Konec havířů v Čechách? Kvůli limitům se zavírá Centrum, poslední hnědouhelný hlubinný důl v ČR

01/16

01 2016 \ První český lifestylový časopis o energetice \ Čtvrtletník \ Zdarma

Pařížská dohoda

Soumrak fosilní éry, nebo bezvýznamná proklamace?

Když zanikají vesnice i města

Většina sídel ustoupila jinému veřejnému zájmu než těžbě uhlí

Konec havířů v Čechách? Kvůli limitům se zavírá Centrum, poslední hnědouhelný hlubinný důl v ČR

VĚTRU, DEŠTI, ALE NE NA VLASTNÍM DVORKU!

Dva články v tomto vydání spolu souvisí víc, než by se možná zdálo. Obsáhlý text o klimatické konferenci v Paříži, který jej otevírá, a fejeton Ne na mém dvorku!, který jej symbolicky uzavírá. Na tomto místě určitě nechci jednu z nejvýznamnějších konferencí o světovém klimatu hodnotit, natož z ní vyvozovat jakékoli závěry. Ti, kdo problematiku sledují do hloubky, již publikovali svůj pohled na věc (zčásti i v tomto magazínu). Mediální obraz celé věci byl přinejmenším rozporuplný. Kdosi (dle Wikipedie desítky tisíc vrcholných představitelů států, ekonomické sféry, neziskových nevládních organizací, aktivisté, významní vědci i laici) se dohodl, že do roku 2100 (!) se podaří udržet globální oteplování pod 2  °C ve srovnání s předindustriální érou. Sláva, nazdar, podáme si ruce, sníme chlebíčky a jedeme dál. Nějak se ale neřeší, jak to uděláme, kromě toho, že omezíme produkci skleníkových plynů. Sám formát tohoto závazku je velmi diskutabilní. Dohoda není závazná, pokud ji neratifikuje alespoň 55 % největších producentů skleníkových plynů. Ale i kdyby se tak stalo. Jen v ČR se za tu dobu vystřídá 21 vlád (pokud každá povládne celé funkční období). Všichni politici světa přitom dnes a denně předvádějí, že jsou schopni vidět maximálně do příštích voleb a slíbí komukoli cokoli, jen aby dostali hlasy. Na globální změnu klimatu se asi jinak dívá český lyžař, který už si ani nepamatuje, kdy jezdil doma na prašanu, a newyorský hasič, který odklízí metrové závěje sněhu. Shodnou se na tom, že s klimatem se něco děje, a večer zanadávají, že by se s tím mělo něco dělat.

A jsme u jádra pudla a přenášíme se na konec časopisu ke zmíněnému fejetonu. Mluví o fenoménu zvaném NIMBY, přirozeném postoji většiny obyvatel planety: Stavte si, co chcete. Postavte dálnici, skládku, továrnu. Ale někde jinde. Ne na mém dvorku. Lyžař i hasič považují za naprosto samozřejmé, že sněžné dělo funguje a auto jede. Kdyby jim někdo řekl, že mají omezit spotřebu energie, určitě se o to i z ekonomických důvodů pokusí. Ale odsud posud. Nezastavíme dopravu. Nevypneme ledničky. Dokud nedojde k nějakému zásadnímu technologickému převratu, budeme civilizací závislou na energii, a to zejména z fosilních paliv. Dánské dráhy, Facebook nebo SAP mohou vyhlásit cíl, že budou používat jen energii z obnovitelných zdrojů. Ale vlaky stát nemohou a zkuste se zeptat teenagera, jestli na Facebook bude chodit jen za silného větru. Takže NIMBY. Šetřete jinde. Vymyslete něco, ale bez nás. Filosofové tvrdí, že každý člověk se pohybuje v časovém dvorci, který je přibližně stejně dlouhý tam i zpět. Pětileté dítě si dovede představit, co bude, až mu bude deset. Třicátník dohlédne někam na začátek důchodu. Podle této teorie si dovedou představit rok 2100 dnešní osmdesátníci. Bohužel však také tito pamětníci velice dobře vědí, co se stalo, když někdo chtěl poručit větru a dešti. Když chtěl poroučet světu. Ve jménu jakkoli bohulibého úmyslu. Inspirativní čtení přeje Mgr. Marcela C. Olmer, vydavatelka

Dánské dráhy, Facebook nebo SAP mohou vyhlásit cíl, že budou používat jen energii z obnovitelných zdrojů. Ale vlaky stát nemohou a zkuste se zeptat teenagera, jestli na Facebook bude chodit jen za silného větru. Takže NIMBY.

Obsah

6

Záchrana planety na zelený způsob Šlo v Paříži opravdu o klima, nebo jen o politiku a byznys?

12

Jiří Maria Sieber

16

Rozhovor s Pavlem Ličkou

24

Poslední dny Centrumky

35

Uhelný slabikář

42

Pelmel

Hrál s Willisem i Depardieuem a na svém domě v Jiřetíně nelpí.

OTEVÍRÁME 1. 3. 2016

První český lifestylový časopis o energetice

otevřeno: úterý–neděle od 9:00 do 17:00 hodin

Vydavatel TALK, s.r.o. IČO: 28519795



Šéf končícího dolu Centrum o uhlí a lidech...

poslední prohlídka v 15:00 hodin

Fotopříběh z posledního hnědouhelného dolu v ČR.

prohlídky jsou každou hodinu

Elektřina a teplo, zázraky přírody i lidské vynalézavosti.

minimální počet prohlídky 2 osoby

Severočeské kraťasy, 7 pro vás, rozšířený tip na výlet a nová Třebívlická kuchařka.

50

Kam se ty obce poděly?

56

Grüne Energie über alles!

60

Tiráž

Města a vesnice zdaleka neustupují jen uhlí, ale také přehradám či vojenským újezdům.

Němci hodně mluví o obnovitelných zdrojích, méně už o tiché renesanci uhelných elektráren.

Fajront

Veřejně prospěšná stavba? Fajn, ale ne na mém dvorku!

větší skupiny (10 osob), zájezdy hlásit předem

SÍDLO MUZEA

Periodicita Čtvrtletí

Sídlo redakce Ve Střešovičkách 43/166 169 00 Praha 6 Šéfredaktor PhDr. Petr Dušek [email protected] +420 246 035 974 Redaktoři Edvard D. Beneš Matyáš Barbořík Veronika Eliášová Korektorka Iva Vávrová Grafik Marcel Kovář Produkce Michaela Kuřátková Inzerce Radovan Ježovič [email protected] +420 246 035 974 Místo vydání Praha Distribuce 5 000 kusů

Podkrušnohorské technické muzeum

Evidence MK ČR E 21629 Fotografie na titulní straně Důl Centrum Autor Daniel Kolman

Most-Kopisty bývalý důl Julius III 601 338 197

www.ptm.cz

Sólokapr

Poručíme větru, dešti, teploměru i Číně! Zn.: nezávazně

Fotografie: shutterstock.com, archiv Michala V. Marka Text: Petr Dušek

6

V prosinci 2015 hostila Paříž 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, známou také pod zkratkou COP21. Její závěry obletěly svět. Zrodila se nová globální dohoda o ochraně klimatu. „Ukončili jsme fosilní éru,“ bili se v prsa ti nejzelenější politici. „Smlouva nikoho k ničemu nezavazuje,“ kroutili hlavou pesimisté společně s klimaskeptiky. Jaký je skutečný význam dokumentu? Jde skutečně o milník ve vývoji naší civilizace, nebo jen o další Kjóto, či dokonce Kodaň?

7

Hostitel a nejdůležitější host – francouzský prezident François Holland a americký prezident Barack Obama. 

Zastavit oteplování. Zní to jako sci-fi, vždyť klima není jako radiátor, který se dá regulovat prostým otočením kohoutku!

8

onference v  Paříži byla jednou z  nejočekávanějších globálních politických událostí roku 2015. Jak by také ne, když završila dlouhodobá mezinárodní jednání a stanovila právní rámec pro celosvětovou klimatickou politiku na mnoho let dopředu. „Pro mě byla Paříž významná v tom, že se lidstvo konečně přiznalo k hříchu. Ano, měníme planetu a měníme ji špatným směrem,“ prohlásil profesor Michal V. Marek ze společnosti CzechGlobe, Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Dva týdny intenzivního jednání zástupců z  téměř 200 států nakonec přinesly poměrně ambiciózní cíle. Do konce století nesmíme připustit, aby průměrné oteplení planety oproti předindustriální době překročilo hranici 2 stupňů Celsia, nejlépe však ani 1,5 stupně Celsia. Pro úplnost dodejme, že podle informací Mezivládního panelu pro klimatickou změnu máme za sebou již hezký kus cesty. Od roku 1880 do roku 2012 vzrostla globální průměrná teplota již o 0,85 °C.

Foto: Frederic Legrand – COMEO

Zastavit oteplování. Zní to jako sci–fi, vždyť klima není jako radiátor, který se dá regulovat prostým otočením kohoutku! Na tyto myšlenkové obzory však snadno zapomenete, pokud přistoupíte na předpoklad, že za globální změnou klimatu stojí převážně lidská činnost. A protože klimatické konference jsou již od prvopočátku zcela založené právě na tomto předpokladu, nelze se divit tomu, co pařížská dohoda vymezila jako cestu k  dosažení vytčených cílů: snížení emisí skleníkových plynů (zejména CO2). V  těchto intencích byly představeny 2 smělé závazky: dosáhnout co nejdříve emisního vrcholu a v polovině století také rovnováhy mezi celkovou produkcí emisí a schopností přírody emise pohlcovat. Žádné emise, jinak demise? Až do tohoto bodu se pařížská dohoda nesla na vlně „slibem nezarmoutíš“. Potom však došlo i na specifikaci konkrétních kroků jednotlivých účastnických zemí ve formě tzv. národních plánů (INDCs). Ne, že by

se snad signatáři dohody ostýchali. Taková Evropská unie se zavázala snížit emise o 40 % do roku 2030 oproti roku 1990, USA o 26–28 % do roku 2025 oproti roku 2005 a Čína dokonce o závratných 60–65 % do roku 2030 oproti roku 2005. Klimatické nadšení má však minimálně dva háčky. I když národní plány zveřejnilo 155 států, které dohromady produkují 90  % světových emisí skleníkových plynů, i při splnění všech závazků vzroste do konce století průměrná globální teplota o 2,7–3,5 °C. Druhý zádrhel spočívá v tom, že dodržování národních plánů je pouze dobrovolné, nikoliv právně závazné. Cožpak o to, první háček by nejspíš v příštích letech šel narovnat. Dohoda totiž ukládá signatářům, aby v pravidelných pětiletých intervalech vyhodnocovali své národní plány, a přímo vybízí k  jejich zpřísňování. Právní nezávaznost však tyto kvóty degraduje do polohy prostých slibů a celou konferenci na líbivou politickou proklamaci. „Závěry jsou korektní, ale bohužel stále kloužou po slizkém povrchu politických prohlášení a gest. Je to krutý výsledek kompromisu. Oni tak strašně potřebovali se dohodnout, že tento tak zásadní závěr nechali v šuplíku. Jsem z toho hodně znepokojen a nevím, jak to dopadne,“ podotýká profesor Marek. Do třetice dohodu může ještě zhatit situace, kdy si největší globální emitenti uvědomí, že měli v Paříži velké oči. Dokument bude od letošního dubna po dobu 1 roku připraven k podpisu v newyorském sídle OSN a v platnost vstoupí 30 dní poté, co ho ratifikuje minimálně 55 zemí reprezentujících minimálně 55 % globálních emisí. „Věřím tomu, že předvolební rétorika a  dennodenní praktická politika jsou přece jen něco jiného. Amerika má určitou úroveň, Čínu už smrtelně ohrožuje každodenní realita. Žijeme v 21. století, tak snad v sobě máme dostatek intelektuální síly,“ říká profesor Marek. Ve Spojených státech se však plány na razantní snížení emisí začaly velmi brzy hroutit. V  únoru americký Nejvyšší soud vyhověl žádosti 27 států a firem a pozastavil připravovanou emisní revoluci do doby, než budou ukončeny soudní pře v souvislosti s  možnými důsledky těchto opatření

na místní ekonomiku. Administrativa prezidenta Baracka Obamy ani Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) sice neztrácejí optimismus, je však mimo pochybnost, že soudní rozhodnutí komplikuje jak plán čisté energie (Clean Power Plan), tak americkou ratifikaci pařížské dohody a dodržení přijatých podmínek. Revoluce! Nebo slabota, či dokonce nesmysl? Poslední klimatická konference byla mimořádná také v  tom, jak rozporuplné ohlasy vyvolala. Média nejprve zachvátilo čiré nadšení. Státníci nutně potřebovali dovézt z  Francie dobré zprávy, a tak řada z nich podávala své čerstvé zážitky ve stylu „právě jsem se vrátil z Paříže, kde jsem se podílel na záchraně světa“. Kdo by odolal? Následně se však dostavila vlna skepse a pochyb. „Dohoda, kterou se podařilo dojednat v  Paříži, je slabá, ambice reálně bojovat proti změně klimatu nedostatečné a smlouva spíše jen ponouká jednotlivé státy, aby v  budoucnu dělaly více,“ říká například Richard Chatterton, vedoucí oddělení klimatické politiky z Bloomberg New Energy Finance.

