Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra trestního práva
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Korupce z pohledu trestního práva (Corruption from the Perspective of Criminal Law)
Kamila Grmolcová
2013
"Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Korupce z pohledu trestního práva zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury."
……………………………………. Kamila Grmolcová
1
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Evě Ţatecké, Ph.D. za cenné rady, připomínky a čas, který mi věnovala.
2
Obsah: Úvod ……………………………………………………………………………………...….6 1 Pojem korupce…………………………………………… ………………………....8 2 Příčiny korupčních jednání…………………………… ………………………..…11 3 Formy a druhy korupce…………………………………………………………….13 4 Úplatkářství dle trestního zákona………………………………………………….19 4.1 Pojem úplatek…………………………………………………………………....21 4.2 Přijetí úplatku…………………………………………………………………….21 4.3 Podplacení…………………………………………………………………….….22 4.4 Nepřímé úplatkářství …………………………………………………………… 23 5 Další skutkové podstaty trestných činů definující korupční chování……………25 5.1 Zneuţití pravomoci úřední osoby………………………………………………..25 5.2 Maření úkolů úřední osoby z nedbalosti………………………………………....26 5.3 Neoprávněné nakládání s osobními údaji………………………………………..26 5.4 Pletichy v insolvenčním řízení…………………………………………………...27 5.5 Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěţe……………………………28 5.6 Zneuţití informace a postavení v obchodním styku……………………………..29 5.7 Sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, pře veřejné soutěţi a veřejné draţbě………………………………………………………………………………...29 5.8 Pletichy při zadání veřejné zakázky, při veřejné draţbě…………………………30 5.9 Pletichy proti veřejné draţbě……………………………………………………..31 Závěr…………………………………………………………………………………………32 Seznam použitých zdrojů…………………………………………………………………...35
3
Anotace Předmětem bakalářské práce ,,Korupce z pohledu trestního práva” je přiblíţení se problematice korupce a její vymezení v trestním právu. V úvodu práce je obecně definován pojem korupce, příčiny vzniku korupčního jednání, formy a druhy korupce. Hlavní část je věnována korupci z pohledu trestního práva, vymezení hlavních skutkových podstat týkajících se úplatkářství a dalších souvisejících skutkových podstat. V závěru práce se zaměřím na prostředky boje proti korupci.
Annotation The object of this bachelor thesis,, Corruption in terms of criminal law " to have a closer look at the issue of corruption and its definition in criminal law. In introduction is generally defined the term corruption, causes of corruption, forms and types of corruption. The main part is devoted to corruption in terms of criminal law, defining the main body of the crime relating to bribery and other related subjekt-matters. In conclusion, I will focus on means of combating corruption.
Klíčová slova: Korupce, příčiny vzniku korupce, druhy korupce, úplatkářství, boj proti korupci
Keywords: Corruption, causes of corruption, types of corruption, bribery, fight against corruption
4
,, Žádná pevnost není tak silná, aby nemohla být dobyta penězi.” Marcus Tullius Cicero
,, Každý je úplatný, záleží jen na výši nabízené částky a okolnosti, za které je nabízena“.1
1
Chmelík J. a kol., Pozornost, korupce a úplatek 2003, ISBN 80-7201-434-X
5
Úvod Korupce je součástí lidské civilizace jiţ od dob starověku. Společnost se s ní potýkala v minulosti, potýká se s ní v přítomnosti a, bohuţel, i v budoucnosti bude hrát ve společenském ţivotě nezanedbatelnou roli. V dnešní „moderní“ době, kdy je člověk stále více obklopen vědou a technikou, slýchá informace o korupci téměř neustále. Pojem „korupce“ se tedy dá označit za velmi aktuální téma, tj. téma za dostatečně ţivé, aktuální a dokonce i nadčasové. Korupce je rovněţ stále více vnímána jako negativní společenský jev, který poškozuje důvěryhodnost státu. Korupční jednání se stává nejen problémem jednotlivce, ale především globálním celosvětovým problémem. Dle Indexu vnímání korupce (CPI) 2012, 2 kterou provádí společnost Transparency International, v němţ se řadí do ţebříčku vybrané státy 3 podle hodnocení na základě míry vnímání korupce, se Česká republika umístila na 54. místě. Coţ rozhodně pro tento stát není lichotivé umístění. Na tomtéţ místě se v ţebříčku umístily i státy: Lotyšsko, Malajsie a Turecko. Za nejlépe hodnocené státy ve směru k potírání korupce byly označeny státy: Dánko, Finsko a Nový Zéland. Naopak, ke státům na jejichţ území se korupci daří nejlépe, patří: Afghánistán, Severní Korea a Somálsko. Statistické zkoumání se však většinou nezaměřuje na zkoumání korupčních trestných činů, přesto lze konstatovat, ţe se korupce stále více dostává do popředí veřejného zájmu. Stát a rovněţ i společnost si čím dál více začínají uvědomovat její negativní dopady. Proto se jí stát snaţí čelit prostřednictvím vytváření kvalitních zákonných předpisů a následně i působením na společnost, které se snaţí vštípit, v rámci etického kodexu, vědomí, ţe korupční jednání nepatří ke kladným morálním normám a je třeba toto chování oznámit orgánům činným v trestním řízení. Je nutno konstatovat, ţe vzhledem k mnoha dalším faktorům se popsaná snaha státu často nesetkává s úspěchem. Na pomyslných váhách proti sobě stojí etický kodex, který říká, ţe jakékoliv korupční jednání je nejen neetické, ale především trestné a na druhé straně stojí lidská touha po bohatství, zisku a lepším postavení ve společnosti. Cílem této bakalářské práce tedy bude, aby se i veřejná společnost po přečtení práce dozvěděla o dané, „nejen“ společenské, problematice. Čtenář se na následujících stránkách seznámí s obecným vymezením pojmu korupce, jejími formami, druhy a příčinami jejího 2
Článek INDEX CPI 2012[online]. [cit. 31. březen 2013]. Dostupné z WWW :
3
bylo hodnoceno 176 států
6
vzniku. Hlavní pozornost je pak v práci věnována skutkovým podstatám korupce, které jsou zakotveny v trestním právu, zejména v části týkající se úplatkářství a dalších skutkových podstat, které souvisí s korupčním jednáním.
