Školní časopis ZŠ a MŠ Břeclav, Kpt. Nálepky 7 duben 2016
Školu v Charvátské navštívila korejská lektorka Poslední předvelikonoční týden zavítali do naší základní školy v Charvátské Nové Vsi hosté z Jižní Koreje (Korejské republiky). Korejská lektorka čínského jazyka Anna Park společně se svou maminkou měly možnost zúčastnit se ukázkové vyučovací hodiny druhé třídy pod vedením paní učitelky Alice Brychtové. Paní učitelka se na vzácnou návštěvu velmi pečlivě připravila, za což sklidila od lektorky Anny i její maminky velký obdiv. Děti druhé třídy se ukázaly v tom nejlepším světle a svými znalostmi gramatiky mateřského jazyka, spoluprací ve skupinkách i vystoupením při společné zábavné hře prokázaly nadšení a aktivitu ve výuce. Jelikož se blížil čas velikonoční, bylo za ústřední téma ukázkové hodiny zvoleno právě toto příjemné jarní období. Anna předvedla dětem psaní v korejštině a vysvětlila také některé rozdíly v mentalitě Východu a Západu – konkrétně pak rozdíly v posloupnosti při psaní poštovní adresy. Děti druhé třídy se totiž při příležitosti oslav Velikonoc učily zápisu adresy na pohlednici, aby tak mohly potěšit své nejbližší. V závěru hodiny se dostalo rovněž na tradiční moravskou „šlahačku“ ručně pletenou žílou s malovanými pentlemi, kterou sám vyrobil zručný druháček. Korejky si tedy nejen odnesly krásné vzpomínky na naši školu, nýbrž okusily také, jak se v našich končinách pouští do žen mládí a zdraví velikonoční pomlázkou. Ta jim byla nakonec i darována. Závěr hodiny patřil dotazům ze strany zvídavých dětí. „Jak dlouho jste sem letěli?“, zeptal se jeden z žáčků. „Celých jedenáct hodin.“, odvětila mu čínsky Anna. Tlumočení z čínštiny zajišťoval syn paní vychovatelky Zdeněk Chmelka. To asi bylo pro zvídavé žáky vůbec největší překvapení. “Páni, celých jedenáct hodin“, znělo ještě dlouho poté třídou. Před zvoněním jsme se všichni společně vyfotili a poděkovali paní učitelce za výtečně připravenou hodinu. Poté se návštěva přesunula do ředitelny. Paní ředitelka Šaierová po přivítání stručně hosty obeznámila s historií školní budovy a provedla je po „červené“ budově /II.stupeň/. Následovala krátká prohlídka páté třídy, kde právě probíhala hodina přírodopisu. Rovněž žáci této třídy projevili aktivitu při vyučování svým zájmem a kladením množství zajímavých dotazů. Dozvěděli se například, jak se v Jižní Koreji studenti správně hlásí anebo také, jaký mají korejští žáci oproti těm našim nabitý denní program. Zcela nakonec zamířily kroky korejských hostů i do školní družiny, kde obdivovaly výrobky a práce zručných dětí. Soňa Chmelková
ŠD 1 „Rodiče čtou dětem“ V měsíci březnu proběhl v prvním oddělení školní družiny 2. ročník měsíčního projektu: „Rodiče čtou dětem“. Úkolem pro přihlášené rodiče bylo přinést si pečlivě zvolenou dětskou knihu a v odpočinkové činnosti předčítat dětem vybranou kapitolu nebo část z knihy. Poté následovaly otázky, hádanky a kvízy k četbě, prohlížení ilustrací, seznámení se s autorem a ilustrátorem. Žáci byli na závěr za správné odpovědi odměněni malou sladkostí. Poslední den v měsíci jsme navštívili místní knihovnu, kde dětem paní knihovnice Kuriálová také přečetla ze dvou vybraných knih a žákům představila mnohé další. Připomenula jim, jak správně zařazovat knihy v policích v dětském oddělení (písmeno, barevný proužek). Za měsíc březen byly děti blíže seznámeny s více jak desítkou knih. Většina představených knížek žáky zaujala a snad i vzbudila jejich zájem o přečtení celé knihy. Rodiče byli takto vtaženi do dění