MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA
Kontrolní činnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
JUDr. Hana Kelblová
Lenka Cempírková
Poděkování
Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí mé bakalářské práce paní JUDr. Haně Kelblové za její trpělivost, odbornou konzultaci a pomoc během psaní této práce. Mé další poděkování patří panu JUDr. Jiřímu Kodešovi z Ústředního inspektorátu SZPI v Brně, který mi poskytl materiály pro tuto práci, cenné rady a postřehy z praxe. A v neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu při studiu.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto práci řešila sama s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.
V Brně dne 17. května 2009
…………………………..
Abstrakt
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou potravinářského práva v České republice. Věnuje se činnosti Státní zemědělské a potravinářské inspekce, povinnostmi podnikatelů v potravinářství a právy spotřebitelů. První část práce je zaměřená na rozbor problematiky z pohledu zákonů. V praktické části jsou rozebrány příklady kontrol z praxe inspekce a pojednává se zde o kontrole podnikatelů, nejčastějších porušených povinnostech a o jejich následcích.
Klíčová slova: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, potraviny, potravinářské právo
Abstract This bachelor thesis deal with questions grocery law in Czech republic. Attends to activity of Czech Agriculture and Food Inspection Authority, duties of entrepreneur in grocery and right of consumers. First part work is intent on analysis problems from view laws. In practical parts are divided example of inspection from practice and dealing with inspection entrepreneur, most frequent delinquency and about their effect.
Key words: Czech Agriculture and Food Inspection Authority, groceries, grocery law
Obsah 1.
ÚVOD ....................................................................................................................................... 5
2.
CÍL A METODIKA ................................................................................................................. 7
3.
VYMEZENÍ POJMŮ............................................................................................................... 8
4.
STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÁ A POTRAVINÁŘSKÁ INSPEKCE .............................................. 9 4.1. ČINNOST SZPI ................................................................................................................. 11 4.2. POSTUP KONTROLY .......................................................................................................... 12
5.
POVINNOSTI VÝROBCŮ POTRAVIN ............................................................................... 13
6.
POVINNOSTI PRODEJCŮ POTRAVIN ............................................................................. 14 6.1. BALENÍ POTRAVIN ........................................................................................................... 15 6.2. OZNAČOVANÍ POTRAVIN .................................................................................................. 16 6.3. UVÁDĚNÍ POTRAVIN DO OBĚHU ........................................................................................ 17
7.
SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ ................................................................................................................. 18 7.1. ÚČASTNÍCI SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ ......................................................................................... 18 7.2. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ .............................................................................................. 19 7.2.1. Zahájení správního řízení ........................................................................................... 19 7.2.2. Zjišťování podkladů pro rozhodnutí ............................................................................ 19 7.2.3. Správní rozhodnutí ..................................................................................................... 20
8.
ČINNOST SZPI V PRAXI ..................................................................................................... 21
9.
PŘÍPAD 1 ............................................................................................................................... 22 9.1. OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ ....................................................................... 22 9.2. ROZHODNUTÍ INSPEKTORÁTU ........................................................................................... 22 9.3. ODVOLÁNÍ PROTI ROZHODNUTÍ ........................................................................................ 24 9.4. ROZHODNUTÍ ÚSTŘEDNÍHO INSPEKTORÁTU ....................................................................... 25 9.5. ŽALOBA PROTI ROZHODNUTÍ ÚSTŘEDNÍHO INSPEKTORÁTU ................................................ 25 9.6. VYJÁDŘENÍ ŽALOVANÉHO K ŽALOBĚ ................................................................................ 26 9.7. ROZSUDEK KRAJSKÉHO SOUDU......................................................................................... 27
10. PŘÍPAD 2 ............................................................................................................................... 28 10.1. OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ ....................................................................... 28 10.2. ROZHODNUTÍ INSPEKTORÁTU ........................................................................................... 30 10.3. ODVOLÁNÍ PROTI ROZHODNUTÍ ........................................................................................ 31 10.4. ROZHODNUTÍ ÚSTŘEDNÍHO INSPEKTORÁTU ....................................................................... 32 10.5. ŽALOBA PROTI ROZHODNUTÍ ÚSTŘEDNÍHO INSPEKTORÁTU ................................................ 34 10.6. VYJÁDŘENÍ ŽALOVANÉHO K ŽALOBĚ ................................................................................ 35 10.7. ROZSUDEK KRAJSKÉHO SOUDU......................................................................................... 35 11.
ZÁVĚR ................................................................................................................................... 37
12.
POUŽITÁ LITERATURA..................................................................................................... 39
13.
PŘÍLOHY .............................................................................................................................. 40
1. Úvod Obživa je bezesporu základní lidskou potřebou. Byly doby, kdy si lidé nejdůležitější potraviny vypěstovali doma, chov zvířat byl také velice rozvinutý a na některých venkovech je tomu dodnes. Ale s postupem doby, kdy tato domácí výroba začala být stále těžší a neekonomičtější, zvykli si lidé chodit pro tyto běžné potraviny do obchodů a různých specializovaných podniků a pěstování zeleniny či ovoce a chov domácích zvířat se ustálil spíše na chovu mazlíčků a pěstování rostlin pro zábavu. Lidé si navíc upravili svůj životní styl na zdravější a s ním přišli i jiné stravovací návyky a rozsáhlejší sortiment výrobků do našich prodejen. Už to nejsou jenom základní potraviny, ale je tu i mnoho jiných výrobků, které spotřebitelé vyhledávají. Od každé potraviny najdeme spoustu druhů, s tím souvisí velké množství výrobců a je na každém z nás, čí výrobek upřednostňujeme a podle čeho si potraviny vybíráme. Tento výběr by nám měli usnadnit informace na obalu výrobků, ale není zaručeno, že výrobce tyto údaje uvede správně a nezatají nám nic, co by mohlo ohrozit zdraví, v horším případě lidský život. Proto si potřeba potravin a s tím související možné ohrožení života lidí vynutilo právní úpravu, díky které je uplatněno právo spotřebitele být informován o skutečnostech týkajících se nakupovaných výrobků a chránit zájmy spotřebitelů před chtivými a v mnoha případech i nezákonnými zájmy podnikatelů. Tuto ochranu zajišťuje kromě jiných i Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Důležitými právními předpisy v tomto ohledu je zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Tento zákon stanovuje některé podmínky podnikání tak, aby byla zaručena ochrana spotřebitelů. Další zákon, který má souvislost s tímto tématem a je obsažen v této bakalářské práci je zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Tento právní předpis upravuje povinnosti podnikatelů, kteří vyrábějí a uvádějí potraviny do oběhu, takovým způsobem, aby nebyla narušena práva spotřebitelů. Poslední zákon, který bych zde chtěla uvést je zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, která se zabývá kontrolou a dodržováním povinností podnikatelů a je tu kvůli tomu, aby si spotřebitelé mohli vybírat vždy jen zdravotně nezávadné potraviny.
6
2. Cíl a metodika Problematika ochrany spotřebitele spojená s výrobou a prodejem potravin je velmi diskutovaným a aktuálním tématem. V dnešní době je v této oblasti vysoká konkurence a každý podnikatel se snaží přijít s lepšími a novějšími metodami, jak oslovit zákazníka a následně si ho udržet. Tyto metody ale nemusí být vždy čestné. Někteří podnikatelé sahají až k porušování legislativního rámce a proto musí zasahovat úřady kontrolující toto nezákonné a neetické jednání. Je nutné prohlubovat povědomí spotřebitelů, aby i oni sami poznali porušování svých práv a zároveň povinnosti, které mají podnikatelé v potravinářství. Tato bakalářská práce o tomto problému pojednává. Zákazník má právo nahlásit jakoukoliv vadu na výrobcích, kterou shledá za nevhodnou k prodeji Státní zemědělské a potravinářské inspekci, která provede v obchodě kontrolu a vyvodí z toho patřičné důsledky. Cíl této bakalářské práce je v analyzování činnosti Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Pojednává se zde o kontrole podnikatelů, o případných následcích při porušení zákona a o možnostech udělení potřebných opatření, aby se porušení povinností u podnikatele již dále nevyskytovalo. Další cíl práce je v informování českých zákazníků o častých porušeních povinností podnikatele, který uvádí potraviny do oběhu, a díky tomu si spotřebitelé mohou udělat představu, co se v našich obchodech děje v rozporu s právem nejčastěji a na co si dát pozor. Použila jsem následující metodiku. Práci jsem rozdělila do dvou částí. První z nich je zaměřena na právní úpravu spojenou s touto problematikou. Použila jsem především metodu studia právních předpisů s následnou interpretací do této práce. Pracovala jsem také s pomocí literatury věnující se této oblasti a inspiraci i další informace jsem hledala na internetových stránkách. Abych se mohla věnovat praktické části této práce, navštívila jsem Ústřední inspektorát Státní zemědělské a potravinářské inspekce, který sídlí na ulici Květná 15 v Brně a díky pomoci pana JUDr. Jiřího Kodeše, jsem získala materiály pro popis činnosti inspekce a následné odezvy kontrolovaného podnikatele. Tyto materiály v praktické části popíši a rozeberu.
