OPATOVICKÝ KOSTEL SV.VAVŘINCE1 Při projíždění Opatovicemi směrem na Pardubice objeví se po pravé straně kostel sv. Vavřince. Kolem kostela se rozkládá hřbitov, obehnaný zdí se dvěma brankami. Stranou od západního průčelí kostela stojí nízká stavba, márnice s plochým trámovým stropem a sedlovou střechou.
Pohled na kostel ze severovýchodní strany.
Kostel se sestává z lodi a užšího obdélného presbytáře, na severu s věží se zděnou helmicí a cimbuřím. Loď je obdélného půdorysu, dlouhá 23 m a široká 9,45.2 Síla zdi je 1 m. Vchází se do ní dvěma pravoúhlými portály ze západu a z jihu. K jižnímu vchodu je přistavena předsíň o čtvercovém půdorysu s valenou klenbou a valbovou střechou. Presbytář je dlouhý 6,30 m a široký 5,65 m. K jeho jihovýchodnímu rohu přiléhá dvakrát odstupněný a pultem završený opěrák Na jižní straně osvětluje presbytář půlkruhové okno. Na levo od něj je ve zdi odkryt fragment románsko-gotického okénka (viz. dále). Presbytář a loď jsou završeny sedlovými střechami. Střechy jsou na východě presbytáře 1
Převzato z práce: Barbora Chmelíková, II. Ročník, Filosofická fakulta Univerzity Palackého, katedra teorie a dějin výtvarného umění, Opatovice nad Labem, gotické umění 13.-14.století. Fotografie byly použité z archivu J.Chudého. 1
a na východě a západě lodi doplněny ny barokními štíty. Na východní straně mezi presbytářem a věží se ve výšce římsy ímsy zachoval kamenný odtokový žlab. Dnes je na nějj napojen novodobý plechový okap.
Pohled na kostel z jižní strany.
Věž stojí na půdorysu čtverce o rozměrech rech 5,80 x 6 m (uvnit (uvnitř 3,64 x 3,64). Je postavena z cihel. Na západní straně přiléhá k vě ěži ži přístavek p s točitým schodištěm, m, do kterého se vchází pravoúhlým portálem na jeho jižní straně. Na východní straně se nachází další, novodobý vstup, ke kterému je přistavěn dřevěný přístřešek K severovýchodnímu a severozápadnímu rohu věže přiléhají iléhají dva pultem završené op opěráky. Jsou bez odstupnění a drobnější než opěrák presb ytáře. ře. Na každé straně věže je vysoké a široké půlkruhové okno s jednoduchým, sešikmeným ostěním. Výška oken je 2,70m a šířka ka 1,53m. V Věž je členěna římsou, ímsou, která vede pod okny, asi metr nad úrovní klenby presbytáře. Nahoře je cimbuří mírně odsazené ven. Z každého rohu věže vyčnívájí v úrovni tohoto odsazení čtyřii malé, kamenné odtokové žlábky. Napravo od východního okna věže, u kraje stěny ny je umíst umístěn drobný reliéf s českým znakem. Věžž je završena cihlovou helmicí s cimbuřím.
Interiér Loď je původně gotická, barokně přestavěná. Světlo tlo je do lodi přiváděno třemi půlkruhovými okny z jihu a třemi emi ze severu. Prost Prostřední 2
severní okno je zakryto oltářem. Další okno je nad západním vchodem. Je polozazděné a ukryto za varhanami, umístěnými na kruchtě. Stěny jsou mezi okny členěny na každé straně pěti pilastry, zakončenými náběžními římsami. Starší původ lodi prozrazuje netypický tvar zaklenutí. Stlačená valená klenba s lunetami je barokní. Náběhy klenby
Presbytář je zaklenut žebrovou hvězdovou klenbou.
