QPÍBY
ADOLFA HEYDUKA KLI v.
Oi.DicH A Božena
f.^
PG 5035
«P
Pnrchased
for the
LIBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO
from the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
SPISY
ADOLFA HEYDUKA XLIV.
OLDICH A BOŽENA
^s
NÁKLADEM
J.
OTTY V PRAZE.
1907.
ADOLF HEYDUK
LDRICH A BOŽENA I
DY LL
TVRTE
NÁKLADEM
J.
A.
vydaní.
OTTY V PRAZE.
1907.
?&
VEŠKERA PRAVÁ VYHRAZENA.
1126726
Tiskem „Unie" v Praze.
Na
dolinku jednu
erné mraky na
dolinku
lehly,
druhou
chaloupky vybhly.
Vybhla
si
jedna,
druhá první k vli,
jasmínem a révou boky ovinuly.
Ovinuly boky, do výše
i
vlaštovky
šíe si
;
tíbí
peí u vikýe.
Vybhly si pkn, v ddinku se tlumí, nad stechami
jejich
bujné
lípy
Bujné
lípy šumí,
vtérkové
šumí.
dují,
holu1) s holubicí
sem tam peletují.
II.
Za ddinou dvorec, kolem olší
potok
snédé
v jeho
rám
vod
Na právo
kvapí,
i
ztápí.
levo
vlnky vínky vinou, jak když bílé hušky
na projíždku plynou.
V
olších
za
soumraku
ptáe
žvatlá
sivé
a brav
drobných vlnek
pes kameny skáe.
v zátoin
kámen pokryt mechem celý, kolem kamene aj co
že
Co že
blí
to
se
?
se to blí,
eí.
co že vodu
mladé
labut-li
protibují peí?
Rusalky-li hravé
nebo
víly,
lesiií
aby jarní vodou
nožky ovlažily?
Snad hebínkem zlatým zlaté
ešou
vlasy,
že se to tak
leskne.
co
asi ?
že
je
to rusalky
Nejsou na
té
jaré
díviny v
to
—
vod,
isou družné
zpvném chorovod.
Xekrouží labut
nad tou vodou šerou, ale krasavice bílé
A
prádlo
perou.
nejkrásnjší
ta
u
stojí
zátoky,
zdobný pás opíná útlé
boky,
její
Líka
její
planou,
elo dekem snad že
to
jásá,
tak stojí
sama boží
Sliné
nha liljí
krása.
dívky,
sliné,
plane z líek,
však
je
ona
prosted chudobiek.
Sliné
dívky,
hvzdiky
to
sliné,
samy,
jitenkou však ona mezi Oldiicli a Božt-n.T.
hvzdikami.
podkasaná
Stojí
šedém na kameni, bystrá
voda kolem
perlami
pní.
se
Perlami se
pní
hovorném
a v
dv
reji
zkazky šepce,
nožky celuje
jí.
S kamene kroila na s
drobné
oblázky,
temene na hrdlo
rozpustila
vlásky.
Rozpustila kštici jako bízka v houšti, jako
slunéko
ped
deštíkem spouští.
Šveholí
si,
ji
zpívá,
mává ruky chvatem, rovná echelíky vyšívané
zlatem.
10
Zpívá jako skivan
než
si
že luh
hnízdo
vije,
kvtovaným
pláštíkem se kryje.
Zpívá jako pnka, kolébku když že až
kvítí
hlaviky
si
robí,
l)lahem zdobí.
Zpívá jako slavík, milo
usmívá
se^
že až niva celá
tone v jarní kráse.
/e až bysten letmo poskakuje v mlází a
na každý kámen
diamanty
hází.
Stíbrné že rybky lahodnými svody k nožkám vyskakuji z
kišálové vody.
11
Slyš,
rt rží
ze
jak
vtík písn vje: samé tiše,
polní
kvítí
slyšíte
ie?
—
PÍSN. I.
Zpívej,
zpívej
srdce,
v radosti
hoi,
i
máš tch drobných písní víc než perel v moi, než
víc
ržovém
na
vn
kapek
trsu,
víc než zlatých jisker
slunéko má v Zpívej,
srdce,
prsu.
zpívej
celé
živobytí,
máš
popvk
více,
hoe
kvítí,
nežli
více
v
nežli
skivan
v rozvlnném více
v
nežli
háji
poli,
drozd
zašveholí.
12
jich
srdce,
Zpívej,
zpívej
veera až k svitu, máš tch písní v adrech
z
hvzd
jak
na blankytu,
víc než jarní deštík
diamant
sroní,
keem
než z jara
víc
svtlušek se honí. srdce,
Zpívej,
zpívej
od veera k šei,
v nitru
píse proudem peí,
krpj
za
pokud
prýští
se
se
ti
krpjkou a blýská,
div že neutone
naše
rodná víska.
2.
