Klavírní škola Frances Clark The music tree (se zaměřením na základní úroveň)

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klavírní interpretace Hra na klavír a klavírní pedagogika

Klavírní škola Frances Clark The music tree (se zaměřením na základní úroveň)

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Johana Kolčavová Vedoucí práce: doc. Mgr. Daniela Velebová Oponent práce: doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D.

Brno 2014

Bibliografický záznam KOLČAVOVÁ, Johana. Klavírní škola Frances Clark The music tree (se zaměřením na základní úroveň) [Frances Clark Piano School The music tree (with a focus on elementary level)]. Brno: 2014 Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klavírní interpretace, rok 2014 [74 s.] Vedoucí diplomové práce doc. Mgr. Daniela Velebová.

Anotace Předkládaná diplomová práce pojednává o americké klavírní škole Frances Clark The music tree. Zabývá se okolnostmi jejího vzniku, učební filozofií, metodickou prací a její strukturou. Dále je zde popsán obsah jednotlivých sešitů, spadající do základní úrovně, včetně návodu pro adaptaci anglických textů pro výuku českých dětí. Závěrečnou část tvoří návrhy pro práci s pracovním sešitem Time to begin Activities.

Annotation The presented Diploma Thesis discusses the American piano school Frances Clark The music tree. It deals with the circumstances of its creation, teaching philosophy, methodology and its structure. The content of each book within the elementary level is described, including instructions for the adaptation of English texts for the teaching of Czech children. The final part of the work consists of suggestions for working with the book Time to begin Activities.

Klíčová slova Frances Clark, Louise Goss, Sam Holland, Steve Betts, klavírní škola, The music tree, klavírní pedagogika, klavírní metodika.

Keywords Frances Clark, Louise Goss, Sam Holland, Steve Betts, piano school, The music tree, piano pedagogy, piano methodology.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jsem pouze uvedené informační zdroje. V Brně, dne 28. dubna 2014

Johana Kolčavová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Mgr. Daniele Velebové za pomoc a odborné rady. Poděkování patří také mému manţelovi za podporu a vytvoření pracovního zázemí.

Obsah 1

Úvod ................................................................................................................................. 7

2

The music tree – o klavírní škole obecně ......................................................................... 9

3

2.1

O autorech ............................................................................................................. 11

2.2

O zrodu klavírní školy The music tree .................................................................... 14

2.2.1

O Time to begin .............................................................................................. 14

2.2.2

O pokračovacích sešitech The music tree ...................................................... 16

2.3

Doplňující materiály The music tree ...................................................................... 18

2.4

Učební filozofie v The music tree ........................................................................... 20

2.5

Rozvoj celkové hudebnosti dítěte v elementárním vyučování podle Frances Clark .. ............................................................................................................................... 22

Sešity základní úrovně.................................................................................................... 25 3.1

Jednotlivé aspekty učebního stylu ......................................................................... 25

3.1.1

Klavírní technika ............................................................................................. 25

3.1.2

Repertoár ....................................................................................................... 29

3.1.3

Rytmus ........................................................................................................... 31

3.1.4

Čtení ............................................................................................................... 38

3.1.5

CD a MIDI ....................................................................................................... 43

3.2

Náplň jednotlivých dílů .......................................................................................... 45

3.2.1

Time to begin ................................................................................................. 45

3.2.2

Time to begin – Activities ............................................................................... 49

3.2.3

Part 1 .............................................................................................................. 50

3.2.4

Part 1 – Activities ........................................................................................... 53

3.2.5

Part 2A............................................................................................................ 54

3.2.6

Part 2A – Activities ......................................................................................... 55

3.2.7

Part 2B ............................................................................................................ 57

3.2.8

Part 2B – Activities ......................................................................................... 60

4

Návrhy pro práci s pracovním sešitem Time to begin Activities .................................... 62

5

Závěr............................................................................................................................... 71

6

Použité informační zdroje .............................................................................................. 72

7

Přílohy .............................................................................................................................. 1 7.1

Příloha č. 1................................................................................................................ 1

7.2

Příloha č. 2................................................................................................................ 2

7.3

Příloha č. 3................................................................................................................ 3

Úvod V současné době působím na Základní umělecké škole v Zábřehu, kde vyučuji hru na klavír. Pracuji zde s dětmi od pěti let, coţ mě velice naplňuje. Z organizačních důvodů jsme povinni učit děti do sedmi let ve skupinkách po dvou, to však vzhledem k jejich velké ţivosti a krátkodobému soustředění není jednoduché. Ţáci jsou dotováni čtyřiceti pěti minutami týdně na skupinku. Stále nás to nutí přemýšlet, jak výuku koncipovat, aby se pedagog mohl věnovat kaţdému ţákovi individuálně a současně nenechal druhého ţáka napospas sobě samému a jeho vynalézavosti. Vyzkoušela jsem různé moţnosti a zatím se mi nejvíce osvědčilo to, rozdělit vyučovací lekci na tři části, přičemţ kaţdému ţákovi se věnuji patnáct minut individuálně a zbývajících patnáct minut se věnuji společnému muzicírování a rozvíjení celkové hudebnosti dětí. Jak ale zaměstnat druhého ţáka během individuální práce s prvním ţákem? Tato otázka mě přivedla k praktickému seznámení se s klavírní školou The music tree – konkrétně s jeho prvním dílem Time to begin a následujícím dílem Part 1. Teoreticky jsem o ní slyšela jiţ na přednáškách metodiky s prof. Alenou Vlasákovou, coţ byl pro mě první podnět dozvědět se o škole více. Současně mě k této škole přivedly i pracovní sešity Klavihrátky Ivy Oplištilové a Zuzany Hančilové, jejichţ pracovní listy ve výuce často vyuţívám. Potřebovala jsem však pro své potřeby takovýchto listů víc – zejména pro děti, které absolvují přípravný ročník dva roky, a tak jsem hledala, aţ jsem nakonec našla. The music tree totiţ kromě samotné školy obsahuje i řadu pracovních sešitů Activities, které přesně vyhovují mému poţadavku. K vytvoření této práce mě pak inspirovala závěrečná práce Mgr. Soni Jarošové Klavírní škola Aniko Drabon „Tastenzauberei“, která se zabývá kromě překladu do češtiny podobnou problematikou. Prvním cílem mé práce je představit klavírní školu Frances Clark jako celek, popsat východiska vzniku školy, její učební filozofii, kolektiv autorů a pojednat o její struktuře včetně doplňujících materiálů. Druhým cílem je úzce se zaměřit na sešity základní úrovně jak strukturálně, tak metodicky. Posledním cílem je nabídnout vlastní nápady pro práci se školou a nastínit způsob adaptace pro české děti. Problematika této školy u nás dosud nebyla do hloubky zpracována. Moţným důvodem je to, ţe veškeré materiály jsou v angličtině. Nejvíce jsem čerpala 7

z metodických příruček pro učitele A Handbook for teachers ke škole The music tree autorů Clark – Goss – Holand. Přínosné pro mou práci bylo také seznámení s pedagogickými názory Frances Clark, obsaţenými v korespondenci s klavírními pedagogy, které byly vydány v knize Questions and Answers – Practical Advice for Piano Teachers by Frances Clark. Mnoho zajímavých informací čerpám také z diplomové práce Judith Jain, která se zaměřuje na pedagogickou práci jedné z autorek školy Louise Goss: The professional Contributions of an Eminent American Piano Pedagogue. Ačkoliv bylo zpočátku mým záměrem celou školu přeloţit do češtiny, nakonec jsem tento úmysl zhodnotila jako zbytečný vzhledem k faktu, ţe většina instrukcí má krátký rozsah, jsou psány velmi jednoduchou angličtinou a navíc se často opakují.

8

1 The music tree – o klavírní škole obecně Americká klavírní škola The music tree (Hudební strom) představuje komplexní studijní materiál pro hru na klavír. Základní čtyřdílnou řadu Elementary tvoří osm svazků, které na sebe navazují. Její první díl Time to begin (Čas začít) je určen dětem jiţ od předškolního věku. Základy tohoto sešitu jsou pak rozvíjeny v dalších dílech Part 1, Part 2A a Part 2B. Kaţdý díl zahrnuje učebnici a pracovní sešit Activities, které představují celek. Učebnice je určena zejména pro práci v hodině. Představuje nové učivo, skladby a improvizaci. Pracovní sešít slouţí hlavně pro domácí práci a opakování. Nové poznatky představené v učebnici procvičuje formou doplňovaček, spojovaček a malování. Ale nejen to, nabízí také hru z listu, která v dnešní práci ţáka často chybí. Celý komplet je vytvořen zábavnou formou, coţ byla jedna z pedagogických zásad Frances Clark: „ Kaţdé dítě můţe mít radost ze hry na klavír.“1 Škola klade velký důraz na důkladné pochopení a procvičení kaţdé problematiky, tak aby ji s radostí zvládaly děti všech úrovní talentu a psychicko-motorického rozvoje. Proto také volí velmi pozvolný pracovní postup. Zatímco většina klavírních škol shrnuje látku těchto čtyř dílů do jedné učebnice, The music tree se snaţí cíleně v kaţdé skladbě opakovat předchozí poznatky, uvědomovat si je i pomocí slovních otázek a k nim pomalu přidávat nové se zachováním dostatečného prostoru pro jejich osvojení. Uvědomělá hra a vytvoření jasné představy o znění před začátkem skladby jsou zásady, na kterých tato metodika staví. Dítě vţdy musí předem vědět, o čem skladba je, jaký má charakter, v jaké dynamice a jakým způsobem chce hrát nebo v jakém tempu. Tomu pomáhají i názvy skladeb, které jsou zcela programní a vţdy něčím velmi typické. Celou školou děti provázejí dva průvodci – Chip, malá veverka s velkýma očima, která pomáhá vidět všechno, co se týká hudby, a Bobo, pes s dlouhýma ušima, který pro změnu pomáhá ţákovi slyšet kaţdý zvuk, který tvoří na klavíru. Tato dvě zvířátka jsou s ţákem také v hodinách, ale jejich hlavním úkolem je pomáhat mu s domácí přípravou. Připomínají mu všechny znalosti a dovednosti, které se učil v hodině, a radí, jak správně cvičit. Jejich cílem je, aby čas strávený u 1

Our mission. The Frances Clark Center for Keyboard pedagogy [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.keyboardpedagogy.org/mission

9

klavíru byl příjemný. Řada Elementary je současně přípravou pro středně pokročilé materiály, které následují v dílech Part 3 (Early intermediate) a Part 4 (Intermediate). Hlavními autory klavírní učebnice jsou tři pedagogické osobnosti – Frances Clark, Louise Goss a Sam Holland, z nichţ největší zásluhu na škole mají první dvě autorky. Na pracovních sešitech se pak podílel i Steve Betts. Po grafické stránce je škola zpracována velmi zdařile. Přitaţlivý je uţ její barevný vzhled – ne pouze obal, jak bývá zvykem, ale i stránky. Ty jsou doplněny nejen obrázky obou průvodců, ale i tematickými obrázky ke skladbám nebo k teorii. Veškerý text je psán dostatečně velkým písmem a stejně tak i notový zápis. The music tree je součástí řady Frances Clark library for piano students, která mimo jiné obsahuje mnoho vícedílných notových sbírek, zahrnující jak skladby všech stylových období, tak i technická cvičení, etudy, velké mnoţství čtyřručních skladeb a také sbírky teoretické. Celý studijní komplet představuje poslední materiály, na kterých se Frances Clarková osobně podílela, a proto je věnován právě jejímu jménu.

10

1.1 O autorech Škola The music tree není dílem jednoho autora, ale skupiny autorů. Sbírka bývá obecně označována s přívlastkem „škola Frances Clarkové“. Není to však proto, ţe jen ona by se zaslouţila o její vydání, ale proto, ţe veškerá metodika a učební postupy čerpají právě z jejích bohatých zkušeností. Vzhledem k tomu, jak významnou osobností Frances Clarková byla, povaţuji za vhodné zmínit zde ve stručnosti informace o jejím ţivotě a stejně tak i jejích nejbliţších kolegů, kteří se na klavírní škole podíleli. Frances Clark je přední uznávanou osobností klavírní pedagogiky. Narodila se roku 1905 ve Sturgis Michigan, kde také vyrůstala. V roce 1928 obdrţela AB titul z Kalamazoo College a dokončila postgraduální studium v hudbě na University of Michigan, poté absolvovala Julliard school a Fontainebleau School ve Francii. Jejími klavírními pedagogy byli Guy Maier, Ernest Hutcheson a Isidore Philipp. Po několika letech soukromého vyučování byla Clarková roku 1945 přijata na klavírní fakultu Kalamazoo College, kde v jejím rámci zaloţila oddělení pedagogiky. Její workshopy pro pedagogy dosáhly celonárodního ohlasu. Společnost SummyBirchard ji pak pověřila vytvořením vzdělávací řady The Frances Clark Library for Piano Students. V roce 1955 se stala vedoucí oboru Klavír a klavírní pedagogika na Westminster Choir College v Princetonu a o pět let později zaloţila spolu se svou bývalou studentkou Luise Goss The New School for Music Study v Princetonu (nachází se ve státě New Jersey), zaměřenou na postgraduální vzdělávání klavírních pedagogů. V roce 1984 pak obdrţela první cenu za celoţivotní dílo od Natíonal Conference on Piano Pedagogy. Roku 1992 SH Productions vydala dvoudílné video o jejím ţivotě a díle. Zemřela v Princetonu roku 1998 ve věku 93 let.2 Louise Goss se narodila roku 1926 v Kalamazoo ve státě Michigan. Ačkoliv byla původně více zpěvačkou neţ klavíristkou, poté, co začala navštěvovat klavírní lekce u Frances Clark na Kalamazoo College, kde studovala v bakalářském 2

Viz. CLARK, Frances. Questions and Answers. Edited by Louise Goss. Northfield, Illinois: The Instrumentalist Company, 1992.