nad kladími pilířů jsou však velmi vysoké a mírně se lomí. Výška lodi je 7,16 m. Strop lodi je mírně vyvýšen nad klenbu presbytáře. Původní tvar zaklenutí pravděpodobně prozrazují nerovnosti v omítce východní a západní stěny. Stíny ukazují část oblouku, který navazuje na náběh klenby v místě, kde se lomí. Vrchol oblouku je přerušen klenbou. Na západní straně je kruchta, na kterou vede točité schodiště v jihozápadním rohu lodi. Na schodiště se vstupuje jednoduchým segmentově zaklenutým portálem z vnitřku lodi. Presbytář je zaklenut žebrovou hvězdovou klenbou. Žebra o profilu jednou vyžlabeného klínu vybíhají z jehlancových konzol nahoře s římsou a ve středu klenby se sbíhají v kruhovém svorníku. Tvoří na klenbě jednoduchý síťový obrazec. Ve vrchlíku jsou prostoupena úseky 3
ě protínají. Do žeber, které tvoří čtverec. V rozích čtverce se žebra mírně čtverce je vepsán kříž, jehož ramena s ním svírají pravý úhel. Konzoly
Barokní stlačená valená klenba s lunetami v lodi kostela.
nejsou zcela stejné. Světlo je do presbytáře přiváděno no oknem z jihu. Z lodi vede do presbytáře e vysoký, neprofilovaný triumfální oblouk, který je posunut z podélné osy kostela k severu. Dole jsou římsami naznačeny patky. Závěr oblouku vyrůstá na jihu z římsového náběhu, náb na severu je pouze pravoúhlé odstupnění. ní. Je široký 0,95 m. Na severní straně vede do sakristie v podvěží ží kamenný, sedlový portál. Je dvakrát odstupněný a profilovaný dvěma oblými pruty, a středním edním prutem hruškovým. Pruty vyrůstají z prosté, mírně zešikmené plochy trnože, která stojí na pravoúhlém půdorysu. dorysu. Trnož je vysoká 0,92 m. Napravo od portálu je pravoúhlé okno, na straně do presbytáře užší, směrem do sakristie širší a segmentově zaklenuté. Síla zdi je zde 0,95 m. Sakristie v podvěží je zaklenuta křížovou ížovou klenbou. V ní je při východní stěně otvor pro provaz zvonu. Na západní straně ě nalevo je 10 cm nad zemí výklenek, jehož rozměry ry jsou: h = 97 cm, š = 80 cm, v = 135 cm. Výška sakristie je 3,80 m. Na konci točitého schodiště se ve výšce 4,80 m nad zemí na západní straně vchází do věže. Vchod je tvořen en jednoduchým půlkruhovým portálem, jehož ostění se rozšiřuje uje a na druhé stran straně zdi ústí segmentem. Na jižní straně je čtvercový tvercový otvor, který vede nad klenbu presbytáře. Dále se pokračuje po dřevěném ném schodišti, které je přistaveno k severní, východní a jižní stěně věže. Po něm m se vystupuje 4
Vchod z točitého schodiště do věže kostela.
Velký a malý zvon ve věži.
do horního patra, kde jsou okna a zavěšené šené zvony. V tomto patře je na severní straně malé půlkruhové lkruhové okénko, ke kterému vede žeb žebřík. Okénko vede na cimbuří a není zvenku vidět. t. Podlaha je d dřevěná, tvořená třemi vrstvami křížem položených trámů.. Otvírá se zde pohled do vnitřku zděné, cihlové helmice. Věžž je vysoká 23 m. Zvony jsou zde pouze dva, podle závěsných míst, zde byly původně ě ččtyři. Ve věži jsou zřetelné kapsy po původních vodních trámech pater. V Většina je mírně obdélného průřezu, několik jich má průřez ez kruhový. První řada 5
otvorů, které jsou vždy čtyři naproti sobě, je ve vidět hned při podlaze prvního patra, kde se vstupuje do věže. Podlaha začíná hned nad klenbou sakristie. Otvory jsou na jižní a severní straně, další řada otvorů na západní a východní straně. Takto se dále střídají. Otvory pokračují i nad podlahou horního patra. Poslední jsou ve výšce vrcholu závěrů věžních oken. Kapsy jsou i ve výšce poloviny okna věže. Velikost oken neodpovídá původnímu uspořádání pater. Je možné, že okna byla později rozšířena.