7
3. Vymezení pojmů Pro lepší orientaci v této problematice je nutné popsat významné pojmy, které se zde mohou objevit. Podle § 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele jsou základní pojmy definovány takto: Spotřebitel je fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky, nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. Jinými slovy je to osoba, která něco spotřebovává, či konzumuje a užívá služby jako konečné produkty. Výrobce je podnikatel, který zhotovil výrobek anebo jeho součást, či poskytl služby. Je to ten, který vytěžil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval, anebo který se za výrobce označil. Je to osoba, která pomocí výrobních zdrojů přeměňuje přírodní předměty na statky. Prodávající je podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby nebo fyzická osoba, která prodává spotřebiteli rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské nebo chovatelské činnosti anebo lesní plodiny. Je to osoba, která prodává konečným spotřebitelům zboží, které nakupuje od dodavatelů. Dodavatel je každý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky. Dovozce je podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie. Výrobek je věc nebo jiné hodnoty určené k nabídce spotřebiteli, které mohou být předmětem právního vztahu. Je to předmět nebo materiál získaný ve výrobním procesu. Nebezpečný výrobek je výrobek, který z důvodu jakékoli vady nebo nesprávné či nedostatečné informace sám o sobě nebo při obvyklém používání, sestavování nebo uchovávání, jakož i únikem škodlivých látek anebo v důsledku spoléhání se na přesnost, při náležité opatrnosti představuje nepředvídatelné nebo zvýšené nebezpečí ohrožení života, zdraví anebo majetku; výrobek nelze považovat za nebezpečný pouze proto, že byl do oběhu uveden výrobek bezpečnější. Výrobek nebezpečný svou zaměnitelností s potravinou je výrobek, který není potravinou, má však tvar, vůni, barvu, vzhled, obal, označení, objem nebo rozměry, které mohou způsobit, že spotřebitelé, zejména děti, jej mohou zaměnit s potravinou a v důsledku 8
toho si jej mohou dávat do úst, cucat nebo polykat, což může být nebezpečné pro lidské zdraví, zejména způsobit dušení, otravu nebo perforaci či zablokování zažívacího ústrojí. Další pojmy jsou definovány z §2 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích: Potravina je látka určená ke spotřebě člověkem v nezměněném nebo upraveném stavu jako jídlo nebo nápoj. Potravina živočišného původu je potravina, jejíž hlavní surovinou při výrobě jsou suroviny živočišného původu. Suroviny jsou zemědělské, lesní, mořské a jiné produkty určené pro výrobu potravin. Výroba potravin je čištění, třídění, upravování, opracování nebo zpracování surovin, popřípadě přidávání dalších látek, včetně balení a dalších úprav potraviny za účelem uvádění do oběhu. Uvádění do oběhu je nabízení k prodeji, prodej nebo jiné formy nabízení ke spotřebě, skladování, přeprava pro potřeby prodeje a dovoz za účelem prodeje. Datum použitelnosti je datum ukončující dobu, po kterou si potravina podléhající rychlé zkáze, při dodržování skladovacích podmínek, zachovává své specifické vlastnosti a splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost a po které nesmí být uváděna do oběhu. Datum minimální trvanlivosti je datum vymezující minimální dobu, po kterou si potravina zachovává své specifické vlastnosti při dodržování skladovacích podmínek a splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost.
4. Státní zemědělská a potravinářská inspekce Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen SZPI) je správní úřad, který jako takový je orgán veřejné moci, jemuž je zákonem svěřena vymezená působnost v oblasti státní správy a je podřízen vládě, která tyto úřady metodicky řídí. SZPI je podřízená Ministerstvu zemědělství. Tato inspekce by měla z důvodu správného plnění úkolů, zvyšování efektivnosti a zlepšení úrovně své práce spolupracovat i s dalšími správními úřady, orgány územní samosprávy, institucemi ze zahraničí a s příslušnými orgány Evropské unie. 9
Organizačně se tento úřad dělí na ústřední inspektorát, v jehož čele stojí ústřední ředitel, kterého jmenuje a odvolá ministr zemědělství České republiky. Ústřední inspektorát má sídlo v Brně. Ústřední ředitel řídí, jmenuje a odvolává ředitele inspektorátů, kteří se starají o činnosti jednotlivých inspektorátů, jež mají územní působnost v těchto krajích: -
Středočeský a Hlavní město Praha se sídlem v Praze
-
Jihočeský a Vysočina se sídlem v Táboře
-
Plzeňský a Karlovarský se sídlem v Plzni
-
Ústecký a Liberecký se sídlem v Ústí nad Labem
-
Královéhradecký a Pardubický se sídlem v Hradci Králové
-
Jihomoravský a Zlínský se sídlem v Brně
-
Olomoucký a Moravskoslezský se sídlem v Olomouci.
Obrázek 1: Rozdělení pravomocí inspektorátů1
1
http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1001663&nid=11299&chnum=2
10
4.1.
Činnost SZPI
SZPI má za úkol kontrolovat fyzické a právnické osoby, zda dodržují stanovené podmínky spojené s výrobou potravin, surovin potřebných k výrobě, zemědělských výrobků a tabákových výrobků, s jejich přepravou, správným skladováním a následným uváděním do oběhu. Tato kontrola se zaobírá tím, zda jsou splněny požadavky stanovené zvláštními právními předpisy, jako je například zákon č. 110/1999 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, jehož některé podmínky jsou popsány níže. Kontroluje se plnění povinností osob přicházejících do styku s potravinami, bezpečnost potravin, porušování práv dalších osob spojených s potravinami a dále jestli nedochází ke klamání zákazníků. Inspekce také zjišťuje nedostatky, které můžou nastat při výrobě nebo prodeji a má za cíl zjistit příčinu těchto nedostatků. Pokud něco v rozporu se zákonem zjistí, uloží povinnost to odstranit a následně kontroluje splnění této povinnosti. Hlavní činností SZPI je zajištění a provedení rozborů potravin, surovin, zemědělských a tabákových výrobků kvůli možnému zjištění závad. Pro tyto kontroly má vyzkoušené vlastní metody a ty neustále ověřuje a případně inovuje. Zajišťuje také dostatečnou odbornost a vzdělání svých zaměstnanců, díky kterým může být odhaleno porušení povinností. Pokud se zjistí, že kontrolované osoby nedodržují stanovené podmínky, může jim být uložena pokuta a zavádějí se různá opatření, která zamezují vzniku těchto nežádoucích situací. O výsledcích své činnosti následně inspekce informuje širokou veřejnost prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, jako je například televize, tisk, či stále více se rozvíjející internet. K dalším činnostem patří vedení evidence podnikatelů, kteří provozují potravinářský podnik, přidělování evidenčních čísel a také vydávání osvědčení či posudků podle příslušných právních předpisů.
11
4.2.
Postup kontroly
Inspektoři, pracující v tomto úřadu, kteří provádějí kontrolní činnost, mají dané povinnosti a práva, které upravuje zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, jenž uvádí, že tuto kontrolu nesmějí provádět ti kontrolní pracovníci, u nichž jsou se zřetelem na jejich vztah ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu kontroly důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Jejich povinnost je bez vyzvání se prokázat identifikačními průkazy, zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu kontroly a nezneužít těchto skutečností. Kontrola se provádí: -
z iniciativy SZPI
-
z podnětu jiných orgánu státu
-
na popud spotřebitelů.
Povinností kontrolních pracovníků je zjistit při kontrole skutečný stav věci. Na začátku kontroly si inspektor vyžádá průkaz totožnosti fyzické osoby. V případě osob právnických může požadovat oprávnění zastupující osoby a dále pokud jsou v přímém styku s potravinami u obou předložení zdravotních průkazů. Při vlastní kontrole se odebírají vzorky pro zjištění skutečnosti, že kontrolované potraviny nejsou v rozporu s právními předpisy a tyto vzorky poslouží také pro následné monitorování. Inspektor má možnost pořizovat fotodokumentaci, kopie nebo výpisy z písemností, které jsou mu poskytnuty od podnikatele. Na základě podkladů, které zjistil inspektor při kontrole, může kontrolované osobě zakázat výrobu, popřípadě prodej potravin, používání obalů, přístrojů nebo zařízení, pokud neodpovídají stanoveným požadavkům, eventuálně zakáže užívání prostor, které nevyhovují podmínkám. Pokud uzná kontrolující subjekt za vhodné, může rozkázat pozastavení prodeje potravin či jejich zničení. Při nalezení nedostatků inspektor nařídí kontrolované osobě potřebná opatření k jejich odstranění a bez prodlení o nich udělá písemný záznam neboli protokol. Inspektorát protokol zhodnotí a podle závažnosti a druhu správního deliktu může uložit kontrolované osobě pokutu až do výše 50.000.000 Kč.