I když národní plány zveřejnilo 155 států, které dohromady produkují 90 % světových emisí skleníkových plynů, i při splnění všech závazků vzroste do konce století průměrná globální teplota o 2,7–3,5 °C.

Profesor Michal V. Marek, šéf společnosti CzechGlobe, Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

9

Sólokapr

Vítězslav Kremlík www.klimaskeptik.cz

Klimatická konference v Paříži očima skeptika

Z mého pohledu se toho moc nezmění a o úspěchu se vzhledem k předcházejícím silným prohlášením hovořit nedá.

10

„Nemohu se zbavit dojmu, že takzvaná globální dohoda v Paříži je hlavně velkým politickým gestem,“ okomentoval konferenci Evžen Tošenovský, místopředseda výboru pro průmysl, výzkum a energetiku Evropského parlamentu. „Před COP21 bylo evropskými politiky investováno do klimatu mnoho slov, nikdo proto nechtěl, aby Paříž skončila fiaskem. Přijal se tedy výhled na 100 let dopředu s ne příliš konkrétními závazky velkých světových hráčů. Nyní jsme svědky oslav, že se zástupci 196 zemí shodli na něčem, co je nám předkládáno jako velký úspěch zastánců dramatických opatření proti globálnímu oteplování. Z  mého pohledu se toho moc nezmění a o úspěchu se vzhledem k předcházejícím silným prohlášením hovořit nedá,“ dodal. Příležitost zkritizovat klimatickou dohodu si pochopitelně nenechal ujít ani bývalý český prezident a známý odpůrce tezí o globálním oteplování Václav Klaus, který celý summit označil za absurdní: „Blouznění světových lídrů v Paříži přesahuje to, co jsme znali z dřívějška. Rýsuje se velká shoda, která povede k brždění ekonomického růstu na celém světě a k lidské nesvobodě. To je nesmyslný projekt. Měli bychom se zabývat jinými hrozbami než globálním oteplováním. Největší z nich je hrozící rozvrat Evropy migrační invazí,“ sdělil týdeníku Týden ještě v průběhu summitu.

Skutečný význam klimatické konference v  Paříži samozřejmě zhodnotí až budoucnost. Dopady mohou být velmi rozsáhlé i naprosto zanedbatelné. Za několik let můžeme prosinec 2015 vnímat jako důležitý milník. Může se ale také stát, že si v  záplavě globálních informací už ani nevzpomeneme, kdo všechno a kvůli čemu se tehdy v Paříži vlastně sešel. Už teď je však jisté, že minimálně ve dvou ohledech bude mít pařížská dohoda hmatatelné důsledky. Jde o skvělé politické téma a také mimořádně zajímavý byznys. Pro řadu politiků jsou globální změny klimatu docela „oblíbenou“ hrozbou, protože jim umožňují, jak již bylo řečno, „zachraňovat“ planetu. Jejich boj proti oteplování je navíc velice obtížně měřitelný, takže se klidně mohou tvářit, že si vedou docela dobře. A podle agentury Bloomberg svět za posledních 10 let investoval do obnovitelných zdrojů přes 2 biliony dolarů (téměř 50  bilionů Kč), přičemž jen v  roce 2014 to bylo 270 miliard dolarů (přes 6,5 bilionu Kč). To už zní podstatně konkrétněji než sliby, že průměrné teploty udržíme pod určitou hranicí.

Konference bojující proti oteplování pokládám za absurdní ještě z jednoho důvodu. Historická zkušenost ukazuje, že pro lidskou civilizaci je nebezpečné ochlazení, ne teplo. Většina velkých civilizací dějin zanikla v souvislosti s ochlazením klimatu. Greenpeace prohlašuje konferenci v Paříži za historický milník, který ukončil „fosilní éru“. Ve skutečnosti Paříž nepřinesla nic nového. Pouze se zopakoval slib z Rio de Janeiro (1992) „nějak“ bojovat proti skleníkovým plynům. Na rozdíl od Kjótského protokolu (1997) ale nebyly přijaty žádné konkrétní závazky.

Podobných konferencí jsme za uplynulé čtvrt století viděli spoustu, konají se každý rok. Nikdy ale nic nedokázaly. Skleníkové plyny globálně dále rostou a rostou. Kdyby se tyto konference zrušily, nic by se nestalo. Na klima ani CO2 stejně vliv nemají. Naopak by se ušetřila spousta leteckého paliva (přes 850 tun). Vždyť potentáti, kteří se slétli do Paříže, za sebou zanechali 300  000  tun emisí CO2. Za jediný hmatatelný výsledek podobných konferencí lze označit současnou vlnu uprchlíků. Samozřejmě nepřímo. Nepokoje, kterým říkáme „arabské jaro“, začaly do značné míry jako hladové bouře, protesty proti zdražení potravin. To je to, co na začátku destabilizovalo Blízký východ. Jenže už se nemluví o tom, že za ono zdražení potravin mohou hlavně biopaliva. Poukazují na to vědecké studie jako Lagi a kol. (Food crises: A quantitative model of food prices including speculators and ethanol conversion, 2011). Jeden údaj za všechny: Abych naplnil nádrž auta

50 litry bioetanolu, spotřebuji 232  kilogramů kukuřice. Z tohoto množství by mohlo jedno dítě v rozvojových zemích žít celý rok. Konference bojující proti oteplování pokládám za absurdní ještě z jednoho důvodu. Historická zkušenost ukazuje, že pro lidskou civilizaci je nebezpečné ochlazení, ne teplo. Většina velkých civilizací dějin zanikla v souvislosti s ochlazením klimatu. To věděl už průkopník historické klimatologie Hubert Lamb. Naopak teplým obdobím v dějinách se říká „klimatické optimum“, a to z dobrého důvodu. Proto jsem se také do psaní o klimatu pustil. Vystudoval jsem historii a k falšování dějin nemohu mlčet. Asi jediným světlým bodem konference v Paříži byl paralelní panel klimaskeptiků. Marc Morano, šéfredaktor Climatedepot.com, zde uvedl premiéru nového dokumentárního filmu Climate Hustle (Klimatický švindl). S humorem a  satirou odhaluje zákulisí podvodu s  globálním oteplováním. Můžeme se těšit, až přijde i do našich kin. 

Globální klimatická politika v datech 1988 Založení Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) 1992 Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) 1997 Kjótský protokol (COP3) 2009 Konference v Kodani (COP15) 2012 Dodatek z Dauhá (prodloužení Kjótského protokolu na léta 2013 –2020) 2015 Nová globální klimatická dohoda v Paříži (COP21)

Planetě hrozí další doba ledová! Planetě hrozí další oteplení! Planetě hrozí smrtelná otrava z katastrofických vědeckých závěrů! Chudák planeta...

11

Vraťme se ale na začátek – tedy k herectví. Umělecká dráha J. M. Siebera se započala už na základní škole. Prvotním impulsem však nebylo ani tak tvůrčí puzení jako spíše zájem o děvčata. „K herectví mě přivedly ženy. V páté třídě jsem zjistil, že ta nejkrásnější holka ze třídy a i další holky se přihlásily do literárně-dramatického kroužku a chtějí být herečky. Nemohl jsem ze zdravotních důvodů sportovat jako ostatní kluci, tak jsem se rozhodl taky zkusit ten dramaťák. A vyplatilo se to. Chodily tam totiž samé krásné holky a žádní kluci, což bylo velmi výhodné,“ směje se Sieber. Bavilo ho hrát i recitovat a některé básně, které se v té době naučil, se mu tak vtiskly do paměti, že je schopen je předříkat celé dodnes.

Reportáž

Jiří Maria Sieber

Nejznámější bodyguard českého filmu by svůj dům v Jiřetíně klidně nechal zbourat Životy některých lidí by vydaly na několik obsáhlých románů a Jiří Maria Sieber je rozhodně jedním z nich. O tom jsme se ostatně mohli sami přesvědčit při našem osobním setkání. Rozhovor s hercem známým z českých i zahraničních filmů, seriálů a televizních reklam se překvapivě neodehrál na place v pauze mezi natáčením, ale v jeho vlastní realitní kanceláři v Mostě, kterou provozuje již 24 let. Fotografie: Zbyněk Olmer, ml., soukromý archiv J. M. Siebera Text: Veronika Eliášová

K herectví mě přivedly ženy. V páté třídě jsem zjistil, že ta nejkrásnější holka ze třídy a i další holky se přihlásily do literárně-dramatického kroužku a chtějí být herečky.

„V Praze se ke mně lidé hlásí, protože mě znají z televize, ale na Mostecku to je jiné. Tady mě už léta letoucí berou spíše jako realitního makléře,“ říká s úsměvem sám Sieber.

Jak vypadá šrapnel? Jak funguje a v jakých situacích se používal? Ve Válečném muzeu Sudety se to zaručeně dozvíte.

Radost z nového přírůstku do sbírky: dochovaného meče z doby husitské nalezeného v okolí hradu Kalich.

Jeho cesta k herectví však vedla malinkou oklikou. Vyučil se automechanikem, a když se vrátil z vojny, potkal svého bývalého učitele z dramatického kroužku a ten ho přivedl k amatérskému divadlu. Prkna, která znamenají svět, se mu zalíbila natolik, že si časem založil vlastní amatérské divadlo a při zaměstnání dálkově vystudoval na Severočeské lidové konzervatoři v Ústí nad Labem celkem 3 obory: režii a dramaturgii, divadelní herectví a moderování a  tvorbu uměleckých pořadů. Postupně se tak krůček po krůčku přibližoval svému snu. Hostoval v městském divadle v Mostě a zároveň postupně objevoval svět reklamy a castingových agentur, které jeho herecký typ vítaly s otevřenou náručí a se slovy: Konečně pořádný chlap!

Práce v realitce a herectví však nejsou zdaleka jeho jedinou životní náplní. Jiří Maria Sieber je muž mnoha profesí a zájmů – pracuje rovněž jako zámečník, řídí deratizační firmu a kromě toho je také vášnivým sběratelem historických artefaktů. Sám v Mostě vybudoval a spravuje Válečné muzeum Sudety. Vedle celé řady exponátů vystavených v muzeu či prozatím uložených v rodinném domě v Horním Jiřetíně vlastní také 4 bunkry v okolí Mostu. A aby toho nebylo málo, může se ještě navíc pyšnit tím, že je v současnosti majitelem největší sbírky klystýrů na světě, a aspiruje tak na zápis do Guinessovy knihy rekordů.

12

13

Reportáž Klíč do jiné reality – muzeum se nachází v suterénu bytového domu v Mostě.

Část expozice věnované období 2. světové války ve Válečném muzeu Sudety.

Osvědčil se zejména v rolích bodyguardů, kterých za svou kariéru ztvárnil nepočítaně. Přes reklamy se tak postupně propracoval také k prvním filmovým nabídkám a televizním rolím. „Bohužel ale většinou hraju jen ty blby nebo tupé hlavy bodyguardů,” stěžuje si s  nadsázkou. Na druhou stranu si však zahrál i po boku velkých hvězd, například Bruce Willise nebo Gérarda Depardieua a dalších. Ze všech svých filmových rolí si však nejvíce cení postavy Ulricha Grafa ve filmu Hitler: Vzestup zla. Zejména proto, že se sám zajímá o historii a v tomto případě šlo o skutečně žijící historickou postavu. Za pomyslný vrchol své divadelní kariéry Sieber považuje hostování v pražském Národním divadle, kde si pod režisérskou taktovkou Petra Formana zahrál velitele ochranky v opeře Kráska a zvíře. Další poměrně zajímavou kapitolou v životě J. M. Siebera je Válečné muzeum Sudety, které je jakýmsi završením jeho velké sběratelské vášně a dalším splněným snem. Sieber vybudoval toto muzeum sám z vlastních prostředků v protiatomovém krytu civilní obrany v suterénu bytového domu v Mostě. „Historie mě vždycky lákala, a jak se postupně rozšiřovala moje sbírka, tak se nabízela možnost exponáty někde vystavit. Každý sběratel chce své poklady nějak prezentovat veřejnosti, proto jsem si v roce 2008 koupil bunkr a založil v něm muzeum,“ vzpomíná Sieber.

14

Válečné muzeum Sudety poprvé otevřelo své dveře návštěvníkům 24. září 2008. K vidění je toho v muzeu spousta – od exponátů z první a druhé světové války přes již zmíněnou sbírku klystýrů, dobových hraček a předmětů z každodenního života, kolekci Winterhilfe až po dochovanou autentickou milostnou korespondenci z  řad osazenstva protiatomového krytu. A  to ještě není zdaleka všechno. Více však už neprozradíme – muzeum je veřejnosti přístupné, tak není nic jednoduššího než se vydat na výlet a na vlastní oči prozkoumat, jaká další tajemství a historické klenoty ukrývá.

