Komise mládeže při ÚV KSČM (2015)

Za socialismu se podařilo vybudovat

Bc. Pavel Herman Akademie základů společenských věd v Brně Komise mládeže při ÚV KSČM (2015)

Úvodní slovo prezidenta: „Milí spoluobčané, čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších miliónů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastní, jak věříme své vládě a jaké perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá.“ Novoroční projev prezidenta ČSSR Václava Havla, Praha, Pražský hrad 1. ledna 1990

ÚVOD Při zmínce o předpřevratovém období se obvykle ozve něco o padesátých letech, politických procesech a především dvakrát podtržený posudek, že socialistické období v letech 1948 až 1989 bylo dobou devastace naší země a hlavně naší ekonomiky. To zřejmě dokládá skutečnost, že v českých médiích řádí „orwelovština.“ A tak tvrzení bez důkazů či s důkazy typu „zaostali jsme za světem“ je vlastně jen čistou lží, kterou řada občanů (buď předpojatých nebo neznajících konkrétní údaje) přijímá jako věrohodné a pravdivé. Chceme-li s takovou „orwelovskou argumentací“ polemizovat, musíme se jednak přísně držet faktů, a jednak se snažit o zasazení období socialistické výstavby do celkového historického rámce. Mělo by se jednat o srovnání v časové ose, která nezačíná až rokem 1993 (což dělají dnešní statistici rádi), ale hluboko ve dvacátém století. Současně je vhodné, aby byly zohledněny i výhledové plány ČSSR, které byly opravdu perspektivní a sahaly daleko za rok 2000. V socialismu se jednalo o skvělý vývoj třeba v bytové politice, ve zdravotnictví, ve vzdělání, v soběstačné produkci ve výrobě potravin, vybavenosti domácností průmyslovými výrobky a podobně. Přejeme příjemnou četbu spojenou s literaturou faktu: předmluva

Ing. Jan Štětina, Csc

autor publikace

Bc. Pavel Herman

Komunisté údajně kradli a nic nevytvořili?! Zde jsou některá fakta Období let 1948 – 1989 se stalo přes všechny problémy ekonomicky velmi dynamickým a z hlediska všech stránek společenského života celkově (ve srovnání se současnou situací) nejlepším obdobím v historii Československa. V každém případě vznikl ohromný majetek, který byl plně ve vlastnictví občanů Československa. Byl vytvořen výhradně z domácích zdrojů; z peněz, které na akumulaci poskytli občané země svou prací.

Dynamika růstu Průměrné tempo ročního růstu v % vytvořeného národního důchodu bylo v období 1950-1959 7,8 % a v roce 1980-1989 1,0 % užitého důchodu 7,5 % a 1,5 % a osobní spotřeby 5,3 % a 3,2 %.1)

Souhrnný ukazatel hospodářského růstu Souhrnný ukazatel hospodářského růstu, společenský produkt, se v socialistickém Československu v letech 1950 – 1989 zvýšil 6,51 krát.2) Podle závěrů Františka Nevařila vzrostl v Československu do roku 1989 majetek čili národní jmění na zhruba 3 biliony Kč, tedy více než 7,5 krát – podle jiných údajů 7,2 krát – (z toho v České republice 5,8 krát a na Slovensku 11,4 krát), a to při pětinásobném zvýšení úrovně osobní spotřeby obyvatelstva (ve srovnatelných cenách roku 1989 a po odpočtu opotřebení výrobních fondů.3)

V Pamětech L. Štrougala je toto hodnocení ještě úplnější: „Koncem roku 1948 bylo v ČSR celkem 757 miliard Kčs základních prostředků včetně zásob a nedokončené výstavby“ (od výroby až po osobní vlastnictví, při opotřebení o polovinu níže) pak zhruba 400 miliard tehdejších korun. Koncem roku 1989 měla ČSSR včetně nedokončené výstavby zásob, základní prostředky v celkové hodnotě 5.178 miliard Kčs. Majetek tedy vzrostl 6,8 krát (při odečtení opotřebení zhruba o 50 % = okolo 3 bilionů, teď dokonce 7,5 krát. „Z toho 65 až 70 % bylo ve společenském – státním a komunálním vlastnictví, zbytek převážně v osobním (hlavně rodinné domy) a zčásti v družstevním vlastnictví“.4)

Vyrovnané státní hospodaření Československo mělo vyrovnané státní hospodaření, vyrovnanou platební bilanci, a většinou vyrovnanou obchodní bilanci. Nebylo v podstatě zadluženo, včas splácelo dluhy včetně úroků. Hrubé zahraniční zadlužení (státu, bank i podniků) dosáhlo koncem roku 1989 7,9 miliardy dolarů, tj. asi 500 dolarů (7 500 Kč) na obyvatele. SBČS – Státní banka Československá) měla k dispozici 105 tun měnového zlata v ceně zhruba 15 až 17 miliard a měl v SBČS k dispozici na hotovosti asi 85 miliard Kčs finančních rezerv. Stát, republiky, kraje, okresy ani obce neměly žádný vnitřní dluh. Celková devizová pozice státu s přihlédnutím k poskytnutým vládním, bankovním a obchodním úvěrům do zahraničí byla aktivní na úrovni zhruba 23 miliard Kč. Patřily sem i naše pohledávky nesplácené ve lhůtě (např. Sýrie, Irák, Egypt). Banky a podniky neměly žádné rizikové úvěry, koncem 1989 výše poskytnutých úvěrů nesplácených ve lhůtě činila jen 700 milionů Kčs.5)

Podle Františka Nevařila převzal polistopadový režim finanční aktiva ve výši asi 85 mld. Kč a k tomu asi 107 tun měnového zlata. Byl to majetek rentabilní, který vynášel okolo 10 % z vloženého kapitálu. V roce 1989 vykázalo československé národní hospodářství zisk asi 150 mld. Dnes by jeho hodnota byla oceňována na výši 7 až 8 bilionů Kč. Pokud jde o samotnou Českou republiku, připadalo na ni v roce 1989 asi 2,1 bilionu Kč (v dnešních cenách kolem 10,5 bilionu Kč). Na stát a komunální orgány (kraje, obce) připadalo tehdy v ČR nejméně 1,4 biliony Kč (dnes asi 7 bilionů Kč).