11

programu trojobor hudba, anglický jazyk a filozofie, rozhodla se zcela profilovat na dráhu klavírní pedagoţky. Svá studia pak završila na The Music Literature faculty of The University of Michigan, kde později působila. Kdyţ v roce 1953 obdrţela nabídku od společnosti Summy - Birchard, aby spolu s F. Clark vytvořila novou klavírní metodiku, vrátila se na Kalamazoo College. S ní se pak podílela na zaloţení The New School for Music Study v Princetonu. Je autorkou a editorkou řady The Music Tree a Frances Clark Library for Piano Students.3 Zemřela v dubnu 2014 ve věku 87 let. S Frances Clark je vzájemně pojilo hluboké přátelství, které trvalo 54 let. Svou profesorku popsala jako „dynamo“, jejíţ pověst byla mezinárodně uznávaná. Dále na ni vzpomínala slovy: „Měla nekonečnou energii a nekonečně dobrou náladu. Byla naprosto náročná ve svém učení, ale vţdy byla pro dobrou zábavu.“4 Samuel Holland je vyhledávaným profesorem hudby a ředitelem Meadows School of the Arts Division of Music. Vykonává funkci výkonného ředitele Frances Clark Center for Keyboard Pedagogy. Je drţitelem titulů klavírní interpretace z The University of Texas a University of Houston, klavírní pedagogiky z New School for Music Study a doktorského titulu hudební výchovy z University of Oklahoma. Jako spoluautor se podílel na vzniku rozsáhlé řady The music tree. Jeho zásluhou vznikly nahrávky ke skladbám v této škole a současně se zaslouţil také o zpracování školy do formátu MIDI. Je autorem třicetidílné sbírky, obsahující instruktivní repertoár pro klavír s metodickým komentářem, a několika pedagogických knih. Jeho hudební články a příspěvky se objevily ve všech významnějších, anglicky psaných časopisech, v USA i zahraničí. Je průkopníkem ve vyuţívání elektronických a MIDI technologií v interpretačním i učebním procesu.5

3

Viz. JAIN, Judith. Louise Goss: The Professional Contributions of an Eminent American Piano Pedagogue. Cincinnati, 2012. Diplomová práce. University of Cincinnati. Vedoucí práce Jane CONDA. 4

Viz. In Memoriam Frances Clark. Clavier Companion [online]. 1998 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.claviercompanion.com/ClarkArticle/Clark.html 5

Centre for Musical Minds. Centre for musical minds [online]. © 2014 [cit. 2014-03-30]. Dostupné z: http://www.centreformusicalminds.org/about-us/why-choose-cmm

12

Steven Betts působí od roku 1997 jako koordinátor oborů Piano Pedagogy a Class Piano6 na Louisianské státní univerzitě v Baton Rouge. Patnáct let působil jako soukromý učitel klavíru a chrámový hudebník v městě Wichita v Kansasu, kde byl současně externím pedagogem fakulty státní univerzity ve Wichitě. Studoval na univerzitách MidAmerica Nazarene College, Wichita State University a doktorského titulu dosáhl na University of Oklahoma. Své výzkumy přednášel na národních konferencích pedagogických asociací National Association a Music Educators National Conference. Prezentoval články v časopisech Keyboard Companion a Keys. Nahrával pro společnosti Summit Records a Crimson Heart Records. Zastává funkci vzdělávacího konzultanta pro Frances Clark Library for Piano Students. Je hlavním autorem pracovního sešitu Time to begin Activities a jako spoluautor se podílel také na vytvoření ostatních pracovních sešitů Activities k dílům The Music Tree 1, 2A a 2B, vydaných v roce 2000.7

6

Piano Pedagogy – klavírní pedagogika, Class Piano – skupinová klavírní výuka v počtu 6-24 žáků

7

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X

13

1.2 O zrodu klavírní školy The music tree Počátky zrodu klavírní školy se datují od roku 1953, kdy za Frances Clark přijel do Kalamazoo David Sengstack, aby ji poţádal o vytvoření nové klavírní metodiky pro nakladatelství Summy-Birchard. Předsevzala si však, ţe se tohoto nelehkého úkolu zhostí jedině ve spolupráci s Louise Goss. „Měla jsem poţadavek, ţe nebudu nic počínat, dokud se Louise Goss nevzdá svého zaměstnání na The University of Michigan a nepřijde do Kalamazoo, aby mi pomohla. Přestoţe na michiganské univerzitě získala doktorát a byla na vysoké pozici, zvítězila jsem - ona přišla.“8 Tento rok byl současně počátkem projektu, který později vyústil ve Frances Clark Library for Piano Students, jehoţ šéfredaktorkou byla L. Goss. Nebyl to však jejich první společný vydavatelský počin, tomu předcházela jiţ práce na dvou předchozích knihách ABC Papers a Reading Technique.

1.2.1 O Time to begin V roce 1953, kdy byla k vydání připravena první verze Time to begin, Clark a Goss na ni náhle změnily názor. Goss vzpomíná: „Rukopis byl doslova zabalený a připravený dorazit do nakladatelství Summy-Birchard vlakem v pět hodin ráno. Rytci a ostatní zaměstnanci byli připraveni, ţe na tom začnou v devět ráno pracovat, ale my jsme tam zavolaly a řekly jim, ţe jsme ranní vlak zmeškaly, protoţe v tuto chvíli to ještě nemůţeme poslat. Hodně toho bylo třeba ještě promyslet. Vzpomínám si, jak náš vydavatel prohlásil: „Zakroutil bych jim krkem.“9 Jejich podstatné připomínky k učebním principům vyústily v kompletní přepsání Time to begin, avšak se zachováním základní myšlenky, ţe se bude jednat o komplexní hudební studium hry na klavír. Podle výroku F. Clark, v prioritách 8

JAIN, Judith. Louise Goss: The Professional Contributions of an Eminent American Piano Pedagogue. Cincinnati, 2012. Diplomová práce. University of Cincinnati. Vedoucí práce Jane CONDA, str. 18 9

JAIN, Judith. Louise Goss: The Professional Contributions of an Eminent American Piano Pedagogue. Cincinnati, 2012. Diplomová práce. University of Cincinnati. Vedoucí práce Jane CONDA, str. 19

14

učebního procesu stojí na prvním místě student, na druhém místě hudba a aţ na třetím místě klavír. Tato zásada zůstala stejná jak ve starém, tak i v revidovaném vydání. První edice tedy byla vydána aţ o dva roky později, v roce 1955. V reedici poté vyšla ještě v letech 1960, 1973 a 1993. Většina pozdějších revidovaných vydání vznikla v důsledku experimentování, prováděných na škole the New School for Music Study. Frances Clark byla skvělá v improvizačním umění. Nápady z ní jen sršely. Ale kdyţ je chtěla zapsat do not, uţ to nešlo tak snadno a ráda tyto záleţitosti přenechala své kolegyni. O sepsání veškerého textu v Time to begin se tedy postarala Louise Goss, která současně pracovala na myšlenkách školy a na celkovém uspořádání a organizaci materiálů. Tento text pomáhá pedagogům odhalit pedagogický účel skladeb a provádí studenta jednotlivými materiály. Ačkoliv o sobě L. Goss netvrdí, ţe by se cítila být skladatelkou, některé skladby pro Time to begin i pro další tituly ze série Frances Clark Library zkomponovala ona: „Lidé, kteří vytvořili většinu tohoto materiálu, byli mnohem lepšími skladateli neţ já…ale na této úrovni jsem občas přišla s něčím, co bylo účinné.“10 Podstatná část příspěvků je zaznamenána notami bez osnovy – relativní metodou čtení notového textu, které vychází z pochopení velikosti intervalů. Podle Allison Lynn Hudak byla Frances Clark první, kdo pouţíval metodu relativního čtení v klavírní metodice dvacátého století. V Time to begin přechází student od relativního čtení not bez notové osnovy přes částečně relativní s omezeným počtem linek k velké desetilinkové osnově. Fred Kern označil tento přístup ke čtení notového textu, pouţívaný od roku 1955 autorkami Clark a Goss, za revoluční. Postupně pronikl do mnoha klavírních metodik, protoţe způsob čtení pomocí intervalů se osvědčil jako nejrychlejší, nejsnadnější a nejkomplexnější a výsledky čtení z listu jako efektivní.

10


15

1.2.2 O pokračovacích sešitech The music tree „Chtěla bych, aby lidé pociťovali radost z toho, ţe přístup The music tree je komplexní,“ uvedla Goss. „Nabízíme mnohem širší koncepci neţ většina jiných přístupů.“ 11 První díl pokračovacích sešitů základní řady Elementary z Frances Clark Library – dnes známých pod názvy Part1, Part2A a 2B, byl vydán v roce 1973, tedy po období mezi lety 1960-1967, kdy vznikala hudba pro tento sešit. Jednalo se však ještě o černobílou verzi bez obrázků a pracovních sešitů. Tehdy se na ní podílely pouze dvě autorky – Frances Clark a Louise Goss, obklopené skupinou dalších pomocníků, zvláště jejich kolegů a skladatelů. Pozdější edice jsou pak datovány od roku 1993 a 2000. Nové materiály a revidovaná vydání byly vytvořeny na základě aktuální potřeby ve výuce na The New School for Music Study, které současně korespondovaly s její učební filozofií. Podle slov autorů metodika školy kombinuje jak staré osvědčené, tak nové „přirozené“, dětem přizpůsobené pedagogické postupy, které vycházejí z práce a materiálů Frances Clark a vyuţívají rozmanité hudby plné půvabu a přitaţlivosti.12 Poslední a současně jedno z nejrozšířenějších přepracování The music tree vzniklo přeorganizováním předchozích vydání. Učebnice pro začátečníky Time to begin zůstala pod stejným názvem, ale další díly jiţ své názvy změnily, viz.tabulka13: Původní edice

Současné edice

The Music Tree, Time to Begin

The Music Tree, Time to Begin

The Music Tree, Part A

The Music Tree, Part 1

The Music Tree, Part B

The Music Tree, Part 2A

The Music Tree, Part C

The Music Tree, Part 2B

11


Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree: Time to begin. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. English Edition. ISBN 1-58951-010-0 13

JAIN, Judith. Louise Goss: The Professional Contributions of an Eminent American Piano Pedagogue. Cincinnati, 2012. Diplomová práce. University of Cincinnati. Vedoucí práce Jane CONDA, str.22

16

Zvládnutím dílu 2B, coţ je poslední díl základní řady Elementary, si ţáci osvojili potřebné vědomosti a dovednosti a jsou tak připraveni hrát skladby počáteční úrovně podle kurikula stanoveného Frances Clark. V roce 2001 a 2002 přibyly postupně k těmto dosavadním svazkům ještě poslední díly úrovně Part 3 a Part 4. Part 3 je svou obtíţností povaţován za úroveň mírně pokročilou a Part 4 za středně pokročilou. Jedním z nejuţitečnějších prvků školy je průvodce domácím cvičením, který ji celou prolíná. Ten byl vytvořen z přesvědčení autorek, ţe studenti, kteří cvičí doma bez dohledu, potřebují určité vedení. Návod, jehoţ charakter se s kaţdým dílem mění, slouţí k vysvětlení a upevnění poznatků probíraných na hodině při domácím cvičení. Goss však varuje, ţe účel tohoto postupu můţe být špatně pochopen. Občas se stává, ţe místo toho, aby tyto poznámky slouţily pouze jako prostředek a pomoc ţákovi k rozvíjení potřebných dovedností, jako je vnitřní cítění rytmu nebo osvojení znalostí notového zápisu ještě před vlastní hrou skladby, stávají se pro pedagoga těţištěm učebního procesu. Na otázku, zda se lze podle školy The music tree učit špatně, Goss odpověděla: „Ano, jiţ jsem se s tím setkala. Pokud se ţák cítí bezmocný a nerozumí instrukcím, nedokáţe škole porozumět bez odborné pomoci učitele. U jednoduchých postupů to však není pravidlem.“14 Zatímco hlavním cílem mnoha klavírních škol je řada přitaţlivých skladeb, díky kterým chce ţák pokračovat dál, učební plán Time to begin je navrţený tak, aby uplatnil zásady, které Clark, Goss a celý jejich tým po léta promýšleli. 15

14


Celá kapitola viz. JAIN, Judith. Louise Goss: The Professional Contributions of an Eminent American Piano Pedagogue. Cincinnati, 2012. Diplomová práce. University of Cincinnati. Vedoucí práce Jane CONDA

17

1.3 Doplňující materiály The music tree Jak jsem jiţ předeslala výše, kaţdý díl základní řady Elementary obsahuje jeden sešit učebnice a jeden pracovní sešit. Sešity mírně pokročilé Early Intermediate (Part 3) a středně pokročilé obtíţnosti Intermediate (Part 4) však mají k dispozici ještě další rozšíření. Jedná se o tři sešity. Prvním je Keyboard literature (Klavírní literatura). Zde se jedná se o sbírku klasické klavírní literatury velkých mistrů z období baroka aţ po 20. století, sestavenou z originálních skladeb pro klavír. Pestrost titulů spočívá v jejich rozmanitých formách, stylech a náladách. Jednotlivé skladby jsou řazeny podle stylových období. Začátek kaţdého tematického celku je opatřen obecnou charakteristikou konkrétní umělecké etapy ze světových dějin, historie umění a hudby obecně, poté následují detailnější informace o skladatelích, jejichţ skladby jsou ve sbírce zařazeny. Druhý sešit je označen názvem Keyboard technic (Klavírní technika). Podává ucelený souhrn cvičení a etud, které jsou rozvrţeny do pěti základních kapitol. Kaţdá z nich obsahuje praktické rady, které jsou podávány osobním způsobem (ve 2.osobě), jak danou problematiku zvládnout. První cvičení vychází z pětiprstové polohy, která je následně rozšířena na rozpětí sexty. Dále se zabývají chromatikou a stupnicemi ve třech tóninách (C, G a D) včetně několika přípravných cvičení. Poslední kapitola se pak zabývá takovými technickými záleţitostmi jako je hra akordů, sext, vedením dvou hlasů v jedné ruce nebo překládáním a kříţením rukou. Poslední titul se nazývá Students’choice (Výběr studenta). Je určitým protipólem sbírky Keyboard literature, neboť obsahuje nonartificiální skladby různých hudebních ţánrů, zahrnující boogie, blues, balady, jazz, pop, rock nebo ragtime. Jejími autory jsou Tony Caramia, Jon George, Sam Holland, Scott Joplin, Lynn Freeman Olsen, Elvina Truman Pearce, a Deborah Schwenk. Jako další doplňující materiál této školy vychází, tentokrát v nakladatelství Alfred, čtyřdílná vánoční série The music tree Christmas. Jejím úkolem je kromě rozvíjení schopnosti čtení not od úplného počátku také poskytnout koledy různé obtíţnosti, které jsou v USA nejţádanější. První a druhý díl obsahuje kaţdý sedm duetů pro ţáka s učitelem. Part ţáka je velmi jednoduchý a většinou představuje jen 18

melodii koledy, rozdělenou mezi obě ruce. Part učitele je logicky obtíţnější, ale ne natolik, aby ho nezvládl absolvent řady Elementary. Třetí a čtvrtý díl kombinuje čtyřruční úpravy koled s úpravami sólovými, které tentokrát převaţují. V této sérii můţeme nalézt i nám známé koledy jako Jingle Bells, Silent Night nebo Good King Wenceslas. Posledním zvláštním titulem řady The music tree je A Handbook for Teachers (Příručka pro učitele). Ta je rozdělena do dvou knih, přičemţ v první se nachází metodické rady pro sešity Time to begin a Part 1, v druhé pak pro Part 2A a Part 2B. Náplní této metodiky jsou články, které představují kaţdý díl obecně a radí, jak pracovat na celkovém hudebním rozvoji ţáka. Poté následuje metodika zaměřená na jednotlivé elementy klavírní výuky, např. práci na technice, osvojování rytmu nebo čtení not. Ke kaţdé stránce v učebnici i v pracovním sešitě se krátce uvádí, co je jejím cílem.

