Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta Katedra psychologie
Klady a zápory životního stylu žáků na základní škole Diplomová práce
Brno, 2010
Vypracovala:
Vedoucí diplomové práce:
Bc. Helena Pelcová
prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc.
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
……………………………… Bc. Helena Pelcová
2
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat panu prof. PhDr. Rudolfu Kohoutkovi, CSc. za laskavé odborné vedení mé diplomové práce, poskytování informací s cennými radami a připomínkami, a dále učitelům ZŠ Jana Babáka, ZŠ Staňkova a ZŠ Slovanské náměstí za ochotu při spolupráci.
3
OBSAH:
I.
ÚVOD ………………………………………………………………………..6
II.
TEORETICKÁ ČÁST ………………………………………………….......8 1. Pojetí zdraví …………………………………………………….……….8 2. Pojetí nemoci ……………………………………………………………9 3. Zdravý životní styl ………………………………………………….....10 4. Nezdravý životní styl ……………………………………………….....11 5. Výživa a zdraví ………………………………………………………..11 5.1 Zásady správné výţivy …………………………………………….12 5.2 Stravování ve škole …………………………………………………13 5.3 Stravování v rodině ……………………………….………………...14 5.4 Poruchy výţivy ……………………………………………………..14 5.4.1 Hladovění ……………………………………………………...15 5.4.2 Přejídání a dětská obezita …………………………………….16 5.4.3 Vliv médií na dětskou obezitu ……………………..…………..17 5.4.4 Prevence obezity ……………………………………………....18 6. Pohybová aktivita ……………………………………………………...18 6.1 Pohyb dětí ve škole ………………………………………………….19 6.2 Pohyb dětí v rodině ………………………...………………………..20 7. Úrazy …………………………………………………………………...20 8. Návykové látky ………………………………………………………..21 8.1 Kouření tabáku ………………………………………………………21 8.2 Kouření marihuany ………………………………………………….22 8.3 Alkohol …………………………………………………….………..23 8.4 Drogy ………………………………………………………………..24 8.5 Gambling …………………………………………………………….25 8.6 Prevence poţívání návykových látek ………………………………..25 9. Sexuální výchova ………………………………………………………26 10. Volný čas ………………………………………………………………27 11. Psychohygiena ………………………………………………………...28 11.1 Sebevýchova ……………………………………………………….28 11.2 Zralá osobnost ……………………………………………………...28
4
12. Psychosomatická onemocnění ……………………………..………….29 13. Stres a úzkost …………………………………………………………..30 14. Prevence zdravotních rizik ve škole ………………………………….31 15. Preventivní prohlídky …………………………………………………32 III.
EMPIRICKÁ ČÁST ………………………………………………………34 16. Stanovení výzkumných cílů a hypotéz ……………………………….34 17. Vlastní průzkumné šetření ……………………………………………35 18. Kvantitativní průzkum ………………………………………………..36 19. Ověření hypotéz ……………………………………………………….69 20. Závěry průzkumného šetření …………………………………………72 21. Závěry pro pedagogickou teorii a praxi ……………………………...74
IV.
SHRNUTÍ ……………………………………………………………...…..77
V.
RESUMÉ …………………………………………………………………..78
VI.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ……………………………………79
VII.
PŘÍLOHA ………………………………………………………………….83
5
I.
ÚVOD
Téma ţivotního stylu je velmi obsáhlé. V současné době se o něm stále více hovoří, a to hlavně ve spojitosti s nezdravým způsobem ţivota, který nám přinesla uspěchaná moderní doba. Zdravý ţivotní styl je pro kaţdého doslova existenčně důleţitý. Uvádí se, ţe naše zdraví ovlivňuje téměř z osmdesáti procent. Zbylých dvacet procent je dáno lékařskou péčí a dědičností. Většina z nás si je sice vědomá nedostatků, kterými zatěţuje svůj organismus, ale zejména vlivem špatných návyků, které jsme si osvojili uţ v dětství, se jich v dospělosti nedokáţeme účinně zbavit. Stravovací návyky a celkový způsob ţivota si odnášíme ze své primární rodiny a dále je většinou nevědomě přenášíme na své potomky. Z tohoto důvodu je důleţité, aby téma zdravého ţivotního stylu proniklo i do škol, protoţe škola je hned po rodině nejdůleţitějším výchovným a vzdělávacím elementem. Nezdravé návyky, které si děti přinášejí ze svých rodin, by se tak alespoň částečně mohly kompenzovat, např. vyučovacím předmětem výchova ke zdraví, který je součástí Rámcového vzdělávacího programu. Zdraví tvoří základ pro plnohodnotný ţivot a zásadně ovlivňuje kvalitu ţivota, proto je péče o něj celoţivotní a musí se učit uţ od nejranějšího dětství. Zásadní význam v utváření návyků má právě dětství a dospívání. V dospělosti pouze vyuţíváme získané vědomosti pro optimální udrţení našeho zdraví po stránce fyzické, psychické i sociální a děti, respektive ţáci, musí vědět jak, proč a čím můţou své zdraví ovlivňovat ve smyslu pozitivním i negativním. Protoţe se v současné době hovoří hlavně o špatných stravovacích návycích, rostoucí obezitě u dětí, poruchách příjmu potravy, a protoţe mě samotnou trápí vlastní způsob stravování, rozhodla jsem se věnovat tomuto tématu více. Práce je koncipována na část teoretickou a empirickou. V teoretické části se nejprve obecně zaměřuji na zdraví, jeho definici, úlohu v lidském ţivotě, souvislost s ţivotním stylem a potřebu výchovy ke zdraví. Dále na to, co všechno pojem ţivotní styl zahrnuje a jaké nedostatky trápí ţáky základních škol. Jaké jsou hlavní faktory, které negativně ovlivňují jejich zdravý způsob ţivota, a co naopak působí pozitivně. Více pozornosti věnuji nezdravým návykům ve stravování, obezitě a poruchám příjmu potravy. Důleţitou součástí je také kapitola o prevenci. K těmto účelům jsem pouţila analýzu odborné literatury.
6
V empirické části jsem jako výzkumnou metodu pouţila vlastní dotazník, který se týká ţivotního stylu ţáků. Snaţila jsem se do něj zahrnout nejdůleţitější otázky, které jsou v současné době aktuální. Odpovídali na něj ţáci ZŠ Staňkova, ZŠ Jana Babáka a ZŠ Slovanské náměstí. Mým záměrem bylo zjistit, jestli se ţivotní styl dívek a chlapců v něčem zásadně liší nebo naopak shoduje, co pro ně představuje zdraví, a co si pod pojmem zdravý a nezdravý ţivotní styl vůbec představují. Dalším cílem bylo potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz. Výsledky dotazníků jsem shrnula do grafů, ke kterým jsem přidala svůj komentář. Vzhledem k tomu, ţe ze školy Jana Babáka projevili zájem o výsledky dotazníků svých vlastních ţáků, bude tento průzkum uţitečný i pro pedagogickou praxi. Ostatní dvě školy tento zájem bohuţel neprojevily.
7
II.
TEORETICKÁ ČÁST
1. Pojetí zdraví V průběhu posledních asi čtyřiceti let se o zdraví uvaţuje v daleko širších souvislostech neţ tomu bylo dříve. Tehdy se zdraví spojovalo téměř výlučně jen se stavem našeho těla. Díky novým poznatkům z mnoha oborů, změně ve způsobu myšlení i získaným zkušenostem dnes mluvíme nejen o zdraví fyzickém, ale začínáme objevovat také další aspekty, které s naším tělesným zdravím prokazatelně souvisejí. Tento nový pohled, který staví na vzájemných působeních mnoha faktorů ovlivňujících naše zdraví se označuje jako holistické pojetí zdraví. Zde uvádím několik definic zdraví: Podle WHO (1946): Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, ne pouze nepřítomnost nemoci nebo vady. (Nově se zavádí duchovní rovina.) Podle Kubíčkové (1994): „Zdraví je vlastně stavem našeho vlastního bytí, je proţitkem našeho celkově uspokojivého ţivota, dobrým pocitem na těle, duši i duchu, a je také ve vztazích ke světu kolem nás… Můţe být proţíváno jako celkově uspokojivý ţivotní pocit, i kdyţ můţeme mít různé vady tělesné, případně zvláštnosti duševní… Zdraví je hodnotou člověka, k níţ dospívá dobrou komunikací se sebou samým i se světem volbou faktorů podporujících zdraví (tzv. salutogenních oproti patogenním), moudrým způsobem ţivota.“ Pojetí zdraví podle Davida Seedhouse (in Křivohlavý, 1996): 1. Zdraví jako ideální stav fungování organismu, jako cíl veškerého snaţení. Nemoc a nepříjemné pocity s ní spojené je v tomto pojetí nutné odstranit za kaţdou cenu. 2. Zdraví znamená být fit, dobře fungovat tělesně, podávat co nejlepší a nejefektivnější výkony. Nemoc je neţádoucí, protoţe tyto výkony zhoršuje. 3. Zdraví jako obchodovatelné zboţí, je to něco, co si pacient kupuje, za co platí lékařům, farmaceutickým firmám, lékárníkům, léčitelům. V tomto pojetí je pro pacienta cílem zdraví a pro ty, kteří mu poskytují své sluţby či výrobky je to prostředek obţivy. 4. Zdraví jako projev a zdroj osobní síly a schopnosti, je základním momentem celého souboru pojetí zdraví. Důraz je kladen na vrozené schopnosti, které je moţno udrţovat a povzbuzovat, ale také ničit, poškozovat a ztratit.
8
Podle Křivohlavého (2001): „Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umoţňuje dosahovat optimální kvality ţivota a není překáţkou obdobného snaţení druhých lidí.“ Z výše uvedených definic vyplývá, ţe pocit zdraví je dosti subjektivně proţívanou záleţitostí. Člověk můţe být po fyzické stránce zcela zdravý, ale pokud je nemocná duše, trpí také tělo a naopak. „Zdraví je něco velmi individuálního a relativního, něco, co se nedá přesně změřit, abychom pak řekli, ţe to máme nebo nemáme.“ (Havlínová, 1998, s. 22). Tělesné zdraví vnímáme jako nepřítomnost nemoci, bolesti, různých příznaků, zkrátka všechny orgány fungují tak, jak mají. Duševní zdraví pro nás znamená pohodu vlastního myšlení a proţívání, sociální zdraví pohodu v mezilidských vztazích, a jestliţe někdo vyznává určité duchovní hodnoty, pak je důleţité, aby svůj ţivot uvedl do souladu s tímto přesvědčením. Zdraví je nejcennější hodnotou, kterou máme, ale mnoho lidí je stále povaţuje za samozřejmost. Proto je tolik důleţitá prevence, která se v době opravdového zdraví snaţí předcházet různým nemocem a těmto lidem připomíná, ţe i oni se mohou stát pacienty, pokud nezmění své dosavadní chování. „Neţijeme proto, abychom se starali jen a jen o své zdraví, ale chceme být zdraví, protoţe máme proč ţít.“ (Veltrubská, Chamoutová, 1998, s. 6)
2. Pojetí nemoci Nemoc lze velmi zjednodušeně pokládat za protiklad zdraví. Zdravotní stav kaţdého člověka je ale ovlivňován různorodými jevy, takţe je obtíţné vůbec určit, zda někdo není zcela zdravý. Definovat nemoc proto nelze zcela jednoznačně. Podle Křivohlavého (2002) se pro stav, kdy není člověk zcela zdráv, rozlišují dva termíny. Prvním termínem je choroba (disease), druhým je zdravotní nepohoda (illness). Za chorobu je povaţován jev, který je diagnostikovatelný lékařskými metodami a má mnoho znaků a příznaků, zatímco zdravotní nepohoda znamená, ţe dané osobě není dobře. Je charakteristická negativním emocionálním rozladěním a povaţuje se za jev psychologický a sociologický (Field, 1976). „Zdravotní nepohoda se týká celého člověka – nejen jeho tělesné stránky, ale i jeho psychické (duševní) stránky, jeho
9
sociálního ţivota i jeho duchovní stránky – zaměření, a tím i smysluplnosti jeho ţivota.“ (Křivohlavý, 2002, s. 18) Zdravotní nepohoda se tedy chápe v daleko širším pojetí, kdy člověku především brání v dosahování určitých cílů a kvalitním mezilidském styku. Zde uvádím několik definic nemoci: Podle Staňkové (1997): „Nemoc je osobní vztah, ve kterém se osoba necítí být zdravá. Můţe a nemusí být ve vztahu k chorobě.“ Podle Praktického slovníku medicíny (1994): „Nemoc je stav organismu vznikající působením zevních či vnitřních okolností, které narušují jeho správné fungování a rovnováhu.“ Podle Slovníku spisovné češtiny (2005): „Nemoc je porucha zdraví.“ Psychická a tělesná sloţka jsou jeden celek, který se vzájemně ovlivňuje (viz psychosomatická onemocnění). Nemoc je velmi často podvědomým vyřešením neúnosné situace. Můţe nás také zbavit zátěţe, být únikovým řešením v náročné situaci nebo dokonce sebetrestáním. Kaţdá nemoc můţe do našeho ţivota vnést i něco pozitivního. Díky ní si můţeme uvědomit, ţe musíme změnit dosavadní způsob ţivota, myšlení, ţebříček hodnot, postoje atd. Nemoc má stejně jako zdraví aspekt biologický, psychický a sociologický.
3. Zdravý životní styl Pro zdraví kaţdého člověka je důleţitý jeho vlastní způsob ţivota, který můţeme také označit za ţivotní styl. Obecně je to souhrn všech aspektů, jak jedinec ţije. Zdravý ţivotní styl ovlivňuje naše zdraví ve velké míře. Dále je to například ţivotní prostředí, dědičnost nebo zdravotnická péče. Některé faktory jsou důleţité více, jiné méně, ale nejdůleţitější je: -
nekouřit
-
zdravá výţiva
-
pohybová aktivita
-
přiměřená konzumace alkoholu
10
Kromě těchto čtyř hlavních zásad má na naše zdraví vliv třeba také dostatek spánku, způsob zvládání zátěţových situací, duševní hygiena nebo zdravotně bezpečné chování. Jestliţe budeme dodrţovat tyto základy zdravého ţivotního stylu, našemu tělu prokáţeme velkou sluţbu a „odměna“ ve stylu přiměřené hmotnosti, nízkého cholesterolu, přiměřeného krevního tlaku, dobré tělesné kondice, dobré psychické pohody, odolnosti vůči nemocem a zdravého vzhledu, nás nemine. Česká společnost se v posledních letech stále více přibliţuje západnímu vzoru, kde konzumní způsob ţivota člověka zcela ovládá. Úkolem pedagogů a především rodičů by mělo být dětem ukázat správné cesty ţivotem nejen po stránce pracovní, ale hlavně zdravotní. Udělat je zodpovědnými za svoje zdraví a kvalitu ţivota. To, co současné děti nejvíce ohroţuje je nezdravá strava a s tím spojená nadváha, dále pak kouření, nadměrné pití alkoholu, drogy, sedavý způsob ţivota, stres, negativní proţívání a v neposlední řadě rizikové sexuální chování. V dětském věku se dá ještě mnoho věcí napravit a zvyknout si chovat jinak. Horší je to v dospělosti, kdy se zaběhlé návyky jen těţko mění. V poslední době také mnoho vědců přikládá stále větší význam zdravě proţitému dětství pro budoucí ţivot dospělého člověka.
4. Nezdravý životní styl Za nezdravý ţivotní styl můţeme označit takové chování, které v menší či větší míře poškozuje naše zdraví. Za největší nebezpečí se tradičně povaţuje kouření a obezita, kromě toho také špatný jídelníček, nedostatek pohybu a stres. Následkem je pak vysoký krevní tlak, cholesterol v krvi a vznik některých onemocnění, nejčastěji kardiovaskulárních, ale také nádorových, cévních nebo vznik diabetu.
5. Výživa a zdraví Zdravá výţiva příznivě ovlivňuje tělesný a duševní vývoj dětí v důleţitých vývojových obdobích. Způsob stravování je významnou součástí zdravého ţivotního stylu a přináší také moţná zdravotní rizika. „Smyslem výchovy ke zdravé výţivě je prodlouţit lidský ţivot, uchovat co nejdéle pracovní způsobilost a ţivotní vitalitu a naučit umění moudře ţít. Střídmost a kázeň ve výţivě se příznivě promítá do duševního, fyzického i sociálního blaha jedince.“ (Jungbauerová, 1996, s. 9)
11
Výţiva dospělého, dítěte i adolescenta je odlišná. Dětem slouţí hlavně k zvládnutí náročných růstových etap, jako je např. nitroděloţní vývoj plodu, kojenecké období nebo puberta. Pro organismus, který se vyvíjí, je neplnohodnotná a nevyváţená strava nebezpečná. Můţe mít za následek sníţenou odolnost organismu, opoţděný růst i tělesný a duševní vývoj. Do období dětství kladou odborníci začátek prevence civilizačních nemocí, protoţe se na nich významně podílí právě nesprávná výţiva. V předškolním a mladším školním věku se vytváří celoţivotní výţivové návyky, které přetrvávají do dospělosti. 5.1 Zásady správné výživy Pestrá a vyvážená strava – organismu zaručuje dostatečný přívod základních ţivin, vitaminů, minerálů a dalších látek. Většina lidí
se stravuje jednotvárně, coţ
představuje určitá zdravotní rizika. Kromě rodiny, která utváří správné stravovací návyky u dětí, má nezastupitelný vliv také školní stravování. Velké části provozovatelů školních jídelen je doporučováno, aby upravili jídelníčky, a tím se přiblíţily k zásadám správné výţivy. Ve většině z nich jsou málo zastoupeny ryby, drůbeţ, luštěniny, těstoviny a syrová zelenina, zatímco hovězí a vepřové maso je zařazováno nadprůměrně. Dostatek bílkovin – bílkoviny jsou nezbytné k růstu a vývoji, k přestavbě a obnovování buněk, tvoří protilátky a podílejí se na dalších tělesných pochodech. Jejich nedostatek způsobuje poruchy růstu a vývoje, sniţuje obranyschopnost organismu. Plnohodnotné bílkoviny jsou bílkoviny ţivočišné, které rostlinnými nelze zcela nahradit. Optimální poměr ţivočišných a rostlinných bílkovin je 3:2. Strava s nižším množstvím tuku – většinou se stravujeme tak, ţe ţivočišné tuky převládají nad rostlinnými. Podstatné je, abychom dokázali celkově sníţit spotřebu tuků a tuky ţivočišné nahradili tuky nenasycenými, rostlinnými. Konzumace zeleniny, ovoce a obilovin – obsahují vitaminy a minerální látky. Lidský organismus je nejvíce potřebuje ve stadiu růstu a vývoje. Nejdůleţitější je ţelezo, vápník, vitamin C, E a vláknina. Omezení spotřeby cukru – jednoduchý cukr je pouze zdrojem energie a jeho konzumace nepřináší tělu ţádné prospěšné látky. Jeho energie je ale nejsnáze vyuţitelná, proto ho děti mají tak rády. Chuť na sladké je návyk. Čím více jíme sladké, tím více na ně máme chuť. Děti ho ale spořádají daleko více neţ potřebují.
