KONGRES s mezinárodní účastí
Letovice Care 29.5. – 30.5.2015 Kulturní dům MKS Letovice, Česká republika Pořadatelé akce: Petřivalského nadace, NMB Letovice p.o., KPS ČCHS, ČAS, Fondazione Rosa Gallo. Organizátor akce: Petřivalského nadace ve spolupráci s NMB Letovice, p.o. Odborný garant: prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc. doc. MUDr. Tomáš Skřička, CSc.
Všeobecná část Interdisciplinární následná a geriatrická péče
Chirurgická část Praktická proktologie – návody a postupy
Všeobecná část - Interdisciplinární následná a geriatrická péče Pátek 29.5.2015 08.30 Zahájení s kulturním programem, zdravice hostů
SEKCE A Program pro sál č. 1: Předsednictvo: Matějovská H., Benedikovičová A., Souček M. 9.30 Souček M. (Brno): Většina hypertenzních pacientů nedosahuje cílených hodnot – můžeme to zlepšit? 9.50 Benedikovičová A. (Trnava): Infaustná prognóza: právo pacienta na informácie verzus terapeutické privilégium. 10.10 Matějovská Kubešová H. (Brno): Nežádoucí účinky analgetické terapie u seniorů. 10.30 Križanovič F. (Bratislava): Efektívna metóda liečby obezity. 10.50 Kloparová L. ( Ústí n.L.): Ošetřovatelská péče v seniorských zařízeních Rakouska. 11.10 Brázdová J., Krejsta S. ( Blansko): Specifika péče na jednodenní chirurgii. 11.30 Bačovský F. (Letovice): Islám. Co o něm víme? 11.50 Sláma O. (Brno):
Pilotní projekt mobilní specializované paliativní péče.
12.15 Dvořáčková I. (Hradec Králové): Indikátory kvality ošetřovatelské péče - dekubity. Kazuistika. 12.30 Kubátová L. (Praha): Víme jak na dekubity?
13.00 – 14.00 hod přestávka na oběd Předsednictvo: Križanovič F., Horváth T., Lýčková M. 14.00 Šavolt J. (Brno): Hürtgenova mediastinoskopie. Předběžná zpráva. 14.20 Križanovič F., Janský P., Jusko P. (Bratislava): Elektroimpedančná mamografia v rannej diagnostike carcinomu in situ (CIS). 14.40 Križanovič F., Janský P., Mrenková L. (Bratislava): Neinvazívny analyzátor krvi pre skríningovú analýzu patológii. 15.00 Križanovič F., Janský P., Jusko P. (Bratislava): PLASON – exogénny generátor oxidu dusnáteho a jeho použitie v klinickej praxi. 15.20 Rutarová (Brno): Mobilní mediastinoskopický set. 15.40 Horváth T. (Brno): Fotodynamická léčba (PDT anno XV). 16.00 Sobotka M. (Brno): Prospektivní databáze Mezinárodní asociace pro studium plicní rakoviny (IASLC). 16.15 Portlová E. (Letovice): Pohled pacienta a pohled sestry na kvalitu života pacientů. 16.30 Nováková S. (Ústí nad Labem): Poručíme větru dešti? 16.45 Kenezová M. (Ústí nad Labem): Vzpomínáte si? 17.00 Ukončení odborné části. 18.30 Společenský večer: Agrocentrum Ohrada, Vísky u Letovic ( doprava zajištěna).
Chirurgická část - koloproktologie Pátek 29.5.2015 SEKCE B Program pro sál č. 2: Předsednictvo: Hoch J., Horák L., Korček J. 9.30 Kachlík D. (Praha): Anatomický pohled na inervaci konečníku. 10.00 Hoch J. (Praha): Kritické komplikace specifického střevního zánětu. 10.30 Svatoň R. (Brno): Ambulantní léčba divertikulitidy. 11.00 Ducháč V. (Praha): Kasuistika - Syfilitická proktitis. 11.20 Ducháč V. (Praha): Anální Inkontinence: principy pozdní rekonstrukce po závažném porodním poranění. 11.40 Grolich T. (Brno): Transanální totální mezorektální excize – naše zkušenosti. 12.00 Korček J. (Nitra) : Stating PN TML and its utilization in the diagnostics and in surgical therapy of the anal incontinence. 12.20 Korček J. (Nitra): S.T.A.R.R. procedure little bit alternatively. 12.40 Hrabcová J. (Ivančice): Divertikulóza tenkého střeva, léčba. 13.00 – 14.00 hod přestávka na oběd Předsednictvo: Hoch J., Ducháč V., Skřička T. 14.00 Breberina M. S., Breberina N.M., Pertović T., Radovanović Z., Jovanović S. Dobanovački D. (Novi Sad): The Contribution of Czech Doctors to the Beginnings of Serbian Medicine. 14.30 Sotona O., Örhalmi J. (Hradec Králové): Konvenční a nekonvenční operace hemoroidů. 15.00 Horák L. (Kosmonosy): Ulcus simplex recti, pohled chirurga. 15.30 Horák L. (Kosmonosy): Recidiva po Longově operaci. 16.00 Gupta P. (Indie), Skřička T. (Brno): 20leté zkušenosti s ambulantní léčbou hemoroidů. 16.30 Hrabcová J. (Ivančice): Traumatická perforace tenkého střeva a tupé poranění břicha. 17.00 Ukončení odborné části. 18.30 Společenský večer: Agrocentrum Ohrada, Vísky u Letovic ( doprava zajištěna).
Všeobecná část – chronické rány, stomie a stomici Sobota 30.5.2015 SEKCE C Předsednictvo: Danaj M., Surá Z., Otradovcová I. 9.00 Danaj M. (Trnava): Infekcie protéz po cievnych rekonštrukčných výkonoch. 9.25 Polák A.: (Brno): Psychologické aspekty ošetřovatelského přístupu. 9.50 Kloparová L.(Ústí n.L.): Péče o agresivního klienta v seniorském ošetřovatelském zařízení. 10.15 Antonová M. (Brno): Historie stomií. 10.40 Lúčan J.: (Martin): História Slovenského združenia stomikov SLOVILCO. 11.05 Otradovcová I. (Praha): Stomie - stále aktuální téma? 11.30 Ředinová M. ( Praha): Život bez omezení. 8. světový den stomiků WOD 2015. 11.55 Dluhá B. (Trnava):
Špecifiká ošetrovateľskej starostlivosti o pacientov s diabeticou nohou.
12.20 Pokojová R. (Brno): Role sestry ve farmakoterapii. 12.45 Bencko V., Schneiderová M. (Praha): Odmítání očkování a jeho role v prevenci nemocí. 13.05 Eysseltová R. ( Brno): Můžeme být lepší?... 13.30 Diskuse 14.00 Závěr kongresu
Většina
hypertenzních
pacientů
nedosahuje
cílových
hodnot – můžeme to zlepšit? Souček M. II. interní klinika LF MU a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně 70% léčených hypertoniků nedosáhne cílových hodnot krevního tlaku (TK), tj. pod 140/90 mm Hg. Proč tomu tak je? Jednak je možná chyba na straně lékaře při výběru léků, jednak na straně pacienta, který nedodržuje léčebný režim. Rezistentní hypertenze se vyskytuje pouze v 7-9%. Doporučení pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze z roku 2012 zdůraznila nutnost dosažení cílových hodnot krevního tlaku, a to většinou s využitím kombinace antihypertenziv. Ve velkých klinických studiích bylo monoterapií kontroly hypertenze dosaženo u 20-30 % nemocných. Nedosáhneme-li normalizace krevního tlaku monoterapií, je vhodnější kombinovat lék s antihypertenzivem jiné třídy než zvyšováním dávky monoterapie. Nedávná metaanalýza 42 studií ukázala, že
kombinace
jakýchkoliv dvou lékových skupin vede k účinnější kontrole krevního tlaku než zdvojnásobení dávky jediného preparátu. Zvýšení dávky může vést častěji ke vzniku výraznějších nežádoucích účinků léku. Proto je vhodné využít pro léčbu fixní kombinace. Kombinace antihypertenziv z tříd s rozdílným, vzájemně se doplňujícím, mechanismem účinku může lépe snížit TK a současně vyřadit fyziologické regulační mechanismy působící proti účinku terapie. Z hlediska dalších rizikových faktorů u pacientů s hypertenzí je třeba sledovat i ovlivnění metabolických rizikových faktorů. Evropská doporučení z roku 2013 zdůrazňují důležitost individuálního přístupu s terapií přímo „na míru“, zejména v situaci zvýšeného kardiovaskulárního a metabolického rizika. Kombinační léčbu 2 antihypertenzivy
v nižší dávce
anebo fixní kombinaci upřednostňujeme při zahajování farmakologické léčby, pokud iniciální hodnoty TK jsou 160a/nebo100 mm Hg a více anebo pokud jsou cílové hodnoty TK kolem 130/80 mm Hg: Výhodné kombinace:
ACE inhibitor s diuretikem AT1-blokátor s diuretikem ACE inhibitor s blokátorem kalciového kanálu AT1-blokátor s blokátorem kalciového kanálu
v současné
době
přichází
do
klinické
praxe
první
fixní
kombinace
tří
antihypertenziv ve složení inhibitor ACE perindopril – BKK amlodipin – diuretikum indapamid. Hlavním přínosem této fixní kombinace tří antihypertenziv je podstatné zjednodušení léčebného schématu u pacientů, kteří již užívají kombinaci tří a více antihypertenziv. Možnost užívat pouze jednu tabletu místo tří je
jednoznačně
cestou
k lepší
compliance
pacientů
s léčbou
a
také
pravděpodobně ke snížení výskytu nežádoucích účinku díky synergii jednotlivých složek a následně také k lepší kontrole krevního tlaku. Závěrem je třeba zdůraznit, že rozsáhlejší používání kombinované léčby povede k lepší kontrole hypertenze a tím i ke snížení koronárních a cévních příhod. Vhodná
kombinační
parametry.
léčba
přinesla
pozitivní
účinky
také
na
metabolické
Infaustná prognóza: právo pacienta na informácie verzus terapeutické privilégium. Benedikovičová A. Fakulta zdravotníctva a sociálnej
práce
Trnavskej
univerzity
v Trnave, Katedra verejného zdravotníctva Trnava Slovenská republika
[email protected] Článok 10 ods. 2 Dohovoru
o ochrane ľudských práv a dôstojnosti človeka
v súvislosti s aplikáciou biológie a medicíny (Dohovoru o ľudských právach a biomedicíne), podľa ktorého má každý (pacient) právo na všetky informácie týkajúce sa jeho zdravotného stavu, resp. prianie nebyť o ňom informovaný, sa premietol aj do vnútroštátnej legislatívy Slovenskej republiky. Právo pacienta na informácie o jeho zdravotnom stave a na informácie o účele, povahe, následkoch a rizikách poskytnutia zdravotnej starostlivosti, o možnostiach voľby navrhovaných
postupov
a
rizikách
odmietnutia
poskytnutia
zdravotnej
starostlivosti sú zakotvené v ustanovení § 11 ods. 9 písm. b) a c) zákona č. 576/2004 Z. z. o zdravotnej starostlivosti, službách súvisiacich s poskytovaním zdravotnej starostlivosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov. S právom pacienta na informácie je úzko spojený právny inštitút poučenia a informovaného súhlasu. Jeho základná právna úprava je obsiahnutá v ustanovení § 6 zákona č. 576/2004 Z. z. I. Humeník (2011) uvádza, že právo na informácie o povahe poskytovanej starostlivosti je verejnosťou vnímané asi najsilnejšie spomedzi práv, ktoré pacient pri poskytovaní zdravotnej starostlivosti má. Je to odôvodnené tým, že každý zdravotný výkon sa bytostne dotýka osoby pacienta, a preto má pacient legitímne právo poznať, čo sa s ním "deje", aké sú dôvody na zvolenie toho -ktorého zásahu a aký výsledok môže očakávať. Podľa J. Těšinovej a kol. (2011) sa pacient bez náležitých údajov o zdravotnom stave nemôže rozhodnúť, či daný výkon podstúpi alebo nie. Iba v kontexte s dostupnými pravdivými informáciami o zdravotnom stave môže pacient porozumieť účelu a povahe výkonu, rozhodnúť sa pre alternatívu riešenia
a najmä zvážiť podstúpenie zákroku s ohľadom na jeho dôsledky a rizika. Tu je však legitímna otázka, či má lekár onkologického pacienta s infaustnou prognózou v plnom rozsahu pravdivo informovať o jeho zdravotnom stave? Povinnosť lekára informovať ho mu
vyplýva z viacerých právnych predpisov,
napr. z ustanovenia § 6 ods. 1 zákona č. 576/2004 Z. z. Právnym podkladom inštitútu tzv. terapeutického privilégia je ustanovenie čl. 10 ods. 3 Dohovoru o ľudských právach a biomedicíne. Právna úprava sa v slovenskom práve explicitne neupravila, avšak jej úprava de lege ferenda by bola žiaduca. Obdobne na túto situáciu reflektoval v Českej republike nový Občiansky zákonník (ustanovenie § 2640 ods. 1 a 2 OZ), podľa ktorého ak by sa tým ohrozil úplne zjavne a vážne zdravotný stav ošetrovaného, môže mu byť vysvetlenie podané v plnom rozsahu dodatočne ako náhle sa už netreba obávať nebezpečenstva. Kedy a ako môže lekár použiť tzv. terapeutické privilégium bez toho, aby neporušil právo pacienta na informácie?
Nežádoucí účinky analgetické terapie u seniorů. Matějovská Kubešová H. Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství LF MU Brno Je podán přehled výskytu bolesti u seniorů – tedy až 50% nemocných žijících ve vlastním prostředí a až 80% seniorů žijících v seniorských institucích. Diagnostika bolesti je komplikovaná u seniorů s kognitivním deficitem, u kterých je nutno usuzovat na přítomnost bolesti z nepřímých známek – poklesu chuti k jídlu, poruch spánku, vzestupu tepové frekvence, vzestupu krevního tlaku, výrazu obličeje a zhoršení kognitivního výkonu. Podrobně jsou probrány skupiny analgetik nejčastěji podávaných v současné době seniorům. Stále zůstává v platnosti stupni WHO pro terapii bolesti
–
z prvního stupně je zdůrazněna změna náhledu na paracetamol, který byl donedávna považován za nejméně toxické analgetikum, nicméně kvůli jeho hepatotoxicitě je nyní doporučena maximální denní dávka pro podávání delší než 10 dní 2.5g/24 hod. Jsou zdůrazněny možné nežádoucí vedlejší účinky NSAID specifické pro seniory – kromě GIT toxicity také renální selhání, hypertenze, retence tekutin až možnost srdečního selhání. Pozornost je věnována i skupině opioidů slabých i silných.