19

1.4 Učební filozofie v The music tree Základní myšlenkou

The music tree je

popsat problém natolik

vyčerpávajícím způsobem, aby plně vystihl záměr metodiky. Následující učební principy nejsou patrné ze samotné učebnice. Pro hlubší porozumění je dobré se seznámit s pozadím školy, s názory autorek a pedagogickými zásadami institutů, kde působily. První zásadou je věta: Cílem učitelů je rozvíjet myšlení jejich studentů natolik, aby se stali nezávislými a své pedagogy jiţ nepotřebovali. Z tohoto důvodu je velmi důleţité přizpůsobit a adaptovat učební postupy individualitě kaţdého ţáka. Z toho vyplývá další zásada, kterou je pěstování hudebního cítění. To by nemělo být nahrazováno pouhou reprodukcí. Nedílnou součástí výuky je příprava lekce. Vytváření dlouhodobých i krátkodobých cílů a plánování kaţdé lekce dopředu pomáhá udrţovat zaměření celého učebního procesu na hlavní výukový cíl. Všechny nové hudební myšlenky, které se objevují v sešitech The music tree, musí být představeny a upevněny v předstihu, aby měl ţák dostatek času si je osvojit a porozumět jim dříve, neţ je uplatní ve skladbě. S novými hudebními pojmy se seznamuje prostřednictvím smyslů, v první řadě prostřednictvím sluchu, ve druhé řadě proţitím pomocí pohybů těla, poté přichází symbol a aţ jako poslední název. Zde uvádím názorný příklad, jak dítě seznámit s notou půlovou: Pedagog tleská a pohupuje se sem a tam podle určitého rytmického modelu, který zahrnuje kromě jiţ známých čtvrťových not i noty půlové; ţák tleská a pohupuje se podle pedagoga. Na další hodině, kromě toho, ţe učitel opakuje obsah předchozí lekce, přidá ještě počítání, ţák počítání opět opakuje. V další fázi výuky pak pedagog zaznamenává a procvičuje rytmus s ţákem na tabuli a

20

dítě tak poprvé zjistí, jak půlová nota vypadá. Nakonec učitel prozradí, jak se symbol nazývá a pojmenuje jej jako nota půlová. 16 Tento učební řád je přesným opakem častého a mnohem méně efektivního postupu pro seznámení se s novou látkou, kterou učitel obvykle vysvětluje tímto způsobem: „Zde se nachází ve skladbě nový rytmický znak. Říká se mu nota půlová a drţí se na dvě doby. Prvně si vyťukáme rytmus a budeme počítat. Teď skladbu zahrajeme s počítáním.“ Existují tři způsoby, jak připravit nácvik nové skladby: 1) provázet studenta během skladby, od začátku do konce 2) poukázat na nejnáročnější místa ve skladbě a zbytek nechat na něm 3) nechat ţáka, ať se naučí skladbu zcela samostatně, bez jakékoli pomoci nebo rady učitele První z nich je vyhrazen pro nácvik skladeb obsahujících pojmy, které dosud nebyly studentem plně osvojeny. Druhý přístup se pouţívá u skladeb, které obsahují kombinaci náročných pasáţí a hudebního obsahu, který je snadný a současně studentovi známý. Třetí přístup se uplatňuje pro upevnění starých pojmů a dovedností, se kterými je student plně obeznámen. Posloupnost a tempo materiálů v průběhu jednotlivých dílů The music tree byly rozvrţeny tak, aby vyhovovaly přirozenému způsobu učení studenta. Základní filozofie této metodiky je tak mezi jinými metodikami na trhu ojedinělou.17

16



21

1.5 Rozvoj celkové hudebnosti dítěte v elementárním vyučování podle Frances Clark Frances Clark povaţuje za důleţité rozvíjet celkovou hudebnost dítěte jiţ od první hodiny. Po absolvování úvodní lekce by tedy děti měly odcházet s prvními zkušenostmi z následujících činností. Ţáci si osvojují základy čtení not. Učí se poznávat, kam jde melodie. Ta můţe stoupat, klesat nebo měnit směr. Notace je psaná velkými notami bez osnovy. Seznamují se s rytmem, pohybují se podle hudby svobodně, ale tak, aby udrţeli pevný puls v různých tempech. Houpají se z nohy na nohu, zpívají a hrají noty, trvající jedno nebo dvě zhoupnutí. Osvojují si první technické prvky. Dozvídají se, jak sedět u klavíru, učí se správnému postavení rukou s pocitem pevného konečku prostředních prstů. Při hře propojují obě ruky v legatu. Ţáci si začínají uvědomovat formu na základě modelů, které jsou stejné nebo se liší. Cvičí sluch tak, ţe reprodukují tleskání, zpívání a hraní. Seznamují se s komorní hrou prostřednictvím čtyřruční hry s pedagogem a začínají komponovat. Začínající ţáci se také učí jak cvičit. Následují praktické kroky, které je hned napoprvé dovedou snadno a rychle k přesné interpretaci nové skladby. Od počátku s pedagogem pracují na utváření hudební představy a přesvědčivého uměleckého výkonu kaţdé studované skladby. Toto vše ve zjednodušené formě utváří celkový hudební rozvoj ţáka. Všechny tyto zásady je třeba pravidelně rozvíjet. Kaţdý nový poznatek je pomalu a přirozeně začleněn do ostatních hudebních zkušeností studenta, nejdříve skrze sluch, potom fyzický pocit a nakonec skrze příslušný grafický znak a pojmenování. Aby se ţáci stali všestranně rozvinutými hudebníky, je tedy třeba pracovat na rozvíjení těchto čtyř oblastí: 

slyšení 22



cítění rytmu



porozumění kaţdému znaménku v notovém textu



schopnost realizovat konkrétní hudební myšlenku v kaţdé interpretované skladbě Pro lepší názornost je zde uveden příklad. Jedná se o první skladbu ze sešitu

Time to begin – Také Off (viz. obr. č. 1):

Obr. č. 1 Také off - Vzlétnutí (překlad textu: Nastupte na palubu letadla, stoupáme výš a výš.) V této skladbě děti docházejí k poznatku, ţe: 

hudba je o něčem, co je zajímá - přitahuje a ţe tato skladba opravdu zní jako vzlétnutí letadla (stejně jako stoupá letadlo, stoupá i hudba). Kaţdý tón má svou značku a celý obraz (čtyři skupinky not) je přesným grafickým znázorněním zvuku.



pravidelný pohyb je i příjemnou fyzickou záleţitostí, která pomáhá ţákům rozvíjet cítění stabilního pulsu.



je vhodné začínat s vyuţitím prostředníčků a střídáním rukou kvůli rovnováze ruky i těla.



tónový materiál skladby tvoří pouze skupinky dvou černých kláves, a tak se mohou pohybovat svobodně po celém rozsahu klaviatury a tvořit hudbu, která vyuţívá široký zvukový rozsah. 23



kdyţ je jejich part doprovázen učitelem, mají z toho větší hudební proţitek neţ při reprodukci pouhé melodie. Prostřednictvím hry v duu proţívají radost z velkého zvuku, bezpečí rytmické stability a vzájemné sounáleţitosti, která je podstatou komorní hry. Studenti, kteří pochopili podstatu tohoto prvního cvičení, jiţ udělali velký

krok na cestě k dosaţení celkové hudebnosti.18

18

Celá kapitola viz. CLARK, Frances. Questions and Answers. Edited by Louise Goss. Northfield, Illinois: The Instrumentalist Company, 1992, str. 2-3

24

2 Sešity základní úrovně 2.1 Jednotlivé aspekty učebního stylu 2.1.1 Klavírní technika Skladby v Time to begin rozvíjí čtyři základní dovednosti:  tvorba samostatných tónů s pocitem legata střídajících se rukou  přenášení rukou přes oktávy s lehkostí a ladností pohybu  hra legato mezi rukama, které se střídají (jedná se o třítónové skupinky s pouţitím kombinace prstů LR 3-2 + PR 3 a opačně)  hra legato v rámci jedné ruky s pouţitím kombinace prstů 3-2 nebo 4-3-219

V prvních dvou kapitolách Time to begin si dítě vystačí jen s první dvojicí uvedených schopností, které rozvíjí a upevňuje dostatečně dlouhou dobu – asi na čtrnácti drobných skladbách. Pravidelné střídání rukou při hře buduje v dítěti pevný rytmický základ. Zatímco metodika20 k sešitu Time to begin doporučuje začít se hrou ukazováčků, které charakterizuje jako nejpřirozenější a nejpohodlnější, Frances Clark doporučuje v knize Questions and answers21 v začátcích klavírní výuky vyuţití třetích prstů. V samotné učebnici není v prvních dvou kapitolách o volbě prstů ţádná zmínka a od třetí kapitoly se procvičuje dvojice druhých a třetích prstů rovnoměrně. Prioritou Frances Clark je správně pianisticky zformovaná ruka. Při práci s dětmi často pouţívá výraz „krásná ruka22“. Toho se snaţí docílit prostřednictvím následujících kroků:

19

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str. 14 20

CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X 21

CLARK, Frances. Questions and Answers. Edited by Louise Goss. Northfield, Illinois: The Instrumentalist Company, 1992 22

Frances Clarková používá termín „good piano hand“. Pro český překlad je však vhodnější použít výraz „krásná ruka“ než „dobrá ruka“.

25

Loket odpočívá na zavřeném víku klavíru a ruka visí od zápěstí z víka volně dolů (viz. obr. č. 2a). Dítě zakouší pocit úplné relaxace. Poté se celá ruka volně spustí na víko klavíru (viz. obr. č. 2b). Konečky prstů se pomalu táhnou směrem do dlaně, dokud se nevytvoří přirozená klenba ruky. Opírají se o polštářek hned za nehtem, takţe prsty mají kulatý tvar, ne příliš zahnutý (viz. obr. č. 2c).

Obr. č. 2a

Obr. č. 2b

Obr. č. 2c

Stále je třeba kontrolovat, aby všechny dlaňové klouby byly vidět a nepropadaly se. První články prstů jsou pevné a neměly by se prolamovat. Důleţitá je neustálá volnost zápěstí a palce, který jakoby nepatrně ukazuje k druhému prstu.23 Teprve v okamţiku, kdy dítě pochopí, ţe pomocí těchto zásad dovede hrát krásným zvukem, dovede ocenit jejich význam. Clarková uvádí k těmto zásadám pěkné přirovnání: „Stejně jako je nemoţné psát tuţkou se zlomenou tuhou, není moţné hrát ani s prolomenými konečky prstů.“24 Schopnost legata v rámci jedné ruky se pěstuje od třetí kapitoly Time to begin. Stále je vyţadováno co nejhladší vázání tónů pomocí dvojice (3-2), později trojice prstů (4-3-2). Ţáci poznávají, ţe tvoření tónu jednotlivými prsty vyţaduje pohyb dolů. Ten je spojen s pohybem klávesy, ne prstu. Tón zní, kdyţ se klávesa ponoří a přestává znít, kdyţ se vrátí do své původní polohy. Kdyţ po hře jednotlivými prsty přechází ke hře legata, děti vědí, ţe princip pohybu klávesy zůstává stále zachován (nahoru23


CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X str. 14

26

dolů), přičemţ cítí, ţe následující tóny vychází z prvního tónu skupinky. Učební proces začíná vţdy zapojením sluchu. Ţáci se učí zahrát co nejhladší legatové fráze a porovnávat je s hrou non legato, dokud je sluchem spolehlivě nerozeznají. Nejlepší zkušeností pro ně je, kdyţ jim učitel legato názorně předvede. Oni pak vidí, jak by měly ruce vypadat a vnímají, jaký mají mít při něm pocit. Jeden z cenných způsobů, jak tento pocit zakusit, je „nechat se vozit“ na ruce učitele a následně si pak tuto úlohu s ţákem vyměnit. Pomoci můţe také zahrát dvě svázané noty na ţákově paţi, poté si úlohy opět mezi sebou vystřídat a nakonec nechat ţáka hrát na své tělo.25 Hra prvního a pátého prstu není v sešitě Time to begin vzhledem k jejich specifickým problémům vůbec zařazena. U jednotlivých skladeb a cvičení není nikdy uvedeno ţádné tempové označení ani dynamická znaménka. Učiteli je ponechána volnost, aby tyto záleţitosti přizpůsobil danému ţákovi a situaci. Všechna technická cvičení nebo skladby – tvořená z několika skupinek se hrají s pevným rytmickým pulsem v různých oktávách. Přenášení rukou přes oktávy by nemělo tuto rytmickou strukturu narušit, proto kaţdá další skupinka v nové oktávě začíná vţdy na těţkou dobu, která udává takt. Před kaţdým novým gestem vnímá ţák pocit zdvihu. Ţáci si mohou tento pocit osvojit jednoduše tím, ţe se před tímto novým pohybem nadechnou. 26 Technická stránka druhého dílu Part 1 se v souvislosti s osvojováním intervalů zabývá hrou dvojhmatů v rámci pětiprstových poloh, jejich zvukovou kontrolou a rozvojem vzájemné koordinace obou rukou. Ke třem prostředním prstům se přidá palec a malíček, coţ umoţňuje jiţ zmíněnou hru v pětiprstových polohách. V rámci jedné ruky ţáci začínají hrou sekund a dále postupují přes kvintu, tercii a nakonec kvartu, přičemţ s kaţdým novým intervalem opakují i předešlé. Probírají je jak harmonicky, tak melodicky. Od začátku si osvojují kaţdý interval se správným prstokladem. Ţák rozvíjí techniku v pětiprstových polohách nejprve kaţdou rukou samostatně na bílých klávesách, poté kombinuje bílé klávesy s černými a nakonec přistupuje k současné hře v protipohybu. 25

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str. 14,15 26

CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str. 16

27

„Denní technická cvičení“ (warm-ups for daily practice) jsou koncipována jako ucelený systém mnoha technických modelů, jejichţ cílem je jednoduše a přirozeně, týden po týdnu, dosáhnout poţadovaného technického rozvoje. To je moţné pouze za předpokladu, ţe jsou tato cvičení pravidelně kaţdý týden probírána na hodině, doma denně procvičována a následující hodinu opět zkontrolována.27 Uvedu zde několik pedagogických návrhů Frances Clarkové k těmto technickým cvičením: Vzhledem k tomu, ţe se jedná o praktická cvičení a ne o skladby, nebyla koncipována za účelem rozvoje schopnosti čtení, ale ţáci se je učí mechanicky zpaměti. Notový zápis jednotlivých modelů je jim sice známý, ale je uveden spíše pro případ nezbytnosti si znění připomenout. Smyslem cvičení není pouze jejich reprodukce, ale především způsob, jakým jsou hrána. Při zadávání cvičení je třeba ho s ţákem projít a stanovit, jak má znít, jak u něj mají vypadat ruce a celé tělo, a vysvětlit, s jakým pocitem k němu přistupovat, aby bylo dosaţeno potřebného zvuku. Záměrem je propojení sluchu, těla, rukou a mysli. Všechna cvičení musí být hrána v rytmu, včetně cvičení zaznamenaných pouze pomocí prstokladu. Cvičení, která jsou určena pro kaţdou ruku zvlášť, by se měla hrát alespoň ve třech různých oktávách. Pravá ruka se přenáší po klaviatuře směrem nahoru a levá dolů. Toto přenášení přes oktávy musí být rytmické a má být prováděno s lehkostí. Ţáci by měli mít pocit, ţe pohyb ruky je veden paţí. Pokud by byl pohyb veden jen rukou, můţe to vést ke strnulosti, coţ má za následek ztrátu rytmického plynutí a zvukové krásy. Pokud je to jen trochu moţné, cvičení, která jsou určena pro hru zvlášť, by se měla následně procvičovat i oběma rukama současně. Základem vzájemné koordinace je jak rytmus, tak technika. Zkušenost současné hry je pro ţáky

27

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str. 40

28

přínosnější.

