Školní časopis ZŠ a MŠ Břeclav, Kpt. Nálepky 7

Školní časopis ZŠ a MŠ Břeclav, Kpt. Nálepky 7 říjen 2015

Milí čtenáři! Toto číslo časopisu jsme připravili k příležitosti 140. výročí založení naší školy. Podíleli se na něm především naši žáci pod vedením svých učitelů. Dočtete se v něm tentokrát nejen o tom, jak děti vnímají dění na naší škole, čím se zabývají, ale také trochu z historie naší školy. Nechybí samozřejmě ani oblíbené vtipy ze školního prostředí, protože s úsměvem jde všechno líp. A když už jsme u těch rčení: ani trocha historie nikoho nezabije. Připomeňme si tedy začátky německé i české školy, co škola pro Charvátskou Novou Ves znamenala dříve a dnes a jak ji vidí naši žáci. Přejeme příjemné počtení. (bs)

Staletý zvon Ztichlými chodbami se rozezněl zvonu hlas, školní to staleté znamení konce. Konečně! Paráda! Zaznívá obvykle v každém z nás, tak proč se mi zdá dnes jiný, ten hlas starého zvonce? Na chvilku, na chviličku zdržím svůj krok, počkám, až utichne křik a shon. Není to poprvé. Slyším ho rok co rok. Co mi chce tedy povědět ten starý zvon?............. „Vítám a loučím se s žáky více než století. Doufám, že někomu zůstane navždy v paměti můj tón, Většině však vzpomínky rychle hned odletí, vždyť kdo by přec vzpomínal na starý, stařičký školní zvon. A já tu visím a sleduji kolem všechno dění. Jsem tu od počátku, kdy nadšení a zápal velký byly. Lidé chtěli být vzdělaní a učení, a tak tuto krásnou školu postavili. Mnoho jsem toho spatřil z výšky mé, spoustu radosti i hodně smutku. Zažil jsem chvilky veselé i okamžiky zlé, viděl jsem velké množství pochval a nejednu důtku. Dávno tomu, co žáci pod paží tabulky své svírali, a než se rozeběhli domů, „kaménky“ o schody školy si brousili. A skřípot pera na papíru? Ten zvuk už slyším řídce. Zato pípání a ťukot prstů do mobilu se ozývá z nejedné lavice. Změnil se i rytmus a noty písniček. Slova mně neznámá ze tříd zaznívají stále častěji. Již neslyším švih rákosky, ani jak někdo dostává políček, a věřte mi, nebo ne, jsem tomu raději.“….. Zvuk zvonu pomalu doznívá, a já se probouzím ze zamyšlení, Byl to sen či jen myšlenka bláznivá? Tak rychle, vždyť kromě mě už tady snad nikdo není! Uvnitř školy to stále vře a mění se, zvenčí však tvář její téměř stejná zůstává, od červené cihly slunce jak před stoletím odráží se a krásu její a vznešenost tím podtrhává.

Pavla Kurková, 9. třída 1

Vysvěcení a otevření školy v Charvátské Nové Vsi Neobyčejně vzácný svátek měla obec Charvátská Nová Ves dne 24. října 1875. Uskutečnilo se vysvěcení a otevření její školy, která doposud v místě nebyla. Slavnostní bohoslužby zahájily tuto událost. Po jejich ukončení se vydal průvod s hudbou do naší obce. Školní mládež, dospělí, hudebníci, kněz, pozvaní hosté, obecní radní a nakonec nepřehledné množství zvědavců. Po příchodu průvodu do naší obce naskytl se účastníkům nádherný pohled. Cesta ke škole byla po obou stranách vyzdobena zelení. Před školou byla postavena slavobrána vyzdobená vlaječkami a nápisem „Vítáme vás“. Škola byla vyzdobena prapory a věnci a vchod do ní květinami. Ve škole pak ujal se pan administrátor Krejčíř vysvěcení a po jeho ukončení předal valtický správce Protivínský jménem jeho Jasnosti Knížete z Lichtensteinů školu obci Charvátské Nové Vsi do jejího vlastnictví. Po tomto aktu, na přání představených obce, přivítal pan administrátor čestné hosty a ostatní přítomné. V krátkém proslovu poděkoval všem, kteří výstavbu školy zajistili a na ní se podíleli. Apeloval na představené obce a na všechny občany i jejich děti, aby si vážili tohoto díla a ne jen slovy díků, ale i péčí dobrých hospodářů toto dílo i v budoucnu ocenili. Na závěr oslav se zúčastnili všichni přítomní společného oběda. Státní hymnou na počest císaře Františka Josefa I. a provoláním „slávy“ všem čestným hostům bylo slavnostní předání školy ukončeno. Škola zůstala po otevření prozatím prázdná, protože se nepodařilo najít učitele. Posléze byl z pěti zájemců vybrán učitel v Bulharech pan Antonín Růžička. Vyučování bylo slavnostně zahájeno 1. srpna 1876.