12
Obsaţené cukry tak mohou přispět ke vzniku dětské obezity, cukrovky nebo zubního kazu. Omezení soli – nadměrná konzumace soli se podílí na vzniku vysokého krevního tlaku a s ním spojených onemocněních. Sůl přijímáme také skrytě, ve formě sýrů, pečiva, uzenin apod., spotřeba by neměla přesáhnout 5 – 6 g denně. Také slaná chuť vzniká trénováním, to znamená, ţe bychom solení měli omezit právě v dětském věku. Dostatek tekutin – voda udrţuje stálost vnitřního prostředí organismu. Vhodný příjem tekutin je asi 2 litry denně, ale i více. Děti by měly pít během celého dne, ale i během jídla. Nejlepší nápoje jsou málo slazené šťávy, stolní vody, ovocný nebo slabý čaj.
5.2 Stravování ve škole Kromě toho, ţe se děti ve škole seznámí s jinými druhy jídel, neţ jsou zaběhlé pokrmy u nich doma, měly by se také naučit, jak se při stolování chovat. Většina z nás si dobře pamatuje na některá jídla, která se mu ve školní jídelně zprotivila. Zda děti nová jídla přijmou, záleţí většinou na umění kuchařek, ale také na postojích učitelů. Pokud bude jídlo na talíři pěkně ozdobené a bude se pyšnit zajímavým názvem, děti budou zvědavé a neodolají. Kvalitní a chutné stravování ve školních jídelnách je bohuţel opět otázkou peněz. Stát přispívá jen malými obnosy a zbytek záleţí na ochotě rodičů, kolik chtějí do zdraví svých dětí investovat. Kaţdá školní jídelna však dodrţuje tzv. spotřební koš, tzn. ţe je dětem zajištěn přísun všech důleţitých sloţek potravy. Dítě se tak můţe setkat s novými pokrmy a chutěmi, které se doma nevaří. Důleţitá je týdenní sestava jídelníčku. Jídla by se měla střídat, a to jak typově, tak také měnit přílohy, aby děti zkonzumovaly potřebné ţiviny. Kaţdé jídlo by mělo být v průběhu měsíce na jídelníčku jen jednou. Školní stravování by se mělo vyhnout uzeninám a častým sladkým jídlům, které zařazují většinou jednou do týdne. Školní stravování je nejlepším místem, kde děti naučit správně a zdravě jíst, protoţe jejich návyky z domu většinou moc zdraví prospěšné nejsou. V tomto ohledu jsou rozporuplné jídelníčky, které nabízejí výběr z více moţností. Děti si vybírají taková jídla, která jim nejvíce chutnají a na své zdraví se samozřejmě neohlíţejí.
13
V extrémním případě se tak můţe stát, ţe kdejaký „cvalík“ bude mít sladké jídlo pětkrát v týdnu. 5.3 Stravování v rodině Daleko větší vliv na zdraví dětí má stravování v rodině. Podle Šoltysové a Komárka (1996) dodávají školní obědy 30 – 35% denní dávky ţivin, ale jen ve dnech, kdy se děti ve škole stravují. Nepočítají se samozřejmě víkendy, svátky, prázdniny a nemoci. Dojdeme tak k tom, ţe obědy ve škole jsou jen malou částí dětské výţivy. Některé rodiny zdravé návyky ve svých dětech nepodporují, spíše naopak. Proto by na jejich místo měla nastoupit škola a v rámci různých předmětů tuto výchovnou roli převzít, i kdyţ to samozřejmě není lehký úkol. Zásady správné výţivy doma jsou stejné jako ty obecné, ale rodiče by měli vědět, ţe je třeba dětem zajistit více mléka a mléčných výrobků, ovoce, zeleniny a celozrnného pečiva, protoţe školní stravování nepokryje celou potřebu dítěte. Snídaně by měla z denního příjmu pokrýt asi 15 – 20%. Společně se svačinou by měly tvořit maximum příjmu během dopoledne, odpoledne a hlavně večer uţ dítě tolik energie nepotřebuje. Snídaně a svačina by proto měla být pestrá a dostatečně výţivná. Jestliţe dítě nechce snídat, je dobré ho naučit pít alespoň mléko nebo kakao. Nejhorší návyk, který dítě můţe získat, je kupování svačin. Od rodičů dostane peníze a okamţitě je utratí za chipsy, čokoládové tyčinky nebo sladké pití. Rodiče by také měli dbát na to, aby byl v ledničce vţdy dostatek mléčných výrobků a čerstvá zelenina. Dítě je po návratu ze školy většinou hladové a sní na co přijde. Pokud doma najde jen kus salámu, majonézový salát nebo čokoládu, horším způsobem hlad nezaţene. Velkým problémem bývají také večeře. Teplé večeře nejsou vhodné a studené dospívající děti většinou nezasytí. Měla by ale platit obecná zásada, ţe večeře by měla být lehká, s převahou zeleniny, obilovin a mléčných produktů. 5.4 Poruchy výživy Příjem potravy je řízený nervově a hormonálně. Za nesprávnou je povaţována nedostatečná i nadbytečná výţiva.
14
5.4.1
Hladovění
Při hladovění dochází k úbytku tělesných tkání, neobnovují se a zaostává jejich funkce. Psychicky podmíněná nedostatečná výţiva se nejčastěji vyskytuje u dospívajících dívek jako syndrom zvaný mentální anorexie. Je to chorobná touha po štíhlé postavě. Takto postiţená dívka má strach přijmout potravu, aby neztloustla. Velmi často je provázena nekontrolovatelnou „ţravostí“ (bulimie) s následnými výčitkami, depresí a zvracením, spontánním nebo vyvolaným. Organismus je většinou tak oslabený, ţe potřebuje hospitalizaci, léčbu a psychoterapii. Kromě anorexie a bulimie dochází ke ztrátě hmotnosti také díky poruchám metabolismu, které mohou souviset např. s otravou, infekcí, nádorovým onemocněním, střevním onemocněním, poruchami jater atd., ale u dětí je to nejčastěji zvýšená funkce štítné žlázy (hyperthyreósa) a cukrovka (diabetes mellitus). Jejich výskyt u dětí stále stoupá a souvisí to mimo jiné i s genetickými dispozicemi a obezitou. Zvýšená funkce štítné žlázy (hyperthyreósa) – projevuje se hubnutím, třesem celého těla, nervozitou, pocením, únavou. Onemocnění se můţe začít projevovat u novorozenců, v pubertě nebo v dospělosti s těţším průběhem. Cukrovka (diabetes mellitus) – pokud vznikne v dětství, má název juvenilní diabetes (typ I.) a má těţší průběh. Jde o nesprávnou funkci slinivky břišní. Tzv. alfa buňky Langerhansových ostrůvků zastaví produkci inzulínu, který umoţňuje pronikání glukózy z krve do buněk a tím sniţuje hladinu krevního cukru. Hlavní potíţí pacientů je hyperglykémie, zvýšená hladina krevního cukru. Projevuje se nervozitou, agresivitou, hladem, třesem, poruchami vidění, horkou, suchou, zarudlou kůţí, ţízní, svěděním kůţe a můţe vést aţ ke ztrátě vědomí. Nemocní musí drţet dietu omezenou na sacharidy a celoţivotně aplikovat inzulín. Kromě toho by také neměli kouřit, poţívat alkoholické nápoje, být opatrní při infekcích a cévních komplikacích. (Jungbauerová; Vodáková, 1996) Diabetes II. typu je v dospělé populaci velmi rozšířený a riziko výskytu stoupá s věkem. Rozlišuje se diabetes spojený s obezitou a diabetes bez obezity. Podstatou nemoci je tzv. inzulínová rezistence (sníţená citlivost tkání). Začátek onemocnění nemusí být nějak nápadný. Je nebezpečný hlavně tím, ţe vede k postiţení malých i velkých cév díky vysoké hladině krevního cukru a inzulínu. Dochází tak k postiţení
15
očí, poruchám ledvin, plísňovým onemocněním, k rozvoji aterosklerózy (kornatění tepen) apod. (Muţík, 2007) 5.4.2
Přejídání a dětská obezita
Nadbytečná výţiva je také velmi nebezpečná. Dochází k zátěţi celého organismu, především zaţívacího ústrojí. Tuk se ukládá do podkoţí, zvyšuje se tělesná hmotnost a vzniká obezita. Za ni povaţujeme zvýšení hmotnosti (tuku) o 10 – 20% nad ideální hmotnost. Podle Jungbauerové a Vodákové (1996) se dělí na: -
exogenní obezita: má trojí původ:
a) genetická zátěţ b) emocionální (rozladění, napětí atd.) c) socioekonomický (profesionální ochutnávání, přejídání se atd.) -
endogenní obezita: má původ z patologických procesů v těle, je to porucha metabolických mechanismů.
Dětská obezita Podle WHO ţije v současné době na světě více neţ miliarda dospělých s nadváhou, z nichţ je tři sta milionů obézních, dvaadvacet milionů z tohoto počtu pak tvoří děti mladších pěti let s nadváhou. Obezita se vyskytuje napříč všemi kontinenty, nejhůře jsou však postiţeny Spojené státy a východní Evropa. Na vzniku obezity se podílejí hlavně rodiče, které dítě vychovávají ke špatným návykům, ty se ovšem dají zavčas změnit. Se změnou dnešního způsobu ţivota obezita hrozí také českým dětem, které místo běhání po venku tráví čas u počítače a před televizí. Důleţité je vědět, ţe bohuţel aţ 80% obézních dětí trpí obezitou i v dospělosti. (Chaloupka, 2007) Je také dokázané, ţe vznik nadváhy a obezity je častější u dětí, které mají obézní rodiče. Souvisí to jednak s genetickými faktory, ale také se skladbou jídelníčku a celkovým ţivotním stylem rodiny. Australský diabetolog Paul Zimmer povaţuje obezitu za plíţivou pandemii, která pohlcuje svět. Nejčastější příčinou dětské obezity je nadměrný příjem potravy a nedostatek pohybu, ve 40% se uplatňuje dědičnost. (Chaloupka, 2007) Takové děti mají velmi často nerovnováhu mezi příjmem a výdejem energie. Podle Chaloupky (2007) dělají mnozí rodiče chybu v tom, ţe své děti do jídla nutí. Děti tak ztratí přirozenou schopnost člověka jíst tehdy, kdyţ má hlad, a naopak 16
přestat, kdyţ je nasycený. Poukazuje také na výzkumy, které prokázaly, ţe se u kojených dětí sniţuje riziko obezity aţ o 20% a vymezuje hlavní příčiny dětské obezity: -
špatný denní reţim
-
některé děti si kupují oběd samy
-
nedostatek pohybu
-
nadměrná spotřeba slazených nápojů
-
překračování povolených dávek energie a tuků
Stejně tak postupy moţné nápravy: -
dbát na sloţení stravy od narození dítěte, v prenatálním období na výţivu matky
-
jídelníček musí být takový, aby se dítě necítilo ošizeno
-
pravidelné stravování
-
vyloučit všechny energetické a nezdravé potraviny
-
umoţnit dostatek pohybu
Obezita je velmi často „dobrým“ základem pro rozvoj mnoha nemocí, jako je např. vysoký krevní tlak, rakovina, srdeční choroba, mrtvice, sklon k dušnosti, k zánětům ţil a kloubů, přetíţení pohybového aparátu, sklon k hemeroidům a jiţ zmíněné cukrovce. Často se také vyskytuje zvýšený cholesterol a strie na kůţi. 5.4.3
Vliv médií na dětskou obezitu
Média vytvářejí nereálné vzory vzhledu člověka, kterými jsou děti obklopeny, a zvláště dívky se jim snaţí se vyrovnat. Moderní trend je nakloněn krásným, inteligentním a bohatým lidem, kteří proţívají úspěch za úspěchem, jsou šťastní a vytrvale si jdou za svým cílem. Nejen dospělí, ale také děti jsou pod tímto tlakem společnosti, co se týče stále se zvyšujících nároků na fyzický vzhled jedince. Pokud rodiče dítěti nevysvětlí, ţe tyto fiktivní obrazy jsou vytvářeny zcela záměrně a účelově, můţe se stát, ţe se například jejich patnáctiletá dívka nespokojená sama se sebou, jak je v pubertě obvyklé, dostane na scestí, které vede k anorexii, bulimii nebo jiným poruchám stravování, drogám či sebevraţednému chování. Děti by měly rozumět účelu reklamy a jejím pravidlům. Měly by vědět, ţe ne kaţdý výrobek, který se denně vysílá desetkrát v televizní reklamě je zdravý, ţe modelky s bezchybnou pletí a „boţskými“ vlasy jsou obyčejné dívky vykrášlené počítačem, ţe veškeré reklamované výhody být výhodami vůbec nemusí. Zkrátka jim vysvětlit, ţe svět reklamy je výhradně o financích. 17
5.4.4
Prevence obezity
Prevence obezity začíná uţ od nejútlejšího věku, a to kojením. Děti si samy regulují příjem potravy, to znamená, ţe vypijí tolik mléka, kolik nutně potřebují. Jestliţe je do jídla budeme nutit, tuto přirozenou schopnost postupem času ztratí. Podle Chaloupky (2007) je nutné správně postupovat při volbě potravin uţ od narození a nedoufat, ţe dítě z obezity vyroste. Také by se malé děti neměly vystavovat různým nevhodným potravinám, protoţe to určuje jejich výběr v dospělosti. „To se týká zejména sladkého, které zastává v naší kultuře funkci společenské komunikace nebo odměny.“ (Chaloupka, 2007, s. 15) Dětem by se neměly dávat peníze na nákup svačiny, protoţe je utratí za něco sice chutného, ale nezdravého. Ve školách bývají kantýny a automaty, kde si děti mohou leccos koupit. Bohuţel jsou ale plné sladkostí, které děti likvidují ve velkém. Rodiče by dětem měli také vysvětlit kontroverznost fast foodů a jejich dopad na zdraví. Nejdůleţitější je však být pro své děti vzorem. Strava dítěte by měla být průběţně kontrolována.
6. Pohybová aktivita Pohyb udrţuje lidský organismus v dobrém zdravotním stavu, a to jak tělesném, tak také duševním. Jestliţe se nepohybujeme, svalová tkáň je částečně nahrazována tukem, zvyšuje se naše hmotnost a přichází různé zdravotní problémy. Diamondovi (1994) uvádí základní oblasti cvičení: 1. aerobické cvičení – posiluje srdce, zrychluje dech, vyvolává pocení, zkrátka se výrazně zvyšuje spotřeba kyslíku (běh, plavání, jogging atd.) 2. oblast posilování svalů 3. procvičování pruţnosti – strečink, protahování svalů Pravidelná pohybová aktivita příznivě působí na kardiovaskulární systém, boj s nadváhou, psychiku, pomáhá odbourávat stres a předchází mnoha dalším nemocím, včetně některých druhů rakoviny. Pohyb provází člověka od narození, je jeho přirozenou součástí a potřebou. Od narození se díky pohybu vyvíjí svalový aparát, a také podporuje činnost vnitřních orgánů. Pokud ho nemáme dostatek, dochází k svalové nerovnováze a posléze k vadnému drţení těla a ortopedickým potíţím.
18
Cvičení neovlivňuje pouze fyzickou stránku člověka, ale také psychickou. Pozitivně působí na boj s depresí, úzkostí, se stresem a povzbuzuje kladné sebehodnocení. V ojedinělých případech můţe být cvičení pro nás také nebezpečné, protoţe můţe nabýt charakteru závislosti. Zjistilo se to tak, ţe byly u některých sportovců po přerušení aktivity zpozorovány odvykací příznaky psychologického druhu (pocity úzkosti, napětí, nepokoje atd). (Křivohlavý, 2001) Někteří sportovci si také neustále zvyšují hranice výkonu. Tím si zvyšují nejen zdravotní riziko, ale nebezpečí souvisí i s nehodami, úrazy nebo nečekaným náhlým úmrtím. Tento typ závislosti ale není příliš častý. Role pohybu na zdravý ţivotní styl člověka je neoddiskutovatelná. Nedostatek pohybu je přičítán dětské obezitě. 6.1 Pohyb dětí ve škole Děti disponují velkým mnoţstvím energie, kterou ze sebe vydávají různou formou. Ve škole to jsou právě přestávky, kdy ze sebe ţáci uvolňují její nadbytek. Děti ve většině škol tráví přestávky buď ve třídě, nebo na chodbě. Podle rámcového vzdělávacího programu by měla kaţdá škola zajistit vhodné podmínky pro pohyb dětí o přestávkách, např. stolním tenisem, hrami na koberci nebo stolními hrami. K pohybu je přímo určená vyučovací hodina tělesné výchovy. Otázkou ovšem je, zda je její rozsah, náplň a časová dotace dostatečná. Negativní postoj k hodinám tělesné výchovy má stále více ţáků. Důleţitá je zde proto role učitele tělesné výchovy, jehoţ hlavním úkolem je vzbudit u dětí potřebu pohybu a poučit je o moţných rizicích civilizačních chorob. Pohyb patří mezi zásadní faktory zdravého ţivotního stylu. Kromě hodin tělesné výchovy je také vhodné do vyučování zařadit tzv. tělovýchovné chvilky. Během hodiny tak můţe učitel ţákům ulevit při dlouhodobém sezení nebo soustředění protahovacím cvičením nebo pár dřepy. Tohoto cvičení mohou vyuţít zejména učitelé na prvním stupni před začátkem vyučování, které děti vede k lepší pozornosti. Ţáci, kteří navštěvují školní druţinu by měli mít moţnost pohybové aktivity i mimo školu, např. na hřišti. Důleţité jsou také různé školní výlety, kurzy nebo školy v přírodě, které jsou pro pohybové hry jako stvořené. Ţáci by měli mít také na výběr z nepovinných předmětů, kde se uplatňuje pohyb, např. s vyuţitím tance.
19
6.2 Pohyb dětí v rodině Děti od svých rodičů přejímají nejen stravovací návyky, ale také způsob, jakým se pohybují, či spíše nepohybují. Jestliţe rodina tráví celé odpoledne nebo víkend před televizí, dítě ho tam samozřejmě tráví také. Rodiče jsou pro něho vzorem, který napodobuje, a proto by si měli uvědomit, ţe společně strávený den plaváním, procházkou se psem nebo výletem za určitým cílem, dítěti po všech stránkách prospívá a utuţuje rodinné vztahy. Důleţité je, aby rodiče své děti vedli od neútlejšího věku k nějakému druhu sportu nebo aktivitě. Často se stává, ţe samy děti nechtějí navštěvovat různé krouţky nebo kurzy a rodiče jejich argumentům podlehnou. To je ale podle mého názoru špatně. Časem se takové dítě můţe cítit od svých vrstevníků odstrčené, protoţe s nimi nebude mít společná témata konverzace, nebude se jim mít čím pochlubit, např. dosaţenými úspěchy, začne se cítit méněcenné. Kromě toho bude mít k pohybu dobrý vztah a bude pro něj daleko přirozenějším neţ pro dítě, které nikdy nesportovalo. V kruhu svých vrstevníků si dítě vytváří kamarádské vztahy, rozšiřuje si svoje schopnosti a někdy i vědomosti. Vědomí, ţe někam patří, dělá něco, co ho baví, je úspěšné a ostatní ho přijímají mezi sebe, je velice důleţité pro celý další ţivot. Kromě toho bude mít k pohybu dobrý vztah a bude pro něj daleko přirozenějším neţ pro dítě, které nikdy nesportovalo.
