Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Klady a zápory nezávislosti centrální banky Diplomová práce
Autor:
Bc. Karel Košťál Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Petr Musil, Ph.D.
Duben 2015
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 20. dubna 2015
Bc. Karel Košťál
Děkuji vedoucímu mé diplomové práce, Ing. Petru Musilovi, Ph.D., za odborné rady a připomínky při vypracování této diplomové práce.
Anotace Cílem této diplomové práce je analýza a posouzení výhod a nevýhod nezávislosti centrální banky. Současně je práce zaměřena na definování samotné nezávislosti centrální banky. V úvodu práce je stručně popsána historie centrálního bankovnictví jak ve světě, tak u nás a následně je popsáno hlavní poslání centrální banky. Další část práce definuje jednotlivé typy nezávislosti, dále definuje odpovědnost, kredibilitu a transparentnost centrální banky a vysvětluje vztahy, které jsou mezi nezávislostí centrální banky a makroekonomickými veličinami. Diplomová práce se také zabývá tím, jak se navzájem ovlivňují jednotlivé pojmy nezávislost a odpovědnost a jakým způsobem mají vztah ke kredibilitě a transparentnosti. Následná část práce definuje jednotlivé klady a zápory nezávislosti centrální banky. Závěrečná část práce uvádí některé výhody a rizika vyplývající z nezávislého postavení centrální banky. Klíčová slova: Centrální banka, druhy nezávislosti, klady a zápory, nezávislost, odpovědnost, transparentnost, kredibilita Annotation The aim of this thesis is to analyze and to assess the advantages and disadvantages of the independence of a central bank. The thesis also aims to define the actual independence of the central bank. Firstly, it describes briefly the history of central banking in the world as well as in our country and therafter it explains the main mission of the bank. Then, the thesis defines individual types of the central bank’s independence, its responsibility, credibility and tranparency. It explains the relationship between the independence of a central bank and macroeconomic quantity. It also examines how the concept of independence and responsibility influence each other and what relationships they have with the credibility and transparency of the bank. Next, the thesis defines the individual strengths and weaknesses of the independence of the central bank. Finally, the thesis sets out some of the advantages and risks arising from the indenpendent position of the central bank. Key words: Central bank,
types of independence, strenghts and weekenesses, independence,
responsibilitz, transparency, credibility
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 1. Definice nezávislosti centrálních bank ......................................................................... 12 1.1. Maastrichtská kritéria nezávislosti ....................................................................... 14 1.2. Nezávislost v pouţívání instrumentů a stanovování cílů ..................................... 15 1.3. Ekonomická, finanční, politická, institucionální, funkční a personální nezávislost ....................................................................................................................... 16 1.3.1. Politická nezávislost ........................................................................................... 16 1.3.2. Ekonomická nezávislost ..................................................................................... 17 1.3.3. Finanční nezávislost ........................................................................................... 18 1.3.4. Institucionální nezávislost .................................................................................. 18 1.3.5. Funkční nezávislost ............................................................................................ 18 1.3.6. Personální nezávislost ........................................................................................ 19 1.4. Skutečná a právní nezávislost ................................................................................ 19 2. Odpovědnost, kredibilita a transparentnost centrální banky ................................... 22 2.1. Odpovědnost centrální banky ................................................................................ 22 2.1.1. Obecný vztah mezi nezávislostí a odpovědnosti centrální banky ...................... 25 2.2. Kredibilita centrální banky.................................................................................... 32 2.3. Transparentnost centrální banky a její výhody a nevýhody .............................. 36 2.3.1. Výhody a nevýhody zvyšování transparentnost ................................................. 39 2.4. Nezávislost centrální banky a finanční trhy ......................................................... 41 3. Vztah mezi nezávislostí centrální banky a makroekonomickými veličinami ......... 43 3.1. Nezávislost centrální banky a míra inflace ........................................................... 43 3.2. Nezávislost centrální banky a ekonomický růst ................................................... 46 3.3. Nezávislost centrální banky a ostatní makroekonomické veličiny ..................... 46 4. Klady a zápory nezávislosti centrální banky .............................................................. 48 4.1. Klady (výhody) nezávislosti centrální banky ....................................................... 48 4.1.1. Monetizace státního dluhu ................................................................................. 48 4.1.2. Eliminace politických cyklů ............................................................................... 50 4.1.3. Obětní funkce CB ............................................................................................... 53 4.1.4. Financování veřejného dluhu inflační daní a raţebným z obligací .................... 54 4.1.5. Časový nesoulad a cenová stabilita .................................................................... 56 5
4.1.6. Zvýšení kredibility monetární politiky............................................................... 59 4.2. Zápory (nevýhody) nezávislosti centrální banky ................................................. 60 4.2.1. Kolize mezi monetární a fiskální politikou ........................................................ 60 4.2.2. Kontrola a odpovědnost za měnovou politiku ................................................... 62 4.2.3. Vliv nátlakových skupin .................................................................................... 65 4.2.4. Koordinace hospodářských politik ..................................................................... 66 5. Závěr ............................................................................................................................... 68 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................................. 72 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK .............................................................................. 75 SEZNAM ZKRATEK ....................................................................................................... 76
6
Úvod Kdyţ se podíváme na centrální banky obecně, například jako na subjekty či právnickou osobu, tak můţeme vidět velmi silné, mocné a nezávislé instituce v oblasti měnové politiky, které svým jednáním, fungováním a jednotlivými opatřeními nás, kaţdého jednotlivě, kaţdodenně ovlivňují, ať uţ přímo nebo nepřímo. Z tohoto důvodu cílem této diplomové práce je analýza a posouzení výhod a nevýhod nezávislosti centrální banky. Vznik a následný rozvoj centrálních bank a monetární politiky jako takové, můţeme povaţovat za jeden z nejvýznamnějších mezníků v oblasti bankovnictví a snahy k udrţení měnové stability a hospodářského růstu. V oblasti centrálního bankovnictví jsme v nedávné minulosti mohli být svědky příchodu nového trendu vývoje. Tento trend představoval především změnu v míře nezávislosti, kterou většina centrálních bank do té doby měla. Úroveň nezávislosti jednotlivých centrálních bank se postupně zvyšovala a dala těmto institucím nejen moc formovat měnovou politiku země, ale také nemalý politický vliv. Centrální banka je jako instituce ve srovnání s obchodní bankou relativně mladá instituce. První centrální banky se datují aţ v 17. století, ale svoji hlavní funkci začíná většina centrálních bank naplňovat aţ ve 20. století. Jedny z prvních centrálních bank byly zakládány panovníky a to hlavně za účelem financování probíhajících válek, které měli nepříznivý aţ ničivý dopad na místní ekonomiku. Další z mnoha důvodů pro zakládání centrálních bank byla snaha docílit centralizace emise finančních prostředků - peněz na jednu jedinou instituci. Současně panovníci, resp. vlády potřebovali specifickou instituci, která by zajišťovala a doplňovala finanční zdroje do státní pokladny pro financování válečných konfliktů. Panovníci následně vyuţívali moţnost od centrálních banky neomezeného půjčování, tzv. půjčování si z vlastní banky, coţ vedlo aţ k samotnému rozvratu státních financí a ekonomiky. Postupem času ve většině vyspělých ekonomik byla moţnost vypůjčovat si od centrální banky a vliv samotné vlády nebo panovníka výrazně omezována. V současnosti jsou ve většině vyspělých zemí centrální banky zcela samostatné, plně nezávislé na státu a mají zaveden přísný zákaz přímého financování státního dluhu/deficitu. Centrální banky byly v minulosti zakládány třemi hlavními způsoby, a to například přeměnou z existujících soukromých obchodních bank na trhu v zemi, dalším způsobem 7
bylo přidělení výsadního práva na emisi bankovek nebo zaloţením zcela nové instituce v pozici centrální banky. První způsob zaloţení formou přeměny některé z existujících soukromých obchodních bank můţeme vidět na příkladu švédské banky Sveriges Riksbank. Ta ze začátku působila na trhu jako soukromá obchodní banka, ale ke konci 17. století byla pověřena panovníkem vykonáváním funkce centrální banky. Příkladem druhého způsobu vzniku centrální banky formou přidělení výsadního práva emise bankovek je italská Banca d´Italia. Ta byla zaloţena na základě zákona, který nařizoval a stanovil sloučení celkem tří obchodních bank s uděleným právem emise bankovek v zemi. Definitivní monopol v emisi bankovek, a tedy postavení jako centrální banky, získala Banca d´Italia aţ ve 20. letech 20. století. Posledním uvedeným způsobem je zaloţení centrální banky formou nové instituce. Tento způsob byl pouţit například v Anglii nebo ve Francii. V Anglii byla takto zaloţena banka Bank of England a ve Francii Banque de France. Tyto banky zajišťovaly některé operace přímo pro vládu či panovníka a také prostřednictvím emise bankovek pomáhaly financovat jejich výdaje. Výsadní právo na emisi bankovek a roli skutečných centrálních bank pak získali obě dvě zhruba v polovině 19. století. Centrální banky se v průběhu 20. století stali hlavní institucí ve dvoustupňovém bankovním systému, získali významný vliv a nástroje pro ovlivnění samotné ekonomiky státu a současně získali prakticky plnou nezávislost na státu jako takovém. Jejich vydaná rozhodnutí mají přímí dopad na měnovou oblast a současně centrální banky převzali hlavní kontrolu v oblasti bankovního dohledu a regulace. To však neznamená, ţe by nehleděla na zájmy a spolupráci se samotným státem. Společně centrální banka a stát se za pomoci fiskální a monetární politiky snaţí udrţovat měnovou stabilitu a udrţitelný hospodářský růst. Za svůj dnešní vliv centrální banky vděčí hlavně neschopnosti a selhání politiků v péči o měnovou stabilitu v průběhu sedmdesátých a počátkem osmdesátých let dvacátého století, kdy se začali objevovat ekonomické problémy, a samotná fiskální politika nebyla schopna situaci dát do pořádku, bez ohledu na to, ţe byla jednou z příčin vzniku daných problémů. V těchto letech došlo například k výrazným změnám a nárůstu inflace v zemích, kde dosud byla inflace nízká. Tato změna se setkala s negativním ohlasem veřejnosti, obzvláště poté co to občané pocítili na vlastní kůţi a to vedlo k nárůstu poptávky a tlaku ze strany občanů k jejímu sniţování. Současně bylo nutné zvednout důvěryhodnost stráţce
8
měny jako takového, coţ byla příleţitost pro centrální banky, aby ukázali a potvrdili schopnost zabezpečovat stabilitu měny. S ohledem na historický vývoj, tak funkce centrálních bank při jejich vzniku a zaloţení se výrazně odlišují od funkcí současných centrálních bank. V současnosti došlo k výraznému nárůstu nezávislosti centrální banky jakoţto instituce ve dvoustupňovém bankovním systému, ale není u nich dosud dostatečně vymezena odpovědnost a leckdy není zřejmé, vůči komu centrální banka má odpovědnost. Rostoucí míra nezávislosti centrálních bank byla také důsledkem vzniku teoretických i praktických argumentů, které zdůrazňovaly především výhody spojené s vyšší mírou nezávislosti centrálních bank. Na druhou stranu nelze opomíjet ani varování samotných odpůrců vysokého stupně nezávislého postavení centrálních bank, kteří v souvislosti s tím upozorňují na potenciální rizika přílišné nezávislosti těchto měnových institucí. I přes významný vliv na měnovou politiku, který centrální banky v poslední době mají a získaly, si však stále udrţely určitou neprůhlednost a tajemnost. Veřejnost má dostupné informace a většinou i velmi dobře zná samotné volené politiky, a tudíţ je činí zodpovědné za stav a vývoj ekonomiky a hospodářského růstu, ale členové bankovní rady centrální banky, kteří mají sami také velký vliv na stav ekonomiky, zůstávají stále ve stínu a posouzením jejich kroků se v dnešní době zabývá jen velmi úzká skupina odborníků či analytiků finančního trhu. Po výrazném nárůstu nezávislosti centrálních bank zde vyvstává otázka, jakým způsobem by centrální banky měly nést za své činy a rozhodnutí odpovědnost a popřípadě zda by je měli nést vůbec. Jedním z hlavních úkolů centrální banky, které má na starosti, je péče o cenovou stabilitu. Laicky to znamená, ţe růst cenové hladiny, tj. míra inflace, by měl být pomalý, postupný, stabilní a předvídatelný. Růst by měl být takový, aby výrazně neovlivňoval finanční rozhodování a plánování firem a domácností. V trţní ekonomice, která je nejrozšířenějším typem, obecně cena hraje velice důleţitou roli a je jedním ze základních kamenů jejího fungování. Cena vzniká a její výše se stanovuje na základě velkého, vzájemného působení velkého počtu nabízejících a poptávajících na mnoha trzích, na kterých se tyto jednotlivé veličiny střetávají. Odsud pochází pojem, který se učí jiţ ţáci na základních školách, tj. střet nabídky a poptávky. Samozřejmě tento střed nabídky a poptávky je nositelem důleţitých informací a to hlavně o tom, které zboţí či sluţby spotřebitelé či firmy poptávají a jaké zboţí 9
či sluţby dodavatele nabízejí na trhu a kde vzniká prostor pro případný vstup do odvětví a s tím související přesun kapitálu. Cena je z tohohle pohledu prvek efektivní komunikace právě mezi nabídkou a poptávkou. V podstatě je-li cenová hladina v dané ekonomice stabilní, tj. přirozený pokles a růst cen na základě nabídky a poptávky, lze na základě toho posoudit a vyhodnotit, kam by bylo nejefektivnější přesunout případný kapitál na základě vzniklé trhliny, tzn. nedostatku, v produkci nedostatkového zboţí či sluţeb. Naopak lze na základě údajů vyhodnotit, zda neomezit případný kapitál v odvětví, které je méně poptáváno, tj. je přebytkové. Pokud by však docházelo k častému a výraznému růstu cen většiny zboţí či sluţeb na základě růstu inflace, tak dochází k problému, ţe firmy a domácnosti mají sloţitější situaci rozlišit, kde a v jakém odvětví dochází k růstu ceny ve větší míře či naopak v menší míře. V případě, ţe by k tomuto efektu docházelo častěji, tak se u firem a domácností objeví nejistota, která má za následek sníţení jednotlivých ekonomických subjektů nalézt nejefektivnější vyuţití dostupných finančních prostředků. Inflace a její případná vysoká míra výrazně ovlivňuje několik dalších faktorů v ekonomice. Zvyšuje ekonomickým subjektům náklady, deformuje daňový systém, jelikoţ vícero daní jsou stanoveny paušálně a nikoliv proporcionálně k cenové hladině. Neočekávána vysoká inflace výrazně sniţuje hodnotu nominálních aktiv, tj. například dluhopisů, a na základě toho dochází k přerozdělení bohatství od věřitelů k dluţníkům a v neposlední řadě má za následek vyšší reálnou úrokovou míru, coţ vede k poklesu investic a následně k poklesu hospodářského růstu. Kromě péče o cenovou stabilitu má centrální banka i další funkce, a to podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, které vede k udrţitelnému hospodářskému růstu, to však pouze za předpokladu, ţe není dotčen její hlavní cíl a to je cenová stabilita. Většinou mají monopolní právo na emisi bankovek a mincí, řídí peněţní oběh země, platební styk, zúčtování obchodních bank na trhu a spravuje své devizové rezervy. Současně vykonává dohled ba finančním trhem jako celkem a usiluje o finanční stabilitu, na základě kterého vytváří prostředí, které je příznivé pro dlouhodobý udrţitelný hospodářský růst. Nezávislost centrální banky je důleţitá pro plnění jejího hlavního měnového cíle, kterým je v naprosté většině případů cenová stabilita, ale ovlivňuje i ostatní funkce centrální banky. Význam cenové stability vyplývá ze zkušeností z vývoje světové 10
ekonomiky, které potvrzují, ţe vysoká a nestabilní inflace má pro vývoj ekonomiky negativní důsledky. Jak si následně vysvětlíme a ukáţeme, tak se všemi funkcemi centrální banky velmi úzce souvisí samotná nezávislost centrální banky, která výrazně ovlivňuje jednotlivé funkce. Tabulka č. 1 - Základní funkce centrální banky. Základní funkce centrální banky Funkce bankovní regulace a dohledu
CB je zodpovědná za dohled nad celým finančním trhem
Funkce emisní
CB emituje hotovostní, bezhotovostní peníze do ekonomiky
Funkce banky bank
CB přijímá vklady obchodních bank, poskytuje úvěry, nouzové úvěry z titulu věřitele poslední instance, zúčtování v rámci platebního styku - někde provádějí clearingové banky
Funkce banky státu
CB vede a spravuje účty pro orgány veřejné správy a vládu
Funkce správce devizových rezerv
CB operuje s devizovými rezervami státu na devizovém trhu
Funkce reprezentativní
CB reprezentuje stát v mezinárodních organizacích
Zdroj: Vlastní zpracování.
Mezi hlavní výzkumné metody v rámci této práce byly zařazeny abstrakce, analýza, dedukce a klasifikace. Cílem této diplomové práce je analýza a posouzení výhod a nevýhod nezávislosti centrální banky a toto téma jsem si vybral ke zpracování, protoţe ačkoliv se jedná v rámci jedince o ne příliš ovlivnitelné téma, tak je velice zajímavé a svou významností je v současné době velmi diskutovaným tématem v rámci měnové politiky v rukách nezávislých centrálních bank.
11
1. Definice nezávislosti centrálních bank Předtím neţ se budeme zabývat jednotlivými pojmy v nadcházejících kapitolách této práce, tak si je musíme nejdříve definovat. Jedním z prvních pojmů je samotná nezávislost centrální banky. Nezávislost centrální banky je klíčovou podmínkou úspěšné realizace měnové politiky a tedy udrţitelného neinflačního růstu ekonomiky. Všeobecně pojem nezávislost centrální banky lze vysvětlit jako moţnost, vliv a schopnost centrální banky provádět monetární politiku, regulaci a dohled, stanovování pravidel a úrokové míry bez jakýchkoli zásahů, námitek, stíţností, příkazů od vlády, parlamentu, prezidenta či jiných politických institucí nebo jiných orgánů. Jednodušeji řečeno neexistuje v dané zemi ţádná instituce, která by byla schopna ovlivnit rozhodnutí v monetární politice centrální banky. Je- li centrální banka podřízena vládě, popřípadě ministerstvu financí, je povaţována centrální banka za závislou v provádění měnové politiky. Jedná se však pouze o základní definici a je nutné si pojem nezávislost vysvětlit a vymezit podrobněji. Nezávislost centrální banky je důleţitá pro plnění jejího hlavního měnového cíle, kterým je v naprosté většině případů cenová stabilita. Význam cenové stability vyplývá ze zkušeností z vývoje světové ekonomiky, které potvrzují, ţe vysoká a nestabilní inflace má pro vývoj ekonomiky negativní důsledky. Význam nezávislosti centrální banky vystupuje v této souvislosti do popředí především proto, ţe politická moc se můţe snaţit přimět centrální banku k opatřením, která sice mohou krátkodobě vést k podpoře ekonomického růstu, ale z hlediska delšího období se projeví v neţádoucím růstu inflace, zatímco růst ekonomické aktivity se vrátí na původní úroveň nebo dokonce i na úroveň niţší. Dostatečná míra nezávislosti na politické moci umoţňuje centrální bance těmto tlakům odolávat. Nejvyšší mírou nezávislosti v současné době disponuje, dle mého názoru, Evropská centrální banka, která má nezávislost zakotvenou právně přímo ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství. Konkrétně je definována jako Článek 108, Kapitola 2 - Měnová politika. Tento článek uvádí, ţe: ,,Při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim touto smlouvou a statutem ESCB nesmějí ECB, žádná národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů či institucí Společenství, od žádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu. Orgány a instituce Společenství a vlády členských států se zavazují zachovávat 12
tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů ECB či národních centrálních bank při plnění jejich úkolů.“1. Pokud se podíváme na tento pojem, nezávislost centrálních bank, například do odborné literatury, tak zjistíme, ţe existuje několik pohledů na nezávislost centrálních bank. V následných podkapitolách si jednotlivé pohledy a členění nezávislosti vysvětlíme. Obrázek č. 1 - Členění nezávislosti centrální banky
Zdroj: Revenda, Zbyněk, Centrální bankovnictví, 2. rozšířené vydání
1
Smlouva o zaloţení Evropského společenství, zdroj http://www.euroskop.cz
13
1.1. Maastrichtská kritéria nezávislosti Evropská unie ve své právní úpravě zakotvila celkem čtyři základní kritéria nezávislosti centrálních bank a Evropské Centrální Banky. Členské státy Evropské unie, tedy i Česká republika, jsou pak v rámci harmonizace povinny tyto poţadavky do svých právních systémů také začlenit. První kritérium, které je zakotveno ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství, je funkční nezávislost2. V něm je jako primární cíl Evropské centrální banky stanovena snaha o udrţování cenové stability společenství. Centrální banky jednotlivých členů jsou tímto hlavním cílem také vázány. Další poţadavek je kladen v podobě podporování obecné hospodářské politiky. Druhým kritérium nezávislosti centrálních bank zakotvený v dané smlouvě, které Evropská unie vyţaduje, je finanční nezávislost3. Toto kritérium představuje jednoznačný zákaz vyuţívat a poţadovat po centrální bance poskytování úvěrů vládě a veřejnému sektoru nebo jiným subjektům jimi řízenými. Centrální banky jsou také často povinny vydávat roční zprávy o výsledcích svého hospodaření a pravidelně zveřejňovat výkazy o své finanční pozici. Třetí kritérium má podobu institucionální nezávislosti centrální banky4. To znamená, ţe centrální banky nesmějí poţadovat ani přijímat pokyny od orgánů Evropské unie ani od vlád členských zemí a podobných subjektů či subjektů jimi řízenými. Hlavním cílem tohoto ustanovení je samozřejmě zamezit jakémukoliv vlivu a nátlaku v podobě příkazů a nařízení, které by mohly vést k ovlivnění vrcholných představitelů Evropské centrální banky, případně některé z centrálních bank jednotlivých členských států. V ţádném případě to ale neznamená nemoţnost konzultací nebo diskusí mezi těmito institucemi a exekutivou. Poslední kritérium v pořadí je personální nezávislosti5. Ta by měla být zabezpečena tím, ţe vrcholní představitelé jednotlivých centrálních bank budou mít svá funkční období stanovena na dobu trvání minimálně pěti let a pokud moţno mimo politické cykly. Také nebudou moci být odvoláni představiteli vlády. Hlavním cílem je, alespoň v případě České národní banky, eliminace potenciálních politických nátlaků při volbě nebo naopak 2
Článek 105, Smlouva o založení Evropského společenství, zdroj http://www.euroskop.cz Článek 101, Smlouva o zaloţení Evropského společenství, zdroj http://www.euroskop.cz 4 Článek 108, Smlouva o zaloţení Evropského společenství, zdroj http://www.euroskop.cz 5 Článek 14, Institucionální ustanovení ECB a ESCB, Listopad 2012, zdroj http://www.ecb.europa.eu 3
14
odvolávání členů bankovní rady. Formy a způsoby jmenování či odvolávání představitelů centrálních bank jsou ovšem ponechány na jednotlivých národních úpravách členů Evropské unie.