Rychlý vzestup průmyslu Průmysl narostl během 40 let více než 13,5 krát. Jen za poslední předlistopadovou pětiletku vzrostla průmyslová výroba o 38,5 % (zemědělská výroba o 13,5 %).6)

Stavby elektráren - elektrifikace Celkový instalovaný výkon elektráren v letech 1948 – 1989 vzrostl z 2.625 MW na 21.670 MW. Velmi rychle byla dokončena elektrifikace obcí. Klíčový význam měla elektrifikace hlavních železničních tratí; parní trakce tak byla nahrazena trakcí elektrickou a zčásti i motorovou. Systematická elektrifikace v českých zemích začala v letech 1955 až 1959 a pokračovala v letech šedesátých minulého století. Do roku 1980 byly železnice elektrifikovány.7)

Zemědělská produkce rostla Zemědělství se orientovalo na potravinovou soběstačnost v zásobování potravinami mírného pásma. V nabídce potravin jsme byli soběstační, mohli jsme vyvážet i do zahraničí.

Deficity u tropických produktů a nepotravinářských zemědělských produktů zmírňovaly vývozy cukru, sladu, chmele a piva.8) Hodnota souhrnného ukazatele zemědělské výroby ČR, hrubá zemědělská produkce (HZP, zde v cenách roku 1989), vzrostla od roku 1970 do roku 1989 ze 79,5 miliardy korun na 108,6 mld. Kč, tedy o 36,7 procent, z toho HZP živočišné výroby z 43,9 miliardy na 63,9 mld. Kč, neboli o 45,5 %. Výroba jatečných zvířat (skotu, prasat a drůbeže) se zvýšila od roku 1970 do roku 1990 o 52,6 %, výroba mléka za stejné období o 49,5 %. Naproti tomu produkce (vyjadřovaná HZP v cenách roku 1989) od roku 1990 do roku 2010 poklesla z hodnoty 106,1 mld. Kč na 68,1 mld. Kč, resp. o 35,8 % a byla v tomto roce nižší, než např. v roce 1936.9)

Řešení bytového problému Postupně byl překonáván bytový problém zděděný z první republiky a z okupace. Mladým rodinám byly poskytovány bezúročné či zčásti odepisovatelné půjčky. V řadě případů bylo možné získat podnikový byt. Počet bytů od roku 1946 vzrostl ze 751 tisíc na 2.938 tisíc v roce 1980. Dnes bydlí většina obyvatel země (dvě třetiny) v bytech postavených za socialismu, s ústředním vytápěním, teplou, studenou vodou včetně veškerého příslušenství. Celkově bylo v ČSSR v roce 1975 postaveno 10,3 bytových jednotek (tj. bytů a rodinných domů) na 1.000 obyvatel, v roce 1980 téměř 9 a v roce 1985 ještě 7 bytů a rodinných domků na 1.000 obyvatel ročně.10) Nájemné činilo podstatně méně než 10 % průměrného příjmu.

Tempo výstavby panelových bytů První panelový byt byl smontován v Československu v roce 1953. Od té doby bylo postaveno téměř 1.200.000 bytů tohoto typu, přičemž se masivně stavělo v 70. a 80. letech. Pro přehled bylo v letech 1955-60 postaveno 60.000 bytů; 1960-65 postaveno 160.000 bytů; 1965-70 postaveno 180.000 bytů; 1970-75 postaveno 240.000 bytů; 1975-80 postaveno 220.000 bytů; 1980-85 postaveno 180.000 bytů; 1985-90 postaveno 120.000 bytů.11)

SITUACE DNEŠKA: Národní hospodářství ovládají zahraniční vlastníci Národní hospodářství už dávno převážně ovládají zahraniční vlastníci. Mají v rukou skoro celý bankovní sektor a pojišťovací sektor, zhruba 2/3 obchodních činností a nejméně ze 45 až 60 % i celý výrobní sektor. Rozhodují nejméně o polovině zaměstnanců, 75 % vývozů a až 90 % dovozů, jakož i o našich vlastních úsporách. V roce 2007 bylo do ciziny odvedeno na ziscích, dividendách a za práci nerezidentů přes 360 mld. Kč (pravda, část z toho byla zpětně v ČR reinvestována, aby jim přinesla ještě větší výnosy).