7
1
Pojem korupce
Korupce je jedním z nejzávaţnějších a nejdiskutovanějších světových problémů současnosti. Definice pojmu „korupce“ však není ustálená a stále je předmětem velkých diskuzí. Rozdíl v definicích je patrný především podle oborového zaměření, v němţ k definování tohoto pojmu dochází, např. názor sociologa se bude lišit od pohledu policejního vyšetřovatele, soudce, politologa, právníka, ekonoma nebo novináře. V rámci zpracování tohoto tématu se však zaměřím zejména na výklad pojmu „korupce“ z právního hlediska. Obecně lze pojem korupce vyloţit jako odchýlení a porušování platných právních předpisů a norem. Jelikoţ není moţné všechny aktivity obsáhnout v normách trestního práva, v širším vymezení je vnímána korupce jako odchylka od etických norem, případně jako činnost, která poškozuje veřejný zájem.4 Samotný termín ,,korupce“ je latinského původu a vychází ze slovního základu „rumore“, tj. zlomit, rozlomit, přetrhnout. Latinský výraz corpurus znamená následek určitého nekalého jednání. V překladu pak má několik výrazů: znečištěný, zkaţený, zvrácený, mravně zvrácený, zvrhlý, podplacený.5 Pojem korupce zahrnuje i společenské jevy, které se svým charakterem radikálně liší. Jedná se o nejrůznější formy úplatku v podobě poskytnutí finanční hotovosti, věcného plnění, protisluţby, společenské výhody apod. Dále je to výše úplatku, která se pohybuje od několika stovek Kč aţ po několika miliónové částky. Liší se i počtem zainteresovaných osob, složitostí, tj. od primitivního předání úplatku aţ po sloţité toky peněz a nakonec i délkou procesů, tj. od jednorázové korupce po dlouhodobou organizovanou aktivitu.6 „Korumpující nabízí (většinou i poskytuje) určitou formu odměny za poskytnutí neoprávněné (někdy i oprávněné) výhody. Korumpovaný poskytuje (či slibuje poskytnutí) výhody (většinou neoprávněné) a očekává (vyžaduje) za poskytnutou výhodu patřičnou odměnu.“7
4
Dufková, I., Zlámal, J., Korupce, Střední policejní škola MV v Praze, AGIS 2004, Praha 2005, str.5 Chmelík J. a kol., Pozornost, korupce a úplatek 2003, ISBN 80-7201-434-X, str. 11 6 Strategie vlády v boji s korupcí na období let 2013 a 2014, schválená usnesením vlády ze dne 16. ledna 2013, str. 6 [online]. [cit. 31. březen 2013]. Dostupné z WWW: 7 Korupce jako vztah korumpujícího a korumpovaného, [online]. [cit. 31. březen 2013]. Dostupné z WWW: < http://www.transparency.cz/doc/projekty/NIS/Konference > 5
8
Chápání korupce je tedy velmi široké a v podstatě zahrnuje jakékoliv morálně neospravedlnitelné dosahování, přijímání nebo nekorektním způsobem nabízené získání hmotných, duševních nebo jiných nehmotných výhod, či zisků. Je při tom nerozhodné, kdo daný zisk či výhodu přijímá a kdo je nabízí. 8 Základním znakem je především nepoctivé plnění svěřených úkolů vyplývající z jeho postavení, zejména tedy zneuţití svého postavení (svěřené pravomoci) a nezachování nestrannosti při rozhodování. Důvodem takového chování můţe být touha po zisku či jiném osobním prospěchu. Zdaleka se však nemusí jednat pouze o peněţní podobu úplatku, ale o jakoukoliv jinou neoprávněnou výhodu ve prospěch uplácené osoby. Korupce je tedy takovým typem trestné činnosti, kdy jsou za pachatele označeny všechny zúčastněné osoby. Zákon tedy porušují všechny zúčastněné osoby, které mají z této činnosti prospěch a zároveň z výsledků této činnosti jsou uspokojovány jejich potřeby. Ve většině případů není u tohoto jednání přímý poškozený. Za nepřímé poškozené však můţeme označit např. fyzické i právnické osoby, které neuspějí ve veřejné soutěţi, i kdyţ splnily kriteria soutěţe nejlépe, či nás9 - daňové poplatníky, kteří pociťují dopady korupčního jednání např. v podobě zvyšování daní, na způsobu nekvalitně poskytovaných sluţeb, nebo při zvyšování cen apod. I kdyţ se o korupci hovoří hodně, lze ji spíše označit za ,,nepohodlné veřejné tajemství“. Spokojenost obou stran korupčního jednání je zřejmě hlavním důvodem, proč korupce není vztahem veřejným a otevřeným a proč korupční transakce probíhají vţdy skrytě. 10 Obvykle schází k prokázání korupčního chování přímé důkazy a bez důkazů je jakákoliv korupce jen domněnkou. Korupční chování obvykle probíhají utajeně, nedá se zdokumentovat klasickými metodami dokazování a nedá se ani zkoumat metodami zaloţenými na přímém pozorování objektu. Z informací o korupci se pak stávají indicie, názory, nepřímá nebo zprostředkovaná svědectví apod.11 Korupční vztahy se nevyskytují pouze ve vztahu soukromá osoba a veřejný činitel. Můţe k nim docházet i v případě dvou soukromých osob (typicky v obchodním styku). Jedna strana má obvykle zájem na získání zakázky nebo jiné výhody a strana druhá o přidělení zakázky či udělení jiné výhody můţe rozhodovat. Ve vztahu nevystupuje veřejný činitel, tudíţ 8
Chmelík J. a kol., Pozornost, korupce a úplatek 2003, ISBN 80-7201-434-X, str. 11 občany České republiky 10 Dufková, I., Zlámal, J., Korupce, Střední policejní škola MV v Praze, AGIS 2004, Praha 2005, str. 4 11 Chmelík J. a kol., Pozornost, korupce a úplatek 2003, ISBN 80-7201-434-X 9
9
není zpravidla dotčen veřejný zájem. Ovšem i tento druh korupce přináší významné negativní dopady a způsobuje vysoké škody, např. zakázku nezíská subjekt, který by ji dokázal provést nejlépe, ale subjekt, který má nějaký zvláštní vztah k osobě rozhodující o zakázce. Tím vzniká škoda podniku, který zakázku přiděluje. V extrémních případech pak můţe dojít i ke krachům jednotlivých podniků. Mezi negativní dopady korupce patří oslabování důvěry v právní stát, případně vytváření paralelních, nevolených a nedemokratických mocenských struktur. Neefektivní rozdělování veřejných prostředků, deformace hospodářské soutěže a nadbytečné náklady pro podnikání zpomalují hospodářský růst. Ze společenského hlediska korupce prohlubuje společenské nerovnosti a narušuje zásadu rovných příležitostí. Často se stává nástrojem organizovaného zločinu. Výskyt korupce může ohrozit životaschopnost demokratických institucí a tržních ekonomik a zároveň bezpečnost státu, a to jak z hlediska vnitřní, tak i vnější bezpečnosti.12 Názory na korupci se rovněţ liší i podle toho, z jakého sociálního prostředí dotazovaný jedinec vychází. Odlišnosti lze registrovat i mezi jednotlivými státy. To, co je v jednom státu trestně stíháno jako korupce, to je v jiném státu zcela běţnou a legální praxí.
12
MVČR, Strategie vlády s boji proti korupce na období let 2011-2012. [online]. [cit. 31. březen 2013]. Dostupné z WWW:
10
2
Příčiny korupčních jednání
K úplnému pochopení podstaty korupce je nutné porozumět podnětům a příčinám jejího vzniku, prostředí výskytu, případně dalším okolnostem mající vliv na její působení. 13 Za základní příčinu vzniku a existence korupce je povaţována neutuchající touha po větších materiálních statcích, po penězích, po úspěchu, kariéře apod. Touha po penězích a úspěchu je však stabilním hnacím motorem kteréhokoli společenství na světě.14 Korupce souvisí se dvěma typy selhání: selhání institucí a selhání lidí. Příčiny korupce je pak třeba hledat v rovině formálních i neformálních pravidel, mezi kterými existují vzájemné vazby. Zjednodušeně řečeno, korupce je moţná, protoţe zákony nebo instituce ji umoţňují, respektive ji efektivně netrestají a také proto, ţe postoje lidí a jejich chápání hodnot ji podporuje, toleruje a dokonce někdy samotní lidé korupční prostředí vytvářejí. Za faktory vytvářející korupční prostředí jsou označovány: vlivy monopolů, široké rozhodovací pravomoci v rukou jednotlivců nebo organizací, nedostatek kontroly nad rozhodovacími osobami a nedostatečně fungující právní, administrativní, kulturní, ekonomický a politický systém.15 Další souvislost je to, která je spojovaná s korupcí, ţe se týká velkého prospěchu a nízkého rizika potrestání spojeného s korupční činností. Tzn. čím vyšší je moţnost prospěchu, tím větší motivací korupce je. A současně, čím menší je moţnost, ţe korupce bude odhalena a potrestána, tím více prostoru a odvahy mají účastníci tohoto chování. Prostor pro korupci vzniká tedy tehdy, kdyţ pravidla: neexistují, nebo jsou v nich mezery a nedostatky, nebo jsou nejasná, či nepředvídatelná a tím umoţňují volnost v rozhodování a subjektivizmus nebo kdyţ jejich dodrţování nelze vynutit ţádnými sankcemi.16 Dalšími faktory, které napomáhají vzniku korupčního jednání jsou především výše úplatku, právní systém, fungování administrativy, systém sankcí, systém kontroly, korupční tradice, sociální chaos, kvalita státní správy, klientelismus, hodnotový ţebříček, chudoba, korupční vzory, vliv médií atd.17
13
Petrovský, K.., Korupce po Česku, Praha, Eurolex Bohemia a.s. 2007, ISBN 80-86861-94-5, str. 31 Chmelík J. a kol., Pozornost, korupce a úplatek , Praha, Linde, 2003, ISBN 80-7201-434-X, str. 21 15 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 11 16 Dufková, I., Zlámal, J., Korupce, Střední policejní škola MV v Praze, AGIS 2004, Praha 2005, str. 9 17 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 15-17 14
11
Vývojový proces korupce rozděluje Pavel Frič do čtyř stádií. Stadium náhodné korupce – jedná se o počáteční stadium, kdy ke korupčnímu jednání dochází spíše jen náhodně nebo příleţitostně, nedochází zde k masovému korupčnímu jednání. Stadium spontánně regulované korupce – nastupuje zejména v případech selhání kontrolních mechanismů. Z příleţitostných, náhodných korupčních jednání se pomalu stává pravidlo, které nabývá masivních rozměrů. Stadium organizované korupce – z masivního korupčního jednání se stávají organizované korupční aktivity. Vznikají vzájemně propojené korupční řetězce, postupně přecházející do formy vydírání, útisku apod. Díky nefunkčním kontrolním mechanismům proniká korupční jednání i do těchto sfér. Dochází k průniku korupčních aktivit aţ do státní správy a politiky. Stadium systémové korupce – vrcholné stádium, ve kterém dochází k vzájemnému propojení klientské sítě se státními institucemi. Dochází k takovému zásahu do státní správy, kdy přestává být schopna fungování bez úplatků. Postupně dochází aţ ke vzniku korupčního státu.18 Příleţitost ke korupčnímu jednání se nabízí všude tam, kde dochází k manipulaci s penězi, resp. kde veřejní činitelé mohou nekontrolovatelně rozhodovat o rozdělování toho, co je v jejich pravomoci. Zde jiţ objektivně nerozhoduje skutečná dovednost, ale umění ,,zasouvat obálky“ do správných kapes.19 Kromě výnosů existují také rizika korupce, mezi něţ patří hrozba odhalení korumpovaného a korumpujícího a s ním spojená obava ze ztráty zaměstnání a dobré pověsti, trestní stíhání a uloţení trestu, zejména pak trestu odnětí svobody, konfrontace s oběťmi korupce, skandalizace v médiích apod.
