Školní časopis ZŠ a MŠ Břeclav, Kpt. Nálepky 7 listopad 2016
Milí čtenáři našeho školního časopisu, letošní podzimní číslo Kafky jsme z části věnovali vzpomínce na pana řídícího Františka Kňourka, prvního ředitele české školy v Charvátské Nové Vsi. V listopadu totiž uplyne 80 let od jeho předčasného úmrtí. František Kňourek byl bezesporu výraznou osobností Břeclavska a jeho bezmála dvacetileté působení u nás ovlivnilo výrazně nejen školství, ale také spolkový a kulturní život v obci. Komunistický režim se činil, aby se na tohoto prvorepublikového vlastence zapomnělo, a také se mu to málem podařilo. Připomeňme si tedy, že právě František Kňourek se zasloužil o rozvoj občanského života nejen v Charvátské, ale i v celém regionu. Samozřejmě v Kafce nechybí ani informace o současném dění ve škole a zajímavé práce našich žáků. Příjemné počtení! (bs)
František Kňourek Rodina František Kňourek se narodil 23. 10. 1882 v Podkrkonoší, v Dobši u Hořic. Vystudoval učitelský ústav a po jeho absolvování mu bylo přiděleno místo učitele na Jižní Moravě. Zde vystřídal několik působišť (mimo jiné působil čtyři roky v Moravském Žižkově), až se koncem roku 1918 stal správcem nově vzniklé české školy v Charvátské Nové Vsi. Zde prožil posledních 18 let svého života. Se svojí početnou rodinou (manželka Adéla mu porodila celkem devět dětí) bydleli v učitelském bytě přímo ve škole. Zemřel 10. listopadu 1936 ve věku 54 let na zhoubné onemocnění a byl pohřben na místním hřbitově. Pohřbu se zúčastnilo na 1500 lidí, byl totiž všeobecně váženým mužem.
Začátky v Charvátské Nové Vsi Na podzim roku 1918, kdy vznikalo nové Československo, přijal František Kňourek výzvu, aby se stal ředitelem školy v naší obci. Doposud zde fungovala škola německá, přestože místní obyvatelé už léta volali po české škole. Večer 15. prosince se konala v Charvátské Nové Vsi velká schůze, na které se konal zápis dětí do nové české měšťanské školy zřízené z původní německé. Zapsáno bylo asi 250 žáků. Kňourek zde přednesl vlastenecký projev. Domníval se, že většina obyvatel je ráda, že se stala součástí nové republiky. Ale mýlil se. Řada domorodců (ve svých vzpomínkách je označil jako „zažrané Rakušany“) mu ještě dlouho po roce 1918 vytýkala jeho lásku k nové vlasti a zejména protihabsburské jednání. František Kňourek zastával funkci řídícího učitele. Začátky nebyly vůbec jednoduché, řada školských úředníků mu práci znepříjemňovala. Například komisař J. Šlichta, který vystupoval proti českému školství, v zimě roku 1919 zařídil, aby se do školy nedostávalo uhlí. Žijící pamětnice velice rády vzpomínají na svého řídícího učitele. V paměti jim utkvěla jak jeho přísnost, tak i lidskost a sociální cítění, když chudým dětem rozdával svačiny.
Sokolem František Kňourek byl nadšeným Sokolem. Nejprve působil v Moravském Žižkově, pak založil Sokol ve Velkých Bílovicích. Po změně působiště se stal členem Sokola v Poštorné a nakonec se mu podařilo zřídit Sokol i u nás. Na ustavující schůzi v říjnu 1921 představil svou vizi smyslu Sokola. Ze zápisu kroniky T. J. Sokol Charvátská Nová Ves: „Na ustavující schůzi vystoupil br. Kňourek, který nastínil obraz Sokola v Charvátské, jak má vypadati… že výchova sokolská není jednostranná. Je třeba pěstovati nejen tělo ale i ducha. Jen vzdělaný národ obstojí ve světovém zápolení. Se vzdělaností ruku v ruce má kráčeti mravní povznesení.“ Zajímavostí je, že byl později předseda a aktivní organizátor bratr Kňourek ze Sokola vyloučen, protože se začal angažovat i v orelském hnutí.