V současné době se Sieber v  rámci svého sběratelství vrací v historii ještě o kus dál – při naší návštěvě nám s hrdostí předvedl hezky zachovalé nálezy z hradu Kalich, které pocházejí z doby husitské. Součástí jeho sbírky je však také například laténská sekera či halštatská sekera z doby 800–480 před n. l. Některé sběratelské kousky se však J.  M. Sieberovi do limitovaných prostor muzea přece jen umístit nepodařilo. Jde o veterány a kanóny, které má prozatím v Horním Jiřetíně ukryty před zraky veřejnosti. Alespoň do doby, než se mu podaří zrealizovat myšlenku ještě většího muzea, kam by již nebyl problém vměstnat i  prostorově náročnější exponáty. Nabízí se však otázka, co se stane, když za pár let vláda rozhodne o pokračování těžby i na lomu ČSA a přechodné úložiště historické sbírky půjde pod demoliční kyvadlo.

nou dojde,“ vysvětluje svůj pohled na problematiku Sieber. „Sice je mi líto, že si tam dcera postavila nový dům, ale věděla, do čeho jde.“ Zároveň dodává, že podobný postoj zastává i řada jeho sousedů, z nichž někteří své domy již prodali a přestěhovali se jinam. Na rozloučenou nás pan Sieber bere ještě na malý výlet kolem jezera Most ukázat nám svou další velkou chloubu – bunkry, které mu před nedávnem do majetku převedla Armáda České republiky, protože je šťastným vlastníkem pozemků pod nimi. Nemusíme se už ani více ptát. Jsme si absolutně jistí, že sbírka pana Siebera tady rozhodně nekončí. Naopak můžeme jen s napětím očekávat, jaká další překvapení pro nás tento činorodý muž z Mostecka do budoucna ještě přichystá.

Horní Jiřetín byl německý, žili zde sudetští Němci, kteří pracovali na šachtách. Po válce je vyhnali. Lidé, kteří osidlovali pohraničí, si zabrali jejich domy, aby to měli blízko do práce na šachtu.

„Svůj dům v Horním Jiřetíně bych klidně nechal zbourat. Mně by stačilo, kdyby mi za něj dali nějakou halu, kam bych si mohl odvézt svoje exponáty a kde bych si časem zařídil větší muzeum,“ říká rozhodně Sieber. „Můj názor na celou situaci vychází z  historie – Horní Jiřetín byl německý, žili zde sudetští Němci, kteří pracovali na šachtách. Po válce je vyhnali. Lidé, kteří osidlovali pohraničí, si zabrali jejich domy, aby to měli blízko do práce na šachtu. A  dneska se diví, že šachta už došla k  jejich domům a křičí – zastavte šachtu, já tam mám barák! Jenže to si pak neměli pořizovat dům tak blízko u šachty – to je nápad! Vždyť je jasné, že tam šachta jed-

Jeden ze čtyř bunkrů, které jsou nyní již také součástí Sieberovy rozrůstající se sbírky.

Jiří Maria Sieber 1959 Vyrostl v Litvínově, ale již 20 let žije v Mostě. S uměleckým životem začal koketovat v deseti letech a do 15 let studoval literárně-dramatický obor na Lidové škole umění. Po vojně vystudoval Severočeskou lidovou konzervatoř v Ústí nad Labem, absolvoval ve třech oborech: divadelní herectví, režie a dramaturgie, moderování a tvorba uměleckých pořadů. V letech 1988–2000 hrál v Městském divadle v Mostě a od roku 2000 je hercem na volné noze. Jeho velkým koníčkem je sběratelství, ve svých sbírkách se zaměřuje převážně na téma historie vojenství a válečnictví. Je autorem knihy Šmoulové z Chanova.

15

Rozhovor

Konec havířů v Čechách? „U nás na Centrumce dělají kluci, kteří se umí poprat s přírodou. To ale neznamená, že se dokážou poprat i se zbytkem světa.“ To bylo asi to nejsmutnější, co mi řekl mezi čtyřma očima Pavel Lička. Jinak veselý chlapík, ale toho času ředitel hlubinného dolu Centrum, poslední hnědouhelné šachty v ČR, která letos definitivně končí. A zánik dolu, to je pro každého horníka něco jako bodnutí do srdce. Co teprve pro takového, který měl vizi vybudovat „Metrostav severu“, jakýsi elitní tým hlubinářů pro celý region… Fotografie: Daniel Kolman, Severní energetická Text: Petr Dušek

Další den, zase na šichtu. Kolik nám jich ještě zbývá?

Pavel Lička se smiřuje s tím, že brána tohoto areálu se definitivně uzavírá.

Smyslem hornictví je těžit. Zní to triviálně, ale vyjadřuje to základní horní princip: když je někde ložisko, horník musí vždy usilovat o jeho vydobytí. Nejsme dnes svědky zpochybnění tohoto principu? Horníci jsou naučení ctít tento princip už od středověku. To už z nás nikdo nevytluče. My se vždycky musíme snažit co nejlépe vydobýt ložisko. A na druhé straně vždy stál nějaký kontrolní orgán, který velmi pečlivě hlídal právě to, jestli to děláme správně. Jestli ložisko dobýváme hospodárně a bezpečně. Dříve to byl panovník, dnes Státní báňská správa. Současná situace s těžebními limity obrací tento princip vzhůru nohama. Chápu operativní rozhodnutí v daném čase, které vyšlo z entuziazmu sametové revoluce a odráželo špatný stav životního prostředí. Operativní rozhodnutí ale přece nemůže trvat 25 let. Problému se už dávno měl věnovat Parlament na úrovni zákonů. Na druhou stranu v horním právu dodnes zůstává jednoznačný požadavek, aby horník usiloval o co nejefektivnější vydobytí ložiska.

16

Co když ale laická veřejnost právě tohle nedokáže pochopit? Nejsou to dva úplně odlišné světy? Dám jednoduchý příklad. Téměř každou věc tady v kanceláři, kde sedíme, přivedl na svět proces, na jehož začátku byla těžba. Tento dům je třeba z  cihel, betonu a oceli. Ještě lépe je to vidět na tomto dřevěném stole, protože životní cyklus dřeva je daleko blíž běžnému vnímání lidského života než třeba uhlí, které vznikalo miliony let. To už se asi těžko vstřebává. Jsou lidi, které na této filosofické rovině prostě nezlomíte. Třeba starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt. Člověk, kterého si jinak osobně vážím. Ale právě proto musí nad námi všemi existovat někdo, kdo dokáže rozhodnout, co je a co není v zájmu nás všech. Když někdo říká, že spalovat uhlí v elektrárnách s nízkou účinností je nesmysl, protože někdy v budoucnu to bude zázračná chemická surovina, z níž vyrobíme spoustu věcí, tak má asi trochu pravdu. Ale potom se pojďme bavit i o všem ostatním. Protestuje někdo proti tomu, že spalujeme ropu v autě? Ne. Jediné, co víme, je, že se ropa těží někde hodně daleko a že z ní Arabové mají zajímavé peníze.

17

Rozhovor

Na Centrumce skončilo v roce 1996 komorování a od té doby se důl učí dobývat ve svém vlastním poli. Naučili jsme se toho opravdu hodně, ale zároveň už jsme věděli, že se důl zavírá.

Povrchové těžbě se nejvíce vyčítá likvidace obcí. Hlubinná těžba tyto důsledky většinou nemá. Přesto musí skončit. Není to paradox? Necítíte to trochu jako nespravedlnost? Ne, protože nemá smysl oddělovat hlubinného a povrchového horníka. Oba mají stejný cíl a oba ho dosahují stejnými prostředky. Jediný rozdíl je v tom, jestli musí nebo nemusí dát pryč tu hlínu nahoře. Pod Horním Jiřetínem je obrovské množství uhlí, kolem 90 milionů tun. Když ho budu chtít vydobýt efektivně, tak to udělám povrchově. Čistě hlubinným způsobem je to dle mého soudu za současného stavu nevydobytelné. Každý důl má 3 vývojové etapy: začátek, potom dlouhé konsolidované dobývání a závěr. Začátek je vždy problematický, protože musíte ložisko prozkoumat a spočítat, jestli ekonomicky vychází jeho těžba. V  lomu ČSA teď končí prostřední etapa a  nastupuje ta poslední. O ložisku víme úplně všechno, umíme s ním bezvadně pracovat a dokážeme vydobýt mnohem víc, než jsme původně zamýšleli. Povrchová těžba bude vždy efektivnější než hlubinná, ovšem ne všechny partie dokáže vytěžit. A to je právě případ závěrných svahů na Armádě. Když se hlubina přilepí k režii povrchové těžby, najednou to ekonomicky vychází a zároveň, a to je na tom to důležité, vytěžíme víc, než bychom dokázali pouze lomovou těžbou. To se bavíme o tzv. chodbicování? Ano, ale případně i o stěnování, to je jedno. Volba metody závisí na tom, čeho chcete dosáhnout. Na ČSA musíme například zachovat ochranný pilíř. Naproti tomu když chceme podrubat nějakou silnici, tak je to výrazně jednodušší, protože můžeme použít i závalovou metodu. A teď se na to podívejme z druhé strany. Dobývací prostor dolu Centrum je z pohledu hlubiny vydobytý. Pokud bych nekoukal na náklady, hlubinným způsobem by se tu dalo vytěžit 15–20 milionů tun uhlí.

18

My jsme provoz udržovali dál, ale dlouho chyběla vize, proč to vlastně děláme. Centrumka sice původně měla výlučné uhlí – nízkosirné a s  vysokou výhřevností kolem 16 MJ/kg. Při postupu pod starými dobývkami ale výhřevnost výrazně klesla asi na 12 MJ/kg. To je daň za to, když přerubete něco, co už bylo vydobyto. A někdy v letech 2008–2009 se začalo mluvit o tom, že tuhle hlubinnou metodu by šlo použít i v bočních svazích Armády. Nebyla to nová myšlenka, ve světě se tímto způsobem běžně dobývá. Ale u nás dozrál čas až teď. Kouzelné na tom bylo to, že souběžně dozrál i na Bílině. Nezávisle na sobě se tak rozjely 2 paralelní projekty. Svědčí to o tom, že to ty těžaře opravdu trápí. V roce 2012 jsme udělali průzkumné chodby a v  lednu 2015 jsme rozfárali šachtu. A najednou jsme se na Centrumce ocitli v úplně jiné dimenzi. Měli jsme jasný důvod, proč pokračovat.

Centrumka měla původně prvotřídní uhlí – nízkosirné a s vysokou výhřevností kolem 16 MJ/kg.

Ale v zemi nechám 240 milionů tun. Takže já se neobejdu bez povrchového horníka, který by to vytěžil a dotáhl do konce. Z  toho vyplývá, že na hornictví nejde pohlížet jinak než jako na celek. Zvláště když důl Centrum měl být takovou líhní horníků pro hlubinnou těžbu na Armádě… Na Centrumce skončilo v roce 1996 komorování a od té doby se důl učí dobývat ve svém vlastním poli. Rozvíjeli jsme stěnování v lávkách, a v roce 2000 jsme už dokonce začali dobývat pod starými komorovými dobývkami. Postupovali jsme od nejstarších až po ty nejmladší, kde jsme už měli problém se vejít. Naučili jsme se toho opravdu hodně, ale zároveň už jsme věděli, že se důl zavírá. Už od roku 1993 byl v útlumovém programu a postupně odcházel ze světa.

Dobývací metody Za dobu existence dolu Centrum se prostřídalo několik dobývacích metod, které se používaly v závislosti na zkušenostech s dobýváním a technickém pokroku. Nejdelší byla éra s převahou komorování, která přežila v různých modifikacích přes 100 let a skončila až v roce 1996. 1. Komorování zátinkováním se zakládáním vyrubaných komor uhelnými moury – jedna z nejstarších dobývacích metod používaná již v letech 1891–1896. 2. Komorování zátinkováním v plné mocnosti na zával – používána ve starých závalových polích v letech 1896 –1916. 3. Komorování v plné mocnosti s trhací prací na zával – používána ve starých závalových polích v letech 1916 –1933. 4. Komorování v lávkách na zával s trhací prací – klasická dobývací metoda, používána v letech 1928 –1996. 5. Komorování v podsednutí – používána od roku 1928 ve starých závalových polích rubaných komorováním na plnou mocnost. 6. Stěnování (pokusná stěna) – používána v severozápadní části dobývacího pole, schválena v roce 1960. 7. Stěnování v lávkách s vypouštěním mezistropu – stěnování s mezistropem v lávkách na zával, rozpojování a nakládání horniny pomocí dobývacího kombajnu.

19

Rozhovor

Pro havíře je výrazně horší se někde uchytit. Jeho kvalifikace je totiž postavena na celoživotních zkušenostech v šachtě. U nás na Centrumce dělají kluci, kteří se umí poprat s přírodou. To ale neznamená, že se dokážou poprat i se zbytkem světa.

Ten vám ale vydržel jen 9 měsíců, pak vláda rozhodla o zachování limitů na ČSA… To byla sprcha. Po vlně nadšení jsme najednou zjistili, že to není na dlouho, protože se nějaké limity nehnuly. Období neustálé likvidace tak pokračuje. Teď si jen přeskočíme vedle a za chvilku už to bude zase končit… Vaším snem bylo vytvořit „Metrostav severu“, jakýsi elitní tým, který by uměl hlubinným způsobem přispívat k těžbě v povrchových dolech. To je pravda, v to jsem doufal. Možná by to mohlo fungovat u nějaké jiné povrchové šachty. Ale do té doby tu metodu musíte někde provozovat, udržovat know-how. A já mám obavu, že těch 7 let, co máme možná před sebou, bude příliš málo. Armáda do tohoto projektu dala velkou invenci a na konci už bylo zřejmé, že ta metoda může pokračovat až do úplného ukončení těžby! Bylo to krásně vymyšlené, krásně kompatibilní. Škoda.