Naše ddineka
pna. kolem do koleka nebem ohrazena. tichá
V
jako
lesích ukryta
ticho
tu
a
je,
milo,
13
snad se tady štstí do kiikliky Svilo-li
v
si
setí.
kuklice
z
jako
vru,
se,
poíhám až
svilo.
motýl
jae
v
vzletí.
Chytnu, skryju
je
si
do kytice pkné,
pede mnou každý klobouek svj smekne. což
Šáteky mé škoda
je
nebílí
vás
vyšívané,
vás,
škoda,
horské
slunce,
nepolévá horská voda polévá za
pramen
jen
rána-li
z
oí
;
slzný,
kane,
jenom horské vzdechy, šáteky mé vyšívané. liílí
Tee
potok,
tee
pod tou naší chatou,
14
MNN^
;
chytnu
si
v
nm
rybku
na udiku zlatou, na
udiku
na
hedvábnou
ne-li
zlatou,
rybku
švarný
léku,
—
tebe,
mysliveku.
Nebo sob zrobím msíního asu, arodjnou síku ze svých plavých vlas.
Ze svých plavých z
svých
paprsku
snad
vlasít,
mn
oí,
mysliveek
sám do síky skoí.
Snes,
potku, drobný
písek,
behu, kvtem, aby pišel vámi zváben zdob
šohaj
se,
za
dvetem
ty dej zlata
ty kytici
na pšinku,
v ruku,
mu zvuk
a vy, ptáci, perlete
pohár sladkých
15
|
III.
Letí
sokol,
perutmi
tepoc*;,
znívající
plašit
na potoce.
labuf
Krouží, k
letí,
pékn
mladým
olším níže
Pkn v
mladé
družné
jeho
jako
vlasy. orel,
líka jako panna, siná
.
kníže.
k rameni se vinou
Oi
.
sob vede
prosted
rusé
.
dom
kluše z lovu
Oldra,
kroutí
sukj-neka
zlatem
vyšívaná.
16
chas3%
Na ervené apce péro sokolika,
boku dýka.
po
a
pleci
na statné
toul
V slunéku rubín
hravé
se
sponky
na opasku
sloní,
zlatí
etízkové zvoní. Skrývají se v kožky
kabátce jeho
u
kraje,
vraný
komo
nožkami jen Zalamuje v
hraje.
šíjí,
erný kámen
tepe,
že se pod kopyty
na
sta
hvzdic tepe.
Na
sta
hvzdic tepe
na
sta
jisker vznáší,
jak když v letní noci
svtlušky se
plaší.
17
IV.
Kluše Oldra naped, za ním druž se honí,
na hlavu drobné
Tuhé
mu
roní.
listí
nohy
jejich
v cestu se
olše
mu
staví,
kypré jejich páže
apku
berou
s
hlavy.
Útlé jejich prsty
mu
rvou ale
rusou
svžím
chladí
kštici,
listím
rumn
X9
lící.
:
v. Trvibka
zajásala,
zvuk se kolem nese, že se starým skalám
srdce v tle tese.
Že hned bujná vlna
skokem na beh šplouná, beruška jak mladá
stíbrného rouna. /e
beh
sotva staí
divnému
jich
vení
jedna na drn skáe,
druhá na kamení.
Že se stromy
drobnému
jich
diví
bravu
zvdavá sosona vzpíná ernou hlavu. a
;9
.
Hle, juž vlnka z
nazpátek ustaly
se
behu
vrací
.
.
device
u potoka v práci.
Na bílé z
zelený trávník prádlo
olšiny tu Oldra
jede
v ele tlup\.
Kabelka s
kupí,
mu
visí
ramene až k pli,
komo
pyšný jeho
bujnou kráí vlí.
Do
bohaté
hívy
vtérek mu
duje,
klon
koník hlavu šijí
zalamuje.
Z rudých nozder kypí kišálová pna, lista
jeho ryzím
zlatem zau.zdna.
20
:
Slyší
Oldra
písn,
oko blahem jásá
snad že to slavík
hoj, 7.
:
hrdla perly stásá.
Stojí udiveni
o
mladé kníže
i
Oldra hlavu
chýlí,
koník sluchy stíže.
Stojí
kníže ukryt
olšov>'mi
stíny,
ale
marné bodá
oe
do
slabiny.
21
Ten
jen
odfrkuje,
nožky vzpíná,
ehce.
ku potoku skáe, ale
cestou nechce.
Oldra uzdou trhá, koník stranou boí letmo
tvi
potkaly se sivé
oi.
22
—
VIT.
Kikly ulekány panenky a ženky, rozprchly se
rázem,
jak ty labutnky.
Jak ty labutnky
na sinavém
plese.
když se zrádná stela od hor k vodé nese.
Jejich bílá šíje
v ráz se v houští kryje.
nožky plné rosy letí
do rákosí.