18 19
Chmelík J. a kol., Pozornost, korupce a úplatek 2003, ISBN 80-7201-434-X, str. 24-25 Petrovský, K.., Korupce po Česku, Praha, Eurolex Bohemia a.s. 2007, ISBN 80-86861-94-5, str. 36 - 37
12
3
Formy a druhy korupce
Formy korupce navazují na intenzitu, rozsah a závaţnost korupčních jednání. Vycházejí z konkrétních podmínek pro vznik korupčních jednání ve společnosti. Mezi základní provozované formy korupce lze podle poznatků Transparency International zařadit ohromný rozsah jednání. Konkrétně jsou mezi ně řazeny nezákonné mezinárodní transakce, pašování osob a věcí, zpronevěra, padělání listin a věcí, zneuţívání fondů a nadací, zneuţití moci, zastrašování, neodůvodněné prominutí trestů, podvody, zkreslování údajů, vydírání, zneuţívání veřejného činitele, křivá výpověď, nezákonné uvalení vazby, křivé obvinění, úmyslné uvedení v omyl, zanedbání povinností, uplácení a podplácení, vydírání, vymáhání nezákonných odvodů, provize, falšování a manipulace voleb, zneuţití vnitřních a důvěrných informací, falšování záznamů, nedovolený (neschválený) prodej veřejného úřadu, veřejného majetku a licencí, manipulace s předpisy, obchody, dodávkami, smlouvami a úvěry, daňové, úvěrové a pojistné podvody, daňové úniky, rozličné formy neoprávněného
obohacování,
nedovolené
ovlivňování
obchodů,
zaujatost
při
zprostředkovatelských vztazích, konflikt zájmů, přijetí nepřiměřených darů, úplatků, stejně jako dovolených, rozličných pobytů a sluţební cesty financované cizím subjektem, propojení s organizovaným zločinem, operace na černém trhu, cronyismus20, nepotismus21, maskování a kamufláţ, klientelismus, nezákonný dohled (sledování), nezákonné odposlechy a zneuţití poštovního styku, zneuţití úředních pečetí a razítek, úředních budov a příspěvků na vedlejší výdaje.22 Způsob členění korupce není v literatuře jednotný. Nejčastěji se však korupce dělí podle jejího rozsahu na tzv. malou korupci a velkou korupci. Malá korupce je spojována s podplácením úředníků a se záměrně nepřehlednou regulací určitých oblastí ţivota, se špatnou organizací činností a se zneuţíváním pravomocí vyplývajících z dozorových a kontrolních činností veřejné správy. Většinou se jedná o korupci řádových úředníků, kteří jsou zařazeni na niţší či střední stupni řízení, dopravní policisté apod.
20
bratříčkování zvýhodňování rodinných příslušníků 22 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 36 21
13
Velká korupce je spojována s korupcí politických špiček a čelných představitelů veřejného a společenského ţivota. Úplatky dosahují značné výše a tato činnost je spojena s velkou snahou vše velmi dobře utajit. Prospěch z velké korupce je jak pro korumpujícího, tak i korumpovaného mimořádně přínosný a z pohledu trestněprávního mnohokrát přesahuje škodu velkého rozsahu, tj. činí více neţ pět milionů Kč. Velká korupce má nejčastěji podobu zpronevěry veřejných zdrojů, nehospodárného uţívání veřejných zdrojů, soukromého prospěchu z privatizace, zneuţívání veřejné moci při udělování veřejných zakázek, přidělování monopolních a kvazi-monopolních licencí, nepotismu, klientelismu a případně i ,,prodeje významných pozic“, zisku důleţitých, běţně nedostupných informací nebo-li obchodování zasvěcených osob, které mají interní informace.23 Korupce, která se dělí podle rozsahu na velkou a malou korupci, se pak dále dělí do různých podob, např. peněţní korupce, byrokratická korupce, administrativní korupce, politická korupce, vůdcovská korupce, systémová korupce, korupce v policii, korupce v médiích, korupce ve sportu, klientelismus, nepotismus, mezinárodní korupce, manaţerská korupce atd. Nejčastějším druhem je peněžní korupce ve státním úřednickém aparátu a u policie. Jejím prostřednictvím si chtějí státní zaměstnanci přilepšit, při udělování licencí a povolení či jednání s inspekcemi a celními úřady. Obvykle se vyskytuje při styku soukromé osoby s osobou úřední a její existence sniţuje důvěru v nezávislost úředníků veřejné správy v politicky stabilních a ekonomicky nezávislých státech, kde je propracovaný právní systém i s donucovanými prostředky a kde morálka obyvatelstva je tradičně na vysoké úrovni. K tomuto druhu korupce můţe dojít i ve vztahu dvou soukromých osob, povětšině v obchodním styku.24 Byrokratická korupce zvýhodňuje korumpujícího, tedy určitou fyzickou nebo právnickou osobu, a jejím důsledkem je zhoršení pozice nebo majetková ztráta jiné osoby způsobená během např. výběrové řízení (tzn.: výběrové řízení nezíská firma s nejlepší nabídkou, ale firma, která poskytne úplatek).25 Podoba tohoto typu korupce je taková, ţe se na ní podílí více úředníků různého postavení či zaměření. Jako příklad lze uvést vydávání koncesí a vývozních povolení, udělování licencí, přístup k veřejným sluţbám a informacím, 23
Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 21-22 David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 59 25 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 22 24
14
výjimky z uplatňování zákona nebo naopak zajištění mocenského zásahu státního orgánu proti konkurentovi apod.26 Administrativní korupce spočívá v nezákonném poskytování výhod fyzickým i právnickým osobám, které na ně nemají nárok. Podle Světové banky jde o ,,kroky jednotlivců, skupin či firem ve veřejném i soukromém sektoru, směřující k ovlivnění zákonů, předpisů a vyhlášek k vlastnímu prospěchu cestou nezákonného a neprůhledného poskytování soukromých výhod veřejným činitelům“.27 U politické korupce se jedná o vztah mezi politiky a občany, nebo i mezi politiky navzájem. Je typická zejména pro ovládnutí hospodářských vztahů. Představitelé podniků se snaţí získat od politické nomenklatury různé výhody (např. finanční zisk, lepší postavení v politické oblasti apod.). Velmi citlivá je např. oblast tzv. veřejných a státních zakázek. Tento druh korupce je zpravidla spojen s financováním politických stran.28 Speciálním druhem je vůdcovská korupce, kterou podrobně popisuje P. C. van Duyne. Můţe se vyvinout paralelně s úspěšným řízením např. nějaké státní funkce. Po úspěších lze u vedoucí osoby pozorovat profesionální vůdcovskou deformaci, kdy ochota uplatňovat princip transparentnosti bude postupně obcházena či úplně potlačena. Nespokojení budou zastrašováni, a proto opustí úřad nebo organizaci. Vůdce úřadu se začne chovat jako vlastník, vyţaduje poslušnost, vybírá sám podřízené, uplatňuje tzv. favoritismus, odměňuje tedy kohokoliv bez ohledu na jeho kvalitu a výkon. Tento druh korupce naznačuje, ţe ve státě nelze přenést všechno rozhodování do soukromých rukou. Naopak stát má pravomoc a odpovídá za určité oblasti, kromě jiných uveďme výběr daní.29 Systémová korupce je takovým druhem korupce, který proniká do systému státní správy a tím ovlivňuje chod ekonomického systému i demokraticky vzniklých institucí. Úplatky jsou zde nedílnou součástí fungování úřadů a státních institucí. Úředníkům ve státní správě jde o zisk vedlejšího příjmu, a proto si svým mocenským vlivem vynucují úplatky v co nejširší míře. Systémová korupce má vliv na rozhodování společnosti, rychle upadá důvěra lidí v právní stát. O stádium systémové korupce se jedná tehdy, kdyţ úplatky se jiţ 26
David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 59 - 60 27 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 22 28 Chmelík, J., Tomica, Z., Korupce a úplatkářství, Linde Praha, 2011, ISBN 978-80-8201-853-6, str. 54 29 David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 74
15