1.2. Nezávislost v pouţívání instrumentů a stanovování cílů Hlavní rozdíl mezi nezávislostí v pouţívání instrumentů a v samotném stanovování cílů je moţnost centrální banky se samostatně rozhodovat o libovolném vyuţití nástrojů monetární politiky a tím dosahování cílů měnové politiky. Instrumentální nezávislost definuje, ţe centrální banka se sama rozhoduje o tom, jakým způsobem a jaký nástroj (instrument) měnové politiky pouţije k dosaţení stanoveného cíle, který si vytyčila, popřípadě kterým byla pověřena. Vláda nesní centrální bance v ţádném případě udělovat jakékoli instrukce ohledně pouţívání nástrojů měnové politiky, nemůţe jí ani nařizovat kdy zvyšovat nebo sniţovat úrokovou sazbu, v jaké výši má stanovit povinné minimální rezervy či jak a s čím má obchodovat a operovat centrální banka na volném trhu. Naopak podstatou cílové nezávislosti je, ţe centrální banka si sama stanovuje a definuje vedle způsobu dosaţení cílů měnové politiky i cíle samotné. To znamená, ţe vláda nemůţe zasahovat centrální bance při stanovování monetárního cíle. Prakticky kaţdá centrální banka má ve svém statutu stanoven monetární cíl, který se snaţí sledovat a dosahovat ho. V tomto případě má centrální banka pouze instrumentální nezávislost, jelikoţ má nad sebou postavenou autoritu, které jí definuje a vymezuje samotné cíle ke sledování a povinnost jich dosahovat. Některé centrální banky mohou mít i více stanovených cílů, coţ zvyšuje cílovou nezávislost. V tomto případě však můţe docházet k problémům, kdy při snaze dosáhnout jeden stanovený cíl vede k oddálení dosaţení cíle jiného, a tudíţ můţe dojít, ţe se nesplní ţádný cíl. Z tohoto důvodu je lepší kdyţ se centrální banka zaměří na jeden hlavní cíl, popř. na cíle, které nejsou oproti sobě protichůdné.
15
1.3. Ekonomická,
finanční,
politická,
institucionální,
funkční
a personální nezávislost V současné době existuje mezi odborníky a ekonomy shodný společný názor ohledně nezávislosti centrální banky v obecné rovině. V podstatě, ţe oddělení měnové politiky od vládního rozhodování a jakéhokoli politického vlivu na ní je přínosné. Oproti tomu mnohem menší shoda mezi odborníky i veřejností panuje jiţ v jednotlivých dílčích typech nezávislosti centrální banky. Podle mého názoru nezávislost centrální banky se vyskytuje v šesti druzích, které se částečně prolínají mezi sebou: personální, politická, ekonomická, institucionální, funkční a finanční nezávislost. V následných podkapitolách se pokusíme si vysvětlit jedny ze základních druhů nezávislosti centrální banky, které bývají velice často prezentovány a popisovány v odborných literaturách či odbornou veřejností.
1.3.1. Politická nezávislost Politická nezávislost je definována a chápána jako schopnost stanovit hlavní a konečný cíl měnové politiky vez zásahu, nátlaku a vlivu vlády. Politická nezávislost centrální banky závisí na proceduře jmenování jednotlivých členů vrcholných orgánů centrální banky - bankovní rady, vazeb těchto řídících orgánů a vlády a na samotné formální zodpovědnosti centrální banky. Funkční období guvernéra centrální banky by mělo být stanoveno na dobu delší neţ je funkční období volených zástupců jednotlivých politických stran. Ve většině zemí je délka volebního období standardně v délce čtyř let. Z tohoto důvodu by funkční období guvernéra centrální banky mělo být delší, tj. pět a více let. Takto nastavené opatření má zabránit vzniku souběţnosti s politickými cykly jednotlivých zemí. V některých jihoamerických zemích je zvykem, ţe při odstoupení ministra financí dané země odstupuje i guvernér centrální banky a současně s příchodem nového ministra financí přichází i nový guvernér centrální banky, coţ samozřejmě sebou nese riziko vzniku politického cyklu a moţného vlivu samotné vlády. S tímto souvisí i způsob jmenování jednotlivých řídících členů bankovní rady centrální banky. Tuto nezávislost centrální banky někteří odborníci nazývají jako 16
personální nezávislost. Personální nezávislost vyjadřuje jaký vliv má vláda na samotné jmenování bankovní rady jako řídícího orgánu centrální banky. Ve většině zemí je běţné, ţe bankovní radu na návrh vlády jmenuje prezident.
1.3.2. Ekonomická nezávislost Ekonomickou nezávislostí můţeme chápat jako schopnost centrální banky vybrat si nástroje dle svého uváţení, kterými bude dosaţeno stanoveného cíle. Charakteristikou ekonomické nezávislosti je omezení vlivu vlády na určení objemu financí, které jí centrální banka půjčí a samotnou povahou měnových nástrojů, které jsou pod kontrolou centrální banky. Moţnost jakýmkoli přímým způsobem financování dluhu státního rozpočtu prostřednictvím centrální banky je ve většině zemí omezena či zcela zakázána. Tabulka č. 2 - Politická a ekonomická nezávislost CB6 1. Guvernér není jmenován vládou. 2. Guvernér je jmenován na více neţ 5 let. 3. Vláda nejmenuje celou bankovní radu. Politická nezávislost
4. Bankovní rada je jmenována navíce neţ 5 let. 5. Účast zástupce vlády v bankovní radě není nařízena. 6. Souhlas vlády s měnovou politikou není vyţadován. 7. CB má podle zákona mezi cíli povinnost sledovat cenovou stabilitu. 8. V případě konfliktu s vládou zákon uděluje větší moc CB. 1. Přímé úvěrování vlády není automatické. 2. Přímé úvěrování vlády probíhá za trţní sazby. 3. Přímé úvěrování vlády je pouze dočasné.
Ekonomická nezávislost
4. Přímé úvěrování vlády je omezeno co do objemu. 5. CB není účastníkem primárního trhu veřejného dluhu. 6. Diskontní sazbu určuje CB. 7. Bankovní dohled není svěřen CB.
Zdroj: Kotlán, V., Frait, J., Empirie vztahu mezi mírou nezávislosti centrální banky a výsledky její politiky, z pramene od Grilli, Masciandaro, Tabellini 6
Za kaţdé konstatování v tabulce, které souhlasí se skutečností, je centrální bance přiřazen jeden bod. U poslední otázky ekonomické nezávislosti jsou centrální bance přiřazeny dva body. Pokud se CB na bankovním dohledu podílí s jinou institucí, pak je jí přiřazen jeden bod. Pokud provádí bankovní dohled sama, tak neobdrţí ţádný bod. Čím více bodů obdrţí, tím je více nezávislá.
17
1.3.3. Finanční nezávislost Finanční nezávislost je charakterizována převáţně v zákazu přímého financování veřejného sektoru a jím řízených subjektů. Finanční nezávislost se taky zabývá pravidly a postupy, podle nichţ centrální banka rozděluje svůj zisk nebo hradí ztrátu vzniklou jejím hospodařením z minulých let a taky o způsob sestavování rozpočtu centrální banky. Centrální banka z pravidla hospodaří podle rozpočtu schváleného bankovní radou, který je členěn tak, aby byly jednoznačně zřejmé výdaje na pořízení majetku a výdaje na samotný provoz. Centrální banka je povinna po skončení hospodářského roku zpracovat účetní uzávěrku a nechat ji ověřit externím auditorem. Z té pak vychází roční zpráva o výsledku hospodaření, která je překládána vládě. Všeobecně převaţuje myšlenka, ţe centrální banka by měla mít při rozhodování o způsobu vyuţití svého zisku naprostou volnost. Samotné sestavování rozpočtu by také nemělo podléhat schvalování parlamentem. V samotném důsledku by se vytvářel prostor pro vytváření tlaku na centrální banku ze strany politiků pro vyuţití vzniklého zisku na financování vládních výdajů a centrální banka můţe snadněji podlehnout tlaku na řízení měnové politiky.
1.3.4. Institucionální nezávislost Institucionální nezávislost znamená, ţe bankovní rada centrální banky při plnění svých stanovených cílů nesmí přijímat ani poţadovat pokyny od prezidenta, parlamentu, vlády jednotlivých zemí ani od orgánů Evropské unie či jiných ústředních orgánů moci.
1.3.5. Funkční nezávislost Funkční nezávislost je podobná politické a ekonomické nezávislosti. Jedná se o to, ţe centrální banka rozhoduje samostatně o nastavení a stanovení svých cílů a volbě nástrojů k dosaţení těchto měnově politických cílů. Centrální banka si sama určuje, jaká hodnota inflace odpovídá cenové stabilitě a jaké konkrétní nástroje si zvolí, coţ můţe být v podobě povinných minimálních rezerv nebo různé operace na volném trhu. Například v podmínkách České Republiky si stanovuje své cíle i nástroje sama Česká Národní Banka, naopak Bank of England má však cíle stanoveny svým ministrem financí. 18
1.3.6. Personální nezávislost Personální nezávislost spočívá v tom, kým a na jak dlouho jsou členové bankovní rady jmenováni, případně za jakých okolností mohou být odvoláni. Tím dochází k omezení politických tlaků při jmenování a odvolávání členů bankovní rady.
Subjekt, který
disponuje touto pravomocí, má nepřímo značný vliv na měnovou politiku. Kdyby měl například v pravomoci kaţdý nově zvolený předseda vlády jmenovat své členy bankovní rady, byla by centrální banka jakýmsi měnovým ministerstvem, které jde při měnověpolitických rozhodnutích výrazně na ruku vládnoucí straně a předsedovy vlády. Z těchto důvodů má Česká republika, stejně jako ostatní vyspělé země, jiné funkční období členů bankovní rady, neţ mají ostatní orgány v zemi. Sedmičlennou bankovní radu České Národní Banky jmenuje a odvolává prezident republiky bez asistence vlády. K odvolání je moţno přistoupit pouze v případě naplnění podstaty stanovené zákonem, který stanovuje a vymezuje důvody pro případné odvolání členů bankovní rady.
1.4. Skutečná a právní nezávislost V tomto případě se jedná o tom, jak se liší nezávislost centrální banky stanovená na základě právních předpisů a jakým způsobem se tato nezávislost projevuje v praktickém fungování samotné centrální banky. Tento rozdíl nezávisí jen na míře kvality a efektivnosti fungování legislativy dané země v praxi, ale i na dalších faktorech a kritériích jako je například historické a kulturní pozadí dané země, neformální vztahy s vládou a vazby či vliv mezi vládou a centrální bankou, kvalita a odbornost pracovníků centrální banky a charakteristika jednotlivých osob klíčových pracovníků banky a vedoucích členů bankovní rady samotné centrální banky. Jedná se hlavně o ústavu, zákony a jiné normy. Tyto faktory ovlivňující skutečnou nezávislost centrální banky jsou ovšem těţko kvantifikovatelné a měřitelné, tudíţ samotnou skutečnou nezávislosti lze obtíţně změřit. Právní nezávislost představuje podstatnou součást nezávislosti skutečné. A dále nám také vyjadřuje, jaký stupeň nezávislosti se centrální bance zákonodárci rozhodli udělit. Podle toho, které faktory během měření berou v potaz, rozlišujeme dva hlavní druhy měřitelné nezávislosti centrální banky. V případě, ţe budeme měřit právní nezávislost tzv. nezávislost „de jure“ - podle práva (legal independence), vychází z analýzy samotných právních norem a platné legislativy, které určují a stanovují postavení 19
a pravidla centrální banky v bankovním systému dané země. Naopak snaţíme-li se měřit nezávislost skutečnou, tzv. nezávislost „de facto“ - ve skutečnosti nebo v praxi (actual independence), tak se snaţíme měřit nezávislost zaloţenou na analýze výše zmíněných faktorů souvisejících se skutečným fungováním centrální banky. Co se týče skutečné nezávislosti, je tato charakterizována jako nezávislost měřená na základě jiných neţ legislativních a právních faktorů. Její měření je ještě o něco obtíţnější neţ měření právní nezávislosti. Do hry totiţ vstupuje velké mnoţství různých skutečností, které ovlivňují konečnou výši skutečné nezávislosti centrální banky. Tabulka č. 3 - Ukazatelé skutečné nezávislosti centrálních bank ve vybraných zemích Míra obratu
Dotazníková
Index politické
guvernéra
metoda
zranitelnosti
Belgie
0,13
0,53
0,00
Dánsko
0,05
0,70
0,14
Etiopie
0,20
0,12
x
Francie
0,15
0,65
0,06
Itálie
0,08
0,76
0,07
Japonsko
0,20
x
0,20
Německo
0,10
1,00
0,33
Nizozemsko
0,05
x
0,14
Nový Zéland
0,15
x
0,25
Peru
0,33
0,23
0,33
Švýcarsko
0,13
x
0,06
Turecko
0,40
0,48
0,60
Uganda
0,34
0,57
x
Uruguay
0,48
0,49
1,00
USA
0,13
x
0,00
Velká Británie
0,10
0,60
0,00
Země
Zdroj: Kotlán, V., Frait, J., Empirie vztahu mezi mírou nezávislosti centrální banky a výsledky její politiky, z pramene Cukierman, A., Webb, S.B.,
20
Pro měření opravdové nezávislosti centrální banky existuje několik různých postupů a metod pro její stanovení. Prvním způsobem můţe být tzv. dotazníková metoda neboli metoda formou dotazníku, která vychází z analýzy jednotlivých odpovědí různých specialistů na měnovou politiku představitelů centrální banky. Druhou moţností měření nezávislosti je tzv. míra obratu guvernéra ve funkci. Zde v podstatě platí, ţe niţší míra obratu guvernéra ve funkci vyjadřuje vyšší skutečnou míru nezávislosti centrální banky. Tímto způsobem se měří nezávislost centrální banky především v rozvojových zemích, kde skutečné fungování centrálních bank se významněji odlišuje od jejich právní legislativy. Třetí veličinou, která se měří a definuje skutečnou nezávislost centrální banky, je tzv. index politické zranitelnosti centrální banky. Index odpovídá míře politických změn, které jsou v dalším politickém období následovány změnou guvernéra centrální banky. Obecně lze říci, ţe v rozvojových zemích je funkční období guvernérů ovlivňováno více neţ v ekonomicky rozvinutých zemích.
