Zvonek 1. Číslo školního roku 2011/2012
Školní časopis OU Kunice
Občasník Školní
Redakční Školní rada: žáci oboru vzdělání- Pečovatelské práce
Školní
Vítáme Vás ve školním roce 2011 - 2012
Vše musí jednou skončit! I prázdniny Tak, jak nám končí zima a sníh, končí i léto a slunce. Přesně tak končí i prázdniny a začíná škola. Zasednete do školních lavic a ponoříte se do učebnic. Místo pozorování nádherné letní přírody se budete se koukat na tabuli a na paní učitelku. Když o prázdninách plavete a sportujete, prospíváte tak svému tělu. Když se přes školní rok učíte, získáváte vědomosti. Obě věci jsou stejně důležité.
Teambuildingový program Jako kaţdoročně, tak i letos ţáci prvních ročníků zahájili školní rok teambuildingovým programem, tentokrát pod názvem „HLEDÁNÍ OSOBNOSTI.― Program se uskutečnil ve dnech 31.8. – 3.9.2011 v rekreačním středisku Poddubí na Sázavě. Program kurzu se skládal ze záţitkových, sebepoznávacích a komunikačních her. Cílem bylo hledání vlastní role ve skupině, vytváření a upevňování vzájemných vztahů mezi ţáky, ale i mezi ţáky a pedagogy, rozvíjení komunikačních dovedností a schopnosti týmové spolupráce. Celé tři dny nás provázelo krásné, slunečné počasí.
Vzpomínky na moji školu Celé dětství bylo mým snem pracovat ve zdravotnictví. Kdyţ jsem byl malý kluk, rád jsem si hrál na doktora. Dodnes mě neopustilo přání, a to starat se o lidi. V Kunicích jsem zjistil, ţe dělat pečovatele je velice zajímavé povolání. Jelikoţ vím, ţe staří lidé moji pomoc ocení, dělá mi velikou radost, ţe jim mohu pomoci. A tak jsem začal studovat na střední zdravotnické škole v Benešově. Moc se mi tam líbilo. V prvním ročníku jsem byl moc spokojený, teoretická práce v učebnách byla velice zajímavá. Školní rok pokračoval dále a začínali jsme pomalu dělat těţší úkony. V té době mi to ještě šlo a i mě to bavilo. Pomalu končil první ročník a po prázdninách nastal uţ těţký druhý ročník. Celkově byl pro mě uţ náročnější a hlavně se objevila jedna paní učitelka, která mě neměla v oblibě, ze začátku jsem si to nepřipouštěl. Snaţil jsem se, abych učivo zvládal a paní učitelka to ocenila, ale měl jsem z ní čím dál větší strach. Doma jsem učivo uměl, ale jakmile jsem uviděl paní učitelku, celý jsem se rozklepal, protoţe párkrát na mě křičela a najednou jsem se bál cokoliv říci, nechtěl jsem ji zbytečně dráţdit. Nakonec paní učitelka ovlivnila více učitelek na škole a začínal jsem mít pomalu problémy s více předměty a to mě začalo stresovat. Druhý ročník jsem ještě zvládl. Mamka se ještě ke konci školní roku ve škole domluvila s paní ředitelkou, ţe se půjdu se třetím ročníkem podívat na praxi, abych si ověřil, jestli tuto práci chci dělat a jestli jsem schopen ji zvládnout. Praxe mě nadchla, to ovšem paní učitelky nečekaly, aţ později jsem zjistil, ţe mě vlastně chtěly odradit. A tak skončil pro mě ještě relativně úspěšně druhý ročník, přes prázdniny jsem si odpočinul a radostně jsem nastoupil do třetího ročníku. To jsem ještě netušil, ţe třetí ročník pro mě bude kritický. Začala nám praxe v benešovské nemocnici na oddělení chirurgie a neurologie. Ze začátku se mi tam velice líbilo, nejvíce na neurologii, kde byla paní učitelka