staly podmínkou fungování systému, tzn. úřadů a státních institucí. 30 V podstatě jde o pronikání korupce do státní správy a do politické soustavy státu. Postihuje celý stát. Patří k nejnebezpečnějším druhům korupce, protoţe dochází k trvalému nebo dočasnému skrytému propojení systému státní správy s korupční klientelou.31 Korupce v policii je jevem, který je v protikladu s účelem její existence policie. Tím je bojovat s trestnou činností i jinými protispolečenskými jevy a předcházet jim.32 Policista, který přijme úplatek za protisluţbu, zvýhodňuje jednu osobu na úkor ostatních. Tím je porušena rovnost občanů před zákonem. Přijetí úplatku policistou podlamuje základní princip demokratického právního státu, toho státu, který policista reprezentuje a rovněţ poškozuje vztah občanů vůči policistům. Definici policejní korupce lze najít v práci J.A. Inciardiho: Nezákonná činnost policistů s cílem zisku ve formě přijímání odměn, úsluh či plateb za sluţby, které má policie podle přísahy poskytovat v rámci své funkce udrţovatele pořádku.33 Novým celospolečenským jevem je korupce v médiích. Jedná se o nový celospolečenský jev, který spočívá ve vyuţívání novinářské činnosti v politické a hospodářské oblasti k osobnímu prospěchu. Takové jednání by dokonce mohlo vést k vydírání, které spočívá v tom, ţe by se zveřejnila či nezveřejnila zpráva, která má značný význam pro situaci ve státě.34 Informace se dnes tedy staly výnosným obchodním artiklem. Veřejnoprávní média mají v České republice značnou míru důvěry ze strany občanů. Je-li tento předpoklad správný, vyplývá z toho pro média velká příleţitost, ale i odpovědnost výrazně spolupůsobit při postihování korupce. Tuto úlohu však mohou realizovat jen legislativně, ekonomicky a politicky nezávislé sdělovací prostředky.35 Stále častěji se mluví i o korupci ve sportu. Doby, kdy sport měl jen ušlechtilé cíle, byl zábavou, výrazem soutěţivosti a touhou po pohybu, jsou minulostí. Z vrcholného sportu se stal obchod, který se řídí stejnými pravidly jako kterékoliv jiné obchodní odvětví.36 Jeho nezbytnou součástí jsou sázkové kanceláře, sponzoři, média platící ohromné částky za
30
Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 27-28 David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 74-75 32 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 30 33 David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 80-82 34 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 31 35 David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 82 36 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 31 31
16
přenosová práva, průmysl sportovních komodit a v neposlední řadě farmaceutických průmysl.37 Klientelismus je neoficiálním systémem organizace v politice, který je zaloţen na protekci, vzájemném zvýhodňování fyzických i právnických osob, úřadů a institucí na základě přátelských vztahů, prostřednictvím sítě známých. 38 Veřejné činitele a zájemce o státní zakázky spojuje společný osobní prospěch, tzn. ţe se navzájem chrání, neboť zde dochází k prospěchu pro obě strany. Jde o způsob vyřizování občanských záleţitostí prostřednictvím sítě známých a přátel. Klientelismus je mírnější formou korupce. Jde o společensky nebezpečný jev, který ochromuje chod institucí a státu.39 V současnosti se pojmu nepotismus 40 uţívá především v souvislosti s politikou či ekonomikou, s řízením společnosti, státu či instituce, při neočekávaném jmenování (prosazování) určité osoby do vyšší funkce, a to s vědomím okamţitých či budoucích protisluţeb.41 Nepotismus se můţe uplatňovat na úrovni státu, společnosti či nějaké instituce. Ţádná země není zcela imunní vůči tomuto jevu. V zásadě je však neslučitelný s demokracií. Nepotismus umoţňuje vytváření velkých či menších zájmových skupin, jeţ snadněji hledají cesty všude tam, kde se o něčem rozhoduje.42 Korupce často přesahuje státní hranice, i kdyţ stát se obyčejně nedostává do situace, ţe by korumpoval jiný stát nebo byl takovým státem korumpován. Typickým příkladem ,,korupce s mezinárodním prvkem“ je uplácení zahraničních veřejných činitelů. Korupce tohoto druhu se můţe vyskytnout u úředníků mezinárodních organizací při přípravě dokumentů pro zasedání různých orgánů nebo při zadávání technických či jiných odborných posudků pro konečné rozhodování. Kolize můţe spočívat v tom, ţe úředníci mezinárodních organizací musí zastupovat zájmy této organizace a nemohou přitom nedbat korektnosti k domovskému státu. Světová banka odhaduje, ţe celková suma úplatků, přijímaná zkorumpovanými politiky, dosahuje výše 1 bil. dolarů ročně.43 37
David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 83 38 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 33 39 David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 85 40 hovoří se téţ o příbuzenské korupci 41 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 34 42 David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 84-85 43 David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 78
17
Při manažerské korupci jde o provázání podnikatelské činnosti s úředními orgány. V této oblasti se jedná o celou hierarchii korupční praxe, např. od padělaného razítka při celním odbavování, přes předstíranou dopravu zboţí, úplatek za urychlení úřední činnosti apod. Negativním dopadem, především vůči vystupování státu však je, ţe si na státní úředníky mohou stěţovat současní nebo potencionální zahraniční investoři. Tím se sniţuje „image“ státu a následně efektivnost podnikatelské činnosti a tok investic z ciziny.44 Takto uváděné druhy korupce však nelze v praxi přesně rozlišit, protoţe kaţdý druh korupce můţe nabýt bezpočtu podob. Navíc v rámci těchto druhů korupcí existuje i několik korupčních stupňů, a to od nahodilých aţ po systémové druhy.
44
David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9, str. 69 - 72
18
4
Korupce dle trestního zákona
,,Ustanovení tohoto dílu chrání čistotu veřejného života, nestranné a objektivní obstarávání věcí obecného zájmu osobami, které věci obecného zájmu obstarávají, před různými formami korupce (úplatkářství).“45 V právním řádu České republiky existují dvě oblasti: oblast veřejného práva a oblast soukromého práva. Tyto oblasti postihují protiprávnost korupčního jednání. V rovině veřejného práva se postihuje úplatkářství prostřednictvím zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších právních předpisů (dále téţ „trestní zákoník“ či „TZ“). V oblasti soukromoprávní se pak jedná zejména o zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ „obchodní zákoník“). Z trestně právního hlediska je důleţité jiţ samotné vymezení, co lze a co nelze povaţovat za korupční trestný čin.46 Pojem korupce není v trestněprávních normách České republiky definován jako samostatný trestný čin. Jedná se o trestné činy uvedené ve zvláštní části v hlavě desáté trestního zákoníku, označené jako ,,úplatkářství“. 47 Přestoţe v trestním zákoně neexistuje skutková podstata trestného činu korupce, tento pojem se vyskytuje v některých důvodových zprávách k novelám trestního zákona. U některých skutkových podstat trestných činů je uvedeno, ţe je jejich cílem potírání korupce v České republice, a to i přes skutečnost, ţe v nich pojem korupce není obsaţen.48 Objektem trestných činů korupce, dále téţ „úplatkářství“, je zájem na řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věcí veřejného zájmu. Resp. zájem na rovnosti podmínek soutěţitelů v hospodářské soutěţi, která by mohla být narušena korupčním jednáním. Je negativním jevem, který ohroţuje nejen objektivnost rozhodování, ale i společenské a ekonomické vztahy vůbec. Dochází zde tedy k neodůvodněnému zvýhodňování jedněch subjektů před druhými. Ministerstvo vnitra ČR na svých internetových stránkách vymezuje v článku nazvaném „Co se rozumí pod pojmem „obstarávání věcí obecného zájmu“ tento pojem následně: „obecný zájem“ znamená, že se v daném případě jedná o oblast, u níž se 45
Kuchta, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-74000-47-8, str. 453 46 Petrovský, K.., Korupce po Česku, Praha, Eurolex Bohemia a.s. 2007, ISBN 80-86861-94-5, str. 61 47 Chmelík, J., Tomica, Z., Korupce a úplatkářství, Linde Praha, 2011, ISBN 978-80-8201-853-6, str. 100 48 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 44
19