21
2. Odpovědnost,
kredibilita
a
transparentnost
centrální banky 2.1. Odpovědnost centrální banky Odpovědnost centrální banky a její míra odpovědnosti je dlouho diskutované téma, které je přiřazováno celkem malá všeobecná pozornost. Jelikoţ dochází při nezávislosti centrální banky k přesunu pravomocí k provádění měnové politiky, vydávání rozhodnutí a stanovování různých opatření souvisejících s měnovou politikou do rukou odborníků, kteří nejsou voleni, ať uţ veřejností či vládou, tak je nutné definovat míru jejich odpovědnosti při plnění své funkce v centrální bance. Odpovědnost centrální banky je nejčastěji definována jako závazek centrální banky vůči instituci nebo orgánu, který jí udělil autonomii v řízení měnové politiky nebo jí zadává či vymezuje cíle, kterých musí centrální banka dosáhnout. Centrální banky musí nést odpovědnost za svoji činnost v rámci měnové politiky a v návaznosti na měnovou politiku, jelikoţ se jedná o velmi důleţitou sloţku při řízení ekonomiky státu a hospodářské politiky, která má velký vliv a významným způsobem ovlivňuje široké okolí. Vysoká míra nezávislosti centrální banky vede k přesunu měnové politiky mimo dosah, vliv a kontrolu demokraticky zvolených zástupců veřejností. Proto převládají názory, ţe by tento tzv. „demokratický deficit centrální banky“ měl být výrazně kompenzován vyšší mírou její odpovědnosti vůči instituci nebo orgánu, který jí přidělil autonomii v provádění měnové politiky. Dokonce i někteří autoři a odborná veřejnost označují plně nezávislou centrální banku jako nedemokratickou instituci, kde není zcela zřejmé, ţe zájmy a cíle řídícího orgánu centrální banky jsou totoţné jako zájmy a cíle veřejnosti nebo vlády, coţ můţe vést k rozporu mezi centrální bankou, veřejností a vládou jako takovou. Tento rozpor můţe vést, kromě vzniku rizika špatných rozhodnutí centrální banky v řízení měnové politiky, která se nemusí nikomu za svá rozhodnutí a stanovená opatření zodpovídat, k tomu, ţe dříve či později centrální banka ztratí politickou podporu pro svoji nezávislost, a to výrazně povede i ke ztrátě kredibility samotné centrální banky. Odpovědnost centrální banky spočívá zejména při stanovování cíle měnové politiky centrální banky a v jejím následném monitorování a kontroly vládou. V případě nějakých 22
závaţných chyb by se tu naskytla moţnost převzetí kontroly nad měnovou politikou samotnou vládou. Míra odpovědnosti centrální banky se v jednotlivých státech výrazně odlišuje od ostatních, coţ sebou nese i různé vládní zásahy a omezení při řízení měnové politiky v případě, ţe dojde ke zjištění závaţných chyb na straně centrální banky. Odpovědnosti centrální banky můţeme přiřadit dvě základní funkce. První funkce je moţnost sledování a kontroly minulého a budoucího vývoje v řízení měnové politiky centrální bankou veřejností volenými představiteli. Druhá funkce odpovědnosti centrální banky je z hlediska plánování fiskální politiky, souvisejícího trhu práce a odhad změn v monetární politice centrální banky, coţ vede ke stabilizaci inflačního očekávání veřejnosti a širokého okolí. Dále můţe odpovědnost nabývat různých forem svého vyjádření a vzniku. Jednou ze základních a nejjednodušších forem je uzavření kontraktu mezi centrální bankou a samotnou vládou, ve kterém jsou centrální bance stanoveny měnově politické cíle a centrální banka má právní závazek splnit tyto stanovené cíle. Součástí kontraktu je samozřejmě stanovení sankcí i odměn pro centrální banku a její představitele, včetně vymezených podmínek a důvodů, kdy je centrální banka oprávněna se odchýlit od stanovených měnově politických cílů v uzavřeném kontraktu. Můţeme narazit i na jiné formy odpovědnosti, méně formální, třeba jen rámcově zakotvené nebo vyplývající ze zvyku či tradice, coţ můţou být různé měnově politické zprávy, tiskové konference, poskytování informací veřejnosti z jednání centrální banky a bankovní rady, poskytování poradenství, zdůvodňování svých rozhodnutí a stanovených cílů apod. Pokud bychom se snaţili změřit míru odpovědnosti centrální banky, tak dle mého názoru musí být splněny dva hlavní kroky, kdy jeden bez druhého nám nejsou schopny podat kompletní informace k tomu, aby se odpovědnost centrální banky dala dostatečně změřit. Za prvé musí být dostatečně naplněna transparentnost centrální banky. O transparentnosti si budeme povídat v samostatné kapitole této práce, kaţdopádně, aby se dala odpovědnost centrální banky změřit, tak je nutné mít dostupnost k širokému rozsahu informací, k rozhodnutím a stanoveným opatřením, vývojovým grafům, historickým datům apod., coţ je základem transparentnosti centrální banky. Čím je kvalita transparentnosti vyšší, tím máme dostupnější kvalitnější informace ve větší míře, a tím máme moţnost lépe porovnat a změřit odpovědnost centrální banky. Zjednodušeně řečeno, bez informací týkajících se chování a rozhodování centrální banky nelze jednoznačně posoudit, zda centrální banka splnila stanovené cíle. Druhý, neodlučitelný 23
krok je přesné definování stanoveného měnově politického cíle centrální banky. Můţeme narazit na názory odborné veřejnosti, ţe stanovení cíle by nemělo být ponecháno na rozhodnutí centrální banky, ale měl by být stanoven například parlamentem. Tento krok je také důleţitý proto, ţe čím méně je centrální banka vázána k přesně specifikovanému cíli, tím je následně sloţitější hodnotit samotný výkon centrální banky. Coţ jasně říká, ţe je důleţité jasně definovat cíl centrální banky. Nejlépe tak, ţe by byl cíl centrální banky kvantifikován, tj. například stanovená maximální míra inflace, jelikoţ lze pak snadno porovnat a změřit jak byla centrální banka úspěšná při dosahování stanoveného cíle. V případě, ţe je stanoveno více cílů centrální banky, tak je nutné k nim přiřadit i prioritu. Tabulka č. 4 - Míra odpovědnosti centrálních bank Procento
Kategorie
Odpověď
Centrální banka publikuje cíl
Ano
88 %
Vláda se podílí na specifikaci cíle
Ano
71 %
Ano, formální
18 %
Ano, neformální
33 %
Ne
49 %
Ano
74 %
V případě minutí cíle existují navazující procedury
Legislativa upravuje způsob monitorování centrální banky
centrálních bank
Nepravidelně, nebo je omezená instrumentální
6%
nezávislost Ne
20 %
Vláda můţe v jasně specifikovaných
Ano, ukotveno Formálně
21 %
případech Převzít kontrolu nad
Ano, neformálně
3%
měnovou politikou
Ne
76 %
Zdroj: Fry, M., Julius, D., Mahdeva, L., Roger, S., Sterne, G. (2000): Key Issues in the Choice of Monetary Policy Framework. In Mahdeva, L., Sterne, G.: Monetary Policy Frameworks in a Global Context. Routhledge.
24
2.1.1. Obecný vztah mezi nezávislostí a odpovědnosti centrální banky Jiţ několik různých studií, výrazně podporovaly vznik samostatných nezávislých centrálních bank z důvodu, ţe prokazovaly negativní vztah mezi mírou inflace v zemi a nezávislostí centrální banky jako takové. Nezávislost centrální banky a její neustálé zvyšování vede k přesunu vývoje hospodářského růstu a ekonomiky země v určité míře mimo vliv politických reprezentantů a samotné vlády, a to do rukou nezávislé instituce, tj. centrální banky, která je právě vytvořena tak, aby politickému nátlaku a vlivu za všech okolností, při rozhodování o měnové politice země, byla schopna odolávat a nepodlehla zájmům politických reprezentantů. Pokud je ale nezávislost centrální banky stanovena bez míry odpovědnosti, tak to můţe vést bankéře centrální banky k oportunistickému chování při rozhodování o měnové politice, které nepovede k dosaţení společných cílů měnové a fiskální politiky, coţ je například cenová stabilita v zemi. Na základě tohoto tvrzení můţeme říct, ţe centrální banka vystupuje v podobě byrokratického subjektu s vlastním rozhodováním a programem, který se nemusí shodovat s plány samotné společnosti. Z tohoto důvodu je absolutně nezbytné, aby centrální banka současně nesla odpovědnost za své rozhodování a v případě vzniku nějaké negativní situace se musela zodpovídat. Chceme-li se na tento problém podívat z blízka a podívat se ba odpovědnost centrální banky při stanovování měnové politiky, tak je nutné nejdříve rozlišit instrumentální a cílovou nezávislost centrální banky. Pokud bychom měli modelovou situaci, kdy centrální banka má úplnou instrumentální nezávislost, ale samotný cíl měnové politiky je stanoven zákonem či exekutivou nebo jiným orgánem či institucí, ať uţ přímo či po dohodě s ní, tak lze říci, ţe centrální banka je v podstatě formálně odpovědná za dosaţení tohoto stanoveného cíle, i kdyţ má k tomu moţnost libovolného pouţití všech dostupných nástrojů a plně dle svého rozhodnutí, který z nástrojů pouţije. V podstatě
je
centrální
banka
při
vyuţívání
nástrojů
k dosaţení
stanovených
cílů plně nezávislá. V takovém případě by podobu odpovědnosti centrální banky mohla být v transparentní formě různých prezentací či veřejné publikace v podobě inflačních zpráv, ze kterých by byl zřejmý minulý i budoucí vývoj inflace a vyhodnocení jejího vývoje. Jednou z dalších moţností jak přidělit odpovědnost centrální bance je formou publikace zápisů ze schůze samotné bankovní rady nebo veřejné vyjádření 25
samotného
guvernéra
centrální
banky
či
některého
z členů
bankovní
rady.
Podobným způsobem to funguje například ve Velké Británii v Bank of England, kde je samotný guvernér povinen předloţit vládě otevřeným dopisem vyjádření, ve kterém přímo popíše a vysvětlí jednotlivé důvody, které vedly k odchýlení od stanoveného inflačního cíle, a podá vládě vysvětlení, jaká opatření byla či budou zavedena, aby došlo k nápravě celé situace. V USA to funguje obdobně jako ve Velké Británii, zda je předseda bankovní rady ţádán o předloţení vysvětlení svých pohledů a názorů na aktuální stav ekonomické politiky, a to samotnému Kongresu. Naopak například na Novém Zélandu můţe být samotný guvernér centrální banky odvolán v případě jednoznačných slabých výkonů c oblasti měnové politiky. Jeli však situace taková, ţe si centrální banka stanovuje své cíle zcela sama, tak je následně velmi sloţité odpovědnost centrální banky kvantifikovat a následně poţadovat její zajištění. Pokud můţeme říct, ţe centrální banka disponuje nejenom instrumentální nezávislostí, ale taky nezávislostí cílovou, tak by se centrální banka, dle názoru široké veřejnosti, měla zodpovídat hlavně těm ekonomickým subjektům, které na základě vyjádření centrál banky následně utvářejí inflační očekávání, tj. v tomto případě hlavně samotní účastníci finančního trhu a v neposlední řadě i účastníkům mzdových vyjednávání. Úspěšnost centrální banky v její měnové politice spočívá ve schopnosti centrální banky stabilizovat inflační očekávání ekonomických subjektů, coţ je jedním z velmi důleţitých determinantů. Tato určitá forma odpovědnosti centrální banky má jeden ze základních problémů, a to ţe inflační očekávání se nedají vţdy jednoduše změřit. Navíc jednotlivý účastníci trhu nedisponují jednoznačnou schopností potrestat přímo samotnou centrální banku z pohledu toho, ţe jejich inflační očekávání se zvýší a destabilizuje se. V současně době centrální banky mají tendenci směřovat k tomu, ţe jsou označovány a charakterizovány jistou nejistotou u svých stanovených cílů. Při této situaci lze jednoznačně očekávat, ţe na základě této nejistoty vzniklá inflační očekávání budou pravděpodobně vţdy vyšší neţ by byla normálně stanovena, tzn., ţe se bude počítat vţdy s horší variantou neţ by mohla být normálně odhadovaná varianta. Na základě této nejistoty ekonomických subjektů, budou racionálně smýšlející ekonomičtí subjekty provádět kroky k zajištění svých kontraktů v nominální hodnotě, a to z důvodu reálné hrozby spočívající v neznámém budoucím inflačním vývoji a jeho
26
výstupu. Vznikem této inflační výchylky, která má za následek zkreslení inflačního očekávání, které sniţuje prospěch jak společnosti, tak i samotné centrální banky. Proto centrální banka se snaţí vysvětlením svých měnově politických rozhodnutí a definování prostředků a nástrojů, které má v plánu provést, včetně definování a vysvětlení samotného výhledu pro budoucí vývoj inflace, docílit toho, ţe centrální banka disponující cílovou nezávislostí a sdělením informací o strategii své měnové politiky můţe dosáhnout sníţení inflačního očekávání a jejího případného zkreslení. Jako příklad si můţe uvést třeba Deutsche Bundesbank, která je centrální bankou s pravomocí si stanovovat své vlastní cíle v měnové politice. Tato pravomoc je spojena s dlouhodobými dobrými výsledky centrální banky v této oblasti rozhodování a stanovování v monetární politice. Odpovědnost centrálních bank lze povaţovat i jako částečný substitut samotné reputace centrální banky a tím mají moţnost dosahovat vysoké kredibility v krátkém období oproti ostatním centrálním bankám. Proto se většina centrálních bank, které nově nabudou i nezávislost cílovou, snaţí dosáhnout formální odpovědnosti za účelem zvyšování si své kredibility. Pokud se budeme bavit o centrální bance, která se nebude muset nikomu zodpovídat, tak zde hrozí reálné riziko, ţe se centrální banka bude chovat časově nekonzistentním způsobem a tudíţ bude svoji práci odvádět v horší kvalitě. V podstatě to funguje stejně, jako kdyţ volení političtí reprezentanti se soustředí na krátkodobý časový horizont se sklonem k inflační politice, tak bankéři centrální banky, kteří nejsou ţádným způsobem kontrolováni, ať uţ politickými reprezentanty či jinou institucí, tak mohou projevovat opačný sklon, tudíţ protiinflační. Pokud by se centrální banka nemusela za svoji činnost zodpovídat, tak si lze těţko představit, ţe by i přesto měla centrální banka podporu od politických reprezentantů pro svoji nezávislost. Situace, kdy centrální banka nedisponuje podporou od politických reprezentantů, jednoznačně povede k tomu, ţe se političtí reprezentanti budou snaţit dosáhnout legislativní změny, která povede k omezení nezávislosti centrální banky a tím pádem i moţnost k přesunu vlivu nad monetární politikou do rukou samotných politických reprezentantů.
27
Bylo zpracováno velké mnoţství studií a existuje velké mnoţství názorů z řad odborníků či veřejnosti na vztah mezi nezávislostí a odpovědností centrální banky. Jednu z empirických studií zabývající se tímto problém vztahu mezi nezávislostí a odpovědností centrální banky zpracovali v roce 1996 pánové Briault, Haldane a King7. Vazbu a vztah mezi nezávislostí a odpovědností v této empirické studii zkoumali v rozsahu 14 zemí OECD8. Pro tuto studii a zkoumání dané problematiky byl samotnými autory vytvořen vlastní index odpovědnosti, který se zakládá na základních čtyřech kriteriích: A)
Podléhá centrální banka vnějšímu dohledu Parlamentem.
B)
Jsou publikovány jednotlivé zápisy z jednání bankovní rady centrální banky, týkající se rozhodnutí v otázce monetární politiky.
C)
Publikuje centrální banka nějakým způsobem inflační zprávy či zprávy o monetární politice nad rámec svých povinností a standardním bulletinu centrální banky.
D)
Existence specifické klauzule, která jednoznačně definuje, ţe v případě vzniklé definované situace a určitých šoků, můţe být centrální banka zproštěna odpovědnosti za měnový vývoj. Připouští se jak explicitní, tak implicitní procedura zproštění odpovědnosti. Pokud je v legislativě o centrální bance explicitní úniková klauzule, jako např. na Novém Zélandu, tak obdrţí země jedničku. Pokud zproštění odpovědnosti centrální banky není předem vyjmuto z legislativy, tak země obdrţí půlku. Tato definovaná čtyři kritéria ke zpracování empirické studie nezachycují celkovou
míru, kterou centrální banky ovlivňují názory a tvoří na ně vliv i jinými prostředky, ale lze říci, ţe zahrnují výraznou většinu a podstatu charakteristiky odpovědnosti centrální banky. V následné tabulce č. 4 jsou zachyceny výsledky centrálních bank pro jednotlivé země OECD, kdy index odpovědnosti centrální banky je sloţen jako jednoduchá suma vytvořená na základě definovaných těchto čtyřech kriterií9
7
Briault, C., Haldane, A., King, M., Central bank independence and accountability:theory and evidence Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj 9 symbol (*) znamená Ano a (-) znamená Ne 8
28
Tabulka č. 5 - Index odpovědnosti CB Publikovány zápisy z jednání
Dohled parlamentu
Publikovány inflační zprávy a zprávy o monetární politice
Kauzule o ovládnutí
Austrálie
*
-
-
½
Belgie
-
-
-
-
Kanada
*
-
*
½
Francie
*
-
-
-
Německo
-
-
-
-
Itálie
*
-
-
-
Japonsko
*
-
-
½
Nizozemí
-
-
-
½
Nový Zéland
*
-
*
*
Španělsko
*
-
*
-
Švédsko
*
-
*
-
Švýcarsko
-
-
-
-
Velká Británie *
*
*
½
USA
*
-
-
*
Zdroj: Briault, C., Haldane, A., King, M., Central bank independence and accountability:theory and evidence
Při zpracování studie a posuzování nezávislosti centrální banky autoři samozřejmě rozlišují instrumentální a cílovou nezávislost centrální banky. Při zpracovávání měření cílové nezávislosti centrální banky tito autoři pouţili kritéria navrţená jiţ ve studii Eijffingera a Schalinga10. A)
Statut centrální banky definuje její nezávislost na vládě
B)
Více jak polovina členů bankovní rady centrální banky je jmenována nezávisle na samotné vládě
C)
Jednání bankovní rady centrální banky se účastní i zástupci vlády
D)
Centrální banka si sama definuje a stanovuje jak vlastní monetární cíle, tak i inflační cíle
10
Eijffinger, S. C. W., Schaling, E., Central Bank Independence: Theory and Evidence. Center Discussion Paper Series, č. 9325, Tilburg University.
29
Jelikoţ
při zpracovávání
této empirické
studie
mají
vybrané centrální
banky pozorovaných zemí velice silnou míru instrumentální nezávislosti, tj. nezávislost v pouţívání a volbě nástrojů při řízení měnové politiky, tak nebyl sestaven index instrumentální nezávislosti centrálních bank, protoţe by neměl takovou váhu a nebyl by příliš významný. Obrázek č. 2 - Porovnání cílové nezávislosti a odpovědnosti CB
Zdroj: Briault, C., Haldane, A., King, M. Central bank independence and accountability: theory and evidence
Na obrázku č. 2 lze vidět vztah mezi odpovědností jednotlivých centrálních bank vybraných zemí a cílové nezávislosti. Dále lze z obrázku vyčíst, ţe tento vztah má jasně negativní efekt. Tento negativní efekt je zaloţen na tom, ţe čím vyšší mírou cílové nezávislosti centrální banka disponuje, tak tím niţší míru odpovědnosti má centrální banka. Tento vztah je definován a vysvětlen tím, ţe centrální banky s vyšší mírou nezávislosti, které si samy definují a stanovují své cíle měnové politiky na základě cílové nezávislosti,
30
tak se tyto centrální banky za splnění těchto cílů musejí méně zodpovídat neţ centrální banky, kterým cíle stanovuje někdo jiný. Pokud se podíváme na tento obrázek, tak lze vidět, ţe jak se postupně cílové nezávislost centrální banky sniţuje, a tím pádem vláda či jiné politické instituce začnou stanovovat cíle centrální bance, či stanovovat podmínky a lhůty, tak míra odpovědnosti centrální banky postupně roste. Obrázek č. 3 - Odpovědnost CB a průměrné výnosy dluhopisů
Zdroj: Briault, C., Haldane, A., King, M. Central bank independence and accountability: theory and evidence
Na dalším obrázku č. 3 lze vidět zase vztah mezi odpovědností centrálních bank jednotlivých zemí a průměrnými výnosy z dluhopisů. Z tohoto obrázku lze vidět, ţe tento vztah má jasně rostoucí efekt. Tento rostoucí efekt je zaloţen na tom, kdy růst míry odpovědnosti centrální banky dané země vede k tomu, ţe roste i průměrných výnosů z dluhopisů. Tento vztah a efekt lze vysvětlit tím, ţe centrální banka, která nese vyšší míru odpovědnosti vůči jinému orgánu či instituci pod vlivem politických reprezentantů či vlády, si nemůţe dělat tzv. „co chce“ v rámci měnové politiky a musí dodrţovat nastavené 31
podmínky a nařízení, coţ sebou nesou i efekty, které se promítnou jak do inflace, tak do růstu úrokové míry či do míry nezaměstnanosti či hospodářského růstu země. Tím pádem rostou i výnosy z dluhopisů. Nezávislost, jako velice významná vlastnost centrální banky, jí umoţňuje snáze provádět měnovou politiku a zavádět pravidla a stanovovat opatření v rámci zachování cenové stability země. Nezávislá centrální banka provádí měnovou politiku očištěnou od vlivu politických reprezentantů nebo samotné vlády. Tato svým způsobem výhoda má však i druhou stránku a svá rizika, a to, ţe při chybě v rámci měnové politiky mohou političtí reprezentanti nebo vláda jednodušeji a konkrétně kritizovat centrální banku, jako instituci měnové autority, a na základě toho centrální banku připravit o část její dosavadní nezávislosti. Odpovědnost centrální banky však zase sebou přináší povinnost zajišťovat vazbu mezi centrální bankou a institucí či orgánem zvolené na základě volby veřejnosti. Z tohoto důvodu zde hrozí reálné riziko a nebezpečí, ţe se centrální banka dostane příliš pod vliv moci a tlaku politických reprezentantů či samotné vlády. Z těchto navzájem protichůdných vlastností vystupuje jeden z nejdůleţitějších úkolů, a to najít a definovat optimální míru mezi odpovědností a nezávislostí centrální banky, před kterým stojí kaţdá země, která chce kvalitně a efektivně řídit svojí měnovou politiku země.