moc fajn. Ale jen první čtvrtletí jsem si uţíval klidu, neţ hodnou paní učitelku ovlivnila paní učitelka, která mě neměla v oblibě a věděla, ţe se jí bojím. Paní učitelka má opravdový dar, bohuţel umí ovlivňovat lidi, mrzí mě, ţe jsem zrovna já byl pro ni ten špatný a přitom jsem se tolik snaţil. Na chirurgii jsem zaţíval přímo peklo, protoţe tam nás měla právě paní učitelka, které jsem se tak bál. Neustále na mě křičela i na chodbě, zdravotní sestry mě litovaly, spoluţačky se za mě postavily, paní učitelky se to ale dotklo a křičela na ně ještě víc neţ na mě. Mě to mrzelo celý školní rok, bál jsem se cokoliv říct i doma, myslel jsem si, ţe mi nikdo nedokáţe pomoci a ani neuvěří. Teorie ošetřovatelství jsem se bál a tudíţ mi vůbec nešla. Uţ v prvním pololetí jsem z ní propadl, a kdyţ jsem zjistil, ţe neprojdu, tak jsem se přestal naprosto učit, nic mě nebavilo. Poslední měsíc přišla souvislá praxe, tam to bylo hodně špatné, nechce se mi na to uţ ani vzpomínat. Moc mě mrzelo a stále ještě mrzí, ţe jsem musel ze školy odejít. Ve třídě jsme měli dobrý kolektiv, na který stále vzpomínám, a stýská se mi po nich. Spousta učitelek na škole bylo výborných i paní ředitelka byla skvělá. O to víc mě mrzí, ţe jsem musel odejít a změnit školu, kde jsem jinak byl spokojený. Jsem ale rád, ţe mamka objevila školu v Kunicích. Musím přiznat, ţe se mi sem nechtělo, dnes jsem rád, ţe chodím právě do Kunic. Překvapilo mě, jak mě tady kolektiv ve třídě i paní učitelky přijali a na trápení v Benešově pomalu přestávám myslet. Jaroslav Mašek, PE 3
Chodský kvítí 21.9.2011 proběhl v Horšovském Týně již sedmý ročník soutěže „ Chodský kvítí“ ve vazbě a aranžování květin. Pod rukama třinácti soutěžících ze čtyř odborných učilišť - z Horšovského Týna, Kunic, Toužimi a Kaniny vznikala ze zcela obyčejných věcí rozmanitá a v mnoha případech nevšední aranžmá. Během časového limitu museli žáci vytvořit vazby na dané téma: 1. Vonička pro ženicha a nevěstu 2. Co daly pole, lesy a zahrady 3. Pohádkový chodník Odborné učiliště Kunice zastupovaly tyto žákyně – Petra Adamovská KV3, Šárka Procházková KV2 a Jana Kuchařová KV2. V soutěži jednotlivců se na 1. místě umístila Petra Adamovská, na 4. místě Šárka Procházková, na 5. místě Jana Kuchařová. V soutěži družstev se OU Kunice umístilo na 1. místě Všem soutěžícím žákyním gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy.
Pracovní workshop V naší škole se uskutečnil dne 7.10.2011 pracovní workshop. Na prohlídku přijeli ţáci vycházejících ročníků ze Základní školy speciální v Praze 10 - Uhříněvsi. Své vědomosti a dovednosti předvedli ţáci všech vzdělávacích oborů. Většina ţáků „představování― svého oboru brala opravdu váţně a ke svému úkolu přistupovala zodpovědně a s chutí. Ţákům byly prezentovány ukázky prací našich studentů, ukázky některých pracovních činností, technologických postupů. Ţáci z Uhříněvsi měli moţnost si některé práce z našich oborů vyzkoušet. Za jejich odvahu a návštěvu byla ţáky cukrářského oboru připravena sladká odměna. Doufáme, ţe se jim u nás líbilo a ţe se nám podařilo na některé z ţáků zapůsobit. Věříme, ţe se můţeme těšit, ţe někteří z nich se stanou našimi ţáky a spoluţáky.