33
Jenom jedna
stojí
v bílém echelíku,
píse sladkých zvuk
ržovém
na
Oi
rtíku.
plny slunka
u zátoky,
stojí
zdobný pás opíná útlé
její
ásen
boky.
podkasanou upíná
tužej
si,
kolem ela vine zlaté svoje vlasy.
Skáe
Oldra
koné,
s
družina se staví
odhrnula
udiveni s
.
.
dívka
bysten vlas Sokolník
.
z hlavy.
psovod
3
rázem,
ramene jim padá
luk
i
toulec
na zem.
-24
i
:
VIII.
Poskoil svojí
koník
si
nožkou hravou,
uklonil se Oldra svojí
rusou hlavou
„Dve-li nebo lesní jež se
jsi,
povz,
víla.
k omámení
jezdce
pizdobila.
Nejsou
bílé
z
nožky
kvtu? ruky
pelu jen a z
nemní
se
na perut k
letu
Oldich a Božena. 25
?
Nejsou tvoje vlasy slunka zlaté vdky,
neobýváš tní horské této
eky?
bílé
píze
Je-li
z
echelík tvj plhy,
nebo ty a všecko
mlhy?
ze vzduchu a
Zda t, arodjko, máti
odkojila?
Nejsi-li rusalka, víla ?"
povz, nebo
ne rusalka,
„ ,,Ani
drahý, ani víla,
mne
rodná matika
zpvem
Zlaté
nebylo
odkojila.
na kolébce
mn
spáti,
v bílých loktech hodná
hýkala mne
máti.
26
A
já
nelehala
na hedvábné roušce,
pi slunéku na mateí doušce. ale
Nebyla jsem myta
vonnou
vodou,
z ráje
jenom horských bystin krásou
perlorodou.
Drobnými
perlami
drobnými
kišály;
chudoba a nouze
kmotikami
Nejsem
vílou,
jsem jen na
stály.
vru,
dve
prosté,
té naší chatce
v doškách netesk
Jsem jen chudé
roste.
dve,
dcerou Kresinovou,
družky •Boženou
spolenice
mne
27
zovou."
"
„Hoj,
onen ona
pece
ty's
víla,
tvým sadem,
les
chyška
bílá
arodjným
hradem.
Líbeznost a milost
kmotikama,
stály
nejsi-li
ty,
nha
živá
dve, sama
Jsi
tak
milá,
jsi
tak
švarná,
že
liys
?
švarná, milá,
zlatý stolec
knížat ozdobila.
Hodná, abys svtu v milé svojí kráse
tamo
z
Vyšehradu
slunkem jasnila
se
!
—
IX.
Sladce mluví Oldra, louiti
nechce,
se
netrpliv konio frká
a
si
Netrpliv po lovu
ehce.
uha
již
vtríj
vru mladý kníže málo asu šetí. Polekané
ruku
dívky
v ruku bére,
a co Oldra mluví,
zpívá
slavík
29
z
kee
Oldro, mladé kníže, víš,
že
tvoje
ti
ta víla
srdce
mladé
za své zamnila
A
ty,
dívko víš,
?
dívko milá, zlatovlasá,
že Oldra
emi
v hrud svou krev
ao
ti
stásá?
Zaklopily
oka
dlouhé lesklé brvy,
snžná lika velou krví. zalila se
Její
tvá
i
jeho,
obé jako rže, a co hovoili,
kdož to
vdt mže?
Vše, co Oldra štíhlý
v bystré slavík
zpvem
hlav
kuje,
klokotavým ohlašujd
ai
A
co
odpovdí
dívce se
rt
zvoní,
sladkým voda zvukem
pes oblázky
32.
roní.
:
XL Vázla
Oldry
slova
onmli
—
oba
—
k olším sklánla se
podveerni doba.
Dívka oddechla
si,
kment
pustila z paže,
a
tazatele
juž
sama teJ
„Povz
se
ty
mysliveku z
kterého
jaký
pán
jsi ti
33
táže
mi,
povz,
smlý, hradu, velí
?
Povz
ty mi,
mysliveku
pro
povz,
kalý,
že jste se v naši
dolineku dali?
Povz
ty mi,
povz,
duše
moje milá,
pro
družina tvoje
sem
se
uchýlila ?
Povz, pro jsi z cesty koníkem svým boil,
pro pro
„ z
jsi
tady stanul,
jsi
dol
„V,
skoil?''
panenko milá,
dobrého jsem rodu,
vzal
mne Oldra
kníže
lovcem do prvodu.
Jinou a
my
dal
se
stranou
v jinou taky,
m}'slím,
že
nás svedly
rusálí tvé zraky.
a4
Myslím, že nás svedl
vlas
lesk tvých zlatých
povz, kudy cestou povedu svou chasu.
vru,
Xechceš-li
však,
rád jsem
toho bludu,
u tvé
z
chaty
bílé
nocovati
budu
„Nehostí
má
!"
