školní časopis OU Kunice občasník
Zvonek zelený – Carduelis chloris
Redakční rada: ČERNOTOVÁ a spol. 1. vydání školního roku 2007 /2008
První zvonění nového školního roku je za námi... Dva měsíce prázdnin žákům utekly jako voda a znovu se ozval školní zvonek, který přivítal nové žáky prvních ročníků v oborech kuchařské práce, aranžérské práce, cukrářské práce a pečovatelské práce. Na uvítanou zazvonilo i žákům druhých a třetích ročníků, kteří se již vraceli do známého prostředí. Aby byl krok do „neznáma“ usnadněn novým žákům, byl pro ně již tradičně uspořádán adaptační kurz, tentokrát však ve zcela nové podobě. Učiliště již od loňského školního roku využívá služeb agentury MIDAS, která pod vedením Mgr. Pavla Rampase zajišťuje akce tohoto typu. Přestože nám počasí nebylo právě příznivě nakloněno, kurz se myslím povedl a hlavně splnil předpokládaný účel – poznali se mezi sebou žáci jednotlivých tříd i oborů, rovněž poznali své budoucí pedagogy... Hned v prvních týdnech školy jsme absolvovali další dvě důležité akce – Sportovně turistický kurz pro žáky II.ročníků a prezentaci školy na celostátní výstavě Vzdělání a řemeslo v Českých Budějovicích. A již nyní se těšíme na další, kterými budou například tradiční Vánoční trhy, 15. ples absolventů...
Poezie “Nechme žákům fantazii, ať nám píšou poezii!”
Motýl (žákyně učiliště) Jsi jako motýl, co po světě lítá. Svými křídly slzy mé stíráš. I když je noc, nebo když svítá. Jsi jak ten motýl, co srdce mé hlídá.
Čas (žákyně učiliště)
Kéž by tak šlo obrátit čas, tvou lásku bych ke mně chtěla vrátit zas. Mé slzy cítím pod dotyky řas, hodně jsem tě milovala, ale neřekla to včas.
Podzim (žákyně učiliště)
„Včera byla smaženice, samé divné hřiby, dneska jedem do márnice za těmi co chybí.“
CITÁTY
(citáty vyhledali žáci učiliště)
„Předstírání je sebeponižování“ „Velký talent, to je tuze velká netrpělivost“
Pohled na Učiliště očima nových žáků
...
Můj pohled na OU (žákyně OU) ...Je to tu hezké, zajímavé prostředí...Měla jsem celkem strach z toho, co mě tady čeká. Teď jsem tady dva měsíce a musím říct, že je to tu v pohodě. Myslela jsem, že to bude horší – všude se říká, že přechody do nového prostředí jsou hrozné. První den na internátě jsem měla strach z lidí, ze spolužáků, jak se budou chovat k nám prvákům, ale celkem mě udivilo, že za námi přišli a řekli nám, jak to tady chodí, jak se máme na internátě chovat... Je to tu něco jiného než na základní škole. Je to jiné, lepší, na základní škole na nás moc tvrdě tlačili, ale tady je to takové klidné. Máme tady méně učiva, ale i přes to se tady musíme učit. Je to prostě jiný způsob učení než na základce, klidnější. A to jsem ráda, že to tady zvládám a snad to tu zvládnu i ty tři roky, co mě čekají a pokusím se rodičům i sama sobě udělat radost a dokázat, že umím víc, než jen se flákat. No a názor na učitele mám takový, že jsou tu i tací, které nemusím, ale zase na druhou stranu je moc neznám, tak je nemůžu hned odsoudit jací jsou, ale jsou tu i učitelé, které mám ráda. Tak tohle je můj názor na školu.
...
Pohled na školu (žákyně OU) Můj první pohled na školu a na internát byl celkem šokující! Když jsem už byla přiřazená na pokoj, tak se to zlepšilo, ale byla jsem trochu vystrašená, jak to tady bude probíhat... Rychle jsem si tady ale zvykla a už se sem i těším, protože jsou tady skvělí lidi. A teď něco o škole: škola je tady mnohem hezčí než na základce. Učitelé jsou k nám ohleduplní. Někdy si tady připadám jako na nějakém táboře než ve škole. Jen je škoda, že jsme v lese a musíme chodit do Kunic, kde je jen jeden krám. Jsem ale celkem ráda, že sem můžu chodit. Co se týče prostředí, tak je to tady klidné, žádný ruch, všude les, ve kterém se hrají hry, které vymýšlí vychovatelky nebo žáci co jsou tady už nějaký ten rok. Myslím, že jsem si vybrala dobrou školu.