12
5. Povinnosti výrobců potravin Podnikatel, který se zabývá výrobou potravin, musí podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích dodržovat následující podmínky a povinnosti. Je nutné, aby splňoval požadavky na zdravotní nezávadnost potravin, dále požadavky na jakost, přepravu, skladování a technologii, které jsou stanovené zákonem a to ve všech fázích výroby a následném uvádění do výroby. Je zapotřebí oddělovat prostory, kde se potraviny vyrábějí od jiných prostor, kde se s potravinami zachází. Vyloučí se tak záměna surovin, potravin a dalších předmětů přicházejících do styku s výrobou potravin a zacházení s nimi. Můžou k tomu sloužit přímo oddělené místnosti, ohrazení příslušných prostor, nebo pouze nápadné označení vymezení takovýchto prostor. Výrobce potravin musí zajistit stanovené hygienické podmínky, které se týkají jak strojů a zařízení, tak i prostorů, kde se výroba uskutečňuje a samozřejmě i hygieny lidí, kteří se účastní procesu výroby. Při výrobě je nutné používat technologii, která je k potravinám zdravotně nezávadná. Podrobnosti o technologii výroby jsou dále rozvedeny ve vyhlášce o chemických požadavcích. S technologickými podmínkami úzce souvisí další povinnost výrobců potravin a to používaní zákonem stanovených předmětů a materiálů. Další povinností výrobce je zajištění pravidelného posuzování shody vyráběných potravin s požadavky na zdravotní nezávadnost podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Tento zákon upravuje způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo přírodní prostředí. Výrobce je povinen zajistit pravidelné zkoušení a hodnocení technických požadavků a požadavků na zdravotní nezávadnost a údajů deklarovaných na potravině před jejím uvedením do oběhu. Prohlášení o shodě má pro výrobce nebo dovozce potravin zásadní význam. Bez něho totiž nemohou uvést tyto potraviny do oběhu. Podnikatel musí v procesu výroby určit technologické úseky, ve kterých se může způsobit porušení zdravotní nezávadnosti, musí tyto kritické body pravidelně kontrolovat a evidovat je. 13
Zahájení výroby musí podnikatel písemně oznámit příslušnému orgánu, v tomto případě Státní zemědělské a potravinářské inspekci a orgánům veterinární péče a to v den zahájení výroby.
6. Povinnosti prodejců potravin Podnikatel, který chce uvádět potraviny do oběhu, musí dodržovat podmínky uvedené v § 11 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Za prvé je jeho povinností skladovat potraviny v takových prostorách a za takových podmínek, které umožní potravinám uchovávat jejich zdravotní nezávadnost a udávanou jakost. Požadavky se odvíjí od povahy každé ze skladovaných potravin. U ovoce a zeleniny je potřeba dodržovat takové skladovací prostory, kde budou potraviny oddělené a uskladněné v čistých a dobře větraných prostorách. Potraviny, které lehce přijímají cizí pachy a vůně musí být odděleny od těch, z kterých tyto pachy mohou přejímat. Potraviny se musí skladovat na místě, kde není zároveň skladováno i zboží, které není potravinářského rázu. Je třeba je uchovávat při stanovené teplotě. Tato povinnost je typická u zmrazených potravin. Další povinností podnikatele je umístění a zřetelné označení potravin s prošlým datem minimální trvanlivosti a také potravin, které mají být použity k jinému než původnímu použití. Pokud zjistí prodejce závady u potravin, je jeho povinností tyto potraviny okamžitě vyřadit z prodeje. Takovými závadami můžou být důvody uvedené v § 10 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, které jsou v této práci uvedeny v kapitole 6.3. Další vada, která se může u potravin objevit a podnikatel je povinen ji odstranit je špatné balení, které nevyhovují hygienickým podmínkám. Z oběhu musí také vyřadit takové potraviny, u kterých není dostatečné označení, chybí u nich některý předepsaný údaj, nebo nemá-li údaj správnou velikost či má špatně vypodobněný symbol. Vyřazení je nutné i při klamavém označení výrobku. Dalším důvodem k vyřazení je i odchylka od dané jakosti a dále fakt, že potraviny mají jiný pach, než je u nich obvyklé. Podnikateli se zakazuje uvádět do oběhu potraviny, u kterých se zjistí, že obsahují jiné chemické látky, než které obsahovat smí. Pokud chce podnikatel inovovat potravinu tím, že
14
změní její složení přídavkem chemických či mikrobiologických látek, může tak učinit až po obdržení souhlasu Ministerstva zdravotnictví. Prodávající potravin je povinen dodržovat správné hygienické požadavky a přizpůsobit svoje prodejní vybavení podmínkám vyhovující prodávaným potravinám. Prodejnou potravin je myšleno nejenom zařízení, které je vytvořeno souborem místností a prostorem určeným k výkonu prodeje a dalším souvisejícím činnostem, ale může jít i o stánek a jiné prodejní zařízení, v obou případech se ale musí požadavky na hygienu pečlivě sledovat. V potravinářské prodejně musí být k dispozici pitná tekoucí voda a napojení na kanalizaci nebo vybavení zařízené na jímání a odvádění odpadních vod s pravidelným vyvážením odpadu. Umístění musí být vyřešeno tak, aby potraviny nebyly nepříznivě ovlivňovány vnějšími vlivy a aby i samy prodejní místa neobtěžovali okolí svým provozem. Tyto prodejní místa mají ještě spoustu dalších požadavků na vnitřní vybavení. Podlahy musí být dobře omyvatelné a nemají být kluzké, stěny omyvatelné, v místnosti by měla být dobrá výměna vzduchu a zabezpečení proti vniknutí hmyzu, hlodavců a ptáků. Nesmí zde být přechovávána zvířata, výjimku tvoří pouze vodící pes pro nevidomé osoby. K dispozici musí být stanovené hygienické vybavení pro zaměstnance prodejny a podle sortimentu potravin zřízeny sklady. Při samotném prodeji potravin by se měli zaměstnanci vyvarovat toho, že se potraviny navzájem negativně ovlivní. Ve výkladech by měli být vystaveny spíše atrapy zboží a při prodeji nebalených potravin s výjimkou ovoce a zeleniny by měl zaměstnanec používat podávací zařízení. Tyto nebalené potraviny musí být umístněny tak, aby byly chráněny před znečištěním, klimatickými vlivy a pokud nejde o samoobsluhu tak i před kontaktem se zákazníky. Pokud se do prodejny vrátí reklamované zboží, nesmí být vráceno do prodeje. Prodávající musí také zabezpečit, aby v případě požadavku státního orgánu byl na požádání k dispozici doklad o původu potraviny.
6.1.
Balení potravin
Povinností podnikatele, který uvádí potraviny do oběhu, je podle § 5 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích používání takových obalů, které musí 15
zajistit řádné uzavření a chrání výrobky před znehodnocením. Potraviny musí být zabaleny tak, aby obal odpovídal hygienickým předpisům vydaným na podkladě zákona č. 20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu. Tento zákon totiž stanoví, že vyžaduje-li to povaha výrobků, zejména s ohledem na hygienické podmínky prodeje a charakter použití zboží, je prodávající povinen výrobky prodávat v hygienicky nezávadných obalech. A pokud výrobky nejsou v takových obalech, pak je do nich zabalit.
6.2.
Označovaní potravin
Potraviny balené ve výrobě, které jsou podnikatelem uváděny do oběhu, musí být podle § 6 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích správně označeny a to obchodním jménem a sídlem výrobce nebo prodávajícího, které se musí shodovat s označením uvedeným v obchodním rejstříku, popřípadě v živnostenském listu. Pokud je potravina dovezena ze zahraničí, musí zde být uveden i název země, odkud potravina pochází. Dále bychom měli pohledem na potravinu zjistit název druhu, údaj o množství výrobku, který se uvádí v blízkosti názvu. Jde zde o označení hmotnosti či objemu. Povinností je také uvést datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti, které je v dnešní době velmi diskutovaným a v případě podnikatelů někdy i problematickým tématem. Datum použitelnosti se uvádí u potravin, které podléhají rychlé zkáze, jako jsou například mléčné výrobky, chlazená drůbež, ryby nebo výrobky studené kuchyně. Pokud tato doba projde, výrobky už nemůžou být uváděny do oběhu, jak tomu je u výrobku s minimální trvanlivostí, protože by zde šlo o zdravotní závadnost. Uvádí se slovy „spotřebujte do…“. Výrobce musí v tomto případě na obal doplnit i údaje o podmínkách skladování. Datum minimální trvanlivosti se označují potraviny, které jsou kvalitní jen do určité doby a uvádí se slovy „minimální trvanlivost do…“. Jedná se například o čokoládu, nápoje, konzervy, sušenky, těstoviny a mnoho dalších. Zde se uvádí den, měsíc a rok ukončení trvanlivosti. Jsou 3 možnosti, jak dlouhý časový údaj je třeba označit. Pokud je doba kratší než 3 měsíce od výrobního data, nemusí se uvádět rok, pokud je doba delší než 3 měsíce a zároveň kratší než 18 měsíců, nemusí se uvádět den a je-li doba delší než 18 měsíců, na obalu nemusí být uváděn den a měsíc, v posledních 2 případech doba trvanlivosti připadá na konec měsíce či roku. Pokud datum není uvedeno za slovy „spotřebujte do…“ nebo „minimální trvanlivost do… „, musí být uvedeno místo na obalu, kde datum najdeme. 16
V případě, že potraviny by mohli být špatným skladováním poškozeny nebo by se objevila zhoršená jakost, musí být na obalu uveden způsob skladování a způsob použití. Dalšími údaji jsou například takové, které určují potraviny pro zvláštní výživu, nebo speciální složení potraviny, dále označení šarže, údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí, údaj o ošetření potraviny ozářením ultrafialovými paprsky, na obalu bychom měli najít i výživovou hodnotu dané potraviny a jakostní třídy. Všechny údaje, které na potravině nalezneme, musí být v tuzemsku uvedeny v českém jazyce, výjimkou je pouze obchodní název. Potraviny, které jsou zabalené mimo provozovnu výrobce, jsou takové potraviny, které jsou dodávány od výrobce do obchodů a tam následně porcovány, rozváženy a baleny bez přítomnosti výrobce i spotřebitele. Takové potraviny musí obsahovat obchodní jméno a sídlo osoby, která je balila a další údaje podobné údajům u potravin balených ve výrobě. Další druh potravin, které jsou uváděny do prodeje, jsou potraviny nebalené, zde je nutné uvést alespoň visačku s názvem druhu, množství a datum minimální trvanlivosti a dále o tom, zda je u potraviny možnost nepříznivého ovlivnění zdraví.