Nárůst zahraničních dluhů V současnosti došlo k mimořádnému nárůstu zahraničních dluhů. Jen dokonce roku 2007 vzrostly na 1,3 bil. Kč, tedy asi na 6.600 US dolarů na obyvatele (proti roku 1989 více než 13 x). Na jednoho obyvatele včetně kojenců tak připadá budoucí závazek vůči cizině odpovídající nejméně 350 tisíc Kč.12)

Zdroje: 1) Věrtelář, V. a kol., Československá ekonomika včera a dnes (1918 – 1992). Nakl. FUTURA Praha 1992, s. 27. 2) FSÚ (Statistická ročenka 91, Praha 1991 a další). 3) František Nevařil – Hospodaření zločinných komunistů http://blisty.cz/art/48053.html (on-line text, 22. 7. 2009) 4) Štrougal, Paměti a úvahy, Praha, Epocha 2009, s. 302 5) http://blisty.cz/art/48053.html (on-line text, 22. 7. 2009) 6) Formánek, F., Cesta k socialismu v Československu 1945 – 1989, Praha, Orego 2013, s. 156 7) tamtéž, s. 158 8) tamtéž, s. 161 9) http://www.halonoviny.cz/articles/view/1883750 (on-line text, 4. 1. 2013) 10) Kolektiv autorů, Pravda o minulosti a současnosti, cit, knižní studie. 11) ČD pro Vás – Retro: Husákovy hradby, únor/2013, Ročník IV., s. 12 12) http://blisty.cz/art/48053.html (on-line text, 22. 7. 2009) Zdroj: www.pavelherman.blog.idnes.cz/

Tesla Tuner T710A – rok výroby 1983 - 1986

Soběstačná průmyslová výroba:

Za socialismu se podařilo vybudovat Koncem roku 1948 bylo v ČSR celkem 757 miliard Kčs, ale již koncem roku 1989 měla ČSSR včetně nedokončené výroby zásob základní prostředky v celkové hodnotě 5.178 miliard Kč. Majetek tedy vzrostl 6,8 krát. Fyzický objem osobní spotřeby obyvatelstva (bez neplacených služeb zdravotnictví, školství, kultury, apod.) rostl průměrně ročně o 4 %, za celé 40-ti leté období se zvýšil 4,8 až 4,9 krát.

Rychlý vzestup průmyslu: Průmysl narostl během 40 let více, než 13,5 krát. Byli industrializovány také oblasti dříve převážně agrární. Jen za poslední předlistopadovou pětiletku vzrostla průmyslová výroba o 38,5 % a zemědělská výroba o 13,5 %. V oblasti těžkého průmyslu byly vybudovány a rekonstruovány Vítkovícké železárny, vznikla ostravská Nová huť a hutní kombinát v Košicích. Zavedena zcela nová výroba niklu a hliníku. Za socialismu došlo k výraznému objemu strojírenského průmyslu, který se zvýšil více než 3 krát, např. Ždárské strojírny a slévárny, Strojírenské závody v Martině, Hulíně, Uherském Brodu, Moravských Budějovicích a Dubnici. Rozšířilo se strojírenství investiční (v Plzni, Brně, Přerově, Tlmačicích), elektrotechnické (motory v Mohelnici, Drásově, Vsetíně), elektronické (v Pardubicích, Rožnově, Oravě, Bratislavě), automobilové (v Mladé Boleslavi, Bratislavě, Kopřivnici, Liberci, Trnavě).

Byl vybudován novodobý chemický průmysl (v Mostu, Litvínově, Bratislavě, Kolíně a Pardubicích), výrobny plastických hmot (v Liberci, Litvínově, Tachově či Chropyni), zavedena výroba silikonu, výroba umělých hnojiv, provoz malotonážní chemie a akrylové chemie, jednotky na výrobu celulózy. Dále vznikly sklárny Bohemia v Poděbradech a Sklo Union v Teplicích. Výroba nákladních aut byla v roce 1948 kolem 7.221 kusů ročně, a v roce 1989 se tento počet zvýšil na 50.570 kusů. Národní podnik Tatra proslul oblíbeností kvůli patentu na páteřový rám a nezávisle zavěšené poloosy. Podnik Jawa vlastnil patent na automatickou odstředivou spojku. Ročně se vyrábělo 120 milionů párů bot a 66 milionů metrů bavlněných tkanin. V roce 1948 se konkrétně jednalo o 64.378 párů bot, a v roce 1989 tento počet již dosahoval kolem 120.289 párů bot. Podařilo se postavit hutní, strojírenské, chemické, potravinářské podniky a továrny. Také chemické výrobky, investiční celky, zařízení pro vodní a jaderné elektrárny, zbraně, nákladní automobily, letadla, říční lodi a televizory.

Surovinové zdroje a energetika: Těžba černého uhlí se zvýšila zhruba o 50 % a dosáhla 24 milionů tun. Těžba hnědého uhlí stoupla téměř 5 krát a pohybovala se na úrovni 100 milionů tun. Posléze byla velmi rychle provedena elektrifikace obcí. Příprava a dokončení stavby elektráren v uhelných revírech a hydroelektráren. Již v padesátých letech 20. století byla spuštěna poslední turbína ve velkoelektrárně Opatovice, dostavěna elektrárna v Tušimicích a v Dětmarovicích, elektrárna Mělník III., do provozu byla uvedena elektrárna Kamýk aj.

Celkový instalovaný výkon elektráren v letech 1948 – 1989 vzrostl z 2.625 MW na 21.670 MW. Byly vybudovány 4 atomové elektrárny, např. v Jaslovských Bohunicích a Dukovanech včetně 23 tepelných a 26 vodních elektráren. V roce 1948 bylo v zemi minimum přehrad. Byly (znovu) vybudovány přehrady Orlík, Orava, Šírava, Lipno, Slapy, Vranov, Štěchovice, Dalešice a Plumlov. Vodními díly byly tedy v období socialismu pro zemi zabezpečeny zdroje energie a pitné vody

Energovody, plynovody a ropovody: Byly položeny stovky a tisíce kilometrů energovodů, plynovodů a ropovodů. Významným pro dopravu energie se stal ropovod Družba, zprovozněný v roce 1962 a plynovod Bratrství, uvedený do provozu v roce 1967, resp. 1972. Oba spolehlivě fungují dodnes. Tranzitní plynovod ze Sovětského svazu a plynovod z Hodonína do Havířova.