(vybráno z kroniky)

2

Historie naší školy 1876 - duben – započetí stavby  24. říjen - ukončení stavby a vysvěcení školy  1. srpen - zahájení vyučování 1877 - spory o vyučovací jazyk na škole v Charvátské Nové Vsi 1910 - duben – zahájení prací na rozšíření školní budovy  26. září - vysvěcení přístavby školy 1911 – výstavba opatrovny dětí, první na Moravě (dnešní žlutá škola) 1915 - odchod některých učitelů na frontu 1917 – zavedení německých slabikářů  leden - škola uzavřena pro nedostatek uhlí  17. července- odebrán školní zvon na válečnou výrobu  prosinec - poslední německý zápis ve školní kronice 1919 - 2. leden - převzetí školy panem řídícím učitelem Františkem Kňourkem od německého řídícího učitele Stejskala 1938 - 25. říjen - suspendování a odvolání českých učitelů  4. listopadu. - příchod německých učitelů 1945 - 20. dubna. – osvobození CH. N. Vsi  21. dubna - návrat českých učitelů  2. května - zahájení českého vyučování  12. července - uvolnění druhé budovy pro sovětskou armádu 1963 – leden - škola uzavřena pro veliké mrazy 1964 – svépomocí postavena školní dílna 1969 – červenec - přemístění 1. stupně na žlutou budovu a 2. stupně na červenou budovu 1976 – přístavba kabinetů u žluté školy 1999 – 11. srpna - otevření moderní sportovní haly při ZŠ, parková úprava školního dvora 2000 – generální oprava žluté budovy - fasáda, výměna oken, rekonstrukce školní kuchyně, oprava a rekonstrukce školní dílny, zavedení plynového topení, generální oprava elektroinstalace 2001 – zřízena učebna pro výuku informatiky, budování školní družiny v podkroví "žluté" budovy 2003 – rekonstrukce plynové kotelny, výměna oken na "červené" budově, ukončena stavba Školní družiny 2004 - 1. ledna – naše škola sloučena s mateřskou školou Tyršův sad 3 v jeden právní subjekt, vybudována odborná učebna pro výuku jazyků, rozšíření a modernizace učebny výpočetní techniky 2006 – vybudována odborná učebna pro výuku přírodovědných předmětů 2010 – Učebna ITC vybaveny 25 počítačovými stanicemi. Ve škole funguje školní parlament. 2014 – Obnoveno hřiště na školním dvoře. Položen nový povrch. 2015 – 140. výročí založení naší školy

