školní časopis OU Kunice občasník
Zvonek zelený – Carduelis chloris
Redakční rada: ČERNOTOVÁ a spol. 2. vydání školního roku 2007 /2008
Poezie “Nechme žákům fantazii, ať nám píšou poezii!” Cukrář (žák učiliště) Vždycky jsem chtěl řídit vlak, teď peču dorty a tak. Je to pěkná dřina, ale taky někdy psina. Pečeme různě – pusinky, špičky, rohlíčky, máme z toho pěkné pupíčky.
Už se těším na Vánoce (Karolína Lakatošová)
Vánoce (Karolína Lakatošová)
Už se těším na Vánoce, na kapříka jednou v roce. Zpíváme si koledy, stavíme se u dědy. Děda mi dá dárek a v něm bude párek. Párky já mám nejradši, od dědy jsou jinačí. Lepší, hezčí, voňavé, prostě je to to pravé.
Vánoce mám nejradši, ty jsou prostě nejlepší, sedíme u stolu, pijeme kofolu, máme spoustu jídla i kuřecí křídla. Vánoce jsou nejlepší, jen tak prostě nejhezčí.
Zvířecí zajímavosti
Nejhlasitější zvuky Pulsy o nejnižší frekvenci, produkované modrými velrybami při vzájemné komunikaci, jsou nejhlasitějšími zvuky vydávanými kterýmkoliv živým tvorem. Při jejich měření byla zjištěna hodnota 188 decibelů. Byly zaznamenány na vzdálenost 850 km. Slovní zásoba Nejbohatší slovní zásobu má andulka pojmenovaná Puck, jejíž majitelkou je Camille Jordanová z Petulamy ve Střední Americe. Její zásoba slov byla 31. ledna 1993 odhadnuta na 1728 slov.
Vánoční báseň (vyhledala Vendulka Havelková) Rolničky zvoní a hustě sněží, Vánoční koledy v hlavě mi běží, kapr a salát leží si na stole, láska a radost prochází pokoje. Úsměvy dětí, těšíc se na dárky, pohledy dospělých zasněné do dálky. Radost a pohoda, žádný spěch, ticho a pohoda, toť pocit všech. Sluníčko zapadá střídáno stínem, tatínek popadá sklenici s vínem. Pronáší přípitek znovu, zas po roce, nakonec dodává: „veselé Vánoce“. Pak zasedne ke stolu a započne večeři, cinkání rolniček je slyšet z poddveří. No a když skončí slavnostní hostina, odejde ke stromu kompletní rodina. Zpívají koledy a krájí ovoce, všichni jsou veselí, vždyť jsou dnes Vánoce. Když písně dozní, tak vstane dědeček, krátce se ukloní, rozsvítí stromeček. Ke stromu skloní se a dárky rozdělí, každý je zvědavý, co uvnitř objeví. Pak se začne rozbalovat, ostatním dárečky ukazovat. Každý má dárek ve své moci, za této čarokrásné noci. I malý Honzík huláká, „maminko, dostal jsem plyšáka“. :-)
Próza Pohled na Učiliště očima nových žáků (žákyně učiliště)
Tady ve škole se mi moc líbí, jsou tu srandy a dá se dělat hodně věcí. Občas chodíme i do lesa na houby nebo hrajeme různé hry po lese. Na téhle škole se mi líbí, že je pěkně upravená a barevná. Na intru se můžeme dívat i na televizi, což je super. Můžeme chodit i na vycházky... Naše třída je super, mám tam hodně kamarádů. Baví mě se učit i provádět odborný výcvik, protože kdyby mě to nebavilo, tak se sem nikdy nepřihlásím. Vybrala jsem si obor cukrářka, protože už od malička mě hrozně bavilo pomáhat mamce s cukrovím. Teď už občas i sama něco upeču. Strejdovi bylo 40 let a já jsem mu sama upekla dort, kde bylo napsáno „Vše nejlepší k narozeninám“ a dala jsem na ten dort i 40 svíček. Strejda měl radost z toho, jak jsem šikovná, a že se na tu školu moc hodím. Na intru se nejvíc bavím s holkama ze starších ročníků. Na pokojích máme namalované krásné obrázky. Můžeme chodit ven, kdy se nám zachce, ale ne za bránu – jenom na hřiště. Taky se na intru pořádají různé hry a soutěže, což mě strašně baví, pořádně se při tom vždycky vyblbneme. V pátek se mi ani nechce jezdit domů, jak se mi tady líbí, kdybych nemusela, tak se tu někde schovám a zůstanu tady. Ale je fakt, že někdy se domů těším, protože kdybych neviděla celý rok rodiče, tak se asi zblázním. Jinak učitelé jsou super, respektují nás, to co děláme a je s nimi sranda jak ve škole, tak na odboráku. Ve školní jídelně mi moc chutná. Zatím jsem nevyhodila žádné jídlo, jak je to dobré. Teda až na ty polívky – ty nemusím, ale já si je radši ani nedávám. A jak už jsem napsala – ráda jím, tak se moc těším na tu novou jídelnu, jaká bude, jestli bude taky tak pěkná, jako byla ta stará. Měla jsem z ní pěkný pocit, protože ji aranžérky hezky vyzdobily. Prostě se mi tady moc líbí – už vím, že se mi odtud nebude chtít jako ze základky. Tam jsem se těšila, až půjdu pryč. Na základní škole jsem totiž moc kamarádů neměla, byla jsem skoro pořád sama a to bylo hrozné. Jediné, co mě bavilo je, že jsme měli na základce postiženého kluka a já jsem se o něj starala, když neměl pomocnici. Myslím si, že to byla hlavně moje chyba, že se se mnou na základce nikdo nekamarádil, protože jsem byla pořád s tím postiženým klukem – byl mi přednější než všichni ostatní. No a ostatní se mi pak za rohem smáli, proč to dělám... Štve mě, že ten můj kamarád šel jinam na školu než já. Takže teď si jenom píšeme, ale to nestačí. Chtěla bych ho ještě někdy vidět. Ale jinak, jak už jsem napsala, tady je to lepší – tady se mi líbí.