6.3.
Uvádění potravin do oběhu
Podnikatelé mají zakázáno uvádět do oběhu takové potraviny, které jsou zdravotně závadné, dále ty, které jsou klamavě označené, což vymezuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele podle kterého nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek. V praxi to znamená nezatajovat informace, nezaměňovat náhodně nebo úmyslně suroviny za jiné, než které jsou uvedené na obalu nebo povinnost přidávat do potravin přesně stanovené procentní množství surovin. Zakázané jsou i potraviny s prošlým datem použitelnosti a potraviny neznámého původu. Potraviny, u kterých je prošlá doba minimální trvanlivosti mohou být uváděny do oběhu pouze v případě, že jsou důsledně označeny, a to například slovy „s prošlou dobou minimální trvanlivosti“, nápis, že se jedná o zlevněné potraviny, v žádném případě nestačí, tyto potraviny musí být umístěny na odděleném místě a musí být zdravotně nezávadné. Tyto 17
výrobky nezaručují stejnou kvalitou jako na začátku a odpovědnost za nezávadnost potraviny je na prodejci. Podle Dupala, Michalové a Nováka [1] existují ale i potraviny, které nemohou být po prošlé trvanlivosti navráceny do oběhu. Jedná se hlavně o ovoce a zeleninu, konzumní líh, lihoviny a další alkoholické nápoje, které mají obsah alkoholu vyšší než 10 % a víno. Jsou zde ale i výjimky, a to například v případě emulzních likéru, jako je vaječný koňak a další. Dalšími výrobky, které nesmí být po tomto období uváděny, jsou pekařské a cukrářské výrobky, které se mají spotřebovat do 24 hodin po výrobě, jedlá sůl, přírodní sladidla (kromě cukru moučky), neplněné nečokoládové cukrovinky obsahující pouze cukry a barviva a látky určené k aromatizaci, žvýkačky a kvasný ocet, limonády, ovocné šťávy a nektary a alkoholické nápoje balené v nádobách nad 5 litrů, které nejsou určeny pro běžné spotřebitele. Pokud se objeví v oběhu některé tyto potraviny, provozovatel potravinářského podniku je povinen je neprodleně vyřadit z dalšího oběhu.
7. Správní řízení SZPI i další správní orgány se při své činnosti musí řídit správním řádem, který definuje postup správního orgánu při řízení s fyzickými či právnickými subjekty. Podle zákona č. 500/2004 Sb., je správní řízení postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.
7.1.
Účastníci správního řízení
Účastníci správního řízení podle stejného zákona jsou: -
v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu
-
v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají 18
-
osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon
-
účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.
Účastníci řízení musí být způsobilí ke svým právům a povinnostem a musí mít procesní způsobilost, aby mohli samostatně jednat. Není-li účastník procesně způsobilý, je nutné, aby byl ve správním řízení zastoupen a to buď zákonným zástupcem, opatrovníkem anebo zástupcem na základě plné moci.
7.2.
Průběh správního řízení
V prvním stupni řízení je průběh následující:
7.2.1. Zahájení správního řízení Rozlišují se zde 2 způsoby řízení a to řízení o žádosti, kdy dojde správnímu orgánu návrh na správní řízení od žadatele anebo se jedná o řízení z moci úřední, kdy správní orgán oznámí zahájení řízení účastníkovi. V případě SZPI se většinou jedná o zahájení řízení z moci úřední.
7.2.2. Zjišťování podkladů pro rozhodnutí Ke správnému posouzení skutečnosti a zjištění stavu věci má správní orgán možnost provést dokazování různými prostředky. Prvním z nich je svědecká výpověď, kdy správní orgán vyslechne svědka, jenž může být každý občan, nejen účastník řízení, který má povinnost vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat. Další důkazní prostředek je listina, což můžou být různá osvědčení, doklady či potvrzení. Ke zjištění důkazů se jako další používá znalecký posudek, kdy je k posouzení skutečnosti zapotřebí znalosti odborníků. SZPI nejčastěji používá ke zjištění podkladů pro následné rozhodnutí dokazování pomocí ohledání, díky čemuž si vytvoří přímý poznatek o skutečnosti. Vlastník je povinen toto ohledání strpět, pokud tak neučiní dobrovolně, může mu být tato povinnost uložena.
19
7.2.3. Správní rozhodnutí Správní rozhodnutí je cílem správního řízení. Obsahovými náležitostmi každého rozhodnutí jsou: -
výrok – zde se uvádí řešení otázky celého řízení, právní ustanovení, podle kterého bylo rozhodnuto. Musí zde být označení účastníků a dále lhůta ke splnění povinnosti
-
odůvodnění – v něm se uvádí důvody a podklady, které vedly k rozhodnutí a jakými úvahami byl orgán veden při hodnocení důkazů a použití právních předpisů
-
poučení o odvolání – uvádí se zde, zda je možné, aby se účastník proti rozhodnutí odvolal, v jaké lhůtě, u kterého správního orgánu se odvolání podává a který orgán o odvolání rozhoduje.
Proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí lze podat opravný prostředek, jehož prostřednictvím může být přezkoumáno, zda nevydal správní orgán rozhodnutí nezákonné či nesprávné. Rozlišují se opravné prostředky: -
řádné – směřují proti rozhodnutí, která ještě nenabyla právní moci Odvolání je opravný prostředek směřující proti rozhodnutí, je to právo každého účastníka řízení. Rozklad je opravný prostředek proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy.
-
mimořádné – směřují proti rozhodnutí, která již nabyla právní moci Obnova řízení je opravný prostředek, směřující proti pravomocným rozhodnutím, jehož účelem je napravit skutkové vady. Přezkoumání rozhodnutí je opravný prostředek, který směřuje proti pravomocným rozhodnutím, která byla vydána v rozporu se zákonem. Přezkoumání správního rozhodnutí soudem je opravný prostředek, který zasahuje do oblasti správního soudnictví. Je to specifický způsob přezkoumání, kdy se správní rozhodnutí zkoumají soudem. Soudní řízení se zahajuje podáním žaloby či návrhu. Žaloba se podává proti rozhodnutí nebo nečinnosti správního orgánu. 20
8. Činnost SZPI v praxi V této části bakalářské práce budou rozebrány 2 případy poskytnuté Ústředním inspektorátem SZPI v Brně, které obsahují následující dokumenty: -
Oznámení o zahájení správního řízení (inspektorát SZPI)
-
Rozhodnutí inspektorátu (inspektorát SZPI)
-
Odvolání proti rozhodnutí (podnikatel)
-
Rozhodnutí ústředního inspektorátu (ústřední inspektorát SZPI)
-
Žaloba proti rozhodnutí ústředního inspektorátu (podnikatel)
-
Vyjádření žalovaného k žalobě (ústřední inspektorát SZPI)
-
Rozsudek krajského soudu (krajský soud).
Místně příslušný inspektorát SZPI zahájí po provedené kontrole správní řízení s daným podnikatelem. Pokud se tento podnikatel do stanovené lhůty nevyjádří, inspektorát vydá rozhodnutí. Proti tomu je možné se odvolat k ústřednímu inspektorátu SZPI, který rozhodnutí prvoinstančního orgánu potvrdí, změní nebo zruší. Pokud se podnikatel nespokojí ani s tímto rozhodnutím, může podat žalobu ke krajskému soudu, který má k dispozici i vyjádření žalovaného, v tomto případě je žalovaný ústřední inspektorát. Následně vydá krajský soud rozsudek, proti kterému může podnikatel nebo správní orgán, tedy SZPI, podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ale tento případ se již v této bakalářské práci nevyskytuje. Oba tyto případy, které jsou v této bakalářské práci uvedeny, jsou řešeny ještě v období před novelou zákona o potravinách v roce 2008.
