KODLIVÉ DOPADY PRÙMYSLOVÉ IVOÈINÉ VÝROBY

KODLIVÉ DOPADY PRÙMYSLOVÉ IVOÈINÉ VÝROBY

KODLIVÉ DOPADY PRÙMYSLOVÉ IVOÈINÉ VÝROBY Argumenty pro humánní a udritelné zemìdìlství

Český překlad: Markéta Willemsa Pecková, Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP 2004 Z anglického originálu The Detrimental Impacts of Industrial Animal Agriculture © Compassion in World Farming Trust, 2002 ISBN 1900156 20 2

Compassion in World Farming Trust je vzdělávací dobročinná organizace působící mezinárodně za zlepšení welfare hospodářských zvířat. CIWF Trust spolupracuje s organizacemi a jedinci v mnoha zemích. Compassion in World Farming Trust, 5A Charles Street, Petersfield, Hampshire, GU32 3EH, UK Tel: +44 (0) 1730 268070 Fax: +44 (0) 1730 260791 E-mail: [email protected] Website: www.ciwf.org Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP POB 121, 140 02 Praha 4 tel/fax: 222 13 52 24 E-mail: [email protected] Website: www.spolecnostprozvirata.cz

vytištěno na recyklovaném papíře

1


OBSAH PŘEDMLUVA KAPITOLA 1: PRŮMYSLOVÁ ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA A NEDOSTATEK POTRAVIN I. Úvod II. Význam hospodářských zvířat pro drobné zemědělce A. Tažná síla a doprava B. Využití hnoje C. Maximalizování recyklace živin ze zbytků plodin D. Finanční příjem E. Pojištění při povodních, suchu a ostatních náhlých pohromách F. Zvyšování společenského postavení jedince III. Nahrazování intenzivního zemědělství humánním a udržitelným hospodařením A. Dopad intenzivního zemědělství na drobné zemědělce 1. Restrukturalizační programy 2. Světová obchodní organizace 3. Ekonomika i jedinec, oba trpí intenzivním zemědělstvím 4. Průmyslová živočišná výroba a chudoba stále narůstají 5. Průmyslová živočišná výroba se dostává do rozvojových zemí: budoucnost agrokorporací B. Urovnání stavu věcí: humánní a udržitelná živočišná výroba v rozvojových zemích 1. Příklady úspěšných humánních a udržitelných farem v rozvojových zemích IV. Závěry

4 5 5 6 7 7 7 7 7 8 8 8 9 9 9 11 13 15 15 17

KAPITOLA 2: PRŮMYSLOVÁ ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA – ZÁTĚŽ PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ I. Úvod II. Využívání vzácné půdy k nakrmení neudržitelných plemen zvířat v průmyslovém chovu A. Nároky vysoce energetického/bílkovinného krmiva a životní prostředí B. Nároky vysoce energetického/bílkovinného krmiva a účinné nasycení světa III. Nízká genetická diverzita hospodářských zvířat IV. Celosvětová vodní krize V. Znečištění životního prostředí výkaly průmyslově chovaných hospodářských zvířat VI. Globální oteplování a emise z průmyslové živočišní výroby VII. Závěry

18 18 18 18 19 22 23 23 24 25

KAPITOLA 3: PRŮMYSLOVÁ ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA A LIDSKÉ ZDRAVÍ; BEZPEČNOST POTRAVIN – OHROŽENÍ LIDSKÉHO ZDRAVÍ I. Úvod II. Otravy z masa, které pochází z průmyslových živočišných farem III. Nadměrné používání antibiotik v intenzivních chovech zvířat IV. Závěry

26 26 27 29 31

2


KAPITOLA 4: PRŮMYSLOVÁ ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA A LIDSKÁ VÝŽIVA – ZPŮSOB STRAVOVÁNÍ A LIDSKÉ CHOROBY I. Úvod II. Nadváha a obezita – špatný způsob stravování, špatná doporučení A. Diabetes mellitus B. Koronární onemocnění srdce a vysoký krevní tlak C. Vlivy na vzorce nadměrné konzumace III. Rakovina IV. Nárůst chronických onemocnění v rozvojových zemích V. Vyvrácení myšlenky: řešit podvýživu pouze masem VI. Nutnost výchovy k udržitelným stravovacím vzorcům VII. Názor IFPRI na nižší konzumaci masa a snižování podvýživy u dětí VIII. Závěry

32 32 33 34 34 34 35 36 36 37 39 39

KAPITOLA 5: PRŮMYSLOVÁ ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA A WELFARE ZVÍŘAT I. Úvod II. Nosnice III. Kuřata na maso (brojleři) IV. Prasata chovaná pro maso (na výkrm) V. Prasata na chov (prasnice) VI. Dojnice VII. Hovězí dobytek VIII. Ryby IX. Přední organizace uznávají důležitost welfare zvířat X. Závěry

40 40 40 41 42 42 43 44 44 44 45

KAPITOLA 6: ZÁVĚRY - POLITICKÉ DŮSLEDKY

46

SHRNUTÍ

47

CITACE

50

AKRONYMY

55

3


PØEDMLUVA Skandální chudoba ve světě bohatých je ostudou nás všech. Zmírňování chudoby má být celosvětovou prioritou, což musí obnášet i plnění potřeb na poli zabezpečování potravy pro budoucí generace. O tomto cíli nemůže být sporu. Bez pevné politické vůle je však nemožné těchto cílů dosáhnout spravedlivou a udržitelnou cestou. Zkušenosti nás naučily, že jsme vedle, očekáváme-li toto nesnadno dosažitelné potravinové zabezpečení od „volného trhu.“ Zemědělské firmy, kterým již nesvazují ruce legislativní omezení, vyměňují udržitelnost za krátkodobý profit, zhoršují tak stav životního prostředí v místě svého působení a vytvářejí závislost na technologických vstupech. Lokální nabídka potravin čím dál výrazněji závisí na nestabilních světových trzích a fluktuacích směnných kursů. Zemědělství na bázi průmyslových podniků je přežitý a diskreditovaný způsob výroby potravin, který je naléhavě třeba opustit, a to z důvodů, která tato zpráva tak zřetelně artikuluje. Takový tovární statek chová tisíce zvířat v přístřešcích, jež bývají příčinou chorob. Vody je zde poskrovnu, šetří se elektřinou, jež pohání ventilátory a dávkovače krmiv. Místních pracovních sil se využívá jen málo, krmiva pro zvířata (obiloviny, které by někdy bylo možno přímo použít i pro stravování lidí) se často dovážejí. Produkuje množství znečišťujících látek, exkrety, které místní prostředí nedokáže absorbovat. A na výstupu je finální produkt, který si chudí – ať už v místě, či celostátním měřítku – ani dopřát nemohou a který často beztak bývá určen na export pro bohatší městské spotřebitele. Z perspektivy potravinového zabezpečení se snad jako nejvážnější jeví dopad průmyslového zemědělství na drobné rolníky a rodinné statky, jež nejsou s to konkurovat, mnozí i bankrotují. To pak vyvolává migraci z venkova do měst, narůstající chudobu a hladovění. Od živočišné výroby průmyslového typu se v Evropě upouští. Nejenže kontinent trpí nadmíru znečištění a stále častěji propukajícími chorobami, ale i spotřebitelé prohlašují, že cena, kterou nutno zaplatit za blaho zvířat, je příliš vysoká. Společnost, která tak vehementně usiluje o zmírnění chudoby, jistě musí být společností, které záleží i na tom, jestli i její zvířata žijí jim hodným životem – což nepřipadá v úvahu v ubohých a stěsnaných poměrech průmyslového statku. Existuje mnoho důvodů k upouštění od těchto továrních statků – na základě všeobecných zásad spravedlnosti. Ale je zde i zájem o sebe sama. Pokud se zvířata chovají v průmyslové farmě, neobejdou se bez antibiotik, jež je chrání před chorobami, respektive je léčí – a ta se často přidávají i do růstových stimulátorů. Není tedy divu, že se i u člověka stále větší měrou vyskytují antibioticky rezistentní bakteriální infekce. Nové výzkumy ve svých hlavních směrech poukazují na výraznou souvislost mezi konzumací určitých druhů masa a výskytem jistých druhů rakoviny – jakož i přímou spojitost s kardiovaskulárními onemocněními. Opravdu nám tak záleží na tom, aby západní nemocnost postihla i chudé kdekoli jinde? Tato zpráva podává výklad předběžných úvah CIWF Trust o živočišné výrobě v celosvětovém měřítku. Věříme, že vyvolá nejen polemiku, ale i činy. JOYCE D’SILVA výkonná ředitelka, Compassion in World Farming

4


KAPITOLA 1: PRÙMYSLOVÁ IVOÈINÁ VÝROBA A NEDOSTATEK POTRAVIN Ukazuje se, že světová populace do roku 2020 vzroste na 7,7 miliardy lidí, ze kterých bude odhadem 95 % žít v rozvojových zemích. Očekává se, že poptávka po potravinách živočišného původu se bude zvyšovat rychlejším tempem než růst populace. Podle shora uvedené publikace mohou rozvojové země hlavní změnu očekávat ve způsobu, jak u nich budou maso a další živočišné produkty vyráběny. Humánní a udržitelné farmy budou vyřazeny z konkurence a nahrazeny rozsáhlými průmyslovými farmami. Navíc se předpokládá, že hlavními producenty masa a živočišných produktů pro zbytek světa se stanou právě rozvojové země. Ale co to bude pro tyto země a jejich obyvatele znamenat? Bolestně trefnou otázku pokládají Janice Cox a Sari Varpama ve své zprávě pro organizaci Compassion In World Farming (CIWF/ Soucit ve světovém zemědělství) nazvané „Revoluce v chovu hospodářských zvířat – pokrok, nebo zkáza?“ Je tzv. revoluce v chovu hospodářských zvířat symbolem pokroku, nebo zkázy?

I. Úvod Dvě třetiny světové populace hospodářských zvířat se nacházejí v rozvojových zemích.³ Tamější chovy hospodářských zvířat jsou silně závislé na neprůmyslových, víceúčelových metodách živočišné výroby.4 Vědci z Výzkumného institutu pro mezinárodní politiku potravin (IFPRI/International Food Policy Research Institute), Světové organizace pro výživu a zemědělství (FAO/Food and Agricultural Organisation of the United Nations) a Mezinárodního institutu pro výzkum hospodářských zvířat (ILRI/International Livestock Research Institute) však ve své zprávě The Livestock to 2020: The Next Food Revolution (Hospodářská zvířata do roku 2020: Příští potravinová revoluce) spolupracovali na popisu nového fenoménu v produkci hospodářských zvířat v rozvojových zemích tzv. revoluci v chovu hospodářských zvířat.2 Tato revoluce je charakterizována ústupem od chovu zvířat pro univerzální využití (vedle produkce masa a mléka také kůže, tažné síly, hnojiva atd.), ústupem od produkce potravin na lokální úrovni a přechodem k intenzivním metodám chovu zvířat za účelem dodávky potravin na globální úrovni.

Podle FAO žije ve světě v současné době 800 milionů lidí bez zajištění dostatečného přísunu potravin. Experti se shodují, že při zmírňování hladu a chudoby hraje klíčovou roli živočišná výroba. Nicméně nejsou bezpodmínečně zajedno v tom, jaký způsob živočišné výroby by měl být provozován. Na jihoafrické konferenci o zajištění dostatku potravin prohlásil S. H. B. Lebbie6: Živočišná výroba je pro zajištění potravin a udržitelného zemědělského rozvoje v Africe a ostatním „rozvojovém“ světě zásadní. Hospodářská zvířata poskytují vysoce kvalitní potraviny ve formě masa, mléka a vajec. Kromě toho jsou v rámci potravinové produkce užitečná také skrze koloběh živin a svou tažnou silou při rostlinné výrobě; poskytují pracovní příležitosti a zajišťují finanční příjmy, uspokojují sociálně-kulturní potřeby lidí, kteří zvířata chovají.

Revoluce v chovu dobytka naznaèuje, e do roku 2020 pøejdou rozvojové zemì z drobného chovu hospodáøských zvíøat k prùmyslové ivoèiné produkci. Nicménì, v jiní Africe nyní probíhá výzkum zabývající se návratem extenzivního chovu snadno adaptovatelných pùvodních plemen.

Na druhé straně Rada pro zemědělskou vědu a technologii (CAST/Council for Agricultural Science and Technology) hodnotí udržitelné způsoby využívání hospodářských zvířat jako „nepřímé přispění zvířat k zásobě potravin“.5 Ve své studii CAST navrhuje 5


technologie a genetické inženýrství jako „rychlé řešení“ pro odstranění chudoby a hladu. Tato publikace se však snaží dokázat, že jedním z klíčů jak zmírnit hladovění a chudobu je udržitelný způsob chovu zvířat.

neefektivnosti hospodaření), nemůže politická diplomacie a projekty usilující o zabezpečení dostatečného množství potravin v rozvojových zemích pracovat pouze přímo s drobnými zemědělci, nýbrž také poskytovat v rozvojových zemích informace o škodlivých dopadech průmyslové zemědělské výroby a navrhovat opatření k řešení těchto problémů.

Většina zemědělců v rozvojových zemích vlastní smíšené farmy, kde plodiny a zvířata společně vytvářejí relativně soběstačný systém. Celosvětově tyto smíšené farmy produkují největší množství živočišných produktů a překonávají průmyslové způsoby výroby všech produktů, vyjma drůbežího masa a vajec. 59,8 % vepřového masa je vyprodukováno extenzivním chovem, v porovnání s 39,3 %, která jsou vyprodukována průmyslově.5 Ačkoli je podíl průmyslově vyprodukovaného masa stále podstatně vysoký, propočty ukazují, že smíšené zemědělství není v žádném případě nevýznamnou metodou produkce potravin. Zatímco průmyslová produkce drůbeže překonává produkci smíšených farem, chov malých hejn má stále důležitý význam pro přežití mnoha zemědělců rozvojového světa. Přibližně 80 % farmářů v Asii a Africe (včetně bezzemků) chová malá hejna slepic, která se živí nezávisle na farmářích, a sice hledáním zbytků apod.5 Význam malých farem v produkci drůbeže nemůže být tedy opomíjen. Osmdesát procent asijských a afrických farmářů není přece malé číslo.

II. Význam hospodáøských zvíøat pro drobné zemìdìlce Víceúčelové, neintenzivní metody chovu hospodářských zvířat v rozvojových zemích mají zásadní význam pro živobytí, kulturní a sociální status zemědělců. Zvířata jsou využívána pro celou řadu účelů a pro rodiny zemědělců v rozvojových zemích tak vytvářejí jistotu. Janice Cox a Sari Varpama7 některé z těchto jistot vymezily ve zprávě pro organizaci CIWF: Hospodářská zvířata chudým vesničanům obstarávají tažnou sílu, hnojivo, palivo a stavební materiál (poslední tři zmíněné produkty jsou vyráběny z trusu). Zároveň jim poskytují možnost zužitkovat obecní pastviny, zvýšit finanční příjem, úspory a jsou zárukou živobytí v případě nějaké pohromy. V některých oblastech rozvojového světa představují hospodářská zvířata mnohem více. Nejsou využívána pouze pro zajištění potravy (mléko představuje hlavní část výživy nomádů), peněz (výměnou či prodejem) a ručení/daru (zvířata jsou často dávána jako věno), ale jsou rovněž nejvyšší pojistkou proti pohromám, kdy mohou být prodána, aby mohlo být zakoupeno obilí. Také mohou hrát významnou kulturní a sociální roli – v některých kulturách jsou navíc uctívána (např. svaté krávy Hindů), uplatňují se při tradičních festivalech, bohoslužbách apod.

Takzvaná revoluce v chovu dobytka pøedvídá rychlou expanzi tohoto prùmyslového modelu snáení vajec.

Další část naší studie se bude zabývat významem hospodářských zvířat pro každodenní přežití drobných zemědělců. Vzhledem k této závislosti a kromě mnoha dalších důvodů (výživa, ekologie a problém

V Indii si cení volù pro jejich vestranné vyuití.

6


I když bývá drobné zemědělství většinou praktikováno na rodinných farmách v rozvojových zemích, má schopnost opravdu zajistit jídlo lidem přímo do úst, zatímco intenzivní zemědělství má potenciál přesně opačný: jídlo lidem od úst bere. K produktům intenzivního zemědělství mají chudí jedinci omezený přístup, poněvadž nemají dostatek peněz a možností k jejich nákupu. Tyto produkty jsou v podstatě vyráběny pro export nebo končí v rukách bohatších (městských) příslušníků rozvojových zemí. Pokud je naším cílem zmírnit hlad a chudobu, měly by být provozovány humánní a udržitelné farmy, například smíšené, v nichž si lidé hospodářských zvířat váží pro veškeré jejich potenciální využití, a farmářům v rozvojových zemích poskytují přístup k potravinám, jsou zárukou stability a různých ekonomických aktivit.

Zatímco mnoho průmyslových částí světa vnímá hnůj jako polutant a problém, zemědělci v rozvojových zemích ho považují za lukrativní složku zemědělského procesu.4 Smíšené farmy využívají moč a hnůj, které, jak bylo prokázáno, zvyšují úrodnost půdy a úrodu plodin.7, 11 Drobným zemědělcům, kteří si nemohou dovolit drahé průmyslové hnojivo, poskytují jeho levný a udržitelný zdroj. A navíc, rezidua hnoje mohou působit až po dobu tří vegetačních období, což je mnohem ekologičtější než použití průmyslových hnojiv. Rozvojové země využívají zvířecí výkaly rovněž při produkci „bioplynu“ a tuhého paliva na vaření.8 C. Maximalizování recyklace ivin ze zbytkù plodin Zbytky nebo části plodin, které se nevyužijí pro výživu lidí se pomalu rozkládají v půdě. Rozklad probíhá krátce před tím, než se stanou živiny z nich využitelné dalšími plodinami. Jsou-li však tyto zbytky zkrmovány přímo zvířaty rozkládají se pomocí mikrobů v žaludcích zvířat a živiny z nich jsou později k dispozici prostřednictvím zvířecích výkalů. Zkrmování zbytků plodin zvířatům rovněž snižuje potřebu obstarávání nebo pěstování dalšího krmiva.4

A. Taná síla a doprava Moderní zemědělské stroje pro produkci plodin nejsou v rozvojových zemích běžně dostupné, a pokud přece, nejsou zcela spolehlivé. Tažná zvířata jsou využívána jako primární zdroj síly a dopravy zralých plodin.8 Přibližně 52 % obdělávané půdy v rozvojových zemích – vyjma Číny – je obhospodařováno tažnými zvířaty.9 V samotné Asii je pro tažnou sílu používáno 300 milionů zvířat, na všech typech farem.8 Jen na smíšených farmách v celém světě je odhadem 250 milionů tažných zvířat, která obdělávají 28 % orné půdy světa.2

D. Finanèní pøíjem Pro drobné zemědělce z rozvojových zemí představují hospodářská zvířata často jediný platební prostředek. Prodej hospodářských zvířat poskytuje kupní sílu a přístup k potravinám. Prodej živočišných výrobků zajišťuje specifické prostředky příjmu.9 Pokud je přímo nevyužije majitel, mohou být kromě potravin prodávány další produkty ze zvířat: žíně, kůže, tažná síla a hnůj.5

Mnoho druhů zvířat je využíváno k četným dopravním a tažným účelům, kdy zemědělcům pomáhají zajišťovat živobytí. Například buvoli jsou v Indonésii využíváni při obdělávání rýžových polí a v Číně pro přepravu plodin, osli přepravují píci v Nigérii, v Senegalu jsou pro přepravu využíváni velbloudi a v Keni voli orají pole. Zemědělci vlastnící tažná zvířata většinou mívají rozsáhlejší farmy, což svědčí o tom, že možnost vlastnit a využívat tažná zvířata (díky penězům ušetřeným na lidské pracovní síle) fyzicky i finančně zvětšuje rozlohu půdy, kterou může zemědělec obdělávat. Například využívání tažných zvířat v Nigérii ušetří 221 hodin lidské práce na jednom hektaru půdy.8

Ženy a děti, které mají obzvlášť omezené a nejisté možnosti příjmu, mohou v chovu hospodářských zvířat nebo v prodeji živočišných produktů (mléko, vejce a hnůj) nalézt jedinečnou možnost pro stabilní zaměstnání v průběhu roku. To je důležité zejména pro zabezpečení potravin u vdov.10 E. Pojitìní pøi povodních, suchu a ostatních náhlých pohromách Obecně bývají hospodářská zvířata prodávána spíše ve vypjatých situacích, jako jsou např. sucha, požáry nebo povodně, kdy vlastnictví zvířat je často jediným prostředkem pojištění. Vlastnictvím zvířat se rizika spojená s produkcí plodin podstatně snižují, neboť zvířata vlastně představují zálohu za neúspěšnou úro-

B. Vyuití hnoje Pro většinu zemí nepředstavují tažná zvířata pouze zdroj síly. Vedle potravy (pro přímou konzumaci a pro finanční zisk) jsou také zdrojem hnoje, který slouží jako hnojivo, palivo a stavební materiál.10 7


du.9 Vlastnictví dobytka a ostatních hospodářských zvířat je užitečné zvláště pro zabezpečení žen, zejména vdov, které mají omezené možnosti příjmu.

I když tento argument může platit v teorii, je nepravděpodobné, že vlády nebo podniky budou distribuovat potraviny těm, kdo nemají prostředky na jejich nákup. Nebudou dávat průmyslově produkované plodiny nebo maso zadarmo, což bylo již mnohokrát dokázáno na příkladech zemí, které měly nadbytek potravin produkovaných intenzivním zemědělstvím a zároveň hladovějící část obyvatelstva. Když se probírala situace kolem nedostatku potravin v Etiopii, prohlásil Telwalde Berhan Egziabher:15

F. Zvyování spoleèenského postavení jedince V mnoha společnostech je vlastnictví hospodářských zvířat spojeno s vyšším společenským postavením nebo úctou. Například v oblasti Hambantota na Srí Lance mají rodiny, které vlastní velká stáda dobytka a buvolů, ve vesnici relativně vysokou prestiž. Tyto skupiny mají větší možnost investovat a vydělávat.12

V době nejhoršího hladomoru, v letech 1984 a 1985, měla severozápadní Etiopie hromady obilí, které hnily a čekaly na kamiony, aby je odvezly do hladovějících oblastí. Kromě toho 85 % populace stále žije na venkově, bez přístupu k jiným finančním zdrojům, než jsou plodiny pěstované rodinami.

III. Nahrazování intenzivního zemìdìlství humánním a udritelným hospodaøením V rozvojových zemích hrají hospodářská zvířata zcela nepochybně roli při nabývání majetku a zvyšování stability hospodářství. Je však také nutné si uvědomit, že ve světě stále existuje okolo 800 milionů hladovějících a podvyživených lidí. Existují příklady o tom, že vlastnictví a chov hospodářských zvířat chudými lidmi může ohrožovat zabezpečování potravy. Například v Nepálu dostávají ženy půjčky na pořízení koz, které jim mají sloužit jako prostředek obživy. Půjčky pak splácejí částí produkce koz. (Muži často odjíždí pracovat do Bombaje.) Na základě předpokladu, že více koz znamená více peněz, si ženy často pořizují maximální počet koz, nemohou je však uživit. Navíc ženy nemívají v tomto konkrétním případě smíšené farmy, takže pro kozy musejí denně sbírat suché krmivo v lesích, doma většinou nechávají malé děti samy a celkově se tato činnost odráží také na zhoršování životního prostředí, kdy dochází k odlesňování. Kromě toho hrozí stádům smrtící útoky leopardů, a ženy pak zůstávají bez prostředků k vyrovnání půjček.13

Místo intenzivního chovu se pro hladovějící obyvatelstvo ukázalo přijetí udržitelného využívání hospodářských zvířat jako výhodnější. „Takzvané“ výhody zajištění potravin průmyslovou produkcí se projevily jako „obcházení“ chudých. Naproti tomu se prokázalo, že udržitelná živočišná výroba zkombinovaná s produkcí plodin v relativně soběstačných systémech, kde zvířata nejsou intenzivně chována pro globální produkci potravin, je schopná zabezpečit dostatek potravy i pro chudé obyvatelstvo. Pokud je opravdovým cílem států vyřešit zabezpečení potravin pro všechny, měl by být tento systém přijat a dále rozvíjen. A. Dopad intenzivního zemìdìlství na drobné zemìdìlce Ve studii zaměřené na tzv. revoluci v chovu hospodářských zvířat z roku 1999 prohlásily IFPRI, FAO a ILRI:

Negativní dopad rapidní industrializace rostlinné a živočišné produkce se projevuje také na hlavních prostředcích příjmu a pořizování majetku u hladovějících obyvatel.2 Sedmdesát procent zemí uvádějících dětskou podvýživu zároveň vyváží průmyslově produkované potraviny. Například Indie zvýšila svůj přebytek obilí z 10 milionů tun v roce 1999 na 42 milionů tun v roce 2000. A zatímco podvýživa dětí nadále zůstává vysoká, Indie pokračuje v hledání vývozního trhu pro tento nadbytek.14 Anuradha Mitta,114 výzkumný pracovník u Food First, tvrdí, že ve světě existuje dostatek potravy pro každého – 4,5 libry (2,04 kg) potravin na osobu na den, a že problémem není produkce potravin, ale jejich distribuce.

Drobná malorolnická hospodářství se vytrácejí kvůli nízkým výdělkům za práci a zvýšené konkurenci ze strany velkých producentů.2 Jinými slovy, přední organizace zabývající se zmírňováním hladu ve světě připouštějí, že malí venkovští farmáři jsou vyřazováni z podnikání intenzivním zemědělstvím. Není to nic nového. Britští, američtí a evropští farmáři již pocítili důsledky tzv. vertikální integrace, kdy se masné kombináty (kupci dobytka, prasat atd.), producenti píce pro zvířata (a ostatní „vstupní“ dodavatelé) a výkrmny slučují v jeden obrovský koncern. Michael Stumo20, generální poradce 8


při Organisation for Competitive Markets (Organizace pro konkurenční trhy), se vyjádřil, že „když se moderní zemědělská výroba vertikálně integruje, získává kontrolu nad produkcí farem. Nezávislí farmáři už nejsou žádoucí“. Pro drobné, nezávislé zemědělce a farmáře zbývají na trhu již jen velmi omezené příležitosti a mnoho z nich je nuceno opustit hospodaření úplně. Ve Spojených státech jsou důsledky vertikální integrace a horizontální koncentrace, kdy jen hrstka firem ovládá vysoký podíl jedné úrovně potravního řetězce, zřejmé. Malé rodinné farmy jsou mimo, figurují pouze podnikoví zpracovatelé. Hlavní čtyři zpracovatelé IBP, Monfort (ve vlastnictví fy ConAgra), Excel (ve vlastnictví fy Cargill) a Farmland National společně kontrolují 80 % trhu s hovězím. Hlavních pět zpracovatelů vepřového masa, Smithfield, IBP, Excel, Monfort a Farmland National (všimněte si překrývání se zpracovateli hovězího), kontrolují 63 % trhu s vepřovým masem. Tento vzorec je nyní hbitě přijímán rozvojovými zeměmi. Největší agropodniky tento model neregulovaných, koncentrovaných a exkluzivních trhů exportují do rozvojových zemí, za asistence nařízení Světové obchodní organizace (WTO/World Trade Organisation), která vládám brání v počátečních opatřeních pro ochranu drobných, nezávislých farmářů.21

export hospodářských zvířat, na úkor zajištění potravy pro vlastní národ. V kombinaci s restrukturalizačními programy je to příčina další polarizace mezi bohatými a chudými. 2. Světová obchodní organizace Stranou restrukturalizačních programů existují nařízení WTO, která požadují volný trh. To znamená, že s produktem prodávaným v rámci země nemůže vláda výhodně nakládat. Vlády nemohou podporovat vlastní produkt nebo zemědělskou výrobu tím, že zamezí zahraničním produktům, které mohou být zpracovány levněji, aby se dostávaly na spotřebitelský trh. Výsledek je evidentní: maso nebo zelenina vyprodukovaná velkými podniky je pro spotřebitele dominantní a místní produkty pocházející od drobných zemědělců bývají vyřazovány. Drobní zemědělci musejí prodávat svoje produkty se ztrátou. Častým výsledkem nakonec bývá, že zemědělci opouští farmu a směřují do měst, kde si hledají jinou práci. 3. Ekonomika i jedinec, oba trpí intenzivním zemědělstvím Mezinárodní organizace ovlivňující ekonomický vývoj rozhodně nekladou dostatečný důraz na klíčovou roli, kterou drobná živočišná produkce jak na úrovni jednotlivce, tak státu hraje. Randall Baker23 ze Školy rozvojových studií ve východní Anglii kritizuje Světovou banku za to, že neuznala roli tradičně chovaných hospodářských zvířat při „zachování rodiny naživu“. A to kvůli komercializování produkce hospodářských zvířat a odebírání zvířat z rukou drobných zemědělců. Baker konstatuje, že míra úspěchu rozvojových projektů Světové banky byla extrémně nízká.

