Náš Domov 24/2016
Duben 2016
1
Duben narozeniny budou slavit
Bučková Jaroslava Lamrová Božena Ragula Rudolf Bradáčová Olga
10.04.1932 11.04.1944 20.04.1936 21.04.1940
84 let 72 let 80 let 76 let
K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři !!! 2
Významné dny 1. 4. 2. 4. 2. 4. 3. 4. 4. 4. 7. 4. 8. 4. 11. 4. 12. 4. 20. 4. 22. 4. 22. 4. 24. 4. 24. 4. 26. 4. 27. 4. 29. 4.
Mezinárodní den ptactva Mezinárodní den dětské knihy Světový den zvýšení povědomí o autismu Mezinárodní den spodního prádla Mezinárodní den proti nášlapným minám Světový den zdraví Mezinárodní den Romů Světový den Parkinsonovy choroby Mezinárodní den letectví a kosmonautiky Mezinárodní den svobody tisku Evropský den akcí proti rasismu Den Země Mezinárodní den skautů a skautek Světový den laboratorních zvířat Mezinárodní den vzpomínky na Černobyl Mezinárodní den smutku Mezinárodní den tance
Svátek v dubnu slaví Ekr Jiří Kvíčera Jiří Macek Jiří Pavelka Jiří Ragula Rudolf Škarytková Irena
24. 24. 24. 24. 17. 16.
duben duben duben duben duben duben 3
Význam jména Jiří Jméno JIŘÍ znamená zemědělec, rolník (z řec. geórgos) a je to jméno původem řecké. Nosí jej celkem 319.593 obyvatel České republiky.
Význam jména Rudolf Jméno RUDOLF znamená slavný vlk a je to jméno původem staroněmecké. Nosí jej celkem 30.395 obyvatel České republiky.
Význam jména Irena Jméno IRENA znamená mírumilovná a je to jméno původem řecké. Nosí jej celkem 45.695 obyvatel České republiky. Toto jméno má také verzi IRÉNA, kterou nosí 73 lidí.
Co bylo…..
3.3 jsme si naložili utopence
4
10.3.jsme se připravili na Velikonoce
5
6
7
15.3.jsme si upekli muffinky
16.3. jsme navštívili Českou Skalici
8
Navštívil nás i Velikokonoční zajíček
9
10
11
Co nás čeká v březnu……. PÁ PO
1. 4. 4. 4.
ÚT
5. 4.
ST ČT PÁ PO
6. 4. 7. 4. 8. 4. 11. 4.
ÚT ST ČT
12. 4. 13. 4. 14. 4.
PÁ PO
15. 4. 18. 4.
9:30 9:00 14:00 9:30 14:00 10:00 10:00 9:30 9:00 14:00 9:30 10:00 10:00 13:30 9:30 9:00 14:00
PROMÍTÁNÍ FILMU ČTENÍ ŠIPKY CHYTRÉ HLAVIČKY SETKÁNÍ S ANIČKOU ZPÍVÁNÍ S KYTAROU CANISTERAPIE - SETKÁNÍ S PEJSKY PROMÍTÁNÍ FILMU ČTENÍ ŠIPKY CHYTRÉ HLAVIČKY ŘÍMSKOKATOLICKÁ MŠE ZPÍVÁNÍ S KYTAROU KAVÁRNIČKA PROMÍTÁNÍ FILMU ČTENÍ ŠIPKY 12
ÚT ST ČT PÁ PO
19. 4. 20. 4. 21. 4. 22. 4. 25. 4.
ÚT
26. 4.
ST ČT
27. 4. 28. 4.
PÁ
29. 4.
9:30 9:00 9:00 9:30 9:00 14:00 9:30 14:00 10:00 9:00 13:30 9:30
CHYTRÉ HLAVIČKY PRODEJ TEXTILU - p. Kalousková DOPOLEDNÍ KLUB PROMÍTÁNÍ FILMU ČTENÍ ŠIPKY MODLITEBNÍ SETKÁNÍ S ANIČKOU OPÉKÁNÍ ŠPEKÁČKŮ + ČARODĚJNICE ZPÍVÁNÍ S KYTAROU DOPOLEDNÍ KLUB KAVÁRNIČKA PROMÍTÁNÍ FILMU
Nová rubrika Jak vznikl….. Zubní kartáček Od pěstního klínu k zubnímu kartáčku První záznam o tom, že člověk cíleně pečoval o své zuby, je starý 3500 let a zanechali nám jej Babylóňané, kteří prý k očistě svého chrupu používali cosi jako „žvýkací klacíky“.. Já však věřím, že zájem o ústní hygienu provází člověka již od pravěku – vždyť takový pěstní klín jistě dokázal vyčistit chrup dokonale a navíc jednou pro vždy, což neumí žádný moderní zubní kartáček. Nehledě na to, že k rozdrcení zubního červa, na kterého písemně sváděli zubní kaz již obyvatelé starověké Mezopotámie 1800 let př. n. l., se rozhodně nejvíc hodil dobře opracovaný šutrák (pro méně náročné i neopracovaný). Přestože nikoliv ze zubů, ale z hlav většiny lidí 13
vyhnal zubního červa až přírodovědec Jacob Christian Schäffer v roce 1757, dlužno říci, že četní jedinci lidské populace si byli i před tímto zlomovým datem lidské historie schopni dát do souvislosti chrup obalený zbytky potravy s mrtvolně zapáchajícím dechem, zčernalými zuby a dokonce se zubním kazem!
