Komparace EU 15, USA, Japonska a Austrálie prostřednictvím vybraných makroekonomických ukazatelů

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářská politika

Komparace EU 15, USA, Japonska a Austrálie prostřednictvím vybraných makroekonomických ukazatelů diplomová práce

Autor: Pavel Tůma Vedoucí práce: ing. Zdena Vostrovská, CSc Rok: 2008

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

Pavel Tůma V Praze, dne 12. 8. 2008

Anotace: Cílem této práce je analýza vybraných ukazatelů, které budou předmětem porovnání, jejichž hodnoty se následně odráží ve vzájemné konkurenceschopnosti. Nechybí ani doporučení pro jednotlivé hospodářské politiky do budoucna. Práce se člení do 7mi kapitol.První je věnována stručné charakteristice jednotlivých ekonomických celků. Druhá se zabývá hrubým domácím produktem, a to především jeho vývojem a strukturou. Třetí kapitola se orientuje na analýzu cen od relativní cenové hladiny, míry inflace až po jednotlivé složky indexu spotřebitelských cen. Čtvrtá kapitola pojednává o vnitřní stabilitě a to vládním deficitu, jeho odrazu ve vládním dluhu, vývoji úrokových sazeb a zásazích vlády v podobě sociálních transferů a subvencí. V 5. kapitole o vnější stabilitě sleduji vývoj běžného účtu platební bilance na HDP a měnový kurz. Šestá kapitola rozebírá trh práce z hlediska celkové míry nezaměstnanosti a z pohledu produktivity práce podle sektorů hospodářství. Poslední kapitola obsahuje hodnocení jednotlivých ekonomik prostřednictvím doplňkových ukazatelů jako je index lidského rozvoje či index korupce.

The goal of this essay is analysis of important indicators which will be subject of comparation,their values reflects in competitiveness. This essay contents too recommendation for economic policy for future.Essay is separated to seven chapters.The first discuss about characteristics of comparative economic areas, the second one describes gross domestic product, mainly progress and structure.The third charapter analyses prices from comparative price level, rate of inflation to individual items of consumer price index. The fourth chapter refers to general government financial balance, reflection in government liabilities, changes in interest rates and government interventions in social transfers or subsidies.The fifth chapter deals with current account per GDP and nominal exchange rate. The sixth chapter judges unemployment rate and labour productivity of economic sectors. The last chapter includes ratings of economics by additional indicators like Human Development Index or Corruption Perceptions Index.

Seznam pojmů a zkratek: HDP(Hrubý domácí produkt)-Peněžní vyjádření finální produkce vyrobené v dané zemi za sledované období výrobními faktory umístěnými v dané zemi bez ohledu na to kdo dané faktory vlastní.Produkt lze vyjádřit v běžných cenách potom se jedná o nominální produkt či ve stálých cenách, jedná se o reálný produkt.1HDP je možné měřit 3mi metodami a to výrobkovou, důchodovou nebo výdajovou. Výrobkovou metodou zjistíme HDP jako součet všech přidaných hodnot v daném roce, přičemž každý výrobek započítáme jen jednou. Důchodová metoda je založena na principu, že každý výdaj je něčím důchodem, je to tedy suma všech důchodů jako jsou mzdy, nájemné, úroky a zisky. Třetí výdajová metoda se počítá jako součet výdajů na finální produkty a ty dělíme na výdaje na konečnou spotřebu domácností, investiční výdaje, veřejné výdaje a čistý export.2 PPS(Parity purchase standard)-Uměle vytvořená měnová jednotka určená pro mezinárodní srovnávání, která zohledňuje různou kupní sílu jednotlivých měn. Deflátor-Slouží k vyjádření indexu cenové hladiny v daném roce oproti roku, který určíme jako základní. Obvykle se zjišťuje pro HDP nebo pro jeho jednotlivé složky měřené výdajovou metodou. Komparativní cenová hladina-Poměr parity kupní síly k oficiálnímu měnovému kurzu, slouží pro mezinárodní porovnání cenové úrovně mezi jednotlivými zeměmi.3 Míra inflace-Tempo růstu cenové hladiny. Jedná se de facto o průměrný růst cen za celou ekonomiku. Index CPI(Consumer price index)-Index spotřebitelských cen, vyjadřující dopad cenové úrovně na běžného spotřebitele, opět je znázorněn jako ve vztahu k základnímu roku. Je konstruován z jednotlivých složek, kterým jsou přisuzovány různé váhy podle důležitosti pro spotřebitele. Primární saldo rozpočtu hospodaření vlády-Příjmy rozpočtu snížené o výdaje rozpočtu hospodaření vlády bez výdajů za úroky vládního dluhu Hrubý vládní dluh-Ve zjednodušeném vyjádření se jedná o kumulaci sald rozpočtu hospodaření vlády Sociální transfery-Jedná se o sociální dávky nejrůznějšího charakteru adresované fyzickým osobám ze státního rozpočtu bez nároku na zpětnou platbu nebo jiné plnění. Subvence-Jedná se o dotace poskytované firmám ze státního rozpočtu. Krátkodobá úroková míra (sazba) – Jedná se o procento z peněžní částky přijaté nebo vydané, je to tedy odměna za to, že se dočasně vzdáme peněžních prostředků. Běžný účet platební bilance – Zachycuje vývozy a dovozy zboží a služeb, výnosy a důchody plynoucí ze zahraničí a do zahraničí, a jednostranné převody jako jsou dary či dědictví.

1

Christina Kliková, Igor Kotlán:Hospodářská politika 2003 Robert Holman: Makroekonomie-Středně pokročilý kurz 2004 3 Vojtěch Spěváček:Makroekonomická analýza a prognóza 1999 2

Nominální měnový kurz – Vyjádření národní měny jedné země v měně druhé země. Kolik jednotek jedné měny musíme vynaložit k nákupu jedné nebo více jednotek druhé měny. Míra nezaměstnanosti – Podíl nezaměstnaných, kteří jsou ochotní pracovat na celkovém počtu lidí ochotných pracovat. Nejsou zde započítáváni studenti, penzisté a nezaměstnané osoby, jenž neprojeví aktivní zájem o získání zaměstnání. Hrubé národní úspory – Suma soukromých úspor firem a domácností, a salda veřejných rozpočtů Jednotkové mzdové náklady – Podíl průměrné mzdy na produktivitě práce. Čím nižší jsou jednotkové mzdové náklady tím konkurenceschopnější jsou zaměstnavatelé v dané ekonomice oproti ekonomice srovnávané. Směnné relace-Vztah cen exportu a importu, vyšší růst cen exportu oproti importu zlepšuje směnné relace pro danou zemi. MO-Mezinárodní obchod

Obsah : Úvod.................................................................................................................................................... 1 1. Charakteristika jednotlivých celků ................................................................................................. 3 1.1. Obecná a ekonomická charakteristika USA ................................................................................ 3 1.2. Obecná a ekonomická charakteristika Austrálie.......................................................................... 3 1.3. Obecná a ekonomická charakteristika Japonska.......................................................................... 5 1.1. Obecná a ekonomická charakteristika EU 15 .............................................................................. 6 2. Hrubý domácí produkt .................................................................................................................... 7 2.1.Vývoj HDP v USA, Austrálii, Japonsku a EU15 v období 1960-2007 ........................................ 7 2.2 Dynamika růstu HDP a jeho jednotlivých složek v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 v letech 1960-2007 .................................................................................................................................... 9 2.3 Podíl jednotlivých složek na HDP v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 v letech 1960 – 2007 . 14 2.4. Hrubá přidaná hodnota podle odvětví v USA, Japonsku, Aust., EU15 v letech 1960 - 2005 ... 18 3.Cenová analýza USA, Japonska, Austrálie a EU15....................................................................... 21 3.1. Deflátor HDP a jeho jednotlivých složek v období 1960-2007................................................. 21 3.2. Komparativní cenová hladina v USA,Japonsku a Austrálii v letech 1960-2007....................... 25 3.3. Míra inflace v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 v letech 1961 - 2007 .................................... 26 3.4. Index spotřebitelských cen a jeho nejvýznamnější položky v USA, Japonsku a Austrálii ....... 28 4. Vnitřní stabilita v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 ................................................................... 33 4.1. Vládní deficit v USA, Japonsku a Austrálii za období 1990 – 2007 ......................................... 33 4.2.Hrubý vládní dluh za USA, Austrálii, Japonsko a EU15 v letech 1990 - 2007.......................... 34 4.3.Sociální transfery a subvence...................................................................................................... 35 4.4. Vývoj úrokových sazeb v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 v období 1970 - 2006 ................ 37 5.Vnější stabilita v USA, Japonsku, Austrálii................................................................................... 39 5.1 Běžný účet platební bilance v USA, Japonsku a Austrálii v období 1990-2007 ........................ 39 5.2. Vývoj nominálního kurzu v USA, Japonsku a Austrálii v letech 1960 - 2007.......................... 40 6.Trh práce v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 .............................................................................. 42 6.1. Míra nezaměstnanosti v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 v období 1960-2007............... 42 6.2. Produktivita práce podle odvětví v USA, Japonsku a Austrálii................................................. 44 7. Doplňkové ukazatele za USA, Japonsko, Austrálii a EU15 ......................................................... 49 7.1.Míra samofinancování v USA,Japonsku,Austrálii a EU15 v letech 1960-2007......................... 49 7.2.Míra úspor USA,Japonska,Austrálie a EU15 v letech 1960-2007.............................................. 50 7.3.Průměrná délka života a indexy korupce, ekonomické svobody a lidského rozvoje.................. 51 7.4.Indexy útrap, stabilizace a neoblíbenosti v USA,Japonsku,Aust. a EU15 v letech 1961-2007.. 55 7.5 Rating v USA,Japonsku,Austrálii a EU15 v letech k 12.3.2008 ................................................ 58 Závěr ................................................................................................................................................. 60

1

Úvod Při stanovování koncepcí a konkretizaci národohospodářských cílů pro realizaci hospodářské politiky často naši politici dávají za vzor vyspělé státy jako jsou Spojené státy americké nebo Japonsko. Položil jsem si tedy následující otázky: Jsou opravdu tyto země tak „bezchybné“? Měli by být skutečně dávány za vzor? Cožpak se také nepotýkají s problémy? Při hlubší ekonomické analýze vyspělých ekonomik uvidíme, že ani v těchto zemích není situace tak „růžová“ jak se na první pohled zdá. Neexistuje žádná ekonomika na světě, která by fungovala bezchybně a tudíž je obtížné definovat ideál.Ekonomická analýza předností a zaostalostí významných světových ekonomik je také předmětem této práce. Za hlavní kriteria pro výběr jednotlivých ekonomik pro srovnání jsem považoval geografickou polohu a ekonomický a politický význam v globálním měřítku. Měli to být tedy ekonomické celky z různých světových kontinentů, které jsou tahouny světového hospodářství. Volba padla na USA, Japonsko, Austrálii a EU 15. Zahrnutí ekonomického celku EU 15 do této analýzy je poměrně diskutabilní. EU je totiž ekonomický celek s nepříliš dlouhou existencí, navíc je to nestabilní entita, která se v průběhu časového horizontu rozrůstá o další země. Dalšími problémy je nejednotná měna a absence právní subjektivity unie. Alternativní možností tedy bylo za EU zvolit země současné eurozóny, původní země eurozóny nebo země EU 25 či 27. Tyto možnosti jsem však zamítl, protože buď by EU poté obsahovala země s příliš vysokou variabilitou ekonomické úrovně tzn. zaostalé země východní Evropy by zkreslovali výkonnost vyspělých států EU, nebo v případě volby eurozóny bychom přišli o Velkou Británii, která má silný vliv na hospodářství unie.Praktickým dopadem výběru EU jako jedné ze srovnávaných ekonomik je nedostatek údajů za celou časovou řadu v lepším případě, v horším případě absolutní absence některých ukazatelů.

Cílem této práce je tedy analýza vybraných ukazatelů, které budou předmětem porovnání a jejichž hodnoty se následně odráží ve vzájemné konkurenceschopnosti. Nemělo by chybět ani doporučení pro jednotlivé hospodářské politiky do budoucna. V neposlední řadě jde i o přiblížení činnosti australského hospodářství naší veřejnosti, neboť prací o Austrálii ať již v obecných nebo podrobných rovinách je nedostatek.

K hodnocení ekonomického vývoje nejlépe slouží systém národních účtů, údaje v nich jsou do jisté míry agregované a zachycují hospodářství jako celek. Sestavují se podle jednotných standardů za účelem mezinárodního srovnání.1Investiční výdaje se zde vykazují jako tvorba hrubého kapitálu, která

1

Vojtěch Spěváček:Makroekonomická analýza a prognóza 1999

1

se dále člení na hrubou tvorbu fixního kapitálu, změnu stavu zásob, čisté pořízení cenností2 a čisté pořízení nevyráběných nefinančních aktiv jako je např. nákup půdy.3

Údaje o jednotlivých ekonomikách byly čerpány především z databáze evropské komise AMECO4 nebo databází OECD5.Jedná se o údaje za časovou řadu od roku 1960 – 2009, o rozsahu v kterém jsou jednotlivé veličiny k dispozici. Hodnoty za roky 2008 a 2009 jsou uváděny jako výhled, to je tedy nutno v následující analýze zohlednit.

Práce se člení do 7mi kapitol.První je věnována stručné charakteristice jednotlivých ekonomických celků. Druhá se zabývá hrubým domácím produktem, především jeho vývojem kde sleduji časové řady převedené na jednoho obyvatele a stejný standard kupní síly, tyto výsledky jsou podložené dynamikou HDP a jeho jednotlivých složek měřených výdajovou metodou. Na konci této kapitoly popisuji i strukturu HDP v podobě podílů složek výdajové metody na celkovém hrubém domácím produktu a sektorovou strukturu hospodářství. Třetí kapitola se orientuje na analýzu cen od deflátoru HDP a jeho jednotlivých složek výdajové metody, relativní cenové hladiny, míry inflace, po jednotlivé složky indexu spotřebitelských cen jako je energie, jídlo, služby či bydlení. Čtvrtá kapitola pojednává o vnitřní stabilitě a to vládním deficitu, jeho odrazu ve vládním dluhu, dále o sociálních transferech na HDP, subvencích na HDP a vývoji krátkodobých úrokových sazeb.V 5. kapitole o vnější stabilitě sleduji vývoj běžného účtu platební bilance na HDP a nominální měnový kurz. Šestá kapitola rozebírá trh práce z hlediska celkové míry nezaměstnanosti a z pohledu produktivity práce podle sektorů hospodářství. Poslední kapitola obsahuje jednotlivá hodnocení ekonomik prostřednictvím doplňkových ukazatelů jako jsou míra samofinancování, míra úspor, průměrná délka života, index korupce, index ekonomické svobody, index lidského rozvoje, index útrap, index stabilizace, index neoblíbenosti či rating zemí.

Předem bych chtěl upozornit, že se jedná spíše o interpretaci statistických dat než o samotnou analýzu jednotlivých ekonomik. V práci jsou analyzovány některé příčiny vývoje určitých ukazatelů, ale pouze v omezeném rozsahu, který odpovídá charakteru této práce. Pro hlubší analýzu příčin tendencí vývoje ekonomik a důsledků pro hospodářské politiky zde nebyl prostor a jejich analýza by mohla být předmětem samostatné práce.

2

Nákup drahokamů, šperků apod. Tvorba hrubého fixního kapitálu je stěžejní položkou investičních výdajů, přičemž ostatní položky mají zanedbatelný charakter. 4 Poslední aktualizace dat, z které bylo čerpáno LISTOPAD 2007 5 Poslední aktualizace dat, z které bylo čerpáno PROSINEC 2007 3

2

1. Charakteristika jednotlivých celků 1.1. Obecná a ekonomická charakteristika USA Spojené státy americké s rozlohou 9 631 214 km2 jsou 3. největší zemí na světě. Severní hranici sdílí s Kanadou a jižní s Mexikem.Západ je převážně hornatého charakteru, kde se rozpínají Kordiliéry a hory pokrývají i část východního pobřeží, zbytek země tvoří nížiny s početnými plantážemi.Žije zde kolem 303 milionů obyvatel na území 50 států. Největšími městy jsou New York, Los Angeles, Chicago, Houston či Phoenix.Hlavním městem je Washington. Americkým politickým zřízením je prezidentská federativní republika. Prezident Georgie W. Bush je hlavou výkonné moci. Mezi nejvýznamnější politické strany patří republikánská strana a demokratická strana.10 Spojené státy jsou také členy mnoha mezinárodních organizací jako je APEC, G7, NATO, OECD či WTO.6 V zemi se mluví převážně anglicky a národní měnou je americký dolar (USD).7

Hlavními tahouny průmyslové výroby jsou ocelářský průmysl, letecký a zbrojní průmysl, spotřební elektronika, automobilový průmysl a informační technologie. V zemědělství dominuje pěstování kukuřice, sojových bobů, hovězího masa či rýže. V dovozu převládají nápoje, káva, živá zvířata, tabák a dopravní technika. Vývoz tvoří zejména průmyslové materiály, motory, elektronické součástky, automobily a farmaceutické výrobky. Nejnižší a i negativní čistý export má USA s Čínou následovanou s odstupem Japonskem. Z hlediska teritoriální struktury mezinárodní obchodu je největším partnerem EU, následuje Kanada, na 3.místě je Mexiko. Největší objem produkce se exportuje do Kanady a dováží z EU.Svou roli hraje i obchodní ochranářství, jehož hlavní kořeny jsou v antidumpingových opatřeních. V současné době probíhá realizace vládního programu na modernizaci silnic a dopravní infrastruktury. Vzhledem k velké rozloze země a vzdálenosti velkých měst je nezbytnou i letecká doprava, která patří k nevyspělejším na světě. V energetice hrají zásadní roli jaderné elektrárny o celkovém počtu 106, které mají silnou podporu vlády. 9

1.2. Obecná a ekonomická charakteristika Austrálie Austrálie je s rozlohou 7 692 030 km2 6. největší zemí světa. Tvoří východní hranici indického oceánu nedaleko Antarktidy, Indonésie a Nového Zélandu. Patří mezi nejsušší a nejméně hornaté kontinenty, asi 1/3 pokrývají pouště.Žije zde kolem 21 milionů obyvatel, přičemž 2/3 připadá na 5 nejvýznamnějších měst. Skládá se z 6ti států a to z Západní Austrálie, Severního teritoria, Jižní Austrálie, Queenslandu, Nového jižního Walesu a Victorie.Největšími městy jsou Brisbane, Sydney, 6 7

Portál pro podnikání a export Wikipedie

3

Melbourne, Adelaide či Perth. Hlavním městem je Canberra.Vládní koalice liberální strany (LP) a Národní strany (NP) v čele s premiérem Johnem Howardem obhajuje politiku svobodného tržního řádu s minimálními zásahy státu.12 Hlavní opoziční stranou je labouristická strana (ALP), která má rozhodující pravomoc v jednotlivých státech. Australským politickým zřízením je konstituční monarchie královny Alžběty II., ta je však zastupována generálním guvernérem Michaelem Jefferym s omezenými pravomocemi ve srovnání s ministerským předsedou. Austrálie je také členem různých mezinárodních organizací jako je ASEAN(Sdružení národů jihovýchodní asie), WTO, APEC (organizace pro asijskopacifickou ekonomickou spolupráci), OECD či OSN.8Úřední jazyk je angličtina a národní měnou australský dolar (AUD).9

V průmyslu zaujímá rozhodující vliv těžba surovin.Hlavní těžební centra můžeme nalézt v Západní Austrálii, Queenslandu a Novém Jižním Walesu. Země těží zejména z exportu surovin jako je černé uhlí, železná rudy, bauxit, ropa či zemní plyn.K dalším průmyslovým odvětvím patří i potravinářství, automobilový průmysl, strojírenství, energetika, chemický průmysl, a také oděvní, obuvnický, textilní a tabákový průmysl. V zemědělství je Austrálie celosvětově známa pro výrobu vlny, jehněčího masa,hovězího masa a pěstování pšenice.11 V dovozu Austrálie podle klasifikace SITC má největší váhu strojní a dopravní vybavení a dále také nerostná paliva a maziva, ve vývozu hrají hlavní úlohu nerostné suroviny a paliva s mazivy (celkem kolem 50 % exportu). Podle čistého exportu je Austrálie čistým vývozcem paliv, nerostných surovin, potravin, tabáku, nápojů a čistým dovozcem strojů, chemikálií, tuků a olejů.Podle teritoriální struktury Austrálie vyváží nejvíce do Japonska (asi 1/5 celkového exportu) a poté do Číny. Největší import získává z Číny a USA ( kolem 14 % z každé země celkového dovozu). Nejnižší čistý export má země z hlediska významných ekonomik s USA a nejvyšší s Japonskem. Největším obchodním partnerem Austrálie je Japonsko (15 % MO Austrálie) následuje Čína ( 12,9 % MO ) a USA (10,1 % MO ). Celá EU představuje pouze 17,1 % MO Austrálie.Ze světových uskupení má význam pouze obchod se zeměmi OECD a APEC.10 Životně důležitou se pro mezinárodní obchod ukazuje námořní doprava, pomocí které se přepravuje téměř veškerý export a import. Velký význam pro vnitřní obchod má naopak železniční doprava, silniční doprava má menší význam, což se projevuje i ve stavu silnic zejména v méně osídlených oblastech. Soběstačnost země v nerostném bohatství se projevuje i v energetickém průmyslu, kde 90 % energie je tvořeno spalováním uhlí a zemního plynu, naopak země trpí nedostatkem vodních zdrojů, čímž trpí především další rozvoj zemědělství.Austrálie nemá žádnou funkční jadernou elektrárnu a její zavedení je předmětem politických sporů.11

8

Portál pro podnikání a export Wikipedie 10 Australian Bureau of Statistics 9

4

1.3. Obecná a ekonomická charakteristika Japonska Japonsko o celkové rozloze 377 835 km2 tvoří severovýchodní hranici asijského kontinentu. Skládá se z 3900 ostrovů – z těch nejvýznamnějších Hokkaidó, Honšú,Šikoku a Kjúšů.Většinu země pokrývají hory (cca 85 % plochy) a zbytek připadá na zemědělskou půdu.Dochází zde k častým zemětřesením a sopečným činnostem. Další zajímavostí je nedostatek přírodních zdrojů, jenž činí zemi závislou na zahraničním obchodě. Hlavním městem je Tokio, v němž žije asi 12 miliónů z celkového počtu kolem 128 mil. obyvatel. 11Od roku 1952 zde vládne Liberální demokratická strana (LDS) (vyjma roku 1993) v čele s premiérem J.Koizumim do září 2006, od konce září 2007 a v současnosti je předsedou Yasuo Fukuda. Naopak nejvýznamnější reformující se opoziční stranou je Demokratická strana Japonska (DSJ). Japonsko je konstituční monarchií s císařem Akihitem, ten však už tradičně nemá příliš velké pravomoci ve srovnání s premiérem. Japonsko je také členem řady mezinárodních organizací jako je OSN, APEC, ASEAN, WTO apod.12 Úředním jazykem je Japonština a národní měnou japonský jen (JPY).14 Hlavní průmyslový pás můžeme pozorovat podél jižního pobřeží Honšú na východě po sever Kjúšů na západě.Výroba v Japonsku postupně přecházela od technicky jednodušších výrobků k vysoce moderním produktům mající uplatnění na světových trzích. Nejvýznamnější postavení ve světě má spotřební elektronika, automobily, motocykly a výroba lodí a oceli. Nelze opomenout ani strojírenský, chemický, stavebnický či papírenský průmysl.Primární sektor je velmi zaostalý a do určité míry je úspěšná pouze produkce rýže, vajec a zeleniny.V dovozu do Japonska mají největší podíl minerální paliva následovaná elektrickými a strojírenskými zařízeními a potravinami. V exportu zaujímají nejvýznamnější postavení automobily, dopravní zařízení a elektrotechnické výrobky. Z hlediska teritoriální struktury zahraničního obchodu má vedoucí postavení vývoz do USA, Číny, EU a import z Číny. Nejnižší čistý export má tedy s významných zemí s Čínou a nejvyšší s USA. Největším obchodním partnerem je USA a Čína(obě 17 % MO) a EU ( 13 % MO).Typické jsou také četné překážky pro import, spočívající především v nejrůznějších hygienických opatřeních a standardů.Země je vybavena velmi dobrou infrastrukturou, kde největší podíl pro obchod zaujímá silniční a lodní doprava, a pro osobní využití slouží i rozsáhlá síť železnic s vysoce modernizovanými vlaky.V oblasti energetiky Japonci zažívají obrovský nedostatek uhlí, který je zajišťován dovozem z Austrálie, Jihoafrické republiky, Ruska a USA. Asi 2/3 energie je vyráběno v tepelných elektrárnách a zhruba pětina v atomových, elektrárnách jejichž počet činí 52.15 Charakteristické jsou také zásahy státních orgánů do svobodných tržních mechanismů a široké spektrum státních zakázek. 11 12