Doprava, infrastruktura a spoje: Systematická elektrifikace začala v roce 1955. Do roku 1980 byly železnice elektrifikovány. Přepravní výkony hlavních železničních tratí v zásadě převyšovaly přepravní výkony hlavních tratí západní Evropy. Vybudovala se podstatná část pražského metra s 38 stanicemi. Asfaltové silnice vedly k roku 1970 i do nejodlehlejších obcí. Ve formě vlakové či autobusové dopravy do všech míst i obcí. Autobusová síť v roce 1948 zabírala 44.047 kilometrů, a v roce 1989 to bylo 299.489 kilometrů. Česko mělo v období éry socialismu nejhustší sít veřejné dopravy na světě, byť mírně technicky zastaralou. Dobře sloužila vodní doprava i flotila námořních lodí, jejíž likvidace po roce 1989 byla ostudnou záležitostí. Rychle

se rozvíjela i letecká síť. V roce 1948 zabírala 18.685 kilometrů, a v roce 1989 to bylo 124.327 kilometrů. Vybudována byla soustava televizních vysílačů a technické zázemí televize, které pokrylo od základů území republiky TV signálem. Do provozu byla uvedena ústřední telekomunikační budova na Pražském Žižkově. Počet telefonních přípojek se z 386.000 v roce 1948 zvýšil na 4.132.000 přípojek v roce 1989.

Zemědělství a potravinářství: Zemědělství se orientovalo na potravinovou soběstačnost v zásobování potravinami mírného pásma. Vzhledem k tomu jsme mohli vyvážet i do zahraničí. Deficity u tropických produktů zmírňovaly vývozy cukru, sladu, chmele a piva. Srovnání v letech 1948 až 1989 – zaznamenaný chov hovězího skotu 3.336.000 kusů až 5.129.000 kusů, chov prasat 3.242.000 kusů až 7.498.000 kusů, sklizené obilí 4.768.000 tun až 12.042.000 tun. Vznikala a modernizovala se zemědělská velkovýroba, zemědělství se tak svým strojním vybavením přibližovalo průmyslu. Nejznámější je Slušovický agrokombinát. Dále docházelo k vyrovnání velkých výchozích oblastních ekonomických a sociálních rozdílů, rovněž i rozdílům mezi vesnicemi a městy. Byly vybudovány závody potravinářského průmyslu: cukrovary (Vávrovice u Opavy), masokombináty, čokoládovny (Modřany), potravinářské závody (Strakonice, Březhrad), mlékárna a sušárna mléka ve Strakonicích.

Bytová politika Postupně byl překonáván bytový problém zděděný z první republiky a období okupace. Bylo zavedeno rovné právo na byt (případné ubytování pro všechny). Mladým rodinám byly poskytovány bezúročné či zčásti odepisovatelné půjčky. V řadě případů bylo možné získat podnikový byt. Postavily se stovky obytných sídlišť – 200.000 panelových domů s 1.200.000 byty, což přestavuje 55 % všech bytů a 30 % veškerého bytového fondu. Dekrety na tyto byty se předávaly rodinám bezplatně. Nájemné činilo podstatně méně než 10 % průměrného příjmu. Docházelo k výstavbě a provozování jeslí, školek, škol, odborných učilišť, poliklinik a nemocnic, sportovních stadionů, kulturních a společenských domů, rekreačních středisek. Právo na bezplatné vzdělání – od jeslí, přes mateřské školky až po vysoké školy. Vysokoškolská centra vznikala ve 20 městech republiky (za první republiky byla pouze čtyři). Celkem bylo postaveno 36 budov civilních vysokých škol. Zdravotní péče – ve zdravotnictví byla zavedena bezplatná péče (léky a léčiva byla vydávána za symbolickou částku 1 Kč). Obyvatelstvo bylo zabezpečeno v nemoci, invaliditě a stáří. Přirozená byla péče o zdravotně postižené, seniory a těžce nemocné. V období od roku 1948 do roku 1989 vzrostl počet lékařů z 10.659 na 57.940, počet obyvatel na jednoho lékaře se zmenšil z 1.158 na 270. Právo na práci – v zemi existovala plná zaměstnanost. Lidé nemuseli jít za prací, práce šla zkrátka za nimi. Nemuseli mít tak obavy ze ztráty práce či zaměstnání (nebyli ohroženi ani při kritickém vztahu k nadřízeným – snadno si našli práci kdekoliv). K životní úrovni patřilo zkracování pracovní doby.