Díky klacíkům mají mumie svěží dech Víme, že kromě Babylóňanů byli orálně ukázněnou starověkou civilizací také Egypťané a to již 3000 let př. n. l. Jak známo, pohřbívali své blízké se vším potřebným k posmrtnému životu - aby mumiím nepáchlo z úst, měly mimo jiné v sarkofágu k dispozici tenké větvičky na jednom konci roztřepené do měkkých vláken, které jistě používaly k čištění chrupu i v životě předsmrtném a to nejméně dvakrát denně podle doporučení svého zubního lékaře. Také ve starověké řecké a římské literatuře jsou zmínky o dřevěných tyčinkách zhruba o velikosti tužky, které se za účelem očisty chrupu žvýkaly, až jeden jejich konec změknul, roztřepil se a posloužil jako primitivní kartáček – zatímco druhý patrně zašpičatělý konec sloužil jako párátko k vyškrabávání jídla z mezizubních prostor. Ceněné byly tyčinky z větévek aromatických dřevin, které zároveň posloužily jako ústní deodorant.
Nejvýznamnější čínský vynález – zubní kartáček Záznamy pocházející z roku 1600 př. n. l. vypovídají, že žvýkací klacíky se používaly také v Číně. Číňany to po několika stech letech zřejmě přestalo bavit a v 15. století n. l. vynalezli první štětinový zubní kartáček podobný tomu našemu umělohmotnému. Oholili šíji divokého sibiřského kance (to muselo být pro malé avšak obětavé Číňany velmi nebezpečné) a získané štětiny vsadili do bambusové nebo kostěné rukojeti. Tento výtvor pak cestovatelé přivezli i do Evropy. Štětinaté udělátko však zpočátku v Evropanech mnoho zájmu nevzbudilo, protože jen málokterý obyvatel starého kontinentu si tenkrát 14
čistil zuby. Někteří jedinci však používali alespoň párátka z husího pírka nebo ze stříbra či mědi. Kančí štětiny na kartáčku se Evropanům zpočátku zdály tvrdé – není divu, když museli mít z nedostatečné ústní hygieny zanícené a tudíž přecitlivělé dásně. Zkoušeli tedy používat jinou zvířecí srst, například koňskou nebo dokonce z jezevce (na drahé luxusní kartáčky). Kančí štětiny však jednoznačně vítězily a nebozí kanci a jiné svině byli pro svou pokrývku šíje krutě pronásledováni až do první poloviny dvacátého století, kdy byl vynalezen nylon. V osmnáctém století začali Evropané více mlsat – vzrostla konzumace cukrovinek a zubní kaz, který se tehdy úspěšně léčil jen velmi bolestivým a mnohdy také životu nebezpečným vytržením zubu, řádil jako mor. V lidech se náhle probudil zájem o ústní hygienu a vynález zubního kartáčku byl se všeobecným nadšením přijat. Kdo jej nevlastnil, byl dokonce jakožto nemoderní jedinec společensky znemožněn. Od roku 1840 kartáčky vyráběly převážně ženy přímo ve svých domácnostech. Rukojeti tehdejších zubních kartáčků byly vyřezány z kostí (převážně z holeních a hýžďových kostí volů) a jejich pracovní konce byly osazeny přírodními štětinami připevněnými ve vyvrtaných dírách tenkým drátkem. Štětiny byly získávány převážně z krku prasat - obzvláště silně srstnatých prasat ze Sibiře nebo severních oblastí Číny. Prvním Američanem, který si nechal patentovat kartáček, byl H.N. Wadsworth v r. 1850. O něco později Francouzští obchodníci nemoudře vyvezli toto řemeslo do Japonska a Japonci – jak je jejich dobrým zvykem – začali zanedlouho masově produkovat nejlevnější zubní kartáčky.