Čím se liší hlubinná těžba v černouhelných a hnědouhelných dolech? Je to jen o tom, že se dobývá v jiné hloubce? Nejen. Zatímco mladé hnědé uhlí má všude kolem jíly, karbonské sedimenty obklopují často pevnější horniny. To uhlí se taky chová jinak, pokud jde o exhalace metanu, škodliviny, nebezpečné třaskavé plyny. S  rostoucí hloubkou narůstá riziko tzv.  „otřesů“, devastujících vyvržení uhlí do prostoru, kde pracují havíři. Velký rozdíl v samotné těžbě ale není, přístup horníka je stejný. Ptáte se kvůli tomu, jestli by horníci z Ostravska mohli fárat tady? Mířil jsem k tomu. Ale popravdě mě napadla spíš opačná situace – že by vaši horníci mohli přejít na Ostravsko. Tam by to mohlo fungovat déle, ne? No, to bych nemachroval… Trochu se bojím, že hlubinná těžba je celkově v hodně špatně situaci. Ale pokud hlubinná těžba skončí všude, co budou všichni ti horníci dělat? Jejich havířská hrdost jim asi nedovolí, aby si šli sednout do supermarketu. Pro havíře je výrazně horší se někde uchytit. Jeho kvalifikace je totiž postavena na celoživotních zkušenostech v  šachtě. U nás na Centrumce dělají kluci, kteří se umí poprat s přírodou. To ale neznamená, že se dokážou poprat i se zbytkem světa. Problém není v tom, že skončí jedna nebo druhá šachta. Problém je v tom, že ti kluci už nevidí cestu ven. Těžko se můžou vidět v  tom, co pořád slibují aktivisté a jim naklonění politici. Že tu budeme mít krásnou přírodu a centrum vzdělanosti. Pro úplnost dodávám, že jen v  případě Centrumky se bavíme o 320 lidech.

Pavel Lička a permoník Alfons (schovaný ve vozíku).

128 let Centrumky Důl Centrum v Dolním Jiřetíně založila v letech 1888 –1889 Anglo-rakouská banka se sídlem ve Vídni. O 2 roky později důl koupila Severočeská uhelná společnost se sídlem v  Mostě, svého času vůbec nejmocnější těžařská společnost v severozápadních Čechách. Zlatá éra Centrumky se datuje do 50.–60. let 20. století. Nastartovala ji výhodná poloha ložiska a mimořádná kvalita zdejšího uhlí. Po postupném připojení prostorů dolu Humboldt I a II, části tzv. volného pole a dolu Kolumbus se Centrumka v roce 1966 rozprostírala již na 1 177 hektarech. Ještě v 50. letech se navíc začalo s hloubením těžní jámy Centrum II. Tato jáma se stala základem nového souboru budov a zařízení pro těžbu, označovaných jako „nový závod“. S dolem Centrum to začalo jít z kopce nedlouho po sametové revoluci. Od roku 1996 zahájilo ministerstvo průmyslu a obchodu útlum těžby i zde. V červnu 2002 byl důl převeden do společnosti Důl Kohinoor, která v té době již zajišťovala útlum na dole Kohinoor a lomu Ležáky. Zhruba od této doby se začíná mluvit o jeho úplném uzavření. Původně měl být provoz ukončen již kolem roku 2007/2008, ale protože po zdejším uhlí byla stále poptávka, termín uzavření se stále posouval. Nakonec důl Centrum zůstal jediným činným hlubinným hnědouhelným dolem v Čechách. V  posledních letech nebyla těžba v tomto dole ekonomicky efektivní, byla však udržována hlavně kvůli cennému know-how, které chtěla Severní energetická využít pro budoucí těžbu v bočních svazích lomu ČSA. Kvůli zachování administrativních limitů však nebude možné po ukončení povrchové těžby na lomu ČSA v tomto projektu pokračovat.

21

Rozhovor

Centrumka hyne pomalou smrtí, takže už jsou všichni dost otupělí. Naučili se pracovat stylem: dnešek mám za sebou, zítra jdu zase do práce. Důl dodržuje mimořádně propracovaný systém bezpečnostních opatření.

Kdepak pejskaři. Na Centrumce a ČSA cvičili instruktoři se záchranářskými psy, kteří zažili zemětřesení v Turecku.

Centrumka už přes 20 let končí. Jak se v tak nejistém prostředí pracuje? Zvlášť horníkům, kteří mají k šachtě tradičně silný vztah. Zažil jsem Kohinoor, teď zažívám Centrumku. U Kohinooru to bylo jednodušší, protože rozhodnutí přišlo najednou, z čistého nebe. Tam se to zoufalství vylilo velmi rychle. Centrumka hyne pomalou smrtí, takže už jsou všichni dost otupělí. Naučili se pracovat stylem: dnešek mám za sebou, zítra jdu zase do práce. Je škoda, že zrovna když jsme jim ukázali perspektivu – boční svahy na Armádě, Metrostav severu – tak přišla další rána a bylo jasné, že tahle perspektiva vydrží jen pár let. Schyluje se k tomu, že dobrovolně pohřbíme jednu profesi. A já si myslím, že je to škoda. Důl Centrum už v tuto chvíli definitivně končí s těžbou. Co dál? Vytáhneme stěnovou technologii, opravíme ji a připravíme k použití na Armádě. Předpokládám, že tam začneme dobývat někdy v roce 2017. Teď žádáme o povolení k  hornické činnosti. Pokud se to povede, tak by to tam fungovat mohlo. Ale bez pokračování povrchové těžby je to jenom dojezd. To by se musel stát nějaký zázrak.

22

Tento rozhovor bych ale rád zakončil něčím méně pesimistickým. Vždycky mě fascinovali báňští záchranáři. Když dojde v dole k nehodě a všichni utíkají směrem ven, oni musí dolů. Jak vnímáte tuto profesi? Je to hodně zvláštní. Většinu času vlastně čekají na průšvih. Hornictví je obecně nebezpečné povolání, proto má taky havíř k havíři často velmi blízko. Oni se mezi sebou sice pohádají, možná si dají přes hubu v hospodě. Ale pořád mají na paměti, že v dole se můžou jeden na druhého spolehnout. A ještě silnější je tento imperativ mezi báňskými záchranáři, mezi něž patří ti nejlepší. Dokonce bych řekl, že způsob, jakým pracují, je tak dokonalý, že by mohl být vzorem pro celý integrovaný záchranný systém. Osobně však obdivuji každého, kdo

zachraňuje zdraví nebo životy. Ti lidé v sobě musí mít nějaký vnitřní náboj. A co záchranářští psi, kteří u vás v dole měli cvičení? Abych byl upřímný, když nás oslovili, nejdřív jsem si pomyslel: pejskaři. Ale pak jsem zjistil, že je to úplně jinak. Sešli se tu báječní lidé, kteří všechny moje předsudky položili na zem. Byli tady třeba psi, kteří zachraňovali v dole lidi při zemětřesení v Turecku. Nejdříve jsme cvičení uspořádali na Centurmce a pak jsme to zkusili i na Armádě. Říkám si, že takový trénink během fárání může psům skutečně pomoci v záchranářských dovednostech. A pokud se jim díky tomu pořadí zachránit jediný lidský život, pak to má obrovský význam.

Ing. Pavel Lička 1965 Ředitel společnosti Důl Kohinoor a.s., která zahrnuje i končící důl Centrum. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V roce 1988 zahájil svou kariéru v hlubinném dobývání, když nastoupil na dole Julius III. Po uzavření tohoto dolu přešel na důl Kohinoor II a pak na důl Centrum. Od roku 2000 působí jako závodní dolu a člen představenstva společnosti Důl Kohinoor a.s. a od roku 2004 jako závodní dolu Centrum. Od roku 2006 je ředitelem společnosti Důl Kohinoor a.s.

23

Fotopříběh

Zdař Bůh aneb poslední dny Centrumky V úterý 26. ledna 2016 v 6:38 otřásl Dolem Darkov na Karvinsku mohutný výbuch v hloubce 1 150 metrů. Nejblíže k důlnímu neštěstí v tu chvíli pracovali 2 horníci. Oba ve věku 26 let a polské národnosti. Jeden vyvázl s těžkým zraněním, druhý zemřel. O pár hodin později a několik set kilometrů na západ sestoupil do podzemí také náš fotograf Daniel Kolman, aby zachytil poslední okamžiky hlubinného dolu Centrum. Jeho působivý fotopříběh nepotřebuje komentáře – horníci z Centrumky je mají vepsané v očích. Jde o úctu, pokoru, statečnost či pospolitost. Proč zrovna v tento den došlo k důlní tragédii, nevíme. Připadá nám však smysluplné tento fotopříběh věnovat právě památce zesnulého horníka. Zdař Bůh! Fotografie: Daniel Kolman Text: Petr Dušek

24

26

27

28

29

30

31

32

33

Blog

My z vás ty prachy vyrazíme Autor: Přemek Čech Zdroj: premekcech.blog.idnes.cz

Zdař bůh, přemýšleli jste někdy o tom, co je to vlastně energie a kde se bere? Já jsem si až donedávna myslel, že ji mají na svědomí kolegové, taky permoníci. Pak jsem si ale z Centrumky odskočil do Chvaletic a tam mi vysvětlili, jak se dělá elektřina, jak se dostane až k vám domů a kolik vás ta legrace stojí. Potom jsem si pro obdobné informace o teple doběhl na Teplárenské sdružení. Závěr? V zásobování elektřinou a teplem my, permoníci, fakt nejedem! Váš permoník Alfons.

..a to i kdybyste je neměli. A teď nemám na mysli tu různou více či méně klamavou reklamu, která vám pořád něco důležitého pro váš život vnucuje. Mám na mysli tu reklamu státní.

třiďte odpad, ale i když toho lidé hází do popelnic čím dál méně, služby za odvoz se zdražují a určitě to nebude kvůli pohonným hmotám.

Řeknu vám to na příkladu jedné rodiny od nás. Po listopadu investovala do vytápění lehkými topnými oleji. Nastalo jejich prudké zdražení a stát radil, ať lidé topí ekologicky elektřinou. Pořídili si tedy nádrž, ve které ohřívali vodu na topení v radiátorech elektřinou a za pár roků cena elektřiny tak vzrostla, že to dál nemohli utáhnout. Přišla do naší obce plynofikace a stát radil, pořiďte si plynové topení. Sotva ho pořídili, tak cena plynu vzrostla a oni kupovali kotel na uhlí. Dnes už je neekologický. Teď stát sice přispívá na výměnu kotlů v našem kraji, ale i tak je to pro ty lidi velká investice, protože už jsou v důchodu. Kus života vydělávali jen na to, co jim radil stát.

A stát ještě radí: kupujte dražší, ale úspornější spotřebiče, šetřete elektrickým proudem, investujte do alternativních zdrojů. A nakonec občanům oznámí, že budou zavedeny takové sazby, na kterých ti šetřílci i ti, co investovali do alternativních zdrojů, zaplatí víc než ti, co nešetří...

A tak je to se vším. Stát radí, abychom šetřili s vodou, ale čím víc lidé šetří, tím je voda dražší. Stát radí: kupujte úsporná a ekologičtější, ovšem mnohem dražší auta, ale podporu nenabízí žádnou. Stát radí:

34

Prostě v Česku jakýkoliv pokus o šetření a ekologičtější chování nejen, že není nijak odměněn, ale naopak je potrestán dle dlouhodobé české „doktríny“. Šetříš? Tak šetři. My z tebe ty peníze vyrazíme jinak!

Dálkové vytápění je ...

Jak se vyrábí elektřina?

Uhelný slabikář

Uhelná elektrárna přeměňuje chemickou energii vázanou v uhlí na energii elektrickou pomocí energie tepelné. Moderní „uhelky“ fungují na principu tzv. kogenerace. To znamená, že v kombinovaném cyklu vyrábějí nejen elektřinu, ale zároveň i teplo, což výrazně zvyšuje účinnost. Mezi výhody uhelných elektráren patří spolehlivost, dobrá regulovatelnost, relativně nízké náklady a vysoká životnost.

Schéma dálkového zásobování teplem

3

4. levné – cena tepla z většiny soustav je nižší než při vytápění zemním plynem či elektřinou, odpadá vstupní investice i náklady na provoz a údržbu

5

ELEKTŘINA

5. pohodlné – jedinou činností spotřebitelů je otočení regulačním ventilem radiátoru na začátku topné sezony

4

1

6. regulovatelné – tepelná zařízení lze individuálně monitorovat a řídit podle požadavků spotřebitele

2

7. nenáročné – tepelná zařízení jsou skladná, prakticky bezobslužná a minimálně hlučná

VODA

1

2

3

4

5

Uhlí se spaluje v kotli.

Vzniklé teplo ohřívá vodu a vytváří vodní páru.

Zbytkové teplo, které by jinak nebylo využito, běžně vytápí přilehlé domácnosti a podniky.

Vodní pára roztáčí turbínu.

Generátor vyrábí elektrický proud stejným způsobem jako dynamo jízdního kola.