učitelé a ţáci PE2,PE3
Jak jsme prožili turistický týden Jistě jste si všichni povšimli, ţe v týdnu od 3. do 7. 10. 2011 proběhl pro ţáky 2. ročníků na naší škole turistický kurz. Chtěla bych se prostřednictvím našeho školního časopisu podělit o záţitky některých našich ţáků. Doufám, ţe turistický kurz byl a bude přínosem pro rozšíření vašich obzorů a inspirací do budoucích let. Jitka Blaháková učitelka Tělesné výchovy Tento týden jsme absolvovali turistický kurz. Byli jsme v Hrusicích, kde ţil Josef Lada. Potom další den jsme navštívili jízdárnu koní HORSE ACADEMY v Radimovicích. Měli jsme i moţnost se mezi sebou lépe poznat. Ta jízdárna byla moc krásná. Paní, co nás prováděla, byla sympatická a řekla nám vše, na co jsme se ptali. Také nám ukázala, kde připravují koně na závody nebo na Parkur. Pár koní jim tam chybělo, protoţe odjeli do Francie na závody. Tento den byl pro mě výjimečný. Měla jsem moţnost podívat se někam, kde jsem nikdy nebyla a vůbec toho nelituji. Kdybych měla příleţitost se tam ještě někdy podívat, tak vůbec neváhám a jdu. Udělalo to na mě moc krásný dojem. Jízdárna stojí na okraji lesa, foukal příjemný čerství vzduch – bylo to prostě krásné. Chci se tam ještě někdy podívat. Jana Kuchařová,KV2 Turistický kurz se mi líbil. Neměnil bych nic. V úterý jsme byli v Hrusicích. Největší záţitek byl, ţe jsem se dověděl kolik kníţek a obrázků Josef Lada namaloval a kolik napsal kníţek (s jedním okem). Ve středu jsme byli v Praze, nejvíc se mi líbila tělocvična a střecha Tyršova domu. Ve čtvrtek jsme byli v Radimovicích, byli tam moc krásní koně a moc mě to zaujalo, škoda, ţe jsme se nemohli povozit. Jsem moc rád, ţe jsem byl se školou na výletě a chci poděkovat všem paním učitelkám, ţe byly ochotné nás někam vzít. Mám moc rád tuto školu. Vlastimil Prorok, KU2
28. září - DEN ČESKÉ STÁTNOSTI
Státním svátkem, si dnes připomínáme, smrt patrona českých zemí Svatého Václava. 28. září, slavíme jako Den české státnosti uţ devátým rokem. Připadá na svátek katolického světce sv. Václava, českého přemyslovského kníţete a patrona země. Nepřipomínáme si však jen Svatého Václava, ale i ostatní panovníky, kteří nesli toto jméno. Mezi ně patřili Václav II., III. A IV. Český kníţe Václav I., nazývaný také Svatý, se narodil, někdy kolem roku 907, jako syn kníţete Vratislava I. (mladšího syna kníţete Bořivoje a kněţny Ludmily) z dynastie Přemyslovců a jeho ţeny Drahomíry, z kmene polabských Stodoranů (pohanů). III. A IV. Václav, byl v pořadí čtvrtým historicky doloţeným vládnoucím Přemyslovcem. Jeho ţivot, není zrovna doloţen mnoţstvím historických dat a faktů. Jisté je, ţe přemyslovský kníţe Václav I. byl dne 28. září roku 935, před kostelem ve Staré Boleslavi, přepaden a zavraţděn Boleslavovou druţinou na příkaz svého vlastního (mladšího) bratra, Boleslava I., který si tak uvolnil cestu k vládě, a stal se poté Václavovým nástupcem. Podle historika, Františka Palackého, navštívil Václav ke dni sv. Kosmy – 27. září 929 – ve výroční den posvěcení kostela, Boleslavovo sídlo ve Staré Boleslavi, a pak zde na přání bratra, také přenocoval. Hned druhý den, ale byl údajně zavraţděn (dnes se na rozdíl od Palackého, kloníme více k roku 935). Důvodem bylo zejména to, ţe Boleslav nesouhlasil s Václavovou smířlivou zahraniční politikou a chtěl se dostat na trůn. Václavův ţivot a jeho zavraţdění, se ještě v 10. století stali, zdrojem náboţenského Svatováclavského kultu. Jeho uctívání, se později v 11. a 12. století, šířilo nejen po celé zemi, ale například i do sousedního Polska či Ruska. „Svatý Václav se stal světcem, přímluvčím a ochráncem svého lidu v nebesích, a tak i symbolem, záštitou a svorníkem národní jednoty a síly.― (citace historika J. V. Šimáka).