Wikipedie Portál pro podnikání a export

5

1.1. Obecná a ekonomická charakteristika EU 15 Počátečním podnětem vzniku EU bylo v roce 1952 založení Evropského společenství uhlí a oceli, jehož zakladateli byly země Lucemburska, Belgie, Nizozemska, Francie, Itálie a Spolkové republiky Německo. Dalším mezníkem se stalo vytvoření celní unie(dokončené až v roce 1968) mezi těmito zmíněnými zeměmi pod společným názvem Evropské hospodářské společenství (EHS) v roce 1957 a v roce 1958 Evropského společenství pro atomovou energii EURATOM. Rokem 1967 došlo ke sloučení těchto 3 společenství pod jednotný název Evropská společenství.V roce 1973 přistoupila Velká Británie, Irsko a Dánsko, v roce 1981 Řecko, 1986 Španělsko a Portugalsko, 1995 Rakousko, Finsko a Švédsko.Dalším stupněm integračního procesu bylo rozhodnutí o vytvoření společného vnitřního trhu (1985) a dovršení tohoto úsilí rokem 1992 podepsáním Maastrichtské smlouvy o Evropské unii.EU zatím nemá právní subjektivitu a je postavena na 3 pilířích, těmi jsou Evropské společenství, Společná zahraniční a bezpečnostní politika, a policejní a justiční spolupráce. Zatím poslední fází integrace se stalo vytvoření Evropské měnové unie EMU (1999) s jednotnou měnou EURO. Podmínkou každé země pro vstup do EMU je splnění 4 konvergenčních kriterií, ty zatím odmítá z původních 15 zemí plnit Velká Británie, Švédsko a Dánsko. Sídlem je Brusel. Mezi hlavní orgány EU se sídly v různých městech patří Evropský parlament, Evropská rada, Rada EU, Evropská komise, Účetní dvůr, Evropský soudní dvůr a Evropská centrální banka.13

Průmyslový pás EU se rozkládá od severní Itálie podél Mohanu a Rýna, severní Francie, Belgie, Nizozemí po jihovýchodní Anglii.K stěžejním odvětvím průmyslu řadíme těžbu černého uhlí, výrobu automobilů (Francie, Německo, Itálie), elektroniku (Německo), kosmetiku (Francie), obuv a výrobu pneumatik (Itálie). V zemědělství je zajímavá realizace společné zemědělské politiky vyznačující se obrovskými dotacemi zemědělcům a z nich plynoucích vysokých ztrát v efektivitě ekonomiky. V produkci vyniká pěstování chmele (Německo), vína (Francie, Itálie), oliv (Itálie), lnu (Belgie), květin (Nizozemsko), ovoce a zeleniny (Velká Británie).14 Největší dovozní a vývozní skupinou EU podle SITC jsou stroje a dopravní vybavení, přičemž by měl převažovat vývoz, nelze ani opomenout import paliv a materiálů, a export chemikálií. Podle teritoriální struktury mezinárodního obchodu převažuje import z USA a Číny. Hlavním exportním a obchodním partnerem je USA. Z hlavních uskupeních mezinárodního obchodu vyčnívá jen NAFTA (Severoamerická dohoda o volném obchodu), jejímiž členy jsou Kanada, Mexiko a USA.15

13

Christina Kliková, Igor Kotlán:Hospodářská politika 2003 Václav Hrala a kolektiv:Geografie světového hospodářství vybrané kapitoly 2001 15 Delegation of the European Commission to the Republic of Korea, údaje jsou za rok 2003 14

6

2. Hrubý domácí produkt 2.1.Vývoj HDP v USA, Austrálii, Japonsku a EU15 v období 1960-2007 Graf 1: HDP na obyvatele, v 1000 PPS 45 40 35 30

European Union 15 United States Japan Australia

25 20 15 10 5

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0

Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise

Tabulka 1: HDP na obyvatele, v 1000 PPS 1966 1967 1974 1975 EU15 N/A N/A N/A N/A United States 2,54 2,65 5,01 5,59 Japan 1,21 1,37 3,42 3,95 Australia 2,04 2,15 4,11 4,73 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise

1982 N/A 11,45 8,88 9,22

1983 N/A 12,42 9,41 10,00

1990 N/A 20,48 16,78 15,42

1991 16,06 21,16 18,12 15,99

1998 19,60 27,09 20,66 21,59

1999 20,55 28,55 21,01 22,63

2007 27,73 37,07 27,78 30,69

2008 28,77 38,05 28,86 32,16

2009 29,89 39,46 30,15 N/A

V roce 1960 se nacházelo japonské hospodářství na úrovni pouhých 37 % a australské hospodářství na 84 % úrovně USA. Jedním z hlavních důvodů byla porážka Japonska v 2.světové válce. USA vyšly z 2. světové války nejlépe, neboť s výjimkou útoku na Pearl Harbor a bitvy u Midway se boje odehrávali mimo území USA. Austrálie, která se do 2. světové války nezapojila si udržela poměrně dobré výchozí postavení oproti USA. Austrálie si od roku 1960 do roku 1964 udržuje úroveň HDP mezi 83 a 85 % USA, v letech 1965 až 1967 klesá na 80 % - 81 %, od roku 1968 do 1970 následuje opět přibližování z 83 % až na 87 %, pokles do roku 1979 na úroveň 79 % ( výjimkou rok 1975 85 % ), v roce 1980 pokračuje pokles z 81 % až na 75 % v roce 1990 s nepatrnými výkyvy, poté pokračuje poměrně pravidelný růst do roku 2003 na 83 % USA a stabilizace mezi 81 a 83 % do roku 2007. Japonsko se od roku 1960 rapidně přibližuje USA a to v 1. desetiletí z 37 % až na 66 % USA. Mohou za to především nízké sociálními nároky obyvatelstva a dobré investiční příležitosti, které se projevují v rozvoji těžkého průmyslu či zavádění nových technologií. Japonsku se také v tomto období podařilo implementovat indikativní plánování a ekonomika ušetřila obrovské množství zdrojů odkupem průmyslových práv ze zahraničí v podobě patentů či know-how.Následuje mírný růst a stabilizace na 71 % do roku 1979.Růst z 73 % v roce 1980 až na 78 % v roce 1982 bude zřejmě zapříčiněn faktem, že

7

ropné šoky měly na americkou ekonomiku pravděpodobně větší dopad než na japonskou. Do roku 1984 klesla úroveň HDP na 73 %, poté vzrostla na 86 % 1991, od roku 1992 následovalo snižování s menšími výkyvy na 74-75 % USA roku 2007. Zde je tento pokles zapříčiněn bezesporu finanční krizí v Japonsku jejíž účinky lidé pociťují dodnes.Údaje za EU 15 mají mnohem stabilnější charakter, bude to dáno tím, že tento ekonomický celek je tvořen seskupením ekonomik a kladné či záporné výkyvy se do určité míry vyruší. Údaje jsou známy až od roku 1991 76 % USA, kde následuje pokles na 72 % 1999 a růst na 75 % 2007. Pokles byl zastaven především díky vytvoření měnové unie v roce 1999. V roce 1989 HDP v Japonsku převýšilo HDP v Austrálii, ovšem jen do roku 1998 kdy Japonsko za Austrálií opět zaostává až dodnes. Od roku 2001 do roku 2004 se před Japonsko dostává i EU 15, která jinak za všemi třemi zeměmi v tomto ukazateli zaostává. Hodnoty za roky 2008 a 2009 jsou vnímány jako výhled, proto jim při těchto měřeních nepřipisujeme příliš velkou váhu.16

16

Pomocný graf v příloze 2

8

2.2 Dynamika růstu HDP a jeho jednotlivých složek v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 v letech 1960-2007 Graf 2: Tempo růstu HDP, stálé ceny 2000, % 14,00% 12,00% 10,00% 8,00%

EU 15

6,00%

United States

4,00%

Japan Australia

2,00% 0,00%

19 61 19 64 19 67 19 70 19 73 19 76 19 79 19 82 19 85 19 88 19 91 19 94 19 97 20 00 20 03 20 06 20 09

-2,00% -4,00%

Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

Tabulka 2: Tempo růstu HDP, stálé ceny 2000, % 1967 1974 1975 1982 1983 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A United States 2,5% -0,6% -0,3% -2,1% 4,3% Japan 11,1% -1,2% 3,1% 2,8% 1,6% Australia 3,8% 1,2% 2,7% -2,4% 4,7% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

1990 N/A 1,7% 5,2% -0,6%

1991 N/A -0,2% 3,4% 0,1%

1998 2,9% 4,2% -2,0% 5,2%

1999 3,0% 4,5% -0,1% 4,0%

2007 2,7% 2,1% 1,9% 4,3%

2008 2,2% 1,7% 1,9% 4,0%

2009 2,2% 2,6% 2,3% 3,4%

60. léta jsou obdobím poměrně stabilního hospodářského růstu. Tento růst je způsoben oživením celosvětové ekonomiky poznamenané 1. a 2. světovou válkou, odstraněním překážek volného obchodu a rozvojem mezinárodního obchodu a dělby práce. Tempo růstu v USA do roku 1973 se pohybuje v intervalu 2 – 7 % s výjimkou v roce 1970 0,2 %. Australské hospodářství v tomto období roste tempem 2 - 7 %, výjimkou je rok 1968 téměř 9 % a japonská ekonomika tempem 8-12 %, výjimkou jsou roky 1965 5,7 % a 1971 4,4 %. Konkrétně v těchto letech prokazuje Japonsko největší dynamiku následované s odstupem Austrálií a USA. Dynamika v letech 1974 a 1975 je v USA poznamenána 1.ropným šokem, který se projevuje mnohonásobným zdražením ropy ze strany nabídky, odráží se pak v recesi vyspělých ekonomik závislých na ropě a dosahuje negativních hodnot. Pro Japonsko znamená toto období konec rapidního růstu a stabilizaci na 3 – 5 % do roku 1979. Austrálie jako jediná nezaznamenala reálný pokles, ovšem po stabilizaci zaznamenala v roce 1977 další pokles na 1 %. Ukázalo se, že americké hospodářství bylo nejvíce zasaženo, recese zde trvala 2 roky oproti Japonsku a Austrálii, kde to byl pouze 1 rok. Druhý ropný šok v roce 1979 měl největší dopad na USA a znamenal pokles dynamiky do negativních hodnot v roce 1980, menší dopad měl na Japonsko kde došlo k snížení z 5,5 % na 2,8 % a Austrálie již prokázala odolnost a šok ji téměř

9

neovlivnil. Do jisté míry se zde projevil i fakt, že největším obchodním partnerem Japonska je USA a u Austrálie je to Japonsko. Další recese je zřejmá v roce 1982, tentokrát se projevuje společně s USA v Austrálii, v Japonsku v menší míře až v následujících letech. Od roku 1982 a Japonsku 1983 opět následuje růst do roku 1989, který se pohybuje u USA v intervalu 3 – 4 % s výjimkou 1984 7,3 %, Japonsku 3 – 5 % s výjimkou 1988 6,8 % a Austrálii 4 – 6 % s výjimkou 1986 2,4 %. V letech 1990 až 1991 nastala další recese v USA a Austrálii. Japonsko ji zaznamenává až v roce 1992 a to v podobě dlouho trvající deprese s výjimečnými pozitivními výkyvy až do roku 2003. Hlavním důvodem bylo přehřátí ekonomiky v průběhu 80.let a přechod orientace od proexportní politiky k domácímu trhu. Do roku 2000 americká ekonomika roste slušným tempem 3-5 % ročně, australská do roku 1999 4-5 % ročně a v tomto období jsou dostupné i údaje za EU15 kde dochází meziročně od roku 1992 k růstu 1-4 % do roku 2000 s výjimkou stagnace 1993. V Austrálii roste reálné HDP od roku 2000 do roku 2007 HDP od 2 do 4 %, v USA od roku 2001 roste do roku 2004 od 1 % do 4 % a následně dochází k poklesu a stabilizaci na úrovni 2 % do roku 2007. EU15 od roku 2000 zažívá postupný meziroční pokles z 2 % až na 1 %, ale od roku 2003 dochází k opětovnému růstu na 2 % a k roku 2007 se stabilizuje na necelých 3 %. Z hlediska dynamiky hospodářství tedy nejlépe hodnotíme Austrálii, která se vyznačuje dobrým růstem, stabilitou a i hodnoty výhledu pro rok 2008 a 2009 mají velmi pozitivní charakter.

Graf 3: Tempo růstu spotřebních výdajů domácností, stálé ceny 2000, % 12,0% 10,0% 8,0% EU 15 6,0%

United States Japan

4,0%

Australia 2,0%

19 61 19 64 19 67 19 70 19 73 19 76 19 79 19 82 19 85 19 88 19 91 19 94 19 97 20 00 20 03 20 06 20 09

0,0% -2,0%


Tabulka 3: Tempo růstu spotřebních výdajů domácností, stálé ceny 2000, % 1966 1967 1974 1975 1982 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A United States 5,7% 3,0% -0,8% 2,3% 1,4% Japan 10,0% 10,4% -0,1% 4,4% 4,4% Australia 4,9% 5,5% 3,9% 1,2% 1,8% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

10

1983 N/A 5,7% 2,8% 1,6%

1990 N/A 2,0% 4,6% 0,6%

1991 N/A 0,2% 2,9% 1,7%

1998 3,2% 5,0% -0,9% 5,0%

1999 3,5% 5,1% 1,0% 4,4%

2007 2,0% 2,9% 1,7% 3,5%

2008 2,1% 1,3% 1,6% 3,2%

2009 2,0% 1,4% 1,8% N/A

Spotřeba domácností má zpravidla rozhodující podíl na HDP, proto bude mít podobný vývoj jako celkové HDP ve stálých cenách 2000. Můžeme si všimnout, že dynamika bývá většinou o něco málo nižší než u celkového HDP, výjimkou jsou však roky, v kterých ekonomiky zažívají menší negativní výkyvy nikoli však recese. Toto je zapříčiněno faktem, že spotřeba je do jisté míry odolná vůči výkyvům v ekonomické aktivitě. V roce 1974, kdy je především americká a japonská ekonomika zasažena 1. ropným šokem, australská spotřeba pokračuje normálním vývojem o růstu 3,9 %, zde se však důsledky šoku projevují se zpožděním neboť s výjimkou roku 1976 4,5 % meziroční růst spotřeby až do roku 1979 nepřevyšuje 2 %. Australská spotřeba v 70. a počátku období 80. let má tedy opačnou tendenci než spotřeba USA a Japonska.Na počátku 80. let následkem 2.ropného šoku se americká spotřeba nedostala přes hranici 1,4 % meziročně až do roku 1982, v Japonsku se podařilo nastartovat růst již v roce 1982 4,4 % a tento rok znamenal již také pokles australské spotřeby na úroveň necelých 2 %. Japonsko v následujícím období s výjimkou roku 1984 2,4 % rostlo až do roku 1992 v intervalu 3-5 %, USA od roku 1982 do roku 1989 v intervalu 3-6 %, Austrálie se s výjimkou roku 1985 4,7 % podařilo pokořit 2 % hranici až v roce 1987 2,7 %. Další vývoj je do jisté míry synchronní s vývojem HDP s občasnými výjimkami v době recesí většinou v pozitivním smyslu. V roce 2007 se pohybuje spotřeba tempem 2 % v EU15 a kolem 3 % v USA a Austrálii, přičemž v Austrálii se očekává do budoucna udržení na současné úrovni zatímco v USA pokles k 1 %, Japonsko kolísá kolem úrovně 2 %.

Graf 4: Tempo růstu výdajů na konečnou spotřebu vlády, stálé ceny 2000, % 14,0% 12,0% 10,0% 8,0%

EU 15

6,0%

United States

4,0%

Japan Australia

2,0% 0,0%

19 61 19 64 19 67 19 70 19 73 19 76 19 79 19 82 19 85 19 88 19 91 19 94 19 97 20 00 20 03 20 06 20 09

-2,0% -4,0%


Tabulka 4: Tempo růstu výdajů na konečnou spotřebu vlády, stálé ceny 2000, % 1966 1967 1974 1975 1982 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A United States 10,7% 8,0% 2,4% 2,3% 2,5% Japan 4,5% 3,4% -0,4% 12,6% 4,7% Australia 7,8% 10,0% 8,6% 8,7% 3,1% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

11

1983 N/A 3,5% 4,7% 5,5%

1990 N/A 2,6% 3,2% 3,1%

1991 N/A 0,8% 4,1% 2,0%

1998 1,3% 1,7% 1,8% 4,5%

1999 2,1% 3,3% 4,2% 3,3%

2007 2,0% 1,6% 0,7% 3,2%

2008 2,0% 1,8% 0,8% 3,5%

2009 1,9% 1,9% 0,7% N/A

Vládní výdaje na konečnou spotřebu se od roku 1960 do roku 1973 vyznačují v Japonsku stabilním tempem v intervalu 3-8 %, Austrálii do roku 1971 4 – 11 % s výjimkou roku 1968 0,9 %.Japonsko pak v roce 1974 dokonce vládní výdaje snižuje, aby v dalším roce zvýšilo růst na 12,6 %, poté do roku 1996 se stabilizuje tempo růstu na úrovni 3-5 % s výjimkou roku 1985 kdy je to jen 0,8 %.V Austrálii je od roku 1972 do roku 1990 růst v intervalu 3-5 % výjimky tvoří roky 1973 2,1 %, 1974 a 1975 necelých 9 %, roky 1976 a 1981 něco málo přes 1 % a 1984 7,5 %. Od roku 1990 do roku 2007 je to pouze 2-4 %, výjimkami jsou roky 1993 1,2 % a 1998 4,5 %. Japonsko v roce 1997 roste tempem 0,8 % a do roku 2005 v intervalu 2-4 % od té doby po současnost tempem 0-1 %. V USA se vyvíjí spotřeba vlády vcelku umírněně maximálně do výše 4 % a výjimkami nejsou ani absolutní poklesy, zajímavější je tedy zaměřit se na výkyvy nad hranici 4 % a to je v letech 1961 a 1962 5-6 %, 1966 11 % 1967 8 %, 1985 a 1986 5-6 % a 2002 necelých 5 %. O EU 15 jsou k dispozici opět údaje až od roku 1992 kde byl naměřen společně s rokem 2002 růst 2,5 %, v ostatních letech je to 1-2 %.

Vzhledem k tomu, že vládní výdaje obvykle nejsou vynaloženy nejefektivněji, jejich růst lze považovat za negativní, na druhou stranu je dobré je vždy porovnávat v kontextu s růstem soukromé spotřeby domácností. Někteří ekonomové obhajují růst vládních výdajů v dobách kdy hrozí recese, ovšem tento trend by se jednoznačně neměl projevovat dlouhodobě. Pokud jde o Austrálii zde se tento negativní trend projevuje kolem poloviny 60.let, dále ke konci 70. let a počátkem 80.let. a počátkem 90. let. Jedná se zejména o období spojená s ropnými šoky, měnovou krizí v jihovýchodní Asii a finanční krizí v Japonsku. Jak už bylo zmíněno, tyto recese postihly Austrálii z hlediska produkce a výkonnosti ekonomiky nejméně za to v delším časovém horizontu než u ostatních ekonomik. V Japonsku se jedná o období 2.poloviny 70.let a 1.poloviny 80.let, a dále celá 90. léta až do roku 2005. V USA od roku 1980 do roku 1982, 1984 – 1987 a 1999 – 2003 kdy byly Spojené státy poznamenány teroristickými útoky. Pokud jde o EU15 za krátké období, které máme k dispozici se tento trend příliš neprojevuje, na hraně je však období posledních 3 let po současnost.

12

Graf 5: Tempo růstu tvorby hrubého kapitálu, stálé ceny 2000, % 30,0% 25,0% 20,0% 15,0% European Union 15

10,0%

United States

5,0%

Japan

0,0%

Australia

19 61 19 64 19 67 19 70 19 73 19 76 19 79 19 82 19 85 19 88 19 91 19 94 19 97 20 00 20 03 20 06 20 09

-5,0%

-10,0% -15,0% -20,0%


Tabulka 5: Tempo růstu tvorby hrubého kapitálu, stálé ceny 2000, % 1967 1975 1982 1983 1990 EU15 N/A N/A N/A N/A N/A USA -2,9% -14,2% -13,2% 8,2% -1,6% Jap 20,3% -5,2% -0,8% -3,8% 7,3% Aus 0,9% -2,1% -15,6% 9,9% -15,1% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

1991 N/A -6,3% 2,7% -5,8%

1998 8,7% 9,0% -7,8% 8,4%

1999 5,4% 7,7% -4,7% 7,2%

2007 5,0% -3,3% 0,1% 5,4%

2009 2,9% 3,9% 3,8% N/A

Jednoznačný je v Japonsku od roku 1960 do roku 1973 meziroční nárůst investic řádově od 10 do 20 %, výraznější výchylky tvoří pouze roky 1961 26,4 %, 1965 4,1 % a 1971 0,9 %.Tyto investice souvisejí v rozhodující míře s poválečnou restrukturalizací Japonska, které se otevřelo vůči zahraničí a jeho potenciál společně s nízkými riziky činil vysokou atraktivitu pro zahraniční investory. V Austrálii dochází v tomto období k poměrně značným výkyvům, je to rok 1961 -10,5 %, 1962 16,7 %, 1964 18,3 %, 1968 18,2 %, 1973 20 % jinak se hodnoty pohybují od mírně negativních do 8 %.Největší stabilitu investic můžeme pozorovat v USA kde se růst pohybuje od 7 do 13 % s výjimkami 1961 0,9 %, 1967 2,9 %, 1969 3,4 %, 1970 -6,8 %. Roky 1974 a 1975 znamenají vysoký meziroční pokles a to především v USA a Austrálii. Od roku 1975 do roku 1979 se v Japonsku tempo pohybuje v intervalu 3 – 8 %, ve Spojených státech je to pokles z 15 na 11 % a v Austrálii opět sledujeme nestabilní kolísání v nižších záporných či vysokých kladných hodnotách. V letech 1979 – 1984 můžeme sledovat i vysokou nepravidelnost v USA kde nalezneme i extrémní hodnoty -13,2 % 1982 a 26,8 % 1984, v Japonsku dochází také ke kolísání ovšem v mnohem menším rozpětí od nepatrných negativních temp po 3 % zatímco Austrálie vykazuje pravidelný pokles z 11 % na – 4 % v roce 1986 s výjimkou roku 1982 -15,6 %. V USA následuje pravidelný růst z 0 na 12 % do roku 1994 s občasnými výkyvy do záporných hodnot z nichž nejvýznamnější je v letech 1990 a 1991 -2% a – 6%. Japonsko se dále vyznačuje nepravidelným kladným růstem tempa investic až k 15 % do roku 1991 poté následuje absolutní pokles

13

s výjimkami v letech 1995, 1996 a 2000 a od roku 2002 růst od 1 do 4 %.Investice v USA rostou od roku 1994 tempem 3 – 12 % přičemž v roce 2000 a 2001 je to -6 % a -2% a od roku 2003 po současnost se jedná o pokles až k -3%. Tempo investic v Austrálii od roku 1994 opět kolísá od 5 do 15 % s výjimkou 1995 0,8 % a 2000 -9,1 %, ke konci období po současnost se zdá že dochází ke krátkodobé stabilizaci na hodnotě 5 %.EU15 zažívá absolutní pokles v roce 1992 a 1993 až o 7 %, následuje kolísání růstu 5-6 %, mírný absolutní pokles v roce 1996, růst tempem 5-9 % do roku 2000, pokles v letech 2001 a 2002 -1 až -2 % a následný růst po současnost k 5 %.