Víte, že... • Turbína se točí rychlostí 3 000 otáček za minutu, což odpovídá české normě, která požaduje napětí 230/400 voltů s frekvencí 50 Hz. • V polovině loňského roku spustila elektrárna Chvaletice tzv. Energy tour, odborné exkurze pro širokou veřejnost zdarma (online rezervační systém – viz www.energytour.cz). Zdroj: Sev.en EC

36

2. spolehlivé – tepelná soustava je zabezpečena záložními výrobnami tepla a obvykle umožňuje využití více druhů paliva 3. ekologicky šetrné – dálkové zásobování teplem je šetrnější k životnímu prostředí než individuální vytápění, kogenerace šetří palivo

TEPLO HNĚDÉ UHLÍ

1. bezpečné – ve vytápěném objektu nehrozí nehoda v souvislosti s provozem spotřebiče paliv

Jak se vyrábí dálkové teplo? Teplárny fungují na stejném principu jako elektrárny. S tím rozdílem, že hlavním produktem není elektřina, ale teplo. V kotli se mění voda na vysokotlakou páru pro parní turbínu, generátor vyrábí elektřinu a horká pára dále prochází výměníkem, který předává teplo do soustavy zásobování teplem. V parní teplárně, v níž je výroba elektřiny vázána na odběr tepla, lze takto přeměnit 18 % uvolněné energie na elektřinu, 72 % na teplo, zatímco ztráty tvoří pouze 10 % uvolněné energie. Nejjednodušší cyklus získávání energie mají výtopny. Spalované palivo v kotli ohřívá vodu, která přes tepelný výměník dodává dálkové teplo podnikům, občanské vybavenosti i domácnostem. Takový cyklus má sice vysokou, až 90% účinnost, ale vzniká při něm pouze teplo. Zdroj: Teplárenské sdružení České republiky, www.naseteplo.cz

37

Jak se k vám dostane elektřina?

Kolik stojí elektřina?

K rozvedení výkonu z velkých elektráren na celé území ČR a přes hranice slouží elektroenergetická přenosová soustava, která napájí elektřinou distribuční soustavy a ty ji dále rozvádějí až ke konečným spotřebitelům. Českou páteřní přenosovou síť dnes tvoří zejména vedení 400 kV. Trasy 220 kV, jejichž výstavba byla ukončena počátkem 70. let, dnes plní převážně úlohu záložních a doplňkových vedení. Historicky nejstarší soustavy 110 kV postupně v 70. letech převzaly úlohu uzlově napájených distribučních sítí.

Celková cena elektřiny má dvě základní části: tržní a regulovanou. Tržní část reprezentuje cena za odebranou jednotku energie a případný fixní měsíční poplatek za odběrné místo. Regulovaná část se vztahuje na doprovodné služby a většinou ji stanovuje Energetický regulační úřad. Do této kategorie spadají poplatky za distribuci, přenos, obnovitelné zdroje a další složky.

Uhelný slabikář

Z čeho se skládá cena elektřiny? 45%

Víte, že... • Rozvodné systémy začaly vznikat na začátku 20. století společně s prvními veřejnými elektrárnami (do té doby byla elektřina vyráběna lokálně pro vlastní spotřebu). • Vedení 400 kV má celkovou délku 3 510 km, vedení 220 kV 1 909 km a vedení 110 kV 84 km. • K přenosu elektrické energie na velké vzdálenosti se využívá velmi vysokého napětí z důvodu snížení přenosových ztrát. Zdroj: ČEPS

Jak se k vám dostane dálkové teplo? Tepelná sít’ se skládá vždy ze dvou potrubí (přívodního a vratného), které končí buď už v centrální výměníkové stanici, nebo až v zásobovaných objektech. Přívodním potrubím se tepelná energie do objektu přivádí a vratným potrubím se vychlazené teplonosné médium vrací zpět do výrobny tepla, kde se opět ohřívá na potřebnou teplotu. Teplonosným médiem může být pára nebo voda.

Víte, že... • Výhodou využití vody k rozvodu tepla je její bezpečnost. • Výrobna tepla může vytápět objekty vzdálené desítky metrů, ale i desítky kilometrů. Zdroj: Teplárenské sdružení České republiky, www.naseteplo.cz

38

Elektřina včetně obchodní marže

33%

Distribuce elektřiny

15,2%

Obnovitelné zdroje, kogenerace a druhotné zdroje

3,3%

Přenos elektřiny

3,2%

Systémové služby ČEPS

0,2%

Operátor trhu

0,1%

Decentrální výroba Zdroj: ERÚ

Poznámka: graf neobsahuje daňové položky.

Víte, že... • Tržní cenu elektřiny v ČR ovlivňuje zejména vývoj cen na burze, kurz koruny, ceny uhlí a ropy. • Cena elektřiny v ročních produktech se na pražské burze pohybuje na historickém minimu okolo 22 eur/MWh. • České domácnosti zaplatí 495 Kč/MWh jako příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů. Zdroj: ERÚ

285,0

České účty za elektřinu? Evropský průměr Nejlevnější elektřinu v Evropě odebírají v Evropě seveřané, nejdražší Němci. Češi zaplatili koncem roku 2014 195,8 eur/MWh.

97,0

124,2 116,2

1. ISLAND 2. NORSKO

34. NĚMECKO

195,8

3. FINSKO 16. ČR

Zdroj: Eurostat, 2014 Poznámka: ceny se vztahují ke kupní síle daného státu, zahrnují všechny daně a poplatky a ilustrují spotřebu středně velké evropské domácnosti mezi 2,5 MWh a 5 MWh ročně. Ceny jsou uvedeny v eurech za MWh/PPS.

39

Uhelný slabikář Zaměstnanci Severní energetické mají rádi Sedmý proud. Vyplývá to z ankety, která proběhla na konci roku na firemním intranetu. Účastníci ankety hodnotili pomocí stupnice od 1 (nejhorší) do 10 (nejlepší).

Kolik stojí dálkové teplo? Uhelné teplárny přinášejí dlouhodobě nejlevnější teplo. Kdo má domácnost napojenou na tento druh vytápění, může mluvit o štěstí, protože zaplatí za 1 GJ téměř o 100 Kč méně než spotřebitel, který odebírá teplo z teplárny plynové.

Diskuze

Cena tepla podle druhu paliva 700 700

700

600 600

600

Tentokrát si v této podrubrice dovolíme takovou „malou domů“. Chtěli jsme znát odpověď na otázky, které trápí každou redakci: Líbí se náš časopis čtenářům? Co se jim líbí nejvíce? A v čem bychom se měli polepšit?

500 500

500

400 2010

2009

  Uhlí

  Průměr

2012

2011

  Ostatní

  Zemní plyn

2013

2014

2015

Zdroj: Teplárenské sdružení České republiky

Většina z nich ocenila vysokými známkami design, obsah i celkové provedení. Za projevenou přízeň velmi děkujeme, je to pro nás velké povzbuzení do další práce. V tomto roce se pokusíme kvalitu pozvednout ještě výš. Velmi inspirativní je pro nás i kvalitativní součást ankety v podobě slovní zpětné vazby. Co se líbí    •  provedení i obsah •  obsah •  grafické zpracování •  témata jsou vedena v souladu s cítěním a chápáním problematiky okolo hnědého uhlí, skvělé jsou výpovědí lidí, kteří zde žijí •  texty, které nenásilnou formou nutí čtenáře k zamyšlení – mají opravdu myšlenku

Modelový příklad

  Co chybí •  opravdový odborník na problematiku jako profesor Slivka či pan Vondráš z Invicty •  jasná fakta o stavu životního prostředí v Ústeckém kraji, větší srovnání s Evropou, články o podpoře OZE a o skutečném drancování krajiny v Číně při těžbě vzácných kovů •  možná by se dalo ještě více představovat hornictví jako obor •  trochu lehké erotiky •  zatím nic

Pan Chuděra šel na začátku letošního roku na pivo s panem Bohatou. Oba mají 4členné rodiny a podobnou spotřebu domácnosti. Zatímco byt Bohatových vytápí teplárna na hnědé uhlí, byt Chuděrových plynová teplárna na plyn.

Chuděra: Víš kolik jsem vloni vysolil jen za teplo? 21 000 korun!

Bohata: Cože, tolik? Já jen 15 000 korun...

Chuděra: To není možný! Kolik platíš za 1 GJ? Já asi 700!

Bohata: Já jen 500.

Chuděra: Nechceš to za mě dneska zatáhnout? Poznámka: Uvažovaná roční spotřeba domácností je 30 GJ.

Sedmý proud se líbí! 9,47 Design 8,84 Obsah 8,95 Celkové provedení

40

41

  Elektrárna Chvaletice zezelená a omládne V březnu začíná dlouho očekávaná modernizace elektrárny Chvaletice. Cílem projektu je především snížit emise NOx a prachových částic a prodloužit životnost bloků 3 a 4 do roku 2030. Dodavatel KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a.s., modernizuje kotelnu, strojovnu, systém kontroly a řízení, silnoproudá zařízení i elektrostatické odlučovače popílku.

Pelmel

Severočeské kraťasy   Konec roku ve znamení metálů Šestice záchranářů z Hlavní báňské záchranné stanice Most převzala v závěru roku Záchranářské záslužné kříže všech stupňů z rukou předsedy Českého báňského úřadu Martina Štemberky (foto dole). Slavnostní akt na mosteckém hradě Hněvín byl příležitostí poblahopřát i další šestici zaměstnanců Severní energetické a Vršanské uhelné k udělení nejvyššího rezortního vyznamenání  – Medaile J. Agricoly (foto nahoře).

  Uhelné safari už vidělo 20 000 lidí Při poslední loňské exkurzi měli organizátoři Uhelného safari 20 000 důvodů k oslavě. Stejný počet zájemců už totiž stihli provést od roku 2009 na lomech ČSA, Vršany a rekultivacích.  

  Místopředsedkyně Senátu v elektrárně Vzácná návštěva poctila na podzim elektrárnu Chvaletice – místopředsedkyně Senátu a senátorka pro Pardubicko a Chlumecko Miluše Horská. Za doprovodu starostky Chvaletic Blanky Zaklové se zajímala nejen o to, jak se vyrábí elektřina, ale i o perspektivu společnosti vzhledem k zaměstnanosti v regionu.   Kde jinde péct štrůdl než ve Vysoké Peci! Vysoká Pec na Chomutovsku, partnerská obec Severní energetické, uspořádala na konci loňského roku 2. ročník Štrúdlování. Počet zúčastněných pekařů od minula utěšeně vzrostl na 16. Zdá se, že v obci je „zaděláno“ na další stylovou regionální tradici.

  V Podkrušnohoří se setkali majitelé důlních lamp Jako v Příbězích včelích medvídků to vypadalo na konci listopadu v okolí obce Mikulov na Teplicku. Krušnohorská důlní, o.p.s., tam za pomoci Offroadsafari.cz zorganizovala unikátní setkání majitelů důlních lamp. Exkurze se postupně prohnala několika štolami a bývalými doly. Celkově se nashromáždilo 56 důlních svítilen současných, ale i historických. „Každý účastník měl možnost vyzkoušet si svou svítilnu v dole, a poznat tak, co a jak horník s danou svítilnou při své práci viděl,“ prozradil Pavel Chaloupka, průvodce a provozovatel štoly Lehnschafter. O úspěchu akce svědčí i fakt, že setkání skončilo až krátce před půlnocí.

  Když máte správná mířidla, trefíte cokoliv čímkoliv Hasiči Severní energetické opět prokázali, že dokážou správně zamířit – a tentokrát ne hasičskými hadicemi, ale kuželkářskými koulemi. Za vítězství v tradičním vánočním turnaji si odnesli pohár ředitele Coal Services.

Severní energetická je společensky odpovědná firma Ústecký kraj společně s Radou kvality ČR a Hospodářskou a sociální radou Ústeckého kraje udělili Severní energetické čestné uznání v soutěži Cena Ústeckého kraje za společenskou odpovědnost v kategorii podniků nad 250 zaměstnanců. Prvního ročníku soutěže se zúčastnilo 23 subjektů soukromého a veřejného sektoru.

42

  Chvaletičtí oslnili v Retroměstečku Mercedes Benz hasičského záchranného sboru elektrárny Chvaletice byl jedním z nejokukovanějších kousků říjnového Retroměstečka. Setkání hasičů, záchranářů a bezpečnostních složek proběhlo v rámci městských slavností v Pardubicích.

43

  Hřebčín sázel stromy V Kladrubech nad Labem a Selmicích obnovují aleje. Na 60 nových stromů vysázel kladrubský Národní hřebčín díky podpoře elektrárny Chvaletice ve výši 190 000 Kč. Příznivé počasí umožnilo zahájit výsadbu ještě v závěru minulého roku. Prázdná místa v původním stromořadí zaplnily duby, jabloně a topoly. V Kladrubech nad Labem stojí jeden z nejstarších velkých hřebčínů na světě. V současnosti chová téměř 500 koní. Mezi nimi jsou i proslulí starokladrubští bělouši, kteří byli původně využíváni pro ceremoniální účely. Ještě dnes v této původní funkci působí u švédského a dánského královského dvora.

7

zimní olympiáda dětí a mládeže 2016

Rodina Bláhova,

byt vytápěný teplárnou, Plzeň

„Máme nejlevnější teplo díky českému uhlí!“ Bláhovi a 850 000 dalších domácností ušetří ročně tisíce korun na vytápění, protože jim teplo dodává teplárna na uhlí. Navíc je hřeje dobrý pocit, že nezatěžují životní prostředí.