předpokládá, že na jejím fungování je zainteresována společnost jako celek, případně určitá sociální skupina. Pojmem „obstarávání věcí obecného zájmu“ se tedy rozumí jednak veškeré činnosti (a rozhodování) orgánů státní moci a dále pak veškeré činnosti při uspokojování lidských potřeb celospolečenského rozměru. Samotné jednání, při němž někdo při výkonu svého zaměstnání ve veřejné správě přijímá, od stran s nimiž jedná různá plnění, tedy nemusí být trestný.49 Věcí obecného zájmu tak bude zcela nepochybně rozhodování soudů, pracovníků stavebních a bytových úřadů, ale také činnost lékařů, pracovníků ve školství, ale i pohřební sluţby. Tohoto trestného činu se tak např. dopouští i vedoucí pracovník, který od svých podřízených přijímá ,,dary“ nebo ,,pozornosti“ za to, ţe nevyvodí závěry z nedostatků, které byly u podřízených zjištěny při kontrole. 50 Mezi úplatkem a obstaráváním věci obecného zájmu musí být příčinná souvislost. Z toho vyplývá, ţe úplatek musí mít vztah k činnosti osoby, která spadá pod obstarávání věci obecného zájmu.51 Obstarávání věcí obecného zájmu nejsou takové činnosti občanů, které jsou výlučně projevem jejich osobních práv a potřeb. Pokud poskytnutí nějaké výhody nesleduje ovlivnění obstarávání věcí obecného zájmu, nejde o úplatek. Úplatkářství podle dílu 3 hlavy X. trestního zákona tvoří trestné činy: přijetí úplatku, které je označované jako pasivní korupce (§ 331 TZ). Dále to je podplacení, které je označováno jako aktivní korupce (§ 332 TZ). V neposlední řadě je nutno poukázat na nepřímé úplatkářství, které je označováno za úplatnou intervenci (§ 333 TZ). Rovněţ je trestné nepřekaţení a neoznámení trestného činu přijetí úplatku a trestného činu podplacení. (§ 367 a § 368 TZ). Trestnost podplácení a nepřímého uplácení však zaniká, jestliţe pachatel úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, ţe byl o to poţádán a učinil o tom dobrovolně a bez odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.52
49
MVČR, Článek - Obstarávání věci obecného zájmu. [online]. [cit. 31. březen 2013]. Dostupné z WWW: < http://www.mvcr.cz/clanek/faq-vymezeni-pojmu-co-se-rozumi-pod-pojmem-obstaravani-veci-obecnehozajmu.aspx > 50 Chmelík, J., Tomica, Z., Korupce a úplatkářství, Linde Praha, 2011, ISBN 978-80-8201-853-6, str. 105 51 Bude tomu tak, pokud přijatý nebo slíbený úplatek má vztah k činnosti osoby, která věci obecného zájmu sama obstarává, nebo osoby, která přitom spolupůsobí, např. koná přípravné nebo pomocné práce. 52 Novotný O., Vokoun R., Šámal P. a kol., Trestní právo hmotné, Zvláštní část, 6. Vydání, Praha 2010, ISBN 978-80-7357-509-0, str. 433
20
4.1
Pojem úplatek
Úplatek můţe mít řadu různých podob. Rozumí se jím neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok (viz. ustanovení § 334 TZ). Nejčastěji jde o peníze a věcné dary. Za úplatek je nutno povaţovat i poskytnutí různých protisluţeb, zajištění jiných plnění ve zvýhodněném – přednostním či nadstandardním reţimu nebo zcela jiná nehmotná plnění osobní povahy. Stručně řečeno, úplatkem je tedy poskytnutí neoprávněné výhody v jakékoli podobě, ovlivňuje nejen řádnou a nestrannou činnost státních a samosprávných orgánů a jiných institucí, ale i další společenské vztahy.53 Můţe mít i podobu materiální, zejména finanční nebo poskytnutí daru. Také můţe jít i o výhodu jiného druhu, např. poskytnutí protisluţby, informace, vykonání souloţe apod. Je tedy zjevné, ţe zákon nestanoví ţádnou minimální hranici úplatku. Za úplatek se však nepovažuje obvyklé spropitné jako výraz spokojenosti zákazníka při poskytování sluţeb,54 úplatkem tedy není spropitné číšníkovi, poskytnutí bonboniéry, kávy či květin ošetřujícímu personálu v nemocnici apod.
4.2
Přijetí úplatku
Přijetí úplatku je upraveno v ustanovení § 331 TZ. Pachatelem tohoto trestného činu je ten, kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek. Dále je to ten, kdo má v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, prospěch velkého rozsahu nebo spáchá-li takový čin jako úřední osoba. O přijetí úplatku jde tehdy, jestliţe se pachateli 55 přímo nebo prostřednictvím jiného dostane úplatek do dispozice. Nevyţaduje se předchozí výslovný souhlas nebo dohoda. Slib úplatku je vyjádřením závazku poskytnout úplatek v budoucnosti. Na rozdíl od nabídky bývá zpravidla méně konkrétní. Nezáleţí na tom, zda později dojde ke splnění slibu a úplatek bude 53
Petrovský, K.., Korupce po Česku, Praha, Eurolex Bohemia a.s. 2007, ISBN 80-86861-94-5, str. 69 Novotný O., Vokoun R., Šámal P. a kol., Trestní právo hmotné, Zvláštní část, 6. Vydání, Praha 2010, ISBN 978-80-7357-509-0, str. 434 55 můţe být fyzická i právnická osoba 54
21
poskytnut. Jiţ samo přijetí slibu je dokonaným trestným činem. Znak ,,dá si slíbit úplatek“ je formou přípravy, která je povýšena na dokonaný trestný čin. Pachatel ţádá úplatek, jestliţe zřetelně, výslovně, písemně či jinak projeví svoji vůli získat pro sebe nebo pro jiného úplatek. Postačí i jednání, z něhoţ je zřejmé, ţe pachatel úplatek ţádá. Trestný čin přijetí úplatku je dokonán jiţ přijetím úplatku a je nerozhodné, zda byla nějaká výhoda poskytnuta.56 Základní skutková podstata, která je uvedena v ustanovení § 331 odst. 1 TZ se vztahuje ke dvěma vývojovým fázím úplatkářství. Jednak je to dokonání úplatkářského jednání, kdy se pachateli skutečně dostane neoprávněné výhody za obstarávání věci obecného zájmu (přijetí úplatku), jednak určitá forma přípravy k přijetí úplatku (dá si slíbit úplatek), která je ovšem povýšena na dokonaný trestný čin. 57 Druhá základní skutková podstata je uvedena v ustanovení § 331 odst. 2 TZ, u které je zvláštní přísnější trestní sazba neţ v první základní skutkové podstatě. Jedná se o přísnější postih pro pachatele, který v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu úplatek ţádá. Tedy aktivně jedná tím, ţe naznačí nebo dá podnět jiné osobě, aby mu úplatek poskytla, pokud chce, aby jednal v její prospěch v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu důleţité pro tuto osobu. K dokonání trestného činu není rozhodující, zda osoba úplatek přijala či jí pouze slíben.58 Ustanovení § 331 odst. 1 a § 331 odst. 2 jsou dvě samostatné skutkové podstaty, přičemţ § 331 odst. 2 je ustanovením speciálním. Jednočinný souběh těchto dvou skutkových podstat je vyloučen.59
4.3
Podplacení
Podplacení, je upraveno v ustanovení § 332 TZ, který říká, ţe tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek. Jednání pachatele spočívá v tom, ţe jinému nebo pro jiného přímo nebo prostřednictvím jiné osoby poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek 56
Jelínek J. a kol., Trestní právo hmotné, 2. Vydání, Praha, Leges 2010, ISBN 978-80-87212-49-3, str. 770-771 Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-09-7, str. 45 58 Chmelík, J., Tomica, Z., Korupce a úplatkářství, Linde Praha, 2011, ISBN 978-80-8201-853-6, str. 106 59 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 978-807400-428-5, str. 3160 57
22
v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu nebo s podnikáním svým nebo jiného. Na osobu pachatele tohoto trestného činu nejsou kladeny ţádné speciální poţadavky nebo nároky, můţe se jej tedy dopustit kdokoliv. Pro dokonání trestného činu podplacení se předpokládá, ţe protistrana, tedy adresát úplatku, úplatek skutečně přijme nebo alespoň přijme slib poskytnutí úplatku. Pro dokonání trestného činu je rozhodující samotný fakt konání pachatele, který je rozhodnut za obstarávání věcí obecného zájmu poskytnout úplatek, a to i v budoucnu, aniţ by věc obecného zájmu v době nabídky nebo poskytnutí úplatku ještě získal. Trestný čin podplácení předpokládá aktivní formu jednání, tedy konání. 60 K dokonání trestného činu stačí jeho pouhá nabídka. K tomuto úplatnému jednání můţe dojít jak před obstaráváním věcí obecného zájmu (před činností související s podnikáním), tak po něm, a to i bez předchozí dohody. Z hlediska naplnění skutkových znaků toho trestného činu není relevantní, zda bylo dosaţeno sledovaného protiprávního zvýhodnění. Poskytnutí úplatku je kromě přímého předání úplatku i nepřímé poskytnutí výhody nebo protisluţby.61
4.4
Nepřímé úplatkářství
Nepřímé úplatkářství je upraveno v ustanovení § 332 TZ, který říká, ţe tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo ţádá nebo přijme úplatek za to, ţe bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo za to, ţe tak jiţ učinil a dále ten, kdo jinému úplatek poskytne, nabídne nebo slíbí. Osobou pachatele tohoto trestného činu můţe být fyzická i právnická osoba. Není poţadováno ţádné zvláštní postavení nebo funkce, můţe jím být tedy kdokoliv. Tato skutková podstata postihuje i takové formy úplatkářství, kdy někdo přijme či ţádá úplatek za to, ţe bude svým vlivem působit na někoho jiného a to na veřejného činitele za tím účelem, aby ovlivnil výkon jeho pravomoci nebo za to, ţe jiţ tak učinil. Trestnost tohoto činu postihuje se také podplácení třetí osoby, tím ţe poskytne, nabídne nebo přislíbí úplatek za účelem ovlivnění výkonu pravomoci veřejného činitele, nebo za to, ţe tak jiţ učinila.62