2.3 Podíl jednotlivých složek na HDP v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 v letech 1960 – 2007 Graf 6: Podíl spotřebních výdajů domácností na HDP ve stálých cenách 2000, % 80,0% 70,0% 60,0% European Union 15

50,0%

United States

40,0%

Japan

30,0%

Australia

20,0% 10,0%

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0%


Tabulka 6: Podíl spotřebních výdajů domácností na HDP ve stálých cenách 2000, % 1966 1974 1975 1982 1983 1990 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A USA 62,8% 65,3% 67,0% 67,0% 67,9% 67,7% Japan 59,1% 56,5% 57,3% 56,1% 56,7% 54,6% Aus 59,4% 62,4% 61,5% 64,9% 63,0% 60,5% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

1991 58,9% 67,9% 54,3% 61,5%

1998 58,5% 68,0% 56,8% 58,3%

1999 58,7% 68,4% 57,4% 58,5%

2007 57,9% 72,1% 55,3% 60,7%

2008 57,8% 71,8% 55,2% 60,2%

2009 57,7% 71,0% 54,9% N/A

Podíl spotřebních výdajů domácností na HDP v USA v 60. letech se pohybuje na úrovni 64 a 63 %, v 70.letech a počátkem 80.let se váha spotřeby zvyšuje na 65 – 67 %, od roku 1983 je to už 67 – 68 % do roku 1999. Poslední období můžeme datovat rokem 2000 až do současnosti, které se vyznačuje postupným nárůstem z 69 % až na 72 %. Japonské spotřební výdaje mají v 60. letech sestupnou tendenci z 61 %, přičemž ke konci období se zrychluje pokles jehož dno je v roce 1970 na 55 % HDP, poté dochází k růstu do roku 1979 na 57 %. 80.léta jsou ve znamení kolísání kolem hranice 56 % a 55 %, od roku 1991 lze pozorovat celkem pravidelný růst z 54 % na 57 % v roce 1999, rokem 2000 začíná kolísání mezi 57 % a 55 %, které můžeme také považovat za současnou hodnotu.V Austrálii se tyto

14

výdaje z počátku 60.let udržují na 62 %, poté zhruba od poloviny 60. let klesají na 58 % v roce 1971, následuje růst až na 63 % v roce 1977, mezi roky 1978 a 1982 je vidět pokles na 61 % a následně růst na 65 %. V dalším období můžeme sledovat postupné snižování až na 58 % v roce 1998 s výjimkou roku 1990 61 % a 1991 62 %, od roku 1999 dochází znovu k růstu na 61 % do roku 2007.Pokud jde o EU 15, tam od roku 1991 do roku 2007 pozorujeme stabilitu mezi 59 % a 58 %, které jsou také současnou hodnotou.Nejvyšší podíl spotřeby domácností na HDP vidíme v USA, kde v průběhu jednotlivých let dochází k zvyšování této převahy nad ostatními zeměmi s výjimkou Austrálie, která v tomto ohledu do poloviny 80.let USA dohání. USA následuje s určitým odstupem Austrálie, která od 90.let má přibližně stejný podíl jako EU 15 přičemž v současnosti Austrálie EU 15 mírně převyšuje.Nejhůře si vede Japonsko, které má nejnižší spotřebu domácností na HDP po celé sledované období. Graf 7: Podíl vládních výdajů na konečnou spotřebu na HDP ve stálých cenách 2000, % 30,0% 25,0% European Union 15

20,0%

United States

15,0%

Japan

10,0%

Australia

5,0%

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0%


Tabulka 7: Podíl vládních výdajů na konečnou spotřebu na HDP ve stálých cenách 2000, % 1966 1974 1975 1982 1983 1990 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A USA 23,3% 20,0% 20,5% 19,3% 19,2% 18,3% Japan 18,5% 13,6% 14,9% 15,3% 15,8% 14,1% Aus 16,9% 17,3% 18,3% 18,9% 19,1% 19,5% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

1991 21,3% 18,4% 14,2% 19,9%

1998 20,4% 14,8% 16,0% 18,3%

1999 20,2% 14,7% 16,6% 18,1%

2007 19,9% 14,4% 17,2% 18,3%

2008 19,8% 14,5% 17,0% 18,2%

2009 19,8% 14,4% 16,7% N/A

Výdaje na konečnou spotřebu vlády mají daleko větší variabilitu ve struktuře HDP než soukromé výdaje domácností. Ve Spojených státech v roce 1960 zaujímají podíl 25 % a do roku 1966 klesají až na 23 %, dále následuje pokles z 25 % 1967 na 19 % 1973, poté dochází k mírnému nárůstu na 21 % v roce 1975, od roku 1976 pozorujeme kolísání mezi 19 a 18 % až do roku 1992, v posledním období do současnosti podíl klesá až na 14 %.Japonsko se vyznačuje od počátku klesajícím trendem z 23 % na 14 % v roce 1974, do roku 1984 můžeme sledovat růst na 16 %, do roku 1991 pokles na 14 % a následný růst až na 17 % v roce 2007. V 1. polovině 60. let v Austrálii se pohybují vládní výdaje na úrovni 16 a

15

15 %, 2. polovinou se tyto hranice posunují na úroveň 16 a 17 % do roku 1974 s výjimkou roku 1967 kdy je to 18 %, od roku 1975 se udržují vládní výdaje na 18 % do roku 1981, poté opět rostou na 19 % roku 1989, do roku 1992 se udržují dokonce na 20 % dále ale do roku 2007 klesají na současných 18 %. V EU 15 od roku 1991 do roku 1993 rostou z 21 na 22 % poté však do roku 2007 klesají na 20 % HDP. U vládních výdajů na HDP je zajímavé porovnání v jednotlivých časových úsecích. První období můžeme datovat do roku 1966 kde USA převyšují ostatní země, následované Japonskem a nakonec Austrálií, od roku 1967 v Japonsku tento ukazatel klesá pod Austrálii a rokem 1983 převyšuje Austrálie i USA. Od roku 1997 USA má nejnižší vládní výdaje na HDP a dostává se tím i pod úroveň Japonska, za EU 15 jsou bohužel opět údaje až od roku 1991 a z nich můžeme vyčíst absolutní převahu v těchto výdajích nad ostatními zeměmi. Vzhledem k tomu, že podíl vládních výdajů na HDP nemá příliš pozitivní vliv na efektivitu hospodářství a vezmeme i v úvahu vývoj spotřeby domácností na HDP, USA hodnotíme nejlépe naopak EU 15 v tomto ohledu jednoznačně zaostává.

Graf 8: Podíl tvorby hrubého kapitálu na HDP ve stálých cenách 2000, % 35,0% 30,0% 25,0%

European Union 15

20,0%

United States

15,0%

Japan

10,0%

Australia

5,0%

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0%


Tabulka 8: Podíl tvorby hrubého kapitálu na HDP ve stálých cenách 2000, % 1966 1974 1975 1982 1983 1990 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A USA 17,5% 16,3% 14,0% 14,3% 14,8% 15,3% Japan 24,5% 31,1% 28,6% 26,7% 25,3% 30,9% Aus 23,4% 20,2% 19,2% 20,1% 21,1% 20,0% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

1991 20,2% 14,4% 30,7% 18,9%

1998 20,5% 19,5% 26,1% 24,0%

1999 21,0% 20,1% 25,0% 24,8%

2007 21,5% 18,5% 23,1% 30,1%

2008 21,7% 18,0% 23,1% 30,1%

2009 21,8% 18,2% 23,5% N/A

V USA do roku 1996 se pohybuje podíl investic na HDP mezi 15 a 18 %, výjimkou jsou roky 1975, 1982, 1991 kdy je to pouze 14 %, dále do roku 2000 můžeme sledovat růst na 20 % a nakonec kolísání mezi 18 % a 20 %. V Japonské struktuře HDP roste podíl investic z 20 % roku 1960 na 32 % roku 1970, poté dochází k udržení stavu mezi 31 % a 33 % roku 1973, v dalším období můžeme

16

sledovat vcelku stabilní pokles na 25 % v roce 1984, rokem 1985 začíná další zvyšování podílu na 31 % roku 1991 a závěrečný pokles do roku 2007 na 23 %.Investice na HDP v Austrálii od roku 1960 kolísají mezi 20 a 24 %, výjimkou jsou roky 1968, 1973,1999 25 % a 1975, 1977,1991 19 %. Rokem 2002 roste tento podíl z 26 % na 30 % roku 2007.V EU15 je podíl 20 % od roku 1991, který klesá až v roce 1993 na 18 %, poté se do roku 1997 udržuje na 19 %, dále do roku 2001 se udržuje na 21 %, v letech 2002 – 2005 na 20 % a nakonec do roku 2007 roste na 22 %. Porovnáním podílu investic na HDP vidíme, že japonské území se vyznačuje dobrou investiční atraktivitou, ovšem rokem 2002 ztrácí toto prvenství a je vystřídáno Austrálií, která je zajímavější pro investory daleko více než USA, ty mají jen o něco málo menší podíl investic než EU 15. Graf 9: Podíl exportu na HDP ve stálých cenách 2000, % 50,0% 45,0% 40,0% 35,0% 30,0%

European Union 15 United States

25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%

Japan

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

Australia


Tabulka 9: Podíl exportu na HDP ve stálých cenách 2000, % 1966 1974 1975 1982 1983 1990 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A USA 3,7% 5,3% 5,2% 5,8% 5,5% 7,8% Japan 3,9% 6,2% 5,9% 8,0% 8,1% 8,1% Aus 9,2% 10,6% 10,7% 11,3% 11,6% 15,8% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

1991 23,9% 8,4% 8,2% 17,2%

1998 32,3% 10,7% 9,8% 20,6%

1999 33,1% 10,7% 10,0% 21,5%

2007 42,5% 12,2% 15,6% 20,8%

2008 43,7% 13,0% 16,4% 21,5%

2009 45,1% 13,7% 17,3% 22,5%

V podílu exportu na HDP jednoznačně dominuje EU 15 kde od roku 1991 roste vývoz z 23 % na 43 % 2007, následována je Austrálií, tam roste export od roku 1960 do 1985 s menšími stagnacemi z 9 % na 13 %, poté dochází k zrychlení růstu podílu na 23 % do roku 2000, poslední období se vyznačuje pohybem mezi 20 a 21 %, to je také hodnota roku 2007. V USA do roku 1972 stagnuje podíl na 4 %, dále do konce 70.let na 5 %, od roku 1979 do 1987 na 6 %, poté nastává fáze růstu na 11 % 2001, v letech 2002 a 2003 je to 10 % a do roku 2007 hodnota roste na 12 %.Podíl exportu v Japonsku roste od roku 1960 z 3 % mírným tempem do roku 1985 na 9 %, do roku 1993 pak nastává stagnace na 8 % a nakonec růst na 16 % v roce 2007 patrný zejména v posledních 4 letech. Stagnace mezi roky 1985 a

17

1993 je důkazem změny orientace hospodářství z proexportní politiky na vnitřní trh a tato změna je taky jedním z již zmíněných důvodů finanční krize. Japonsko a USA se v podílu exportu na HDP předhánějí po delších časových periodách, v posledním období se vyznačuje japonská ekonomika vyšší hodnotou ukazatele.

2.4. Hrubá přidaná hodnota podle odvětví v USA, Japonsku, Austrálii, EU15 v letech 1960 - 2005 Graf 10: Hrubá přidaná hodnota v zemědělství, lesnictví a rybolovu jako podíl na celkové přidané hodnotě ve stálých cenách 2000, % 16,0% 14,0% 12,0% European Union 15

10,0%

United States

8,0%

Japan

6,0%

Australia

4,0% 2,0%

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05

0,0%


Tabulka 10: Hrubá přidaná hodnota v zemědělství, lesnictví a rybolovu jako podíl na celkové přidané hodnotě ve stálých cenách 2000, % 1962 1969 1970 1976 1977 1983 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A USA 1,1% 0,9% 1,0% 0,9% 0,9% 0,8% Japan 12,0% 6,2% 5,1% 4,1% 3,8% 3,1% Australia N/A N/A N/A 4,9% 4,7% 4,9% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

1984 N/A 1,0% 3,1% 4,6%

1990 N/A 1,0% 2,3% 4,1%

1991 N/A 1,0% 2,0% 3,9%

1997 2,3% 1,0% 1,6% 3,7%

1998 2,3% 0,9% 1,7% 3,9%

2004 2,1% 1,0% 1,5% 3,6%

2005 2,0% 1,0% 1,5% 3,6%

Japonsko bylo ještě v roce 1960 zaostalou agrární zemí, během ekonomického boomu v 60.letech však klesl podíl zemědělství na celkové přidané hodnotě z 12 % na 5,1 % v roce 1970, v dalším období do roku 2005 už není pokles tohoto podílu tak dramatický přesto se podařilo Japonsku do roku 2005 snížit tento podíl na 1,5 %.Za Austrálii jsou k dispozici data až od roku 1974, zde můžeme sledovat dlouhodobou stabilitu kolem 5 a 4 % a od poloviny 80. let na 4 %.V USA se podíl zemědělství udržuje po celou časovou řadu na úrovni 1 % a u EU 15 kde jsou k dispozici data od roku 1995 jsou to 2 %.V tomto ukazateli tedy jednoznačně USA převyšují ostatní země neboť zemědělství oproti průmyslu a službám se vyznačuje nízkou produktivitou práce, v posledních 15 letech se přiblížilo Japonsko a ani hodnoty EU 15 nejsou špatné. Na první pohled se zdá, že Austrálie tomto ohledu za ostatními zeměmi

18

jednoznačně zaostává, ale měli bychom být opatrní s takovýmito soudy, protože v Austrálii jsou výborné přírodní podmínky pro zemědělství, země má tedy komparativní výhodu v pěstování pšenice, chovu ovcí a pěstování dalších zemědělských plodin či živočišných činnostech. Při srovnání s jinými ukazateli vývoje ekonomiky a životní úrovně zejména ve velkoměstech jako jsou Melbourne, Sydney nebo Perth v žádném případě nemůžeme říci, že se jedná o zemi zaostalejší než porovnávané ekonomické celky. Graf 11: Hrubá přidaná hodnota v průmyslu jako podíl na celkové přidané hodnotě ve stálých cenách 2000, % 45,0% 40,0% 35,0% 30,0%

European Union 15

25,0%

United States

20,0%

Japan

15,0%

Australia

10,0% 5,0%

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05

0,0%


Tabulka 11: Hrubá přidaná hodnota v průmyslu jako podíl na celkové přidané hodnotě ve stálých cenách 2000, % 1962 1969 1970 1976 1977 1983 EU15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A USA 28,5% 27,5% 25,9% 24,4% 24,8% 21,4% Jap 30,4% 36,8% 39,1% 37,2% 36,4% 34,3% Aus N/A N/A N/A 33,3% 32,6% 30,3% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

1984 N/A 22,3% 34,0% 30,7%

1990 N/A 21,8% 36,2% 29,6%

1991 N/A 21,2% 35,9% 29,0%

1997 28,1% 21,9% 32,1% 27,8%

1998 27,9% 22,1% 31,2% 27,2%

2004 26,8% 20,8% 30,1% 25,7%

Podíl průmyslu na celkové přidané hodnotě v Japonsku roste od roku 1960 z 29 % na 39 % v roce 1971, do roku 1973 se udržuje na dané úrovni a v následujících letech klesá na 34 % v roce 1987, poté můžeme pozorovat mírný růst na 36 % 1991, pokles na 29 % 2002 a 2003 a stabilizaci v roce 2005 na 30 %. USA udržuje podíl průmyslu na HDP na 29 % do roku 1966, dále následuje plynulý pokles s mírnými výkyvy směrem nahoru do roku 1983 21 %, poté podíl mírně roste do roku 1988 na 23 %, klesá do roku 1992 na 21 %, do roku 1994 roste na 22 % kde tento stav trvá do roku 2000, od roku 2001 do 2005 je to stálý stav 21 %. V Austrálii od roku 1974 klesá podíl z 33 % na 31 % 1982, od roku 1983 se pohybuje do roku 1989 mezi 30 a 31 %, poté pravidelně klesá do roku 2005 na 25 %. V EU 15 pozorujeme klesající trend z 29 % 1995 na 27 % 2005.

19

2005 26,6% 20,6% 30,0% 25,4%

Graf 12: Hrubá přidaná hodnota ve službách jako podíl na celkové přidané hodnotě ve stálých cenách 2000, % 90,0% 80,0% 70,0% 60,0%

European Union 15

50,0%

United States

40,0%

Japan

30,0%

Australia

20,0% 10,0%

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05

0,0%


Tabulka 12: Hrubá přidaná hodnota ve službách jako podíl na celkové přidané hodnotě ve stálých cenách 2000, % 1962 1969 1970 1976 1977 1983 EU15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A USA 70,4% 71,6% 73,1% 74,6% 74,3% 77,8% Jap 57,6% 57,0% 55,7% 58,7% 59,8% 62,6% Aus N/A N/A N/A 61,8% 62,7% 64,9% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

1984 N/A 76,8% 62,9% 64,7%

1990 N/A 77,2% 61,5% 66,3%

1991 N/A 77,7% 62,1% 67,1%

1997 69,6% 77,1% 66,3% 68,5%

1998 69,8% 77,0% 67,1% 68,9%

2004 71,0% 78,1% 68,4% 70,7%

V USA do poloviny 60. let se pohybuje podíl služeb na HDP na úrovni 70 %, od roku 1967 s menšími výkyvy podíl roste na 78 % 1983, poté následuje mírný pokles na 76 % 1987 a do roku 2005 kolísá mezi 77 a 78 % což je také poslední známá hodnota. V Japonsku podíl služeb kolísá mezi 56 % a 58 % do roku 1974, pokračuje růst podílu na 63 % 1988, dále do roku 1991 pokračuje pokles na 62 % a růst na 69 % do roku 2005. Za Austrálii máme k dispozici opět pouze časovou řadu od roku 1974, zde se projevuje pozvolný růst podílu z 62 % na 75 % 2005, EU 15 zase od roku 1995 zvyšuje podíl z 69 % na 72 % do roku 2005.Strukturou HDP, kde služby jsou nejproduktivnějším sektorem hospodářství, USA převyšují jednoznačně ostatní země, za Spojenými Státy je s určitým odstupem EU 15 a Austrálie. Japonská ekonomika v tomto ohledu mírně zaostává za oběma zmíněnými celky.

20

2005 71,5% 78,4% 68,5% 71,0%

3.Cenová analýza USA, Japonska, Austrálie a EU15 3.1. Deflátor HDP a jeho jednotlivých složek v období 1960-2007

Graf 13: Deflátor vládních výdajů, základní rok 2000=100, index 160,0 140,0 120,0 EU15

100,0

United States

80,0

Japan

60,0

Australia

40,0 20,0

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0


Tabulka 13: Deflátor vládních výdajů, základní rok 2000=100, index 1966 1967 1974 1975 EU15 10,6 11,1 20,8 23,9 USA 16,8 17,8 30,0 33,1 Japan 17,9 19,3 52,7 56,9 Australia 9,9 10,5 22,4 25,8 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise

1982 48,1 57,4 76,5 51,3

1983 51,8 60,0 77,6 54,3

1990 74,8 76,0 90,6 79,8

1991 78,9 78,7 93,2 83,3

1998 94,9 93,0 102,7 94,0

1999 97,4 95,8 101,0 95,7

2007 122,2 133,6 95,5 124,9

2008 125,3 137,0 95,7 127,8

2009 128,2 139,7 96,0 N/A

Ceny celkových vládních výdajů mají totožný trend jako vývoj cen spotřebních výdajů domácností17. Japonské ceny vládních výdajů se zvyšují z 10 % na 34 % v roce 1972, dále do roku 1974 prudce vzrostou na 53 % roku 2000 a do roku 1997 se zvyšují na 103 % a do roku 2007 klesají na 96 %.Ceny vládních výdajů ostatních států se vyznačují vyváženějším růstem než ceny spotřebních výdajů domácností, u EU 15 je to růst z 7 % 1960 na 122 % 2007, Austrálie z 8 % na 125 % a USA z 14 % na 134 %, zde můžeme pozorovat v posledních letech cenový nárůst oproti srovnávaným celkům a spotřebním výdajům domácností.

17

V příloze 3

21

Graf 14: Deflátor tvorby hrubého fixního kapitálu, základní rok 2000=100, index 140,0 120,0 100,0

EU15

80,0

United States

60,0

Japan Australia

40,0 20,0

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0


Tabulka 14: Deflátor tvorby hrubého fixního kapitálu, základní rok 2000=100, index 1966 1967 1974 1975 EU15 14,5 14,8 25,2 28,4 USA 26,7 27,4 41,5 46,8 Japan 38,9 40,8 68,2 70,8 Australia 16,7 17,2 28,9 33,3 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise

1982 58,0 80,4 96,0 59,9

1983 62,1 80,5 97,0 63,3

1990 84,5 93,6 105,2 93,9

1991 87,8 94,9 107,8 92,7

1998 97,2 98,4 103,5 95,0

1999 97,9 98,6 101,3 95,6

2007 115,1 117,8 95,2 113,5

2008 117,4 118,3 96,0 116,2

2009 119,8 119,8 96,9 N/A

Tvorba hrubého fixního kapitálu je nejvyšší složkou tvořící investice, dovolíme si tedy jisté zjednodušení v podobě analýzy pouze této složky, neboť údaje pro zjištění tvorby hrubého kapitálu neboli investic nejsou v potřebné míře k dispozici. Vývoj cen se vyznačuje opět podobným trendem jako u vládních výdajů či spotřeby. V Japonsku rostou do roku 1972 z 34 % na 47 %, do roku 1974 pak na 68 %, v roce 1992 činí ceny již 109 % cen roku 2000 a od té doby klesají na 95 % roku 2007. Ve Spojených Státech ceny rostou exponenciálním trendem z 25 % na 80 % 1982, dále pozorujeme přibližně lineární růst na 118 % 2007. Ceny investic v Austrálii se pohybují exponenciálním trendem z počátku podobně jako v EU 15 do roku 1985, kdy se v Austrálii začínají přibližovat ceny cenám roku 2000 mnohem rychleji, ale to pouze do roku 1989 od něhož vývoj kopíruje vývoj USA s menším poklesem ke konci 90.let. EU 15 začíná rokem 1960 na 12 % a od zmíněného roku 1985 se ceny přibližují k cenám roku 2000 daleko nižším tempem než v Austrálii, USA dohánějí až rokem 2000 a i poté nepatrně zaostávají.

22

Graf 15: Deflátor exportu zboží a služeb, základní rok 2000=100, index 180,0 160,0 140,0 120,0

EU15

100,0

United States

80,0

Japan

60,0

Australia

40,0 20,0

20 08

20 05

20 02

19 99

19 96

19 93

19 90

19 87

19 84

19 81

19 78

19 75

19 72

19 69

19 66

19 63

19 60

0,0


Tabulka 15: Deflátor exportu zboží a služeb, základní rok 2000=100, index 1966 1967 1974 1975 EU15 21,6 21,9 35,7 38,9 USA 32,5 33,7 56,0 61,7 Japan 81,3 81,4 125,3 131,5 Australia 31,4 33,4 17,4 17,0 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise

1982 71,5 93,7 153,6 62,1

1983 76,4 94,0 148,8 65,0

1990 87,8 100,0 127,4 86,8

1991 88,9 101,3 124,5 84,1

1998 96,1 98,9 114,4 85,3

1999 95,8 98,3 104,3 88,5

2007 107,8 116,3 104,8 141,4

2008 109,5 120,2 108,0 146,6

2009 111,0 122,9 110,4 147,0

Zajímavý začíná být vývoj cen exportu. Japonsko si udržuje do roku 1968 ceny na úrovni 79 – 82 % roku 2000, od roku 1969 nastává mírný růst, který ústí v roce 1972 do vysokého růstu oproti roku 2000 na 134 % 1976, poté sledujeme pokles na 121 % 1978 a opětovný růst na 154 % 1982, pokračuje pokles na 96 % 2004 a opět růst na 105 % 2007.Ceny exportu v USA se zvyšují pozvolna z 30 % na 40 % 1972 a dále rychleji rostou na 93 % 1981, poté se projevuje nepatrný růst či stabilizace, vystřídaná rostoucím trendem po roce 2000 na 116 % 2007. V Austrálii se zvyšuje úroveň cen z 16 na 19 % do roku 1971, v EU 15 je to z 20 na 26 %. V dalším období dohánějí ceny úroveň roku 2000 stejně rychle, přičemž v EU 15 začínají růst vyšším tempem do roku 1985 na 85 % roku 2000, poté dochází k mírnému poklesu a pokračuje lineární zvyšování na 108 % 2007. Ceny exportu Austrálie po roce 1971 rostou smírně na 89 % 1989, následuje mírný pokles a stagnace na kolem 85 – 88 % do roku 1998, růst na 101 % 2001, pokles na 94 % 2003 a prudký nárůst na 147 % 2007. Při porovnání vývoje deflátoru ostatních komponentů HDP je markantní růst v Japonsku od roku 1972 do roku 1982 a v Austrálii od roku 2004 do roku 2007, bude proto pravděpodobně způsoben zvýšením zahraniční poptávky po domácích statcích a službách.

23

Graf 16: Deflátor importu zboží a služeb, základní rok 2000=100, index 250,0 200,0 EU15 150,0

United States Japan

100,0

Australia 50,0

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0


Tabulka 16: Deflátor importu zboží a služeb, základní rok 2000=100, index 1966 1967 1974 1975 EU15 36,3 38,7 20,3 20,3 USA 23,6 23,7 49,9 54,0 Japan 63,3 63,2 120,7 132,2 Australia 14,5 14,8 26,6 29,7 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise

1982 78,2 96,3 206,4 62,4

1983 83,1 92,6 195,3 63,8

1990 87,8 103,8 123,6 87,3

1991 88,7 103,4 117,2 87,1

1998 93,3 95,4 107,6 91,9

1999 93,0 96,0 98,5 90,7

2007 107,4 119,0 131,2 93,8

2008 109,0 124,1 136,7 95,7

2009 110,5 126,8 141,4 96,8

Ceny importu v Japonsku se do roku 1972 pohybují od 62 do 67 %, poté dochází k růstu na 140 % do roku 1976, k menšímu poklesu na 113 % 1978, ještě dramatičtějšímu růstu na 206 % 1982, do roku 1987 k masivnímu poklesu na 114 %, dále je vidět pozvolný pokles s občasnými růsty do roku 2003 na 101 % a do roku 2007 se ceny vyšplhají na 131 % roku 2000.V USA do roku 1972 pozvolna rostou z 22 % na 30 %, následuje strmý růst na 100 % do roku 1981, poté můžeme sledovat pozvolný pokles na 89 % roku 1986, pokračuje růst na 106 % 1995, do roku 2002 snížení na 96 % a nakonec zvýšení na 119 % 2007.Ceny dovozu EU 15 oproti roku 2000 se do roku 1972 udržují v pásmu 19 % 24 %, v Austrálii je to 14 – 19 %, další období ceny EU 15 lineárně rostou na 93 % 1986, zatímco v Austrálii se od 80.let tempo nejprve zpomaluje a následně roste, hodnota v tomto roce činí 88 %. V Austrálii dále pozorujeme plynulé výkyvy na 80 a 95 % do roku 1999, po roce 2000 pak máme možnost sledovat snížení na 84 % 2003 a růst na 94 % 2007. EU 15 od roku 1987 zažívá růst cen do roku 2007 na 107 % s přechodným poklesem od roku 2001 na 97 % 2003. Masivní nárůst cen importu Japonska oproti roku 2000 mezi roky 1972 a 1982 jen potvrzuje zvýšenou poptávku po vývozu

24

doprovázenou apreciací Jenu18 a tím i růstu importu, což o Austrálii v posledních sledovaných letech říci nemůžeme proto musíme hledat jiné příčiny růstu cen exportu. Při porovnání růstu cen exportu a importu je také patrné zhoršení směnných relací v době recesí způsobenými prvním a druhým ropným šokem.