Zařízení kostela Na hlavním oltáři je obraz sv Vavřince, po jeho stranách stojí barokní sochy sv. Jáchyma a sv. Anny. Jsou zlacené, s polychromií.
Hlavní oltář.
Uprostřed je umístěn svatostánek se dvěma anděly. Na jižní straně je oltář se sochou Panny Marie. Po stranách stojí sochy sv. Klimenta a sv. Šebestiána. Naproti na severní straně je umístěna dřevěná arkýřová kazatelna se sochami Naděje a Lásky, podepřená štíhlým sloupkem. Nahoře je završena baldachýnem se sochou Víry. Dále je na severní straně umístěn oltář s obrazem Stigmatizace sv. Františka a se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava. Pod kruchtou na západní stěně lodi a na stěně schodiště visí obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. 6
Oltář Panny Marie. 7
Oltář sv.Františka 8
Dřevěná arkýřová kazatelna. 9
Václava. Dále zde je 14 obrazů křížové cesty z počátku átku 19. století od malíře malí Kernera z roku 1822 a Zvěstování stování Pann Panně Marii. Většina zařízení ízení pochází z 2.pol. 18.st. V jihovýchodním rohu lodi stojí na kamenném podstavci cínová křtitelnice s maskarony na nohách, dat. 1551.3 Vlevo: Cínová křtitelnice.
Opatovický klášter S historií Opatovic a jistě i se vznikem kostela sv. Vavřince ince souvisí skutečnost, skuteč že zde až do husitských válek stával benediktýnský klášter. Podle tzv. zakládací listiny opatovické víme, že 4 v roce 1086 založil král Vratislav klášter v Opatovicích. Povýšil na něj n zdejší poustku, která byla podřízena břevnovskému evnovskému klášteru a pat patřila královu dvorskému služebníku Mikulcovi. Z listiny se také dozvídáme jak rozsáhlé bylo klášterní věno. Kromě Osic, Vysoké, Přelouče če atd. pat patřila 5 klášteru již od samého počátku také ves Opatovice. Dalším pramenem, odkud se dovídáme o historii kláštera jsou Annály hradištskoopatovické. Annály začaly být psány v Hradišti u Olom ouce, v benediktýnském klášteře, založeném roku 1078. V roce 1150 však byli benediktýni z Hradiště vypuzeni premonstráty a uchýlili se do Opatovic. Zde byla v letech 1163-67 napsána druhá redakce spisu. Důležité ůležité bylo pro klášter období za opata Myslocha v letech 1148- 1163. Opat Mysloch se roku 1152, nedlouho po příchodu bratrů z Hradiště, radiště rozhodl přestavět celý klášter, který byl dřevěný a pravděpodobně ě již zna značně 6 zchátralý. Součástí přestavby estavby byl i vznik nového klášterního kostela. Byl to románský trojlodní kostel s dvojitým chórem – spodním a vrchním. Oltář dolního chóru byl zasvěcen sv. Vavřincovi incovi a oltář horního chóru sv. Michalovi. Nohejlová souhlasí s Lehnerem (Dějiny ějiny um umění, Doba románská, 1907, II.sv., str.415- 18), který odmítá Neuwirthův Neuwirthů názor (Geschichte der christlichen Kunst, 1888, str.69), že by si Mysloch 7 přinesl plán kostela z Cluny, kde nějaký čas pobyl. Klášter měl blízké vztahy z panovnickým rodem, čemuž nasvědčuje i to, že zde byl pohřben syn Přemysla emysla Otakara I., markrab markrabě 7 moravský Vladislav. Zboží opatovického kláštera postupně ě nabývalo. Důležité zisky získal velkým darováním roku 1129. Z knížecích darů dar získal toho roku např. Stolany, Lohenice, Březhrad, ezhrad, od krále pak nap např. 8 Dolany, Stěžery či Mezilesice. Roku 1261 vzniklo první mě m sto na opatovické půdě – Přelouč.. Klášternímu rozvoji odpovídá i zakládání probošství. Již v 1. pol. 13.st. před ed rokem 1212 vzniká probošství 10