1. Restrukturalizační programy Zprvu se možná zdá divné, že vládní představitelé rozvojových zemí vstup těmto největším agropodnikům do svých zemí s vytlačováním malých venkovských farmářů povolují. Existuje však několik faktorů, které jim velmi ztěžují, aby tento proces odmítly. Po nějaký čas bylo totiž téměř nemožné jednat o „rozvoji“, aniž by se nedospělo ke „strukturálním změnám“. Když se rozvojové země potýkaly s nedostatkem peněz, mezinárodní organizace jako Mezinárodní měnový fond (IMF/International Monetary Fund) nebo Světová banka (WB/World Bank) je podporovaly prostřednictvím půjček. Ovšem podle rčení: „Nic na světě není zadarmo.“ V minulosti půjčily IMF a WB (Světová banka) rozvojovým zemím peníze s podmínkou, že budou mít významné slovo v ekonomické strukturalizaci země, což v rozvojových zemích vedlo k urychlení makroekonomického růstu a v některých případech také k redukci fondů určených pro sociální služby (jako je vzdělávání a zdravotní péče), které jsou pro chudé viditelně prospěšné. Vlády rozvojových zemí však nejsou bezúhonné. Národní politické principy často upřednostňují makroekonomický rozvoj a z tohoto důvodu podporují producenty zaměřené na

Existuje mnoho příkladů podporujících tvrzení, že zavádění průmyslového chovu hospodářských zvířat ohrožuje nejen venkovské jednotlivé zemědělce, ale také rozvojovou zemi jako celek. Například ve východní a jihovýchodní Asii narostlo komercializované zemědělství, které využívá stroje, průmyslová hnojiva, syntetická vlákna a peněžní služby (např. zahraniční půjčky). S objevením tohoto trendu došlo rovněž k posunu od domácích chovů malých i velkých přežvýkavců k intenzivně chovaným zvířatům, jako jsou prasata a drůbež, která za krutých podmínek intenzivního chovu včetně nehumánních systémů jako např. bateriové klece pro nosnice nebo individuální kotce pro prasnice vyžadují méně času a prostoru. Větší zvířata poskytující tažnou sílu (osli, krávy a voli) 9


jsou čím dál méně potřebná. Jak dochází k mechanizaci farmy, nebývá těmto hospodářským zvířatům poskytována možnost dožít se dospělosti a věk, kdy jsou zvířata poražena se dramaticky snižuje.

Například Indie měla v šedesátých letech pouze malé drobnochovy nosnic a nechovala brojlery – kuřata na maso, která jsou v intenzivním zemědělství (převážně) chována pro tento účel. Tehdy Indie využívala jediné plemeno slepice, která snášela vejce a poté byla poražena na maso. Od roku 1979 však indický drůbežářský průmysl používá dvě plemena slepic, chovaná pro dva účely – jedno pro snášení vajec a jedno pro produkci masa. Roční produkce vajec v Indii dosáhla 12 milionů a počet brojlerů je okolo 24 milionů. I přes tento očividný „rozvoj” Indie připouští, že intenzivní zemědělství mělo na řešení stále se zvyšujícího hladu a chudoby jen nepatrný vliv.16 Země se stala schopnější v produkci a vývozu masa, ale počet osob, které nemají zabezpečený přísun potravy, se přesto zvýšil.

S přijetím mechanizovaných způsobů chovu hospodářských zvířat pocítily rozvojové země, že jsou stále méně soběstačné a stále více závislé na dovozu. Obilí, traktory, nafta, hnojiva, speciální chovné systémy pro zvířata a zpracovatelé, to všechno je potřeba pro intenzivní chov hospodářských zvířat, a nic z toho si nejsou rozvojové země schopny zajistit vlastními zdroji. Za poslední desetiletí začala Asie dovážet velké množství obilí jako krmivo pro průmyslovým způsobem produkovaná hospodářská zvířata. Podobně je tomu s technologií: stroje, nafta a chovné jednotky jsou importovány (a často dotovány vládou). Bylo dokázáno, že dovozem zatížená ekonomika znamená pro země katastrofální a neudržitelnou situaci. Jako příklad může posloužit ekonomická krize Asie v roce 1999, která zvýšila ceny dováženého krmiva a snížila poptávku po domácích produktech ve městech.2

Stejně tak v Bangladéši vedlo zavádění intenzivního zemědělství k ekonomice zatížené dovozem, ke snížení hladu nebo chudoby přispělo velmi málo. Tato transformace se datuje jako v Indii do sedmdesátých let, ale ovlivňuje současnou situaci. V roce 1979 obdržela firma Phoenix Poultry Ltd. od bangladéšské vlády grant na tři sta třicet tisíc liber na postavení farmy pro 6000 brojlerů a 18 000 nosnic. Před touto transakcí bylo v celé zemi pouze 35 000 slepic a žádná z nich nebyla chována intenzivně. I přes toto zřejmé „zotavení bangladéšského hospodářství” se ukázalo, že tento obchod chudobu Bangladéše pouze prohloubil. Mark Gold16, autor knihy Assault and Battery, uvádí:

Snad by to všechno stálo za to, pokud by země alespoň na individuální úrovni pociťovaly, že i přes závislou ekonomiku se jednotlivci vymaňují z chudoby a hladu. Bohužel však takovýto závěr není možný.

Stát Bangladéš neměl žádný kapitál nazbyt, měl extrémně chudé zdroje energie, obrovský nadbytek pracovních sil a enormní nedostatek potravin. Intenzivní produkce drůbeže vyžadovala peníze na stavbu budov, na stroje, extenzivní využití zdrojů, vyžadovala méně pracovních sil, obilí potřebovala spíše pro kuřata než pro lidi, aby se kuřata mohla prodávat – ne však hladovým z vlastní země, ale zpět do průmyslových zemí. Mnoho drobných farmářů z rozvojových zemí nemůže konkurovat intenzivní produkci a kvůli hledání lepších příjmů jsou nuceni opouštět svoje farmy. Na londýnské konferenci nazvané Local Food: The Global Solutions (Místní potraviny: globální řešení), v červenci 2001, bylo předneseno alarmující prohlášení: v současné době migruje v Číně 100 milionů lidí z venkova do okrajů velkých měst.30, 31 Venkovští přistěhovalci, známí jako „rolničtí dělníci“ nebo Min Gong, jsou důsledkem ekonomických reforem Číny, které podporují odklon venkovské práce k průmyslové produkci.1 Stavějí se

Prùmyslový chov brojlerù se rozrùstá v Thajsku.

10


větší drůbeží a prasečí farmy k produkci masa a mnoho hlavních mezinárodních agropodniků má v úmyslu proniknout na čínský trh. Urbanizace stoupá ve všech částech rozvojového světa a zpráva The Livestock to 2020 od FAO, ILRI a IFPRI poukazuje na fakt, že ve světové zemědělské produkci současně probíhá její významný přesun z rozvinutých do rozvojových zemí.2

a stávají závislé, ale obyvatelé těchto zemí často více trpí chudobou a hladem. A to nezmiňujeme neutěšenou situaci hospodářských zvířat, která jsou v rámci průmyslové produkce uvězněna a trpí. 4. Průmyslová živočišná výroba a chudoba stále narůstají Jak výše uvedené příklady dokazují, „rozvoj“ průmyslového způsobu chovu zvířat v mnoha rozvojových zemích nastal již v sedmdesátých letech 20. století současně s dalšími projekty, jako jsou např. restrukturalizační programy. A na základě dalšího příkladu můžeme usoudit, že od té doby jsme se sice bezpochyby mnoho naučili, ale vydali se odlišným směrem. Průmyslový způsob chovu zvířat se naneštěstí jen rozrostl a skončil v rukách několika málo globálních společností. A chudoba a neutěšená situace 800 milionů hladovějících se samozřejmě zhoršuje.

Ve své knize o filipínských domácích farmách usuzují Howarth E. Bouis a Lawrence J. Haddad,24 že industrializace potravinové produkce je příčinou nedostatečné výživy. Píší: V mnohých méně rozvinutých zemích jsou rozsáhlé pozemky a jiné vklady obětovány produkci vedlejších potravin nebo základních výrobních surovin. A ať už jsou tyto produkty vyváženy do zahraničí nebo do jiných regionů vlastní země, industrializace potravinové produkce často koexistuje se závažnou podvýživou. Neměly by být prostředky vynaložené na vývoz místo toho použity k produkci potravin pro lokální ekonomiku, tedy k redukci nebo dokonce eliminaci problému podvýživy? Venkovské komunity jako celek z intenzivního zemědělství rovněž netěží. Demograf z Výzkumného svazu sociálních věd (Social Science Research Unit) zkoumal reakci jedné konkrétní venkovské komunity ve Svazijsku na zavádění komerčního zemědělství do oblasti v roce 1985. Svůj výzkum uzavřel tím, že k ekonomickému rozvrstvení, kdy se bohatí stávají bohatšími a chudí chudšími, došlo v této komunitě po zavedení průmyslového způsobu zemědělské výroby. Tím, jak se industrializace prohlubovala, nebyli chudší farmáři schopni udržovat tempo se supermoderními metodami produkce. Nakonec tento posun situaci již tak strádajících farmářů ještě natolik zhoršil, že o příjmy přišli úplně, a byli tak většinou nuceni opustit vlastní farmy a odejít do velkoměst, kde hledají jiné prostředky obživy. Výsledkem celého procesu je zvyšování počtu městského, neodborného (ačkoliv zemědělsky kvalifikovaného), a tudíž hladovějícího obyvatelstva. Výzkum dále ukázal, že ekonomická stratifikace proběhla velmi rychle po zavedení průmyslových systémů hospodaření do oblasti. Rozdíl mezi chudými a bohatými se v průběhu pěti let zvětšil a v rámci komunity se stal velmi patrným.22

Drůbežářství Brazílie je jedním z příkladů, kde se intenzivní zemědělství rozmohlo na úkor venkovských zemědělců. Mezi lety 1970 a 1991 se brazilský drůbežářský průmysl rozrostl z malých domácích chovů do nadnárodního mechanizovaného průmyslu.27 Prostřednictvím tohoto „rozvoje” se drůbežářství stalo téměř výhradně vertikálně integrovaným průmyslem. Velké společnosti původně dávaly jednodenní kuřata drobným zemědělcům, kteří byli placeni za jejich odchov. Například rodinný podnik Sadia zaměstnával 14 000 zemědělců, kteří kuřata chovali na vlastních smíšených farmách. Pro drobné venkovské zemědělce to bylo výhodné. Poté byla kuřata předávána zpět společnosti Sadia, která je zpracovala a prodala spotřebitelům. Tento kooperativní systém se bohužel před čtyřmi nebo pěti lety začal měnit. Kvůli finančním problémům byly rodinné podniky jako Sadia a Perdagio, kde zemědělci na smíšených farmách chovali drůbež, odkoupeny finančními zájmovými skupinami a zahraničními společnostmi, které jsou v současnosti na vzestupu. Mají vlastní krmiva a zpracovávají vlastní kuřata. Podnik Perdagio nyní plánuje stavbu obrovského zpracovatelského závodu, který zvýší výrobu o 60 %. Farmy už nebudou smíšené, ale budou chovat pouze drůbež a/nebo prasata.29 V rámci této „rozvojové“ iniciativy rozhodně není dostatek míst pro 14 000 zemědělců, kteří předtím kuřata odchovávali.

Zavádění průmyslové živočišné produkce jako prostředku „rozvíjení“ nebo zlepšování národní prestiže není v žádném případě úspěšné. Nejenže se země zadlužují

Vertikální integrace živočišné výroby se rovněž rychle zmocňuje Střední Ameriky. Zde například pouze jedna firma kontroluje 60 % nákupů kuřat. Situace se 11


Tohle samozřejmě zní velmi optimisticky. Světová banka uvedla užitek pro venkovské ženy a děti a výhody zvýšené konzumace mléka – více dětí začalo chodit do školy, ženám se zvýšily příjmy a v rámci mléčné produkce došlo k založení 6000 ženských družstev.

ve všem začíná příliš podobat Spojeným státům. (Zde už zemědělství není při sčítání obyvatel uváděno jako zaměstnání.) V USA ovládají čtyři společnosti více než 80 % zpracovatelů hovězího masa a pět společností kontroluje 75 % zpracovatelů masa vepřového.125 Také mlékárenský průmysl v Indii je dobrým příkladem katastrofy, kterou venkovským komunitám na počátku jednadvacátého století přinesly tzv. rozvojové projekty ze sedmdesátých let století dvacátého. Zpráva Světové banky, vydaná Oddělením pro vyhodnocení projektů (OED/Operations Evaluation Department) a nazvaná India: The Dairy Revolution (Indie: Mléčná revoluce),25 se na první pohled čte jako úspěšný příběh. Jako „Operation Flood“ (Projekt záplava) byl nazván projekt na rozvoj mléčného průmyslu financovaný z prodeje sušeného mléka, který věnoval Světový potravinový program (WFP/World Food Programme) při OSN a Evropská hospodářská společnost (EEC/European Economic Community). V roce 1970 slíbily National Dairy Corporation (Národní mlékárenská společnost) a Indian Dairy Corporation (IDC/Indická mlékárenská společnost), že „Operation Flood“ pomůže zemědělcům a bude k užitku městským spotřebitelům, a že také dojde k vytvoření trvalé mlékárenské infrastruktury, která vyřeší nedostatek mléka v zemi.26 OED Světové banky prohlásilo:

Rozvoj intenzivní produkce mléka v Indii.

Než budeme moci tento projekt plně pochválit, musíme si položit základní otázku: odkud všechny ty peníze přišly? V březnu 1974 byl schválen počáteční úvěr na 30 milionů dolarů od Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA/International Development Aid) Světové banky. IDA dále poskytla další dva úvěry: na 27,7 milionu a 16,4 milionu dolarů, všechno na podporu „Operation Flood.“ V červnu 1978 bylo připsáno dalších 150 milionů a potom dalších přibližně 2,5 milionu dolarů, plus půjčka na 200 milionů dolarů v prosinci 1987,25 to všechno na podporu projektu „Operation Flood“ a jeho různých rozšíření. Jak již bylo zmíněno (dříve), tyto zdánlivě altruistické peníze přicházejí s podmínkami. Claude Alvares, autor knihy Another Revolution Fails, napsal:

Drobní farmáøi jsou v Brazílii nahrazováni prùmyslovým systémem chovu brojlerù.

„Operation Flood“ není organizace chudého člověka, je to striktně kontrolovaná „akciová společnost“, která se za účelem zhltnout jakoukoli dostupnou almužnu vydává za družstvo – v prostředí, kde oficiální politika upřednostňuje právě růst družstev. Dnes je tato společnost jednou z nejdůležitějších v zemi, a největším podnikem v agrobyznysu. Ti, kdo mají zkušenosti s podobnými záležitostmi, by se měli mít na pozoru,

V případě mlékárenského průmyslu Indie se Světová banka řídila jednoduchou, logickou a jasnou rozvojovou strategií: podporovat rozšíření mléčné produkce prostřednictvím drobných výrobců na základě úspěšného domácího rozvojového programu.25 12


pokud podobná skupina vytváří projekt, který slibuje pomoc chudým zemědělcům a zlepšení konzumace mléka chudými.26

chovat „produktivnější“ plemena krav a zavádět zcela mechanizované metody produkce a zpracování mléka. Ale jak jsme již mohli poznat, projekt chudobu neléčí. Při dalším pokusu přilákat investice a nové technologie, byl v roce 1991 mlékárenský sektor zbaven licence. Janice Cox a Sari Varpama ve zprávě o současném stavu živočišné produkce v Indii píší: „Ti, kdo sklízejí výhody liberalizace, jsou zemědělci orientovaní na větší vývoz, zatímco drobní zemědělci, kteří jsou nadále přehlíženi, reformy nepocítili.“29 Tuto zprávu čteme po nějakých 30 letech, po slibech pomoci venkovským chudým farmářům v rámci projektu „Operation Flood“.

To jsou sice silná slova, ale důkazy svědčí o jejich pravdivosti. OED psalo o posunu Indie z tzv. zelené revoluce do tzv. bílé revoluce (kde „bílá“ představuje mléko). Naznačovalo tím, že komerčně zvýšená produkce plodin v rámci zelené revoluce může být odrazovým můstkem pro chudé, i když chudí takzvané výhody zelené revoluce nemusejí ve skutečnosti pocítit. Samotné OED skutečně prohlašuje, že projekt neznamenal „účelový program k odstranění chudoby“, protože těch tzv. „zbavených volebního práva“ existuje mnoho skupin. Tato akce si kladla za cíl pomoci pouze těm, kdo se angažují v mlékárenském sektoru. Při čtení aktuálních dokumentů Operation Flood I & II: Original Documents nebo samotného kontraktu nenarazíte na to, jak se chudí dostanou k příjmům. Kontrakt kvůli výše zmíněným finančním prostředkům podepsala přímo indická vláda.

5. Průmyslová živočišná výroba se dostává do rozvojových zemí: budoucnost agrokorporací I přes veškeré dostupné informace o negativním vlivu na zajištění potravy a pracovních příležitostí v rozvojových zemích se do nich průmyslové živočišné zemědělství dostává alarmujícím způsobem. Například pákistánský vládní kabinet nedávno schválil vznik „Společného zemědělského hospodaření“ (CAF/Corporate Agriculture Farming). Dr. Abid Quiyum Suleri z Institutu pro politiku udržitelného zemědělství v Pákistánu napsal:

Komodity Světového potravinového programu budou vládou převedeny Indické mlékárenské společnosti. Ta je za peníze následně převede do mlékárenských závodů ve čtyřech městech, nebo do spojených filiálek dodávajících mléko mléčným závodům v těchto městech bude-li se domnívat, že je to přiměřené... Takto vytvářené finanční prostředky... budou použity ke zrychlení rozvoje mléčného marketingu a mlékárenského průmyslu...26

Tato politika byla přijata i přes varování nevládních organizací a prezidentova poradce pro potraviny, zemědělství a hospodářská zvířata. Varování, že by mohla poškodit drobné farmáře (kromě pár větších majitelů půdy, je okolo 94 % farmářů v Pákistánu drobnými vlastníky půdy a nájemci) a snížit národní zajištění potravin.

Nezbývá tedy než pátrat, jak by mohl být projekt „Operation Flood“ užitečný venkovské chudině. Mlékárenský průmysl „se rozvinul“ tím, že se začala Drùbe nebo chudoba? Pákistánská zkuenost Zubaida Hussain, Development VISIONS Chah Qasimwala, Basti Nau, Nawabpur Road, Multan Pakistan.

Chov drùbee v Pákistánu je dnes u málokdy povaován za zpùsob zemìdìlského hospodaøení. Dvì poslední generace zemìdìlcù a mìstských obyvatel byly svìdky, jak se prùmyslový chov drùbee a jeho produkty staly procesem zcela odlouèeným od pùdy a jejích obdìlávatelù. Dnes je drùbeí produkce øízena korporacemi a pouze stará generace si je jetì schopna vybavit dobu, kdy byla volnì pobíhající kuøata souèástí zemìdìlského hospodaøení v povodí Indu. Vìtina obyvatel Pákistánu si dnes ji také neuvìdomuje, e maso a vejce nikdy nebyly bìnou souèástí tradièního místního jídelníèku. Døíve bylo drùbeí maso konzumováno pouze pøi výjimeèných pøíleitostech, napøíklad pøi pøijímání hostù nebo aby starým èi nemocným lidem pomáhalo vrátit sílu. Nìkdy také, aby nedolo k plýtvání, kdy napø. kuøe onemocnìlo. V roce 1963 se vak s nástupem prùmyslového chovu drùbee vechno zmìnilo. Pákistánské mezinárodní aerolinie (PIA/Pakistan International Aerolines) si zaloily vlastní farmy, aby uspokojily stravovací poadavky svých cestujících. Spoleènì s tzv. zelenou revolucí zaèala tato nová forma drùbeí produkce mìnit zpùsob, jakým lidé vnímali a konzumovali jídlo. Dnení prùmyslový chov drùbee pøedstavuje v chovu hospodáøských zvíøat významné pododvìtví.

13

KODLIVÉ DOPADY PRÙMYSLOVÉ IVOÈINÉ VÝROBY Produkce hospodáøských zvíøat je v rámci zemìdìlství nepochybnì vedoucí oblastí rùstu. V letech 1997 98 pøispìla hospodáøská zvíøata do zemìdìlského sektoru (26 % HDP) 38 %, co se rovná 8,4 % celkového HDP. Vláda Pákistánu má na rozvoji prùmyslového chovu drùbee rozhodnì svùj podíl, a sice prostøednictvím investic z pùjèek multilaterálních bank a grantù dárcovských zemí. Prùmyslový chov drùbee se rozvinul obrovským tempem, s fenomenálním roèním nárùstem a o 25 %. Pohonem pro tento rapidní rùst jsou vysoké subvence soukromým investorùm, které stát poskytl skrze liberální financování, úvìry a výjimky v daních z pøíjmu. Mezi výhodami, které tyto soukromé podniky mohou, oproti mením, venkovským chovatelùm drùbee, poívat jsou bezcelní dovozy hejn, strojù a vybavení (jako jsou líhnì, klece apod.) a sloek krmiva (sójové boby, rot, kukuøice a èirok). Tyto velkorysé investice a vysoké subvence vybudovaly oporu ohromnému byznysu. V souèasné dobì je v Pákistánu 13 154 velkých drùbeích farem, které produkují 98 milionù brojlerù, a kolem 252 líhní s kapacitou produkce 346 milionù jednodenních kuøat za rok. Navíc asi tak 141 zpracovatelských závodù roènì produkuje 2540 tisíc tun krmných smìsí. Celková souèasná populace drùbee se odhaduje na 319 milionù, z toho 137 milionù pøipadá na tradièní venkovskou drùbe (44 %), 160 milionù na prùmyslovì chované brojlery (50 %), 17 milionù na prùmyslovì chované nosnice (5 %) a 5 milionù na prùmyslovì chované rodièovské chovy (2 %). Zvýení produkce vajec a drùbeího masa bylo povaováno za nezbytnost k uspokojení nedostatku ivoèiných bílkovin dostupných lidem, èili k uspokojení vyváené stravy. Experti vak zvýenou produkci ospravedlòují odhady, které se opírají o jednoduché kvantitativní porovnání se zpùsobem výivy v rozvinutých zemích. Tyto odhady tvrdí, e prùmìrná konzumace ivoèiných bílkovin v Pákistánu je skromných 17 g oproti doporuèeným 28 g dennì. A tak vláda stanovila plán získat 0,93 milionu tun ivoèiných bílkovin pro 140 milionù lidí, aby tento nedostatek doplnila. Proto stát a jeho vìøitelé propagovali drùbeí produkci jako jednoduchý a relativnì levný zpùsob, jak zvýit úroveò výivy u obyvatelstva. Výsledek byl mírnì øeèeno pochybný. Prùmyslová drùbeí produkce není levná a jednoduchá, jak se prohlauje. Náklady na krmivo jsou velmi vysoké, co je zpùsobeno hlavnì drahými slokami v krmivu, jako je napø. rybí mouèka. Komerèní krmivo èasto obsahuje steroidy, co vedlo k jejich následnému výskytu ve stravì lidí. Epidemiologické studie ji zaèaly zneuívání steroidù a antibiotik v prùmyslové produkci drùbee spojovat s dopady na lidské zdraví. Dnes je obecnì známo, e úèinnost celé øady antibiotik uívaných v humánní medicínì je èím dál nií. Problém pøedstavuje také zneèitìní drùbeím trusem. Které zneèiující látky jsou zanáeny do okolního ivotního prostøedí? Ekologická úskalí drùbeáren, které jsou situovány v hustì obývaných okolích mìst, ve mìstech a venkovských oblastech, nejsou dosud stanoveny. V následujících letech se vak pøedpokládá, e fenomén drùbeí robotárny dále rychle poroste. Zdravotní dùsledky pro obyvatelstvo nejsou zkoumány a není jim vìnována pøíliná pozornost. Jetì závanìjí problém je objevující se skuteènost, e soukromé podniky zaèínají øídit také venkovské chovatele produkující drùbe. Komerèní firmy financují rozsáhlé sítì decentralizované drùbeí produkce prostøednictvím subdodávek od zemìdìlcù, kteøí hospodaøí na rodinné úrovni. Domácnosti obdrí úvìr na poèáteèní investice do klecí, vybavení, na nákup hejna a krmiva. Krmivo samozøejmì dodá podporující spoleènost a také je domácnostem odebere, kdy si pozdìji pøijde vyzvednout hotovou drùbe. Tento zpùsob pøedstavuje novou tváø staré monopolistické smluvní poddanské produkce, kdy smluvní rodina zùstává stejnì chudá (nebo chudí), jeliko je za práci, pùdu a èas spoleèností placena znaènì pod trní cenou. A to nezmiòujeme odporný zápach a zneèitìné ivotní prostøedí, ve kterém teï tyto rodiny musejí ít. Nedávný rozvoj tìchto trních systémù ve stopách fungování WTO je jednoznaènì znepokojující a je známkou dalího roziøování a zakoøeòování takovýchto otrockých vykoøisovatelských vazeb mezi nenasytnými investory a bezmocnými venkovskými obyvateli. Nové spoleènosti pøicházejí s velkými investicemi. Jedny noviny napøíklad informovaly, e restaurace KFC vyuijí kolem 40 % produkce nových spoleèností, zatímco 30 % bude dodáno místním podnikùm pøedevím hotelùm a aeroliniím. Tento vývoj je opìt podporován státem. Ke zvýení produkce a vývozu vláda sestavila Radu pro masné a mléèné produkty, v jejím èele stojí ministr pro potravináøství. Tento krok mìl údajnì povzbudit vechny kapitálové úèastníky a ochránit jejich zájmy. Koho vak chtìjí ve skuteènosti zvýhodnit je jasné z prohláení ministra pro potravináøství: Soukromý sektor ji významnì vykroèil a udìlal znaèný pokrok. Kromì vytvoøení lepí harmonie mezi vládou a soukromým sektorem by Rada hrála roli zprostøedkovatele pøi jeho modernizování. Nikdo z aktivních úèastníkù obèanské spoleènosti v Pákistánu tento rozvoj prùmyslové drùbeí produkce dosud nezpochybnil. Dokonce jej ani nezaèal studovat. Je èas, aby tak nìkdo uèinil. V èervenci 2002 schválil Pákistánský federální kabinet zavádìní Spoleèného zemìdìlského hospodaøení (CAF). Na základì nových pravidel CAF nebude existovat ádná horní mez pro rozmìry spoleèných farem. CAF by byla prohláena za prùmysl a poívala by finanèní podporu a ostatní výhody, ale byla by zprotìna pracovních práv a tak by ohroovala ivobytí zemìdìlských pracovníkù.123 Organizace Compassion in World Farming je velmi znepokojena pøítomností rostoucích agrokorporací v Pákistánu, která zde narùstá navzdory dobré obeznámenosti s dopady intenzivní ivoèiné produkce na ivobytí a zabezpeèení potravy drobných venkovských zemìdìlcù, zdraví pákistánských obyvatel a na ivotní prostøedí Pákistánu.

