školní časopis OU Kunice občasník
Zvonek zelený – Carduelis chloris
Redakční rada: ČERNOTOVÁ, KOPEJTKOVÁ, SVĚTNIČKOVÁ 1. vydání školního roku 2006 /2007
Slovo úvodem
Vážení čtenáři školního časopisu Zvonek, milí žáci, učitelé,
jelikož časopis změnil v tomto školním roce celou svou redakční radu, rozhodli jsme se kompletně změnit i jeho tvář. Společně jsme pro vás tedy připravili časopis ZVONEK V NOVÉM KABÁTĚ. Nemusíte se lekat, jedná se pouze o přirozený vývoj vám jistě důvěrně známého časopisu. Jelikož na jeho modernizaci hodláme i nadále pracovat, budeme vděčni za jakékoliv vaše příspěvky, nápady a připomínky. Přejeme tedy vám i nám, aby se časopis líbil. A těm, kteří se svým přispěním jakkoliv podíleli na vydání tohoto čísla srdečně děkujeme.
S pozdravem vaše redakční rada
Poezie
“Nechme žákům fantazii, ať nám píšou poezii!”
Já a škola ( žákyně I. ročníku) Já vím, že ve škole jsou chvíle zlý, kdy se ti vůbec nic nedaří, když se známky v učňovce nechtěj ani trochu smát a smůla tě provází. Že život ve škole je zvláštní a plný nesnází, to už dávno vím a znám. Ve škole se na mé nedostatky přichází, hlavní je, že pár dobrejch známek mám. Jen škola mě drží nad vodou, když nemůžu být doma s rodinou. Jen já své tajemství vždy škole svěřit smím, pár přátel ve škole je vším. Bloudím intrem světla smutně září, držím žákovskou a po mé tváři slzy stékají a všem napovídají, že mám zase poznámku mou, tak náhle napsanou. Proč ta škola vůbec je a tolik se jí důvěřuje?
Učiliště moje (Lukáš Kos) Učiliště moje, dost mi vyhovuje. Učitelky dobrý, některý jsou starý. Stará nebo mladá, občas nám i vynadá. O přestávce na sváču, přitom mávám na Anču. K obědu je minutka, potom přijde matika! A tak tedy závěrem, rád jsem tady učedníkem.
Próza Podzim (Petr Pospíšil) Čas zlatého listí nemůžeme minout jen tak bez povšimnutí. Právě touto dobou většina z nás vyráží na své vycházky, na houby nebo jen tak, podívat se na listí, které příroda nabarvila všemi barvami. Kdo vystoupá a nemusí zrovna někam daleko vysoko, uvidí strakaté listí hned na několika stromech. K barvám podzimu patří žlutá, zelená, červená, někdy i hnědá. Tyto barvy však nevydrží na stromech věčně, proto strom shazuje listí, aby mohl přežít zimu. Spadané listí pak musíme na zahrádce shrabat, v lese přes zimu vznikne humus. Předtím než strom shodí listí nám však ještě vydá ovoce – červená jablíčka a žluté hrušky. I jehličnatý strom, o kterém si lidé mylně myslí, že vůbec neopadává, shodí na zem pár jehliček. Stihne si ale mezitím vytvořit jehličí nové a proto to ani nepozorujeme. Jediný jehličnan, který na zimu opravdu opadává je modřín. Jinak k šiškám, co na těchto stromech rostou: lidé si často pletou šišku smrku a šišku jedle. Smrk má šišku špičkou směrem dolů a ta když spadne, spadne celá, kdežto u jedle je to tak, že šišku má jako svíce nahoru a odlamuje se postupně, až nakonec zůstane pouze základ, který se odlomí sám a spadne. Borovice má šišky malé. Smrk a borovice spolu mají dost společného, vypadají podobně. Jinak smrk má kořeny rozloženy pod povrchem země, kdežto kořeny borovice jsou zapuštěny hluboko do země. Ani podzimní počasí už není takové, jaké bývalo v létě. Přichází k nám mlhy a podzimní mrazíky, teploměr už neukazuje krásných 20 °C. Ven se musíme více oblékat a někteří z nás si musí dokonce do svého šatníku koupit nové oblečení. Koncem podzimu už také napadne první sníh, a když píšu tyto řádky (21.11. večer), bylo studené ráno, nad Kunicemi byl velký černý mrak a na ten sníh to opravdu vypadalo. Nakonec ještě nenapadl, v rádiu ale právě poslouchám předpověď počasí na letošní zimu – na horách sníh, v nížinách déšť… Pozadu jistě nezůstali ani přírodní modeláři, kteří celý podzim sbírali z přírody slámu, větvičky a jiné potřebnosti a teď kupují lepící pistole a zkoušejí si vyrobit vlastní adventní věnec a nejen to. Proslulá zvířátka z kaštanů, housenky z listí, to vše patří zcela určitě k dětským podzimním zábavám.