Efektívna metóda liečby obezity. Križanovič F. Alterum Medica S.r.o. Klinika neinvazivnej dignostiky Varsavska 1, 831 03 Bratislava Pandémia obezity predstavuje vážny zdravotný a spoločenský problém. (Podľa výsledkov programu CINDI v našej populácii má nadváhu 46 % mužov a 36,2 % žien, obezitou trpí 23,3 % mužov a 22,4 % žien, teda cca 50 %, čo sa zhoduje s údajmi ostatnej Európskej populácie.) A pritom práve obezita patrí k ovplyvniteľným rizikovým faktorom kardiovaskulárnych ochorení. V praxi ale stále nepozorujeme dostatok prístupov k obezite v duchu medicíny založenej na dôkazoch. Cieľom prednášky je predstaviť účinný a bezpečný systém redukcie telesnej hmotnosti na úkor tukového tkaniva a prezentácia našich skúseností, zameraná na sledovanie parametrov vypovedajúcich o type a stupni obezity – BMI, WHR, percento tuku v tele, množstvo vnútrobrušného tuku, množstvo svalového tkaniva a hodnoty bazálneho meabolizmu. (Diagnostikuje sa pomocou priamej segmentovej viac-frekvenčnej bioelektrickej impedančnej analýzy (DSMF-BIA)). Tento systém redukcie je založený na poznatkoch zákonitostí metabolizmu základných živín − bielkovín, tukov a cukrov. Jej princípy boli publikované v roku 1973 profesorom dr. Blackburnom (Harvard v USA), ktorý vypracoval tzv. protokol Protein Sapring Modified Fast (bielkoviny šetriaci modifikovaný pôst) čím bol položený základ ketogénnych diét. Tento systém ketogénnej bielkovinovej diéty spôsobuje chudnutie len na úkor tukového tkaniva so zabezpečením uchovania beztukovej hmoty, teda svalstva. Dodržanie jeho zásad vedie k stabilizácii hmotnosti a predchádza obávanému jojo efektu, tak príznačnému pre iné nízkoenergetické diéty. Tento diétny program je určený pre ľudí s nadhmotnosťou, ako aj pre obéznych (BMI nad 30), kedy už dochádza k narastaniu zdravotných rizík a tých, u ktorých sa už prejavuje syndrom inzulínovej rezistencie (hyperinzulinimus, hyperglykémia), hyperlipoproteinémia s androidnou obezitou, hypertenzia a hirzutizmus. Spolu s fajčením sú to hlavné rizikové faktory aterotrombogenézy, ICHS a cievnych ochorení mozgu. V týchto prípadoch jeho realizáciu zabezpečujeme pod lekárskym dohľadom. Záver: touto prednáškou chceme prispieť k novému pohľadu na diagnostiku a liečbu nadhmotnosti a obezity, a to prezentáciou účinnej a bezpečnej metódy na redukciu hmotnosti, ktorá pôsobí aj u ľudí ktorý už skúsili rôzne redukcie hmotnosti, bez toho aby dosiahli trvalý efekt.
Ošetřovatelská péče v seniorských zařízeních Rakouska
Kloparová L. (Ústí nad Labem)
Specifika péče na jednodenní chirurgii
Brázdová J., Krejsta S. ( Nemocnice Blansko)
Islám. Co o něm víme? Bačovský F. Nemocnice Milosrdných bratří Letovice, příspěvková organizace Islám je monoteistické náboženství, založené na učení proroka Mohameda v 7. století, jemuž se zjevilo Boží slovo - Korán. Je odlišné od dalších monoteistických náboženství - křesťanství a judaismu. Věřící muslim se musí naprosto podvolit Aláhovi a jeho vůli, což judaismus a křesťanství neuplatňují. Základní prameny islámu je Korán a Sunna.
Základní text - Korán - je považován
za nezměnnou pravdu, tomu ale neodpovídá různé školy a směry
náboženských
praktik. Obecně jsou muslimové povinni dodržovat pět pilířů islámu - pět povinností pravidel
uctívání
a
islámské
právo,
dotýkající
se
všech
aspektů
osobního
i společenského života. Rozdělení náboženské obce na dva směry - sunnité a šiítové. Další odlišnosti v těchto směrech a jejich vliv na další vývoj islámu ukazuje životní praxe muslimů v různých zemích. Posvátná místa muslimů - mešita v Mekce a svatyně v Kaabě, které musí každý věřící navštívit jednou za život. Rozvoj islámu do dnešních dnů a jeho současnost. Rozdílnosti náboženských kultur dnešní společnosti a pokus o nastínění její problematiky a chápání.
Pilotní projekt mobilní specializované paliativní péče. Sláma O., Klinika komplexní onkologické péče Masarykův onkologický ústav Brno 78 % Čechů by jednou ráda dožila doma, nikoliv v zdravotnických zařízeních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb. V České republice přitom ročně zemře 105 000 lidí, 60 % v nemocnici a 9 % v nemocnici dlouhodobé péče. Toto číslo je ve srovnání se západními zeměmi vysoké a neexistuje pro něj přijatelné klinické vysvětlení. Od jara 2014 proto Česká společnost paliativní medicíny ČLS JEP, Ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny připravovaly pilotní program, který má za cíl ověřit jednak parametry práce mobilních hospiců (bezpečnost a odborná úroveň péče, její přínos pro pacienta) a jednak spočítat náklady na tuto péči a srovnat ji s náklady, které dnes zdravotní pojišťovny hradí za péči o umírající pacienty ve stávajícím systému. Ze zdravotních pojišťoven se na pilotním programu podílí jen VZP. Ostatní zdravotní pojišťovny účast v pilotním projektu odmítly. Od dubna do prosince 2015 bude 350 pojištěnců VZP zařazeno podle klinického protokolu do pilotního programu, tedy do péče jednoho ze 7 mobilních hospiců: u nich budou lékaři a sestry denně detailně zaznamenávat řadu klinických parametrů a hodnotit zdravotní stav a léčebné intervence. Tímto způsobem získáme údaje o objemu poskytované péče a o tom, jestli je péče mobilního hospice pro pacienta přínosem (například, zda se daří účinně bojovat s bolestí, zvracením, delirantními stavy, a dalšími symptomy onemocnění). Na konci pilotního programu bychom měli znát přesné odpovědi na otázky, které zatím jen odhadujeme: V čem může péče mobilních hospiců umírajícím pacientům pomoci? Může zajistit lidem dožití doma ve vyšším počtu, než stávající způsoby hrazené ze zdravotního pojištění? Je pro pacienty bezpečná? Je nákladnější, než dnes pojišťovnami hrazené typy péče o lidi na konci života? Podrobnější informace o pilotním projektu jsou na www.paliativnimedicina.cz
Indikátory kvality Kazuistika.
ošetřovatelské
Dvořáčková I. zástupkyně náměstkyně nemocnice Hradec Králové
pro
péče
ošetřovatelskou
–
dekubity.
péči
Fakultní
Proces akreditace, standardizace a implementace programu kontinuálního zvyšování kvality do lůžkových zdravotnických zařízení se pomalu stává běžnou záležitostí, a to i v zařízeních sociální péče. Zvyšování kvality ošetřovatelské péče je součástí obecného programu zvyšování kvality a efektivnosti. Nedílnou součástí celého procesu je stanovení i kvalitních indikátorů kvality, v našem případě pro poskytování ošetřovatelské péče. V ČR nemáme jasně definovanou kvalitní ošetřovatelskou péči, nemáme pro ni stanovené povinné národní ukazatele kvality pro všechna zdravotnická zařízení. Ve Fakultní nemocnici Hradec Králové se problematice sledování a kontinuálnímu zvyšování kvality péče věnujeme již řadu let, v říjnu 2014 jsme absolvovali již druhou reakreditaci. Sledováním a vyhodnocováním indikátorů kvality ošetřovatelské péče se věnujeme od roku 2001. V příspěvku bude prezentována metodika, výsledky a vize sledování v oblasti dekubitů.
Víme jak na dekubity? Kubátová L. – vrchní sestra Chirurgické kliniky Chirurgická klinika 2.LF UK a ÚVN Praha
Dekubity jsou nejčastějším poškozením v rámci ošetřovatelské péče. Vznikají u 3 – 6% hospitalizovaných pacientů. V ČR je ročně 2 300 000 hospitalizací a do zdravotnických zařízení přijímáme 25,6 – 34,5% pacientů s již vzniklým dekubitem. To je z celkového počtu 575 000 – 805 000 pacientů. Uvádí se, že v riziku vzniku možného dekubitu je 30 – 50% pacientů. Bohužel ve většině zdravotnických zařízení se používá přežitá škála Norton scóre. Také vysvětlení jednotlivých položek je personálem vnímáno pokaždé jinak. Jednou z možností, jak tomu předcházet, je neustálá edukace sester nebo celonárodní sjednocení na jinou skórovací škálu. Prevence je jedinou možností. Ale ve většině nemocnic se neprovádí. Je nutné si uvědomit, že léčba je velice nákladná, pro pacienta bolestivá a dlouhodobá. Poškození pacienta dekubitem může být následně řešeno i právně. ÚVN má ucelený program sledování dekubitů. Působí zde skupina pro sledování výskytu dekubitů, sestry konzultantky pro hojení ran a koordinátor týmu je blízkým spolupracovníkem náměstkyně pro nelékařská povolání. Pravidelně společně konzultují nutné úpravy metodických návodů a postupů.
Hürtgenova mediastinoskopie. Předběžná zpráva. Šavolt J.1, Sobotka M.1, Chasáková D.8, Kantorová I.1, Havlíčková J1 Kocák I.2, Prášek M.3, Ráček T.9, Šnelerová M.4, Špelda S.2, Veselý K.5, Fabian P.6 a Horváth T.7,10. 1) Chirurgické odd., Úrazová nemocnice v Brně, Ponávka 6 -10, 662 50 Brno (ÚNB). 2) Klinika komplexní onkologické péče Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (LF MU) v Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ), Žlutý kopec 7, 65653 Brno 3) Radiologické odd. MOÚ Brno 4) Klinika infekčních chorob FN-Bohunice a LF MU, Jihlavská 20, 625 00 Brno 5) 1.Patologicko-anatomický ústav, FN u Sv. Anny (FNuSA), Pekařská 53, Staré Brno, 60300 Brno 6) Oddělení onkologické patologie MOÚ Brno 7) CBC Vznik, Zahradníkova 2-8, 611 41 Brno 8) Centrum zobrazovacích metod ÚNB 9) Anesteziologicko resuscitační oddělení ÚNB 10) Chirurgická klinika FN Bohunice a LF MU, Jihlavská 200, 625 00 Brno Krátký název: HMSC14UN
Korespondující autor: MUDr. Jan Šavolt, Chirurgické odd. Úrazové nemocnice, Ponávka 6 -10, 662 50 Brno Telef. 775858090 e- pošta:
[email protected] ÚVOD Videoasistovaná mediastinální lymfadenectomie (VAMLA) je poslední miniinvazivní možností histologizace mediastinální patologie po nevýtěžném vyčerpání jemnějších bronchoskopických postupů anebo součástí hrudně chirurgické operativy spojující výhody miniinvazivní videoasistované torakochirurgie (VATS) s odstraněním VATS nedostupných mediastinálních lymfatik per mediastinoscopiam reprezentující splnění všech požadavků Evropské společnosti hrudních chirurgů (ESTS) na radikalitu intervence spojených s výhodami miniinvazivní chirurgie .VAMLA navazuje na tradiční standardní vstup do mezihrudí popsaným poprvé Harkinsetem v roce 1954 a popularizovaným Carlensem od r 1959 v Evropě a Ginsbergem osmdesátých letech v USA. Výhodou videomediastinoskopu etablovaného v r. 1994 Sortinim je vícenásobné zvětšení operačního pole s jeho projekcí na monitoru. To umožňuje dokonalejší preparaci v anatomicky složitém terénu a akcentuje edukační potenciál metody.
Posledním zdokonalením vlastního mediastinoskopu je jeho modifikace zavedená v r. 2002 Linderem a Hürtgenem. Po nastudování operační techniky na pracovišti spolutvůrce rozevíracího mediastinoskopu Martina Hürtgena jsme metodu úspěšně včlenili do rutinní české torakochirurgické praxe v Úrazové nemocnici v Brně na podzim roku 2014. Uvádíme první zkušenosti. MATERIÁL A METODY Dva nemocní (ptA60 a ptB49) s mediastinální lymfadenopatií nejisté geneze, jejichž transbronchiální resp. transtracheální bronchoskopická diagnostická intervence byla nevýtěžná a jeden pacient (ptC76) po resekci tračníku pro kolorektální adenokarcinom s arteficiální srdeční chlopní léčen se arytmií srdeční, cukrovkou a incipientní chronickou renální insuficiencí po dvoudutinové klasické intervenci pro peridiafragmaticky intratorakálně a intraabdominálně suprahepaticky i infrahepaticky lokalizovanými abscesy u něhož se za tři měsíce od klasické otevřené chirurgické intervence objevila fluktuace v jizvě po pravostranné subkostální laparotomii, jejíž příčinou bylo latero- a suprahepaticky lokalizované depo hnisu, které jsme evakuovali transparietální CT kontrolovanou intraabdominální drenáží laterohepatického prostoru spojenou s incizí v lokální anestezii, následnou intenzivní laváží a antiseptickým obložkováním kavity v břišní stěně a dále paraperikardiálně vpravo lokalizovaný mediastinální absces, jehož radikální evakuaci jsme v daném terénu optimálně miniinvazivně realizovali dolním subxifoidálním vstupem do mezihrudí za cílené a razantní systémové antibiotické léčby. Zbylé dva pacienty ptA60 a ptB49 jsme mediastinoskopovali z diagnostické indikace klasickou horní (transjugulární) cestou. K provedení zákroku jsme ve všech případech použili Hürtgenův rozevírací mediastinoskop (HMSC), jehož konstrukce umožňuje pohyb ramen ve dvou rovinách, a to jednoduchým otočením první polohovací hlavice se rozevírají v předozadním a otočením druhé hlavice v sagitálním směru, což znatelně zlepšuje manipulaci v jinak značně stísněném mezihrudí a dovoluje bezpečnou preparaci a právě díky dvourovinnému rozevření ramen HMSC vizualizuje nezvykle široce operační pole. Jedná se o metodu miniinvazivní, prováděnou v celkové anestezii s jednoduchou orotracheální intubací. VÝSLEDKY: Všichni tři muži ve věku 49, 60 a 76 let absolvovali zákrok po obvyklém interním a anesteziologickém předoperačním vyšetření hladce, bez periintervenčních příhod.Doba jejich chirurgické hospitalizace představovala 3, 4 a 9 dnů. V diferenciální diagnostice ptA60 s ohledem na dlouhodobou profesní expozici inhalačním škodlivinám a kouření cigaret (45y1PPD) jsme pomýšleli jak na potenciální metastazování maligního melanomu excidovaného před 3 lety z kůže v nadbřiší, tak na možné okultní metachronní plicní primum s mízní propagací do mezihrudí. Výsledek histologie byl překvapivý – histopatolog uzavřel nález jako metastický adenokarcinomu trávicího traktu s velmi pravděpodobným původem z pankreatu, nebo žaludku. Doplňující gastrofibroskopie shledala (a histologizovala) pouze mírnou chronickou neaktivní gastritidu. Pacient nastoupil systémovou chemoterapii na Klinice komplexní onkologické péče.