Pokud hrají ruce dohromady, levá ruka začíná o jednu nebo o dvě

oktávy níţ neţ pravá.28 Třetí díl Part 2A vychází z pětiprstových poloh, probíraných v předchozím díle. Jejich rozsah jiţ přerůstá v delší pasáţe a po seznámení s osminovými notami ţák uplatňuje i rychlejší tempo. Ve čtvrtém dílu Part 2B přichází nový technický prvek – hra sext. Díky rozšíření dosavadní pětiprstové polohy dochází k většímu rozpětí ruky neţ doposud odtaţením palce od ostatních prstů nebo prstů od palce. Sexty jsou spolu s kvintami procvičovány formou doprovodů k melodiím. Ţáci si osvojují překlady druhého a třetího prstu přes palec. Nejprve převalují druhý prst přes palcový nehet na další klávesu při společném kontaktu obou prstů, poté palec překračují. Poslední fází je překračování palce druhým a třetím prstem současně. Nakonec podkládají palec pod druhý a třetí prst. Toto vše tvoří přípravu ke hře stupnic, která následuje v mírně pokročilém sešitě Part 3.29

2.1.2 Repertoár Repertoár je jednou z největších předností školy The music tree. Na jeho vytvoření se podílelo šest různých autorů, z nichţ je kaţdý uznávaným tvůrcem nápaditých skladbiček pro děti. To se vyznačuje jak velkou rozmanitostí stylů, nálad, metra, tak i vyuţitím širokého rozsahu klaviatury. Některé skladby jsou zkomponované nově, ale nemalou část skladeb tvoří také půvabné úpravy známých melodií a lidových nebo populárních písní.30 Kaţdá kapitola obsahuje dva typy repertoáru. První skupinu tvoří skladby velmi krátkého rozsahu, které mají výlučně instruktivní účel. Dítě na těchto skladbách, které často připomínají spíše cvičení, procvičuje právě probíranou látku, např. opěrné tóny. V tomto případě je celá skladba sloţena jen z opěrných tónů. Do 28

CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str. 40 29

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Parts 2A and 2B. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. The music tree. ISBN 0-87487-955-8, str. 27 30

CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str. 36

29

druhé skupiny patří delší přednesové skladby, které jsou hudebně mnohem zajímavější, a veškeré do té doby probrané poznatky jsou do nich začleněny nenásilně. V obou případech však nikdy nechybí programní název. Některé z nich jsou opatřeny i doprovodem pro rodiče nebo učitele. Kaţdý duet, ale i některá sólová čísla jsou pak zaznamenány na CD jako audio nebo MIDI soubor. Na CD je kaţdá skladba dostupná ve dvou verzích – v plném znění s doprovodem a následně pouze samotný doprovod. Tyto nahrávky se mohou stát cenným pomocníkem při domácím cvičení. Neslouţí však pouze jako ukázka výsledného znění skladby, ale současně poskytují ţákům neomezené moţnosti pro domácí komorní hru. Dalším typem repertoáru je „Komponování“ a „Improvizace“. Jedná se o tvořivé úkoly, které se prolínají všemi díly na konci téměř kaţdé kapitoly. Jednotlivé úlohy poskytují ţákům příleţitost pracovat samostatně se zapojením vlastní invence. Komponují originální skladbičky nebo dokončují skladby, které jiţ byly započaté. Tato zadání podněcují jejich tvořivost a současně slouţí také jako souhrn právě probíraných hudebních prvků.31 Improvizací je v této škole myšlen způsob tvorby, kdy ţák spontánně, přímo na místě, za doprovodu učitele vymýšlí vlastní melodie. Nácvik repertoáru by měl být vţdy propojován se zpěvem. Zpěv je jedním z důleţitých prvků v klavírní výuce. Kdykoli je to moţné, mělo by po pokynu „říkej slova a pohupuj se do rytmu“ následovat ještě „zpívej melodii a do ní se pohupuj“. Stejný způsob práce pak lze přenést i do situace, kdy jsou noty a rytmus dostatečně upevněny. „Hraj a počítej“ je pak dobré nahradit pokynem „Hraj a zpívej“. Zpěv je výbornou pomůckou k cítění frází a rozvíjí smysl pro vedení melodické linie.32

31

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str.36 32

CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str.36

30

2.1.3 Rytmus Další samostatnou kapitolou, které je třeba věnovat v elementárním vyučování velkou pozornost, je rytmus. V procesu pěstování rytmického cítění se pracuje na rozvíjení mnoha elementů, které lze shrnout do tří oblastí: pěstování pulzace prostřednictvím pohybu, cítění rytmických délek a rytmický zápis. 2.1.3.1 Pohyb a pulzace

Od začátku se dítě pohybuje podle hudby. Kaţdá nová rytmická zkušenost je spojena s proţitkem tělesného pohybu formou chůze, tance, přenášení váhy z nohy na nohu nebo pohybu paţí. Tyto činnosti je dobré provádět za hudebního doprovodu učitele nebo s pouţitím nejrůznějších nahrávek. Ţák si můţe uvědomit a osvojit pulzaci nejen samotným pohybem, ale pomoci mohou i rozličné změny temp, které prostřednictvím pohybu proţije. 2.1.3.2 Cítění rytmických délek a rytmický zápis

Od metrického cítění - pulzace se přechází k cítění rytmických délek. (Pozn.: Je zde tedy zachován postup od celku k detailu.) Teprve, kdyţ je dítě schopno slyšet, proţít a rozpoznat rozdíly mezi notovými hodnotami, nastává čas seznámit jej s rytmickým zápisem. Pokud ţák dokáţe bezprostředně reagovat na rytmický zápis nebo zapsat rytmus, který slyší a cítí, pak byl postup pedagoga úspěšný. Neţ dítě začne studovat novou skladbu u nástroje, mělo by postupovat podle praktického návodu (béţový sloupec v Time to begin), který dítěti nabízí rytmickou přípravu ke konkrétní skladbě prostřednictvím různých způsobů jejího tělesného proţitku.33 Prakticky probíhá osvojování rytmických hodnot následujícím způsobem: Spolu s deklamací textu skladeb, písní nebo říkadel děti houpají paţí do rytmu se zachováním výrazné pulzace. Stále sledují rytmický zápis. Na notu

33


31

čtvrťovou dělají jeden pohyb paţí, během noty půlové máchnou paţí dvakrát a tímto způsobem postupují aţ k notě celé. Tento pohyb by měl připomínat kyvadlo. Houpání rukou se děje z jedné strany těla ke druhé, přičemţ na obou stranách by ruce měly dosáhnout co největší výšky. Při tomto způsobu práce děti vnímají pulzaci celým tělem, aniţ by si to uvědomovaly. Zapojují do pohybu celé tělo a přenáší váhu z nohy na nohu.34 Poté následuje podtrhávání not. Děti při tom opět říkají stejný text, který musí být rytmicky přesný. Podtrhávají čárkami notové hodnoty podle příslušného počtu dob (viz. obr. č. 3), nakonec pak ukazují na průběh rytmického zápisu a současně počítají.

Obr. č. 3 Po dětech se nevyţaduje počítání, dokud vnitřně necítí tep hudby a trvání notových hodnot. (Pozn. Počítání tedy není výchozím poznatkem, ale aţ výsledkem tělesného a sluchového proţitku.) Dokud není dítě seznámeno s taktem, podřizuje počítání délce jednotlivých not (viz. obr. č. 4). Pozn.: Při české lekci pouţíváme jednoslabičné počítání (raz, dva, tři, čtyř), jinak nebude splněn jeho účel, tzn.

= 1 doba = 1 slabika. Počítání na obrázku č. 1 bude

tedy vypadat takto (začátek od taktového označení

): raz raz raz│raz dva raz│raz

raz raz│raz dva tři║

34

Viz. CLARK, Frances. Questions and Answers. Edited by Louise Goss. Northfield, Illinois: The Instrumentalist Company, 1992, str. 75

32

Obr. č. 4 Následně se přechází k metrickému počítání, které vychází z pořadí dob v taktu. Před samotným začátkem skladby se doporučuje odpočítat dva takty s jasnou pulzací (viz. obr. č. 5). Do doby, neţ je ţákovi vysvětlen takt, rozvíjí metrické cítění tím způsobem, ţe počítá společně s učitelem, který určuje tempo a jasně akcentuje těţké doby. Současně s počítáním děti klepají rytmus na víko klavíru nebo na stůl. Klepat i zpívat musí s lehkostí a v rytmu. Ještě neţ začnou skladbu hrát, rytmus jim musí být natolik jasný, aby jej jiţ nebylo třeba v průběhu skladby vůbec opravovat.35 V průběhu prvních dvou dílů Time to begin a Part 1 se tedy ţák seznamuje se základními rytmickými hodnotami a příslušnými pomlkami, poznává dvou aţ šesti čtvrťový takt a posléze i předtaktí a ligatury. V díle třetím Part 2A se ţáci učí dělit notové hodnoty na polovinu a seznamují se tak s osminovými notami a pomlkami. Aby bylo moţné přistoupit k této látce, musí být ţáci dostatečně připraveni nejen po metro-rytmické, ale i po technické stránce. Obtíţnost osminových not a jejich nepřesná interpretace většinou není způsobena špatným rytmickým cítěním, ale nedostatečnou kontrolou techniky. Následně pak přichází tečkovaný rytmus. Ten postavíme na jiţ známé zkušenosti, ţe např. notu čtvrťovou s tečkou rozloţíme na notu čtvrťovou a osminovou (viz. obr. č. 5). 36

Obr. č. 5 35


Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Parts 2A and 2B. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. The music tree. ISBN 0-87487-955-8, str. 7

33

Tímto způsobem se přistupuje k dalším rytmickým variantám, se kterými se ţáci setkávají. V posledním díle Part 2B pak přichází dělení not na tři stejné díly v podobě triol a třídílných skupinek v šesti osminovém taktu. Ţáci si opět tyto noty osvojí vnitřním proţitkem a teprve potom je počítají. 2.1.3.3 Modifikace textů do češtiny a využití českých materiálů

V případě českých dětí je dobré volit pro práci s rytmem známá česká říkadla a lidové písně. Mnoho jich je obsaţeno v Klavírní školičce37 (viz. obr. č. 6). Pravé strany této školy jsou věnovány dětem a jim je přizpůsobena i velikost notového zápisu.

Obr. č. 6 Další vhodnou publikací je např. Barevné cinkání38. Veškeré písně jsou zde zaznamenány pouze v prázdných, tzn. půlových a celých notách. Nad notami, které by měly být čtvrťové, je pouze nadepsána čárka. Dítě noty vybarvuje buď podle jejich výšky (kaţdá nota má v publikaci svou barvu, coţ pomáhá dětem v orientaci v notové osnově), nebo podle rytmu (po vybarvení čárkami označených čtvrťových not dosáhneme správného počtu dob v taktu ), viz. obr. č. 7. 37

JANŽUROVÁ, Zdena, BOROVÁ, Milada. Klavírní školička pro děti 4 – 7 leté. 2. upr. vyd. Praha: Panton, 1978. 35-492-78 38

BEILOVÁ, Vlasta. Barevné cinkání. První krůčky do světa hudby. 2. vyd. Cheb: Music Cheb, 1997. ISBN 80-85925-09-5

34

Obr. č. 7

Existuje mnoho dalších českých materiálů jako Nová klavírní škola39, Od peřinky ke školičce40, Malované písničky41, nejrůznější české zpěvníky, atd.. Pokud pedagog pracuje pouze s klavírní školou Frances Clark, pak je třeba převést text těchto drobných skladbiček do češtiny. Přitom je dobré řídit se několika aspekty. Slova, kterými je skladba podloţena, myšlenkově vychází z jejího názvu. Frázování věty by mělo korespondovat s frázováním melodie. To znamená, ţe délka slova by měla souhlasit s délkou hudebního motivu a stejně tak délka věty v souvětí zase s délkou hudební věty v periodě. Ne vţdy je to moţné, pokud se nám však text podaří sestavit tak, ţe krátké a dlouhé slabiky budou alespoň přibliţně odpovídat délce not, bude tak rytmus skladby pro děti mnohem čitelnější. Posledním aspektem pak je, aby se text rýmoval. V mnoha skladbách je doslovný překlad téměř nemoţný, a tak nevadí, kdyţ si učitel ponechá určitou volnost a text pozmění. Někdy můţe dojít k situaci, kdy je třeba změnit i název skladby. Důleţité však je, aby se děti vţdy 39

JANŽUROVÁ, Zdena, BOROVÁ, Milada. Nová klavírní škola: 1. díl. 2. opr. vyd. Praha: Panton, 1995. ISBN 80-7039-285-1 40

BOROVÁ, Milada. Od peřinky ke školičce a ještě trochu dále. Praha: Panton International Praha s.r.o., 2004. ISMN M-2050-0754-6 41

FAKSOVÁ, Alena. Malované písničky pro kluky a holčičky 3. Opava: OPTYS, 1995. ISBN 80-85819-47-

3

35

snaţily pochopit a hudebně procítit její charakter. Název skladby navíc často souvisí s pohybem hudby. Málokdy se podaří splnit všechny aspekty překladu, je však dobře, kdyţ se podaří dodrţet alespoň jejich větší část. Uvedu několik příkladů: První skladba v sešitě Time to begin se nazývá „Také Off“ (viz. obr. č. 8). Je o vzlétnutí letadla. Text je volen na základě melodie, která stoupá. Volný překlad: Nastupte na palubu letadla, stoupáme výš a výš. Protoţe však pro mě bylo obtíţné vymyslet na tento rytmus smysluplný text o letadle, text jsem pozměnila. Skladbu jsem pojmenovala jako „Výšlap“ a text zněl: Vyšplháme na vrch hory, koukneme se do údolí. Důleţité pro mě bylo především, aby text souvisel se stoupající melodií, protoţe cílem hodiny bylo pochopení propojení stoupající a klesající hudby v notách a na klaviatuře.

Obr. č. 8 Take Off - Vzlétnutí Skladba „Landing“ neboli „Přistávání“ (viz. obr. č. 9) se liší od předchozí pouze změnou směru. Proto je dobré i v češtině tyto texty propojit. Např.: Název: Cesta domů. Text: Na vrcholu bylo krásně. Kdyţ jdu dolů, skládám básně.

36

Obr. č. 9 Landing - Přistávání Následující skladbu „Naptime“ (viz. obr. č. 10) je moţné opatřit názvem „Ukolébavka“ a slovy: Spinkej spinkej, jdi uţ spát, příběh nech si zdát. Tato skladba jiţ vyţaduje ztvárnění hudební nálady. Dítě by proto mělo přizpůsobit představě ukolébavky také klidné tempo a měkký úhoz při pomalém ponoru kláves. Frázovací obloučky korespondují se souvětím. Protoţe slovo „příběh“ nevyhovuje dokonale dvěma půlovým notám, je třeba, aby dítě tuto druhou půlovou notu proţilo a nezkracovalo.

Obr. č. 10 Naptime - Šlofík

Překládat ale nemusí pouze pedagog, mnohé děti jsou velmi tvořivé a rády se na vzniku textů podílejí. Mohou je tak vymýšlet společně nebo jim jejich vytvoření pedagog zadá jako domácí úkol. 37

2.1.4 Čtení Proces výuky čtení notového textu probíhá ve třech fázích. První fází je metoda relativního čtení bez osnovy, která je zaloţena pouze na vnímání směru hudby, druhou etapou je pak relativní intervalová metoda a závěrečnou etapou je čtení ve „velké desetilinkové osnově“.42 První skladby, vycházející z metody relativního čtení bez osnovy (off-staff notation), vyuţívají pouze skupinky dvou černých kláves, jelikoţ umoţňují snadnou a rychlou orientaci při pohybu přes čtyři oktávy klaviatury. Výseč klaviatury (viz. obr. č. 11) určuje výchozí pozici rukou a rozdělení skupinky mezi obě ruce, proto ţák zatím nepotřebuje znát osnovu s linkami, mezerami a klíči.