Něco pro zasmání aneb vtipy ze školních lavic Jablko k nepoznání
Učitelka nakreslila na tabuli jablko a ptá se dětí: “Co jsem to nakreslila?” Přihlásí se jeden chlapec a odpoví: “Prdel.” Učitelka se rozplakala a vyběhla ze třídy. Za chvíli do učebny vkročí ředitel a křičí: “Proč jste paní učitelku dohnali mk slzám? A kdo nakreslil na tabuli tu prdel?”
Rozdělení
Na školním výletě přespává třída přes víkend v tělocvičně. Učitel v pátek večer rozmístí slečny na jeden konec, chlapce na druhý, uprostřed nakreslí čáru a říká: “Za každé překročení této čáry účtuji deset korun!” Z davu chlapců se někdo ozve: “ Můžu si koupit permanentku?
Úspěch školy Soběslavská růže
Ve dnech 8. - 10.11.2006 se uskutečnil 13. ročník aranžérské soutěže Soběslavská růže, které se jako již tradičně zúčastnily i žákyně třídy KV3 – Dana Kněžíková, Lenka Polidarová a Pavla Sejková. Pod vedením učitelek odborného výcviku Olgy Malákové a Věry Čermákové pak obsadily na této soutěži krásné 4. místo, k němuž jim z celého srdce gratulujeme.
Sportovní den školy
Sport
Za krásného slunečného dne 13. září 2006 se uskutečnil sportovní den školy – orientační pochod, který byl veden nenáročným terénem a trasa byla řádně vyznačena. Pochodu se zúčastnilo celkem 14 družstev složených z dívek a chlapců z různých oborů. Na deseti stanovištích jednotlivá družstva plnila úkoly z civilní ochrany, environmentální výchovy, orientace v terénu, první pomoci a jiných dovedností. Přímo na stanovištích byla jednotlivá družstva i bodově ohodnocena. Převážná většina soutěžících přistupovala k plnění úkolů zodpovědně, snažili se získat co nejvíce bodů pro své družstvo. Trasa pochodu měřila cca 4 km a žáci se orientovali podle mapy, navzájem si pomáhali při zdolávání překážek, které se v průběhu pochodu objevily. Všichni prožili příjemný den, v některých případech překonali své dosavadní možnosti a o to více jim pak chutnal připravený oběd. Po zaslouženém obědě se konalo vyhlášení výsledků. Družstva umístěná na 1. až 6. místě byla oceněna diplomy a sladkými věcnými cenami z dílny našich cukrářů. Na závěr možno říci “Sportu zdar” a těšit se na další sportovní den. Umístění družstev: Družstvo č.