U ptB49 s klinickým obrazem protrahovaného zánětlivého kataru dýchacího systému s lymfadenopathií horního mezihrudí a pravého plicního hilu prokázanou zobrazovacími metodami / CT hrudníku a celotělovým snímkem pozitronové emisní tomografie u něhož byla nevýtěžná jak klasická bronchoskopická diagnostická intervence tak endobronchiální sonografií kontrolovaná transbronchiální biopsie mediastinálních i hilových lymfatik měl ve všech mízních uzlinách vyňatých z mediastina pouze známky inflamace se sinusovou histiocytozou. Jeho sledování pokračuje a podrobná kontrolní vyšetření včetně imunologického, endokrinologického, bronchoskopického (vč. autofluorescence) a PET/CT jsou plánovány v krátkém časovém horizontu. V mezidobí se vrátil do zaměstnání. Recidivující mediastinální absces v paraperikardiální lokalizaci u polymorbidního ptC76 s arteficiální srdeční chlopní, mikrobiologickým průkazem serratie marcescens a peridiafragmatickým terénem obliterovaným předchozími intervencemi představoval závažnou profesní výzvu. Jedinou cestou k lege artis odpovědi na takovýto typ onemocnění je úzká horizontální multidisciplinární spolupráce napříč celým spektrem vysoce specializovaných zařízení celé aglomerace. Její úspěšné završení představuje potvrzení oprávněnosti i opravdovosti takového počínání, až do té míry, že se žádá připojit: conditio sine qua non. ZÁVĚR: Hürtgenova mediastinoskopie představuje diagnostický i léčebný přínos. Jeví se jako bezpečná a elegantní jak v horním tak i dolním přístupu. Ve vybraných speciálních indikacích je zřejmě nezastupitelná.
Klíčová slova: Hrudní chirurgie, diagnostika, léčba, videoasistovaná mediastinální lymfadenektomie - VAMLA.
mediastinoskopie,
Elektroimpedančná mamografia v rannej diagnostike carcinomu in situ (CIS). Jusko P. Alterum Medica S.r.o. Klinika neinvazivnej dignostiky Varsavska 1, 831 03 Bratislava Rakovina prsníka (karcinóm prsníka) je najčastejším zhubným ochorením u žien na Slovensku. Ročne pribudne okolo 2000 novo diagnostikovaných prípadov. Je však zároveň jedným z najliečiteľnejších druhov onkologického ochorenia, najmä pokiaľ je diagnostikovaná včas (až 90% prípadov). Vývoj priniesol novú možnosť diagnostiky mliečnej žľazy, a to pomocou elektroimpedančnej mamografie. Metóda elektroimpedančnej mamografie dnes predstavuje vhodnú skríningovú metódu pre odhaľovanie ranných štádií vývoja nádoru prakticky bez „obmedzenia veku“. Vyšetrenie nie je sprevádzané takými nepriaznivými sprievodnými javmi a obmedzeniami, ktoré sú typické pre klasickú mamografiu (mechanické stlačenie a ožiarenie prsníka, obmedzenie vekom z dôvodu denzity, hormonálne obmedzenie BRCA1/BRCA2, atď… ). Cieľom prednášky je poukázať na výhody metódy. Výhody nielen v jej neškodnosti na ľudský organizmus, ale aj jej finančnej či priestorovej dostupnosti. Prezentovať metódu, ako sa určité anomálie na EI mamografii zobrazujú a ich porovnanie so známymi používanými metódami (USG, RTG mamografia) v diagnostike zhubných a nezhubných nádorov prsníka. Samotným princípom identifikácie je zmena vodivosti jednotlivých tkanív (buniek) vytvárajúcich charakteristickú štruktúru prsníka pod vplyvom stresora. Karcinóm „in situ“ – „na mieste“ predstavuje nádor v jeho počiatočnom štádiu vývoja, ktorý je RTG mamografiou prakticky neidentifikovateľný z dôvodu jeho veľkosti a často krát aj pre denzitu tkanív prsníka. V mliečnej žľaze sa CIS najčastejšie objavuje v duktálnych prietokoch prsníka alebo lobulárnom parenchýme. Nádorová bunka využívajúc glykolýzu pri tvorbe energetickej molekuly ATP zároveň produkuje ako vedľajší metabolit kyselinu mliečnu. Následne, kyselina mliečna disociuje, čím spôsobí zmenu pH v intra- a extra- celulárnom prostredí nádoru t.j. vodivosť samého novovznikajúceho ložiska nádorového bujnenia. Neidentifikovateľný inými metódami malý počet nádorových buniek dokáže vyprodukovať dostatočné množstvo kyseliny, ktoré postačuje na identifikáciu ložiska nádoru v štádiu in situ elektroimpedančnou metódou. Záver: Touto prednáškou chceme prispieť k zvýšenej informovanosti o jednej z nových metód včasných odhalení anomálií v mliečnej žlaze. Predstavíme novú zobrazovaciu metódu, ktorá umožňuje rekonštruovať trojrozmerné rozdelenie elektrickej vodivosti (vo forme tomografických rezov v rôznej hĺbke) a takto získať kvalitnejšie a detailnejšie zobrazenia. Používaná schéma meraní robí výsledky vizualizácie prakticky necitlivými voči stavu povrchu pokožky.
Neinvazívny analyzátor krvi pre skríningovú analýzu patológii. Jusko P.
Alterum Medica S.r.o. Klinika neinvazivnej dignostiky Varsavska 1, 831 03 Bratislava Historicky sme si zvykli na skutočnosť, že výsledky z krvného rozboru môžeme získať iba metódami in vitro t.j. v skúmavke. Avšak veda v posledných desaťročiach napreduje neuveriteľnými evolučnými skokmi dopredu. Technickoevolučný skok z konca XX. storočia umožnil vznik nových neinvazívnych „ex a in vivo“ metód, ktoré postupne nachádzajú svoje uplatnenie v medicínskej praxi. Cieľom prednášky je predstaviť novú in vivo metódu merania parametrov krvi na základe kvantifikácie nameraných termodynamických hodnôt tela pomocou reologických rovníc. Ak vezmeme do úvahy teóriu vývoja akejkoľvek patológie, počiatočný stav definujeme ako proces, pri ktorom je možno identifikovať len zmeny na úrovní koncentrácii jednotlivých atómov-iónov-molekúl, ktorý postupne prerastá do morfologických zmien. Princíp merania prístroja je založený na patentovanej metodike rozloženia biochemických charakteristík krvi, ktoré korelujú s parametrami krvného prietoku a systému enzýmov. Neinvazívny analyzátor krvi AMP/ANESA dnes umožňuje zmerať 131 parametrov. Tieto jednotlivé parametre analyzátora nám zobrazujú stav hodnôt imunity, iónového stavu, pečene, pľúc, obličiek, pankreasu, atď… Z jednotlivých nameraných parametrov možno zostaviť matrice patológii a štatistickými metódami overiť ich kvalitatívnu a kvantitatívnu výpovednú hodnotu vo vzťahu k fyziologickému stavu organizmu. Metódu používame od r.2006 a bola použitá na viac ako 8000 klientov a pacientov. Záver: Neinvazívny analyzátor krvi AMP/ANESA je teda predurčený na skríning pacientov, ktorý v mnohých prípadoch umožňuje už od samotného počiatku špecializovaný prístup k riešeniu problémov daného pacienta. Samotnú možnosť existencie „ex a in vivo“ metód predurčuje AMP/ANES-u k novému pohľadu na ľudský organizmus, ktorý definuje ľudský organizmus ako otvorený termodynamický systém vymieňajúci si s okolím energiu (teplo), hmotu (jedlo, voda, vzduch) a informáciu (senzory).
PLASON – exogénny generátor oxidu dusnatého a jeho použitie v klinickej praxi. Jusko P.
Alterum Medica S.r.o. Klinika neinvazivnej dignostiky Varsavska 1, 831 03 Bratislava Už v dávnej minulosti medicína využívala silu nitroglycerínu nevediac o tom, že za tým je oxid dusnatý. Terapeutická účinnosť exogénneho oxidu dusnatého (NO) je založená na vlastnostiach, ktoré boli objavené na konci 20.storočia pri endogénnom NO, ako multifunkčnom fyziologickom regulátorovi (Nobelova cena za fyziológiu a medicínu za rok 1998). Novšie udalosti poznajú viagru, erbisol a my PLASON. NO=oxid dusnatý, pomocou prístroja PLASON, je medicínska technológia, ktorá je založená na použití vzdušnej plazmy a exogénneho oxidu dusnatého. Používa sa na liečbu nehojacich rán, diabetických nôh, traumatických poranení, stimuláciu tkaniva po operáciách, kožných ochorení, preležanín, popálenín a pod. V špeciálne upravenej komore manipulátora dochádza k spaľovaniu kyslíka s dusíkom a tvorbe oxidu dusnatého (NO). Vzniknutý plazmový NO sa transkutánne dostane až k hemoglobínu, na ktorý sa naviaže a transportuje do celého organizmu. Sám o sebe oxid dusnatý predstavuje imunomodulátor, neurotransmíter, regulátor energetických potrieb bunky (ATP/AMP), ničí baktérie, vírusy, urýchľuje epitelizaciu rán, stimuluje tvorbu nových kapilár a mnoho ďalších účinkov. Cieľom prednášky je ukázať naše výsledky a efektívnosť prístoja PLASON pri liečbe patológii ako: diabetes mellitus so syndrómom diabetickej nohy (DM SDN), otvorené rany predkolenia (bércové vredy), kožné ekzémy rôzneho pôvodu, niektoré autoimunné ochorenia, zápalové procesy rôzneho pôvodu, poukázať na jeho výhody ako zdravotníckeho prístroja a indikácie v ďalších medicínskych odboroch a jeho ďalšie možnosti využitia v klinickej praxi. Záver: Touto prednáškou chceme prezentovať novú, preukázateľne efektívnu metódu, NO – terapiu a prispieť k účinnej liečbe rôznych ochorení spôsobenými zápalovými, deštruktívnymi, antiagregačnými procesmi a cievnou dysfunkciou, ako aj sú spojené s polyfunkčnými vlastnosťami endogénneho oxidu dusnatého v tele a jeho účasťou na patogenéze a autogenéze rôznych ochorení.