14


Také v živočišné výrobě Číny jsou předpokládány rapidní změny během několika let, a sice na základě nedávného přijetí této země do WTO. Moderní technologii v současné době využívá pouze 20 % čínského živočišného zemědělství a zbývajících 80 % produkce pochází z drobných rodinných farem. Např. prasata chová okolo 477 milionů samostatných producentů.124 To se však změní, pokud v Číně dojde k plánované tzv. revoluci v chovu hospodářských zvířat, neboť velké podniky si tuto zemi pro svoje zájmy už hlídají. Například v listopadu 2002 organizovala Agra Europe v Šanghaji mezinárodní setkání pro jakékoli zainteresované skupiny. Setkání bylo speciálně zaměřené na produkci masa a na rozšíření globálního masného trhu Číny.

přírodních zdrojů rozvojových zemí, který způsobuje hladovění, protože produkty – potraviny, kterých se velké společnosti zmocnily, jsou chudému obyvatelstvu nedostupné. Supermoderní zelená revoluce zdvojnásobila globální produkci potravin za méně než jednu generaci, ale chudoba a hlad přetrvávají. Práce byla nahrazena kapitálem. Jak zelená revoluce, tak revoluce hospodářských zvířat byly navrženy k využití kapitálu na nákup technologií a vkladů nezbytných pro vysoce výnosnou, rychlou produkci, což pro „obdělávání chudších pozemků nebo pomoc negramotným zemědělcům se spoustou práce a vynalézavosti, ale s minimálním kapitálem“17 není reálné. Studie o udržitelném zemědělství zadaná SAFE–World (The Potential of Sustainable Agriculture to Feed the World/Potenciál udržitelného zemědělství nasytit svět) zjistila, že jedním z klíčových faktorů, který vedl k úspěchu udržitelného zemědělství v rozvojových zemích, byla „osvěta a projekty zaměřené i na drobné zemědělce“.18 Tyto úspěchy se projevily zvýšenou produkcí potravin pro samotné zemědělce a dobrým stavem životního prostředí. Udržitelnost klade důraz spíše na přizpůsobivost lokálních technologií a postupů než na použití dovezených technologií, které by podporoval systém zelené revoluce a revoluce hospodářských zvířat. Studie uvádí, že „zemědělské systémy s vysokým sociálním a lidským kapitálem jsou schopny inovací i při určité nejistotě“.18

Tvář čínského živočišného zemědělství se ovšem již mění a důkazy o jednáních s velkými producenty ze Spojených států, Velké Británie, Nizozemí a Japonska jsou k dispozici. Například státem vlastněný gigant Shanghai Food Group v současnosti produkuje drůbeží maso, ostatní masné produkty, vejce a mražené potraviny. Nyní má navíc 10 podniků s účastí zahraničních firem, jako je Pillsbury ze Spojených států, Hillsborough z Velké Británie a Marubeni z Japonska. Jeho drůbežářská dceřiná společnost, Wonderful Food Co., denně zpracovává okolo 8000 kusů drůbeže: polovina produkce se dodává ve zmražené formě společnosti Kentucky Fried Chicken a dalších 20 % jiným restauracím s rychlým občerstvením.130 Další společnost obchodující s potravinami, Dah Chong Hong Shainghai Co., Ltd nakupuje americké a japonské drůbeží maso (10 – 15 beden měsíčně). Jejich američtí dodavatelé jsou gigantické agrokorporace Tyson Foods a Purdue Farms.130

1. Příklady úspěšných humánních a udržitelných farem v rozvojových zemích. V Asii a Africe existuje mnoho udržitelných, humánních smíšených farem, které úspěšně fungují a přinášejí příjmy venkovským rodinám. Pokud dojde k předpokládanému rozvoji tzv. revoluce v chovu hospodářských zvířat, je pravděpodobné, že mnoho typů těchto farem bude vyřazeno z konkurence. Je proto důležité lobbovat zákonodárce, aby před průmyslovým živočišným zemědělstvím upřednostňovali tento druh produkce. Níže jsou v hlavních rysech uvedeny některé z mnoha dostupných příkladů těchto farem.

Mnoho rozvojových zemí již přítomnost velkých korporací rozhodně může pociťovat. Tento stav je navzdory známým negativním dopadům na zajištění potravy a pracovních příležitostí pro venkovské komunity rozvojových zemí vytvářen jejich vládami a korporacemi.

B. Urovnání stavu vìcí: humánní a udritelná ivoèiná výroba v rozvojových zemích

Komerčně chované kachny obyčejně bývají uzavřeny v budovách bez vody. Avšak v některých částech Asie úspěšně přinášejí farmy s velkými rybníky (které navíc slouží jako sádky) příjem drobným farmářům. Například Celso Galang, pěstitel rýže v odlehlé části Habinganu v Antimonanu v provincii Quezon, spo-

Jak výše uvedené příklady jasně ukazují, záměrem tzv. revoluce v chovu hospodářských zvířat (stejně jako tzv. zelené revoluce) není pomoci zmírnit chudobu. Je to byznys, průmyslový projekt ke zvýšení zisků, příležitost pro systém intenzivní živočišné výroby zmocnit se 15


jil svou produkci rýže také s chovem ryb a kachen. Kachní nosnice snesou v průměru okolo 11 000 vajec ročně, což pro rodinu znamená přibližně příjem 580 dolarů za rok. Tento mimořádný příjem umožnil školní vzdělání dvěma Galangovým dětem.126

a ze strany rodin tak vyžadovala jen minimální náklady. Studie ukázala, že těmi, kdo drůbež vlastnil, staral se o ni a měl kontrolu nad penězi z prodeje, byly ve většině případů ženy. Kromě hotového příjmu hrála drůbež ve vesnicích vyživovací, kulturní a sociální roli.127 Na důležitost udržitelného způsobu rodinného chovu drůbeže v subsaharské Africe poukázala studie World Poultry z roku 2001. V případech, kdy intenzivní chovné systémy využívají jeden nebo dva typy kuřecích brojlerů, které bývají obvykle dováženy, chová 85 % venkovských rodin jeden nebo více druhů původní nebo lokální drůbeže, kterým dávají místní konzumenti přednost. Tato drůbež je navíc oproti zahraničním průmyslovým druhům lépe přizpůsobena místním chorobám, škůdcům a klimatu. (Argument pro užívání lokálních druhů místo průmyslových druhů je rovněž aplikovatelný na dobytek, dojnice a prasata). Drůbež je chována v extenzivních, poloextenzivních a drobných intenzivních zemědělských systémech. Převažují však extenzivní chovy, kde jsou ptáci chováni na malém pozemku, s minimální námahou nebo kapitálem, takže jsou dostupné i těm nejchudším sociálním komunitám venkovských oblastí. Tento udržitelný způsob chovu drůbeže se pro zabezpečení potravin, zmírnění chudoby a dobrý stav životního prostředí ukázal jako základ. Prodej drůbežích produktů přináší africkým venkovským rodinám bezprostřední příjem – drůbež obvykle prodávají muži a chlapci z rodiny, zatímco ženy se o zvířata spíše starají. „Pokud to sociálně-kulturní a náboženské prostředí připustilo, přispěl chov drůbeže k lepšímu společenskému postavení žen tím, že zlepšil jejich finanční status.“19 Studie World Poultry19 ukázala, že průměrné hejno s pěti kuřaty ženám ve střední Tanzánii umožnilo dodatečný výdělek 38 dolarů za rok nebo zvýšit příjem o 9,5 %. Humánní a udržitelný chov zvířat má značný potenciál jak ve zlepšování přístupu

Podobné přínosy byly zjištěny v Thajsku, kde tolik potřebný příjem rovněž přinesl chov kachen v rýžových polích. Následkem ekonomické krize v letech 1997 – 1998 se mnoho Thajců při hledání práce vrátilo do venkovských oblastí a velká část z nich úspěšně oživila starou tradici chovu kachen v rýžových polích. V hejnu je více druhů kachen a ty se živí hlemýždi, slimáky a vodním hmyzem, který pokud není pod kontrolou, často rýžová pole ničí. Každý druh vyhledává lehce odlišnou potravu – některé kachny se zaměřují na vodní rostliny, další na hlemýždě a ostatní na hmyz. Výsledkem je snížená spotřeba pesticidů.129 Ve všech částech Asie hraje drobný chov drůbeže pro živobytí a příjem mnoha rodin zásadní roli. Zpráva World Poultry uvádí: Mnoho venkovských domácností pokračuje i navzdory rostoucí komercializaci drůbežího průmyslu v chovu původních druhů v drobnochovech a jejich produkty se na místních trzích prodávají jako prvotřídní zboží. Pro tradiční drůbež je charakteristická snížená schopnost přestupu na jinou potravu, ačkoli je všeobecně odolnější než druhy importované.128 Na základě tříleté studie vedené Takashi Kurosakim10 (publikované v roce 1995), prosperovaly tradiční farmy v provincii Pandžáb v Pákistánu z udržitelného využívání hospodářských zvířat. Voli poskytovali tažnou sílu pro obdělávání plodin a samice buvolů a krávy poskytovaly mléko, které sloužilo buď k přímé konzumaci nebo pro výrobu ghí, lassi nebo panýru. Tyto produkty byly rovněž prodávány na trhu a byly tak příjmem navíc. Vedlejší produkty plodin byly zkrmovány zvířaty a hnůj a moč hospodářských zvířat se zužitkovaly jako palivo a hnojivo. Rodiny, včetně žen a dětí, měly celoroční stabilní zaměstnání. Hospodářská zvířata měla rovněž hodnotu likvidního majetku a pojištění v případě špatného roku. Stejně důležitou pro venkovské rodiny, zejména ženy a školní děti, byla podle nedávné studie oblasti centrální vysočiny Etiopie shledána drůbež, kterou chová 60 % rodin. Rodiny obvykle měly něco mezi 7 až 10 kuřaty, která se volně pohybovala kolem obydlí, sama se živila

Volný chov masných kuøat v Brazílii.

16


chudých k potravinám, tak ve zlepšování jejich nezávislosti a životního postavení, proto by měla být zákonodárci a při plánování rozvojových projektů využita jeho plná kapacita. Průmyslová živočišná výroba tento druh konstruktivního potenciálu nemá.

chovu hospodářských zvířat. Zvířata mohou v přístupu k dodatečnému finančnímu příjmu a zabezpečení potravin hrát rozhodující roli. Úspěšná, udržitelná živočišná výroba v rozvojových zemích přináší výsledky, pokud existuje „osvěta a projekty zaměřené i na drobné zemědělce“ a pokud se uplatňují lokální technologie a praktiky. Mezinárodní rozvojové organizace uznávají rozhodující roli, kterou zvířata chovaná pro všechny své možnosti v extenzivní produkci hrají při stabilizování jednotlivých rodin v rozvojových zemích. Tzv. revoluce v chovu hospodářských zvířat musí být omezena dřív než se současná krize 800 milionů hladovějících ještě prohloubí. Zatímco intenzivní zemědělství téměř s jistotou současnou krizi hladu zhorší, zapojení více jedinců do humánní a udržitelné živočišné výroby v rozvojových zemích v sobě skrývá obrovský potenciál pro její zmírnění. Především je však naléhavě potřeba prosadit politiku, která by agrokorporacím zamezila zvyšovat soukromé zisky na úkor životního prostředí, genetické diverzity a zmírnění hladu v rozvojových zemích.

IV. Závìry Průmyslová živočišná výroba se navždy stává součástí rozvojových zemí, neboť takzvaná revoluce v chovu hospodářských zvířat již začíná získávat převahu a drobné a domácí chovy jsou nahrazovány průmyslovou živočišnou produkcí. Přestože intenzivní zemědělství nevyvratitelně zvyšuje aktuální množství vyprodukovaných potravin, není to způsob, který by potřebným zlepšil přístup k potravinám. Navíc jedince ohrožuje tím, že jim bere prostředky jejich obživy. Dokonce také státy jako celek trpí. Stávají se totiž závislé na dovozu a při podstatných rozhodováních, která by mohla zmírnit hlad a chudobu obyvatelstva, jsou méně svobodné. Klíč ke zmenšení nedostatku potravin v rozvojových zemích spočívá v humánních a udržitelných metodách

17


KAPITOLA 2: PRÙMYSLOVÁ IVOÈINÁ VÝROBA ZÁTÌ PRO IVOTNÍ PROSTØEDÍ hospodářská zvířata. Proč musí být tolik půdy vyhrazeno zvířatům, která kdysi převážně přežívala pastvou, zkrmováním zbytků plodin a potravin? Určitá plemena hospodářských zvířat byla v průběhu vývoje průmyslového chovu změněna selektivním šlechtěním, za účelem vytvoření vysoce užitkových a rychle rostoucích zvířat. Současná průmyslově chovaná plemena hospodářských zvířat nejsou schopna uspokojit vysokou užitkovost vyžadovanou intenzivním zemědělstvím bez vysoce energetického krmiva, proto musí být takové krmivo pěstováno zvlášť. Často také bývá dováženo. Plemena průmyslově chovaných hospodářských zvířat nejsou schopna bez takovéhoto koncentrovaného krmiva dobře prosperovat. Šlechtění hospodářských zvířat je nesmírnou zátěží pro životní prostředí, protože pěstování krmiva zabere značnou část půdy a vyžaduje používání pesticidů. Zabezpečení potravin pro lidstvo je tedy rovněž negativně ovlivňováno neúčinným využíváním půdy, na které se pěstují plodiny určené pro dobytek místo pro lidi.

I. Úvod Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že jedna čtvrtina celkové zemědělské plochy světa je využívána jako pastviny pro hospodářská zvířata.39 Další pětina světové orné plochy je využívána pro pěstování obilovin, které potom slouží jako krmivo pro dobytek. Jen ve Velké Británii je přes 75 % zemědělské půdy využíváno pro výživu zvířat, ať už slouží pro pěstování plodin nebo jako pastviny.40 Produkce hospodářských zvířat se tak na základě těchto faktů stává největším uživatelem půdy na světě. Celosvětově vyprodukují hospodářská zvířata třináct miliard tun odpadu ročně. Intenzivně chovaná hospodářská zvířata, která konzumují vysoce koncentrovanou potravu, produkují odpad, který je extrémně škodlivý a toxický pro životní prostředí.39 Voda, která představuje zdroj tak významný a vzácný, až někteří předpovídají, že se o vodu jednou bude válčit, je kvůli průmyslovému chovu zvířat čím dál tím vzácnější. Značná množství vody jsou totiž potřeba pro pěstování krmiva a ke zpracování zvířecích výkalů. Výkaly pocházející z intenzivního živočišného zemědělství vytvářejí nebezpečné polutanty v půdě a vodě. Jejich negativní dopad na biodiverzitu byl postupně prokázán. A to nehovoříme o lidském zdraví. Průmyslové živočišné zemědělství rovněž přispívá 5 – 10 procenty k celkovému množství skleníkových plynů ve světě a urychluje tak klimatické změny.39

A. Nároky vysoce energetického/bílkovinného krmiva a ivotní prostøedí Krmivo pro průmyslová plemena hospodářských zvířat musí být pěstováno výhradně pro ně, jelikož výživové nároky těchto zvířat už nemohou být uspokojeny pouhou pastvou. V některých případech by hospodářská zvířata doslova hynula hlady, pokud by nedostávala obohacené krmivo, které splňuje pozměněné požadavky na obsah bílkovin a energii.

Průmyslová živočišná výroba se tedy s životním prostředím Země, ani jejími obyvateli nepřátelí. Pro ekologickou prosperitu planety představuje značné nebezpečí, což přímo i nepřímo ohrožuje lidstvo v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Kvůli škodám, které průmyslový chov zvířat způsobuje životnímu prostředí, by zákonodárci měli co nejdříve začít jednat o jeho zastavení.

Obrovské plochy půdy jsou vyhrazeny pěstování energeticky bohatého krmiva, které průmyslová plemena hospodářských zvířat potřebují. Například ve Velké Británii bylo v roce 1998 39 % vyprodukované pšenice a 51 % ječmene zkrmeno domácími zvířaty. Stejně významné procento obilovin – 35 % – je přimícháváno do krmných směsí pro dobytek v EU. Ve Spojených státech je 95 % produkce sóji (tj. téměř 100 milionů tun ročně) použito jako krmivo pro zvířata na celém světě.40 Tyto velké plochy půdy vyžadují značné množství hnojiva a pesticidů. Jen v samotné Velké Británii je dnes 450 druhů chemikálií povoleno k použití

II. Vyuívání vzácné pùdy k nakrmení neudritelných plemen zvíøat v prùmyslovém chovu Jedna pětina světové orné plochy je využívána pro pěstování plodin, které potom slouží jako krmivo pro 18


jako pesticidy, což je pětkrát vyšší číslo než v roce 1965 a třicetkrát vyšší než v roce 1950. Nadměrné hnojení způsobuje hromadění směsí dusíku v půdě, zvyšuje kyselost a nad úroveň přijatelnou pro lidskou spotřebu také množství dusičnanů ve vodě.7 Kromě poškozování ryb a mořských živočichů žijících ve znečištěných mořských oblastech ohrožují nahromaděné pesticidy a hnojiva pocházející z průmyslového živočišného zemědělství také ptáky a ostatní živočichy, včetně těch, kteří se živí kontaminovanými rybami.

s nižším množstvím energie), které si často zajišťují sama (pastvou apod.). Protože tradiční plemena mohou růst pomalejším tempem a mají tak méně náročný metabolismus, nepotřebují k přežití speciálně pěstovanou sóju nebo kukuřici, takže drobné smíšené farmy mohou místo pěstování speciálního krmiva pro zvířata využívat zbytky plodin. Redukcí průmyslového způsobu chovu hospodářských zvířat by se zároveň snížil požadavek na pěstování krmení pro zvířata, čímž by se přísun pesticidů a hnojiv do životního prostředí podstatně omezil. Tuto možnost by měli pečlivě zvážit zákonodárci, protože poškozování našeho nenahraditelného životního prostředí používáním pesticidů pro pěstování krmení pokračuje.

Podle publikace Agro-World Crop Protection News bylo v roce 1997 pesticidy ošetřeno 1,7 milionu hektarů píce a pastvin a tato rozloha se nadále zvyšuje. Od roku 1993 se plocha půdy, kde se pěstuje píce ošetřovaná pesticidy zvýšila o 56 %.42 Mezi dvě zemědělské plodiny, kvůli kterým se prodává nejvyšší procento herbicidů, patří sója a kukuřice – jsou totiž hlavními složkami průmyslově připravovaného krmiva pro dobytek.40

B. Nároky vysoce energetického/bílkovinného krmiva a úèinné nasycení svìta Kromě používání škodlivých pesticidů k pěstování krmiva určeného průmyslovým plemenům hospodářských zvířat by se zákonodárci měli ptát, zda je půda efektivně využívána pro nasycení lidí. A to zejména v rozvojových zemích. Autoři publikace Livestock to 2020 (Hospodářská zvířata do roku 2020) navrhli v rozvojovém světě rozšířit průmyslový způsob chovu zvířat. Tento trend by nutně doprovázelo zvýšení produkce zvířecího krmiva. Jak by stoupající potřeba pěstovat speciální krmivo kvůli zvýšenému výskytu průmyslově chovaných zvířat ovlivnila současnou krizi hladu?

Ve své knize Silent Spring varovala v šedesátých letech americká spisovatelka Rachel Carson před škodlivými účinky pesticidů na biodiverzitu a lidské zdraví.41 Dokumentovala zvýšení otrav jak u lidí tak u volně žijících zvířat (zejména úhyny ptáků a ryb následkem stálého používání chemikálií při produkci plodin). Stejně jako v šedesátých letech, jsou negativní účinky pesticidů patrné i dnes. V roce 1999 byla na Floridě zaplavena zemědělská půda, která kontaminovala přirozené prostředí zvířat pesticidy. Následkem tohoto státem iniciovaného pokusu o zvětšení rozlohy přirozeného močálu uhynulo přes 700 ptáků, z nichž většina byla ohroženými tažnými druhy. Potenciální škody trvalého používání pesticidů nebyly bohužel uznány včas. Používání pesticidů při pěstování plodin znamená vážnou hrozbu pro přirozené prostředí. Potřeba krmiva pro intenzivně chovaná hospodářská zvířata používání pesticidů jen podpořila.

V poslední době bývají zpochybňovány argumenty o efektivnosti podávání krmiva (obilovin) zvířatům, neboť toto krmivo by mohlo nasytit hladovějící obyvatelstvo. Autoři publikace Livestock to 2020 navrhli dvě kategorie: pozice „anti-livestock“ (pozice proti hospodářským zvířatům) a pozice „pro-livestock“ (pozice pro hospodářská zvířata).

Když si uvědomíme, že jedna čtvrtina celkové světové rozlohy půdy je využívána jako pastviny pro dobytek a jedna pětina světové orné půdy je využívána pro pěstování krmiva určeného hospodářským zvířatům, pak podstatné množství pesticidů je jednoduše zkrmeno hospodářským zvířatům. Průmyslová plemena hospodářských zvířat bezpodmínečně vyžadují takové plodiny, které splňují jejich požadavky na vysoce energetickou potravu. Tradiční způsoby chovu se uplatňují u tradičních plemen hospodářských zvířat schopných přežívat z krmiva nižší kvality (míněno

Pozice „anti-livestock“ klade důraz na fakt, že „v rámci tzv. revoluce v chovu hospodářských zvířat spotřebují monogastrická (s jednoduchým žaludkem) hospodářská zvířata velké množství krmiva. Tato zvířata zároveň vyžadují vysoce energetické krmivo, jako je obilí, jehož energetickou hodnotu konečné produkty ze zvířat plně nenahrazují.“2 Pozice „pro-livestock“ klade důraz na to, že „přežvýkavci v rozvojových zemích většinou spásají přirozené traviny 19


a živí se ostatním krmivem, které je jen zřídka využíváno pro lidskou potravu“. Také podtrhuje důležitost využití zvířat pro další účely (tažná síla apod.).

druhé straně zjišťuje, že účinnými „konvertory“ energie a bílkovin jsou prasata a drůbež; hovězí dobytek je také dobrým „konvertorem“, pouze však v případě energie, ne bílkovin. Při přeměně potravy zvířat v maso se získává více energie a bílkovin pro lidskou konzumaci.

Obě pozice mají nějakou oprávněnost. V současné době slouží přežvýkavci v rozvojových zemích obvykle pro více účelů a většinou se živí zbytky plodin a přirozenými travinami. Ale jak již bylo v předchozích částech této studie naznačeno, v mnoha rozvojových zemích se už po nějakou dobu odehrává přechod na průmyslové způsoby chovu hospodářských zvířat. Součástí této transformace byla také změna v chovaných plemenech zvířat. Autoři kategorie „prolivestock“ hovoří o plemenech, pro která není třeba dovážet nebo pěstovat dodatečné krmivo, a autoři kategorie „anti-livestock“ se naopak většinou odvolávají na plemena, která se nepasou a krmivo pro ně musí být speciálně pěstováno nebo dováženo.

Jak mohou takoví odborníci dojít k tak odlišným závěrům? Klíč je ve výživových zdrojích, které každý z nich bere při procesu přeměny v úvahu. De Haan tento proces považuje z velké části za efektivní a zdroje, se kterými pracuje představují výhradně krmivo pro lidi rovněž poživatelné – obiloviny, kořenové a hlíznaté plodiny. V jeho výpočtech poskytují zvířata v mase všeobecně (s výjimkou dojnic) více energie a bílkovin, než by lidé mohli získat prostřednictvím přímé konzumace obilovin, kořenových a hlíznatých rostlin, což se zprvu může zdát jako přijatelné zhodnocení. Zvážit by se však také měly zdroje použité k vypěstování této člověkem poživatelné potravy. To je totiž zásadní věc, která připouští Speddingovy opačné závěry.

Světová banka32 odhaduje, že nějakých 21 % z 1,4 miliardy hektarů světové orné půdy je využíváno k pěstování obilovin ke zkrmení hospodářskými zvířaty. Na dalších 10 % se pěstují olejnatá semena, kořenové a hlíznaté plodiny, rovněž sloužící jako krmivo. Průmyslová plemena hospodářských zvířat si nemohou sama sehnat potravu nebo přijímat plodiny či zbytky z domácností a pro uspokojení svých nutričních potřeb musejí konzumovat toto vysoce energetické a bílkovinné krmivo. Otázkou je, zda lidé získají více výživných hodnot, pokud přímo konzumují poživatelné krmivo (místo aby jej podávali zvířatům) nebo nepřímo, pokud získávají energii či bílkoviny konzumací masa, mléka a vajec zvířat.

Spedding považuje přeměnu krmiva v živočišné produkty za proces zcela neúčinný. Zdroje, se kterými pracuje, přesahují rámec potravin vhodných pro lidskou výživu. Spedding také poukazuje na fakt, že existuje značný počet faktorů, které mohou tzv. účinnost ovlivnit, čímž se jednoduchá přeměna stává velmi obtížnou. Především bere v úvahu množství energie ztracené při samotném chovu zvířat, která tedy není součástí potravního řetězce. Dále tvrdí, že při vyhodnocování se musí brát v úvahu také krmivo určené k produkci náhradních zvířat, včetně úplných ztrát energie u zvířat, která zestárnou, poraní se nebo onemocní. K tomu ještě rozdílné druhy (a to nezmiňujeme různá plemena jednotlivých druhů) vykazují odlišné schopnosti přeměnit různé druhy krmiva, což navíc mohou dále ovlivňovat rozdíly v klimatu a prostředí. A dále... Některé druhy půd nejsou schopny zvířata uživit, a tudíž by pěstování plodin bylo efektivnější. Stejně tak některé půdy nejsou vhodné pro plodiny, a proto je chov zvířat rozumnou alternativou.

Neshody mezi odborníky o účinnosti přeměny energie a bílkovin zvířaty ilustruje níže uvedená tabulka. Pokud je přeměna negativní – čili pokud zvíře spotřebuje více energie nebo bílkovin, než je poté k dispozici v jeho mase či mléce, představuje zvíře neefektivní „konvertor“ energie. Pokud je přeměna pozitivní – zvíře spotřebuje méně energie nebo bílkovin, než je poté k dispozici v jeho mase či mléce, představuje zvíře efektivní „konvertor“ energie. Cees de Haan ze Světové banky a Colin R.W. Spedding z Centra pro zemědělskou strategii (Centre for Agricultural Strategy) ve Velké Británii patří v tomto oboru mezi odborníky, a přesto jsou jejich výsledky očividně rozdílné. Spedding jasně ukazuje, že všechna zvířata uvedená v tabulce A jsou neefektivními „konvertory“ energie a bílkovin. Při přeměně energie a bílkovin z potravy zvířat v maso či mléko, které konzumuje člověk, dojde k větším ztrátám. De Haan na

Při přeměně zrní na mléko, maso a vejce Spedding rovněž počítá se ztrátami půdy, vody a energetických zdrojů. Bere v úvahu i přebytečné zdroje – půdu, vodu, práci, peníze, čas – které jsou do pěstování krmných plodin (bez ohledu, zda je lidé mohou konzumovat nebo ne) vkládány. Také nemoci, škůdci a parazité způsobují v živočišné produkci značné ztráty, včetně často enormních úbytků při skladování, zpracování, 20


přepravě, přípravě a vaření. Což ale neznamená, že pěstování plodin těmito ztrátami netrpí. Produkce potravin od průmyslových hospodářských zvířat však vyžaduje jeden resp. dva kroky navíc – musíme vypěstovat jejich potravu a potom se také o zvířata starat. Z tohoto důvodu jsou živočišné potraviny méně efektivní. Spedding uvádí:

Také ryby sloužící jako zdroj potravy pro farmově chované ryby a suchozemská hospodářská zvířata se stávají celosvětovým problémem. WHO a FAO se stejnou měrou vyjádřily o neefektivnosti průmyslového famového chovu ryb a projevily zájem o jeho rychlé ukončení: Více než polovina světového výlovu ryb bývá přeměněna v rybí moučku a použita jako krmivo pro zvířata. Vývoj ideálních potravin vhodných pro lidskou konzumaci by měl být přínosný jak zdravotně, tak ekologicky.112

...v rámci objemu výroby nutričních bílkovin a energie bývá produkce plodin obvykle efektivnější než produkce zvířat, což platí pro využití rozlohy půdy, dopadající sluneční záření, využití vody, hnojiv a doplňkové energie.

Chov masožravých ryb, jako je losos, pstruh, platýz a treska, totiž jen stěží představuje efektivní využití tohoto ubývajícího zdroje, neboť například k produkci jedné tuny farmového lososa je potřeba ulovit tři tuny ryb ve volné přírodě, které lososům slouží jako potrava. K produkci jedné tuny pstruha se spotřebuje 2,5 tuny volně žijících ryb a platýz a treska (nebo podobné mořské ryby) spotřebují více než pětinásobek vlastní váhy volně žijících ryb.113 Stejně tak mnoho hospodářských zvířat (např. kuřata) dostává jako zdroj bílkovin rybí moučku. (To bylo však již v EU zakázáno.) Jak WHO/FAO oprávněně poznamenávají, farmový chov ryb nepředstavuje zrovna udržitelné využívání zdrojů.