3

Osobnosti naší školy František Kňourek (1882-1936) Učitel, spisovatel, dramatik, hudební skladatel, zakladatel, propagátor a organizátor skautingu na Břeclavsku, dobrovolný hasič, člen Sokola – to vše byl ředitel naší školy František Kňourek. František Kňourek se narodil 23. října 1882 v Dobši u Hořic, vystudoval učitelský ústav v Jičíně a po jeho absolvování mu bylo přiděleno místo učitele na jižní Moravě. Byl velkým vlastencem. Koncem roku 1918 mu bylo nabídnuto místo správce české školy v Charvátské Nové Vsi. Zde prožil zbytek života, bydlel v učitelském bytě přímo ve škole. Se svojí ženou Adélou měl celkem devět dětí. Jako řídicí učitel i silný český vlastenec se účastnil mnoha obecních akcí, kde exceloval zejména svým řečnickým umem. V roce 1928, při návštěvě prvního československého prezidenta, byl představen Masarykovi a pak mu jménem občanů slíbil věrnost a lásku. Byl také činný v Sokole, ještě před válkou byl zvolen náčelníkem Sokola ve Velkých Bílovicích, v roce 1921 založil sokolskou jednotu v Charvátské Nové Vsi. Založil Poštorenskou kapelu, pro kterou psal texty písní. Vlastním nákladem vydal mnoho divadelních her a jiných literárních textů. Organizoval skauty v Břeclavi, skauting v něm našel velkého a neúnavného propagátora. V roce 1930 zorganizoval skautský tábor v Černé Hoře. Zemřel v padesáti čtyřech letech na zhoubné onemocnění a je pohřben na hřbitově v Charvátské Nové Vsi. Pohřbu se zúčastnilo asi 1 500 lidí, šlo o zatím největší poslední rozloučení, jaké Nová Ves zažila. Můžeme tak alespoň zčásti pochopit, jak důležitá byla Kňourkova osobnost pro naši obec a region. (podle Štěpána Káni, www.skautskyinstitut.cz )

1. třída v roce 1928. Kňourek jako řídící učitel vlevo. Archiv Jarmila Hlavatá

4

Minislovníček Zdejší dialekt má základní rysy východomoravských nářečí se znaky charvátského původu. Mnohé výrazy jsou pak přejaty z němčiny. abtajlung - ohraničení něčeho ajmalanc - násobilka co ručíš - co pláčeš, řveš čagan - hůl, klacek čučnút - dřepnout si erteple - brambory fajgolica - fialka firháňky - záclony fryško - rychle fusakle - ponožky gamorky - hrací kuličky gemba - huba gmajna - pastvina , louka henkáj idú děcka - támhle jdou děti horeznačky - lehnout si na záda horport - spolek hotar - polní hlídač chmútěk - záprtek, zkažené vejce kaboš - šaty kerchov - hřbitov klubna - kolík koromač - kopr kosňa - skříň kredenc - příborník kremelica - kámen krumpýre - brambory kuťa – stará chalupa mastipérko - mašlovačka muňa - nekňuba načgat - naplnit, nacpat nudrplét - vál na těsto ogabat - obehrát ompr - kbelík paprčka - nožka

péglovat - žehlit; plyskýř - puchýř potrknút - zakopnout přes prajnakré - jít napříč preškobrtky – kolečka (na hnůj , listí) putr - máslo roztalit - rozpustit sesla - židle šaufla - lopata ščukat - škytat škrobák - brouk škříčit - hádat se šnicl - řízek šnuptychl - kapesník šordány - sukně špargl - asparágus štokrdle - židle bez opěradla šťurka - ještěrka šúplakosňa - skříň se zásuvkami talérek - talířek tepich - koberec tukr - koštýř na víno tumluj sa - pohni se tyštuch - ubrus ukmásat - otrhat voškuchla - letní kuchyň zest - sníst žachlit - lehtat žďárat - rýpat žufánek - naběračka

5

Škola očima našich současných žáků Sídlo mé školy je v Charvátské Nové Vsi. Ve škole je spousta hodných učitelů a lidí vůbec. Někteří nejsou tak přísní ani nemají velké požadavky. Zato někteří jiní učitelé mají požadavků tolik, že někdy to nejde skoro ani splnit. I když naši učitelé z nás někdy mají hlavu jako letecký balon. Zkrátka nás mají opravdu dost. Zlobení některých žáků a zapomínání učitele tak štve, že třeba píšeme písemku za trest úplně všichni, což vůči ostatním není moc férové. Konkrétně třídní učitelka 7. třídy, tedy naše třídní je moc fajn. Sice někdy nadává našim zlobivým výkvětům, ale vůbec se jí nedivím. Hodnocení naší školy: moje škola mi celkově přijde dost fajn, protože s některými je někdy velká sranda. Naše učení Učení, je někdy velké mučení. Proto učni, kteří jsou otrávení, vůbec nikdy nemlčí. Radši jsou bez řečí, Než aby psali nějaký test. Vojtěch Radkovič, 7. třída.