Nízké platy se vyvážily dotovanými cenami potravin, bydlení, hromadné dopravy, lékařské péče, kultury, umění, sportu a mnoha jiného. Zdroje: Formánek, M.: Cesta k socialismu v Československu 1945 – 1989, Praha, Orego 2013, ISBN 978-80-87528-14-3 Štrougal, L.: Paměti a úvahy, Praha, Epocha 2009, ISBN 97880-7425-026-2

Se Sovětským svazem spadla bída na zem? Světová banka uvedla opak!! Tvůrci veřejného mínění využívají rozpad Sovětského svazu jako tvrzení, že socialismus nefunguje. Naopak země, v nichž se socialismus dostal k moci, pozvedl z ekonomické, kulturní a sociální zaostalosti. Rusko je nejjasnější příklad. Ve výroční zprávě Světové banky z roku 1996 se uvádí: „HDP na hlavu činil v roce 1913 pouze 10 procent HDP USA; v roce 1989 to bylo 49 procent.“ Rusko jako zaostalá zemědělská země, která v oné době stála na nižším stupni než Indie, se již ve 30. letech pozvedla jako jedna z velkých průmyslových mocností. Rozvoj nebyl jenom v ekonomice. Rusko bylo v roce 1917 zemí negramotných, tedy téměr 80 procent lidí neumělo číst a psát. Bylo provedeno mnoho sociálních reforem, jako všeobecný důchodový systém, zákony o dovolené, bezplatná lékařská péče a střediska denní péče o děti. Byl to nejen ekonomický, ale rovněž kulturní a sociální pokrok. V Sovětském svazu zákon o osmihodinovém pracovním dnu patřil mezi první vymoženosti Říjnové revoluce. Mezinárodní úpravu osmihodinové doby pracovní z roku 1919 ratifikovaly jen některé menší státy jako ČSR, Belgie, Řecko, Rumunsko, Chile. V rozvojové zprávě Světové banky za rok 1996 lze číst následující: „Úspěchy plánovaného systému byly značné. Zahrnovaly zvýšený výkon, industrializaci, poskytování základního vzdělání, zdravotní péče, ubytování a práci pro

veškeré obyvatelstvo, včetně odolnosti vůči Velké depresi z 30. let. Příjmy byly relativně rovnoměrně rozdělovány a extenzivní, pokud nebyl neúčinný, sociální stát poskytoval každému přístup k základnímu zboží a službám.“ Tohle je opsáno od instituce, která nemůže být absolutně obviňována z kladného postoje k socialismu/komunismu. Kapitalistická restaurace v Rusku zvýšila třídní a regionální rozdíly.

Sovětský svaz měnil dějiny: Socialismus a revoluce vedla k ukončení 1. světové války. Ruská revoluce vyděsila evropské vládnoucí třídy natolik, že ukončily válku kvůli obávané revoluci v jejich vlastních zemích. Tak ruská revoluce zachránila životy milionům lidí, kteří by byli usmrceni v pokračující válce mezi finančními barony. SSSR ovlivnil výsledek 2. světové války. Druhá fronta v Normandii byla otevřena až poté, kdy Německo utrpělo velké ztráty. Po válce došlo v kapitalistických zemích k politice sociálního kompromisu a také k opouštění kolonialismu v důsledku národně demokratických revolucí, protože zde byli imerialisté vyděšeni „komunistickou agitací.“

Důsledek ztroskotání SSSR je popsán zde: Michail Gorbačov povolil podnikům, aby si podržely větší část svých zisků, a tím podkopal celý systém. Toto opatření destabilizovalo státní finance a znehodnotilo rubl. Do té doby bývala většina státních výdajů financována ze znárodněných firem. Gorbačov tak podkopal daňovou základnu systému, a poslat stát zbavený hlavní formy svých příjmů k tiskařským strojům. Země se tak dostala do prudké inflace a úpadku.

V letech 1981 až 1989 se zvýšily americké náklady na zbrojení. Aby sověti dohnali americké tempo, museli náklady na zbrojení zvýšit o několik desítek procent. SSSR dávalo 48 procent HDP na zbrojení, zatímco USA a spojenci pouze 6,5 procenta HDP. To se následně projevilo ekonomickým poklesem a docházelo rovněž ke kolapsu kolektivního zemědělství. Socialismus nebyl sociálním experimentem, vynalezeným Marxem a Leninem, jak se nám to snaží namluvit tvůrci veřejného mínění. Jednalo se o třídní boj, který se vedl za vybudování společnosti, která dává přednost společným lidovým zájmům před tržním fundamentalismem s jeho nároky na maximální zisk. Zdroj: Černá kniha kapitalismu a perspektivy lidstva, 2007

Životní úroveň za 40 let socialismu a 25 let kapitalismu Koncem roku 1948 bylo v ČSR celkem 757 miliard Kčs, ale již koncem roku 1989 měla ČSSR prostředky v celkové hodnotě 5.178 miliard Kčs. Majetek tedy vzrostl 6,8 krát. V letech 1989 až 2014 vzrostl hrubý domácí produkt o více než polovinu. Zatím co v roce 1990 činil HDP 672 miliard korun, nyní je více než čtyři biliony korun. HDP se tedy celkově zvýšilo 6 krát. Struktura ekonomiky se od roku 1970 do současnosti u většiny složek výrazně nezměnila. Zatímco před více než 40 lety se konečná spotřeba domácností podílela na HDP 53 procenty (v roce 1970), v roce 1990 to bylo 55 procenty a v roce 2010 klesla k pouhým 50 procentům.

Vývoj HDP 1971 – 1989 v procentech: 1971 : + 5,2; 1972 : + 5,3; 1973 : + 4,7; 1974 : + 4,8; 1975 : + 5,6; 1976 : + 4,0; 1977 : + 3,4; 1978 : + 4,1; 1979 : + 1,4; 1980 : + 1,7; 1981 : - 0,2; 1982 : - 1,5; 1983 : + 1,6; 1984 : + 2,2; 1985 : + 2,2; 1986 : + 2,7; 1987 : + 2,3; 1988 : + 2,1; 1989 : + 1,7; 1990 : + 1,0.