2.2. Kredibilita centrální banky Jako další velmi důleţitou neodlučitelnou vlastnost centrální banky, kterou musíme zmínit, je kredibilita banky. Slovo kredibilita centrální banky můţeme vyjádřit jako míru důvěryhodnosti daného subjektu. Zjednodušeně lze popsat kredibilutu tak, ţe čím více veřejnost věří rozhodnutím a nastaveným opatřením centrální bankou, plnění stanovených cílů a poskytovaným informací centrální bankou, tím je míra důvěryhodnosti, kredibility, vyšší. Kaţdopádně centrální banka si kredibilitu nezíská hned nebo ji nemá automaticky na určité úrovni, tu si získá aţ po určitém časovém období, kdy lze porovnávat výsledky jejího rozhodnutí a jejich vliv na ekonomiku. V podstatě je to podobné jak u firem na trhu, kdy si subjekt musí získat jméno, prestiţ, reputaci a důvěru svých zákazníků díky své nabídce a sluţbám zákazníkům. U centrální banky je to otázka jejího úspěchu při dosahování stanovených cílů v minulém období, kdy veřejnost jiţ můţe pracovat a
porovnávat
s dostupnými
informacemi. 32
Nejde
však
jenom
o
veřejnost,
ale i o ekonomické subjekty, které sledují, jaké si centrální banka v minulosti stanovila cíle a v jaké míře a při jakých opatření se jí podařilo stanovených cílu dosáhnout či splnit. Na tomhle je následně závislá míra důvěry ekonomických subjektů na dosaţení současných stanovených cílů centrální banky. V zásadě lze říct, ţe čím více se centrální bance podařilo v minulosti dosáhnout stanovených cílů, tím větší je důvěra ekonomických subjektů vůči centrální bance pro splnění stanovených cílů současných, tudíţ se jedná o dosahování vyšší míry kredibility na základě zhodnocení činů centrální banky z let minulých. V opačném případě kdy dojde k tomu, ţe centrální banka nesplní nebo se výrazně odchýlí od stanoveného cíle, musí centrální banka pro udrţení kredibility podat široké veřejnosti vysvětlení a důvody proč nedošlo ke splnění stanovených cílů. V tomto případě mluvíme o tzv. transparentnosti centrální banky neboli o kvalitě poskytovaných informací, zpráv, zápisů z jednání bankovní rady, tiskových konferencích či zdůvodnění svého jednání a rozhodnutí. Můţeme se setkat i s teorií, která říká, ţe pokud nebude hospodářská politika kredibilní, tak nebude mít ţádoucí vliv na chování ekonomických subjektů, coţ povede k omezení při dosahování vytyčených cílů. Současně lze narazit na pohled, kdy je kredibilita měnové politiky ve většině přijímána jako stěţejní prvek pro její následnou účinnost při jejím prosazování. Odborná veřejnost, především podle některých ekonomů, tvrdí, ţe je samotná nezávislost centrální banky základním pilířem k dosahování vyšší míry kredibility. Naopak se najdou i odpůrci, kteří vidí v nezávislosti centrální banky velký problém pro míru kredibility, a to v případě, ţe měnová politika centrální banky nebude souběţně koordinována s politikou vlády, tudíţ vidí problém v nespolupráci fiskální a monetární politiky. V podstatě říkají, ţe pokud nebude centrální banka spolupracovat s vládou, i kdyţ centrální banka je na vládě většinou plně nezávislá, tak taková politika je dlouhodobě neudrţitelná a to vede ke sniţování kredibility centrální banky. Blinder Alan S.11 se věnoval studii týkající se přímo kredibility, kdy se pomocí rozeslaných dotazníků a následně vrácených odpovědí snaţil uspořádat jednotlivá kritéria dle rozdělení samostatných odborníků a snaţil se získat odpovědi na téma kredibility. Celkem oslovil velké mnoţství významných amerických monetárních ekonomů a centrálních bankéřů. Nakonec dostal odpověď a vyplněný dotazník od celkem 53 významným americkým monetárním ekonomům, tak i 84 centrálních bankéřů. 11
Blinder, Alan. S., Central Bank Credibility: Why Do We Care? How Do We Build It? Working Paper No. 7161, June 1999
33
Pomocí svých dotazníků, které rozeslal, se pokoušel nalézt odpovědi tyto hlavní otázky: Proč je kredibilita tak důleţitá a jak jí lze dosáhnout. Následným vyhodnocení zaslaných odpovědí od jednotlivých odborníků a centrálních bankéřů jsou shrnuté v následných zpracovaných tabulkách 1. a 2.. Škála, kterou měli jednotlivý respondenti pro odpověď, byla stanovena pro základní otázky v rozsahu 1 = nesouvisí, 2 = mírně související, 3 = středně související, 4 = velmi úzce souvisí, 5 = v podstatě stejný. Tabulka č. 6 - Proč je kredibilita důleţitá? Centrální bankéři
Ekonomové
Průměrná známka
Pořadí12
Průměrná známka
Pořadí
Niţší náklady dezinflace (Less costly disinflation)
4,13
2
3,83
2
Udrţení nízké inflace (To keep inflation low)
4,39
1
4,17
1
Změna taktiky (To change tactics)
4,38
5
3,97
3
Poslání věřitele poslední instance (To serve as lender of last resort)
4,12
6
3,74
4
Ochrana domácí měny (To defend the currency)
4,29
3
3,47
5
Veřejní činitelé by měli být pravdomluvní (Public servants should be truthful)
4,00
7
3,30
6
Podpora nezávislosti (For support for independence)
4,34
4
3,19
7
Zdroj: Blinder, Alan. S., Central Bank Credibility
Při pohledu na první tabulku můţeme vyčíst, ţe se většina centrálních bankéřů i významných amerických monetárních ekonomů shodne na tom, ţe je kredibilita velmi důleţitá hlavně pro udrţení nízké míry inflace a následně v těsném závěsu je další důvod, a to dosaţení nízké inflace s niţšími náklady pro centrální banku, která se stará o měnovou politiku. Dále lze z této tabulky vyčíst, ţe k jednotlivým bodům centrální bankéři přikládají větší důleţitost 12
Stanovené pořadí reprezentuje průměrné pořadí, které jednotlivým bodům důleţitosti kredibility přiřadili samotní respondenti
34
Tabulka č. 7 - Jak dosáhnout vysoké míry kredibility? Centrální bankéři
Ekonomové
Průměrná známka
Pořadí13
Průměrná známka
Pořadí
Nezávislost centrální banky (Central bank independence)
4,51
2
3,99
2
Transparentnost (Transparency)
4,13
4
3,44
4
Historická poctivost (History of honesty)
4,58
1
4,30
1
Historický boj s inflací (History of fighting inflation)
4,15
3
3,83
3
Vázanost pravidly (Constrained by a rule)
2,89
6
2,32
6
Osobní motivace (Incentives (personal loss))
2,15
7
1,95
7
Nízký fiskální deficit/dluh (Small fiscal deficit/debt)
3,92
5
3,27
5
Zdroj: Blinder, Alan. S., Central Bank Credibility
Ve druhé tabulce lze nalézt seznam činitelů, které ovlivňují míru kredibility a vedou k jejímu zvýšení. Tito činitelé byly předloţeny respondentům při zpracovávání studie, kteří následně měli za úkol je seřadit dle svého názoru podle důleţitosti. Dále v tabulce lze vyčíst, ţe se centrální bankéři a ekonomové shodnou na pořadí jednotlivých činitelů i kdyţ ekonomové přikládají ke kaţdému činiteli niţší známku důleţitosti oproti centrálním bankéřům. Současně se zde velice jednoznačně dá vyčíst nepsané pravidlo, ţe největšími činiteli, pro ovlivnění míry kredibility, je historická poctivost a historický boj s inflací, kdy si jednotlivé výsledky těchto činitelů můţe veřejnost porovnat a vyhodnotit, jak centrální banka byla úspěšná při dosahování svých cílů a jaké nástroje a opatření k dosaţení pouţila včetně toho, jak byla poctivá a pravdivá při vyjádření, které sdělovala veřejnosti. Za zmínku z dané studie stojí i druhá otázka ze zaslaného dotazníku, a to jak úzce mezi sebou souvisí kredibilita centrální banky a cenová stabilita. Respondenti na tuto 13
Stanovené pořadí reprezentuje průměrné pořadí, které jednotlivým bodům důleţitosti kredibility přiřadili samotní respondenti
35
otázku odpověděli tak, ţe centrální bankéři dali známku celkem 4,10, z toho téměř 90 % z nich dalo odpověď „4“ nebo vyšší. Oproti tomu reakce monetárních ekonomů byla výrazně niţší, a to pouze 3,31, kdy jen něco málo přes polovinu dalo odpověď „3“ nebo niţší. Většina oslovených respondentů se shodla na názoru, ţe míra kredibility centrální banky je důleţitá hlavně pro udrţení nízké míry inflace včetně jejího dosaţení s co nejniţšími náklady. Jedná se o jeden z hlavních argumentů centrálních bank, který se objevuje při snaze zvýšit míru své kredibility. V podstatě pro vysokou míru kredibility je velmi důleţitá dlouhodobá upřímnost, reputace a transparentnost v dlouhém časovém horizontu a současně je podloţeno, ţe čím vyšší míru kredibility má centrální banka, tím je pro ni jednoduší, při prosazování nepopulárních rozhodnutí, si udrţet podporu široké veřejnosti, ať uţ laické či odborné.
2.3. Transparentnost centrální banky a její výhody a nevýhody Mezí poslední pojem, který charakterizuje institucionální rámec samotné centrální banky, řadíme transparentnost centrální banky. Transparentnost a kredibilita spolu velice úzce souvisí a jedna bez druhé v podstatě nemůţe existovat. V podstatě se dá říct, ýe čím vyšší je transparentnost, tak tím roste i kredibilita. Transparentnost můţeme charakterizovat jako míru či rozsah, které rozumí obyčejná veřejnost jednotlivým procesům měnové politiky a rozhodnutím či opravným opatřením, které centrální banka provádí za účelem dosaţení stanoveného cíle. Transparentnost se dá taky označit, jako kvalita poskytování informací centrální bankou veřejnosti. Čím více roste kvalita dokumentů, které vysvětlují rozhodnutí centrální banky s měnovou politikou, a čím je větší, kvalitnější a podrobnější rozsah poskytovaných informací, které centrální banka o své činnosti sděluje široké veřejnosti, tím roste samotná míra transparentnosti centrální banky. Růst transparentnosti blízce souvisí i s rozvojem informačních technologií. Převáţně se jedná o různé internetové aplikace, prohlíţeče a portály, kde centrální banky většinou zveřejňují většinu dokumentů a informací pro veřejnost. Paleta informací poskytovaných centrálními bankami je značně široká. Některé informace musí banky poskytovat ze zákona, ale obvykle poskytují i další informace nad rámec informační povinnosti stanovenou zákonem, coţ vede ke zvyšování jejich 36
transparentnosti a současně i kredibility. Obvyklými informacemi jsou různé výroční prezentace a zprávy představitelů bankovní rady, pravidelné zveřejňování inflačních a měnových zpráv určených převáţně odborné veřejnosti, různé předpovědi, prognózy a publikování dalších informací o činnosti, rozhodnutí či opatření a jednání banky a bankovní rady, které jsou přes internet dostupné široké veřejnosti. Základní nutnou podmínkou transparentnosti měnové politiky je, aby centrální banka měla stanovený cíl, kterého se bude snaţit v daném časovém období dosáhnout. Pokud by centrální banka neměla jasně stanovený cíl je pro ni potom samozřejmě obtíţné vysvětlovat důvody svých měnových opatření a rozhodnutí, která učinila, jelikoţ je nemůţou přiřadit ke stanovenému cíli. Bez měřitelného cíle nemůţe následně veřejnost hodnotit úspěšnost monetární politiky aplikovanou centrální bankou, případně provádět srovnání s okolními centrálními banky ostatních států (to uţ se jedná spíše o odbornou veřejnost). Pro odůvodnění a vysvětlení svých kroků a rozhodnutí, které mají vést ke splnění stanoveného cíle, je třeba seznámit veřejnost a odbornou veřejnost se stanovenou strategií centrální banky a kterou se centrální banka následně hodlá řídit. Jednou z důleţitých stránek transparentnosti je upřímnost centrální banky v objasňování svých kroků a rozhodnutí. Strategie centrální banky by měla co nejblíţe odráţet transmisní mechanismus. Z důvodu sloţitosti samotného transmisního mechanismu, však odráţí strategie jen jeho hlavní části, a to z důvodu, aby usnadňovala pochopení a komunikaci s veřejností. Centrální banky publikují různé prognózy pro klíčové nebo cílové veličiny měnové strategie, čímţ dále zvyšují svojí míru transparentnosti. Nejčastěji centrální banky publikují údaje o vývoji inflace, peněţní zásobě, hrubém domácím produktu, míře nezaměstnanosti či platební bilanci. Jelikoţ hlavním cílem většiny centrálních bank je stabilita měny, tak klíčové místo zaujímá prognóza vývoje inflace. Následně některé banky, instituce či subjekty publikují a sestavují různé modely, které jsou zaloţeny na prognóze vývoje inflace centrální banky. Z tohoto důvodu je nutné, aby se v prognóze, poskytované centrální bankou, odráţeli pravdivé a pochopitelné informace. Jeden ze základních předmětů komunikace veřejnosti s centrální bankou jsou informace a porozumění v oblasti měnové politiky. Informace o aktuálních rozhodnutích centrální banky poskytují různé tiskové zprávy zveřejňované na webových portálech centrálních bank, popřípadě různé tiskové konference, které pořádají centrální banky, aby informovali o aktuálním dění či vysvětlili určitá rozhodnutí, která učinila. Podrobnější 37
informace poskytují však aţ záznamy z jednání řídícího orgánu centrální banky, tj. bankovní rady. Výjimečně informují centrální banky o výhledu vývoje měnové politiky. Mohou to být například informace o očekávaném vývoji úrokových sazeb nebo směnného kurzu na devizových trzích. Tabulka č. 8 - Monitoring centrálních bank z pohledu transparentnosti Tisková konference po MP jednání
Zápis z MP jednání
Zveřejnění informace o hlasování
ECB
ano
ne
FED
ano
ano (po třech týdnech)
BoE
po zveřejnění zprávy o inflaci
ano (po dvou týdnech) ano (po dvou týdnech) ano
Švédská Riksbank
ano
Maďarská MNB
ano
Polská NBP
ano
ano (po třech týdnech)
Norges Bank
ano
ne
Švýcarská SNB
ne
ne
RBNZ
ano
ne
Australská CB
ne
ano (po dvou týdnech)
Kanadská CB
po zveřejnění zprávy o měnové politice
ne
CB Izraele Česká národní banka
Publikace prognózy úrokových sazeb ne (kolektivní rozhodnutí)
Publikace prognózy měnového kurzu ne
ne
ano
ne
ne
ano
ne
ne
ano
ano
index TCW
ano
ne
ano
ne
ne reálný efektivní kurz
ne (kolektivní rozhodnutí) ne ne (rozhoduje guvernér) ne (kolektivní rozhodnutí)
ano
efektivní kurz
ne
ne
ano
index WTI
ne
ne
ne (kolektivní rozhodnutí)
ne
ne
ne
ano (po dvou týdnech)
ne (rozhoduje guvernér)
ano
ne
ano
ano (po osmi dnech)
ano
ano
CZK/EUR
Zdroj: ČNB, Monitoring centrálních bank, červen 2011
38
Banky vydávají pro veřejnost ucelený materiál a podklady, které informují o minulém vývoji ekonomiky, stanovených opatřeních centrální bankou a většinou i informují o výhledu vývoje ekonomiky do budoucna. Tento materiál má zpravidla formu bulletinů či inflačních zpráv a je vydáván v různých intervalech, většinou s půlroční, čtvrtletní nebo měsíční periodicitou. Jak moc ovlivní tento materiál transparentnost samotné centrální banky, závisí na tom, jak kvalitě bude zpracován obsah daných materiálů, dokumentů a zpráv, které se samozřejmě u jednotlivých centrálních bank značně liší.
Jednotlivé informace centrálních bank jsou poskytovány pro různé skupiny lidí,
od laické veřejnosti aţ po analytiky finančních trhů, a proto se centrální banky snaţí o rozdělení těchto informací do různých segmentů, tak aby kaţdé skupině lidí podala přesně ty informace a data, které poţaduje a je schopna je pochopit.
2.3.1. Výhody a nevýhody zvyšování transparentnost Transparentnost, jako většina jiných vlastností centrálních bank, má své jednoznačné výhody, ale oproti tomu i značné nevýhody, se kterými se musí centrální banka potýkat či z nich můţe naopak těţit. Jedna ze základních výhod, ale současně i nevýhod, je samotný růst transparentnosti. Pohled na růst jako výhodu je samozřejmý, kdyţ transparentnost roste, tím je centrální banka více otevřena vůči veřejnosti, jejich podklady a dokumentace jsou více pochopitelné a srozumitelné i pro lidi z laické veřejnosti, nic se vůči veřejnosti netají a všechny informace jsou dostupné. Opak, tudíţ nevýhoda, tkví v tom, ţe centrální banka nemůţe, tzv. podvádět veřejnost. Neznamená to, ţe by centrální banka doslova veřejnost podváděla, ale jde o to, ţe nemůţe v tomto případě provádět inflační překvapení. Na druhou stranu by takové nečekané inflační překvapení od centrální banky vedlo ke sníţení samotné kredibility banky, a tím ke zvýšení nákladů, které jsou spojeny s prováděním inflačního očekávání. Coţ znamená, ţe čím je vyšší transparentnost, tak je automaticky vyšší i samotná kredibilita centrální banky a současně je pro centrální banku podvádění veřejnosti výrazně nevýhodném, ať uţ z pohledu nákladů či sníţení kredibility banky. Jednou z dalších výhod je samotné sníţení nejistoty z vývoje ekonomických subjektů, která vede ke sníţení inflační prémie. Toto sníţení inflační prémie vede ke sníţení a větší nabídce niţších úrokových sazeb na trhu, coţ pozitivně ovlivňuje nárůst poptávky po investicích a tím pádem k ekonomickému růstu. 39
Z důvodu niţších úrokových sazeb roste zájem subjektů si půjčovat finanční prostředky a následně je dále investovat. Pokud ekonomické subjekty disponují přesnějšími
údaji
poskytnutými
centrální
bankou
trhu
a
široké
veřejnosti,
tak roste přesnější očekávání z následujícího vývoje, a to vede i k příznivému ovlivnění samotné monetární politiky. Samotné očekávání je jednou ze vstupních veličin při sestavování různých prognóz a analýz budoucího vývoje. Čím více jsou následné prognózy přesnější a neumoţňují velkou volatilitu, tak tím centrální banka následně sniţuje své náklady na dosaţení stanovených cílů. Zjednodušeně řečeno, kdyţ trh a ekonomické subjekty budou něco očekávat a následně očekávání budou totoţná s vývojem, tak sami se na danou situaci přizpůsobí, předpřipraví a centrální banka následně nemá takovou práci, aby dané subjekty plnili jimi nastavené opatření. Se
samotným
růstem
transparentnosti
nejsou
spojeny
pouze
výhody,
ale i nevýhody. Jednoznačnou nevýhodou je nárůst administrativních a personálních nákladů, které jsou nutné ke zvyšování transparentnosti centrální banky a při samotné komunikaci s veřejností. Jedná se o náklady spojené s tvorbou různých výročních zpráv, inflačních zpráv, tiskových zpráv či zápisů ze zasedání bankovní rady a v neposlední řadě pořádání různých tiskových konferencí a tvorba různých analýz a předpovědí. Můţe říct, ţe růst transparentnosti vede ještě k větším poţadavkům veřejnosti na samotný růst míry transparentnosti. Zjednodušeně můţeme v tomto směru způsob chování vyjádřit třemi kroky. V prvním kroku centrální banka analyzuje a vyhodnocuje pravděpodobný vývoj ekonomiky v následném období a sděluje jaká opatření a kroky hodlá podniknout. Ve druhém kroku dojde ke změně situace oproti plánovanému vývoji a centrální banka musí zasáhnout jiným způsobem, neţ sdělila v předcházejícím kroku veřejnosti. Následný třetí krok zahrnuje vysvětlení, tudíţ transparentnost, centrální banky proč učinila jiná rozhodnutí a opatření oproti plánovaným uvedených v prvním kroku. Tento třetí krok musí učinit, aby si zachovala co nejvyšší kredibilitu jako centrální banka a tím pádem to vede opět k rozšiřování samotné transparentnosti centrální banky a nárůstu nákladů s tím související.