"
chatka
pány v takém rouše,
malou hodinku jste tu
jen
od Drahouše.
Knížecí to
hrádek,
rudé krytý horem,
pkná
k
nmu
doubravou
Když
vru jste
si
a
cesta
borem.
popílíte,
uvidíte,
tam na komoni,
než se slunko skloní."
39
"
„„Nechceš ,,Xe
hostit
máti."
ale
já,
lovce?""
„Sám on tedy, drahá k tvé se chat vrátí. „
Navrátí se
chasou^
s
sem pilétne znova, chováf v
chýška
sob
poklad
Kresinova."
Podal ruku bílou, na koníka sedá, ke DrahouSi
hvozdem
hradu
cestu hledá.
36
—
XII.
Jede Oldra hájem,
mu
srdce
svírá,
vod
k šumné
oko
sivé
to
zpátky
zírá.
Zí, jak za ním v dálku patí dve prosté a jak
její
dálkou
krása
jenom
roste.
Nad hlavou mu kídem její
píse šumí.
popvek zíla
mu
to
štstí,
porozumí
?
:
Porozuml. vlas
si
„Božena
—
S ela
stírá rusý
ta dívka,
ženou mou být musí
38
!
-
XIII.
Letí
sivý
holub
od pahorku k sadu,
mladé kníže
kluše
od ddinky k hradu.
Na
apce
brunaté
mu
péro se lesní
kývá,
trubka jeho
—
nehlaholí
zpívá
etízkové pasu líbezn
si
olše plavé
na cestu
zvoní, listí
mu 39
roní.
I
Radostí se houpe
nž
na štíhlém boku,
ruí
komo
pedu
v
chasy na sto krok.
Na
sto
na
dv
krok,
st
i
více,
ti
sta,
Oldrovo však srdce nehnulo se z místa.
Tiše u potoka
u labufky svojí zamyšleno,
smutno,
zadumáno
stojí.
Tulí se
k
tulí
se
jí
jí
chyceno
srdci,
k pasu, je
dívkou
v sí hedvábných vlas.
Spoutáno její
eí
je
navždy
prostou,
vzletná kídla divem
po stranách
mu 40
rostou.
Netouží
již
sín hradu
v širé zpátky,
na práh sobe sedlo
Kresinovy chatky.
Na okénko skrz hledí
dívce
sedlo,
svrky za veera do komrky.
okenic
Oldich a Božena. 41
XIV.
Nesvítí to
hvzda
skrze lesní
mýtí,
Boženino oko
okenekem
svítí.
Ani se neblýská na krásnjší asy, to
svoje
Ani
dol ale
Boža
spustila
vlasy.
zlaté
to
hvzdika
nesletla, to
se
jasní
lesk jejího
42
ela.
Nevolá kepelka
mladém
teskné v ze
síky
setí,
k lesu
to
díví vzdechy
letí.
Ye msíné zái netone to to
víska,
svou hlavu Boža
bílou
rukou
stiská.
Zalamuje hlavu, pohledají líka,
smutn naíká jak ta
si
vlaštovika.
Jak ta vlaštovika
sama pi
podletí,
deš-li utopil
jí
nepernaté dti.
Xaíká a
si,
co srdce
prostikou z
vzdychá,
muí, jí
písní
hloubky duše zvuí.
43
PiSNÉ.
I.
Pikvapí-li
boue
v sady,
stmívá se a blýská, pikvapí-li bolest v adra,
srdéko
stýská.
si
sob dnem
Stýská
tepotá se
kým
si
s
jara
zaštbetá
je
duše peubohá
nežli bez útulku
muška.
muška bez útulku
sama sob cestiku z
peubohá
duška,
svatojanská
Zlatá
?
tom
na
rozželená
he
nocí,
vzlétá,
s
Zle
i
si
hovištiny
svítí,
najde v noci i
z
44
mýtí.
Ale duše opuštná bez cestiky všade,
unavena na podušku
veer hlavu
klade.
Veerem ji smutná klade, zoou smutn zvedák jestliže
posel
ií
štstí
Nesedá,
mešká
na okénko sedá.
vždyf za
nepiletl,
horami,
dušiko má peubohá, štbetáme sami !
2.
Okoío sokolík
mýtiny krouží,
do stín veerních
perut
hrouží,
hrouží v
n
marn
zvedá
je
perut,
—
vidíš ho, vidíš ho^
panenko bledá ?
45
!
Kam
;
se ten sokolík
vznáší,
krví
;
mí
kam
?
má na boku
zbarvené peí
nad vršky sosniek boí,
sihlin*)
k
vidíš hOj
panenko?
nevypla oi Okolo sihliny zapadá stranou,
nad hlavou veerní
ervánky
planou,
nevládne perufmi, úkoje
hledá,
škoda vás obou dvou,
panenko bledá
!
