřejmě by bylo jednodušší dřevo obrábět na moderních strojích,ale to by mě tolik nebavilo já raději dělám na starých mašinách,které toho už tolik pamatují. Ono to má svůj smysl,člověka ta práce víc těší,«usmívá se sportovec a výtvarník v jedné osobě.
Cesta ke kumštu
O lidové umění se Antonín Hájek začal více zajímat hned po ukončení vojenské služby. Tehdy nastoupil do národního podniku LET Kunovice jako údržbář. Specializoval se na opravy strojů. Protože jej však zvolená profese nedokázala zcela uspokojit, využil znalosti tohoto řemesla pro svou zálibu řezbářství,soustružení dřeva a jeho zdobení. Znalost metalurgických procesů,technologie obrábění,měření a další znalosti a dovednosti vyplývající z oboru zámečnictví se staly základem a odrazovým můstkem i pro další profese. Poznatky mu napomáhají k originálnímu upravování a rekonstrukcím soustruhů a dalších pracovních nástrojů. Stále více jej však lákala lidová tvorba,přičemž ho přímo fascinovala ušlechtilost tvarů a přírodní materiál. Začal vyhledávat příležitosti,kde by mohl svůj vztah k umění zdokonalovat po odborné i výrobní stránce. Zabýval se například domáckou výrobou dřevěných dekorativních předmětů -dřevěných stěn, vyřezávaných poliček nebo zhotovoval nástěnné výrobky. Velký vliv na jeho vývoj měl vynikající keramik Karel Němec z Ratíškovic; spřátelil se s ním prostřednictvím svého otce a bratra Františka. Jako dílenský a dopravní technik a následně stavbyvedoucí díky své činorodé nátuře Antonín Hájek vytvořil ve svých profesích řadu zlepšovacích návrhů. Už dříve například jako strojní zámečník nabyl schopností,které mu společně s jeho talentem a nápady umožňovaly zabývat se vlastními konstrukcemi soustruhů na dřevo; touto činností se zabývá s nadšením stále. Zámečnická profese mu však nepřinesla znalosti o schopnostech dřeva. Učitelem a rádcem v tomto oboru se pro něj stal Jan Kalous,bývalý pracovník uherskohradišťského Ústředí lidové umělecké výroby. Ten ho společně s dalšími zasvětil do tajů práce se dřevem nejvíc. Prakticky i teoreticky.
Neustálé vzdělávání
Velkou zkušenost představovalo pro Antonína Hájka jeho působení na uherskohradišťské střední uměleckoprůmyslové škole,kde byl od roku 1987 zaměstnán jako školník a správce budov. Akademická půda a možnost komunikace s umělci,pedagogy i studenty školy napomohly rozvíjení Hájkova talentu a získávání profesionálních zkušeností v řadě oborů. Jako správce školy byl všude přítomný a byl vždy k ruce na všech oborech, pomáhal při výtvarných sympoziích,podílel se na výrobě tavicí pece,spolupracoval často s Jiřím Vlachem a Miroslavem Dobešem při odlévání bronzových plaket. Také oni ho nejvíce inspirovali, aby se začal umělecky realizovat. Soustavně se vzdělává. V jeho knihovně najdeme řadu titulů,které se zabývají dřevem obecně, vrací se ke knížkám pojednávajícím o všeobecné technologii dřeva,kde si znovu prověřuje anatomickou a chemickou stavbu dřeva.»Dřevo musí žít,nemůže to být jen kus hmoty ke zpracování! Musíme najít jeho krásu kresby letokruhů,vnímat jeho vnitřní strukturu,«zasvěcoval mne ve své nedávné expozici v uherskohradišťském Slováckém muzeu do tajů své práce. Jako strojařa konstruktér se začal zajímat také o staré šlapací soustruhy a jejich rekonstrukce. Seznámil se s lidmi,kteří je vlastnili,ale nevěnovali se již vlastní práci. Antonín Hájek se tak stal i sběratelem těchto starobylých soustruhů. Znovu je konstruuje,nahrazuje scházející součástky a zprovozňuje zapomenuté pomocníky starých řemesel. Starobylé soustruhy vozí s sebou po jarmarcích a předvádí soustružení po muzeích v přírodě po celé republice. Vedle soustruhů se stal i sběratelem hoblíků;vždy ho prý přivádí na myšlenku,kdo asi byl jeho dávným majitelem a co asi s hoblíkem dokázal udělat... V muzejních dokladech minulosti,které rád s muzejními odborníky navštěvuje,obdivuje řadu předmětů zdobených touto technologií. Přádla,roubíky,gajdy,kyje, přeslice,kolovraty,bičiska,valašky,palice či rukojeti nožů... Začal se zabývat prací se dřevem intenzivně a studovat nejrůznější technologie. Od sedmdesátých let,kdy ze zdravotních důvodů musel opustit sportovní aktivity,se systematicky zaměřil na soustružení dřeva a jeho vylévání horkým cínem. Na doporučení Vladimíra Boučka se zaměřil na výrobu drobného užitkového zboží svícny,misky,podnosy,talíře a dózy. Neztotožnil se však s názorem věnovat se jen omezenému okruhu výrobků,lákalo a stále ho láká zdokonalovat se a přicházet s novými nápady. Na trh přináší neobvyklé jemnější předměty. Jeho cílevědomost a talent mu umožňují zhotovovat na soustruhu i ojedinělé velké předměty užitného umění. A kromě toho si v nynějším důchodovém věku občas udělá čas i na své koníčky. Patří k nim i aktivní muzicírování. Na výstavě v uherskohradišťském Slováckém muzeu se nacházel nespočet jeho prací -svícníky, misky ze »železného dřeva«či zdobené vypalovaným dekorem,soustružené předměty vylévané cínem,dózy,podnosy,ale i rukodělné kuriozity například dřevěná sportovní štafeta,pochopitelně s podpisy našich současných atletů. »Antonín Hájek se věnuje soustavně především drobné užitkové a dekorativní umělecké tvorbě,vycházející z tradičních postupů,«charakterizovala jeho tvorbu kurátorka výstavy Dr. Romana Habartová,autorka doprovodného katalogu.»Jeho předměty soustružené ze dřeva a zdobené cínem jsou výrazem osobitého vytříbeného designu. Autor citlivě snoubí tradici se schopností přizpůsobit se ve tvarosloví době i prostředí. Díky vlastní vytrvalé umělecko-řemeslné činnosti patří k ojedinělým tvůrcům,kteří v našem regionu uchovávají a rozvíjejí téměř zapomenuté řemeslo. Jeho tvorba dokládá jedinečnost tradiční technologie.«
