Klub českých turistů. Rada značení. Učební texty pro značkaře. díl ZNAČKAŘSKÁ TOPOGRAFIE

Klub českých turistů Rada značení

Učební texty pro značkaře díl

D ZNAČKAŘSKÁ TOPOGRAFIE

2010

Učební texty pro značkaře, díl D ZNAČKAŘSKÁ TOPOGRAFIE

Tyto učební texty jsou určeny členům KČT pracujícím ve značkařských složkách. Ve smyslu jednotného řízení značení turistických tras spravovaných KČT jsou závaznou směrnicí pro tuto činnost. Uzávěrka tohoto dílu: 10/ 2010 Toto 2. vydání dílu D učebních textů pro značkaře nahrazuje 1. vydání z roku 1998 včetně dodatků z roku 2006. Odbornou část učebního textu zpracoval Ing. Jiří Rohlík K tisku připravil Petr Bohuslav a autorský kolektiv metodické komise Sekce turistického značení RZ KČT.


Přehled dílů učebních textů A

Značkařský materiál

B

Značkování pěších a lyžařských tras, terénních cyklotras a jezdeckých tras Cestovní příkaz pro značkařskou činnost

C

Směrovky a tabulky Turistické vývěsní a informační mapy Bezpečnost práce a ochrana zdraví při práci První pomoc

D

Značkařská topografie

E

Organizace turistického značení Finanční a materiálové plánování a rozpočtování

F

Koncepce sítě turistických značených tras Údržba sítě turistických značených tras Změny v síti turistických značených tras

G

Evidence

H

Zásady textové náplně směrovek a tabulek

J

Revize turistických značených tras

K

Právní aspekty zřizování, údržby a ochrany turistických značených tras

L

Značkařská kvalifikace Odznak „Turista značkař“

M

Vývoj turistického značení Značení v zahraničí

Odkaz na jiný díl je v textu uveden v závorce spolu s číslem příslušné kapitoly.


OBSAH 1.

MAPY ...............................................................................................................................................1

1.1. Základní pojmy ....................................................................................................................... 1 1.1.1. Pojem mapy................................................................................................................................ 1 1.1.2. Světové strany na mapě ............................................................................................................. 1 1.1.3. Délkové měřítko ......................................................................................................................... 1 1.1.4. Proces tvorby map...................................................................................................................... 2 1.1.5. Druhy map.................................................................................................................................. 3 1.2. Základní mapy ........................................................................................................................ 3 1.2.1. Pojem základní mapy.................................................................................................................. 3 1.2.2. Účel základní mapy..................................................................................................................... 4 1.2.3. Zobrazovací a výškový systém.................................................................................................... 4 1.2.4. Klad a označení listů ................................................................................................................... 4 1.2.5. Obsah základní mapy.................................................................................................................. 6 1.3. Turistické mapy....................................................................................................................... 7 1.3.1. Turistické mapy KČT 1 : 50 000................................................................................................... 7 1.3.2. Turistické vývěsní mapy ............................................................................................................. 7 1.3.3. Obsah turistických map.............................................................................................................. 7 1.3.4. Topografické značky znázorňující odborný turistický obsah...................................................... 8

2.

DALŠÍ POMŮCKY PRO TOPOGRAFICKOU ČINNOST .........................................................9

2.1. Pomůcky pro měření délek...................................................................................................... 9 2.1.1. Křivkoměr ................................................................................................................................... 9 2.1.2. Krokoměr.................................................................................................................................... 9 2.1.3. Trasoměr .................................................................................................................................... 9 2.2. Pomůcky pro určování světových stran a měření azimutů ........................................................ 9 2.2.1. Magnetická střelka ..................................................................................................................... 9 2.2.2. Kompas....................................................................................................................................... 9 2.2.3. Buzola ......................................................................................................................................... 9 2.3.

Pomůcky pro měření výšek.................................................................................................... 10

2.4.

Globální poziční systém GPS a souřadnice.............................................................................. 10

2.5.

Pomůcky pro zakreslování do map a průsvitek....................................................................... 12

3.

ČTENÍ MAP A DALŠÍ TOPOGRAFICKÉ ČINNOSTI............................................................ 14

3.1. Činnosti týkající se polohopisných prvků................................................................................ 14 3.1.1. Měření délek na mapě ............................................................................................................. 14 3.1.2. Měření délek v terénu.............................................................................................................. 15 3.1.3. Určování světových stran ......................................................................................................... 16 3.1.4. Měření azimutů ........................................................................................................................ 17 3.1.5. Zorientování mapy ................................................................................................................... 18 3.1.6. Čtení polohopisu ...................................................................................................................... 18


3.2. Výškopis ……………………………………………………………………………………………………………………………. 19 3.2.1. Terénní tvary a jejich znázornění v mapách............................................................................. 19 3.2.2. Určení výšky bodu na mapě ..................................................................................................... 20 3.2.3. Určení výšky bodu v terénu...................................................................................................... 21 3.3. Přenášení bodů ..................................................................................................................... 21 3.3.1. Přenášení bodů z terénu do mapy ........................................................................................... 21 3.4. Přenášení tras ....................................................................................................................... 23 3.4.1. Přenášení tras z mapy do terénu ............................................................................................. 23 3.4.2. Přenášení tras z terénu do mapy ............................................................................................. 23

4.

ZNAČKAŘSKÉ MAPY ................................................................................................................ 24

4.1.

Pojem evidenční a pracovní značkařské mapy ........................................................................ 24

4.2.

Značky v evidenčních a pracovních mapách............................................................................ 24

4.3.

Zakreslování značených tras .................................................................................................. 25

4.4.

Průsvitky a kopie z evidenční mapy........................................................................................ 25

4.5.

Zakreslování hranic značkařského území................................................................................ 26

5.

OBSTARÁVÁNÍ MAP A PŘEDPISY PRO ZACHÁZENÍ S MAPAMI ................................ 27

5.1.

Základní mapy České republiky.............................................................................................. 27

6.

OŠETŘOVÁNÍ A USKLADŇOVÁNÍ MAP .............................................................................. 28

6.1.

Ošetřování map..................................................................................................................... 28

SEZNAM OBRÁZKŮ OBR. 1: OBR. 2: OBR. 3: OBR. 4: OBR. 5: OBR. 6: OBR. 7: OBR. 8: OBR. 9: OBR. 10: OBR. 11: OBR. 12: OBR. 13: OBR. 14: OBR. 15:

PŘÍKLADY GRAFICKÝCH MĚŘÍTEK MAP ................................................................................................. 2 SYSTÉM OZNAČENÍ LISTŮ ZÁKLADNÍ MAPY ČR ....................................................................................... 5 UKÁZKA ZÁKLADNÍ MAPY ČR 1:25 000.............................................................................................. 6 BUZOLA SPORT 1 ........................................................................................................................ 10 SOUŘADNICOVÝ SYSTÉM A POLOHA ČR V NĚM ................................................................................... 11 UKÁZKA URČENÍ STANOVIŠTĚ NA TURISTICKÉ MAPĚ KČT PODLE ÚDAJŮ PŘÍSTROJE GPS NEBO DLE ZADANÉHO ÚDAJE ........................................................................................................... 13 MĚŘENÍ VZDÁLENOSTI NA GRAFICKÉM MĚŘÍTKU ODPICHOVÁTKEM (PROUŽKEM PAPÍRU)........................... 14 URČOVÁNÍ SVĚTOVÝCH STRAN POMOCÍ SLUNCE A HODINEK ................................................................. 16 MĚŘENÍ AZIMUTŮ ......................................................................................................................... 17 ZOBRAZENÍ NA MAPĚ A PROFIL V TERÉNU (A-J)................................................................................... 20 PŘENÁŠENÍ BODŮ Z TERÉNU DO MAPY (A – E) .................................................................................... 22 TVARY A ROZMĚRY ZNAČEK VE ZNAČKAŘSKÝCH MAPÁCH A JEJICH VÝZNAM .............................................. 24 PRŮSVITKA .................................................................................................................................. 25 ZAKRESLENÍ ZNAČKAŘSKÝCH HRANIC ................................................................................................ 26 SKLÁDÁNÍ ZÁKLADNÍ MAPY ČR ........................................................................................................ 28


ÚVOD Topografie je nauka, která pojednává o povrchu Země a o způsobech jeho měření a zobrazování do topografických map. Pojem značkařská topografie odpovídá specifičnosti uživatelů, tj. značkařů, kteří ji využívají pro svou práci při značení, při zakreslování vynucených změn, návrzích nových a úprav stávajících turistických značených tras a pro zákresy turistických značených tras v evidenčních a pracovních mapách.