ve školní družině a děti se vždy těšily na nové knihy, tváře, hlasy a následné úkoly. Žáci rodičům předali také malou odměnu ve formě děkovného listu, záložky a mýdla, které sami vyrobili. Cílem projektu bylo vzbudit u dětí zájem o literaturu, rozvíjet paměť a představivost, rozšířit slovní zásobu a jazyk, rozvíjet čtenářskou gramotnost. Tímto jsme se už podruhé zapojili do kampaně Celé Česko čte dětem, které zaštiťuje Ministerstvo školství, Národní knihovna ČR a dětský fond OSN UNICEF. Předčítání vytváří pevné pouto mezi rodiči a dětmi! Soň a Ch mel kov á
D e n i m u
nity ve stylu nepárových ponožek Ve čtvrtek 21. dubna se na naší základní škole Kpt. Nálepky odehrál další Den imunity, tentokrát ve stylu nepárových ponožek. Kdo měl na sobě ponožky, které k sobě nepatřily, měl tzv. imunitu. Tedy nemusel mít na tento den domácí úkol, psát test a nemohl být vyvolaný, jednoduše mu nehrozilo žádné nebezpečí v podobě nečekané a špatné známky. Tradičně se do akce zapojili i vyučující. Pár ukázek nepárových ponožek v podání našich žáků ve fotogalerii. VH
o Den imunity pořádá vždy parlament, kde se vybere nejoriginálnější a nikdy se neopakující téma. o Probíhá vždy jednou za pololetí. o Cílem je dobrovolné zapojení žáků do celoškolní akce. o Když se žák rozhodne zapojit a obléct se v daném tématu do této akce (nikdy nevyžaduje vysoké nároky), nemusí ten den psát testy, být zkoušen a na tento den nemusí mít domácí úkoly. Posledním poběhlým dnem imunity byl ve stylu nepárových ponožek. Akce proběhla dne 21. 4. 2016. Zúčastnilo se velké množství žáků, a též se zapojili někteří učitelé. Nikdo neměl problém se zapojit, neboť se často ve stylu nepárových ponožek oblékneme i v obyčejný den, aniž bychom o tom věděli, nebo si chtěli obléct každou ponožku jinou. Den imunity v tomto stylu proběhl úspěšně, líbil se mi a považuji jej za povedený. Nick Smolík
Měření parku Na měření parku se podílely celkem 4 třídy. Každá třída měla za úkol měřit určitou část parku. Park měřily třídy od 6. až po 9. třídu. 6. třída měřila celkové rozměry parku. 7. třída měřila obvod a pár chodníků 8. třída měřila vnitřek hřiště v parku a hlavně prolézačky a jejich polohu. 9. třída měřila téměř celý obvod parku a chodník okolo a v parku. Nadále jsme měřili přesně i plot okolo hřiště, transformátor atd. Při zaznamenávání údajů to vypadalo dost vtipně. Hodně jsme se nasmáli, že na náčrtu byl nejdelší úsek menší než nejkratší. Největší sranda ovšem nastala, až když jsme se vrátili do školy a začali jsme rýsovat a malovat plán parku. Příjemné překvapení bylo, že měřítko nám vyšlo přesně 1:100, neboli 1cm na plánku odpovídá 1m ve skutečnosti. Během rýsování jsme objevili několik chyb, které bylo třeba opravit. Například jsme zjistili, že některá skupina načrtla transformátor otočený o 45 stupňů, takže jsme se zasmáli a šli jsme znovu změřit jeho polohu. Když jsme se po pečlivém rýsování dostali do středu parku, zjistili jsme, že dva chodníky nám vychází přibližně proti sobě, druhé dva však ne. Vzpomněli jsme si při tom, že když jedeme na kole, tak jednu cestu projedeme rovně, ale druhou musíme mírně zabočit, proto jsme první dva chodníky narýsovali přesně proti sobě. Když jsme po několika hodinách rýsování byli skoro u konce, zjistili jsme, že nikdo nezměřil jeden údaj. Už se nám opravdu nechtělo nic měřit a tak jsme do plánku udělali náhodnou čáru, jak by to podle nás mohlo být. Časem jsme zjistili, že je to tak i ve skutečnosti. Devátá třída nakonec do plánku zakreslila i stromy a keře.