Václavova vraţda a oslava prvního českého světce a mučedníka, se staly vděčnou látkou církevních oslavných spisků a legend, které se pak šířily nejen doma, ale i za hranicemi. Připomínalo se hlavně, ţe zboţný kníţe Václav, dal v zemi stavět kostely a povolal do země kněţí ze všech křesťanských zemí. Na hradě Praţském, dal Václav zaloţit kostel sv. Víta. Tam byly také nakonec pochovány jeho ostatky. V kapli katedrály sv. Víta na Praţském Hradě, se nachází také snad nejznámější socha Václava I. od sochaře Petra Parléře.
CO BYCHOM MĚLI VĚDĚT?
Je pravda, že jedovaté houby neožírají slimáci a hmyzí larvy? Tak tohle je nebezpečná pověra! Například muchomůrku zelenou jako vůbec nejjedovatější houbu vyloţeně vyhledávají hmyzí larvy i plţi – je pro ně totiţ neškodná. Hodně chutná ale i lidem, takţe rozhodně není pravda ani to, ţe prudce jedovaté houby chutnají odporně. „Všechny houby opravdu jedovaté mají chuť a vůni příjemnou nebo aspoň nenápadnou a většinou i sympatický vzhled,“ varoval léta známý mykolog František Smotlacha. Pozor, ale i na další nepodloţené mýty. Jestliţe jste slyšeli, ţe všechny houby rostoucí na pařezech nebo na dřevě jsou jedlé či alespoň nejedovaté, zapomeňte na to! Na padlých stromech a pařezech běţně roste třeba prudce jedovatá čepičatka jehličková. Úplný nesmysl je pak to, že jedovaté houby ve styku se stříbrným nádobím a s cibulí černají!
Plži si na muchomůrce zelené pochutnají bez jakýchkoliv potíží.
A opravdu zlikviduje delší var či smažení každý houbový jed, jak se traduje? Platí to sice třeba u hřibu satana, ovšem všechny naše smrtelně jedovaté houby neztrácejí jedovatost ani po dlouhodobé tepelné úpravě.
Proč z jehličnatých stromů shazuje na podzim jehličí pouze modřín? Biologové by řekli, ţe je to pro modřín evoluční výhoda. Jehličnany jsou obecně proti mrazům celkem odolné, ale pokud rostou v místech s opravdu drsným klimatem, jehličí jim v tuhých zimách vadí. Usazuje se na něm sníh, který láme větve, a především se na jeho povrchu zbytečně odpařuje voda, coţ můţe být pro strom osudné. Modřín problém obešel tím, ţe se během milionů let vývoje naučil jehličí na podzim shazovat. Právě díky tomu spolu s břízou obsadil i velmi chladné končiny včetně sibiřské tajgy a odolává extrémním mrazům. Ostatně není zcela pravda, ţe jehličí shazuje jen modřín. Část ho opadá kaţdý rok i z ostatních jehličnanů, ale zároveň se obměňuje. Smrk vymění všechno jehličí za nové zhruba za pět let, borovice asi za tři roky.
Pro chytré hlavy Který znak je zde pouze jednou?
1 4 5 8 6 2 7 3 0 9 9 1 3 5 7 0 4 6 8 Chybějící znak je:
Já to z něj vymlátím
Citáty Elbert Hubbard Největší chyba, kterou v ţivotě můţete udělat, je mít pořád strach, ţe nějakou uděláte. ———
Čínské přísloví Zeptáš-li se, budeš pět minut vypadat jako blbec. Nezeptáš-li se, budeš blbcem celý ţivot. ———
Tennessee Williams Člověk nesmí dopustit, aby se jeho ţivot zastavil, ani tehdy, kdyţ jeho ţivotní sen ztroskotal. ———
Lucius Annaeus Seneca S ţivotem je to jako s hrou. Nezáleţí na tom, jak je dlouhá, nýbrţ na tom, jak se hraje. ———
Ben Stein První krok pro to, abyste od ţivota získali to, co chcete, je rozhodnout se, co to je. ———
George Bernard Shaw Teď, kdyţ jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá uţ jen jediné naučit se ţít na zemi jako lidé. ———
Sofoklés Pamatuj, ţe i ta nejtěţší hodina ve tvém ţivotě má jen 60 minut ———
Lucius Annaneus Seneca Je zhola zbytečné se ptát, má-li ţivot smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.