Moje škola se nachází v Charvátské Nové Vsi. Tato škola je rozdělená na 2 budovy (červená a žlutá). Protože chodím do 7. třídy, chodím už na červenou budovu. Nejvíc mě baví angličtina, němčina a dějepis. Když máme angličtinu, chodíme někdy do jazykové učebny, kde zpíváme a posloucháme anglické texty a hudbu do sluchátek. Chodíme taky do počítačové učebny, kde děláme různé věci na počítači, například procvičujeme gramotnost a slovíčka. Kuchyně a jídelna se nachází na 1. stupni (žlutá budova). V kuchyni jsou tři paní kuchařky, které vaří výborná jídla. Někdy naši školu navštíví pan kuchař, který nám připraví trochu jiná, ale taky dobrá jídla. Do školy se mi ráno moc nechce, protože musím brzo vstávat. A taky se mi nechce, nebo chce, podle toho, jaký máme zrovna rozvrh. Hlavně se netěším, když musím vstávat v 6hod., protože nám začíná v 7 hodin ve škole třídnická hodina. Ale tu máme naštěstí jenom jednou za měsíc.

Grbavčicová Táňa, 7. třída

6

Cestou do školy … L. P. 1928 Pomník, který je v Charvátské Nové Vsi v parku byl postaven v roce 1928 charvátskými lidmi a s příspěvkem knížete z Liechtensteina. °°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°° První světová válka začala v roce 1914 a skončila v roce 1918. V tu dobu padli muži, kteří jsou napsaní na pomníku. Někteří byli nenalezeni, a proto je na pomníku u některých napsáno nezvěstný. U ostatních je napsáno, jak se jmenují a kdy a kde zemřeli. °°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°° Na pomníku je také sousoší muže, jak se loučí se ženou a dítětem. Muž odchází s batohem a se zbraní a neví, jestli se někdy vůbec vrátí. Dole na pomníku je také ztvárněno několik zbraní. °°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°° Na pomníku je také napsáno: ŽIVÝM LÁSKA, MRTVÝM VZPOMÍNKA.

Barbora Casková, 5. třída 7

8

Moje školní zážitky Rendezvous Ve 4. třídě šla naše třída s panem učitelem Tichým na výlet k Rendezvous. Šli jsme pěšky. Cesta tam byla dlouhá asi 7 km. Po cestě jsme sbírali houby a cesta uběhla celkem rychle. Když jsme přišli na místo, vytáhli jsme si špekáčky a pan učitel rozdělal oheň. Až jsme špekáčky dojedli, šli jsme se projít kousek do lesa a tam jsme hledali houby. Všichni jsme se dobře bavili. Byl to pro mě velký super zážitek! Anna Baránková, 6. třída

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Škola v přírodě 2015 Měli jsme odjíždět v 8:00, ale odjeli jsme kolem 9:30. Přijeli jsme zrovna na oběd, co jsme měli, to si nepamatuji. Nejvtipnější zážitek ze školy v přírodě je ze ZOO v Olomouci, kde čtvrťáka kousla opice do prstu. Na pokoji jsem byla se svými kamarádkami.. Vstávali jsme v 7:30. Když jsme jeli domů, ležela jsem v autobuse na zemi, protože nebylo místo, kam si sednout. Moc se mi to líbilo. Adriana Košťálová, 6. třída