40
2.4. Nezávislost centrální banky a finanční trhy Nezávislost centrální banky je nejčastěji spojována se svobodou provádět rozsáhlá nepopulární rozhodnutí a opatření související s měnovou politikou a bez ohledu a jakýchkoli vazeb na vládu. Pokud se však daným tématem budete zabývat podrobněji, tak zjistíte, ţe je tu i jiný druh nezávislosti, druh nezávislosti, která je málo diskutovaná a rozšířená v podvědomí laické i odborné veřejnosti. Jedná se o nezávislost na finančních trzích. Tento druh nezávislosti je hlavně neudrţitelný a neţádoucí. Bankéři
centrálních
bank
jsou
často
sváděni
k následování
trhů,
coţ vede k vytváření takových úrokových sazeb a míry, které jiţ samotný trh zavedl a zahrnul do cen jednotlivých aktiv na daném trhu. Hlavní příčinou tohoto jevu je poměrně jednoduchá. Jde o to, ţe centrální bankéři jsou, stejně jako my, jenom lidé a zaměstnanci a proto se snaţí dosáhnout vysokého ohodnocení od svého zaměstnavatele, tj. centrální banky. Ve skutečnosti jediným opravdovým a skutečným ohodnocením je historická zkušenost centrální banky. Trh naopak monitoruje a veřejně ohodnocuje a prezentuje jednotlivé činy centrální banky, a to v reálném čase. Z výše uvedeného důvodu bankéři centrální banky obracejí svoji pozornost k trhům a posuzují jednotlivá ohodnocení, které sebou trh přináší. V podstatě neustále monitorují situaci na jednotlivých trzích, včetně toho, ţe jsou jim i různé situace na trzích prezentování se ţádostí o jejich odborné vyjádření a jejich názor. Z toho vyplývá, ţe při pravidelném a neustálém sledování trhu a jeho následování, se můţeme bavit o jedné z jednoduchých metod, která umoţní se vyhnout finančním překvapením a problémům na trzích jako takových. Z tohoto důvodu tu však vzniká prostor k obavám, a to ţe podobný vývoj situace můţe dospět aţ do situace, kdy to přinese slabou měnovou politiku. Jednotlivé důvody jsou takové, ţe například oproti spekulativním operacím na trhu musí být bankéři centrální banky ve větší míře pozornější a hlavně přísnější. Finanční trhy mají jedno negativum, a to ţe jsou velmi náchylné na různé spekulativní bubliny a jakékoli šíření falešných informací, které jsou velmi často zaloţeny na lţích a smyšlených událostí. Z tohoto důvodu je poţadováno, aby bankéři centrální banky tyto informace, které ovlivní trh, byli schopni vytlačit a hlavně je nebrali v potaz a plně se soustředili na celkové komplexní informace, které jím ekonomika přináší.
41
Jednotlivý obchodníci, kteří operují na finančních trzích, mají hlavně krátkodobé horizonty, které sledují na finančním trhu. Oproti tomu tu jsou právě jednotlivý bankéři centrální banky, kteří mají za úkol udrţovat dlouhodobý horizont. Krátkozrakost a sledování krátkodobého horizontu i politiky, coţ je právě problém, který je jeden z hlavních důvodů, proč je dáno řízení měnové politiky do rukou nezávislé instituce, tj. centrální banky, kterou zastupují jednotlivý bankéři. Pokud se bude centrální banka, v zastoupení jednotlivých bankéřů, snaţit zalíbit v jednotlivých finančních trzích, tak to pravděpodobně bude v brzké době znamenat, ţe se centrální banka dříve či později zaměří taky na krátkodobé trţní horizonty. V tomto případě se jednoznačně bude jednat o negativní efekt, jelikoţ centrální banka vystupuje jako nezávislá instituce, která je jako hlavní stráţce měnové stability a kdy uvaţování a sledování v krátkodobém horizontu pro ni není přípustné.
42
3. Vztah
mezi
nezávislostí
centrální
banky
a makroekonomickými veličinami 3.1. Nezávislost centrální banky a míra inflace Většina různých zpracovaných empirických studií od různých ekonomických odborníků, které se zabývají, přímím vztahem mezi mírou nezávislosti centrální banky a mírou inflace, dochází k jednotnému závěru v těchto studiích, a to ţe mezí těmito definovanými veličinami existuje velice významný negativní vztah. Tento negativní vztah si můţeme jednoduše vysvětlit, a to tak, ţe země, které disponují centrální bankou s vyšší mírou nezávislosti, tak většinou dosahují niţší míry inflace v dané zemi neţ země, které mají centrální banku závislou na vládě či politických reprezentantech. Tento negativní vztah zjistili a došli k němu ve své studii i Briault, C. B., Haldane, A. G., King, M. A.,14 kdy vytvořili graf, který zobrazuje vztah inflace a cílové nezávislosti centrální banky dle jednotlivých zemí v období 1985 - 1995. Obrázek č. 4 - Cílová nezávislost centrální banky a kumulativní míry CPI
Zdroj: Briault, C. B., Haldane, A. G., King, M. A., Independence a Accountability
14
Briault, C. B., Haldane, A. G., King, M. A., Independence a Accountability, Bank of England 1996
43
Pokud bychom tuto studii a její analýzu rozdělili na základní prvky, a to na rozvojové země a rozvinuté země ve vztahu k nezávislosti centrální banky a míry inflace, tak se výsledky značně od sebe liší. Vezmeme-li pohled na rozvinuté země, tak zjistíme, ţe u nich existuje významný negativní vztah mezi nezávislostí centrální banky a míry inflace oproti rozvojovým zemím, kde je vztah naopak výrazně pozitivní. Při zkoumání tohoto jevu bylo zjištěno, ţe právě tento jev vzniká na základě právní nezávislosti centrální banky v rozvojových zemích, která ve skutečnosti neodpovídá skutečné nezávislosti centrální banky. Z tohoto důvodu ve studii15 došli k tomu, ţe pro rozvojové země je lepší a vhodnější pouţít míru obratu guvernéra centrální banky, která udává jeho skutečnou dobu funkčního období. Tímto způsobem lze říct, ţe z pravidla platí, ţe niţší míra obratu guvernéra centrální banky poukazuje na vyšší právní nezávislost centrální banky. Dále můţeme říct, ţe metody, které byly aplikovány v těchto odborných studiích, neumoţňují jednoznačně rozlišit, zda vztah mezi mírou inflace a nezávislosti centrální banky v rozvojových zemích je výsledkem vlivu nějaké kauzality či přímím působením některého třetího faktoru. V některých zpracovaných studiích, které se zaměřují na vztah nezávislosti centrální banky a míry inflace, se můţeme setkat s tím, ţe za třetí faktor je označována politická nestabilita země. Odborníci se zaměřili na politickou stabilitu země z důvodu toho, ţe tu vystupuje do popředí podezření, ţe v zemích s menším stabilním politickým prostředím budou mít političtí reprezentanti snahu a tendenci sledovat a zaměřovat se na časovou nekonzistenci politiku se zaměřením na krátké období a výnosy z raţebného, tj. na inflační daň. Jeden z odborníků, Cukierman, A.,16 přichází s vysvětlením dané problematiky, a to proč vlastně určitá míra politické nestability můţe ovlivňovat míru nezávislosti centrální banky dané země. Ve své studii v podstatě přichází s tím, ţe pokud se vládnoucí politická strana začne obávat ztráty svého politického vlivu a moci v následujícím nadcházejícím volebním období, tj. politickém cyklu, tak se bude snaţit výrazně omezit svému politickému protivníkovi, potencionálnímu nástupci / leaderovi ve vládě s největší politickou mocí, škálu nástrojů a opatření, na základě kterých bude moci v následujícím politickém období změnit či ovlivnit politickou a ekonomickou situaci v zemi a tím si jí přizpůsobil dle svých 15 16
Briault, C. B., Haldane, A. G., King, M. A., Independence a Accountability, Bank of England 1996 Cukierman, A., Central Bank Strategy, Credibility, And Independence: Theory And Evidence
44
představ a politických zájmů. Samozřejmě se prvotní politická strana, která je aktuálně u politické moci, bude snaţit ze všech sil a všemi dostupnými prostředky udrţet u moci. Coţ je pro ně právě jedna z moţností se zaměřit na krátkodobé období a jeho vyuţití na ovlivnění míry nezaměstnanosti a míry inflace právě v krátkodobém období. Z tohoto důvodu méně nezávislá centrální banka je snadnou kořistí pro politickou stranu a politické reprezentanty pro vyuţití tohoto vztahu a moţnosti výrazně ovlivnit tyto faktory v krátkém období, coţ můţe zásadně pomoct dané politické straně a jejím reprezentantům. Cukierman17 ve své studii rozlišuje politickou změnu zprava doleva a změnu politického reţimu, čím dochází k výsledkům, které říkají, ţe vyšší míra politické nestability dané země vede k vyšší nezávislosti centrální banky, pokud se jedná o politickou nestabilitu v klidnějších zemích a v případě změny politického reţimu to vede k omezení nezávislosti centrální banky. Obrázek č. 5 - Vývoj míry inflace v České republice za období 1999 - 201418
Zdroj: Vlastní zpravování. Míra inflace je vyjádřena v procentech. Graf je vytvořený na základě získaných údajů z Českého statistického úřadu.
Taktéţ se však můţeme setkat s tím, ţe jako třetí faktor bývá označována i kultura a tradice monetární politiky. Například pokud se budeme bavit o společenské averzi vůči růstu míry inflace, tak ta je zpravidla ovlivněna sociálními a psychologickými faktory.
17 18
Cukierman, A., Central Bank Strategy, Credibility, And Independence: Theory And Evidence Data vývoje míry inflace jsou získaná z Českého statistického úřadu.
45
Jeden ze zmiňovaných příkladů bývá například Německo, kde je vysoká míra averze vůči růstu míry inflace, která je chápána jako důsledek hyperinflace 20. let, která byla v Německu. Pokud je silná averze bankovního sektoru proti inflaci, tak to můţe vést k tomu, ţe dojde ke sníţení nezávislosti centrální banky na základě sociálních a psychických faktorech. Z těchto dostupných informací můţeme vytknout to, ţe vyšší míra nezávislosti centrální banky je nezanedbatelně spojena s niţší mírou inflace a její volatilitou. Pokud budeme tento vztah zkoumat v rozvojových zemích, tak je vhodné pouţít pro určení skutečné míry nezávislosti centrální banky například míru obratu guvernéra ve funkci a popřípadě index politické zranitelnosti centrální banky.
3.2. Nezávislost centrální banky a ekonomický růst Pokud se podíváme na nezávislost centrální banky, tak lze i nalézt pozitivní vztah mezi onou nezávislosti centrální banky a ekonomickým růstem země. Nalézt tento pozitivní vztah lze však pouze u rozvojových zemí, čímţ můţeme vysvětlit tu skutečnost, ţe závislost centrální banky můţe výrazně negativně ovlivnit samotný ekonomický růst rozvojové země, a to pouze v případě kdy závislost centrální banky je dostatečně silná vůči vládě či politickým reprezentantům. Naopak pro ekonomicky a průmyslově rozvinuté země tento vztah mezi mírou nezávislosti centrální banky a ekonomickým růstem dané země nenalezneme, jelikoţ centrální banky těchto zemí jiţ bývají zpravidla nezávislé. Naopak lze nalézt negativní vztah mezi volatilitou ekonomického růstu rozvojové země a nezávislosti centrální banky. V mnoha studiích však sami autoři dochází k závěru, ţe vyšší míra nezávislosti centrální banky prakticky nemá negativní nebo pozitivní vliv na volatilitu či ekonomický růst dané země s výjimkou rozvojových zemí.
3.3. Nezávislost centrální banky a ostatní makroekonomické veličiny Nezávislost centrální banky můţe mít i vliv na další makroekonomické veličiny, kromě těch, které jsme si uţ výše vysvětlili a zmínili. Jednou z těchto veličin můţe být například vztah mezi nezávislostí centrální banky a rozpočtovým deficitem státního 46
rozpočtu, kdy na toto téma jiţ bylo zpracováno několik témat či studií. Tento vztah lze jednoduše definovat, a to tak, ţe méně nezávislá centrální banka můţe snadno podlehnout vlivu a nátlaku vlády k monetizaci rozpočtového deficitu. Většina empirických studií a výzkumu, které posuzují několik vybraných zemí za určité období, ukazují, lze nalézt existenci negativního vztahu mezi mírou deficitu státního rozpočtu k HDP a nezávislostí centrální banky, avšak tento negativní vztah není příliš statisticky významný. Centrální banka jakoţto nezávislá instituce nemůţe vládě a politickým reprezentantům zabránit ve vytváření rozpočtového deficitu u státního rozpočtu, ale můţe na základě své měnové politiky mít omezující vliv na fiskální politiku, kterou vláda provádí. Další makroekonomickou veličinou, která byla zkoumána ve vztahu k nezávislosti centrální banky, byla volatilita úrokových sazeb. Při zkoumání toho vztahu mezi nezávislostí centrální banky a volatilitou úrokových sazeb se došlo k závěru, ţe mezi dodatečnými reálnými úrokovými sazbami a nezávislostí centrální banky ţádný vztah neexistuje, ale mezi variabilitou dodatečných reálných úrokových sazeb existuje negativní vztah. Ke stejnému závěru v podstatě docházejí i další studie, při čemţ lze poukázat na to, ţe v zemích kde je míra nezávislosti centrální banky vyšší, tak je v průměru i vyšší reálná úroková sazba u depozit. Tento vztah můţeme vysvětlit tím, ţe v zemích kde je méně nezávislá centrální banka, tak se vládá a političtí reprezentanti snaţí ovlivnit regulacemi a nárazovými inflačními šoky krátkodobou nominální výnosnost výrazně více neţ je tomu za situace s centrální bankou, která je výrazně více nezávislá. Současně platí i to, ţe centrální banka s velmi nízkou úrovní nezávislosti má i vliv na soukromé investice a růst produktivity.
47
4. Klady a zápory nezávislosti centrální banky V poslední době většina centrálních bank po celém světě získala výraznou nezávislost, a to hlavně v řadě vyspělých i rozvojových ekonomikách. Většina centrálních bank v současnosti můţe svobodně rozhodovat o volbě pouţití měnových nástrojů k dosaţení stanovených cílů měnové politiky, stanovovat různá měnová opatření a nařízení, ale především některé plně nezávislé centrální banky mohou samy stanovat a specifikovat cíle měnové politiky dané země bez vazby na jakékoli politické či jiné instituce s politickým vlivem. Jakmile nezávislé centrální banky disponují takovou nezávislostí, ţe mohou absolutně stanovovat a specifikovat cíle měnové politiky, tak s tím se začaly objevovat různé teoretické i empirické argumenty pozitivních stránek a negativních stránek nezávislosti centrální banky jako takové. Tyto argumenty a názory můţeme nalézt převáţně jak mezi odbornou veřejností, tak i v samotné literatuře, která se věnuje tomuto tématu, tj. nezávislosti centrálních bank.
4.1. Klady (výhody) nezávislosti centrální banky V této kapitole si identifikujeme a vysvětlíme hlavní, základní, kladné stránky nezávislosti centrální banky jakou monetizace státního dluhu, eliminace politických cyklů, obětní funkce centrální banky, financování veřejného dluhu inflační daní a raţebným, časový nesouladu a cenová stabilita a zvýšení kredibility monetární politiky. Jedná se o hlavní klady nezávislosti centrálních bank. Samozřejmě lze nalézt i další jednotlivé kladné aspekty nezávislosti centrální banky, kaţdopádně se nyní budeme věnovat těm základním.
4.1.1. Monetizace státního dluhu Základní výhoda nezávislosti centrální banky je zabránění monetizaci státního dluhu/deficitu, který vznikl na základě expanzivní politiky dané vlády. Monetizace veřejného dluhu/deficitu je pojem, který se šíří mezi laickou i odbornou veřejností jako strašák přinášející sebou vysokou míru inflace a současně znehodnocení samotných úspor, 48
čímţ se zadluţené státy snaţí jednoduše a mnohdy jako poslední zoufalý krok, zbavit svých dluhů na úkor a k tíţi svých vlastních občanů. Zpravidla se jedná o poslední zoufalý krok vlády dané země, která svoji expanzivní fiskální politiku není jiţ schopna řídit a zvládnout běţným způsobem a jiţ ani není prostor pro zvyšování daní samotným občanům, které se nedají zvyšovat donekonečna, a z pravidla jiţ nelze ani další zadluţování státu standardním způsobem. Vláda se můţe snaţit sníţit státní dluhu omezením
samotné
expanzivní
politiky,
coţ
vede
k omezení
státních
výdajů
nebo zvýšením příjmů do státního rozpočtu formou zvýšením některých daní či zavedení daní nových. Jelikoţ se jedná v obou případech o velmi nepopulární politická opatření, které samotní politici většinou nechtějí realizovat z důvodu politických cyklů a moţné ztráty svých voličů, tak řeší situace jinou formou financování státního dluhu. Vlády své financování fiskální politiky, v případě, ţe jsou vyšší výdaje ze státního rozpočtu neţ jeho celkový příjem, řeší různými formami úvěrování. V případě, ţe stát má velmi vysokou úroveň státního dluhu, tak s tím přichází zpravidla ztráta důvěry jednotlivých investorů, coţ vede k prodraţování poskytovaných úvěrů vládě a tudíţ splácení starých úvěrů nově poskytnutými úvěry jiţ nemusí být rentabilní a v neposlední řadě to nemusí být ani moţné, jelikoţ jiţ nemusí být investor, který by vládě půjčil finanční prostředky. V případě, ţe dojde k této situaci, tak se do nákupu státních dluhových nástrojů vloţí samotná centrální banka, jako poslední věřitel státu/vlády, k řešení katastrofální situace se státním deficitem. Tento krok centrální banky vede na jedné straně ke sniţování samotné úrokové míry zvyšováním poptávky a na druhé straně dochází k výraznému nárůstu objemu finančních prostředků/peněz v oběhu, jelikoţ se pro nákup státních dluhových
nástrojů
centrální
bankou
pouţívají
tzv.
„nové
peníze
z ničeho“,
které lze jednoduše definovat jako peníze, které si centrální banka emituje hlavně za účelem financování státního dluhu a vede to ke sniţování hodnoty samotných peněz, které jsou jiţ v oběhu. Stát takto získané finanční prostředky pouţije k financování, tudíţ sníţení, státního dluhu/deficitu coţ nazýváme jako monetizace veřejného/státního dluhu/deficitu. V prostředí kde se nachází rozvinuté ekonomiky a kde je centrální banka plně nezávislým orgánem vůči státu a vládě, se centrální banka standardně stará o správu státního dluhu a tudíţ není zpravidla moţné (většinou se jedná o přísný zákaz), aby nakupovala státní dluhové nástroje přímo od samotného státu. Centrální banka taky 49
nemusí skupovat ty dluhové nástroje státu, které se mu nepodařilo umístit na samotný trh a o které samotní věřitelé jiţ neměli zájem. Proto to funguje tak, ţe centrální banka jako monopol na emisi peněz můţe tisknout nové peníze, které následně pouţívá k nákupu dluhových nástrojů, převáţně státních dluhopisů, od samotných věřitelů státu a tím vlastně sniţuje zadluţení státu. Centrální banka tím, ţe je monopolem na emisi peněz a emituje nové peníze, které se následně dostávají do oběhu, mají velice výrazný vliv na růst cenové hladiny. Kdyţ dojde k jejich masivní nekontrolované emisi a jejich následné tlačení do oběhu, můţe dojít i k samotné hyperinflaci. Tato situace je v dnešní době prakticky běţná, a to při nadměrném zadluţování jednotlivých států a následné emisi nových peněz pro jejich splácení. V případě, ţe dojde k růstu inflace, aţ na úroveň kdy ji budeme moci označit za vysokou, tak dochází k tomu, ţe dluţníci jsou spokojení, jelikoţ se jim prakticky sníţí reálná hodnota jejich dluhu, naopak věřitelé začnou mít obavy a ztrátu. Růstem inflace dochází ke sníţení hodnoty aktiv v dané měně a v dané zemi, coţ vede ke ztrátě zájmu potencionální i současných investorů. Jejich následným odchodem z trhu dojde ke ztrátě a propadu hodnoty domácí měny, coţ přinutí stát ke zvyšování výnosu u dluhopisů s dlouhou dobou splatnosti, aby získali aspoň nějaké finanční prostředky, to ale naopak můţe zase vést k negativnímu ovlivnění ekonomického růstu v následném období.