Vynález nylonu nepřinesl jen sexy nylonky V laboratořích koncernu Du Pont de Nemours v USA vynalezl někdy v roce 1937-8 pan Wallace H. Carothers úžasnou věc, která dostala název nylon. Tento materiál se okamžitě proslavil 15
díky nylonovým punčochovým kalhotám a zubním kartáčkům s nylonovými štětinami a stal se tehdy jedním ze symbolů moderní doby. První nylonový kartáček byl nazýván Zázračným kartáček Doktora Westa a měl, oproti dosud vyráběným kartáčkům, jejichž štětiny nedržely příliš pohromadě, špatně schnuly a poskytovaly útočiště mnoha nežádoucím bakteriím, značné výhody. Zpočátku nadšení zákazníci však posléze odhalili i jeho slabinu – štětiny byly příliš tvrdé a poškozovaly dásně. Tento problém vyřešili producenti zubních kartáčků až po roce 1950, kdy vylepšili své výrobky měkčími nylonovými štětinami. Přírodním štětinám nicméně odzvonilo a kanci mohli přestat utrácet nehorázné peníze za šály na oholené krky.
Pro zasmání
16
Rozhovor s panem Františkem Bartákem Narodil jsem se 17.9.1943 ve vesnici Lány, která leží 4 km od města Chrudim. Tam jsme bydleli až do mých 3 let s rodiči a sestrou. Pak šli rodiče za prací a odstěhovali jsme se do vesnice Kocbeře. Táta dělal ve fabrice a mamka v lese. Bydleli jsme v domku pro lesní dělníky. Vždy jsme měli doma nějakého vlčáka na hlídání. Ale nejvíc hlídala liška, kterou mamka dostala v ZOO. Byla přivázaná u boudy jako pes a děsně na cizí štěkala. Mě neposlechla ani náhodou. Měla respekt pouze z mamky. Žila u nás dlouho a zemřela stářím. Dlouho jsme na ni vzpomínali. Jak říkám, byl to nejlepší hlídač. Do školy jsem chodil do 4 třídy v Kocbeři, pak dojížděl do Dvora Králové. Vyučil jsem se v Broumově zedníkem. Po vyučení jsem nastoupil do OSP. Tam jsem léta zedničil. Ta práce mě vůbec nebavila. Jednou jsem zedničil v ústavu v Hajnici a tam jsem potkal svou druhou ženu, která tam pracovala. Po čase jsme se vzali a měli spolu syna. První ženu jsem potkal v Kocbeři v hospodě. Vzali jsme se a měli také syna. Jsem dvakrát rozvedený, protože mě ani jedna žena nebavila. S jednou jsem koupil a opravil dům a s druhou jsme bydleli v bytě po mých rodičích. 17
Jako malý kluk jsem chodil do lesa hrát si na vojáky. Taky jsem hrál dobře fotbal. Hrál jsem v obraně za Kocbeře. Rád jsem jezdil do Prahy fandit Dukle. Ale dřív to nebyla jako dnes, když se fanoušci velkých klubů poperou. Dukla si sice dobře nevede, ale když dávají zápas v televizi, tak se rád podívám. Na zápasy do okolí jsem jezdil svým autem. Koupil jsem si tenkrát polského fiata 125P zeleného za 67 500 Kč. Šetřil jsem dlouho, protože dřív byla výplata okolo 3000 Kč. Hrozně dlouho jsem nejedl maso. Až můj švagr, který byl voják, mě to násilím naučil. Byl jsem tam jednou na návštěvě a on mi dal na talíř kuře a knedlík. Řekl mi: “Buď sníš všechno, nebo nic!“ Tak jsem nechtěl raději nic. Po pár hodinách jsem dostal hrozný hlad a tak jsem snědl i to maso. No a od té doby mě maso zachutnalo. Švagr byl bezva chlap. Kolikrát jsme spolu šli na pivo a já ho pak vezl zpátky domů na kárce. To nám ségra vždy pěkně vynadala. Opravdu nejšťastnější v životě jsem byl, když jsem si našel práci v lese. Sázel jsem stromky, řezal motorovkou nebo pálil klestí. Práce bylo dost a musela se udělat, ale hlavně mě nikdo „ nestál za prdelí“. V létě jsem si nasbíral houby, v zimě při pálení klestí jsem si třeba opékal buřty nebo dával brambory do popela. Byla to fajn práce na čerstvém vzduchu.
Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi. 18
Když je chuť na párek na počasí nezáleží
19