Půlkruhová zdobená okna na jižní a severní straně
Postava sv.Josefa
Panna Marie s andělem Gabrielem
Sv.Anna
Sv.Václav 11
Sv.Kliment
Sv.Kate řina
v Křesoboru, které bylo roku 1289 prodáno. Klášter zde poté založili cisterciáci. Okolo roku 1270 bylo zřízeno probošství v Heinrichově u Vrchlabí. Třetí proboštsví vzniklo v letech 1241-1243 ve Wahlstatu. Byl zde postaven kostel na paměť bitvy s Mongoly roku 1241. V 2. polovině 13. století pravděpodobně proběhly úpravy nebo přestavba celého kostela, jak soudí Nohejlová podle zachovaných úlomků, které pochází z klášteřiště a nesou stopy doby přechodní. Roku 1253 byly klášterní výsady potvrzeny privilegiem Přemysla Otakara II. a znovu potom roku 1303 Václavem II. Někdy za biskupství Jana z Dražic (1301-1343) byl biskupem jmenován nový opat Hroznata z Lipoltic. Jeho náhrobní mramorová deska z roku 1347 se nachází v severní zdi chrámu sv. Ducha v Hradci Králové. Roku 1348 se opatem stal Neplach. V roce 1339 jej Hroznata poslal do Bononie na vysoké učení. Neplach poté navštívil Řím a papežský dvůr v Avignonu. Neplach sloužil v císařských službách a za jeho opatování se klášteru dostalo řady privilegií a darů. Roku 1349 Neplach získal patronát nad kostelem u špitálu ve Středě a založil zde další probošství.9 Roku 1352 dostal klášter od Karla IV. privilegium, podle kterého získal opat soudní moc nad všemi poddanými kláštera v trestních i civilních věcech. Toto privilegium dbalo na opatovu žádost dokonce stvrzeno zapsáním do zemských desek. Pravděpodobně při příležitosti korunovace Karla IV. na císaře roku 1355, vyprosil si opat písemné potvrzení privilegií vydaných Vratislavem II., Přemyslem Otakarem I., Přemyslem Otakarem II., Václavem II. i samotným Karlem IV. Opat Neplach zemřel 12
1371. Po jeho smrti se stal opatem Jan z Orle. Sice se nestýkal se dvorem jako jeho předchůdce, ale klášteru se nadále vedlo dobře a jeho zboží bylo rozšířeno o další statky. Roku 1389 byl opatem zvolen Petr Lazur. Za jeho opatování v listopadu roku 1415 byl klášter přepadení Janem Městeckým z Opočna a Otou z Bergova. Opata umučili a klášter pravděpodobně nějaký čas drželi ve svých rukou. Nový opat byl dosazen až v lednu následujícího roku. Zkáza kláštera pokračovala za husitských bouří. Král Zikmund využíval klášterní zboží při úhradách válečných dluhů. Klášter byl nejvíce ohrožen blízkým Hradcem Králové, který byl v rukou husitů. Opatovice byli jediným záštitným místem královské moci v tomto kraji. Osudné bylo přepaderní v březnu roku 1421, kdy byl klášter husity vypálen a mniši s opatem se rozprchli. Později se opat objevuje ve slezské Středě. Titul opata opatovického kláštera existoval ještě do první čtvrtiny 16. století, potom zanikl. Opatovické zboží se rozpadlo a přešlo do rukou různých vlastníků. Největší část, která zaujímala okolí Kunětické Hory, získal Bořek z Miletínka. Rod Mrzáků z Miletínka se vyšvihl mezi šlechtickou aristokracii během husitských bouří, ale dlouho se nahoře neudržel a jeho statky přešly do majetku