Světová banka32 připouští dokonce podobný názor: Hospodářským zvířatům bývá často dáváno za vinu, že jsou neefektivními spotřebiteli krmiva a energie. A skutečně, v některých systémech a obzvláště v některých fázích produkce (např. poslední fáze výkrmu hovězího dobytka) je přeměna energie a dusíku slabá. V nedávno publikovaném dokumentu112 vysvětlily organizace WHO a FAO svoje obavy ze zvyšování konzumace živočišných produktů (zvláště v rozvojových zemích) a s tím spojenou zátěž pro půdu, životní prostředí a nasycení lidí na globální úrovni: Nárůst konzumace živočišných produktů v zemích, jako je Brazílie a Čína (ačkoli stále dost pod úrovní států Severní Ameriky a většiny dalších průmyslových zemí), se také značně odráží na stavu životního prostředí. Počet lidí, který se ročně nasytí z jednoho hektaru půdy, se pohybuje od 22 osob (u konzumace brambor) a 19 osob (u rýže) až k 1 (hovězí maso) – 2 lidem (skopové). Podobně je to s potřebou vody, která se v průběhu tohoto století pravděpodobně stane hlavním problémem. Opět je to živočišná výroba, která tohoto zdroje využívá podstatně více, než kolik potřebuje k růstu zelenina.112

Protože průmyslová plemena hospodářských zvířat obvykle vyžadují vysoce energetické/bílkovinné krmivo, které musí být pěstováno zvlášť, je konzumace masa průmyslově chovaných zvířat nepochybně daleko méně efektivním způsobem získávání energie než přímá konzumace plodin. Jelikož počet ryb v životním prostředí stále klesá, je krmení ryb rybami (abychom je mohli jíst) sotva udržitelný způsob ochrany životního prostředí. Na základě výše uvedených údajů je logické, že se mezinárodně významné organizace, jako jsou WHO, FAO a Světová banka,

Tab. A Úèinnost pøemìny rostlinné potravy v ivoèiné produkty De Haan et al32

Spedding33

úèinnost energie

úèinnost bílkovin

úèinnost energie

úèinnost bílkovin

Mléko

neutrální

negativní

negativní

negativní

Hovìzí maso

pozitivní

negativní

negativní

negativní

Vepøové maso

pozitivní

pozitivní

negativní

negativní

Drùbeí maso

pozitivní

pozitivní

negativní

negativní

21


obávají dopadu, který má chov zvířat (ve srovnání s pěstováním plodin) na půdu a naší schopnost efektivně nasytit svět. A pro svět, kde 800 milionů lidí hladoví, je tato efektivita zásadní.

lémy. Například v Keni se rozvojové orgány pokoušely změnit tradiční způsoby hospodaření Masajů tím, že jim nabízely „produktivnější“ plemena dobytka, což však vedlo ke katastrofě. Jak informoval The Economist:35 „Když začíná období sucha, jsou plemenné holštýnské dojnice mezi prvními, kdo tuto změnu nevydrží...“ Průmyslová plemena dojnic, jako je např. holštýnskofrízské, vyžadují dostatečné množství vody a nejsou uzpůsobena keňskému drsnému prostředí. Navíc, když končí sucho a začíná období dešťů, nemohou se ty, kterým se podařilo přežít, vyrovnat s chladnými přeháňkami.38

III. Nízká genetická diverzita hospodáøských zvíøat Studie Světové banky připouští, že „dřívější pokusy o zlepšení produktivity hospodářských zvířat v rozvojových zemích byly zaměřeny převážně na dovoz exotických plemen“.32 Tato studie dále konstatuje, že: Většina exotických plemen nebyla během dlouhého časového období schopna dosáhnout vysoké úrovně produktivity. Výsledkem není jen ztráta biodiverzity, ale také ztráta ekonomické návratnosti. Organizace FAO oznamuje, že největší hrozbou pro diverzitu domácích zvířat je vývoz zvířat z rozvinutých do rozvojových zemí, který vede ke křížení nebo dokonce nahrazování místních plemen.43 Dále FAO prohlašuje, že v současnosti je 30 % všech plemen hospodářských zvířat ohroženo vyhynutím,38 každý týden vymizí dvě plemena hospodářských zvířat a 1350 plemen čelí vyhynutí.43 FAO píše: Ztráta živočišných genetických zdrojů byla největší v rozvojových zemích, které se v neprospěch vlastních plemen, adaptovaných na lokální podmínky, často soustředily na několik importovaných, vysoce produktivních plemen. Rapidní změna tradičních zemědělských systémů (často prostřednictvím neuváženého použití exotických zvířecích genetických zdrojů) znamená v rozvojových zemích prvotní sílu, která přispívá k úbytku plemen hospodářských zvířat.

V Gambii jsou pøednostnì pouívána tradièní plemena ne ta importovaná.

V Rádžasthánu, státě na severozápadě Indie, dokázala neprůmyslová plemena hospodářských zvířat, že i v těch nejnevlídnějších podmínkách mohou být při zajišťování potravy prospěšná.44 Je známo, že se v tomto pouštním klimatu teploty vyšplhají až k 50 °C. Nicméně tento region (se 7 plemeny dobytka, 8 plemeny ovcí, 3 – 4 plemeny koz, několika plemeny velbloudů a jedním koňským plemenem – všemi místními) ilustruje, že lokální plemena při zabezpečování potravy roli hrají, jelikož Rádžasthán významně přispívá k národní produkci mléka a vlny. Tato pohraniční oblast je pro zabezpečování potravy využitelná právě díky plemenům hospodářských zvířat adaptovaných tomuto klimatu. Jak píše Ilse KohlerRollefson z Ligy pro pastevecké národy (League for Pastoral Peoples):

Jedním z nejzávažnějších omylů tzv. revoluce v chovu hospodářských zvířat je nedostatečný důraz na významnou roli genetické diverzity, kterou v zabezpečení potravy hraje. Výsledkem 12 000 leté domestikace a chovu v rozdílných prostředích je přibližně 4000 plemen hospodářských zvířat. Tato genetická diverzita umožnila lidem rozvíjet se ve všech koutech zeměkoule, i s mnohými nepřízněmi životního prostředí (včetně rozmanitých podnebí, nemocí, parazitů a škůdců).38 Vůči celé řadě těchto ekologických nástrah jsou lokální hospodářská zvířata (v konkrétních prostředích) odolná nebo adaptovaná. Dovezená průmyslová plemena se však při adaptaci často setkávají s vážnějšími prob22


S ohledem na radžastánská častá sucha a rychle se ztenčující zásoby podzemní vody představuje pastevectví bezpochyby výrazně nejudržitelnější alternativu využití půdy.

špatná adaptace vede k nízké produktivitě a ekonomickým ztrátám.

IV. Celosvìtová vodní krize

Vláda však zvolila politiku zlepšování místních plemen křížením s plemeny exotickými. Tento přístup ohrožuje právě onu genetickou diverzitu, která lidem umožnila existovat po tisíciletí v nehostinné pohraniční oblasti. Kvůli vysoké mortalitě, problémům se zásobami krmiva a dalším faktorům nepřineslo křížení lokální radžastánské ovce s ovcí cizokrajnou žádné zlepšení výnosů. V případě dobytka si vláda škodlivé následky křížení s cizími plemeny uvědomila a v roce 1998 svoji politiku přepracovala tak, aby chránila a zdokonalila místní plemena. Připustila tedy, že chov průmyslových vyšlechtěných plemen ohrožuje zajišťování potravin.

Průmyslový chov hospodářských zvířat nejenže ohrožuje naše půdní fondy a genetickou diverzitu hospodářských zvířat, ale jak Janice Cox a Sari Varpama dokládají ve zprávě napsané pro organizaci CIWF: „Blíží se celosvětová vodní krize, na které má intenzivní zemědělství značný podíl.“7 Vědci z Poradní skupiny při mezinárodním zemědělském výzkumu (CGIAR/Consultative Groups on International Agriculture Research) předpovídají, že nejzávažnějším problémem, kterému budeme čelit v roce 2020, bude nedostatek vody.45 Již dnes trpí vážným nedostatkem vody téměř 80 zemí a tento počet stoupá.46

Celosvětové produkci mléka v současné době dominuje holštýnské plemeno dojnic, v Evropě tvoří 60 % a v USA 90 % z celkového počtu dojnic. Ukazuje se, že produktivní populace holštýnského plemene v USA bude mít do roku 2015 pouhých 66 zvířat. Jinými slovy, pouze 66 zvířat nebude ve vzájemném příbuzenském vztahu,32 což pro zdraví a životní pohodu plemene představuje závažný problém. Za takového stavu bude totiž neobyčejně snadné, aby jeden zdravotní problém vážně postihl celou populaci holštýnských dojnic ve Spojených státech.

Průmyslový chov hospodářských zvířat spotřebovává značné množství vody. Podle specialisty na vodní zdroje, Davida Pimentela z Cornellovy univerzity, je pro výrobu jednoho kilogramu hovězího masa potřeba 100 000 litrů vody, pro výrobu jednoho kg drůbežího 3500 litrů a pro produkci kilogramu brambor pouze 500 litrů. Pimentel odhaduje, že produkce jednoho kilogramu živočišné bílkoviny vyžaduje přibližně stokrát více vody než produkce jednoho kilogramu bílkoviny rostlinné. Ve Spojených státech, kde je živočišná výroba téměř celá založena na průmyslových velkochovech, spotřebují samotná hospodářská zvířata přímo pouze 1,3 % z celkového použitého množství vody. Toto procento se však značně zvýší, když se započítá také voda potřebná pro pěstování zrní a pícnin určených jako krmivo pro zvířata. Pimentel odhaduje, že pro 1 kg hovězího masa je potřeba 100 kg sena a 4 kg zrní. K vyprodukování takovéhoto množství sena a zrní je zapotřebí 100 000 litrů vody.46

Obvykle však bývá většina průmyslových plemen hospodářských zvířat špatně adaptována na teploty a nemoci ještě před uvedením do náročných životních podmínek v oblastech, jako je např. Rádžasthán. To dokládá skutečnost zvýšeného výskytu případů mastitidy u holštýnských dojnic. 34 Příklad dojnic byl použit k demonstraci toho, že průmyslová plemena hospodářských zvířat se hůře adaptují, což však rozhodně neplatí pouze pro dojnice. Také ostatní druhy průmyslových plemen hospodářských zvířat trpí, např. prasata se snadno spálí na slunci, u brojlerů obtěžkaných vlastními svaly je zvýšený výskyt srdečních selhání a bolestivých ochrnutí36 a dvojnásobně osvalený hovězí dobytek trpí potížemi při porodech.37

V. Zneèitìní ivotního prostøedí výkaly prùmyslovì chovaných hospodáøských zvíøat Průmyslová živočišná výroba vyžaduje, aby na nepřirozeně malém prostoru bylo chováno velké množství zvířat. Výsledkem je, že do půdy a vody se dostává nepřirozeně silný koncentrát hnoje a tekuté kejdy. Celosvětově vyprodukují hospodářská zvířata okolo 13 miliard tun výkalů ročně.7

Plemena prosazovaná v průmyslové živočišné výrobě se nejen špatně adaptují, ale kvůli nízké biologické diverzitě a nepřijatelným praktikám selektivního šlechtění jsou také extrémně jemná, neschopná čelit náročným životním podmínkám. A jak již zdůraznil de Haan,

Průmyslová živočišná výroba přináší tři základní problémy, které mají za následek produkci odpadu 23


poškozujícího životní prostředí. Za prvé je to již zmíněná vysoká koncentrace zvířat na farmách, která vytváří velké množství výkalů hromadících se na malém prostoru. I když jsou přijata opatření o správném nakládání s tímto odpadem (v mnoha zemích však zcela chybí), mohou nehody a přírodní katastrofy vyústit v silnou kontaminaci okolních oblastí. Za druhé průmyslová hospodářská zvířata jsou chována v ohradách, budovách a boudách, kde nejsou žádné rostliny, které by vyprodukovaný odpad absorbovaly. Na smíšených či ekologických farmách často výkaly v nižších dávkách slouží jako užitečné hnojivo. Třetí problém představuje krmivo bohaté na živiny. Úrovně bílkovin jsou v krmivu příliš vysoké, což má za následek nepřirozeně vysoké hladiny dusíku a fosforečnanu ve výkalech zvířat.40 Smíšené a ekologické farmy se kloní k využívání plemen zvířat, která pomaleji rostou, a nevyžadují tedy tak výživné krmivo. A protože jsou tato zvířata často chována volně, bývají jejich výkaly vstřebány rostlinami.

(jako je například továrna Wampler v Moorefieldu) byly předvolány pro neoprávněnou likvidaci některých částí odpadu v městské čistírně odpadních vod. Znečištění v této oblasti navíc prohloubila povodeň, která zvířecí odpad a mršiny z drůbežích a dobytčích farem spláchla do nedalekých vodních kanálů. K tomu si ještě místní obyvatelé stěžují na ohromný zápach, mouchy a odumírání jejich zahrad. Řeky z oblasti Potomac Headwaters se vlévají do zátoky Chesapeake a v tamější vodě se hromadí živiny. Byl zde zaznamenán zvýšený výskyt řasy Pfeisteria, které se v takto zamořených oblastech daří a kvůli níž uhynulo mnoho ryb.40 Také v Evropě přináší nakládání se zvířecími výkaly obrovské nebezpečí pro životní prostředí a lidské zdraví. Odhaduje se, že živočišná výroba zde přispívá 80 – 90 % ke znečištění čpavkem a ke znečištění dusičnany 50 – 60 %. V Nizozemí se problém likvidace kejdy stal tak vážným, že ke splnění ekologických norem byla nutná 25% redukce produkce prasat. 3 miliony dojnic ve Velké Británii odhadem ročně vyprodukují 62 miliard litrů exkrementů a 30 milionů britských nosnic 1,3 miliardy litrů exkrementů.

Předpisy, jak s hnojem či kejdou nakládat, jsou v rozvojových zemích, kde počet průmyslových živočišných farem roste, často nedostatečné. Zvláště města jsou ohrožena vysokými koncentracemi výkalů v zásobách vody. Janice Cox a Sari Varpama píšou:

Odpadní produkty intenzivní živočišné výroby mají za následek nepřijatelné úrovně znečištění po celém světě. Zákonodárci se musejí s produkcí poškozující životní prostředí vypořádat tím, že sníží počet a koncentraci hospodářských zvířat a ujistí se, že krmné požadavky a plemena zvířat jsou ekologicky udržitelné. Také producenti musejí, místo zisků na úkor veřejnosti, vzít v úvahu plné ztráty, které zhoršování životního prostředí přináší.

Jatky v rozvojových zemích do prostředí uvolňují značná množství výkalů, čímž znečišťují zemědělskou půdu a povrchové vody a přinášejí tak vážná zdravotní rizika. Kvůli slabé infrastruktuře jsou jatky často provozovány v městských částech, kde není vypouštění krve, vnitřností a ostatního vyprodukovaného odpadu kontrolováno. Na některých jatkách dokonce ani neteče voda na čištění.7

VI. Globální oteplování a emise z prùmyslové ivoèiné výroby

V Evropě a ve Spojených státech sice preventivní opatření platí, ale často nebývají účinná při předcházení znečištění právě výkaly hospodářských zvířat. Například Národní rada pro obranu přírodních zdrojů (NRDC/ National Resource Defence Council) informovala, že v Západní Virgínii nebyl zaveden žádný program pro regulaci znečištění životního prostředí průmyslovými drůbežími farmami, které každoročně produkují okolo 155 000 tun hnoje. V pramenné oblasti Potomac Headwaters zapříčinila průmyslová živočišná výroba alarmující výskyt bakterií v řekách a jejich přítocích. NRDC dále oznamuje, že velká část úseků řek již není bezpečná pro rekreaci, protože plavci, kanoisté a rybáři jsou ohroženi infekčními chorobami, které způsobují organismy, jako je Salmonella, Giardia a Cryptosporidium pocházející z průmyslových farem. Závody zpracovávající kuřata

Mezivládní výbor pro změny klimatu (IPCC/Intergovernmental Panel on Climate Change) upozornil, že na základě posledních vědeckých důkazů bude k vytrvalému oteplování docházet také ve 21. století, přičemž za uplynulých sto let bylo nejteplejších posledních dvacet let. Arktický led se ztenčuje, hladiny moří se zvyšují a profily vodních srážek se mění. Současné důkazy svědčí o tom, že hlavní příčinou těchto změn byl významný nárůst výskytu skleníkových plynů v posledních 50 letech. IPCC varuje, že jestliže nedojde ke stabilizaci skleníkových plynů, svět by mohl být vážně ohrožen nebezpečným vodním stresem ve vyprahlých oblastech, sníženou zemědělskou produkcí, zvýšením onemocnění přenášených bacilonosiči, záplavami a sesuvy půdy.48 24


K tvorbě těchto emisí významně přispívá průmyslová živočišná výroba. Článek v British Poultry Sciences informoval:

Kvůli selektivnímu šlechtění pro rychlý růst a dovozu průmyslových hospodářských zvířat v celém světě je 30 % všech plemen hospodářských zvířat ohroženo vyhynutím.

Budovy s hospodářskými zvířaty jsou hlavním antropogenním zdrojem atmosférických polutantů, jako je čpavek, rajský plyn, metan a oxid uhličitý, které přispívají k okyselování půdy a globálnímu oteplování.49

Průmyslový chov hospodářských zvířat spotřebovává značné množství vody. Nedostatek vody může být v roce 2020 nejvážnějším problémem, kterému bude lidstvo čelit.

Ve skutečnosti produkují hospodářská zvířata a jejich výkaly až 10 % skleníkových plynů, které přispívají ke globálnímu oteplování.39

Průmyslová živočišná výroba vyžaduje, aby se na nepřirozeně malém prostoru chovalo velké množství zvířat, což způsobuje vysoké koncentrace zvířecího hnoje a tekuté kejdy kontaminujících půdu a vodu. Tato kontaminace vážně poškodila přirozené populace živočichů a zdraví lidí na celém světě.

Oxid uhličitý, který produkuje průmyslová živočišná výroba, pochází z používání fosilních paliv, rajský plyn (oxid dusný) z hnojiv a metan z hnoje. Na znečištění ovzduší mají také významný vliv emise čpavku z dobytčích, drůbežích a prasečích farem. V roce 1995 vypočítal Silsoe Research Institute, že 95 % z 850 000 tun produkce metanu ze živočišné výroby Velké Británie pochází z kvašení výkalů dobytka a ovcí a 5 % z hnoje a kejdy. Jedna třetina z 18 000 tun vyprodukovaného rajského plynu pochází ze skladovaného hnoje.50 Odhaduje se, že živočišné farmy ve Velké Británii zodpovídají za 39 % emisí čpavku.

Průmyslová živočišná výroba přispívá až 10 % k celosvětovému množství skleníkových plynů, které hrají významnou roli při globálním oteplování.39 Podporování průmyslové živočišné výroby ohrožuje prosperitu naší planety a budoucích generací. Zákonodárci by měli hlasovat pro humánní a udržitelné hospodaření, které místo intenzivní produkce zaměřené na kvantitu klade důraz na kvalitu prospívající lidské populaci, životnímu prostředí a zvířatům.

Zákonodárci, kteří uznávají škodlivé účinky globálního oteplování, nemohou podporovat průmyslovou živočišnou výrobu jako významného producenta skleníkových plynů.

VII. Závìry Průmyslová živočišná výroba má na naše životní prostředí očividně negativní dopad. Produkce hospodářských zvířat je největším uživatelem půdy na světě. Tyto velké oblasti zeměkoule vyžadují velká množství hnojiv a pesticidů. Ošetřování polí pesticidy je vážnou hrozbou pro přirozené prostředí, biodiverzitu a zdraví lidí. Protože jedna pětina světové orné půdy je využívána k pěstování obilovin jako krmiva pro hospodářská zvířata místo potravy pro lidi, představuje tento systém neefektivní využívání zdrojů.

25


KAPITOLA 3: PRÙMYSLOVÁ IVOÈINÁ VÝROBA A LIDSKÉ ZDRAVÍ; BEZPEÈNOST POTRAVIN OHROENÍ LIDSKÉHO ZDRAVÍ např. obsah fekálií v hovězím mase způsobuje otravy bakterií E. coli. K tzv. vzájemné kontaminaci dochází, když se při výrobě některých druhů masných výrobků smíchá maso mnoha různých druhů zvířat (například jeden hamburger může obsahovat maso z velkého množství krav).

I. Úvod Průmyslová živočišná výroba má pro lidské zdraví a bezpečnost potravin rozsáhlé důsledky, které plynou z infekčních chorob přenosných na člověka a z nadměrného podávání antibiotik hospodářským zvířatům. V posledních letech se celosvětově zvýšilo povědomí o zdravotních rizicích spojených s nemocemi přenášenými potravou, téměř výhradně živočišnými produkty. Ministerstvo zemědělství USA (USDA/United States Department of Agriculture) informuje ve zprávě Food and Agriculture Policy (Politika potravin a zemědělství) z roku 2001: „Obsáhle publikované zprávy o propuknutí nemocí přenášených potravou, které lze přičíst bakteriím Escherichia coli O157 v hamburgerech, Listeria monocytogenes v hot dog a Salmonella v drůbežím mase a vejcích, vyvolaly u veřejnosti obavy z nebezpečných mikrobiálních patogenů v potravě.“ Ministerstvo navíc uvádí znepokojení nad vynořením patogenů, jako je Cyclospora, Cryptosporidium a nové kmeny Salmonelly.51 Další lidské infekce spojené s konzumací masa zahrnují bakterie Campylobacter, variantní Creutzfeld-Jacobovu nemoc (vCJD – lidská obdoba nemoci šílených krav BSE (Bovinní spongiformní encefalopatie)) a ptačí chřipku (virus H5). Tyto různorodé infekce mají řadu následků, od menších jako je nauzea až po tak závažné, jako je smrt.

Dále existuje celosvětová obava z bakterií rezistentních vůči antibiotikům. Zvýšení antibiotické odolnosti bakterií je způsobeno rutinním podáváním růstových stimulátorů a preventivních antibiotik průmyslově produkovaným hospodářským zvířatům. Poradní výbor pro mikrobiologickou nezávadnost potravin (ACMSF/Advisory Committee on the Microbiological Safety of Food) Velké Británie uvedl, že „podávání antibiotik zvířatům má za následek vznik některých rezistentních bakterií infikujících člověka“.52 Zvířatům jsou antibiotika často podávána jako prevence bakteriálních infekcí, které by se kvůli stísněným a uzavřeným prostorám mohly rozšířit po celém stádu či hejnu. Navíc jsou používána jako růstové stimulátory.53 Moderní medicína je značně závislá na schopnosti antibiotik překonávat bakteriální infekci u lidí. Tento důležitý prostředek je však ohrožován nadměrným využíváním antibiotik v průmyslových formách živočišné výroby. Čím více jsou antibiotika hospodářským zvířatům podávána, tím více jsou jim bakterie vystavovány a tím pravděpodobnější je, že se objeví odolný antibiotický mutant. A jelikož vědci nebyli schopni vytvořit novou řadu antibiotik po dobu dvaceti let, představuje tento fakt vážné ohrožení zdraví lidí.

Intenzivní zemědělství a průmyslový způsob zpracování masa a masných výrobků připravuje půdu infekčním chorobám. Hospodářská zvířata jsou často chována v přeplněných, špatně větraných a špinavých budovách, což jsou pro nemoci nejpříhodnější podmínky. Kromě toho jsou často krmena nepřirozenou potravou, která je dávána do souvislosti s rozšířením onemocnění, jako je BSE. Donedávna byla zvířata pravidelně krmena masokostní moučkou pocházející od vlastního či jiného živočišného druhu. Ačkoli byla tato praxe následkem strachu z BSE nedávno zakázána v EU, v mnoha částech světa se od ní dosud neustoupilo. Ke kontaminacím dochází také vinou používání vysoce výkonných jatečních systémů, kdy

Bakteriální kontaminace a antibiotická rezistence jsou přesvědčivými a znepokojujícími důkazy o tom, že průmyslové formy živočišné výroby jsou vážnou hrozbou pro zdraví lidí a bezpečnost potravin. Níže uvedené příklady ukazují, že v zájmu ochrany lidského zdraví a bezpečnosti potravin, je nezbytně nutné změnit způsob produkce masa.

26


myslové živočišné výrobě bývají zvířata nejčastěji chována ve vysokých koncentracích a často nemají žádný výběh. Podmínky jsou často nehygienické. Například intenzivně chovaní brojleři jsou po celý svůj krátký, 30 - 42 dní trvající život stísněni ve stejné hale, a podestýlka se nemění. Pokud nějaké kuře uhyne, může kvůli vysoké hustotě osazení nějakou dobu trvat, než někdo uhynulého ptáka zaregistruje a odstraní. V takovýchto podmínkách, kde dochází ke kontaminacím často, je držena většina průmyslově chovaných zvířat. Průzkum vzorků podestýlky a prachu komerčních krůtích hejn v Kanadě například objevil bakterie Salmonella u 86 % hejn.60 Také ACMSF oznámil, že nejvýznamnějším zdrojem infekcí bakterií Campylobacter je prostředí průmyslových brojleřích farem.55, 62 Rovněž infekce přenášené vzduchem jsou pro průmyslové farmy specifické. 55 Následkem propuknutí ptačí chřipky v roce 1997 zemřelo v Hongkongu šest lidí a došlo k masivní likvidaci intenzivně chovaných kuřat. Přes toto opatření zveřejnil v červenci 2001 magazín Nature zprávu o dalším vážném propuknutí této infekce.57 A také zcela nedávno jsme byli svědky nekontrolovaného šíření této nebezpečné infekce. Centrální veterinární laboratoř Velké Británie informovala: „Bakteriální infekce se mezi hospodářskými zvířaty mohou šířit vzduchem, zejména pokud jsou chována intenzivně. Například špatná ventilace v drůbežích halách může být příčinou vysoké koncentrace čpavku, který vyvolá podráždění dýchacího traktu a predisponuje tak zvířata k infekci.“55, 61

II. Otravy z masa, které pochází z prùmyslových ivoèiných farem Každý den je ve Spojených státech přibližně 200 000 lidí otráveno mikroby z potravy, 900 z nich je hospitalizováno a 14 z nich zemře.63 Míra kontaminace masa je z hlediska bezpečnosti potravin dobře zdokumentována, neboť případy kontaminace způsobující vážné lidské choroby (končící dokonce smrtí) lze lehce vypátrat po celém světě. Nedávný průzkum v Anglii a Walesu, který provedlo Centrum pro dohled nad přenosnými chorobami Státního laboratorního úřadu pro veřejné zdraví (PHLS CDSC/Public Health Laboratory Service – Communicable Disease Surveillance Centre) odhadl, že 30 % syrového drůbežího masa je kontaminováno bakteriemi Salmonella a 75 % bakteriemi Campylobacter.56 Otravy bakteriemi Salmonela a Campylobacter mohou způsobit nauzeu, zvracení, průjem a vážná onemocnění. V lednu 1993 došlo ve Spojených státech k propuknutí infekce způsobené E. coli O157, které bylo spojeno s konzumací hamburgerů v síti restaurantů Jack-InThe-Box. Tato infekce postihla 732 lidí ve čtyřech státech, čtyři postižení zemřeli.55 V období osmi let následujících po této události onemocnělo půl milionu Američanů (z nichž většina byly děti) napadením E. coli O157, tisíce jich byly hospitalizovány a stovky zemřely.63 Na druhé straně Atlantiku bylo E. coli O157 nakaženo 22 % syrových hovězích karbanátků58 a 25 % syrových vepřových buřtů59 pocházejících z maloobchodních prodejen v severním a severozápadním Londýně. Ve Skotsku způsobilo v roce 1996 maso nakažené E. coli O157 smrt dvaceti lidí.