Próza
Můj domácí mazlíček Morče domácí (Václava Havelková, CUI)
Dříve se morčeti říkalo „mořské prasátko“, nejspíše kvůli jeho kvičení a kvůli tomu, že bylo dovezeno přes oceán až z daleké Ameriky. Morče je větší a plašší než křečci, ale více přilne k lidem. Rozeznává své majitele a domáhá se pozornosti. Péče o něj není příliš nákladná: stačí bednička vysypaná bezprašnými hoblinami, krmítko a napáječka. Morče nedovede šplhat ani skákat, proto může bednička zůstávat z vrchní části otevřená. Morče bude mít přehled o okolí a bude spokojenější. Je to velký jedlík a výlučný vegetarián. Musí mít dostatek sena, trávy, zrní, ovoce i zeleniny. Potřebuje také něco na obroušení hlodavých zubů. Morče domácí je aktivní ve dne i v noci. Pokud se rozhodnete pro koupi páru morčat, měli byste vědět, že samice může mít čtyři i pět vrhů ročně, vždy po dvou až třech mláďatech. Křečci (Václava Havelková, CUI) Křečci jsou noční tvorové. Chcete-li se vyspat, neumisťujte si chovné zařízení s křečkem do ložnice. Křečci žijí dva až tři roky. Jsou všežraví a kromě zeleniny a zrní potřebují i živočišné bílkoviny, tedy tvaroh, vajíčko, vařené maso. Křečka je třeba chovat v zavíratelné kleci nebo teráriu, protože jinak často utíká a v domácnosti může napáchat nemálo škod. Křečci dospívají již ve věku dvou měsíců, samice jsou březí pouze něco přes dva týdny a rodí v jednom vrhu pět až deset mláďat. Samce je vhodné od samice oddělovat, nejen proto, že by ji časté porody vysilovaly, ale samci navíc často mláďata sežerou. Ostatně v přírodě žijí křečci samotářsky. U nás se nepříliš často setkáváme s křečkem polním (který pro svou kousavost rozhodně není vhodný k domácímu chovu). V domácnostech se nejčastěji chovají různé formy křečka zlatého a drobní křečci džungarští.
Něco pro zasmání aneb vtipy ze školních lavic (vyhledali žáci učiliště)
Tak děti, dnes se budeme fotit. Pěkně se na fotce usmívejte, to bude taková památka. A když za deset let vezmete tu fotku do rukou, podíváte se na ni a řeknete, tak toto je Petr, ten je dnes chemik a toto je Anča, ta má už šest děti a pěknou rodinku, a ze zadní lavice se ozve: "A toto byla naše učitelka a ta je už dnes mrtva."
Syn přinese vysvědčení se samými pětkami a vymlouvá se: „Tati, ale vždyť jsi mi říkal, že chlap, který nemá koule není chlap...“
Ve druhé třídě Pepíček pořád tyká paní učitelce. Tu už to jednou pěkně naštve a povídá: "Hele, Pepíčku, za trest napíšeš stokrát NEBUDU TYKAT PANÍ UČITELCE, je ti to jasný?" Pepíček, že jo, ale druhý den to má napsaný dvěstěkrát. Paní učitelka se ho ptá: "Ale Pepíčku, já jsem ti řekla, abys to napsal jenom stokrát." Pepíček se na ni tak podívá a řekne: "Když já jsem ti chtěl udělat radost...“ Pepíček je zkoušen ve škole: Učitelka: "Pepíčku, řekni dvě zájmena." Pepíček: "Kdo, já?" Učitelka: "Výborně, Pepíčku." Do školy přijde inspektor. Ptá se jednoho žáka, jestli ví, proč je osa glóbusu nakřivo. Žák v rozpacích odpoví, že on to neudělal. Inspektor vyzve tedy učitele, aby to žákům vysvětlil. Učitel zrudne a praví: "Opravdu je to tak, pane inspektore, dostali jsme ten glóbus takhle už z obchodu." Inspektor pak vypráví celou záležitost řediteli. Ten vybuchne: "Stokrát jsem tomu učiteli říkal, aby nenakupoval u žida
Výstava „Vzdělání a řemeslo“ aneb jak nám bylo v Budějovicích V týdnu od 17.9. do 21.9.2007 jsme se s naším učilištěm (OU Kunice) zúčastnili výstavy „Vzdělání a řemeslo“ v Českých Budějovicích. Prvních 14 dní školy bylo proto zasvěceno přípravám všeho potřebného pro náš výstavní stánek. Jen co jsme první den přijely do Budějovic, začaly jsme vybalovat věci z Avie a pomaličku připravovat výstavní stánek. Kolem 12 hodiny jsme šly všechny společně na oběd, po kterém jsme se jely ubytovat. Bydlely jsme v Hluboké nad Vltavou v penzionu Fanny, odkud byl krásný výhled na zámek. Snad nejkrásněji byl ale zámek vidět v noci. Druhý den ráno jsme vstávaly kolem 8 hodiny. Následovala příprava na perný den. Po výborné snídani, kterou připravovala paní Mokrovicsová, jsme se sbalily a jely otevřít stánek. Celý den jsme návštěvníkům výstavy předváděly různé výrobky z oborů, které naše škola žákům nabízí. V podobném duchu proběhly celé čtyři dny a ve středu nás navíc přijeli navštívit spolužáci z učiliště, kteří se výstavy „Vzdělání a řemeslo“ zúčastnili jako hosté. Podle jejich reakcí vím, že rovněž strávili v areálu příjemný den. Jediné, co bych chtěla ke stručnému vyprávění o Budějovicích ještě dodat je, že tam byla opravdu velká legrace jak s paní Doležalovou, tak i s paní Mokrovicsvou a paní ředitelkou. Více vám snad napoví přiložené fotografie. (žákyně učiliště)
Fotogalerie
ADAPTAČNÍ KURZ
TURISTICKÝ TÝDEN
VZDĚLÁ NÍ A ŘEMESLO