Jiříka z Poděbrad. Listinou krále Vladislava II. Jagellonského z roku 1490, získal Vilém z Pernštejna právo vykoupit jihočeské panství Hluboké a východočeské Kutné Hory.10 Kutnohorské panství vykoupil 1491 a tím získal bývalé zboží kláštera opatovického i sezemického. Historii kláštera podrobně zpracovala Emanuela Nohejlová. Ve své práci podává i kritický přehled Annálů hradištsko-opatovických, Neplachovy kroniky a rozbor zakládací listiny kláštera opatovického. Podobná architektura v kraji V okolí Hradce Králové, Pardubic a Chrudimi stojí další kostely se zděnou helmicí. Jsou to kostely ve Stolanech, Všestarech a ve Starých Ždánicích. Všechny stojí na území, které patřilo opatovickému klášteru. Kostel sv. Mikuláše ve Stolanech je původem románský, obdélná loď je uzavřena pětibokým presbytářem a na západní straně k ní přiléhá hranolová věž se zděnou helmicí a cimbuřím ze 14.st. Kostel Nejsvětější Trojice ve Všestarech je sice doložen již na konci 14. století, roku 1842 byl však zbořen a znovu vystavěn v klasicistním stylu. Z původního kostela zůstala gotická věž, připojená ke kostelu na severní straně. Cimbuří je renesanční. Nejpodobnější kostelu v Opatovicích je kostel sv. Václava ve Starých Ždánicích. Staré Ždánice koupil pro klášter roku 1339 opat Hroznata od Vaňka ze Ždánic.11 Kostel je jednolodní, obdélný s presbytářem téměř čtvercového půdorysu s hranolovou věží na 13
Kostel ve Stolanech
Kostel ve Starých Ždánicích
Kostel ve Všestarech
Kostel v Opatovicích n.L.
severní straně. Nároží presbytáře e vyztužují dva nakoso postavené a pultem završené opěráky. Věž má zděnou nou helmici s cimbu cimbuřím. Postavena je z cihel a především z černého erného lámaného kamene z blízké 14
Kunětické Hory. K severní straně věže přiléhají tři mohutné opěráky. Dva jsou na kruhovém, prostřední opěrák na lichoběžníkovém půdorysu. Jsou nepravidelně dvakrát až třikrát odstupněny a nahoře završeny pultem. Presbytář je zaklenut křížovou klenbou s klínovými, jednou vyžlabenými žebry, které vyrůstají přímo ze stěn. Ve vrcholu klenby se sbíhají v kruhovém svorníku. Presbytář je nejstarší částí kostela, podle Líbala byl zaklenut v 30. letech 14. století. Světlo je sem přiváděno lomeným gotickým oknem se skoseným ostěním na jižní straně a stejně vysokým, ale užším oknem se širokým skoseným ostěním na straně východní. Z presbytáře vede do sakristie v podvěží jednoduchý lomený portál bez kamenného ostění a půlkruhové okénko se širokou lomenou a skosenou špaletou. Sakristiie je sklenuta valenou klenbou. Věž byla až dodatečně přistavena nad sakristii v třetí čtvrtině 14. století. Loď měla původně dřevěný strop. Přestavěna a nově zaklenuta byla v první polovině 16. století. Do lodi se vchází dvěma gotickými portály s kamenným ostěním. Na západní straně sedlovým portálem, jehož profilace se v rozích mírně protíná a na straně jižní portálem lomeným. Profil ostění tohoto portálu je tvořen jedním výžlabkem a prutem, které vyrůstají z drobné, mírně sešikmené trnože. Ve vrcholu závěru portálu se zachoval reliéf hlavičky. Před oba portály byly přistaveny předsíně. Do lodi je světlo přiváděno na jižní straně třemi gotickými lomenými okny se skoseným ostěním. Zdi