3.2. Komparativní cenová hladina v USA,Japonsku a Austrálii v letech 1960-2007 Tabulka 17: Komparativní cenová hladina v roce 200019 USA

Japan USA 100 61 Japan 164 100 Australia 80 49 20 Zdroj:Country information

Australia 125 205 100

Jsem si vědom, že porovnávání cen pomocí deflátoru mezi jednotlivými zeměmi není úplně nejšťastnější řešení, toto porovnání bychom měli provádět přes vývoj komparativní cenové hladiny, o které však nejsou údaje v potřebném rozsahu běžně zveřejňovány, pokusil jsem si tedy zjistit komparativní cenové hladiny výpočtem z deflátoru HDP21 a odhadů komparativní cenové hladiny v roce 2000 na internetových stránkách OECD. Jedná se pouze o odhady zjišťované pomocí indexů spotřebitelských cen, proto vypočtená časová řada srovnatelných cenových hladin nebude přesná, ale do jisté míry by nám měla ilustrovat stav cenové hladiny v jednotlivých zemích a její tendence v čase. Graf 17: Komparativní cenová hladina, index 180,0 160,0 140,0 120,0 United States

100,0

Japan

80,0

Australia

60,0 40,0 20,0

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0

Zdroj:Vlastní výpočet22 18

Kapitola 5.2 o vývoji nominálního kurzu Stejnou věc za 100 amerických dolarů v USA koupíme v Japonsku za 164 amerických dolarů 20 Odhady tvořené na základě hodnot indexů spotřebitelských cen 21 V příloze 3 22 Součin deflátoru HDP a komparativní cenové hladiny v roce 2000, komparativní cenová hladina USA=100 19

25

Tabulka 18: Komparativní cenová hladina, index 1966 USA 23,0 Japan 49,3 Australia 9,9 Zdroj:Vlastní výpočet25

1967 23,7 52,0 10,2

1974 34,5 93,5 18,4

1975 37,8 100,2 20,9

1982 62,3 139,7 40,7

1983 64,9 143,0 43,9

1990 81,6 162,5 67,5

1991 84,4 167,3 68,8

1998 96,5 169,1 74,8

1999 97,9 166,9 76,3

2007 119,4 151,3 102,3

2008 121,1 151,0 106,0

2009 122,9 151,1 110,0

Cenová hladina v Austrálii se od roku 1960 do roku 1970 pohybuje na úrovni 40 – 42 % USA, dále do roku 1990 relativně roste na 81 % USA, kde se udržuje mezi touto hodnotou a 79 % do roku 2007. V Japonsku sledujeme růst z 153 % USA 1960 na 270 % 1976 s mírnějším relativním nárůstem v období 1965 – 1972, od roku 1976 začíná trvalý pokles cenové hladiny oproti USA na 132 % 2007.23

3.3. Míra inflace v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 v letech 1961 - 2007 Graf 18: Míra inflace, % 25,0% 20,0% 15,0%

EU15 United States

10,0%

Japan Australia

5,0%

19 61 19 64 19 67 19 70 19 73 19 76 19 79 19 82 19 85 19 88 19 91 19 94 19 97 20 00 20 03 20 06 20 09

0,0% -5,0%

Zdroj:Vlastní výpočet24

Tabulka 19: Míra inflace, % 1966 1974 EU15 4,0% 12,5% USA 2,8% 9,1% Japan 5,3% 20,8% Australia 3,4% 16,6% Zdroj:Vlastní výpočet27

23 24

1975 13,4% 9,6% 7,2% 14,0%

1982 9,9% 6,2% 2,1% 10,2%

1983 7,9% 4,1% 2,4% 7,8%

Pomocný graf v příloze 3 Tempo růstu deflátoru HDP

26

1990 5,4% 4,0% 2,4% 3,6%

1991 5,0% 3,5% 2,9% 1,9%

1998 1,7% 1,1% 0,0% 0,1%

1999 1,2% 1,4% -1,3% 2,1%

2007 2,4% 2,4% -0,4% 3,4%

2008 2,2% 1,5% -0,2% 3,7%

2009 2,1% 1,5% 0,0% 3,7%

Ve Spojených Státech od roku 1960 poloviny 60.let se pohybuje míra inflace mezi 1 a 2 %, poté pozorujeme nárůst k 10 % do roku 1975 s poklesem z 5 % na 4 % v letech 1970 – 1972. V roce 1976 pozorujeme snížení k 6 % následované dalším vzestupem na 10 % 1981. Po tomto roce je patrný další pokles do roku 1998 na 1 % s menším růstem mezi 1985 a 1990 z 2 na 4 %.Od roku 1997 do roku 2006 roste míra inflace na 3 % a poté následuje stabilizace na úrovni 2 %. V Austrálii roste inflace z 1 % 1961 na 17 % 1974 s výjimkou poklesu v letech 1963 - 1965, přičemž zřetelný je především nárůst po roce 1971. Pád na 8 % 1977 je vystřídán růstem na 12 % 1981. Do roku 1984 opět klesá inflace na 5 % a do roku 1988 znovu roste, tentokrát na 10 %. Dále klesá a od roku 1991 do 1999 se udržuje v intervalu 0-2 %. V letech 2000 až 2007 kolísá v pásmu 3 – 5 %. V EU 15 inflace roste z 3 na 5 % 1960 – 1965, klesá na 3 % 1967, roste na 13 % 1975, do roku 1978 se mírně snižuje na 9 % a v roce 1980 je na 12 %. Do roku 1987 klesá růst cen k 4 %, roste na 5 % 1990 a do roku 1999 padá až na 1 %. Od roku 1999 do 2007 se udržuje inflace kolem 2 %. Japonská ekonomika už v roce 1961 zažívá inflaci 8 %, do roku 1972 se pak udržuje mezi 5 a 6 % s výjimkou roku 1970 7 %. Do roku 1974 následuje obrovský nárust na 21 %. V roce 1976 jsou už ceny stabilizovanější na úrovni 7 % a v dalším roce sledujeme pokles z 8 % na 3 % 1979. V dalším období pozorujeme serii růstů a poklesů do roku 1993, je to tedy pokles z 5 % na 2 % 1979 – 1983, 1983 – 1987 pokles z 3 % k 0 %, 1987 – 1991 opět vzestup na 3 % a do roku 1993 pád k 1 %. Od roku 1993 do 1996 a 1998 - 2006 nastává deflace 1 %, výjimky tvoří roky 2000, 2002 a 2003 kdy je to téměř 2 %. V roce 2007 je deflace 0,4 % a v blízké budoucnosti se očekává 0 růst cen.

Vidíme tedy, že aplikace poptávkově orientované keynesiánské hospodářské politiky v 60.letech, která byla politikou novou zejména pro liberální státy USA a Austrálii, vedla nakonec k inflaci v 70.letech. K té přispělo i omezení dodávek ropy kartelem OPEC a zvýšení ceny této zřejmě nejdůležitější suroviny světa. Největší dopad měl tedy tento šok na japonskou ekonomiku, která však zaznamenala po roce 1979 největší odolnost oproti ostatním ekonomickým celkům.V 80. letech pozorujeme opuštění vlád od realizace keynesiánské politiky a přechod na monetaristickou teorii orientující se na agregátní nabídku. Cílem je tedy snížit inflaci zvyšováním úrokových sazeb25, omezením vládních výdajů a snižováním daní, tedy pokles angažovanosti státu v hospodářské politice.

25

Kapitola 4.4 o vývoji úrokových sazeb

27

3.4. Index spotřebitelských cen a jeho nejvýznamnější položky v USA, Japonsku a Austrálii Graf 19: Index spotřebitelských cen, základní rok 2000=100, index 140 120 100 United States

80

Japan 60

Australia

40 20

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05

0

Zdroj: OECD.Stat Extracts Databáze

Tabulka 20: Index spotřebitelských cen, základní rok 2000=100, index USA Japan Australia

1964 18,0 23,1 11,3

1970 22,5 31,8 13,7

1971 23,5 33,8 14,5

1976 33,0 59,7 25,3

1977 35,2 64,5 28,4

1982 56,0 81,0 44,9

1983 57,8 82,6 49,5

1988 68,7 87,3 69,6

1989 72,0 89,3 74,9

1994 86,1 98,6 86,9

1995 88,5 98,5 90,9

2000 100,0 100,0 100,0

2001 102,8 99,2 104,4

2006 117,1 98,1 120,2

2007 120,4 98,1 123,0


Celkový index spotřebitelských cen má hodně podobný průběh jako deflátor spotřebních výdajů domácností26. Je to vlastně totožný ukazatel, přičemž index CPI použitím vah pro jednotlivé položky vyjadřuje lépe dopady pohybů cen na jednotlivé domácnosti. V Japonsku pozorujeme růst z 17 % na 101 % 1998 a pokles na 98 % 2007. Austrálie má v tomto indexu menší disproporci oproti USA, sledujeme růst z 11 % na 123 % 2007 a od roku 1988 do roku 1997 převyšuje relativně index v USA stejně tak jako po roce 2000. V USA je patrný růst cen z 17 % 1960 na 120 % 2007.

26

V příloze 3

28

Graf 20: Index růstu cen energií, základní rok 2000=100, index 180 160 140 120 United States

100

Japan

80

Australia

60 40 20

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05

0


Tabulka 21: Index růstu cen energií, základní rok 2000=100, index USA Japan Australia

1964

1970

1971

1976

1977

1982

1983

1988

1989

1994

1995

2000

2001

2006

2007

18,1

20,5

21,3

36,2

39,6

79,6

80,2

71,6

75,7

84,0

84,5

100,0

103,8

158,0

166,7

41,3

43,3

45,2

79,5

85,7

130,8

127,8

101,7

101,9

104,9

102,8

100,0

100,5

109,6

111,4

N/A

N/A

N/A

19,3

20,7

45,3

51,2

64,4

67,3

81,7

84,2

100,0

102,5

138,8

140,7


V Japonsku dochází do roku 1972 k pozvolnému nárůstu cen z 38 % na 46 % roku 2000, od té doby k vysokému nárůstu, který je ještě umocněn po roce 1979 na 131 % 1982, poté pokračuje pokles na 102 % 1989, růst na 107 % 1993 pokles k 97 % 1999 s mírným výkyvem v roce 1997 103 %, od roku 2000 do 2003 další pak vidíme snížení na 98 % a následný růst na 111 % 2007. V USA index CPI roste od roku 1960 do roku 1972 z 18 % na 22 %, i zde pak následuje nárůst zvláště patrný po roce 1979 na 82 % 1985. V letech 1986-1988 ceny energií klesají k 70 %, do roku 1997 se zvyšují na 89 %, pokračuje pokles na 83 % 1998 a 86 % 1999 a po roce 2000 lze pozorovat strmý růst na 167 % 2007 s výjimkou roku 2002 98 %. Austrálie se vyznačuje od roku 1972 13 % do roku 2000 růstem ve tvaru logaritmického trendu, po roce 2000 a zejména po roce 2002 stejně jako USA zažívá velmi silný růst cen energií.27

27

Pomocný graf s tabulkou v příloze 3

29

Graf 21: Index růstu cen jídla, základní rok 2000=100, index 140 120 100 U n it e d S ta t e s

80

Ja p a n 60

A u s t ra lia

40 20 2005

2002

1999

1996

1993

1990

1987

1984

1981

1978

1975

1972

1969

1966

1963

1960

0


Tabulka 22: Index růstu cen jídla, základní rok 2000=100, index 1964

USA Japan Australia

1970

1971

1976

1977

1982

1983

1988

1989

1994

1995

2000

2001

2006

2007 119,9

19,5

23,8

24,4

37,6

39,8

58,4

59,0

69,4

74,0

85,8

88,6

100,0

103,3

115,0

N/A

34,2

35,8

66,6

71,3

84,5

86,0

88,6

90,4

101,5

99,8

100,0

99,4

98,5

98,8

N/A

N/A

N/A

N/A

27,5

45,7

50,4

68,8

75,1

84,0

88,1

100,0

106,2

130,2

132,5


Ceny jídla v USA se do roku 1972 vyvíjejí téměř lineárně a rostou z 19 % na 25 %, od roku 1973 sledujeme stabilní rostoucí trend na 120 % 2007. Ceny jídla v Japonsku se od roku 1970 do roku 1972 pohybují podobně jako v USA z 34 % na 37 % a od roku 1973 do roku 1998 103 % pozorujeme logaritmický vývoj s mírným poklesem v letech 1986 a 1987 , po roce 2000 ceny kolísají mezi 98 a 99 % roku 2000. Za Austrálii jsou k dispozici pouze hodnoty od roku 1977 27 % a od té doby sledujeme nejrychlejší cenový nárůst jídla poměrně stabilním lineárním trendem umocněným po roce 2005 až na 133 %.28

28


30

Graf 22: Index růstu cen služeb bez bydlení, základní rok 2000=100, index 140 120 100 United States

80

Japan 60

Australia

40 20 2006

2004

2002

2000

1998

1996

1994

1992

1990

1988

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

1972

1970

0


Tabulka 23: Index růstu cen služeb bez bydlení, základní rok 2000=100, index USA Japan Australia

1982 N/A 71,0 45,6

1983 50,7 72,8 51,2

1988 63,2 81,9 68,4

1989 66,6 84,5 75,6

1994 84,1 94,6 85,9

1995 87,1 95,7 93,0

2000 100,0 100,0 100,0

2001 104,6 99,7 104,7

2006 124,8 99,9 127,0

2007 128,5 100,2 131,0


Ceny služeb bez bydlení v japonském hospodářství rostou od roku 1970 24 % do 1973 39 % od té doby pozorujeme logaritmický růst do roku 2000, od kterého se ceny udržují na dané úrovni. V americké ekonomice od roku 1983 rostou ceny z 51 % na 128 % stálým tempem. Největší variabilitu těchto cen vidíme v Austrálii, kde od roku 1981 39 % sledujeme růst na 51 % 1983, pokles na 49 % 1984, růst na 86 % 1991, pokles na 84 % 1992 a 1993, zvýšení na 95 % 1996, snížení na 94 % 1997 – 1998 a závěrečný lineární růst na 131 % do roku 2007.29

29


31

Graf 23: Index růstu cen bydlení, základní rok 2000=100, index 140 120 100 United States Japan

80 60

Australia

40 20

19 70 19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04 20 06

0


Tabulka 24: Index růstu cen bydlení, základní rok 2000=100, index USA

1982 N/A

1983 51,0

1988 65,6

1989 68,6

1994 83,0

1995 85,6

2000 100,0

2001 103,7

2006 120,2

2007 124,6

Japan Australia

68,6 42,2

70,8 46,0

79,9 69,4

82,2 75,4

94,6 85,5

96,4 86,7

100,0 100,0

100,2 104,3

99,7 118,1

99,5 123,4


Ceny bydlení mají podobnou tendenci jako ceny služeb bez bydlení, ale za to vykazují nižší výkyvy. V Japonsku pozorujeme logaritmický trend už od roku 1970 26 % až do roku 2000 100 % a od té doby setrvání na současné úrovni. Ceny USA od roku 1983 rostou z 51 % na 125 % 2007 a v Austrálii od roku 1981 38 % do roku 1990 na 80 % a do roku 2007 na 123 %, přičemž v 1.polovině 90.let je tempo růstu velmi nízké.30

30


32

4. Vnitřní stabilita v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 4.1. Vládní deficit v USA, Japonsku a Austrálii za období 1990 – 2007 Graf 24: Primární saldo rozpočtu hospodaření vlády na HDP v běžných cenách, % 6,0% 4,0% 2,0% United States 2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

-2,0%

1990

0,0%

Japan Australia

-4,0% -6,0% -8,0%

Zdroj: OECD Economic Outlook 82 database

Tabulka 25: Primární saldo rozpočtu hospodaření vlády na HDP v běžných cenách, % 1993 1994 1998 USA -1,5% -0,2% 3,5% Japan -3,0% -4,4% -1,2% Australia -2,0% -0,9% 3,6% Zdroj: OECD Economic Outlook 82 database

1999 3,6% -5,9% 4,2%

2003 -2,9% -6,6% 3,1%

2004 -2,5% -5,0% 2,2%

2007 -0,7% -2,5% 2,1%

2008 -1,3% -2,9% 1,8%

2009 -1,4% -2,3% 1,5%

Primární saldo rozpočtu hospodaření vlády v roce 1990 má nejvíce pozitivní Japonsko 3,3 % HDP, za ním hodnotíme nejlépe Austrálii s 1,4 % HDP a USA s hodnotou -0,8 % HDP. Saldo rozpočtu vlády se v dalších letech do roku 1992 postupně zhoršuje ve všech porovnávaných zemích, v USA na -2,2 % HDP a v Austrálii nastává deficit – 2,3 % HDP. Japonský rozpočet zaznamenává sice nejmenší ztráty 1,9 % HDP, ale v dalších letech následuje obrovský propad na -6,6 % 2003 s občasnými pozitivními výkyvy jako v roce 1997 nebo 2001, které se však jeví jako plané. Od roku 2005 se zdá, že se japonské ekonomice postupně daří konsolidovat veřejné rozpočty a k roku 2007 je deficit -2,5 % HDP, hodnoty výhledu vypovídají o tom, že se pokles podařilo zastavit a stabilizovat na úrovni kolem -2 % HDP. Rostoucí deficit rozpočtu japonské vlády je způsoben především odpovědí na finanční krizi a na pokles agregátní poptávky v podobě její stimulace formou vládních výdajů, transferů a snižováním daní. V Austrálii a USA od roku 1993 startuje pozitivní trend, v roce 1995 má australská vláda vyrovnaný rozpočet, USA dokonce přebytek a v roce 1999 je nejvyšší kladné saldo Austrálie 4,2 % HDP a v USA je to roku 2000 4,1 % HDP. V dalším období v USA následuje prudký pokles na -2,9 % 2003, kdy v roce 2002 nastává deficit a do roku 2006 se saldo zlepšuje na -0,6 %. Od roku 2007 -0,7 %

33

se očekává pozvolné zhoršování rozpočtu. Australská vláda zaznamenává po roce 1999 jako USA pokles přebytku rozpočtu, pouze však do roku 2001 1,7 %, kdy pokračuje zvýšení na 3,1 % 2003 a pokles společně se stabilizací kolem úrovně 2 % HDP.

4.2.Hrubý vládní dluh za USA, Austrálii, Japonsko a EU15 v letech 1990 - 2007 Graf 25: Hrubý vládní dluh na HDP v běžných cenách, %

European Union 15 United States Japan

20 08

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

Australia

19 92

19 90

200,0% 180,0% 160,0% 140,0% 120,0% 100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0%

Zdroj: OECD Economic Outlook 82 database. AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet31

Tabulka 26: Hrubý vládní dluh na HDP v běžných cenách, % 1993 1994 1998 1999 2003 2004 2008 EU 15 68,0% 67,1% 63,2% 63,5% 60,1% N/A 65,3% United States 71,1% 64,5% 61,0% 60,9% 62,0% 63,8% 71,9% Japan 74,7% 80,2% 114,3% 128,3% 159,5% 167,1% 181,6% Australia 30,6% 40,1% 32,3% 28,0% 18,8% 17,1% 14,1% Zdroj: OECD Economic Outlook 82 database. AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet34

2009 58,8% 65,5% 183,3% 13,2%

Od roku 1990 do roku 1993 pozorujeme nárůst hrubého dluhu na HDP v USA z 63 % na 72 %, dále do roku 2000 pokles na 55 % a od té doby pozvolný růst na 62 % do roku 2007. V Austrálii do roku 1995 se projevuje růst z 22 % 1990 na 42 % a do roku 2007 stálý pokles na 16 % 2007. Za EU 15 od roku 1994 vládní dluh roste z 65 % na 70 % 1997 a do roku 2002 klesá na 62 %, dále do roku 2005 opět roste na 64 % a klesá na 61 % 2007. V Japonsku mezi roky 1990 a 1991 pozorujeme pokles z 69 % na 65 % a od té doby masivní nárůst, který se zdá, že se daří stabilizovat v roce 2005 177 % HDP a k roku 2007 je hodnota 180 %.

31

Údaje za EU15 jsou zjištěny dopočtem z AMECO Databáze jako podíl hrubého dluhu a nominálního HDP.Ostatní údaje jsou převzaty z OECD

34

Pokud jde tedy o hospodaření veřejného sektoru tak Austrálie v tomto ohledu jednoznačně převyšuje ostatní ekonomické celky, alarmující je vývoj veřejných financí v Japonsku, kde se sice podařilo zamezit vysokým rozpočtovým schodkům, ale veřejný dluh se stále udržuje na velmi vysoké úrovni.Lépe však úroveň zadluženosti vyjadřuje čistý vládní dluh32, který i zohledňuje vládní pohledávky, při konstrukci tohoto ukazatele je ale porušena zásada symetrie.

4.3.Sociální transfery a subvence Graf 26: Podíl sociálních transferů na HDP v běžných cenách, % 14,0% 12,0% 10,0% European Union 15

8,0%

Japan 6,0%

Australia

4,0% 2,0%

19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04 20 06 20 08

0,0%

Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet

Tabulka 27: Podíl sociálních transferů na HDP v běžných cenách, % 1982 1987 1988 1992 1993 1997 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A 11,9% Japan 7,7% 7,7% 7,5% 7,4% 7,7% 8,5% Aust. 9,6% 9,1% 10,0% 9,8% 9,7% 9,2% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet

1998 11,8% 8,7% 10,1%

2002 12,4% 10,1% 9,8%

2003 12,7% 10,0% N/A

2007 12,8% 10,0% N/A

2008 12,8% 9,9% N/A

2009 12,8% 9,8% N/A

V Japonsku se od roku 1980 do roku 1883 pohybuje podíl transferů na HDP mezi 7 a 8 %, poté od roku 1990 tento podíl roste k 10 % do roku 2007, přičemž je markantní nárůst na přelomu tisíciletí.V Austrálii od roku 1980 do roku 1986 roste podíl transferů z 9 % na 10 %, do roku 1989 následuje pokles na 9 % a růst do roku 1991 10 %, na kterých se udržuje až do roku 2002. Za EU 15 jsou k dispozici údaje až od roku 1995 kde do roku 2001 se udržuje podíl na 12 % HDP a po následném růstu se od roku 2003 udržuje podíl na 13 % HDP. Údaje za USA nejsou dostupné.