Skauting Asi v polovině 20. let si František Kňourek povšiml skautského hnutí. Velmi ho zaujalo. Založil 2. skautský chlapecký oddíl v Břeclavi. Mezi skauty byl tento obdivovaný skautský vůdce znám pod přezdívkou Šedý havran. O skautingu psal články, vydal i knihu a přednášel o něm do brněnského rozhlasu. Podařilo se mu také zorganizovat více než pětitýdenní letní skautské tábory u moře až v Černé Hoře. To bylo pro místní mládež něco naprosto nevídaného.
Poštorenská kapela a Kňourkovy písně Poštorenskou kapelu založil profesor břeclavského gymnázia. Ovšem o popularitu této kapely se staral „manažer“, jímž byl František Kňourek. Kapelu tvořili chlapci – hudebníci z 1. oddílu skautů – junáků v Poštorné, ale i hudebníci neskauti. Svým zaměřením to byla kapela dechová, která účinkovala na mnoha skautských akcích, ale také na místních slavnostech či besedách. Ve své době byla jedna z nejznámějších skautských kapel.
Spisovatelem i dramatikem František Kňourek byl velmi plodným autorem mnoha divadelních her. Vydal také knihu o skautingu a také knihu s tématikou české historie. Napsal soubor písní a nespočet článků. Vydával také tisky zajímavých historických staveb našeho regionu.
Výborný řečník a všestranný organizátor Jako řídící učitel i silný český vlastenec se účastnil mnoha obecních akcí, kde exceloval zejména svým řečnickým umem. Při návštěvě prvního československého prezidenta Kňourek T. G. Masarykovi jménem občanů slíbil věrnost a lásku. V roce 1936 byl zvolen obecním kronikářem. Skauting v něm našel velkého a neúnavného propagátora. Byl také plodným autorem, vlastencem a všeobecně uznávaným člověkem, který se velmi zajímal o dění kolem sebe. (Převzato z práce Š. Káňa: František Kňourek. In http://www.skautskyinstitut.cz/wpcontent/uploads/2015/06/Frantisek-Knourek.pdf )
Výňatky ze školní kroniky, jak je zapsal pan řídící František Kňourek František Kňourek byl výborný řečník a také perem vládl velmi dobře. Začtěme se do zápisů školní kroniky. Zaznamenal nám zde vzpomínky na rok 1918 a 1919, svůj boj o českou školu na území, které se nově stalo součástí právě založené Československé republiky. Do roku 1918 byla Charvátská Nová Ves součástí Rakouska, a to i přes to, že obyvatelstvo mluvilo v drtivé většině česky. Takto popisuje svůj příchod do Charvátské. Dne 1. ledna 1919 ráno ještě přede dnem rozloučil jsem se s rodinou v Malé Vrbce a s batohem na zádech a kufrem v ruce pospíchal jsem dlouhou cestou přes Kněždub do Strážnice a pak vlakem přes Rohatec do Břeclavě, kde mě již očekávali moji noví přátelé z Charvátské Nové Vsi. Druhého dne přebírám od správce místní německé školy pana Stejskala školní inventář. Na jeho žádost souhlasím já i místní činitelé, aby mohl ve školní budově bydleti dotud, dokud neobdrží v Rakousích nového místa. Za naše taktní chování odvděčil se mi pan Stejskal při stěhování: ze zamčené skříně zmizely německé konferenční protokoly a což je ještě horší - i zásoba per, tužek a gum. Současně se mnou nastoupili učitelskou službu dva abiturienti učitelských ústavů. Antonín Kolek byl neobyčejně schopný učitel, skutečný učitelský talent, kterému dílo přímo pod rukou rostlo. Josef Sojka byl prostý, někdy až naivní mladíček, který, ač se snažil, bral vše do ruky tím nejnešikovnějším způsobem. Kdybych zde zapsal jeho výroky, reprodukoval jeho způsoby vyučování, četlo by se to jako humoreska. Vinu ovšem mělo jeho mládí, vojna a "válečná" studia. Libuše Štolbová, přijatá jako industriální učitelka, byla útlá churavá bledule. Svůj obor však ovládala dokonale, její práce, vlastně práce jejích žákyň (slovácké košile, fěrtúšky, obojky, tacle) budily pravý obdiv matek a byly jednou z položek, které nám Nová Ves připisovala k dobru.