Použité zkratky a názvosloví v textu KČT

Klub českých turistů

RZ KČT Rada značení Klubu českých turistů ETZT

Evidence turistických značených tras

TIM

Turistické informační místo

TZT

Turistická značená trasa

TM

Turistická mapa

TVM

Turistická vývěsní mapa

ZM

Základní mapa

SW

Software

GPS

Globální poziční systém (Global Positioning Systém)

WGS 84 Světový geodetický referenční systém 1984 (World Geodetic Systém 1984) UTM

Válcové příčné Merkartovo zobrazení (Universal transversal Merkartor)

UPS

Polární stereografická projekce (Universal Polar Stereographic)-netýká se území ČR

111

1. MAPY

1.

MAPY

1.1.

Základní pojmy

1.1.1.

Pojem mapy

Mapa je zmenšený obraz celého povrchu zemského nebo jeho části, zhotovený v rovině na základě některého z kartografických zobrazení. Na všech mapách je v důsledku zakřivení Země určité délkové, úhlové, nebo plošné zkreslení. 1.1.2.

Světové strany na mapě

Mapy mají sever orientován obvykle k hornímu okraji. Pokud jsou mapy svým rámem vůči severu natočeny, směr se na nich zřetelně a jednoznačně udává. Od směru k severu lze odvodit směry k ostatním světovým stranám: směr k jihu je opačný než k severu, východ směřuje doprava a západ doleva, vždy v kolmém směru od směru severního. 1.1.3.

Délkové měřítko

Délkové měřítko udává poměr vzdálenosti na mapě ke stejné vzdálenosti ve skutečnosti. Na mapách je uvedeno měřítko číselné a zobrazeno měřítko grafické. 1.1.3.1. Číselné měřítko

Číselné měřítko je číselně vyjádřený poměr mezi jednotkou délky na mapě a jí odpovídající délkou ve skutečnosti. Například 1: 50 000 znamená, že 1 cm na mapě je obrazem 50 000 cm ve skutečnosti, tj. vzdálenosti 500 m. Číselné měřítko platí bez ohledu na soustavu, v jaké byla mapa vyměřována (metry, yardy apod.). Platí však vždy pro poměr ve stejné délkové jednotce. Uvedený poměr 1: 50 000 je možno také zapsat ve tvaru zlomku 1/50000. Poměr umožňuje rozlišování velikosti jednotlivých měřítek. Měřítko je tím větší, čím menší je číslo v děliteli (jmenovateli zlomku); např. měřítko 1: 25 000 je větší než 1: 50 000. Mapy větších měřítek poskytují více podrobností, ale zobrazují menší prostor. Mapy se často v praxi nazývají podle dělitele (jmenovatele zlomku) svého číselného měřítka; např. mapa 1: 25 000 se nazývá pětadvacetitisícovou mapou (též pětadvacítkou), mapa 1: 50 000 se nazývá padesátitisícovou mapou (též padesátkou). 1.1.3.2. Grafické měřítko

Toto měřítko je grafickým znázorněním číselného měřítka. Je to úsečka rozdělená na dílky pro menší délkové jednotky. Příklady měřítek jsou znázorněny na obr. 1.

-1-

111

1. MAPY

Obr. 1: Příklady grafických měřítek map

1.1.4.

Proces tvorby map

1.1.4.1. Historický úvod

Mapa vznikala z potřeby zabezpečit orientaci nejen v blízkém okolí, ale také dále, zejména na obchodních cestách, válečných výpravách, mořeplaveckých cestách apod. a pro možnost poznané skutečnosti jednoduše dále předávat . Z jednoduchých náčrtů cest se postupem času vyvinula kartografie jako věda o způsobech zobrazování povrchu zemského. První samostatnou mapou částí českých zemí byla mapa Čech od Mikuláše Klaudiána z r. 1518. Důsledné topografické mapy byly zhotoveny až v období tzv. 1. vojenského mapování v letech 1764-68, 2. vojenského mapování v letech 1810-66 a konečně 3. vojenského mapování v letech 1877- 84. Tyto topografické mapy s aktualizovanými opravami, odpovídajícími dané době, byly v Československu do počátku padesátých let 20. století jediným úplným souborem map svého měřítka. 1.1.4.2. Geodetické podklady

Na území, které mělo být mapováno, se vybudovala síť trigonometrických bodů, stabilizovaných kamennými sloupky v zemi a signalizovaných dočasně výtyčkami a stabilně pyramidami nebo dřevěnými a zděnými měřickými věžemi. Toto pevné pole situačních bodů bylo ještě doplněno sítí výškových nivelačních bodů. Pomocí měřických metod obou sítí se pak provádělo podrobné měření v terénu. 1.1.4.3. Měření v terénu

Standardními metodami měření jsou dnes: pozemní klasické, to je pomocí geodetických přístrojů umožňujících měřit geodetické veličiny (úhly, délky, převýšení), z leteckých snímků metodou letecké fotogrammetrie, družicové snímkování

-2-

111

1. MAPY

1.1.4.4. Odvozené mapy

Mapy získané výše uvedenými metodami jsou zpravidla podrobné. Při výrobě map menších měřítek již není třeba provádět nové mapování v terénu. Stačí použít již hotové mapy, ty např. fotograficky nebo počítačově zmenšit a ze zmenšených výstupů sestavit mapu menšího měřítka. Mapovou kresbu je však nutno vhodně upravit (generalizovat), tj. např. vynechat méně podstatné prvky, nejsou-li v důsledku zmenšení a v důsledku jejich sousedství s důležitějšími prvky zobrazitelné. Odvozené jsou např. všechny turistické mapy. 1.1.4.5. Aktualizace obsahu map

Mapy stárnou, zejména pokud jde o jejich polohopis. Geodetická a kartografická služba má za úkol neustále udržovat mapy v souladu se skutečností, tj. zjišťovat změny v terénu a zakreslovat je do map. V současnosti, kdy jsou již základní mapy digitalizovány, jsou prvotní terénní záznamy zpracovány v papírové, částečně i digitální podobě a následně zpracovány a dokumentovány formou paměťových médií počítačů. Nicméně však téměř každá mapa je při svém vydání již částečně zastaralá.

1.1.5.

Druhy map

1.1.5.1. Katastrální mapy

Katastrální mapy jsou nejpodrobnější mapy na území České republiky a tvoří tzv. "měřický operát" evidence nemovitostí již od první poloviny 19. století. Stará sáhová měřítka 1: 2 880 a 1: 1 440 jsou nahrazována dekadickými 1: 2 000, 1: 1 000 a 1: 500. 1.1.5.2. Státní mapa 1 : 5000 – odvozená

Listy této mapy spojitě pokrývají území České republiky. Tisk je dvojbarevný; písmo a situace (odvozená z katastrální mapy) jsou černošedé a vrstevnice hnědé. 1.1.5.3. Topografické mapy

Topografické mapy jsou mapy měřítek 1: 10 000 až 1: 200 000. Jsou zhotoveny jednak přímým měřením fotogrammetricky, nebo jsou odvozeny z map větších měřítek. Mapy menších měřítek jsou odvozeny z map větších měřítek, případně z počítačové databáze. 1.2.

Základní mapy

1.2.1.

Pojem základní mapy

Základní mapou je každá mapa ze souboru topografických map vydávaných Zeměměřickým úřadem. Základní mapy mají měřítka 1: 10 000, 1: 25 000, 1: 50 000, 1: 100 000 a 1: 200 000. V rámci přechodu na ZABAGED (Základní báze geografických dat) se od roku 2003 základní mapy zpracovávají digitálně. Od roku 2005 jsou používány jako podklad pro tvorbu turistických map KČT.

-3-

111

1.2.2.

1. MAPY

Účel základní mapy

Základní mapa je určena pro projektování a potřeby všeobecné orientace uživatele v terénu a je podkladem pro tvorbu map menších měřítek a map tematických a účelových. Pro evidenci značených turistických tras je používána převážně základní mapa 1 : 25 000. Proto je obsahu této mapy věnována zvláštní část (viz 1.2.5.). 1.2.3.

Zobrazovací a výškový systém

Mapa je vyhotovena v systému jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK). Výškové údaje se vztahují k výškovému systému baltskému, tj. odvozením od hladiny Baltského moře. 1.2.4.