7. Úrazy Úrazy bohuţel patří mezi nejčastější příčiny úmrtí dětí. Také je v jejich důsledcích mnoho z nich invalidních nebo, v lepším případě, hospitalizovaných. Děti by měly vědět, jak přizpůsobit své chování, aby předcházely úrazu svému nebo jiné osoby. Důleţitou součástí je opět prevence, to znamená poučit ţáky o moţnosti úrazů nejen ve škole, ale také v domácnosti, při trávení volného času, při sportu apod. Kaţdý z nich by měl mít také alespoň základní znalosti o poskytování první pomoci, včetně přivolání pomoci. Úrazy s fatálními důsledky jsou častější u chlapců neţ u dívek. Postihují je ve škole, doma, v okolí domova a při sportu. Obecně se mezi nejčastější příčiny uvádí: -
dopravní nehody,
-
ostatní vnější příčiny,
-
tonutí,
20
-
elektrický proud, opaření, popálení,
-
pády,
-
mechanické síly.
8. Návykové látky Návykové látky jsou především chemické látky, které mění stav vědomí a vyvolávají závislost. Nejčastějšími návykovými látkami jsou ethanol, nikotin a opiáty. „Droga je kaţdá látka s potenciálně psychotropními vlastnostmi, která můţe vyvolávat závislost a být škodlivá jednotlivci i společnosti.“ (Ţaloudíková, I. Hrubá, D., 2008. s. 5) Závislost: je podle Nešpora a Csémyho (1996) skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichţ uţívání nějaké látky má u jedince mnohem větší přednost neţ jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Diagnóza závislosti (Nešpor, K. Csémy, L., 1996) se můţe potvrdit pouze v případě, ţe se během posledního roku objevily tři a více následujících jevů: a) silná touha nebo pocit puzení uţívat látku; b) potíţe v kontrole uţívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo mnoţství látky; c) somatický odvykací stav; d) průkaz tolerance jako vyţadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinků původně vyvolaných niţšími dávkami; e) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch uţívané psychoaktivní látky a zvýšené mnoţství času k získání nebo uţívání látky, nebo zotavení se z jejího účinku; f) pokračování v uţívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků. 8.1 Kouření tabáku Kouření tabáku je mezi dětmi stále velmi populární. Velmi nebezpečné je hlavně proto, ţe podobně jako alkohol, patří mezi drogy, které jsou legální a společností tolerované. Ačkoliv na následky kouření umírá v České republice velké mnoţství lidí – uvádí se aţ 63 lidí denně – pokles kuřáků není zaznamenán. Podle Ţaloudíkové a Hrubé (2008) je kouření naučené chování, které má sloţku:
21
a) biologickou – závislost na nikotinu, organismus se adaptuje na drogu, zvyšuje se tolerance; b) psychologickou – závislost na chování, rituály, potřeba příjemných proţitků, droga přináší uspokojení; c) sociální – sociální učení (vzor rodičů, vrstevníků). Tabákový kouř obsahuje velké mnoţství škodlivin, z nichţ je návykový pouze nikotin. Ten působí největší zdravotní potíţe, zejména u kuřáků začátečníků, jako je závrať, bolest hlavy, nevolnost, bledost apod. Dlouhodobé kouření tabáku způsobuje mnoho závaţných onemocnění, zejména nemoci dýchacího ústrojí, kardiovaskulární onemocnění, zhoubné nádory, nemoci cév apod. Děti většinou začnou kouřit, protoţe jsou jejich vzorem buď rodiče – učí se od nich nápodobou - nebo kamarádi, kteří na ně mají v určitém věku velký vliv. Stejně jako u uţívání dalších drog můţe být důvodem také nuda, snaha zapadnout do skupiny nebo uvolnění při stresu. Závislost na tabáku je nemoc diagnostikovaná v 10. Klasifikaci nemocí MNK-10 (1992), která ji označuje jako psychické onemocnění. Velmi nebezpečné je také pasivní kouření, zvláště pokud se týká dětí. Jejich odolnost je menší, proto jim hrozí záněty dýchacích cest a astma. Kouř také dráţdí spojivky a nosní sliznici. Důsledky pasivního kouření na zdraví se nadále zkoumají. Jedna z posledních studií je zaměřena na uvolňování škodlivých látek z oblečení člověka, který dlouhodobě pobýval v zakouřené místnosti. 8.2 Kouření marihuany V poslední době se kouření marihuany stalo „módní záleţitostí“, bohuţel také ve školách. Veřejnost si marihuana získala hlavně tím, ţe navozuje pocity dobré nálady, uvolněnosti, zvyšuje sexuální aktivitu a v neposlední řadě je také vyzdvihován její léčivý účinek, především na koţní choroby. Účinek z drog konopí působí látka tetrahydrocannabinol (THC), vysoce jedovatá látka, která se vylučuje velmi pomalu a má tendenci se ukládat v tukových tkáních. Při pravidelném uţívání se droga v těle hromadí, coţ má nepříznivé účinky na tělesné i duševní zdraví. Marihuana má o polovinu více rakovinotvorných látek neţ tabák. Podněcuje sklon k násilnosti, poruchy paměti, nezájem a apatii. Vyvolává psychickou i fyzickou 22
závislost, je velmi nebezpečná pro lidi s nemocným srdcem, vysokým krevním tlakem a psychickou labilitou. (Nešpor, K., Csémy, L., 1994) Nejčastějším důvodem pro vyhledání lékařské pomoci jsou panické reakce a jiné psychické problémy, u dětí pak selhávání ve škole. „Experimentování s marihuanou u dospívajících není naprosto důvodem k panice a můţe mít často přechodný charakter. Nemělo by se však také podceňovat vzhledem k moţnosti vzniku závislosti na konopí a s ohledem na okolnost, ţe marihuana, podobně jako alkohol a tabák, zvyšuje u dětí a dospívajících riziko problémů s dalšími návykovými látkami v pozdějších letech.“ (Nešpor, K., Csémy, L., 1996, s. 131) 8.3 Alkohol Alkohol je chemická látka, která vzniká kvašením cukrů. V alkoholických nápojích koncentrace alkoholu kolísá od zhruba 2% do 40 %, důleţité je však i jeho mnoţství. Spolu s tabákem a marihuanou je označován za tzv. průchozí drogy, od kterých mladí lidé přechází k nebezpečnějším drogám. Mezi mladistvými je alkohol velmi oblíbený. Studie zabývající se alkoholem varují, ţe se stále sniţuje věk konzumentů a zvyšuje se jeho spotřeba. Je to problém nejen u nás, ale také v zahraničí. Dítě se s alkoholem seznámí uţ v dětství, např. na různých rodinných oslavách, kde nezřídka kdy vidí rozvernost rodičů způsobenou právě alkoholem a velmi často také svým dětem dají nějaký ten alkoholický nápoj ochutnat – jen na jazyk, jak se říká. Postupně si k alkoholu utváří vztah, buď odmítavý nebo naopak pozitivní, který se v plné míře rozvine v období dospívání, kdy se chce mladý člověk dospělým vyrovnat. Pro děti a mladistvé je alkohol velice škodlivý, protoţe ho jejich játra neodbourají v takové míře jako u dospělých. Otrávit se mohou jiţ po malém mnoţství. Navíc si velmi rychle vytváří na alkohol návyk. Znaky dlouhodobého pití (Nešpor, K. Csémy, L., 1994, s. 58): -
okénka (nepamatuje si, co dělal pod vlivem alkoholu);
-
třes, i kdyţ nebyl pouţit alkohol;
-
zvyšování odolnosti vůči alkoholu;
-
ospalost;
-
samotářské pití;
-
hltavé pití;
-
ztráta nepijících přátel;
-
alkohol pouţíván k uklidnění; 23
-
sníţená schopnost pití ovládat a zastavit;
-
častější úrazy, pády, popáleniny, pořezání;
-
tělesné nemoci;
-
pití při nevhodných příleţitostech.
8.4 Drogy Drogy se uţívaly jiţ odedávna pro různé rituální nebo spirituální účely, protoţe mají schopnost ovlivňovat vědomí. Termín droga pravděpodobně pochází z perštiny, kde slovo dárú znamená lék. V malém mnoţství se některé druhy drog opravdu mohou pouţívat k léčebným účelům, ve větším mnoţství však představují velké zdravotní riziko. Drogy se rozdělují různě, ale jejich základní dělení podle převládajících účinků na organismus je takové: -
halucinogeny – např. LSD, kanabinoidy, psilocybin, mescalin, extáze;
-
stimulační látky – např. kokain, crack, amphetamin, pervitin;
-
tlumivé látky – např. opiáty, benzodiazepiny, těkavé látky.
Halucinogeny: vyvolávají psychické změny (poruchy vnímání, myšlení atd.). Někdy se také objevují halucinace – mění se zrakové a sluchové vjemy, vnímání a orientace v čase a prostoru. Právě ty jsou největším rizikem, spolu s psychózami, agresivním a sebevraţedným chováním, někdy také vznikne psychická porucha. Často se vyskytuje tzv. flash-back (v době abstinence jde o navrácení se stavu akutní intoxikace drogou) a specifický fenomén pro halucinogeny tzv. bad trip (intoxikace s pocity ohroţení vlastního ţivota). Vzniká psychická závislost. Stimulační látky: mají stimulační účinek na CNS. Uţívají se pro povzbuzení. Zvyšují psychomotorické tempo a bdělost, zkracují spánek a zahánějí únavu, vyvolávají euforii, pocit duševní i tělesné energie, sniţují chuť k jídlu. Způsobují vzestup tlaku krve a tepové frekvence. Po odeznění účinků látky se objevuje stav podobný kocovině. Organismus je vyčerpaný, typická je únava a bolest kloubů. Na stimulační látky vzniká velmi silná psychická závislost, fyzická závislost nastat nemusí.
24
Tlumivé látky: jsou látky, které sniţují aktivitu CNS. Patří sem např. léky proti bolestem (analgetika), léky na spaní (hypnotika), léky proti úzkosti (anxiolytika), léky na uklidnění (sedativa) atd. Účinek těchto látek se zesiluje v kombinaci s alkoholem, coţ je velmi nebezpečné. Závislost bývá většinou psychického původu, ale i fyzická. Je zde velké riziko moţného předávkování s následnou otravou, bezvědomím a úmrtím. 8.5 Gambling „Patologické hráčství lze označit jako poruchu chování a proţívání, která se vyznačuje především nutkavou potřebou hrát.“ (Bartlová, 1998, s. 46) Největším problémem jsou hrací automaty, které nesou spoluodpovědnost za vznik patologického hráčství nejen u dospělých lidí, ale také u mladistvích se všemi negativními zdravotními a sociálními důsledky, jako je kriminalita, sebevraţda, psychosomatické onemocnění, rozvod, ztráta zaměstnání atd. Hráčská závislost nesouvisí s věkem ani pohlavím, avšak negativním jevem je klesající věk gamblerů. Podle Bartlové (1998) vzniká patologické hráčství v průběhu tří fází: 1. vyhrávací fáze: vtaţení do hry, jedinec doufá ve výhru a zvyšuje sázky. 2. prohrávací fáze: jedná se jiţ o chorobné hráčství. Hráč stále více prohrává, chce získat své peníze zpátky. Okolí lţe, půjčuje si peníze, hraní skrývá před rodinou. Zjišťuje, ţe má rodinné problémy, problémy ve škole, v zaměstnání a své dluhy není schopen splácet. 3. fáze ztráty sebekontroly: gambler se uchyluje k majetkové trestné činnosti, aby splatil dluhy. Nedokáţe hospodařit s časem, protoţe ho prosedí u automatu. Mnohdy se pokouší o sebevraţdu. Hrozba vězení, ztráta domova, rozpad rodiny apod. Příčina patologického hráčství není zcela objasněna. Můţe to být nedostatek endorfinů v mozku, niţší aktivita serotoninového systému v mozku, sebetrestání z proţitku viny (oidipovský komplex) nebo představa blahobytu. 8.6 Prevence požívání návykových látek Úkolem prevence je nejen co nejvíce sníţit riziko závislosti na návykových látkách, ale také zabránit intoxikaci nebo různým zdravotním problémům. Mezi nejúčinnější 25
prevenci se řadí tzv. peer programy, které na děti působí prostřednictvím předem připravených vrstevníků. Je to skupina dobrovolníků, kteří aktivně působí v oblasti primární prevence. Ukázalo se totiţ, ţe zastrašování, věcné informování nebo citové apely absolutně nezabírají. Prevence také závisí na dvou dalších aspektech, a to na sniţování nabídky a sniţování poptávky po drogách. Zabránění nabídky drog je v kompetenci policie, zatímco zabránění v poptávce je hlavně na spolupráci společnosti, účinné jsou jiţ zmíněné peer programy nebo nabídka lepších alternativ neţ jsou návykové látky. Důleţitou sloţkou je také prevence v rodině, zvláště vyrůstá-li v ní dítě, které má nějaký výchovný problém. Z tohoto hlediska je dítě ohroţeno hlavně kdyţ trpí ADD nebo ADHD, má sklon k násilí, trpí strachem nebo úzkostnými stavy, nebylo přijato do školy (učení, zaměstnání), jeho rodiče mají sami problém s alkoholem nebo drogami, nebo dochází k dalším rodinným problémům jako je rozvod apod. Zásady prevence v rodině (Nešpor, K., Csémy, L., 1994, s. 98): -
získat důvěru dítěte a umět mu naslouchat;
-
umět s dítětem o alkoholu a drogách informovaně hovořit;
-
předcházet nudě;
-
pomáhat dítěti přijmout hodnoty, které usnadní alkohol a drogy odmítat;
-
vytvořit zdravá rodinná pravidla;
-
pomoci dítěti se ubránit nevhodné společnosti;
-
posílit sebevědomí dítěte;
-
spolupracovat s dalšími dospělými.
9. Sexuální výchova Téma sexu je stále ještě oţehavé téma, které není jednoduché otevřít, zvláště ve třídě plné dospívajících lidí. Učitel by měl vést ţáky k otevřenosti, aby se nebáli diskutovat a sdělovat své názory. To ovšem také předpokládá jisté pedagogovy osobnostní rysy, které by zabraňovaly ostychu a studu o těchto tématech s ţáky vůbec hovořit. V posledních letech se sexuální výchova zaměřuje zejména na prevenci onemocnění AIDS. Přes veškerou snahu se počet nemocných neustále zvyšuje a mezi rizikové skupiny patří právě nezkušení mladí lidé, kteří se nebojí experimentovat a chovají se nezodpovědně. Kromě této smrtelné choroby však ještě existují další, které mohou
26
závaţně poškodit lidské zdraví jako je např. kapavka, syfilis, chlamydiové infekce nebo různá kvasinková a virová onemocnění. Nezanedbatelná je opět prevence, zvláště tzv. peer programy a různé výchovné hry, protoţe zdravý ţivotní styl se také rovná bezpečný sex. Pod sexuální výchovu se rovněţ řadí začátky pohlavního ţivota, téma reprodukce, moţnosti sexuální ochrany, plánované rodičovství apod.
10. Volný čas Volný čas je moţno chápat jako opak nutné práce a povinností, dobu, kdy si své činnosti můţeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění. (Pávková a kol., 1999, s. 15) Pod pojem volný čas se kromě jiného zahrnuje např. odpočinek, zábava nebo zájmové činnosti. U dětí je důleţité, aby jejich způsob trávení volného času byl ovlivňován, a to nejlépe z pozice pedagoga nebo rodiče. Bohuţel tomu tak v mnoha případech nebývá a děti jsou tak vystaveny různým negativním společenským vlivům. Nejdůleţitějším činitelem při formování našeho vztahu k volnému času je právě rodina. Rodiče jsou pro své děti vzory, které přebírají a napodobují jejich ţivotní styl. Způsob trávení volného času má velký vliv na ţivotní styl, protoţe kaţdý člověk přisuzuje volnému času jinou hodnotu. Pro někoho je největší hodnotou práce, pro jiného osobní koníčky, pro dalšího zábava. Kvalitně vyuţívaný volný čas podporuje naše zdraví a pohodu. To je aktuální zvláště v dnešní době, pro kterou jsou charakteristické pocity nespokojenosti, nudy a odcizení. Stres, nedostatek pohybu a přejídání tomu jen napomáhají. U dětí se dá tomuto předcházet vhodně volenými volnočasovými aktivitami, které jim dodají větší pocit jistoty, radosti a uspokojení v ţivotě. Kromě jiného se tak daleko lépe vyvarují moţným sociálně patologickým jevům, které by mohly ohrozit jejich vývoj. K zajištění volného času dětí slouţí různá zařízení. Nejčastěji jsou to školní druţiny, školní kluby, střediska pro volný čas dětí a mládeţe, základní umělecké školy, jazykové školy a mnohá další sdruţení. Tyto instituce podporují zdravý tělesný a duševní vývoj dětí, podílejí se na usměrňování reţimu dne. Střídáním různých činností se kompenzuje sezení ve školních lavicích. Také se utváří ţádoucí sociální vztahy a rozvíjí se tvořivost.
27
11. Psychohygiena „Duševní hygienou se rozumí systém vědecky propracovaných pravidel a rad slouţících k udrţení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy.“ (Míček, 1984, s. 9) Duševní hygiena se snaţí o upevnění a posílení duševního zdraví u duševně zdravých lidí, ale věnuje se také těm, kteří jsou jiţ nemocní. Zaměřuje se na udrţení duševního zdraví, posílení odolnosti vůči zátěţovým vlivům, ale také třeba na prevenci duševních onemocnění. Cílem duševní hygieny je vést jedince k sebevýchově, aby se z něj stala zralá osobnost s duševním klidem. Kromě toho se také věnuje např. úpravě ţivotního prostředí nebo ţivotosprávě. 11.1 Sebevýchova Sebevýchovou se rozumí sebepoznávání, kdy jedinec věnuje sám sobě pozornost, co se týče např. uvědomování si toho, co vlastně dělám, pod jakými vlivy to dělám, pozorování sebe sama v danou chvíli, sebepozorování svého citového proţívání a hledání jeho příčin, pozorování průběhu vlastního uvaţování atd. Kromě sebepoznávání do sebevýchovy také patří řízení činnosti vlastní vůlí (autoregulace konativní činnosti), usměrňování myšlenek a představ (autoregulace vlastního myšlení), zvládání emocí (autoregulace emocí) nebo zvládání těţkostí různými relaxačními technikami, při nichţ dotyčný uvolňuje psychické napětí. 11.2 Zralá osobnost Správná sebevýchova vede ke zralé osobnosti. Charakteristické rysy zralé osobnosti podle Maslowa (in Křivohlavý, 2001, s. 152): -
ryzí vztah ke skutečnosti;
-
vysoký stupeň sebeakceptace;
-
vysoká míra spontánnosti;
-
koncentrace více na problém neţ na sebe sama;
-
váţení si samoty jako moţnosti usebrání;
-
vysoký stupeň autonomie – nezávislosti na druhých lidech;
-
přátelské a láskyplné vztahy k několika blízkým přátelům;
-
podřizování vlastního jednání etickým principům;
28
-
nadhled nad vlastní kulturou (její transcendence).