Obr. č. 11 Kdyţ hraje sám, můţe začít v libovolné oktávě, avšak měl by zachovat uvedený počet oktáv. Pokud je však jeho part doprovázen, měl by začít hrát v té oktávě, která je pod skladbou doporučena. Tempo skladeb je klidné. Určuje jej pravidelný pohyb motivů, jehoţ kaţdá nota představuje jeden pulz. K udrţení stabilního tempa přispívá deklamace textu, zpěv a velkou měrou i doprovod, který udrţuje pravidelný tep čtvrťových not. Proto zatím není třeba taktových čar a označení. Dítě dělá rádo to, co ho baví a zajímá, proto by mělo vţdy znát název a slova skladby a umět si představit, o čem skladba je.43

42

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str. 9-11 43

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str. 9-10

38

U skladeb je vţdy třeba si uvědomit, z kolika skupinek se skládá, kolik not kaţdou skupinku tvoří a směr jejího pohybu. Rozdělení not mezi ruce určují noţičky not (R = right/pravá ruka, L = left/levá ruka), viz obr. č. 12.

Obr. č. 12 Ţák vnímá celou notaci jako zvukový obraz a instrukcemi v béţovém sloupci je veden, jak tohoto zvuku dosáhnout.44 Spolu se základy čtení rozvíjí sešit Time to begin i další důleţité dovednosti a návyky, které je třeba mít při osvojování a reprodukci notového textu stále na zřeteli. Patří k nim jasné cítění rytmu, pocit svobody a relaxace při pohybu po celé klaviatuře, schopnost tvoření krásného znělého tónu a jeho zpětné zvukové kontroly, umění kriticky poslouchat vlastní hru a schopnost vymyslet smysluplnou hudební myšlenku. Do doby, neţ se děti seznámí s intervaly, poznávají prostřednictvím skladeb, které hrají a často přepracovávají (např. protichůdné znění co do směru a dynamiky) nebo díky svým vlastním skladbám, které vymýšlí na základě instrukcí, ţe hudba je stále v pohybu. Stoupá, klesá nebo pokračuje ve stejné výšce pomocí opakovaných tónů.45 Způsob práce metodou relativního čtení na konkrétní skladbě je dále popsán v kapitole Pedagogické principy elementárního vyučování Frances Clark. V této fázi jsou ţáci připraveni postoupit k další úrovni čtení – o jakou vzdálenost výš nebo níţ hudba postupuje. Touto cestou poznávají intervaly. Začíná se od sekund. Velikost intervalů se nerozlišuje. Ţáci ještě neznají posuvky, a tak se jedná pouze o vztah mezera-linka a linka-mezera, na klaviatuře

44

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X, str. 9-10 45


39

zase pouze o vztah sousedních bílých kláves. Vţdy je pouţito jen tolik linek a mezer, kolik vyţaduje skladba. Účelem je, aby notace byla co nejjednodušší a nezatěţovala ţáky něčím, co ještě nepotřebují. Intervalová metoda tvoří základ schopnosti čtení. Výchozím tedy není to, ţe se ţák naučí přesnou polohu not v osnově, ale orientace v notovém textu na základě jejich vzájemných vzdáleností. Tento postup lze vysledovat ve skladbě Naptime, která je obsaţena v sešitě Time to begin (viz. obr. č. 13).

Obr. č. 13 Naptime - Šlofík Skladba vyuţívá pouze dvou linek. Znám je pouze název první noty (G) a dále se pokračuje jen podle intervalů. V druhém kroku má ţák skladbu zahrát znovu, podle not, ale začít od jiného tónu (E). Tímto je současně poloţen základ transpozice, ačkoliv transpozici jako teoretickému procesu se věnuje aţ třetí díl 2A.46 Čtení harmonických intervalů je do notace začleněno nenásilně, současně spolu s intervaly melodickými. Zatímco jsou představovány další intervaly – tercie (viz. obr. č. 14), kvarty, kvinty – notová osnova zůstává zjednodušená. Stále je pouţito jen tolik linek, kolik skladba nebo daný interval potřebuje – většinou dvě aţ tři linky. (viz. obr. č. 15).

Obr. č. 14

46

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree: Time to begin. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. English Edition. ISBN 1-58951-010-0, str. 33

40

Obr. č. 15 Shells -Mušle Zpočátku, neţ se ţák seznámí s pětilinkovou osnovou, houslovým a basovým klíčem, slouţí ţákům jako „navigace“ pro polohu not výseč klaviatury, nebo je u částečné osnovy uveden název linky. Nakonec se pak přechází k „velké desetilinkové osnově“(grand staff), ve které se ţák orientuje bezpečně a s jistotou. Díky důsledné a pozvolné přípravě má tento systém čtení pevně ukotvený a není to pro něj nic neznámého. Teprve v dalším kroku se učí názvy not. Jedná se o opěrné noty, které jsou odvozeny od názvů houslového a basového klíče. Houslový klíč je označen jako G klíč a s ním je spojena nota g¹. S basovým F klíčem se pojí nota f malé. Nota c¹ pak leţí přesně uprostřed těchto dvou opěrných not. Ţáci jiţ vědí, ţe interval, který s nimi tvoří, je kvinta. Protoţe však nemá svůj vlastní klíč, hraje aţ druhořadou roli. První nota ve skladbě je buď opěrná, nebo je intervalem z ní odvozena. Jakmile ţák pozná první notu, zbytek skladby opět odvodí pomocí intervalů (viz. obr. č. 16). 47

Obr. č. 16

47


41

V této fázi ţáci pokryjí notový rozsah od H velkého po d². Nemusí se tedy omezovat jen na určitou pozici ruky, tak, jak to dělá mnoho klavírních škol, např. hojně pouţívaná Emontsova Evropská klavírní škola48 (viz. obr. č. 17), Aaronova klavírní škola49, atd., ale mohou hrát kdekoliv s vyuţitím širokého notového rozsahu a větší svobodou pohybu.

Obr. č. 17 Později jsou k dosavadním znalostem připojeny posuvky. První skladby, které obsahují kříţky a bé, se snaţí především poukázat na změny ve zvuku. Tyto změny je třeba slyšet, cítit, ale také vidět na klaviatuře. Současně jsou také představeny zákonitosti jejich trvání. Dalšími opěrnými notami jsou g² a f malé. Autorky tak chtěly navázat na postup, který jiţ započaly – další nota g a f. Tyto noty jsou také dobrou vizuální pomůckou. Jedna nota sedí na úplném vršku „velké desetilinkové osnovy“ a druhá zase visí na jejím spodku. Protoţe jsou obě noty v mezerách, tvoří tak kontrast k předchozím dvěma opěrným notám, které byly umístěny na linkách. V kombinaci s doposud poznanými intervaly, ke kterým se v posledním díle 2B přidá ještě sexta,

48

EMONTS, Fritz. Europäische Klavierschule: Band 1. Mainz: Schott Music International, 1992. ISBN 3-7957-5002-4. Postup této školy spočívá v tom, že si žáci rozšiřují svůj notový rozsah prostřednictvím nových poloh. Pokud se tedy probírá poloha F dur, obě ruce vychází z postavení v pětiprstové poloze F dur, a pouze v této tónině pak následuje řada skladeb. Postupně žák prochází polohami F, C, D, G a A dur. 49

AARON, Michael. Piano course lessons: grade one. Miami: Mills Music Inc., 1973. ISBN 0-89898855-1. Aaronova škola využívá pouze pozice v C dur a G dur.

42

se notový rozsah opět rozrůstá. Po absolvování celé série řady Elementary dítě dovede přečíst a při hře vyuţívat všechny noty od A kontra po e3 (viz obr. č. 18).50

Obr. č. 18 2.1.5 CD a MIDI Kromě základní tištěné podoby nabízí klavírní škola The music tree i své digitální zpracování. To je dostupné ve dvou verzích, a to ve formátu CD a MIDI. Kaţdá z nich je určena jinému účelu. Kompaktní disk poskytuje nahrávky skladeb s doprovodem nebo pouze samotné doprovody, které slouţí jako vzorová ukázka jejich interpretace. Samotný doprovod pak pomáhá ţákovi zaţít zkušenost komorní hry i při domácím cvičení. Soubory ve formátu MIDI nabízí nepřeberné moţnosti, jak pracovat se skladbou. Ţáci mohou kombinovat své sólové party s různými doprovody. V počítači si mohou přizpůsobit jejich tempo a spolu s nimi zkoušet skladby transponovat. O jejich zdařilé zpracování se zaslouţil Sam Holland. Kaţdý z nich představuje jedinečný hudební svět. Jednotlivé hudební styly zahrnují jak klasickou hudbu, tak folk, jazz, blues, rock a mnoho dalších. Zvukové efekty dodávají skladbám vtip a atraktivitu.51 Přínos digitálních souborů nespočívá pouze v potěšení, které u dětí svými moţnostmi vzbuzuje, ale také v oblasti pedagogické. Poskytují totiţ důleţitou motivaci ke cvičení. Tento způsob hudební práce ţáci vnímají jako zábavu, a tak věnují skladbám mnoho času a stále je opakují. Pravidelné pouţívání nahrávek je vede k poslouchání hudby, které je díky jejich zájmu vnímavější. Současně pomáhají

50

Viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Parts 2A and 2B. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. The music tree. ISBN 0-87487-955-8, str. 6 51


43

předcházet vzniku rytmicko-metrických a dynamických nejasností ve skladbě nebo jiţ vzniklé nepřesnosti odstraňovat. Autoři doporučují dva typy cvičení s vyuţitím doprovodů: 1)

Deklamovat text nebo zpívat melodii ještě bez pouţití nástroje, ale současně s doprovodem.

2)

Hrát slabě sólový part za doprovodu CD, dokud skladba nepůsobí jistě. Tato tichá hra můţe být nahrazena hrou na víko klavíru nebo na digitální klavír s vypnutým zvukem.52 Úpravy skladeb nachází svůj přínos také v rozvíjení hudebnosti a

koncentrace. Ţáci postupně překonají fázi, kdy se snaţí doprovod pouze následovat, a dostávají se na úroveň, kdy jsou „nad ním“ s pocitem dirigenta.53

52

CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Parts 2A and 2B. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. The music tree. ISBN 0-87487-955-8, str. 45 53


44

2.2 Náplň jednotlivých dílů

2.2.1 Time to begin První díl Time to begin (neboli Čas začít) je určený nejmladším začátečníkům. Jeho pomalé tempo vyhovuje nejlépe předškolním dětem. Pokud se dítě začíná učit na klavír v mladším školním věku, je ho samozřejmě také moţno vyuţívat, ale pak uţ je ke zváţení, jestli nevybrat jen některé stránky. Na druhou stranu přeskočit tento díl znamená začít hrát přímo z velké desetilinkové osnovy bez jakékoliv přípravy, která pak dítěti můţe chybět. Tento sešit je rozdělen do devíti kapitol, přičemţ kaţdá kapitola se dále člení na Discoveries (nové poznatky) a Using what you have discovered (nové poznatky v praxi). Pouţití v praxi znamená uplatnění nových znalostí přímo na skladbách. Kromě skladeb tato podkapitola obsahuje ještě další podkapitoly jako je Rhythm (Rytmus), Written work and composing (psaní a komponování) a od třetí kapitoly ještě Warm-Ups („rozehřátí“ - technická cvičení). Hned na začátku je ţák uveden do světa hudby jako do světa plného úţasného dobrodruţství a současně mu jsou představeni dva průvodci Chip a Bobo, kteří ho pak provázejí i následujícími díly. V první kapitole se dítě učí, jak hudba zní a vypadá, kdyţ stoupá nebo kdyţ klesá, a současně se seznamuje s prvními hudebními symboly – notou čtvrťovou a půlovou. Znalost těchto dvou oblastí stačí k tomu, aby dítě mohlo začít hrát z not. Způsob čtení not je v tomto díle (aţ na úplný závěr sešitu) relativní nebo částečně relativní.54. Nad kaţdou skladbou je vyobrazen výřez klaviatury (viz. obr. č. 10), který slouţí jako návod pro výchozí postavení rukou (které prsty začínají hrát na kterých klávesách). První skladby jsou hrány oběma rukama na dvou tónech v různých oktávách, přičemţ tyto dva tóny jsou rozděleny mezi obě ruce. V otázce prstokladu je zpočátku dána dítěti volnost, je uvedena pouze značka – L (levá ruka) a R (pravá ruka), o něco později je jiţ určeno, má-li ţák hrát třetím nebo druhým prstem. Jiné prsty nepouţívá, aţ ke konci sešitu 54

Tzn., že notový text je psán bez linek nebo v osnově s menším počtem linek, kde umístění noty neodpovídá její reálné poloze. Jde pouze o vztah a vzdálenost mezi notami.

45

přidává čtvrtý prst. Skladby jsou členěny do dvou nebo čtyř skupinek a noty jsou zatím bez linek. Dítě tak vnímá polohu jednotlivých skupinek, která určuje, ve které oktávě hraje a také pohyb not v rámci skupinky, které zase určují, kterou ze dvou kláves pouţije. Výchozím úhozem je portamento, to však není samoúčelné. Vzhledem k faktu, ţe se ruce mezi sebou kaţdý tón střídají nebo je tón zopakován, je moţné dosáhnout legatového zvuku, přestoţe jednotlivé prsty ještě legatovou hru neovládají. Tímto způsobem se uţ od začátku pěstuje sluch. Současně se tak předchází nepřirozenému roztrhání melodie, které je často způsobeno novým pohybem na kaţdý tón při hře portamento. Vzápětí se pak přechází ke hře legato, která je spojena se značkou obloučku. Děti se učí svázat dvě noty nejprve druhým a třetím prstem, později i čtvrtým. Stále však zůstávají obě ruce propojeny. Vázané noty jsou vţdy součástí skupinky, která je rozdělena mezi obě ruce. Na kraji strany v béţovém sloupci jsou u kaţdé skladby uvedeny pokyny k jejímu nácviku a uvědomělé hře (viz. obr. č. 19). Jedná se o výše zmíněného průvodce ke hře. Vedle informací, typu, které ruce hrají a jaká je jejich výchozí poloha, obsahuje otázky, týkající se jednoduchého rozboru skladby, např. z kolika skupinek se skladba skládá, kolik not tvoří kaţdou skupinku, která ruka začíná, jaký je směr melodie (stoupající x klesající), atd..

Obr. č. 19

46

Smysl pro formu je rozvíjen také cílenými úkoly, které vyţadují srovnávání určitých modelů, např. zakrouţkovat takty ve druhém řádku, které se liší od notového textu prvního řádku (viz. obr. č. 20).