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Spaní ve škole Loni v prosinci jsme spali s paní učitelkou Struhárovou ve škole. Byla tam velká sranda. Měli jsme i stezku odvahy. Můžu říct, že jsme se někteří i báli. Ještě před stezkou odvahy jsme měli hlad, tak jsme si objednali pizzu. Když dojela, utíkali jsme tak rychle, že ten pán, co nám to dovezl, to nestíhal, ani vytahovat. Pizza byla vynikající. Podívali jsme se na film Obecná škola a šli jsme spát. Druhý den ráno jsme si rozdávali dárečky. Po dárečkách nás čekal sportovní den. Ten se nám také vydařil. Tuto historku jsem si vybrala, protože to je moje nejlepší vzpomínka. Martina Burianová, 6. třída

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Výlet do Prahy Líbilo se mi, když jsme jeli do Prahy. Jeli jsme tam vlakem tři hodiny, ale na místě to bylo super. Šli jsme se procházet po Praze a bylo to celkem dobrý, až na to že to byla celkem dálka, takže jsme pak byly unavení. Potom jsme se šli všichni nasvačit a moc nám chutnalo, ale mně moc nechutnalo. Já jsem měl na svačinu řízek a on mi jen tak náhodou spadl na zem a bylo po řízku. Pak jsme na Pražském náměstí hráli na honěnou s holuby. Potom jsme si prohlédli katedrálu Sv. Víta. Byl to super den a moc mě to bavilo. Radek Prchal, 6. třída

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

9

Bosou nohou Můj zážitek byl, když jsme jeli na STEZKU BOSOU NOHOU. Dojeli jsme tam autobusem, vystoupili a šli jsme docela dost dlouho pěšky, než jsme tam došli. Šli jsme k první zastávce, byl to had z písku. Ostré šutry, přes které někteří chodili, docela píchaly. Šli jsme dál ke skluzavce, všichni to sjeli několikrát, ale já jen jednou. Došli jsme k bahnu to mě a Radka hodně bavilo. Měl tam být hrad ze sena, ale nebyl. Balíky tam ale byly, takže jsme si sedli a snědli si svačinu. Paní učitelka si mezitím šla pro ztracený mobil, ale nenašla ho. Doběhla a šli jsme dál. Došli jsme k takovým houbám, na kterých jsme se fotili (byly ze dřeva). Nakonec jsme dorazili na začátek a paní učitelka konečně ten mobil našla. Úplně nakonec jsme šli zpátky k autobusu a jeli domů. Ondřej Florus, 6. třída

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Hoří škola! Byli jsme s kamarádem o prázdninách na rybách a slyšeli jsme houkat sirény a houkat hasiče a jeli směrem na Charvátskou Novou Ves. My jsme si říkali, že by mohli jet do naší školy. Přijeli jsme domů a babička nám řekla, že nám hořela škola. Hned jsme byli šťastní jak blechy a řekli jsme si, že bychom nemuseli jít ještě nějakou chvíli do školy. To se nám bohužel nesplnilo. Ondřej Suchánek, 6. třída

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Příhoda mého dědečka ze školy Děda mi jednou vyprávěl: Když byl starý jako já, tak měli doma psa – Vlčáka Arga. Argo vyrůstal spolu s dědečkem už od malička a měli se tak rádi, že Argo každý pracovní den čekal na dědu před školou. Jednoho dne, když děda zase šel do školy, ho Argo chtěl doprovodit. Ale nemohl. Přivázali ho k boudě. Přesto ke škole přišel. Měl takovou sílu, že přiběhl i s boudou. Terezie Šebestová, 6. třída

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Prázdniny Velmi rád vzpomínám na chvíle strávené ve škole, když jsme se nemuseli učit. Bývalo to většinou období před Vánoci a hlavně na konci školního roku. Poslední školní dny nám bylo dovoleno nosit místo učebnic hry a stavebnice. Taky jsme jezdili na školní výlety a poznávali nová místa. Měl jsem rád i sportovní dny, které škola pořádala. Konec školního byl a je pro mě kouzelný. Moc jsem se těšil na prázdniny. Se spolužáky jsme měli plány, co budeme dělat. Tyto pocity, kdy už zbývá jen pár dní do prázdnin, měl jistě každý rád a nikdy na ně nezapomenu. A tak si říkám, že mi jednou bude smutno, až školu opustím a o tyto zážitky přijdu. Jirka Mácha, 6. Třída