Mobilní mediastinoskopický set. Rutarová H1 , Roubalová A1, Prachařová B1, Suchý P2, Krchňavý J2 , Doležalová M1. Úrazová nemocnice Brno Oddělení operačních sálů Technické zabezpečení operačních sálů
1 2
Klíčová slova: Mediastinoskopie Linder Hürtgen, řízení, sterilní transport. Krátký titul: tHMSK Úvod Správná a včasná diagnóza je důležitou součástí léčby. Tomu napomáhá technický pokrok a široká spolupráce mezi interními a chirurgickými obory i nitrooborová chirurgická spolupráce. Mediastinoskopie (MSK) náleží jak k diagnostickým, tak k léčebným chirurgickým procedurám. Úrazová nemocnice v Brně získala na podzim roku 2014 jako první v Brně a zároveň i v České republice rozevírací mediastinoskop navržený německými chirurgy Linderem a Hürtgenem, jehož předností je zlepšení manipulačního prostoru v relativně stísněném prostoru mezihrudí tím, že ramena přístroje se mohou posouvat resp. oddalovat jak v předozadním, tak v bočním směru. Materiál a metody Příslušenství rozevíracího mediastinoskopu: vlastní mediastinoskop, úchyt pro fixaci přístroje na operační stůl s možností jednoduchého průběžného nastavení polohy během výkonu instrumentárium, zdroj světla a monitor sdružený s hardware a software umožňujícími aktuální sledování operačního pole i záznam operace, světlovodné kabely a kabeláž napojení do elektrické sítě. Jsou přenosné a celková hmotnost této soustavy je 12 kg. Zamýšleli jsme se nad technickými a biologickými předpoklady možnosti jeho použití v kterémkoliv brněnském nebo i mimobrněnském zdravotnickém zařízení a shledali jsme jej prakticky uskutečnitelným – v souladu s Vyhláškou č. 306, 2012 Sb. Připravili jsme Kufr S – na sterilní pomůcky (výška/V60 - šířka/Š50 hloubka/H30 cm) použitelný jako transportní obal, který ponecháme při vstupu do operačního traktu. Jako druhý obal (vnitřní) použijeme tři igelitové ochranné vaky se zapínáním 30x60cm. Kufr N - na nesterilní pomůcky s rozměry V50Š40-H20cm. Zajištění nástrojů a přístrojů k operaci na cílovém extramurálním operačním sále: základní nástrojové síto a sada struma, hrudní sada a hrudní rozvěrač, sternotom, stoleček pro monitor(y), sálový vařič a ohřívací nádoba, mulový materiál (velké a malé preparační tampony a longety), kompatibilní zdroj elektrokoagulace například ERBE ICC 300 s nožním spínačem (pedál) a sterilizovatelným kabelem, rukojetí a koagulační čepelkou; dvě odsávačky např. Dominant 50 a dále proplachové zařízení například Olympus Sverige pump
(anebo jiné přístroje tohoto typu s náležitými technickými parametry). V případě dvou a více operací je nutností zajištění dekontaminace a následné sterilizace nástrojů (parní sterilizátor + chemická sterilizace párami formaldehydu). Výsledky Hlavním cílem této práce bylo vyřešení praktické otázky transportability technologie v konkrétních podmínkách. Za důležitý přínos našeho snažení pokládáme rovněž důkladné teoretické obeznámení se s technologickými parametry a technickým vybavením MSK transportabilního setu z nejrůznějších praktických úhlů pohledu i s aktuálními organizačními aspekty provozu. V neposlední řadě to bylo i překvapivé zjištění, že i na obsahu tak klasického rčení jako je Salus aegroti suprema lex, je stále co zlepšovat. Závěr Navržený způsob umožňuje ulehčit a uspíšit naléhavou diagnostiku u složitých nálezů rozvyšetřovaných nemocných v zařízeních se širokým specializovaným zázemím bez zatížení pacienta transportem a zároveň v souladu s potřebou pěstování nitrooborové a mezioborové solidarity přispět k praktické zkušenosti s přednostmi nejnovější technologie bez ekonomického zatížení zdravotnických zařízení. Korespondující autor: Hana Rutarová Oddělení operačních sálů Úrazové nemocnice Brno, Ponávka 6-10, 662 50 Brno telef: 603 118 545 e-adresa:
[email protected]
Fotodynamická léčba ( PDT anno XV). Horváth T.1,3, Čapák I.2, Macík D.2, Novotný I.2, Pejčoch R.2, Špelda S.2, Zatočil P.2, Horváthová M.1 CBC Vznik, Zahradníkova 2-8, 61141 Brno Masarykův onkologický ústav, Žlutý kopec 7, 65653 Brno 3 Chirurgická klinika LF MU a FN-Bohunice, Jihlavská 20, 625 00 Brno 1 2
VÝCHODISKA Fotodynamická léčba (PDT) výrazně nabývá na významu. Její podstatou je fotodynamická reakce, účinný nástroj v léčbě dysplazií, nádorů a zánětů selektivně vychytávajících systémově podané netoxické světlocitlivé medikamenty, které se po expozici světlu určité vlnové délky mění v toxické a způsobují jejich chemickou destrukci. Má tři klíčové složky: světlocitlivý lék, zdroj světla a tkáňový kyslík. Funguje dvěma mechanizmy: u I. typu se tak děje skrze chemicky reagující molekuly obsahující kyslík (ROS – reactive oxygen species) představující volné radikály: kyslíkové ionty a peroxidy. U II. typu PDT je účinnou složkou dioxygen (O2* čili anorganický kyslík ve vzbuzeném stavu. Donedávna byla širokému klinickému využití PDT na překážku až několik týdnů po aplikaci přetrvávající fotosenzitivita zdravých tkání. Vývoj tento problém překročil v podobě nových světlocitlivých medikamentů typu delta aminolevulové kyseliny (DALA) a monoL-asparatyl chlorinu e6 (Talaporfin, Mace), po jejichž aplikaci mizí fotosenzitivita zdravých tkání do několika hodin až dnů. Databáze Medline registruje v r. 2010 – 2014 celkem 3373 článků o PDT; česká databáze Bibliomedica dohromady šest. CÍL Rostoucí význam PDT v onkologii souvisí s rozvojem časné diagnostiky s intenzivní medikamentozní a radiační protinádorovou léčbou, s výskytem nádorových duplicit v terénu funkčně vyčerpaném, chirurgickými intervencemi nebo systémovou či lokální léčbou handicapovaném a jejich kombinacemi. V infektologii je to léčba komplikací chirurgické anebo protinádorové medikamentozní léčby např. u nozokomiálních nákaz mikroby produkujícími širokou paletu beta-laktamáz (ESBL), meticilin rezistentními zlatými stafylokoky (MRSA) i v léčbě mykotických infekcí horního GIT anebo zevních rodidel špatně anebo nedostatečně reagujícími na rutinní lokální a systémovou terapii. Jednou z jejich předností je možnost opakovaného použití. Specialista narážející na hranici klasických dostupných možností svého oboru má logickou tendenci k překračování úzkého pole vlastního zaměření v pátrání po opoře ve spojení s kolegou kterékoliv jiné působnosti zastavivším se před stejnou bariérou, aby ji spojeným úsilím překonali.
Styčné oblasti klinické i operační onkologie a PDT jako komplementární léčebné metody představují: abdominální a pánevní prostor, hrudní, ORL a maxilofaciální regio, neurochirurgie, septická chirurgie, urologie a endoskopie – pneumologická, gastroenterologická i urologická. Mezioborová spolupráce je optimálním řešením. ZÁVĚR Léčebný nástroj PDT v českém zdravotnictví globálně chybí. Tento stav je nutno změnit. Klíčová slova organizace a financování zdrav péče, onkochirurgie, kurativní léčba, paliativní léčba Krátký název: PDT_XV Korespondující autor Doc. MUDr. T. Horváth, CSc. Chirurgická klinika FN Brno a LF MU, Jihlavská 20, 625 00 Brno e-pošta:
[email protected] Telef. 731 371 122
Prospektivní databáze Mezinárodní asociace pro studium plicní rakoviny (IASLC). Sobotka M1, Šavolt J1,Chasáková D2, Kantorová I1, Havlíčková J1, Ráček T3 , Špelda S4,Veselý K5 a Horváth T6. Chirurgické oddělení ÚNB, Ponávka 6, 662 50 Brno Centrum zobrazovacích metod ÚNB, Ponávka 6, 662 50 Brno 3 ARO ÚNB, Ponávka 6, 662 50 Brno 4 Klinika komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu, Žlutý kopec 7, 65653 Brno 5 I. patologicko-anatomický ústav LF MU při FN u Sv. Anny, Pekařská 53, 656 91 Brno 6 CBC Vznik, Zahradníkova 2-8, 611 41, Brno 1 2
Cíl: Informace o prospektivní databázi Mezinárodní asociace pro studium plicní rakoviny (IASLC), která je globální aktivitou orientovanou ke zpřesnění diagnostiky a léčby plicní rakoviny. Úvod: IASLC buduje mezinárodní multicentrickou databázi prospektivních dat, jejímž prostřednictvím hodlá prověřit přesnost a oprávněnost úprav 8. vydání TNM klasifikace plicní rakoviny a připravit podklady pro 9. vydání s použitím sjednocené IASLC-2009 mapy hrudních lymfatik a globální jednotné definice lymfatických stanic s nově navrženým konceptem zón. Materiál a metody: Pacienti s nově diagnostikovanou plicní rakovinou, operovaní v rámci hrudního programu Úrazové nemocnice Brno (THORaxUN), kteří souhlasili se zařazením do databáze. Histopatologie nádorů a lymfatik je klasifikována podle 8. vydání TNM a sjednocené IASLC-2009 mapy hrudních lymfatik. Data jsou následně předávána kódovaným on-line formulářem k centrálnímu zpracování v Cancer Research and Biostatistics (CRAB) institutu, zvoleného výborem IASLC, kde jsou uchovávána a zpracovávána ve shodě s příslušnou legislativou a směrnicemi. Struktura formuláře/databáze: - Zakódovaná osobní data pacienta - Použité laboratorní standardy - Hodnocení onemocnění v okamžiku stanovení diagnozy - Klasifikace před zahájením terapie - Terapie - T klasifikace před terapií na základě klinického obrazu, zobrazovacích metod, biopsie a cytologie - N klasifikace před terapií na základě klinického obrazu a zobrazovacích metod - N klasifikace před terapií na základě výsledků cytologie a biopsie - Hodnocení před terapií
-
T klasifikace na základě operačního/patologického nálezu Hodnocení dalších uzlin na základě operačního/patologického nálezu M hodnocení jestliže nebyl resekován primární tumor M hodnocení po resekci primárního tumoru Údaje z dispenzarizace
Do databáze je možno vkládat i data z existujících databází jsou-li kompatibilní s požadavky databáze (formulářem) a kompletní. Výsledky: THORaxUN Úrazové nemocnice Brno se k iniciativě připojil v lednu 2015. Pacienti ÚN s plicní rakovinou operovaní na Chirurgickém oddělení ÚN Brno jsou evidováni a jejich údaje jsou on-line formulářem po udělení souhlasu předány ke zpracování CRAB institutu. Součástí tohoto celosvětového projektu je také nabídka IASLC/CRAB na základní statistické zpracování/zhodnocení dodaných vlastních dat a při splnění podmínek IASLC výboru i možnost využití všech dat v databázi nebo její části. To umožňuje i menším přispěvatelům zlepšit přesnost své diagnostiky a tedy i následné terapie a získat kvalitnější podklady pro vědeckou a publikační činnost. Závěr: Plicní rakovina patří celosvětově k nejčastějším nádorům s vysokými lidskými ztrátami a enormními ekonomickými nároky. Snaha o co nejpřesnější klasifikaci s výhledem na následnou optimalizaci léčby je nanejvýš žádoucí i oprávněná. Klíčová slova: plicní rakovina, IASLC, klasifikace, databáze, mapa lymfatik Krátký název : DB_IASLC Korespondující autor: MUDr. Martin Sobotka, Chir. odd. Úrazové nemocnice Brno, Ponávka 6, 662 50 Brno email:
[email protected] Tel.: + 420 545 530 540 Fax: + 420 545 211 082
Pohled pacienta pacientů.
a
pohled
sestry
na
kvalitu
života
Portlová E. Vrchní sestra Nemocnice Milosrdných bratří Letovice, příspěvková organizace Ve své bakalářské práci pojednávám o kvalitě života polymorbidních pacientek, seniorek, hospitalizovaných v zařízení následné péče. Cílem práce bylo zjistit, zda a v jaké míře se liší pohled vybraných pacientek a pohled sester na kvalitu života pacientek. V teoretické části se pojednává především o stáří a stárnutí, jeho příčinách, pozitivech, negativech a možnostech terapie z pohledu vědeckých studií. Dále charakterizuje pojmy související s bakalářskou prací, jako geriatrie, geriatrický pacient, ale i pojem kvalita života a jeho přístupy měření. V empirické části byla zkoumána kvalita života šesti polymorbidních pacientek a byl zvolen kvalitativní přístup. Šlo o rozhovor, který byl nahráván, přepsán do protokolu a analyzován. Výsledkem byl teoretický model, který má tyto části: Předchorobí, Kritický bod, Současný stav, Vzpomínky a Budoucnost. Pacientky porovnávaly svůj současný stav, svou aktuální kvalitu života tak, jak ji prožívají nyní, během onemocnění, s kvalitou života před onemocněním a s výhledem do budoucnosti. Potvrdilo se, že u většiny pacientek polymorbidita zasáhla kvalitu života ve všech oblastech života. Druhou částí respondentů byly sestry, které pacientky znaly a zajišťovaly jim ošetřovatelskou péči. Problematika pacientek byla tedy přenesena na sestry s očekáváním, do jaké míry jsou ony schopny ji rozpoznat a vyjádřit v souladu s obsahovým sdělením pacientek. Ukázalo se, že sestry jsou v některých oblastech v souladu s pacientkami, v některých oblastech se ale rozcházejí. Na základě výzkumu vyvstal návrh otázek, který by měl sestrám umožnit zachytit a poznat jednotlivé stránky života pacientů, a tím i přispět ke zlepšení kvality života těch, o které se starají.
Poručíme větru, dešti? Nováková S. Masarykova nemocnice Ústí nad Labem
Vzpomínáte se? Kenezová M. Masarykova nemocnice Ústí nad Labem Bez minulosti by nebyla přítomnost ani budoucnost. Náš život má určitou kontinuitu, jestliže chceme chápat přítomnost a alespoň trochu předvídat budoucnost, musíme znát minulost, musíme nalézt naše kořeny i to, co předcházelo přítomnosti a co přítomnost i budoucnost bezesporu ovlivňuje. Pamatujeme si ještě, jaké pomůcky jsme na odděleních používali a jaké jsme měli vybavení v 70. či 80. letech minulého století? Změnilo se toho hodně? Bylo všechno minulé špatné a ze současného hlediska zastaralé? Umíme se poučit z našich minulých chyb? Pojďme si trochu zavzpomínat a připomenout si minulá léta v našich dvou přednáškách. „Nejpodivnější na budoucnosti je pravděpodobně představa, že jednou ji budeme řadit k starým dobrým časům.“ John Ernst Steinbeck
Anatomický pohled na inervaci konečníku. Kachlík D. Ústav anatomie 3. LF UK v Praze a Katedra zdravotnických oborů VŠPJ v Jihlavě Konečník a řiť mají, vzhledem ke svému dvojímu původu, vnitřní stavbě a funkci, složitější uspořádání inervace. Orální většina konečníku vznikla z endodermu zadního střeva, aborální řitní kanál pochází z ektodermu proktodea, a proto je ampulla recti inervována autonomní nervy, zatímco canalis analis a anus převážně z míšních nervů. Autonomní visceromotorickou (nesprávně vegetativní) inervace zahrnuje sympatickou a parasympatickou složku, tytéž nervy opačným směrem odvádějí viscerosenzitivní podněty. Sympatická vlákna vycházejí z bederní části truncus sympathicus a z plexus hypogastricus superior. Parasympatická vlákna jsou vedena prostřednictvím nervi splanchnici sacrales (nesprávně nervi splanchnici pelvici či nervi erigentes) z nervi sacrales do plexus hypogastricus inferior. Míšní nervy vysílají vlákna přes nervus pudendus (S2–3) a jeho nervi rectales inferiores a přes ramus perinalis S4 k vnějšímu řitnímu svěrači. Při chirurgickém odstranění konečníku je třeba dbát na zachování těchto nervů k uchránění funkce močové měchýře a u mužů rovněž sexuálních funkcí.