Jede milý po návrší,
šátekem
si
toí,
po dolince krása prší z
")
sihli,
jeho sivých
sihlina
=
oí
mladý jehlinatý
A6
les.
;
padla pálí
jiskrou
a
je
;
do
srdéka,
moí,
díve v slzách topilo tej srdeko hoí.
mraí,
Obloha
se
potek
se kalí,
krpje mi
drobné v
líce
napadaly
erné mrano
moji
hlaviku otáí
—
potek
se
icalí,
obloha se mraí.
Zaskvje
mrano
se voda,
zržovatí,
až sluníko na luh zlatá perka ztratí
až
mn
svoji
mysliveek
ruku podá,
zržovatí mrano,
zaskvje se voda.
47
se,
XV.
Neletí
to
orel
na skal šedé ale
stíny,
mladý jezdec
vjíždí do
ddiny.
Ani nejsou mraky ani blesky strachu,
Oldrv
koník blýská
okem v hustém prachu.
Ani
z
kídel
luhem zvuky ale
vtík roní,
pi opasku
jezdci
zdbk}' zvoní.
48
Ani nehýká
to
erném
hýkal v
lese.
koník ehce,
ale
knížete že nese.
Híva
se
nozdry se
mu zdouvá, mu pní,
—
pyšn vykrauje zoou noc se dní.
Odfrkuje, kluše na tu bílou chatUj
korunu kde
lípa
koupe v ranním
Stírá rosu
s
trávy,
prolamuje sntí z bílé
chaty
na záprse
Bílá
s
to,
—
dve letí.
líka rudnou,
hvzda on
zlatu.
blýská v oku
—
jehož shlédla
družstvem na potoku.
49
Nikdo kolem nho, prost
všetené chasy,
k rameni
mu
linou
proudem rusé
Oi
jako
vlasy.
orlík,
líka jako panna, jeho
sukné siná
zlatem vyšívaná.
Na apce péro
sokolíka,
mu pi boku mu
na
houpe
se
pleci
V slunéku rubín
toulec,
dýka.
se hravé
sponky
sloní,
zpvn
pi opasku
etízkové zvoní.
Skrývají se v kožky
kabátce u kraje, jeho vraný
komo
nožkami jen
50
hraje.
v
upletenou
hívu
vtík
duje,
ranní jezdec
nehýbe
se,
koník poskakuje.
Koník poskakuje, jezdec nehýbe se, na prsou hle kytku z
rozmarinky nese.
Kytku z
z
fialek
rozmariny, a
rží
—
hoj, což
štstím Bože
srdéko
se úží.
Od
kytice
pkné
stužky níž se plouží,
Bh asi
ví,
po
em dve
více touží?
Více po junáku, nežli
po kytici,
víc než po
po
tch ržích
tom jeho
51
líci.
Víc než po tom
srdéko však
Oldrov po Oldrov po
líci
buší
lásce,
duši.
XVT.
Kluše koník,
Oldra
s
staví,
koné skáe:
odkvapila dívka jako plaché ptáe.
Odkvapila v síku,
rukou
adra
svírá,
po oku jen kradmo z
okeneka
zírá.
—
Uvázal koníka
kmen lipky venku, spchá pes zahrádku
o
rue do pístnku.
:
apku z úst
hlavy bére,
s
mu
zvoní slova
,,Není-liž
bílá
to
Kresinova
chýSe
?
Tvá-li je to chýše,
sivobradý kmete, tož T tvé
pkné
malé síce kvete.
kvítí
ebíek
to není.
ni lilie snivá, ni fialka, jež se
rouškou
snhu
skrývá.
Ani není rže v rose na úsvit, ale
Božena
je
tvoje krásné dít.
A
já ptát se
dušiky
té
pišel
hodné,
chce-li ovládnouti
ddictví
mé 54
rodné.
A
pišel
já ptát se
ržiky
té boží,
zdali moji kytku
na srdéko
A
vloží.
ptát se pišel
já
matky
tatíka,
i
odvážou-li pro rvíži
A
od srdíka.
já
Vás,
pišel
ptát se
ote
kytici
jí
A
já
])y
mn
i
máti,
na záruno*)
smím-li
(láti.
prosit
pišel,
dána byla,
vždyf se duše s
*)
mne
mou
již
její
zasnoubila.
na Slovensku první dar ženicliv
65
zajištní.
xvir.
Pivedli dvušku,
zvdli, co chtli jejich
1)ilé
lokte
v ráz se ovíjely.
Jejich bílá
ela sob,
klonila se k
malinová ústa líbala se
ob.
—
Tulili se k srdcím,
za ruku se vedli,
pod košatou lípu v hebké šero
sedli,
56
-
Vtvemi
jim
ona
žehná rusé hlavy,
písn
šveholí jim
slavík
klokotavý.