4.1.2. Eliminace politických cyklů Všeobecně převládá názor, ţe cyklické kolísání ekonomiky státu lze připisovat politickým vlivům. Podle tohoto názoru lze usoudit, ţe je ekonomický cyklus důsledkem skutečnosti, ţe se v čele, tj. vlády, kaţdé demokratické země střídají a mění různí političtí reprezentanti zastupující levicové, pravicové či středově orientované voliče. Hlavně tito političtí reprezentanti zastupují a zohledňují však své zájmy. Z tohoto důvodu lze říci, ţe vláda země není vnímána jako jakási rada moudrých, která pečuje o blaho celé země a tudíţ společnosti, ale jako skupina jednotlivých politických reprezentantů, která se snaţí maximalizovat svůj uţitek. Kaţdopádně kaţdý z politických reprezentantů ve vládě si je plně vědom skutečnosti, ţe pokud má být v následných politických volbách znova zvolen, musí se snaţit o maximální oblibu o veřejnosti, tudíţ u svých voličů. Politický reprezentant se můţe zaměřit na ovlivnění buď všech voličů v případě, ţe se chová oportunisticky 50
a nespoléhá pouze na politické přesvědčení určité skupiny voličů či se můţe zaměřit právě na voliče, kteří jsou zastánci konkrétního politického směru, těmto politickým reprezentantům se říká, ţe se jedná o ideologického politika. Kaţdopádně v obou případech političtí reprezentanti dané země vyuţívají ke zvýšení své šance na své opětovné zvolení všech moţných a jemu dostupných nástrojů a prostředků, a to včetně těch, které jim umoţňuje kontrola a vliv na fiskální a v některých případech i na monetární politiku země. Tento vliv v rámci politického cyklu můţe vést k tomu, ţe v období před volbami vláda výrazně zvýší výdaje ze státního rozpočtu, tzn. zavedení expanzivní fiskální politiky, ve prospěch voličů, tj. například financování boje s nezaměstnaností a chudobou občanů. Tímto velice populárním krokem si vláda zajistí opětovnou přízeň občanů/voličů a zajistí si tak působení ve vládě i na další nadcházející období. Tento krok v podobě velmi štědré expanzivní
politiky
povede
k růstu
celkového
státního
dluhu
jako
takového,
tak v nadcházejícím období bude vláda nucena zavést opak této politiky v podobě restriktivní fiskální politiky, a to z důvodu toho, ţe vláda bude pod velikým tlakem z důvodu zvyšujících se nákladů na úhradu závazků a tím pádem bude staronová vláda nucena šetřit. Následné šetření v podobě omezování vládních výdajů či zvyšování daňového zatíţení občanů, se opět odrazí v ekonomické aktivitě země, a to v negativní podobě směrem dolů a v růstu nezaměstnanosti. Političtí reprezentanti spoléhají na to, ţe volič/občan má krátkou paměť, a tudíţ do příštích volem konaných aţ za několik let, si nebude nic pamatovat z povolebního obratu ekonomické aktivity a hospodářského růstu. Pokud tohle všechno bude fungovat a političtí reprezentanti budou moci a můţou s ekonomikou systematicky manipulovat, tak bude moţné pozorovat dlouhodobě vztah mezi politickým cyklem politických reprezentantů a cyklickými změnami reálného výstupu ekonomiky, cenové stability, míry nezaměstnanosti apod. Jak bylo jiţ řečeno, tak šanci na znovuzvolení politických reprezentantů výrazně ovlivní stav ekonomiky v období voleb. V případě, ţe by centrální banka nebyla nezávislá na politickém vlivu a nátlaku, tak by politické reprezentanty lákala moţnost vyuţít i expanzivní monetární politiku k dočasnému zvýšení a zrychlení tempa růstu peněţní zásoby, která taktéţ můţe stimulovat hospodářský růst a nezaměstnanost v krátkém období. Přínosy expanzivní monetární politiky v podobě výrazného oţivení ekonomiky jsou okamţité a velice snadno identifikovatelné. Vzniklé náklady, které budou mít podobu vyšší inflace a následné negativní důsledky pro hospodářský růst se budou muset 51
na základě následné restriktivní monetární politiky stabilizovat k dosaţení sníţení inflace, jsou moc předvídatelné a v té době nejasné. Tyto náklady budou spojovány se zavedením restriktivní monetární politiky neţ s předchozí expanzivní politikou, která byla zavedena za účelem zalíbení politických reprezentantů v očích svých voličů před obdobím voleb. V tomto období se krátkodobé zisky jeví jako velice přitaţlivé i za cenu velkých nákladů v následném delším období po znovuzvolení politických reprezentantů. Jelikoţ političtí reprezentanti mají v povaze se zaměřovat v období voleb ke krátkodobému pohledu na vliv expanzivní monetární politiky, tak zde existuje velmi vysoká pravděpodobnost, ţe pokud by byla monetární politika v jejich rukou a mohli by ji ovládat, tak svým vlivem bude mít expanzivní monetární politika tendenci vytvářet nárůst inflace neţ je z hlediska snahy o maximalizaci dlouhodobého udrţitelného hospodářského růstu pro ekonomiku optimální. Pokud by nebyly centrální banky nezávislé na politickém vlivu (politická nezávislost, funkční nezávislost) a bylo by rozhodování o monetární politice ponecháno v rukách politických reprezentantů s tímto způsobem chování se zaměřením na krátkodobé období, potom by měnová politika, která je zaměřená na dosaţení dlouhodobého cenové stability, byla v těchto rukách a pod vlivem politických reprezentantů nereálná a nedosaţitelná. Hlavní problém de facto spočívá v tom, ţe i kdyby se mezi politickými reprezentanty objevil jeden, který by se choval zodpovědně se zaměřením na dlouhodobý pohled a bude dávat přednost dlouhodobé cenové stabilitě, tak i přesto většina investorů, ekonomů i odborné veřejnosti a ostatní ekonomické subjekty, budou vţdy předpokládat alternativu, ţe političtí reprezentanti se budou chovat oportunisticky, a ţe vţdy budou vyuţívat všech nástrojů včetně měnové politiky k dosaţení krátkodobých zisků bez ohledu na následující dlouhodobé náklady. Jde o to, ţe ekonomické subjekty budou očekávat expanzivní měnovou politiku a s tím související vyšší míru inflace, oproti tomu kdyby provádění měnové politiky měla v plné kompetenci centrální banka, která má jiný pohled, a to především pohled s dlouhodobým časovým horizontem pro rozhodování a stanovování měnových opatření a s jasně definovanou odpovědností za cenovou stabilitu země. To znamená, ţe v případě potřeby bude tlak na růst mezd, jejichţ reálná výše při rostoucím tempu inflace má klesající tendenci a současně taky poroste reálná úroková míra z důvodu, aby ochránila obligace investorů před pravděpodobným poklesem jejich hodnoty, tj. jejich znehodnocení, z důvodu růstu inflace. 52
Z tohoto důvodu je nezávislost centrální banky a svěření řízení a provádění monetární politiky do rukou odborných bankéřů centrální banky, jedním z řešení těchto problémů, jelikoţ centrální banka má jiné cíle neţ političtí reprezentanti a není před
volbami
motivována
zneuţít
vlív
monetární
expanze
pro
svůj
vlastní
prospěch. Centrální bankéři mají delší pracovní kontrakt, neţ je samotná délka volebního cyklu politických reprezentantů, současně mají dlouhodobější horizont při vydávání rozhodnutí a nastavování měnového opatření neţ mají samotní političtí reprezentanti, kteří směřují svůj pohled ke krátkodobému období s maximalizací zisků
bez
ohledu
na
výši
nákladů
v následujících
letech.
Taktéţ
jednou
ze samozřejmostí je, ţe přikládají inflaci negativní váhu oproti průměrnému voliči či politickému reprezentantovi. Centrální banka si současně můţe dovolit sledovat jako hlavní cíl cenovou stabilitu bez nutnosti se ohlíţet a brat na zřetel jiné makroekonomické cíle, tj. například hospodářský růst či míra nezaměstnanosti, na které se většinou soustředí a mají na starosti samotné vlády.
4.1.3. Obětní funkce CB Další kladnou stránkou nezávislosti centrální banky je ta, ţe se na ní nedá uplatňovat obětní funkce centrální banky. Jedná se o to, ţe pokud by existovala plně závislá centrální banka na vládě či jiných politických institucích, tak by mohla a pravděpodobně by byla centrální banka vyuţívána ke svalování části či úplné viny a neúspěchů samotné vlády při řízení měnové politiky. Tímto přístupem by se vládě podařilo sníţit nebo přesunout vlastní odpovědnost za makroekonomický vývoj země na centrální banku a v případě nepříznivých výsledků by centrální banka byla pouţita jako obětní beránek, na kterého by byla sválena část či úplná vina za negativní vývoj makroekonomických ukazatelů. Jelikoţ při existenci nezávislé centrální banky na ni vláda nemůţe svalovat svoji vinu v případě svého neúspěchu a není vůči nikomu odpovědná a současně se nemusí bát, ţe by se znelíbila svým voličům, svými rozhodnutími a opatřeními, kteří by jí následně opětovně nezvolili na další období, tak se centrální banka nebude zdrţovat v případě potřeby s provedením nepopulárních politických rozhodnutí a opatření. Nezávislá centrální banka provede, pokud to bude zapotřebí, například monetární restrikci za účelem sníţení 53
inflace, coţ povede ke zpomalení hospodářského růstu, tj. politicky nepopulární opatření. S tím by naopak měli veliký problém právě politici při nadcházející volbě na další funkční období. Jedním často zmiňovaným příkladem, který se v minulosti udál, bývá monetárně restriktivní politika ve Spojených státech Amerických, která byla aplikována na počátku 80. let a která byla právě zaměřena hlavně na sníţení míry inflace, která v té době dosahovala vysokých hodnot. Zmíněné opatření formou monetární restrikce dočasně způsobila výrazný pokles ekonomické aktivity na území Spojených států Amerických. Podobnou forma monetární restriktivní politiky lze pozorovat i v České Republice, a to po měnové krizi v období poloviny roku 1997, která byla jednou z hlavních příčin následného poklesu dosud dynamicky se vyvíjejícího se hospodářského růstu, který v té době působil na místní ekonomiku.
4.1.4. Financování veřejného dluhu inflační daní a raţebným z obligací Na začátku si zjednodušeně vysvětlíme pojem inflační daň a raţebné. Zjednodušeně lze říci, ţe co je z pohledu státu raţebné, tak je z pohledu drţitele finančních prostředků, tj. kapitálu, inflační daní. Raţebné tak ve skutečnosti představuje daň, která je uvalena na drţitele finančních prostředků, tudíţ mluvíme o tzv. inflační dani. V dnešní době stát vybírá raţebné nepřímo, a to prostřednictvím nepřímého prodeje vlastních dluhopisů centrální bance. V minulosti velice často docházelo ke zneuţívání vládního monopoluna emisi peněz, kdy nadměrné emise peněz měly ve finále fatální následek v podobě růstu míry inflace aţ po státní bankroty. Jelikoţ však došlo k zavedení modelu nezávislé centrální banky, tak tím došlo k výraznému omezení vlivu vlády na centrální banku za účelem emise peněz. Tímto modelem se v podstatě omezilo riziko před vznikem hyperinflace, tj. míra inflace vyjádřená tří a víceciferným číslem a pro ekonomiku to znamená rozpad kompletního peněţního systému. Jelikoţ samotná velikost veřejného dluhu má výrazný vliv na státní rozpočet, tak při existenci veřejného dluhu musí vláda z daného dluhu platit úroky stejně jako občané kdyţ splácí své půjčky obchodním bankám. V tomto případě však můţeme říct, ţe pokud ekonomika daného státu roste, tj. má dynamiku růstu, tak vláda můţe nechat 54
růst veřejný dluh stejným tempem jako ekonomiku bez toho, aby došlo ke zvýšení relativní výše veřejného dluhu vzhledem k dané ekonomice. Kdyţ tento efekt rozdělíme na dva činitele, tj. platba úroků z veřejného dluhu a vzniklé příjmy z hospodářského růstu, tak porovnáním mezi těmito činiteli lze říci, ţe určují, zda je dluhová sluţba z dosavadního veřejného dluhu zátěţí pro vládu nebo
zda
naopak
zvyšuje
disponibilní
vládní
příjmy
do
státního
rozpočtu.
Pokud si například vláda kaţdý rok půjčuje finanční prostředky ve velkém objemu finančních prostředků, musí se vláda snaţit a docílit toho, aby poměr reálného veřejného dluhu a hrubého domácího produktu, tj. HDP, byl neměnný. I kdyţ vláda musí část finančních prostředků z nově poskytnutých půjček pouţít na úhradu úroků z dosavadní výše veřejného dluhu, tak za předpokladu, ţe reálná úroková sazba z veřejného dluhu je niţší neţ růst reálného HDP, tak tím vlastně vláda získává dodatečné zdroje do státního rozpočtu. Těmto dodatečným zdrojům příjmu, které vláda získá, se říká raţebné z obligací. Pokud by naopak byl růst reálného HDP niţší neţ reálná úroková sazba z veřejného dluhu, pak by nově poskytnuté půjčky vládě nestačily na pokrytí dluhové sluţby a takovýhle dluh pak představuje pro vládu povinnost a potřebu získat dodatečné zdroje na doplnění státního rozpočtu. V případě, ţe reálná úroková sazba u veřejného dluhu je jiţ natolik
vysoká,
ţe
se
veřejný
dluh
pro
vládu
stává
břemenem
a
zátěţí,
tak následná kombinace vyššího veřejného dluhu a s tím spojených vyšších nákladů na jeho financování logicky povede ke zhoršení pozice vlády ve veřejném míně a i po finanční stránce vůči státnímu rozpočtu. Pokud takováto situace nastane, tak vládě nezbývá nic jiného neţ sníţit tempo růstu peněţní zásoby do státního rozpočtu, sníţení míry inflace a následné dojde ke sníţení příjmů z raţebného z obligací, které bude vláda muset kompenzovat omezením vládních půjček na peněţním (úvěrovém) trhu, coţ bude spojený s následným poklesem reálné úrokové sazby. Tento efekt přispěje k pozitivnímu efektu, a to k poklesu a k niţším reálným úrokovým sazbám a naopak k vyššímu výstupu. V opačném případě, kdy je naopak reálná úroková sazba z počátku relativně nízká, tudíţ je pod úrovní růstu reálného HDP, a veřejný dluh je pro vládu zdrojem příjmů z raţebného, tak například přijetím a zvýšením nových vládních výpůjček na úvěrovém trhu můţe vést ke zvýšení, ale následně i k postupnému sníţení raţebného z obligací. 55
Pokud
poroste
výše
veřejného
dluhu
formou
nových
vládních
výpůjček,
tak současně poroste i raţebné z obligací, tzv. se jedná o efekt daňové základny, současně to bude ale mít i efekt na zvýšení a růst reálné úrokové sazby, která má opačný vliv a má tendenci raţebné z obligací sniţovat, tzv. efekt daňové sazby. Ve finále závisí, který ze zmíněných efektů převáţí. Efekt daňové sazby má největší vliv při vysoké míře veřejného dluhu, naopak efekt daňové základny má největší vliv pokud je reálná úroková sazba co nejniţší. Přitom však platí, ţe vysoká míra veřejného dluhu bývá spojena s vysokou reálnou úrokovou sazbou a zase nízká reálná úroková sazba s nízkou mírou veřejného dluhu. Z tohoto výsledku lze ve finále říci, ţe kdyţ je reálná úroková sazba velmi nízká, tak vede růst veřejného dluhu ke zvýšení příjmů z raţebného z obligací, naopak pokud je reálná úroková sazba dost vysoká, tak růst veřejného dluhu vede ke sniţování čistého příjmu z raţebného z obligací.
4.1.5. Časový nesoulad a cenová stabilita Pojem časový nesoulad si můţeme jednoduše a obecně definovat tak, ţe zvolené řešení daného problému se můţe v daném čase a období jevit jako nejlepší a nejoptimálnější, ale následně s odstupem času a při zpětném pohledu na zvolený způsob řešení dané situace se jiţ jako nejlepší a nejoptimálnější povaţovat nedá a leckdy se označuje za chybné aţ někdy i s fatálními následky. Pokud bychom tuto problematiku popsali odbornějším vysvětlením, tak se jedná o řešení problému, které z pohledu ex ante se jeví jako optimální a nejlepší, ale z pohledu na dané řešení ex post jiţ za optimální a nejlepší nelze označit a tudíţ zde vzniká časový nesoulad mezi jednotlivými pohledy ex ante a ex post. Jeden z často uváděných příkladů problematiky časového nesouladu je příklad patentové politiky. Smyslem patentové politiky je umoţnit vynálezcům registraci svých nápadů a vynálezů / patentů a díky čemuţ můţou následně získat benefity a finanční plnění za prodej či uţívání jeho patentu / vynálezu. Tento systém tvoří určitou motivaci vynálezců k dalšímu bádání a vynalézání s výhledem budoucích plynoucích zisků. Z aktuálního pohledu, ex ante, se tento způsob řešení jeví jako ideální a stimulující vynálezce k další činnosti. Oproti tomu však následně můţe být zjištěno, ţe v některých případech by bylo 56
uţitečnější vynález pouţít všeobecně pro celou širokou veřejnost, coţ je jednoznačně proti smyslu celé patentové politiky a znamenalo by to nepřidělení práv a následných poţitků vynálezci související s jeho vynálezem a nevedlo by to k pozitivní stimulaci vynálezců k dalšímu bádání a vynálezům. Z tohoto důvodu se tedy jiţ řešení dané situace jako nejlepší a nejoptimálnější povaţovat nedá a z pohledu ex post nepředstavuje nejideálnější variantu řešení. Z tohohle důvodu to můţeme označit jako časový nesoulad. Racionálně myslicí subjekty, v tomto případě vynálezci, tento časový nesoulad samozřejmě předpokládají a vědí o něm, a pokud by neměli důvěru v patentovou politiku a vládní slib, ţe nedojde ke změně patentové politiky či k jejímu zrušení, tak by to pravděpodobně vedlo k tomu, ţe následná produkce nových inovativních vynálezů bude pod ideální úrovní oproti situaci, kdy je uplatněna patentová politika. Pokud se zaměříme na teorii časového nesouladu i v oblasti měnové politiky, tak s touto teorií se setkáváme především v souvislosti s mírou inflace. Budeme-li předpokládat, ţe v daném aktuálním období, neboli ex ante, bude centrální bankou zvolena a prosazována politika, která nebude vyvíjet tlak na inflaci a na její růst, tak můţeme s vysokou pravděpodobností očekávat, ţe se této informaci příslušné ekonomické subjekty přizpůsobí a vytvoří svá inflační očekávání dle této stanovené politiky centrální bankou. Ovšem pokud dojde v následujícím období, ex post, k porušení propagované a centrální bankou zvolené politiky a zvýší-li centrální banka neočekávaně mnoţství peněţní zásoby v ekonomice, tak to povede k překvapení, a to, ţe pro ekonomické subjekty to bude překvapivý tah oproti ex ante zvolené měnové politice centrální bankou. Jelikoţ zvýšení peněţní zásoby v ekonomice bude neočekávané a pro ekonomické subjekty to bude překvapivý tah, tak z důvodu, ţe mzdy a ceny jsou směrem dolu nepruţné, povede to k výraznému krátkodobému sníţení míry nezaměstnanosti, ke zvýšení poptávky a k samotné pozitivní stimulaci produkce. Druhou negativní stránkou tohoto zvýšení peněţní zásoby v ekonomice však bude zvýšení míry inflace. Tento efekt chování těchto faktorů je především velice lákavý pro politické reprezentanty v období konce jejich volebního období a oni budou muset usilovat o znovuzvolení, v tomto případě mluvíme o politických cyklech. Z tohoto důvodu se jeví nezávislost centrální banky a svěření měnové politiky do jejich rukou jako nejlepší volba, aby se měnová politika a stabilita měny nestala nástrojem politických her. Časový nesoulad / nekonzistence byla zpracována v mnoha různých studiích od mnoha různých autorů. Ve většině studií je pracováno s jevem krátkodobé Phillipsovy 57
křivky. Neţ si však vysvětlíme tento jev, tak je dobré zmínit vztah mezi produktem a mírou inflace v dlouhodobém období. Ve vztahu míry inflace a produkce z hlediska dlouhodobého období dochází k všeobecnému jevu, který se nazývá jako neutralita peněz, kdy
tento
jev
vychází
z monetaristické
teorie.