Vývoj HDP 1993 – 2013 v procentech: 1993 : + 1,0; 1994 : + 2,4; 1995 : + 6,2; 1996 : + 4,3; 1997 : - 0,7; 1998 : - 0,3; 1999 : + 1,4; 2000 : + 4,3; 2001 : + 3,1; 2002 : + 1,6; 2003 : + 3,6; 2004 : + 4, 9; 2005 : + 6,4; 2006 : + 6,9; 2007 : + 5,5; 2008 : + 2,7; 2009 : - 4,8; 2010 : + 2,3; 2011 : + 2,0; 2012 : - 0,8; 2013 : - 0,7. Podstatně narostl objem domácího produktu. Podle výpočtů VŠE a údajů ČSÚ činil HDP v běžných cenách v roce 1970 necelých 293 miliard korun, v roce 1990 to bylo necelých 633 miliard korun a v roce 2013 to bylo již 3,844 bilionu korun.

Studie již ale neuvádí, že se ročně do ciziny vyvede kolem 300 miliard korun ve formě dividend pro zahraniční společností. Pokud jejich hodnota roste, není to hodnota pro naši republiku, ale pro zahraniční vlastníky.

SROVNÁVÁNÍ DNEŠNÍCH CEN S KOMUNISMEM JE ZÁVÁDĚJÍCÍ Tabulka „zakomunistu.cz“ je zkrátka neprofesionální a manipulativní, protože v ní chybějí položky, které v dnešní době stojí víc než za socialismu. Tabulka ignoruje vývoj inflace, nezohledňuje technologický pokrok v jehož důsledku se některé výrobky zlevňují. Třeba nájem je něco bez čeho se neobejdete, kdežto bez magnetofonu ano. Z toho luxusního zboží jako dříve bývala elektronika se tedy vzhledem k technologickému pokroku stalo zboží spotřební. V tabulce není uveden nájem ani ceny býtů či průměrných nákladů na hypotéku, které pro sociálně slabší vrstvy představují největší finanční zátěž V minulém režimu bylo nájemné symbolickou položkou a získat bydlení nebylo tak složité jako dnes. Tabulka zcela pomíjí povinnosti platit si dnes sociální, důchodové a zdravotní pojištění.

Porovnejme ceny nájmu, bytů a benzínu za socialismu (1970) a kapitalismu (2014): Za socialismu se ceny nájemních bytů pro dělníky s rodinou pohybovaly kolem 5 procent až 10 procent z platu (cukrovar v Němčicích na Hanou – podnikový byt 100 Kč, nepodnikový byt ve městě Brno – nájem bytu bez inkasa 200 Kčs, s inkasem 280 Kčs). V kapitalismu, tedy v roce 2014 se ceny nájmů pro dělníky s rodinou pohybují kolem 30 procent až 70 procent z platu (dělník v menším městě z platu 12.000 Kč zaplatí 6.500 Kč

až 8.000 Kč). V Praze může mít dělník výplatu kolem 25.000 Kč, zato položka nájemného se pohybuje kolem 14.000 Kč. Cena vlastního nového bytu v roce 1970 nepřesáhla 24.000 Kčs až 30.000 Kčs, při výplatách studentů po vyučení a dělníků 1.000 Kčs až 3.000 Kč (průměrný a reálný plat 2000 Kč). Výše hypotéky se pohybovala kolem 1 až 2 procent. V kapitalismu, tedy v roce 2014 se ceny zachovalých a nových bytů pohybují mezi 750.000 Kč až 1.800.000 (ve větších městech od 1.500.000 Kč) při výplatách dělníků 10.000 Kč až 25.000 Kč (průměrný plat 26.500 Kč; reálný průměr 15.000 Kč). Výše hypotéky se pohybuje v lepším případě kolem 5 procent. Cena benzínu v roce 1970 – speciál 2,4 Kčs a super 3 Kčs. V roce 2014 se cena benzínu pohybovala kolem 36 Kč. Počítejme s průměrnou výplatou v roce 1970 (2000 Kč) a průměrnou výplatou v roce 2014 (15.000 Kč a 26.500 Kč). Z toho vyplývá při 160 pracovních hodinách za měsíc v roce 1970 – hodinová mzda 12,5 Kčs, v roce 2014 – hodinová mzda 93,75 Kč a průměrná hodinová mzda 165,6 Kč. V socialismu jsme si za hodinu práce mohli zakoupit 5,2 litrů benzínu speciál a 4,1 litrů super. V kapitalismu v roce 2014 si za hodinu práce může dělník koupit 2,6 litrů, ti bohatší 4,6 litrů.