Sociální výdaje vlády jsou nejnižší v Japonsku, ovšem rokem 2002 dosahují úrovně Austrálie.V dalších letech předpokládáme, že se podíl v Austrálii udržuje na úrovni 10 %. Pokud tyto údaje 32

V příloze 4

35

porovnáme s údaji o přirozené míře nezaměstnanosti33, zjistíme vysokou závislost. Vyšší sociální výdaje totiž podlamují ochotu pracovat. To jasně dokazují i hodnoty za EU 15, kde je tradičně vyšší sociální zákonodárství než v jiných vyspělých ekonomikách a také je zde nejvyšší nezaměstnanost. Graf 27: Podíl subvencí na HDP v běžných cenách, % 3,0% 2,5% 2,0%


1,5%

Japan Australia

1,0% 0,5%

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0%

Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet

Tabulka 28: Podíl subvencí na HDP v běžných cenách, % 1966 1967 1974 1975 1982 1983 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A USA 0,5% 0,5% 0,2% 0,3% 0,5% 0,6% Japan 0,8% 0,9% 1,6% 1,5% 1,4% 1,4% Australia 0,7% 0,8% 1,1% 1,1% 1,7% 1,7% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet

1990 N/A 0,5% 1,1% 1,4%

1991 2,3% 0,5% 0,9% 1,4%

1998 1,9% 0,4% 0,7% 1,1%

1999 1,9% 0,5% 0,9% 1,0%

2007 1,5% 0,3% 0,8% N/A

2008 1,5% 0,4% 0,8% N/A

2009 1,5% 0,4% 0,8% N/A

Subvence na HDP v USA se pohybují dlouhodobě od roku 1960 v intervalu 0,2 a 0,6 % až do roku 2007.V Austrálii je to nárůst z 0,5 % 1960 na 1,7 % 1985, od té doby klesají na 1,2 % 1989 a následně se pohybují mezi 1 % a 1,5 % HDP. V Japonsku roste podíl z 0,5 % 1960 na 1,1 % 1973, rokem 1974 je to 1,6 %, následný pokles pokračuje stabilizací na 1,3 % 1979, roku 1981 1,5 % startuje snižování do roku 1989 na 0,8 – 1 %, kde se udržuje stav do současnosti. Výjimkou je rok 1990 1,1 % a současný stav k roku 2007 je 0,8 % HDP. Za EU 15 je zřetelný pokles z 2,3 % 1991 či 2,4 % 1993 na 1,5 % 2007. Vládní zásahy v podobě subvencí firem jsou obvykle negativním faktorem růstu ekonomiky, podlamují totiž konkurenceschopnost pokud nejsou přidělovány plošně a pokud ano, snižují efektivitu hospodaření podniků. Nejnižší podíl pozorujeme po celé období v USA, následovaných do roku 1977 Austrálií a od roku 1978 se dostává před Austrálii Japonsko. EU 15 je v tomto ohledu jednoznačně za

33

Kapitola 6.1 o míře nezaměstnanosti

36

srovnávanými ekonomikami, je však nutné vzít v úvahu klesající trend tohoto podílu za EU a je dost možné, že kolem roku 2007 se podařilo dosáhnout alespoň hodnoty australské ekonomiky, za kterou bohužel poslední hodnoty nejsou k dispozici.34

4.4. Vývoj úrokových sazeb v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 v období 1970 2006 Graf 28: Krátkodobá úroková míra, nominální hodnoty, % 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

European Union 15 United States Japan

19 70 19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04 20 06

Australia

Zdroj: OECD.Stat Extracts Databáze. AMECO Databáze, Evropská komise. 35

Tabulka 29: Krátkodobá úroková míra, nominální hodnoty, % 1975 1976 1981 1982 1987 1988 1993 European Union 15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A 8,5 United States 5,8 5,0 14,0 10,6 7,2 8,0 3,3 Japan 7,3 7,4 6,9 3,9 4,0 3,0 10,1 Australia 9,2 15,0 16,8 13,8 12,8 5,2 8,5 Zdroj: OECD.Stat Extracts Databáze. AMECO Databáze, Evropská komise. 38

1994 6,5 4,8 2,3 5,7

1999 3,6 5,4 0,2 5,0

2000 4,8 6,5 0,3 6,2

2005 2,7 3,6 0,1 5,6

2006 3,4 5,2 0,3 6,0

Krátkodobá úroková míra jako nástroj měnové politiky má do konce 90.let poměrně velkou variabilitu. Ve Spojených Státech registrujeme od roku 1970 pokles z 6 % k 4 % 1972, do roku 1974 roste na 8 %, dále klesá na 5 % 1976, opět roste na 12 % 1980, pokračuje snižování na 7 % 1986 s výjimkou 1984 9,5 %. Od roku 1986 do konce 80. let úroková míra roste na 9 % 1989, poté klesá na 3 % 1993, to střídá další zvýšení a stabilizace mezi 5 a 6 % od roku 1995 do roku 1999, od roku 2000 pozorujeme pokles z necelých 7 % na 1 % 2003 a následný růst na 5 % 2006. Australská ekonomika do roku 1972 zažívá pád úrokové míry z 7 % na 5 %, do roku 1974 růst na 13 %, další pád na 9 %, do roku 1982 zvýšení na 17 %, kde mezi roky 1977 a 1979 se udržuje na 10 %. V dalším období se střídají růsty a poklesy na velmi vysoké úrovni, nejprve pád na 12 % 1983 a 1984, růst na 17 % 1986, snížení na 13 34 35

Pomocný graf s tabulkou v příloze 4 Údaje za Austrálii jsou z OECD.Stat Extracts Databáze, za ostatní ekonomické celky z AMECO Databáze

37

% 1988 a od roku 1989 18 % pokles na 5 % 1993. Od té doby už dochází pouze k menším výkyvům a to k růstu na 8 % 1995, pokles na 5 % 2002 a růst na 6 % 2006. Výjimkou není ani Japonsko, tam pozorujeme pokles z 8 % na 5 % 1972, růst na 15 % 1974, pokles na 5 % 1978, zvýšení na 11 % 1980 pokles do roku 1988 na 4 %, přičemž od roku 1982 do roku 1985 se pohybuje úroková míra mezi 7 a 6 %. Do roku 1990 sledujeme poslední významnější nárůst na 8 % a pád až k 0,3 % 2006.

Pokles na 4 % v letech 1987 a 1988, jehož zásluhou se umocnilo přehřívání ekonomiky, se stal také mimo jiné jednou z příčin finanční krize. Japonská CB banka se totiž poté rozhodla zvýšit úrokové sazby, což se stalo příliš pozdě. Následný strmý pokles lze vysvětlit vložením obrovského množství finančních prostředků do bankovního a podnikového sektoru se záměrem zabránění bankrotu, cena peněz potom rapidně klesla.36 EU 15 tím že je tvořena řadou různorodých ekonomických celků, kde se vzájemně vyruší kladné a záporné výkyvy, zaznamenává daleko stabilnější vývoj. Od roku 1992 klesá úroková míra z 11 % na 4 % 1999 a od roku 2000 z 5 % na 2,6 % 2004, od té doby dochází k mírnému růstu na 3,4 % 2006.

36

Josef Zemánek:Kdy přijde další celosvětová hospodářská recese?, euroekonom 5.9.2005

38

5.Vnější stabilita v USA, Japonsku, Austrálii37

5.1 Běžný účet platební bilance v USA, Japonsku a Austrálii v období 1990-2007 Graf 29: Podíl běžného účtu platební bilance na HDP v běžných cenách, % 0,06 0,04 0,02 United States

0 1990

1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

2008

-0,02

Japan Australia

-0,04 -0,06 -0,08


Tabulka 30: Podíl běžného účtu platební bilance na HDP v běžných cenách, % United States Japan Australia

1993 -1,3% 3,0% -3,2%

1994 -1,7% 2,8% -4,9%

1998 -2,5% 3,1% -4,8%

1999 -3,3% 2,6% -5,3%

2003 -4,8% 3,2% -5,4%

2004 -5,5% 3,7% -6,1%

2008 -5,4% 4,8% -6,4%

2009 -5,3% 5,2% -6,9%


Kladné saldo běžného účtu platební bilance pozorujeme v Japonsku, kde od roku 1990 do roku 2001 se pohybuje mezi 1-3 % HDP, po roce 2001 sledujeme pravidelný růst až do necelých 5 % HDP. V Austrálii negativní saldo BÚ platební bilance je do roku 2001 poměrně nestabilní. V roce 1990 -5 % HDP je do roku 1993 vystřídáno 3 % HDP, v letech 1994 a 1995 opět pozorujeme stav -5 % HDP, zmírnění deficitu BÚ na -3 % HDP do roku 1997, další pokles na -5 % 1999, snížení salda na -2 % HDP 2001 a od té doby prohlubování na -6 % HDP 2007, při stagnaci v roce 2005 a 2006. V USA od roku 1990 -1,4 % do roku 1991 vidíme 0 saldo BÚ platební bilance a od té chvíle již pouze záporné saldo platební bilance s jeho prohlubováním a nepatrnými výkyvy do roku 2006 na -6,2 %. Rokem 2007 -5,6 % HDP se zdá, i podle hodnot výhledu, že nastává konec prohlubování salda a následná stagnace.

37

Pomocné grafy a tabulky v příloze 5

39

Zvyšování BÚ platební bilance prakticky znamená růst čistého exportu, depreciaci národní měny a vývoz kapitálu do zahraničí do té doby dokud nebude nastolena vnějšího rovnováha v podobě vyrovnané platební bilance s 0 změnou devizových rezerv. Vzhledem k tomu, že máme k dispozici pouze poměrové vyjádření BÚ k HDP, z grafu a hodnot můžeme pouze vyčíst, že Japonsko je čistým vývozcem kapitálu a stejně tak zboží a služeb, zatímco USA a Austrálie jsou čistí dovozci, vzhledem k tomu že všechny země mají volně pohyblivý měnový kurz.

5.2. Vývoj nominálního kurzu v USA, Japonsku a Austrálii v letech 1960 - 2007 Graf 30: Nominální měnový kurz38. 1 ECU/EUR = 100 JPY, 1 ECU/EUR = 1 AUD, 1 USD 4,5 4 3,5 3

United States

2,5

Japan

2

Australia

1,5 1 0,5

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0

Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise

Tabulka 31: Nominální měnový kurz41. 1 ECU/EUR = 100 JPY, 1 ECU/EUR = 1 AUD, 1 USD 1966 1967 1974 1975 USA 1,07 1,06 1,19 1,24 Japan 3,85 3,83 3,40 3,61 Australia 0,96 0,95 0,84 0,95 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise

1982 0,98 2,44 0,96

1983 0,89 2,11 0,99

1990 1,27 1,84 1,63

1991 1,24 1,66 1,59

1998 1,12 1,46 1,79

1999 1,07 1,21 1,65

2007 1,36 1,62 1,62

2008 1,42 1,66 1,58

2009 1,42 1,66 1,58

Od roku 1960 do roku 1972 se udržuje ve všech 3 srovnávaných zemích vcelku stabilní kurz vůči ECU s mírným zhodnocením těchto měn od roku 1967. Japonský jen je v tomto období bezkonkurenčně nejslabší měnou a australský dolar si drží nepatrnou převahu nad americkým dolarem.Příčinou této stability se stala fixace měnových kurzů zemí k americkému dolaru, který byl vázán na zlatou paritou v rámci brettonwoodského měnového systému.Dolar byl vázán zlatou paritou, osudným pro tento systém se stal však první ropný šok v roce 1973, jehož následky se projevovaly i v neschopnosti 38

V roce 2007 můžeme nakoupit 1 EURO za 1,36 amerického dolaru

40

stabilizovat dolar zmíněnou paritou, a došlo tedy k jeho rozpadu a tím i k volné pohyblivosti měnových kurzů. Tato situace byla ještě umocněna preferencí bank v držbě dolaru na úkor zlata pro jeho snazší manipulovatelnost. 39

Jen po roce 1972 zhodnocuje vůči ECU a v roce 1975 se vrací na úroveň roku 1972, dále opět zhodnocuje na 267 jenů za ECU 1978, do roku 1980 následuje depreciace na 315 jenu za ECU a od té doby zhodnocování s občasnými depreciacemi 1987, 1989, 1995,1996 a 1998, do roku 2000 až na 99 jenů za EURO.Po roce 2000 jen trvale znehodnocuje na 162 jenů za EURO 2007. Australský dolar po roce 1972 zhodnocuje na 0,84 za ECU a poté znehodnocuje s výjimkou roku 1976 do roku 1979 na 1,23 dolaru za ECU. Do roku 1984 opět dolar zhodnocuje na 0,9 za ECU s výjimkou 1981-1983 v podobě mírného znehodnocování. Od roku 1984 do 1987 depreciuje na 1,65 dolaru za ECU, následuje série apreciací a depreciací v pásmu mezi 1,39 a 1,79 dolaru za ECU/EUR do roku 2003 1,74 dolaru za EURO a od té doby zhodnocování na 1,62 2007. Americký dolar po roce 1972 znehodnocuje na 1,24 dolaru za ECU s výjimkou roku 1974. V roce 1976 je vidět zhodnocení na 1,12 dolaru za ECU a do roku 1980 depreciace na 1,39 dolaru za ECU. Rokem 1980 následuje zhodnocování na 0,76 dolaru za ECU, do roku 1988 znehodnocuje na 1,18 dolaru za ECU a od té doby se střídají apreciace s depreciacemi kurzu v pásmu 1,1 a 1,31 dolaru za ECU/EUR. Od roku 1995 sledujeme zhodnocování z 1,31 na 0,95 dolaru za EURO 2002 a dále znehodnocování na 1,36 2007.

Měnový kurz je pouze nástrojem dosažení vnější rovnováhy v dlouhém období proto jeho vývoj a tendence těžko můžeme hodnotit jako pozitivní či negativní, má však psychologickou informační hodnotu pro jednotlivce a jeho stabilita snižuje riziko zahraničních investorů. Australský dolar je tedy silnější než ECU/EURO v období do roku 1976 a v letech 1981 – 1984, americký dolar zase v období 1982 – 1986 a 2000 – 2002. Od roku 1960 do roku 1982 je australský dolar silnější než americký, jen jak už bylo zmíněno je po celé sledované období nejslabší měnou.Z hlediska stability kurzu pro investory, jsou měnové kurzy vůči EURU alespoň částečně stabilizované po roce 1990, největší stabilitu pozorujeme v Austrálii, tu však je nutno porovnávat v souvislosti s významnými zahraničními partnery, kterými jsou pro Austrálii spíše Japonsko nebo USA.

39

prof. Ing. Václav Faltus, CSc.prof. ing. Václav Průcha, CSc.: Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století

41

6.Trh práce v USA, Japonsku, Austrálii a EU15

6.1. Míra nezaměstnanosti v USA, Japonsku, Austrálii a EU15 v období 1960-2007 Graf 31:Míra nezaměstnanosti podle definice EUROSTATU, % 12 10 European Union 15

8

United States

6

Japan

4

Australia

2

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0

Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise

Tabulka 32: Míra nezaměstnanosti podle definice EUROSTATU, % 1966 1967 1974 1975 EU 15 N/A N/A N/A N/A United States 3,8 3,8 5,6 8,5 Japan 1,3 1,3 1,4 1,9 Australia 1,7 1,8 2,5 4,8 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise

1982 N/A 9,7 2,4 7,1

1983 N/A 9,6 2,6 10,4

1990 N/A 5,5 2,1 6,9

1991 7,7 6,7 2,1 9,6

1998 9,3 4,5 4,1 7,7

1999 8,5 4,2 4,7 6,9

2007 6,9 4,6 3,9 4,6

2008 6,8 5,3 4,0 4,6

2009 6,7 5,4 4,0 N/A

Míra nezaměstnanosti v jednotlivých ekonomických celcích má rozdílný vývoj. V USA od roku 1961 6,7 % klesá na 3,5 % 1969, dále jsou zřetelné velmi vysoké růsty a poklesy.V roce 1975 je míra nezaměstnanosti již na 8,5 %, pouze v letech 1972 a 1973 nastalo mírné snížení v rostoucím trendu. Do roku 1979 klesla nezaměstnanost na 5,8 %, poté však opět vzrostla na 9,7 % 1982, klesla na 5,3 % 1989, další vzestup je patrný do roku 1992 na 7,4 %, poté snížení do roku 2000 na 4 %, nárůst na 5,5 % 2004 a následný pád na 4,6 % 2007. Australská ekonomika po roce 1961 zaznamenává pokles míry nezaměstnanosti z 2,5 % na 1,4 % 1965 a do roku 1971 se nezaměstnanost udržuje mezi 1,5 a 1,8 %. Mezi roky 1972 a 1973 je pokles z 2,6 % na 1,9 % a od té doby rapidní vzestup na 6,5 % 1978. Po tomto roce sledujeme stagnaci kolem 6 % do roku 1981 a další růst na 10,4 % 1983. Do roku 1990 míra nezaměstnanosti poté klesla na 6,9 % s výjimkou let 1985 – 1987 kdy se udržovala kolem 8,5 %, v roce 1993 však již byla na úrovni rekordních 10,9 %. V posledním období do roku 2007 tato míra vytrvale klesá s mírnými výjimkami až na 4,6 % 2007. Míra nezaměstnanosti v Japonsku se do 80.let udržuje pod

42

2,2 %, do roku 1987 došlo k růstu na 2,8 %, následoval pokles na 2,1 % 1991 a tímto datem nastal vzestup až na 5,4 % 2002, kdy se podařilo tento pro japonské hospodářství neznámý trend zastavit. Do roku 2007 klesla na příznivějších 3,9 %. V EU 15 míra nezaměstnanosti od roku 1991 stejně jako ve srovnávaných ekonomikách roste z 7,7 % na 10,4 % 1994, do roku 2001 klesá na 7,2 %, opět se zvyšuje na 8,2 % 2005 a do roku 2007 se projevuje pokles na 6,9 %.

V 1. období do roku 1982 s výjimkou let 1978 a 1979 převyšuje míra nezaměstnanosti USA míru nezaměstnanosti v Austrálii a to po většinu období dost podstatně. Míra nezaměstnanosti v EU 15 je do roku 1993 pod úrovní Austrálie, ovšem po tomto datu zaujímá vedoucí postavení mezi srovnávanými ekonomikami. Japonsko se vyznačuje nejnižší mírou nezaměstnanosti ze srovnávaných celků, pouze v období let 1999 – 2001 je předstiženo Spojenými Státy.

Pokles míry nezaměstnanosti v USA a Austrálii v 60. letech můžeme připsat mimo jiné aplikací keynesiánské hospodářské politiky s kterou domácí subjekty neměli předchozí zkušenosti a snadno podlehli peněžním iluzím, po jejich vypršení v 70.letech se projevil vysoký nárůst nezaměstnanosti. Předpokládaný phillipsův inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností se tedy nepotvrdil. Průkopníkem této poptávkově orientované hospodářské politiky byla Austrálie a Nový Zéland, z něhož také Phillips pocházel. 40 To je také jedním z důvodů proč nezaměstnanost v Austrálii vzrostla více než ve Spojených státech. V dalších letech se projevil zejména fakt, že vysoká inflace se zakořenila do inflačních očekávání ekonomických subjektů, navíc si lidé zvykli nepracovat a budoucí snižování je velmi složité.

40

Robert Holman: Makroekonomie-Středně pokročilý kurz 2004

43

6.2. Produktivita práce podle odvětví v USA, Japonsku a Austrálii Graf 32:Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance v lesnictví, rybolovu a zemědělství, 1000 PPS 60 50 40

United States

30

Japan Australia

20 10

19 70 19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

0

Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet41

Tabulka 33: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance v lesnictví, rybolovu a zemědělství, 1000 PPS 1974 1975 1980 1981 1986 1987 United States 11,1 12,0 15,2 18,7 21,7 22,6 Japan 2,5 2,9 4,2 4,7 6,9 7,1 Australia 9,2 9,5 17,1 18,0 21,2 24,2 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet44

1992 30,1 10,1 25,1

1993 27,1 9,8 26,6

1998 41,1 11,6 30,5

1999 37,6 12,2 31,6

2004 52,1 15,0 N/A

2005 46,6 14,6 N/A

Produktivita práce v zemědělství v Japonsku se pohybuje po celé sledované období tj. 1970 – 2005 mezi 20 a 42 % produktivity USA. Do poloviny 90. let dlouhodobě roste k 40 % USA, ale od té doby relativně kolísá mezi 29 a 40 % USA. Poslední známá hodnota k roku 2005 je 31 % produktivity USA. Austrálie naopak v některých obdobích dokonce předstihuje USA a lze ji označit jako rovnocennou zemi ohledně produktivity v zemědělství ve srovnání se Spojenými státy. Od roku 1970 zde produktivita roste z 91 % USA na 104 % 1972, klesá na úroveň 80 % 1977 s výkyvem v roce 1976 88 %.V letech 1978 – 1980 se dostává Austrálie znova před USA, k roku 1980 je to 112 %, do roku 1982 klesá produktivita na 75 %, v roce 1983 se vyšplhá až na 144 % a to je taky nejvyšší rozdíl v produktivitě práce v zemědělství ve prospěch Austrálie, následující snížení na 90 % 1985 je vystřídáno dalším vzestupem na 116 % 1988. V roce 1990 startuje růst z 72 % na 120 % 1995 s menšími poklesy v letech 1992 a 1994. Od roku 1998 se datuje poslední růst ze 74 % na 120 % 2001 vystřídán poklesem na

41

Z národních měn v běžných cenách přepočítáno pomocí kurzu parity kupní síly HDP. Tato parita uvedena v Příloze 1

44

106 % 2003. Produktivita práce v zemědělství Austrálie převyšuje tedy USA v letech 1972, 1978 – 1980, 1983 – 1984, 1987 – 1989, 1995, 2001 – 2003.42

Graf 33:Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance v průmyslu, 1000 PPS 120 100 80

United States

60

Japan Australia

40 20

19 70 19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

0


Tabulka 34: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance v průmyslu, 1000 PPS 1974 1975 1980 1981 1986 United States 12,8 15,5 25,8 29,6 40,0 Japan 8,7 9,8 18,6 20,7 29,9 Australia 10,0 12,6 22,7 24,8 36,9 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet44

1987 42,1 31,5 37,4

1992 56,6 41,9 50,6

1993 58,0 41,3 52,5

1998 69,7 48,8 63,8

1999 72,8 50,3 65,1

2004 93,6 64,3 N/A

2005 100,6 66,5 N/A

V Austrálii produktivita práce v průmyslu od roku 1971 s menšími poklesy dlouhodobě roste z 76 % USA na 95 % 1985, do roku 1988 klesá na 83 % a od té doby opět dlouhodobě roste na 93 % 2001 s menšími poklesy, poté do roku 2003 klesá na 86 % USA. V Japonsku můžeme pozorovat od roku 1971 vzestup z 65 % na 70 % 1973, snížení na 64 % 1976, následný dlouhodobý růst s menšími výkyvy na 78 % 1991 a konečný pokles na 66 % 2005 s mírným růstem v letech 1994 – 1996 a 1999 – 2000.V průmyslu, tedy jednoznačně zaujímá prvenství produktivita práce v USA, následovaných Austrálií a nakonec Japonskem.43

42 43

Pomocný graf v příloze 6 Pomocný graf v příloze 6

45

Graf 34: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance ve stavebnictví, 1000 PPS 60 50 40

United States

30

Japan Australia

20 10

19 70 19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

0


Tabulka 35: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance ve stavebnictví, 1000 PPS 1974 1975 1980 1981 1986 United States 11,1 13,0 19,3 20,3 29,3 Japan 6,4 8,0 13,2 15,3 20,7 Australia 8,7 10,2 17,3 19,4 24,7 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet44

1987 30,2 23,5 25,3

1992 36,0 33,9 29,2

1993 36,2 33,1 29,9

1998 40,5 30,4 36,9

1999 42,1 31,2 38,1

2004 51,0 36,1 N/A

2005 55,9 36,7 N/A

Ve stavebnictví pozorujeme nárůst produktivity oproti USA v Austrálii z 74 % 1970 na 96 % 1981 s menšími poklesy 1973, 1976 a 1978, a zvýšenou konvergencí po roce 1979. Po roce 1981 vidíme dlouhodobý pokles na 81 % 1992, dále dlouhodobý růst na 91 % 1998, pokles na 76 % 2000 a konečný vzestup na 84 % 2003. V Japonsku od roku 1970 50 % je vidět zřetelné dohánění USA na úroveň 62 % 1975, vzdálení se na 56 % 1976, další přibližování k 76 % 1982, snížení na 67 % 1983, dlouhodobý růst na 99 % 1991 a nakonec dlouhodobý pokles na 66 % 2005 s menším zvýšením 2004 71 %. Do roku 1987 tedy převyšuje produktivita práce ve stavebnictví v Austrálii produktivitu v Japonsku a v letech 1988 – 1994 se dostává Japonsko před Austrálii, v dalším období Austrálie opět převyšuje Japonsko.44

44


46

Graf 35: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance ve službách, 1000 PPS 80 70 60 50

United States

40

Japan

30

Australia

20 10

19 70 19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

0


Tabulka 36: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance ve službách, 1000 PPS 1974 1975 1980 1981 1986 United States 13,0 14,7 23,3 25,8 37,2 Japan 7,7 9,0 15,9 17,5 25,0 Australia 8,3 9,7 15,0 16,5 23,5 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet44

1987 38,0 26,6 24,8

1992 51,1 37,9 33,2

1993 51,7 38,5 34,0

1998 57,6 42,8 40,7

1999 60,4 44,4 42,5

2004 71,4 52,0 N/A

2005 73,5 54,2 N/A

Produktivita práce ve službách se v Austrálii pohybuje do roku 1995 mezi 60 a 66 % USA, poté do roku 1998 pozorujeme růst na 71 % a do roku 2005 pokles a stabilizaci na 69 %.V Japonsku je zřetelný dlouhodobý růst, zejména do počátku 80.let, z 53 % 1970 až na 78 % 1996. Od té doby následuje pokles a stabilizace na úrovni 74 % 2005.Do roku 1977 produktivita práce ve službách v Austrálii převyšuje Japonsko, po tomto roce má do roku 2005 již Japonsko v tomto ukazateli výhodu.45

45


47

Graf 36: HDP na zaměstnance celkem, 1000 PPS 90 80 70 60 United States

50

Japan

40

Australia

30 20 10

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0


Tabulka 37: HDP na zaměstnance celkem, 1000 PPS 1966 1967 1974 1975 1982 1983 USA 6,5 6,7 12,0 13,8 26,5 28,8 Japan 2,3 2,6 6,7 7,9 17,7 18,6 Australia 4,9 5,1 9,5 11,1 21,9 23,8 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet44

1990 43,1 32,3 33,5

1991 45,4 34,3 35,8

1998 55,8 39,2 47,0

1999 58,4 40,5 48,8

2007 75,6 55,0 61,5

2008 78,3 57,1 64,2

2009 81,4 59,4 N/A

Celková produktivita práce v Austrálii se po sledované období 1960 – 2007 pohybuje v pásmu mezi 75 % a 83 % USA. V roce 2007 je to 81 % USA. V Japonsku je zjevný nárůst z 28 % 1960 na 76 % USA 1991, poté následuje ustálení mezi 69 a 73 % USA, kde 73 % je také hodnota k roku 2007. Z hlediska celkové produktivity práce si udržuje po celé období Austrálie pozici za vedoucími USA, Japonsko za těmito zeměmi zaostává.46

46


48

7. Doplňkové ukazatele za USA, Japonsko, Austrálii a EU15 7.1.Míra samofinancování v USA,Japonsku,Austrálii a EU15 v letech 1960-2007 Graf 37:Míra samofinancování z běžných cen, % 140,0% 120,0% 100,0%

European Union 15

80,0%

United States

60,0%

Japan Australia

40,0% 20,0% 2008

2005

2002

1999

1996

1993

1990

1987

1984

1981

1978

1975

1972

1969

1966

1963

1960

0,0%


Tabulka 38: Míra samofinancování z běžných cen, % 1967 1974 1982 1990 1991 1998 EU15 N/A N/A N/A N/A 93,0% 103,1% USA 102,2% 102,2% 100,0% 93,1% 101,4% 89,1% Jap 96,1% 102,2% 104,5% 106,0% 111,7% 98,5% Aus 64,8% 101,1% 82,5% 79,8% 76,3% 78,3% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet50

1999 100,3% 85,3% 110,6% 80,8%

2007 98,7% 73,2% 119,6% N/A

2008 98,1% 75,0% 119,9% N/A

2009 98,4% 78,5% 119,4% N/A

V USA se míra samofinancování od roku 1960 do roku 1982 pohybuje mezi 106 a 98 %. Od tohoto roku klesá až k 83 %, aby následoval růst na 101 % 1991.Do roku 1997 dochází k poklesu na 93 % a dále k prohlubování tohoto snižování na 69 % 2006, tímto rokem se zdá že opět startuje zvyšování tohoto ukazatele, kdy v roce 2007 je hodnota 73 %. V Japonsku dochází od roku 1960 do roku 1979 ke kolísání mezi 94 a 106 %, rokem 1979 je patrný nárůst na 115 % 1986, od té doby následuje série poklesů 1986-1990 na 105 %, 1993-1996 na 105 %, 1998-2001 na 109 %, a růstů 1990-1993 na 110 %, 1996-1998 na 112 %, 2001-2007 na 120 %. U Austrálie je zřejmá oscilace míry samofinancování od roku 1960 do 1969 mezi 66 a 76 %, do roku 1972 nastává masivní vzestup na 106 %, dále do roku 1981 klesá míra na 78 % s výjimkou zvýšení z roku 1978 85 % na 1979 91 %, do roku 1999 pak osciluje mezi 76 a 86 %, v období 2000 až 2004 pak klesá z 89 % na 76 % a k poslední známé hodnotě roku 2005 je na 79 %. Ze známých hodnot EU 15 od roku 1991 pozorujeme růst z 93 % na 106 % do roku 1997, pád 47

Podíl hrubých národních úspor na tvorbě hrubého kapitálu

49

na 97 % roku 2000, který pak střídá další zvýšení na 103 % 2002, kolem nichž se udržuje do roku 2004, tímto rokem pak nastává snížení z 104 % 2004 na 99 % 2007.