Tato
teorie
vlastně
říká,
ţe z pohledu dlouhého období je Phillipsova křivka zcela vertikální. Tento jev a předpoklad podle této teorie vlastně říká, ţe kdyţ dojede v ekonomice k výraznému navýšení peněţní zásoby, tak to v konečném výsledku povede pouze ke zvýšení samotné cenové hladiny. Ostatní reálné veličiny, které jsou například míra produkce, tak zůstanou na své původní úrovni oproti tomu, pokud se budeme dívat v krátkém období, kdy se úroveň produkce dokáţe krátkodobě zvýšit a tudíţ je opačná oproti původní situaci. Podle keynesiánců je právě v krátkém období Phillipsova křivka klesající a nikoli vertikální jak je to mu u dlouhého období. Coţ vyjadřuje efekt, ţe pokud bude v krátkém období prováděna expanzivní měnová politika, tudíţ dojde ke zvýšení peněţní zásoby v ekonomice, tak expanzivní měnová politika zapříčiní v krátkém období stimulaci poptávky a nárůst produkce. Současně dojde i k nárůstu cenové hladiny. Samotná míra inflace taky vzroste, ale nevzroste v odpovídajícím rozsahu vůči měnové expanzivní politice v dlouhém období, ale vroste pouze do určité výše. Tato výše vychází ze strnulosti cen a mezd, jelikoţ nějakou dobu trvá, neţ se výše nominálních mezd a cen produktů přizpůsobí nárůstu cenové hladiny, a to bez ohledu na to, ţe časté změny těchto veličin sebou nesou i další náklady. Tato strnulost těchto veličin je pak příčinou toho, ţe lze právě v krátkém období za působení expanzivní měnové politiky, tj. zvýšením peněţní zásoby v ekonomice, ovlivnit i určité reálné veličiny. Samozřejmě následně v dlouhém období pak dochází k vyrovnání a opětovnému přizpůsobení všech ovlivněných veličin tímto jevem. Tyto jevy se zdají být neškodné ba dokonce i pozitivní, kdyţ se správně pouţijí, tak v čem spočívá ta nebezpečná stránka při expanzivní měnové politice? Odpověď je jednoduchá, a to v akcelerující inflaci. V podstatě pokud dojde k šokovému a překvapujícímu zvýšení inflace, tak reálné veličiny na čas vzrostou. Po nějakém čase se však tyto reálné veličiny přizpůsobí a vrátí se do původního stavu. Ovšem však ekonomické subjekty zahrnou danou míru inflace do svých plánovaných inflačních očekávání na příští období a tím dojdeme k tomu, ţe následné zvýšení růstu reálných veličin bude moţné pouze za předpokladu, ţe dojde opět k nečekanému zvýšení peněţní zásoby a tedy i inflace.
58
Těmito šoky se však můţe míra inflace posunout aţ na hodnotu dvouciferných čísel, čímţ následný vliv a negativní důsledky mají na ekonomiku mnohem závaţnější dopad. Pokud dojde k akcelerující inflaci, tak následná snaha ji stabilizovat a dostat zpět na přijatelnou úroveň se stává velmi sloţitým úkolem. Jak jsme si jiţ v této práci uvedli, tak snaha politických reprezentantů v době před volbami vede v touze po vlastním úspěchu a politické moci k vyvolání silného tlaku na vyuţití expanzivní měnové politiky. Vzhledem k tomu, jak jsme si jiţ vysvětlili, její vliv a efekt v krátkém období na určité veličiny, tj. například zaměstnanost a míra produkce, má vesměs velice pozitivní účinek, který je i dobře viditelný pro případné voliče, tak se stává velice vhodným a ţádaným nástrojem politických reprezentantů v období voleb. Vzniklé pozdější náklady spojené s provedením expanzivní měnové politiky, a to v podobě nastolení restriktivní měnové politiky, jiţ nejsou pro politické reprezentanty v období před volbami důleţitým faktorem.
4.1.6. Zvýšení kredibility monetární politiky Jedním ze základních pilířů kladných stránek nezávislosti centrálních bank je povaţována samotná kredibilita měnové politiky. Ke zvyšování samotné míry kredibility je nezávislost centrálních bank jedním z nejdůleţitějších kroků, kterými musí centrální banka projít, pokud chce současně efektivně dosahovat poţadovaných či stanovených cílů měnové politiky, a to například při sniţování míry inflace nebo při zachování cenové stability dané země. Avšak samotná nezávislost centrální banky či její vyšší míra nestačí k tomu, aby centrální banka získala kredibilitu. Kredibilita se získává postupně. V podstatě se jedná o něco, jako kdyţ si firma na trhu buduje své jméno a lidé, potaţmo zákazníci, si musí k danému podniku vybudovat důvěru a vztah, coţ v tomto případě se u centrální banky jedná o kredibilitu. Takţe u centrální banky se kredibilita buduje postupně a na základě jejího chování a rozhodování mohou ekonomické subjekty, laická a odborná veřejnost, sledovat úspěšnost jejího jednání, rozhodování a stanovování opatření při dosahování stanovených cílů v praxi. Samotné získání nezávislosti je taktéţ jedním ze základních kroků, na základě kterých se centrální banka zbavuje jakýchkoli přímých závazků plnit nařízení či pokyny 59
samotné vlády a následně se můţe snaţit získávat si důvěru lidí i ekonomických subjektů, tj. zvyšovat si míru kredibility. Centrální banka se samozřejmě snaţí dosahovat co nejvyšší míry kredibility vůči veřejnosti, ale vysoká kredibilita rovněţ sebou přináší závazek centrální banky do budoucna. Kaţdé slovo centrální banky má svojí velkou váhu, a proto je velmi důleţité jaká slova budou centrální bankou vůči veřejnosti pouţity a můţeme říci, ţe jsou důleţitá nejenom pro centrální banku, ale i pro nás pro všechny, ať uţ se zabýváme chováním centrální banky či nikoli. Vysoká míra kredibility je závislá i na velmi dobré komunikaci směrem k veřejnosti, coţ v tomto případě mluvíme o transparentnosti centrální banky. Čím vyšší je transparentnost centrální banky vůči veřejnosti, tak tím postupně i více roste samotná kredibilita centrální banky.
4.2. Zápory (nevýhody) nezávislosti centrální banky V této kapitole si naopak identifikujeme a následně vysvětlíme hlavní, základní, negativní stránky nezávislosti centrální banky jako například kolize mezi monetární a fiskální politikou, odpovědnost za měnovou politiku, vliv nátlakových skupin a koordinace hospodářských politik. Jedná se o hlavní zápory nezávislosti centrálních bank. Samozřejmě lze nalézt i další jednotlivé negativní aspekty nezávislosti centrální banky, kaţdopádně se nyní budeme věnovat těm základním.
4.2.1. Kolize mezi monetární a fiskální politikou Tím, ţe centrální banky získali větší nezávislost, však roste míra rizika v podobě zhoršení vzájemné komunikace a koordinace jednotlivých hospodářských politik, tj. monetární a fiskální politiky. Centrální banka jako monetární autorita klade menší důraz a váhu ke stabilizaci výstupu hospodářské politiky a nulovou váhu k výši veřejných výdajů v rámci fiskální politiky. Zatím co vláda a parlament jako fiskální autorita má nestarost daně a určuje výši daňového zatíţení občanů, díky čemuţ na jedné straně můţe snáze financovat veřejné výdaje a splácet státní dluh a náklady vzniklé v souvislosti se státním rozpočtem a deficitem, tak na druhé straně tímto vlivem výrazně sniţují případný 60
rovnováţný výstup z ekonomiky dané země. Pokud bychom hovořili o situaci, kdy má vláda k dispozici vyuţívat nástrojů fiskální i měnové politiky, tak jedny z prvních nástrojů, které vláda vyuţije, jsou nástroje fiskální politiky. Pokud je fiskální politika expanzivní, tak většinou dochází ke vzniku schodku státního rozpočtu a růstu státního dluhu / deficitu. Z tohoto důvodu následně vláda vyuţije nástroje monetární politiky k nepřímému nebo k přímému financování vzniklého schodku státního rozpočtu. Samozřejmostí je, ţe vyspělé ekonomiky mají nezávislé centrální banky, které mají přísný zákaz přímého úvěrování vzniklého schodku státního rozpočtu. Pokud tedy v dané ekonomice existuje nezávislá centrální banka, tak dochází ke změně vztahu těchto dvou politik, tj. měnové a fiskální politiky. Z tohoto důvodu zde vzniká určité nebezpečí, a to v podobě, ţe fiskální politika vlády a měnová politika centrální banky nebude v rovnováze, tzn., ţe nebude sladěna, a následný mix fiskální a měnové politiky nebude fungovat v optimálním nastavení. Tato situace většinou nastává v případě, kdy dochází ke změně vedení vlády a politických reprezentantů ve vládních úřadech ve volebních cyklech. Nová vláda a političtí reprezentanti má svoji představu o fungování hospodářské politiky a má v tomto směru své politické cíle, které se bude snaţit aspoň z části prosadit, aby splnila aspoň část svých předvolebních slibů. Jenomţe se jedná o sliby a cíle politických reprezentantů a nové nastupující vlády, coţ pro nezávislou centrální banku nejsou nijak závazné sliby a cíle. Tento fakt můţe však vyústit aţ v situaci, ţe pokud se bude centrální banka snaţit vést restriktivní měnovou politiku za účelem provádět formu protiinflační politiky, tak bude v podstatě tlačit novou vládu k expanzivní fiskální politice bez ohledu na její hospodářské cíle, které si vláda stanovila. Takţe tento mix expanzivní fiskální politiky vedené vládou a restriktivní měnové politiky vedené centrální bankou povede k růstu úrokové míry a k nadhodnocení samotné měny země, coţ vyústí k tomu, ţe vysoké úrokové míry na trhu výrazně negativně ovlivní investice ekonomických subjektů a expanzivní fiskální politika vlády povede k růstu schodku státního rozpočtu, a tudíţ k růstu státního dluhu / deficitu. Další forma nebezpečí spočívá v tom, ţe pokud není fiskální politika vlády a měnová politika centrální banky vzájemně koordinována, tak centrální banka můţe ztrácet kredibilitu, jelikoţ odborná veřejnost ani laická veřejnost nevěří, ţe tento mix fiskální i měnové politiky můţe být dlouhodobě udrţitelný.
61
V konečném důsledku v podstatě dochází taky k tomu, ţe expanzivní fiskální politika vytlačuje za pomoci vládních výdajů soukromé investice ekonomických subjektů a samotný export, coţ z dlouhodobého hlediska je pro ekonomiku značně nepříznivé, obzvlášť u nás v ČR, kdy se jedná o proexportní zemi.
4.2.2. Kontrola a odpovědnost za měnovou politiku Centrální banka vystupuje jako autorita monetární politiky a instituce, která provádí monetární politiku a disponuje v podstatě monopolním vlivem na měnovou politiku státu, která výrazně ovlivňuje samotné hospodaření státu. Oproti politickým reprezentantům, kteří prošli procesem veřejné volby a byli zvolení v demokratických volbách veřejností, a kteří se budou veřejnosti zodpovídat v následujících politických volbách, tak bankéři centrální banky, kteří neprochází veřejnou volbou, ale jsou do svých funkcí jmenováni, se v podstatě za své výsledky a správu měnové politiky zodpovídají jenom pouze nepřímo. Z tohoto důvodu zde dochází k situaci, ţe se měnová politika centrální banky dostává mimo kontrolu vlády a politických reprezentantů, kteří byli zvoleni v demokratických volbách zvoleni veřejností. Centrální bankéři, kteří tvoří nevolenou skupinu lidí, řeší velice důleţité otázky v ekonomice země, a to otázky v podobě stability měny, úroveň cen a v neposlední řadě a směný kurz dané měny. Jelikoţ prakticky ve všech zemích neexistuje instituce centrální banky v podobě soukromého subjektu, tak management centrální banky a guvernér centrální banky jsou veřejnými subjekty a svoji moc nad měnovou politikou a své postavení coby autority měny opírají o státní moc v podobě zákonů. Avšak tyto subjekty neprocházejí demokratickým veřejným volebním procesem, tzn., nejsou voleni do své funkce širokou veřejností, ale jsou do své funkce jmenováni, a tudíţ můţe docházet k tomu, ţe jejich pozice jako autority měnové politiky země můţe být v neposlední řadě různě zpochybňována. Tato situace je všeobecně mezi odborníky nazývána jako demokratický deficit centrální banky a tento deficit centrální banky plyne z procesů a postavení centrální banky mimo demokraticky zvolené subjekty moci a politické reprezentanty v daném státě, a tudíţ převládá názor, ţe tento deficit centrální banky by měl být kompenzován vyšší mírou odpovědnosti centrální banky ať uţ vůči vládě a politickým reprezentantům či vůči samotné veřejnosti. 62
Jak tomu v běţném ţivotě bývá, tak kaţdý subjekt či instituce musí nést odpovědnost za svoji činnost vůči svému zakladateli či majiteli, v tomto případě by centrální banka měla nést odpovědnost vůči vládě nebo parlamentu. Tím, ţe dochází ke zvyšování nezávislosti centrální banky, coţ představuje taky určitý přesun části hospodářské politiky země, tak i dochází do určité míry k přesunu části hospodářské politiky mimo vliv samotného politického sektoru v podobě vlády či politických reprezentantů. Centrální banka je instituce sestavená právě tak, aby do určité míry byla tomuto vlivu odolná a při rozhodování v otázkách měnové politiky a při svých měnových rozhodnutích tomuto vlivu nemohla podlehnout. To znamená, aby byla centrální banka politicky rezistentní, a právě z tohoto důvodu je stanovení určité míry odpovědnosti centrální banky celkem sloţitý úkol. Názor, ţe centrální banka nese odpovědnost vůči široké veřejnosti, jako je tomu například v Německu, je velice slabý argument. Pokud se široké veřejnosti něco nelíbí a má jiný názor na fungování některých procesů, tak můţe za pomocí referenda vyslovit svůj názor, coţ však v otázkách měnové politiky centrální banky nelze prakticky aplikovat, jelikoţ samotná veřejnost leckdy nevidí všechny vazby a vztahy na měnovou politiku a ovlivněním jednoho faktoru veřejnost nevidí, ţe dojde ke změně jiného faktoru. Pokud bychom zvolili variantu, kdy by se centrální banka zodpovídala svému zakladateli, tj. vládě a parlamentu, tak by se zde vyskytla moţnost nebezpečí, ţe dojde vládou a politickými reprezentanty ke zneuţití vlivu centrální banky na měnovou politiku v krátkodobém období jak jsme si v této práci jiţ vysvětlovali. Centrální banka v některých případech má prakticky více stanovených cílu v rámci měnové politiky. Hlavní cíl centrální banky v rámci měnové politiky je cenová stabilita, ale kromě toho má centrální banka v rámci moţností podporovat i ostatní cíle hospodářské politiky. Avšak pouze za předpokladu, ţe ona podpora ostatních cílů měnové politiky nijak nehrozí samotný hlavní cíl centrální banky v podobě cenové stability. Tento způsob formulace v podstatě centrální bance ponechává značný prostor k volnému rozhodování v rámci měnové politiky, a to z důvodu, ţe lze poměrně sloţitě předem určit, v jaké míře dojde ke změně hlavního cíle centrální banky v podobě cenové stability, kdyţ se bude snaţit centrální banka podpořit i ostatní cíle hospodářské politiky. Z tohoto důvodu v podstatě nelze v této oblasti přesně určit odpovědnost samotné centrální banky. Jedna z moţností jak zajistit určitou míru odpovědnost centrální banky a samotných centrálních bankéřů vychází z podoby, kdy dojde k sepsání kontraktu mezi vládou nebo 63
parlamentem a centrální bankou, v tomto případě s guvernérem centrální banky. Vláda či parlament pověří bankéře centrál banky, tj. guvernéra centrální banky, neboli s ním uzavře kontakt, aby prováděl měnovou politiku zaměřenou na udrţení nízké míry inflace. Následně lze na základě uzavřeného kontraktu vyhodnocovat guvernéra centrální banky podle toho, zda se mu podařilo naplnit podmínky uzavřeného kontraktu, tudíţ udrţet míru inflace na nízké úrovni a zda se mu uloţený úkol podařilo splnit či do jaké míry. Tímto způsobem to v současné době funguje například u Reserve Bank of New Zealand, tj. centrální banka na Novém Zélandu, kde je guvernér centrální banky pověřen vládou na základě uzavřeného kontraktu, aby udrţoval míru inflace v předem stanoveném pásmu. Pokud nastane tato situace, ţe by míra inflace vybočila mimo toto stanovené pásmo na základě uzavřeného kontraktu, tak má samotný guvernér povinnost vysvětlit z jakého důvodu se tak stalo a co všechno centrální banka udělala, aby k této situaci nedošlo, a pokud poskytnuté vysvětlení guvernéra centrální banky není dostatečné či z něho plyne fakt, ţe chyba byla na straně centrální banky při řízení měnové politiky, tak můţe dojít v konečném důsledku aţ k samotnému odvolání z funkce guvernéra z centrální banky. Z tohohle by se dalo říct, ţe odpovědnost centrálních bankéřů je jasně stanovena, ale opět zde vzniká nebezpečí, ţe můţe nastat problém se stanovením, do jaké míry za nedodrţení kontraktu můţe monetární politika centrální banky a vyvstává zde otázka, kdo vlastně bude tuto míru pochybení na straně centrální banky určovat. Centrální banka však taky můţe mít svůj cíl vymezen i v obecné rovině, která můţe být ve znění například udrţení cenové stability, coţ vymezení faktu, kdy centrální banka tento mandát nedodrţela či ho naplnila, můţe být následně ještě sloţitější neţ v předchozím způsobu. Stejně tomu tak můţe být, kdyţ se budeme bavit o centrální bance, která disponuje nejen instrumentální nezávislosti, ale i nezávislostí cílovou a kdy si centrální banka sama stanovuje cíl, který se bude snaţit dodrţet. V tomto případě pak opět vyvstává otázka, komu bude centrální banka zodpovědná či se bude zodpovídat za dosaţení svého stanoveného cíle, kdyţ si samotný cíl vlastně stanovuje sama. Centrální banky, na základě různých obvinění z nedostatku odpovědnosti, se snaţí tomuto problému čelit co moţná největší otevřeností své politiky, a to v podobě vysoké míry transparentnosti. Díky transparentnosti se centrální banky snaţí upevnit 64
svůj vztah a vazby k široké veřejnosti, který můţe vest formálně přes parlament či vládu, ale většinou se centrální banka obrací přímo na veřejnost a všechny druhy informací jsou veřejnosti co moţná nejdostupnější. Transparentnost je jednou ze základních vlastností centrální banky a z tohoto důvodu se většina centrálních bank snaţí publikovat co nejvíce informací a co moţná v nejdetailnější podobě. Centrální banky například publikují zprávy a zápisy z jednání bankovní rady centrální banky a tím se snaţí široké veřejnosti centrální banka vysvětlit jednotlivé důvody svých rozhodnutí v otázkách měnové politiky. Samozřejmě se rozsah poskytovaných informací, v podobě zápisů z jednání bankovní rady, publikací a odborných zpráv, od jednotlivých centrálních bank liší v závislosti na míře transparentnosti dané centrální banky. Podrobnější popis a vysvětlení transparentnosti centrální banky je uveden v samostatné kapitole této práce19. To, ţe v současné době široká veřejnost i samotná vláda či parlament poţadují, aby centrální banky nesly odpovědnost za svoje rozhodnutí, a svou činnost v rámci měnové politiky vůči demokraticky zvoleným institucím v podstatě neznamená sníţení či omezení jejich vlastní míry nezávislosti, pokud samotnou nezávislost budeme chápat jako nezávislost, která sleduje a vyjadřuje preference společnosti. Pokud se nedosáhne toho, aby centrální banka nesla odpovědnost za svá rozhodnutí a činnost v rámci měnové politiky, tak si lze velmi těţko představit, ţe by i nadále měla do budoucna stále politickou podporu pro její nezávislost, coţ by v konečném důsledku mohlo vést ke změně samotné legislativy směřující k omezení nezávislosti centrální banky.
4.2.3. Vliv nátlakových skupin Jedním z další záporů nezávislosti centrální je snaha a moţnost vlivu na nezávislou centrální banku různými zájmovými skupinami, které se budou snaţit všemoţnými prostředky ovlivnit chování centrální banky ve svůj prospěch. Pokud se nad tímto problémem nezávislosti centrální banky zamyslíme, tak docházíme k názoru, ţe největší zájem na ovlivnění chování centrální banky do určité míry budou mít samozřejmě samotní účastníci na finančním trhu. Z tohoto názoru vycházíme ze samotného chování účastníků finančního trhu, jelikoţ oni samotní výrazně preferují předvídatelný průběh hlavně
19
4.3. Transparentnost centrální banky a její výhody a nevýhody, kapitola této diplomové práce
65
v nominálních úrokových sazbách, jelikoţ jsou velmi často averzní k tomuto riziku v náhlých změnách. Personální obsazení v centrální bance z pravidla bývá z řad odborníku z oblasti finančních trhů. Z tohoto důvodu mohou bankéři centrální banky přebírat funkci účastníků na finančním trhu, a to buď přes neformální vztahy s bývalými kolegy, nebo hlavně proto, ţe dříve jim byla realita a působení na finančním trhu velice blízká a tudíţ i způsob chování v této souvislosti jim zůstane. Následek tohoto jevu můţe byt plošně neoptimální, jelikoţ bankéři centrální banky budou pravděpodobně klást výrazný důraz na rovnováhu a eliminaci výkyvů v nominálních hodnotách úrokové sazby, a naopak budou klást minimální důraz na eliminaci výkyvu, tj. šoků, v objemu poptávky na finančním trhu.