Úroveň znalostí českých dětí, které se dosud vzdělávaly jen německy v německé škole, nebyla podle záznamů Františka Kňourka valná. Čekala nás obrovská práce: odstranit nános cizoty a vybudovati to, co německá škola nemohla dětem, které neznaly německého jazyka, dáti. Nastává nám obrovská práce, neboť je potřebí budovati vše od základu. Žel, i v nejvyšších třídách většina žactva bídně četla. Teprve nyní si uvědomujeme, jaký hřích páchala zde německá škola na českých dětech, když je ani čísti nenaučila. A což teprve zásoba slov a vědomostí! Žáci nerozumějí nejběžnějším slovům spisovného jazyka, tím méně lze očekávati, že by znali české názvy zemí a jiné. Poušť, poušť! Ve všech předmětech bylo by nutno klasifikovati devadesát procent žactva jako nedostatečné. Teprve nyní oceňujeme velikost pravidla: Mateřský jazyk do školy! Ve všech třídách a ve všech předmětech je nutno začíti od začátku, nic nelze předpokládati.
Počátky českého vyučování byly, tak jako většina začátků, složité. Učitelé ale pracovali s nadšením a obětavě. Celý měsíc leden pracovali jsme my tři se 295 žáky. Bylo nutno zavést vyučování polodenní. Denně jsme učili bez ohledu na počet hodin ráno do dvanácti a odpoledne do čtyř. Po vyučování scházeli jsme se unaveni, leč plni chuti do nové práce. Bydleli jsem tehdy všichni tři společně v prvním poschodí v učitelském bytě. Měli jsme tam tři železná lůžka se slamníky, která nám zapůjčil
odbor spolku Komenský v Poštorné. Všichni tři bydleli jsme v jedné světnici, u jedněch kamen jsme se ohřívali, z jednoho umývadla se umývali a nejednou i z jednoho chleba ukrajovali. Idylka, jaké bychom dnes marně hledali. Sem docházeli také na besedu důstojníci místní posádky, zde jsme se radívali o všem, čeho je ještě třeba. Přátelství s těmito muži děkujeme také za hmotnou pomoc místní posádky, která nám umožnila nákup slabikářů a ošacení nejchudších žáků. Pan vládní komisař Šlichta byl proti nám zaujat a napětí mezi námi vzrůstalo. Došlo to tak daleko, že si šel na mě stěžovat k panu inspektorovi Noháčovi, a když nepochodil, neobtěžoval si zajeti až do Prahy do ministerstva školství s tou stížností, že prý rozeštvávám obec. A když se jej v Praze tázali, jak, nedovedl ničeho více uvésti, než že ve škole zpíváme "Černé oči jděte spát" a "Vrť sa dívča", kterou zpívají po dědině i vojáci. To že za Rakouska nebývalo, tenkrát že žáci zpívali kostelní písně. Ba jednou jsem se prý dal oholit až v pondělí, kdežto každý katolický křesťan "sa ošváří vždycky na nedělu". Ovšemže nepochodil a tak si doma po návratu ulevil: "mosijú aj tam mít, potfora, dobrých kamarádů...". V té době napětí mezi námi trestal nás pan Šlichta tím, že nedal do školy potřebného uhlí, takže jsme byli nuceni pro nedostatek otopu několikrát zavříti školu. V březnu toho roku konáno bylo také první sčítání lidu. U vědomí důležitosti sčítání žádal učitelský sbor pana komisaře Šlichtu, aby učitelé byli ke sčítacím pracím přibráni. Leč pan komisér naši žádost odmítl s krátkým odůvodněním: "Keď to scú pán řídící, tož akorát né!"