Patří sem ale také sociální oblast. Duševní hygiena se zaměřuje na přiměřené vnímání druhých lidí, na správné vnímání mezilidských vztahů (přátelských i nepřátelských),
porozumění
verbálnímu
a
neverbálnímu
sdělování,
řešení
mezilidských konfliktů apod. Duševní hygiena je velmi důleţitá i pro fyzické zdraví. Děti by měly vědět, ţe naše psychika je mocná. Dokáţe tělu velmi prospět, ale na druhou stranu také velmi ublíţit, např. formou nějaké váţné nemoci. Proto se v další kapitole zaměřuji na psychosomatická onemocnění, která jsou v dnešní době dosti „populární“ a nejedno dítě se s ním bohuţel uţ setkalo, aniţ by si toho bylo třeba vědomé. Jde např. o nevolnost před zkoušením, bolest hlavy vyvolaná stresem, koţní onemocnění apod.
12. Psychosomatická onemocnění Fyzické zdraví a psychické zdraví spolu neoddělitelně souvisí. Lze to demonstrovat například na tom, ţe kdyţ jsme nemocní, tak nám to pomaleji myslí. Stejně tak ovlivňuje psychika náš zdravotní stav tím, ţe můţe zapříčinit některé nemoci, které jsou v současné době označovány za psychosomatické. „Jsou to takové nemoci, kde cítíme strádání, bolest v těle, nebo dochází ke skutečným změnám ve funkcích aţ poškození jednotlivých orgánů.“ (Chamoutová, Veltrubská, 1998, s. 21) K psychosomatickým nemocem se řadí kardiovaskulární onemocnění, nemoci dýchacího systému (astma), trávicího systému (ţaludeční neurózy, vředy), různé typy alergií, koţní choroby (ekzém) a dokonce i rakovina. Kromě těchto váţných nemocí má psychika také vliv na vyvolání běţnějších onemocnění jako je např. chřipka, protoţe působí-li stres dlouhodobě, oslabuje imunitu. Někteří lidé jsou k psychosomatickým nemocem více náchylní. Jde o typy náchylné právě ke stresu. Podle Kirstové (1996) jsou takoví lidé netrpělivý, ambiciózní, soutěţiví, agresivní, tvrdě pracují, stanovují si vysoké cíle a poţadavky pro sebe i pro druhé, jsou náchylní k anticipačním emocím. Stávají se oběťmi stresového hormonu noradrenalinu, který vyvolává pocit sebedůvěry a opojení. Dá se to označit za závislost, protoţe takto „postiţená“ osoba záměrně vyhledává situace, které navozují velkou míru stresu. Současný způsob ţivota je pro naši psychiku velmi zatěţující. Podle mnoha odborných, ale i populárních publikací (např. Nemoc jako cesta ke zdraví od
29
Vernona Templemora, 1998) jde hlavně o to, aby člověk dosáhl celkové vnitřní harmonie a vyváţenosti všech sloţek ţivota. Aby dokázal změnit svůj dosavadní přístup k ţivotu a začal u zdravého ţivotního stylu, změnil způsob svého myšlení. Nemoc je totiţ často varováním a zdviţeným ukazováčkem: „Pokud budeš tímto stylem ţít dále, daleko to nedotáhneš.“ Osobně si myslím, ţe je význam stresu na vznik nemoci pořád ještě dost podceňován, ačkoliv na toto téma probíhá mnoho studií. Proto se jím zabývám v následující kapitole.
13. Stres a úzkost Stres je za jistých podmínek našemu tělu prospěšný, ale díky současnému nezdravému ţivotnímu stylu se stává strašákem celé populace, protoţe způsobuje mnohá závaţná onemocnění. Podle Alix Kirstové (1996) nás stres provází od narození, dokonce i v období prenatálním. Stanovuje tempo a rytmus, jímţ ţijeme a představuje podnět k jakékoliv aktivaci. Problém je v tom, ţe dnešní způsob ţivota je rapidně rozdílný tomu, který lidé vedli před stovkami let. Našim prapředkům stresová reakce pomáhala přeţít. Připravovala jejich tělo na maximální fyzický výkon při pocitu ohroţení, a to buď na útěk nebo útok. V současnosti se tato funkce poněkud změnila. Stále nám slouţí, ale pro aktivaci např. před sportovními výkony, zkouškou nebo výkonem na jevišti. Jestliţe však tento stav aktivace trvá příliš dlouho a my ho „nevybijeme“, dochází k poruchám našeho organismu. To vše můţe vyústit v závaţné onemocnění jako je např. vysoký krevní tlak, porucha metabolismu, a také se stres povaţuje za významný negativní faktor při vzniku rakoviny. Nejen dospělí, ale také děti trpí stresem. I kdyţ se můţe rodičům zdát, ţe jejich děti nemůţou mít ještě ţádné problémy, opak je pravdou. Stres v nich můţe vyvolat blíţící se písemka, neúspěch v soutěţi, posmívání spoluţáků, přemrštěné poţadavky učitele nebo rodiče na podávaný výkon ve škole. Příčina můţe být ale také daleko závaţnější, např. při rozvodu rodičů, úmrtí člena rodiny, sexuálním zneuţívání atd. Výsledkem je pak většinou strach ze školy, neuróza, bolesti břicha, hlavy, nespavost, problémy se soustředěním apod. Předcházet stresu je velmi obtíţné, přesto by rodiče měli s dětmi více komunikovat a zajímat se o jejich „první“ starosti. Schopnost naslouchat je jedna z nejdůleţitějších rodičovských schopností, kterou se lze vyhnout potenciálním psychickým problémům svých ratolestí.
30
Aktuálním tématem psychologických výzkumů je problematika školní zátěţe. Mnoho dětí pociťuje ze školy strach a cítí se přetěţované. To vše můţe vést k úzkosti, která je chápána jako významný ukazatel psychické zátěţe a stresu. Definuje se jako emoční proţitek nebo tísňové napětí neurčitého obsahu. (Matějček, 1994) Úzkostné dítě vnímá svět jako nebezpečný a cítí se ohroţeno, i kdyţ k tomu nemá váţný důvod. Vyhýbá se novým situacím a poţadavkům, které u něho vyvolávají nejistotu. V současnosti se na toto téma realizuje mnoho výzkumů, které zjišťují, co ţáci ve škole vnímají a pociťují jako zatěţující. Podle výzkumu Poledňové a Zobačové (in Řehulka, 2003) realizovaného na dvou brněnských školách v roce 2002, ţáci uvádějí jako svůj nejhorší záţitek ve škole: a. špatné známky, poznámky, tresty; b. písemky, zkoušení, podání výkonu; c. učitel/ka; d. spoluţáci; e. ţádný negativní záţitek; f. nezařaditelné odpovědi. Závěrem konstatují, ţe psychická zátěţ a stres u ţáků ve škole nejčastěji souvisí se školním výkonem, ale také z obavy před spoluţáky a učiteli.
14. Prevence zdravotních rizik ve škole Škola má při prevenci zdravotních rizik nezastupitelnou úlohu. Prostřednictvím učitele a výchovy ke zdraví by měla ţákům sdělit všechna moţná zdravotní rizika, která dnešní mládeţ ohroţují, vychovat je k prevenci a odpovědnosti za zdraví své i zdraví ostatních lidí. Na učitele se proto kladou stále větší nároky, co se týče jejich znalostí a informovanosti o zdravém ţivotním stylu. Pro tento účel se vytváří různé kurzy, projekty a programy, které mají mimo jiné za dlouhodobý úkol zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva České republiky. „Zdraví vzniká především v rodinách, školách a na pracovištích. Proto je důleţité zaměřit se na osvětu, zdravotní gramotnost a prevenci, která je ekonomicky méně náročná neţ léčba.“ (Ţaloudíková in Řehulka, 2003, s. 228) V dětství a pubertě se formuje mnoho návyků, které přetrvávají po celý ţivot. Proto je nutné začít s prevencí co nejdříve, nejlépe uţ u předškolních dětí. Na základní škole se o zdravém ţivotním stylu ţáci dozvídají v předmětech jako je biologie,
31
tělesná výchova, nebo rodinná výchova. Záměrem ale je, aby tyto vědomosti dostávali napříč všemi předměty, protoţe zdraví je základ pro plnohodnotný ţivot. Projekt Zdraví 21: Projekt Zdraví 21 je program vyhlášený ministerstvem zdravotnictví na základě dokumentu Světové zdravotnické organizace. „Základní myšlenkou programu Zdraví 21 je obrat od důsledků k příčinám – od nemoci ke zdraví a zejména k prevenci. Znamená to taky obrat od úzce resortně chápané zdravotní péče k širší meziresortní spolupráci. Proto je také důleţitá výuka prevence hlavních zdravotních rizik na školách.“ (Ţaloudíková in Řehulka, 2003, s. 228) Projekt Zdravá škola: Podstatou tohoto projektu je vytvoření zdravého prostředí ve školách a výchova dětí ke zdravým návykům a zdraví podporujícímu chování. „Smyslem vytvoření sítě zdravých škol je postupné naplňování vize, podle níţ má kaţdé dítě a kaţdý mladý člověk v Evropě právo být vzděláván ve škole podporující zdraví“ (Svobodová, 2004, s. 72). Zdravá škola se opírá o tři pilíře: -
pohodu prostředí;
-
zdravé učení;
-
otevřené partnerství.
15. Preventivní prohlídky Preventivní prohlídky tvoří nedílnou součást předcházení zdravotním rizikům, a to nejen u dospělých. Ihned po narození se dítě svěří do lékařské péče a nadále je v pravidelných intervalech sledováno a vyšetřováno. Česká republika se můţe pochlubit propracovaným systémem preventivních lékařských prohlídek, které mnoho zdravotních problémů zachytí hned v počátku. Prohlídka obsahuje tělesné vyšetření a posouzení vývoje dítěte po stránce tělesné, duševní i sociální. Součástí je také intervence rizikového chování. Velmi důleţité je, aby mělo dítě k lékaři důvěru. To záleţí také na postojích rodičů ke zdravotnictví a péči o své zdraví. Pokud s lékaři spolupracují a starají se o dobrý zdravotní stav svého dítěte, pak je vše v pořádku. Jsou však také případy, kdy je tomu přesně naopak. Někteří rodiče preventivní prohlídky zanedbávají a svému dítěti
32
tak mohou velmi ublíţit. Vztah dítěte k lékaři podporuje klidná atmosféra, kterou můţe narušit nervozita, především u matky. Proto se doporučuje před návštěvou lékaře ujasnit si případné otázky na zdravotní stav svého dítěte, popř. se zeptat na průběh příští prohlídky.
33
III.
EMPIRICKÁ ČÁST
16. Stanovení výzkumných cílů a hypotéz Cílem diplomové práce je zjistit, jaké mají současní ţáci návyky z hlediska stravování, pohybové aktivity, trávení volného času apod., ale především, jaké jsou rozdíly v ţivotním stylu chlapců a dívek. Hypotéza 1: Předpokládám, ţe zásady správné výţivy budou více dodrţovat dívky neţ chlapci. Hypotéza 2: Předpokládám, ţe pravidelně kouří více chlapci neţ dívky. Hypotéza 3: Předpokládám, ţe více volného času u počítače stráví chlapci neţ dívky. Hypotéza 4: Předpokládám, ţe pravidelně chodí spát spíše dívky neţ chlapci. Hypotéza 5: Předpokládám, ţe samy se sebou nebudou spokojené více dívky neţ chlapci. Hypotéza 6: Předpokládám, ţe chlapci i dívky uvolňují nervozitu a napětí převáţně pohybovou aktivitou. Hypotéza 7: Předpokládám, ţe výchovu ke zdraví ve škole budou ţáci povaţovat za ztrátu času.
34
17. Vlastní průzkumné šetření Průzkum jsem realizovala na třech základních školách v Brně. Jejich výběr, kromě jedné školy, nebyl náhodný. Na ZŠ Staňkova jsem měla ve čtvrtém ročníku pedagogickou praxi a se ZŠ Jana Babáka jsem měla dobré zkušenosti ohledně spolupráce jiţ při přípravě mé bakalářské práce. Jediná škola, která podlehla náhodnému výběru byla ZŠ Slovanské náměstí, kde byli ale také velmi vstřícní. K dotazování jsem si vybrala ţáky osmých a devátých tříd, tedy druhého stupně, protoţe studuji učitelství pro II. stupeň. Nejčastěji na dotazníky odpovídali ţáci mezi 14 a 15 lety. Tento věk jsem si vybrala záměrně, protoţe předpokládám, ţe mladší děti by měly s některými otázkami problémy. Jejich zkušenosti či znalosti o zdravém ţivotním stylu nejsou zatím moc velké. Jak uţ jsem uvedla výše, k průzkumu jsem pouţila metodu dotazníku, která má mnoho výhod, ale samozřejmě také nevýhod. Mezi výhody bych zařadila to, ţe můţe být jejich prostřednictvím dotázáno mnoho osob během relativně krátké doby a dají se dobře vyhodnotit. Daleko horší je to ale s jejich věrohodností. V některých případech ţáci očividně zatrhávali jen ty nejhorší moţné varianty, protoţe je vyplňování nebavilo. V tomto věku se dá také předpokládat, ţe budou jejich odpovědi zkreslené podle toho, jak by oni sami chtěli být viděni a ne podle toho, jak si objektivně myslí, ţe se chovají a jednají. Dotazníky jsem do škol přinesla osobně, ale po domluvě s jejich řediteli je ţákům předali učitelé předmětů, ve kterých měli čas se jim věnovat. Jak jsem zjistila později, byla to chyba, protoţe jim učitelé dotazníky bez vysvětlení předali a na konci jen vysbírali. V některých případech bylo z odpovědí znát, ţe jim ţáci nepřikládali ţádnou velkou důleţitost, ale zdaleka to neplatí pro všechny děti. Kdybych byla u zadávání dotazníků přítomná, dodalo by jim to určitou váţnost, mohla bych odpovědět na případné dotazy, popř. některé z otázek upřesnit. Musela jsem ale respektovat přání vedení škol. Na dotazníky odpovídalo 77 ţáků, z toho 37 chlapců a 40 dívek, návratnost dotazníků byla 100%. Ţákům jsem poloţila 24 otázek, z toho byly 4 otázky na doplnění, u ostatních měli zaškrtnout vţdy jen jednu odpověď. Ţádné nejasnosti ohledně vhodně kladených otázek nebyly, jen v jednom případě se ředitel zdráhal pouţít otázky ohledně kouření, včetně marihuany a tvrdých drog. Prý to ţáky k tomu nabádá. Nakonec si to ale nechal projít hlavou a souhlasil.
35
18. Kvantitativní průzkum V této části uvádím výsledky průzkumu, které jsem shrnula do grafů a připsala k nim krátký komentář. Číslování grafů se shoduje s čísly otázek. Ke kaţdé otázce jsou dva grafy, jeden se týká chlapců, druhý dívek. Barvy grafu korespondují s barvami moţných odpovědí. Hodnoty jsou uváděny v relativních hodnotách, v procentech. Procenta jsou vypočítána z celkového počtu dívek a chlapců všech tří škol, tedy 37 chlapců a 40 dívek, respondenti obou pohlaví byli zastoupeni téměř stejnoměrně.
Graf č. 1 Stravuješ se pravidelně ve všední dny i o víkendu?
Ano, vždy
Chlapci 8%
11%
Snažím se, ale ne vždy se mi to podaří
0% 38%
Ne, jen o víkendu Ne, jen ve všední dny Neodpověděl
43%
Ano, vždy
Dívky 13%
3%
12%
8%
Snažím se, ale ne vždy se mi to podaří Ne, jen o víkendu Ne, jen ve všední dny Neodpověděla
64%
Poloţením této otázky jsem chtěla zjistit, jestli se alespoň polovina ţáků stravuje pravidelně. Můj předpoklad se nevyplnil. Očekávala jsem, ţe kladných odpovědí
36
bude mnohem více, a to hlavně na straně dívek. Jako důvod bych uvedla ten, ţe jsou právě ve věku, kdy se chtějí líbit, vypadat dobře, sledují nové trendy, a tím současným je právě také zdravý ţivotní styl. Na druhou stranu musím dodat, ţe trendem není jen zdravý ţivotní styl, ale také štíhlé modelky a mnoho návodů, jak toho dosáhnout, které s pravidelnou stravou většinou nemají vůbec nic společného. Právě naopak. Jak je vidět z grafu, se zásadami zdravé výţivy jsou na tom překvapivě lépe chlapci. Moţná je tomu ale úplně jinak. Domnívám se, ţe jsou dívky jen více upřímné, coţ se potvrdilo u více výsledků. Ti, kteří odpověděli, ţe se snaţí stravovat pravidelně, ale ne vţdy se jim to podaří, si sice zvolili neutrální cestu odpovědi, ale vyplývá z ní, ţe pravidelně nejí. Jako další dvě moţnosti odpovědi jsem uvedla, jestli se stravují ţáci pravidelně buď jen o víkendu, nebo jen ve všední dny, a to proto, ţe v současné době, kdy nemají rodiče na své děti čas, se odbývají i stravovací návyky doma. Někteří rodiče mohou být přes týden velmi vytíţení a raději dají svému dítěti peníze na svačinu, neţ aby mu ji udělali, ale o víkendu se stravují normálně. Druhý případ můţe být např. ten, kdy si dítě pravidelně do školy svačinu nosí, chodí ve škole na obědy a doma se něčím tzv. dojí, takţe se jakţ takţ pravidelně stravuje, ale rodiče zas nefungují o víkendu. Je to samozřejmě všechno velice individuální.
37
Graf č. 2 Je tvůj jídelníček pestrý?