10

Já vidím školu tmavě červenou, z cihel. Z venku tedy vypadá jako chaloupka pohádkové babičky, ale uvnitř je to horor. Každá třída je jako ring. Mně to však nevadí, naopak mě to baví, protože já jsem jen divák. Jediné, z čeho mám strach, jsou zeměpisné mapy moří a potoků, protože v tom plavu. Když po zeměpisu vyplavu ze třídy, na chodbě je zase ring. Každou přestávku se v něm válčí o gauč. Po zvonění jsou všichni vyhnáni z gauče a zahnáni do svých tříd, kde celých 45 minut namáhají svoje mozky, dokud se z nich nezačne čmoudit. Na tenhle problém vymyslely nějaké moudré hlavy tělomor, kde se běhá pořád dokola, dokud se z hlav čmoudit nepřestane. Až se z nich přestane čmoudit, zajde se do jídelny, kde se mírné spáleniny spláchnou polévkou a jde se domů. Další den se celé tohle opakuje. Postupným opakováním se však mozek postupně vykouří a zůstane po něm jen polévka ze školní jídelny. Proto to někdy vypadá, že nám šplouchá na maják. Václav Šebesta (9. třída)

Jako prvňák jsem se do školy těšila, ale po čase jsem si to rozmyslela. Devátá třída začala a já jsem si spolu s tím začala uvědomovat to, že tento rok je pro mě poslední. Ale všechno jednou skončí. Na jednu stranu jsem ráda, že už končím základní školu, ale když si vzpomenu, co všechno jsem tu prožila, tak se mi pryč nechce. Střední škola je nový začátek, ale taky hodně starostí, Nejvíc ze všeho je mi líto toho, že už se neuvidím se svými spolužáky a některými učiteli. Kateřina Mitričová (9. třída)

11

Řeči našich učitelů ...

Otevřete si deníčky, napíšeme si prověrku. Kde je mapa?

Mgr. Anna Marečková Otevřete okna! Kubo, nemluv! Běž si sednout do první lavice!

Ing. Miroslava Malhocká

Půjdeš zkusit tento příklad! To cvičení je tak jednoduché… A kdo bude mít hotové cvičení, nemusí se bát, jsou tady další příklady.

Mgr. Petr Bařina To je lehké učivo. To známkování bylo mírné.

Mgr. Bohumíra Struhárová Kubo, nekecej! Kubo, neotáčej se!

Mgr. Veronika Hasilová

12

Vtipy „Jak vysoká je naše škola?“ Ptá se paní učitelka. „Přesně 128 cm.“ „Proč zrovna tolik, Pepíčku?“ „Protože jí někdy mám až po krk.“

Učitelka se ptá Pepíčka: "Co nám můžeš povědět o vlaštovkách?" "To jsou velice moudří ptáci - jak začne škola, odletí do teplých krajin.”

Povídá učitel žákovi při předávání vysvědčení: „Raději jsem ti dopsal na zadní stranu vysvědčení i telefon na LINKU BEZPEČÍ!

Učitel se ptá Pepíčka:”Kdybys měl sedm jablek a já bych tě o dvě poprosil, kolik by ti jich zůstalo?” “Sedm.”

Ptá se učitelka Pepíčka:”Pepíčku, kde leží Trója?” Pepíček odpoví:”Mezi dvójou a čtýrou.”

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

Základní škola a Mateřská škola Břeclav, Kpt. Nálepky 7 Břeclav – Charvátská Nová Ves

1875 – 2015

Na tvorbě toho čísla se podíleli žáci a učitelé školy. Vydáno vlastním nákladem v Břeclavi, 20. 10. 2015.

23