Daniel Bartolšic, Anna Filková
Park nejen v dubnu Ještě když tu park nebyl, lidé toto místo nazývali Na Polance. Děti si tu hrávaly a trávily zde mnoho času. Lidé chtěli toto místo ovšem využít a zkrášlit prostředí pro děti kolem školy, a proto se rozhodli vysadit zde keře, stromy a travnatou plochu. Nedávno zde zrekonstruovali také dětské hřiště a lavičky. Jakmile mi skončí škola, když nemám dobrou náladu, můžu přejít cestu a ocitnout se v místě, kde si můžu alespoň trochu odpočinout, relaxovat a zbavit se přebytečných starostí. Místo, o kterém píši, je zdejší park. Uprostřed jsou lavičky, tam si můžu sednout a vnímat tu klidnou euforii. Všude kolem mě se střídají jen stromky, keře a odstíny zelené, žluté i hnědé barvy. A k tomu ještě, když zavřu oči, slyším, jak do toho klidného prostředí zpívají ptáčci a lehký vánek hladí mi tvář. A taky slyším dětský smích z hřiště ze severní strany parku. Hlubokým nádechem vdechuji svěží čistý vzduch, a když otevřu oči, uvidím na trávě drobné rostoucí kytičky s fialovými květy. Najednou se ale z toho severního směru začal ozývat nepříjemný a hlasitý zvuk sbíječky a ruch z probíhající stavby domu. Když popojdu zpátky ke škole, na rohu je vystaven pomník padlým bojovníkům v první světové válce. Ve dne je to příjemné relaxační prostředí, ale večer, když se setmí, působí toto tmavé místo nevypočitatelně a někdy až nebezpečně. Ještě že zde nedávno postavili pouliční osvětlení, člověku to dodá odvahy projít nočním parčíkem. Nick Smolík
Slovensko - hodnocení Návštěva města Trenčín s programem Škola-demokracie se mi velmi líbila. Tato akce mi dala nejen mnoho nových zkušeností, ale i mnoho odvahy. Většinou jsme diskutovali o záležitostech parlamentu školy, celkových hodnoceních jednotlivých škol apod. Kromě různých diskuzí jsme také absolvovali mnoho zábavných akcí a večerů. Např: Mezinárodní večer, diskotéka, večer ve stylu některých států, procházky a.t.d… Proběhl i výlet do města Trenčín, kde jsme se podívali na místní hrad a také jsme se všichni zúčastnili diskuze s místními poslanci, kteří nám povídali o jejich kariéře a o chodu města Trenčín. Jedinou nevýhodou však bylo, že denní program končil okolo 23:OO. BYL TO ÚŽASNÝ VÝLET, NA KTERÝ NIKDY NEZAPOMENU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Vojtěch Radkovič, 7.ročník
Ptačí speciál Žáci 7. třídy připravili pro čtenáře časopisu Kafka speciální přílohu o ptácích, neboť se o jejich životě nyní učí v hodinách přírodopisu.