Kritické komplikace specifického střevního zánětu. Bavor P., Kocián P., Hoch J. Chirurgická klinika 2. LF UK a FN Motol Přednosta: Prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc.
Souhrn Tuberkulózní postižení střev onemocnění, které
je
v rozvinutých zemích vzácné
postihuje zejména imigranty a imunokompromitované
pacienty. Klinický obraz může imitovat nitrobřišní infekce, nádorová onemocnění či Crohnovu chorobu. Diferenciální diagnostika Crohnovy choroby a břišní tuberkulózy může být pro klinika a patologa svízelná, v obou případech
se
jedná
o
chronický
granulomatózní zánět s podobnou
symptomatologií. Prezentujeme případ 53 – letého pacienta s perforační peritonitidou
při
tuberkulóze
střeva,
u
kterého
byla
původně
mylně
diagnostikována Crohnova choroba. Průběh choroby, rozsah a povaha nálezu byly v každé fázi léčby příčinou kritických komplikací. S touto zkušeností předáváme v diferenciálně diagnostické
rozvaze
i doporučení:
každého
břišní
chronického
tuberkulózu
střevního
zvažovat
onemocnění.
Klíčová slova: střevní tuberkulóza, Crohnova choroba, kritické komplikace
Ambulantní léčba divertikulitidy. Svatoň R. Chirurgická klinika Lékařské a Fakultní nemocnice Brno.
fakulty
Masarykovy
univerzity
Zánětlivé postižení divertiklů se objevuje asi 20% pacientů s divertikulární nemocí. V 5% jde o zánět komplikovaný (absces, peritonitis, perforace, obstrukce). Divertikulitida se projevuje bolestivostí v levém podbřišku a elevací zánětlivých markerů. Zlatým standardem v diagnostice divertikulitis je CT vyšetření. V rámci diagnostiky 1. linie lze i běžným abdominálním UZ vyšetřením prokázat divertikulitis s poměrně vysokou senzitivitou a specificitou. Kolonoskopie není v případě akutní divertikulitis doporučována z důvodů rizika perforace. U pacientů s nekomplikovanou formou divertikulitis (morfologicky: rozšíření střevní stěny, s nebo bez prosáknutí okolního tuku) postupujeme konzervativně dietní opatření, ATB a podpůrná terapie. Otázkou je, zda můžeme léčbu provádět ambulantně. Bezpečnost ambulantní léčby nekomplikované divertikulitis byla prokázána prospektivní, multicentrickou, randomizovanou studií DIVER Trial. Nebyl zaznamenán rozdíl v počtu selhání léčby ambulantní a léčby za hospitalizace, zároveň ambulantní léčba byla 3x levnější. Tento závěr, ale platí pouze za určitých podmínek. Musí jít skutečně o nekomplikovanou formu divertikulitis, co vyžaduje verifikaci CT kontrastním vyšetřením, které může být v ambulantním provozu problematické. Pacient musí být schopen perorálního příjmu. Další podmínkou je nepřítomnost známek sepse či oběhové nestability. Ze studie byli vyřazeni pacienti s komorbiditami jako inzulín dependentní DM, srdeční selhávání, CHOPN, CHRI, konečné stádium nádorového onemocnění, nesoběstační a nespolupracující pacienti. Ambulantní léčba divertikulitidy je tedy možná (úspěšná a bezpečná) v případě, že jde o nekomplikovanou divertikulitis, verifikovanou dle CT. Pacienti s divertikulitis musí být zároveň spolupracující, schopni perorálního příjmu, stabilní s minimem komorbidit.
Kasuistika – Syfilitická proktitis. Ducháč V.*, Dvořák K.*, Matouš J.** * Chirurgická klinika FNKV Praha 10 **Gastroenterologická klinika FNKV Praha 10 S nálezem syfilitické proktitidy se setkáváme v proktologii velmi zřídka zejména ze 2 důvodů: nízká incidence a zcela necharakteristický obraz. Velmi často je zaměňována za jiné afekce zánětlivé nebo nádorové etiologie a běžné bakteriologické, histologické, endoskopické vyšetření jsou pro její diagnostiku nepřínosné. Autoři prezentují kasuistiku z vlastní praxe, diagnostické tápání, literární přehled a diferenciální diagnostiku. Aktuálnost problematiky je podtržena statisticky potvrzeným nárůstem incidence všech sexuálně přenosných chorob i záchytem mnohem závažnějších forem onemocnění zejména v souvislosti s pandemií HIV.
Anální Inkontinence: principy pozdní rekonstrukce po závažném porodním poranění. Ducháč V.*, Otčenášek M.** * Chirurgická klinika FNKV Praha 10 ** Urologická klinika FNKV Praha 10 Úvod: Inkontinence stolice jako následek porodního poranění je téměř vždy spojena s výrazným traumatem hráze a různým stupněm poškození zevního a vnitřního svěrače. Častým vedlejším nálezem je též poranění svalů pánevního dna a porucha vedení n. pudendus či jeho terminálních větví. Terapeutickým ideálem porodního poranění je okamžité a anatomicky správné ošetření poškozených struktur zkušeným proktologem, výjimečně porodníkem. Realitou, pokud je vůbec léze správně rozpoznána, je „bloková“ sutura poraněných tkání. Přehlédnutí traumatu, komplikace hojení nebo jeho nesprávné ošetření je tak nejčastější příčinou poruch kontinence různého stupně. Metodika: Základním principem operačního řešení je předpoklad, že až na výjimky se nikdy nejedná o strukturální ztrátové postižení, ale pouze o rupturu a následný rozestup okrajů. Rekonstrukční výkon pak spočívá v anatomické identifikaci jednotlivých struktur, pečlivém odstranění jizevnatých tkání a jejich rekonstrukci. Začínáme vždy vnitřním svěračem, který aspoň plikujeme s cílem prodloužení análního kanálu. Po té rekonstruujeme rektovaginální septum a na závěr provádíme sfinkteroplastiku. Vzhledem ke skutečnosti, že při epiziotomii je pravidelně přerušen bulbospongiózní sval a vazy a svaly z dorzální strany ohraničující urogenitální membránu, snažíme se i o korekci tohoto defektu s obnovením či posílením centrum perinei. U prvních 11 pacientek jsme vždy připojili ileostomii. Poslední 3 plastiky již byly provedeny bez derivační stomie. Operace je vždy prováděna ve spolupráci proktolog, gynekolog a v případě potřeby i plastický chirurg. Výsledky: Autoři předkládají 4leté zkušenosti, během kterých provedli celkem 14 odložených reparačních výkonů. Ke klinickému zlepšení došlo u 12 ti pacientek, u zbývajích 2 ke kompletnímu selhání. 2 pacientky byly revidovány pro malfunkci ileostomie. Rannou infekci autoři nezaznamenali. Závěr: Technika komplexní plastiky perinea, análního kanálu a svěračů je jistě další vhodnou metodou řešení anální inkontinence jako následek porodního traumatu. Otázkou zůstává nutnost založení pojistné ileostomie a indikace tohoto výkonu u pacientek s verifikovanou neurologickou lézí.
Transanální zkušenosti.
totální
mezorektální
excize
-
naše
Grolich T., Kala Z., Procházka V. , Kyclová J., Frola L., Bohatá Š. Chirurgická a Radiologická klinika, Patologicko-anatomický ústav FN a LF MU Brno Východiska Transanální mezorektální excize často spojená s intersfinkterickou disekcí v našem pojetí představuje novou alternativu amputace rekta pro karcinom u velmi nízkých tumorů rekta eventuálně alternativu ultra nízké resekce v případě špatných anatomických poměrů v malé pánvi. Důvodem jejího zavádění je snaha o sfinkter záchovné operace při zajištění onkochirurgické bezpečnosti výkonu lepší vizualizací v operačním poli distálního mezorekta v oblasti pánevního dna. Autoři prezentují na vlastním souboru roční zkušenosti s touto metodou z hlediska komplikací, histologického vyhodnocení a dostupných informací o funkčním výsledku. Soubor pacientů a metody Na Chirurgické klinice FN Brno bylo od září 2013 do února 2015 operováno 20 pacientů metodou transanální mezorektální excize. Indikována byly pacienti s nízce uloženými tumory po i bez neoadjuvatní léčby bez anamnézy poruchy kontinence. Výška tumoru byla stanovena rektoskopicky vzhledem k anokutánnímu přechodu. Výsledky Soubor tvořilo 13 mužů a 7 žen s mediánem věku 64 let (rozpětí 49-81), ASA skóre III a IV bylo u 9 pacientů, medián BMI byl 27 (rozpětí 22-36). Neodajuvatní léčbu podstoupilo 16 pacientů (%) CHRT byla indikována u 14 z nich z toho u tří proběhla současná biologická léčba pro jaterní metastázu, krátký režim radioterapie byl zvolen u dvou polymorbidních pacientů. Medián odstupu léčby byl 8 týdnů (rozpětí 1 – 16). Medián výšky tumoru byl 50 mm (rozpětí 25-100). Operace byla zahájena u 18 pacientů transanální fází. Břišní fáze byla provedena laparoskopicky v 17 případech, dvakrát byla indikována konverze pro suspekci na prorůstání tumoru ventrálně a deserozaci tenké kličky. Medián délky výkonu byl 315 minut (rozpětí 260-370) s krevní ztrátou 200ml (rozpětí 50-600). U všech pacientů byla kompletně mobilizována lienální flexura s vysokým podvazem AMI a VMI. Pprotektivní ileostomie byla založena u všech pacientů. Perianastomotická kolekce byla léčena ATB u jednoho pacienta, revize s drenáží hematomu u jednoho pacienta, jeden pacient měl dokončenou amputaci rekta pro ischemii kolon descendens a u dvou pacientů je byla identifikována píštěl v anastomóze po propuštění a byla hojena lokální léčbou. Ranná infekce nebyla popsána. U jednoho pacienta byla nutná transpozice ileostomie pro recidivující absces.
Medián pooperační hospitalizace včetně komplikovaných pacientů činil dní 11 (rozpětí 8 - 43). Cirkumferentní okraj byl negativní v 95% případů. Distální resekční okraj měřený patologem byl vždy negativní. Medián zisku uzlin byl 17 (rozpětí 3 – 36). Funkční výsledek hodnocen Wexnerovým dotazníkem u 10 pacientů po destomizaci byl po 3, 6 a 12 měsících s mediánem 20, 15 respektive 15. Plně spokojeno s výsledkem operace bylo 6 pacientů, 4 pozorovali zlepšení funkce. Žádný pacient v době dotazování by při stejné operaci nepreferoval trvalou stomii. Závěr Dle našich ročních zkušeností nabízí transanální mezorektální excize pacientům s velmi nízce uloženými tumory rekta, kteří preferují sfinkter záchovný výkon, vhodnou alternativu amputace rekta. Perioperační výsledky odpovídají výsledkům resekcí dolního rekta. Funkční výsledky v ročním odstupu vykazují za spolupráce se specializovaným rehabilitačním pracovníkem tendenci ke zlepšení od pooperačního stavu a jsou většinou pacientů vnímány pozitivně. Všichni naši pacienti po ročním odstupu by opět preferovali tento typ výkonu. Dlouhodobé onkologické výsledky zatím nelze získat. Klíčová slova: transanální mezorektální excize, karcinom rekta, miniinvazivní chirurgie.
Stating PN TML and its utilization in the diagnostics and in surgical therapy of the anal incontinence. Korček J., Farkaš A*., Surgical Clinic Faculty Hospital Nitra, Slovak republic *EMG laboratory , Medical Center in Nitra, Slovak republic Background: Neuropathy n. pudendalis is treated as being the main cause of the neurogenic anal incontinence. Authors in their lecture present the indications and ways of the stating PN TML by patients with the appearances of the anal incontinence. Methods: They uses set of 136 patients for stating the importance of the PN TML in the diagnostics as determining factor in selections of operative modalities as well as in postoperative follow-up of the patients with the anal incontinence Results: Contemporaneously authors note the advantages and disadvantages of this diagnostics modality. A complete reconstruction of the pelvic floor in accordance with their results has been stated as the method of selection in the surgical therapy of the anal incontinence. Conclusion: Determining the PN TML values is a non-detachable part in the algorithm of the diagnostics modalities in diagnostics of the anal incontinence.
S.T.A.R.R. procedure little bit alternatively. Korček J., Osuský M.. Lazorišák A. Surgical Clinic Faculty Hospital Nitra Nitra Slovak republic
Background: Obstructive defecation syndrome (ODS) is related to anatomic alterations, such as rectocele, enterocele and distal intussusception which may be associated with functional disorders. Patients unresponsive to conservative treatment are eligible for surgical correction of the specific anatomic defect. Methods: This prospective study was undertaken with the aim of assessing the efficacy and postoperative morbidity stapled trans-anal rectal resection (S.T.A.R.R.)“ little bit alternatively“ which were selectively performed in patients with ODS, based on the specific clinical, manometric and defecographic findings. From the year 2004 to 2014, 93 female patients underwent S.T.A.R.R. procedure „ little bit alternatively“. A complete clinical re-assessment was performed after one year, including anorectal manometry and defecography. Results: We recorded intraoperative bleeding at 49 pp, postoperative rectal bleeding at 6 pp., pelvic and anorectal pain (de novo) at 5 pp., urgency at 7 pp, minor fecal incontinence at 4 pp. Whole clinical and instrumental follow-up at 84 patients one year after surgery showed a significant improvement of post-operative scores of outlet obstruction. Conclusion: S.T.A.R.R. is widely use operative technique for the management of ODS. One from the decisive moments of the successfulness of the S.T.A.R.R. operative technique is a strict sticking to indicative criteria of this operative technique. S.T.A.R.R. procedure must be perform colorectal surgeon trained in transanal stapling. We need only one PPH 03 stapler at our method of S.T.A.R.R., which meaningly reduce price of operating performance. We didn´t observe increase of peroperative or/and postoperative complications by using our operative technique.