60
Chmelík, J., Tomica, Z., Korupce a úplatkářství, Linde Praha, 2011, ISBN 978-80-8201-853-6, str. 108 Novotný O., Vokoun R., Šámal P. a kol., Trestní právo hmotné, Zvláštní část, 6. Vydání, Praha 2010, ISBN 978-80-7357-509-0, str. 436 62 Petrovský, K.., Korupce po Česku, Praha, Eurolex Bohemia a.s. 2007, ISBN 80-86861-94-5, str. 76-77 61
23
U nepřímého úplatkářství je třeba zdůraznit poţadavek působení na výkon pravomoci úřední osoby. Působení na činnost jiné osoby, byť by obstarávala věci obecného zájmu, není u nepřímého úplatkářství trestné.63 Aby se takový trestný čin stal, je nutné úmyslně působit na veřejného činitele tak, aby došlo k ovlivnění výkonu jeho pravomoci. Nebezpečnost nepřímého úplatkářství pro společnost a nutnost její ochrany před tímto jevem je stejná jako u přijímání úplatků a podplácení. I zde se jedná o napadání stejných společenských vztahů, i kdyţ trochu jiným způsobem. Tento závěr potvrzuje i podobnost trestních sazeb u nepřímého úplatkářství jako u přímého.64
63
Novotný O., Vokoun R., Šámal P. a kol., Trestní právo hmotné, Zvláštní část, 6. Vydání, Praha 2010, ISBN 978-80-7357-509-0 , str. 438-439 64 Petrovský, K.., Korupce po Česku,Praha, Eurolex Bohemia a.s. 2007, ISBN 80-86861-94-5, str. 76-78
24
5
Další skutkové podstaty trestných činů
Kromě úplatkářství je v českém právním řádu zakotveno několik dalších skutkových podstat trestných činů, které definují korupční chování. Rozhodující prostor a hlavní nebezpečí korupce leţí v oblasti veřejné správy včetně moci zákonodárné a moci soudní. Jde především o vybrané činy úředních osob podle části druhé, hlavy X., Dílu 2 trestního zákoníku tj. ,,Trestné činy úředních osob“. 65 Jedná se zneuţití pravomoci úřední osoby (§ 329 TZ) a maření úkolů úřední osoby z nedbalosti (§ 330 TZ). K dalším trestným činům, které mají znaky korupčního chování, lze řadit také trestné činy: neoprávněné nakládání s osobními údaji (§ 180 TZ), pletichy v insolvenčním řízení (§ 226 TZ), porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěţe (§ 248 TZ), zneuţití informace a postavení v obchodním styku (§ 255 TZ), sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěţi a veřejné draţbě (§ 256 TZ), pletichy při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěţi (§ 257 TZ), pletichy proti veřejné draţbě (§ 258 TZ), případně některé další skutkové podstaty obsaţené zejména v hlavě VI. a X. zvláštní části trestního zákoníku.
5.1
Zneužití pravomoci úřední osoby
Objektem tohoto trestného činu je dle ustanovení § 329 TZ chráněný zájem státu na řádném výkonu pravomoci úředních osob, který je v souladu s právním řádem, a na ochraně práv a povinností fyzických a právnických osob. Aby došlo k naplnění této skutkové podstaty, musí se trestného činu dopustit pachatel – úřední osoba, která je fyzickou osobou, jako speciální subjekt, a to jednou ze tří taxativně uvedených forem jednání, tzn. výkonem své pravomoci způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu – pachatel v rámci své pravomoci jedná úmyslně způsobem, který porušuje nebo obchází konkrétní právní předpis (jiný neţ trestní) 66, dále překročením své pravomoci – pachatel vykonává činnost, která patří do pravomoci jiné úřední osoby, jiného orgánu a to buď nadřízeného nebo podřízeného, pokud osoba nemá právo danou věc řešit sama nebo nesplněním povinnosti vyplývající z její pravomoci – pachatel nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci uloţenou mu zákonem nebo jiným práv-
65
PČR, Článek - Stop korupci [online]. [cit. 28. březen 2013]. Dostupné z WWW: <www.policie.cz/clanek/stopkorupci.aspx > 66 Jelínek J. a kol., Trestní právo hmotné, 2. Vydání, Praha, Leges 2010, ISBN 978-80-87212-49-3, str. 766
25
ním předpisem nebo povinnost vyplývající z pracovního nebo funkčního zařazení.67 Z hlediska zavinění musí úmysl pachatele kromě jednání zahrnovat i úmysl způsobit někomu škodu nebo jinou závaţnou újmu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.68 Aby došlo k dokonání tohoto trestného činu, nemusí vzniknout skutečná škoda, jiná újma nebo opatření prospěchu. Postačí samotné jednání vedené úmyslem škodu či jinou újmu způsobit nebo neoprávněný prospěch opatřit.69
5.2
Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti
Objektem tohoto trestného činu je dle ustanovení § 330 TZ zájem na řádném a důsledném plnění úkolů úředními osobami. Ustanovení o trestném činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti se vztahuje jen na závaţné případy porušení povinnosti úřední osoby zaviněné z nedbalosti, které mají za následek zmaření nebo podstatné ztíţení splnění důleţitého úkolu.70 Méně závaţné případy lze postihnout disciplinárně. Za zmaření důleţitého úkolu se povaţuje znemoţnění jeho splnění v době, kdy měl být splněn, podstatné ztíţení splnění znamená vytvoření takových podmínek, za kterých je ke splnění potřeba vynaloţit podstatně více energie, času nebo prostředků, neţ by bylo třeba za obvyklých podmínek. Tohoto trestného činu se můţe dopustit jen úřední osoba, tj. speciální subjekt.71
5.3
Neoprávněné nakládání s osobními údaji
Objektem trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji je podle ustanovení § 180 TZ právo na ochranu před neoprávněným zveřejněním osobních údajů a jejich zneuţíváním, jakoţ i ochrana dalších práv a oprávněných zájmů, které zveřejněním osobních údajů mohou být poškozeny. Ustanovení § 180 TZ obsahuje dvě samostatné základní skutkové podstaty. První skutkovou podstatou je vymezení ochrany kaţdého před neoprávněným zveřejněním, 67
Kuchta, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-74000-47-8, str.450 - 451 68 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 978-807400-428-5, str. 3148 69 Novotný O., Vokoun R., Šámal P. a kol., Trestní právo hmotné, Zvláštní část, 6. Vydání, Praha, Leges 2010, ISBN 978-80-7357-509-0, str. 428-429 70 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 978-807400-428-5, str. 3156 71 Jelínek J. a kol., Trestní právo hmotné, 2. Vydání, Praha, Leges 2010, ISBN 978-80-87212-49-3, str. 768-769
26
sdělením, zpřístupněním, jiným zpracováním nebo přisvojením si osobních údajů shromáţděných o jiném v souvislosti s výkonem veřejné moci (§ 180 odst. 1 TZ). Druhá skutková podstata v odstavci 2 sankcionuje neoprávněné zveřejnění, sdělení nebo zpřístupnění třetí osobě osobních údajů získaných v souvislosti s výkonem povolání, zaměstnání nebo funkce pachatele, jestliţe tím pachatel porušil státem uloţenou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti (§ 180 odst. 2 TZ). Vše je vázáno na způsobení váţné újmy na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíţ se osobní údaje týkají. Oběma skutkovými podstatami se postihuje jak úmyslné, tak i nedbalostní jednání.72
5.4
Trestný čin pletichy v insolvenčním řízení
Objektem ustanovení § 226 TZ je zájem na ochraně práva věřitele na uspokojení své pohledávky podle zásad insolvenčního řízení a zajištění řádného průběhu takového řízení ze strany jiných osob. U všech forem tohoto jednání se vyţaduje úmyslné zavinění. Skutková podstata tohoto trestného činu upravuje tři druhy jednání 73 , kdy pachatel jako věřitel v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolvečním řízení přijme nebo si dá slíbit v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení majetkový nebo jiný prospěch, nebo pachatel věřiteli v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolnevčním řízení poskytne, nabídne nebo slíbí v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení majetkový nebo jiný prospěch, a nebo pachatel jako insolvenční správce, člen věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů v insolvenčním řízení přijme nebo si dá slíbit pro sebe nebo jiného ke škodě věřitelů majetkový nebo jiný prospěch, který mu nepřísluší. Insolvenčním správcem se dle ustanovení § 128 TZ rozumí i předběţný insolvenční správce, zástupce insolvenčního správce, oddělený insolvenční správce, zvláštní insolvenční správce; postavení insolvenčního správce má i správce konkursní podstaty, předběţný správce konkursní podstaty, zvláštní správce konkursní podstaty, zástupce správce konkursní podstaty a vyrovnací správce. Insolvenčním správcem se rovněţ rozumí osoba, kterou podle jiného právního předpisu insolvenční správce určil, aby jej zastupovala při výkonu jeho pravomoci stanovené jiným právním předpisem na území jiného státu, dále zahraniční insolvenční správce, zahraniční 72