Proč je pro mě vzdělání důležité (žákyně učiliště) Mé vzdělání květinářky se mi líbí, protože je to hezká práce. Teď jsem ve škole pouhého půl roku a po pravdě řečeno se už těšim až bude třeťák (snad to tam dotáhnu), až budu mít výuční list a u toho výučního listu si sama sobě dokážu, že něco umím, a že když chci tak to zvládnu (ale to, že to někam jako třída dotáhnem, to je na půl díl náš a na půl díl paní učitelky). Výuční list, to je doklad o tom, že jsme byli schopni dokázat udělat si střední školu, že se umíme učit... A když pak půjdu někam do zaměstnání, tak budu mít větší šance, že mě tam přijmou, protože budu mít doklad o tom, že jsem udělala i nějakou jinou školu než jen základní. Tak doufám, že to do toho třeťáku zvládnu a půjdu tam, kam mě to celý život táhne.
Lež má krátké nohy (žákyně učiliště) Je to pravdivé přísloví. Lhaní je špatný zlozvyk. Při lhaní se hodně ubližuje přátelům, rodičům, případně i učitelům. Jenže lež je někdy lepší než pravda. Není vůbec správné lhát, protože to vždycky špatně dopadne a jsou z toho zbytečné problémy. Nemělo by se lhát, ale nevěřím, že nikdo nikdy nezalhal. Kdo lže, ten ztrácí u těch ostatních důvěru. Při lhaní jsou zbytečné konflikty a tomu člověku už se pak nedá věřit. Lhaní je špatné pro člověka, který ji vypustil dřív, než si uvědomil, jaké ta lež bude mít následky. S lhaním se nikdy nikdo nedostane daleko, protože má prostě jak se říká „krátké nohy“! :-)
Zákony slečny Murphyové 1. Co se může pokazit, to se také skutečně pokazí, ale opravdu vždy to musí zařídit žena. 2. Když jsou pohromadě ženy, tak drbou, kdežto muži – ti se informují. 3. Sedí – li na pohovce muž – regeneruje se. Žena však sezením na pohovce zanedbává domácnost. 4. Domácí práce trvají vždy déle, než si manžel představuje. 5. Šňůra se sušícím se prádlem se přetrhne jen tehdy, je – li zem pod ní mokrá. 6. Křehké předměty se nějakou záhadou dostanou vždy na dno tašky. 7. Nejoblíbenější pozice v gynekologii je leh na zádech. Zakládá se na pozorování, že v této pozici je i želva bezmocná. 8. Když na ulici klopýtne těhotná žena, každý lituje miminko, jen ona punčocháče. 9. Žena, která nenávidí svého tchána zaručeně porodí jeho čtyřkilovou kopii. 10. Vítá – li tě dítě už ve dveřích polibkem, počítej do deseti a potom se podívej, co je rozbité. 11. Má .li tvoje dítě problémy s výslovností „R“, nic si z toho nedělej, všechna neslušná slova bude vyslovovat jasně. 12. Dětské nemoci se chovají etapovitě. tvé dvě děti nejsou nikdy nemocné současně.
Projektové vyučování „Půjdem spolu do Betléma...“ (žákyně učiliště)
Poslední pátek před Vánocemi, 21.12.2007, se v Kunicích v tělocvičně sešly všechny obory naší školy, protože se konalo projektové vyučování „Půjdem spolu do Betléma...“ a hrály se různé soutěže, které se vztahovaly k jednotlivým oborům. Ze začátku se mi to zdálo, jako pěkná blbost, ale potom se mi to docela líbilo. Hlavně, když jsem na stole viděla tolik jídla:-). Docela mile mě překvapilo, že to bylo takové jakoby vánoční rozloučení. V jiných školách to určitě není. Ani na základce to nebylo takové hezké jako tady a na učňáku jsme se normálně učili. Bylo to moc hezké, příjemné a hlavně musím pochválit to jídlo:-)!