Obr. č. 20 Beethoven’s Ninth – Beethovenova Devátá Pod skladbou je vţdy ve zmenšené osnově uveden doprovod pro učitele. Je velmi jednoduchý, aby jej zvládl kaţdý pedagog a současně se mohl věnovat ţákově hře. Pro inspiraci jsou všechny skladby uvedeny na CD, který je moţno ke škole zakoupit. Kaţdá skladba je zde uvedena ve dvojí podobě. Poprvé je ţákův part doprovázen partem učitele, podruhé je nahrán pouze samostatný doprovod. Název kaţdé skladby odpovídá jejímu charakteru nebo pohybu melodie. Dítě je postupně vedeno, pomocí béţových sloupců, uvědomit si před skladbou, o čem je, a představit si, jak chce, aby zněla. Před samotnou hrou je dítěti často doporučeno vyklepat si lehce skladbu na víko klavíru a říkat, který prst hraje. Další etapou v nácviku skladeb je dynamika. Ve druhé kapitole dítě poznává forte a piano. Ve skladbách si předem uvědomuje, jak silně chce hrát, jinak se jejich obtíţnost nemění. Jednotlivé skladby se od sebe celkově příliš neliší. Poměrně dlouhou dobu mají podobu jen střídavých tónů, hraných na skupině dvou černých kláves, které jsou rozdělené mezi obě ruce. Mění se jen směr melodie, notové hodnoty nebo začínající ruka. Škola přitom klade prostřednictvím otázek v béţovém sloupci důraz na to, uvědomit si, v čem se nová skladba od minulé shoduje a v čem odlišuje. Ke stoupajícím a klesajícím notám se poté přidávají tóny stejné výšky a po notě půlové je ţák ještě před notou celou seznámen s notou třídobou půlovou s tečkou.

47

Jiţ jsem zmínila, ţe první skladby jsou psány velkými notami bez linek, postupně se pak přechází ke dvoulinkové osnově. Dítě se současně učí pojmy linka a mezera a jak vypadá pohyb sekundy. Vyuţívá se jen umístění na horní nebo spodní lince a prostřední mezery. Pro širší tónový rozsah se přidává třetí linka a ţák se seznamuje s terciemi. Tím vzniká moţnost hry dvojhmatů, které jsou rozdělené mezi dvě ruce. S kaţdou další linkou poznává ţák další intervaly aţ po kvintu. Vţdy je však propojena představa jejich znění se stránkou vizuální. Po seznámení s houslovým a basovým klíčem, které jsou od začátku spojeny s názvy g a f klíč, přichází pětilinková osnova a následně, v závěru sešitu, velká desetilinková osnova s opěrnými tóny f1, c1, g. Dětem je vysvětleno, ţe aţ na výjimky patří vţdy pravé ruce part houslového klíče a levé ruce zase part basového klíče. Tento díl zahrnuje i stránky spíše teoretického rázu. Jedná se hlavně o kapitoly s názvem Written work and composing (psaní a komponování), jejichţ součástí je opakování probrané teorie s tuţkou v ruce. V první řadě jde o procvičování názvů kláves. Dítě se učí poznávat klávesy v souvislosti s polohou skupinek černých kláves. Se skupinkou dvou černých kláves jsou tedy spjaty klávesy C, D, E a se skupinkou tří černých F, G, A, H. V druhé řadě se pak jedná o opakování intervalů, taktéţ formou doplňovaček. V sešitě se dále nachází kapitoly Rhythm (Rytmus), které se pohybují na pomezí teorie a praxe. Zde jsou uvedeny pouze rytmické řádky. Ty jsou ze začátku podloţené textem, dokud není ţák seznámen s taktovým označením. V zadání je vybízen podtrhávat notové hodnoty příslušným počtem čárek podle počtu dob, doplnit chybějící taktové čáry a taktová označení, poté počítat a ukazovat prstem průběh notového textu. Nakonec se dítě na kaţdou notu spolu s říkáním textu přehupuje z nohy na nohu. Toto přehupování se někdy následovně mění v malé pohybové cvičení, kdy na kaţdou dobu dítě dělá pohyb paţí. Aby se ţákova klavírní technika rozvíjela soustavně, jsou v průběhu sešitu zařazována Warm-Ups for daily practise (Denní technická cvičení). První technická cvičení tvoří skupinky o třech notách pod obloučkem rozdělené mezi dvě ruce. Hrají se jen na černých nebo jen bílých klávesách vţdy ve třech různých oktávách. Postupně se délka skupinky, kterou tvoří řada sousedních tónů, prodluţuje, ruce se od sebe oddělují a kaţdá cvičí samostatně. Cílem těchto cvičení je plynulá a přirozená hra legato.

48

Nespornou předností školy je snaha rozvíjet tvořivost dítěte od úplného počátku. V tomto směru povaţuji za více neţ přínosné malé kompoziční úkoly obsaţené v kapitolách Written work and composing (psaní a komponování). Jejich zadání jsou jednoduchá a jasná. Uvedu příklad: „Vymysli si vlastní skladbu. Hraj na skupinkách 2 černých kláves po celé klaviatuře nahoru i dolů. Tvá skladba můţe být o skákající ţábě, padajícím dešti, výtahu nebo o čemkoliv jiném, co se ti líbí.“

55

V

další etapě pak děti mají hrát v určité dynamice, pouţít konkrétní notové hodnoty nebo hrát podle uvedených rytmických modelů. Tvořivost rozvíjí také některé úkoly v béţovém sloupci u jednotlivých skladeb, které například navrhují interpretovat skladby v protikladném vyznění, a to co do dynamiky, směru nebo výměny partů obou rukou.

2.2.2 Time to begin – Activities Pracovní sešit Activities představuje ideální doplňující materiál k učebnici Time to begin. Nabízí vyuţití doma i ve výuce. Domácí příprava se totiţ často omezuje jen na nácvik samotných skladeb a opakování teorie postrádá. Děti rády malují a řeší hádanky nebo hlavolamy. Kdyţ se teorie probírá touto formou, jako je tomu i v The music tree, děti se jí učí s radostí a nepovaţují ji za povinnost ale hru. Pracovní sešit přípravného dílu nemá zcela jasné členění nebo osnovu a postrádá také obsah. Ačkoli učební náplň jednotlivých kapitol koresponduje s učebnicí, nové poznatky jsou zde zahrnuty jakoby do souhrnného opakování předešlého, a tak se člověk na ně nezaměřuje jako na něco nového. Velká pozornost je věnována zejména procvičování hudební abecedy oběma směry, intervalům a pohybu melodie, kdy na základě jejího schématu dítě určuje názvy not. Přestoţe se jedná o sešit určený převáţně předškolním dětem, předpokládá jiţ schopnost čtení a psaní. Základem je znalost velkých tiskacích písmen hudební abecedy. S tou si ţák vystačí, pokud má k ruce někoho, kdo mu přečte jednotlivá zadání úkolů. Na druhé straně je zde také mnoho listů, které je moţné zvládnout i bez

55

CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree: Time to begin. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. English Edition. ISBN 1-58951-010-0, str. 13

49

těchto schopností. Proto je jej moţné vyuţívat i ve skupinové výuce klavíru, kdy je potřeba na chvíli jednoho ţáka zaměstnat a po tu dobu mu nevěnovat pozornost.

2.2.3 Part 1 Druhý díl s názvem Part 1 vychází z předchozího sešitu Time to begin. V mnohém se jejich látka překrývá, avšak tento sešit jiţ volí rychlejší postup. Stejně tak se příliš neliší ani členění školy. Kaţdá z deseti kapitol je opět rozdělena na dvě části: Discovery a Using what you have discovered, která obsahuje mimo jiné i improvizaci a technická cvičení (Warm-Ups). Rozvoj schopnosti čtení staví na důkladném osvojení opěrných not, které tvoří základní tónový materiál prvních skladeb. Pro lepší zapamatování jsou podloţeny textem, jenţ zpočátku obsahuje názvy těchto tónů (viz. obr. č. 21). Návrh českého překladu: F C F C se převracet chce.

Obr. č. 21 F and C – F a C Hlavní náplní Part 1 jsou intervaly. Zde však autorky volí jiný učební postup neţ v předchozím díle. Nejprve přichází se sekundami, následují kvinty, poté tercie a aţ nakonec kvarty. Intervaly opět vychází z opěrných tónů. Ţák se seznamuje se sekundami stoupajícími a aţ poté s klesajícími. Jejich základním tónem je vţdy f malé, c1 nebo g1. Ty jsou později vyplněny řadou těchto sekund. Při osvojování nových intervalů se dítě současně učí, jak daný souzvuk vypadá na klaviatuře a v notách (viz. obr. č. 22).

50

Obr. č. 22 Téměř v ţádné kapitole nechybí stránka věnující se improvizaci nebo komponování. Improvizace je aţ na výjimku pěstována formou čtyřruční hry s učitelem (viz. obr. č. 23). Ţák je veden jasnými instrukcemi. Stále je nabádán podřídit se doprovodu, zapasovat se do něj a vzájemně se poslouchat. Výseč klaviatury nebo slovní pokyn určí polohu rukou. Ţák hraje zprvu podle určitých modelů bez osnovy, střídá ruce, stejně tak i skupiny černých a bílých kláves a v závislosti na charakteru skladby připojí i pedál. Postupně jsou tyto modely abstraktnější, ţákovi je dávána stále větší tvůrčí volnost a vymýšlí si zcela vlastní melodie.

Obr. č. 23 The Deep - Hlubina V druhé polovině sešitu, po tom, co si jiţ ţák osvojil základy čtení not, je improvizace téměř zcela nahrazena kompozicí. Ta se od improvizace liší především menší spontánností, větším zapojením racionální sloţky a samostatné práce. Dítě jiţ hraje samo bez doprovodu učitele. Vţdy má za úkol dokončit započatou skladbu. Musí si uvědomit, jaký je základní prvek skladby, na kterém je postavena, a v tomto duchu pokračovat (viz. obr. č. 24). K tomu se později připojuje i poţadavek určité formy.

51

Obr. č. 24 Rockin’Fourths – Rockové kvarty I tento sešit je opatřen průvodcem, který radí, jak zvítězit nad skladbou, mění se však jeho forma. Ze školy mizí béţový sloupec a návod je místo toho včleněn přímo do textu mezi skladby. Stále klade důraz na přípravu před skladbou a předem uvědomělou hru formou otázek, vysvětlivek a doplňovaček. Na kaţdý nový poznatek upozorňuje červená cedulka „new!“. Tímto způsobem se ţák seznamuje s novými dynamickými znaménky, repeticí, dělením intervalů na harmonické a melodické nebo staccatem. To vzniká pouze zkrácením úhozu legato. Dítě totiţ do té doby, na rozdíl od české metodiky, nezná portamento, výchozím úhozem je pro něj legato. Dále se seznamuje s ligaturou, předtaktím, pomlkami a posuvkami. Skladeb, kde obě ruce hrají současně, je v sešitě velmi málo, mnohem více převaţují ty, kde ruce na sebe navazují. Pokud se objeví současná hra, většinou se jedná o melodii s velmi jednoduchým doprovodem, který tvoří konstantní sled intervalů – převáţně kvint. Jejich tónový materiál tvoří vţdy právě probíraná látka (intervaly, pomlky atd.). Většina skladeb je opět opatřena jednoduchým doprovodem pro učitele, zaznamenaným v jedné zmenšené osnově. Ţáci stále pracují s formou. Hledají podobnost nebo rozdílnost taktů nebo dílů ve studovaných skladbách. Zpočátku jen krouţkují stejné nebo odlišné takty, později označují písmeny formové schéma. Technická cvičení jsou uváděna dvěma způsoby. Buď je uvedena poloha krajních prstů a následně se hraje jen podle prstokladu (viz. obr. č. 25), nebo je zaznamenáno celé cvičení v notách (viz. obr. č. 26). Ta jsou vţdy krátká a výstiţná, o rozsahu dva aţ osm taktů. Cvičí se vţdy kaţdou rukou zvlášť v různých oktávách. Jejich náplní je opět látka probíraná v celé kapitole. Učí-li se ţák tercie, pak je i technické cvičení sestaveno z tercií.

52

Obr. č. 25

Obr. č. 26

2.2.4 Part 1 – Activities Stejně jako v učebnici Part 1, tak i v tomto pracovním sešitě je velká pozornost věnována procvičování intervalů. Jednotlivé kapitoly opět korespondují s učebnicí. Kromě opakování teorie obsahuje kaţdá kapitola podkapitoly Rhythm (Rytmus) a Sight-playing (Hra z listu). Způsob práce s rytmickými hodnotami se v průběhu sešitu příliš nemění. Děti se pohupují v rytmu, podtrhávají noty čárkami podle příslušného počtu dob, doplňují taktová označení nebo taktové čáry a vytleskávají rytmické úseky. Začínají jedním pásmem, později tleskají dvě pásma současně. V úkolech s názvem Rhythm detective (Detektiv rytmu) hledají takty, které pro odlišný počet dob do řádku nepatří. Za velmi přínosné a v klavírních školách ne zcela běţné povaţuji podkapitoly zabývající se hrou z listu. Na začátku je vysvětlen její pojem a poté uvedeny instrukce, jak si při hře z listu počínat. Ty dítěti radí, aby si zakrouţkovalo, v jakém klíči bude hrát, a aby si při hře jasně počítalo. Ţák má hrát znělým tónem v pomalém tempu, nesmí se zastavovat a dívat se při hře na ruce, jen do not. Aby to lépe zvládlo, je třeba nechat leţet prsty stále na klávesách. Tyto řádky, většinou v rozsahu čtyř taktů, jsou vţdy mnohem snazší neţ skladby, které děti hrají. Jako další formy opakování teorie škola zařazuje úlohy s názvem Matching, při které dítě určuje, co do tabulky nepatří, nebo naopak spojuje, co patří k sobě, a také sčítá rytmické hodnoty. Crossword puzzle je typ kříţovky poskládané z hudebních pojmů. V průběhu školy je několikrát zařazen Keyboard dictation (Klávesový diktát), viz. obr. č. 27. Na ten jsou potřeba dvě osoby. Ţákovi je známa jen první klávesa a prst, kterým má začít. Druhá osoba pak diktuje, jakým směrem a o jaký interval má ţák postupovat dál. Výsledkem je poslední klávesa.

Obr. č . 27 53

Spot-placing je úkol zaměřený na vyhledání not, odvozených od nejbliţších opěrných tónů. (viz. obr. č. 28).

Obr. č. 28 Which one? slouţí k procvičování jiţ probraných not. Ţák vybírá ze dvou moţností, který notový úsek odpovídá příslušné řadě písmen (viz. obr. č. 29).

Obr. č. 29 V závěru kaţdého pracovního sešitu je zařazeno Glossary (Vysvětlivky), kde je u jednotlivých značek uveden vţdy jejich název včetně jejich významu.

2.2.5 Part 2A Třetí díl řady Elementary pokračuje v systému, nastaveném v předchozím díle. Jednotlivé úlohy jsou opět o něco obtíţnější a ţák se seznamuje s další teorií. Důleţitou novinkou je pro dítě připojení harmonického pedálu ke skladbám. Dříve jiţ sice mělo příleţitost pouţít pedálu při improvizaci, jeho uplatnění však ještě nebylo řízené ani v notách zaznamenané. Dalším novým poznatkem jsou půltóny a celé tóny. Průvodce Chip ukazuje všechny jejich podoby na klaviatuře i v osnově. Ţák se následně seznamuje s pětiprstovou polohou dur a moll, které jsou uvedeny ve vzájemném kontrastu, a

54

pomocí nich transponuje první jednoduché úryvky. Od intervalů se jiţ přechází k durovým a mollovým akordům. Dítě se učí doprovázet melodie pomocí dvou základních harmonických funkcí – tóniky a dominanty. Místo písmen je značí římskými číslicemi I a V. Postup je takový, ţe nejprve si musí zcela osvojit melodii a uvědomit si tóny, patřící do tónického kvintakordu. V další fázi hledá ve skladbě takty, kde tyto tóny převaţují, a k nim připíše tóniku. Do zbylých taktů pak doplní dominantu. Ţák rozšiřuje svou dosavadní znalost not o další opěrné noty – „velké F“ a „g2“. Zajímavé je, ţe opěrné noty „malé c“ a „c2“ jsou vynechány. Zatímco v minulém díle a první části tohoto dílu byla náplň improvizace a kompozice odlišná, učitelův doprovod z improvizace postupně mizí a charakter těchto činností splývá. U skladeb se začíná uplatňovat současná hra obou rukou a neustále je vyţadován rozbor, který je obohacen o nové znalosti z oblasti tóniny, harmonie, formy, intervalů a dalších poznatků. Technická cvičení – Warm-ups jsou vytvořena na základě probírané teorie, která zahrnuje zejména pětiprstové polohy dur a moll, rozloţené akordy a jejich figurace nebo dvojhmaty jiţ osvojených intervalů.