V srpnu 2001 podala Soil Association zprávu o ekologickém zemědělství: Neexistují důkazy o spojitosti mezi zvýšeným rizikem otrav potravinami a ekologicky vyrobenými produkty. Nedávný průzkum udělil ekologickým (bio)potravinám osvědčení o zdravotní nezávadnosti a potvrdil tak očekávání, že ekologické metody... minimalizují patogenní rizika.53

Světová zdravotnická organizace (WHO) nedávno oznámila, že v samotném průmyslovém světě umírá na mikrobiální nemoci přenášené potravou 20 milionů lidí ročně a že až 30 % populace trpí nějakým stupněm infekce.54 Britský Národní statistický úřad podal zprávu, že v Anglii a Walesu se otravy jídlem za posledních 15 let zvýšily šestkrát. Jedním z hlavních důvodů je „zintenzivnění chovu masných kuřat a hospodářských zvířat, což přináší podmínky vhodné pro šíření bakterií“.55 Na konferenci Iniciativa pro globální bezpečnost potravin prohlásil profesor Busch z Michiganské státní univerzity, že tyto globální problémy s bezpečností potravin „začínají na úrovni farmy“.54

Zemědělci, kteří přešli na ekologický způsob hospodaření a chovu zvířat, nezřídka zaznamenávají dramatická zlepšení zdravotního stavu zvířat. Ekologické zemědělství se spoléhá na přirozenou imunitu, kterou podporuje správným způsobem chovu a hospodaření. I když byla většina příkladů zaměřena na drůbež, nejsou ostatní odvětví živočišné výroby v žádném případě prosta infekcí. Například v Holandsku byla v roce

Jaký základní jev na „úrovni farmy“ tedy toto globální ohrožení bezpečnosti potravin vyvolává? V prů27


1993 u 85 % z namátkově vybraných prasat nalezena infekce bakterií Campylobacter.55 Také hovězí dobytek je často vystaven životu v těsných podmínkách nebo ve výkrmnách, kde nemá dostatek pohybu a žije „mezi hromadami hnoje“, jak to popsal Eric Schlosser, autor knihy Fast Food Nation.63 Schlosser píše: „Výkrmny se staly neobyčejně účinnými prostředky pro ‚recirkulaci hnoje‘. To je ovšem neštěstí, protože bakterie E. coli O157 se může replikovat v dobytčích žlabech a až 90 dní přežívat v hnoji.“ K riziku kontaminace může také přispívat krmivo podávané průmyslově chovanému dobytku. Vlivem zvyšujících se cen obilí přišli intenzivní zemědělci na „levnější“ druh krmiva: masokostní moučku – zbytky mrtvých zvířat. Nedávno však Evropská unie a Úřad pro potraviny a léčiva USA (FDA/Food and Drug Administration) zakázaly tento druh krmiva zvířatům podávat. Toto rozhodnutí bylo vyvoláno skandálem okolo objevení se tzv. nemoci šílených krav (BSE), kdy se zvířata s BSE nakazila krmivem, které obsahovalo zbytky nakaženého dobytka. EU udělala jeden krok navíc a zakázala zkrmovat jakýkoli druh masokostní moučky. Současná nařízení FDA ve Spojených státech však stále povolují přidávat do krmiva pro dobytek mrtvá prasata, koně a drůbež, včetně dobytčí krve. 63 Magazín Preventative Medicine kromě toho informoval, že v roce 1994 kuřata v Arkansasu spotřebovala přibližně 1 350 000 kilogramů kuřecího trusu64, který může obsahovat bakterie Salmonella, Campylobacter, tasemnice a infekci Giardia lamblia (parazitická infekce způsobující vážný průjem) a mnoho dalších nákaz. Je tedy zřejmé, že problémy s bezpečností potravin rozhodně začínají na „úrovni farmy“.

hamburgerů. To z hlediska bezpečnosti potravin znamená, že jedna kráva nakažená E. coli O157 může eventuálně nakazit 14 400 kg mletého masa. To má na mysli PHLS CDSC, když zmiňuje „křížovou kontaminaci“ – maso stovek různých krav, ze kterého je vyroben jeden hamburger je smícháno dohromady.63 Jelikož může být náročné objevit rozšiřování infekce včas, je problém bezpečnosti potravin opravdu vážný. Například v roce 1997 mělo být po odhalení E. coli O157 v mase z továrny Hudson Food (ve městě Columbus v Ohiu) staženo z prodeje 16 milionů kilogramů mletého hovězího. Z oběhu bylo přitom staženo pouze 4,5 milionu kg masa a téměř 12 milionů kg tohoto nebezpečného hovězího masa zkonzumovali obyvatelé USA.63 Je důležité zmínit, že onemocnění z bakterie E. coli O157 je výsledkem kontaktu zvířecích výkalů s masem. Tento patogen se nešíří pouze ve výkrmnách, ale také na jatkách a v drtičích masa, protože infekční bakterie, jako E. coli O157 přežívají ve vnitřnostech zvířat. Pokud se tyto vnitřnosti dostanou do kontaktu s masem, dojde k přenosu nákazy do masa. Např. kůže bývá na jatkách odstraňována automaticky, je-li však tento proces prováděn chybně, může se špína nebo hnůj uchytit. Žaludek a střeva se odstraňují ručně. V moderních jatkách, kde má pracovník zpravidla vykuchat až šedesát kusů dobytka za hodinu, se stává, že vnitřnosti vypadnou. Kvůli vysoké rychlosti jatečních procesů je velmi obtížné kontaminacím zabránit. Lidské zdraví je tedy průmyslovými metodami živočišné výroby vystaveno rizikům. Zvířata jsou umístěna v těsných, často špinavých, přeplněných budovách bez řádné ventilace. Tyto podmínky byly průkazně shledány jako ideální pro šíření mikrobů. Nepřijatelnou praxí je také krmit zvířata dalšími zvířaty nebo zvířecími výkaly, protože to je příčinou šíření nemocí, jako v případě BSE (a její následné lidské obdoby vCJD). Při vzájemné kontaminaci představují kritický moment rovněž mechanické a rychlé metody porážky, kdy jedno nakažené nebo nesprávně poražené zvíře může kontaminovat mnoho masných výrobků. Pokud má být zlepšena bezpečnost potravin, musí být provozována humánnější a kvalitně vedená živočišná výroba a výše popsané základní charakteristiky průmyslových forem živočišné výroby musejí být zrušeny.

Moderní intenzivní techniky porážení zvířat byly také prokázány jako zdroje nákazy. Britské Centrum pro dohled nad přenosnými chorobami Státního laboratorního úřadu pro veřejné zdraví (PHLS CDSC/Public Health Laboratory Service – Communicable Disease Surveillance Centre) informovalo: „Podniky zpracovávající drůbež používají moderní intenzivní techniky, které jsou schopny porazit až 200 ptáků za minutu. Rychlost tohoto procesu znamená snadnou příležitost vzájemné kontaminace v mnoha okamžicích, zvláště při spařování a škubání.“56 Průmyslová produkce masa je závislá na velkokapacitních jatkách, které vyrábějí produkty jako hamburgery a hotdogy. Podle Erica Schlossera může moderní závod na produkci hovězího denně zpracovat až 360 000 kg 28


Zde se ACMSF dotkl jednoho z nejhrozivějších aspektů průmyslové živočišné výroby vůči lidskému zdraví: antibiotické rezistence. Jelikož toto odvětví antibiotika často využívá, jsou jim bakterie, které infikují jak člověka tak zvíře (jako např. Salmonella), pravidelně vystavovány, a čím většímu náporu antibiotik je bakterie vystavená, tím větší má šanci že se vyvine v mutantní bakterii.*

III. Nadmìrné pouívání antibiotik v intenzivních chovech zvíøat Kvůli rozšíření infekčních mikrobů, jako jsou Salmonella, Listeria a Campylobacter, jsou průmyslově chovaným hospodářským zvířatům rutinně podávána antibiotika pro kontrolu a prevenci nemocí. Běžné podávání antibiotik hospodářským zvířatům je praxe relativně nová, do živočišné výroby plně zavedená až po druhé světové válce, kdy byla antibiotika podávána ve snaze urychlit růst zvířat. Scénář intenzivního zemědělství dnes začíná vycházet najevo. Antibiotika nejenže stimulují růst, ale jsou také nezbytná při prevenci nemocí, které se v přeplněném a nezdravém prostředí průmyslové živočišné výroby objevují.

To znamená, že když bakterie, kvůli které jsou průmyslově chovaná hospodářská zvířata léčena, nakazí člověka, antibiotika v medicíně běžně používaná proti těmto bakteriím mohou zcela ztratit účinnost. Antibiotická rezistence se následkem vysokého užívání antibiotik na průmyslových farmách stala častějším a vážnějším problémem. Ohrožení možností léčby v humánní medicíně a znepokojení nad celosvětovým zvyšováním antibiotické rezistence mikrobů, jako jsou: M. tuberculosis; Pneumococci; Methicillin resistant staphylococci aureus (zlatý stafylokok rezistentní vůči methicilinu); Vancomycin resistant enterococci (streptokok rezistentní vůči vancomycinu); Gonococci; Salmonellae a Campylobacter,66 vyjadřují experti ze zdravotnických organizací včetně WHO.70 Například jeden specifický kmen tuberkulózy se stal „násobně rezistentní“, což znamená, že se jeho bakterie staly odolné vůči celé řadě antibiotik. Tato infekce nyní způsobuje 40 – 60% úmrtnost. V současné době je rychlost vývoje nových antibiotik pomalejší než rychlost objevování se rezistence vůči nim. Po dobu více než dvaceti let nebyla vyvinuta žádná nová řada antibiotik.67

Prasata, brojleři, nosnice, ovce, telata, dojnice a ryby chované na farmách dostávají pravidelně dávky antibiotik buď injekčně, nebo v krmivu či vodě. V roce 1996 prohlásila tehdejší tajemnice ministra zemědělství Velké Británie Angela Browning, že jen v krmivu a vodě dojnic a kojících zvířat bylo povoleno použít nejméně 62 různých antibiotik a dalších antimikrobiálních látek.55, 68 Podle zemědělské zprávy z roku 1995 bylo celosvětově přidáno do krmiva brojlerů 2700 tun antibiotik a 5400 tun do krmiva pro prasata.55, 68 Mnohá z antibiotik podávaných hospodářským zvířatům jsou antibiotika užívaná v humánní medicíně nebo s nimi příbuzná. Poradní výbor pro mikrobiologickou nezávadnost potravin (ACMSF), který byl v roce 1999 poradním orgánem britské vlády pro bezpečnost potravin, prohlásil:

Evropská unie podnikla nedávno kroky k podchycení této rostoucí hrozby pro lidské zdraví a zakázala použití několika antibiotických růstových stimulátorů: avoparcinu, zinek bacitracinu, virginiamycinu, spiramycinu, tylosin fosfátu, carboadozu a olaquindoxu. Zákaz těchto několika antibiotik však ke snížení hrozby antibiotické rezistence nestačí, protože ve většině případů, kdy se bakterie stanou vůči jednomu antibiotiku rezistentní, získají navíc schopnost stát se rezistentní vůči antibiotiku ze stejného rodu nebo podobné struktury. Např. Salmonella může být odolná vůči

Velká část moderní medicíny je závislá na kontrole infekcí antibiotiky a pokud tato možnost přestane účinkovat, mohou nastat katastrofální následky... Jsme přesvědčeni, že... podávání antibiotik zvířatům je důvodem objevení se některých rezistentních bakterií, které infikují člověka. Celý problém navíc zhoršuje pravděpodobnost, že rezistentní bakterie přenesou genetické části ze zvířete na člověka, které svou odolnost propůjčí dalším bakteriím patogenním pro člověka.65

*Bakterie se může stát rezistentní vůči podávanému antibiotiku buď mutací, nebo získáním genu od jiné bakterie, která je již rezistentní. Za normálních podmínek mutace nenastává příliš často, nicméně pod selektivním náporem antibiotik usmrcujících nerezistentní bakterie bývá perzistence mutanta častější. Nakonec se objeví mutantní bakterie, které jsou rezistentní a od té chvíle prospívají a reprodukují se, a tím vytvářejí nový rezistentní kmen.65 Dominance rezistentní bakterie probíhá prostřednictvím konkurenční selekce. Bakterie se rovněž může stát rezistentní genovým přenosem, dráhou známou jako „konjugace“, „transformace“ nebo „transdukce“, kdy rezistentní bakterie přenáší genetický materiál nezbytný k tomu, aby se stala rezistentní vůči dalšímu typu antibiotik.

29


antibiotikům rodu tetracyklin, mezi které patří oxytetracyklin, chlortetracyklin a tetracyklin hydrochlorid. To znamená, že i když jsou zvířata ošetřována antibiotiky, která v humánní medicíně nemají ekvivalent, antibiotika pro lidi se stále mohou stát odolná v případě, že jsou příbuzná tomuto zvířecímu antibiotiku. Ačkoli bylo použití tylosinu jako růstového stimulátoru zakázáno, jako léčebné antibiotikum může být u zvířat stále používáno. Toto antibiotikum není využíváno při léčbě lidských onemocnění, nicméně erytromycin, který je příbuzný tylosinu, je používán pro lidi a kvůli rezistenci je méně účinný.

streptokoků vůči vancomycinu stoupá a znepokojuje lékaře, protože může být příčinou pravděpodobnější úmrtnosti na streptokokovou infekci.69 Pokud by se zlepšila kvalita průmyslové živočišné výroby, mohla by regulace a prevence nemocí, a tedy i antibiotická rezistence znamenat daleko menší problém. Nehygienické podmínky průmyslového intenzivního způsobu chovu zvířat jsou příčinou rozšiřování a vzniku mikrobů. Preventivní používání antibiotik by nebylo nutné, pokud by se tyto podmínky zlepšily. Kromě toho je intenzivní živočišná výroba v mnoha zemích závislá na antibiotických růstových stimulátorech používaných za účelem urychlení růstu zvířat. Tato zbytečná praxe vystavuje lidi i zvířata značnému riziku. Zákonodárci by proto měli používání antibiotických růstových stimulátorů zakázat a naléhavě zvážit radikální redukci použití všech antibiotik u zvířat.

Dokonce i poté, kdy je nějaké antibiotikum zakázáno, může rezistence bakterií sílit, pokud jsou používána příbuzná antibiotika. V roce 1997 zakázala EU avoparcin, avšak jeho obdoba – vancomycin je stále používán pro veterinární i humánní medicínu. Výskyt rezistence

Ohroení bezpeènosti potravin v rozvojových zemích Roziøování prùmyslové ivoèiné výroby v rozvojových zemích èasto provázejí negativní dopady na lidské zdraví a bezpeènost potravin. Poboèka organizace Compassion in World Farming v Jihoafrické republice nechala nedávno otestovat na univerzitì náhodnì vybranou ivou drùbe, prodanou obyvatelùm zanedbané komunity Khayelitsha blízko Cape Townu. Testovaná drùbe pocházela z intenzivních farem a tvoøily ji pøedevím nosnice po snáce, které nebyly vhodné jako maso v rámci hlavního odbytitì. Testy odhalily, e drùbe byla kontaminována øadou bakterií, které by v pøípadì pozøení mohly zpùsobit váný krvavý prùjem, zvracení, tvorbu koních vøedù, vznik abscesù a dokonce briní tyfus. Gwen Dumo, komunitní zdravotní pracovnice v Khayelitsha potvrdila, e velký poèet lidí si jí stìoval na zdánlivì nevysvìtlitelné problémy s krvavým prùjmem a tvorbou vøedù. U tìchto bakterií byla navíc prokázána 100% rezistence vùèi bìnì uívaným antibiotikùm. To znamená, e urèitá antibiotika by pro léèbu lidí, kterým je po pozøení drùbeího

Intenzivnì chované nosnice. Po ukonèení jejich snáky je jejich maso èasto prodáváno venkovským komunitám. (jiní Afrika)

masa nakaeného bakteriemi patnì, byla neúèinná. Rozumí se samo sebou, e lidé se sníenou imunitou kvùli AIDS nebo dalím chorobám jsou mimoøádnì ohroeni.122 Prokázané kontaminace a antibiotické rezistence jsou silnými a znepokojivými dùkazy toho, e prùmyslová ivoèiná výroba znamená váné ohroení zdraví a bezpeènosti ivota lidí na celosvìtové úrovni.

30


Úplná reforma průmyslově organizované živočišné výroby je naléhavá – zákonodárci se musejí věnovat podpoře humánnějších a udržitelných metod chovu zvířat, které neohrožují zdraví lidí. Udržitelné alternativy se nabízejí v rámci ekologického zemědělství, kde je rutinní podávání antibiotik k potlačování chorob nebo ke stimulaci růstu zvířat zakázáno. Organizace Soil Association prohlašuje: „Místo podávání antibiotik je v rámci ekologického zemědělství výskyt chorob minimalizován vyvarováním se přeplněných prostor nebo intenzivních ustájení. Dobrý zdravotní stav zvířat je podporován dobrým způsobem hospodaření a volným pohybem zvířat.“53 Dobrý způsob hospodaření a volné podmínky pro pohyb zvířat jsou těmi rysy, které by měly být propagovány místo přeplněných chovů a rychlé produkce. Pouze tehdy se zákonodárci vydají správným směrem ke zlepšení bezpečnosti potravin a lidského zdraví.

IV. Závìry Zvyklosti průmyslového způsobu chovu hospodářských zvířat znamenají vážné ohrožení zdraví lidí. Přeplněné, často špinavé, špatně větrané a těsné prostředí vytváří podmínky, ve kterých se velmi dobře daří mikrobům. Mechanické a rychlé metody porážky zvířat vytvářejí dostatek příležitostí pro vzájemnou a hromadnou kontaminaci živočišných produktů. Hledání levného krmiva, tj. krmení zvířat zbytky či výkaly jiných zvířat, způsobilo rozšíření závažných onemocnění jako je BSE. Nadměrné a nesprávné podávání antibiotik hospodářským zvířatům způsobilo vznik bakterií, které jsou rezistentní vůči antibiotikům užívaným v humánní medicíně.

31


KAPITOLA 4: PRÙMYSLOVÁ IVOÈINÁ VÝROBA A LIDSKÁ VÝIVA ZPÙSOB STRAVOVÁNÍ A CHRONICKÁ ONEMOCNÌNÍ vaskulární onemocnění častější v Indii a také v Číně než ve všech ekonomicky vyspělých státech světa dohromady.

I. Úvod Zatímco se hrozba infekčních chorob u bohatých obyvatel snížila, daň chronických onemocnění spojených se západním stylem života stoupla. Mnoho z nich souvisí se způsobem stravování. V dokumentu z roku 2002 o celosvětovém nárůstu chronických onemocnění prohlásily organizace FAO a WHO: „Mnoho let je známo, že u nepřenosných, tzv. civilizačních chorob hraje klíčovou roli jako rizikový faktor způsob stravování.“112 Podvýživou a řadou zdravotních problémů mohou trpět jak ti, kdo nemají dostatečnou výživu, tak ti, co se přejídají. Zatímco FAO informuje o tom, že 800 milionů lidí trpí podvýživou z hladu, 1,2 miliardy lidí ve světě se přejídá a trpí tak nedostatkem vitaminů a minerálů.71 V polovině devadesátých let bylo 56 % dětí v Bangladéši a 48 % dětí v Etiopii podvyživených, zatímco 55 % dospělých ve Spojených státech a 51 % ve Velké Británii, bylo naopak obézních.71 WHO/FAO v dokumentu objasnily zátěž chronických onemocnění pro celý svět:

Není pochyb, že se zátěž civilizačních chorob stává čím dál tím závažnější, vybírá si totiž svoji daň nejen zvýšenou úmrtností, ale také únikem financí ze zdravotnických systémů. Jedním ze základních předpokladů velkoobjemové průmyslové živočišné výroby je velká poptávka po mase. V současné době převažuje vysoká poptávka v rozvinutých zemích nebo v rámci menšinové bohaté třídy v rozvojových zemích. Tím, jak se obyvatelstvo posunuje z chudoby do blahobytu, prochází tzv. vyživovacím přechodem. Pokračování průmyslového způsobu živočišné výroby částečně spoléhá na to, že blahobyt tento přechod (kdy lidé přecházejí z malé nebo žádné konzumace masa na konzumaci relativně velkého množství masa) dokončí a konzumace masa bude vysoká všude. Jev, při kterém dochází k přesunu obyvatelstva z venkovského do městského prostředí, se nazývá demografický přechod a obyvatelstvo je při něm vystavováno řadě vlivů na své stravovací vzorce. Důležitou roli ve výběru potravin městských lidí hrají reklamy. Jejich vlivem – zároveň s tím, jak obyvatelstvo bohatne – volba potravin nebývá bezpodmínečně založená pouze na jejich nutriční hodnotě. Zvýšená konzumace mléka, masa a vajec může být kromě tlaku reklamy podložena i názorem daného kulturního prostředí, že pojídání těchto produktů je znamením blahobytu.

Bylo vypočítáno, že k 55,7 milionu celkem zaznamenaných úmrtí ve světě v roce 2000 přispěly civilizační choroby přibližně 60 % a k celosvětové zátěži nemocemi 43 %. Tyto trendy se nadále zvyšují. Výpočty představují zjevný posun od situace jen před několika desetiletími. Téměř polovinu všech úmrtí na civilizační choroby lze připsat kardiovaskulárním onemocněním; obezita a diabetes ukazují znepokojivé tendence nejen kvůli tomu, že již postihly značnou část populace, ale také proto, že se začaly objevovat v ranějších obdobích lidského života.

Součástí tohoto vyživovacího přechodu je také sedavější životní styl a dostupnost levných potravin. Doprovodným jevem je tzv. epidemiologický přechod představující změnu v druzích chorob, kterými obyvatelstvo obecně trpí, což většinou znamená, že místo infekčních či přenosných chorob, jako je tuberkulóza, malárie a tyfus, začínají dominovat chronické, nepřenosné, tzv. civilizační choroby, k nimž patří obezita, koronární onemocnění, diabetes a vysoký krevní tlak, který může vést k mrtvicím.

Dokument WHO/FAO pokračuje: Do roku 2020 přispějí civilizační choroby ke všem úmrtím téměř třemi čtvrtinami, z toho 71 % úmrtí na ischemické choroby srdeční, 75 % úmrtí na mrtvice a 70 % úmrtí způsobených diabetem vykážou rozvojové země. Počet lidí trpících diabetem v rozvojovém světě se zvýší více než 2,5krát – z 84 milionů na 228 milionů v roce 2025. 60 % civilizačních chorob se vyskytne v rozvojových zemích. V současnosti jsou kardio32


O tzv. vyživovacím a epidemiologickém přechodu hovořila na konferenci o udržitelné bezpečnosti potravin profesorka ekonomie a sociálních věd na univerzitě v Torontu Susan Horton.72 Poznamenala, že stravovací návyky v domácnostech se posouvají z hrubozrnných obilovin a zeleniny na stravování bohatší na tuky, přidané cukry, mléčné a živočišné produkty. Zároveň se však snižují energetické požadavky organismu, protože lidé více pracují v administrativě. Výsledkem pak je přechod z podvýživy na přejídání. Horton dále uvedla, že výsledkem přílišné konzumace tuku, přidaných cukrů, mléčných a dalších živočišných produktů je podle výzkumu provedeného kolektivem dr. Barkera73 zvýšená náchylnost lidí k srdečním onemocněním, rakovině, mrtvicím a diabetu. Tyto tendence nejsou striktně omezeny jen na rozvinuté státy, protože zátěž chronických onemocnění se rapidně zvyšuje také v rozvojových zemích.

obézních 10 % dětí školního věku. Úroveň obezity se v mnoha částech světa každých 5 – 10 let zdvojnásobuje. WHO obezitě přisuzuje stále vážnější důsledky pro zdravotnické systémy a prohlašuje, že: Obezita je klíčový rizikový faktor pro řadu závažných civilizačních chorob, mezi které patří kardiovaskulární onemocnění, hypertenze a mrtvice, diabetes mellitus, různé formy rakoviny a další gastrointestinální a jaterní onemocnění, křečové žíly, choroby žlučníku aj.75 Různé studie ukázaly, že existuje spojitost mezi nadváhou a nadměrnou konzumací převážně živočišných produktů. Například vegetariánská studie ve Velké Británii zjistila, že tzv. body mass index (BMI/index tělesné hmotnosti) 5000 studovaných mužů a žen byl částečně nižší díky vyššímu příjmu vlákniny a nižšímu příjmu živočišného tuku.78 Výsledky další zprávy nazvané Vegetarianism, coronary risk factors and coronary heart disease (Vegetariánství, koronární rizikové faktory a koronární onemocnění srdce)79 se shodly s řadou studií80,81,78 spojujících nižší BMI s nižší konzumací živočišných produktů.

Zatímco by se zákonodárci měli ptát, zda by takto vysoká poptávka po produktech hospodářských zvířat měla být vůbec podporována, přijímají někteří z nich průmyslovou živočišnou výrobu jako patrně jediný způsob, jak tuto globální poptávku uspokojit. Jak naznačí následující část, nejsou současné trendy zvýšené konzumace produktů hospodářských zvířat v bohatých vrstvách obyvatelstva zdraví prospěšné a vedly k nárůstu civilizačních chorob (jako je např. obezita, diabetes mellitus, srdeční choroby a rakovina).

Ministerstvo zemědělství USA (USDA) odhaduje, že podle jejich indexu zdravé výživy (Healthy Eating Index) dnes 70 % Američanů potřebuje zlepšit svůj způsob stravování a že 17,3 % má špatné stravovací návyky, což znamená, že pouhých 12,2 % se stravuje nutričně správnou výživou.51 Závažnost tohoto faktu vyjádřilo USDA ve výdajích za zdravotní péči z důvodu civilizačních chorob spojených s nadváhou. Ve Spojených státech přispívají maso, mléčné výrobky, vejce a stolní tuky a oleje 36 % k celkovému množství přijaté energie, ale 63 % k celkem přijatým tukům, 77 % k nasyceným tukům a 100 % k přijatému cholesterolu.76 K nezdravému způsobu stravování podle USDA zčásti přispívá nadměrné množství tuku a cholesterolu, které Američané získávají z živočišných produktů.

II. Nadváha a obezita patný zpùsob stravování, patná doporuèení Světová zdravotnická organizace (WHO) udává, že 10–25 % dospělých v západní Evropě je obézních, 20–25 % v některých zemích Severní a Jižní Ameriky, až 40 % v některých zemích východní Evropy a více než 50 % v některých zemích západního Tichomoří.75 Odhaduje se, že po celém světě je 300 milionů dospělých obézních. V průmyslových zemích je Vysoký krevní tlak

135 milionù £

Tab. B

Koronární onemocnìní srdce

127 milionù £

Výdaje na hlavní

Diabetes druhého typu

124 milionù £

sekundární onemocnìní,

Osteoartritida

35 milionù £

které lze pøièíst obezitì ve

Rakovina

19 milionù £

Velké Británii

Mrtvice

17 milionù £

Zdroj: The Guardian121

33


Stejné znepokojení nad výdaji zdravotnického systému na léčbu obezity se nedávno objevilo v článku britských novin The Guardian, který analyzoval výdaje zdravotnického systému na hlavní sekundární onemocnění, které lze přičíst obezitě. (Roční výdaje uvádí tab. B.121)

prokázala, že v porovnání s nevegetariány vykazují vegetariáni nižší hladiny cholesterolu.79, 83 Třetí faktor spojovaný s KOS – vysoký krevní tlak – je rovněž ovlivněný stravovacími vzorci a může vést k srdečním mrtvicím. Obezita, vysoký příjem alkoholu, vysoký příjem sodíku a nízký příjem draslíku, to všechno ovlivňuje hodnotu krevního tlaku.79

Některé z civilizačních chorob spojených s obezitou a nadměrnou konzumací živočišných produktů jsou detailněji rozebrány níže.

C. Vlivy na vzorce nadmìrné konzumace Navzdory dlouholetým vědeckým znalostem, že nadměrná konzumace živočišných produktů působí problémy s váhou a obezitou (a s nimi spojenými chronickými onemocněními), byla činnost zákonodárců ve smyslu nižší konzumace těchto produktů skromná. Například v roce 1977 navrhla Komise pro výživu a potřeby lidí při Senátu USA, že alespoň 58 % výživové energie by mělo být získáno ze složených a jednoduchých cukrů – čili obilovin, ovoce a zeleniny. K dosažení tohoto cíle (zredukovat příjem tuků, aby energetický příjem z nich činil 30 či méně procent) by bylo nezbytné podstatně nahradit energetický příjem z živočišných produktů příjmem z rostlinné stravy. Vláda obyvatelstvu zpočátku doporučovala „jíst méně masa“, okamžitě se však setkala s protesty ze strany masných společností a producentů, kteří se obávali poklesu prodeje. Vláda proto svoje doporučení odvolala a nahradila je radou: „Zvolte si dvě až tři porce masa denně.“ V roce 1992 ustoupilo USDA (opět pod nátlakem masného průmyslu) od svého tzv. pyramidového průvodce potravinami (Food Guide Pyramid), jelikož producenti masa byli znepokojeni postavením živočišných produktů v pyramidě. (Živočišné produkty byly umístěny blízko vrcholu pyramidy, jejich navržené porce byly nižší než porce zeleniny, ovoce a obilovin.) Původní „pyramidu“ vláda znovu vydala až po rozsáhlém výzkumu.76 Tato „pyramida“ však stále doporučuje 2–3 porce masa, vajec a mléčných výrobků denně.77 Prakticky se na tuto „pyramidu“ odvolávala zpráva vydaná pracovní skupinou Rady pro zemědělskou vědu a technologii (CAST) z roku 1997, kde maso doporučovala jako významný „zdroj zdravé výživy“:

A. Diabetes mellitus I když je obezita vážným problémem sama o sobě, vystavuje člověka velkému riziku několika dalších onemocnění. Jedním z nich je diabetes mellitus, lidově cukrovka. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že se počet osob trpících diabetem zvýší v letech 1995–2025 o 122 % (ze 135 na 300 milionů). Podle WHO lze tomuto nárůstu zabránit jen možným posílením zdravotnické politiky, a sice v rámci prevence a kontroly nadváhy a obezity.75 V průmyslovém světě je diabetes mellitus nejběžnější formou diabetu a přes 80 % těch, kteří jím trpí, jsou lidé obézní.82 Tato souvislost nepřímo naznačuje, že nadměrná konzumace živočišných produktů spojená s obezitou ovlivňuje též výskyt diabetu.