21
9. Případ 1 9.1.
Oznámení o zahájení správního řízení
Správní řízení je zahájeno v ten okamžik, kdy SZPI dokončí kontrolu v potravinářském podniku a vydá o této kontrole protokol, ve kterém jsou zaznamenány všechny porušené povinnosti. Účastník řízení se k tomuto dokumentu může do stanovené lhůty vyjádřit, pokud tak neučiní je vydáno rozhodnutí.
Praha 29. 6. 2004 Dne 3. září 2003, 9. a 16. února 2004 provedl inspektorát v Praze kontrolu u nejmenovaného podnikatele. Zjistil porušení povinností stanovených v zákoně č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích tím, že v provozovnách: -
uváděl do oběhu potraviny, které neuchovával při teplotách stanovených vyhláškou nebo deklarovaných výrobcem
-
uváděl do oběhu potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti, které odděleně neumístil a zřetelně neoznačil
-
neprodleně nevyřadil z dalšího oběhu potraviny neodpovídající požadavkům na jakost stanovenou vyhláškou nebo deklarovanou výrobcem nebo jinak poškozené deformované a znečištěné
-
nedodržel při prodeji potravin hygienické požadavky a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin stanovené vyhláškou
-
9.2.
nesplnil povinnost, která mu byla uložena opatřením.
Rozhodnutí inspektorátu
Pokud se účastník řízení do 10-ti dnů nevyjádří ke dříve zjištěným výsledkům kontroly, které jsou zaznamenány v dokumentu, kterým se zahájilo správní řízení, vydá inspektorát
22
SZPI rozhodnutí, ve kterém je blíže popsáno, ke kterým porušeným povinnostem u kontrolovaného podnikatele došlo.
Praha, 6. 9. 2004 Inspektorát v Praze rozhodl, že za porušení popsaných povinností se účastníkovi řízení ukládá pokuta ve výši 15 000,- Kč. Při provedené kontrole bylo zjištěno následující: Počet Hodnocené závadných množství plodů 20 kg 25% 125 kg 24% 220 kg 13,30% 3,50% 3%
Název
Jakost
Země původu
Citrony Jablka Paprika bílá
I. I. I.
Zambie ČR SR
Meloun vodní
I.
Maďarsko
800 kg
Zjištěná závada zašpiněné plody s plísní plody s mírnými otlaky plody s nekrózou u kalichu plody nečerstvého vzhledu zašpiněné plody
12,50%
plody zašpiněné
5%
plody s otlaky
Účastník řízení kromě toho dával do oběhu sýr Madeland s prošlým datem minimální trvanlivosti, který odděleně neumístil a zřetelně neoznačil. V průběhu kontroly bylo také zjištěno uvádění potravin do oběhu s poškozeným a znečištěným obalem, které potraviny a co přesně bylo porušeno, uvádí následující tabulka: Název
Výrobce
Množství
Omega pokrmový tuk
Setuza a.s. Ústí nad Labem
4 ks
Zlatá Haná jedlý směsný tuk
Olma a.s. Olomouc
1 ks
Stella Extra jedlý tuk Cukr bílý krystal
Setuza a.s. Ústí nad Labem Mělník
2 ks 1 ks
Zjištěná závada
protržený a znečištěný obal protržený a znečištěný obal protržený a znečištěný obal protržený obal
V oběhu byly dále nalezeny potraviny deformované, poškozené a znečištěné a to konkrétně vejce v celkovém množství 2 100 ks.
23
Ve skladových prostorách se nalezly potraviny, které měly být vyřazeny z dalšího oběhu (rýže, silvestrovská směs, pečivo), ale byly společně uloženy s potravinami určenými pro prodej. Navíc byl ve skladech zjištěn výskyt ptactva. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že bylo porušeno české potravinové právo, kterým se garantuje základní právo spotřebitele na zdravé a jakostní potraviny a proto má SZPI jako dozorový orgán právo použití sankčních opatření. Při stanovení výše pokuty bylo přihlédnuto k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. I když u spáchaného správního deliktu nebyl prokázán úmysl, je podle inspektorátu uvádění závadných potravin do oběhu jednání poškozující zájem spotřebitelů, zejména je-li toto jednání zjištěno u tak renomovaného obchodního řetězce, kterým daný podnikatel je. Na druhé straně bylo přihlédnuto i k tomu, že nebyly prokázány škodlivé následky.
9.3.
Odvolání proti rozhodnutí
Do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí má účastník řízení možnost se odvolat k ústřednímu inspektorátu SZPI v Brně. V obou uváděných případech toho bylo využito. Zastupující právník se snaží ve vydaném rozhodnutí najít nějaké výroky, které by mohl napadnout.
Praha 24. 9. 2004 Účastník řízení se v tomto bodě odvolává proti rozhodnutí ředitele inspektorátu SZPI v Praze a jako důvod odvolání napadá rozhodnutí o výši pokuty, neboť podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení. V rozhodnutí se přihlédlo k tomu, že „jednání bylo zjištěno u tak renomovaného řetězce“ a účastník řízení proti tomu uvádí, že renomovanost, velikost, či charakter prodeje (tedy zda se jedná o obchodní řetězec či nikoliv) je pro rozhodnutí o výši pokuty irelevantní. Takový závěr podle něho nemá oporu v zákoně a ke své podstatě ho diskriminuje oproti jiným prodejcům. Na základě toho účastník navrhuje, aby správní orgán své rozhodnutí změnil a uloženou pokutu snížil na 8 000 Kč.
24
9.4.
Rozhodnutí ústředního inspektorátu
Odvolání přijímá Ústřední inspektorát v Brně a podle zjištěných skutečností vydá rozhodnutí.
Brno 30. 11. 2004 Ústřední inspektorát rozhodl ve věci odvolání proti rozhodnutí inspektorátu SZPI v Praze tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí inspektorátu potvrdil. V odůvodnění se uvádí, že ústřední inspektorát přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo a popisuje zde zjištěné porušení povinností stejně jako v dříve popsaném rozhodnutí inspektorátu v Praze. Ústřední ředitel jako odvolací orgán posoudil tvrzení uváděná účastníkem řízení v odvolání a shledal je nepodstatnými pro nové posouzení skutkového děje. Argumentuje se zde tím, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem a jakou metodou správní orgán prvého stupně ke svému závěru dospěl a z čeho při rozhodování o pokutě a její výši vycházel a odvolací orgán se s postupem správního orgánu prvého stupně v dané věci plně ztotožňuje. Dovětek, kde je zmiňováno, že účastník řízení je renomovaný řetězec, chápe odvolací orgán jako konstatování o tom, že účastník řízení je spotřebitelské veřejnosti dobře známý a závěr je takový, že toto konstatování nemělo vliv na výši uložené pokuty. S ohledem na to, že mohlo být v době vydání tohoto rozhodnutí podle ustanovení § 17 odst. 3 zákona 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, uložena pokuta až do výše 3 000 000 Kč, považuje odvolací orgán pokutu ve výši 15 000 Kč za přiměřenou.
9.5.
Žaloba proti rozhodnutí ústředního inspektorátu
Pokud není účastník řízení spokojen s rozhodnutím ústředního inspektorátu, má právo na tento správní orgán podat žalobu ke krajskému soudu. K samotné žalobě přiloží všechny předchozí dokumenty, aby měl soud k dispozici vše od začátku správního řízení a mohl v dané věci správně rozhodnout. 25
Praha 3. 1. 2005 Tato žaloba byla podána ke Krajskému soudu v Brně. Žalobce zde jako důvod žaloby opět uvádí, že při udělování pokuty bylo přihlédnuto k tomu, že „jednání bylo zjištěno u tak renomovaného obchodního řetězce“ a to je podle něj skutečnost, která nemá oporu v zákoně a ve své podstatě žalobce diskriminuje. Další důvod k této žalobě je ten, že napadené rozhodnutí je podle účastníka nezákonné a to proto, že vychází z protokolu o odběru vzorku, který nemá náležitosti stanovené obecně závazným právním předpisem a v důsledku tohoto nedostatku nelze přezkoumat postup kontrolního orgánu při odběru vzorku. V protokolu je uvedeno, že „vzorek byl odebrán podle vyhlášky č. 339/2001 Sb., popřípadě vyhlášky č. 292/1997 Sb.“, ale jak uvádí žalobce, protokol měl obsahovat podle §9 odst. 2 písm. e) vyhlášky 339/2001 Sb. i další údaje, jako jsou odkaz na postup při odběru; podrobnosti a způsob provedení odběru vzorku, došlo-li k odchylce od předepsaných nebo dohodnutých postupů; skutečný postup při odběru vzorku, není-li v protokolu o odběru vzorku odkaz na předepsaný nebo dohodnutý postup. Takovýto protokol považuje žalobce za nedostatečný a neurčitý. Žalobce navrhuje, aby soud vydal tento rozsudek:
9.6.