Divertikulóza tenkého střeva, léčba. Hrabcová J., Kelblová M., Horváth T. *, Hándl V. Nemocnice Ivančice * Chirurgická klinika, Fakultní nemocnice Brno-Bohunice Východiska: Divertikulóza tenkého střeva je vzácné onemocnění, se kterým se chirurg setkává především při řešení komplikací. Incidence tenkostřevní divertikulózy se pohybuje do 2,3% v zobrazovacích metodách a v pitevních nálezech od 0,3 do 1,3%. Etiologie není známá. V etiopatogenezi se uplatňují abnormality buněk hladké svaloviny a myenterického plexu. Divertikulóza tenkého střeva je často asymptomatická a diagnostikována je až v souvislosti s komplikacemi, jako divertikulitida, perforace s nebo bez abscesu, krvácení, obstrukce, malnutrice, bakteriální přerůstání. Střední věk pacientů se symptomatickou divertikulózou tenkého střeva je nad 60 let.
Cíl: zmapovat různé přístupy k řešení divertikulózy tenkého střeva.
Závěr: Divertikulózu tenkého střeva je zapotřebí brát v úvahu při diagnostice NPB u starších
pacientů a zvolit takový léčebný postup, který bude adekvátní
klinickému stavu pacienta.
THE CONTRIBUTION OF CZECH DOCTORS TO THE BEGINNINGS OF SERBIAN MEDICINE. M. S. Breberina*, N. M. Breberina*, T. Petrović**, Z. Radovanović**, S. Jovanović*** and D. Dobanovački* *Scientific Society for the Research of History of Medicine in Vojvodina, Novi Sad, Serbia ** Institute of Oncology of University of Novi Sad, Serbia
Vojvodina,
Sremska
Kamenica,
***Special Surgical Hospital „Parks dr Dragi“, Novi Sad, Serbia Medeival kingdom of Serbia was annihilated by Turks at the end of the 14th and the beginning of the 15th century. After more than 400 years under the rule of the Ottoman Empire, following two national uprisings at the very beginning of the 19th century, Serbia became a partly independent state. Then finally, after two new wars with Turkey between 1876 and 1878, at the Berlin congress in 1878, Serbia became an independent kingdom. Into this new status Serbia entered with very few educated people, most of them priests or monks who lived in the monasteries of the Serbian Christian Orthodox Church. Over ninety percent of the population was illiterate, even the first ruler of independent Serbia, Duke Miloš Obrenović, did not know how to read and write. In 1866 less then five percent of inhabitants were literate, in rural areas only one and a half percent! At the time, there were only a few poorly equipped elementary schools in Serbia, there were no gymnasiums, liceums, not to mention universities. The first people educated in the modern European sense of that time, who came to work and live in Serbia, were Serbs from the south-east parts of the Austrian empire, from southern Hungary, today Vojvodina in Serbia, but also from other parts of Austria, as well as from Greece and Italy. They helped very much in establishing and organizing the state, among other things they helped substantially in establishing the medical services. Apart from the Austrian Serbs, it was most often other educated Slavic people, especially Czechs and Slovaks, who came to Serbia. Cultural connections between Serbs and Czechs are very old; the origins date back to the time of the State of Great Moravia in the 9th century, which included also the teritory of Vojvodina, today part of Serbia. Moravia experienced significant cultural development after the arrival in 863 of the mission of Saints Cyril and Methodius, initiated by Prince Rastislav. They introduced a system of writing, the Glagolitic alphabet, for the language that was spoken in today’s southern Serbia and Macedonia, and in the Slavonic liturgy, the latter eventually formally approved by Pope Adrian II. The Glagolitic script, and its descendant script, the Cyrillic, were disseminated to other Slavic countries (particularly Balkan states and Kievan Rus'), charting a new path in their cultural development. In that way the Great Moravia, and especially its capital Mikulčice, became the cradle of Slavic education, culture and Christianity. According to most
contemporaneous sources, the Hungarians played a dominant role in the fall of Moravia, as they utterly destroyed everything in it. Before the Balkan wars in 1912/13, in which most of the Balkan Peninsula was liberated from the Turkish occupation, as far as we know now at least 25 Czech and Slovak doctors came to work in Serbia. Some of them even became our citizens and our doctors, they were Serbian patriots and stayed and fought in the Serbian Army during the Balkan wars against Turkey, and later Bulgaria. The first Serbs who graduated medicine were Jovan Apostolović and Petar Miloradović from Austrian Vojvodina (today Serbia), who studied in Hale in Germany and graduated in 1735 and 1750 respectively, but they did not work in Serbia, then part of Turkey. In 1829 there were five doctors in Serbia, all foreigners, except one, Jovan Stejić, who was a Serb from Vojvodina, Actually, the very first two doctors who came to Serbia from the territory of ex Czechoslovakia were Slovaks. Dr. Karol Pacek (1807 – 1876), born in Mezöbereny (today in southern Hungary, on the border with Romania), graduated medicine in Budapest (or precisely, in Pest) in 1833, and came to Serbia the following year. At the beginning he worked as the county physician in the city of Šabac, but very soon he became the physician of Duke Miloš Obrenović’s personal guard and the first chief of the newly established Medical Department of the Ministry of Interior - actually he was the first Minister of Health in Serbia. He wrote the first laws on medical, veterinary and sanitary matters in Serbia. He is also well recognized as the investigator of mineral waters in Serbia and organizer of the first modern spa centers (Soko banja). Two years later, in 1836, another Slovak doctor came to Serbia, Dr. Karlo Beloni (1806-1877), who graduated medicine in Pest. He was the Surgeon General of the Serbian Army Medical Services for many years, also the first chief of the newly established Military Hospital in Belgrade. He introduced many standards that significantly improved military medicine of that time. Dr. Jovan – Jan Mašin (1820 – 1884), born in Nymburk, graduated medicine in Vienna and came to Serbia in 1852, and immediately received Serbian citizenship. He worked as the county physician in the city of Valjevo. He was one of the founders of Serbian Medical Association, established in 1872. During the wars with Turkey 1876-78 and with Bulgaria in 1885, Dr. Jovan Mašin was the Chief of Medical Units of Morava Corps of the Serbian Army. He was also personal physician of Duke Milan Obrenović. The Mašin family is also very interesting in the general history of Serbia: Jovan had three sons and two daughters. One of his sons, Svetozar (1851 – 1886), was a civil engineer; he was the chief engineer on the railway construction in southern Serbia, towards Turkey. He married Miss Draga Lunjevica in 1881, but three years later he died. Mrs. Draga Mašin, his widow, later married the King of Serbia Aleksandar Obrenović, and became the Queen of Serbia. Both King Aleksandar and Queen Draga were brutally killed in
the military coup in June 1903. One of the main organizers of the assassination and the military coup was Colonel Aleksandar Mašin (1857 – 1910), brother of the late husband of Queen Draga, Svetozar. General Mašin was the Chief of Staff of the Serbian Army in 1905/06 and the Minister of Building and Construction. Dr. Jovan – Jan Valenta (1826 – 1887), was born in Prague, where he also graduated medicine. He came to Serbia in 1852, until 1865 he worked as a physician in various places in Central Serbia, and after that he was appointed the head of first municipal hospital in Belgrade, which was established in 1841. He wrote several medical textbooks and became a member of the Serbian Academy of Sciences and Arts in 1864. He died in Belgrade in 1887. Dr. Josif - Jozef Holec (1835 – 1898) studied medicine in Prague and Vienna, graduated in 1861, and came to Serbia the same year. He worked as the county physician in Paraćin and Kruševac, in 1866 he became a military doctor, and from 1873 he was the chief of the Belgrade Military Hospital, in the rank of colonel. He was decorated with the Order of Cross of Takovo, the highest order in Serbia, for his services during the Liberation war with Turkey 1876-78. He was very active in the Serbian Medical Association, and one of its founders. Dr. Jaroslav Kuželj (1846 – Zagreb, 1928), born in Neusorg (today in Bavaria, Germany, near the Czech border), graduated medicine in Vienna in 1875. He was the county physician in the city of Čačak in Central Serbia, and as a colonel of Medical Corps of the Serbian Army he was active in wars against Turkey 1876 – 78 and 1912-13. He became a legendary physician in Čačak and its surroundings; today one street in this city is named after him. Dr. Edvard Mihel (1864 – 1915), born in Rychlov nad Knežnou, studied medicine in Prague and Vienna. He came to Serbia and worked in the General Hospital in Belgrade. He received a state fellowship and was sent to Vienna, Freiburg and Paris to specialize forensic medicine, and thus became the first specialist in forensic medicine in Serbia. He was personal physician of King Aleksandar Obrenović and after the assassination of the King and the Queen, he performed their autopsy. He died of typhus during the terrible epidemics in Serbia in 1915. The First Congress of Physicians was held in Belgrade on September 5 – 7, 1904, as a tribute to the First Serbian Uprising against Turks a hundred years earlier. It had an international attendance with 420 participants, one of the biggest foreign delegations being from Czechia. One of the honorary chairmen of the Congress was Prof. Dr. Jaroslav Hlava (1855 – 1924), the famous Czech pathologist. He was born in Dolni Kralovice in Central Czechia, graduated in Prague in 1879, and just eight years later, in 1887, became a professor of pathological anatomy at the Karlov University in Prague. He served four terms as the dean of the Medical Faculty in Prague and one term as the rector of the Karlov University. He was a pioneer in bacteriology and is best known for his contribution to the knowledge of dysentery. In 1887 Hlava authored a widely cited article entitled About Dysentery. Due to a translation error, in English
publications until 1938 the article was attributed to O. Uplavici . The name of the author was written in small characters, and the translator mistook O ÚPLAVICI (About dysentery in Czech) for the name of the author and PŘEDBĚŽNÁ ZPRÁVA (preliminary report) for About Dysentery. The mistake was corrected 52 years later, in 1939 by the American physician Clifford Dobell, who wrote about the history of this mistake in his article "Dr. O. Uplavici (1887–1938)". The representative of the city of Prague at the Congress was Dr. Jindrich Zahorž (1845 – 1927), physicist and hygienist, the prime promoter of cremation in Czechoslovakia. The Balkan Wars were two conflicts that took place in the Balkan Peninsula in south-eastern Europe in 1912 and 1913. Four Balkan states defeated the Ottoman Empire in the first war; one of the four, Bulgaria, was defeated in the second war. The final result was that the Ottoman Empire lost nearly all of its holdings in Europe. The human losses in the First Balkan war on the Serbian side were 1,262 dead, 5,562 wounded and 922 disappeared soldiers. The Serbian medical corps was neither prepared nor ready to cope with over 5,500 wounded soldiers, so many foreign medical missions immediately came to aid, among them the Czech Medical Mission led by Prof. Dr. Rudolf Jedlička, and with him came his assistant: Dr. Jozef Novak, and young physicians Dr. Zahorž, Dr. Bohuslav Bouček (1886 – 1953) later professor of pharmacology, Dr. Hering, Dr. Albert, Dr. Čihag, all from Prague, and Dr. Figatner from Zagreb (Croatia). They worked in the Belgrade Military Hospital and Prof. Jedlička was appointed chief of surgery, to a department with 600 beds. From October 25 th till December 8th, that is in 43 days, Prof. Jedlička and his colleagues received and treated 855 wounded soldiers, of which there were 382 difficult wounds as follows: 44 for with head injuries – 16 died, 54 with chest wounds – 1 died, 4 with backbone injuries – all 4 died, 24 with abdominal wounds – 10 died, 8 with wounds in pelvis – 1 died, 6 with neck injuries – nobody died, 19 with face injuries, nobody died, 64 with complicated fractures of the bones – 1 died, 120 with shotgun wounds of the bones, nobody died, 11 with wounds of blood vessels, 1 died. All together, of 382 difficult wounded soldiers only 34 died at the time when no antibiotics and reanimation were known! In the aftermath Prof. Jedlička and his colleagues were decorated with the highest Serbian orders: Order of St. Sava, Royal Serbian Cross of Mercy and Order of Serbian Red Cross. Prof. Rudolf Jedlička (1869 – 1926) was born in Lysa nad Labem. For over 200 years his ancestors were physicians. He graduated medicine in Prague in 1895, immediately started to work at the Surgery Department, and soon became assistant to the famous Prof. Karel Maydl, the father of modern Czech surgery. At that time Conrad Roentgen invented the X-ray machine, and in 1897 Antonin Cifka, a hotel owner in Prague, bought one such machine to amuse his guests. One day some carpenter came to Dr. Jedlička because he had swallowed a nail. Jedlička took him to that hotel and examined him for about one and a half hours under x-rays. He finally diagnosed the place where the nail was, and subsequently successfully operated the patient. Prof. Maydl was delighted and together with Dr. Jedlička and two more doctors collected
their private money and bought one Roentgen machine. Everything that followed later became history: Jedlička became the founder of Czech roentgenology, and was professor of surgery and roentgenology. He worked in oncology, and organized the department for crippled patients and invalids. But work with x-rays without protection severely damaged his health and he died relatively young, at the age of 57. Prof. Jedlička used to say to handicapped children in his Institute: a man should be satisfied and happy with his work, and if this happiness contains a piece of happiness of other people, then it is a good life. In the Belgrade Military Hospital Prof. Jedlička operated almost one thousand patients, 382 of them were heavily wounded. If their lives and their happiness were also a part of his life, then he had a good life. We can say the same thing for all the other above mentioned Czech doctors who gave the best years of their lives to their new fatherland – Serbia.
LITERATURE:
1. Breberina, M. Istorija hirurgije na teritoriji današnje Vojvodine, Sveske Matice srpske, 2014; 16: 15 – 66.
2. Ignjatović, M, Vrhunski dometi srpske hirurgije u Balkanskim ratovima, www.ProjekatRastko
3. Isić, M. Pismenost u Srbiji u 19. veku, st. 63 – 80, u Obrazovanje kod Srba, Beograd, 2003.
4. Maksimović, J. Lekari prečani u srpskom civilnom i vojnom sanitetu, Matica srpska, Novi Sad, 2015.
5. Nedok, A, Balkanski ratovi 1912 - 1913, rad srpskog vojnog saniteta, Medija centar Odbrana, Beograd, 1912.
6. Petrović, I, Foreign Medical Help in Serbian Liberation Wars 1912 – 1918, Arch Oncol 2010; 18 (4): 143 – 148.
7. Veljković, S,
Dr Rudolf Jedlička, češki hirurg u Vojnoj bolnici u Beogradu, www.ProjekatRastko
8. Vlahović, P, Selo u Srbiji u 19. veku, Glasnik Etnografskog instituta SANU, 1995; XLIV: 279 – 292.
9. Žižić Borjanović S i Jerinić M, Primeri poštovanja i odanosti među
narodima i njihovim lekarima koji se ne smeju zaboraviti, 15. Studenička akademija – 800 godina srpske medicine, Monastery Studenica, 2010. Published on www.ProjekatRastko
Konvenční a nekonvenční operace hemoroidů. Örhalmi J., Sotona O. Chirurgická klinika Lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Hradec Králové Úvod: Indikace k operaci hemoroidů je u každého pacienta individuální. K dispozici je řada metod od klasických otevřených nebo uzavřených hemoroidektomií, po novější metody jako jsou LHP (Laser hemorrhoidoplasty), THD (Transanal hemorrhoidal dearterialisation), Longova operace nebo Proktopex. Metoda a cíl: Cílem sdělení je představení některých nových metod operační léčby hemoroidů a jejich porovnání s klasickou hemoroidektomií. Posuzované parametry se týkají morbidity, délky hospitalizace, pooperační bolestivosti a délky rekonvalescence. Výsledky: Z našich výsledků vyplývá, že klasická hemoroidektomie je zatížena delší dobou hospitalizace, větší pooperační bolestivostí a delší dobou rekonvalescence.