Chlapci 0% 2% 0% 35%
33%
Ano, snažím se jíst stravu bohatou na ovoce a zeleninu Ne, jím jen to, co mně chutná Nepřemýšlím o tom, co jím Jsem vegetarián(ka) Jiné
30%
Neodpověděl
Dívky 17%
3%3%3% 37%
Ano, snažím se jíst stravu bohatou na ovoce a zeleninu Ne, jím jen to, co mně chutná Nepřemýšlím o tom, co jím Jsem vegetarián(ka)
37%
Jiné Neodpověděla
Z těchto dvou grafů je zřejmé, ţe si ţáci s tím, co jedí, příliš hlavu nelámou. Většina z nich uvedla, ţe jí jen to, co jim chutná a o tom, co jí, nepřemýšlí. Z tohoto důvodu je nutné, aby byla součástí vzdělávání také snaha dětem přiblíţit důsledky nezdravého stravování a naopak pozitivní působení zdravé a pestré stravy na organismus. Jak uţ jsem uvedla, dítě si většinou stravovací návyky přináší ze své rodiny a úkolem školy by mělo být ukázat jinou a třeba i zdravější cestu stravování. Těch, co odpověděli, ţe se snaţí jíst stravu bohatou na ovoce a zeleninu bylo sice také dost, ale bohuţel si myslím, ţe ji zatrhli jen proto, ţe se tato odpověď od nich očekávala.
38
Graf č. 3 Máš kaţdý den nachystanou svačinu, nebo si něco kupuješ?
Ano, každý den
Chlapci 8%
8%
Ne, jen někdy
0% Ne, každý den si něco kupuji Najím se až po škole
24%
60%
Neodpověděl
Ano, každý den
Dívky 3%
8%
Ne, jen někdy
0% Ne, každý den si něco kupuji
27%
Najím se až po škole 62%
Neodpověděla
Na tuto otázku jsem se zeptala záměrně, protoţe na zdravou svačinu a její úlohu v denním reţimu dítěte se v současné době hodně apeluje. Bohuţel se stala i výhodnou reklamou pro některé nepříliš zdravé výrobky, které se snaţí rodičům namluvit, kolik obsahují zdravého mléka, nutného pro zdravý růst jejich dětí apod. Odpovědi chlapců i dívek jsou téměř identické a příjemně mě potěšil počet těch, kteří mají nachystanou svačinu kaţdý den. Jsou to právě ty svačiny, které dětem chystají rodiče, a proto jsou tak důleţité. Zbytek ţáků, který odpověděl jen někdy, nebo kaţdý den si něco kupuji, nebo najím se aţ po škole, patří nejspíše mezi ty „méně šťastné“, kteří si musí svačinu chystat sami, popřípadě na ni dostanou od rodičů peníze. Co si za tyto peníze koupí je celkem jasné. V ţádném případě to nebude nic zdravého.
39
Graf č. 4 Kolik denně vypiješ litrů vody?
Méně jak jeden litr vody
Chlapci Asi jeden litr vody
0% 5% 30% 30%
Asi jeden a půl litru vody Asi dva a půl litru vody a více Neodpověděl
35%
Méně jak jeden litr vody
Dívky 15%
0%
Asi jeden litr vody
15% Asi jeden a půl litru vody Asi dva a půl litru vody a více
30% 40%
Neodpověděla
Pitný reţim je důleţitý zejména pro vyrovnání ztrát tekutin a minerálů v těle. Zdá se, ţe jsou na tom s pitným reţimem lépe chlapci, kteří ve velké většině uspokojující pitný reţim dodrţují. Naopak je velmi zaráţející, ţe více jak polovina dívek uvedla, ţe vypije okolo jednoho litru vody denně a méně. Nedostatek tekutin totiţ způsobuje nejen bolesti hlavy, ledvin, špatné zaţívání, potíţe ţaludeční, střevní atd., ale také se velmi výrazně sniţuje pozornost a rychlost reakcí, coţ je zvláště ve škole neţádoucí. Ve škole se ohledně pití během výuky často vedou spory. Můj názor je ten, ţe by se mělo pití, na rozdíl od jídla, během výuky dovolit. Kaţdému by mělo být umoţněno napít se tehdy, kdyţ to potřebuje a ne jen o přestávkách.
40
Graf č. 5 Čemu dáváš přednost?
Nealkoholické nápoje slazené (Coca Cola atd.)
Chlapci 8%
0%
49%
27%
16%
Dívky 15%
3%
27%
Nealkoholické nápoje slazené (čaj, sirup atd.) Nealkoholické nápoje slazené i neslazené Nealkoholické nápoje neslazené (voda, nesycená minerální voda) Neodpověděl
Nealkoholické nápoje slazené (Coca Cola atd.) Nealkoholické nápoje slazené (čaj, sirup atd.) Nealkoholické nápoje slazené i neslazené
37%
18%
Nealkoholické nápoje neslazené (voda, nesycená minerální voda) Neodpověděla
Tato otázka se opět týká tekutin a nepřímo souvisí právě s pitným reţimem, který by se měl skládat z vhodných nápojů. Oba grafy, chlapců i dívek, jsou opět téměř identické. Obecně se dá říci, ţe dětem chutná sladké, a to se potvrzuje i v případě nápojů. Zatímco se doporučuje pít kojenecké, stolní, nebo slabě mineralizované vody či bylinkové čaje, většina dětí dává přednost nápojům s vysokým obsahem cukru a umělých sladidel. To se potvrzuje i v tomto případě. Nepříznivě tomu také napomáhají nápojové automaty, které téměř v ţádné škole nechybí.
41
Graf č. 6 Kouříš?
0%
8%
Chlapci
Ano, každý den méně jak deset cigaret denně
5%
Ano, každý den více jak deset cigaret denně
5%
Ano, příležitostně Ne Neodpověděl
82%
Ano, každý den méně jak deset cigaret denně
Dívky 0%
10%
Ano, každý den více jak deset cigaret denně
0% 18%
Ano, příležitostně Ne Neodpověděla
72%
Kouření mladistvých patří mezi další velké problémy našeho školství. Ze statistik vyplývá, ţe pravidelně kouří aţ 28% patnáctiletých (dle studentské ankety časopisu Scarabeus, 2006), coţ docela dobře dokládají oba grafy, zvláště u dívek, které navzdory očekávání mají zkušenost s cigaretami větší neţ chlapci. Je to o to závaţnější, ţe se ţeny závislosti zbavují daleko hůře neţ muţi. Podle lékaře Josefa Richtera, který je členem Světové zdravotnické organizace, se ţeny, které začnou kouřit v dětském věku, závislosti většinou nezbaví. Prevence tak spočívá ve výchovných programech a legislativě, která můţe z prodeje cigaret dětem učinit v krajním případě trestný čin.
42
Graf č. 7 Kouříš marihuanu?
Chlapci 0%
Ano, příležitostně Ano, pravidelně
16% 8%
Ne Jiné Neodpověděl
76%
Dívky 0%3% 2% 3%
Ano, příležitostně Ano, pravidelně Ne Jiné Neodpověděla
92%
V poslední době je také závaţným problémem kouření marihuany mladistvými, která se mezi nimi jako droga příliš nebere. Určitě k tomu přispívá i rozporuplný postoj celé společnosti k marihuaně, která ji na jedné straně potichu toleruje třeba jako účinný lék, a také se to nelegálně děje, a na druhé straně ji označuje za drogu, která je velmi nebezpečná. Mylně jsem se domnívala, ţe zkušenost s marihuanou ţáci ZŠ mít nebudou, moţná v ojedinělých případech, ale tentokrát mě opět překvapili chlapci, kteří se s marihuanou setkali ve 24%, a to ne jedenkrát. Někteří dokonce uvedli, ţe ji kouří pravidelně, mezi nimi i jedna dívka. Domnívám se ale, ţe minimálně ve dvou případech byly odpovědi zkreslené, protoţe dotyční zatrhávali jen ty nejhorší moţné varianty. To se potvrzuje i u grafu č. 9.
43
Graf č. 8 Konzumuješ alkohol?
Chlapci
Ano, příležitostně
0%
Ano, pravidelně Ne
46%
49%
Jiné Neodpověděl
5%
5%
Dívky
0%
Ano, příležitostně Ano, pravidelně
35%
Ne Jiné 60%
Neodpověděla
0%
Za daleko větší problém neţ kouření však povaţuji konzumaci alkoholu, která v oblasti uvedených moţných závislostí trhá v grafech rekordy. Mimo jiné je také známo, ţe se počet dětí a mladistvých, kteří pijí nadměrné mnoţství alkoholu, stále zvyšuje. V naší společnosti se alkohol velmi toleruje a dokládá to i kaţdoroční přední místo v roční spotřebě alkoholu na jednoho obyvatele České republiky. Jestliţe mají pozitivní vztah k alkoholu rodiče, pak tento kladný vztah můţeme očekávat i u jejich dítěte. Většinou se uvádí, ţe větší náchylnost k alkoholu mají chlapci (ESPAD, 2007), ale tento graf vyšel v nelichotivý prospěch dívek.
44
Graf č. 9 Bereš tvrdé drogy?
Chlapci 0% 8%
Ano, příležitostně
8%
3%
Ano, pravidelně Ne Jiné Neodpověděl
81%
0% 3% 0% 0%
Dívky
Ano, příležitostně Ano, pravidelně Ne Jiné Neodpověděla
97%
Ačkoliv se můţe tato otázka zdát přehnaná, nabídka drog, a to nejen měkkých, je velmi vysoká a tvrdé drogy se stávají čím dál tím více mezi mladými lidmi dostupnější. Riziko neklesající tolerance společnosti k experimentování s drogou, špatná prevence a snadná dostupnost drog, to vše vede ke stále vzrůstající spotřebě drog u stále se sniţující věkové skupiny dětí a mládeţe. I z grafu je poznat, ţe některé děti zkušenosti s tvrdou drogou mají. Opět se naskytne otázka, jak moc je výzkum z dotazníků objektivní, na druhou stranu se dá předpokládat, ţe některé děti ze tří brněnských škol se s tvrdou drogou opravdu uţ někdy setkaly, i kdyby to mělo být „pouhým“ očním kontaktem. Reálná hrozba však nastává zvláště v době, kdy dítě začne navštěvovat diskotéky a jiné noční kluby, kde je frekvence a dostupnost drog velmi vysoká, coţ se převáţně děje aţ po ukončení základní školy.
45
Graf č. 10 Jsi na nějaké droze (měkké či tvrdé) závislý/á?
Chlapci 8%
11%
Ano Ne Neodpověděl
81%
0% 5%
Dívky Ano Ne Neodpověděla
95%
Otázka závislosti je sama o sobě velmi problematická a ţáci v tomto věku určitě neznají všechny příznaky, podle kterých poznají, ţe se stali závislými. Na druhou stranu se vlivem různých školních preventivních programů a akcí dozvídají o hlavním nebezpečí, které můţe při kontaktu s drogou nastat, včetně jiţ zmíněné závislosti, takţe povědomí o tom, jaké jsou příčiny vzniku závislostí, druhy závislostí a následné příznaky mají. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla tuto otázku pouţít, i kdyţ samotné rozdělení drog na měkké a tvrdé je rozporuplné a vyvolává diskuze i mezi odborníky. Základní klasifikaci ale ţáci určitě znají. Předpokládám, ţe přiznaná závislost těchto dětí se týká hlavně kouření (cigaret, marihuany) a alkoholu. Samozřejmě je to jenom domněnka, která ale vychází z grafů č. 6, 7 a 8.
46
Graf č. 11 Provádíš pravidelně nějakou pohybovou aktivitu?
Chlapci 11%
Ano, asi 1x týdně
22%
11%
Ano, každý den Ano, asi 2x až 3x týdně Ano, více jak 3x týdně
5%
Ne 19%
Neodpověděl
32%
Dívky 10%
0%
Ano, každý den Ano, asi 1x týdně
15%
Ano, asi 2x až 3x týdně
13%
Ano, více jak 3x týdně 23%
Ne Neodpověděla
39%
V poslední době se hovoří také o tom, ţe se děti stále méně pohybují a tloustnou díky prosezeným dnům u počítače a nepřebernému mnoţství sladkostí, které na ně útočí nejen z reklam, ale také z naditých regálů marketů. Dalším důvodem je to, ţe neumějí jíst zdravě. „Cvalíků“ viditelně přibývá. Nadbytečné mnoţství jídla se dá kompenzovat snad jen pohybem a zdravou stravou. Výsledky tohoto grafu mě proto mile překvapily. Optimální je pohyb dvakrát aţ třikrát týdně, coţ splňuje asi třetina ţáků – chlapců i dívek. Nemálo je také těch, kteří se nějakou formou pohybují kaţdý den. Výhodou základní školy je, ţe nabízí mnoho zájmových krouţků a děti je rády vyuţívají.
47
Otázka č. 12 Jak trávíš volný čas? Chlapci: Jdu s kámošem ven zahrát si fotbal. Čtu knihy, hraju na kytaru a co mě jinak zajímá. U televize, počítače, venku, učením, jídlem. Kouřením, jedením, spaním, pitím. Chodím hrát s kamarádama fotbal. Učím se, dívám se na televizi, chodím ke kamarádům. Sport, kámoši. S kamarády. Chodím někdy hrávat fotbal. Chodím tancovat. A samozřejmě na počítači. Sex a pornografie. Dívám se na televizi, hraju si se psem. Hraju fotbal. Jak chci. Kouřím, hraju na komplu, chodím ven atd. U počítače. Dobře. Hraji fotbal, sportuji, učím se, jdu ven s přáteli… Hraji fotbal a na počítači, sleduji TV. Učím se, cvičím, sporty, bojové sporty, pomáhám rodičům. Trávím. Počítač, pobývání s partou venku, skateboarding. Počítač, přátelé, televize atd. Hraju na PC, dívám se na televizi, maluju si, sem tam jdu ven. Hraju fotbal, učím se, hraju hry. Venku s přáteli nebo u televize a počítače. Sport, procházky v přírodě, návštěva známých, PC a TV. Fotbal, hra na počítači. Tak kaţdý den mám nějakou sportovní aktivitu a jinak bývám na počítači. Hraju PC. Jdu ven. Moc ho nemám. Učím se, sportuji, navečer si sednu k televizi nebo počítači, chodím ven s kamarády atd. 48
Nevím, já moc čas nemám. Chodím posilovat, mám různé věci na práci, ale jinak hraju na PC nebo čtu nebo čumím na TV. Dívky: Vyvenčím psa, učím se, a potom se dívám na televizi nebo jsem u počítače. Někdy pomáhám v domácnosti. Chodím do skautu, učím se, trávím čas s přáteli třeba na hřištích, ve městě atd. Chodím do města s kamarády nakupovat, tancování, počítač. Nakupováním, u počítače, tancováním. Chodím s kamarády ven. Doma se dívám na televizi a nebo chodím s kamarády mimo školu ven, a taky s klukem, kdyţ máme oba čas. U PC, s kamarádkami, tancuju atd. Učím se, sportuji, chodím se psem nebo jezdím na koni. Chodím ven s kamarády, dívám se na televizi, hraji si s mladším sourozencem. Já volný čas moc nemám, ale kdyţ volný čas mám, tak si zajdu s kamarády nebo s rodinou někam, a nebo jsem doma a odpočívám. Pustím si MP3, nebo jdu s kamoškou do města, nebo se dívám na televizi a jsem na komplu. Učím se, jsem ve městě. U počítače, venku s přáteli, u televize. Koníčky, PC, televize, nákupy. Chodím po městě s kamoškou, sportuji – kdyţ se dá. S přáteli, u PC, se svým přítelem, tancem… Venku s kamarády, někdy u počítače, něco vyrábím. Skládání puzzle, malování, chození do kina (někdy). Piju, kouřím, fetuju. Sportem, učením venku s kamarády. Buď chodím ven s kámoši nebo jsem na počítači, u TV atd. Svůj volný čas většinou trávím, ţe přijdu ke svýmu klukovi nebo on ke mně a jsme spolu = venku, doma většinou s děckama a na diskotékách atd. Pátek, sobota, neděle relaxujeme, také kaţdý den uklízím a učím se. Buď s kamarády venku, u TV, u PC nebo s rodinou. Venku. 49
Učím se, jsem venku s kamarády, čtu, jsem na PC a nebo se dívám na TV. Nevím. S kamarády někde venku. Venku s kamarády, u počítače. Chodím ven s kamarády, jsme na počítači, čtu si, poslouchám hudbu, maluju obrázky, pomáhám s úklidem. Chodím ven s kamarády, jsem na počítači, poslouchám hudbu, zpívám, čtu si, hraju na klavír, pomáhám s úklidem. Hodně poslouchám hudbu, tancuji, čtu nebo sportuji. Chodím do města, dívám se na televizi, navštěvuji krouţky. Chozením po městě, díváním se na televizi. Ve volném čase poslouchám hudbu, nebo se dívám na film, nebo odpočívám. Čtu knihy, hraju si se psem. To je moje věc! Koníčky. Běhám se psy nebo se nudím. Ačkoliv u chlapců i dívek dominuje jako způsob trávení volného času televize a počítač, hned na druhém místě to jsou jejich kamarádi, se kterými chodí ven nebo tráví čas u jednoho z nich doma, moţná tedy právě také na počítači. Co se týká pohybové aktivity, chlapci nejčastěji uváděli, ţe si chodí ven zahrát fotbal, u dívek je to tancování a blíţe nespecifikované sporty. Obecně ţáci také často tráví čas posloucháním hudby, učením se, vycházkou se psem, malováním (dívky), s rodinou apod. Způsob trávení volného času těchto ţáků, kteří odpovídali na uvedenou otázku, se mi zdál přiměřený jejich věku a současné době, i kdyţ výše zmiňovaný počítač vyhrává na celé čáře. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, ţe je dnes téměř nemoţné se elektronice v jakékoliv podobě vyhnout a zakazovat ji dětem, protoţe zcela ovládla svět. Překvapila mě jen jedna věc, a to konkrétně u odpovědí dívek. Osm z nich uvedlo, ţe svůj volný čas tráví ve městě, dvě dívky byly konkrétnější a napsaly, ţe nakupováním. Musím se přiznat, ţe jsem s touto moţností vůbec nepočítala. Je to ale logické vzhledem ke konzumnímu ţivotu naší společnosti. Lidé, tím pádem i rodiče ţáků, mají více peněz neţ dříve a často si jimi kupují své děti, kterým tak vynahrazují, ţe na ně nemají čas. Samozřejmě je tu ještě jeden aspekt, a to, ţe se dívky rády prochází po městě a dívají se do obchodů, i kdyţ nemají peníze.
50
Graf č. 13 Jak často trávíš svůj volný čas u počítače?