Od roku 1960 do roku 1980 zaujímají USA vedoucí postavení v míře samofinancování. Japonsko se dostává před USA pouze v letech 1966, 1969, 1971-1972 a 1977-1978. Austrálie se dostává až v roce 1972 a to nejen před USA ale i před Japonsko, které převyšuje v tomto ukazateli i v dalších 2 letech. Japonsko pak po roce 1980 má výsadní postavení, USA se udržují na druhém místě do roku 1992, poté jsou předstiženy EU 15 a od roku 2000 mají i horší postavení než Austrálie, která převýšila v této míře USA už v roce 1987.EU 15 si od roku 1993 udržuje své velmi dobré postavení těsně za Japonskem. V soběstačnosti ve financování tedy nejlépe hodnotíme Japonsko, kde domácí obyvatelstvo se vyznačuje vysokým sklonem k úsporám, což je patrné i z uvedené tabulky a grafu. Velmi dobrých hodnot dosahuje i EU 15, největším zklamáním je vývoj postavení USA v průběhu časového období, které se z vedoucí pozice dostaly až na poslední příčku pomyslného žebříčku.

7.2.Míra úspor USA,Japonska,Austrálie a EU15 v letech 1960-2007

Graf 38: Míra úspor z běžných cen,% 45,0% 40,0% 35,0% 30,0%

European Union 15

25,0%

United States

20,0%

Japan

15,0%

Australia

10,0% 5,0%

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0%


Tabulka 39: Míra úspor z běžných cen, % 1966 1974 1975 1982 1983 1990 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A USA 21,0% 20,3% 18,6% 18,4% 17,5% 16,4% Japan 33,6% 36,2% 32,6% 30,8% 30,0% 34,4% Aus 22,1% 26,7% 25,1% 20,3% 22,1% 18,6% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet51 48

Podíl hrubých národních úspor na HDP

50

1991 20,5% 16,4% 34,5% 16,2%

1998 21,1% 17,7% 29,3% 19,4%

1999 20,8% 17,3% 27,5% 20,3%

2007 21,1% 13,4% 28,6% N/A

2008 21,1% 13,2% 28,9% N/A

2009 21,3% 13,9% 29,6% N/A

Míra úspor se v Japonsku od roku 1960 do roku 1967 pohybuje v rozpětí 33 – 35 %, poté následuje růst na 40 % 1970 a následný pokles na 30 % 1983, do roku 1991 pak roste k 35 % a padá na 26 % 2002, poslední vzestup se datuje do roku 2007 k 29 %. V Austrálii míra úspor mezi lety 1960 a 1969 je v intervalu 20 – 23 %, v roce 1970 vylétne k 29 % a u 30 % se udržuje do roku 1973, do roku 1977 padá hodnota na 22 % a do roku 1989 se udržuje mezi 20 a 24 %. Do roku 1991 klesá z 23 % na 16 %, aby následně rostla k 21 % roku 2005 . USA se vyznačují nejvyšší stabilitou míry úspor, do roku 1984 se udržuje v pásmu 18-22 %, poté klesá k 16 % roku 1993, pokračuje vzestup na 18 % 1998, ten střídá pád na 13 % 2003, na kterých se drží do roku 2007. V EU 15 se míra úspor od roku 1991 do roku 2007 udržuje mezi 20 a 21 %.

Japonsko se tedy vyznačuje jednoznačně nejvyšší mírou úspor, následované s odstupem Austrálií a EU 15, USA se naopak prezentují nejnižší mírou úspor z srovnávaných ekonomických celků. V letech 2001-2003 a v roce 2005 se dostává Austrálie před EU 15.

7.3.Průměrná délka života a indexy korupce, ekonomické svobody a lidského rozvoje Tabulka 40: Průměrná délka života v roce 200749, počet let Pořadí Země

Hodnota Pořadí Země

1 Andorra 83,52 2 Japonsko 82,02 3 San Marino 81,80 3 Singapur 81,80 5 Švédsko 80,63 6 Austrálie 80,62 6 Švýcarsko 80,62 8 Francie 80,59 9 Island 80,43 10 Kanada 80,34 11 Itálie 79,94 12 Monako 79,82 13 Lichtenštejnsko 79,81 14 Španělsko 79,78 14 Norsko 79,78 14 Izrael 79,78 17 Řecko 79,38 18 Rakousko 79,21 19 Malta 79,15 20 Nizozemsko 79,11 Zdroj: Wikipedie. Vlastní úpravy

49

21 22 23 24 25 25 27 28 29 30 37 44 88 94 129 184 192

Hodnota

Lucembursko Nový Zéland Německo Belgie Velká Británie EU Finsko Jordánsko Bosna a Hercegovina USA

79,03 78,96 78,95 78,92 78,70 78,70 78,66 78,55 78,17 78,00

Jižní Korea Česká Republika Brazílie Egypt Rusko JAR Swazijsko

77,23 76,42 72,24 71,57 65,87 42,45 32,23

Průměr ve světě

65,82

Odborné odhady

51

Průměrná délka života pomáhá vyjádřit životní úroveň v jednotlivých zemích. Vyjadřuje zejména zdraví člověka a do něj se promítající faktory jako je kriminalita, alkoholismus, životní styl, stav životního prostředí, cigarety, drogy, zdravá výživa, úroveň zdravotnictví či psychická a fyzická zátěž člověka v zaměstnání.

V tomto ukazateli dominuje Japonsko s hodnotou vynikajících 82,02 let, které za Andorrou zaujímá druhé místo na světě. Austrálie dosahuje solidní 6tou pozici s 80,62 let. Za těmito zeměmi poměrně zaostávají USA, které obsazují až 30. pozici na světě, je však nutno vzít v úvahu že průměrná doba dožití je v nich jen o 2,62 let nižší než v Austrálii, což není o moc vyšší absolutní rozdíl než mezi Austrálií a Japonskem. Evropská unie drží 25.pozici s hodnotou 78,7 let; zde se však uvádí EU jako celek, tedy včetně členů ze střední a východní Evropy, proto lze očekávat že výše za EU 15 by mohla být zhruba o rok vyšší.

Graf 39: Index korupce, index 9 8 7 6 5

USA

4

Japan

3

Australia

2 1 0 2002

2003

2004

2005

Zdroj: Transparency international

Tabulka 41: Index korupce, index 2002 2003 2004 USA 7,6 7,7 7,5 Japan 7,1 7,1 7,0 Australia 8,5 8,6 8,8 Zdroj: Transparency international

2005 7,6 7,3 8,8

2006 7,3 7,6 8,7

2007 7,2 7,5 8,6

52

2006

2007

Index korupce zohledňuje především korupci ve veřejném a státním sektoru.Nejvyšší hodnoty se blíží k číslu 10, nejnižší naopak k 0. V prvně zmiňovaných zemích mezi něž patří státy severní Evropy a Singapur lidé téměř „neví“ co toto slovo znamená, kdežto v zemích s nejvyšší mírou korupce se člověk bez použití úplatků neobejde. To jsou především nejchudší oblasti Afriky a válkou zpustošené země jako Irák a Afghánistán. Ze srovnávaných zemí se v celém sledovaném období 2002-2007 nejlépe profiluje Austrálie s indexem 8,6 k roku 2007. Tento index se udržuje v zmíněném období mezi 8,5-8,8. USA s Japonskem se střídají v úrovni korupce za vedoucí Austrálií, v letech 2002-2005 byly přijatelnější výsledky za USA, ovšem v roce 2006 a 2007 index klesá z 7,6 roku 2005 na 7,2 roku 2007 a USA jsou předstiženy Japonskem. Index v Japonsku se do roku 2004 udržuje u hranice 7, ale rokem 2005 začíná zlepšování situace a v roce 2007 dosahuje již hodnoty 7,5. Výsledky jsou však ovlivněny přesností měření proto porovnání mezi USA a Japonskem může dát zkreslené informace.

Graf 40: Index ekonomické svobody, index

3 2,5 2 USA 1,5

Japan Australia

1 0,5 0 2003

2004

2005

Zdroj: The Wall Street Journal a nadace dědictví

Tabulka 42: Index ekonomické svobody, index 2003 2004 2005 2006 USA 1,86 1,85 1,9 1,84 Japan 2,36 2,53 2,46 2,26 Australia 1,95 1,93 1,84 1,84 Zdroj: The Wall Street Journal a nadace dědictví

53

2006

Index ekonomické svobody hodnotí faktory jako jsou státní intervence, překážky mezinárodního obchodu, svoboda podnikání, stav bankovnictví či úroveň cen. Hodnoty se pohybují od 1 do 5, přičemž 1 je nejpříznivější pro danou ekonomiku. V USA sledujeme stabilitu od roku 2003 do roku 2004, v roce 2005 zhoršení stavu, který se rokem 2006 vrací k předchozím hodnotám na 1,84. V Japonsku se ekonomická svoboda snížila již v roce 2004 a to dost podstatněji než v USA, bude to způsobeno zejména hospodářskými opatřeními vlády na „vytáhnutí“ země z ekonomické krize. V dalších letech již se ekonomická svoboda zvyšuje s rostoucím tempem na výši 2,26 roku 2006. V Austrálii dochází k trvalému zvyšování ekonomické svobody, kdy mezi roky 2005 a 2006 je vidět stagnace ukazatele.

V letech 2003 a 2004 se nejvyšší ekonomickou svobodou vyznačovaly Spojené Státy před Austrálií, v roce 2005 však byly již Austrálií předstiženy, rok 2006 vypovídá o přibližně shodné ekonomické svobodě v obou ekonomikách. Japonsko se po celé sledované období vyznačuje nejnižší ekonomickou svobodou. To je způsobeno nejen jednáními vlády pro „vytáhnutí“ země z ekonomické krize, ale také stanovováním krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých plánů, typických pro zdejší hospodářskou politiku.

Tabulka 43: Index lidského rozvoje v roce 2005, index Pořadí Země

Hodnota HDI Pořadí Země

1 Island 0,968 2 Norsko 0,968 3 Austrálie 0,962 4 Kanada 0,961 5 Irsko 0,959 6 Švédsko 0,956 7 Švýcarsko 0,955 8 Japonsko 0,953 9 Nizozemsko 0,953 10 Francie 0,952 11 Finsko 0,952 12 USA 0,951 13 Španělsko 0,949 14 Dánsko 0,949 15 Rakousko 0,948 16 Velká Británie 0,946 17 Belgie 0,946 18 Lucembursko 0,944 19 Nový Zéland 0,943 20 Itálie 0,941 Zdroj: Wikipedie. Vlastní úpravy

32 84 91 112 121 158 177

Česká Republika Turecko Tunisko Egypt JAR Nigérie Sierra Leone

Vybraná uskupení

OECD Svět Střední a východní Evropa Jižní Amerika a Karibik Východní Asie a Pacifik Arabské státy Subsaharská Afrika

54

Hodnota HDI

0,891 0,775 0,766 0,708 0,674 0,470 0,336

Hodnota HDI

0,916 0,743 0,808 0,803 0,771 0,699 0,493

Index lidského rozvoje lépe vystihuje životní úroveň než HDP neboť hodnotí kromě bohatství také zdraví a vzdělanost v dané zemi. V tomto ukazateli převyšuje Austrálie ostatní sledované země, když s hodnotou 0,962 se řadí na 3. místo ve světě. 8. místo ve světě zaujímá Japonsko s hodnotou 0,953; Spojené Státy jsou „až“ na 12.místě o výši 0,951. Výše indexu se rok od roka mění, tak je dost možné že k dnešnímu datu zejména USA dosahují vyšší úrovně než Japonsko, neboť jejich hodnoty jsou téměř vyrovnané.Lze tedy vyvodit pouze, že Austrálie v posledních letech je na tom co se týče životní úrovně pravděpodobně lépe než Japonsko a Spojené Státy americké.Vzhledem k tomu, že nejsou za tento ukazatel k dispozici aktuální data a hodnoty za delší časovou řadu, je třeba brát výsledky s rezervou.

7.4.Indexy útrap, stabilizace a neoblíbenosti v USA,Japonsku, Austrálii a EU15 v letech 1961-2007 Graf 41: Index útrap, index 25,0% 20,0% EU15 15,0%

United States Japan

10,0%

Australia 5,0%

19 61 19 64 19 67 19 70 19 73 19 76 19 79 19 82 19 85 19 88 19 91 19 94 19 97 20 00 20 03 20 06 20 09

0,0%

Zdroj: Vlastní výpočet

Tabulka 44: Index útrap, index 1966 EU15 N/A USA 6,6% Japan 6,6% Australia 5,1% Zdroj: Vlastní výpočet

1974 N/A 14,7% 22,2% 19,0%

1975 N/A 18,1% 9,1% 18,8%

1982 N/A 15,9% 4,5% 17,3%

1983 N/A 13,7% 5,0% 18,2%

1990 N/A 9,5% 4,5% 10,5%

1991 12,7% 10,2% 5,0% 11,5%

1998 11,0% 5,6% 4,1% 7,8%

1999 9,7% 5,6% 3,4% 9,0%

2007 9,3% 7,0% 3,5% 8,0%

2008 9,0% 6,8% 3,8% 8,3%

2009 8,8% 6,9% 4,0% N/A

Index útrap měřící součet míry inflace a míry nezaměstnanosti v roce 1962 klesá v USA z 8 % na 7 % a od roku 1967 roste na 11 % 1971, následuje mírný pokles k 10 % a růst k 18 % představují historický rekord ve sledovaném období. V letech 1976 – 1978 se udržují hodnoty na 13 %, poté ovšem

55

dochází k dalšímu vzestupu tentokrát k hranici 17 %, od té doby pozorujeme sestupný trend, který stagnuje v letech 1987 – 1991. Poté pokračuje pokles z 10 % na 6 % roku 1999, do roku 2004 je pak patrný růst až k 8 % a v dalších letech vidíme pokles na 7 % roku 2007.Austrálie vykazuje v tomto ukazateli od roku 1960 do roku 1963 růst z 3 % k 5 %, po poklesu na 4 % 1965 je patrný další vzrůst na 19 % 1975, po dalším pádu na 14 % 1977 se vrací hodnota k 18 % 1983. Od roku 1984 pak index opět roste z 14 % na 17 % 1988. Do roku 1998 se pak zlepšuje výše indexu útrap až na 8 %, k roku 2000 dochází k menšímu zhoršení na 11 %, ale od té doby se vrací do roku 2007 na hodnotu roku 1998 8 %.V Japonsku index v období 1962-1972 osciluje mezi 6 % a 8 %, po následujících 2 letech se pak dostává přes 22 %, do roku 1988 pak pozorujeme pád k 3 % s občasnými menšími negativními výkyvy. Od roku 1988 pak ukazatel kolísá mezi 3 a 5 % až do roku 2007 4 %. EU 15 se od roku 1991 do roku 1995 udržuje na 13 %, do roku 2000 klesá hodnota na 9 %, v letech 2001 – 2005 se pak udržuje na 10 % a v roce 2007 dosahuje 9 %.

V letech 1961 – 1966 se Japonsko se Spojenými státy navzájem předbíhá v horším postavení z hlediska tohoto indexu. Austrálie do roku 1968 je z tohoto pohledu nejlépe fungující ekonomikou. Ta se pak v dalších letech s výjimkou 1970 a 1974 dostává za Japonsko a od roku 1972 vyjma roku 1980 dosahuje horších hodnot než USA. Japonsko pak pouze v letech 1973 a 1974 má horší hodnoty než Spojené státy. EU 15 od roku 1991 do roku 1999 dosahuje nejhorších výsledků, až v roce 2000 se dostává před Austrálii, v roce 2001 mají oba celky stejnou výši indexu a v dalších letech opět EU 15 za všemi srovnávanými ekonomikami zaostává. Nejlepší ekonomikou v tomto ohledu je tedy Japonsko, za ním následují USA, Austrálie a na posledním místě je EU 15.

Graf 42: Index stabilizace, index 30,0% 25,0% EU15

20,0%

United States

15,0%

Japan

10,0%

Australia

5,0%

19 61 19 64 19 67 19 70 19 73 19 76 19 79 19 82 19 85 19 88 19 91 19 94 19 97 20 00 20 03 20 06 20 09

0,0%


56

Tabulka 45: Index stabilizace, index 1966 1974 EU15 N/A N/A USA 10,4% 20,3% Japan 7,9% 23,6% Australia 6,8% 21,5% Zdroj: Vlastní výpočet

1975 N/A 26,6% 11,0% 23,6%

1982 N/A 25,6% 6,9% 24,3%

1983 N/A 23,3% 7,6% 28,5%

1990 N/A 15,0% 6,6% 17,4%

1991 20,4% 16,9% 7,1% 21,1%

1998 20,3% 10,1% 8,2% 15,5%

1999 18,2% 9,8% 8,1% 15,9%

2007 16,2% 11,6% 7,4% 12,6%

2008 15,8% 12,1% 7,8% 12,9%

2009 15,5% 12,3% 8,0% N/A

Index stabilizace, měří součet 2násobku míry nezaměstnanosti a míry inflace. Vyvíjí se tedy přibližně totožným trendem jako index útrap, přičemž dosahuje vyšších hodnot. Tabulka 46: Index neoblíbenosti, index50 1967 1975 EU15 N/A N/A USA -4,4% 10,6% Japan -27,8% -2,1% Australia -8,5% 5,9% Zdroj: Vlastní výpočet

1982 N/A 12,4% -6,2% 17,3%

1983 N/A -8,9% -2,5% -6,2%

1990 N/A -1,2% -13,2% 5,5%

1991 N/A 4,1% -7,1% 1,6%

1998 -7,0% -11,5% 6,2% -15,4%

1999 -7,9% -12,0% -0,9% -9,9%

2007 -5,8% -3,8% -6,1% -9,4%

2008 -4,5% -3,6% -5,8% -8,3%

2009 -4,5% -6,2% -6,8% -6,5%

Slouží spíše pro ilustraci než k formulaci převratných závěrů. Jedná se o rozdíl míry inflace a trojnásobku tempa růstu HDP. Pomocí Analýzy časové řady lze pouze říci, že nejlépe se podle tohoto ukazatele profiluje japonské hospodářství, naopak EU 15 se vyznačuje za své krátké období existence nejhoršími výsledky. Vynikající výsledky v Japonsku však snižují hodnoty 90.let, kdy Japonsko postihla hospodářská krize. Po roce 2000 se projevuje plně fakt globalizace světového hospodářství a dochází k stabilizaci hodnot všech srovnávaných ekonomik a na velmi dobrých úrovních v porovnání s minulostí.

50

Graf v příloze 7

57

7.5 Rating v USA,Japonsku,Austrálii a EU15 v letech k 12.3.2008 Rating státu určuje kredibilitu na zahraničních trzích. Vyjadřuje platební schopnost a spolehlivost státu jako dlužníka v mezinárodním měřítku. Tabulka 47: Ratingové ohodnocení ekonomik světově uznávanými ratingovými společnostmi, známka Známka

MOODY´S

Rakousko, Finsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Norsko, USA, Švýcarsko, Spojené království, Irsko, Singapur, Dánsko, Španělsko, Švédsko, Kanada, Lucembursko

Belgie, Nový Zéland

Austrálie, Nový Zéland, Belgie

Hongkong, Slovinsko, Japonsko

Portugalsko, Japonsko, Slovinsko, Hongkong

Tchaj-wan, Portugalsko, Kuvajt, S. Arábie

Kuvajt, Itálie, Kypr

Itálie, Island, Chile

Tchaj-wan, Korea, S. Arábie, Malta, Island, Čína, Česká republika

Česká republika, Kypr, Malta, Estonsko, Korea, Řecko, Slovensko, Čína, Izrael Malajsie, Polsko, Litva

Řecko, Estonsko, Chile, Slovensko, Litva, Izrael Malajsie, Polsko

BBB+

J. Afrika, Maďarsko, Bulharsko, Rusko, Lotyšsko, Mexiko

J. Afrika, Maďarsko, Rusko, Mexiko, Lotyšsko

BBB

Chorvatsko

Bulharsko,Kazachstán,Rumunsko

Rumunsko, Kazachstan, Indie

Chorvatsko, Indie

BB+

Egypt, Makedonie, Černá hora, Brazílie

Egypt, Makedonie, Brazílie

BB

Vietnam

Indonésie

BB-

Turecko, Srbsko, Ukrajina, Indonésie, Mongolsko

Vietnam, Srbsko, Turecko, Ukrajina

Ukrajina, Mongolsko, Pakistán

B+

Pakistán, Argentina

Mongolsko

Turkmenistan, Bosna a Hercegovina Argentina Kuba, Moldávie

B

AAA

Aa1

Belgie

AA+

Aa2

Portugalsko, Itálie, Slovinsko, Hongkong, Kuvajt

AA

Aa3

Tchaj-wan, Kypr

A1

A2 A3

AA-

Česká republika, Řecko, Estonsko, Slovensko, S. Arábie, Čína, Malta

A+

Izrael, Lotyšsko,Polsko,Chile, Maďarsko, Litva, Korea Malajsie

A

Baa1

A-

J. Afrika, Mexiko Baa2

Rusko, Kazachstan

Baa3 Spekulativní stupně

Chorvatsko,Indie,Bulharsko,Rumunsko BBB-

Ba1

Egypt, Brazílie

Ba2 Ba3 B1 B2 B3 Caa1 Caa2 Caa3 Ca

Fitch-IBCA

Francie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Švýcarsko, USA, Singapur, Dánsko, Finsko, Irsko, Spojené království, Kanada, Austrálie, Švédsko, Španělsko, Lucembursko

Francie, Německo, Nizozemsko, Rakousko, USA, Švýcarsko, Finsko, Norsko, Dánsko, Irsko, Spojené království, Švédsko, Španělsko, N.Zéland, Island, Kanada, Singapur, Austrálie, Japonsko, Lucembursko

Aaa

Známka STANDARD & POOR´S

Vietnam, Turecko, Indonésie

BCCC+ CCC CCCSD

Moldávie

Zdroj: Česká národní banka

Podle agentury Moody’s všechny 3 sledované země splňují nejvyšší hodnocení Aaa. Agentury Standard & Poor’s a Fitch-IBCA pak používají jiné stupně zařazení než Moody’s. Podle Standard & Poor’s patří USA i Austrálie mezi nejspolehlivější země s hodnocením AAA zatímco Japonsko je zařazeno až do 3. kategorie AA. Agentura Fitch-IBCA zařazuje pouze riziko kredibility USA do skupiny AAA, zatímco Austrálii dává známku AA+ a Japonsku AA. Z hodnocení jednotlivých agentur

58

se tedy největší spolehlivostí pyšní Spojené Státy, za nimi se řadí Austrálie a nakonec Japonsko. Tyto hodnocení budou také jistě jedním z měřítek rozhodování zahraničních investorů.