Ulcus simplex recti, pohled chirurga. Horák L . Vš zdrav. ops. Praha Rektální vřed je vzácná choroba provázející a komplikující poruchy defekace. Obvykle je sdružena s intususcepci či prolapsem rekta, případně s rectocele. Onemocnění je dáváno do souvislosti s chronickou poruchou krevního oběhu na vrcholu prolapsu, či intususcepce. Nejčastějším symptomem odchod krve s příměsí hlenu, pocit nucení na stolici. Stolice se vyprazdňuje několikrát denně, po malých porcích. Základem diagnostiky je endoskopické vyšetření, rektální vřed nacházíme obvykle na přední stěna rekta, ve vzdálenosti 5- 9 cm od anální okraje. Odběr biopsie má být proveden z okrajů defektu, vždy je nutné odebrat větší počet vzorků. K definitivní diagnoze dospějeme na základě defekografie, kde nalezneme prolaps či intususcepci a na základě hodnocení patologem. Endosonografie má jen pomocný charakter. Obdobný morfologický i patologický nález je popisován jako výsledek opakované aplikace čípků s Ergotaminem, používaných při léčbě migreny. Především záměna karcinomem může být pro nemocného tragická. Při nejasném nálezu jsou nutné opakované biopsie a druhé čtení patologem! Konzervativní léčba (deriváty 5 ASA) je většinou neúspěšná. Také lokální ošetření nevede obvykle k vyhojení léze. Ošetření vředu excizí, argonovou plasmatickou koagulací či laserem má obvykle dočasný efekt. Vzniká začarovaný kruh- excize, recidiva, další excize. Pokud při dynamické defekografii najdeme intususcepci nebo rectocele, je nutná chirurgická léčba. V závislosti na velikosti defekografického nálezu volíme transanální staplerovou resekci rekta, či rektopexi, popřípadě ve spolupráci s gynekologem zadní vaginální plastiku.
Recidiva po Longově operaci. Horák L., VŠ zdrav. ops, Praha
V České republice je staplerová resekce v léčbě hemoroidů, ne zcela správně nazývaná Longova operace, poměrně masivně uplatňována v chirurgické praxi od roku 2000. V indikaci léčbě hemoroidů III. stupně panuje v našem státě všeobecná shoda. Na téma komplikace tohoto postupu
lze nalézt v našem písemnictví několik,
převážně kasustických, sdělení. Po 15 letech od zavedení tohoto výkonu do klinické praxe bychom měli mít i údaje o výskytu recidiv hemoroideální nemoci. O recidivách a jejich počtu se bohužel
dovídáme pouze v kuloárech. Longova operace je ovšem dle údajů
v zahraničním písemnictví zatížena vyšším počtem recidiv. Autor na kasuistických sděleních uvádí své zkušenosti s touto problematikou. Literatura: Conventional (CH) vs. stapled hemorrhoidectomy (SH) in surgical treatment of hemorrhoids. Ten years experience.Manfredelli S1, Montalto G, Leonetti G, Covotta M, Amatucci C, Covotta A, Forte Ann. Ital. Chir. 2012 MarApr;83(2):129-34. Stapled hemorrhoidopexy is associated with a higher long-term recurrence rate of internal hemorrhoids compared with conventional excisional hemorrhoid surgery. Jayaraman S1, Colquhoun PH, Malthaner RA. Dis Colon Rectum. 2007 Sep;50(9):1297-305
20 leté zkušenosti s ambulantní léčbou hemoroidů. Gupta P. (Nagpur), Skřička T. (Brno) Cílem práce je ukázat na základě vlastních zkušeností, že je možno ambulantně vyléčit až 95% pacientů s hemoroidy. Autoři analyzovali ordinacích.
26 947 pacientů s hemoroidy za posledních 20 ve svých
V přehledu
jsou
uvedeny
metody
léčby
od
konzervativních
po nejrůznější semiinvazívní postupy. Klademe důraz na dokonalou anamnézu a klinické vyšetření včetně anoskopie. V indikovaných
případech
vždy
doplňujeme
vyšetření
či sigmoideoskopii. Důležitý je individuální postup, optimální pro daného pacienta.
o
koloskopii
Traumatická perforace tenkého střeva a tupé poranění břicha. Hrabcová J., Crha L., Jíra I., Rusanová H., Stříbrný R., Hándl V. Nemocnice Ivančice Až 40% geriatrických pacientů má špatně stanovenou diagnózu. Důvodů je mnoho – příčina může být na straně vyšetřovaného i vyšetřujícího. Prezentujeme příklad seniora s bolestmi břicha následujícími po tupém poranění břicha. Prvotní vyšetření negativní. Pro zhoršení stavu provedena operační revize, která ukázala perforaci tenkého střeva. Perforace tenkého střeva je vzácné poranění, nepřesahuje 5% nitrobřišních poranění a jako izolovaná léze se objevuje velmi zřídka.
všech
INFEKCIE PROTÉZ PO CIEVNYCH REKONŠTRUKČNÝCH VÝKONOCH. Danaj M. , Molčan T., Duda I., Pavč J. Chirurgická klinika, FN Trnava Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Katedra ošetrovateľstva, Trnavskej univerzity v Trnave Súhrn Incidencia infekcie cievnych protéz varíruje od jedného do šiestich percent. Jej zvládnutie je závislé na dobrom stagingu, operačnému potvrdeniu rozsahu infekcie s dôkazom virulentných baktérií./5 6, 8/. Autori používajú klasifikáciu infekcie cievnych protéz podľa Szilagyia/ 1,2,3, /. Infekcia cievnych protéz súvisí aj s celkovým stavom pacienta, typom operácie, prítomnosti pridružených infekcií v iných lokalizáciach , spôsobe antibiotickej profylaxie, ale aj na dĺžke nutnej hospitalizácie./8,9/. Vyskytuje sa najčastejšie v inguine/60%/, v protézach lokalizovaných v tunelizovanom podkoží a po akútnych cievnych i chemických príhodách na končatinách./4,5,7 /. Infekcie sa vyskytujú aj po perkutánnom zavádzaní stentov po angioplastike (0,5%) /2,9 /. Autori referujú vlastné skúsenosti - kazuistiku infekcie štepu 58 ročného pacienta, ktorý mal urobenú na inom pracovisku embolektómiu podľa Fogarthyho. Pre pretrvávajúcu ischemiu pravej dolnej končatiny bol preložený na naše pracovisko. Následne sme mu urobili 17. apríla 2013 by pass AIE(arteria ilica externa)-(AFS)-arteria femoralis superfitialis l.dx-(vpravo) za použitia lineárnej protézy PTFE (Polyfluortetraetylen) 8mm, ktorú sme reimplantovali do AFP (arteria femoralis profunda), AFS (arteria femoralis superfitialis ), AP ( arteria poplitea) l.dx (vpravo). Súčasne sme urobili trombektómiu a dezobliteráciu arterie femoralis profundy, (AFP), arterie femoralis superfitialis ( AFS) Fogarthyho katetrom 3-4 a tiež ring striperom. Urobili sme aj priamu trombektómiu ATA (arteria tibialis anterior ) a tractus tibiofibularis vpravo (l. dx) za použitia Fogarthyho katetra. Opakovaná infekcia cievnej protézy viedla ku závažnej sepse s multiorgánovou dysfunkciou, s rozsiahlou nekrózou a phlegmonou kože a podkožia, čo vyústilo do nutnosti amputácie pravého femoru. Kľúčové slová: ischemia končatín , revaskularizácia , infekcia protézy , sepsa, etiológia, kazuistika
Psychologické aspekty ošetřovatelského přístupu. Polák A. Brno Příspěvek prezentuje nový, tzv. stresově adaptační model v ošetřovatelském přístupu, který je charakterizovaný pojmem "zmocnění" (empowerment). Tento model akcentuje víc spolupráci s pacientem než práci za něj či pro něj. Jde o nové chápání interakce pacient-sestra, které zdravotnickou péči zakládá víc na rovnosti a reciprocitě než na kontrolování a podřízenosti pacienta. V tom smyslu příspěvek rozlišuje v ošetřovatelském přístupu rovinu instrumentální a vztahovou a zdůrazňuje významnost a důležitost právě vztahové roviny a jejího podílu na zlepšování zdravotního stavu pacienta. Příspěvek se rovněž zabývá i psychologickými nároky a otázkami, které vyvstávají na straně poskytovatelů péče, zejména prevencí syndromu vyhoření u středně zdravotnického personálu.
Péče o agresivního klienta v seniorském ošetřovatelském zařízení.
Kloparová L. ( Ústí nad Labem)
Historie stomií. Antonová M. Chirurgická klinika FN Brno
Krátké ohlédnutí za historií stomií, operačními technikami a porovnání s možnostmi, které v péči o pacienty se stomiemi máme k dispozici dnes…
História Slovenského združenia stomikov SLOVILCO. Lúčan J. Chirurgická klinika a nemocnica Martin, SR
TC,
Jesseniova
LF
UK
a
Univerzitná
Na Slovensku je každý rok zistených 2700 ca kolorekta. V 42% končí operácia stómiou.
Prevalencia stomikov na Slovensku je približne 8600. Incidencia
nových stomikov je 1500 ročne. Prvý klub stomikov na Slovensku bol založený 17.3.1988 v
Bratislave.
SLOVILCO-Slovenské združenie stomikov vzniklo 14.10.1991. Autor podrobne rozoberá obdobia stomického hnutia na Slovensku. Postupné zakladanie 31 ILCO klubov, z ktorých je 24 funkčných. Organizovanosť stomikov je nízka, iba 11%. Kvalita života stomikov závisí od mnohých faktorov. Významný dokument pre rehabilitáciu stomikov je Charta práv stomikov. Lekár okrem svojej práce by mal pre svojich pacientov urobiť aj niečo naviac, čo zlepší kvalitu ich každodenného života.
Stomie – stále aktuální téma? Otradovcová I. – stomická sestra, edukační specialistka Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN Praha
Česká
republika
zaujímá
jedno
z předních
míst
onemocnění (KRCA, karcinom močového měchýře).
ve
výskytu
nádorových
Je to skupina pacientů
ve středním a vyšším věku, ale dnes již nejsou výjimkou pacienti mezi 30 – 40 lety. Další skupinu tvoří mladí a mladší pacienti s IBD onemocněním (MC, UK, FAP), u kterých se chirurgicky řeší nejčastěji komplikace jejich základního onemocnění. Další dvě skupiny pacientů tvoří náhlé příhody břišní (perforovaná divertikulitis) a úrazy a poranění s poškozením střeva a ánu (dopravní nehody, pádyz výšky). U všech skupin pacientů může být vyústěna jedna nebo více stomií – ileostomie, kolostomie, urostomie nebo jejich kombinace. V ČR se nevede žádná statistika o počtu pacientů se stomií. Odhaduje se, že máme přibližně 12 -15 000 pacientů s dočasnou nebo trvalou stomií. Narůstá počet ekonomicky náročných pacientů se stomií, kteří mají zvýšenou spotřebu stomických prostředků – především v prvních dvou letech po vyústění stomie. Všichni tito pacienti potřebují individuální přístup včetně edukace stomickou sestrou, která potřebuje mít dostatek času na každého pacienta. Celosvětově narůstá význam edukace ve všech fázích pacientova onemocnění - před hospitalizací, před operací, po operaci i následně při ambulantním sledování v poradně stomické sestry. Zvyšují se požadavky na stomické sestry - stoupá fyzická a psychická zátěž profese. Často musíme řešit problémy a situace, se kterými jsme se nikdy nesetkali a na které neexistuje vzdělávání. Příklady uvedu v kazuistikách.
Zjištění projektu ŽIVOT BEZ OMEZENÍ – Zintenzivnění mezinárodní spolupráce - porovnání péče o stomiky v České republice, Německu a Slovensku. Marie Ředinová, předsedkyně Českého ILCO a realizátorka projektu Život bez omezení Mezinárodní srovnání péče o stomiky dosud nikdo neprovedl. Příklady dobré praxe chce České ILCO prosazovat v péči o stomiky v ČR. Do projektu bylo zařazeno 298 stomiků z ČR, 114 ze zahraničí, lékaři, sestry. Bylo zjištěno, že shodné v Německu, na Slovensku a v ČR jsou dobře organizované skupiny stomiků, dobrovolníci pomáhající novým stomikům, výběr stomických pomůcek je dostatečný, stomické pomůcky jsou dostupné. Operace jsou hrazené ze zdravotního pojištění. Mladí stomici se sdružují na facebooku nebo twitteru a zde sdílejí své zkušenosti. V Německu - na rozdíl od ČR:
každý stomik dostane tolik pomůcek, kolik opravdu potřebuje, početní limity pomůcek pro stomika jsou stanoveny jako průměrné nikoliv jako maximální
existuje velmi dobře organizovaná péče o stomiky, a to v předoperační i následné péči
Deutsche ILCO uzavírá Kooperační smlouvy s Darmzentry (nemocnice, kde operují střeva) – školení dobrovolníci navštěvují stomiky v nemocnicích a jsou bráni jako součást léčby - psychosociální podpora
smlouvy
Deutsche rehabilitačních klinik,
ILCO
s
rehabilitačními
klinikami
zvyšují
prestiž
stomaterapeuti navštěvují stomiky po jejich propuštění z nemocnice doma, vyberou nejvhodnější pomůcku a učí, jak s ní zacházet, radí a řeší i pozdější problémy
standard péče o onkologicky nemocné a stomiky je stanoven od r. 2013 závaznou směrnicí, Deutsche ILCO se účastní přípravy zákonů a prosazování zákonů, které se týkají jejich problematiky. V gremiích má poradní právo a právo podávat návrhy, účastní vypracování doporučených léčebných postupů a vypracování a revize kriterií léčebných center (oncological centres CCCs).