jsou členěny přízedními pilíři, zakončenými římsou. Z nich vyrůstá křížová hřebínková klenba. Na západní straně je kruchta. Loď i presbytář jsou zastřešeny valbovou střechou. Stavební vývoj – literatura a její zhodnocení Původ kostela se poprvé pokusil odvodit Josef Kurka (1914).12 Z papežské listiny z roku 1397 se dovídáme, že v tomto roce stála mimo klášterní ohradu opatovská kaple, zasvěcená Panně Marii, kde bohoslužby sloužili mniši. Kurka se domníval, že by kaple mohla stávat na místě dnešního farního kostela. Tuto myšlenku od něj převzala Nohejlová.13 Kaple byla podle ní zničena spolu s klášterem za husitských bouří roku 1421. Poté již nebyla obnovena. Místo ní zde byl postaven dnešní kostel, zasvěcený stejně jako původní klášterní chrám, sv. Vavřinci. K zásadním objevům došlo při opravě kostela v roce 1973. 14 Zprávu o průzkumu napsal Martin Dobrev. Na jižní straně presbytáře byly objeveny stopy dvou vysokých gotických oken s jednoduše skosenými ostěními. Okno stejného typu bylo odkryto také na straně východní.. Na jižní straně, uvnitř gotického okna byl objeven fragment jemně profilovaného románsko-gotického okénka asi z 1.pol. 13. st. 15
Nález však bohužel nebyl zdokumentován a vše až na fragment okénka bylo zakryto novou omítkou. Dobrev zařadil adil typ oken a korunní římsy presbytáře do doby kolem poloviny 14. stol. Zmiňuje uje se, že v kraji existují příklady kostelů, které mají obdélný závěrr a stejný typ oken a jsou z 1. pol. 14.stol a starší. Přiklonil se k názoru Nohejlové, že původ p kostela můžeme hledat v klášterní kapli Panny Marie. Zmiňuje Zmiň se o třech stavebních fázích kostela, které proběhly v gotickém slohu. Základ kostela klade do doby kolem či těsně před rok 1350. Po zboření ření kláštera ve 20. letech 15.století byla kaple přestavěna na kostel. Klenba presbytáře a portál do sakristie v podvěží ží ukazují na další stavební fázi, která proběhla na konci 15. století. Z této doby pochází dveře dve do sakristie s iniciálami Vladislava Jagellonského WG. Věžž pak podle n něj byla k presbytáři přistavěna buď ve 20. letech 15.st. nebo na konci 15. st. Podle Jana Sommera jsou věže v Opatovicích, Stolanech a ve Starých Ždánicích z pozdní gotiky. Nestojí však pevně ě za svým názorem, upozorňuje, že datování věží ží není jednoduché bez provedení 15 speciálního hloubkového průzkumu. Znova byl kostel umělecko um historicky popsán v Uměleckých mě památkách Čech.16 Zde se poprvé objevuje názor, že kostel je raně gotického původu ůvodu a to z 2. pol.13.st. Tento původ pů byl kostelu přisouzen isouzen díky jeho půdorysu s pravoúhlým, téměř tém čttvercovým vercovým presbytá presbytářem. Samotný půdorys dorys však nestačí nesta k zařazení azení již do 13. století. Podobný půdorys dorys má i kostel ve Starých Ždánicích, o kterém víme, že byl postaven v 1. polovině 14. století. Ve zdivu presbytáře presbytá byl nalezen fragment okénka z 1.pol.13.st. Ten však byl použit ke stavbě až druhotně: ě: k zazdění gotického okna. okna presbytáře presbytá byla pravděpodobně ě zazd zazděna při přestavbě kaple na kostel v první Při trochu fantazie takto mohl vypadat presbytář (kaple) s věží, při pohledu ze severní strany před rokem 1421.