Každý den několik hodin
Chlapci Každý den asi hodinu 11%
8%
Pár hodin do týdne 43% Jen občas, moc mě to nebaví
16%
Neodpověděl 22%
Každý den několik hodin
Dívky 20%
0% 30%
Každý den asi hodinu Pár hodin do týdne Jen občas, moc mě to nebaví
18%
Neodpověděla 32%
Výsledky tohoto grafu se daly předpokládat. Více jak 60 % ţáků tráví svůj volný čas u počítače kaţdý den, a to jak chlapci, tak dívky. Nemálo je také těch, kteří přiznali, ţe u něj stráví denně několik hodin. Podle toho se dá předpokládat, ţe ve svém volném čase nedělají nic jiného, neţ ţe sedí u počítače a hrají hry nebo chatují, protoţe jim po návratu ze školy na nic jiného pravděpodobně nezbude čas. Podle mého názoru je to alarmující. Nejenţe jim hrozí různé důsledky z dlouhodobého vysedávání u počítače jako bolest v zádech, zhoršení zraku nebo problémy s oběhovou soustavou, ale hlavně přichází o mnoho ţivotních proţitků a zkušeností, které by mohli získat např. v nějakém zájmovém krouţku. Dokonce i venku s kamarády, nedělají-li nějaké nepravosti, mohou zaţít ledajaká dobrodruţství, na která budou v dospělosti rádi vzpomínat. Tyto záţitky jim ţádná PC hra nenahradí.
51
Graf č. 14 Kolik hodin denně věnuješ odpočinku?
Chlapci Asi půl hodiny 11%
Asi hodinu
22%
Více jak hodinu
27%
Nemám na odpočinek čas 14%
Neodpověděl
26%
Dívky Asi půl hodiny 0%
Asi hodinu
18%
44%
13%
Více jak hodinu Nemám na odpočinek čas Neodpověděla
25%
Tato otázka zahrnovala jak odpočinek pasivní, tak aktivní. Odpočinek, hlavně tedy aktivní, patří mezi významné části reţimu dne, který je pro děti velice důleţitý. Kompenzuje jednotvárnou pracovní zátěţ ve škole a rozvíjí fyzickou zdatnost. Je těţké určit, co ţáci povaţují za odpočinek. Pro někoho to můţe být sledování televize, hraní na PC, spánek nebo čtení, pro druhého to můţe být sport, výlet nebo zájmový krouţek. Záleţí na tom, jaká činnost dítěti přináší radost a pocit relaxace, protoţe aktivní odpočinek úzce souvisí s vyuţíváním volného času. Ti, co napsali, ţe nemají na odpočinek čas, pravděpodobně mysleli odpočinek pasivní, kdy člověk tzv. nedělá nic. Pokud mají tolik koníčků, ţe na pasivní odpočinek nemají čas, pak je pro ně pravým odpočinkem naplňování těchto zálib.
52
Graf č. 15 Chodíš pravidelně spát?
Chlapci 8%
Ano 49%
Ne Neodpověděl
43%
Dívky 0%
28%
Ano Ne Neodpověděla
72%
Pravidelný spánek je důleţitý pro obnovení psychických a fyzických sil organismu. Lépe se večer usíná a také se zlepšuje hloubka a kvalita spánku. Mnoho dospívajících má poruchu tzv. spánkového reţimu, kdy během školního týdne málo spí, např. díky probděným nocím u počítače, a o víkendu to vše dohání, pokud ovšem zrovna nezavítají na nějakou diskotéku. Jak je vidět i z grafu, pravidelný spánek těmto ţákům také nic moc neříká. Překvapivě jsou na tom daleko hůře dívky. Nekvalitní spánek způsobuje nesoustředěnost ve škole, únavu a někdy dokonce i depresi. K zásadám zdravého spánku by ţáky měli vést jejich rodiče jiţ od raného dětství. Vytváření pravidelných návyků před spaním, jako je např. uloţení do postele nebo přečtení pohádky, má na kvalitu spánku dětí bezesporu velký vliv. Nejhorším nepřítelem spánku je koukání z postele na televizi nebo zmíněné sezení u počítače.
53
Graf č. 16 Cítíš se být často pod duševním (psychickým) napětím?
Chlapci 8%
Ano, pořád
11%
Občas Ne, jen výjimečně 35%
46%
Neodpověděl
Dívky 0%
Ano, pořád
10%
Občas
38%
Ne, jen výjimečně Neodpověděla 52%
Duševní napětí mohou děti pociťovat různě, ale nejčastěji je to strach a úzkost, které souvisí s nějakou traumatizující nebo stresovou situací. Řadí se sem např. úmrtí blízké osoby, násilí v rodině, sexuální zneuţívání, rozchod a rozvod rodičů, tělesné onemocnění nebo obyčejný strach ze zkoušení či testu. Kromě těchto všech moţných příčin hraje velkou roli také současné ţivotní tempo, které je stresu přímo nakloněné. Vznik neuróz, poruch chování, fobií, nočního pomočování, hysterie, koktavosti, mutismu, tiků, bolestí hlavy atd. není u dnešních dětí ničím neobvyklým. Z odpovědí ţáků se dá snadno vyčíst, ţe i oni mají s duševním napětím svoje zkušenosti. Příčiny samozřejmě neznám, pouze v jednom případě bylo připsáno, ţe se ţák cítí být pod neustálým duševním napětím poté, co mu zemřel tatínek. I takové věci se bohuţel dějí a učitelé mohou být v tomto ohledu velkou pomocí a oporou, pokud jim osudy jejich ţáků nejsou lhostejné. 54
Graf č. 17 Jak uvolňuješ nervozitu a napětí?
Chlapci 8%
11%
27%
Pohybovou aktivitou, sportem Zájmovou činností Agresivitou Nijak, nic mně nepomáhá
14% 40%
Neodpověděl
Dívky 15%
Pohybovou aktivitou, sportem Zájmovou činností
0% 38%
8%
Agresivitou Nijak, nic mně nepomáhá
39%
Neodpověděla
Stres a nervozita jsou běţnou součástí našeho ţivota, ať uţ chceme, nebo nechceme. Stres je přirozenou reakcí na jakoukoliv zátěţ našeho organismu. Na jedné straně nás můţe aktivizovat, motivovat k výkonu, ke změně, na druhé straně nám můţe velmi ublíţit, zvláště pokud cítíme přetíţení, bezmoc nebo ztrátu. Nejen ve škole na ţáky působí mnoho stresorů, kterým musí odolávat a vyrovnávat se s nimi, aby neztratili vnitřní rovnováhu. Je důleţité, aby ţáci věděli, jak se stresu účinně bránit, jak odstranit pocity úzkosti a napětí, které ho doprovázejí. Za tradičně nejlepší metodu odstranění stresu je povaţována jakákoliv pohybová aktivita. Při ní se vyplavují endorfiny, látky navozující psychickou pohodu. Tento způsob ţáci také volili jako druhou nejčastější moţnost uvolnění napětí. Zájmová činnost, kde se ţáci mohou plně seberealizovat, jim ale evidentně vyhovuje více.
55
Graf. č. 18 Jsi sám/a se sebou spokojený/á?
Chlapci 19%
Ano Ne Neodpověděl
19%
62%
Dívky 15%
Ano Ne Neodpověděla 52%
33%
Spokojenost se sebou samým je pro ţivot velice důleţitá. K tomu nám můţe pomoci pravé sebepoznání, které nejsnáze zjistíme z postřehů lidí kolem nás. Poznání skrytých oblastí sebe sama lze realizovat skrze zamyšlení nad kritikou či chválou okolí a rozhodnout se, jestli je toto hodnocení pravdivé nebo ne. Tento postřeh můţeme posléze přijmout nebo odmítnout. Faktem je, ţe právě v období dospívání je nespokojenost se sebou samým běţná. Typické je hledání vlastní identity, hormonální změny, emoční labilita, změna sebehodnocení apod., které jsou velice důleţité pro součást vývoje osobnosti. Z dotazníků vyplynulo, ţe více jak polovina ţáků se sebou spokojená je. Ti, kteří odpověděli negativně nebo neodpověděli vůbec se nejspíš potácí na onom prahu dětství a dospělosti, kterému se říká puberta.
56
Graf č. 19 Jsi spokojený/á se svým způsobem ţivota?
Chlapci 11%
Ano Ne
18%
Neodpověděl
71%
Dívky 8%
Ano Ne
23%
Neodpověděla
69%
Za způsob ţivota mohli ţáci povaţovat cokoliv, ať uţ se jedná o způsob stravování, trávení volného času nějakou aktivitou nebo s rodinou, způsob myšlení apod. Kaţdý z nás ví, které věci by ve svém ţivotě měl změnit, aby se mu ţilo lépe, ale není to vţdy jednoduché, protoţe některé věci zkrátka ovlivnit nelze. Je zajímavé, ţe výsledky tohoto grafu (negativní odpovědi) se téměř shodují s grafem č. 20, který se týká rodinného zázemí. Dospívající děti potřebují fungující rodinu, která v nich budí pocity bezpečí, jistoty, zázemí, lásky, porozumění, a jestliţe to tak z nějakého důvodu není, mohou nastat výchovné problémy. Týká se např. rozvedených rodin, patologického chování některého z rodičů, úmrtí v rodině atd. Pokud se některý z uvedených příkladů v rodině vyskytne, na způsob ţivota dítěte to má nepochybně velký vliv. Mohou na něj být také kladené nepřiměřené poţadavky, které mu brání ve styku s kamarády nebo na něj prostě jen nikdo nemá čas. 57
Graf č. 20 Jsi spokojený/á se svým rodinným zázemím?
Chlapci 17%
3%
Ano Ne Neodpověděl
80%
Dívky 23%
0%
Ano Ne Neodpověděla
77%
Pro období dospívání je typické vyhraňování zájmů, postojů a schopností jedince, ale také působení negativních vlivů, zvláště tehdy, kdyţ dítě není zakotveno v dobrých a vyrovnaných rodinných vztazích. Rodina hraje v této ţivotní etapě klíčovou roli. Dospívající jedinec je snadno zranitelný a má sklon uzavírat se do sebe, často trpí extrémním pocitem samoty. To se projevuje i v přístupu k rodině, kdy dítě odmítá společné stolování, příliš nekomunikuje a uzavírá se do svého pokoje. Rodiče by měli v tomto období citlivě vnímat projevy svého dítěte a neutíkat před nimi, např. bagatelizováním jeho problémů. Mohou přispět k tomu, ţe se připojí k partě kamarádů, bude napodobovat vrstevníky nebo s nimi vytvářet vztahy typu ovládající – ovládaný. Oba grafy, chlapců i děvčat, vyšly opět velmi podobně. Téměř čtvrtina z nich se svým rodinným zázemím spokojená není.
58
Otázka č. 21 Co pro tebe znamená zdraví? Chlapci: Všechno. Být naţivu a uţívat si ţivot. Ţe mám obě ruce a nohy. Zdraví je pro mě nejdůleţitější. Hlavní je, ţe jsem naţivu a jsem zdravý. Dost od té doby, co zemřel táta. Jak se říká, zdraví máme jen jedno. Být naţivu. Silná imunita proti nemocím, střídmá strava, ovoce, zelenina, ale i maso. Ţe nemám ţádná omezení. Tak pro kaţdého asi hodně, to je jasné. Pro mě zdraví znamená taky hodně. Sex. Vše. Lékárnička nebo lékárna. Nemocnice. Lékárna. Nebýt nemocný, nekouřit, nebrat drogy. Je důleţité a snaţím se udrţovat zdravý. Zdraví je můj „čistý“ ţivot, zdravá strava (ne moc tučná). Zdraví se nesmí poškozovat. Hodně. Snaţím se mu věnovat, jíst zdravě, pohyb. Ţe mě nic nebolí, jsem v dobré kondici. Hodně. Bez dobrého zdraví se nedá moc dobře ţít. Nebýt často nemocen, při nejlepším vůbec. Všecičko. Ţe nejsem závislý na ţádných drogách, a ţe nejsem nemocný. Ovoce a zelenina. Dívky: Hodně. Být v dobré kondici. Nemít ţádné psychické a fyzické poruchy. A samozřejmě jíst a pít zdravě.
59
Styl ţivota, pohyb, jídlo. Všechno. Je to pro mě dost důleţitý. Musím na sebe dávat pozor. Všecko moţný. Mohu dělat, co mám ráda (nic mě neomezuje). Jsem v pohodě. Zdravý je ten, kdo jí ovoce a zeleninu, je to ten, kdo není obézní. Zdraví pro mě znamená být v pořádku, být krásná i kdyţ nejsem. Být tělesně v pohodě. Nevím, jsem ţivá, a to stačí. Být v pohodě jak psychicky, tak fyzicky. Nejvíc, co to jde. Základní věc v ţivotě. Ţe člověk není nemocný. Je rád, ţe je zdravý. Zdraví pro mě znamená, ţe se nemají brát drogy, kouřit atd. Jíst ovoce a zeleninu. Dvě ruce, dvě nohy, hlava. Hodně, ale moc to nedodrţuji. Zdraví je nejdůleţitější. Zdraví pro mě znamená hodně v mém ţivotě. Záleţí mi na zdraví mých blízkých. Nemít ţádnou váţnou nemoc. Nebýt nemocná. Ţe je celá rodina zdravá. Nezáleţí mi na mém zdraví, ale na zdraví ostatních. Pro mě je zdraví důleţité a dbám na to, abych ho měla co nejlepší, nebo se aspoň snaţím. Znamená to pro mě být v pohodě, nebýt nemocný. Zdraví je asi nejcennější. Je jen jedno. Nenahraditelnou věc, které bychom si měli váţit. Je to něco, na co musíme být opatrní a chránit. To je jedna z nejdůleţitějších věcí ţivota. Málo lidí je (váţně) nemocných, tak se zdraví moc neváţí, ti, co jsou nemocní, dělají všechno proto, aby zdraví byli. Zdraví bývá obvykle zdraví.
60
Zdraví znamená pro kaţdého člověka něco jiného, ale většina z nás ho vnímá jako nepřítomnost nemoci, tedy zdraví fyzické. Je třeba si uvědomit, ţe se zdraví netýká jen našeho těla, ale také naší duše či sociálních potřeb, a jestliţe některá z těchto sloţek nefunguje, má to na naše zdraví negativní dopad. Z odpovědí ţáků obou pohlaví lze vyčíst, ţe si cenu zdraví uvědomují, ale přesně nevědí, co vše tento pojem obsahuje. Nejčastější odpovědi na otázku „Co pro tebe znamená zdraví?“ byly: - znamená pro mě hodně, zdraví je v ţivotě nejdůleţitější - být naţivu - nebýt nemocný/á - jíst zdravou stravu, hodně pohybu, dobrá kondice - nekouřit, nebrat drogy, nepít alkohol - ţádná omezení - být v pohodě Naprostá většina ţáků si zdraví spojuje pouze s tělem, s nepřítomností nemoci, popř. psali, jak si zdraví udrţet nebo chránit. Pouze ve dvě dívky se zmínily o zdravé psychice, nikoho nenapadlo, ţe pro dobré zdraví jsou důleţité třeba také sociální vztahy. Toto povědomí o zdraví převládá v celé společnosti, proto se není čemu divit, ţe na tom ţáci nejsou lépe. Bylo by dobré, aby si děti uvědomily, ţe tělesné a psychické zdraví spolu velmi úzce souvisí a vzájemně se ovlivňuje. Zdravá psychika spolehlivě řídí tělesné procesy a není-li zdravé tělo, negativně to působí na naši psychiku. Velmi aktuálním problémem je také stres, který poškozuje naše zdraví ve velké míře a v podstatě se mu nedá vyhnout. Ţáci by měli vědět, co stres vlastně je, čím je způsoben (stresory), jaké jsou příznaky a jak se mu účinně bránit, protoţe se dá očekávat, ţe míra stresu v budoucnosti ještě stoupne a bude mít na svědomí mnoho lidských ztrát.
61
Graf č. 22 Myslíš si, ţe je nutné zařadit výchovu ke zdraví do škol?
Ano, myslím si, že je to důležité
Chlapci 19%
Ne, je to ztráta času
0%
Jiné 54%
27%
Ano, myslím si, že je to důležité
Dívky 28%
Neodpověděl
Ne, je to ztráta času
0%
Jiné 52%
Neodpověděla
20%
Současný způsob ţivota nahrává zdraví škodlivému chování, které má za následek spoustu tzv. civilizačních onemocnění. Úkolem školy je, aby své ţáky vedla od nejútlejšího mládí k odpovědnosti za zdraví svoje, ale také ostatních lidí, aby se výchova ke zdraví stala stejně běţným vyučovacím předmětem jako je např. matematika. Stále platí, ţe nejúčinnějším prostředkem na mnohé nemoci je prevence, a té se ve škole věnuje především, i kdyţ stále nedostatečně. Výjimku snad tvoří školy, které se zapojily do programu Škola podporující zdraví a naděje se také vkládá do RVP a jeho relativně nově zavedeným předmětům Člověk a zdraví (I. stupeň) a Výchova ke zdraví (II. stupeň). Příliš mě nepřekvapilo, ţe se pro zavedení výchovy ke zdraví do škol vyslovilo jen něco málo přes polovinu ţáků. Pravý význam zdraví si uvědomí teprve v pozdějším věku, teď pro ně toto slovo moc neznamená. 62
Otázka č. 23 Co si představuješ pod pojmem zdravý ţivotní styl? Chlapci: Kdyţ někdo jí jenom dobré věci. Hodně sportovat, jíst zdravě. Zdravá výţiva (jídlo), pohyb. Sport, zdravá výţiva, odpočinek. Ovoce, zelenina, cvičení, běh, stávat v sedm ráno, chodit do školy. Sportovat, učit se, chodit do školy, pravidelně spát. Sportovat, spát, pít, jíst, učit se. Zelenina, ovoce, ale musíme jíst i maso. Pestrá strava, hodně sportu. Jíst zdravě, nechodit ve velké zimě a ve sněhu ven, coţ je nemoţné. Chodit čistě oblečen, nekouřit… Sex. Být často venku a správně se stravovat, cvičit. KFC. Zelenina. Macdonald. Jíst hodně zeleniny a ovoce, mít pestrou stravu, sportovat… Jíst zdravě a pravidelně, dodrţovat pitný reţim. Tak zdravá strava, pravidelný spánek, přísun tekutin, pohybové aktivity. Sportovat, jíst zdravě, nepřepracovávat se. Pohyb, sport, zdravá výţiva, občas odpočinek u počítače nebo televize. Sportovat, jíst zdravě. To je jako vězení. Jste vězněm sám sobě a den co den odoláváte pokušení. Zdravá výţiva (např. ovoce, zelenina), pohyb, sport, pití nealkoholických nápojů. Jíst pestrou stravu (ovoce, zelenina), nejíst moc tučná jídla, nesedět doma u PC nebo TV, sportovat, zkrátka mít nějaký pohyb. Sportovat, jíst zdravě. Ţe neţiju mezi drogou a nemocí. Nekouřím, nepiju, neberu drogy, jím zdravě. Nejseš bezdomovec, dobré zázemí.