Na Slovensku, na rozdíl od ČR:
existuje statistika o počtu a důvodech založení stomie
je silná Rada lékařů při SLOVILCO úzce se stomiky spolupracuje
skupiny stomiků vznikají za podpory sester a lékařů
stomici běžně dostávají průkazy zdravotně postižených, stomici mají nárok na příplatky na hygienu, dietu, dopravu, úpravu bytu
existuje hustá síť regionálních skupin stomiků nemocnice spolupracuji se školenými dobrovolníky ILCO
V České republice chybí jednotný systém péče o stomiky. Jen 25% stomiků má možnost navštěvovat stomaporadny. Sestry pracující v těchto poradnách nejsou za tuto práci bodově hodnoceny. Ceny stomických pomůcek se započítávají do finančních limitů nemocnic a lékařů, což přináší problémy lékařům i pacientům. Jen 43% nových stomiků dostane při propuštění z nemocnice dostatek informací. To by se jistě dalo zlepšit. Více o projektu a jeho zjištěních najdete v Závěrečné zprávě, v Manuálu pro zdravotníky, stomiky a zaměstnavatele (k dispozici na stánku Českého ILCO).
Každý stomik má svůj příběh – 8. světový den stomiků WOD 2015 České ILCO zastřešuje 19 spolků stomiků v ČR s dalšími pěti spolupracuje, více o nás na www.ILCO.cz Stomie je často dobrým, někdy jediným řešením zdravotního problému. Přesvědčte se o tom, přečtete si knihu AŤ ŽIJÍ STOMICI. Najdete v ní 22 příběhů stomiků z Čech a ze Slovenska. Nejmladší stomička se právě narodila, nejstarší stomik v této knize oslavil před pár lety osmdesátku. Knihu AŤ ŽIJÍ STOMICI najdete v knihkupectvích nebo ve spolcích ILCO Reakce na knihu: Dík za knihu. Je úžasná. Měl by jí dostat každý, kdo má po operaci vývod. Vyrovnat se s tímto postižením není lehké. Stále jsem si myslel, že jsem sám. Nemám žádné "spojence". Po přečtení knížky vidím, že tomu tak není. Je nás hodně a máme podobné starosti. Knížka mi dodala novou sílu. Ivan 38 let. Letos slaví stomici na celém světě již osmý Světový den stomiků. Jeho heslo si připomínáme celý rok : MNOHO PŘÍBĚHŮ, JEDEN HLAS. K propagaci tohoto hesla dobře poslouží zmiňovaná kniha. Dosud budí vývod zbytečně velké obavy.
Lékaři často o stomii mluví jako o posledním řešení. Je třeba pohled na stomií změnit, často je dobrým, někdy jediným řešením, které pacientovi zkvalitní život. Jistě to není pro lékaře snadné rozhodování, zda založit dočasnou stomií nebo trvalou hned při první operaci. Ale je třeba mít na mysli zejména prospěch pacienta. Opakované operace jej vyčerpávají, případné komplikace deprimují. O vývodu se třeba hovořit jako o možném řešení zdravotního problému, poukázat na tisíce lidí, kteří s ním aktivně žijí. Nabídnout kontakt na spolky stomiků. Se stomií se žít dá:
pokud se zvládne nemoc nebo zdravotní problém pacient má pro sebe vhodnou pomůcku umí s ní správně zacházet vyrovná se s novým způsobem vyprazdňování Nikdo není na stomii příliš mladý, jak dokazují fotky z prvního kalendáře stomiků. Na snímcích jsou naši členové. Kalendář si můžete prohlédnout ve spolcích ILCO, nebo na stránkách společnosti Lipoelastic. Koupí kalendáře oceníte nejen odvážlivce (stomiky), kteří kalendáři propůjčili svou tvář, ale ukážete, že ani Vám není život se stomií lhostejný. Cena kalendáře je 100 Kč. Výtěžek z prodeje bude věnován dětským chirurgickým klinikám. Další informace na čísle 800900209. V ČR žije přes 10 000 stomiků, mnohým stomie vylepšila život, všem jej změnila. Stomie nesmí vzbuzovat přehnaně velké obavy. O stomii je třeba mluvit pozitivně, řeší problém.
Špecifiká
ošetrovateľskej
starostlivosti
o pacientov
s diabetickou nohou. [Bakalárska práca]. Dluhá B.: Trnavská univerzita v Trnave. Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce. Katedra ošetrovateľstva. Školiteľ: prof. MUDr. Miroslav Danaj CSc. Trnava: FZaSP. 2015. Bakalárska práca sa dotýka hlavne syndrómu diabetickej nohy. Syndróm diabetickej nohy sa definuje ako infekcia, ulcerácia alebo deštrukcia hlbokých tkanív spojená s neurologickými abnormalitami a s rôznym stupňom ischemickej choroby dolných končatín. Hojenie a liečba rán je také staré, ako ľudstvo samé. Hlavným cieľom bakalárskej práce bolo vyzdvihnúť výhody moderného trendu VAC terapie pri liečbe a ošetrovaní SDN, v porovnaní s klasickou systematickou terapiou SDN u pacientov liečených na SDN. Práca je rozdelená na teoretickú a praktickú časť. Prvá kapitola je zameraná na všeobecné teoretické poznatky o diabetes mellitus, komplikáciách diabetes mellitus a samostatnej komplikácií syndróme diabetickej nohy. Druhá kapitola je zameraná na terapiu syndrómu diabetickej nohy, ktorú rozdeľujeme na klasickú systematickú terapiu a moderný trend liečby syndrómu diabetickej nohy v podobe Vaccum assisted closure. Tretia kapitola obsahuje praktickú časť, v ktorej sme sa venovali dvom kazuistikám u konkrétnych pacientov, kde podrobne popisujeme anamnézu, katanamnézu, analýzu-interpretáciu údajov a diskusiu. V závere
vychádzame
z poznatkov
a skúseností,
ku
ktorým
sme
dospeli
a navrhujeme odporúčanie pre prax, na vyzdvihnutie moderného trendu (VAC systému) s použitím klasickej systematickej terapie. Ošetrovateľská starostlivosť o pacientov
so
ošetrovateľskú
syndrómom starostlivosť,
diabetickej dostatok
nohy
si
teoretických,
vyžaduje
komplexnú
ako
praktických
aj
skúseností. Dobrý efekt liečby závisí predovšetkým od správneho ošetrovania končatiny, ale aj
od
holistického
prístupu
personálu
k pacientovi.
Musí
byť
stanovená
predovšetkým presná diagnóza a nasadená adekvátna liečba príčiny defektu. Pacient musí spolupracovať pri liečbe a pravidelné zhodnotenie stavu pacienta a konzultácie s odborníkmi sú nevyhnutné. Kľúčové slova: diabetes mellitus, syndróm diabetickej nohy, vaccum assisted closure, klasická systematická terapia, hospitalizácia, pacient.
Role sestry ve farmakoterapii. Pokojová R. Vojenská nemocnice Brno
[email protected] Mezi důležité oblasti managementu rizik patří manipulce s léčivými přípravky v rámci
ošetřovatelské
informovanosti
o
péče.
hlavních
Vyhodnocování
bezpečnostních
znalostí
rizicích
pracovníků
byla
mělo
a
patřit
jejich mezi
systematicky měřené a vyhodnocované indikátory rizik. Role všeobecné sestry ve farmakoterapii vychází z obecných ošetřovatelských zásad. Všeobecná sestra dodržuje pravidla a techniky správného podávání léčivých přípravků, zná možné komplikace jednotlivých technik podání, zná hlavní i vedlejší účinky léčiv, je schopna hodnotit a zaznamenávat vliv léčiva na pacienta a ví, proč jsou mu dané léky podávány. Jejím úkolem je také vlastní objednávání léčivých přípravků a měla by dbát na dodržování deklarovaných podmínek skladování a uchovávání léčiv. S léky je v každodenním styku, ať už pracuje v kterémkoliv úseku zdravotní péče. Na znalosti všeobecných sester z oblasti farmakologie jsou kladeny nemalé nároky. Úloha sestry a její odpovědnost při podávání léků se v průběhu let mění. Dříve byly povinnosti omezeny na podání:
správného léku
správnému pacientovi
ve správné dávce
správnou cestou
ve správnou denní dobu
Všechna tato pravidla jsou platná i dnes, ovšem role sestry při podávání léčiv by měla být rozhodně širší, protože pouhé správné podání léku nám nezajití, že léčba bude pro pacienta maximálně přínosná. Sestry by měly být schopné rozeznat chybu v ordinaci a ověřit si její správnost, pokud se jí ordinace zdá nesprávná či neobvyklá. Sestry by se měly společně s lékaři a farmaceuty podílet na systému hodnocení a kontroly účinků dané léčby.
Profesionální ošetřovatelská péče předpokládá, že nestačí, aby sestry pouze prováděly výkony. Vždy je nutné u všeho také zejména přemýšlet. Aby sestra mohla plnit roli přemýšlejícího profesionála, musí mít dokonalé znalosti jak o léku, tak i o pacientovi, pro něhož je daný lék určen. Při jakémkoliv způsobu podávání léčivých přípravků je vždy nutné dodržet pokyny pro bezpečné podávání léku. Chyby v podávání a předepisování medikace jsou velmi závažným medicínským a ošetřovatelským problémem. Představují zdravotní, právní, mediální, morální, psychický, důvěryhodnostní a finanční problém. Primární by mělo být bezpečí pacientů: léčit a pomáhat, nikoliv škodit a ničit. Dále se touto problematikou zabývá Management medikace a management rizik. Bylo stanoveno devět indikátorů, podle kterých můžeme sledovat potenciální vznik chyb. 1. Získání léků (odkud) 2. Skladování 3. Rozhodnutí o preskripci a předpis 4. Přebalování, přepisování, záměna léků 5. Transport 6. Příprava 7. Ředění 8. Dokumentace, administrativa 9. Sledování po podání Závěr:
Ke vzniku lékových chyb přispívají nejen lékaři, ale také zdravotní
sestry, které připravují a aplikují více než 90 % všech léčiv. Z tohoto důvodu je pro zdravotní sestry velmi důležitá orientace v celé fázi přípravy a aplikace léčiva. Při poskytování zdravotní péče na všech úrovních je hlavní prioritou bezpečí pacienta. Prevence je nejúčinnějším opatřením k minimalizaci omylů a chyb ve zdravotnictví. Možností využití je celá škála, například: rozbor chyb, využívání zpětné vazby, zjednodušení složitých opatření apod. Klíčová slova: bezpečnost; ošetřovatelská péče; léčivé přípravky; medikační pochybení
Odmítání očkování a jeho role v prevenci nemocí. Bencko V. a Schneiderová M. Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN, Praha I. Chirurgická klinika 1. LFUK a VFN, Praha SOUHRN: Vakcinace představuje jeden z nejvýznamnějších úspěchů na poli předcházení infekčním nemocem, které ještě v 19. století představovaly jednu z nejčastějších příčin smrti u nás v Evropě a dosud v rozvojovém světě jsou významnou
příčinou
k nemnoha
aktivitám
podmínky
kladené
zpochybňování
úmrtnosti
zejména
v oblasti
současnou
v případě
dětské
předcházení medicínou
pravidelného
populace.
nemocem
„založenou
(dříve
Očkování
splňujícím
na
povinného)
patří
všechny
důkazu“ očkování
a
jeho
dětské
populace patří k módním, ale naprosto nežádoucím fenoménům postmoderní společnosti zdůrazňující svobodu v rozhodování jednotlivce bez nezbytného vyvážení jeho povinnostmi a odpovědností, ve smyslu principu solidarity vůči společnosti, ve které žije. Další oblastí současného zájmu je péče o seniory, kteří díky svým chronickým nemocem jsou imunodeficientní, a proto očkování proti např. invazivním pneumokokovým infekcím, tetanu apod. je žádoucí s ohledem na zvýšené riziko dlouhodobé hospitalizace nebo chirurgické intervence na trávicím traktu. Otevřenou otázkou stále
zůstává
racionální
antibiotická
politika,
zejména
ve
světle
potíží
s multirezistentními nozokomiálními kmeny např. MRSA a Clostridium difficile. Klíčová
slova:
Odmítání
očkování,
prevence
infekcí,
princip
solidarity,
vakcinace, imunodeficience, dlouhodobá hospitalizace, invazní pneumokoková infekce, tetanus, chirurgická intervence. Adresa pro korespondenci: Prof. MUDr. Vladimír Bencko, DrSc. Ústav hygieny a epidemiologie1.LF UK a VFN Studničkova 7 128 00 Praha 4 Albertov
[email protected]
Můžeme být lepší? … Eysseltová R. Chirurgická klinika FN Brno K udržení, popřípadě ke zvyšování kvalitně poskytované péče přispívá vidění a nepřehlížení
i
drobných
nedostatků.
Hygienické
požadavky
jsou
ve zdravotnických zařízeních důležitou normou pro zajištění zdraví a bezpečí pacienta a řešením prevence šíření nozokomiálních nákaz. Některým zdravotníkům přijde být například samozřejmé mytí a desinfekce rukou před operačním zákrokem jako krok k úspěšnému provedení zákroku. Přesto v následné péči jim připadá být „divné a banální“ dodržení správného mytí a
desinfekce
rukou
nebo
uvědomění
si
důležitosti
dodržení
postupů
při jednotlivých úkonech poskytované péče (například aseptický převaz rány). Je důležité tyto nedostatky vnímat, upozorňovat na ně a svým chováním ukazovat jak provádět péči správně. Jedině tím, že nepolevíme, zajistíme úroveň poskytované péče. To přispívá ke spokojenosti pacientů, jejich důvěře k nám. Důležitým je také ekonomický dopad.