4.2.4. Koordinace hospodářských politik Oba dva druhy politiky, tj. fiskální i monetární politika, tvoří společně základní pilíře hospodářské politiky prakticky kaţdé země. Vzájemná interakce a samotné chování mezi fiskální a monetární politikou tvoří jeden z klíčových faktorů pro správné a úspěšné fungování hospodářské politiky kaţdé země. Ţádná ze dvou základních hospodářsko-politických autorit v zemi, které tvoří fiskální autorita v podobě vlády a státního rozpočtu a monetární autorita v podobě nezávislé centrální banky dané země, nemůţe svoji monetární či fiskální politiku provádět bez ohledu jedna na druhou, bez ohledu na své okolí, makroekonomické veličiny a prostředí a v neposlední řadě i bez ohledu na ostatní samotné ekonomické subjekty, a to i v případě, ţe centrální banka můţe být ze zákona nezávislá, jak je tomu například v České republice. Jakákoli intervence jedné ze zmíněných politik má vţdy přímí dopad na druhou politiku, ať uţ pozitivní či negativní vliv, a následně tato vzájemná interakce a působení těchto dvou politik má zpravidla dopad od reálné ekonomiky země. My samy, tj. Česká republika a její občané, máme s nesouladem fiskální politiky a monetární politiky jiţ negativní zkušenost z období roku 1997, kdy právě nesoulad těchto dvou navzájem propojených politik prohloubil či dokonce moţná zapříčinil samotný ekonomický propad v tomto období. Tato situace je jasně viditelným příkladem, kde lze jednoznačně pozorovat, kam aţ můţe vést nesoulad či vzájemné nepochopení těchto jednotlivých hospodářsko-politických autorit. 66
Je jasné, ţe samotné cíle jednotlivých politik, tj. monetární a fiskální politiky, nejsou a snad ani nemůţou být vţdy stejné, a to uţ jenom z důvodu vyuţití fiskální politiky politickými reprezentanty k udrţení své moci. Monetární politika vedená centrální bankou má stanovený hlavní cíl v podobě cenové stability a následně můţe centrální banka podporovat i další ekonomické cíle, tyto vedlejší cíle centrální banky však nesmí jakkoli ovlivnit či ohrozit plnění hlavního cíle centrální banky. Oproti tomu fiskální politika má za své cíle stanoveno podporu stabilního hospodářského růstu a růst zaměstnanosti. Jelikoţ kaţdá z uvedených politik má odlišné cíle své politiky, tak můţe dojít při hospodářsko-politických rozhodnutí k různým situacím. Mezi základní dvě tyto situace, které můţou nastat, můţeme zařadit situace, kdy politika a cíle obou fiskální a monetární autority jsou navzájem nekonfliktní, coţ znamená, ţe se navzájem doplňují a podporují či neprovádí odlišnou politiku, která by omezovala působení druhé politiky, tj. například expanzivní politika jak fiskální, tak monetární politiky, a to v podobě sniţování nominálních úrokových sazeb centrální bankou a vláda se pomocí expanzivní fiskální politiky v podobě rozpočtového deficitu snaţí stimulovat poptávku a tím i hospodářský růst. Jako druhou situaci, která můţe nastat je vlastně opak té předchozí situace, a to v podobě konfliktu mezi monetární a fiskální politikou. Centrální banka v podobě monetární politiky můţe zvyšovat nominální úrokové sazby v boji proti růstu míry inflace a oproti tomu fiskální politika se můţe nadále snaţit stimulovat poptávku v zájmu podporovat hospodářský růst na úkor růstu deficitního rozpočtu. V této situaci jsou obě politiky při vzájemné interakci v kolizi. Vzájemná souhra a spolupráce obou politik můţe mít velice pozitivní dopad na samotný ekonomický vývoz země. Naopak konflikt mezi těmito politikami můţe vést v konečném důsledku aţ k negativnímu dopadu na ekonomický růst země a k samotné ztrátě produkce.
67
5. Závěr Během zpracovávání své diplomové práce jsem zpracovávanou problematiku ohledně kladů a záporů nezávislosti centrální banky řádně prostudoval ze všech mě moţných pohledů a došel jsem k tomuto závěru, který je současně i mým názorem v tomto tématu a problematice. Můţeme konstatovat a sama historie mluví za své, ţe od zaloţení prvních centrálních bank do současnosti došlo k výrazné změně v samotném postavení centrálním banky jako monetární autority a činiteli v oblasti cenové stability země. Jedny z nejstarší centrálních bank vznikaly jiţ v sedmnáctém století, v tomto případě se jedná například o centrální banky Sveriges Riksbank a Bank of England, a to jejich vznik byl za účelem zajištění financování válek a výdajů samotných panovníků daných zemí. Následné centrální banky v jednotlivých zemích vznikaly relativně později, ale účel jejich vzniku byl obdobný jak u těch nejstarších, popřípadě se jim přidávala další funkce v podobě monopolu na emisi peněz a bankovek daného státu. Tyto centrální banky byly z pravidla zcela podřízeny panovníkovi dané země a následně i jejich vládám, s tím ţe o jejich nezávislém postavení a moci v oblasti monetární politiky se v té době absolutně neuvaţovalo. Ovšem v průběhu času docházelo následně ke vzniku problémů s financováním panovníkových a vládních dluhů, které v té době měly podobu hlavně válečných výdajů. Z tohoto důvodu pomalu, ale jistě začala zesilovat snaha o oddělení monetární politiky centrální banky a samotné vládní politiky. Na základě vzrůstající snahy o oddělení monetární politiky centrální banky od vlivu vlády a panovníka postupně některé centrální banky získávají nezávislost jak na panovníkovi tak i vládě. Samotná hlavní vlna, kdy došlo k udělování nezávislosti centrálním bankám, se datuje aţ v devadesátých letech 20. století. Proti oddělení vlivu vlády na monetární politiku v podobě nezávislosti centrální banky a její postupné zvyšování existuje řada názorů, ale všeobecně můţeme říci, ţe právě toto oddělení monetární politiky a samotné činnosti centrální banky od vlivu a činnosti vlády přineslo celou řadu většinou pozitivního efektu na celou ekonomiku, které jenom potvrzují správnost a nutnost tohoto rozhodnutí v podobě udělení nezávislosti centrální bankám.
68
Současně však můţeme sledovat, ţe se vzrůstající nezávislosti centrální banky i samotný růst názoru a poţadavku na něj, aby centrální banky, které disponují nezávislostí v monetární politice, současně byly i odpovědné za své chování, činnost a rozhodnutí v této otázce, a to buď vůči samotné
veřejnosti či demokraticky voleným
politickým reprezentantům. Bez uvedení tohoto poţadavku na odpovědnost centrální banky a svým způsobem i kontroly činnosti centrální banky v praxi, centrální banka ztratí podporu v otázkách své nezávislosti a tím pádem by o svoji nezávislost dříve či později pravděpodobně přišla. Tento poţadavek, aby se centrální banky zodpovídaly za svá rozhodnutí a činnost v otázkách monetární politiky demokratický zvoleným institucím či zástupcům veřejnosti, nelze chápat a neznamená to jejich přímé omezení nezávislosti, pokud tuto nezávislost budeme chápat jako nezávislost ve sledování cílů, které budou vyjadřovat preference samotné široké veřejnosti. Bez toho, aby se centrální banka zodpovídala za svoji činnost, si lze právě stěţí představit, ţe by měla i nadále politickou podporu pro svoji nezávislost, coţ by se dříve či později projevilo v legislativní iniciativě směřující k omezení její nezávislosti v postavení jako monetární autority země. Všeobecně pojem nezávislost centrální banky lze však vysvětlit jako schopnost centrální banky provádět monetární politiku bez jakýchkoli zásahů a příkazů od vlády či jiných politických institucí nebo jiných politických orgánů. Jednodušeji řečeno neexistuje v dané zemi ţádná instituce či subjekt, který by byl schopen ovlivnit rozhodnutí centrální banky v monetární politice. Kaţdá centrální banka však do určité míry disponuje jednotlivými typy nezávislosti. Tyto jednotlivé typy nezávislosti můţeme definovat jako politickou, ekonomickou, finanční, institucionální, funkční a personální nezávislost. V realitě však existují centrální banky, které všemi jednotlivými typy nezávislosti nedisponují, například opět zmiňovaná Bank of England, která jako centrální banka nedisponuje funkční nezávislostí a její cíle jí stanovuje samotná vláda a ona se následně snaţí dosahovat stanovených cíl. Je-li centrální banka podřízena vládě jako v tomto případě, tak je centrální banka povaţována za závislou v provádění měnové politiky. Jednotlivé typy nezávislosti jsou samozřejmě navzájem provázané a kaţdá z nich přiděluje určitou nezávislost centrální bance v dané oblasti. Jak tomu bývá v normálním ţivotě kaţdého z nás, tak i kaţdá nezávislá centrální banka by měla být za svá rozhodnutí v oblasti monetární politiky odpovědná, nést určitou míru odpovědnosti a v případě, ţe provede špatná rozhodnutí, tak by měla nést následky a 69
zodpovídat se. S tímto tvrzení se objevuje spousta argumentů, které podporují nezávislost centrální banky, ale i poţadují, aby centrální banka nesla břímě odpovědnosti za svá rozhodnutí. Odpovědnost centrální banky a její míra odpovědnosti je dlouho diskutované téma, které je přiřazováno celkem malá všeobecná pozornost. Řešením tohoto problému můţe být například formou uzavření kontraktu se členy bankovní rady centrální banky, kde by byly jasně definovány hlavní cíle centrální banky a v případě jejich nedodrţení by následně museli členové bankovní rady podat vysvětlení nějaké demokraticky zvolené instituci, z jakého důvodu k tomu došlo. V případě pochybení na straně centrální banky by mohlo v neposlední řadě dojít aţ k samotnému odvolání členů bankovní rady centrální banky. Samozřejmě získání a nárůst nezávislosti centrální banky je důsledek faktu, ţe centrální banka, která disponuje nezávislostí, se nemusí za své činy v současné době prakticky nikomu zodpovídat, tím dochází ke ztrátě politické podpory centrální banky pro její nezávislost a tím pádem dochází k legislativním iniciativám na omezení její nezávislosti. S tím však opět vyvstává otázka, zda tím centrální banka neztratí svoji politickou nezávislost a hlavně komu by se měla centrální banka zodpovídat a zda dotyčný subjekt, instituce či demokraticky zvolené zástupce veřejnosti bude dostatečně schopen posoudit, zda centrální banka udělala maximum a zda mohla nějak ovlivnit ekonomickou situaci, aby naplnila stanovené hlavní cíle v uzavřeném kontraktu s vládou. Další nedílnou součástí nezávislosti centrální banky je kromě zmíněné odpovědnosti i transparentnost, kredibilita a v neposlední řadě její samotná činnost na finančních trzích. Odpovědnost s vysokou mírou transparentnosti spolu pomáhají centrální bance k získání kredibility. Vysoká kredibilita centrální banky naopak pomáhá k naplňování stanovených cílů, a to s minimálními společenskými náklady. Centrální banka, která disponuje vysokou kredibilitou neboli důvěryhodností ve vztahu k subjektům, dokáţe snáze přesvědčit veřejnost a ekonomické subjekty o tom, ţe své stanovené cíle, předpoklady a očekávání dokáţe naplnit. Kredibilitu jako takovou však centrální banka nezíská hned či udělením nezávislosti centrální bance, ale je potřeba jí dlouhodobě budovat na základě úspěšného působení centrální banky v oblasti cenové stability a měnové politiky jako celku. Postupem času a na základě výsledků centrální banky v oblasti měnové politiky získává centrální banka kredibilitu, a tudíţ i důvěru od široké veřejnosti a ekonomických subjektů. 70
V této práci jsem také zkoumal a posuzoval samotný vliv a způsob vlivu nezávislosti centrální banky, jako měnové autority země, na různé makroekonomické veličiny. Na základě jiţ zhotovených studiích na toto téma, výsledek zkoumání vlivu nezávislosti centrální banky na makroekonomické veličiny skončil s výsledkem, ţe výše míry nezávislosti centrální banky vede ke sníţení míry inflace dané ekonomiky, a to aniţ by bylo vykoupeno poklesem ekonomického růstu země. Na závěr práce jsem definoval a zhodnotil jednotlivé klady a zápory nezávislosti centrální banky. Mnoţství a míra kladných stránek nezávislosti centrální banky a jejich vliv na stav ekonomiky výrazně převyšuje stránky záporné. Jednoznačně lze vidět, ţe nezávislost centrální banky je všeobecně pozitivní ba dokonce i nutná pro správné fungování ekonomiky země. Avšak je tu stále otázka míry odpovědnosti centrální banky. Můj názor na toto téma, na základě této zpracované práci, je takový, ţe podporuju nezávislost centrální banky jako autority v oblasti měnové politiky. Centrální banka by neměla být ovlivnitelná při svých rozhodováních a měla by disponovat takovou nezávislostí, aby takovému případnému tlaku odolala. Současně s tím taktéţ souhlasím, ţe centrální banka by měla nést určitou míru a určitým způsobem odpovědnost za svá rozhodnutí, stejně tak, jak to zaţíváme my v běţném ţivotě, a z tohoto důvodu by bylo potřebné zavést určitý mechanizmus, který by centrální bance definoval míru odpovědnosti za svá rozhodnutí.
71
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Monografie – tištěná literatura 1. HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7179-861-3 2. CHYTIL, Zdeněk. POSTKEYNESOVSKÉ POJETÍ NEZÁVISLOSTI CENTRÁLNÍ BANKY
A
FUNGOVÁNÍ
KOMERČNÍCH
BANK.
Praha:
Oeconomica,
2003.
ISBN 80-245-0469-3 3. JENÍK,
Ivo.
Dohled
a
regulace
finančního
trhu.
Praha:
Všehrd,
2011.
ISBN 978-80-85305-48-7 4. MANKIW, N. Gregory. Zásady ekonomie. Praha: Grada Publishing, 2000. Přeloţeno z amerického originálu Principles of Economics, 1st edition. The Dryden Press, 1998 ISBN 80-7169-891-1 5. REVENDA, Zbyněk. CENTRÁLNÍ BANKOVNICTVÍ. 2. ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261-051-1 6. REVENDA, Zbyněk. CENTRÁLNÍ BANKOVNICTVÍ. 3. AKTUALIZOVANÉ VYDÁNÍ. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7
Elektronické dokumenty – Internetové stránky a články 1. BANK OF ENGLAND. Central bank independence and accountability: theory and evidence
[online].
Copyright
©
Bank
of
England
[cit.
2015-02-16].
Dostupné z: http://www.bankofengland.co.uk/archive/Documents/historicpubs/qb/1996/ qb960101.pdf 2. BANK OF ENGLAND. Independence and accountability [online]. Copyright © Bank of England [cit. 2015-02-18]. Dostupné
z:
http://www.bankofengland.co.uk/archive/Documents/historicpubs/working
papers/1996/wp49.pdf 3. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. ČNB [online]. Copyright © Česká národní banka, 20032015 [cit. 2015-01-24]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/index.html
72
4. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. ČNB PRO VŠECHNY [online]. Copyright © Česká národní banka, 2003-2015 [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/ 5. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. ČNB PRO VŠECHNY. Hlavní poslání centrální banky [online]. Copyright © Česká národní banka, 2003-2015 [cit. 2015-02-09]. Dostupné
z:
http:
http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_clanky/
mp_02.html 6. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. ČNB PRO VŠECHNY. Nezávislost centrální banky [online]. Copyright © Česká národní banka, 2003-2015 [cit. 2015-02-09]. Dostupné
z:
http:
http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_clanky/
mp_03.html 7. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. ČNB PRO VŠECHNY. Otevřenost a důvěryhodnost centrální banky [online]. Copyright © Česká národní banka, 2003-2015 [cit. 2015-02-09]. Dostupné
z:
http:
http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_clanky/
mp_13.html 8. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. K NEZÁVISLOSTI CENTRÁLNÍ BANKY. ČNB [online]. Copyright © Česká národní banka, 2003-2015 [cit. 2015-01-24]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2004/ cl_04_040901_uplne_zneni.html 9. ČESKÁ
NÁRODNÍ
BANKA.
MONETÁRNÍ
POLITIKA,
NEUTRALITA
A SUPERNEUTRALITA PENĚZ. ČNB [online]. Copyright © Česká národní banka, 20032015 [cit. 2015-01-24]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2001/ cl_01_010426.html 10. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. MONITORING CENTRÁLNÍCH BANK - ČERVEN 2011. ČNB [online]. Copyright © Česká národní banka, 2003-2015 [cit. 2015-01-24]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/ monitoring_centralnich_bank/download/1102_mcb.pdf 11. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Inflace, spotřebitelské ceny. ČSÚ [online]. Český statistický úřad [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/inflace_spotrebitelske_ceny
73
12. EUROPEAN CENTRAL BANK. ECB [online]. Evropská centrální banka, Frankfurt nad Mohanem, Německo. [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/ecb/html/index.cs.html 13. EUROPEAN CENTRAL BANK. INSTITUCIONÁLNÍ USTANOVENÍ. LISTOPAD 2012. ECB [online]. Evropská centrální banka, Frankfurt nad Mohanem, Německo. [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/other/ecbinstitutionalprovisions2012cs.pdf 14. EUROSKOP.CZ. Neternity.cz [online]. Copyright © 2005-15 Vláda České republiky [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/ 15. EUROSKOP.CZ. SMLOUVA O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ Neternity.cz [online]. Copyright © 2005-15 Vláda České republiky [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/2/756-smlouva_o_es_nice.pdf 16. Google
Books:
CENTRAL
BANK
STRATEGY,
CREDIBILITY,
AND
INDEPENDENCE: THEORY AND EVIDENCE, Cukierman, A. [online]. © 2011 Google [cit. 2015-02-24]. Dostupné
z:
http://books.google.cz/books/about/Central_Bank_Strategy_Credibility_
and_In.html?id=d_DCSUmzLIkC&redir_esc=y 17. INVESTUJEME.CZ. netclick.cz [online] © 2006 – 2015 Fincentrum a. s. [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/
74
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Seznam obrázků Obrázek č. 1 - Členění nezávislosti centrální banky ........................................................... 13 Obrázek č. 2 - Porovnání cílové nezávislosti a odpovědnosti CB ....................................... 30 Obrázek č. 3 - Odpovědnost CB a průměrné výnosy dluhopisů ......................................... 31 Obrázek č. 4 - Cílová nezávislost centrální banky a kumulativní míry CPI ....................... 43 Obrázek č. 5 - Vývoj míry inflace v České republice za období 1999 - 2014 .................... 45
Seznam tabulek Tabulka č. 1 - Základní funkce centrální banky. ................................................................. 11 Tabulka č. 2 - Politická a ekonomická nezávislost CB ....................................................... 17 Tabulka č. 3 - Ukazatelé skutečné nezávislosti centrálních bank ve vybraných zemích .... 20 Tabulka č. 4 - Míra odpovědnosti centrálních bank ............................................................ 24 Tabulka č. 5 - Index odpovědnosti CB ................................................................................ 29 Tabulka č. 6 - Proč je kredibilita důleţitá? .......................................................................... 34 Tabulka č. 7 - Jak dosáhnout vysoké míry kredibility? ....................................................... 35 Tabulka č. 8 - Monitoring centrálních bank z pohledu transparentnosti ............................. 38
75
SEZNAM ZKRATEK BoE - Bank of England CB - centrální banka ČNB - Česká Národní Banka ECB - Evropská Centrální Banka EU - Evropská unie FED - Federal Reserve System HDP - hrubý domácí produkt MNB - Magyar Nemzeti Bank NBP - Narodowy Bank Polski OECD - Organisation for Economic Co-operation and Development RBNZ - Reserve Bank of New Zealand SNB - Schweizerische Nationalbank USA - Spojené státy Americké
76