Klad a označení listů

Celé zobrazení území České republiky je rozděleno čarami ve směrech poledníků a rovnoběžek do řad a sloupců (obr. 2). Ze vzniklé sítě je odvozen systém pro označení listů základních map v různých měřítkách. Síť území ČR zobrazuje 19 mapových listů v měřítku 1: 200 000 označených dvojčíslím 01 – 35. Některé zobrazují území mimo ČR, proto se tato dvojčíslí na mapových listech ČR nevyskytují (viz.obr.2). Rozdělením mapového listu 1: 200 000 na čtyři části vzniknou čtyři mapové listy 1: 100 000. Území ČR zobrazuje celkem 59 mapových listů v měřítku 1: 100 000 označených 01-3 až 35–2. Rozdělením mapového listu 1: 100 000 na čtyři části vzniknou čtyři mapové listy 1: 50 000. Území ČR zobrazuje celkem 211 mapových listů v měřítku 1:50 000 označených 01–34 až 35–21. Rozdělením mapového listu 1: 50 000 na čtyři části vzniknou čtyři mapové listy 1: 25 000. Území ČR zobrazuje celkem 773 mapových listů v měřítku 1: 25 000 označených 01 – 344 až 35 – 211. Rozdělením mapového listu 1:50 000 na dvacet pět částí vznikne dvacet pět mapových listů 1: 10 000. Území ČR zobrazuje celkem 4535 mapových listů v měřítku 1: 10 000 označených 01 – 34 - 13 až 35 – 21 - 01. Ve středu rámu každého listu na všech čtyřech světových stranách je uvedeno číselné označení sousedního listu. Současně se souborem základních map jsou vydávány pro různá měřítka i klady listů, které umožňují objednávání a vedení evidence. Mapy nezobrazují zahraniční území.

-4-

111

1. MAPY

Obr. 2: Systém označení listů Základní mapy ČR

-5-

111

1.2.5.

1. MAPY

Obsah základní mapy

S ohledem na využití základní mapy 1: 25 000 (obr. 3) jako evidenční značkařské mapy je v těchto učebních textech vyložen jen obsah pro toto měřítko. Obsah základních map jiných měřítek je však znázorněn v podstatě stejnými mapovými značkami (značkový klíč).

Obr. 3: Ukázka Základní mapy ČR 1:25 000

Úplný a barevně provedený seznam mapových značek lze zakoupit v prodejnách map (viz 5.1.). V současné době je v prodejnách k dispozici seznam mapových značek z roku 2006. Současné mapy ZABAGED 1: 25 000 jsou vyrobeny mechanickým zmenšením nově obnovených map 1:10 000, takže přesnost a úplnost zejména cestní sítě je na vyšší úrovni než dříve. Nejvýraznější, dobře patrnou změnou je zavedení žluté plošné značky pro louky a pastviny. Všechny předměty v přírodě by měly být v mapě znázorněny v měřítku mapy, tj. v tomto poměru zmenšeny. Je-li zmenšení značné, nelze některé předměty - např. domy či cesty - na mapě zobrazit, neboť by byly příliš malé. Tak 6 m široká silnice by se zobrazila v měřítku 1: 25 000 jen jako 0,24 mm široká čára, tedy šířkou, která je v tisku mapy přesně nezobrazitelná. Stejně tak osaměle stojící stavba by byla zakreslena nepatrnou tečkou. Proto silnice, železnice, domy i jiné objekty, které mají význam pro orientaci, jsou zakresleny na mapě větší, než by měly podle měřítka být, tzv. nad míru. Uvedená silnice se zobrazuje dvěma čarami vzdálenými od sebe 0,8 mm, tedy třikrát širší. Tím se však zakrývají plochy v sousedství, které jsou naopak zobrazeny pod míru; oč byla značka silnice zvětšena, o to se musí přilehlé pole zmenšit, aby byly celkové poměry vyrovnány. Většina předmětů v přírodě je v mapě zobrazena nad míru pomocí mapových značek.

-6-

111

1. MAPY

Pro použití značek platí základní pravidlo: předměty, jejichž rozměry dovolují zřetelné zobrazení v měřítku mapy, se zakreslují svým půdorysem, i když je pro ně stanovena značka. V takovém případě se značka kreslí zpravidla do půdorysu, není-li druh předmětu zřejmý již z kresby nebo popisu. Zásady použití uvedené v těchto dvou odstavcích platí i pro všechny topografické a turistické mapy. Přehled základních mapových značek je v Příloze 1. 1.3.

Turistické mapy

Na svou dobu kvalitní turistické mapy vycházely v různých edicích do roku 1948-49, od kdy všechny topografické a turistické mapy prohlásil tehdejší režim za tajné. Teprve od roku 1957 vycházely postupně turistické mapy v tehdy monopolním kartografickém podniku jako turistické příruční mapy (TPM) a jejich zvětšením turistické vývěsní mapy (TVM). Od roku 1991 vydává KČT turistické mapy TM 50 na podkladech vojenské topografické mapy 1: 50 000. Od roku 2005 je vydává na podkladech Základní mapy Zeměměřického úřadu. Obsahem turistických map jsou turistické značené trasy, turisticko-vlastivědná náplň a doprovodné texty. Kromě zmíněných edicí se v tržním prostředí objevují turistické mapy dalších editorů, na kterých KČT a značkařské složky zpravidla nespolupracují a proto se v těchto učebních textech neuvádějí. 1.3.1.

Turistické mapy KČT 1 : 50 000

Jednotlivé listy turistických map vznikaly montáží několika původních topografických map tak, aby zobrazovaly ucelené turistické nebo geografické oblasti. Edice obsahuje 93 listy. Její tvorbu zajišťovalo nakladatelství ROSY (Rohlík a syn) spolu se zpracovateli a lektory, které jmenovala ústřední značkařská složka. Mapy kartograficky a tiskařsky zpracovával Vojenský kartografický ústav, š.p. Harmanec a distribuovala Trasa, s.r.o. KČT. Od roku 2005 rediguje tvorbu a vydávání turistických map Trasa, s.r.o. KČT. Tyto mapy zobrazují síť turistických značených tras v komplexním a aktuálním stavu, a z toho hlediska jsou považovány za nejkvalitnější turistické mapy u nás. 1.3.2.

Turistické vývěsní mapy

Turistické vývěsní mapy (TVM) jsou odvozovány z TM 50. Jejich rozsah odpovídá buď jedné mapě, nebo jsou sestaveny ze dvou či více map. TVM jsou zvětšeny tak, aby jejich formát byl stejný jako formát typizovaných rámů stojanů, tj. 1,2 x 1,8 m. Jejich vydávání, dle požadavků KKZ, zajišťuje jednorázovými objednávkami u kartografických podniků ústředí KČT. 1.3.3.

Obsah turistických map

Tato část se týká jen map KČT a map, na nichž KČT spolupracuje. Mapy jiných vydavatelů se od nich mohou svojí obsahovou náplní lišit. Topografické značky znázorňující polohopis a výškopis odpovídají značkám používaným v podkladech základní mapy Zeměměřičského úřadu. Význam nejdůležitějších z nich je uveden ve vysvětlivkách na každé turistické mapě.

-7-

111

1.3.4.

1. MAPY

Topografické značky znázorňující odborný turistický obsah

1.3.4.1. Turistické značené trasy

Značené trasy jsou vytištěny podél komunikace, a to vždy v příslušné vedoucí barvě trasy. Pěší pásové a významové značení je vytištěno plnými čarami, značení místních okruhů čárkovaně. Naučné stezky čerchovaně zeleně. Lyžařské turistické trasy jsou vyznačeny barevným tečkováním v příslušné vedoucí barvě trasy. U pěších tras, využívaných rovněž jako lyžařské trasy, je symbol lyžaře umístěn podél zákresu pěší trasy. Cykloturistické trasy jsou vyznačeny fialovou liniovou značkou přerušované bílými kružničkami s doplněním čísla trasy. U terénních cykloturistických tras je číslo trasy nahrazeno symbolem (cykloturistická pásová značka), kterou je trasa v terénu vyznačkována. Jezdecké hipotrasy jsou vyznačeny hnědou liniovou značkou přerušovanou kroužky. 1.3.4.2. Turisticko-vlastivědný obsah

Objekty významné z tohoto hlediska jsou zpravidla vytištěny značkami v červené barvě nebo jsou červeně zakroužkovány. Mapové značky jsou pokud možno umístěny topograficky přesně. Jejich význam je uveden ve vysvětlivkách obvykle na přední straně každé turistické mapy. 1.3.4.3. Doprovodné texty

Mapa je rozdělena zpravidla na čtvercová nebo obdélníková pole; řady jsou označeny velkými písmeny a sloupce číslicemi. Doprovodné texty jsou zpracovány po jednotlivých polích podle zásady, že každý objekt v mapě, jehož název je žlutě podtržený, orámovaný nebo plošně vyplněný, je popsán v textu pod příslušným názvem a naopak. Hesla v jednom odstavci odpovídají vždy příslušnému poli na mapě. Doprovodné texty nenahrazují podrobné průvodce, avšak podávají heslovité informace o historii a současnosti a o charakteristických a důležitých objektech. Jsou vytištěny na zadní straně mapy a vyjímečně v přiložené brožurce.