2.2.6 Part 2A – Activities Za hlavní přínos pracovního sešitu Part 2A povaţuji především nově vzniklou podkapitolu Accompanying and Transposing (Doprovod a transpozice), která je součástí kapitol s názvem Theory (Teorie). Tyto dovednosti nevychází jen z pouhých pokusů „ladí-neladí“, jak je na hudebních školách často zvykem, ale z logického chápání. V kapitolách Theory (Teorie) ţák nejprve procvičuje učivo, se kterým se seznámil v učebnici. Patří sem půltóny, celé tóny, durové a mollové, pětiprstové polohy a akordy. Pětiprstové polohy ţák tvoří podle vzorců, které definují uspořádání půltónů a celých tónů. Jakmile ţák tyto vzorce ovládá, je schopný tyto polohy bez problému transponovat do různých tónin. Durové a mollové akordy pak vychází z těchto pětiprstových poloh, jelikoţ jsou postaveny na jejich

55

prvním, třetím a pátém stupni. Nakonec přichází „neakordické tóny“ 56, čímţ jsou myšleny tóny na druhém a čtvrtém stupni, nepatřící do akordu. Toto učivo je do školy zařazeno právě kvůli doprovodům. Ačkoliv formu prvních doprovodů představuje

jen

pouţívání

čisté

„dudácké“

kvinty,

později

se

přechází

k harmonickým funkcím. Akordické tóny jsou doprovázeny tónikou, neakordické tóny dominantou. Pozornost je věnována také proměňování dur-mollové tonality. Kapitoly Reading (Čtení) procvičují noty nápaditým způsobem, přičemţ kladou důraz na logické propojování souvislostí. Zajímavá je například úloha Copying (Kopírování), která se zaměřuje na zápis not, které se objevují ve dvou podobách v houslovém i basovém klíči. Úkolem je vést zápis v paralelních primách tak, ţe notový text v basovém klíči kopíruje zápis v klíči houslovém (viz. obr. č. 30).

Obr. č. 30 Druhá varianta této úlohy spočívá v kopírování melodické linky přes oktávu, přičemţ ţák vychází ze znalosti opěrných not a dále jen odvozuje velikost intervalů (viz. obr. č. 31).

Obr. č. 31

56

V originále jsou nazývány Non-Triad Notes, viz. CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam, STEVE, Betts. The Music Tree Activities: Part 2A. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. English Edition. ISBN 1-58951-023-2

56

Dále je také procvičován nově rozšířený notový rozsah, zahrnující noty od H velkého po d³. Při opakování intervalů je zase věnována pozornost neustálému propojení jejich psané podoby s klaviaturou. Tak jako v učebnici ţák veškeré probírané učivo procvičuje prakticky ve skladbách a prostřednictvím technických cvičení, v pracovním sešitě tuto praktickou úlohu přebírá hra z listu (kapitoly Sight-Playing). Ta se dělí na dva typy. Prvním typem je hra, která výrazně nevybočuje z pětiprstové polohy (někdy dochází ke změnám durové za mollovou tercii) a nevyţaduje tak změny polohy ruky (viz. obr. č. 32). Druhá obtíţnější varianta s názvem „dobrodruţná hra z listu“ (Adventures in Sight-Playing) jiţ tuto změnu vyţaduje. V kaţdé kapitole je tato dobrodruţná hra zaměřena na určitý interval. Jiný ani nepouţívá. Jedná se vţdy o sekvenční cvičení. Ke změně polohy ruky dochází výlučně v situaci, kdy se vymění prsty na opakovaném tónu (viz. obr. č. 33).

Obr. č. 32

Obr. č. 33 V kapitolách, zabývající se rytmem (Rhythm) jsou představeny sloţitější rytmy v podobě čtvrťové noty s tečkou a tečkovaného rytmu.

2.2.7 Part 2B Poslední čtvrtý díl Part 2B je završením celé řady Elementary. Jeho hlavní náplní jsou stupnice. Škola se je snaţí vysvětlit jak teoreticky, tak probrat i její jednotlivé technické prvky. Ţák se seznamuje se všemi durovými tóninami do dvou kříţků a béček. Jedná se tedy o stupnice C, G, F, D a B dur. Jsou vysvětleny následujícím způsobem: Jako první je v kapitole uvedena skladba s názvem „Frolic“ neboli „Veselí“ (viz. obr. č. 34a) a pod ní obrázek klaviatury (viz. obr. 34b). Ţák má do obrázku 57

klaviatury zaznačit veškeré pouţité noty ve skladbě, aţ se z kláves poskládá stupnice. Seznámí se s předznamenáním a ujasní si, na kterém stupni leţí půltóny a celé tóny.

Obr. č. 34a Frolic - Veselí

Obr. č. 34b Poté si zahraje druhou skladbu s názvem „High dive“ neboli „Útěk a pád“ (viz. obr. č. 35), která je zrytmizovanou stupnicí. Tento postup je stejný pro všechny tóniny. Stejně tak se neliší ani názvy dvou zmiňovaných skladeb, které jsou v kaţdé nové tónině pouhou transpozicí.

Obr. č. 35 High Dive – Útěk a pád Mnoho další nových poznatků se uţ však v tomto sešitě neobjevuje. Jedná se především o novinky z rytmické oblasti, a to trioly a sloţitější taktová označení. Mimo jiné dochází i k malému rozšíření znalosti intervalů o interval sexty. Zajímavý je jejich technický výklad, který vychází z rozšíření pětiprstové polohy. Místo prostého roztaţení ruky ţák cvičí odtaţení palce od ostatních prstů (viz obr. č. 36a),

58

později pak odtaţení ostatních čtyř prstů od palce (viz. obr. č. 36b). Toto přesouvání palce procvičuje prostřednictvím doprovodů k melodii pravé ruky, které jsou utvořeny pouze z harmonických kvint a sext.

Obr. č. 36a

Obr. č. 36b

Velká pozornost je věnována novému technickému prvku – překladům a podkladům prstů. Jako první se učí dítě překládat pouze druhý prst přes palec, v další kapitole jiţ překládá dvojici druhého a třetího prstu a nakonec přichází podklady palce pod touto dvojicí prstů. Kapitoly komponování a improvizace se svým charakterem opět oddělují. Kompoziční práce je většinou zaloţena na dokončování započatých skladeb pomocí transpozice nebo pokračováním v určitých rytmických, melodických, harmonických nebo prstokladových modelech. Improvizace ţáka zase nabádá k vyuţití nejrůznějších prvků v podobě celých tónů, klastrů, hry na černých klávesách nebo libovolné hře v neobvyklých taktech, vymýšlení bluesových melodií, atd.. Technická cvičení vychází, stejně jako v minulém díle, z pětiprstových poloh, které jsou postupně obohacené o jiţ zmíněné překlady a podklady prstů. Jiná cvičení zase probírají střídání intervalů kvinty a sexty nebo odtaţení prstů od palce a opačně na rozpětí sexty. Pro tento typ techniky je zde pouţito např. Hannonovo technické cvičení č.1 (viz. obr. č. 37). Vesměs se však jedná o cvičení vytvořená autorkami.

Obr. č. 37

59

2.2.8 Part 2B – Activities Pracovní sešit Part 2B - Activities se svým obsahem a způsobem, jakým předkládá teorii, téměř neliší od učebnice. Dá se dokonce říci, ţe se oba sešity často překrývají. Kdyţ jsou vysvětlovány durové tóniny a stupnice, v obou sešitech jsou pouţity stejné definice, stejné obrázky osnov a klaviatury se stupnicemi a stejným způsobem se pokračuje i při praktickém osvojení. Vţdy je předloţena zrytmizovaná stupnice v rozsahu jedné oktávy, která je rozdělena po tetrachordech mezi obě ruce (viz. obr. č 38).

Obr. č. 38 V pracovním sešitě je pouze navíc připojena teorie kvintového kruhu. Teorii kvartového kruhu se děti vůbec neučí. Stupnice s kříţky následují za sebou po vzestupných kvintách a stupnice s béčky zase po sestupných kvintách. Rytmické kapitoly (Rhythm) jsou zaměřeny především na osvojení triol. Ty jsou vysvětleny jako součást pochodového rytmu (viz. obr. č. 39).

Obr. č. 39 Marching - Pochodování

60

Ke konci sešitu jsou pak vysvětleny sloţené takty jako

a jejich

počítání. V kapitolách zabývajících se čtením (Reading), jsou neustále procvičovány intervaly včetně nových sext a všechny doposud probrané noty. V tomto díle se opět střídají dva typy hry z listu. Pro všechny „dobrodruţné hry z listu“ platí stejné poţadavky: Před samotnou hrou si uvědomit, kde dochází ke změně polohy ruky, důraz na plynulost hry, pevné konečky prstů, volné zápěstí a paţe. Ty jsou pak často doplněny o tyto další: Uvědomit si předem velikosti intervalů a rytmus a cítit cvičení melodicky. Ţák, který úspěšně prošel cvičeními, obsaţenými ve všech dílech aţ po Part 2B, úspěšně dosáhl základní úrovně klavírní hry a jako všestranně rozvíjená hudební osobnost se umí bezpečně orientovat v mnoha výše zmíněných hudebně teoretických i praktických oblastech.

61

3 Návrhy pro práci s pracovním sešitem Time to begin Activities V úvodu mé práce jsem se zmínila, ţe školu The music tree ráda vyuţívám zejména pro její pracovní sešit prvního dílu Time to begin- activities, který nabízí velké mnoţství pracovních listů. V této kapitole bych proto chtěla předloţit různé návrhy, jak s těmito listy pracovat. Nejedná se jen o moje návrhy, ale často zde čerpám z rad zkušených pedagogických osobností. Nezabývám se jiţ zadáním, které navrhuje autor, ale dalšími moţnostmi vyuţití. Protoţe se typ úkolů na jednotlivých stránkách často opakuje a mění se pouze jejich obtíţnost nebo se jedná o listy, které slouţí pouze svému zadání, vybírám jen několik exemplářů, jejichţ náplň a vyuţití se liší. Pořadí uvedených listů ani práce s nimi proto nepředstavuje ţádný vědomě ucelený metodický postup.

Strana 4

Obr. č. 40

1)

Pedagog ukazuje střídavě na jeden ze dvou třítónových modelů, na

základě kterých ţák hraje libovolné tři tóny stoupající nebo klesající. 2)

Pokud jiţ dítě zná hudební abecedu, procvičuje ji tím způsobem, ţe

pedagog řekne název jednoho tónu, např. „G“ a ukáţe na jeden z modelů, např. 62

stoupající melodie. Dítě vyjmenuje tři po sobě jdoucí tóny od daného tónu v určitém směru. V tomto případě by mělo odpovědět „G A H“. 3)

Noty představují pouze směr, ne počet. Dokud pedagog ukazuje na

model v jednom směru, např. stoupajícím, dítě hraje na klavír tak dlouho řadu stoupajících tónů, dokud pedagog nezmění směr ukázáním na druhý model.

Strana 5

Obr. č. 41 U amerických dětí se hudební abeceda shoduje s tou, kterou se učí ve škole. Výchozím písmenem je tedy tón „A“. Můţe za to skutečnost, ţe české „H“ je nahrazeno anglickým „B“. Pro českou výuku je proto nutné si veškeré listy s anglickou hudební abecedou upravit tak, aby začínala tónem „C“. Po vyplnění prázdných okének je moţné je vystříhat a vyuţít ke hře. Pokud vyučujeme děti ve skupince, mohou mezi sebou soutěţit. Kartičky zamícháme a účelem hry je seřadit je v co nejkratším čase ve správném pořadí. Můţeme poţadovat i abecedu pozpátku. Pokud máme listů více, hru je moţno rozšířit i na několik oktáv. Dítě tak zjistí, ţe řada sedmi tónů se stále opakuje.

63

Strana 6

Obr. č. 42 Ke straně 6 nabízím dvě moţnosti vyuţití: 1)

Po vyplnění rámečků podle pokynů autora (do všech horních rámečků

nakreslit noty čtvrťové a do všech spodních noty půlové) kartičky vystříháme. Dítě sestavuje různé rytmy a tleská je na rytmické slabiky57: Nota čtvrťová – TÁ, Nota půlová – TÁJÁ. Kartičky můţeme dále vyuţít i k improvizaci na černých klávesách. Dítě si zpívá tyto sloţené řádky na rytmické slabiky a vymýšlí různé melodie. 2)

Obtíţnější variantou je nevyplňovat rámečky podle návodu, ale

nakreslit do nich jiné noty, které jiţ dítě zná, např. osminové nebo celé. Následující postup je stejný. Rytmus tak bude ale pestřejší.

57

Používám rytmické slabiky převzané z Klavihrátek,

viz. OPLIŠTILOVÁ, Iva, HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky. Přípravný pracovní sešit: s pastelkami u klavíru. Praha: Editio Bärenreiter, 2009. ISMN 979-0-2601-0464-8

64

Strana 10

Obr. č. 43 Obrysy rukou nabízí mnoho vyuţití, nejčastěji ve spojení s básničkou, pojednávající o jednotlivých prstech. Judovina-Galperina58 vyuţívá obrysy rukou v kombinaci s umělohmotnými čísly. (Dítě si můţe obkreslit ruce samo nebo vyuţít připraveného listu.) U kaţdého prstu kontury postavíme příslušnou číslici (1-5). Během čtení básničky „O pěti prstech“ (viz. příloha č. 1) se dítě dívá na nakreslené ruce a sleduje číslice. S kaţdou slokou pedagog přenese určitou číslici z papíru na prst ţáka. Tímto způsobem si dítě rychle osvojí vzhled číslice a přiřazení k jednotlivým prstům. Stejně tak je moţné pouţít i známou dětskou říkanku Františka Hrubína Paleček a jeho kamarádi (viz. příloha č. 2), kterou navrhuje ve své knize59 Marcela Slaná. Pedagog přitom nemusí přenášet číslice, ale dítě si je můţe během říkanky malovat ke konkrétním prstům kontury. Po tom, co se dítě seznámilo s číslicemi, můţe je procvičovat jednoduchým způsobem. Své konečky prstů poloţí na konečky prstů kontury a pedagog diktuje, kterým prstem má zaťukat. 58

JUDOVINA-GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb Jsem pedagog dětí. 1. vyd. Brno: LYNX, 2000. ISBN 80-902932-0-4 59

SLANÁ, Marcela. Kdo si hraje, ten je zdravý… 2. vyd. Brno: nakladatelství LYNX, 2010. ISBN 978-8086787-20-6

65

Strana 13

Obr. č. 44 Obrázek klaviatury představuje mnoho moţností práce a hry. Současně je však moţnost nahradit jej ţivou klaviaturou, která je díky vazbě s tónem zajímavější a navíc rozvíjí sluchovou představu. Uvádím zde tedy jen typy her, kde absence zvuku není nevýhodou. Různé formy vyuţití klaviatury nabízí Klavihrátky60, např.: Pedagog určí jakoukoliv klávesu a ţák ji co nejrychleji zaškrtne, oba si mohou tyto úlohy střídat aţ do úplného vyčerpání kláves. Podobným způsobem mohou postupovat tak, ţe střídavě jmenují tóny hudební abecedy, ale tentokrát ve správném pořadí, např. pedagog „C“, ţák „D", pedagog „E“, atd., přičemţ zaškrtávají příslušnou klávesu.