Racek mořský ČASTO SE VYSKYTUJE V PŘÍMOŘSKÝCH OBLASTECH. MŮŽEME HO VIDĚT NAPŘÍKLAD V CHORVATSKU, ALE VYSKYTUJE SE TÉŽ V SEVERNÍ AMERICE NEBO NA OSTROVECH V ATLANTSKÉM OCEÁNU. Zora Prchalová
Novinářská kachna Za vznikem výrazu pravděpodobně stojí francouzské Zemědělské noviny, které roku 1775 otiskly článek Nový způsob chytání divokých kachen. Kachny měly být chyceny za pomocí žaludu, uvařeného v projímadle a uvázaného na rybářský vlasec. Ten měl lovec přinést k rybníku, kde žijí kachny a předhodit jim ho. Některá z kachen nastražený žalud spolkla, ale díky projímadlu ho ihned vykálela, pak žalud spolkla druhá, opět ho vykálela a tak to pokračovalo, dokud nebylo celé hejno navlečené v řadě za sebou na vlasci jako korálky. Tento způsob lovu je samozřejmě nesmyslný, ale dostal se i do literatury. Obdobně měl totiž chytat kachny i legendární baron Prášil. Tuto a jí podobné kuriózní neověřené informace vydavatelé novin opatřovali latinskou zkratkou N. T. (Non testatur) – neověřeno. Fonetická podoba zkratky [enté] se zvukově podobá německému die Ente, česky kachna. Je tedy pravděpodobné, že za vznikem tohoto pojmu stojí jak vymyšlená historka o chytání kachen, tak i slovní hříčka se zkratkou N. T. Tomáš Jaroš
Papoušci Papoušci jsou vývojově starý řád hlučných a pestrých ptáků, jehož domovem jsou převážně tropické oblasti světa-Austrálie, Tichomoří, Jižní a Střední Amerika. Je to ucelený řád ptáků zahrnující 322 druhů. Zajímavosti: Papoušek Kakapo je jediný nelétavý a noční papoušek, je to nejdéle žijící druh ptáků. Papoušci se dožívají 20 až 40 let velká plemena až 80 let Nemají rádi samotu. Anna Balgová
Život na vysoké noze Kudy táhnou a jaká jim hrozí nebezpečí? Oba druhy našich čápů jsou dálkovými migranty se zimovišti v subsaharské Africe. U obou druhů však již bylo zaznamenáno i zimování v Evropě a Asii – čápi černí na jihu Pyrenejského poloostrova a především v Izraeli. Čápi bílí zimují v posledních letech např. ve Španělsku, Francii, Bulharsku a na Blízkém východě (hlavně opět v Izraeli). Důvodem častějšího zimování mimo Afriku může být jednak globální oteplování (mírnější zimy) a také vyšší potravní nabídka v místech zimování. Někteří čápi už se dokonce rozhodli neodlétat na zimoviště vůbec a úspěšně přezimují i u nás.
čáp bílý
čáp černý Jakub Pavlík
Rorýs obecný Tento pták z řádu svišťounů dorůstá délky 16–17 cm a v rozpětí křídel měří 42–48 cm. Je štíhlý, celý černohnědě zbarvený se světlým hrdlem, dlouhými srpovitými křídly, vidličnatým ocasem, nápadně krátkým zobákem a zakrslými končetinami. Původně hnízdil na skalách a v dutinách stromů, v současné době však k tomuto účelu využívá převážně otvory a štěrbiny v lidských stavbách (jeho hnízdiště ohrožuje současný trend zateplování budov). Hnízdí v rozmezí od května do července jednou ročně, Samička snáší 2 - 3 vejce, na kterých sedí sama, zatímco sameček ji krmí. Po 18 až 21 dnech se vylíhnou mláďata. Ve stáří 35 až 42 dnů opouštějí mláďata hnízdo. V případě nepříznivého počasí dokáží mláďata snížit teplotu těla a zpomalit tak svůj růst, díky čemuž dokáží přežít i jedno- až dvoutýdenní nedostatek potravy. Obě pohlaví se zbarvením neliší. Je tažný se zimovišti v jižní části Afriky.
Radim Suchánek
KOLIBŘÍCI Kam patří a co jsou? Jejich nejbližšími příbuznými jsou rorýsi a spolu s nimi patří do řádu svišťounů. Patří mezi nejmenší ptáky na světě. Kde všude kolibříci žijí? Kolibříci ve volné přírodě žijí výhradně v Americe, od jižní Aljašky až k jižní Americe, samozřejmě včetně karibské oblasti. Většina druhů žije v tropické a subtropické centrální a jižní Americe. Některé druhy žijí až ve výšce 5 200 m těsně pod sněžnou čarou. Kolibříci z chladnějších oblastí většinou na podzim migrují za teplem. Jakého věku se dožívají?