Bílé
v
paže jejich
loktech
zaklesnuta,
zpvná
srdce jejich
zlatým
poutem skuta.
Ona prsty svými kadee mu vije, on svou ruku vine
kolem
„Milý,
její
šíje.
nejmilejší
mojí duze druhu,
kdy zavítáš opt k potoku a k luhu ?"
„
„Dív
ke dív
tvj kalinový, než zlaté
zvedne Oldich
než rozkvitne se
msíc
a Božena.
57
ržky nový." "
„A kdy pijdeš
pro mne,
povz, duše
milá,
abych do
doby
rže
„
té
vypstila."
„Dív
než na šeíku
svtlušky nám svitnou,
dív než z
sedmihlásci
kolébky své vzlítnou.
Zpt piklušou oi pes ty vaše hat, hívu plnou stužek, zauzdni v zlat.
Ponese
mne dív
t
koník,
jenž nyní nosí,
než na
luin
kosa trávu zkosí.
Upravím
ti
nežli
jaro
a zas
dve
a zas v
dvorec,
mine
.
.
."
líbá
náru 58
vine.
"
v
jejich
pkn
družných srdcích
se to tpytí,
jako když se
hvzdy
v podjeseni vznítí.
Jak když plný
msíc
v modrém nebi vzchází ach
to
jejich
štstí
bez mezí a hrází
59
!
—
—
XVIII.
Veer
z
slunéko
hvozdu spchá, kloní,
se
vyšvihl se
Oldra
zas na plece koni.
Koník nožky vzpíná, poskakuje,
ehce,
touží odkvapiti, ale Oldra nechce.
Nechce, uzdou škube,
dve
slzy
dusí,
nechce pustit ješt, ale
musí
—
musí.
6U.
!
Podala podala ,.
mu ruku, mu ob :
Nenechávej mne tu
dlouho samu
Nenechávej
sob
mne
tu
zimní chvíli dlouhou,
padnu do choroby, zahvnu
ti
touhou."
61
XIX.
Rozlouil se
s
cestou k lesu
chatkou,
boí
—
v ráz panence žalem ztopily se oi.
Po
lese
i
pláni
cval ho nese ruí^ jak když jarní
vtík
úžlabinou huí.
Letí jarým srnem, letí
jarým ptákem,
dvušino letí
srdce
za junákem.
62
Kolem hlavy drahé koluje kolesa, z
kraje do prostedka
až
Z
na konec
lesa.
do sihliny,
lesa
ze sihliny v mlází
hlaviku
tu
drahou
svitem doprovází.
kon
A
když dusot
za
horou se
se
schýlenou hlavou
ztrácí,
do chatky se vrací.
Uo
své milé chatky
zdali
asi
tuší,
koho celovala
nžnou
svojí duší
?
Netuší ni málo, ale
ví
slovu,
že ovládne ženkou
chatu
šohajovu.
63
—
Chatu šohajovu, k níž se lipa kloní tiché
snni letmo
zaneslo
Do do
—
do
ji
ní.
k jeho stran,
ni,
k jeho boku
ní,
—
jasné slzy štstí zaleskly se v
oku.
Napadalj' v
kvítí,
perlami
sl:vjí
se
a
poupátka rtík
v
zpv
se rozvíjejí.
PÍSNÉ.
Pitulil se mysliveek
ke
mn
po
sivém
poslal
levým bokem, mi
prsten
64
holoubkovi s
okem.
;
mu
Dal on
jej
:
na hrdélko
na ervenou stužku „Le, holoubku, pozdravuj mi moji zlatou dušku
!"
Ukryl se mi sivý holub na jedlice v houští, tajn jenom na dolinku
A
já
spouští.
peruf
rychlou
pjdu
plnoci
o
a jedliku vytnu,
siváka
s
prstenekem
tím
v zlatou klícku chytnu.
Chytnu si ho pi nedli za rosiky ranní, zavru z
si
nepustím ho
ho,
duše do skonání.
Jede milý na
koníku
na svém vraném koni,
podkoveka cvaká, cvaká, uzda
pkn
zvoní
§5
:
pkn
uzdika mu
zvoní,
podkoveka cvaká,
okenekem vykukuje panenka kde
jaká.
„Hoj, panenky, pojdte
z
chatky,
cestiky se matou, koník na kižatkách
ztratil
podkoveku
zlatou,
pomozte mi koníkovi hledat jenom trošku,
malou,
zlatou
podkoviku
na tu štíhlou nožku.
Povzte kudy
mi, ubohému,
mám
hlavika
se
se
dáti,
kolem toí,
srdéko chce
státi,
povzte
mi,
má mne
vraník nésti
kterou cestou
rádi
bychom
ped
chaloupku štstí."
66
zavítali,
XX.
Vje vtík
teplým
vje, sotva dýše, sotva drobných kvét
vonnou hlavou
Sotva
zlatým
kníše.
vlasem
mladých bízek tese, nco tajemného na perutích nese.