-
zrušení rozhodnutí ústředního inspektorátu SZPI
-
zrušení rozhodnutí inspektorátu SZPI
-
uhrazení nákladů tohoto řízení je povinností žalovaného.
Vyjádření žalovaného k žalobě
Soud dostane k dispozici vyjádření žalovaného k žalobě, kde se k věci vyjádří i ústřední inspektorát a soud tak může žalobu posoudit z pohledu obou účastníků řízení.
Brno 16. 6. 2005 Žalovaný se k námitce týkající se diskriminace žalobce vyjadřuje tak, jak již uvedl ve svém rozhodnutí a to, že se spíše týká za konstatování, že účastník řízení je dobře známý.
26
K druhému tvrzení uvedenému v žalobě, že se v protokolu nenachází náležitosti stanovené zákonem, žalovaný uvádí, že protokol splňuje veškeré náležitosti, které jsou stanovené právním předpisem. Odkaz na postup při odběru vzorku je uveden v záhlaví protokolu i v záhlaví posudků na potraviny hodnocené na místě a podrobnosti a způsob provedení odběru vzorku je nutné uvést v případě, kdy došlo k odchylce od předepsaných nebo dohodnutých postupů a takováto situace podle žalovaného nenastala. Proto je zde uveden závěr, že nebyly porušeny žádné právní předpisy a žalovaný navrhuje, aby Krajský soud v Brně žalobu proti rozhodnutí ústředního inspektorátu zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil.
9.7.
Rozsudek krajského soudu
Krajský soud po přezkoumání všech předložených dokumentů, které měl k dispozici, vydá rozhodnutí, které je v případech uvedených v této bakalářské práci konečné. V ostatních případech lze podat do dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí ještě kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
Brno 31. 7. 2007 Krajský soud v Brně rozhodl o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu takto: -
žaloba proti rozhodnutí ústředního inspektorátu SZPI se zamítá
-
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V případě námitky vad v protokolu o odběru vzorku a posudku na potraviny hodnocené na místě se krajský soud ztotožňuje se závěry SZPI a konstatuje, že se jedná pouze o vady formální a nepovažuje je za takové, díky kterým by se staly obě vydané rozhodnutí nezákonnými. Druhá žalobní námitka, která se týkala výše uložené pokuty, byla také vyhodnocena jako nedůvodná. Krajský soud uvádí, že správní orgán je oprávněn hodnotit při úvahách o výši pokuty i jiná hlediska, které sice nevyplývají ze zákona, ale jsou v daném případě 27
důležitá. V potaz vzal i to, že žalobce neuvedl žádné jiné argumenty, proč by měla být pokuta nepřiměřená. Proto se soud tímto problémem už nemohl blíže zabývat. Ve věci hrazení nákladů zákon mluví ve prospěch účastníka, který měl ve věci plný úspěch. V tomto případě právo na náhradu nákladů řízení tedy bylo možno přiznat žalovanému, kterému ovšem žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že na náhradu nemá právo žádný z účastníků.
10.
Případ 2
Dokumenty k tomuto případu jsou k dispozici jako přílohy bakalářské práce.
10.1.
Oznámení o zahájení správního řízení
Hradec Králové, 13. 4. 2005 (Příloha 1) Inspektorát SZPI v Hradci Králové provedl dne 23. 2., 1. 3., 3. 3. a 11. 3. 2005 kontrolu dodržování povinností provozovatele jednoho nejmenovaného potravinářského podniku při uvádění potravin do oběhu. Při této kontrole bylo zjištěno následující porušení povinností: -
uvádění potravin do oběhu klamavě označených nebo nabízených ke spotřebě klamavým způsobem
-
uvádění údajů v cizím jazyce
-
nevyřazení z dalšího oběhu potraviny neodpovídající požadavkům na jakost
-
nesplnění povinnosti uložené opatřením.
O výsledku této kontroly byl dne 23. března sepsán protokol.
28
SZPI provádí své kontroly díky poznatkům z již dříve provedených kontrol. Pokud zjistí, že je v kontrolovaných provozovnách hodně nalezených problémů a při dalších kontrolách se nezlepšují, dává si na tyto podniky pozor a kontroly zde provádí častěji. Kontroly může provést i na popud ostatních orgánů státní správy, které ji upozorní na určitý problém, stejně jako můžou dát tento signál i samotní spotřebitelé, či může jít o náznaky z médií. SZPI ke své činnosti potřebuje nejen české právní předpisy, ale s nástupem České republiky do Evropské unie je povinna řídit se i dalšími předpisy, jako jsou například nařízení evropského parlamentu a rady (ES). Ráda bych zde uvedla alespoň některá tyto nařízení, a to č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. V tomto nařízení se nachází hlavní problémy, které se vyskytují především u kontrol právnických osob. Nejvíce se porušuje ustanovení článku 14, který udává, že potravina nesmí být uvedena na trh, není – li bezpečná. Za bezpečnou se nepovažuje potravina, pokud je škodlivá pro zdraví nebo nevhodná k lidské spotřebě. V této bakalářské práci se s tímto problémem objevují případy potravin s plísní, zašpiněním, otlaky, či hnilobou. Další vyskytující se problém popisuje článek 16, který říká, že aniž jsou dotčena specifičtější ustanovení potravinového práva, nesmí označování, propagace a obchodní úprava potravin nebo krmiv, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoli médiem uvádět spotřebitele v omyl. To je problém týkající se klamání spotřebitele, kterým se tato bakalářská práce také zaobírá a který je v České republice velice rozšířený. Další předpis, který je s tímto spojený, je nařízení evropského parlamentu a rady (ES) č. č. 852/2004, o hygieně potravin. Vzniklé problémy uvedené v tomto nařízení se častěji objevují u podnikání fyzických osob a souvisí, jak už vyplývá z názvu, s hygienou potravin, s kterými se podnikatel a následně spotřebitel dostane do styku.
29
10.2.
Rozhodnutí inspektorátu
Hradec Králové, 2. 5. 2005 (Příloha 2) Inspektorát v Hradci Králové rozhodl, že za porušení povinností se účastníkovi řízení ukládá pokuta ve výši 15 000,- Kč. Při provedené kontrole bylo zjištěno: Účastník řízení uvedl do oběhu potraviny s nepravdivými údaji, tedy potraviny klamavě označené: Název
Množství
Dorato Rosé 50 ks Dorato Rosso 102 ks Dorato Bianco 79 ks
Označení na obalu
Označení na štítku
šumivý alkoholický nápoj Dorato Spumante růžové šumivé víno šumivý alkoholický nápoj Dorato Spumante červené šumivé víno šumivý alkoholický nápoj Dorato Spumante bílé víno perlivé
Dále bylo zjištěno, že neoznačil údaje v českém jazyce a to u kapusty růžičkové v celkovém množství 60 kg. Nalezly se také potraviny, které neodpovídaly požadavkům na jakost: Název
Jakost
Země původu
Množství
Pomeranče balené (1 kg)
I.
Řecko
14 kg
Paprika zelená balená (0,5 kg)
II.
Španělsko
7 kg
Ředkev černá
I.
ČR
24,5 kg
Zjištěná závada alespoň1 plod v balení napadený hnilobou alespoň1 plod v balení napadený hnilobou bulvy napadené plísní
Dne 1. března se navíc zjistilo, že účastník řízení nesplnil povinnost zajistit uchovávání zmrazených potravin podle předpisů, která mu byla uložena opatřením dne 23. února s termínem splnění do 24. února. Při úvaze o výši uložené pokuty se bralo v potaz celkové množství potravin, u nichž se objevilo porušení povinnosti a způsob jednání při nesplnění předcházejících povinností, což lze podle inspektorátu interpretovat jako nezájem o odstranění nedostatků. Ovšem s ohledem
30
na to, že trvání zbývajících správních deliktů nebylo dlouhé a také na to, že nebyly zjištěny žádné další škodlivé následky, byla stanovená pokuta na spodní hranici.