Vzhledem ke svému úžasně dynamickému metabolismu lze kolibříky považovat za poměrně dlouhověké živočichy. Pokud pomineme první rok života, ve kterém umírá poměrně velké množství kolibříků, dožívají se průměrného věku 3 – 5 let. Srovnatelně velcí savci (rejsci) se dožívají max. 2 let života. Nejdelší délka života kolibříka byla zaznamenána u samičky kolibříka šestibarvého (Selasphorus platycercus), a to 12 let. Proč je přitahují červené květy? Kolibříci, na rozdíl od většiny hmyzích opylovačů, jsou schopni vnímat červenou barvu. Jsou tak dominantními opylovači rostlin, jejichž květy mají odstíny červené, oranžové nebo jasně růžové. Současně si tím vytváří právě u těchto rostlin dostatečný zdroj potravy.
Radka Kaňová
PTÁCI - KVÍZ 1. Jak se jmenuje orgán, který slouží jako „zásobárna potravy“? a) kloaka b) vole c) jícen 2. Co je pohlavní dvojtvárnost? a) samec bývá pestřeji zbarven b) samice bývá pestřeji zbarvena c) samice i samec jsou stejně zbarvení 3. Jaký pták je na obrázku? a) Lyska černá b) Čáp černý c) Papoušek černý 4. Proč je Plameňák růžový růžový? a) protože když na ně zaútočí predátor tak zrůžoví b) protože jsou vyhřátí ze slunce c) protože požírají barvivo karoten 5. Jaká je naše největší sova? a) Puštík obecný b) Výr velký c) Kalous ušatý 6. Kteří ptáci patří mezi šplhavce? a) Datel černý a Brhlík obecný b) Datel černý a Strakapoud velký c) Strakapoud velký a Brhlík obecný 7. Kukačka obecná pěkně kuká. Patří mezi pěvce? a) ne b) ano 8. Jaký je náš největší pěvec? a) Orel mořský b) Sojka obecná c) Krkavec velký SPRÁVNÉ ODPOVĚDI:
1b, 2a, 3a, 4c, 5b, 6b, 7a, 8c
Hry v PowerPointu PowerPoint si asi každý představí jako program na dělání prezentací. Ale dají se v něm dělat i jiné věci: HRY Určitě si říkáš: „To je nemožné“. Ne. To je realita. V tomto článku se dozvíš o základních principech a různých nápadech. Takže jdeme na to! 1. Vůbec nejdůležitější je záložka Vlastní animace (najdeš ji vpravo vedle snímku) 2. Vložíš libovolný tvar nebo obrázek, klikneš na něj, klikneš na Přidat efekt a vybereš si libovolný efekt Nyní víš, jak rozpohybovat tvary (efekty jdou i kombinovat), ale to pořád není hra, že? Dalším krokem je upravení efektů. Když rozklikneš efekt a zvolíš časování, otevře se ti okno. Zde můžeš efekt upravit dle libosti, a když klikneš na aktivační událost, můžeš si vybrat věc, co bude efekt spouštět. Další věc, se kterou se dají dělat docela divy, je nastavení Najdeš ho tak, že klikneš na libovolný tvar pravým tlačítkem myši. Poté si můžeš vybrat, co bude dělat tvar při kliknutí nebo přetažení myší.
akcí.
Jakmile budeš tyto funkce ovládat, jejich kombinováním můžeš vytvořit hru v PowerPoint. Tip na hru: Bludiště. Přes celou plochu dáš tvar a dáš mu v nastavení akcí následující snímek. Potom uděláš z jiných tvarů bludiště. Když v prezentaci pojedeš po tvarech tvořících bludiště, nic se nestane. Avšak když vyjedeš z dráhy, přepne tě to na další snímek a skončil jsi. Václav Šebesta
Zeptali jsme se …… p. uč. Petra Bařiny Když jste byl malý, díval jste se na fyzikální přednášky? Ne, to dělám až teď. Díval jsem se spíš na pořady populární. Četl jsem ale spoustu knih, hlavně encyklopedií. Proč vás baví matematika a fyzika? Asi takto, kdo chce pochopit, jak funguje svět, ve kterém žijeme, musí umět matematiku a fyziku. Byl jste problémový žák? Ne. O mě učitelé ani nevěděli.