60

OPLIŠTILOVÁ, Iva, HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky. Přípravný pracovní sešit: s pastelkami u klavíru. Praha: Editio Bärenreiter, 2009. ISMN 979-0-2601-0464-8

66

Strany 20, 21

Obr. č. 45 Tyto stránky vypadají velice jednoduše. Jejich význam spočívá v poloţení základu pro práci s formou. Dítě pouze zrakem určuje, který rámeček je jiný neţ ostatní a ten škrtá. Další úrovní však můţe být propojení vizuální stránky s nástrojem. Jakmile pozná, který rámeček mezi ostatní nepatří, předvede na klavíru, proč tomu tak je. Zahraje obě varianty v kaţdé skupince a vysvětlí rozdíl mezi nimi. I zde je opět moţno kartičky vystříhat a pouţít k improvizaci jako u strany 6. Neměly by ale být přeškrtané. Je však třeba vybrat jen ty, kde je rytmus třídobý, aby měla skladba jednotné metrum. Druhou variantou je hra, při které pedagog ukazuje na určitou kartičku a ţák ji zahraje. Nebo opačně, pedagog hraje a ţák hádá, o kterou kartičku se jedná.

67

Strana 30

Obr. č. 46 Cílem je propojení pojmů se značkou. Pojmy jsou natištěny na kolečkách (planetách) a značky na hvězdičkách. Anglické názvy je třeba přelepit za české. Moţné také je rozšířit počet kartiček o další s jinými značkami. Následující dvě hry opět vyţadují jejich vystříhání. 1)

„Pexeso“ – pravidla jsou známá. Všechny karty jsou otočené písmem

dolů a ţák hledá správnou dvojici (hvězdička-kolečko). 2)

„Kufr“ – ţák má hvězdičky a pedagog kolečka. Cílem ţáka je získat

všechny učitelovy kartičky do páru ke svým hvězdičkám. Aby je získal, musí popsat svou značku (vytvořit definici) takovým způsobem, aby nevyslovil její název a přitom pedagog pochopil, kterou má na mysli. Roli učitele můţe nahradit druhý ţák.

68

Strana 31

Obr. č. 47 Zde dítě procvičuje intervaly od primy (opakovaných not) aţ po kvartu. Kaţdý interval má podle zadání svou barvu. Pokud necháme kolečka nevybarvená (barvy by v následující soutěţi příliš napovídaly), vystříháme je. Soutěţ je určena pro dvě děti, tento úkol je samozřejmě moţné vyuţít i pro jednoho ţáka. Pro kaţdého ţáka si připravíme sadu čísel od jedničky po čtyřku na čtvrtkách papíru, které budou představovat jednotlivé intervaly. Aby se sady nepletly, má kaţdý ţák svou barvu. Sérii čísel rozmístíme po podlaze. Kolečka rozdělíme rovnoměrně mezi počet hráčů. Dítě má za úkol v co nejkratším limitu přiřadit správné kolečko-interval ke konkrétní číslici své barvy. Bodování můţe být následující: Nejrychlejší čas 12 bodů, druhý pomalejší čas 10 bodů. Za kaţdý špatně přiřazený interval se odečítá 1 bod.

69

Strany 36, 37

Obr. č. 48a

Obr. č.48b

Tyto stránky slouţí k rozvíjení orientace v osnově a hudební abecedě na základě vzdálenosti mezi notami (intervalů). Jedná se o relativní čtení. V prvním obrázku jsou noty umístěny ještě bez osnovy. Ve druhém je jiţ zobrazena neúplná osnova o třech linkách. V české metodice pouţíváme zpočátku u malých dětí pojmy krok-skok. Krok nahrazuje pojem sekundy a skok tercie. Větší skoky se nepouţívají. V tomto listu jsou však uplatněny pouze kroky-sekundy. Po tom, co ţák dopíše do prázdných not jejich názvy, nabízím následující činnost. Účastní se jí dvě osoby, pedagog-ţák nebo ţák-ţák: První osoba „navigátor“ drţí pracovní list, který představuje mapu a pomocí instrukcí navádí druhou osobu „cestující“, která cestuje po klaviatuře, aby se na základě diktovaných intervalů podle obrázku dostala k výsledné notě.

Pokyny

navigátora zní například takto: „Pokračuj o krok výš, teď krok níţ, pokračuj ve stejné výšce.“ Jeho úkolem je také vţdy zkontrolovat správnost „cestovatelova“ postupu. Časté odkazy ke skupinové formě hry vychází z mých vlastních potřeb při výuce na základní umělecké škole. Protoţe se jedná jen o návrhy pro vyuţití výše uvedených listů, kaţdý pedagog si můţe způsob práce a pravidla her upravit a přizpůsobovat dle vlastních poţadavků.

70

4 Závěr Ačkoliv v zahraničí patří klavírní škola The music tree mezi nejpouţívanější, na českých uměleckých školách si své místo stále hledá a s radostí konstatuji, ţe ho postupně nalézá. Setkávám se s pedagogy, kteří ve své praxi pouţívají starší vydání ze sedmdesátých let, které je ještě poměrně strohé a bez pracovních sešitů. Přitom právě ty vnímám jako největší přínos nového zpracování a myslím si, ţe právě díky nim můţe škola pronikat do klavírních tříd se stále vřelejším přijetím. Bohuţel určitou překáţkou můţe být anglicky psaný text. Ten je však natolik jednoduchý, ţe se slovníkem v ruce by se s ním měl srovnat i anglicky mluvící začátečník. Metodický postup této klavírní školy povaţuji za jeden z nejmodernějších. Ačkoliv ve své praxi kombinuji mnoho českých i zahraničních škol, metodika ţádné z nich mě ještě nepřesvědčila natolik, abych ji přirovnala ke škole The music tree. Tato škola je pro mě ve všech směrech moderní, ať uţ se jedná o způsob čtení notového textu, přístup ke hře z listu, improvizaci a komponování nebo technickým cvičením. Stejně tak hodnotím jako velké plus průvodce domácím cvičením, který vede ţáka takovým způsobem, ţe veškeré úkoly působí jednoduše a současně dítě motivují. Jsem si vědoma, ţe jsem téma zcela nevyčerpala. Mohla bych dále pokračovat ve srovnávání jednotlivých klavírních škol, coţ by bylo jistě zajímavé a přínosné. Vydalo by to však na další samostatnou práci. Mým cílem však bylo především poskytnout metodické rady a postup Frances Clark určený pedagogům, který je obsaţen v metodické příručce pro učitele (Handbook for teachers). V učebnici ani pracovních sešitech totiţ není. Doufám, ţe stejně tak i mé návrhy poslouţí více k inspiraci neţ k pobouření a ţe škola bude nadále přinášet pedagogům i dětem stále více radosti a potěšení.

71

5 Použité informační zdroje AARON, Michael. Piano course lessons: grade one. Miami: Mills Music Inc., 1973. ISBN 0-8989-8855-1 BEILOVÁ, Vlasta. Barevné cinkání. První krůčky do světa hudby. 2. vyd. Cheb: Music Cheb, 1997. ISBN 80-85925-09-5 BETTS, Steve, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree: Time to begin Activities. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. ISBN 1-58951-011-9 BOROVÁ, Milada. Od peřinky ke školičce a ještě trochu dále. Praha: Panton International Praha s.r.o., 2004. ISMN M-2050-0754-6 CLARK, Frances. Questions and Answers. Edited by Louise Goss. Northfield, Illinois: The Instrumentalist Company, 1992. CLARK, Frances, GOSS Louise. The Music Tree: Part A. Miami: Warner Brothers Publications, 1973. ISBN 0-87487-121-2 CLARK, Frances, GOSS Louise. The Music Tree: Part B. Miami: Warner Brothers Publications, 1973. ISBN 0-87487-122-0 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Time to begin and Part 1. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-954-X CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The music tree: A Handbook for Teachers: Parts 2A and 2B. 2.vyd. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. The music tree. ISBN 0-87487-955-8 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree: Time to begin. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. English Edition. ISBN 1-58951-010-0 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree: Part 1. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. English Edition. ISBN 1-58951-020-8 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam, STEVE, Betts. The Music Tree Activities: Part 1. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. English Edition. ISBN 1-58951-021-6 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree: Part 2A. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 0-87487-687-7 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam, STEVE, Betts. The Music Tree Activities: Part 2A. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. English Edition. ISBN 1-58951-023-2 72

CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree: Part 2B. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. English Edition. ISBN 1-58951-024-0 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam, STEVE, Betts. The Music Tree Activities: Part 2B. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. English Edition. ISBN 1-58951-025-9 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree: Part 3. Miami: Warner Brothers Publications, 2001. ISBN 1-58951-000-3 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam, STEVE, Betts. The Music Tree Activities: Part 3. Miami: Warner Brothers Publications, 2001. ISBN 1-58951-001-1 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree: Part 4. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. ISBN 1-58951-005-4 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam, STEVE, Betts. The Music Tree Activities: Part 4. Miami: Warner Brothers Publications, 2000. ISBN 1-87487-950-7 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree Keyboard Literature:Part 4. Miami: Warner Brothers Publications, 2002. ISBN 1-58951-007-0 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree Keyboard Technic: Part 3. Miami: Warner Brothers Publications, 2001. ISBN 1-58951-003-8 CLARK, Frances, GOSS Louise, HOLLAND Sam. The Music Tree Student's Choice: Part 3. Miami: Warner Brothers Publications, 2001. ISBN 1-58951-004-6 EMONTS, Fritz. Europäische Klavierschule: Band 1. Mainz: Schott Music International, 1992. ISBN 3-7957-5002-4 FAKSOVÁ, Alena. Malované písničky pro kluky a holčičky 3. Opava: OPTYS, 1995. ISBN 80-85819-47-3 GOSS Louise, HOLLAND Sam, BETTS, Steve. The Music Tree Christmas: 7 Duets for student and teacher, Part 1. USA: Alfred Publishing, 2006. ISBN 0-7390- 5755-3 GOSS Louise, HOLLAND Sam, BETTS, Steve. The Music Tree Christmas: 7 Duets for student and teacher, Part 2. USA: Alfred Publishing, 2006. ISBN 0-7390-4348-X GOSS Louise, HOLLAND Sam, BETTS, Steve. The Music Tree Christmas: 7 Duets for student and teacher, Part 3. USA: Alfred Publishing, 2007. ISBN 0-7390-4912-7 GOSS Louise, HOLLAND Sam, BETTS, Steve. The Music Tree Christmas: 7 Duets for student and teacher, Part 4. USA: Alfred Publishing, 2007. ISBN 0-7390-4911-9 JAIN, Judith. Louise Goss: The Professional Contributions of an Eminent American Piano Pedagogue. Cincinnati, 2012. Diplomová práce. University of Cincinnati. Vedoucí práce Jane CONDA. 73

JANŢUROVÁ, Zdena, BOROVÁ, Milada. Klavírní školička pro děti 4 – 7 leté. 2. upr. vyd. Praha: Panton, 1978. 35-492-78 JANŢUROVÁ, Zdena, BOROVÁ, Milada. Nová klavírní škola: 1.díl. 2. opr. vyd. Praha: Panton, 1995. ISBN 80-7039-285-1 JAROŠOVÁ, Soňa. Klavírní škola Aniko Drabon „Tastenzauberei“ („Čarování na klávesách“) se zaměřením na 1. díl. Brno, 2012. Závěrečná práce. Metodické centrum HF JAMU. Vedoucí práce Pavlína KLOKOČNÍKOVÁ. JUDOVINA-GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb Jsem pedagog dětí. 1. vyd. Brno: LYNX, 2000. ISBN 80-902932-0-4 OPLIŠTILOVÁ, Iva, HANČILOVÁ, Zuzana. Klavihrátky. Přípravný pracovní sešit: s pastelkami u klavíru. Praha: Editio Bärenreiter, 2009. ISMN 979-0-2601-0464-8 SLANÁ, Marcela. Kdo si hraje, ten je zdravý… 2. vyd. Brno: nakladatelství LYNX, 2010. ISBN 978-80-86787-20-6 VLASÁKOVÁ, Alena. Přednáška: Charakteristika klavírních škol. HF JAMU. Brno, 2012. Our mission. The Frances Clark Center for Keyboard pedagogy [online]. [cit. 201404-10]. Dostupné z: http://www.keyboardpedagogy.org/mission In Memoriam Frances Clark. Clavier Companion [online]. 1998 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.claviercompanion.com/ClarkArticle/Clark.html Centre for Musical Minds. Centre for musical minds [online]. © 2014 [cit. 2014-0330]. Dostupné z: http://www.centreformusicalminds.org/about-us/why-choose-cmm

74

6 Přílohy 6.1 Příloha č. 1 Sborník L. Cheresko: O pěti prstech Máš na ruce prstů pět, musíš jim všem rozumět. PRVNÍ na kraji je PALEC, je to velmi silný chlapec. Starostlivý dozorce, je náš prstík DRUHÝ. Protoţe rád ukazuje, UKAZOVÁK se jmenuje. Další v řadě prstíček, jméno má PROSTŘEDNÍČEK. A ţe je uţ TŘETÍ, vědí všechny děti. Lenivý PRSTENÍK, to je ČTVRTÝ prstík. Prstýnky má velmi rád, tvrdohlavý je, neřád. V rodině je miláček – náš nejmenší bratříček. Tenhle PÁTÝ prstíček, jmenuje se MALÍČEK.

1

6.2 Příloha č. 2 František Hrubín: Paleček a jeho kamarádi „Mámo, usmaţ kobliţky!“ Zavoláme na Malíčka: „Aţ mi dojdeš pro šišky,

„Pojď, Malíčku, pomoz nám!“

nemám uţ čím topit, synku, dělej něco pro maminku!“

Malíček je chytrá hlava, kamarádům rady dává:

V lese bum, bum, bum,

„Ty jdi sem a ty jdi tam,

šiška jako dům,

čekejte, aţ zavolám!

za ní druhá, po ní třetí z vysokého smrku letí.

Tak teď! Hej rup! Uţ ji nesem...“

Paleček je dávno v lese,

Vracejí se domů lesem,

sám však šišku neunese.

máma jim dá za šišku cukrovanou kobliţku.

Jde okolo školáček jménem Ukazováček. Okoukne ji, pak se sehne, ale šiškou ani nehne. Zavoláme Prostředníčka: „Prostředníčku, pomoz nám!“ Chlapečkovi zrudla líčka: „Nadarmo se namáhám!“ Zavoláme Prsteníčka: „Prsteníčku, tak co ty?“ Chlapečkovi zrudla líčka: „Šiška dělá drahoty.“ 2

6.3 Příloha č. 3 Fotografie autorů:

Frances Clark

Louise Goss

Sam Holland

Steve Betts

3

Klavírní škola Frances Clark The music tree (se zaměřením na základní úroveň)

Recommend Documents