B. Koronární onemocnìní srdce a vysoký krevní tlak Riziko postižení koronárními onemocněními srdce (KOS) se obezitou také zvyšuje. KOS jsou hlavní příčinou úmrtí v průmyslových zemích a rychle se stávají významnou příčinou úmrtí také v rozvojových zemích. Ve studii z roku 1996 naznačili Murray a Lopez,74 že do roku 2020 budou celosvětově KOS představovat číslo jedna v příčinách onemocnění. Mezi rizikové faktory KOS patří způsob stravování a vzorce chování. Nejvýznamnější a prokázané rizikové faktory spojené se způsobem stravování jsou vysoká hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak a vysoký BMI.7

Pyramida ilustruje, že skutečně zdravý způsob stravování obsahuje více obilovin, ovoce a zeleniny než živočišných produktů, ačkoli toto znázornění nesnižuje význam živočišných produktů ve výživě obyvatel USA. Brožura vysvětlující tzv. pyramidového průvodce potravinami pomáhá porozumět spotřebitelům, jak snížit tuk v potravinách a co by měla obsahovat jedna porce.77

Nižší BMI mají většinou lidé s nižší nebo nulovou konzumací živočišných produktů, naproti tomu obezita je spojena s nadměrnou konzumací živočišných produktů. S nadměrnou konzumací živočišných produktů také nepřímo souvisí KOS. Též vysoká hladina cholesterolu přispívá ke KOS. Výživová studie vegetariánství 34


Jen v samotných Spojených státech potravinářské společnosti utratí za reklamu více (30 miliard dolarů ročně) než jakékoli jiné výrobní odvětví. Obyvatelé jsou vystaveni záplavě reklam, které nezřídka propagují nezdravý způsob stravování. Autoři knihy Underfed and Overfed (Podvyživení a nadvyživení), Gary Gardner a Brian Halweil, tento jev formulovali následovně:

Výživa obsahující podstatné množství různých druhů zeleniny a ovoce bude předcházet 20 a více procentům všech případů rakoviny.75

Nejvíce propagované potraviny mívají pochybnou výživnou hodnotu. Studie Consumers International z roku 1996 zjistila, že cukrovinky, slazené snídaňové cereálie a restaurace rychlého občerstvení se podílely na více než polovině všech reklam na jídlo v Norsku, Austrálii, Spojených státech a 10 evropských státech. Ve Spojených státech se na jedné třetině reklamních výdajů na potraviny podílejí pouze sítě rychlého občerstvení.71

Jak u mužů tak u žen byl „preventivní potenciál“ pro všechny druhy rakoviny 80–90 % a způsob stravování se na něm podílel 40 % u mužů a 60 % u žen... Klíčové výživové příčiny rakoviny obecně zahrnují přejídání, tuk a maso.87

Dále ve své publikaci nazvané Food, Nutrition and the Prevention of Cancer: a global perspective (Potrava, výživa a prevence rakoviny: globální hledisko) uvádějí:

Souhrnné doporučení WCRF pro způsob stravování je následovné: Vybírat si stravu převážně rostlinného původu, bohatou na různé druhy zeleniny, ovoce, luštěnin, a minimálně zpracovaných škrobových potravin.93

Organizace jako WHO považují obezitu a nadváhu za jedny z nejzávažnějších zdravotních epidemií, kterým budeme v nadcházejících letech čelit. Je očividné, že vliv reklam a producentů masa vedl bohatší obyvatele k vyšší konzumaci živočišných produktů, než je zdrávo. Nyní musejí zákonodárci připustit, že nadměrná konzumace živočišných produktů hraje v nadcházející celosvětové epidemii obezity rozhodující roli a podle toho usměrňovat stravovací návyky obyvatelstva.

V roce 1998 určilo Ministerstvo zdravotnictví Velké Británie spojitost mezi konzumací masa a rakovinou prsu, prostaty a střeva. Po rakovině prsu u žen a rakovině plic u mužů je ve Velké Británii rakovina střeva druhým nejčastěji se vyskytujícím druhem rakoviny. Takzvaná „průmyslová“ strava byla dána v souvislost s mnoha běžnými druhy rakoviny a v zemích, jejichž způsob stravování byl nedávno ovlivněn Západem, byl zaznamenán nárůst případů těchto druhů rakoviny. Například v Japonsku a na Dálném východě byla do šedesátých let dvacátého století rakovina střeva velmi vzácná. Od té doby se tam její výskyt rapidně zvýšil. Tyto změny byly přisouzeny westernizaci japonského způsobu stravování, tj. zvýšené konzumaci masa. Ministerstvo zdravotnictví Velké Británie rovněž oznámilo, že existují důkazy o souvislosti mezi konzumací tzv. červeného a zpracovaného masa a rakovinou tlustého střeva.86

III. Rakovina V jarním bulletinu z roku 2001 uvedl Světový fond pro výzkum rakoviny (WCRF/World Cancer Research Fund): Snažte si ve svém jídelníčku místo masa plánovat potraviny rostlinného původu. Jak WHO tak WCRF naznačují, že stravovací návyky hrají v rozvoji určitých druhů rakoviny významnou roli, zejména rakoviny úst a hrdla (jícnu, hltanu a hrtanu), plic, žaludku, slinivky břišní, jater, tlustého střeva, konečníku a prsu.75, 85 Třebaže je rakovina považována za nemoc, které lze částečně předcházet, počet osob s rakovinou stoupá: z 10,3 milionu v roce 1996 na 14,7 milionu v roce 2020.75

V souhrnu tedy existuje dostatek důkazů o spojitosti mezi nadměrnou konzumací živočišných produktů, zejména červeného a zpracovaného masa, a různými druhy rakoviny, které by zákonodárci s ohledem na skutečnost, že rakovině je možné předcházet prostřednictvím vhodné stravy (konkrétně prostřednictvím konzumace sníženého množství živočišných produktů a zvýšeného množství rostlinných potravin), měli co nejdříve zvážit.

Za konzultace WHO a FAO přezkoumal v červenci 1997 WCRF a Americký institut pro výzkum rakoviny (AICR/American Institute for Cancer Research) současné dostupné vědecké důkazy o způsobu stravování a rakovině. Svou revizi tento tým uzavřel následovně: 35


IV. Nárùst chronických onemocnìní v rozvojových zemích

V. Vyvrácení mylenky: øeit podvýivu pouze masem

Existuje velký důvod pro znepokojení nad neudržitelnými vzorci stravování, které se ujímají v rozvojových zemích – vzorce stravování, které již způsobily vážné zatížení chronickými onemocněními a jejich následky v rozvinutých zemích. WHO a FAO jasně nastínily alarmující změnu ve stravování obyvatel rozvojových zemí, konkrétně v nárůstu konzumace živočišných produktů:

Samozřejmě existují důkazy o tom, že živočišné produkty mohou být jedním ze zdrojů velmi důležitých stopových látek. Nedostatek železa, zinku a vitaminu A (všechny mohou být získávány ze živočišných produktů) souvisí s podvýživou u skupin obyvatelstva, které konzumují zanedbatelná množství živočišných produktů. Nicméně je jasné, že tyto skupiny mají také nízký příjem čerstvého ovoce a zeleniny, které rovněž mohou být důležitými zdroji těchto stopových látek.117

Je patrné, že velké změny otřásly celým světem, protože druhá polovina dvacátého století přinesla významné modifikace ve způsobu stravování nejprve v industrializovaných oblastech a celkem nedávno v rozvojových zemích. Tradiční způsoby stravování, více založené na konzumaci rostlin, byly velice rychle nahrazeny stravou s vysokým obsahem tuků a koncentrovanou energií, se značným podílem živočišných potravin.112

Je znepokojující, že produkty hospodářských zvířat jsou považovány za „řešení“ podvýživy, neboť podvýživa a nedostatky ve výživě jsou způsobovány řadou faktorů, takže pouhé poskytování živočišných produktů hladovějícím a chudým zdravotní přínosy nezaručuje. Podobně je to s nedostatky stopových prvků, ty lze také získat z různých zdrojů.

Nadměrná konzumace výše zmíněných produktů se již objevuje i v Číně a Indii. Například v Číně je počet obyvatel s nadváhou větší než počet obyvatel podvyživených. V těchto zemích (společně se zeměmi rozvinutými) se počet úmrtí a onemocnění na nakažlivé choroby (způsobené infekcemi či parazity) snižuje a počet úmrtí na nenakažlivé, tzv. civilizační choroby, jako je cukrovka a rakovina, narůstá.

Názory na tuto problematiku se na mezinárodní odborné scéně jasně odlišují. Světová banka ve zprávě z roku 2001 prohlašuje: „Zásadní omezení rostlinné stravy je podmíněno tím, že neposkytuje hodnotnou energii, bílkoviny a stopové prvky. Přestože některá zelenina obsahuje kvalitní železo, zinek a vápník, jejich stupeň a míra absorpce organismem je mnohem nižší než u masa a mléka.“114 To též prohlašuje Mezinárodní institut pro výzkum hospodářských zvířat (ILRI): „Živočišné potraviny mohou eliminovat ‚skličující‘ situaci hladovějících.“116 Prohlášení, že živočišné potraviny mohou „eliminovat“ podvýživu, je rozhodně znepokojivé, a to především s ohledem na spojitost mezi chronickými onemocněními při nadměrné konzumaci živočisných produktů. A jak bylo uvedeno v předchozí části, v mnoha rozvojových zemích již došlo k přechodu z podvýživy k obezitě, proto rozhodně není namístě tvrdit, že konzumace živočišných produktů automaticky vede ke zdraví.

Například v Indii byl v roce 1990 podíl úmrtí na nakažlivé choroby vyšší než úmrtí na choroby civilizační, ale do roku 2020 se sníží na pouhou třetinu civilizačních.74 V zemích, které si v průběhu svého rozvojového přechodu udržovaly rostlinnou stravu, byla úroveň chronických onemocnění nízká. WHO poukazuje na příklad Korejské republiky: Zkušenost Korejské republiky je rovněž pozoruhodná, jelikož tamní společnost si i přes významnou sociální a ekonomickou změnu z velké části zachovávala svou tradiční stravu převážně rostlinného původu. Korejská republika má nižší procento výskytu civilizačních chorob a vyšší pravděpodobnou délku života než ostatní industrializované země.114

Světová zdravotnická organizace (WHO) (z hlediska znalostí podvýživy nepopiratelně vedoucí zdravotnická organizace) však jasně vysvětlila, že živočišné produkty jsou jen jednou z celé řady možností, a ve svých intervenčních programech se řešením prostřednictvím živočišných produktů nijak entuziasticky nezabývá. Podle WHO živočišné produkty nejsou vždy praktickým řešením podvýživy, vždyť přístup k těmto produktům bývá pro chudé obyčejně problematický. Navíc WHO 36


Je důležité zjistit, které běžně konzumované potraviny obsahují železo a podpořit jeho vstřebávání a poté v postižených rodinách podnítit jejich častější konzumaci.

uvedla realističtější zdroje stopových prvků, jako jsou např. fortifikační programy, které v mnoha případech představují přijatelnější řešení. Úspěchy fortifikačních programů ilustrovala WHO na příkladu železa:

Vedle zdrojů stopových prvků ze živočišných produktů, které nemusejí být dostupné nebo žádoucí, existuje celá řada zdrojů alternativních. Nedostatek vitamínu A, který způsobuje noční slepotu a celkovou náchylnost k infekcím (protože vitamín A je základem pro imunitní systém), představuje pro mnoho chudších komunit vážný problém. I když jsou játra a ledviny výbornými zdroji vitamínu A, také některé rostliny mají vysoký obsah provitamínu A. Provitamín A z ovoce a některých žlutých a oranžových hlíz (jako např. sladké brambory) je velmi dobře vstřebáván.117 Podobně zinek, jehož zdrojem mohou být živočišné produkty, lze podle prohlášení USDA119 stejně dobře získat z arašídů, popcornu a celozrnných sušenek.

Prakticky realizovat přímé změny ve výživě není vždy snadné. Zvyšovat množství železa ve stravě totiž znamená zaručit přístup k potravinám, které jsou pro skupiny obyvatel ohrožených nedostatkem železa obvykle nedostupné nebo dokonce často nedosažitelné. Mezi tyto zdroje patří například živočišné potraviny a čerstvé ovoce a zelenina. Je tedy povzbudivé poznamenat, že stále více zemí se ve fortifikačních programech železa angažuje.75 Ve skutečnosti velká část západního světa konzumuje potraviny obohacené stopovými prvky. Například v USA byl ve dvacátých letech minulého století přidán do soli jód (jodidovaná sůl) a úspěšně se tak vyřešil jeho nedostatek v celé oblasti. Záměrná fortifikace soli byla zavedena v roce 1924 a vedla k faktické eliminaci endemického výskytu strumy ve Spojených státech. Přestože vejce, drůbeží a ostatní druhy masa jsou zdrojem jódu, byl to právě zmíněný fortifikační program, který vyřešil jeho nedostatek.115 To se může vztahovat na řadu ostatních stopových prvků souvisejících s podvýživou (jako je vitamin A, železo a zinek). Všechny tyto látky se nacházejí v živočišných produktech. Nicméně převážná většina úspěšných intervenčních programů zaměřených na zlepšení výživy nebyla založena na podávání živočišných produktů podvyživenému obyvatelstvu.

Ačkoli mohou živočišné produkty podvyživeným lidem zjevně zdravotně prospět, rozhodující je, že konzumace masa není obecně považována za „zásadní řešení“. Pokud se máme s problémem podvýživy vypořádat, musejí být použita přiměřená a reálná řešení.

VI. Nutnost výchovy k udritelným stravovacím vzorcùm Doporučené denní množství ovoce a zeleniny – 400 gramů – konzumuje v současnosti pouze zanedbatelná menšina světové populace.112 Zároveň se ukazuje celosvětový alarmující nárůst konzumace masa, který je však nepoměrně rozložený, jak je patrno z uvedené tabulky převzaté z Environmentálního programu OSN (UNEP) „Global Environmental Outlook 3“.120

Světová zdravotnická organizace zdůraznila, že při zavádění intervenčních programů je důležité přihlížet k tradičním způsobům stravování podvyživených komunit:

Tab. C Regionální konzumace masa v kilogramech na osobu za rok Zemìpisný region

1975

1980

1985

1990

1995

2000

Severní Amerika

98,1

106,0

106,5

111,3

124,0

132,7

Latinská Amerika + Karibik

38,0

43,9

43,2

45,5

53,9

59,8

Evropa

65,6

70,4

73,6

78,1

66,9

65,4

Afrika

13,4

14,2

14,1

13,9

13,3

13,3

Asie + Pacifik

11,1

13,1

15,3

18,5

23,4

27,5

Západní Asie

11,5

14,7

20,5

19,5

17,6

18,2

Polární oblasti

7,6

11,0

10,6

10,4

10,9

10,8

Zdroj údajù: FAOSTAT (Údaje ke kvìtnu 2001) Copyright © 2001 United Nations Environment Programme/DEWA/GRID-Geneva

37


Afrika je v konzumaci masa na 10% úrovni Severní Ameriky a Evropa, druhý největší konzument masa, dosahuje vůči Severní Americe poloviční konzumace. Je jasné, že konzumace masa obyvatel Severní Ameriky je znepokojivě vyšší než u zbytku světa. S ohledem na tuto skutečnost, je zřejmé, proč jsou chronická onemocnění ve Spojených státech stále hlavní příčinou úmrtí.

Tento důležitý dokument objasnil, že snížení konzumace masa v rozvinutých zemích o polovinu by podvyživeným lidem v rozvojových zemích přineslo výrazné výhody. V tomto modelu však nejsou brány v úvahu doplňkové výhody pro lidi: v rozvinutých zemích snížení počtu onemocnění a úmrtí na chronické choroby (a s tím spojené výdaje) a pro obyvatelstvo v rozvojových zemích omezení podvýživy. Robert Goodland, ekologický poradce Světové banky, se IFPRI zeptal: „Proč je toto zásadně důležité a vysoce rentabilní řešení opomenuto ve vašem návrhu Sustainable Food Security For All by 2020 (Udržitelné zajištění potravin pro všechny do roku 2020)?“132 Navzdory tomu, že je dnes k dispozici tato spásná informace, dochází k velmi málo politickým krokům, které by v rozvinutých zemích konzumaci masa snižovaly. Goodland132 navrhuje, že by další přijatelné politické kroky mohly zahrnovat: - Odstranění subvencí. - Odstranění investic upřednostňujících masovou produkci hospodářských zvířat krmených obilovinami.

Další znepokojení vyplývá z toho, že zároveň s tzv. rozvojovým přechodem se začnou stravovací vzorce, které vedou k chronickým onemocněním, vyskytovat také v rozvojových zemích. Podle získaných důkazů již takovéto vzorce začínají převládat, a proto je velmi důležité zaujmout globální postoj k udržitelným stravovacím vzorcům, totiž že optimální výživa je založena na rostlinné stravě. Na základě skutečnosti, že nejbohatších 20 % světové populace je zodpovědných za 86 % spotřebních výdajů na osobu, by jasně měly mít prioritu udržitelné stravovací vzorce.120

VII. Názor IFPRI na nií konzumaci masa a sniování podvýivy u dìtí

VIII. Závìry

Nedávná studie Výzkumného institutu pro mezinárodní politiku potravin (IFPRI) ukázala, že pokud by průmyslové státy úroveň konzumace masa zredukovaly, došlo by ve skutečnosti ke snížení podvýživy v rozvojových zemích.131 Byla tak nastolena důležitá otázka:

Průmyslová živočišná výroba je často propagována jako nezbytnost pro uspokojení vysoké poptávky po živočišných produktech a stravovacích vzorců bohatého obyvatelstva, jehož výběr potravin však nemusí být bezpodmínečně v souladu s nutričními či zdravotními cíli. Reklamy, zdravotnické organizace, zákonodárci a kultura, všechny tyto vlivy působí na rozhodnutí, co a kolik budou lidé jíst. Současná vysoká poptávka bohaté části obyvatelstva po živočišných výrobcích nepředstavuje zdravý trend.

Vedlo by efektivnější stravování nebo dramatické snížení konzumace masa v rozvinutých zemích k uvolnění obilovin pro výživu lidstva a k významnému zvýšení úrovně výživy v rozvojových zemích?131 Studie využívající model zvaný IMPACT zkoumala účinek polovičního snížení spotřeby masa na jednoho obyvatele v rozvinutých zemích mezi rokem 1993 a 2020. Zjistilo se, že ceny za hovězí, vepřové, skopové, kozí a drůbeží maso by se v roce 2020 snížily o 22–31 %.131 V tomto roce by se rovněž snížily ceny za kukuřici a další obiloviny, a to o 11 a 10 %.131 Ceny za pšenici a rýži by poklesly o 5 % a 1 %. IFPRI uzavírá:

300 milionů dospělých po celém světě trpí obezitou, cukrovkou a koronárními onemocněními srdce jako důsledku nadměrné konzumace živočišných produktů. Do roku 2020 budou koronární onemocnění srdce celosvětově příčinou onemocnění číslo jedna. Nejvýznamnější a prokázané rizikové faktory koronárních onemocnění srdce související s výživou, zejména s nadměrnou konzumací živočišných produktů, jsou vysoká hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak a vysoký BMI. Nadměrná konzumace živočišných produktů je spojena s různými běžnými druhy rakoviny. Riziko onemocnění rakovinou se snižuje vhodnou stra-

Následkem cenových změn vyvolaných snížením konzumace masa na jednoho obyvatele v rozvinutých zemích... by se počet podvyživených dětí v rozvojových zemích v roce 2020 snížil o 3,6 milionu dětí a o 1,2 milionu v subsaharské Africe.131 38


vou. WCRF doporučuje „stravu převážně rostlinného původu, bohatou na různé druhy zeleniny, ovoce, luštěnin, a minimálně zpracovaných škrobových výrobků.“93

Dále si zákonodárci musejí uvědomovat, že „řešit“ podvýživu v „rozvojových“ zemích nelze propagací živočišných produktů. Intervenční programy WHO se v minulosti spoléhaly na fortifikaci potravin stopovými prvky a na potravinové doplňky. Je logické, že jakékoli úsilí vyřešit podvýživu by mělo rozumným a udržitelným způsobem směřovat ke zdravým stravovacím vzorcům. Rozhodně by měla být vynechána jakákoli prozatímní opatření, jestliže hrozí osvojení si nezdravého západního modelu stravování.

Výskyt chronických, tzv. civilizačních chorob se v rozvinutých i rozvojových zemích zvyšuje. Podle prognózy budou hlavní příčinou zdravotních problémů a v rozpočtu výdajů globálních zdravotnických orgánů budou zaujímat největší podíl. Zákonodárci musejí bezodkladně pracovat na ovlivňování nezdravých stravovacích vzorců nadměrné konzumace živočišných produktů, které převažují u bohatého obyvatelstva.

39


KAPITOLA 5: PRÙMYSLOVÁ IVOÈINÁ VÝROBA A WELFARE ZVÍØAT čenství a členské státy plně v úvahu požadavky na dobré životní podmínky zvířat; přitom zohlední právní nebo správní předpisy a zvyklosti členských států spojené zejména s náboženskými obřady, kulturními tradicemi a regionálním dědictvím.94

I. Úvod Kromě toho, že průmyslová živočišná výroba ohrožuje bezpečnost potravin, jejich dostatek, životní prostředí a lidské zdraví, je jedním z jejích nejnegativnějších dopadů účinek na welfare (životní pohodu) hospodářských zvířat. V červnu 1997 byl k Římské dohodě (dohodě o založení EU) přijat právně závazný protokol, který uznává, že zvířata jsou živé vnímající bytosti, schopné pociťovat bolest a utrpení:

V průmyslové živočišné výrobě může welfare zvířat negativně ovlivnit pět faktorů: těsné podmínky v chovech (ustájení), zabránění přirozeným projevům chování, prostředí, která způsobují špatný zdravotní stav, standardní metody mrzačení a selektivní šlechtění zvířat. V následující části uvedeme příklady vážných důsledků této výroby pro welfare hospodářských zvířat.

PŘEJÍCE SI zajistit lepší ochranu a dobré životní podmínky zvířat jako cítících bytostí,

II. Nosnice

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o založení Evropského společenství:

V průmyslových zemích je převážná většina nosnic uvězněna v klecích. V současnosti jen v samotné Evropě je to 90 % všech nosnic.89 Ačkoli je toto procento v rozvojových zemích pravděpodobně nižší (protože je zde více praktikováno extenzivní zemědělství), počet slepic v klecích stoupá, jelikož dochází k přesunu průmyslových způsobů chovu zvířat do těchto zemí. Například v Indii je nyní 52 % nosnic chováno v bateriových klecích.29

Při stanovování a provádění politik Společenství v zemědělství, v dopravě, v oblasti vnitřního trhu a ve výzkumu berou Spole-

Bateriová klec je jedním z nejstarších způsobů chovu nosnic v rámci průmyslové živočišné výroby a je dosud hojně využívána.89 V tomto chovném systému jsou slepice vězněny v drátěných klecích po celý svůj život. Prostor, který je každé slepici přidělen, bývá obvykle velmi malý. Například v EU má každá slepice k dispozici plochu podlahy menší než list papíru formátu A4 (čili menší, než je tato stránka). Klece mohou být narovnány na sobě ve 3 až 6 řadách (nebo dokonce více) v budovách bez oken. Takto může být umístěno až 90 000 slepic.95 Vědecká veterinární komise (SVC) EU prohlásila, že bateriové klece představují „pro welfare nosnic několik vážných nedostatků“.96 Podobně se vyjádřil přední britský odborník na drůbež Mike Appleby: „Slepice trpí více v bateriových klecích než v dobře fungujících alternativních systémech.“97

Evropské zákony uznávají zvíøata za cítící bytosti. (vùl v Indii)

40


Hlavní příčinou utrpení slepic v bateriových klecích je těsný prostor a nedostatek pohybu. Bez pohybu se kvalita kostí slepic horší a slepice také často trpí osteoporózou. Ze studie, kterou v roce 1994 vedl N. G. Gregory, vyplynulo, že 14 % nosnic chovaných v klecích má čerstvé zlomeniny nohou a u 13 % byly objeveny zlomeniny staré.98 Knowles a Wilkins z Fakulty veterinárních věd Bristolské univerzity uvedli:

Brojleři jsou většinou chováni v bezokenních budovách, často s kapacitou nejméně 30 000 ptáků. Podlaha je pokryta podestýlkou, obvykle dřevěnými hoblinami. Po dvou nebo třech týdnech hobliny zmizí pod vrstvou drůbežího trusu. Podestýlka není v průběhu krátkého života brojlerů měněna a koncentrace čpavku ve vzduchu může být vysoká. Vlhká podestýlka rovněž způsobuje boláky na hrudi a nohách, včetně popálenin kolen. Brojleři jsou chováni v tak obrovských koncentracích, že když plně dorostou, není vidět ani podlaha. Například vláda ve Velké Británii doporučuje hustotu osazení 34 kg/m2, což znamená, že každý pták má v posledním týdnu života k dispozici pouze necelých 17 cm2. 102

Bateriové klece obecně umožňují minimální množství pohybu a produkují slepice s nejslabšími kostmi… V rámci jednoho průzkumu objevil Gregory et al.100 čerstvé zlomeniny kostí u 24 % ptáků z bateriových klecí… Případy lámání kostí při manipulaci se slepicemi na konci snáškového období nadále zůstávají největším problémem welfare zvířat…99

Brojleři jsou selektivně šlechtěni pro rychlý růst, takže porážkové hmotnosti dosáhnou ve 40–42 dnech života – než sexuálně dospějí. Následkem tohoto velmi rychlého růstu obvykle trpí. Evropská vědecká komise pro zdraví a welfare zvířat (SCAHAW/European Scientific Committee on Animal Health and Animal Welfare) prohlásila:

K dalším poraněním nohou slepic dochází, když jim přerostou pařáty a zkroutí se okolo pletiva drátěné podlahy. Kromě poranění nohou může vzájemná těsná blízkost v kleci vyústit v agresivitu slepic - ve vzájemné napadání. Vzhledem k tomu, že přitom může dojít k pozření nějaké krve a tkáně, považuje SVC EU tuto aktivitu za formu kanibalismu a varuje:

Většina problémů welfare, konkrétně souvisejících s komerční produkcí brojlerů, jsou přímé důsledky genetické selekce pro rychlejší a účinnější produkci kuřecího masa a s tím spojené změny v biologii a chování zvířat.101

Kanibalismus může… být nejkritičtější tam, kde se zkombinuje velké hejno a vysoká koncentrace zvířat…96 ...Což jednoznačně charakterizuje bateriové klece. Ve snaze omezit kanibalismus (který vede až ke 20 % úhynům v hejně) se stalo standardní praxí odstraňovat část zobáku rozžhavenou čepelí.

SCAHAW dále pokračuje: Je jasné, že prudký růst, který je výsledkem genetické selekce, intenzivního krmení a provozních systémů, je hlavní příčinou různých kosterních poruch a metabolických onemocnění, které se staly významnými příčinami úhynu.101

Nosnice vykazují komplexní soubor přirozených projevů chování, mezi které patří chůze, mávání křídly, budování hnízda, popelení, hřadování, klování a hrabání. Vědecké důkazy potvrzují, že slepice mají silný podnět takto se chovat.95 Bateriové klece však tyto behaviorální projevy zcela jasně potlačují.