STUDIE NEZOHLEDŇUJÍ VÝŠI MAJETKU ANI ZADLUŽENÍ OBOU EKONOMICKÝCH SYSTÉMŮ SOCIALISMU A KAPITALISMU Socialistický stát po sobě zanechal ohromný majetek zaplacený v průběhu jeho vlády výhradně z peněz našich občanů. Byl to majetek rentabilní, protože vynášel okolo 10 % z vloženého kapitálu. Dnes by jeho hodnota určitě odpovídala ocenění za 7 až 8 bilionů Kč, ve skutečnosti nám však skoro žádný nezůstal. Osmdesát procent těchto hodnot bylo zprivatizováno, zašantročeno nebo zcela zničeno. DIKové z hodnoty privatizovaného majetku v rámci kuponové privatizace inkasovali, a to často jen na papíře, nejvýše 2 až 2,5 %. Tento náš společný majetek byl ekonomicky a cenově nesmírně zdevastován, znehodnocen, což lze prokázat například na faktu, že v době na sklonku století, kdy se hodnota majetku USA měřená nejprestižnějším burzovním indexem (Dow Jones) zvýšila z 2.000 na 10.000 bodů, u nás naopak poklesla (index PX 50) z 1.000 na pouhých 400 bodů, přičemž vzhledem k vysoké inflaci by naopak měly být už v té době nominální ceny našeho majetku 4 až 5 krát vyšší. Je známé, že akcie srovnatelného majetku byly u nás pro západní investory levnější než třeba v nejchudších zemích světa. Naše hrubé zahraniční zadlužení (státu, bank i podniků), které za celé Československo koncem roku 1989 dosáhlo 7,9 miliard USD, tj. asi 500 USD (7500 Kčs) na obyvatele, rychle v dobách kapitalistického postkomunismu a jen za České republiky vzrostlo do konce roku 2007 na 1,3 bilionu Kč, tedy asi na 6600 USD na obyvatele (více než 13 krát). Zdroj: www.pavelherman.blog.idnes.cz

(Rudé) Právo: Okamžité zdražování po revoluci 1989.

Struktura HDP (1970, 1990 a 2010):

Zatímco před více než 40 lety se konečná spotřeba domácností podílela na HDP 53 procenty (v roce 1970), v roce 1990 to bylo 55 procenty a v roce 2010 klesla k pouhým 50 procentům.

Ale za komunistů nebylo jídlo?! Občas mne pobaví média, která dezinterpertují socialismus tím, že uvádějí jak za socialismu nebyl dostatek masa. Snad nejvíce mne pobavil elaborát jedné dívky, který měl název „Život a vztahy v Československu v letech 1948 až 1989.“ Tento elaborát například obsahoval dezinformace typu: „v Československu zmiňovaného období probíhaly periodicky vlny hladomoru a to v důsledku nedostatku základních potravin. Každá vlna si prý vybrala mnoho lidských obětí.“ Hrubá zemědělská produkce na 1 ha zemědělské půdy: Rok

HZP celkem

Rostlinná

Živočišná

1936

16 216

8 514

7 702

1948

11 299

6 297

5 002

1950

14 237

7 358

6 879

1960

14 737

7 506

7 237

1970

17 962

8 029

9 933

1980

21 867

8 851

13 016

1985

24 361

10 444

13 917

1990

25 040

10 478

14 562

1995

19 164

8 339

10 825

2000

17 348

7 872

9 476

2005

17 259

8 490

8 769

2010

16 081

8 275

7 806

Pramen: Český statistický úřad

Kčs/Kč, stálé ceny r. 1989

Dne 21. 3. 2013 publikoval server Novinky.cz článek: „Masokombinát v Polsku mlel do klobás zdechliny.“ Spotřeba na jednoho obyvatele (Rok/spotřeba v kg): Rok

1937

1948

1960

1970/5

88/89

2006

Maso

34

33,3

56,8

77,3

97,4

80,6

Vejce

138

126

179

306

348

245,1

Mléko

205,4

188,9

228

230

259,6

239,4

Ovoce

43

53

-

46,6

59,9

88,1

Zelen.

65,5

92,2

-

76,3

82

81,4

Obilov.

-

161,5

-

147,3

156

136,5

Zdroj: České zemědělství – očima těch, kteří u toho byli, Národní zemědělské muzeum, Praha 2012

Zločin komunistov v reálnych príjmoch Štatistická ročenka SR 2013 uvádza, že index reálnych miezd v roku 2012 dosiahol úroveň 111,1 % v porovnaní s rokom 1990. To znamená, že priemerná reálna mzda sa za 22 rokov zvýšila o 11,1%. Tento údaj, ktorý sa bežne používa při výchove BoPKoTov, má viac zavádzajúcich faktorov. Neporovnáva vývoj reálnej mzdy s rokmi socializmu (19481989). V decembri roku 1990 bola reálna mzda už o 10% nižšia, ako v roku 1989, priemer za rok 1990 bol o 5-6% nižší, ako v roku 1989. Z toho zhruba vyplýva, že za 22 rokov kapitalizmu reálne mzdy významne nestúpli a dôchodky a ďalšie sociálne zabezpečenia nedosiahli úroveň socializmu. Ďalším zavádzajúcim údajom je, že sa neuvádza medián priemernej mzdy. A nakoniec, do priemernej mzdy sa nepočíta „mzda“ bezdomovcov, ani nezamestnaných a ani ľudí, o ktorých sa nič nevie (toto by mali tiež prešetriť a prepočítať BoPKoTi). Keby sa aj príjem týchto ľudí započítal do priemernej mzdy, tak by „mzda“ nedosahovala úroveň socializmu. Pripomínam, že počas komunistického zázraku sme bezdomovcov a nezamestnaných nemali, priemerná mzda bola ozaj priemerná. Predstavme si, že na Slovensku by bolo zamestnaných len 100 ľudí s dobrými platmi, a ostatní by zamierali hladom kadetade. Štatistika by uvádzala priemerný plat týchto 100 ľudí a neznalý čitateľ by bol presvedčený, ako sa máme dobre. Na Obrázku 35 vidieť, že reálne mzdy na Slovensku rástli úmerne s rastom HDP počas socializmu a po prevrate roku 1989 významne klesli a nie sú úmerné rastu HDP. Reálne mzdy posledné roky mierne prevýšili ich úroveň za socializmu, ale tempo rastu je menšie. Je potrebné si uvedomiť, že na obrázku po roku 1989 sú zahrnutí len tí, ktorí