p. uč. Mirky Malhocké Jak jste se chovala po pololetí posledního ročníku? Nepatřila jsem k největším bouřlivákům třídy, ale občas i já měla smůlu a byla v nesprávný okamžik na nesprávném místě … a samozřejmě jsem za to nemohla, jak jsme taky s oblibou říkávali. Kdybych se měla přirovnat k někomu z žáků vaší třídy., tak by to bylo možná něco mezi Katkou Radkovičovou a Maruškou Kacrovou. Co vás vedlo k tomu stát se učitelkou? Ve vašem věku jsem si určitě nemyslela, že jednou budu učitelkou. Okolnosti v životě mě však vedly k přehodnocení toho, kde chci pracovat a s kým. A tak jsem se stala učitelkou. A i když tohle povolání není vždycky jednoduché, mám ho ráda. Líbil se vám nějaký kluk anebo chodila jste s nějakým? Asi jsem nějaké projevy sympatií ze strany spolužáků zažila. Pamatuji si ale i na trochu netradiční způsob projevu lásky… Jeden spolužák mě o přestávkách bouchal pytlíkem na tělocvik a až po dvaceti letech mi na třídním srazu řekl, že to dělal, protože mě miloval…
p. uč. Švástová Kolik času jste trávila přípravou na školu? Byla jste šprt? Jaký jste byla žák? Do 5. třídy jsem se učila málo, ale potom jsem přešla na gympl, kde bylo více učiva. Nebyla jsem šprt, ale vadilo mi, že ostatní byli šprti. Čím jste chtěla být v dospělosti? Učitelkou? Spíš jsem chtěla dělat něco s přírodou (např. hajnou, veterinářku). Protože jsem se chtěla vyhnout pro mě neoblíbené matematice, tak jsem šla studovat výtvarnou výchovu. Vzpomenete si na nějaké zajímavé poznámky? Ve 2. třídě když jsme neměli nachystané věci, dostali jsme razítko myši nebo potkana. V 6. třídě než přišel učitel, jezdili jsme po zábradlí jako Mach a Šebestová. Jako trest jsme všichni dostali poznámky a byli po škole. Ale ta jízda stála za to! Kam jste chodila do školy? Změnilo se něco? Do školy jsem chodila v Mikulově. Myslím, že se toho moc nezměnilo. Dokonce i učitelé tam jsou pořád stejní. Co vás ve škole nebavilo? Měla jste hodně kamarádů, jak jste se bavili? Měla jsem hodně kamarádů. Bavili jsme se o přírodě, o holčičích věcech a malovali si navzájem do deníčků. Na gymplu jsme hráli ping-pong na lavicích s učebnicemi místo pálek. Nejlepší na to byla učebnice literatury. Ve škole mě bavilo docela všechno. p. uč. Lenka Horníčková Proč jste se stala učitelkou, co vás k tomu vedlo? Učitelkou jsem se stala, protože se mi líbilo někoho něco naučit. Kam jste chodila na základní školu a kolik vás bylo ve třídě? Na základní školu jsem chodila do Ch. N. V. a ve třídě nás bylo 27. Jak vypadaly hodiny TV, měli jste nějaké úbory? Na tělocvik jsme měli modré trenýrky, bílá trička a bílé cvičky. Hodiny vypadaly stejně, ale mívali jsme méně omluvenek. Jak jste trávili přestávky? O přestávkách jsme svačili a povídali jsme si.
Co jste ve škole neměla ráda? Ve škole jsem neměla ráda fyziku a někdy mi ve škole nechutnaly obědy.