-8-

111

2. DALŠÍ POMŮCKY PRO TOPOGRAFICKOU ČINNOST

2.

DALŠÍ POMŮCKY PRO TOPOGRAFICKOU ČINNOST

2.1.

Pomůcky pro měření délek

2.1.1.

Křivkoměr

Křivkoměr je přístroj pro měření vzdáleností na mapě či na jiné grafické předloze. Je opatřen jemně ozubeným kolečkem o průměru asi 7 mm, které je spojeno převodovým systémem s ručičkou nebo displejem. Pohybuje-li se kolečko po libovolné čáře, ručička se otáčí po soustředných stupnicích různých měřítek nebo na displeji narůstají hodnoty. 2.1.2.

Krokoměr

Krokoměr je přístroj pro měření počtu kroků. Podle otřesů těla při chůzi registruje jejich počet. Každý krok (mírné zhoupnutí těla) se přenáší na registrační zařízení, které je buď digitální nebo ručičkové. Systém ručiček, jejichž otáčení je závislé na počtu kroků, pak umožňuje odečítání naměřených hodnot. Digitální krokoměry umožňují zpravidla nastavit délku kroku, takže vzdálenost udávají již přímo v kilometrech. 2.1.3.

Trasoměr

Trasoměr je zařízení pro měření délek v terénu. Na vodítku je připevněno kolečko, které se otáčí při pohybu po zemi. Na počitadle se přitom registruje počet otáček. Obvod kolečka odpovídá zpravidla 1 m, takže odečet údaje z počitadla odpovídá celkové délce měřené vzdálenosti v metrech. 2.2.

Pomůcky pro určování světových stran a měření azimutů

2.2.1.

Magnetická střelka

Země má dva magnetické póly (severní a jižní); k severnímu směřuje hrot magnetické střelky, označený S (N), k jižnímu označený J (S). Střelka je podepřena volně ve svém těžišti a je vyrobena ze zmagnetizované oceli. Tvoří základní součást všech kompasů a busol. 2.2.2.

Kompas

Kompas je přístroj v podobě kruhové schránky, v jejímž středu je upevněn hrot, na kterém spočívá magnetická střelka. Na kruhové podložce schránky je nanesena úhlová stupnice 0 - 360° s výrazným označením světových stran: sever - 0°, východ - 90°, jih - 180° a západ - 270°. Podle normy SI se používá též setinného dělení stupnice, které nalezneme u většiny moderních přístrojů (360°= 400 gradů). Kompas je zpravidla vybaven aretací magnetické střelky, tj. zdvihacím zařízením, kterým se střelka vyzdvihuje z hrotu, aby se uchránil před opotřebováním. 2.2.3.

Buzola

Buzola je magnetický přístroj pro měření úhlů. Skládá se z otočné hlavice, v níž je uložena magnetická střelka, a zaměřovacího zařízení. Z řady dříve i nyní vyráběných busol je dále popsán výrobek buzola SPORT 1, obr. 4.

-9-

111


Při normální funkci se otočná hlavice snadno nastaví na příslušnou číselnou hodnotu azimutu. Jestliže se otočná hlavice ovládá ztěžka, doporučuje se (pokud to konstrukční provedení buzoly dovolí) otevřít pojistku, vyjmout všechny díly, očistit je a zmenšit předpětí kruhové zpružiny, případně jemně namazat práškovým grafitem a zpětně složit.

1)

Magnetická střelka s červeným severním hrotem, opatřeným fosforeskujícím nátěrem, uložená v kapalině

2)

Otočná hlavice s úhloměrnou stupnicí, rovnoběžnými červenými čarami a fosforeskujícími ryskami

3)

Obdélníková deska z organického skla se zaměřovacími ryskami

4)

Lupa

5)

Fosforeskující zaměřovací šipka a v jejím prodloužení (za lupou) červená odečítací ryska

6)

Centimetrové měřítko

7)

Grafické měřítko 1 : 25 000

8)

Pryžové protiposouvací podložky

9)

Závěsná tkanice

Obr. 4: Buzola SPORT 1

2.3.

Pomůcky pro měření výšek

Výškoměry jsou přístroje v podobě kapesních nebo náramkových hodinek. Pracují na principu pružinových barometrických tlakoměrů (aneroidů). Se stoupající nadmořskou výškou atmosférický tlak ubývá a naopak. Změna tlaku je pak registrována výškoměrem na stupnici nebo na displeji přímo v metrech. Nevýhodou tohoto typu výškoměru je závislost na momentálním tlaku vzduchu. Výškoměr je proto nutno před použitím nastavit podle aktuálních tlakových podmínek (kalibrace). 2.4.

Globální poziční systém GPS a souřadnice

Globální poziční systém (podle anglického Global Positioning System, GPS) je založený na příjmu signálů, vysílaných družicemi z oběžné dráhy kolem Země. Tyto signály se zpracovávají ve speciálních malých elektronických přístrojích. Přístroj pomocí signálu z družic vypočte a na displeji znázorní polohu svého stanoviště (zeměpisné i jiné souřadnice), jeho nadmořskou výšku, azimut a vzdálenost k libovolnému jinému souřadnicově danému bodu. Přesnost se udává podle třídy přístroje od 100 do 1 m (u vědeckých a armádních přístrojů s příjmem kanálů L1 a L2 až do 1 - 2 cm) v poloze i výšce. Pro přístroje se vžilo označení podle zkratky tohoto systému, tj. GPS. Pro turistiku jsou tyto v současné době nejrychlejší a nejpřesnější orientační pomůcky dodávané ve velikosti kapesního kalkulátoru.

- 10 -

111


K pochopení následujícího odstavce je nutné se v krátkosti zmínit o souřadnicové soustavě použité ve státních i turistických mapách. Zeměpisné souřadnice se používají k jednoznačnému určení polohy na povrchu Země. Souřadnice se označují jako zeměpisná šířka, což je úhlová vzdálenost od rovníku, a zeměpisná délka, tj. úhlová vzdálenost od nultého poledníku procházejícího observatoří Greenwich ve Velké Británii. Místo kladných a záporných hodnot se používá označení „severní šířka“ pro severní a „jižní šířka“ jižní polokouli a „východní délka“ pro východní a „západní délka“ pro západní polokouli. Zeměpisná šířka 90° odpovídá zeměpisnému severnímu resp. jižnímu pólu; zeměpisná šířka 0° pak rovníku. Počátek metrických souřadnic (kilometrová síť) pro území, v němž se nachází naše republika, je na rovníku a od průsečíku s 15. poledníkem je odsunut o 500 km západně, jak ukazuje obrázek. Místo souřadnice X se používá častěji označení N (= Northig, sever) a místo Y označení E (= Easting, východ).

Obr. 5: Souřadnicový systém a poloha ČR v něm

Příklady zeměpisné polohy některých měst v České republice: město

zeměpisná šířka

zeměpisná délka

Praha

50° 05' severní ší řky

14° 25' východní délky

Brno



Ostrava



Olomouc



Turistické mapy KČT 1: 50 000 jsou doplněny jak kilometrovou sítí WGS84 UTM, tak na okraji mapy polohou severní šířky a východní délky označenou ve stupních a jsou proto dobře použitelné pro práci s GPS. Na příkladu (obr. 6) je uvedena situace, kdy GPS udává souřadnice

- 11 -

111


polohy TIM RO031 „Libštejn- zřícenina“ N = 49°54´00,9´´ (5528650 m) a E = 13°32´48,8´´ (395750 m), a nadmořskou výšku 305 m.

Poznámka :

U kil metrových souřadnic se pro severní šířku údaj prvních dvou čísel souřadnice 55 netiskne ke každé souřadnici, ale pouze u krajních čar na mapě. Obdobně pro východní délku se údaj prvního čísla, na uvedeném příkladu 3, netiskne ke každé souřadnici, ale pouze u krajních čar, nebo u souřadnice, kde dochází k jeho změně, to je tam, kde následující dvojčíslí a údaj vytištěný u souřadnice je 00.