63
Nekouřím, nepiji alkohol (někdy si ale dá kaţdý), sportuji, jím vyváţenou stravu, neberu drogy. Jíst zdravě, bavit se, sportovat. Sport, volný čas. Dívky: Dělat aktivity, nekouřit, no prostě dělat všecko, co je zdravé. Velkou mísu ovoce a láhev vody (z kohoutku), otevřené okno a cvičení jógy. Někdo, kdo je aktivní, zdravě jí. Častý pohyb (sport atd.), zdravá strava, duševní klid (dobré rodinné zázemí), učení (obohacování informacemi). Dávám přednost zdravé stravě před kofeinem a cigaretami. Pravidelný pohyb. Představuju si člověka, který je se sebou spokojen, cítí se zdravý. Jíst hodně vitamínů, dostatek spánku, pohybu, pravidelně jíst, pít hodně vody. Zdravá strava, pohyb. Neţrat, co mě napadne a cvičit. Nejíst tučný a cvičit. Jíst zdravou stravu. Tak já si myslím, ţe podle mě je to v ţivotě pohyb, sport. Být šťastný, jíst zdravě, dělat, co nás baví. Pravidelně sportovat, jíst zdravě. Spát, spát, spát. Pohyb, zdravé beztučné jídlo. Jíst hodně vitamínů, mít dostatek spánku a pohybu, jíst pravidelně a jíst pestrou stravu. Zdravé jídlo a jiné. Sport, zdravé jídlo. Tělesná aktivita. Zdravé stravování, dostatek pohybu a spánku. Nepít alkohol, nekouřit, pravidelně se pohybovat. Vůbec nevím. Neobézního člověka. Aktivity, ovoce, zelenina. Sport, ovoce, zelenina.
64
Ţe se musí jíst zdravě, nesmíme se přecpávat, jíme hodně ovocnou stravu. Jíst, dělat všechno, co mně přispívá na zdraví. Zdravě jíme, cvičíme. Pestrá strava, pravidelný spánek, vysoká aktivita, dodrţování pitného reţimu. Dostatek pohybu. Jíst čerstvé zdravé potraviny a pít čistou nezávadnou vodu. Zatímco u otázky, která se týkala zdraví se ţáci moc nerozepisovali, u otázky s tématem zdravého ţivotního stylu si byli daleko jistější, moţná právě proto, ţe se objevuje ve sloganech mnoha reklam a je tzv. moderním souslovím. Většina z nich si pod tímto pojmem nejčastěji představuje: - sportování, aktivní ţivot - zdravou a pestrou stravu - absenci kouření, alkoholu a drog - nejíst tučná jídla, nebýt obézní - pravidelný spánek, odpočinek Ojediněle se vyskytl pitný reţim, duševní klid, nepřepracovávat se, nepřejídat se, být spokojený, být šťastný, učit se novým věcem apod. Definice zdravého ţivotního stylu je velmi blízká definici ţivotního stylu jako takového a velmi úzce spolu souvisejí. Ţivotní styl představuje osobní formu způsobu ţivota (bydlení, vzdělání, druh práce, chování atd.), zatímco zdravý ţivotní styl je soubor zvyklostí a chování, který podporuje zdraví. Význam pojmu zdravý ţivotní styl je ţákům celkem srozumitelný, ale je důleţité, aby věděli, ţe záleţí hlavně na nich samotných, jestli své zdraví budou ovlivňovat pozitivně nebo negativně.
65
Otázka č. 24 Co si představuješ pod pojmem nezdravý ţivotní styl? Chlapci: Kdyţ někdo nejí dobré věci. Nesportovat, nejíst zdravě. Kouření, drogy, leţení na pohovce a nabírat kila. Ţe někdo kouří, pije alkohol, uţívá drogy jak chce, chodit brzo do školy. Hamburgery, pizza, hranolky, spát, pít, kouřit. Alkohol, drogy, cigarety. Nesportovat, ţádná pohybová aktivita, častá tučná jídla. Kouření, alkohol, drogy. Alkohol, drogy, kouření, pouze tučné výrobky. Ţádná pestrá strava, alkohol, drogy. Nejíst zdravě, kouřit, brát drogy. Sex. Zelenina, brokolice, fuj! Macdonald. Zelenina. Kouřit, brát drogy, opíjet se, celý den sedět u televize či počítače… Nejíst zdravě, jeden druh potravin, nedodrţovat pitný reţim. Např. uţívání drog (alkohol, cigarety), lenošení atd. Kouření, alkohol, ţádný pohyb. Nesportovat, nejíst zdravě, nehýbat se. Ve velké míře je to chyba, ale kdyţ mám na něco chuť, dopřeji si to. Nezdravá výţiva (např. hamburgery a mastná jídla), ţádný pohyb, ţádný sport, pití alkoholu a braní různých drog. Člověk je obézní, je fyzicky nezdatný, konzumuje moc tučná jídla, stravuje se ve fast foodech, tráví hodně času sezením. Cigarety, alkohol, drogy, příliš mnoho mastných jídel. Špatné ţivotní podmínky, drogy. Kouřím, piju, beru drogy. Kouření, drogy, alkohol, jím samé věci z fast foodu atd. Smog, nezdravá jídla.
66
Dívky: Počítač, auta, … Kouření, drogy, moc alkoholu atd. Chlast, drogy, chipsy … však to znáte. Lenošení u televize, sladkosti, tak trochu Vánoce. Časté sladkosti a nezdravá strava, kouření cigaret, marihuany, poţívání alkoholu, braní drog, nehýbat se a nedělat ţádný sport, duševně se neobohacovat. Coca-Cola, cigarety, ţivot bez pohybu. Představuju si tlustého člověka s neustálými problémy, který sní vše, co najde. Brát drogy, alkohol, kouření, znečištěné ovzduší, jíst málo vitamínů, nepravidelná strava, málo pohybu. Kouření, tvrdý alkohol, drogy, málo pohybu, špatná strava. Sezení u televize, jezení nehotových jídel. Ţrát všechno moţný a necvičit. Přejídat se nezdravých jídel a necvičit. Nejíst zdravou stravu. Nejíst zdravě, stresovat se, dělat něco, co nás nebaví. Kouření, přehnaný alkohol, drogy, tučná jídla atd. Zelenina, ovoce, škola. Jezení tučných jídel. Kouření, alkohol, drogy. Obezita a různé nemoci. Sezení pořád u počítače, jen lenošení, nezdravé jídlo – fast food. Alkohol, drogy, sezení u PC, fast food. Kouření, pití alkoholu, jedení nezdravého jídla. Nevím. Obézního člověka. Kouření, alkohol, drogy. Kouření, alkohol apod. Ovzduší. Drogy, marihuana, cigarety, to je pro mě nezdravý ţivotní styl. Jíst nezdravé věci, coţ já dělám. Stravujeme se buřtama a nehýbeme se. Obezita. Být nemocný (psychicky i fyzicky) a jíst tučná nezdravá jídla. Pít přeslazené nápoje. 67
Dalo by se říci, ţe u této otázky ţáci psali pravý opak toho, co u otázky č. 23. Nejčastější odpovědi byly: -
nesportování
-
nezdravá strava
-
kouření, alkohol, drogy
-
konzumace tučných jídel
-
stravování ve fastfoodech
-
sezení u televize a počítače, lenošení
-
nedodrţování pitného reţimu
-
obezita
Mezi odpovědi, které mě příjemně překvapily, patří smog, znečištěné ovzduší, špatné ţivotní podmínky a stres. První tři ovlivnit nemůţeme, i kdyţ na náš ţivotní styl samozřejmě působí velmi negativně. Jinak uţ je tomu u stresu, kde můţeme udělat jisté kroky, aby na nás nepůsobil vůbec, např. odstraněním stresoru, nebo ho alespoň minimalizovat. Diskutabilní jsou také špatné ţivotní podmínky. Je otázka, co tím dotyčný myslel. Některé zajisté odstranit lze, ale někdy k tomu nejsou dostatečné prostředky nebo prostě jen vůle.
68
19. Ověření hypotéz V této kapitole bych se ráda vrátila ke stanoveným hypotézám a provedla jejich shrnutí, potvrzení či vyvrácení. Hypotéza 1: Předpokládám, ţe zásady správné výţivy budou více dodrţovat dívky neţ chlapci. Tuto hypotézu jsem ověřovala otázkami č. 1, 2, 3, 4 a 5. První otázka se týkala pravidelného stravování ve všední dny i o víkendu. Překvapivě vyšla ve prospěch chlapců, kteří uváděli ano, vţdy v 38% případů, dívky jen ve 12%. Většina ţáků uvedla, ţe se o pravidelnou stravu alespoň snaţí, a to 43% chlapců a 64% dívek. Pravidelně se pouze o víkendu stravuje 11% chlapců a 8% dívek, ve všední dny pak 8% chlapců a 13% dívek. Na druhou otázku měli ţáci odpovědět, zda jí pestrou stravu. Tento graf vyšel sice ve prospěch dívek, ale jen o malou část. Stravu bohatou na ovoce a zeleninu jí 37% dívek a 33% chlapců. Stejný podíl dívek jí jen to, co jim chutná, a to se týká také 30% chlapců. Většina chlapců (35%) o tom, co jí, nepřemýšlí, stejně tak 17% dívek. K pravidelné stravě také přispívá svačina, kterou si děti nosí do školy. Týkala se jí otázka č. 3. Kaţdý den ji má nachystanou 60% chlapců a 62% dívek, jen někdy 24% chlapců a 27% dívek, kaţdý den si něco kupuje 8% chlapců a 3% dívek, 8% chlapců a stejné procento dívek se nají aţ po škole. Velmi důleţitý je také pitný reţim zmiňovaný v otázce č. 4. Dva a půl litru vody, coţ je doporučovaná míra, vypije 30% chlapců a 15% dívek, jeden a půl litru 35% chlapců a 30% dívek, jeden litr 30% chlapců a 40% dívek, méně jak jeden litr 5% chlapců a 15% dívek. Na první pohled je zřejmé, ţe více pijí chlapci. Pro tělo je sice míra vypité vody velice důleţitá, ale také záleţí na tom, co obsahuje (otázka č. 5). Naprostá většina ţáků uvedla, ţe pijí nealkoholické nápoje slazené i neslazené. Vybrali si tak nejjednodušší cestu neutrální odpovědi. Jde o 49% chlapců a 37% dívek. Nealkoholické nápoje slazené typu Coca Cola apod. preferuje stejné procento chlapců i dívek (27%), nealkoholické nápoje slazené jako např. čaj, sirup pije asi 16% chlapců a 18% dívek, nejméně oblíbené jsou nealkoholické nápoje typu minerálních vod nebo obyčejné vody. Hypotéza 1 nebyla potvrzena. V mírný prospěch dívek sice vychází pravidelně nachystané svačiny a jedení pestré stravy, ale co se týče pravidelného stravování
69
a dodržování pitného režimu jsou na tom daleko lépe chlapci. Sporná je otázka ohledně druhu pití nealkoholických nápojů, protože se mají často střídat a je těžké určit, které jsou pro žáky zdravé, a které ne. Budu-li brát v úvahu možnost relativně nejzdravější (minerální voda nesycená, obyčejná voda apod.), pak tento graf vychází ve prospěch dívek. Žáci obou pohlaví zásady správné výživy příliš nedodržují. Hypotéza 2: Předpokládám, ţe cigarety pravidelně kouří více chlapci neţ dívky. Tuto hypotézu jsem ověřovala otázkou č. 6. Pravidelným kuřáky, tzn. kouří-li kaţdý den, je 13% chlapců a 10% dívek. Z toho 5% chlapců vykouří kaţdý den více jak deset cigaret denně a 8% méně jak deset cigaret denně. Příleţitostnými kuřáky je 5% z nich. Dívky kouří méně jak deset cigaret denně (10%), ale daleko častěji jsou příleţitostnými kuřačkami (18%). Potvrzuji hypotézu 2. Pravidelnými kuřáky jsou více chlapci. Pokud jde ale příležitostné kuřáky, graf vychází jednoznačně „ve prospěch“ dívek. Hypotéza 3: Předpokládám, ţe více volného času u počítače stráví chlapci neţ dívky. Tuto hypotézu jsem ověřovala otázkami č. 12 a 13. Otázka č. 12 byla obecná a týkala se způsobu trávení volného času. Byla sice na doplnění, ale evidentně zde převládala u chlapců i dívek odpověď u počítače nebo televize. Otázka č. 13 byla uţ konkrétnější a ptala se na to, jak často ţáci tráví svůj volný čas u počítače. Kaţdý den několik hodin u něj stráví 43% chlapců a 30% dívek, kaţdý den asi hodinu 22% chlapců a 32% dívek, pár hodin do týdne 16% chlapců a 18% dívek a 11% chlapců a 20% dívek to příliš nebaví, takţe u něj moc času netráví. Potvrzuji hypotézu 3. Chlapci u počítače stráví daleko více svého volného času než dívky. Hypotéza 4: Předpokládám, ţe pravidelně chodí spát spíše dívky neţ chlapci. Hypotézu jsem ověřovala otázkou č. 15. Pravidelně chodí spát 49% chlapců a pouze 28% dívek, 43% chlapců a 72% dívek dalo svou zápornou odpovědí najevo, ţe jim spánkový reţim moc neříká. Hypotéza 4 nebyla potvrzena. Pravidelněji chodí spát chlapci. 70
Hypotéza 5: Předpokládám, ţe samy se sebou nebudou spokojené více dívky neţ chlapci. K ověření hypotézy jsem pouţila otázku č. 18. Spokojenost sám se sebou vykázalo 62% chlapců a 52% dívek, 19% chlapců a 33% dívek uvedlo, ţe sami se sebou spokojeni nejsou. Potvrzuji hypotézu 5. Dívky jsou ve vztahu k sobě více nespokojené než chlapci. Hypotéza 6: Předpokládám, ţe chlapci i dívky uvolňují nervozitu a napětí převáţně pohybovou aktivitou. Tuto hypotézu jsem ověřila otázkou č. 17. Pohybovou aktivitou uvolňuje nervozitu a napětí 27% chlapců a 38% dívek, zájmovou činností 40% chlapců a 39% dívek, agresivitou 14% chlapců a 8% dívek, 8% chlapců a 15% dívek uvedlo, ţe jim na uvolnění napětí nic nepomáhá. Hypotéza 6 nebyla potvrzena. Chlapci i dívky uvolňují nervozitu a napětí převážně zájmovou činností, tzn. když dělají to, co mají rádi, co je baví. Hypotéza 7: Předpokládám, ţe zavedení výchovy ke zdraví do škol budou ţáci povaţovat za ztrátu času. Hypotézu jsem ověřila pomocí otázky č. 22. O zavedení výchovy ke zdraví do škol si 54% chlapců a 52% dívek myslí, ţe je to důleţité, 27% chlapců a 20% dívek uvedlo, ţe je to ztráta času. Hypotéza 7 nebyla potvrzena. Více jak polovina žáků si o zavedení výchovy ke zdraví do škol myslí, že je to důležité.
71
20. Závěry průzkumného šetření V obecné rovině lze říci, ţe jsou na tom ţáci obou pohlaví s postojem a znalostmi o zdravém ţivotním stylu velmi podobně. Naprostá většina dětí vůbec neví, co vše tento pojem zahrnuje. Nejčastěji uváděly zdravou, pestrou stravu, pohyb a vyvarování se alkoholu, kouření či drogám. To je samozřejmě správně, ale o tom, ţe se sem řadí také např. odpočinek, kvalitní spánek, způsob trávení volného času, duševní a sociální pohoda, to vše jim zatím není známo. Jestliţe to nebudou vědět ani nadále, můţe to mít časem na jejich zdraví poměrně velký dopad. Co povaţuji za velmi důleţité je, aby měli ţáci znalosti také o psychosomatických onemocněních, protoţe jsou velmi časté, záludné a nebezpečné. Pravděpodobně o nich v tomto věku ještě neslyšeli, přitom se ale mnozí z nich se stresem a trápením v nejrůznějších situacích setkali (viz graf č. 16 a 17). Určitě by je nenapadlo, ţe trápení duše se můţe projevit i na jejich těle nějakou formou nemoci. Ţáci si uvědomují cenu zdraví. Mezi nejčastější odpovědi na otázku: „Co pro tebe znamená zdraví?“ patřilo: všechno; zdraví je nejdůleţitější; zdraví je nejcennější; zdraví si musíme chránit apod. Opět ale zdůrazňovali jen zdraví fyzické. V současné době je téměř nezbytné, aby stejně jako o zdraví fyzickém přemýšleli i o zdraví psychickém. Všichni lidé jsou vystaveni nadměrnému stresu a bohuţel se nevyhýbá ani dětem. Pokud budou vědět, jak se mu účinně bránit a rozpoznají jeho příznaky, mohou se vyhnout mnoha civilizačním nemocem jako je např. vysoký krevní tlak. Také by se mělo probourat tabu návštěvy u psychologa nebo psychiatra. Tím, ţe se bude se ţáky mluvit a diskutovat o tom, jak a komu se svěřit se svými problémy se tato pomyslná hranice do neznáma můţe úplně odstranit. Co se týče stanovených hypotéz, tři z nich byly potvrzeny a čtyři vyvráceny. Moje předpoklady se tedy ve čtyřech případech nepotvrdily. Musím ale poznamenat, ţe výsledky grafů u dívek i chlapců byly vţdy velmi těsné. Větší rozdíly v odpovědích by snad byly u většího počtu dotázaných ţáků z více škol, ale pro nástin toho, jak ţáci zdravý ţivotní styl vnímají, by tento malý průzkum měl postačovat. Cílem dotazníků bylo zjistit, jaké jsou hlavní rozdíly ve zdravém ţivotním stylu chlapců a dívek. Předpokládala jsem, ţe způsob ţivota bude u obou pohlaví dosti odlišný, ale větší rozdíly se projevily akorát u otázek, které se týkaly návykových látek. Chlapci mají sklon k pravidelnému uţívání návykových látek, zatímco dívky
72
spíše k příleţitostnému. Jejich zájmy se liší i ve způsobu trávení volného času. Dívky se více soustřeďují na pohyb, malování, vycházky s kamarádkami, chlapci ho vyuţívají hlavně pro hry na počítači a sport (graf č. 12 a 13). Překvapivé také bylo, ţe pravidelněji chodí spát chlapci a velké procento všech dotázaných, kteří uvedli, ţe se cítí být často pod duševním napětím. Apelovala bych na pitný reţim všech dětí, zvláště dívek, který je nedostačující. Z tohoto důvodu bych nezakazovala pití během vyučování, protoţe je to jedna ze základních lidských potřeb, pro naše zdraví nezbytná. Jestliţe uvaţuji o malém rozdílu v odpovědích chlapců a dívek, není se v podstatě čemu divit. Obě pohlaví jsou stejné věkové kategorie, ovlivněné vnějším tlakem konzumní společnosti. Jsou pod vlivem reklam, „chutných“ rychlých občerstvení, nepřeberného mnoţství zboţí v supermarketech a svou roli hraje zajisté také to, ţe se pomalu vytrácí úloha ţeny a muţe ve společnosti. Ţena, coby matka a manţelka, se čím dál tím častěji věnuje spíše své kariéře neţ rodině, nemá na vaření čas a stravování svých potomků často přenechává jiným institucím nebo jim samotným. Role muţe, manţela, otce a ţivitele rodiny, se podle některých odborníků dokonce otřásá v základech. Takové změny rodinného uspořádání se musí odrazit na zdravém ţivotním stylu všech zúčastněných. Jsem zastánkyně tradiční rodiny, kde má kaţdý svoji nezastupitelnou roli a panuje zde jistý řád, ale bohuţel tomu není současná doba nakloněna. Ţáci byli při vyplňování otázek důslednější u těch, které nevyţadovaly ţádné doplnění, jen zaškrtnutí. Pokud se mělo něco dopisovat, odpovídala jen asi polovina z nich. Některé odpovědi jsou zkreslené tím, ţe je ţáci zlehčovali nebo je zkrátka nebrali váţně. To je bohuţel jedna z velkých nevýhod metody dotazníku.