V tabulce hodnocení nejvýznamnějších ratingových agentur pozorujeme rozdílná zařazení napříč jednotlivými agenturami. Hlavním důvodem je odlišnost používaných metodik jednotlivých agentur, navíc hodnocení kredibility zemí ve srovnání s úvěruschopností komerčních bank obsahuje daleko větší rizika zkreslení s realitou.

59

Závěr Hospodářskou úroveň srovnávaných zemí nejlépe vykresluje HDP na jednoho obyvatele převedené na stejnou kupní sílu PPS. Podle něj je v roce 1960 japonská ekonomika na úrovni USA jen z 37 %, v roce 1973 je to již ze 66 %, další období se vyznačuje mírným nárůstem s občasnými poklesy a v roce 1991 se Japonsko dostává na 86 % hodnoty USA. Vývoj pokračuje poklesem s krátkodobými stagnacemi do roku 1999 (74 %), a do roku 2007 se hodnota udržuje v pásmu 74-75 % USA. Porovnáním Austrálie s USA prostřednictvím tohoto ukazatele zjistíme daleko stabilizovanější vývoj.Austrálie se v roce 1960 nachází na 84 % USA, od té doby má vývoj cyklický charakter do roku 1981 (81 %) o nejnižší hodnotě 79 % (1979) a nejvyšší hodnotě 87 % (1970). V dalším období je zaznamenán vytrvalý pád na 75 % (1990), po kterém pozorujeme růst do roku 2007 (83 %) s menším poklesem zejména v roce 2000 (78 %). Za EU 15 máme k dispozici pouze časovou řadu od roku 1991 (76 % USA). Z ní vyčteme při určitém zjednodušení pokles na 72 % (1999) a následný vzestup na 75 % (2007). V letech 1989 – 1997 je v tomto ukazateli Japonsko před Austrálií.EU 15 je v roce 1991 úrovní HDP na obyvatele před Austrálií a v období 2001-2004 před Japonskem. USA v tomto ukazateli dominují nad ostatními ekonomikami, za nimi nejlépe hodnotíme Austrálii, dále Japonsko a EU 15 se řadí na poslední místo mezi ekonomickými celky. Nabízejí se 2 možnosti hodnocení dynamiky vývoje ekonomik a to pomocí geometrického průměru nebo mediánu. Medián má sice tu výhodu, že není zatížen extrémními hodnotami, ale pokud ho aplikujeme na uváděná data, zjistíme např. že HDP v Austrálii i jednotlivé výdajové složky, vyjma vládních výdajů na konečnou spotřebu, rostou v průměru za celou časovou řadu rychleji než v Japonsku, což odporuje zmíněným tezím i ekonomické realitě. Je tedy vždy nezbytně nutné vzít nejdříve v úvahu tendence časové řady, její délku a charakter a až následně zvolit typ úrovně střední hodnoty, případně využít standardní popis. Ze zmíněných důvodů jsem se rozhodl použít k hodnocení geometrický průměr i přes jeho některé jeho nedostatky. Průměrné tempo růstu HDP za období 1960 – 1991 je tedy v USA 3,4 %, v Austrálii 3,6 % a v Japonsku dokonce 6,0 %.Oproti tomu v časovém intervalu 1991 – 2007 USA rostou průměrným tempem 3,1 %, Austrálie 3,7 %, EU15 2,1 % a Japonsko jen 1,2 %. Výdaje na konečnou spotřebu domácností vykazují v dynamice mírně odlišnou disproporci než HDP, a to pro interval 1960 – 1991 tempo 3,6 % v USA, 3,6 % v Austrálii a 5,7 % v Japonsku. V letech 1991-2007 je to potom 3,5 % pro USA, 3,6 % pro Austrálii, 2,0 % pro EU15 a jen 1,4 % pro Japonsko. Tvorba hrubého kapitálu nebo-li investiční výdaje rostou ve Spojených státech v období 1960 – 1991 průměrným tempem 3,3 %, v Austrálii 3,1 % a v Japonsku 7,6 %, zatímco od roku 1991 do roku 2007 tempem 4,8 % v USA, 6,8 % v Austrálii, 2,5 % v EU15 a -0,6 % v Japonsku. Pokud však porovnáme dynamiku růstu vládních výdajů na konečnou spotřebu, zjistíme že v tomto ukazateli pro období 1960-1991 Austrálie průměrnou hodnotou 4,5 % převyšuje Japonsko

60

s průměrnou hodnotou 4,4 % a USA 2,5 %, v letech 1991-2007 se pak jedná o průměrné hodnoty pro Austrálii 3,1 %, Japonsko 2,4 %, EU15 1,7 % a USA 1,5 %.Otázkou však je, zda jsou tyto dynamiky vládních výdajů na konečnou spotřebu pro hospodářství žádoucí. Při porovnání s růstem spotřeby domácností se do roku 1991 tyto relace vyvíjejí negativně pro Austrálii a po roce 1991 zase pro Japonsko.V Japonsku však argument o vytěsňování soukromé spotřeby domácností vládními výdaji je dosti diskutabilní s ohledem na nutná vládní opatření na vyřešení dlouhotrvající ekonomické krize, naopak v Austrálii je jasné, že tento růst „ochránil“ do určité míry ekonomiku před dopady celosvětových a lokálních krizí, ale podlomil na delší dobu ekonomický růst země. K hodnocení struktury HDP z hlediska výdajových složek použijeme medián a v období 1960 – 1990 potom spotřební výdaje domácností v USA jsou na 65 % HDP, v Austrálii na 61 % a v Japonsku na 56 %, výdaje na konečnou spotřebu vlády jsou 19 % v USA, 18 % v Austrálii a 15 % v Japonsku, investiční výdaje 16 % v USA, 22 % v Austrálii a 28 % v Japonsku. Úroveň výdajů na konečnou spotřebu vlády by mohly zkreslit pouze 60.léta, kde je zaznamenán výraznější pokles v Japonsku (rok 1960 23 %) a USA (1960 25 %), v kterých hodnoty klesají po celé období. V letech 1991-2007 potom hodnoty mediánu pro spotřební výdaje domácností činí 68 % HDP v USA, 59 % v Austrálii, 59 % v EU15 a 56 % v Japonsku, pro výdaje na konečnou spotřebu vlády 15 % v USA, 18 % v Austrálii, 20 % v EU15 a 17 % v Japonsku, pro investiční výdaje 19 % v USA, 23 % v Austrálii, 20 % v EU15 a 25 % v Japonsku. Export zboží a služeb zaznamenává od roku 1960 (4 % HDP v USA, 9 % v Austrálii a 3 % v Japonsku) vcelku vytrvalý růst ve všech ekonomikách do roku 2007 (12 % v USA, 21 % v Austrálii a 16 % v Japonsku). Zmíněný růst je způsoben především globalizací světového hospodářství a neustálým odbouráváním překážek mezinárodnímu obchodu. Tyto faktory jsou viditelné nejvíce v Austrálii v 90.letech a v EU15 od roku 1991 (24 %) do roku 2007 (42 %). Při analýze jednotlivých sektorů ekonomiky pomocí mediánu za období 1974 – 1994 zjistíme v primárním sektoru 1,0 % HDP v USA, 4,3 % v Austrálii a 3,0 % v Japonsku, v sekundárním sektoru je to 22,4 % v USA, 30,7 % v Austrálii a 35,4 % v Japonsku, ve službách je to 76,5 % v USA, 65,1 % v Austrálii a 62,1 % v Japonsku. V letech 1995 – 2005 se primární sektor na celkovém HDP podílí 1,0 % v USA, 3,7 % v Austrálii, 2,2 % v EU15 a 1,7 % v Japonsku, sekundární sektor 21,9 % v USA, 26,7 % v Austrálii, 27,7 % v EU15 a 31,0 % v Japonsku, terciální sektor 77,1 % v USA, 69,9 % v Austrálii, 70,1 % v EU15 a 67,3 % v Japonsku. Použitím mediánu za delší časové období nám nedává součet za všechny 3 sektory 100 %, dochází tedy k určitému zkreslení. Porovnáním cen jednotlivých zemí pomocí komparativní cenové hladiny ve srovnání s USA byl zjištěn relativní růst v Japonsku z 153 % (1960) k 272 % (1977), do roku 2007 pak následuje relativní poměrně stabilní pokles k 132 % (2007), v Austrálii se do roku 1972 pohybují ceny mezi 40 a 44 % USA, poté se přibližují úrovni Spojených států do roku 1988 (79 %) a do roku 2007 se udržují v pásmu 79 – 82 %. Hodnocení měření míry inflace vzhledem k finanční krizi Japonska na počátku 90.let je

61

vhodné rozdělit do 2 částí a to období 1960 – 1989 a 1989 – 2007. Míra inflace v prvním období pomocí geometrického průměru je v USA 4,7 %, v Austrálii 7,2 %, v EU15 6,9 % a v Japonsku 5,3 %. V druhém období je to 2,4 % v USA, 2,5 % v Austrálii, 2,6 % v EU15 a -0,3 % v Japonsku .Tempa růstu jednotlivých položek CPI jsem podle dostupnosti spočítal z daných indexů pomocí geometrického průměru. Pro jídlo se jedná o průměrný růst 5,3 % v USA, 8,7 % v Austrálii a 2,0 % v Japonsku za období 1977 - 1989, a pro interval 1989 – 2007 2,7 % v USA, 3,2 % v Austrálii a 0,5 % v Japonsku. Ceny energií v letech 1972 – 1989 rostou tempem 7,6 % v USA, 10,3 % v Austrálii a 4,8 % v Japonsku, od roku 1989 do roku 2007 je to 4,4 % v USA, 4,2 % v Austrálii a 0,5 % v Japonsku. Ceny bydlení rostou od roku 1983 do roku 1989 v USA tempem 5,1 %, v Austrálii 8,6 % a v Japonsku 2,5 %, v dalším období 1989 – 2007 poté tempem 3,4 % v USA, 2,8 % v Austrálii a 1,1 % v Japonsku.Ceny služeb vyjma bydlení v letech 1984-1989 rostou průměrně tempy 4,7 % v USA, 6,7 % v Austrálii a 2,5 % v Japonsku, zatímco v mezi roky 1989 a 2007 tempy 3,7 % v USA, 3,1 % v Austrálii a 1,0 % v Japonsku. Primární saldo hospodaření vlády v období 1990 – 2007 hodnocené mediánem v USA činí -0,7 % HDP, v Austrálii 2,0 % HDP a v Japonsku -3,8 % HDP. Od roku 1996 pozorujeme rozdílné tendence ve vývoji hrubého vládního dluhu, v Japonsku se zvyšuje zadluženost z 95 % na 180 % HDP (2007), naproti tomu v Austrálii se dluh snižuje z 39 % na 15 % HDP.Mezi těmito 2ma extrémy ve vývoji vládního dluhu se pohybují USA, kde dluh klesá ze 75 % (1996) na 55 % (2001), následně roste na 62 % (2007), a EU15, kde dluh klesá z 72 % na 62 % HDP (2002) a do roku 2007 se pohybuje mezi 64 a 61 % HDP.Zadluženost USA na HDP převyšuje EU15 ve sledovaném období až v roce 2007 a ani hodnoty výhledu nejsou pro Spojené státy ve srovnání s unií příznivé. Podíl daňových příjmů na HDP hodnocený mediánem za období 1990 – 2007 vyznívá nejlépe pro Japonsko (32 %), dále USA (34 %) a Austrálii (35 %). V podílu sociálních transferů na HDP převyšuje Austrálie Japonsko, hodnoty mediánu za období 1980 – 1994 7,6 % HDP pro Japonsko a 9,6 % pro Austrálii. V letech 1995-2002 pak tento podíl vzrostl v Japonsku na 8,9 %, v Austrálii na 9,9 % a v EU15 činí 12,0 %. V Japonsku docházelo v průběhu finanční krize k růstu a po roce 2002 se zdá, že již úroveň mírně převyšuje Austrálii. Porovnáme-li medián subvencí na HDP zjistíme v letech 1960-1990 hodnoty za USA 0,4 % HDP, Austrálii 1,1 % HDP a Japonsko 1,1 % HDP, zatímco v období 1991 – 2002 je to 0,5 % v USA, 1,3 % v Austrálii, 2,0 % v EU15 a 0,8 % v Japonsku. V EU15 však dochází k vytrvalému poklesu a k roku 2007 je to už 1,5 %. Nominální krátkodobá úroková míra v letech 1970 – 1990 měřená mediánem činí 7,9 % v USA, 12,1 % v Austrálii a 6,5 % v Japonsku. Za období 1991 – 2006 lze vyčíst hodnotu 5,0 % pro USA, 5,6 % pro Austrálii, 4,8 % pro EU15 a 0,4 % pro Japonsko. Saldo běžného účtu platební bilance na HDP charakterizované mediánem v letech 1990 – 2007 je pro USA -2,9 %, Austrálii -4,8 % a Japonsko 2,8 %, kde Japonsko zaznamenává v daném období vytrvalý růst a USA zase pokles.Tempo růstu importu, které do jisté míry může signalizovat ochranu

62

domácího trhu, je v letech 1960 – 1991 (5,9 %) v USA, 4,8 % v Austrálii a 8,5 % v Japonsku. Objem zahraničního obchodu ve stejném období rostl tempem 6,0 % v USA, 5,3 % v Austrálii a 9,1 % v Japonsku. Od roku 1991 do roku 2007 rostl import v USA tempem 7,7 %, v Austrálii 8,2 %, v EU15 5,6 % a Japonsku 4,0 %, objem zahraničního obchodu v USA tempem 6,7 %, v Austrálii rovněž 6,7 %, v EU15 5,7 % a Japonsku 4,8 %. Všechna zmíněná tempa byla měřena geometrickým průměrem za zmíněná období. Medián míry nezaměstnanosti od roku 1960 do roku 1990 v USA má hodnotu 5,7 %, v Austrálii 4,8 % a v Japonsku 1,9 %, v letech 1991 až 2007 pak v USA 5,4 %, v Austrálii 6,9 %, EU15 8,2 % a Japonsku 4,1 %. Produktivita práce v primárním sektoru hospodářství se od roku 1970 zvyšuje v Japonsku z hodnoty kolem 20 % na hodnotu kolem 40 % USA do roku 2003 (35 %), v Austrálii zase osciluje kolem produktivity USA a její medián pro sledované období činí 97,4 % USA. V průmyslu je medián produktivity práce pro Austrálii ve výši 87,6 % USA a pro Japonsko 70,2 % USA. Ve stavebnictví zaznamenává Japonsko vzestup z úrovně kolem 50 % na 99 % USA (1991), dále následuje pád na 67 % USA v roce 2003, pro charakteristiku Austrálie bude dostačující medián o výši 82,3 % USA. V letech 1988 – 1994 dokonce Japonsko převyšuje Austrálii. Ve službách medián produktivity práce pro Japonsko dosahuje hodnoty 69,8 % a pro Austrálii 64,3 % USA. V roce 1978 se Japonsku podařilo předčit Austrálii v této produktivitě práce což trvá zřejmě dodnes.Celková produktivita práce v Japonsku oproti USA od roku 1960 vytrvale roste z 28 % na 76 % 1991 a do roku 2007 se udržuje na 69-73 % USA.Medián celkové produktivity práce za Austrálii má hodnotu 80,5 % USA. Tempo růstu jednotkových mzdových nákladů vyjadřuje trend nákladů zaměstnavatelů v jednotlivých zemích. Geometrický průměr temp růstu za období 1980 – 2006 je pro USA 2,9 %, Austrálii 3,4 % a Japonsko -0,3 %. Míra samofinancování jednotlivých ekonomických celků charakterizovaná mediánem v období 1960 – 1990 pro USA činí 101 %, pro Austrálii 82 % a pro Japonsko 102 %, v období 1991 – 2005 pro USA 89 %, pro Austrálii 81 %, pro EU15 100 % a pro Japonsko 110 %. Míra samofinancování USA v letech 1991 a 1992 převyšuje EU15, ale vytrvale klesá a od roku 2000 je již pod úrovní Austrálie při analýze let 1991-2005. Hodnocení míry úspor pomocí mediánu od roku 1960 do roku 1990 nejlépe vyznívá pro Japonsko 33,2 %, dále Austrálii 22,8 % a nakonec USA 19,4 %. V letech 1991-2005 má míra úspor opět nejvyšší střední hodnotu v Japonsku 29,3 %, poté v EU15 20,3 %, Austrálii 19,9 % a USA 16,3 %. Ukazatele průměrné délky života nejlépe vyznívají pro Japonsko (kolem 82 let), dále pro Austrálii (kolem 80 let), EU15 (kolem 79 let) a nakonec USA (kolem 78 let). Index korupce zobrazený aritmetickým průměrem v období 2002-2007 dává nejlepší výsledky v Austrálii (8,7), USA (7,5) a Japonsku (7,3). Zato průměrný index ekonomické svobody v letech 2003 – 2006 vyzdvihuje Japonsko (2,4) před USA a Austrálií (obě 1,9). Hodnoty indexu lidského rozvoje v roce 2005 opět upřednostňují Austrálii (0,962) před Japonskem (0,953) a USA (0,951). Pomocné indexy útrap, stabilizace a

63

neoblíbenosti hodnotí nejlépe Japonsko, dále USA, Austrálii a na posledním místě se nachází EU15, je však nutné zohlednit jejich konstrukci, kde deflace v Japonsku je v posledních letech škodlivá a indexy tyto neblahé důsledky nezohledňují. Index neoblíbenosti od roku 1992 do roku 2007 už v průměru nejvíce vyzdvihuje Austrálii, za ní řadí USA, a Japonsko s EU15 jsou na tom nejhůře.Z hodnocení ekonomik jednotlivých ratingových agentur k 12.3.2008 pak vychází nejlépe Spojené státy, za nimi následuje Austrálie a nakonec Japonsko.

Na počátku 60.let bylo hospodářství v Austrálii a USA na diametrálně odlišné úrovni než v Japonsku. Japonská ekonomika se v té době již do jisté míry dokázala vymanit z válečných škod, ale v některých oblastech bylo stále patrné značné zaostávání za ekonomickými velmocemi. Do počátku 90.let lze pozorovat prudké dohánění Japonska hospodářství Austrálie a USA téměř ve všech oblastech. Naneštěstí tento růst si vyžádal daň v podobě přehřátí ekonomiky, které vyústilo do ekonomické krize Japonska s jejímiž následky se potýká dodnes. Spojené státy a Austrálie se vyvíjeli až do roku 2007 daleko rovnoměrněji (neuvažujeme-li samozřejmě období ropných krizí). EU15 od roku 1991 do roku 2007 zaznamenává ve většině případů nejhorší výsledky. Mohou za to zejména tradiční strnulosti na evropských trzích a nedokončená integrace do podoby jednotné hospodářské unie. Mezi nejvýznamnější překážky patří jazykové bariéry, dále rozdílné a méně pružné zákonodárství jednotlivých států a lze se domnívat, že i po úplném odstranění bariér bude ještě nějakou dobu trvat než se EU15 vyrovná, případně předčí země jako je Austrálie či USA.Negativním faktorem do blízké budoucnosti pro EU15 je i neustálé rozšiřování členů o země východní Evropy jejichž hospodářská úroveň znatelně zaostává za stávajícími členy a bude trvat desítky let než se tato úroveň do určité míry vyrovná.

Japonská vláda by si tedy měla za hlavní cíle vytyčit snížení hrubého vládního a veřejného dluhu alespoň k 40 % na HDP, konsolidaci veřejných rozpočtů a dostat hospodářství z deflace k inflaci zhruba k 2 % to by se mělo v delším časovém horizontu odrazit i v ostatních ukazatelích ekonomického vývoje. Australské hospodářství se vyznačuje vyrovnanějším vývojem, přesto lze nalézt určitá rizika a to v podobě příliš vysokého deficitu běžného účtu platební bilance, ten by bylo žádoucí snížit alespoň k 2 % na HDP, dále by bylo vhodné více liberalizovat ekonomiku v podobě nižších vládních zásahů do hospodářství ať už v podobě subvencí, sociálních transferů či vládních výdajů na konečnou spotřebu.V neposlední řadě by bylo vhodné snížit míru inflace o cca 1 %, zde je však nutné provést důkladnou analýzu, aby to nebylo na úkor jiných ekonomických veličin. Hlavním rizikem pro Spojené státy je stejně jako u Austrálie deficit běžného účtu platební bilance, který koresponduje s mírou úspor či mírou financování u obou zemí. Je proto nezbytné snížit deficit alespoň ke zmíněným 2ma procentům, zprostředkujícím cílem by bylo zvýšení míry úspor či míry samofinancování v zemích. Dalším nezbytným opatřením pro USA je konsolidování veřejných

64

rozpočtů a snížení vládního a tedy i veřejného dluhu stejně jako pro Japonsko k zhruba 40 % HDP.Posledním významným krokem je zabránit růstu cen energií, jejichž výše sužuje zemi v posledních letech. USA sice v průměru dosahují nejlepších ekonomických výsledků ze srovnávaných ekonomických celků, ale pasivní přihlížení těmto rizikům by se v budoucnu mohlo zemi více než vymstít. EU15 mimo systémových změn zmíněných výše potřebuje snížit angažovanost státu v ekonomice a veřejný dluh.Angažovanost státu se zdá, že se zatím daří snižovat jen v podobě klesajících dotací. Tato veškerá opatření by se s postupem času projevila i v příznivějších hodnotách ostatních ukazatelů.

Jako nejrozvinutější země z ekonomického hlediska se jeví nejlépe USA, pokud bychom však zohlednili i další neekonomické faktory, vyvinutější zemí by se stala spíše Austrálie.

Při psaní této práce jsem se potýkal s celou řadou problémů, především to byla nedostupnost údajů v požadovaných časových řadách a absence některých ukazatelů vhodných pro uváděné analýzy. Některé časové řady jsou tedy zkrácené a při absenci aktuálních dat jsem vycházel z předcházejícího vývoje, který jsem považoval za relevantní i pro chybějící data pokud odpovídal ekonomické realitě a racionalitě. Chybějící ukazatele potřebné pro analýzu jsem řešil vlastními výpočty z běžně dostupných ukazatelů. Databáze, z kterých byla čerpána potřebná data, jsou zpravidla jednou za půl roku aktualizovány, proto i vzhledem k obtížnosti měření jednotlivých ukazatelů, pravděpodobně dojde k určitým změnám po revizích měření, případně změnám používaných metodik. Tyto změny by však měly být s větší pravděpodobností plošného charakteru (tzn. stejný nebo podobný dopad i na ostatní ekonomiky) a tudíž trendy vývoje jednotlivých veličin a výsledky porovnání na základě dostupných dat by měly s menší mírou nepřesnosti zůstat zachovány i po těchto aktualizacích pro znázornění ekonomické reality. Pokud jde o srovnatelnost dat z jednotlivých databází, organizace OECD i Evropská komise používají stejné metodiky k měření veličin právě kvůli zmíněné porovnatelnosti. Údaje byly pak získány i z aktualizací ve stejném období, pro AMECO je to listopad 2007 a OECD prosinec 2007. Přes veškeré potíže si myslím, že se podařilo do jisté míry charakterizovat stav a vývoj jednotlivých ekonomik, zjistit jejich rizika a oblasti v kterých je potřeba udělat reformy. Uvědomuji si, že se jedná pouze o analýzu na základě vybraných ukazatelů, nabízí se tedy možnost provést hlubší analýzu problematických oblastí hospodářství, pro kterou zde není příliš prostor, rozšířit soubor ukazatelů či přidat další ekonomické celky s kterými budeme jednotlivé ekonomiky porovnávat. Data o jednotlivých ekonomikách jsou v databázích nejen aktualizována, ale také dochází k vylepšování těchto databází a proto je možné, že v době čtení této práce je již řada ukazatelů, které musely být zjištěny přes řadu výpočtů a tudíž jejich přesnost tím klesala, běžně dostupných.