Aby se zabránilo dalším chybám ze strany podnikatelů v potravinářství, je potřeba častější kontrolování výrobků, jejich minimální trvanlivosti, popřípadě zda nejsou poškozené obaly potravin. Je potřeba kontrolovat, jestli štítek i obal potravin obsahují stejné údaje. Podnikatel by měl zabezpečit skladové prostory dle předpisu proti hlodavcům a hmyzu, a pokud k výskytu dojde, je žádoucí pozvat na vyhubení hmyzu v příslušných intervalech odbornou firmu, která se tímto zabývá. Taktéž je nutné pečlivě dodržovat zamezení přístupu ptactva. V nových provozovnách se tyto nedostatky řeší již při výstavbě, ale u starších je nutná pečlivější kontrola dodržování stanovených předpisů. Potraviny je nutné skladovat ve výšce na regálech a ne přímo na zemi, aby se zabránilo poškození obalu. Je také potřeba správné větrání, aby si potraviny udržely příslušnou jakost. Nezbytná je také kontrola na prodejních místech. V případě, že prodejce objeví nějakou poškozenou potravinu, je nutné ji ihned odstranit a ne ji znovu dát do prodeje a zaonačit obal tak, aby se zdálo, že je potravina v naprostém pořádku. I když tyto případy zákony řeší, v České republice se stále a často vyskytují a je třeba jim zabránit. Důležité pro podnikatele je ovšem i spolupracovat s kvalitním, ověřeným a bezproblémovým dodavatelem, aby měli jistotu, že nakupují zboží, které je zdravotně nezávadné. Pokud se nalezne při kontrolách výrobek, který je na první pohled v pořádku, ale při rozboru se zjistí špatné složení, je to vina prodejce, nikoliv dodavatele. Za výrobky uvedené na trh má odpovědnost prodávající podnikatel a je na něm, jaké zboží a od koho si do svého podniku vybere.
10.3.
Odvolání proti rozhodnutí
Praha 16. 5. 2005 (Příloha 3) V tomto odvolání se účastník řízení zabývá tím, že rozhodnutí vychází z podkladů, které nemají náležitosti stanovené závazným právním předpisem. Účastník se odvolává na fakt, že ve všech protokolech je uvedeno, že vzorky byly odebrány podle vyhlášky č. 31
211/2004 Sb., ale tato vyhláška upravuje 3 možné postupy odběru vzorků. V protokolu však není uvedeno, podle kterého postupu se vycházelo, a proto má účastník řízení za to, že nelze přezkoumat postup kontrolních pracovníků při odběru vzorku. Další námitka proti rozhodnutí inspektorátu je spojena s výší pokuty. V daném rozhodnutí bylo přihlédnuto k tomu, že u účastníka řízení „jde o nezájem při odstranění nedostatku“. V odvolání se však říká, že účastník řízení se takového nezájmu nedopustil. Účastník uvádí, že opatření sice nebylo splněno, nikoliv však v důsledku toho, že by neměl zájem své uložené opatření odstranit. Proto je zde návrh, aby bylo rozhodnutí inspektorátem zrušeno, popřípadě aby ho zrušil ústřední inspektorát.
V odvolání se nejčastěji vyskytuje námitka proti vysoké pokutě. V obou případech byla uložena pokuta 15.000 Kč. Vzhledem k tomu, že nejvyšší možná pokuta mohla být v době vydání těchto rozhodnutí uložena ve výši 3.000.000 Kč, je tato částka na nejspodnější hranici. Při novele zákona č.110/1997 o potravinách a tabákových výrobcích byla maximální částka pokuty zvýšena až na 50.000.000 Kč. Výše pokuty byla takto navýšena z důvodu častých a závažných porušování povinností. Podle mého názoru by mohl být účastník řízení rád, že je pokuta tak nízká a už se tím nezabývat v odvolání. Pokud by SZPI ukládala pokuty ve vyšších částkách, mohla by to být pro podniky dobrá motivace ke zlepšení dodržování stanovených povinností tak, aby další kontroly byly v pořádku a správních řízení i pokut nepřibývalo.
10.4.
Rozhodnutí ústředního inspektorátu
Brno 7. 7. 2005 (Příloha 4) Ústřední inspektorát prozkoumal námitky podané účastníkem řízení a mění výrok rozhodnutí inspektorátu v Hradci Králové. U první námitky, ve které se jedná o protokoly, které nemají podle účastníka všechny patřičné náležitosti, došel ústřední inspektorát k závěru, že všechny protokoly stanovené 32
náležitosti splňují a ztotožňuje se s inspektorátem v tom, že uvádění postupu se týká pouze toho případu, kdy dojde k odchylce od předepsaných nebo dohodnutých postupů. Jelikož ale tato situace nenastala, není povinnost uvádět způsob provedení vzorku, a proto jsou tyto protokoly způsobilé stát se podkladem pro vydání rozhodnutí. U námitky týkající se možného nezájmu odstranění věci u účastníka řízení došel ústřední inspektorát k tomu názoru, že pokud k provedení nápravy při nesplnění povinností uložených inspektorátem účastníkovi řízení nebránily žádné objektivní skutečnosti a účastník řízení nevyužil svého práva uplatnit námitky vůči uloženému opatření, dá se tento jeho přístup vnímat jako liknavý přístup k uloženým povinnostem. Obě tyto tvrzení nemají podle ústředního inspektorátu vliv na zjištěné porušení právních povinností. Změna výroku rozhodnutí se týká toho, že v rozhodnutí prvoinstančního orgánu chyběla právní kvalifikace jednání. Bylo zde pouze konstatováno, že opatření bylo uloženo podle zvláštního zákona, tj. podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ale už zde nebyla uvedena skutková podstata tohoto jednání z § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Dále bylo v rozhodnutí vypuštěno jedno opatření, které ale bylo podle správního spisu splněno a nestalo se ani podkladem pro správní rozhodování. Tato nepřesnost se zde pokládá pouze za chybu formálního charakteru. Obě tyto skutečnosti ovšem nezpochybňují to, že se účastník řízení tohoto protiprávního jednání dopustil a nemají vliv na výsledky kontroly ani na výši pokuty, kterou i ústřední inspektorát považuje ve výši 15 000 Kč za přiměřenou.
Ústředním inspektorátem prošlo za rok 2006 152 odvolání, za rok 2007 to bylo 110 odvolání, v roce 2008 se tento počet zvedl na 121 a za tento rok se odvolalo do konce dubna, to znamená v prvním čtvrtletí, již 43 podnikatelů. Je vidět, že počet odvolání je každý rok přibližně stejný a rok 2009 nejspíše nebude žádnou výjimkou, pokud bude počet odvolání růst stejným tempem. Pokud se zaměříme na rok 2008, ze 121 podaných odvolání k ústřednímu inspektorátu, bylo pouze 12 z nich úspěšných, to znamená, že ústřední inspektorát zrušil rozhodnutí 33
prvoinstančního orgánu, u 10 odvolání bylo předchozí rozhodnutí změněno a u 99 případů se rozhodnutí inspekce potvrdilo. Z těchto 121 odvolání jich bylo 43 podáno fyzickými osobami a 78 osobami právnickými. V roce 2009 je tento počet zatím 17 případů odvolání u fyzických a 26 u právnických osob. Tento poměr je nejspíš způsoben tím, že malým podnikatelům se nevyplatí investovat svoje náklady do dalších sporů a raději zaplatí pouze uloženou pokutu. Další důvod je podle mého názoru ten, že se u nás začínají více objevovat obchodní řetězce častěji než menší podnikatelé a tím pádem je více kontrol a více odvolání u těchto velkých podniků, kteří neváhají obětovat své finanční prostředky, aby dosáhly svého. Z těchto velkých, mezinárodních podniků bych zmínila řetězec Kaufland, který se v podaných odvoláních vyskytuje nejčastěji.
10.5.
Žaloba proti rozhodnutí ústředního inspektorátu
Praha 2. 9. 2005 (Příloha 5) Žalobce zde napadá rozhodnutí ústředního inspektorátu do všech jeho částí, z důvodu nezákonnosti. Má za to, že prvoinstanční rozhodnutí je položeno na podkladech, které nemají stanovené náležitosti, což je již dříve popsáno v odvolání. Uvádí zde, že tento jeho právní názor je podporován novelou vyhlášky č. 211/2004 Sb., kde došlo od 1. 9. 2005 ke změně tak, že nyní zní: „odkaz na českou technickou normu, popřípadě odchylky od použité české technické normy, nebo odkaz na tuto vyhlášku“. Žalobce má za to, že poslední část vyhlášky podporuje jeho závěr a že je možně uvádět pouze odkaz na vyhlášku až od 1. 9. 2005. Dále považuje názor ústředního orgánu, který tvrdí, že přístup žalobce byl liknavý, za nesprávný. A proto navrhuje, aby soud vydal tento rozsudek: -
zrušení rozhodnutí ústředního inspektorátu SZPI
-
zrušení rozhodnutí inspektorátu SZPI
-
povinnost žalovaného uhradit žalobci náklady na toto řízení.
34
10.6.
Vyjádření žalovaného k žalobě
Brno 30. 1. 2006 (Příloha 6) Žalovaný má za to, že protokoly o odběru vzorku obsahují veškeré nezbytné náležitosti a uvádí, že všechny způsoby odběru dílčího vzorku je možno považovat za zcela rovnocenné a vedoucí vždy ke stejnému výsledku a proto ani samotná vyhláška neuvádí podmínky pro použití jednotlivých postupů pro odběr. Je tedy ponecháno na inspektorech, aby na místě posoudili, který ze způsobu odběru vzorku použijí, neboť jsou k této činnosti průběžně proškolováni. Dále tvrdí, že nesplnění uloženého opatření žalobcem může být ze strany žalovaného vnímáno jako liknavý přístup, pokuta však nebyla uložena za tuto liknavost, ale za naplnění skutkové podstaty uvedené v § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, které prokázáno bylo a má oporu ve spisech. Žalovaný tedy navrhuje, aby Krajský soud vyslovil rozsudek, ve kterém se žaloba na zrušení rozhodnutí zamítá.