73
21. Závěry pro pedagogickou teorii a praxi V moderní společnosti stále stoupá mnoţství rizikových jevů, které souvisejí s jejím rozvojem a moţnostmi. Mezi ně se řadí i nezdravý způsob ţivota, který ohroţuje nejen dospělé, ale především děti, které se špatné návyky učí od svých rodičů. Abychom vychovali následující zdravé generace, musíme začít u sebe. Kaţdý z nás by měl vědět základy zdravého ţivotního stylu, které jsou nezbytné pro udrţení našeho tělesného i duševního zdraví. Pokud je budeme nejen znát, ale také se jimi řídit, automaticky se přenesou na naše děti, které budou povaţovat zdravý způsob ţivota za něco zcela přirozeného. Největším příkladem by dětem, respektive ţákům, měli být jejich rodiče. Ze zkušenosti ale víme, ţe tomu tak v některých případech nebývá, zvláště u dětí ze sociálně slabších rodin. Kromě rodiny má bezesporu největší výchovný vliv škola, kam dítě denně dochází, aby se naučilo novým, pro ţivot důleţitým věcem. K těmto věcem bychom měli zařadit i tolik důleţitou péči o zdraví, protoţe je to nejcennější, co člověk „vlastní“. Jeho význam bývá stále podceňován. Jestliţe někomu k narozeninám přejeme hodně zdraví, málokdo si uvědomuje význam a váţnost těchto slov. Stále platí, ţe nejúčinnějším lékem na mnohá onemocnění je primární prevence, tedy předcházení nemoci tak, aby vůbec nenastala. Preventivní programy jsou na našich školách dosti běţné, ale otázkou je, jestli dostatečné. Velkým nepřítelem mnoha učitelů je čas. Tlačí je k tomu, aby stihli probrat naplánovanou látku a na důleţitá aktuální témata se mnohdy nedostane. Úlohou učitele je nejen plnit funkci vzdělávací, ale také výchovnou, a to mimochodem znamená být sám o sobě ţákům vzorem. Vlastní postoj ke zdraví, své zkušenosti a názory by měl ţákům předávat během celého roku i v předmětech, které k tomu nejsou svoji povahou určené, vyuţívat tzv. mezipředmětových vztahů. Daleko efektivnější je postavení třídního učitele, který má ke svým ţákům relativně nejblíţe, zvláště kdyţ si získá jejich plnou důvěru. Můţe řešit různé individuální problémy ţáků (např. zdravotní), věnovat se ve volných chvílích aktuálním problémům světa (např. pandemie prasečí chřipky), nebo se obohacovat názory a zkušenostmi ţáků na různá témata, která se týkají zdraví. Ţáci by měli z učitelova vystupování cítit, ţe mu nejsou lhostejní, a to ani z hlediska jejich zdravotního stavu.
74
Vychovávat ţáky k odpovědnosti za zdraví svoje, ale také druhých lidí, není rozhodně lehkým úkolem. Celá společnost se v současnosti ocitá v určité krizi, která by se dala specifikovat jako ztráta morálních a etických hodnot, konzumní ţivot, zaměření se na materiální stránku ţivota, ztráta smyslu ţivota a pocity z jeho nenaplnění, nuda, rozpad tradic, která trvala staletí včetně rodinného uspořádání – muţ = ţivitel rodiny, ţena = starost o děti a domácnost - úpadek mezilidské komunikace, nejistota výdělku a zaměstnání, rozladěnost z politického uspořádání, posun reprodukčního věku atd. Za posledních dvacet let se civilizace posunula mílovými kroky dopředu. V České republice jsou však tyto změny po pádu komunismu pravděpodobně ještě citelnější. Blahobyt a nadbytek všech materiálních statků mají za následek stále rostoucí obezitu a s ní spojené nemoci. Zvyšující se poţadavky na schopnosti kaţdého jedince vedou ke stresu a pocitům méněcennosti. Čím dál tím větší ţivotní úroveň klade nároky na finance, které se pro mnoho lidí stávají smyslem ţivota. Poţadavky na fyzickou krásu překračují hranice vkusu, zdraví a mnohdy i morálky. Abychom si zachovali zdraví se vším, co k němu patří, je třeba mít nad všemi těmito negativními vlivy nadhled a být si vědom toho, ţe kaţdý z nás je jedinečný, neopakovatelný, originál, který se musí o své tělo a duši starat tak, aby v tomto světě plném nástrah ve zdraví obstál. Dospělý člověk si většinou nějakým způsobem poradí, ale daleko hůře jsou na tom děti, které jsou závislé svou existencí i myšlením právě na něm. Proto bychom jim měli s čistým svědomím předávat své dobré i špatné zkušenosti, takzvaně jim otevřít oči a dbát na to, aby se díky těmto vědomostem měly v ţivotě co nejlépe. Rychlé občerstvení, nehodnotná strava plná konzervačních látek, sedavý způsob ţivota, stres, modelky jako symboly krásy, tomu se skoro nelze vyhnout. Ţáci by ale měli vědět, ţe mají moţnost výběru. Buď přijmou velkou většinou uţívanou normu nebo se zamyslí nad tím, co od ţivota očekávají (zdraví) a budou se ke svému tělu chovat s rozumem a úctou. Úkolem pedagoga by tedy mělo být v ţácích vzbudit zájem o své zdraví i ostatních lidí, navodit atmosféru vzájemné důvěry ve třídě, aby se ţáci nebáli učiteli svěřit se svými problémy, diskutovat s ním nad aktuálními tématy, uvádět věci na pravou míru, co se týče např. televizních reklam, zkrátka respektovat ony tři pilíře, které najdeme v Programu podpory zdraví ve škole: pohoda prostředí, zdravé učení a otevřené partnerství. 75
Za dobrý nápad také povaţuji integraci hendikepovaných ţáků mezi zdravé děti. Ty by měly být samozřejmě upozorněny na formy chování a způsoby komunikace s postiţeným ţákem. Myslím si, ţe je tato metoda prospěšná oběma stranám. Hendikepované dítě se mezi svými vrstevníky necítí odstrčené, jiné neţ ostatní a zdravé děti se naučí empatii, ochotě pomoci a váţit si svého zdraví. Jejich vzájemná spolupráce můţe v budoucnosti postiţenému dítěti pomoci při navazování kontaktů v běţném ţivotě, zdravým dětem zas napomůţe k jinému pohledu na ţivot a nebojácnosti při náhodné pomoci člověku s nějakou formou hendikepu. Vychovat člověka, který si bude umět váţit zdraví, podle mého názoru by se mělo psát s velkým zet, není jistě lehký úkol. Dobrým znamením je, ţe se díky ţalostnému ţivotnímu stylu celé populace o tomto problému stále více hovoří. Nakonec je to na nás, dospělých, abychom předávali hodnotné informace o moţnostech výběru způsobu ţivota našim dětem. V prvé řadě se ale musíme zamyslet sami nad sebou.
76
SHRNUTÍ Cílem této diplomové práce bylo zjistit, které hlavní faktory ovlivňují ţivotní styl ţáků na základní škole, co si představují pod pojmem ţivotní styl, jestli je pro ně jejich způsob ţivota důleţitý, stejně tak jako pohyb, výţiva, denní reţim, volný čas atd., a také jaký je jejich názor na kouření, alkohol, drogy a nezdravá jídla. Důleţitou součástí jsou také kapitoly o prevenci. Diplomová práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část je analýzou odborné literatury zacílena na největší problémy zdravého ţivotního stylu. V praktické části jsou data získaná pomocí průzkumného dotazníku. Dotazníky byly pouţity na třech brněnských školách. Hlavním cílem bylo potvrdit nebo vyvrátit stanovené hypotézy, které jsem určila na začátku zkoumání.
77
RESUMÉ The target of this thesis is find out which main factors are influencing lifestyle of primary school pupils, what they are imagine under term the lifestyle, if their way of life is important for them, as well as physical activity, nutrition, daily regime, spare time etc., and also what is their opinion about tobacco, alcohol, drugs and unhealthy meals. The prevention is another important thing. The thesis is divided in two parts. The aim of the theoretical part is analysis of special literature and aim at biggest problems of healthy lifestyle. In the practical part are data obtained in a questionnaire research. The questionnaires are from the three schools in Brno. The main target of this part was confirm or disapprove my hypothesis that I made at the beginning of my research.
78
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: 1. BARTLOVÁ, S. Sociální patologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1998. 53 s. ISBN 80-7013-259-0 2. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 415 s. ISBN 80-7066-534-3 3. DIAMOND, H. DIAMOND, M. Fit pro ţivot. Olomouc: Fin, 1993 4. FRAŇKOVÁ, S. DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, V. Psychologie výţivy a sociální aspekty jídla. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 256 s. ISBN 80-246-0548-1 5. HAVLÍNOVÁ, M. Jak změnit školu, která zdraví poškozuje, ve školu, která zdraví podporuje. Praha: Pedagogický ústav J. A. Komenského AV ČR, 1993. 16 s. 6. HAVLÍNOVÁ, M. a kol. Program podpory zdraví ve škole. Praha: Portál, 1998. 275 s. ISBN 80-7178-263-7 7. CHALOUPKA, V. Jak nenakrmit otesánka. Praha: XYZ, 2007. 208 s. ISBN 978-80-87021-22-4 8. CHAMOUTOVÁ, K. VELTRUBSKÁ, K. Duševní hygiena. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2006. 209 s. ISBN 80-213-1452-4 9. JOSHI, V. Stres a zdraví. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 156 s. ISBN 978-80-7367-211-9 10. JUNGBAUEROVÁ, L. VODÁKOVÁ, J. Úvod ke zdravé výţivě. Praha: 1996. 70s. 11. KIRSTA, A. Kniha o překonávání stresu. Praha: Kniţní klub, 1998. 191 s. ISBN 80-7176-655-0 12. KOHOUTEK, R. Úvod do psychologie; psychologie osobnosti a zdraví ţáka. Brno: MU 2006, 167 s. ISBN 80-210-4077-7. 13. KRÁTOŠKA, J. Zdravá škola.. Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1998. 166 s. ISBN 80-7067-866-6 14. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994. 190 s. ISBN 80-7169-121-6 15. KŘIVOHLAVÝ, J. Mít pro co ţít. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1994. 94 s. ISBN 80-85495-33-3 16. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0 79
17. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN 80-7178-551-2 18. KUBÍČKOVÁ, M. Vůle ke zdravému ţivotu. Praha: Onyx, 1996. 174 s. ISBN 80-85228-37-8 19. LANGMEIER, J. BALCAR, K. ŠPITZ, J. Dětská psychoterapie. 2. vyd. Praha: Portál, 2000. 431 s. ISBN 80-7178-381-7 20. MACHOVÁ, J. KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví pro učitele. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006. 250 s. ISBN 80-7044-768-0 21. MINISTERSTVO
ZDRAVOTNICTVÍ;
MINISTERSTVO
ŠKOLSTVÍ,
MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY; MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Výţiva a pohyb jako součást výchovy ke zdraví na základní škole. Brno: Paido, 2007. 150 s. ISBN 978-80-7315-156-0 22. MÍČEK, L. Duševní hygiena. Praha: SPN, 1984. 207 s. 23. MUŢÍK, V. Výţiva a pohyb jako součást výchovy ke zdraví na základní škole. Brno: Paido, 2007. 150 s. ISBN 978-80-7315-156-0 24. NEŠPOR, K. CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. Praha: Sportpropag, 1994. 159 s. 25. NEŠPOR, K. CSÉMY, L. Léčba a prevence závislostí. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1996. 203 s. ISBN 80-85121-52-2 26. PÁNEK, J. a kol. Základy výţivy. 1. vyd. Praha: Svoboda servis, 2002. 207 s. ISBN 80-86320-23-5 27. PÁVKOVÁ, J. a kol. Pedagogika volného času. Praha: Portál, 1999. 229 s. ISBN 80-7178-295-5 28. POPOVÁ, T. Škola podporujúca zdravie. Bratislava: Ústav informácií a prognóz školstva, 1996. 15 s. 29. ROHEL, J. VODA, K. TACH, R. Obezita a vy. Praha: EM-EFFECT, 1991. 15 s. ISBN 80-900566-0-1 30. ŘEHULKA, E (ed.). Teachers and health. Brno: Pavel Křepela, 2003. 448 s. ISBN 80-8669-02-5 31. SCHOOL AND HEALTH 21. Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-119-719. 32. SPOUSTA, V. a kol. Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno: MU, 1994. 183 s. ISBN 80-210-1007-X 33. SVOBODOVÁ, J. Zdravá škola včera a dnes. Brno: Paido, 1998. 47 s. 80
ISBN 80-85931-53-2 34. ŠOLTYSOVÁ, T., KOMÁREK, L. Receptář zdravé výţivy školních dětí ve škole a v rodině. Praha: Státní zdravotní ústav, 1996. 71 s. ISBN 80-7071-033-0 35. UČITELÉ A ZDRAVÍ. 1. – 4. díl. Brno: Nakladatelství Pavel Křepela, 1998. 156 s. ISBN 80-902653-0-8 36. VÁŢANSKÝ, M. SMÉKAL, V. Základy pedagogiky volného času. Brno: Paido, 1995. 176 s. ISBN 80-901737-9-9 37. WIJNSMA, P. Škola a podpora zdraví. Praha: Národní centrum podpory zdraví, 1993. 13 s. ISBN 5.00 38. ZDRAVÁ ŠKOLA. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998. 166 s. ISBN 80-7067-866-6 39. ŢALOUDÍKOVÁ, I. HRUBÁ, D. Normální je nekouřit, 4. díl. Program podpory zdraví a prevence kouření pro mladší školní věk (7 – 11 let). Brno: MSD, 2008. 96 s. ISBN 978-80-7392-048-7 Internetové zdroje: Prevence úrazů. [online]. 2010 [cit. 2010 – 03 – 07] Dostupný z www: http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/prevence-urazu.html Desatero výţivy dětí. [online]. 2010 [cit. 2010 – 01 – 15] Dostupný z www: http://www.vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/zdrava-vyziva-deti/desatero-vyzivydeti.html STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Zdravější ţivotní styl. [online]. 2010 [cit. 2010 – 02 – 18] Dostupný z www: http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/zdravejsi-zivotni-styl
81
Časopisecké zdroje: DROBNÝ, K. Obezity se bojí i štíhlé dívky. Učitelské noviny, 2010, č. 1 KOUCKÁ, P. Emoce: Dobrý sluha, zlý pán. Psychologie dnes, 2010, č. 3 HRDLIČKOVÁ, L. Kdyţ se jídlo stane postrachem…Psychologie dnes, 2010, č. 1
82
Příloha č. 1 Dotazník na ţivotní styl Odpovědi zakřížkuj, popř. doplň.
Datum:
Jsem: Chlapec Dívka
Třída:
1.
Stravuješ se pravidelně ve všední dny i o víkendu? Ano, vţdy Snaţím se, ale ne vţdy se mi to podaří Ne, jen o víkendu Ne, jen ve všední dny
2.
Je tvůj jídelníček pestrý? Ano, snaţím se jíst stravu bohatou na ovoce a zeleninu, dodrţovat zásady správné výţivy Ne, jím jen to, co mně chutná Nepřemýšlím o tom, co jím. Stravuji se tak, co mi doma (ve škole atd.) předloţí Jsem vegetarián (vegan) Jiné
3.
Máš kaţdý den nachystanou svačinu, nebo si něco kupuješ? Ano, kaţdý den Ne, jen někdy Ne, kaţdý den si něco kupuji Ne, nic si nekupuji, najím se aţ po škole
4.
Kolik denně vypiješ litrů vody? Méně jak jeden litr vody Asi jeden litr vody Asi jeden a půl litru vody Asi dva a půl litru vody a více
5.
Čemu dáváš přednost? nealkoholické nápoje slazené (Coca Cola, Fanta, Sprite atd.) nealkoholické nápoje slazené (čaj, sirup atd.) nealkoholické nápoje slazené i neslazené (minerální voda sycená s příchutí nebo bez příchutě ) nealkoholické nápoje neslazené (minerální voda nesycená nebo obyčejná voda)
6.
Kouříš? Ano, kaţdý den méně jak deset cigaret denně Ano, kaţdý den více jak deset cigaret denně Ano, příleţitostně Ne
7.
Kouříš marihuanu? Ano, příleţitostně Ano, pravidelně Ne Jiné
8.
Konzumuješ alkohol? Ano, příleţitostně Ano, pravidelně Ne Jiné
83
9.
Bereš tvrdé drogy? Ano, příleţitostně Ano, pravidelně Ne Jiné
10. Jsi na nějaké droze (měkké či tvrdé) závislý/á? Ano Ne 11. Provádíš pravidelně nějakou pohybovou aktivitu? Ano, kaţdý den Ano, asi 1x týdně Ano, asi 2x aţ 3x týdně Ano, více jak 3x týdně Ne 12. Jak trávíš volný čas? Doplň:
13. Jak často trávíš svůj volný čas u počítače? Kaţdý den několik hodin Kaţdý den asi hodinu Pár hodin do týdne Jen občas, moc mě to nebaví 14. Kolik hodin denně věnuješ odpočinku? Asi půl hodiny Asi hodinu Více jak hodinu Nemám na odpočinek čas 15. Chodíš pravidelně spát? Ano Ne 16. Cítíš se být často pod duševním (psychickým) napětím? Ano, pořád Občas Ne, jen výjimečně 17. Jak uvolňuješ nervozitu a napětí? Pohybovou aktivitou, sportem Zájmovou činností - kdyţ dělám to, co mám rád/a Agresivitou Nijak, nic mně nepomáhá 18. Jsi sám se sebou spokojený/á? Ano Ne
84
19. Jsi spokojený/á se svým způsobem ţivota? Ano Ne 20. Jsi spokojený/á se svým rodinným zázemím? Ano Ne 21. Co pro tebe znamená zdraví? Doplň:
22. Myslíš si, ţe je nutné zařadit výchovu ke zdraví do škol? Ano, myslím si, ţe je to důleţité Ne, je to ztráta času Jiné 23. Co si představuješ pod pojmem zdravý ţivotní styl? Doplň:
24. Co si představuješ pod pojmem nezdravý ţivotní styl? Doplň:
85
Příloha č. 2
86
87
88
Příloha č. 3
89
90
91
Příloha č. 4
92
93
94