Určení nadmořské výšky pomocí GPS je pouze orientační v závislosti na počtu družic, zachycených signálů (musí být nejméně 4) a možné odchylce v řádu desítek metrů. Není proto vhodné zavádět do evidence směrovníků nadmořskou výšku určované pomocí GPS, ale vždy jen odečtené z výškopisu evidenční značkařské mapy. Mimo americký systém GPS existují také navigační systémy ruský, japonský a čínský, které však nejsou navzájem kompatibilní. V Evropě je připravován navigační systém Galileo, který bude obsahovat 30 satelitů, z toho 26 funkčních a 4 záložní. Systém Galileo bude kompatibilní se systémem GPS. Přístroje GPS pro veřejnost lze členit podle software na mapové a nemapové. Mapové přístroje v závislosti na poskytnutém SW obsahují turistické mapy s různou úrovní kvality informací.

2.5.

Pomůcky pro zakreslování do map a průsvitek

Pro zakreslování značených tras do map nebo návrhů změn se používá tužek střední tvrdosti 2B, B a HB. Pro zákresy do map se používá barevných tužek (např. Technicolor v odstínech: červená - 7, modrá - 11, zelená - 15 a žlutá - 3). Použití tenkých fixů neumožňuje při změně tras v mapě zákres vymazat.

- 12 -

111


5´ E=13°32´48,8´´ E=395750 m 750 m

1000 m

1000 m

650m

5´ N=5528650 m

N=49°54´00,9´´ m

Severní šířka

Východní délka

Obr. 6:

Ukázka určení stanoviště na turistické mapě KČT podle údajů přístroje GPS, dle zadaného údaje a nebo naopak, určení polohy stanoviště z mapy (turistická mapa KČT 1: 50 000)

- 13 -

111

3.

3. ČTENÍ MAP A DALŠÍ TOPOGRAFICKÉ ČINNOSTI

ČTENÍ MAP A DALŠÍ TOPOGRAFICKÉ ČINNOSTI

Umění číst mapu se může srovnávat se znalostí čtení jakéhokoliv textu. Stejně jako předpokladem čtení textu je znalost abecedy, předpokladem čtení mapy je znalost topografických značek a znalost předmětů a tvarů, které tyto značky znázorňují, tj. znalost terénu. Terénem se nazývá libovolná část povrchu zemského, se všemi jeho nerovnostmi, porostem, vodami, cestami, sídly a ostatními - ať už umělými či přirozenými - objekty. Terénními předměty se nazývá souhrn všech objektů v terénu, ať jsou součástí přírody (les, potok, křoví, bažina apod.) nebo jsou vytvořeny člověkem (sídla, průplavy, zahrady apod.). Terénní předměty jsou v mapách předmětem polohopisné či situační kresby, krátce polohopisu či situace. Souhrn všech nerovností zemského povrchu - terénních tvarů - se nazývá reliéf terénu. Terénní tvary jsou v mapách předmětem výškopisné kresby, krátce výškopisu. 3.1.

Činnosti týkající se polohopisných prvků

3.1.1.

Měření délek na mapě

3.1.1.1. Délky přímočarých úseků

Přímočaré vzdálenosti mezi dvěma body lze měřit nejrychleji pomocí rysek na proužku papíru, který se pak přiloží ke grafickému měřítku. Tento úkon je na obrázku znázorněn místo proužku papíru pomocí odpichovátka. Měřená délka na obrázku se skládá z délky tří úseků po 500 m, tedy 1500 m a z úseku na podrobnějším měřítku 320 m. Celková délka je 1820 m. Obr. 7:

Měření vzdálenosti na grafickém měřítku odpichovátkem (proužkem papíru)

3.1.1.2. Délky zalomených a křivočarých úseků

Vzdálenosti zalomených a křivočarých úseků značené trasy můžeme určovat pomocí odpichovátka, a to tak, že hroty odpichovátka se rozevřou na malou hodnotu (5 – 10 mm) podle ohybů trasy a postupuje se otáčením v hrotech odpichovátka. Doporučuje se použít odpichovátko se stavěcím šroubem rozvoru; čím menší rozvor, tím je chyba měření a skutečného průběhu trasy menší. Tento způsob měření má zvláštní závažnost pro stanovení kilometráže značené trasy. Při měření je nutné počítat počet otočení odpichovátka. Podle vpichů se může trasa rozdělit na 100 až 250metrové úseky a stanovit tak s dostatečnou přesností kilometráž mezi informačními místy. 3.1.1.3. Použití křivkoměru

Nejprve je nutno pohybem křivkoměru (viz 2.1.1.) nastavit na číselníku ručičku na nulovou polohu stupnice souhlasné s měřítkem mapy. Pak se vede křivkoměr kolečkem pečlivě po měřené čáře od výchozího bodu. Je nutno dbát toho, aby hodnota ukazované vzdálenosti stále

- 14 -

111


vzrůstala, tj. aby se ručička křivkoměru pohybovala ve správném smyslu otáčení. Před použitím lze snadno prověřit přesnost křivkoměru tak, že se změří známá vzdálenost, nejlépe délka grafického měřítka. Křivkoměru lze použít i pro měření délek přímých tras (viz 3.1.1.1.). 3.1.1.4. Měření délek na mapách umístěných na internetu

Toto měření vzdáleností je pouze informativní. Z map, které jsou přístupné na internetu, lze odměřovat vzdálenosti a to jak přímočaré, tak i zakřivené, např. podle komunikací. Přesnost je závislá na podrobnosti a přesnosti mapy. 3.1.1.5. Vliv svahu na skutečnou vzdálenost

Vzdálenosti na mapách jsou měřeny vždy jako průmět šikmé vzdálenosti do roviny. Přesto toto zkreslení skutečné vzdálenosti (její zkrácení) je pro potřeby značení i při větších převýšeních trasy zcela zanedbatelné, takže je není nutno brát v úvahu. 3.1.2.

Měření délek v terénu

3.1.2.1. Přesné měření délek

Pro účely značení se přesné měření délek v terénu prakticky neuplatňuje. Ve skutečnosti je pouze záležitostí geodetů a topografů, kteří pro ně používají kromě klasických pomůcek - pásem - též moderní metody optického, případně elektronického měření vzdáleností. 3.1.2.2. Přibližné měření délek krokováním

Pro účely značení postačuje menší přesnost a proto měření pomocí krokování vyhovuje. Používá se zejména při určování malých vzdáleností, např. délky významových odboček. Zpravidla se používá délky běžného kroku 75 cm. Délku kroku je nutno cvičit a při častém používání si ji ověřovat na známé vzdálenosti. Takto získanou hodnotu vzdálenosti je obvykle zapotřebí převést na metry či naopak. Vhodné a rychlé je metoda použití dvojkroku, který je dlouhý 150 cm. Počet dvojkroků se zvýší o polovinu a získá se počet metrů. Např. 120 dvojkroků odpovídá 120 + 60 = 180 m. Převod vzdálenosti v metrech na počet 75 cm dlouhých kroků se děje zvýšením o třetinu. Např. 180 m odpovídá 180 + 60 = 240 kroků (tj. 120 dvojkroků, viz předchozí příklad). Pro jistotu se doporučuje vzdálenost krokovat vždy dvakrát v obou směrech a oba výsledky porovnat. Chyba určené délky krokováním v dobře schůdném terénu dosahuje, je-li krok pravidelný a nacvičený, 2 - 4 % dané vzdálenosti. Předpokladem této přesnosti je i kvalitní povrch komunikace. Pro určení počtu kroků se zvláště při dlouhé vzdálenosti používá s výhodou krokoměru (viz 2.1.2.). 3.1.2.3. Měření délek pomocí GPS

Přístroj zapnutý celou dobu, po kterou se pohybujete v terénu, zaznamená i příslušnou délku prošlé trasy.

- 15 -

111

3.1.3.