Váha hrudníku je následkem prudkého růstu obvykle nadměrná, takže zvíře není schopno udržet tíhu vlastního těla. U brojlerů se často vyskytuje kulhání. Rada pro welfare hospodářských zvířat (FAWC/Farm Animal Welfare Council) Velké Británie popsala jev, kdy se někteří ptáci mohou pohybovat jen s velkými obtížemi, jen za pomoci křídel, která používají k vybalancování rovnováhy. FAWC tyto ptáky chrakterizovala jako „očividně sužované bolestí.“103 V konečných stadiích rapidního růstu brojleři přerostou vlastní kosterní sílu, následkem čehož se vyskytují vážné abnormality vývoje kostí, které jim způsobují obrovskou bolest a utrpení.102 Profesor Broom, který vyučuje welfare zvířat na univerzitě v Cambridgi, tento jev popisuje jako:

III. Kuøata na maso (brojleøi) Značná část brojlerů je chována intenzivně v budovách. Jen v samotné Velké Británii bylo mezi březnem 2000 a březnem 2001 poraženo 817 milionů kuřat. Počet kuřat, která jsou součástí průmyslové produkce masa, je celosvětově odhadován na 20 miliard brojlerů a 180 milionů chovných ptáků. Většina této produkce je soustředěna v několika málo zemích: v USA představuje 24 %, v Číně 18,5 % a v EU 14 %.101 41


Váha odpovídá spíše devítiletému dítěti, ale na svých nohách je musí nést dítě řekněme pětileté.104

Intenzivní chov prasat v budovách však obvykle poskytuje holé betonové nebo roštové podlahy, které mohou způsobit kulhání, paralýzu, poranění, nepohodlí (včetně výše zmíněného bránění v normálním behaviorálním projevu, v rytí). Stejně jako u brojlerů, je welfare prasat rovněž ovlivněno selektivním šlechtěním. SVC EU píše:

V brojleřích halách můžeme běžně vidět kuřata, která nejsou schopna dojít se nakrmit a napít, takže je čeká jistá smrt hladem a dehydratací. Kromě kulhání brojleři trpí srdečními problémy. Brojleři jsou vyšlechtěni tak, aby všechnu energii využili na rychlý růst a účinnou přeměnu krmiva. To zapříčiňuje nedostatek kyslíku pro ostatní tělesné potřeby, takže srdce kuřat musí pracovat mnohem usilovněji, což může vést k úhynům na srdeční selhání ve velmi mladém věku.102

Šlechtění pro objemnou svalovinu a rychlý růst vedlo k problémům končetin, kardiovaskulární ochablosti v průběhu intenzivního metabolismu, zvýšenému riziku úhynu a špatnému welfare při manipulaci a transportu. Ačkoli některé z těchto problémů byly vyřešeny, stále existují závažné problémy s welfare, které lze přičíst procedurám šlechtění.106

Protože brojleři rostou nepřirozeně rychle, jsou chovní brojleři vystavováni chronickému hladu, který je udržuje v dostatečné kondici, aby dosáhli dospělosti. V reportu CIWF z roku 1995 bylo citováno ze studie105, která zjistila, že krmné dávky chovných brojlerů představují čtvrtinu až polovinu toho, co by sami zkonzumovali, pokud by měli ke krmení volný přístup.102

Ve velkochovech jsou prasata též často zmrzačována, jako např. při zkracování ocásků. Kvůli přeplněným kotcům, holým podlahám a vůbec špatným životním podmínkám si totiž prasata mohou vzájemně okusovat ocásky, proto bývají selatům uříznuty. Je známo, že prasata svoje ocásky používají ke komunikaci; jejich odříznutí tuto možnost značně naruší, včetně toho, že jim způsobí bolest a utrpení. SVC EU doporučuje:

Závěrem, průmyslový chov brojlerům nepochybně způsobuje vážné problémy s welfare.

Místo kupírování by problémy s poraněním následkem okusování ocásků měly být vyřešeny vylepšením péče.106

IV. Prasata chovaná pro maso (na výkrm) V roce 1999 uveřejnil chovatelský magazín Pig Progress odhad, že ve světě je přibližně chováno 956,5 milionu jatečních prasat, z toho: 60,3 % v Asii, 20,8 % v Evropě, 16,0 % v Americe, 2,4 % v Africe a 0,5 % v Oceánii. Největší množství vepřového snědí podle tohoto článku Evropané, což představuje 42 kilogramů na osobu za rok.107

Mnoho selat je také v průběhu několika prvních dnů života kastrováno, bez anestetik.

V. Prasata na chov (prasnice) Stejně jako prasatům na výkrm, jsou také prasnicím upřeny životní podmínky, při kterých by se mohly přirozeně projevovat, a často jsou vystavovány poraněním a utrpení. Po celém světě je většina intenzivně chovaných chovných prasnic uzavřena v individuálních boxech nebo kójích tak těsných (okolo 0,7 m širokých), že se nemohou ani otočit nebo si pohodlně lehnout. Ačkoli EU již učinila pokrok v tom, že do roku 2013 individuální boxy pro prasnice zakázala, velká část světa je stále používá. Jen v samotné Evropě je 13 milionů chovných prasnic, z nichž 6 milionů je chováno v individuálních boxech a o několik málo milionů víc je v boxech uvázáno. Každá z těchto 13 milionů prasnic ročně porodí přibližně 17 prasat určených na porážku.108 Kotce pro prasnice se obyčejně skládají z ohrazení s betonovou a roštovou podlahou. Prasnice v nich žijí po většinu dnů březosti (16 a 1/2 týdne), při každé

V průmyslových chovech jsou jateční prasata často uzavřena v přeplněných, špinavých a nepřirozených prostorách. Vědecká veterinární komise EU (SVC) oznámila, že „přeplnění negativně ovlivňuje fyziologii, chování a produkci prasat.“106 Podmínky intenzivního zemědělství potlačují přirozené projevy chování, kdy například v průmyslových kotcích často nemají k dispozici žádný materiál, ve kterém by prasata mohla rýt (slámu apod.). Jedním ze základních projevů chování všech prasat je právě rytí rypákem. SVC EU uvádí: Prasata preferují izolovanou či podestlanou podlahu, která jim poskytuje veškeré fyzické pohodlí.106

42


uzavřena jednotlivě v kotcích nebo uvázána řetězem. SVC o tomto jevu prohlásila: [Toto chování] poukazuje na skutečnost, že se jedinec obtížně vypořádává s (vlastním) prostředím, a proto je jeho welfare špatný… Stereotypní chování je obecně charakteristické pro prasnice chované v malém prostoru, typické u kotců nebo vazných systémů s minimálním zpestřením prostředí, kde mají prasnice nepatrnou možnost regulovat interakce se všemi aspekty prostředí.106 U prasnic chovaných v individuálních boxech, porodních kotcích nebo ve vazných systémech se mohou vyskytovat další problémy welfare, jako je např. panika a stres, ztráta tepla, nepohodlí, slábnutí kostí, problémy s ležením (úbytek svalstva), nárůst kardiovaskulárních problémů a infekce močových cest.90

VI. Dojnice Po celém světě vyprodukují dojnice ročně zhruba 550 milionů tun mléka, s největším podílem produkce v Evropě – 125 milionů tun. Do roku 2020 se očekává, že evropskou produkci mléka překoná jižní Asie se 194 miliony tun mléka ročně.110

Individuální kotce, intenzivní zpùsob chovu bøezích prasnic, jsou roziøovány do rozvojových zemí. (jiní Afrika)

březosti. Prasnice také mohou být chovány v tzv. vazném způsobu ustájení, ve variantě čtyřstěnného boxu, s otevřenou zadní částí, kde jsou uvázány krátkým řetězem připevněným k obojku nebo pásem okolo těla, v pozici, kdy se dívají na přední stranu boxu. Nejvýše do jednoho týdne před porodem (oprasením) jsou březí prasnice izolovány v porodních boxech, kde se opět nemohou ani otočit a velmi obtížně se mohou posadit či si lehnout. Zde je prasnice držena, dokud nejsou její selátka odstavena – již ve věku 4 týdnů. Pak se vrátí zpět do kotců pro další cyklus březosti.90

Dojnice chovaná intenzivními metodami je běžně přinucena porodit jedno tele za rok, čímž se udržuje její produkce mléka. Než je kráva „opotřebovaná“ a poražená na jatkách, mívá 2–4 telata. Telata jsou od matek odebírána ve věku 1–3 dnů a svou matku volají ještě dlouho poté, co jsou od ní oddělena. Býčci dojných plemen (kteří by mohli být chováni pro maso) bývají obyčejně zabiti v průběhu několika dní po narození. Telatům je často podávána tekutá náhražka mléka, která má nižší obsah železa, než doporučuje SVC.

Mezi hlavní problémy welfare u výše zmíněných systémů patří poranění, fyzická omezení a sociální izolace, která často způsobuje vážné stereotypní chování. Prasata jsou sociální zvířata106 a chov v izolaci jim odepírá sociální kontakty, které jsou pro jejich welfare nezbytné. Holé betonové a roštové podlahy mohou způsobit kulhání, paralýzu, zranění, nepohodlí a zabraňovat normálnímu sklonu k rytí. Stereotypní projevy chování, kdy prase neustále opakuje bezúčelné pohyby (jako např. okusování tyčí u boxů, přežvykování naprázdno, mačkání napajedla, pohupování hlavou a rolování jazyka), byly mnohokrát zaznamenány u prasat, která jsou

„Moderní“ kráva byla selektivně vyšlechtěna k přibližně desetkrát větší produkci mléka než by vypilo její tele. Rada pro welfare hospodářských zvířat (FAWC/Farm Animal Welfare Council) Velké Británie konstatuje: Nutit krávu do produkce nadměrně velkého množství mléka a tím způsobovat stres v metabolismu, který vede k předčasné porážce, představuje pro její welfare závažný problém. Značný počet dojnic se z různých důvodů, např. kvůli chronickému kulhání a s tím spojeným utrpením, poráží již v jejich raném mládí.109

43


Krávy jsou donuceny k tak vysoké produkci mléka, že se jejich vemena natolik zvětší, že musí mít zadní nohy příliš roztažené, což zase způsobuje abnormální chůzi a tím vysoký výskyt poškození paznehtu u zadních nohou.

ocasů a kastrací. SCAHAW oznámil, že všechna tato mrzačení mohou zvířatům způsobit vážnou bolest a utrpení.91

U průmyslově chovaných dojnic představuje kulhání závažný problém. Studie zaměřená na epidemiologii kulhání u krav, kterou vedla univerzita v Liverpoolu, zjistila, že na každých 100 krav se každoročně vyskytuje okolo 55 případů kulhání, což je podstatně vyšší počet než před 40 lety. FAWC tuto změnu připisuje změnám v systému mléčné produkce, a sice změnám v plemenu, velikosti, výživě, produkci a zejména v ustájení krav.109

Jen ve Velké Británii bylo v roce 1999 vedle pouhých 55 tisíc volně ulovených ryb odchováno 70 milionů ryb farmových. Převážná část farmových ryb je chována intenzivně, v přeplněných klecích. Na jednoho lososa připadá 185 litrů vody, což se rovná objemu jedné vany vody.111, 92 Také pstruzi trpí vysokou intenzitou osazení, která vede k poranění a poškození ryb (když plavou nahoru a dolů a narážejí do sebe a do klece).92

VIII. Ryby

Další utrpení rybám chovaným v klecích způsobují parazité. Například mořská veš (sea louse) představuje pro welfare ryb závažný problém.111 Pokusy regulovat mořskou veš používáním chemikálií byly pro ryby tak dráždivé, až bylo nezbytné navrhnout systém jak předcházet poraněním nebo vyskakování ryb z klece.92 Farmové ryby (geneticky nevybavené k přežití ve volné přírodě) též unikají do přirozeného prostředí, páří se s volně žijícími populacemi a vytvářejí tak méně životaschopné potomstvo.92 Farmové ryby rovněž mohou nakazit volně žijící ryby mořskou vší z farem a tím zvýšit úhyn. V současné době je souvislost mezi rybími farmami a úbytkem zásob volně žijících ryb považována za vážný mezinárodní problém, který musí být neodkladně vyřešen.

Dojnice chované průmyslovými metodami mají rovněž sklony trpět mastitidou, bolestivou bakteriální infekcí vemene.109

VII. Hovìzí dobytek Každoročně je vyprodukováno přibližně 57 milionů tun hovězího. Spojené státy samy ročně vyprodukují nejvíce tun, a to 12 milionů.110 EU má přibližně 11,7 milionu kusů hovězího dobytka a Spojené státy odhadem 43 milionů kusů.91 Průmyslově chovaná telata často bývají pro konečný výkrm zavřena v tzv. dokrmovacích skupinách, kde jsou krmena travní siláží a koncentrovaným krmivem. Výrobci hovězího (především v USA) stále více přecházejí na tzv. zero-grazing systémy (tzn. nulová pastva), kdy dobytek téměř celý svůj krátký život stráví uvnitř budovy.91

IX. Pøední organizace uznávají dùleitost welfare zvíøat Přední mezinárodní organizace a výbory si nyní začínají uvědomovat dopad průmyslové živočišné výroby na welfare zvířat a začínají podnikat různá opatření. Například FAO své poslání nedávno rozšířila o welfare zvířat, pro který vypracovala koncept principů. Do těchto dokumentů bylo začleněno mnoho návrhů organizace CIWF. FAO rovněž navrhla (opět po konzultaci s CIWF) směrnice, tzv. „Good Agricultural Practice“ (Správná zemědělská praxe), které zahrnují komplexní oddíl o welfare hospodářských zvířat. Na základě návrhů CIWF odsouhlasila také Světová banka založení pracovní skupiny pro welfare zvířat. Rovněž Environmentální program OSN (UNEP/United Nations Environmental Programme) uznal význam dobrého welfare zvířat a přijal dva návrhy pro mezinárodní působení k welfare zvířat – jeden návrh Světové organizace pro ochranu zvířat (WSPA/World Society

Dobytek patří mezi sociální zvířata a mezi sebou vytváří trvalé hierarchické vztahy, což minimalizuje jeho bojovnost.91 Podmínky vnitřního ustájení dobytka však většinou bývají individuální, s omezeným pohybem a omezenou interakcí s ostatními jedinci. Betonové roštové podlahy mohou způsobovat abnormální držení těla, poranění a kulhání. SCAHAW toto komentuje následovně: Typ podlahy je pro welfare zvířat důležitý. Pokud mají zvířata možnost výběru, pro ulehnutí upřednostňují místo roštové podlahy prostor se slaměnou podestýlkou.91 Hovězí dobytek také bývá sužován mrzačením, například odrohováním, vypalováním značek, usekáváním 44


for Protection of Animals), který se týkal mezinárodní deklarace o welfare zvířat, a druhý předložený Mezinárodním fondem pro welfare zvířat (IFAW/ International Fund for Animal Welfare), ohledně mezinárodního sjezdu k tomuto tématu. Také Světová organizace pro zdraví zvířat (OIE/World Health Organisation) nyní odsouhlasila, že se v rámci své pravomoci bude zabývat otázkou welfare zvířat. Ministerstvo pro mezinárodní rozvoj Velké Británie se ujalo významné studie welfare zvířat a rozhodlo se podpořit studii FAO zabývající se dopadem intenzivního zemědělství na komunity chudých. V publikaci o rozvoji hospodářských zvířat Světová banka prohlásila: „Pravděpodobnou příčinou špatného welfare zvířat v průmyslových chovech je bezuzdný rozvoj intenzivních systémů produkce – haly pro brojlery a nosnice s vysokou intenzitou osazení a uvazování prasnic v rámci intenzivní produkce prasat.“ Rozhodně přišla doba, kdy welfare hospodářských zvířat už nemůže být přehlížen. Nyní se všeobecně uznává, že průmyslová živočišná výroba welfare hospodářských zvířat ohrožuje.

X. Závìry Průmyslová živočišná výroba má na welfare zvířat vážný dopad, který nemůže být opomíjen. Kvůli těsnému, nepřirozenému a nepohodlnému způsobu ustájení selektivnímu šlechtění jsou hospodářská zvířata nucena snášet bolest, utrpení a stres. Hospodářská zvířata jsou cítící bytosti, proto s nimi nemůže být zacházeno jako s pouhými zemědělskými produkty a musejí mít možnost projevovat svoje přirozené chování. Zákonodárci musejí pracovat na nahrazování průmyslové živočišné výroby humánnějšími a udržitelnými systémy.

45


KAPITOLA 6: ZÁVÌRY - POLITICKÉ DÙSLEDKY Ve svém nedávném reportu prohlásila Světová banka:

životního prostředí apod.), tak etické stránce. Životaschopnost průmyslové živočišné výroby se může projevit pouze pokud je posuzována malá část odvětví, protože ve skutečnosti jsou úplné náklady této výroby značné – a představují břemeno, které by společnost neměla nést.

Pokud to nezlepší společensky prospěšné oblasti ekologie a bezpečnosti potravin, měli bychom se vyhýbat financování rozsáhlých komerčních výkrmových systémů dobytka a průmyslové produkce mléka, vepřového a drůbežího masa.114

Zpráva Světové banky jasně určila negativní důsledky průmyslové živočišné výroby. Zajištění potravin, životní prostředí, bezpečnost potravin, lidská výživa a welfare zvířat, všechny tyto faktory jsou ohroženy díky vytrvalé podpoře průmyslové živočišné výroby. Důkazy demonstrují, že intenzivní živočišná výroba představuje neudržitelnou produkci potravin a že je potřeba učinit dvě podstatné změny:

Průmyslová živočišná výroba však sotva kdy stav životního prostředí a bezpečnost potravin zlepší. Ve skutečnosti se na základě zprávy Světové banky ukázalo, že tato výroba přináší mnoho podstatných škodlivých dopadů. Průmyslovou živočišnou výrobu je možno považovat za nejlevnější a kvantitativně nejproduktivnější formu produkce, ale jen díky tomu, že v ní nejsou zahrnuty veškeré výdaje. Je v rámci produkce potravin přijatelné způsobovat ztráty zaměstnání tím, že drobné farmáře uvrhneme mezi obyvatelstvo skličované chudobou a vyřadíme je tak z branže? Je pro produkci potravin přijatelné způsobovat znečištění a zvětšování ozónové díry nebo otravy potravin? Je pro produkci potravin přijatelné způsobovat bolest a utrpení hospodářských zvířat, která jsou cítící bytosti? Je v rámci stravování přijatelné zvyšovat rizika rakoviny a obezity na jedné straně a hladověni na straně druhé? Humánní a udržitelné zemědělství by bralo v úvahu náklady na životní prostředí, chudobu, bezpečnost potravin, výživu a welfare (životní pohodu) zvířat, jak po ekonomické (výdaje na zdravotní péči, ozdravení

Zákonodárci musejí vzít v úvahu současnou neudržitelnou úroveň konzumace živočišných produktů bohatým obyvatelstvem planety a nasměrovat je na nižší konzumaci živočišných potravin. Zákonodárci musejí upustit od průmyslové živočišné výroby a začít podporovat humánnější a udržitelné formy produkce potravin, kde je kvalita upřednostňována před kvantitou. Tyto dvě změny by pozitivně přispěly k zajištění potravin, ke zlepšení životního prostředí, bezpečnosti potravin, výživě a životní pohodě zvířat.

46


SHRNUTÍ K tomu je nezbytná „osvěta a projekty zaměřené i na drobné zemědělce“18, včetně místní technologie a praxe. Mezinárodní rozvojové organizace musejí uznat další rozhodující role, které drobné živočišné hospodaření hraje při stabilizaci jednotlivých rodin v rozvojových zemích.

KAPITOLA 1: PRÙMYSLOVÁ IVOÈINÁ VÝROBA A NEDOSTATEK POTRAVIN - Dvě třetiny světové populace hospodářských zvířat se nacházejí v rozvojových zemích.³ Většina zemědělců v rozvojových zemích vlastní smíšené farmy, kde plodiny a zvířata společně vytvářejí relativně soběstačný systém. Víceúčelové, neprůmyslové metody chovu hospodářských zvířat praktikované zemědělci v rozvojových zemích hrají rozhodující roli pro jejich živobytí, kulturu a sociální status.

KAPITOLA 2: PRÙMYSLOVÁ IVOÈINÁ VÝROBA ZÁTÌ PRO IVOTNÍ PROSTØEDÍ - Průmyslová živočišná výroba má na naše životní prostředí očividně negativní dopad.

- Produkce hospodářských zvířat v rozvojových zemích je však svědkem nového fenoménu: tzv. revoluce v chovu hospodářských zvířat. Charakteristikou tohoto jevu je ústup od víceúčelového chovu zvířat (včetně produkce kůže, tažné síly, hnojiva atd.) a produkce potravin na lokální úrovni a přechod ke způsobům průmyslového systému za účelem dodávky potravin jako globální komodity. Humánní a udržitelné farmy budou vyřazeny z konkurence a nahrazeny rozsáhlými průmyslovými farmami. Očekává se, že se rozvojové země stanou hlavními producenty masa a živočišných produktů pro zbytek světa.

- Produkce hospodářských zvířat je největším uživatelem půdy na světě. Jedna pětina světové orné půdy je využívána k pěstování obilovin jako krmiva pro hospodářská zvířata místo potravy pro lidi. Jedná se o neefektivní využívání zdrojů.Tyto velké oblasti zeměkoule také vyžadují velká množství hnojiv a pesticidů. Rutinní ošetřování polí pesticidy znamená vážnou hrozbu pro přirozené prostředí, biodiverzitu a zdraví lidí. - Výsledkem celosvětového dovozu a selektivního šlechtění produktivnějších průmyslových hospodářských zvířat je, že 30 % všech plemen hospodářských zvířat je ohroženo vyhynutím.

- Přestože bývá drobné hospodaření v rozvojových zemích většinou praktikováno na rodinných farmách, má schopnost opravdu zabezpečit jídlo, které se dostane potřebným přímo do úst. Intenzivní zemědělství má potenciál opačný: jídlo lidem od úst bere. Přístup k produktům intenzivního zemědělství mají chudí jedinci omezený, poněvadž nemají k jejich nákupu dostatek peněz. Tyto produkty budou asi pravděpodobněji exportovány nebo skončí v rukách bohatších (městských) příslušníků rozvojových zemí. Pokud je cílem pomoci zmírnit hladovění a chudobu, pak by měly být provozovány humánní a udržitelné farmy.

- Průmyslový chov hospodářských zvířat spotřebovává značné množství vody. V roce 2020 může být nedostatek vody nejkritičtějším problémem, kterému bude svět čelit. - Průmyslová živočišná výroba vyžaduje, aby se na nepřirozeně malém prostoru chovalo velké množství zvířat. Vysoké koncentrace zvířecího hnoje a tekuté kejdy mohou kontaminovat půdu a vodu. Tato kontaminace vážně poškozuje přirozené populace živočichů a zdraví lidí na celém světě.

- Počátek průmyslové živočišné výroby spadá do sedmdesátých let minulého století. Tato výroba se postupně rozšiřuje do rozvojových zemí, kde se koncentruje v rukách pouhých několika společností, které stále více nabývají charakteru národních nebo nadnárodních společností. Drobní a chudší farmáři jsou připravováni o své příjmy z chovu zvířat. Chudoba a hlad pokračují.

- Průmyslová živočišná výroba přispívá až 10 % k celosvětovému množství skleníkových plynů, které hrají významnou roli při globálním oteplování.39 - Podporování průmyslové živočišné výroby ohrožuje prosperitu naší planety a budoucích generací. Zákonodárci by měli hlasovat pro humánní a udržitelné

- Jedním z řešení, jak zmírnit nedostatek potravin v rozvojových zemích, je humánní a udržitelné zemědělství. 47


hospodaření, které místo intenzivní produkce zaměřené na kvantitu klade důraz na kvalitu prospívající lidské populaci, životnímu prostředí a zvířatům.

budou lidé jíst. Současná vysoká poptávka bohaté části obyvatelstva po živočišných výrobcích nepředstavuje zdravý trend.

KAPITOLA 3: PRÙMYSLOVÁ IVOÈINÁ VÝROBA A LIDSKÉ ZDRAVÍ A BEZPEÈNOST POTRAVIN OHROENÍ LIDSKÉHO ZDRAVÍ

- 300 milionů dospělých po celém světě trpí obezitou, cukrovkou a koronárními onemocněními srdce jako důsledku nadměrné konzumace živočišných produktů.

- Zvyklosti průmyslového způsobu chovu hospodářských zvířat jsou vážným ohrožením zdraví lidí.

- Do roku 2020 budou koronární onemocnění srdce celosvětově příčinou onemocnění číslo jedna. Nejvýznamnější a prokázané rizikové faktory koronárních onemocnění srdce související s výživou, zejména s nadměrnou konzumací živočišných produktů, jsou vysoká hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak a vysoký BMI (Body Mass Index).

- Přeplněné, často špinavé, špatně větrané a těsné prostředí vytváří podmínky, ve kterých se velmi dobře daří mikrobům. - Mechanické a rychlé metody porážky zvířat vytvářejí dostatek příležitostí pro vzájemnou a hromadnou kontaminaci živočišných produktů. - Hledání levného krmiva, jako např. krmení zvířat zbytky či výkaly jiných zvířat, vedlo k rozšíření závažných onemocnění, jako je BSE.

- Nadměrná konzumace živočišných produktů je spojena i s různými běžnými druhy rakoviny. Riziko onemocnění rakovinou se snižuje vhodnou stravou. WCRF doporučuje „stravu převážně rostlinného původu, bohatou na různé druhy zeleniny, ovoce, luštěnin, a minimálně zpracovaných škrobových výrobků.“93

- Nadměrné a nesprávné podávání antibiotik hospodářským zvířatům vedlo ke vzniku bakterií, které jsou rezistentní vůči antibiotikům užívaným v humánní a veterinární medicíně.

- Organizace WHO/FAO upozornily na alarmující změny ve výživě obyvatel rozvojových zemí, konkrétně na zvýšenou konzumaci živočišných produktů a dopad těchto změn na zdraví lidí.116

- Udržitelné alternativy se nabízejí v rámci ekologického zemědělství, kde je rutinní podávání antibiotik k potlačování chorob nebo ke stimulaci růstu zvířat zakázáno.

- WHO jasně vysvětlila, že zvyšování konzumace živočišných produktů je pouze jednou z řady možností, které mohou být v rámci řešení podvýživy využity. V intervenčních programech WHO nebylo zvyšování konzumace živočišných produktů přijato s nadšením. WHO byla spíše pro fortifikaci potravin stopovými prvky a podávání potravinových doplňků. WHO rovněž objasnila, že živočišné produkty nejsou vždy praktickým řešením podvýživy, jelikož dostupnost těchto produktů může být pro chudé problematická. Také z hlediska náboženství nebo kulturních tradic nebývá propagace masa vždy vhodným řešením.75, 112

- Dobrý způsob hospodaření a volné podmínky pro pohyb zvířat jsou těmi rysy, které by měly být propagovány místo přeplněných chovů a rychlé produkce. Pouze tehdy se zákonodárci vydají správným směrem ke zlepšení bezpečnosti potravin a lidského zdraví.

KAPITOLA 4: PRÙMYSLOVÁ IVOÈINÁ VÝROBA A LIDSKÁ VÝIVA ZPÙSOB STRAVOVÁNÍ A CHRONICKÁ ONEMOCNÌNÍ

- Trendy v konzumaci masa se znepokojivě zvyšují po celém světě a jsou nepoměrně rozděleny. Afrika je v konzumaci masa na 10% úrovni Severní Ameriky a Evropa, druhý největší konzument masa dosahuje vůči Severní Americe (kde občan průměrně zkonzumuje 132,7 kilogramů masa ročně) poloviční konzumace. Je jasné, že konzumace masa obyvateli Severní Ameriky je znepokojivě vyšší než u zbytku světa. Vzhledem k tomu, že chronická onemocnění představují ve Spojených státech hlavní příčinu úmrtí, musejí se tyto stravovací vzorce podstatně změnit.

- Průmyslová živočišná výroba je často propagována jako nezbytnost pro uspokojení vysoké poptávky po živočišných produktech a stravovacích vzorců bohatého obyvatelstva, jehož výběr potravin však nemusí být bezpodmínečně v souladu s nutričními či zdravotními cíli. - Reklamy, zdravotnické organizace, zákonodárci a kultura, všechny tyto vlivy působí na rozhodnutí, co a kolik 48


- Nedávná studie IFPRI ukázala, že pokud by průmyslové státy úroveň konzumace masa zredukovaly, mělo by v rozvojových zemích dojít ke snížení podvýživy.131 IFPRI prohlašuje, že: „Následkem cenových změn vyvolaných snížením konzumace masa na jednoho obyvatele v rozvinutých zemích... by se počet podvyživených dětí v rozvojových zemích v roce 2020 snížil o 3,6 milionu dětí a o 1,2 milionu v subsaharské Africe.“131

klovat svoje družky v kleci, prasatům jsou zkracovány ocásky, aby si je vzájemně neokusovala. - Průmyslová živočišná výroba zvířata selektivně šlechtí pro objemnější svalovou hmotu, rychlý růst (především u prasat a kuřat chovaných pro maso) a vysokou produkci mléka. To vede k problémům končetin, kardiovaskulární ochablosti v průběhu intenzivního metabolismu, zvýšenému riziku úhynu a špatnému welfare při manipulaci a transportu.