Rodina Bláhova,

www.7.cz

„Máme nejlevnější teplo díky českému uhlí!“

Sport, mládí, endorfiny, radost a nadšení Ústecký kraj hostil na začátku ledna VII. zimní olympiádu dětí a mládeže. V olympijská sportoviště se proměnil lyžařský areál na Klínovci, chomutovské městské divadlo nebo třeba zimní stadion Ivana Hlinky v Litvínově.

Bláhovi a 850 000 dalších domácností ušetří ročně tisíce korun na vytápění, protože jim teplo dodává teplárna na uhlí. Navíc je hřeje dobrý pocit, že nezatěžují životní prostředí.

Mladí sportovci zápolili v celkem 10 disciplínách, například v akrobatickém lyžování, biatlonu, ale také v ledním hokeji či rychlobruslení. Po ledě se tedy skutečně mohl prohánět budoucí Jágr či Sáblíková, jak tvrdily propagační materiály. Součástí olympiády byly i 2 trochu netypické sporty: disco tance a šachy. Olympijských her se zúčastnilo 1 500 sportovců z celé ČR. Společnosti Severní energetické bylo potěšením podpořit tuto skvělou akci pro mladé sportovce.

byt vytápěný teplárnou, Plzeň

44

www.7.cz

Pelmel

1

pro vás Grantový program Severní energetické běží jako o závod, byla by však škoda ponechat bez povšimnutí řadu pozoruhodných projektů, jimž jsme se v minulých číslech nevěnovali. To se v prvním letošním vydání Sedmého proudu pokusíme napravit. Vracíme se k podpoře skautů, hasičů a onkologických pacientů. Interní grant s názvem 7 pro vás pomáhá zaměstnancům skupiny Sev-en získat finanční prostředky na různé aktivity z oblasti kultury, životního prostředí, sportu a bezpečnosti.

Fotografie: Severní energetická

Za peníze z interního grantu jsme pořídili výpočetní techniku. Moc děkujeme a věříme, že Severní energetická bude i nadále příznivcem skautování a nejen ve Chvaleticích. Všem, kteří nám dopomohli k uskutečnění našich pobytů a aktivit, moc děkujeme.

Žádost o podporu může poslat dvakrát do roka kdokoliv ze zaměstnanců společností Severní energetická, Elektrárna Chvaletice, Důl Kohinoor a Hipodrom Most. Stačí vyplnit formulář (k dispozici na firemním intranetu či distribučních místech firemních novin) a zaslat jej na adresu [email protected]

  Skauti už jsou jako indiáni

Podpořený subjekt: Svaz skautů Chvaletice Částka: 20 000 Kč Že slovo „týpí“ (tee-pee) pochází z jazyka kmene Siouxů, to ví každé malé dítě. Že však samotní Siouxové dnes tímto termínem označují bělošský dům, to leckoho překvapí. Pak se v tom vyznejte... Nad podobnými záhadami přes zimu možná přemítali i skauti z Chvaletic, kteří díky internímu grantu pořídili pro děti sadu týpí v bělošském slova smyslu. V době, kdy teploty zalezly někam k nule, zůstaly tyto kuželové stany v klubovně. Na „oddílovce“ však díky tomu alespoň vzniklo pár stylových obrázků. Do těchto týpí by se mohli rovnou nastěhovat indiáni z kmene Sev-en. „Moc děkujeme a věříme, že Severní energetická bude i nadále příznivcem skautování a nejen ve Chvaleticích,“ prohlásil Jiří Lýr, vedoucí skautského střediska ve Chvaleticích.

2

  Dobrovolní hasiči mají nový počítač

Podpořený subjekt: SDH Hora Svaté Kateřiny Částka: 25 000 Kč Jakákoliv zpráva o městečku Hora Svaté Kateřiny jako by vypadla z nějaké pohádky – posuďte sami: „Vysoko v Krušných horách, nedaleko německých hranic, žili, byli dobří lidé v jednom krásném městečku, kterému v dávných dobách přinesla hojnost těžba stříbra a mědi.“ Jde zkrátka o lokalitu jako stvořenou pro příběhy s dobrým koncem. Jeden ze současnosti vypráví o místním sboru dobrovolných hasičů, kterým se vede dobře také díky partnerství se Severní energetickou. „Za peníze z interního grantu jsme pořídili výpočetní techniku, kterou budou dobrovolní hasiči používat při školeních, hasičských soutěžích a dalších akcích,“ prozrazuje starosta hasičů Jiří Žilka. Hora Svaté Kateřiny spolupracuje s těžaři již delší dobu. Za peníze z běžného sponzoringu se již dříve podařilo opravit městskou dodávku. Organizace s 39 dospělými a 21 dětskými dobrovolnými hasiči je pro městečko požehnáním. V poslední době se zabývala například likvidací polomů, čištěním kanalizace a silnic nebo hašením lesního požáru a osobního automobilu a další brigádnickou činností. Sbor se však také zásadním způsobem podílí na veřejném životě obce a kulturních i sportovních akcích pro děti i dospělé.

3

  Onkologičtí pacienti byli na dalších ozdravných pobytech Podpořený subjekt: AMA – SOP Částka: 15 000 Kč

Prohlídka zámku Žleby, návštěva Golčova Jeníkova, karneval ve Štěpánově, plavání či příjemné vánoční posezení. To všechno mohli vloni prožít pacienti s rakovinou díky mostecké AMA – SOP a opakované podpory ze strany Severní energetické v rámci interního grantu 7 pro vás. AMA – Společnost onkologických pacientů, jejich rodinných příslušníků a přátel má za sebou už přes 20 let práce. Dobrovolné sdružení pořádá pro nemocné mimo jiné kulturní a sportovní akce, výlety a rekondiční pobyty. „Pohyb na zdravém vzduchu, procházky, rehabilitační cvičení, plavání, přednášky a pobyt v kolektivu stejně handicapovaných lidí velmi blahodárně působí na celkové zdraví onkologických pacientů. Chceme především nasměrovat jejich myšlení pozitivním směrem, posílit jejich víru v účinnost léčby a obrany­schopnost jejich těla jak po psychické stránce, tak po stránce fyzické. Všem, kteří nám dopomohli k uskutečnění našich pobytů a aktivit, moc děkujeme,“ říká Eva Vrkoslavová, předsedkyně AMA – SOP.

Chcete podpořit onkologické pacienty? Posílejte dárcovské SMS ve tvaru DMS 2016 AMAONKO na číslo 87 777 nebo jakoukoli finanční částku na účet 107-8290280237/0100

46

47

Pelmel

Třebívlická kuchařka Jan Sochor šéfkuchař vinařství Johann W

Cuketa s kozím sýrem, pečené rajče, dýňové pyré Suroviny na rolku z cukety s kozím sýrem: 200 g kozího sýra 300 g cukety 50 g smetany nebo tvarohu sůl pepř

Tip na výlet

Na Ústecku prošlapete boty Pokud se na jaře chystáte do Ústí nad Labem, máme pro vás ne jeden, ale rovný tucet tipů na výlety po městě a okolí. Rozhodně tím však nechceme naznačit, že region je tuctový. Právě naopak. Krajina je tu neobyčejně rozmanitá. Fotografie: město Ústí nad Labem Text: Petr Dušek, www.usti-nad-labem.cz

1 2

Kostel se šikmou věží Přímo v centru Ústí stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Neogotickou stavbu původem ze 14. století paradoxně proslavilo bombardování za druhé světové. Od té doby má nejšikmější věž ve střední Evropě. Hrad Střekov Hrad Střekov patří mezi nejlépe dochované hradní zříceniny v České republice. Však jde také o výraznou a z dálky dobře viditelnou dominantu a symbol města Ústí nad Labem.

3

Masarykovo zdymadlo Bezprostředně pod Střekovem spočívá na Labi Masarykovo zdymadlo. V době vzniku v letech 1923–1936 patřilo k největším v republice a nejmodernějším v Evropě.

4

Mariánský most Dalším symbolem města je Mariánský most, který byl zařazen mezi 10 nejkrásnějších světových staveb posledního desetiletí 20. století. Jde také o největší jednostranně zavěšený most v ČR.

5

Lanovkou na Větruši Výletní zámeček Větruše z konce 19. století patří mezi nejvýznamnější dominanty města. V jeho areálu se nachází zrcadlové a přírodní bludiště. Z města sem vede lanová dráha.

48

6

Zoo Ústí nad Labem Zoologická zahrada v Ústí nad Labem leží na svahu Mariánské skály. Jejím předchůdcem byla soukromá ptačí rezervace založená roku 1908. V roce 1989 se tu natáčel film Dva lidi v ZOO.

7

Tiské stěny Severně od Ústí leží jedno z největších skalních měst, plné stěn, věží, mostů a skalních bludišť. Pozoruhodné dílo vzniklo před miliony let ze splaveného písku na dně sladkovodního moře.

8

Východní Krušné hory Pohraniční přírodní park Východní Krušné hory nabízí lyžařské středisko Adolfov, Komáří vížku s výhledem do Podkrušnohoří a především přírodní rezervaci Špičák se stejnojmenným vrcholem, květnatými loukami a puklinovou jeskyní.

9

Na jeden vychlazený Březňák Pivovar ve Velkém Březně se pyšní více než 400letou tradicí. Návštěvníkům dnes nabízí jedinečnou prohlídku s výkladem a nezbytnou ochutnávkou piva.

10

Po stopách Přemyslovců Nedaleko Trmic leží obec Stadice, do níž kronikář Kosmas klade ságu o začátku české státnosti. Kamenná deska na domě č. p. 24 informuje o tom, že zde stál statek zakladatele rodu Přemysla Oráče.

11

Bitva u Chlumce Kdepak sedláci, ti dopadli bídně u úplně jiného Chlumce. Bitva u toho severočeského měla trochu jiné kulisy. V roce 1813 tu spojené armády Rakouska, Pruska a Ruska porazily Napoleonovu armádu.

12

Pro milovníky vláčků Zubrnickou muzeální železnici z Velkého Března do Zubrnic vybudovali nadšenci. Od roku 2010 tu jezdí ve vybrané dny historické vlaky až do Ústí nad Labem. V Zubrnicích provozují také krásné železniční muzeum.

Raviola plněná husím konfitem a kořenovou zeleninou, mrkvové pyré

Suroviny na dýňové pyré: 600 g dýně olivový olej sůl pepř Suroviny na pečená rajčata: 4–5 rajčat 50 g červené cibule 10 g česneku 2 dcl červeného vína cukr sůl pepř Tajemství naší kuchyně: Cuketa a dýně pocházejí od farmáře ze Židovic, kozí sýr z certifikované biofarmy Oblík a rajčátka od pana Johanovského ze Žilkovic.

Suroviny na těsto raviol 150 g hladké mouky 45 g žloutků 20 g olivového oleje 30 g vody nebo vývaru sůl

Suroviny na plnění raviol: 500 g husy 100 g mrkve 50 g petržele 40 g celeru 70 g cibule 10 g česneku 3 dcl červeného vína sůl pepř

Suroviny na pyré: 600 g mrkve 250 g octa 150 g cukru 750 ml vody sůl

Tajemství naší kuchyně: Husy nám dodávají manželé Mendésovi, kořenovou zeleninu máme od pana Johanovského ze Žilkovic.

Jak na to Cuketu opláchneme a nakrájíme na tenké plátky, které zblanšírujeme. Následně je zachladíme a  osušíme. Kozí sýr rozmixujeme a dochutíme solí a pepřem a lehce ho zjemníme smetanou nebo tvarohem. Náplň musí být tužší, aby držela tvar. Plátky cukety si rozložíme vedle sebe a namažeme kozím sýrem. Vše zabalíme a pořádně utáhneme. Rolku vložíme do lednice a necháme přes noc ztuhnout. Dýni očistíme, nakrájíme na menší kusy, vložíme do pekáče a pečeme na 180 °C 20 minut přiklopenou a 10 minut odklopenou. Za tepla dýni rozmixujeme a přepasírujeme přes jemné sítko. Hladké pyré dochutíme solí a pepřem. Opláchneme rajčata a  osušíme je. Orestujeme červenou cibuli, česnek a  tymián, vše zasypeme cukrem a  necháme zkaramelizovat. Přidáme červené víno, rajčata a pečeme v troubě na 200 °C 8 minut.

Jak na to Husu osolíme a opepříme, potopíme do sádla a dáme konfitovat na 90 °C 10 hodin. Těsto na ravioli připravíme z olivového oleje, hladké mouky, soli a vody nebo vývaru a žloutků. Těsto uhněteme, zabalíme do folie a dáme na 1–2 hodiny odpočinout do lednice. Mezitím obereme konfitovanou usu a nadrobno nakrájíme. Do rozehřátého hrnce dáme olej a orestujeme dozlatova nadrobno nakrájenou cibulku. Přidáme česnek a kořenovou zeleninu, nakrájenou na drobounké kostičky. Zeleninu lehce orestujeme a zalejeme červeným vínem, které necháme zredukovat. Přidáme nakrájenou husu, vše promícháme a dochutíme solí, pepřem a cukrem. Až směs vychladne, přimícháme žloutky. Vyndáme těsto z lednice a vyválíme na tenkou placku, z níž si vykrájíme kolečka. Naplníme směsí a zabalíme. Pyré uděláme z očištěné mrkve, kterou nakrájíme na kolečka a uvaříme ve směsi z octa, vody, cukru a soli. Když je mrkev měkká, vycedíme ji a rozmixujeme dojemna.