Paní učitelka Anna Růžičková Kde jste své dětství prožívala? Mé dětství jsem prožívala v malém městečku Ždánice. Kam jste chodila do školy? Na základní školu jsem chodila do Ždánic. Jak jste měla daleko školu od domova? Do školy jsem to měla půl kilometru. Kolik vás bylo ve třídě? Do osmé třídy jsme měli tři třídy - A, B, C, pak jen A a B. Bylo nás 25. Jak jste se učila? Měla jsem vyznamenání. Jaké jste měla oblíbené předměty? A proč? Moje oblíbené předměty byly dějepis a matematika. Matematika, protože v ní se víc přemýšlí, než mluví, a dějepis, protože byl zajímavý výklad. Jaký předmět jste neměla ráda? A proč? Neměla jsem ráda výtvarnou výchovu, protože mi moc nešla. Jaké jste měli ve škole tresty? Ve škole byly tresty fyzické (pohlavky, pravítkem po prstech), nebo když jsme něco neuměli, tak jsme se to museli po škole učit nazpaměť. Proč jste se stala učitelkou? Učitelkou jsem se stala, protože jsem ráda chodila do školy a doučovala jsem své spolužáky.
Paní učitelka Hasilová Šikanoval vás někdo, nebo jste zažila šikanu? Ne nezažila, i kdyby tak by se to nějak vyřešilo.
Kam jste chodila na školu? Kolik vás bylo ve třídě? Chodila jsem na ZŠ do Hodonína a ve třídě nás bylo 25 žáků. Jak vypadal tělocvik? Měli jsme přísnější učitele. Nemohli jsme si povídat a určovat si, co chceme dělat. Proč jste se stala učitelkou? Škola mně bavila a učitelkou jsem se stala náhodně. Jaký byl váš oblíbený předmět? A proč? Přírodopis, protože jsme měli super učitele, který všechno dobře vysvětloval. Jak se vám ve škole dařilo? Dobře, byla jsem poctivá. Jaký předmět se vám dařil nejvíce? Díky čemu? Nejvíce se mi dařil přírodopis díky dobrému učiteli. Co jste ve škole neměla ráda? A proč? Výtvarnou výchovu, měli jsme učitelku, která měla výhrady k mým pracím.
Paní učitelka Vymyslická Kam jste chodila do školy? Kolik žáků bylo ve vaší třídě? Chodila jsem osm let na školu Kpt. Nálepky 7. V naší třídě bylo asi 24 žáků. Jaké jste měla oblíbené předměty? Moje oblíbené předměty byly: TV, PČ, VV. Zažila jste nějakou zajímavou událost? Každý den byl zajímavý (učivo). Dostala jste někdy nějakou zajímavou poznámku? Myslím, že ne. Proč jste se stala učitelkou? Náhodou, volba povolání vyvstala v průběhu vzdělávání.
Rychlokvíz 1. Jaké jsou vaše koníčky? 2. Jaký je váš oblíbený předmět? 3. Jaké je vaše oblíbené jídlo? 4. Co nejčastěji děláváte v neděli odpoledne? 5. Jaký je váš oblíbený citát nebo pořekadlo?
p. uč. Brychtová 1. cyklistika 2. český jazyk 3. špagety 4. jízda na kole 5. Nečiň nikomu to, co nechceš, aby činili tobě.
p. uč. Růžičková 1. čtení knih 2. matematika 3. pečené kuře s rýží 4. nic, kolo nebo procházka 5. Všeho moc škodí.
p. uč. Kaňová 1. četba, historie 2. český jazyk 3. kuře s rýží 4. --5. užívám si, výlety
p. uč. Bařina 1. hudba 2. fyzika v sedmé třídě 3. gyros v Hodoníně u světelné křižovatky 4. Chystám se do školy. 5. Přes nesnáze ke hvězdám.
p. uč. Vymyslická 1. folklor 2. matematika 3. koprovka s knedlíkem a s masovými výpečky 4. odpočívám, spím, pohádka 5. Dvakrát měř, jednou řež.
p. uč. Hasilová 1. sportování, venčení pejska 2. přestávky, němčina 3. maso, zelenina 4. sportuji, venčím pejska 5. Život je boj.