Tyto špatné vztahy s představiteli obce se ale naštěstí po volbách obrátily. Pan ředitel Kňourek si nového starostu pana Baránka velice chválil. Nakonec také z odstupu 20ti let mohl pozitivně zhodnotit i své snahy o budování českého národního povědomí v obci. Dnes možno směle říci, že obyvatelstvo nejen česky mluví, ale také již ve většině česky cítí. Říkávají: "Byli jsme dobří Rakušané a včíl jsme dobří Čechoslováci. Naše děcka, to už budú praví Čechoslováci." Škola, služba vojenská, noviny, knihy, stálý styk s českým prostředím, osobní poznání mnohých českých krajů a čas vykonaly zde své dobré dílo. (Text převzat ze Školní kroniky z Charvátské Nové Vsi, uložené v archivu v Mikulově)
Kvíz A teď je ta správná doba na to, abychom si vyzkoušeli, jak dobře známe pana Kňourka Zkuste si zodpovědět těchto pár otázek a uvidíme, jak jsme na tom… 1. Kdy se František Kňourek narodil? a) 20.10.1936 b) 25.9.1883 c) 23.10.1882 2. V jakém roce se stal správcem nově vzniklé české školy v Charvátské Nové Vsi? a) Na začátku roku 1910 b) Koncem roku 1918 c) V září 1923 3. Jakou výzvu František Kňourek na podzim roku 1918 přijal? a) Aby se stal profesionálním hokejistou b) Aby se stal ředitelem c) Aby se stal uklízečem 4. Co se v zimě roku ve škole v Charvátské nedostávalo? a) Toaletní papír b) Čerstvé croissanty c) Uhlí 5. Jaká byla skautská přezdívka pana Kňourka? a) Šedý havran b) Modrý kanec c) Červený koblížek 6. Byl autorem: a) časopisu Spyce b) blogu moderních ředitelů c) divadelních her 7. Ve svém volném čase byl František Kňourek vášnivým a) Filatelistou b) Skautem c) Kuchařem 8. Pan Kňourek měl početnou rodinu, pamatujete si, kolik měli s manželkou dětí? a) Pět b) Deset c) Devět 9. František Kňourek byl vynikající řečník. Jakému prezidentovi sliboval jménem občanů věrnost a lásku? a) T.G.Masarykovi b) V.Havlovi c) G.Husákovi 10. A je tu poslední otázka … myslíte si, že byl F.Kňourek oblíbeným a váženým člověkem? a) Ne b) Nevím c) Ano, byl opravdu všeobecně váženým mužem!
Výsledky 1. c 2. b 3. b 4. c 5. a 6. c 7. b 8. b 9. a 10. c
Vydal F. Kňourek
Počet správných odpovědí: 9-10 Vítejte v klubu Kňourkofilů!!! 7-8 Máte poměrně slušné znalosti o panu Kňourkovi 5-6 Aneb zlatá střední cesta … není to špatné! 3-4 Možná byste si mohli článek přečíst ještě jednou…??? 0-2 Kňourek? Kdo???
EXKURZE VALTICE Dne 30.9.2016 jsme byli ve Valticích na vzdělávacím programu „Voda jako kolébka života“. Poznávali jsme více přírodu a zkoušeli jsme si různé pokusy s vodou. Tady jsme se vyfotily před naší oblíbenou zónou s pokusy. Byl to super zážitek. Jen doufáme, že takových bude ještě hodně.
Burianová, Baránková, Kytková, Košťálová (7. tř.)