65

Příloha 1 Kurz parity kupní síly pro HDP v běžných cenách. 1 AUD, 1 USD = 1 PPS, 100 JPY = 1 PPS 4 3,5 3 2,5

United States

2

Japan Australia

1,5 1 0,5

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0

1966 1974 1975 1982 USA 1,55 1,39 1,34 1,21 Japan 3,57 3,38 2,58 3,17 Australia 1,11 1,23 1,24 1,32 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise

1983 1,20 2,52 1,35

1990 1,12 2,12 1,54

1991 1,11 2,08 1,50

1998 1,16 1,93 1,50

1999 1,15 1,87 1,50

2007 1,22 1,45 1,72

2008 1,22 1,43 1,75

2009 1,21 1,40 1,78

Příloha 2 Relativní vyjádření HDP v PPS jednotlivých ekonomických celků oproti USA, % 120,0% 100,0% 80,0%


60,0%

Japan

40,0%

Australia

20,0%


2008

2005

2002

1999

1996

1993

1990

1987

1984

1981

1978

1975

1972

1969

1966

1963

1960

0,0%

Příloha 3 Deflátor spotřebních výdajů domácností, základní rok 2000=100, index

140,0 120,0 100,0

EU15

80,0

United States

60,0

Japan Australia

40,0 20,0

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0

1966 1967 1974 1975 EU15 13,7 14,1 22,4 25,2 USA 22,7 23,2 33,2 36,0 Japan 27,5 28,6 51,0 56,8 Australia 11,7 12,1 20,8 24,1 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise

1982 50,9 59,9 84,1 46,9

1983 55,0 62,4 86,1 50,3

1990 76,0 80,5 96,6 81,6

1991 80,0 83,4 99,3 84,2

1998 96,8 96,0 101,7 94,8

1999 97,8 97,6 101,1 95,8

2007 115,4 117,4 94,4 116,5

2008 117,7 119,6 94,2 119,3

2009 120,1 121,3 94,4 N/A

Na počátku 60.let se ceny spotřebních výdajů domácností Japonska mírně zvyšují z 19 % roku 2000 na 38 % v roce 1972, poté následuje prudký růst na 82 % 1981, dále roste do roku 1998 na 102 % a nakonec můžeme pozorovat pokles a stabilizaci na 96 % v roce 2007. USA zažívají růst z 21 % na 29 % 1972, v další fázi do roku 2007 rostou ceny poměrně stabilním tempem na 117 % 2007. Vývoj cen spotřebních výdajů má v Austrálii a EU 15 hodně podobný průběh. V EU 15 se zvyšují od roku 1960 z 11 % na 20 % v roce 1973, zatímco v Austrálii z 10 % na 18 %. V dalším období začíná prudký růst, kde se Austrálie dostává na úroveň USA v roce 1992 86 % a EU 15 v roce 1995 92 %, dále ceny téměř kopírují vývoj USA, EU 15 115 %, Austrálie 117 % v roce 2007. Spotřební výdaje domácností mají velkou váhu ve struktuře HDP, vývoj v Japonsku oproti ostatním ekonomickým celkům ukazuje, že hospodářství v zemi nabralo počátkem 70.let inflační charakter, který trvá až do 90.let, kdy se začala projevovat deflace, to z hlediska dlouhodobé stability ekonomiky není pozitivní faktor.

Deflátor HDP, základní rok 2000=100, index 160,0 140,0 120,0 EU15

100,0

United States

80,0

Japan

60,0

Australia

40,0 20,0

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0

1966 1967 1974 1975 EU15 13,6 14,1 22,8 25,8 USA 23,0 23,7 34,5 37,8 Japan 30,0 31,7 57,0 61,1 Australia 12,4 12,7 22,9 26,2 Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise

1982 51,0 62,3 85,2 50,9

1983 55,0 64,9 87,2 54,8

1990 77,6 81,6 99,1 84,4

1991 81,5 84,4 102,0 86,0

1998 97,4 96,5 103,1 93,5

1999 98,6 97,9 101,8 95,4

2007 116,8 119,4 92,3 127,8

2008 119,3 121,1 92,1 132,5

2009 121,8 122,9 92,1 137,5

Vývoj deflátoru HDP je až na drobné výjimky totožný s deflátorem vývoje spotřebních výdajů domácností, to je způsobeno již zmíněným faktem, že spotřební výdaje domácností mají rozhodující vliv na výši HDP. Drobné výjimky můžeme sledovat u EU 15 a Austrálie, kde se do roku 1986 ještě více relativní ceny oproti roku 2000 shodují a nesmíme ani zapomenout na největší odchylku deflátoru HDP od deflátoru spotřebních výdajů, kterou pozorujeme od roku 2000 v podobě rychlejšího růstu cen HDP ve srovnání s rokem 2000 až na 128 % 2007 oproti 117 % u výdajů na soukromou spotřebu domácností.

Relativní vyjádření komparativní cenové hladiny Japonska a Austrálie oproti USA, % 300,0% 250,0% 200,0% 150,0% 100,0% 50,0%

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0%


United States Japan Australia

Tempo růstu cen jídla, % 16,0% 14,0% 12,0% 10,0% 8,0%

United States

6,0%

Japan

4,0%

Australia

2,0%

1982 1983 USA 3,4% 1,1% Japan 1,4% 1,9% Australia 6,6% 10,4% Zdroj: Vlastní výpočet

1988 4,2% 0,8% 8,3%

1989 6,6% 2,1% 9,2%

1994 2,9% 0,7% 2,2%

1995 3,2% -1,6% 4,9%

2000 2,2% -2,4% 0,6%

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

-4,0%

19 82

19 78

-2,0%

19 80

0,0%

2001 3,3% -0,6% 6,2%

2006 1,8% 0,6% 9,5%

2007 4,2% 0,3% 1,8%

Tempo růstu cen energií, % 40,0% 30,0% 20,0% United States 10,0%

Japan Australia

19 73 19 75 19 77 19 79 19 81 19 83 19 85 19 87 19 89 19 91 19 93 19 95 19 97 19 99 20 01 20 03 20 05 20 07

0,0% -10,0% -20,0%

1976 1981 USA 7,2% 13,6% Japan 7,5% 6,4% Aus 8,9% 15,5% Zdroj: Vlastní výpočet

1986 -13,2% -7,9% 1,3%

1991 0,4% 2,3% 1,1%

1992 0,5% -1,1% 2,7%

1996 4,6% -2,6% 2,0%

1997 1,3% 2,8% 1,7%

2001 3,8% 0,5% 2,5%

2002 -5,9% -2,4% 0,8%

2006 11,2% 5,8% 9,4%

2007 5,5% 1,6% 1,4%

Tempo růstu cen služeb bez bydlení, % 12,0% 10,0% 8,0% 6,0% United States

4,0%

Japan

2,0%

Australia

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

-4,0%

19 88

19 84

-2,0%

19 86

0,0%

-6,0%


1991 5,7% 2,4% 2,5%

1992 4,4% 2,7% -1,5%

1996 3,3% 0,8% 2,5%

1997 3,0% 2,3% -1,8%

2001 4,6% -0,3% 4,7%

2002 2,5% 0,1% 5,3%

2006 4,2% -0,1% 3,4%

2007 2,9% 0,3% 3,2%

Tempo růstu cen bydlení, % 12,0% 10,0% 8,0% United States

6,0%

Japan 4,0%

Australia

2,0%


1991 4,5% 3,1% 3,8%

1992 3,4% 3,1% 1,2%

1996 3,2% 1,5% 2,7%

1997 3,1% 1,5% 2,6%

2001 3,7% 0,2% 4,3%

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

-2,0%

19 86

19 84

0,0%

2002 3,8% -0,1% 2,4%

2006 3,5% 0,0% 3,1%

2007 3,7% -0,1% 4,5%

Příloha 4 Čistý vládní dluh na HDP v běžných cenách, % 100,0% 80,0% 60,0% USA 40,0%

Japan Australia

20,0%

1993 1994 1998 USA 54,9% 54,5% 45,9% Japan 20,8% 46,2% 18,1% Australia 21,4% 25,8% 16,1% Zdroj: OECD Economic Outlook 82 database

1999 41,1% 53,8% 15,0%

2003 41,1% 76,5% 2,7%

2004 43,0% 82,7% 0,6%

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

-20,0%

1990

0,0%

2008 45,9% 90,8% -6,1%

2009 47,6% 92,4% -7,1%

Vyšší vypovídací schopnost má čistý vládní dluh, který je očištěn o pohledávky vůči země vůči jiným subjektům. Zde tedy pozorujeme stejné tendence jako u hrubého vládního dluhu na HDP, ale jiné hodnoty. V USA se jedná o růst z 45 % na 55 % do roku 1993, pokles do roku 2001 na 35 % a opětovný nárůst na 44 % 2007. V Austrálii se projevuje růst z 10 % na 27 % 1995 a do roku 2007 pokles až na -5 %, přičemž v roce 2005 se země stává čistým věřitelem. V Japonsku vidíme opět pokles v letech 1990 a 1991 z 26 % na 13 % s následným růstem na 88 % 2007.Údaje za EU 15 nejsou k dispozici.

Daňové příjmy na HDP v běžných cenách, %

40,0 35,0 30,0 25,0

United States

20,0

Japan

15,0

Australia

10,0 5,0

1990 1991 1995 1996 USA 32,9% 33,8% 34,3% 32,8% Japan 33,9% 33,4% 31,4% 31,7% Australia 33,6% 33,1% 34,4% 34,9% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

2001 34,9% 32,2% 36,0%

2002 32,5% 30,8% 36,0%

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

0,0

2007 34,6% 33,1% 35,4%

2008 34,2% 32,8% 35,3%

2009 34,1% 33,0% 35,2%

Příloha 5 Tempo růstu objemu zahraničního obchodu ve stálých cenách 2000, % 25,0% 20,0% 15,0% European Union 15 10,0%

United States Japan

5,0%

Australia 2009

2006

2003

2000

1997

1994

1991

1988

1985

1982

1979

1976

1973

1970

1967

1964

-5,0%

1961

0,0%

-10,0%

1966 1974 1975 1982 1983 1990 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A N/A USA 11,2% 2,3% -6,2% -4,5% 5,2% 6,1% Japan 14,4% 12,4% -5,8% 0,3% 0,5% 7,2% Aus 5,6% 5,6% -1,0% -4,5% 6,8% 2,2% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská Komise. Vlastní výpočet

1991 N/A 2,9% 1,6% 6,3%

1998 8,3% 7,3% -4,7% 3,6%

1999 6,5% 8,2% 2,7% 10,5%

2007 5,6% 4,5% 5,8% 7,9%

2008 5,4% 4,6% 7,2% 6,4%

2009 5,3% 4,8% 8,4% 7,1%

Tempo růstu importu zboží a služeb ve stálých cenách, % 35,0% 30,0% 25,0% 20,0% 15,0%

EU 15

10,0%

United States

5,0%

Japan

0,0%

Australia

19 61 19 64 19 67 19 70 19 73 19 76 19 79 19 82 19 85 19 88 19 91 19 94 19 97 20 00 20 03 20 06 20 09

-5,0% -10,0% -15,0% -20,0%

1966 1974 1975 1982 1983 EU 15 N/A N/A N/A N/A N/A USA 14,9% -2,3% -11,1% -1,3% 12,6% Japan 12,2% 4,2% -10,3% 0,9% -3,0% Aus 2,4% -4,9% -8,4% 6,1% 1,7% Zdroj: AMECO Databáze, Evropská komise. Vlastní výpočet

1990 N/A 3,6% 7,8% -5,7%

1991 N/A -0,6% -1,1% 3,5%

1998 10,1% 11,6% -6,8% 5,0%

1999 7,6% 11,5% 3,6% 12,4%

2007 5,5% 2,5% 3,4% 9,2%

2008 5,5% 1,8% 7,0% 5,5%

2009 5,3% 2,6% 8,8% 6,5%

Příloha 6 Relativní vyjádření produktivity práce v lesnictví, rybolovu a zemědělství v Japonsku a Austrálii oproti USA, % 160,0% 140,0% 120,0% 100,0%

United States

80,0%

Japan

60,0%

Australia

40,0% 20,0%

19 70 19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

0,0%


Relativní vyjádření produktivity práce v průmyslu v Japonsku a Austrálii oproti USA, % 120,0% 100,0% 80,0% 60,0% 40,0%


20,0%

19 70 19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

0,0%


Relativní vyjádření produktivity práce ve stavebnictví v Japonsku oproti Austrálii, % 120,0% 100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0%

19 70 19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

0,0%



Relativní vyjádření produktivity práce ve službách v Japonsku a Austrálii oproti USA, % 120,0% 100,0% 80,0% 60,0% 40,0%


20,0%

19 70 19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

0,0%


Relativní vyjádření celkové produktivity práce v Japonsku oproti Austrálii, % 120,0% 100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0%

19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0%



Tempo růstu jednotkových mzdových nákladů ve stálých cenách, % 20,0% 15,0% 10,0%

USA Japan Australia

5,0%

19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04 20 06

0,0% -5,0%

1981 1982 1987 USA 8,2% 6,5% 3,3% Japan 3,5% 2,6% -1,0% Australia 7,9% 8,6% 3,4% Zdroj: OECD.Stat Extracts Databáze

1988 2,7% -0,9% 3,6%

1993 2,7% 1,0% -0,6%

1994 1,1% 0,4% 0,8%

1999 1,7% -2,6% 0,0%

2000 3,9% -2,4% 2,4%

2005 1,7% -1,5% 4,0%

2006 3,4% -0,7% 3,4%

Příloha 7 Index neoblíbenosti 30,0% 20,0% 10,0% EU15 19 61 19 64 19 67 19 70 19 73 19 76 19 79 19 82 19 85 19 88 19 91 19 94 19 97 20 00 20 03 20 06 20 09

0,0% -10,0%


-20,0% -30,0% -40,0%


Použitá literatura Christiana Kliková – Igor Kotlán: Hospodářská politika,Vydání 1., Ostrava 2, Institut vzdělávání SOKRATES s.r.o. 2003, 275 str., ISBN 80-86572-04-8 Kadeřábková, Anna: Základy makroekonomické analýzy, Praha 3, Linde nakladatelství s.r.o., 175 str. 2003, ISBN 80-86131-36-X Václav Faltus, Václav Průcha: Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století, Vydání 2. 2003, Vysoká škola ekonomická v Praze nakladatelství Oeconomica, 196 str., ISBN 80-245-0499-5 Slaný, Antonín a kol.: Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Vydání 1., Praha 2003, Nakladatelství C.H.Beck,375 str., ISBN 80-7179-738-3 Slaný, A. – Žák, M.:Hospodářská politika,Vydání 1., Praha 1999, Nakladatelství C.H.Beck,271 str., ISBN 80-7179-237-3 Spěváček, Vojtěch:Makroekonomická analýza a mezinárodní komparace, Vydání 1., Praha 1994, Vysoká škola ekonomická v Praze,196 str., ISBN 80-7079-844-0 Spěváček, Vojtěch:Makroekonomická analýza a prognóza, Vydání 2., Praha 1999, Vysoká škola ekonomická v Praze,119 str., ISBN 80-7079-922-6 Holman, Robert: Makroekonomie – středně pokročilý kurz, Vydání 1., Praha 2004, Nakladatelství C.H.Beck,424 str., ISBN 80-7179-764-2 Helísek, Mojmír: Makroekonomie – základní kurz, Vydání 2., Slaný 2002, Melandrium,326 str., ISBN 80-86175-25-1 Hrala, Václav a kolektiv: Geografie světového hospodářství – Vybrané kapitoly, Vydání 3. 2001, Vysoká škola ekonomická v Praze, 194 str., ISBN 80-245-0079-5 Maddison, Angus: The World Economy - Historical Statistics, OECD publication 2003, 273. str., ISBN 92-64-10412-7 Zemánek, Josef:Kdy přijde další celosvětová hospodářská recese?, euroekonom 5.9.2005 OECD Economic Outlook: December No. 80 - Volume 2006 Issue 2, ISBN 9264030956 OECD Economic Surveys:Australia Volume 2004/18 – February 2005, ISBN 92-64-00727-X Internetové zdroje: http://ec.europa.eu/economy_finance/indicators/annual_macro_economic_database/ameco_applet.htm - AMECO, roční makroekonomická databáze http://stats.oecd.org/wbos/default.aspx - OECD.Stat Extracts Databáze http://www.imf.org/external/data.htm - International monetary Fund http://www.abs.gov.au/

- Australian bureau of statistics

http://www.businessinfo.cz/

- Oficiální portál pro podnikání a export

http://www.stat.go.jp/english/

- Japan statistics bureau

http://titania.sourceoecd.org/vl=1620576/cl=23/nw=1/rpsv/home.htm - Source OECD http://www.kurzy.cz/kurzy-men/

- finanční portál pro odborníky i laiky

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana – Encyklopedie http://www.oecd.org/

- oficiální stránky OECD

http://www.oecd.org/document/3/0,3343,en_2825_32066506_2483901_1_1_1_1,00.html -Publikace OECD Economic Outlook No.82 database http://www.australia.gov.au/

- Australská federální vláda

http://www.dfat.gov.au

-Oddělení zahraničních věcí Austrálie

http://www.business.gov.au/Business+Entry+Point/ - vládní obchodní služby http://www.austrade.gov.au/

- Agentura na podporu obchodu

http://www.ato.gov.au/

- Daňový úřad

http://www.cao.go.jp/index-e.html

- Úřad vlády Japonsko

http://www.mofa.go.jp

-Ministerstvo zahraničních věcí Japonsko

http://www.meti.go.jp/english/index.html- Ministerstvo pro ekonomii, obchod a průmysl Japonska http://www.jetro.go.jp/

- JETRO japonská organizace zahraničního obchodu

http://allcountries.org/uscensus/1369_comparative_price_levels_selected_oecd_countries.html -

Country information, komparativní cenová hladina 2000

http://www.delkor.ec.europa.eu/home/relations/rokrelations/document_files/sitc1.pdf -Produktová struktura zahraničního obchodu EU,2003 http://www.delkor.ec.europa.eu/home/relations/rokrelations/document_files/eupartner.pdf -Teritoriální struktura zahraničního obchodu EU,2003

Seznam tabulek a grafů: Graf 1: HDP na obyvatele Graf 2: Tempo růstu HDP Graf 3: Tempo růstu spotřebních výdajů domácností Graf 4: Tempo růstu výdajů na konečnou spotřebu vlády Graf 5: Tempo růstu tvorby hrubého kapitálu Graf 6: Podíl spotřebních výdajů domácností na HDP Graf 7: Podíl vládních výdajů na konečnou spotřebu na HDP Graf 8: Podíl tvorby hrubého kapitálu na HDP Graf 9: Podíl exportu na HDP Graf 10: Hrubá přidaná hodnota v zemědělství, lesnictví a rybolovu jako podíl na celkové přidané hodnotě Graf 11: Hrubá přidaná hodnota v průmyslu jako podíl na celkové přidané hodnotě Graf 12: Hrubá přidaná hodnota ve službách jako podíl na celkové přidané hodnotě

Graf 13: Deflátor vládních výdajů Graf 14: Deflátor tvorby hrubého fixního kapitálu Graf 15: Deflátor exportu zboží a služeb Graf 16: Deflátor importu zboží a služeb Graf 17: Komparativní cenová hladina Graf 18: Míra inflace Graf 19: Index spotřebitelských cen Graf 20: Index růstu cen energií Graf 21: Index růstu cen jídla Graf 22: Index růstu cen služeb bez bydlení Graf 23: Index růstu cen bydlení Graf 24: Primární saldo rozpočtu hospodaření vlády na HDP Graf 25: Hrubý vládní dluh na HDP Graf 26: Podíl sociálních transferů na HDP Graf 27: Podíl subvencí na HDP Graf 28: Krátkodobá úroková míra Graf 29: Podíl běžného účtu platební bilance na HDP Graf 30: Nominální měnový kurz Graf 31: Míra nezaměstnanosti podle definice EUROSTATU Graf 32: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance v lesnictví, rybolovu a zemědělství Graf 33: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance v průmyslu Graf 34: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance ve stavebnictví Graf 35: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance ve službách Graf 36: HDP na zaměstnance celkem Graf 37: Míra samofinancování Graf 38: Míra úspor Graf 39: Index korupce Graf 40: Index ekonomické svobody Graf 41: Index útrap Graf 42: Index stabilizace Tabulka 1: HDP na obyvatele Tabulka 2: Tempo růstu HDP Tabulka 3: Tempo růstu spotřebních výdajů domácností Tabulka 4: Tempo růstu výdajů na konečnou spotřebu vlády Tabulka 5: Tempo růstu tvorby hrubého kapitálu Tabulka 6: Podíl spotřebních výdajů domácností na HDP Tabulka 7: Podíl vládních výdajů na konečnou spotřebu na HDP Tabulka 8: Podíl tvorby hrubého kapitálu na HDP Tabulka 9: Podíl exportu na HDP Tabulka 10: Hrubá přidaná hodnota v zemědělství, lesnictví a rybolovu jako podíl na celkové přidané hodnotě Tabulka 11: Hrubá přidaná hodnota v průmyslu jako podíl na celkové přidané hodnotě Tabulka 12: Hrubá přidaná hodnota ve službách jako podíl na celkové přidané hodnotě Tabulka 13: Deflátor vládních výdajů Tabulka 14: Deflátor tvorby hrubého fixního kapitálu Tabulka 15: Deflátor exportu zboží a služeb Tabulka 16: Deflátor importu zboží a služeb Tabulka 17: Komparativní cenová hladina v roce 2000 Tabulka 18: Komparativní cenová hladina Tabulka 19: Míra inflace

Tabulka 20: Index spotřebitelských cen Tabulka 21: Index růstu cen energií Tabulka 22: Index růstu cen jídla Tabulka 23: Index růstu cen služeb bez bydlení Tabulka 24: Index růstu cen bydlení Tabulka 25: Primární saldo rozpočtu hospodaření vlády na HDP Tabulka 26: Hrubý vládní dluh na HDP Tabulka 27: Podíl sociálních transferů na HDP Tabulka 28: Podíl subvencí na HDP Tabulka 29: Krátkodobá úroková míra Tabulka 30: Podíl běžného účtu platební bilance na HDP Tabulka 31: Nominální měnový kurz Tabulka 32: Míra nezaměstnanosti podle definice EUROSTATU Tabulka 33: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance v lesnictví, rybolovu a zemědělství Tabulka 34: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance v průmyslu Tabulka 35: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance ve stavebnictví Tabulka 36: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnance ve službách Tabulka 37: HDP na zaměstnance celkem Tabulka 38: Míra samofinancování Tabulka 39: Míra úspor Tabulka 40: Průměrná délka života Tabulka 41: Index korupce Tabulka 42: Index ekonomické svobody Tabulka 43: Index lidského rozvoje Tabulka 44: Index útrap Tabulka 45: Index stabilizace Tabulka 46: Index neoblíbenosti Tabulka 47: Ratingové ohodnocení ekonomik světově uznávanými ratingovými společnostmi

Summary : The goal of this essay was analysis of important indicators which should be subject of comparation,their values reflected in competitiveness. The most difficult problem was non-availability of more indicators or completed time-series but I thing that I characterised situation of individual economics as well. The most important knowing is that the most developed economics from economic aspect is USA but if we consult in addition to non-economic aspects, the most developed economics is Australia. All knowing is cited and more analysed in conclusion.

Keywords : gross domestic product,USA, EU15, Australia, Japan, competitiveness, progress

JEL classification : E000, E010

Centrum informačních a knihovnických služeb

KNIHOVNA VŠE

ZÁZNAM O DIPLOMOVÉ PRÁCI AUTOR NÁZEV DP FAKULTA OBOR ROK OBHAJOBY POČET STRAN POČET PŘÍLOH VEDOUCÍ DP ANOTACE

Pavel Tůma Komparace EU 15, USA, Japonska a Austrálie prostřednictvím vybraných makroekonomických ukazatelů Národohospodářská fakulta Hospodářská politika 2008 65 7 ing. Zdena Vostrovská, CSc Cílem této práce je analýza vybraných ukazatelů, které budou předmětem porovnání, jejich hodnoty se následně odráží ve vzájemné konkurenceschopnosti. Nechybí ani doporučení pro jednotlivé hospodářské politiky do budoucna. Práce se člení do 7mi kapitol.První je věnována stručné charakteristice jednotlivých ekonomických celků. Druhá se zabývá hrubým domácím produktem, především jeho vývojem a strukturou. Třetí kapitola se orientuje na analýzu cen od relativní cenové hladiny, míry inflace po jednotlivé složky indexu spotřebitelských cen. Čtvrtá kapitola pojednává o vnitřní stabilitě a to vládním deficitu, jeho odrazu ve vládním dluhu, vývoji úrokových sazeb a zásazích vlády v podobě sociálních transferů a subvencí. V 5. kapitole o vnější stabilitě sleduji vývoj běžného účtu platební bilance na HDP a měnový kurz. Šestá kapitola rozebírá trh práce z hlediska celkové míry nezaměstnanosti a z pohledu produktivity práce podle sektorů hospodářství. Poslední kapitola obsahuje hodnocení jednotlivých ekonomik prostřednictvím doplňkových ukazatelů jako je index lidského rozvoje či index korupce.

KLÍČOVÁ SLOVA

hrubý domácí produkt,USA, EU15, Austrálie, Japonsko, konkurenceschopnost, vývoj MÍSTO ULOŽENÍ

SIGNATURA

Komparace EU 15, USA, Japonska a Austrálie prostřednictvím vybraných makroekonomických ukazatelů

Recommend Documents