Určování světových stran

3.1.3.1. Určování hlavních a mezilehlých světových stran

Schopnost orientovat se, tj. vyznat se v neznámém terénu či prostředí, znamená kdykoliv umět určit na svém stanovišti směry světových stran. K tomu postačuje určit jeden z nich, zpravidla sever S. Odvozením určíme další světové strany J, V, Z (viz 1.1.3.). Půlením úhlu mezi směry k hlavním světovým stranám se určí směry – severovýchod SV, jihovýchod JV, jihozápad JZ, severozápad SZ. Opětným půlením mezilehlých směrů získáme ještě druhotnější směry severoseverovýchod, východoseverovýchod, východojihovýchod, jihojihovýchod, jihojihozápad, západojihozápad, západoseverozápad, severoseverozápad. 3.1.3.2. Podle slunce a hodinek

Slunce je ráno v 6 h přibližně na východě, v 9 h na jihovýchodě, ve 12 h na jihu, v 15 h na jihozápadě a v 18 h na západě. V jinou denní dobu je možno se orientovat podle slunce a hodinek. Ze skutečnosti, že Slunce zdánlivě uběhne za 12 h - od východu k západu - po obloze půlkruh, kdežto malá ručička hodinek za stejnou dobu opíše na číselníku celý kruh, tedy dvojnásobek, vyplývá vztah, který umožňuje určovat jižní směr. Při určování světových stran se postupuje tak (obr. 8), že hodinky se natočí malou ručičkou ke slunci a úhel, který tato ručička svírá s číslem 12 (nebo v době platnosti "letního času" s číslem 1), se rozpůlí. Spojnice tohoto půlicího bodu se středem hodinek ukazuje směr jih - sever. Dopoledne se půlí oblouk vlevo od čísla 12, odpoledne vpravo od něj. Určení světových stran podle slunce není přesné, hlavně z toho důvodu, že naše hodinky jsou nařízeny na tzv. "středoevropský čas", který se liší od času místního poledníku. Pro účely orientace však vyhovuje. Přesně ve 12 h středoevroského času stojí Slunce na jihu jen na 15o východní zeměpisné délky (tj. na poledníku, procházejícím v blízkosti Liberce a Jindřichova Hradce).

Obr. 8:

Určování světových stran pomocí slunce a hodinek

- 16 -

111

3.1.4.


Měření azimutů

3.1.4.1. Pojem azimutu

Azimut je úhel mezi směrem k severu a jiným daným směrem, např. směrem našeho pochodu, měřený ve smyslu otáčení hodinových ručiček. Azimut směru severního je 0° a 360°, východního 90°, jižního 180°, západního 270°, případně severovýchodního 45°, jihovýchodního 135° apod. Azimut je též nazýván pochodovým úhlem, tj. úhlem, pod kterým se má uskutečnit přesun z daného místa na jiné, aniž by toto místo bylo viditelné, např. v lese, mlze, tmě či členitém terénu. 3.1.4.2. Měření azimutů pomocí buzol

Výklad je proveden pro popsaný typ buzoly SPORT (viz 2.2.3.); u jiných typů je podstata obdobná. Při měření musí být buzola ve vodorovné poloze. Měření azimutů v terénu. Postup je popsán shodně s obr. 9.

Obr. 9:

1.

Deska buzoly se natočí šipkou ve směru, jehož azimut se zjišťuje.

2.

Otočná hlavice s úhloměrem se otočí tak, až severní hrot střelky (červený, s fosforeskujícím nátěrem) se dostane mezi dvě fosforeskující rysky, střelka je rovnoběžná s červenými čarami dna hlavice a současně se spojnicí 0o - 180o na úhloměrné stupnici.

3.

Velikost azimutu se odečte na úhloměrné stupnici proti červené odečítací rysce. Při odečítání je nutno dát pozor na dělení stupnice. Nejmenší dílek má hodnotu 2o a popsány jsou jen násobky 20o. Při vlastním odečítání již nemusí být buzola ve vodorovné poloze a může se libovolně přiblížit k očím. Azimut nastavený na obr. 9 je 67o.

Měření azimutů

- 17 -

111

3.1.5.


Zorientování mapy

Mapa je zorientována nebo též usměrněna, je-li ve vodorovné poloze a světové strany na mapě souhlasí se světovými stranami ve skutečnosti. Sever na mapě je vždy na horním okraji mapy. Přístroje GPS obsahující mapové podklady zobrazují sever buď na horním okraji přístroje nebo otáčejí mapou (rotace) tak, aby směr pochodu směřoval vždy k hornímu okraji obrazovky. Způsob lze obvykle nastavit v menu základního nastavení přístroje. 3.1.5.1. Směr k severu je znám

Je-li znám sever, provede se zorientování mapy jednoduše tak, aby sever mapy byl ve stejném směru jako skutečný směr k severu, a to buď podle magnetické střelky nebo podle jinak určeného směru k severu (viz 3.1.3.). 3.1.6.

Čtení polohopisu

Čtení polohopisu čili situace z mapy předpokládá dokonalou znalost všech předchozích úkonů, jakož i znalost mapových značek dané mapy. Smyslem tohoto odstavce není opakovat značkový klíč, ale upozornit na některé zvláštnosti čtení polohopisu (viz 1.2.5., značky nad a pod míru). Je nutné si uvědomit, že polohopisné značky nejsou zpravidla nikdy osamocené; je nutné je vnímat v souvislosti se značkami předmětů v blízkém či vzdálenějším okolí. Čtenář soustřeďující se při čtení mapy na jedno místo vidí množství značek. Teprve zná-li jejich význam, může podle jejich vzájemné polohy usuzovat na skutečné rozmístění předmětů, které tyto značky v terénu představují. Další důležitou skutečností, kterou je nutné si při čtení map stále uvědomovat, je to, že mapa stárne, zejména pokud jde o situační prvky. Mapa se obvykle čte se severem nahoře. Často je však třeba číst mapu ve směru pochodu a tedy někdy i opačně, zvláště při postupu v terénu směrem k jihu. Písmo a situační značky na mapě se potom jeví obráceně, ale kresba terénu odpovídá skutečnosti.

- 18 -

111


3.1.7.

Výškopis

3.1.8.

Terénní tvary a jejich znázornění v mapách

Mapa

Profil 3.1.8.1. Rovina

Rovina je plochý prostorový útvar bez výrazných změn úrovně. V mapách je řídká kresba vrstevnic a převažuje situační kresba. Často se objevují doplňkové poloviční vrstevnice (obr. 10a). 3.1.8.2. Hora

Hora je kopulovitá nebo kuželovitá vyvýšenina reliéfu. Zvedá se nad okolním terénem a má obvykle ze všech stran jasně rozeznatelnou základnu, nazvanou úpatí. Nejvyšší část, odkud spadají na všechny strany sklony, se nazývá vrchol. Bývá často kupovitý (obr. 10b), homolovitý (obr. 10c), může být zakončen rovinou nazývanou plošina nebo plató, nebo ostrým štítem (obr. 10d). Směr klesání určuje spádovka (čárka na vrstevnici ve směru klesání)

3.1.8.3. Kotlina (též „závrť“)

Kotlinami se rozumí jámy a závrty, případně krátery. Kotliny jsou uzavřené vpadliny, podobné číši. Rozlišuje se u nich dno, tj. nejnižší část terénní nerovnosti, od něhož se terén na všechny strany zvyšuje, a okraj, tj. horní část svahu, která přechází dále třeba v rovinu (obr. 10e). Spádovka je opačná než u hory.

3.1.8.4. Hřbet, hřeben

Hřbet je vyvýšenina, táhnoucí se jedním směrem. Styk obou svahů ve směru hřbetu se jmenuje hřbetnice (vodní předěl). Je-li na ní ohyb vrstevnice ostrý, mění se hřbet na hřeben. Je-li hřbetnice vodorovná, nazývá se vrcholový hřbet a svažuje-li se, svahový hřbet (obr. 10f). 3.1.8.5. Údolí

Údolí je opakem hřbetu. Je to protáhlá prohlubeň, táhnoucí se v jednom směru. Čára, procházející po dně, ke které směřují všechny svahy, se nazývá údolnice. Po ní často protékají potoky a řeky. Velká a hluboká, na dně široká údolí se nazývají doliny. Úzká údolí se strmými stěnami se nazývají strže nebo kaňony (obr.10g).

- 19 -

111


3.1.8.6. Sedlo

Sedlo je terénní tvar, nacházející se mezi dvěma svažujícími se vyvýšeninami a mezi dvěma rozbíhajícími se údolími. Podobá se skutečnému sedlu. Hluboká a široká sníženina se nazývá průsmyk (obr. 10h). 3.1.8.7. Spočinek

Spočinek je plochá část svahového hřbetu, obyčejně vodorovná nebo mírně skloněná (obr. 10i).

3.1.8.8. Svahová kupa

Svahová kupa vystupuje na svahovém hřbetu, od kterého je oddělena sedlem (obr. 10j).