Žaloby, které na ústřední orgán přicházejí od nespokojených podnikatelů, se v roce 2007 vyšplhaly na počet 22. Následující rok to bylo o 2 více, tedy 24 podaných žalob a letos v prvním čtvrtletí byly podány teprve 2 žaloby, což je s ohledem na předchozí roky velice málo.
10.7.
Rozsudek krajského soudu
Brno 14. 12. 2007 (Příloha 7) Krajský soud v Brně rozhodl takto: -
žaloba proti rozhodnutí ústředního inspektorátu SZPI se zamítá
-
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 35
V odůvodnění dává krajský soud za pravdu žalobci v tom, že protokoly neobsahují odkaz na konkrétní českou technickou normu nebo jinou metodu odběru vzorku a názor žalovaného nemá oporu v citované vyhlášce. Uvedená závada však neznamená nezákonnost, v jejímž důsledku by byl žalobce zkrácen na svých právech a ani porušení ustanovení o řízení, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. V tomto bodě soud žalobu zamítl. Dále se zde uvádí, že přístup žalovaného k liknavému přístupu k uloženým povinnostem je v mezích logické úvahy a uvedený závěr není rozporný se zákonem. Navíc byla pokuta uložena v minimální výši, a to navíc za více porušení povinností, takže i v tomto případě soud žalobu zamítá. Co se týče nákladů spojených s řízením, žalobce byl zcela neúspěšný a náhradu by bylo možno přiznat žalovanému. Ten však žádné náklady neměl, tudíž právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků.
V rozsudku tedy dává krajský soud s menšími výhradami za pravdu SZPI. Ve věci spojené s náhradou nákladů se dozvídáme, že žádný účastník na tuto náhradu právo nemá. Můžeme z toho usuzovat, že žalobci se vyplatí žalobu podat, neboť pokud vyhraje, náklady mu budou vyplaceny, a naopak pokud prohraje, nemusí platit nic díky tomu, že SZPI žádné náklady nemá. Pokud by ale SZPI nějaké náklady vznikaly, žalobce by si možná lépe promyslel, zda se do žaloby pouštět či nikoliv, neboť pokud by soud rozhodl stejně jako v těchto případech pro žalobce záporně, musel by kromě zaplacení pokuty ještě vynaložit finanční prostředky pro uhrazení nákladů druhé strany. Pokud se zaměříme na trvání doby, kdy soud vydá rozsudek, v obou případech jde přibližně o 2 roky od podání žaloby. Žalobce tedy musí čekat podstatně dlouho, než je rozsudek vydán a zkracuje se tak čas krajského soudu, který by mohl řešit jiné a v mnoha případech důležitější žaloby. Nyní se ovšem doba rozhodování soudu o něco zkrátila, přibližně teď trvá vydání rozsudku méně než rok. Konečná doba případu od zahájení správního řízení až po rozsudek krajského soudu se blíží ke 3 rokům, což mi přijde na 1 případ velmi dlouho. Díky tomu si můžeme představit, kolik práce mají inspektoráty SZPI s kontrolovanými podnikateli.
36
11.
Závěr
Tato bakalářská práce by měla přispět k tomu, aby si čtenář uvědomil alespoň ty nejzákladnější a nejdůležitější povinnosti osob podnikajících v potravinářství. Každý člověk určitě někdy zažil nějaké pochybení ze strany osob podnikajících v potravinářství. V dnešní době, kdy je silná konkurence v tomto odvětví, bychom si měli najít a vybrat spolehlivý obchod, u kterého budeme věřit, že k žádnému porušení povinností, popsaných u vzorových případů v této práci, nedojde. Ovšem spotřebitel se musí mít na pozoru všude, neboť i u spolehlivého obchodníka se může stát, že v dobách pro něj neúspěšných, či z různých dalších důvodů, přistoupí k protiprávní činnosti a v této chvíli by měl spotřebitel zareagovat, domáhat se svých práv u podnikatele a pokud nedojde k nápravě, nahlásit porušování povinností podnikatele na inspektorát SZPI. Ovšem není to jen spotřebitel, který by se měl mít na pozoru, ale i samotný prodejce, neboť výběr správného a důvěryhodného dodavatele je jedním z důležitých faktorů fungujícího podnikání. Výrobci potravin často dávají do svých výrobků jiný poměr, než je uvedeno na výrobku, nebo si nechávají dovážet levné a nekvalitní suroviny a to z důvodu snížení nákladů a zvýšení zisku. I proto je tu SZPI, která tyto výrobky sleduje, kontroluje, rozebere jejich složení a následně z toho vyvodí patřičné důsledky. Pokud bychom nechali nečestné podnikatele, aby dále v této souvislosti beztrestně porušovali zákon, mohlo by se stát, že by neopatrní spotřebitelé byli ohroženi na svém zdraví. V této práci je popsána činnost SZPI od zahájení správního řízení, přes odvolání až po rozhodnutí soudu. Jsou zde ukázány nejčastější případy porušení povinností, které se mohou u podnikatele potravinářského podniku vyskytnout.
Nejčastější porušování povinností: -
uvádění do oběhu potravin zašpiněných, s plísní, či hnilobou
-
nedodržování lhůt minimální trvanlivosti a použitelnosti
-
klamání spotřebitele
37
Velký problém vidím i v tom, že uložené pokuty jsou obvykle velmi nízké. V popsaných případech byla tato výše 15 000 Kč. Pro velké řetězce je taková částka pokuty příliš malá na to, aby je to donutilo přestat porušovat předpisy. Vyšší pokuty by je mohli motivovat k čestnějšímu jednání se zákazníky a k méně závažnému porušování stanovených povinností. Pro malé podnikatele by ale vyšší pokuty mohli znamenat konec jejich podnikání. Po novelizaci zákona o potravinách je maximální výše pokuty stanovena na 50 000 000 Kč. Toto zvýšení je způsobeno častým porušováním povinností a závažností protiprávního jednání. Nejvyšší pokuta uložena SZPI ve spojitosti s potravinami se pohybovala okolo 3 000 000 Kč. V souvislosti se zákonem č. 321/2004 Sb., o víně, kde je tato výše stanovena na 5 000 000 Kč byla daná hranice využita. Ve 4 případech českých vinařských podnikatelů v roce 2007 a 2008 byla uložena pokuta ve výši 4 500 000 Kč a dále třikrát 5 000 000 Kč. Bylo to z důvodu nesprávného poměru surovin použitých k výrobě. Takováto částka už by mohla podnikatelům zabránit v dalších jednáních proti předpisům a motivovat je k poctivým podnikatelským záměrům. Závěrem bych chtěla říci, že se na potravinářském trhu najde velké množství neseriózních podnikatelů, kteří s ohledem na zisk zacházejí do stále větších extrémů, co se týče porušování potravinářského práva, ale díky SZPI a dalším orgánům zabývajících se touto problematikou máme větší šanci, že se jednou dočkáme opravdu spolehlivých a poctivých podnikatelů, u kterých si budeme jisti, že naše zdraví nebude ohroženo.
38
12.
Použitá literatura
Publikace [1] DUPAL, L. -- NOVÁK, K., Rádce spotřebitele. Rizika při nákupu zboží. 1. vydání. Brno: CP Books, 2005. 254 s. ISBN 80-251-0507-5
[2] JANKŮ, M. a kol., Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. 656 s. ISBN 80-7179-499-6
[3] ZDRAŽIL, M., O ochraně spotřebitele. 1. vydání. Praha: Linde, 2000. 231 s. ISBN 80-7201-240-1
[4] HOROVÁ, O., Ochrana spotřebitele. 2. vydání. Praha: Oeconomica, 2004. 136 s. ISBN 80-245-0690-4
Internetové zdroje [5] Státní zemědělská a potravinářská inspekce: Kontrolní činnost SZPI - principy [online]. c2002 [cit. 2008-03-27] http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1002118&docType=ART&nid=11314 [6] Státní zemědělská a potravinářská inspekce: Organizační struktura SZPI [online] c2008 [cit. 2008/03/11] http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1001663&docType=ART&nid=11299&chnum=1
Právní předpisy [6] Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci [7] Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích [8] Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele [9] Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole [10] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
39
13.
Přílohy
Příloha č. 1: Oznámení o zahájení správního řízení Příloha č. 2: Rozhodnutí inspektorátu Příloha č. 3: Odvolání proti rozhodnutí Příloha č. 4: Rozhodnutí ústředního inspektorátu Příloha č. 5: Žaloba proti rozhodnutí ústředního inspektorátu Příloha č. 6: Vyjádření žalovaného k žalobě Příloha č. 7: Rozsudek krajského soudu
40