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 978-807400-428-5, str. 1792 73 Fryšták, M., Galát, M., Heinz, R. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část, KEY Publishing s.r.o., Ostrava 2009, ISBN 978-80-7418-040-8, str. 63
27
insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny a osoba, kterou podle jiného právního předpisu zahraniční insolvenční správce nebo zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny jmenoval, aby mu pomáhala nebo jej zastupovala. Insolvenčním řízením se rozumí i konkursní a vyrovnací řízení. Další vymezení pojmů, které se vztahují k dané problematice lze najít v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
5.5
Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže
Objektem dle ustanovení § 248 odst. 1 TZ je společenský zájem státu na dodrţování hospodářské kázně. Pachatelem tohoto trestného činu je ten, kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěţi74 tím, ţe se při účasti v hospodářské soutěţi dopustí: klamavé reklamy, klamavého označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečné záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklamy, porušování obchodního tajemství nebo ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Dle ustanovení § 44 obchodního zákoníku je nekalou soutěží jednání v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Dle ustanovení § 248 odst. 2 TZ je pachatelem ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem na ochranu hospodářské soutěţe se svým konkurentem uzavře dohodu o určení ceny, dohodu o rozdělení trhu nebo jinou dohodu narušující hospodářskou soutěţ nebo kdo v rozporu s jiným právním předpisem o veřejných zakázkách poruší závaţným způsobem závazná pravidla zadávacího řízení, a nebo kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, kolektivního investování, penzijního připojištění a pojišťovnictví, poruší závaţným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, sluţby nebo jiné činnosti. Společnou podmínkou všech tří jednání je následek, který způsobí ve větším rozsahu újmu jiným soutěţitelům
74
Zejména se jedná o porušení § 45 až 52 obchodního zákoníku
28
nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody.75
5.6
Zneužití informace a postavení v obchodním styku
Objektem trestného činu dle ustanovení § 255 TZ zneuţití informace a postavení v obchodním styku je zájem na zajištění rovnosti na trhu. A to ve směru k zacházení s privilegovanými informacemi, které někdo získá a následně zneuţije z titulu svého zvláštního postavení, zaměstnání, povolání a k zneuţívání zákazu konkurence, uzavře nebo i jen dá popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů, či podniků.76 Subjektem této skutkové podstaty podle odst. 1 můţe být tedy jen ten, kdo má z titulu výkonu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce privilegovaný přístup k dosud veřejnosti nepřístupným informacím. V druhém odstavci toho trestného činu je pachatelem ten, kdo je účasten jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti.77 Obecným cílem této skutkové podstaty by mělo být vytvoření takového prostředí, kde budou mít jednotliví účastníci hospodářské soutěţe stejné podmínky, rovný přístup k informacím, a tedy i rovné moţnosti a rizika pro svoji účast v hospodářské soutěţi.78
5.7
Sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě
Objektem dle ustanovení § 256 TZ je zájem společnosti na transparentnosti, čistém zadávání a průběhu veřejných zakázek, veřejných soutěţí nebo veřejných draţeb a aby nedocházelo ke zvýhodňování některých účastníků. Na veřejné zakázky se vypisuje zadávací řízení, jehoţ výsledkem je výběr nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy s vybraným uchazečem. Při
75
Kuchta, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-74000-47-8, 2009, str.284 76 Fryšták, M., Galát, M., Heinz, R. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část, KEY Publishing s.r.o., Ostrava 2009, ISBN 978-80-7418-040-8, str. 77-78 77 Kuchta, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-74000-47-8, str.299 78 Jelínek J. a kol., Trestní právo hmotné, 2. Vydání, Praha, Leges 2010, ISBN 978-80-87212-49-3, str. 661
29
prodeji majetku i jednotlivých věcí se běţně pořádají veřejné draţby. 79 Nebezpečí tedy spočívá v tom, ţe pachatel úmyslně způsobí jinému škodu nebo opatří sobě nebo jinému prospěch, sjedná některému dodavateli, soutěţiteli nebo účastníku draţby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěţitelů (§ 256 odst. 1 TZ). Pojem přednost a výhodnější podmínky je nutno vykládat v souvislosti s porušením podmínek veřejné soutěţe a veřejné draţby stanovených v zákoně č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, v platném znění, a zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění. Dle ustanovení § 7 zák. č. 137/2006 Sb. se veřejnou zakázkou rozumí zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímţ předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či sluţeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Obecně jde veřejnou soutěž tehdy, kdyţ více subjektů usiluje podle určitých vyhlášených pravidel o dosaţení stanoveného výsledku, který bude objektivně zhodnocen. Rozlišuje se obchodní veřejná soutěţ a veřejná soutěţ podle občanského zákoníku.80 Dle ustanovení § 2 zák. číslo 26/2000 Sb., se dražbou rozumí veřejné jednání, jehoţ účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu draţby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němţ se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němţ na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu draţby, nebo totéţ veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, ţe nebylo učiněno ani nejniţší podání. V těchto předpisech jsou dále vymezeny pojmy člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěţe nebo draţby a licitátor a další, kteří se mohou stát pachateli dle druhého odstavce této skutkové podstaty.81
5.8
Pletichy při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži
Ustanovení § 257 TZ chrání zájem společnosti na řádném a zákonném provedení jakéhokoli zadání veřejné zakázky nebo provedení veřejné soutěţe, zejména z hlediska, aby nedocházelo k ovlivňování zájemců nebo uchazečů v zadávacím řízení nebo soutěţících ve veřejné soutěţi,
79
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 978-807400-428-5, str. 2620 80 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 978-807400-428-5, str. 2621 81 Jelínek J. a kol., Trestní právo hmotné, 2. Vydání, Praha, Leges 2010, ISBN 978-80-87212-49-3, str. 666
30
aby probíhaly čistým a transparentním způsobem, čímţ jsou chráněny zájmy všech těchto osob na rovnosti přístupu k veřejným zakázkám a jiným.82 Pachatel tohoto trestného činu je ten, kdo lstí nebo pohrůţkou násilí nebo jiné těţké újmy přiměje jiného, aby se zdrţel účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěţi, dále ten kdo jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, ţe se zdrţí účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěţi, dále ten kdo ţádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, ţe se zdrţí účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěţi, nebo na základě dohody s jiným zájemcem nebo uchazečem vyvíjí činnost směřující k zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu.
5.9
Pletichy proti veřejné dražbě
Ustanovení § 258 TZ chrání zájem na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné draţby, zejména aby nedocházelo k ovlivňování účastníků drţby ve veřejných draţbách, čímţ jsou chráněny jejich zájmy z hlediska rovného přístupu k veřejným draţbám.83 Provádění veřejné draţby je upraveno v zákoně číslo 26/2000Sb., zákon o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů. Pachatel tohoto trestného činu bude ten, kdo lstí nebo pohrůţkou násilí nebo jiné těţké újmy přiměje jiného, aby se zdrţel účasti na podávání návrhů při draţbě nebo jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, ţe se zdrţí podávání návrhů při draţbě, a nebo ten, kdo ţádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, ţe se zdrţí podávání návrhů při draţbě.