Obr. 10:

Zobrazení na mapě a profil v terénu (a-j)

3.1.8.9. Ostatní terénní tvary

Další a podrobnější terénní tvary jsou v mapě znázorněny mapovými značkami. Jsou to srázy a přírodní stupně, umělé stupně a vysoké meze, raveny, krasové závrty a prolákliny, rokle a výmoly, sesuvy půdy, písečné, hliněné, kamenné a štěrkové sutě, skalnaté srázy, skály, tzv. kamenné řeky a morény, žebra a sněžné jámy. Některé z nich jsou uvedeny v Příloze1. 3.1.9.

Určení výšky bodu na mapě

3.1.9.1. Výškové a trigonometrické body

Výškové a trigonometrické body jsou v mapách zobrazeny značkami a jsou u nich připsány jejich výškové kóty - nadmořské výšky. 3.1.9.2. Body ležící na vrstevnicích

Leží-li bod, jehož výška se má určit, libovolně v terénu, avšak jeho obraz v mapě leží na vrstevnici a jeho nadmořská výška je rovna kótě příslušné vrstevnice. Ta se zjistí podle základního intervalu (ekvidistance) vrstevnic, uvedené na každé základní mapě pod grafickým měřítkem, a podle nejbližší popsané vrstevnice, popřípadě podle nejbližšího okótovaného výškového bodu. Při orientaci pomohou i zesílené vrstevnice. Kóty vrstevnic jsou psány vždy hlavou ve směru stoupání (k vrcholu). 3.1.9.3. Body neležící na vrstevnicích

Leží-li bod v terénu tak, že jeho obraz leží mezi dvěma vrstevnicemi, jeho výšku odhadneme úměrně podle vzdálenosti a výškového rozdílu sousedních vrstevnic.

- 20 -

111


3.1.10. Určení výšky bodu v terénu

K určení výšky bodu v terénu se používá výškoměru (viz 2.3.) nebo GPS (viz 2.4.). 3.2.

Přenášení bodů

Následující dvě stati (3.2.1. a 3.2.2.) jsou stěžejní v celé značkařské topografii. Do přenášení (též určování) bodů a tras se soustřeďují veškeré dílčí úkony předchozích kapitol. Zde se prokáže skutečná znalost mapových značek a čtení map. Značkař musí bezpečně kdekoliv určit svou polohu v mapě a naopak, dokázat vyhledat bod v terénu podle mapy. Jedině tak je schopen řádně plnit zadané úkoly při značení a může správně zaznamenávat změněný průběh tras. Kromě map mohou být používány i další pomůcky, jako křivkoměry, výškoměry, buzoly, nebo přístroje GPS. Činnost je ovlivněna povětrnostními podmínkami, členitostí a pokrytostí terénu. Jedině výrazně snížená viditelnost může omluvit značkaře, který by neurčil své stanoviště a naopak nenašel bod z mapy v terénu. Uvedená činnost je podstatou sportovní disciplíny - orientačního běhu. Trénovaní závodníci jsou schopni velmi rychlým čtením mapy vyhledávat body - kontroly na tratích - a to i v noci. 3.2.1.

Přenášení bodů z terénu do mapy

Pro účely značení se bude jednat především o určování vlastního stanoviště. Zkušený čtenář map nalezne své stanoviště většinou velmi rychle podle celkového rozložení terénních tvarů a předmětů a uvedených metod použije případně jen jako kontroly. Stanoviště bude moci být nalezeno tím lépe a dříve, čím bude terén přehlednější a čím více v něm bude výrazných terénních předmětů nebo tvarů (nadále vztažných bodů), jejichž poloha na mapě je dána zpravidla smluvenou topografickou značkou. Pomocné metody k přenášení bodů z terénu do mapy jsou tyto: 3.2.1.1. Odměřením dvou vzdáleností

Metoda se použije, kdy se má najít poloha stanoviště a v jeho nevelké vzdálenosti lze identifikovat dva vztažné body na mapě i v terénu (obr. 11a). Od obou vztažných bodů - na obrázku kříž a roh lesa - se odhadnou či odkrokují vzdálenosti k určovanému bodu a pomocí kružítka či jiné pomůcky se od jejich obrazů v mapě vynesou krátké obloučky o poloměrech podle příslušně přepočtených vzdáleností. V průsečíku obloučků je hledaný bod. Mapa přitom nemusí být orientována. 3.2.1.2. Podle blízkého vztažného bodu

V terénu a na mapě se určí blízký vztažný bod a odhadne nebo odkrokuje se k němu vzdálenost. Odhadem nebo měřením se pak tato vzdálenost přenese do zorientované mapy ve stejném směru jako v terénu. Určení směru ulehčí libovolná terénní čára (obr. 11b), s níž je směr rovnoběžný. Na obrázku je odhadnuta vzdálenost od bodu k budově a směr je rovnoběžný se směrem potůčku. - 21 -

111


3.2.1.3. Podle vzdálenějšího vztažného bodu, leží-li stanoviště na terénní čáře

Metoda se použije při hledání stanoviště na nějaké terénní čáře, např. komunikaci či okraji lesa (obr. 11c). Předpokladem je, že na dané terénní čáře leží přesně ztotožnitelný vztažný bod, např. most či křižovatka. Stanoviště se určí podle odměřené a do mapy přenesené vzdálenosti od vztažného bodu. Tohoto způsobu je vhodné použít v lesích či protáhlých údolích bez výrazných bodů apod. Měřená vzdálenost může být odkrokována, případně pro přibližné určení zjištěna podle doby chůze. Mapa nemusí být orientována. Na obrázku je k určovanému bodu měřena vzdálenost po lesní udržované cestě od jejího průsečíku se silnicí. 3.2.1.4. Podle spojnice dvou vztažných bodů

Někdy se vyskytne případ, kdy hledané stanoviště je přímo ve směru dvou vztažných bodů, kryjících se za sebou. Je-li nadto stanoviště na nějaké terénní čáře, vedoucí napříč směru vztažných bodů, je pak na mapě jeho poloha přesně určena v průsečíku prodloužené spojnice vztažných bodů s obrazem terénní čáry (obr. 11d). Mapa nemusí být zorientována.

3.2.1.5. Podle terénních tvarů

Zvláště v lesích, kde není síť cest ani průseků, je možné najít stanoviště podle terénních tvarů (obr. 11e). Je však nutné, aby terén nebyl zcela rovinatý. Postačí i mírná výšková členitost, mírné hřbítky a údolíčka. Důležité je znát směr převážného klesání a při podrobném studiu terénu v předpokládaném místě stanoviště zjistit směry hřbetnic a údolnic, byť nepatrných, a srovnávat je s mapou. Pro určení polohy bodu je možné využít nadmořské výšky zjištěné výškoměrem. V každém případě je však nutná kontrola stanoviště podle terénních tvarů méně či více vzdáleného okolí. Příklad na obrázku udává stanoviště na hřbítku, asi v polovině sousední, severněji položené rýhy a strže. Obr. 11:

Přenášení bodů z terénu do mapy (a – e)

- 22 -

111


3.3.

Přenášení tras

3.3.1.

Přenášení tras z mapy do terénu

Jde např. o postup, kdy máme vyznačkovat novou trasu podle jejího zákresu v mapě. Této činnosti však zpravidla předchází průzkum, který zajišťují vyšší značkařské složky. 3.3.2.

Přenášení tras z terénu do mapy

Tato stať je pro značkaře jednou z nejdůležitějších z celé značkařské topografie. Její znalost umožňuje provedení správného a přesného zákresu trasy do mapy. Úloha přichází v úvahu při prvním zákresu, při upřesňování starších zákresů, dále při upřesňování zákresů, které byly v mapách 1: 50 000 a mají být zakresleny do map 1: 25 000, při průzkumu nové nebo přeložené značené trasy, při značkařských revizích a někdy i při vynucené změně trasy v rámci pravidelné obnovy značení. Úkol lze chápat jako souvislé přenášení jednotlivých bodů trasy z terénu do mapy (viz 3.3.1.). Při praktickém provádění zákresu bude postačovat přenášení jen důležitých bodů a úseky mezi nimi plynule dokreslovat. Jde tedy o opačnou, avšak v podstatě obdobnou činnost jako při přenášení bodů (viz 3.3.1.). Při postupu se uplatní všechny zvláštnosti prostředí, tak jak byly v této kapitole podány. Je to jedna z nejnáročnějších prací, neboť provést přesný zákres trasy do mapy je vlastně hlavní úkol značkařského mapování. Na přesnosti provedeného zákresu velmi záleží, neboť se údaje následně přenášejí do evidenčních značkařských map a z nich do map turistických, určených pro veřejnost. Každá chyba v provedení zákresu a její přenesení do turistické mapy, kterou turista zjistí, vzbuzuje v něm nedůvěru v další zákresy tras v mapách KČT i v celé značení. Pokud vede trasa po komunikacích, po hřbetnici, údolnici, v průseku, podle hranice lesa apod., tj. po čarách, jejichž průběh je v mapě zobrazen, je přenášení jednoduché.