16
třetině 15.století. Fragment okénka pak může pocházet z blízkého opuštěného kláštera, odkud se také bral materiál na stavbu či opravy mnoha opatovických domů. Podobné pískovcové a profilované fragmenty jsou vidět uvnitř věže ve špaletách J a V okna. Poslední zajímavé postřehy uveřejnil Dobroslav Líbal v Katalogu gotické architektury do husitských válek z roku 2001.17 Původ kostela je raně gotického původu, v poslední čtvrti 14. století byl přestavěn. Z této doby pochází klenba presbytáře, která přímo navazuje na řešení klenby západního pole sakristie a klenby svatováclavské kaple chrámu sv. Víta od Petra Parléře. Věž je nepochybně předhusitská. K tomuto časovému zařazení věže se dnes přiklání i Dobrev. Jestliže kaple stála mimo klášterní zdi, mohla mít při ní tato věž obrannou funkci. Tomu by odpovídala i zděná helmice a cimbuří. Vznik klenby v poslední třetině 14. století je pravděpodobný. Také Mencl řadí typ žebra užitý v presbytáři do druhé poloviny 14. století a na počátek 15.století a ne až na konec 15. století, kdy měla podle Dobreva proběhnout přestavba kostela.18 V presbytáři je tedy zachována původní kaple Panny Marie, o které se zmiňuje pramen z roku 1397. Ani návaznost na umění Petra Parléře není zcela vyloučena. Na konci 14. století se ještě klášteru vedlo dobře, nebylo to tak dávno, kdy na opatském stolci seděl Neplach, známý svými styky s královským dvorem. V poslední čtvrtině 14. století pracovala dokonce dvorská parleřovská huť Václava IV. pro cisterciáky v blízkých Sezemicích. Postavila zde kapli sv. Anny zaklenutou obkročnou klenbou. V této době vznikla jako dílo této huti také tzv. královská – jižní předsíň katedrály sv. Ducha v Hradci Králové a severní předsíň kostela sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě.19 Shrnutí Původně zde stávala kaple Panny Marie doložená poprvé k roku 1397. Byla postavena či přestavěna v poslední čtvrtině 14. století, kdy vznikla hvězdová klenba nynějšího presbytáře. Ze této doby by mohl pocházet i sedlový portál do sakristie. Z období před husitskými válkami pochází i hranolová věž. Po zboření kláštera byla kaple ve 20. letech 15.století rozšířena na kostel. Tehdy vznikla loď, jejíž jádro se dodnes zachovalo. Zazděna byla lomená okna v presbytáři a možná i rozšířena okna věže. Další přestavby kostela proběhly v polovině 18. století. V této době byla přestavěna a pravděpodobně rozšířena loď, střecha získala barokní štíty a vikýřová okénka, jak je ještě dokládá fotografie z počátku 20. století. V polovině 19. století byly nově upraveny omítky. Tato úprava byla ponechána i při poslední opravě kostela roku 1973. 17
POZNÁMKY: 1 Šebek, František a kol.: Dějiny Pardubic I díl, Pardubice 1990, str.90n. 2 Všechny rozměry kostela, jsou měřeny zvenku. 3 Poche, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 2, Praha 1978, str.536 4 Nohejlová, Emanuela: Příběhy kláštera opatovického, Praha 1925, str. 8,9 5 Tamtéž, str.9. 