82
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 978-807400-428-5, str. 2629
31
Závěr V počátku této práce jsem obecně vymezila pojem korupce, její formy a druhy, včetně některých příčin. Díky tomuto rozlišení byla identifikována i místa jejího častého výskytu. V druhé části práce jsem se následně zaměřila na jednotlivé skutkové podstaty trestných činů, které jsou vymezeny trestním zákonem a které bezprostředně souvisí s korupčním jednáním. Podle stávající právní úpravy je velmi těţké prokázat a potrestat korupční jednání přímo. Z mnoha důvodů, o nichţ by se dalo velice diskutovat, je tímto tématem především nouze o tzv. ,,hmatatelné“ důkazy, kterými by se dala korupce prokázat. Dle mého názoru by tedy měl stát přistoupit k dalším opatřením, např. důsledněji sledovat a postihovat typické projevy korupce, především ve směru k nezákonnému výkonu veřejné moci. Rovněţ by neměla zůstat jen teorií představa ideálu státního úředníka. Všeobecně platí, ţe státní úředník by neměl dosahovat jen odborných kvalit, ale měl by jím být rovněţ člověk s vysokým morálním kreditem. V oblasti veřejné a státní správy se hovoří o zavedení etických kodexů do všech oblastí státní správy a veřejné správy a jejich důsledné kontrole. Rovněţ by měli být všichni pracovníci, kteří by se mohli stát předmětem útoku podplácení, ohodnoceni tak dobře, aby byli natolik finančně zajištěni, aby nemuseli tak snadno podléhat vidině dalšího snadného výdělku, který by jim zlepšil jejich napjatou finanční situaci. V případě porušení těchto kodexů by mělo následovat okamţité a důsledné potrestání a to v takové podobě, aby se s ním mohla veřejnost seznámit. Tento „otevřený přístup“ by mohl být jedním z prvních kroků, jak narušit prostředí, v němţ se korupci daří. Rovněţ by to bylo i pozitivním impulzem vůči veřejnosti, tj. ţe oznámení korupčního jednání orgánům činným v trestním řízení má smysl. Takováto právní úprava by přispěla k „průhlednosti systému“ a tudíţ i k lepší kontrole činnosti úředníků. Z hlediska snahy o zkvalitnění fungování veřejné správy je důleţité dosáhnout stavu, kdy bude běţnou praxí, po zjištění nezákonného rozhodnutí či úředního postupu, i vymáhání náhrady škody po konkrétní osobě, která tuto škodu způsobila z titulu své rozhodovací pravomoci. Popř. toto chybné chování bude spojeno i s uloţením jiné adekvátní sankce, která bude působit výchovným i odstrašujícím způsobem. K dalším formám boje s protiprávním korupčním jednáním by mělo patřit i zdokonalování právního systému, tak, ţe se změní a zkvalitní zákony. Čím srozumitelnější a jednodušší pravidla budou platit, tím vzniká menší prostor pro korupci. Dále by to mohlo být i např. zveřejnění majetkových přiznání u vybraného okruhu zaměstnanců státní správy s významnými rozhodovacími pravomocemi, zprůhlednění zadávání a vyhodnocování státních zakázek, zveřejnění výběrových řízení, transparentní 32
obsazování důleţitých pozic ve veřejné správě pomocí veřejných konkurzů apod. Přínosem by mohlo být i uzákonění moţnosti nasazení provokatérů, kteří by předstírali korupční jednání. Vše by se dělo na základě soudního povolení. Takto pověřené osoby, by pak nemohly být ani, při kontrolní činnosti, obviněny z trestných činů na základě jejich korupčního jednání. Korupce je často diskutovaným a medializovaným tématem. Bohuţel, v současné době právě veřejné sdělovací prostředky vnucují občanům České republiky, ţe se korupce stala nedílnou součástí jejich ţivota. Jedná se o jednostranné reportáţe, jejichţ výsledkem je účelově podat informaci, která ovlivní veřejnost obvykle v negativním směru. To se pak projevuje nedůvěrou občanů k ochranným mechanismům jako jsou např. soudy, policie ČR, státní zastupitelství atd. Dle mého názoru by však sdělovací prostředky měly více vykonávat opačnou funkci neţ tu, kterou jsem právě popsala. Z mého pohledu je sice správné, pokud poukazují na špatné postupy státního aparátu, ale mělo by se tak dít přiměřeně. Jiţ delší dobu postrádám to, aby sdělovací prostředky podávaly objektivní informace i takového typu, kdy byl státní aparát úspěšný na poli potírání v oblasti korupčních trestných činů a to nejen při odhalení takového trestného činu, ale i při udělení přiměřeného trestu. I kdyţ korupci nelze zcela vymýtit, přesto je nutno s ní stále bojovat a snaţit se ji všemi legálními prostředky omezit. Nelze však opomenout další, velmi důleţitý předpoklad pro tento typ boje. Tím je nutnost vzbudit skutečný zájem společnosti na sniţování míry korupce, a to i s vědomím, ţe její absolutní vyhlazení je prakticky nereálné. Chce-li stát úspěšně postihovat korupci, musí podporovat nesmiřitelné veřejné mínění vůči těmto jevům, objasňovat a ukazovat škodlivost takového jednání a na nutnost upozorňovat na tyto jevy orgány činné v trestním řízení. V boji proti korupci je třeba působit preventivně i represivně. Špatným příkladem pro společnost je pak skutečnost, kdy se trestně postihují pachatelé, kteří přijali nebo poskytli drobný úplatek v souvislosti s drobnými úsluhami. Mnohdy se totiţ jedná o „obyčejné občany“, jejichţ sociální situace se pohybuje na hranici chudoby a oni se tak snaţí jen zlepšit rodinné poměry. Na druhé straně však spravedlnosti unikají milionové korupční transakce mezi právnickými subjekty, které „kličkují“ na hranici zákona a vyuţívají mezer právního systému. V současné společnosti převládá neochotná nálada hlásit případy korupčního jednání a svědčit proti jeho původcům. Ta pramení z pocitu marnosti, většinou z důvodu následné důkazní nouze, při vyšetřování takového případu. Občané jsou skutečně přesvědčeni o tom, ţe takový počin nemá vlastní smysl. Naopak, spíše se objevuje obava z toho, ţe se takové oznámení můţe, paradoxně, negativně obrátit proti oznamovateli samotnému.
33
Domnívám se, ţe pouhá změna právního systému a přísnější postihy nestačí. Ta by měla být ruku v ruce doprovázena prosazováním názoru, ţe uplácení je špatné a nemravné, osobním příkladem by pak měla jít především politická elita a další společenské vzory z okruhu celebrit.
34
Seznam použitých zdrojů: Literatura: o David, V., Nett, A., Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. 1. Vydání. Praha : C.H. Beck, 2007 – ISBN 978-80-7179-562-9 o Dufková, I., Zlámal, J., Korupce, Střední policejní škola MV v Praze, AGIS 2004, Praha 2005 o Fryšták, M., Galát, M., Heinz, R. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část, KEY Publishing s.r.o., Ostrava 2009, ISBN 978-80-7418-040-8 o Chmelík, J., Tomica, Z., Korupce a úplatkářství, Praha, Linde, 2011, ISBN 978-80-8201853-6 o Chmelík J. a kol., Pozornost, korupce a úplatek , Praha, Linde 2003, ISBN 80-7201-434X o Jelínek J. a kol., Trestní právo hmotné, 2. Vydání, Praha, Leges 2010, ISBN 978-8087212-49-3 o Kuchta, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-74000-47-8, 2009 o Novotný O., Vokoun R., Šámal P. a kol., Trestní právo hmotné, Zvláštní část, 6. Vydání, Praha, Leges 2010, ISBN 978-80-7357-509-0 o Petrovský, K., Korupce po Česku,Praha, Eurolex Bohemia a.s. 2007, ISBN 80-86861-945 o Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, ISBN 978-80-7400-428-5 o Vantuch, P., Korupce a kriminalita, Rašínova vysoká škola 2008, ISBN 978-80-87001-097
Zákony: o Zákon číslo 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ÚZ č. 870 o Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ÚZ č. 830 o Zákon číslo 26/2000Sb., zákon o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů [portál veřejné správy]. Dostupné z WWW:
35
o Zákon číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů [portál veřejné správy]. Dostupné z WWW: o Zákon číslo 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů [portál veřejné správy]. Dostupné z WWW: o Zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů [portál veřejné správy]. Dostupné z WWW:
Internetové zdroje: o PČR, Článek – Jak definovat pojem korupce [online]. [cit. 28. březen 2013]. Dostupné z WWW: o
PČR, Článek - Stop korupci [online]. [cit. 28. březen 2013]. Dostupné z WWW: <www.policie.cz/clanek/stop-korupci.aspx >
o MVČR, Článek - Obstarávání věci obecného zájmu. [online]. [cit. 31. březen 2013]. Dostupné z WWW: < http://www.mvcr.cz/clanek/faq-vymezeni-pojmu-co-se-rozumipod-pojmem-obstaravani-veci-obecneho-zajmu.aspx > o MVČR, Strategie vlády s boji proti korupce na období let 2011-2012. [online]. [cit. 31. březen 2013]. Dostupné z WWW: o MVCR. Strategie vlády v boji s korupcí na období let 2013 a 2014, schválená usnesením vlády ze dne 16. ledna 2013, str. 6 [online]. [cit. 31. březen 2013]. Dostupné z WWW: o TRANSPARENY INTERNATIONAL. Článek -Korupce jako vztah korumpujícího a korumpovaného [online]. [cit. 31. březen 2013]. Dostupné z WWW: < http://www.transparency.cz/doc/projekty/NIS/Konference > o TRANSPARENY INTERNATIONAL. Článek INDEX CPI 2012 [online]. [cit. 31. březen 2013]. Dostupné z WWW :
36