………………………………………………………… V pátek, 30. 9., jsme se vydali, spolu se sedmou třídou, do Valtic na výchovně vzdělávací program Voda jako kolébka života. Bohužel jsme museli ještě přežít první dvě hodiny vyučování. Potom jsme šli na zastávku Na Valtické, odkud jsme jeli autobusem do Valtic na točnu, kde jsme vysedli a šli jsme do Národního zemědělského muzea. Tam jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna šla na stálou prohlídku a druhá na výstavu vody. O vodě jsme se dozvěděli dost zajímavých věcí a naučili jsme se pár pokusů. Byl tam Archimédův šroub, model koloběhu vody atd. Venku před pavilonem byl pocitový chodník. Na stálé výstavě jsme viděli velká akvária s rybami, vycpaná zvířata, která žijí na louce a v lese. A také tam byly kostýmy brouků, které jsme si vyzkoušeli. Líbila se nám také kopie posedu nebo různé vůně rostlin a bylin. Po výstavě jsme měli rozchod. Prohlédli jsme si Valtice, koupili nějaké dobroty a jeli jsme autobusem zpátky domů. J. Šmída, E. Mitričová (6.tř.)
VELETRH STŘEDNÍCH ŠKOL V BRNĚ Na veletrhu jsem si vybrala pár škol, které mě zaujaly. Jen je škoda, že jsme si neprohlédli všechno. Určitě by se mi líbily i jiné školy. Procházeli jsme jen školy zaměřené na elektroniku a něco jako filmařství jsem tam neviděla, ale i tak se mi tam líbilo. Když jsme se vrátili z veletrhu, mířili jsme rovnou do vida centra na program s názvem Barevná chemie. Bohužel mě to vůbec nebavilo, paní mi byla opravdu dost nesympatická. Naštěstí jsme měli ještě čas a tak jsme si celé centrum prohlédli. Byl tam věci jako třeba obří klavír, umělé tornádo, tobogán, velká barevná deska a také „letadýlko“ – u toho jsme se asi nejvíce nasmáli. S výletem jsem spokojená, bavil mě. Z. Prchalová (8. tř.)
HALLOWEEN 31. října jsme slavili Halloween. První dvě hodiny jsme se učili. Když zazvonilo na konec druhé hodiny, všichni žáci z druhého stupně začali zdobit třídy a oblékali se do kostýmů. Do tříd přišly paní učitelky zhodnotit výzdobu a masky. Po přestávce jsme šli do tělocvičny, kde se konal průvod masek, aby si učitelé lépe prohlédli masky. Po průvodu masek bylo vyhodnocení výzdob tříd a kostýmů. Nakonec jsme si mohli zkusit nějaké hry a nechyběla ani stezka odvahy, kde jsme mimo jiné hledali ve třech kýblech vršek od pet lahve. Moc se nám to líbilo. B. Čapková, E. Baránková (5.tř.)
Břeclavský pivovar - pověst V dávných dobách, kdy ještě žily kouzelné bytosti jako víly a duchové, tehdy žil v malém pivovaru na úplném konci Břeclavi jeden muž, který uměl udělat sud piva i z jediné šištičky chmele. Jeho pivo bylo vyhlášené široko daleko a všichni obyvatelé, ba i knížata z toho kraje si rádi dopřáli dobré, osvěžující a vyvážené pivo z jeho pivovaru. Určitě jste zvědaví, jak to, že něco takového onen muž dokázal. Tak já vám to povím. Ten muž, jmenoval se Pavel, zdědil pivovar ještě jako úplný mladíček po svém otci. Zůstal jako jediný z celé rodiny, kterou vyhubil mor. Sám byl sotva odrostlý dětskému věku a pivovarnictví ještě moc nerozuměl. Není tedy divu, že se mu první várky piva vůbec nepovedly. Pivo bylo tak hrozné, že je pokaždé s nešťastným vzdycháním vylil do rybníka u pivovaru. S jeho podnikáním to vypadalo dost bledě, chmel docházel a na nový nebyly peníze. Mladý sládek Pavel začínal být zoufalý. Jedné jasné noci, když Pavel zase nemohl starostmi spát, vyšel si na procházku. To