6 Na panství kláštera v této době vznikaly i další kostely, svědčí o tom fragment románského kostela v Přelouči a románského sloupku z Osic. Viz. Šebek 1990, str. 34, 165, Nohejlová 1925, str.16 7 Nohejlová, Emanuela: Příběhy kláštera opatovického, Praha 1925, str.17, Rataj, Jan: Archeologický výzkum na území opatovického kláštera, Památky archeologické 5, 1967, str.593 8 Nohejlová, Emanuela: Příběhy kláštera opatovického, Praha 1925, str.18 9 Tamtéž, str. 26 10 Šebek, František a kol.: Dějiny Pardubic I díl, Pardubice 1990, str. 85n. 11 Materka 1904 12 Kurka, Josef: Archidiakonáty kouřimský, boleslavský, hradecký a diecéze litomyšlská, Praha 1914, str.458 13 Nohejlová, Emanuela: Příběhy kláštera opatovického, Praha 1925, str.44 14 Dobrev, Martin: Zpráva o průzkumu kostela sv. Vavřince, opravovaného v roce 1973, Státní památkový ústav v Pardubicích 15 Sommer, Jan: Poznámky k typologii, konstrukci a provozu gotických venkovských kostelů v Čechách I., II., Muzejní a vlastivědná práce roč. 37, Časopis společnosti přátel starožitností roč.107, 1999, č.2, str.7 16 Poche, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech, Praha 1978, str.535-536 17 Líbal, Dobroslav: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Praha 2001, str.297 18 Mencl, V.: Tvary klenebních žeber v české gotické architektuře, Zprávy památkové péče XI, XII, 1951-1952, str.277, tab.VII. 19 Mencl, Václav: Východočeské kostely kol.r. 1400, Umění XV, 1942-43, str.362 CITOVANÁ
LITERATURA:
Prameny: Dobrev, Martin: Zpráva o průzkumu kostela sv. Vavřince, opravovaného v roce 1973, Státní památkový ústav v Pardubicích Farní kniha, psaná od roku 1836, Farní úřad v Opatovicích nad Labem Materka, Antonín: Historie kostela sv. Václava ve Starých Ždánicích a kláštera v Opatovicích, farní úřad Lázně Bohdaneč, 1904 Literatura: Kuča, Karel.: Regionalita architektury venkovských kostelů v českých zemích, Muzejní a vlastivědná práce roč. .32, Časopis společnosti přátel starožitností roč.102, 1994, č.4, s.193-232 Kurka, Josef: Archidiakonáty kouřimský, boleslavský, hradecký a diecéze litomyšlská, Praha 1914 Líbal, Dobroslav: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Praha 2001 Mencl, Václav: Východočeské kostely kol.r. 1400, Umění XV, 1942-43, s.361-363 Mencl, V.: Tvary klenebních žeber v české gotické architektuře, Zprávy památkové péče XI, XII, 1951-1952, s.268-281 Mencl, V.: Vývoj okna v architektuře českého středověku, Zprávy památkové péče XX, 1960, s. 181-232 18
Mencl, V.: Vývoj středověkého portálu v českých zemích, Zprávy památkové péče XX, 1960, s. 8-26, 113-153 Nohejlová, Emanuela: Příběhy kláštera opatovického, Praha 1925 Poche, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 2, Praha 1978 Rataj, Jan: Archeologický výzkum na území opatovického kláštera, Památky archeologické 5, 1967, s.592-598 Rosůlek, František K.: Pardubicko, Holicko, Přeloučsko, díl III.-místopis, Pardubice 1909 Smetánka, Zdeněk: Výzkum na předklášterním ostrůvku v Opatovicích n. L., Archeologické rozhledy 19, 1957, s. 471-77 Sommer, Jan: Poznámky k typologii, konstrukci a provozu gotických venkovských kostelů v Čechách I., II., Muzejní a vlastivědná práce roč. 37, Časopis společnosti přátel starožitností roč.107, 1999, č.2, s.1-14, 65-77 Šebek, František a kol.: Dějiny Pardubic I díl, Pardubice 1990. Další práce: Chudý J. a Matěásko J.: Opatovická farnost, 2002. Matěásko J.:Kostel sv.Vavřince s farností, 2006.
19