- Výskyt chronických, tzv. civilizačních chorob se v rozvinutých i rozvojových zemích zvyšuje. Podle prognózy budou hlavní příčinou zdravotních problémů a v rozpočtu výdajů globálních zdravotnických orgánů budou zaujímat největší podíl. Zákonodárci musejí bezodkladně pracovat na ovlivňování nezdravých stravovacích vzorců nadměrné konzumace živočišných produktů, které převažují u bohatého obyvatelstva.

- Přední mezinárodní organizace, jako FAO, Světová banka, UNEP a OIE si nyní začínají dopad praktik průmyslové živočišné výroby na welfare zvířat uvědomovat a začínají podnikat opatření. - Protože jsou hospodářská zvířata cítící bytosti, nemělo by se s nimi zacházet jen jako se zemědělskými produkty. Tato zvířata musejí mít možnost projevovat svoje přirozené chování. Zákonodárci musejí pracovat na nahrazování průmyslové živočišné výroby humánnějšími a udržitelnými systémy.

KAPITOLA 5: PRÙMYSLOVÁ IVOÈINÁ VÝROBA A WELFARE ZVÍØAT - Největší negativní dopad má průmyslová živočišná výroba na welfare (životní pohodu) hospodářských zvířat.

KAPITOLA 6: ZÁVÌRY - POLITICKÉ DÙSLEDKY

- V červnu 1997 byl k Římské dohodě (dohoda o založení EU a základní kámen legislativy EU) přijat právně závazný protokol, který uznává, že zvířata jsou živé vnímající bytosti, schopné pociťovat bolest a utrpení.

- Ve svém nedávném reportu prohlásila Světová banka: Pokud dotace nezlepší i společensky prospěšné oblasti mezi které patří ekologie a bezpečnost potravin, měli bychom se vyhýbat financování rozsáhlých komerčních výkrmových systémů pro dobytek a průmyslové produkce mléka, vepřového a drůbežího masa.114 Průmyslová živočišná výroba však sotva kdy stav životního prostředí a bezpečnost potravin zlepší. Ve skutečnosti se na základě zprávy Světové banky ukázalo, že tato výroba přináší mnoho podstatných škodlivých dopadů.

- Systém průmyslové živočišné výroby často vyžaduje, aby zvířata byla uzavřena s ostatními v těsných vnitřních prostorách bez možnosti volného výběhu a mnohdy ani jakéhokoli pohybu. Ukázalo se, že takovéto podmínky způsobují behaviorální (včetně stresu a agresivity) a fyzické problémy (jako např. poranění, kosterní a srdeční ochablost).

- Faktory jako: zajištění dostatku potravin, životní prostředí, bezpečnost potravin, lidské zdraví a výživa a welfare zvířat jsou ohroženy současným trendem zvýšené industrializace živočišné výroby.

- Průmyslová živočišná výroba potlačuje přirozené chování zvířat, čímž jim může způsobovat utrpení, neboť každé zvíře je instinktivně stimulováno k přirozenému chování.89 - Na průmyslových farmách bývají zvířata chována ve špinavých a špatně větraných prostorách, což zhoršuje jejich zdravotní stav.

- Zákonodárci musejí vzít v úvahu současnou neudržitelnou vysokou úroveň konzumace živočišných produktů bohatým obyvatelstvem planety a nasměrovat je na nižší konzumaci živočišných potravin.

- Těsné prostory a nemožnost jakékoli aktivity mohou zvyšovat agresivitu zvířat. Charakteristickým řešením tohoto negativního jevu je v systému průmyslové živočišné výroby rutinní zmrzačování zvířat. Například slepicím je odstraňována část zobáku, aby nemohly

- Zákonodárci musejí urychleně podniknout opatření, která by se odklonila od průmyslové živočišné výroby a podpořila by humánnější a udržitelné formy produkce potravin, kde je kvalita upřednostňována před kvantitou. 49


CITACE 12. Birner, Regina. The Role of Livestock in Agricultural Development. Theoretical approaches and their application in the case of Sri Lanka. Institute of Rural Development. Germany. Ashgate. 1999. 13. McNab, Fiona, MSc. Personal interview. Development and nutrition field worker. Nepal. 2001. 14. Mattal, Anuradha. Enough Food for the Whole World. http://www.foodfirst.com/ Washington Post. Friday September 15, 2000. 15. New Scientist. Fighting Back. 20 January 2001. 16. Gold, Mark. Assault and Battery. What factory farming means for humans and animals. Pluto Press. London. 1981. 17. New Scientist. The greener revolution. 3 February 2001. 18. Pretty, Jules and Rachael Hines. Feeding the World with Sustainable Agriculture: A Summary of New Evidence. Executive Summary. University of Essex. SAFE - World Research Project. December 2000. 19. Gueye, Dr. E.F. Marketing of family poultry products in Africa to be improved. World Poultry. Volume 17, No. 5. 2001. 20. Stumo, Michael. In Firm Control. Industrial Concentration in the U.S. Livestock Market. Multinational Monitor. July/August 2000. Vol. 21. No. 7&8. 21. Editorial. Agribusiness Market Hypocrisy. Multinational Monitor. July/August 2000. Vol. 21. No. 7&8. 22. Testerink - Maas, E. Demographic Response on Commercialization in Agriculture. A Case Study of Swaziland. Research Paper no. 16. Social Science Research Unit. January 1985. 23. Baker, Randall. ‘Sociological Factors’ in the Commercialisation of Cattle in Africa. School of Development Studies. University of East Anglia. Discussion Paper No. 61. March 1983. 24. Bouis, Howarth E. and Lawrence J. Haddad. Agricultural Commercialization, Nutrition, and the Rural Poor. A study of Philippine farm households. Lynne Rienner Publishers. London. 1990. 25. Candler, Wilfred and Nalini Kumar. World Bank Operations Evaluation Department. India: The Dairy Revolution. The World Bank. Washington, D.C. 1998. 26. Claude, Alvares. Another Revolution Fails. Ajanta Publications. New Delhi. 1985.

1.

1997 China Country Report. Internal Migration. http://www.is7.pacific.net.hk/~amc/papers/ AMY98CN.htm 2. Delgado, Mark Rosegrant, Henning Steinfeld, Simeon Ehui, and Claude Courbois. Livestock to 2020. The Next Food Revolution. Food, Agriculture and the Environment Discussion Paper 28. International Food Policy Research Institute, Food and Agriculture Organization of the United Nations, International Livestock Research Institute. May 1999. 3. Council for Agriculture Science and Technology (CAST). Animal Agriculture and Global Food Supply. http://www.cast-science.org/anag/anag_02.htm. 05/04/2001 4. International Livestock Research Institute (IRLI). IRLI 1997: Livestock, people and the environment. Nairobi, Kenya.1998. 5. CAST. Animal Agriculture and Global Food Supply. Task Force Report. No. 135. July 1999. 6. Lebbie, SHB. Livestock and food security in smallholder production systems in Africa: beyond meat and milk. Food security in Africa. Challenges, opportunities and targets for animal production. Proceedings of a conference. South African Society of Animal Science. Germiston. 1996. 7. Cox, Janice and Sari Varpama. The ‘Livestock Revolution’ Development or Destruction? A Report into Factory Farming in ‘Developing Countries.’ Compassion in World Farming. September 2000. 8. CAST. Animal Agriculture and Global Food Supply. Task Force Report. No. 135. July 1999. 9. Fresco, Louise O, and Henning Steinfeld. A Food Security Perspective to Livestock and the Environment. IN Livestock and the Environment. Proceedings of the International Conference on Livestock and the Environment. International Agricultural Centre. Wageningen, the Netherlands. February 1998. 10. Kurosaki, Takashi. Risk and Insurance in a Household Economy: Role of Livestock in Mixed Farming in Pakistan. The Developing Economies, Vol. XXXIII, No. 4, December 1995. p 464 - 484 11. Fitzhugh, H. Contribution of livestock to food production in developing countries. Agricultural and Food Science in Finland. 1998. p 197-206.

50

KODLIVÉ DOPADY PRÙMYSLOVÉ IVOÈINÉ VÝROBY 27. Cox, Janice and Sari Varpama. The ‘Livestock Revolution’ Development or Destruction? Brazil Report. Compassion in World Farming. September 2000. 28. World Poultry. Structural Changes Expected in Brazil’s Poultry Industry Vol. 16, No. 4. 2000. 29. Cox, Janice and Sari Varpama. The ‘Livestock Revolution’ Development or Destruction? India Report. Compassion in World Farming. September 2000. 30. Local Food: The Global Solution. 9 July 2001. London. 31. International Migration: A Global Challenge. Population Bulletin Vol. 51 No.1 April 1996. Population Reference Bureau. http://www.prb.org/pubs/population_bulletin/ bu51-1/51-1-reference.htm 32. Haan, Cees de, Henning Steinfeld, Harvey Blackburn. World Livestock & the Environments. Finding a Balance. World Bank. 1998. 33. Spedding, Colin R.W. Agriculture and the citizen. Chapman

44. Rathore, Hannwant Singh and Ilse Kohler-Rollefson. Indigenous Institutions for Managing Livestock Genetic Diversity in Rajasthan (India). IN Experiences in Farmer’s Biodiversity Management. German NGO Forum on Environment and Development. Bonn, Germany, May 2001. 45. www.cgiar.org/ifpri/2020/newslet/nv-1294a.htm 46. Pimentel, David, James House, Erika Preiss, Omar White, Hope Fang, Leslie Mesnick, Troy Barsky, Stephanie Tarich, Jerrod Schrek, and Sharon Alpert. Water Resources: Agriculture, the Environment, and Society. An assessment of the status of water resources. BioScience Vol. 47 No. 2 February 1997. 47. www.nrdc.org/water/pollution/factor/stwvi.asp. 23/5/ 2001. 48. Consultative Group on International Agricultural Research. The Challenge of Climate Change: Poor Farmers at Risk. CGIAR Annual Report 2000.

& Hall - London. 1996. 34. Stavikova M., Lojda L., Pecka F., Kocian B. and Mathonova B. Incidence of mastitis in cows of various breeds and their crosses- estimation of the heredity of this disease. Vet Med (Praha). 1985. Sep: 30 (9): 521-30. 35. Kajiado. Kenya- Blessed drops. The Economist December 2 2000. p 86. 36. Turner, Jacky. The Welfare of Broiler Chickens. An analysis of the European Committee’s Scientific Report March 2000. Compassion in World Farming Trust. November 2000. 37. Buss, Jessica. Double muscling gene brings snags. Farmers Weekly 27 July 2001. 38. www.fao.org. 39. Food and Agriculture Organization of the United Nations, the United States Agency for International Development and the World Bank. Livestock & the Environment. Meeting the Challenge. FAO. 1998. 40. Turner, Jacky. Factory Farming & The Environment. A Report by Compassion in World Farming Trust. October 1999. 41. Carson, Rachel. Silent Spring. Penguin Book. 1962. 42. Agrow-World Crop Protection News. Pesticide use on UK fodder crop. 325, 26th March, 1999. 43. Reuters. Biodiversity shrinks as farm breeds die out http://enn.com/news/wirestories/ 2001/09/09182001/ reu_farm_45000.asp. 19 September 2001.

49. Wathes C.M., Holden M.R., Sneath R.W., White R.P., and Phillips V.R. Concentrations and emission rates of aerial ammonia, nitrous oxide, methane, carbon dioxide, dust and endotoxin in UK broiler and layer houses. British Poultry Sciences 38:14-28, 1997. 50. Silsoe Research Institute. Biennial Report 1996-1998. p4950. Silsoe Research Institute, Bedford, 1998. 51. USDA. Food and Agricultural Policy. Taking Stock for the New Century. September 2001. www.usda.gov. 52. Advisory Committee on Microbiological Safety of Food. Report on Microbial Antibiotic Resistance in Relation to Food Safety. Synopsis. London. Stationery Office. 1999. 53. Soil Association. Organic Farming, food quality and human health. A review of the evidence. August 2001. 54. Farmed Animal Watch. A Project of Animal Place. Food safety needs to start at the production stage. September 29, 2001. Issue #32. 55. Compassion in World Farming Trust. Dr. Tim O’Brien. Factory Farming and Human Health. August 1997. Petersfield, UK. 56. PHLS CDSC. A.S. Kessel, I.A. Gillespie, S.J. O’Brien, G.K. Adak, T.J. Humphrey and L.R. Ward. General outbreaks of Infectious Intestinal Disease linked with poultry, England and Wales, 1992 to 1999. Accepted for publication in Communicable Disease Public Health. Date pending. 57. Cyranoski, David. Outbreak of chicken flu rattles Hong Kong. Nature. Vol. 412. 19 July 2001. p 261. 58. Willshaw, G.A. et al. Examination of raw beef products for the presence of Verocytotoxin - producing Escherichia coli, particularly those of serogroup O157. Journal of Applied Bacteriology Vol 75, 1993. 420-426.

51

KODLIVÉ DOPADY PRÙMYSLOVÉ IVOÈINÉ VÝROBY 59. Smith, H.R. et al. Examination of Retail Chickens and Sausages in Britain for Verocytotoxin -Producing Escherichia coli. Applied and Environmental Microbiology Vol 57, no. 7 1991. p 2091-2093. 60. Irwin, R J et al. A national survey to estimate the prevalence of Salmonella species among Canadian registered commercial turkey flocks. Canadian Journal of Veterinary Journal Vol 72, no. 108. 1995. 61. Campylobacter in half of surveyed UK broilers. Animals Pharm, 8 December 1995. 62. Advisory Committee on the Microbiological Safety of Food. Report on Poultry Meat. HSMO, London: p 92. 1996. 63. Schlosser, Eric. Fast Food Nation. What the All-American Meal is Doing to the World. Allen Lane, Penguin Press. 2001. 64. Haapapuro, E.R. et al. Review - Animal Waste Used as

73. Barker, D.J.P. Mothers, Babies and Disease in Later Life. London. British Medical Journal Publishing, 1994. 74. Murray, C.J.L and A.D. Lopez. The Global Burden of Disease. Boston MA: Harvard University Press, 1996. 75. WHO. Nutrition for Health and Development. A Global Agenda for Combating Malnutrition. Progress Report. WHO. 2000. 76. Nestle, M. Animal v. plant foods in human diets and health: is the historical record unequivocal? Proceedings of the Nutritional Society. Vol. 58. No. 2, May 1999. University of Surrey, Guildford, 29 June - 2 July 1998. Symposium on ‘Meat or Wheat for the next millennium?’ 77. Council for Agricultural Science and Technology. Contribution of Animal Products to Healthful Diets. Task Force Report. No. 131. October 1997. 78. Appleby, P.N., M. Thorogood, J.I. Mann, and T.J. Key. Low body mass index in non-meat-eaters: the possible roles of

Livestock Feed: Dangers to Human Health. Preventative Medicine, September/October 1997. Advisory Committee on Microbiological Safety of Food. Report on Microbial Antibiotic Resistance in Relation to Food Safety. Synopsis. London. The Stationery Office. 1999. Miller, David J.S. Prudent use of antibiotics. Pig Progress. Vol. 17 No. 3. 2001. House of Lords. Resistance to Antibiotics and Other Antimicrobial Agents. Evidence submitted to the House of Lords Select Committee on Science and Technology. London. The Stationery Office.1998. Colegrave, T. with T. Wesley. The Feed Additives Market. PJB Publication Ltd: p28. 1995. Soil Association. Young, Richard, Alison Cowe, Collin Nunan, John Harvey and Liz Mason with a preface by Professor Alan Linton. The Use and Misuse of Antibiotics in the UK Agriculture. Part 2: Antibiotic Resistance and Human Health. Bristol. October 1999. Stohr, Klaus and Francois-Xavier Meslin. Use of antimicrobials in food animals. World Health. 51st Year, No.4. July-August 1998. Gardner, Gary and Brian Halweil. Underfed and Overfed. The Global Epidemic of Malnutrition. WorldWatch Paper 150. March 2000. Susan Horton. Sustainable Food Security for All by 2020. IFPRI Conference. Panel Discussion: A World in Flux: Changing Population Profiles and Needs. Title: The Nutritional and Epidemiological Transition. Bonn, Germany. September 4-6, 2001.

animal fat, dietary fibre, and alcohol. International Journal of Obesity. Vol 22, no 454. 1998. Key, T.J. and P.N. Appleby. Vegetarianism, coronary risk factors and coronary heart disease. Vegetarian Nutrition. Ed. Joan Sabate. CRC Press 2001. Key, T.J., G.E. Fraser, M. Thorogood, P.N. Appleby, V. Beral, G. Reeves, M.L. Burr, J. Chang-Claude, R. Frentzel-Beyme, J.W. Duzma, J. Mann, and K. McPherson. Mortality in vegetarians and non-vegetarians: a collaborative analysis of 8300 deaths among 76,000 men and women in five prospective studies. Publication in Health and Nutrition. Vol. 1, no. 33, 1998. Fraser, G.E. Associations between diet and cancer, ischemic heart disease, and all-cause mortality in non-Hispanic white California Seventh-Day Adventists. American Journal of Clinical Nutrition. Vol 70, 532S, 199. Flier, Jeffery S. The missing link with obesity? Nature. Vol 409, 18 January 2001. Haringe, M.F. and F.J. Stare. Nutritional studies of vegetarians. II Dietary and serum levels of cholesterol. American Journal of Clinical Nutrition. Vol 2, 83, 1954. World Cancer Research Fund. A Healthy Plate. Newsletter. Issue 42. Spring 2001. Cannon, Geoffrey. Feeding the World a Healthy Diet. IN The Meat Business. Devouring a hungry planet. Ed. Geoff Tansey and Joyce D’Silva. Earthscan, London. 1999. Bingham, S.A. High-meat diets and cancer risk. Proceedings of the Nutritional Society. Vol. 58. No. 2, May 1999. University of Surrey, Guildford, 29 June - 2 July 1998. Symposium on ‘Meat or Wheat for the next millennium?

65.

66. 67.

68. 69.

70.

71.

72.

79.

80.

81.

82. 83.

84. 85.

86.

52

KODLIVÉ DOPADY PRÙMYSLOVÉ IVOÈINÉ VÝROBY 87. WCRF and AICR. Food, Nutrition and the Prevention of Cancer: a Global Perspective. Washington, D.C. 1997. 88. Van der Sluin, Wiebe. Future European poultry industry dominated by welfare rules. World Poultry. Vol 17, No 9. 2001. 89. Lymbery, Philip. Beyond the Battery - A Welfare Charter for Laying Hens. Compassion in World Farming. September 1997. 90. Turner, Jacky. The Welfare of Europe’s Sows in Close Confinement Stalls. Compassion in World Farming Trust. September 2000. 91. SCAHAW. The Welfare of Cattle Kept for Beef Production. Adopted 25 April 2001. European Commission. 92. Lymbery, Philip. The Welfare of Farmed Fish. Compassion in World Farming. 1992. 93. WCRF. Getting the Balance Right. Factsheet. WCRF. 1999. 94. Protocol on Improved Protection and Respect for the

105. Savory, C.J. et al. Assessment of hunger in growing broiler breeders in relation to commercial restricted feeding programme. Animal Welfare. Vol. 2.: 131-152. 106. SVC. The Welfare of Intensively Kept Pigs. Adopted 30 September 1997. 107. Roppa, Luciano. South American perspective of world supplies. Pig Progress. Vol 17, no. 2. 2001. 108. Aumaitre, AL. Technical and economic changes in pig production in the European Union: past, present and future trends. Pig News and Information. 2001. Vol 22, No. 1. 109. FAWC. Report on the Welfare of Dairy Cows. FAWC. Surrey, UK. September, 1997. 110. Rosegrant, M.W., Michael S Paisner, Siet Meijer, and Julie Witcover. Global Food Projections to 2020. Emerging Trends and Alternative Futures. IFPRI. August 2001. 111. Girling, Richard. Is this fish or is it foul? The Sunday Times. 30 September 2001. London.

Welfare of Animals. Annexed to the Treaty of Amsterdam 1997. 95. Compassion in World Farming. How do you like your eggs? Why Europe Must Ban the Battery Cage. CIWF. April 1998. 96. SVC. Report of the European Commission’s Scientific Veterinary Committee (Animal Welfare Section) on the Welfare of Laying Hens. 1996. 97. Appleby, M.D. Do Hens Suffer in Battery Cages? Institute of Ecology and Resource Management. The University of Edinburgh. 1991. 98. Gregory, N.G. et al. Incidence of bone fractures in European layers. IN: 9th European Poultry Conference. Vol. II. Glasgow. 1994. 99. Knowles, T.G. and L.J. Wilkins. The Problem of Broken Bones During the Handling of Laying Hens - a Review. Poultry Science. School of Veterinary Science. University of Bristol. 1999. 100. Gregory, N.G. and L.J. Wilkins. Broken bones in chickens: Effect of stunning and processing in broilers. British Poultry Science. Vol. 31. 1990. 101. SCAHAW. The Welfare of Chickens Kept for Meat Production (Broilers). European Commission. Adopted 21 March 2000. 102. Stevenson, Peter. The Welfare of Broiler Chickens. CIWF Trust. September 1995. 103. FAWC. Report on the Welfare of Broiler Chickens. Surrey, UK. April 1992. 104. Broom, D.M. Quoted in Horizon programmes Fast life in the food chain. 1992.

112. WHO and FAO. DRAFT. Diet, nutrition and the prevention of chronic diseases. Report of the Joint WHO/FAO expert consultation. 26 April 2002. 113. Lymbery, Philip. In too deep. The welfare of intensively farmed fish. Compassion in World Farming Trust. 2002. 114. World Bank. Livestock Development. November 2001. 115. Salt Institute. Historical Evidence of Benefits of Iodized Salt in the US. www.saltinstitute .org/idd/html 116. ILRI. Not by bread alone. February 1999. Taking Stock. News from ILRI. Vol. 2, Issue 2. 20 May 1999. 117. United Nations Administrative Committee on Coordination Sub-Committee on Nutrition. Asian Development Bank. Lindsay Allen and Stuart Gillespie. What Works? A Review of the Efficacy and Effectiveness of Nutrition Interventions. September 2001. ACC/SCN Nutrition Policy Paper No. 19. 118. UNICEF/UNU/WHO/MI Technical Workshop. Preventing Iron Deficiency in Women and Children. Technical Consensus on Key Issues. 7-9 October 1998. New York. 119. USDA, ARS, Food Nutrition Research Briefs, Zinc Helps Children Think. July 1997. 120. UNEP. Global Environment Outlook 3. Earthscan. 2002. 121. Meikle, James. The fat of the land. The Guardian. 24.01.02. 122. CIWF South Africa. Louise van der Merwe. Press Release. ‘Scary’ Report shows South Africa’s poor are being dished out toxic food. 2001 123. Suleri, Abid Qaiyum. Corporate farming or corporate greed? The News International. 07.07.2002. www.jang.com.pk/thenews/jul2002-weekly/nos-007-072002/pol1.htm~4.

53

KODLIVÉ DOPADY PRÙMYSLOVÉ IVOÈINÉ VÝROBY 124. Roppa, Luciano. South American perspective of world supplies. Pig Progress. Vol. 17, No. 2, 2001. 125. Worldwatch Institute. State of the World 2002. Progress Towards a Sustainable Society. 19th Edition. Earthscan, London. 2002. 126. Ali, Syed Rashid. Augmenting the family income through integrated fish-duck farming. World Poultry. Elsevier Vol. 18, No. 4, 2002. 127. Dessie, Tadell and B. Ogle. Village Poultry Production Systems in the Central Highlands of Ethiopia. Tropical Animal Health and Production. Vol 33. 2001. p 521 - 537. 128. Ali, Syed Rashid. Indian poultry sector growth will accelerate in 2001. World Poultry Vol. 17, No. 4 2001. 129. Asia Pacific Trade Press Pty Ltd. Nomadic duck farming welcomed by rice growers. World Poultry. Vol. 17, No 7. 2001.

130. National Farm Products Council (Canada). Poultry Meat Export Awareness Mission. September 22- October 8, 1999. China, Hong Kong, Japan and Korea. 1999. http: //nfpccnpa. gc.ca/english/reports/asiamission.html. 131. IFPRI Food Policy Report. 2020 Global Food Outlook. Trends, Alternatives, and Choices. Mark W. Rosegrant, Michael S. Paisner, Siet Meijerand Julie Witcover. Washington, DC. August 2001. 132. Goodland, Robert, Environmental Adviser, World Bank. Comments on IFPRI draft paper “ Sustainable Food Security for all by 2020”. E-conference communications. 2001.

54


AKRONYMY ACMSF

Advisory Committee on the Microbiological Safety of Food – Poradní výbor pro mikrobiologickou nezávadnost potravin

AICR

American Institute for Cancer Research – Americký institut pro výzkum rakoviny

BMI

Body Mass Index – Index tělesné hmotnosti

BSE

Bovine Spongiform Encephalopathy – Bovinní Spongiformní Encefalopatie

CGIAR

Consultative Groups on International Agricultural Research – Poradní skupiny při mezinárodním zemědělském výzkumu

CAF

Corporate Agriculture Farming – Společné zemědělské hospodaření

CAST

Council for Agricultural Science and Technology – Rada pro zemědělskou vědu a technologii

C HD

Coronary Heart Disease – Kardiovaskulární onemocnění

CIWF

Compassion in World Farming – mezinárodní organizace Soucit ve světovém zemědělství

DFID

Department for International Development – Ministerstvo pro mezinárodní rozvoj

EEC

European Economic Community – Evropská hospodářská společnost

EU

European Union – Evropská unie

FAWC

Farm Animal Welfare Council – Rada pro welfare hospodářských zvířat

FAO

Food and Agriculture Organisation of the United Nations – Světová organizace pro výživu a zemědělství

55

FDA

Food and Drug Administration – Americký úřad pro potraviny a léky

IDC

Indian Dairy Corporation – Indická mlékárenská společnost

IPCC

Intergovernmental Panel on Climate Change – Mezivládní výbor pro změny klimatu

IDA

International Development Aid – Mezinárodní asociace pro rozvoj

IEO

International Epizootics Organisation – Mezinárodní epizootická organizace

IFPRI

International Food Policy Research Institute – Výzkumný institut pro mezinárodní politiku potravin

IFAW

International Fund for Animal Welfare – Mezinárodní fond pro welfare zvířat

ILRI

International Livestock Research Institute – Mezinárodní institut pro výzkum hospodářských zvířat

IMF

International Monetary Fund – Mezinárodní měnový fond

IBP

Iowa Beef Packers – Balírna hovězího masa v Iowě

IHD

Ischaemic Heart Disease – ischemická choroba srdeční

NRDC

National Resource Defence Council – Národní rada pro obranu přírodních zdrojů

NCDs

Non-Communicable Diseases – nepřenosné choroby/civilizační choroby

NIDDM

Non-Insulin Dependent Diabetes Mellitus – Diabetes mellitus II. typu


MBM

Meat and Bone Meal – masokostní moučka

USDA

MRSA

Methicillin Resistant Staphylococci Aureus – zlatý stafylokok rezistentní vůči methicilinu

United States Department of Agriculture – Ministerstvo zemědělství USA

vCJD

variant Creutzfeld-Jacob Disease – variantní Creutzfeld-Jacobova nemoc

OED

Operations Evaluation Department – Odbor hodnocení operací

VRE

Vancomycin Resistant Enterococci – rezistence streptokoků vůči vancomycinu

OIE

World Health Organisation

WCRF

World Cancer Research Fund – Světový fond pro výzkum rakoviny

WHO

World Health Organisation – Světová zdravotnická organizace

WFP

World Food Programme of the United Nations – Světový potravinový program Organizace spojených národů

WSPA

World Society for the Protectionof Animals – Světová organizace pro ochranu zvířat World Trade Organisation – Světová obchodní organizace

– Světová organizace pro zdraví zvířat

PHLS CDSC Public Health Laboratory Service Communicable Disease Surveillance Centre – Státní laboratorní úřad pro veřejné zdraví - Centrum pro dohled nad přenosnými chorobami SCAHAW

Scientific Committee for Animal Health and Animal Welfare of the EU – Evropská vědecká komise pro ochranu zdraví a welfare zvířat

SVC

Scientific Veterinary Committee of the EU – Vědecká veterinární komise Evropské unie

SAFE

The Potential of Sustainable Agriculture World to Feed the World – Potenciál udržitelného zemědělství nasytit svět

UNEP

United Nations Environmental Programme – Environmentální program Organizace spojených národů

WTO

56

KODLIVÉ DOPADY PRÙMYSLOVÉ IVOÈINÉ VÝROBY

Recommend Documents