49

Kolik obcí, osad a samot zaniklo kvůli...

Dolování historie

Likvidace obcí? Těžaři jsou břídilové Obce zanikaly, zanikají a dozajista zanikat budou. Důvody jsou různé a je nesmysl tvářit se, že jediným důvodem, proč musely zmizet, je uhlí. Řada z nich musela ustoupit silnici, přehradě, elektrárně, ale také hraničnímu pásmu, případně vojenskému újezdu.

hraničnímu pásmu

vojenskému újezdu

jaderným elektrárnám

vodním nádržím

těžbě uhlí

273

330

8

170

120

SRN TEPLICKO

Fotografie: Sbírka Edvarda D. Beneše, shutterstock.com Text: Edvard D. Beneš

Jenom na Mostecku, kvůli těžbě uhlí, zmizelo z povrchu zemského 31 obcí. Ne všechny však byly likvidovány právě a jen jako důsledek rozšiřování těžby hnědého uhlí.

50

očty jsou to ohromující. Jen v hraničním pásmu v minulosti zaniklo 273 obcí. Na území ČR bylo 8 vojenských výcvikových prostorů, jimž padlo za oběť téměř 330 obcí, osad a samot. Málokdo ví, že 8  obcí bylo zbouráno kvůli jaderným elektrárnám Dukovany a Temelín. Více než 170  obcí, osad a samot pohřbily vodní nádrže. Rovných 50 obcí zaniklo kvůli stavbě přehrady Orlík. Kvůli přehradě Slapy zmizelo 32 obcí a kvůli nádrži Lipno dalších 20. Těžba hnědého uhlí v minulosti odsoudila k zániku zhruba 120 obcí. Samo o sobě to zní hrozivě, ale ve světle ostatních příčin už je to pouze jedna z  mnoha variací na příběh o tom, kterak soukromý zájem ustoupil tomu veřejnému. Památku na zaniklé obce a místa v podobě fotografií, dobových pohledů, ale i dokumentů, lze najít na adrese www.zanikleobce.cz. Pozoruhodné webové stránky založil Pavel Beran v  roce 2004. „Je to taková nekonečná pouť po zmizelých místech na území České republiky po druhé světové válce,“ říká zakladatel portálu, který je zetěm známého uměleckého kováře Karla Melouna z Klášterce nad Ohří. Sám Beran pochází rovněž z Klášterce a říká, že právě jeho tchán ho přiměl k tomu, aby se zaniklým obcím začal věnovat.

„Vedl mě k  určitému vztahu ke krajině. Abych ji vnímal nejen z pohledu toho, co je, ale také z pohledu toho, co bylo,“ prozradil v rozhovoru pro iuhli.cz Beran s tím, že na prvopočátku všeho začal sbírat dobové pohlednice. Zjistil, že k  nim existuje řada zajímavých informací a dospěl k názoru, že by bylo dobré se o ně podělit. Stránky začaly vznikat v  době, kdy byl Pavel Beran na stáži v  Kanadě a stýskalo se mu po domově. Brzy vzbudily obrovský zájem veřejnosti, a tak se rozhodl upravit je tak, aby se na nich mohli podílet všichni. Registrovaní uživatelé mohou vkládat příspěvky, diskutovat a zadávat nová místa. „Portál už si žije svým vlastním životem a já už dnes dělám spíše takového moderátora. Filtruji některé věci, aby nedocházelo k nesmyslům, reaguji na podněty, které mi lidé posílají.“ Jenom na Mostecku, které je podobně jako sousední Chomutovsko na předním místě v  počtu likvidovaných obcí kvůli těžbě uhlí, zmizelo z  povrchu zemského 31 obcí. Ne všechny však byly likvidovány právě a jen jako důsledek rozšiřování těžby hnědého uhlí nebo důlní činnosti, jak se dnes s oblibou proklamuje. Podívejme se na osudy obcí, které opustily českou kotlinu z jiných důvodů.

CHOMUTOVSKO

LOUNSKO

51

Dolování historie

Likvidace kostela sv. Leopolda v Bylanech v lednu 1968.

Bourání obce Bylany začalo v roce 1978, a to spolu s nedaleko ležící Státní přírodní rezervací Slanisko, která byla vyhlášena jen nedlouho před tím.

52

Bylany Bylany patří k smutné řadě obcí, které zanikly tak trochu zbytečně. Komunistický režim tu chtěl vybudovat panelárnu, kterou zároveň boural v Mostě. Jenže záměr nebyl zcela realizován, neboť přišel listopad 1989 a s ním i pád vlády jedné strany a další změny. V současnosti se zde nachází průmyslový areál, v němž má sídlo několik firem. Obec Bylany se nacházela necelých 7 kilometrů jihozápadně od Mostu. Na severo- západě sousedila s obcí Vršany, která patřila pod správu obce Bylany. Na severovýchodě sousedila s Čepirohy a Velebudicemi. Jižně od katastru Bylan se rozkládala obec Havran. Název obce Bylany se vyvíjel postupně – od staročeského Bylené, což bylo pojmenování pro obyvatele místa, na němž rostlo mnoho rostlin, až po Němci hojně užívané Püllna. První písemné zprávy o obci pocházejí z listinných fals, která zmiňují tuto ves již na počátku 13. století jako državu kláštera v Oseku. V polovině 17.  století zde žilo 13 sedláků a 7 chalupníků, kteří se

Dobový obrázek bylanských hořkých pramenů z počátku 19. století.

zabývali hlavně pěstováním pšenice a žita a chovem dobytka, jakož i obhospodařováním menší výměry vinic v okolí obce. Počet usedlých hospodářů v Bylanech se nezměnil ani po 100 letech. Vinice u obce však vystřídaly malé chmelnice. Bylany zůstaly zemědělskou obcí i v následujícím století a jejich život ovlivnilo snad jen využití pramenů známé hořké vody a postavení laboratoře na výrobu hořké soli. Do vývoje obce výrazně promluvila druhá světová válka, před níž tvořili většinu obyvatel Němci. Hlavně v  závěru musela většina mužů narukovat do armády, řada jich na frontě padla. Poválečný odsun ves v podstatě vylidnil. Po únoru 1948 Bylany chrabře odolávaly požárům i komunistickým experimentům. V 60. letech však začala postupná devastace obce, která vyústila až v její likvidaci. „V roce 1963 brigádníci při jarních pracech zpustošili hřbitov. Povalili pomníky, dokonce otevřeli i rakve. SNB se nepodařilo viníky vypátrat a potrestat,“ říká obecní kronika. Tři roky nato byl hřbitov zlikvidován na pokyn hygienika. Na začátku roku 1968 byla srovnána se zemí také dominan-

ta obce uprostřed návsi – kostel zasvěcený sv. Leopoldovi z roku 1871. Jeho dva zvony z neznámých důvodů připadly zdarma pravoslavné církvi do slovenské Polote. Případem se zabývala také prokuratura v  Mostě. Na jejich odeslání se údajně podílela také místní organizace Svazu protifašistických bojovníků. „Proč? Neví se …,“ píše se v obecní kronice. V červenci 1968 obyvatelé v  obci vlastnili pět osobních aut, 18 televizorů a stejný počet rozhlasových přijímačů. V roce 1974 zde žilo 68 obyvatel. Bourání obce Bylany začalo v roce 1978, a to spolu s nedaleko ležící Státní přírodní rezervací Slanisko, která byla vyhlášena jen nedlouho před tím. Poslední obyvatel se odstěhoval 25. října 1978 a 1. listopadu začala demolice.

Velebudice Obec Velebudice byla likvidována v souvislosti s výstavbou průmyslové zóny na jižním okraji nového Mostu. Její zánik byl postupný, přičemž zbylé území bylo přičleněno k Mostu. Obec se rozkládala asi 4 kilometry jižně od Mostu. Na západě sousedila s Čepirohy, na východě se Skyřicemi, jižně a jihozápadně ležely Lišnice a Bylany. Název obce byl odvozen z osobního jména a  označoval ves lidí Velebudových. Vyskytoval se v různých podobách, od Welebudici, Welebudiczi, Welboditz až po Welbuditz. V okolí Velebudic se vyskytli ojedinělé nálezy kamenných sekeromlatů, což ukazuje, že zde sídlili snad již nositelé kultury se šňůrovou keramikou (pozdní doba kamenná, 2700–2300 př. n. l.). Četnější však byly nálezy pozůstatků únětické, mohylové a knovízské kultury (starší, střední a mladší doba bronzová, 2000–900 př. n. l.). Při výzkumu v roce 1981 byly objeveny pozůstatky zahloubených chat z doby římské (50 př. n. l.–376 n. l.). Nejstarší písemná zmínka o Velebudicích se objevuje v listině z roku 1227. V ní Kojata, bezdětný příslušník významného rodu Hrabišiců, obdaroval Velebudicemi svého družiníka Miloslava. Velebudice byly nevelkou zemědělskou obcí. Na počátku 17. století zde hospodařilo 13 sedláků a chalupníků. Nejvyššího počtu obyvatel (215) dosáhla obec v roce 1930. Při územní reorganizaci v roce 1960 se Velebudice staly osadou obce Skyřice. Až na novodobou zvonici a sochu anděla z 19. století nebyly ve Velebudicích zaznamenány žádné významnější památky. Trochu podstatněji se obec zapsala do dějin v roce 1945, kdy známá zpěvačka Marlene Dietrichová po skončení druhé světové války cestovala z  prostoru amerických linií na Plzeňsku za rodiči svého manžela Rudolfa Siebera do Ústí nad Labem. Marlen doprovázena vojáky cestovala džípem a eskorta udělala před Mostem zastávku v Čepirohách, kde se slavná zpěvačka nechala vyfotit na křižovatce u směrové tabule s nápisem Velebudice 1 km. Zajímavou skutečností je, že nápis na směrovníku byl v azbuce.

Fotografie Marlene Dietrichové u Velebudic je bohužel v současné době nedostupná.

53

Dolování historie

Obec Třebušice na dobových pohlednicích ve 30. letech minulého století

Skutečný rozmach těžby uhlí v okolí Třebušic nastal až se vznikem velkých dolů Saxonia I a II (v letech 1879 a 1890).

54

Třebušice Obec Třebušice zanikla částečně v důsledku rozšíření těžby uhlí, ale zejména z  důvodu výstavby etylenovodu pro provoz Petrochemie chemických závodů v Záluží. Třebušice se rozkládaly západně od Mostu, nedaleko od mírně se zvedajícího severozápadního svahu kopce Resslu. V  blízkosti obce tekl Hutní potok. Jižně od Třebušic ležely Hořany, na západě pak Ervěnice. Na severu sousedily Třebušice s obcí Komořany a na severovýchodě se Souší. Název obce vznikl patrně jako označení sídliště lidí Třebuchových a v minulosti měl různě podoby: Trzeboczicze, Trzebusycze či německy Tribschitz, Triebschitz. Poprvé jsou Třebušice uváděny v písemných pramenech až k roku 1391 v  souvislosti s dědictvím jistého Mikuláše ze Vsi Sv. Václava. V polovině 17. století hospodařilo v Třebušicích 9 sedláků a 20 chalupníků. Obyvatelé pěstovali pšenici a  žito, v  menší míře vlastnili i malé chmelnice a vinice. V polovině 18. století bylo v Třebušicích 36 hospodářů vlastní-

cích pozemky a jen dva řemeslníci: obecní kovář a krejčí. I když první zpráva o dolováni uhlí v blízkosti Třebušic pochází z roku 1811, obec zůstala ryze zemědělskou až do poloviny 19. století. Skutečný rozmach těžby uhlí v jejím okolí nastal až se vznikem velkých dolů Saxonia I a II (v letech 1879 a 1890). V souvislosti s rozvojem hornictví se několikanásobně zvýšil počet obyvatel v letech 1880 – 1910 a podíl Čechů stoupl v dříve německé obci na více jak 50 %. V Třebušicích stávala kaple Obětování Panny Marie neznámého založení, poprvé renovovaná roku 1767. V roce 1822 byla pak znovu vystavěna a v roce 1882 zvětšena. Obec Třebušice se v minulosti proslavila také na poli sportu, protože zde byl založen jeden z prvních německých fotbalových klubů DFV Triebschitz, který existoval už před rokem 1905. Tým byl vůbec prvním soupeřem slavného DSK Brüx dne 10. září 1905. Hrálo se na hřišti v Třebušicích a domácí zvítězili nad týmem mosteckých Němců 5:2. Obec zanikla v letech 1978–1980.

Fláje Obec Fláje zanikla z  důvodu výstavby stejnojmenné vodní nádrže. Fláje se nacházely v Krušných horách, jihovýchodně od Českého Jiřetína. Nejbližší obcí, vzdálenou jen několik kilometrů východním směrem, byla Nová Ves v okrese Teplice. Vesnice byla snad pojmenována podle potoka Fleyh, německy Flöha, nad jehož horním tokem ležela. Jméno má zřejmé neslovanský původ a vyskytovalo se v minulosti ve tvarech: Flew, Fflagie, Fíley, Fleja či Fleyh. První písemná zmínka o Flájích pochází z roku 1346 a souvisí s existencí kostela a fary. Vzhledem k pozdějším prokázaným vazbám k hradu Osek je možné soudit, že při vzniku obce stáli páni z Rýzmburka, kteří v roce 1398 prodali hrad, město Duchcov a 25 manství míšeňskému markraběti Vilhelmovi.