p. uč. Tichý 1. zpěv 2. matematika 3. --4. relax 5. ---
p. uč. Malhocká 1. cestování, kino a divadlo 2. angličtina 3. pečená kachna se zelím 4. relaxuji nebo jezdím na výlety 5. Čiň člověku dobro, peklem se ti odvděčí.
p. uč. Marečková 1. tenis 2. zeměpis 3. paprikáš 4. relax 5. --p. uč. Struhárová 1. čtení, kolo, příroda 2. český jazyk 3. kuře na jakýkoliv způsob 4. nic s rodinou 5. S chutí do toho, půl je hotovo. p. uč. Švástová 1. zvířata, turistika, zahrada, přátelé 2. přírodopis, tělocvik 3. rajská omáčka 4. dělám, že zítra není pondělí 5. Když se otočíte čelem ke slunci, všechny stíny padnou za vás.
p. uč. Šaierová 1. čtení, kino, divadlo, bruslení, lyžování 2. český jazyk 3. sushi 4. návštěva u rodičů, u syna, výlety s manželem 5. Přes překážky ke hvězdám. p. uč. Horníčková 1. sborový zpěv, vědomostní kvízy 2. matematika v 5. třídě 3. hovězí na víně 4. čtení, výlet 5. Každý svého štěstí strůjcem.
Poznáte, kdo je kdo?
Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor. Kolem jde pocestný a říká: "To je nádhera! Taky tě tak těší ten západ slunce?" "To není západ slunce. To hoří škola!"
Tak co, Pepíčku, jak dopadlo vysvědčení?" chce vědět maminka. "To je přece vedlejší, mami, hlavně že jsme zdraví."
Tati, přeložili mě do zvláštní školy. Výborně synku, když na to máš, tak studuj.
Pepíčku, řekni dvě zájmena. "Kdo, já?" "Výborně, Pepíčku."
Při hodině tělocviku si žáci lehají na záda a napodobují jízdu na kole. "Pepíčku, proč necvičíš s ostatními?" "Zrovna jedu z kopce."
Přijde učitel do třídy a povídá: "Dobrý den, má milá kuřátka, nebo-li kuřáci a kuřačky."
Na rodičovském sdružení: A nezlepšil se náhodou můj syn? Ale jistě, váš podpis již falšuje daleko lépe.
Pepíčkovi se v žákovské knížce objeví poznámka: Váš syn nemá žádné znalosti. Otec připíše: Proto chodí do školy.
Co jsem vlastně zač V zrcadle, které vyleštit by chtělo, vidím svou tvář, kterou tak dobře poznávám. Po kom mám ústa, oči, nos a čelo? Svého obrazu se dneska ptám. Stopami věků teď já chci jít, objevovat, zkoumat, možná trochu i snít. Chci poznat pravdu. Ptáte se nač? Snad také proto, ať vím, co jsem zač. Prapramáti Evu, jen z obrazů různých znám, a pochybuji věru, že krom ženskosti s ní něco společného mám. Kdo další napadá mě z prapředků? Snad Venuše, co pod Pálavou žila kdys. Ne, to ne, nemám tolika ženských prostředků! A tak ani zde tedy nenacházím žádný společný rys. Ženy z historie, které mě dále napadají, bohužel nežily v tomto kraji, a přesto, že sny o princeznách se mi občas zdají, mí předkové zřejmě nebyli ani rytíři ve stříbrné zbroji. Nezbývá mi, než pokračovat v pátrání, prohlížet staré obrazy, fota, ptát se archiváře, hledat stejná mateřská znamení, či stejné znaky tváře. Mám pocit, že hlava mi snad praskne, z takové fůry přemýšlení. Zrcadlo odráží můj obličej, který se už potem leskne a já to vzdávám. V dějinách nikdo podobný není! „Ta puberta s tebou pěkně mává“, slyším z dálky mámin hlas, teď teprve jasně vím, po kom mám oči, nos a dokonce i hlas. Hloupému raději na konci napovím: máma s tátou jsou přece předobrazy nás! Pavla Kurková