ještě netušil, že se mu za chvíli stane něco neuvěřitelného. Totiž v tom čase se vodník Brčálník rozhodl, že najde svého zatoulaného kamaráda kapra. Jenže ouvej, stala se malá chybička. Kapříka sice našel, ale když se ho pokoušel vysvobodit ze sítě pytláků, sám se do ní omylem zamotal. A v tom okamžiku šel kolem mladý sládek. Pavel si jen tak vykračuje a najednou slyší slabé volání o pomoc. Podívá se blíž a hle, najednou uvidí na vlastní oči vodníka! Zdá se, že se navíc pokouší volat o pomoc. Nejdříve se Pavel lekl. Měl strach, že kdyby vodníka osvobodil, ten by ho za to stáhl dolů pod hladinu. Pak se mu ale vodníka zželelo a odřízl hlavní lano sítě. Jakmile byl vodník volný, v náručí svého kapříka, řekl: „Děkuji ti, člověče, žes mě vysvobodil.“ Sládek mu odpověděl, „Není za co, milý pane,“ a už chtěl odejít. Vodníkův hlas ho ale zastavil: „Nemysli si, že tě za tvé dobré srdce a tvou pomoc neodměním. Zde máš kouzelnou lahvičku, v ní je voda. Tu nalij do rybníčku u svého pivovaru místo toho, abys tam lil zkažené pivo. A uvidíš, že když budeš do piva dávat pár kapek z té rybniční vody, bude tvoje pivo neodolatelné.“ Sládek poděkoval a hned běžel vylít lahvičku zázračné vody do svého rybníčka. S nadějí v lepší budoucnost si lehl do postele a prospal zbytek noci. Ráno měl obavu, zda se mu o vodníkovi jen nezdálo, ale s chutí se pustil do přípravy nové várky piva. Měl však už jen poslední šištičku chmele. „Nu což, „ řekl si, „ vodník tvrdil, že s tou vodou bude mé pivo neodolatelné. Tak musí stačit i ta trocha chmele, co mi tu zbyla.“ A skutečně. Pivo bylo poprvé skvělé. Od těch dob se v Břeclavi vařilo skvělé pivo, proslulé po celém kraji. Sám kníže nechal sládkovi postavit nový pivovar, který stojí nedaleko zámku dodnes.
Terezie Šebestová (7.tř)
Drakiáda Akce s rodiči společná akce ŠD 1 a ŠD 3 Již druhým rokem jsme se sešli s dětmi a jejich rodiči na blízkém fotbalovém hřišti v Charvátské Nové Vsi, abychom si společně pouštěli draky. Všichni se svého úkolu zhostili na výbornou. Podzimní počasí nám přálo, jen vítr mohl být silnější. I přesto se draky podařilo dostat do výšin a děti i rodiče do pohybu. Odměnou všem byl vlastnoručně opečený špekáček a sladkost pro děti. sch
Výlov rybníka Apollo
Podzimní listí
Poštorenská kapela
1. FPoštorenská kapela hraje pěkně C7zvesela za ní v plné parádě skauti v dobré Fnáladě. R. Je to slyšet v širý kraj, jenom, bando, C7dále hraj, G7bando hraj, Cbando hraj, G7 bando dále ChráC7j. F Džina džina, džinadrá, jak ta banda C7pěkně hrá, pikolo i bombardon, i ten velký Fheligon, velký buben, džinadrá, i ten malý C7estadra ta Bbanda, ta Fbanda ta C7banda pěkně Fhrá. 2. Ještě nám kolena nevrzaj, jenom, bando, dále hraj, bando, hraj, bando, hraj, bando, dále hraj. 3. Kdo má žízeň, pije čaj, jenom bando, dále hraj, bando, hraj, bando, hraj, bando, dále hraj. 4. Jede dědek z kopečka, vrzají mu kolečka. Za ním v plné parádě... 5. Šel okolo vandrovník, praštil sebou o chodník. Za ním v plné parádě... 6. S poštorenskou bandou zas půjdeme my v každý čas, ať je bláto nebo prach z toho my nemáme strach. Je to slyšet... 7. Měl dědeček kolotoč, sežral mu ho červotoč, sežral mu i figurky, teď prodává okurky. Je to slyšet... 8. Kdo má žízeň pije vody ze školního vodovodu. Školník ten nám nadává, že jsme banda chlastavá. Hudba i tex: F. Kňourek
Víte, co je kaligram?