- 23 -

111

4. ZNAČKAŘSKÉ MAPY

4.

ZNAČKAŘSKÉ MAPY

4.1.

Pojem evidenční a pracovní značkařské mapy

Základním prostředkem evidence sítě turistických značených tras jsou evidenční značkařské mapy, které v rozsahu své působnosti vedou všechny značkařské složky. Jsou to základní mapy České republiky s úplným zákresem sítě značených tras v měřítku 1: 25 000 a - ve výjimečných případech mimořádné hustoty sítě značených tras nebo velké členitosti terénu – v měřítku 1: 10 000. Tyto mapy se ukládají nesložené. Pracovní značkařské mapy jsou shodné s mapami evidenčními a slouží značkaři při práci v terénu při zakreslování návrhů nových tras, zpracování návrhů změn a podobně. Tyto mapy vedou obvodní a krajské značkařské složky. 4.2.

Značky v evidenčních a pracovních mapách

Do evidenčních i pracovních značkařských map se zakreslují polohy turistických informačních míst, směrovníků, značkařských kolíků a vývěsních map v rámu či ve stojanu (obr. 12). Zákres se provede tužkou. Pata nožky směrovníku nebo objektu se směrovkami bude umístěna přesně podle polohy v terénu a nožka bude vycházet tak, aby její poloha současně umožňovala určit směrování směrovek. Délka nožky je minimálně 10 mm. Název informačního místa - pokud již sám není prvkem mapového obsahu - se připíše hůlkovým písmem tužkou.

turistické informační místo s ocelovým nebo dřevěným směrovníkem turistické informační místo bez směrovníku

značkařský kolík

turistická vývěsní mapa ve stojanu

turistická vývěsní mapa v rámu

Obr. 12:

Tvary a rozměry značek ve značkařských mapách a jejich význam

- 24 -

111

4.3.


Zakreslování značených tras

Do evidenčních i pracovních map se zakreslují značené turistické trasy přesně podle jejich průběhu ve skutečnosti, a to pěší pásové a významové plnou čarou, místní a lázeňské čárkovaně a naučné stezky čerchovaně; značené lyžařské trasy se znázorňují tečkovaně. Zákresy se provádějí barevnými tužkami čarou o šířce asi 0,3 mm . K trasám se pro snažší orientaci vpisují jejich čísla. 4.4.

Průsvitky a kopie z evidenční mapy

Smyslem průsvitky a kopie z evidenční mapy je předání informace o průběhu, chybách a jiných změnách značených tras jiným značkařským složkám. Nahrazují manipulaci s originály evidenčních značkařských map. Průsvitky se zhotovují na pauzovacím papíře vhodného formátu. Vhodnější je pořízení xerxové kopie, která přesně zobrazuje terén. Kresba značených tras se provádí barevnými tužkami nebo tenkými fixy čarami o šířce asi 0,3 mm a kresba značek a popis tužkou nebo také tenkým černým fixem. Na kopii mapy nebo průsvitce musí být označeno číslo mapy, ze které je pořízena. V případě, že je pořízena z více map, musí být označena čísla všech map, jakož i jejich rozhraní. Dále se uvádí datum jejího vyhotovení a jméno vyhotovitele. Na průsvitce je nutno vyznačit tři základní body, podle nichž lze průsvitku přesně přiložit na mapu. Body se označují červenými římskými číslicemi I - III; vhodné jsou výškové body, soutoky potoků, křižovatky cest apod. (obr. 13). Každé rozhraní mapy nahrazuje dva základní body. Např. je-li v rohu mapy rozhraní zakresleno dvěma přímkami není již zapotřebí zakreslovat žádný základní bod. Do průsvitky se dále zakreslují topografické značky důležitých turistických objektů a zařízení, např. rozhledny či turistické chaty (obr. 13). Veškeré práce je nutno provádět přesně a graficky úhledně. Tato činnost u xeroxových kopií z mapy odpadá.

Obr. 13:

Průsvitka

- 25 -

111

4.5.


Zakreslování hranic značkařského území

Do evidenčních značkařských map se zakreslují i hranice prostorů, v nichž zajišťuje údržbu sítě příslušná značkařská složka. Hranice se zakresluje plnou lomenou čarou obyčejnou tužkou a z jejího průběhu musí být jednoznačně patrno, které oblastní značkařské složce náleží příslušné hraniční informační místo a kde končí povinnost údržby značené trasy. Například provádí-li oblastní značkářská složka A údržbu značených tras až k informačnímu místu M a to jí náleží, a sousední oblastní značkářská složka B provádí údržbu značených tras právě k tomuto informačnímu místu, pak hraniční čára přetne značené trasy, přicházející z území oblastní složky B, těsně před informačním místem M. Zásadně je vymezení značkařských hranic provedeno tak, aby souběhy značených tras náležely jedné značkařské složce. Jestliže však z určitých důvodů vede v hraničním úseku část značené trasy v souběhu a každá značená trasa patří jiné oblastní značkařské složce, označí se její příslušnost k číslu trasy symbolem oblastní značkařské složky, viz obr. 14.

Obr. 14:

Zakreslení značkařských hranic

- 26 -

111

5. OBSTARÁVÁNÍ MAP A PŘEDPISY PRO ZACHÁZENÍ S MAPAMI

5.

OBSTARÁVÁNÍ MAP A PŘEDPISY PRO ZACHÁZENÍ S MAPAMI

5.1.

Základní mapy České republiky

Distribuci základní mapy České republiky (viz 1.2.) všech měřítek provádějí výhradně prodejny map příslušných katastrálních úřadů; ty mapy prodávají volně bez objednávky. Síť prodejen je přizpůsobena možnostem resortu. 182 11 Praha 8, Pod sídlištěm 9

tel.: 284 043 533

fax.: 284 043 531

E-mail: [email protected]

370 86 České Budějovice, Lidická 11

tel.: 386 713 223

fax.: 386 713 199


301 00 Plzeň, Radobyčická 12

tel.: 377 220 487, 377 162 266 fax.: 377 220 487 E-mail: [email protected]

Prodejna je od 1. 5. 2010 zrušena, informace na tel. 284 041 512 460 01 Liberec, Rumjancevova 10

tel.: 485 341 401

fax.: 485 105 568


530 03 Pardubice, Štrossova 512

tel.: 466 657 166

fax.: 466 657 166


602 00 Brno, Úzká 471/6

tel.: 542 532 292

fax.: 542 532 293


746 55 Opava, Praskova 11

tel.: 553 698 222

fax.: 553 625 239


Karlovy Vary: prodejna je zrušena, mapy jsou k dispozici v prodejně map v Praze. Ústí nad Labem: prodejna je zrušena, mapy jsou k dispozici v prodejně map v Liberci.

Každá značkařská složka, která mapy vlastní, vede o nich evidenci. Jejich používání v terénu ani uskladňování není vázáno předpisy. Při jejich zničení lze koupit mapu novou.

- 27 -

111

6. OŠETŘOVÁNÍ A USKLADŇOVÁNÍ MAP

6.

OŠETŘOVÁNÍ A USKLADŇOVÁNÍ MAP

6.1.

Ošetřování map

Nové mapy, které budou často používány v terénu, se mohou rozřezat bez okrajů na pravidelné obdélníky (podle formátu mapníku) a podlepit. Nepodlepené mapy se skládají do vhodných formátů podle velikosti mapníků. Pro základní mapy ČR se doporučuje tento postup (obr. 15): Kromě severní se založí strany mapy až k okraji kresby, pak se celá mapa přeloží na šířku a konečně na třetiny tak, aby zůstala navrchu střední část s číselným označením listu. Složený formát má vhodnou velikost a lze jej zasunout do běžně vyráběných mapníků.

Obr. 15:

Skládání základní mapy ČR

Někdy není vložení takto složené mapy do mapníku vhodné z hlediska sledovaného prostoru. Pak se doporučuje, aby se další skládání provádělo již bez uhlazených hran, neboť každým přeložením se kresba mapy znehodnocuje.

- 28 -


PŘÍLOHA 1

MAPOVÉ ZNAČKY

- 29 -


- 30 -


- 31 -


- 32 -

Klub českých turistů. Rada značení. Učební texty pro značkaře. díl ZNAČKAŘSKÁ TOPOGRAFIE

Recommend Documents