Vje po
poskakuje
luhu
divné
i
vci
háji,
šepce
po tom luckém kraji.
67
Vje, roznáší
to
od ddiny k mstu, že pojede Oldra
kníže pro nevstu.
Vje, roznáší po
to
krajin všady,
že se snoubit
bude
kníže Oldich mladý,
A a
velmožky planou
zemanky hoí,
které že se kníže
úklonem pokoí.
A zemanky hoí a
velmožky planou,
kterou podaruje
ízou zlatotkanou.
A
díviny planou,
v srdci jich to bodá, které asi kníže
rudý opas podá.
68
Opas diamanty
skvostn vykládaný, skvostn vykládaný do
lícové
strany.
69
—
XXL pes doubravu povsti ty zvuné Létly
po dolech
i
horách,
pímo ku Opuné. Ode létly
slétly
vrátek k
vrátkm
na pochvaty, na okénko
Kresinovy chaty.
Však co dívka v chat takých zvstí dbala,
krásnjší
si
štstí
v srdci zbudovala.
70
Pkn zbudovala. Bh ví kdy se splní, stesk a vzpomínání
srdékem
Na
se vlní.
elo
to bílé
erný mráek
sedá,
ržovatá líka ze dne ke dni bledá.
Sniv
z
okénka
se
hlava rusá,
kloní
Oldrv k-li
z
dálky
sirou zemi dusá.
Vraný k-li supá, lesní
cestou kluše,
blíží-li
se
duška
její
Zpvná
hvozdem duše.
její
touha
rudým rtíkem veer za hvzdikou, šejjce
z
rána za
71
vtíkem.
:
Za vísku
se nesou
vzdechy po údolí
„Navra
se mi,
hlavika mne
navra,
bolí
!
—
PÍSN. Hlavika klopí
m a
se
bolí,
klopí,
pehluboko v slzách
srdéko
se topí.
Srdéko
se
topí^
kolem všecko pláe, jsem v tom bílém hnízd jako
siré
ptáe.
Jako siré ptáe, vlaštovice,
sirá již
bez tebe, drahý,
ubledlo mi
Svif,
líce.
hvzdiko
družná,
svi do jeho skrání, by se roznítilo jeho
vzpomínání.
72
msíku
Plaš,
hodný,
sbory hvozdných stínuj
aby našel cestu,
smutná zhynu.
nežli
Skvj
se,
slunko milé,
v purpuru a zlat,
aby našel lesem cestu k bílé chat.
Vj, vtérku po luhu
i
teplý,
stráni,
zavzdychej milému
moje žalování.
A
vy drobné rybky
a
vy drobní
ptejte
pro
se se
ptáci,
ho za mne, nenavrací.
Smutno všude, smutno Co dív krásu m.lo, jako pi jeseni zchudlo,
ošumlo
Olíiiicli a ]}ožena.
73
!
!
Všecko ošumlo, i
ta lípa
šumná
—
zpt, vraniku, nes ho
na ta naše humna.
Na ta naše humna, ped ta naše vrata, dám ti podkoveky kovaného
zlata.
Z kovaného
zlata,
z
diamanty na n,
pines
mn
ho,
pines
pod lesnaté strán.
Xepineseš-li
ho,
tak se srdci stane, jak když
keem rží
mrazný sever vane.
Vane, neustává,
rže drahé
hlavu skloní, perly
nitra
k siré zemi sroní."
74
XXII.
Zbledl jeden msíc,
msíc druhý, pi zpvu ženci
zbledl již
pokosili
Lipou
luhy.
plnokvtou
vtérek zachvívá mladistvá
a
pnka
vyvedena zpívá.
Noc
i
den
odpoaly, k bílé asi
si
rovny
stály
—
chat Oldich
pijechá-li?
—
Pijechá on vru, ba
trubka zvuí.
již
dálky
z
poskakují
komoové
ruí.
Poskakují
jezdci
všichni v v
pedu
kníže Oldra.
jeho vzadu.
druzi
Pkn
sob
ele
v
pkném adu,
vede chasy,
svojí
vinou
k rameni
se
kadeavé
vlasy.
Xa
jeho
té
péreko a
ta
apce
se k\'vá
trubka
—
nehlaholí
jeho zpívá.
etízkové jeho líbezn
si
olše plavé
na cestu
zvoní, listí
mu
roní.
Radostí se houpe
nž
po jeho boku,
hvzd
tisíc
se blýská
v plesajícím oku.
A
ten vraný
erný kámen až se
na
mu
komo tepe,
kol nožek
hvzdic tepe.
sta
Po bok vraníkovi bílý
koník depce,
drahou sobolinou osedlaný hebce.
Hebce osedlaný
pyšn na
hlavu nese,
vrcholku
hlavy
chocholík se tese.