Vedoucí
Celkový počet bodů
4
Jirkovská Lenka
78
9
Donát Jindřich
75
10
Krotil Jaroslav
74
11
Hádlíková Soňa
73
14
Krejzová Michaela
69
Barták Pavel
67
4
Umístění 1 2 3 4 5 6
Turistický týden V týdnu dnu od 11.9 do 15.9.2006 se žáci 2. ročníku zúčastnili turistického kurzu. K sestavení tras kurzu byly použity materiály “Ladův kraj”. Vzhledem k nezvykle vysokým teplotám musely být trasy v průběhu kurzu operativně upravovány tak, aby u žáků nedošlo k přehřátí organismu a dehydrataci. Součástí kurzu byla i návštěva kulturních památek, jako např. Museum krojů v Mnichovicích a Památník Josefe Lady v Hrusicích. Nové poznatky mohou žáci využít v teoretickém vyučování (ČJ, OV). Významný byl i nácvik první pomoci s použitím improvizovaných pomůcek, poznávání rostlin, hub a nerostů, orientace v terénu apod. Prověrka turistických znalostí, která proběhla v pátek a porovnání výsledků turistických znalostí z pondělního testu jasně ukázaly rozšíření znalostí žáků během kurzu.
Můj domácí mazlíček Zeptali jsme se žáků, zda mají nějakého domácího mazlíčka a co nám o něm mohou napsat. Tady jsou odpovědi: “Můj domácí mazlíček je kocourek, jmenuje se Filípek. Je celý černý, má akorát dva bílé fousky. Je to ještě koťátko, tak je malinký. Strašně rád papá, takže na svoji velikost je docela tlustý. Hrozně rád se mazlí se mnou nebo s mými plyšáky. Je hrozně roztomilý – za nic bych ho nevyměnila.”
“Mám jednoho psa, který se jmenuje Amála a taky mám dva kocoury. Jeden se jmenuje Macek a pořád se váli u kamen. Ten druhý se jmenuje Čertík a po baráku běhá jako pošuk. Jinak je mám ráda.” “Mám doma dvanáctikilovou zrzavou kouli – kocoura Mimouše. Mám ho ráda, protože je to takový vděčný válec, co se rád mazlí. Už pět let je členem naší rodiny – prostě k nám patří.”
“Moji mazlíčci jsou pes Rollf a kocour Cipísek. Mazlím se s nima, ale někdy mě naštvou. Cipísek je takový malý lump, nosí svým kočičkám chcíplé myši před dům. Rád se pere, je zrzavý a divně mňouká. Rollf je hrozně přítulný, ale cizí lidi nemá rád a rovnou je kouše. Je střeštěný, chutná mu pivo. Mám ho ráda, ale někdy bych ho nejraději přetrhla. Mám ještě dva křečky – Pepu a Lojzu – hrozně koušou a pištěj, až se někdy nedá spát. Jsou to ale dvě malé roztomilé kuličky.” “Můj domácí mazlíček je pes. Rasa našeho psa je Leonberger. Je to velký pes. Nevím, kolik měří, ale je hezký a mám ho fakt ráda, protože ho máme osm let (od té doby, co jsme se přestěhovali). Náš pes se jmenuje Rony, je vychovaný a celkem i čistotný.”
Rok s Evropskou unií
Na Odborném učilišti probíhá v letošním školním roce 2006/2007 projekt “Rok s Evropskou unií”. Cílem je přiblížit žákům co nejvíce kulturu, zvyky a zajímavosti jednotlivých zemí. Do projektu se zapojily všechny třídy včetně svých třídních učitelů a zvolily si pro zpracování tyto země: třída PE1 – Anglie, PE3 – Francie, CU1,2,3 – Itálie, PR3 – Itálie, KU2,3 – Anglie, KV1 – Itálie, KV2 – Holandsko, KV3 – Španělsko, KU1 – Polsko. V příštím čísle našeho časopisu bychom se tomuto projektu rádi více věnovali, a tak tímto prosíme všechny zúčastněné o příspěvky toho nejzajímavějšího, co o těchto zemích zjistili.
V příštím čísle pro vás také chystáme novou rubriku s názvem “Vynálezecké kuriozity”. Přejeme všem našim čtenářům krásný čas předvánoční a vánoční.