sú zamestnaní. Predstavte si, že by nedošlo k prevratu v roku 1989 a komunistický zázrak v raste reálnych miezd by pokračoval až do roku 2007, ako je extrapolované na OBR – MZDY. Z extrapolácie sa dá zhruba vypočítať strata na mzde jedného priemerného pracovníka od roku 1989 do 2007. Vychádza to okolo 78000 Sk (v stálych cenách roku 2004). Súhrnné straty 2 miliónov pracovníkov na Slovensku sú zhruba 156 miliárd Sk (s.c. 2004). BoPKoTi by mohli vypočítať straty za roky 19902012 a porozmýšľať, čo všetko by sa za to dalo kúpiť, postaviť, alebo kde tieto peniaze investovať, keby nedošlo k prevratu v roku 1989. Aby sme sa vyhli zavádzajúcej informácii o priemernej mzde za kapitalizmu, ktorá nesúvisí s kvalitou života všetkých občanov, je potrebné porovnať rozdelenie príjmov na člena domácnosti (mikrocenzus), nájsť v tomto rozdelení priemer a medián. BoPKoTi určite vedia o čom hovorím. Bohužiaľ, mojou neschopnosťou som nedokázal zohnať údaje o čistom príjme na člena domácnosti za posledných 12 rokov (je možné, že neexistujú alebo sú tajné). Posledné údaje som zohnal z roku 2002 (OBR – Čistý měsíční příjem). Z obrázku vidieť, že reálne čisté príjmy na člena domácnosti, ktoré stúpali počas 40 rokov socializmu, boli v roku 1988 stále vyššie, ako po 20 rokoch budovania kapitalizmu, v roku 2002. Predpokladám, že reálne príjmy na člena domácnosti (zahrňujúc aj bezdomovcov) za 25 rokov kapitalizmu nedosiahli úroveň socializmu. A ak dosiahol, tak rast čistých príjmov bol nižší ako za socializmu. Ale to by mohli zistiť a prepočítať BoPKoTi v prestávkach medzi okydávaním socializmu a komunistov. Zdroj: Komunistický zázrak v cenách vs BoPKoTi http://karolondrias.blog.pravda.sk/2014/12/18/komunistick y-zazrak-v-cenach-vs-bopkoti/

OBR – Reálné mzdy SK

OBR – Mzdy 1989/2007

OBR – Čistý měsíční příjem Zdroje: Karol Ondriáš - Víťazstvo „demokracie“ po 25 rokoch. Komunistický zázrak vs BoPKoTi (2015) Webové stránky: http://ondrias.sk/index.php/knihy.html? task=view&id=26&catid=47

Závěr Nedělejme si žádné iluze o kapitalismu a demokracii. Západní Evropa a Spojené státy americké vždy usilovaly o likvidaci našich podniků, tedy jakožto potenciální konkurence na trhu. Ke konci války v roce 1945 spojenecká vojska provedla bombardování území Československa, a to v době, kdy už bylo jasné, že Německo válku prohraje. Plzeň stejně jako pražskou ČKD, brněnské strojírenské závody, chemičku v Kralupech nad Vltavou, zlínský světoznámý obuvnický závod a jiné další rozbombardovala skutečně angloamerická vojska. Tak jako v současnosti Česká republika ekonomicky zaostává za Spolkovou republikou Německo, tak i východ Německa nemůže dohnat západní část Německa. To všechno jen, protože zde byla spousta podniků zprivatizována, zlikvidována nebo prodána západním podnikatelům jako potenciální konkurence či výhodná investice.

O autorovi publikace: Narozen 21. února 1986 v Olomouci. Pochází z Vyškova v Jihomoravském kraji. Absolvent studia Politologie v Kolíně, Akademie základů společenských věd v Brně a student ÚIPV v Praze. Pavel Herman, vedoucí tématické a PR komise mládeže ÚV KSČM. Webové stránky: http://pavelherman.blog.idnes.cz/

sekce

pro

média

Kontakt: [email protected]

JAK SOCIALISMUS HODNOTILA SVĚTOVÁ BANKA? Na základě žádosti československé vlády se uskutečnila mise Světové banky, která v květnu 1990 vypracovala své hodnocení tehdejšího stavu ekonomiky a doporučení pro její převedení na tržní hospodářství. Uvádí se v něm: „V mnoha ohledech jsou československá ekonomická opatření v posledních 20 letech relativně dobrá. Příjmy na hlavu stále stoupají, třebaže v druhé polovině osmdesátých let jen ve stěží postihnutelné míře. I vnitřní i vnější stabilita je udržována. Zjevná inflace je menší než dvě procenta v průměru v rámci osmdesátých let. Nezaměstnanost skutečně neexistuje. Sociální ukazatele země ukazují relativně dobrý výsledek. Dostup obyvatelstva ke zdravotním službám, dostatečná doprava, služby v péči o děti a možnosti rekreace jsou působivé. … Celkový standard vzdělávání zůstává vysoký. Nakonec bezpochyby má Československo poměrně malé vnější zadlužení.“ Uvedené příklady hodnocení ukazují, že ekonomická situace za socialismu katastrofálně nepropadla. Nejednalo se pouze o zápory, jak se to dnes snaží dokázat vládní politici, ekonomové a publicisté. Existovalo mnoho kladů. Například neexistovala nezaměstnanost a vysoké zadlužení státu. To vše je dnes historicky nejvyšší. Stát tak sloužil všem a nevyskytovaly se obrovské sociální rozdíly.