Temeneky od sedla mu
zlaté visí,
útlé jeho nožkj'
v písek
hvzdy 77
mísí.
A v
na hebkém sedle liesklý
hedbáv skryty,
íza operlená a pás zlatem vitý.
7S
XXIII.
Kluše Oldra, kluše, u chatliv se staví,
celováním v elo
nevstu svou zdraví
„Zdráva, zlatolenka,
zdráva moje duše, již
si
mj
koníek
U
té
lipky
netrpliv zanese
do
té
nevstu
pro
kluše.
stranou
stojí,
té^
drahá,
chýše mojí.
Drahouš pkný zámek, pevných bran v
nm
vže,
i
Oldich
pro tebe
nové štstí steže
\"
Celováním v rtíky už
ji
k srdci víže
a lid jeho volá
:
„Zdráv bud Oldra kníže
80
!"
:
XXIV.
Jak když mladou srnku krutá stihne stela, tak se uleknutím
krásná Boža chvla.
Hlavika z
oí
se
kloní,
žal se ine,
nadarmo
se
z
paži
svého Oldry vine.
Hlavika
se kloní,
oko v slzách hasne,
výitkou rtíky
se
jejich
81
chvjí krásné
!
.,
Klamal
šohaj
nejsi
k
-ému
pes
mne, klamal,
jsi
prostý,
dvorci cesta
široké mosty.
Ale k mojí chatce
pes uzounkou lávku
pro
ach,
jsi
—
k nám, drahý,
na zastávku
jezdil
Tvá jsou pkná msta,
mj já
ale
jen
koutek chýže,
jsem robotnicí, ty
jsi
Ach pro
kníže.
mne zklamal, ach pro jsi mne zradil, v zahrádku pro duše hloží
jsi
jsi
mi
vsadil.
mne zradil, ach pro jsi mne zklamal, stromku mého štstí Ach pro
korunku
jsi
jsi
zlámal
!"*
,,
„Však
já
nezradil t,
arri
neošálil,
pán
bh
do duše
ze své lásky
nám
nalil.
Lásky do dušiek,
medw do srdíek
:
co chce dje,
af
se
k
sob
stulíme
83
je!"'"
XXV.
z vle Oldichovy
ped nevstu mladou dvoané
a sluzi
skvostné
dary
kladou.
X^ejen pro nevstu,
pro otce
slunko
na
matku
i
usmálo
—
se
jich bílou chatku.
Usmálo
se
slunko
na dolinku celou, vdechlo život v horu
díve zkamenlou.
84
Zavolala hora
živým
hlasem,
lidí
rychle nítila se
ervánkovym
Slunko po
jasem.
pebíhalo
tráv
a
písku
zcarovalof štstí
rázem celou vísku.
-
XXVI.
Aj, co že to
tak
kolem
líbezn zvoní,
májový-li
deštík
chleby polím roní
X'ebo-li
?
k nohám
to
dívky peozdobné z
hedbávu
se rinou
diamanty drobné
Neroní
déšf
?
chlebv,
jas ovládal chaty,
když
Božen panny
drahé daly
86
šaty.
Drobné diamanty
zem to
neskrápjí,
Božiny družky
zvuné písn
pjí.
Zvuné písn pjí, pkné vijí vnce pro Boženu
Oldrou
s
šastné zasnoubence.
n
Nejen pro
oba,
pro jejich chasu
i
pestré kytky váží
na
adra
k pasu.
i
Nejen pro tu chasu, ale
každá
po
vneku
na pletené
vije
om šíje.
Kníže Oldra
vdn
a
matku chudou družiky pjí
a
mládenci hudou.
líbá
87
!;
Kníže Oldra
vdn
kmeta
líbá
otce
kam
jen oko hledí,
všude radost zkvétá.
Na
k
dívku zvedli^
k levé stran juž
paní
si
statný
dom
knze
Oldra
veze
SS
:
XXVII.
Xa Drahouši
pkn
z
vže
zvony zvoní,
Boža Oldichovi na hrud hla\ni kloní.
Líko ruméní oko hvzdou když útlé
ji
blýská,
statný kníže
boky
Jednou
se,
stiská.
boky
stiská,
druhou prsten dává
:
chorá duše obou
šastna zas a zdráva.
Oldich
a Božena.
89
XXVIII.
Jedou
mladým hvozdem,
všecko hlavou kývá, jedou kyprým
luhem,
všecko písn zpívá.
Jedou nad potokem, bíeh se kvítím pýí,
nebe se jim sklání, luhy se jim šíí.
Však
co
svt
a nebe
na sebe jen zeli, ani
nemluvili,
jeli
jen a
jeli.
90
?
Srdce plno lásky, plno sladkých zvstí,
nad hlavami
nadje
s
a štstí.
91
nimi
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 HA8 1900 sv.4^
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Heyduk, AdolT Spisy
POCKET
LIBRARY