V polovině 18. století zde již byli 34 hospodáři, 2 mlynáři, 2 krejčí, řezník, forman, obecní pastýř a učitel. Vzhledem k  tomu, že půda v horách nebyla úrodná, ale zato se zde nacházelo bohatství lesů, velká část obyvatel se zabývala těžbou a  zpracováním dřeva. Nejvyššího počtu obyvatel dosáhly Fláje v roce 1850, kdy tady žily 603 osoby. Ve Flájích stával dřevěný roubený kostel na kamenné podezdívce, zasvěcený svatému Janu Křtiteli. Jednolodní stavba s trojbokým presbytářem a předsíňkou na jižní straně. V jádře se snad jednalo o  původní evangelický kostelík s pozdějšími úpravami v letech 1667–1670. Z jeho zařízení lze jmenovat mimo jiné gotickou sochu Piety z doby po roce 1450 či pozdně gotickou Kalvárii (okolo roku 1500). Dřevěný kostel sv. Jana Křtitele byl jako významná památka lidové architektury před likvidací obce přemístěn do Českého Jiřetína a v roce 1995 zrestaurován. Obec Fláje zanikla v letech 1958–1960. Zbytky domů pohltila vodní nádrž. V době, kdy její hladina významně poklesne, je možné tyto zbytky ještě vidět. Místo se právě v tomto období stává hojně navštěvovaným, a to nejen lidmi z nedalekých měst, ale také ze saské strany Krušných hor.

Obec Fláje zanikla v letech 1958–1960. Zbytky domů pohltila vodní nádrž.

Když je Flájská přehrada upuštěna, jsou vidět zbytky zaniklé obce Fláje a lokalita je hojně navštěvována turisty.

Článek vznikl za pomoci publikace Zmizelé domovy (Jana Sýkorová: Oblastní muzeum v Mostě a Státní okresní archiv Most, 2002), portálu www.zanikleobce.cz a soukromého archivu autora.

55

Ze světa

Uhelné elektrárny v Německu ještě nejsou na odpis Německá ekonomika je nesporným tahounem hospodářství celé Evropy. A jako taková samozřejmě potřebuje obrovské množství energie. Ale už i sami Němci se ptají: kde ji vzít? Fotografie: Vattenfall Text: Matyáš Barbořík

56

Autor kresby: Petr Urban

Ze světa

Aktuální projekty německých uhelných elektráren

Elektrárna Moorburg leží na Labi poblíž Hamburku v místě někdejší plynové elektrárny.

louhou dobu se zdálo, že výrobu elektrické energie u našich západních sousedů budou mít na starosti jaderná energetika a  obnovitelné zdroje. Už v roce 2000 byl zahájen program Energiewende, tedy obrat v  energetice. Ještě v  roce 2010 byl podíl atomu na celkové výrobě německé energie čtvrtinový. Jenže události v  Černobylu a hlavně ve Fukušimě tradičně ekologicky orientované Němce poněkud vyděsily. A  tak před pěti lety padlo rozhodnutí, že do roku 2022 se země jaderné energie zcela vzdá. Sedm nejstarších německých reaktorů a jaderná elektrárna Krümmel byly odstaveny ihned. Dalších šest reaktorů definitivně přestane vyrábět elektrickou energii do roku 2021 a  tři nejnovější zařízení ukončí svou činnost o rok později. Nejvýznamnější zdroj energie? Stále uhlí Německo v  rámci programu Energiewende začalo v první řadě věřit obnovitelným zdrojům. Cílem plánu je do roku 2050 získávat energii především z  nich a  není zas tolik podstatné, zda to bude z vody, slunce nebo větru. Druhým pilířem programu je redukce spotřeby energie jejím šetrným a hospodárným využíváním. Koneckonců, proč ne, například od Baltu fouká často, takže využití laciné energie se přímo nabízí. Avšak nestabilní přísun větrné či sluneční energie vede k  tomu, že

58

přenosová soustava je plná výkyvů, které je třeba vyrovnávat. A  v  tu chvíli se vždy hodí staré dobré uhlí. Význam obnovitelných zdrojů pro německou energetiku nadále roste, v loňském roce se podílely na celkové výrobě elektřiny téměř z jedné třetiny. Přesto nejvýznamnějším energetickým zdrojem nadále zůstává uhlí, jak nedávno uvedlo německé Sdružení energetiky a vodárenství (BDEW). Celková výroba elektřiny v Německu loni vzrostla o 3 % na 647,1 terawatthodiny (TWh). Výroba v obnovitelných zdrojích se meziročně zvýšila o 19 % na 194,1 TWh a jejich podíl na produkci elektřiny v zemi vzrostl z  26 % na 30 %. Černouhelné a hnědouhelné elektrárny se na celkové výrobě elektřiny podílely dohromady 42,2 %.

Výroba elektřiny v Německu podle zdrojů v roce 2015

4,9

8,8

14,1

30

18,2

24

Černouhelné a hnědouhelné elektrárny se na celkové výrobě elektřiny v zemi podílely dohromady 42,2 %.



  OZE 30 % z toho: Vítr 12 % Slunce 5,9 % Biomasa 6,8 % Voda 3%   Hnědé uhlí 24 %   Černé uhlí 18,2 %   Jádro 14,1 %   Zemní plyn 8,8 %   Ostatní 4,9 %

Zdroj: BDEW (předběžná data)

HAMM 765 MW

Problémy s výstavbou Jak je ze zmíněných čísel patrné, uhlí zatím rozhodně neodzvonilo ani v Německu. Ba dokonce na sklonku loňského roku byla v  Hamburku spuštěna nová tepelná elektrárna Moorburg. Disponuje dvěma bloky o  výkonu 827 MW, přičemž v  původních plánech byla výstavba jen bloku jednoho. Senát městské spolkové země Hamburk však přesvědčil společnost Vattenfall k  výstavbě bloku druhého. Jak to tak bývá, v  tu chvíli se ozvali ekologičtí aktivisté a výstavba elektrárny se protáhla na dlouhých deset let. Vattenfall v lecčems ustoupil, takže výsledkem je moderní nízkoemisní tepelná elektrárna čistící spaliny ve třech stupních. Celková cena se vyšplhala na 2,6 miliardy eur. Během slavnostního otevření elektrárny došlo k paradoxní situaci. Při stisknutí onoho kouzelného tlačítka byl jeden blok odstavený kvůli opravě a druhý měl volno, protože v tu chvíli bylo v síti elektřiny dostatek.

STADE 1 000 MW

Dva bloky v záloze Jak bylo řečeno, od Severního či Baltského moře vane vítr, který Němci využívají ve svých větrných elektrárnách. Avšak intenzita proudění vzduchu se mění a jsou dny, kdy německé pobřeží ovládne absolutní bezvětří. Je pochopitelné, že v takové situaci větrníky nevyrobí ani kilowatthodinu, a  proto není od věci mít k  dispozici záložní zdroj. Dostatečný přísun elektrické energie je přitom pro průmyslový Ham­burk nutností. Zvláště pak hutnické podniky Aurbus zpracovávající měď nebo Arcelormittal, který vyrábí ocel, mají po elektřině doslova hlad. A oním záložním zdrojem je právě uhelná elektrárna Moorburg. Počasí u moře se navíc může měnit takříkajíc z  minuty na minutu. Běžné tepelné elektrárny nedokážou v případě potřeby dostatečně rychle měnit svůj výkon. Moorburg to však zvládá – technologie, jimiž je vybaven, umožňují, aby během pouhé čtvrthodinky změnil výkon o 600 MW.

S plynem to tak snadné není To svědčí o tom, že nároky na konstrukci elektrárny byly obrovské. Svým způsobem na tento technologický postup doplatila účinnost elektrárny, ale ta je i tak na velmi slušné úrovni. Elektrárna musí být neustále v pozoru, tudíž nefunguje tím způsobem, že za dobrých větrných podmínek se vypne a její zaměstnanci jdou na pivo. Moorburg je v  provozu non stop, i  když samozřejmě vždy nejede naplno. Moorburg však není jediným příkladem toho, že Němci na uhlí zdaleka nezanevřeli. Jestliže ještě před časem Berlín počítal s tím, že jádro a starší tepelné bloky budou nahrazeny plynovými elektrárnami, tak nyní je situace poněkud jiná. Plynové elektrárny se ukázaly být příliš drahé, a tak se v Německu objevují nová zařízení, která spoléhají na uhlí. Například v elektrárně Neurath v Severním Porýní-Vestfálsku nedávno vyrostly dva nové bloky o výkonu 1100 MW.

(černé uhlí)

(černé uhlí)

HAMBURG 827 MW (černé uhlí)

DATTELN 1 052 MW (černé uhlí)

NIEDERAUSSEM 1 100 MW (hnědé uhlí)

PROFEN 660 MW

(hnědé uhlí)

MANNHEIM 911 MW (černé uhlí)

Německo, podobně jako Česká republika, neoplývá velkou surovinovou základnou, takže nové bloky využívají především dovezené černé uhlí. Avšak zásobami hnědého uhlí se Němci stejně jako my pochlubit mohou, takže i u našich západních sousedů probíhá boj o to, kam až se rypadla budou moci zakousnout. A již i oficiální místa v Berlíně připouští, že těžbě uhlí budou i nadále ustupovat německé obce.

59

Fajront 

Správné noviny končí fejetonem, pracovní týden v dole zase fajrontem.

Ne na mém dvorku! Fotografie: shutterstock.com Text:Petr Dušek

NIMBY. Zní to jak jméno pro klokana. A možná by se pod tímto názvem dalo i natočit pokračování Skippyho. Ve skutečnosti však NIMBY symbolizuje jeden z nejzávažnějších problémů současného místního rozvoje. Akronym vznikl z počátečních písmen anglických slov „Not In My Back Yard“, což se dá česky přeložit jako „ne na mém dvorku“. A přesně to to taky znamená: milý investore, dělej si, co chceš, ale jinde. NIMBY efektu dnes čelí především developeři, výrobci, správci infrastruktury, samozřejmě i těžaři, ale také obce a vyšší správní celky. Charakterizuje odmítavý postoj obyvatel či občanských sdružení vůči nějaké obecně prospěšné či dokonce nezbytné výstavbě v blízkosti jejich domova. Typicky jde o dálnice, letiště, skládky, věznice, elektrárny, ale také vodní přehrady či továrny. Tedy stavby, které sice prospějí široké veřejnosti, ale zároveň mohou zatížit své bezprostřední okolí. Termín k nám zavítal stejně jako mnoho jeho bratříčků z Ameriky, kde se objevil již v 80. letech. Nejspíš tam už tehdy zápasili s tím, s čím máme co do činění my teď, tj. s neschopností komunikovat v trojúhelníku investor – město – občané. Odstrašující je zejména případ, kdy žádná ze stran není ochotna naslouchat ani jednomu ze svých partnerů. Investor jde přes mrtvoly a své záměry ohlašuje výhradně přes média jako hotovou věc. Město nezajímá nic jiného než jak investora odradit či jak z něj vytřískat kanalizaci, bazén s tobogánem a multikino. A občané jsou absolutně neteční, až na 10 křiklounů, kteří založí 5 občanských sdružení s mnoha navzájem protichůdnými požadavky. Pro úplnost je třeba od postoje NIMBY odlišit ideologický radikální odpor vůči stavbám určitého typu, například rakouských aktivistů vůči českému jádru. Pro tento přístup máme termíny NIABY, zkracující „Not In Anyone´s Back Yard“, čili „na ničím dvorku“, nebo NOTE, zkracující „Not Over There Either“, čili „tam taky ne“. Britové, mistři břitkého sarkasmu, navíc vymysleli pro beznadějné situace ještě pejorativní výraz BANANA, pod kterým se skrývá „Build Absolutely Nothing Anywhere Near Anything“, čili „nestavte naprosto nic blízko čehokoli”. Pokud jste pravidelnými čtenáři Sedmého proudu, už jste si možná zvykli, že rubrika Fajront chrlí hlavně ironické fejetony s nepříliš optimistickým výhledem. Aktuální téma nám však dovoluje pro tentokrát udělat výjimku.

60

V posledních letech se totiž zdá, že investoři, města i občané začínají chápat, že nejlépe svých cílů dosáhnou, když se zkusí vzájemně dohodnout. Investoři přestávají být tak arogantní a lhostejní, města se učí hledat kompromisy a občané začínají být konstruktivnější. Průmyslový developer Panattoni Europe vloni dokončil distribuční centrum pro americkou společnost Amazon v Dobrovízi a dnes jsou spokojeny všechny strany: světový lídr elektronického obchodu, středočeská obec i její obyvatelé, kteří se mimo jiné po 15 letech dočkali obchvatu pro osobní dopravu. Jednání byla samozřejmě dlouhá a náročná. O to více si však můžeme cenit šťastného konce. A na závěr ještě jedna dobrá zpráva. V lednu se v Praze konala historicky první konference NIMBY efekt – investor, město, občané, na níž prezentovaly různé subjekty své zkušenosti, doporučení a požadavky a mimo jiné se zde vyprávěl i onen úspěšný příběh Amazonu v Dobrovízi. „Jen houšť a větší kapky,“ říkávaly naše babičky. Začneme-li o problémech diskutovat na nezávislých a vyvážených platformách, je to ta nejlepší cesta, jak se je naučit úspěšně překonávat.